Kapitola 1 Andûlská pláÀ, Idaho Tu dívku si vyvolil. Pozornû ji sledoval celé mûsíce, vlastnû uÏ od prvního dne. Její otec, prÛmûrn˘ tesafi George Sheldon, se zafiadil mezi ãleny stavební ãety. Matku, mírnou nev˘raznou Ïenu, pfiidûlili do obecní pekárny. KdyÏ rodina zavítala do téhle církevní komunity v Idaho Falls, byli oba bez práce a úplnû zoufalí, touÏili po útû‰e a spáse. V jejich oãích Jeremiah spatfiil pfiesnû to, co potfieboval vidût: odevzdanost ztracen˘ch du‰í hledajících záchranu – jakoukoliv. Takoví ztroskotanci mu vyhovovali. Teì Sheldonovi s dcerou Katií bydleli v domku C, souãásti novû vybudovaného bloku jménem Kalvárie. KaÏdou nedûli zaujali svá urãená místa ve ãtrnácté fiadû kostelních lavic. Pod okny pûstovali topolovky a sluneãnice, pfiíjemné veselé kvûtiny zdobící kaÏdou zdej‰í pfiedzahrádku. V mnoha ohledech dokonale spl˘vali s ostatními ãtyfiia‰edesáti rodinami. S rodinami, které spoleãnû pracovaly, spoleãnû uctívaly Pána a v nedûli veãer spoleãnû pfiijímaly chléb. Ale nûãím dÛleÏit˘m se Sheldonovi pfiece jen li‰ili. Mûli v˘jimeãnû pÛvabnou dceru. Dívku, od níÏ Jeremiah nedokázal odtrhnout oãi. Právû se na ni díval oknem. Îaãky a Ïáci o polední pfiestávce pobíhali po ‰kolním dvofie, uÏívali si vlah˘ záfiijov˘ den. Chlapci v bíl˘ch ko‰ilích a ãern˘ch kalhotách, dûvãata v dlouh˘ch, pastelovû zbarven˘ch ‰atech. Samé zdravé opálené dûti, radost pohledût. Ov‰em Katie Sheldonová neposlu‰n˘mi kudrnami a zvoniv˘m smíchem v‰echny podobnû okouzlující dívky pfiekonávala. Jak rychle rozkvetla! pomyslel si Jeremiah. Bûhem 9
jediného roku se z holãiãky promûnila v pfiitaÏlivou mladou Ïenu. Její záfiící oãi, lesklé vlasy a rÛÏové tváfie pfiímo ztûlesÀovaly plodnost. Ve stínu mohutného dubu sklánûla hlavu ke dvûma spoluÏaãkám. Pfiipomínaly tfii Grácie, které si vzájemnû ‰eptají dÛvûrná tajemství. Kolem nich panoval typick˘ polední ruch, dûti si hluãnû povídaly, skákaly panáka, kopaly s míãem. Jeremiah se zamraãil. V‰iml si, Ïe k dívãí trojici zvolna mífií zhruba patnáctilet˘ nohat˘ blonìák. Chlapecké kalhoty uÏ mu zaãínaly b˘t krátké. Uprostfied dvora v˘rostek zaváhal. Patrnû sbíral odvahu. Pak vysunul bradu a ráznû vykroãil. K dívkám. Ke Katii. Jeremiah se ostraÏitû napjal. Katie k pfiicházejícímu chlapci vzhlédla a usmála se. Byl to jen mil˘ a nevinn˘ úsmûv urãen˘ spoluÏákovi. JenÏe kluk nepochybnû myslel na jiné vûci. No ov‰em, Jeremiah si je dovedl pfiedstavit. Hfiíchy. Nemravnosti. Katie a chlapec spolu zaãali hovofiit. Obû dal‰í dívky se s pochopením vzdálily. Vinou hluku na ‰kolním dvofie Jeremiah sice rozmluvu nesly‰el, ale dobfie si v‰iml, Ïe Katie pok˘vla a témûfi koketnû odhodila vlasy z ramene. Vidûl, jak se hoch pfiedklání a zfiejmû vdechuje a vychutnává si její vÛni. Je to ten spratek McKinnonov˘ch? ptal se v duchu Jeremiah. Adam, Alan nebo tak nûjak. Îije tu teì tolik rodin se spoustou dûtí, uÏ si ani nepamatuju v‰echna jména… Nespou‰tûl oãi z tûch dvou a mimodûk svíral okenní rám, aÏ se mu nehty zar˘valy do laku. Prudce se otoãil, vyrazil z pracovny a po schodech se rozbûhl dolÛ. S kaÏd˘m krokem pevnûji tiskl ãelisti. V Ïaludku mu sílil palãiv˘ tlak. Jeremiah se