Kapitán Braťka: Pod bílými plachtami. Pět neděl plavby Gospy Poišany

K ap it án Braťka:

Pod bílými plachtami Pět neděl plavby Gospy Poišany

Haló, halilaló; napněte všechny plachty, je požehnaný vítr a tancující moře. Celou svou naději uložil jsem do nové své jachty a v moři utopil žal, v moři utopil hoře. Haló, halilaló! Korm idlo třímám pěsti osmahlou sluncem a zdrásanou větrem i bouří. Chci vidět na březích zlaté oranže kvésti, kde v ranním slunci daleké horizonty kouři. Chci smát se a hřát! Chci letět po hřbetě slané vlny, by jako v moři i v duši stejn ě to hrálo. Miluji slunce! Miluji m oře! Miluji vlny! Haló, halilaló, halilaló, haló! K. St. Neumann.

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12

13

14

Ú častn íci výpravy v po 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Jirka (Jiří Kryšpín) Lupič (Kar. Prchlík) Kremle (L. Kremlička) Jonta (B. Jonák) Mandara (Jiří Albrecht) Dušan (D. Mendl) Pampeliška (V. Petráček)

8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Vapiti (A. Žeklitz) Bublin (V. Schick) Dívčina (Petr Hoch) Kim (Ant. Kučera) Puňťa (Jar. Kraus) Louskáček (Jiří Wihan) Braťka (Jar. Novák), kapitán výpravy.

w

p

17

18

19 20

21

22

23

24

25

M

pi 26

27

den cesty na Hvaru. Nibovaka (Karel Burian) Tavi (Pavel Nerad) Zdeněk (Zd. Joudal) René (R. Weichert) Gusta (G. Černý) Hinča (O. Hitschmann) Rys (V. Gros) Culík (O. Carmine)

23. 24. 25. 26. 27.

Loula (Fr. Polák) Jonák (Zd. Jonák) Robin (Alex. Stuchlík) Sidi (Pr. Šmerda) Habr (Jar. Habr)

Dlouho jsme žili skautským životem , otužovali se a zocelovali v táborech i na cestách. Zvykali jsme nebezpečí v proudech i peřejích řek, nepohodě a ne­ snázím v horách. V létě i v zimě. Společný život po řadě roků naučil nás bratrské pospolitosti a pevné kázni. Za zimních

večerů v klubovně,

za letních

noci

u táborových ohňů snili jsme o dalekém světě. Tou­ žili jsme po činech a dobrodružstvích. A jak rostla naše síla, rostla i odvaha. Správný

hoch

—

budoucí

muž

—

nezůstává

u snění, nýbrž pokusí se o dílo. A tak jed né krásné noci, kd y pod rudým slou­ povím borovic hořel oheň, a nad jezerem stál plný měsíc, rozhodli jsme se, že budeme námořníky. A myslí létaly příběhy z bouřlivých moří, o tajem-

7

ných ostrovech, ztroskotán ích . . .

z pustých

pobřeží i o strašlivých

A však nikdo se nedal odstrašiti představou zá­ huby. Společnou prací podařilo se cestu uskutečniti. Jak, poví vám tato kniha. N ěkdy skutečnost neod­ povídala snu. V mnohém však sny předčila. Tak jako skutečný život. A le už jen vědomi, že jsme dosti silní a vyspělí, abychom dovedli uskutečniti své představy a roz­ hodnuti, samo bylo vzácným ziskem této cesty.

8

N a lo d ě n í za

noční

bouře.

30. června 1934. Je půlnoc. Nad širým Rjeckým záli­ vem zvolna se sbírá bouře. Z oken rychlíku, který za skřípotu rozžhavených brzd sune se v četných serpentinách se skal nad Rjekou, je možno chvílemi zahlédnouti slabě se lesknoucí hladinu moře: když právě vycházející měsíc v po­ slední čtvrti prorazí roztrhaný­ mi závoji par, nebo když v mracích zachvěje se záře ukry­ tého blesku. Dole, na úpatí hor, září veliké pole elektrických světel Rjeky a k ní přimknutého Sušáku. V dáli, přes zátoku, svítí čára lázeňské Opatie. K jihu a východu, na mysech ostrovů, mrkají lucerny majáků. Hoši nedočkavě vyhlížejí do tmy. Tedy konečně moře! A tam kdesi dole v přístavu čeká vysněná loď . . . Bude tam, či se zpozdila na své cestě z mateřského přístavu Splitu? Vlak vjíždí do točitého tunelu, jímž klesá na úroveň ná­ draží. Po chvíli objeví se znovu světla, hoši chvatně otvírají okna a mávají, kormidelníku Lišek Fouskovi vstříc, který přijel sem o několik dní dříve, aby vše zařídil. „Tak co je — je tu? Našels j i ? “ „Je — je v přístavě, byl jsem tam.“ „A jak vypadá? Stojí za to? A co kapitán?“ hrnou se otázky. „Uvidíte sami,“ zněla zdrženlivá odpověď. Fousek raději pomáhá při vykládání četných zavazadel výpravy. Nastává obtížný pochod z nádraží do přístavu. Ačkoliv je to sotva čtvrt hodiny chůze, trvá postup značně dlouho. Skoro každý z hochů má dva důkladné kufry — svůj a se