vyfiítil z budovy, ale pfied brankou na dvÛr se zastavil a pokusil se ovládnout. Ne, tohle by se nehodilo. Nesmûl dát najevo hnûv. ·kolní zvonek oznámil konec pfiestávky. MuÏ tam stál a soustfiedûnû zhluboka d˘chal, aby se uklidnil. Z louky vonûla ãerstvû poseãená tráva, v nedaleké obecní pekárnû se pekl chléb. Na druhé stranû osady, kde budovali novou modlitebnu, hvízdala pila a tfiískalo nejménû deset kladiv zatloukajících hfiebíky. Poãestné zvuky poctivého úsilí. Hle, spoleãenství lidí, ktefií pracují pro vût‰í slávu BoÏí, spokojenû si pomyslel Jeremiah. A já jsem 10
jejich past˘fi. Vedu je ke spáse. Ano, urazili jsme pofiádn˘ kus cesty! Staãí se podívat kolem – vesnice se rozrÛstá, pfiib˘vají domky, komunita vzkvétá. Nakonec otevfiel branku a vstoupil na ‰kolní dvÛr. Minul první tfiídu, kde Ïáci sborovû pfiedfiíkávali abecedu, a ve‰el do uãebny star‰ích dûtí. Uãitelka pfiekvapenû vyskoãila od katedry. „Sám prorok Goode, jaká ãest!“ chrlila ze sebe. „Netu‰ila jsem, Ïe nás dnes hodláte nav‰tívit.“ Usmál se na ni a Ïena se zaãervenala, polichocena jeho pozorností. „Nenech se ru‰it, sestro Janet. Jenom jsem chtûl pozdravit tvoji tfiídu. A pfiesvûdãit se, jestli v‰ichni mají radost z nového ‰kolního roku.“ Uãitelka záfiila. „Není úÏasné, Ïe nás prorok Goode poctil svou pfiítomností? Hezky ho uvítáme, ano?“ „Vítáme vás, proroku Goode,“ jednohlasnû pronesli Ïáci. „Tû‰ili jste se na nov˘ ‰kolní rok?“ zeptal se. „Ano, tû‰ili, proroku Goode.“ Odpovûì opût zaznûla dokonale jednohlasnû, jako by si ji peãlivû nacviãovali. Katie Sheldonová sedûla ve tfietí fiadû. A plavovlas˘ v˘rostek, kter˘ s ní na dvofie flirtoval, sedûl pfiímo za ní. Jeremiah se pomalu vydal uãebnou, s vlídn˘m úsmûvem si prohlíÏel Ïákovské kresby a vzorné slohové práce rozvû‰ené po stûnách. Pfiedstíral zájem, ve skuteãnosti v‰ak myslel pouze na Katii. Bez hnutí klopila oãi k desce svého stolku – ukázka fiádnû vychované cudné dívky. „VÛbec si mû nev‰ímejte,“ prohodil Jeremiah. „Pokraãujte prosím v tom, co jste právû dûlali. Jako bych tu nebyl.“ „Ano, jistû.“ Uãitelka si odka‰lala. „Îáci, otevfiete si uãebnice matematiky. Stránky dvû a tfii. Vypracujte pfiíklady deset aÏ ‰estnáct. Potom si spoleãnû zkontrolujeme v˘sledky.“ TuÏky skfiípaly, papír ‰ustil. Jeremiah dál procházel tfiídou. Îáci se neodvaÏovali zvednout oãi od úkolu. Probíhala hodina algebry. Tenhle pfiedmût se Jeremiah nikdy nenamáhal pofiádnû nauãit. Zastavil se u stolku blonìáãka, kter˘ pfiedtím tak nestoudnû projevoval zájem o Katii, nakoukl mu pfies rameno a pfieãetl si jméno napsané na se‰itu. Adam McKinnon. PotíÏista, s nímÏ bude nutné ãasem zatoãit. 11
Zvolna pfie‰el ke Katiinu stolku a zezadu ji pozoroval. Nervóznû napsala v˘sledek, vzápûtí jej vygumovala. Dlouhé vlasy se jí na krku rozdûlovaly do dvou pramenÛ, pleÈ mezi nimi teì zrudla, jako by ji oÏehl JeremiahÛv pohled. MuÏ se naklonil blíÏ, zhluboka vdechl vÛni a okamÏitû pocítil vzru‰ení. Nic mu nepfiipadalo opojnûj‰í neÏ vÛnû tûla mladiãké dívky – a Katiino tûlo vonûlo vÛbec nejsladãeji. Nenápadnû sledoval, jak se pod látkou jejího ÏivÛtku r˘sují sotva puãící Àadra. „Netrap se, moje malá,“ za‰eptal. „Sám jsem v algebfie taky nikdy nevynikal.“ Vzhlédla k nûmu. A její úsmûv byl tak okouzlující, Ïe Jeremiah ztratil fieã. Ano. Tohle je ta pravá. Kolem lavic i vznosn˘ch sloupÛ novû vybudované modlitebny se ovíjely girlandy spletené ze stuh a kvûtin. Tou aÏ h˘fiivou kvûtinovou záplavou svatostánek pfiipomínal rajskou zahradu, kde se v‰echno nádhernû tfipytí a jemnû voní. Zatímco ováln˘mi okny dovnitfi proudily paprsky ranního slunce, dvû stovky hlasÛ radostnû vyzpûvovaly slova dûkovn˘ch hymnÛ. Patfiíme Tobû, ó Pane! Plodná jsou Tvá stáda, ‰tûdrou úrodu sk˘tají Tvá pole. Hlasy utichly, z varhan zaznûla fanfára. Spoleãenství se ohlédlo. Ve vchodu stála Katie Sheldonová jako zkamenûlá a rozechvûle mÏikala, vystavena nesãetn˘m zvûdav˘m pohledÛm. Na sobû mûla bûlostné ‰aty lemované krajkou, které jí u‰ila matka, zpod okraje ‰atÛ vykukovaly nové, stejnû bûlostné saténové stfievíãky. Hlavu zdobila panenská koruna z bíl˘ch rÛÏí. Varhany hrály dál, shromáÏdûní napjatû ãekalo. Ale Katie se nedokázala pohnout. Vlastnû se ani pohnout nechtûla. Musel ji pfiinutit otec. Vzal ji v podpaÏí a pevn˘m stiskem vyjádfiil jasn˘ pfiíkaz: NeopovaÏuj se vzdorovat! Dívka zvolna vykroãila, nohy v pÛvabn˘ch saténov˘ch stfievíãcích jako ochrnuté. Mífiila k oltáfii, kter˘ se tyãil pfied ní. Mífiila k muÏi, jehoÏ jí sám BÛh vyvolil za manÏela. Cestou zachycovala pohledy dÛvûrnû znám˘ch tváfií – sv˘ch uãitelek, pfiítelkyÀ, sousedÛ. Byla tu sestra Diana pracující v pekárnû spoleãnû s Katiinou matkou. Byl tu bratr Raymond, kter˘ 12
se staral o krávy, jejichÏ mûkké boky vÏdycky tak ráda hladila. A byla tu i matka, poprvé v první lavici, na ãestném místû, vyhraÏeném pouze pro nejváÏenûj‰í ãleny kongregace. Stála tam nesmírnû hrdû, pfiímo jako královna, na hlavû také korunu z rÛÏí. „Mami,“ fiekla ti‰e a úpûnlivû Katie. „Mami.“ Ale shromáÏdûní právû spustilo dal‰í hymnus a v tom sborovém zpûvu Katiin hlas zcela zanikl. U oltáfie otec koneãnû uvolnil stisk její paÏe. „Buì poslu‰ná,“ zamumlal a chvatnû se pfiesunul do první lavice k manÏelce. Katie se otoãila, pokusila se ho následovat. JenÏe uÏ nebylo úniku. Prorok Jeremiah Goode ji uchopil za ruku. Jeho prsty se na její zledovatûlé pokoÏce zdály skoro Ïhavé. A dívãina drobná útlá ruka se v jeho mohutné dlani ztrácela, jako by ji svíral obr. ShromáÏdûní zaãalo zpívat svatební píseÀ. Radostn˘ svazek, nebesy posvûcen˘, v Jeho oãích nerozluãiteln˘! Prorok Goode si ji pfiitáhl blíÏ. Vyjekla bolestí, neboÈ muÏovy prsty se jí zaryly do kÛÏe jako drápy. Teì jsi moje, navÏdy ke mnû pfiipoutaná vÛlí BoÏí, varoval ji ten stisk. A podrobí‰ se mi! Ohlédla se na otce a matku. V duchu je zoufale prosila, aby ji odtud odvedli zpátky domÛ, kam patfií. Oba rodiãe nad‰enû prozpûvovali. Pfielétla oãima cel˘ svatostánek, hledala nûkoho, kdo by ji vysvobodil z toho dûsivého snu. Ale vidûla pfied sebou jen mofie souhlasn˘ch úsmûvÛ a pfiikyvujících hlav. Vidûla jen modlitebnu, kde se okvûtní plátky tfipytily pod dotekem sluneãních paprskÛ a kde dvû stovky hrdel rozechvíval chorál. Vidûla jenom slavnostnû vyzdoben˘ prostor, kde nikdo nesly‰el – a nechtûl sly‰et – úzkostn˘ nûm˘ kfiik tfiináctileté dívenky.