9

společnými věcmi a ti malí, i s tím dost práce. —

kteří vlekou jen jeden, mají

Místo je mrtvé —- půl jedné v noci — cestu mezi skla­ dišti a dřevařskými ohradami spoře osvětlují nečetné svítil­ ny. Občas se zdvihající vítr přináší od moře teplou vlh­ kost. Nebe se stále více zachmuřuje a blýskavice roste. Konečně nad dřevařský­ mi ohradami objevuje se les stěžňů. Je to povzbuze­ ním pro všechny; cíl už ji­ stě není daleko. A skuteč­ ně: po několika krocích ob­ jevuje se kanál, vedoucí z řeky Riječiny a na něm šik

plachetních lodí. Vlevo, v přístavním basenu zakotvena je řada větších lodí. Tu, v úhlu mola a břehu, nalézají i svou loď. Jsou mile překvapeni: neveliká, ale úhledná, pestře čer­ veně a bíle pomalovaná, s vysokým krkem na přídi, dvěma bílýma očima, štíhlými, vysokými stěžni, malovaným zá­ bradlím - - krátce loď, jaká na takovou romantickou výpra­ vu hochů-námořníků má býti. Vítá je kapitán lodi, menší, živý mužík a předsta­ vuje se: Skaričič mladší. Na zádi lodi sedí starý děda, který

se sotva ozval. Potom odněkud z pod plachty vylézá vy­ táhlý, starSí plavec, majitel lodi, Skaričič starší, otec ka­ pitána. Na bližší poznávání není světla ani času. Nad palubou lodi roztažena je stará plachta, jež nedostatečně ji chrání před případným deštěm. Pod ní houpá se petrolejová lodní svítilna. Prostředek paluby zaujímá vyvýšený kryt nad střední částí podpalubí. V nitru lodi je dosti veliká místnost, která však má nízký strop, takže jen ve střední části je možno státi. Mužstvo po mužstvu přechází dosti krkolomně po úzkém prkně na loď a ukládá svá zavazadla do podlodí. Pak se rozdělují místa na palubě i v podlodí — a brzy unavení hoši usínají tvrdě na holé palubě, zabaleni do pokrývek a stano­ vých pláten. Fousek obětavě se nabízí, že bude celou noc na stráži. Braťka ještě -vyměňuje několik slov se starým kapitánem. Bližící se bouřka způsobuje jim starosti. „E, vrag!“ praví opovržlivě kapitán. „Dolazi j u g o i bit kišovito vrieme.“ Kdykoliv řekne „vrag“ , znamená to vždy značnou dávku opovržení: „ v r a g “ to je čert, potvora, mizera, lump. A i,kišovito vrieme“ je deštivé počasí. A to mělo hochy uvítat na slunném Jadranu? V půl druhé v noci, na lodi, kde ve zmatku zavazadel a spících těl je sotva k hnutí, sedi Braťka s Fouskem a uva­ žují o budoucnosti. V podlodí je zápach, spojený s vůní dehtu a rybiny. Paluba zdá se malou a když po chvíli spustí se bouřlivý li­ ják, je nutno značnou část hochů probuditi a zahnati do podlodí, neboť na ně prší. Rozespalí hoši automaticky poslou­ chají a za několik minut spí opět na místě, které si náhodou našli. Ostatní, méně vydaní dešti na pospas, spokojeně oddy­ chují v balících plachet. . . Postačí loď pro 30 lidí? 27 skautů a 3 námořníky? Bude možno použiti podlodí? A nyní to jugo! Vždyť na prvých dnech záleží nejvíce, aby se udržela morálka, nadšení mužstva! Hoši přijeli s touhou