13
Kapitola 2 O ‰estnáct let pozdûji Dospûli ke konci svého vztahu, ale ani jeden z nich si nechtûl tuhle smutnou pravdu pfiiznat. Bavili se o silnicích smáãen˘ch de‰tûm, o dne‰ním obzvlá‰È hustém ranním provozu, o moÏnosti, Ïe její let z Loganova leti‰tû bude mít zpoÏdûní. Nemluvili o tom, co je trápilo, aãkoliv Maura Islesová to sly‰ela v hlasu Daniela Brophyho i v tom vlastním, podivnû tlumeném a mdlém. Oba se snaÏili pfiedstírat, Ïe se mezi nimi vÛbec nic nezmûnilo. Kdepak, prostû byli jenom nevyspalí, vyãerpaní znovu a znovu se opakujícím bolestn˘m rozhovorem, kter˘ uÏ se stal obvyklou dohrou jejich milování. Rozhovorem, po nûmÏ si Maura vÏdycky pfiipadala jako ubohá prosebnice. Pfiála bych si, abys u mû mohl zÛstat kaÏdou noc. Abychom se dennû probouzeli spolu. Jsem u tebe právû teì, Mauro. Ale ne úplnû. Jednou se pfiece musí‰ rozhodnout. Maura boãním oknem pozorovala auta, rozstfiikující v lijáku proudy ‰pinavé vody. Daniel se nikdy nerozhodne, fiíkala si. Ale i kdyby se rozhodl, i kdyby kvÛli mnû opustil svou drahou církev a vzdal se knûÏské dráhy, neunikl by v˘ãitkám svûdomí, pofiád by nás provázely jako nûjaká jeho neviditelná milenka… Stûraãe monotónnû odhrnovaly z ãelního skla de‰Èov˘ pfiíval. Kalné ráno dokonale ladilo s její náladou. „Stihne‰ to jen taktak,“ prohodil Daniel. „UÏ sis vyfiídila odbavení?“ „Vãera. Mám palubní lístek.“ „V˘bornû. U‰etfií‰ si pár minut.“ „Ale potfiebuju podat kufr. Zimní obleãení se mi do ta‰ky neve‰lo.“ 14
„âlovûk by ãekal, Ïe pro lékafiskou konferenci v listopadu vyberou spí‰ teplé a sluneãné místo. Proã zrovna Wyoming?“ „V Jackson Hole je pr˘ krásnû.“ „To na Bermudách taky.“ Nenápadnû se po Danielovi podívala. ·ero uvnitfi auta milosrdnû skrylo ustarané vrásky v muÏovû obliãeji, ale nikoliv pfiib˘vající ‰eì ve vlasech. Jak jsme za jedin˘ rok zestárli, pomyslela si. Oba nás zkru‰ila láska. „AÏ pfiiletím zpátky, mÛÏeme si vyrazit nûkam do tepla,“ navrhla. „Jenom na víkend.“ Náhle se zasmála. „Sakra, co takhle hodit svût za hlavu a odjet na cel˘ mûsíc?“ Daniel mlãel. „Nebo snad Ïádám pfiíli‰?“ zeptala se ti‰e. Unavenû si povzdechl. „Svût se nedá hodit za hlavu. Existuje nezávisle na na‰ich pfiáních. A my se do nûj musíme vrátit.“ „Ne, nemusíme! Nemusíme nic!“ Sklouzl k ní smutn˘ma oãima. „Mauro, tomu sama nevûfií‰.“ Opût sledoval silnici. „A nevûfiím tomu ani já.“ Má pravdu, uvûdomila si. Oba jsme tak zatracenû zodpovûdní. Já chodím dennû do práce, danû platím vãas, dûlám v‰echno, co se ode mû oãekává. Îvatlám o bláznivém útûku bÛhvíkam, ale moc dobfie vím, Ïe bych nic podobného nikdy neprovedla. A totéÏ platí o Danielovi. Zastavil pfied odletovou halou. Chvíli tam sedûli, aniÏ se na sebe podívali. Maura pozorovala fiadu cestujících u odbavovací pfiepáÏky – v plá‰tích do de‰tû pfiipomínali pohfiební prÛvod za sychravého listopadového rána. Vlastnû vÛbec netouÏila vystoupit z vyhfiátého auta a pfiipojit se k tomu zasmu‰ilému davu. Mnohem radûji by Daniela poÏádala, aby ji odvezl zpátky domÛ. Jestli získáme je‰tû nûkolik hodin, abychom si spolu otevfienû promluvili, napadlo ji, moÏná najdeme zpÛsob, jak nበvztah vyfie‰it. Kdosi prudce zaÈukal na pfiední sklo. Maura vzhlédla a spatfiila leti‰tního policistu. „Tady se neparkuje!“ vy‰tûkl. „Smíte pouze vyloÏit zavazadla.“ Daniel stáhl okno. „Jenom jsem ji sem pfiivezl.“ „Dobrá, ale hoìte sebou.“ „Vyndám ti kufr,“ fiekl Daniel a vystoupil z auta. 15
Minutu ãi dvû se na chodníku tfiásli zimou. Mlãeli. Kolem burácely autobusy a zbûsile houkaly klaksony. B˘t Daniel mÛj manÏel, pomyslela si Maura, právû bychom se louãili nûÏn˘mi polibky. JenÏe my dva se naopak úzkostlivû vyh˘báme jak˘mkoliv dÛvûrnostem na vefiejnosti. Dneska sice nemá kolárek, ale nebezpeãné by bylo i letmé objetí. „Nemusím se té konference zúãastnit,“ zkusila to znovu. „Strávíme spolu cel˘ t˘den.“ Daniel si povzdechl. „Pochop, Mauro, já se nemÛÏu zãistajasna sebrat a na t˘den zmizet.“ „A kdy bude‰ moct?“ „Nejdfiív si potfiebuju zafiídit volno. Ale neboj se, urãitû si spolu vyjedeme. Slibuju.“ „Ov‰em vydáme se nûkam daleko, kde nás nikdo nezná, viì? Tolik bych si pfiála proÏít s tebou t˘den tak, abychom nemuseli odjíÏdût. AlespoÀ jednou jedinkrát!“ Daniel si v‰iml policisty, kter˘ se opût blíÏil jejich smûrem. „Promluvíme si o tom, aÏ se vrátí‰.“ „Hej, pane!“ kfiikl policista. „Koukejte se s tím autem ztratit! OkamÏitû!“ „Jistû, promluvíme si,“ hofice se zasmála Maura. „Mluvit umíme skvûle. Ale na nic jiného se nezmÛÏeme.“ Popadla kufr. Daniel ji vzal za loket. „Mauro, prosím. Takhle se nesmíme rozejít. Ví‰ pfiece, Ïe tû miluju. V‰echno vyfie‰ím… Jenom to chce trochu ãasu.“ Vidûla tr˘zeÀ, vrytou v jeho tváfii. Dlouhé mûsíce klamÛ, nerozhodnosti a v˘ãitek svûdomí nutnû zanechaly jizvy, vrhly stín na kaÏdou z radostí, které u Maury dosud nacházel. Velmi snadno by ho utû‰ila – kdyby se usmála, povzbudivû mu stiskla rameno. Právû teì v‰ak nedokázala pfiekonat vlastní pocity ublíÏení. Ovládala ji zlost. A pomstychtivost. „Myslím, Ïe ve‰ker˘ ãas jsme vyãerpali.“ Otoãila se a rázn˘m krokem zamífiila k terminálu. Sv˘ch slov zalitovala, sotva se za ní s tich˘m sykotem zavfiely sklenûné dvefie. Zastavila se a ohlédla. Ale Daniel uÏ nastupoval do auta. *** 16