12

po životě na širém moři, pod modrou oblohou a jasným slun­ cem a místo toho budou hniti v zamoklém přístavě, naplně­ ném typickým zápachem přístavních špinavých vod? Jugo, vítr, který přichází z jihu Jaderského moře, přináší obyčejně teplé a deštivé počasí. Trvá v zimě i 14 dní, v létě na štěstí jen 2— 3 dny. Způsobuje, zvláště po delším trvání, veliké vlnobití, jež nedovoluje menším lodím postup proti ně­ mu. A cesta vodních skautů měla vésti přímo k jihu! Braťka poznává, že je mnoho v sázce. Od úspěchu k fi­ asku není prvé dny daleko. Stanoví si proto program na příští den, aby zaměstnal dokonale celou posádku. Usíná konečně sám na poklopu lodi. K ránu budí ho ve­ liké vlnobití, jež zaléhá až sem do chráněného přístavu a mocně kymácí lodí. — S radostí však konstatuje, že nevyrušilo ze spánku ani jediného z chlapců. „Budou to dobří námořníci,“ praví si uspokojeně a hledí s důvěrou vstříc deštivému jitru . . .

13

Typy námořních plachetnic. 1. Plachetní loď, koráb. — 2. Bárka. — 3. a 4. Barkantina dvou typů. — 5. Briga. — 6. Brigantina. — 7. a 8. Škunery dvou typů. — 9. Jola.

14

V zamoklém

přístavu.

30. června 1934. Podle původního programu mají dopoledne zaříditi loď a naložiti zásoby a odpoledne vyraziti na moře. Ale deštivé i větrné ráno nedává mnoho naděje. Braťka jedná s kapitánem a> trochu ho podezřívá, že snad nechce vypiouti z pohodlnosti. Má na mysli humoristické vy­ pravování anglického spiso­ vatele Jerome-Klapka-Jerome, který si najmul rovněž pla­ chetní loď k výletu podél an­ glického pobřeží, ale celou do­ bu nevyplul z přístavu. Kapi­ tán vždy dovedl se vymluviti na mnoho nebo málo větru, bouřlivé moře a jiné mořské hrůzy, a ubohý nezkušenec musil mu dávati zapravdu. I hoši jsou nespokojeni a touží po odjezdu. Ale kapitán má pravdu: rozbouřené moře, bijící do přístavní hráze i zá­ vany vichru, doprovázené lijavcem, ukazují, že jeho zdráhání je důvodné. Ostatně na lodi je plno práce. Mužstvo Ostřižů jde do města nakupovat zásoby. Potraviny, zeleninu i ovoce ob­ starali snadno, ale s neúspěchem potkávají se při nákupu nafty pro motor lodi. Po dlouhém chození v celém Sušáku dostali sotva 35 kg. Lišky rovněž po obtížném pátrání opa­ třili bedny a nyní sbíjejí z nich na palubě polici na zásoby a nádobí. Postavili ji vedle železného sporáku, který umístěn je na přídi lodní pod levým stožárovým žebříkem. Rackové vybalují oddílová zavazadla a jsou dnes kuchaři. Vařiti bu­ dou však až večer, neboť obědvá se v restauraci. Je nutno

15

vzkřísiti žaludky, unavené dvoudenní jízdou ve vlaku. Vě­ nují se proto vyrovnávání zásob do poliček, mytí nádobí, jež cestou se značně zaprášilo, přijímání a ukládání zásob, jež Ostříži přináší. Vlci nacpávají slamníky a rozprostírají je po obou stranách podpalubí, jež rázem stává se útulným. Nastává pak obtížné umísťování osobních zavazadel ho­ chů. Je málo místa — a přece nutno umístiti je tak, aby byla přístupna a zachován co největší pořádek. Důmysl ho­ chů však brzy nalézá nejlepší řešení. Část chlapců pověsila si kufry na řemeny nad lůžky, jiní přibíjí si ke stropu stano­ vá plátna jako sítě na zavazadla, jiní nalezli místo v kou­ tech lodi. Těmito pracemi, nákupy, psaním dopisů a deníků vyplněn je celý den a nepohoda ani v nejmenším nedovedla zkaliti náladu hochů.

16

Na všechny strany rozeslány zvláštní pohlednice výpravy se zprávou, že šťastně dorazila. Četné cesty po městě budí ovšem pozornost, zejména u mládeže, a kdyby nekotvili tak zastrčeni uprostřed dřevař­ ských ohrad a lijáky neztlumily celý ruch města, jistě by loď byla stále obklopena diváky.

Příď lodi. K večeru tlakoměr počíná stoupati, dešť ustává i vítr sláb­ ne. Ochladilo se také značněji. Hoši po moři. velikých a práce

nejeví zájem o město ani jeho památky. Touží jen Více je zajímá život v přístavě, nakládání dřeva do lodí. Odjezd a příjezd parníků. Hulákání námořníků jeřábů.