·iroce roztaÏené nohy odhalovaly protrÏená varlata a spálenou kÛÏi h˘Ïdí a perinea. Pitevní snímek se na obrazovce objevil bez pfiedchozího varování, pfiesto nikdo z tûch, kdo sedûli ve ztemnûlém hotelovém konferenãním sále, neprojevil sebemen‰í údiv ãi zdû‰ení. Tihle posluchaãi byli zvyklí na zohavené, rozdrcené i zuhelnatûlé mrtvoly, pfiíli‰ ãasto je nejen pozorovali, ale dot˘kali se jich, cítili jejich pach. Pouhé diapozitivy nemohly profesionály ohromit. Bûlovlas˘ muÏ usazen˘ vedle Maury si dokonce nûkolikrát zdfiíml. V polo‰eru si v‰imla, Ïe mu obãas klesá hlava. Pravda, snaÏil se únavu pfiemáhat, nicménû k hrÛzn˘m zábûrÛm stfiídajícím se na obrazovce zÛstával zcela neteãn˘. „Tady máme ukázku typick˘ch zranûní zpÛsoben˘ch bombou umístûnou v automobilu. Obûtí byl pûtaãtyfiicetilet˘ rusk˘ podnikatel. Jednoho rána nasedl do svého mercedesu, mimochodem prvotfiídního, otoãil klíãkem v zapalování a tím nechtûnû pfiivedl k v˘buchu náloÏ nastraÏenou pod sedadlem. Jak vidíte na rentgenov˘ch snímcích…“ Pfiedná‰ející klikl my‰í a obrazovku zaplnil rentgenogram pánve s roz‰típnutou stydkou kostí. Mûkké tkánû byly protkané kousky kovu a kosti. „Exploze vrhla rÛzné úlomky z auta do peritonea, protrhla skrotum a smetla hrbolaté plo‰ky kosti sedací. S podobn˘mi zranûními zpÛsoben˘mi v˘buchem se zejména teì, v dobû teroristick˘ch útokÛ, bohuÏel setkáváme stále ãastûji. V tomhle pfiípadû ‰lo o men‰í bombu, která mûla zabít pouze fiidiãe. Ov‰em teroristé pouÏívají mnohem úãinnûj‰í náloÏe, takÏe i obûtí b˘vá daleko víc.“ Opût klikl my‰í. Objevila se fotografie vyjmut˘ch orgánÛ rozloÏen˘ch na zelené chirurgické rou‰ce. Leskly se jako nabídka fieznického krámu. „Nûkdy nenacházíme moc známek vnûj‰ího poranûní, aãkoliv vnitfiní zranûní jsou smrtelná. Tohle je v˘sledek sebevraÏedného teroristického útoku v jeruzalémské kavárnû. âtrnáctileté dívce náraz tlakové vlny tûÏce po‰kodil plíce a bfii‰ní orgány. Její obliãej pfiitom vypadá zcela nedotãen˘. Skoro jako andílek.“ Snímek, kter˘ se vzápûtí objevil, vyvolal první sly‰itelnou reakci – ‰um vyjadfiující smutek a nevûfiícnost. Dívka se zdála klidná, jako by odpoãívala. Krásnû tvarovaná tváfi, ãistá pleÈ bez vrásek, tmavé oãi zaclonûné hust˘mi fiasami. Pfiítomn˘mi patology 17
nedokázala otfiást prolitá krev, zato je dojal pÛvab. V okamÏiku smrti ta ãtrnáctiletá dívenka patrnû pfiem˘‰lela o ‰kolních záleÏitostech, o hezk˘ch ‰atech nebo o chlapci, jehoÏ zahlédla cestou. Ani ve snu by ji nenapadlo, Ïe se její plíce, játra a slezina brzy ocitnou na pitevním stole a Ïe její fotografii budou jednoho dne ohromenû pozorovat dvû stovky patologÛ. V sále se rozsvítilo, posluchaãi se v‰ak dosud úplnû nevzpamatovali. Zatímco se zvolna rozcházeli, Maura zÛstala sedût. Civûla do svého notesu s poznámkami o hfiebíkov˘ch bombách, balíãkov˘ch bombách, automobilov˘ch bombách a bombách zakopan˘ch na silnici. Vyvolávat zoufalství a vzájemnû se zabíjet lidé umûjí skvûle, jejich vynalézavost nezná hranic, pomyslela si. Ov‰em v lásce uboze selhávají. „PromiÀte, nejste náhodou Maura Islesová?“ Vzhlédla a spatfiila nádhernû opáleného muÏe, kter˘ se právû zvedl ze sedadla o dvû fiady pfied ní. Byl zhruba jejího vûku. Vysoká atletická postava, sluncem vybûlené blond vlasy. Typick˘ KaliforÀan, napadlo ji. Jeho obliãej se jí zdál mlhavû povûdom˘, ale nedokázala si vybavit, odkud toho muÏe zná, coÏ ji ponûkud pfiekvapovalo. Takovou tváfi by si kaÏdá Ïena urãitû zapamatovala. „Já to vûdûl! Jsi to ty, Ïe jo?“ Zasmál se. „Svitlo mi, sotva jsi ve‰la do sálu.“ Maura zavrtûla hlavou. „Omlouvám se. Je mi to váÏnû trapné, ale pofiád si vás nejsem schopná zafiadit.“ „ProtoÏe ubûhla spousta ãasu. A já uÏ nenosím culík. Doug Comley, stanfordská lékafiská pfiípravka. Jak je to dávno? Dvacet let? Nedivím se, Ïe jsem ti vypadl z pamûti. Sakra, sám bych se pomalu taky nepoznal.“ Náhle se jí vynofiila vzpomínka – mladík s ochrann˘mi br˘lemi na opáleném nose a dlouh˘mi plav˘mi vlasy. Tehdy byl hubenûj‰í, takov˘ chrt v modr˘ch dÏínách. „Chodili jsme spoleãnû na laborky?“ zeptala se pro jistotu. „Kvantitativní anal˘za. První roãník.“ „Tohle si i po dvaceti letech pamatuje‰? ÚÏasné!“ „Z kvantitativní anal˘zy si nepamatuju nic. Zato tebe si pamatuju do detailu. Laboratorní stÛl jsi mûla pfiímo naproti mému 18
a vÏdycky jsi dostávala nejlep‰í známky. Nepokraãovala jsi pak na lékafiské fakultû Sanfranciské univerzity?“ „Ano, ale teì Ïiju v Bostonu. A co ty?“ „Absolvoval jsem v San Diegu a zÛstal jsem tam. Prostû nedokáÏu opustit Kalifornii. Vypracoval jsem si chorobnou závislost na slunci a surfování.“ „CoÏ mi právû teì zní nesmírnû lákavû. Je teprve listopad, a já uÏ mám zimy aÏ po krk.“ „Já si zase sníh uÏívám. Znamená pro mû pfiíjemnou zmûnu.“ „Chápu, ov‰em kdybys Ïil uprostfied snûhu ãtyfii mûsíce v roce, mluvil bys jinak.“ Konferenãní sál se vyprázdnil, hoteloví zfiízenci skládali Ïidle a odváÏeli zvukovou aparaturu. Maura strãila notes do dárkové igelitky a zvedla se. Zatímco s Dougem mífiili k v˘chodu, prohodila: „PÛjde‰ na seznamovací koktejl?“ „Jo, nejspí‰ tam zaskoãím. Ale pokud se nem˘lím, veãefii si kaÏd˘ zafiizuje sám.“ „Ano, pí‰ou to v programu.“ Spoleãnû vy‰li do hotelové haly k ostatním lékafiÛm oznaãen˘m t˘miÏ bíl˘mi jmenovkami a nesoucím tytéÏ igelitky s logem konference. Spoleãnû pak ãekali u v˘tahÛ a poctivû se snaÏili udrÏovat konverzaci. „Jsi tady s manÏelem?“ zeptal se Doug. „Nejsem vdaná.“ „Nevidûl jsem snad v absolventské roãence tvoje svatební oznámení?“ Maura na nûho udivenû pohlédla. „Ty takové vûci sleduje‰?“ „Zajímá mû, co spoluÏáci dûlají.“ „Pokud jde o mû, rozvedla jsem se. Pfied ãtyfimi roky.“ „Aha. To je mi líto.“ „Mnû ne,“ pokrãila rameny. Z v˘tahu oba vystoupili ve druhém patfie. „TakÏe se uvidíme na koktejlu.“ Maura mávla rukou na rozlouãenou a vytáhla svou hotelovou odemykací kartu. „Chystበse s nûk˘m poveãefiet? Já totiÏ budu sám. Pokud bys mi chtûla dûlat spoleãnost, na‰el bych nûjakou slu‰nou restauraci. Staãí, kdyÏ mi brnkne‰.“ 19