18

Nedbajíce chladu a vlnobití, spěchají užiti konečně mořské koupele. Od širého moře dělí loď pouze vysoká přístavní hráz. Je proto snadno přelézti ji a po obrovských balvanech, u její paty nakupených, naskákati do moře. Vlny nejsou již veliké, ale působí mnoho veselí a radosti. Všichni hoši jsou dokonalí plavci, jimž pohyb ve vodě v kaž­ dé poloze i situaci je žertem. Skákají proto s rozkoší s po­ břežních balvanů, hrají míčem v příbojových vlnách, potápějí se, napodobujíce delfíny, nebo houpají se, nehybně nataženi, na vlnách, nesoucích je zvolna ke břehu. Potom, když už slunce zapadá za clonou šedivých mraků, hledají mezi balvany škeble a mořské ježky. Za soumraku jdou na procházku po molu až k majáku. Obdivují veliké a krásné plachetní lodi, určené ponejvíce k dopravě dřeva a cementu. Kapitánská rada večer konstatuje, že den uplynul dobře, vykonáno množství práce a hlavně může učiniti disposice pro příští den — kdy konečně vyrazí se na širé moře. Hlídky dnes v noci má mužstvo Ostřížů. Je stále zamra­ čeno, ale po třetí hodině počíná svítat. To už vstávají plavci i Braťka, aby připravili loď k odjezdu. A ve 4 hodiny, kdy na hlídku nastupuje hlučný a veselý Jonta, jsou už vzhůru všichni hoši, aby jim nic z odjezdu neušlo.

19

První třetina cesty. — Kotviště označena černými body a daty. (N a př. Biograd: kotveno ze 4. na 5. července.)

20

___

Veliká

mořská

plavba

začíná.

1. července 1934. Dosud nebylo přáno žádným československým chlapcům tráviti měsíc námořnickým životem na vlastní, třeba jen najmuté, plachetní lodi. Našim vodním skautům se tato veliká touha splňuje. Je časné ráno, stále ještě zamračeno. Poměrně chladno, 18° Celsia a vlhko. Vane velmi slabý, později se trochu zesi­ lující větřík. Jugo zřejmě povolilo a silný příboj ustává. Vytahuje se kotva za rachotu řetězů — Ostříži vrhli se k rumpálu a statečně toči klikou. Plachty zůstanou zavinuty na rahnech — pojede se zatím na motor. — Ve 4.20 vyráží z výfukové roury na levé zádi černý kouř a v zápětí motor zarachotí. Clun přiváží lano, které dosud poutalo loď k molu. Hoši stáčejí je do kruhu na přídi, člun uvázán k zádi. Zapíná se spojka ke šroubu, loď zvolna jde vpřed, otáčejíc se přídí k ústí přístavu. Šedozelené moře mírně houpá lodí. Vlny dosud běží z ji­ hu. Zdvihá se však slibný severozápadní větřík — zesílí-li, bude možno jeti na plachty. To je touženým přáním všech

21

— nejen proto, že se ušetří nafta, ale především, že to je sportovnější. Hoši se vzájemně nenápadně pozorují: Dostane někdo mořskou nemoc ? Ale všichni drží se statečně a když loď na větší vlně poskočí, vítají to radostně. Je tak dobře: jaké potíže by vznikly, kdyby se mezi posádkou našel někdo, kdo by nesnášel jízdu po moři! Ve 4.35 objeví se na pravobok«/ směrem k italské Ojiatii, veliký parník, spějící do přístavu Je to bílá .^JCraljica Ma­ ria“, jedna z chloub moderního jugoslávského $»ďátvfi, • Hned od výjezdu z přístavu zavádí se na íodl- pravidelná služba mužstev. Obsluhu lodi „t^viga«#', má až do ná­ stupu mužstvo „Ostřížů“ . Snídani všiří ,,,R§||so*|é4‘. N a přídi, s dalekohledem v ruce, stojí hlídka „Ostřížů“ a hlásí zprávy zapisovateli, který sedl u stolku — vlastně'vy­ výšeného poklopu nad středem lodi. Sleduje cestu na mapě a poznamenává vše do připravené lodní knihy. Tyto pravi­ delné zápisy, vedené nepřetržitě ve dne v noci, umožní vylí­ čení cesty. Pravidelně se zapisují také tlak vzduchu, teplota, počasí, směr i síla větru a vln. Členové mužstva střídají se po dvou hodinách ve svých funkcích bez ohledu na věk. Dvanáctiletý je stejně námořníkem jako devatenáctiletý. Kromě výše uvedené činnosti nutno obsluhovati plachty, kotvu, lana, vlajky, čistit a polévat palubu, člun, natahovat krycí plátna, stát u kormidla a napínat nad palubou plátěné střechy proti slunci nebo dešti — jak čas a okolnosti budou vyžadovati. Mužstva Vlků a Lišek mají zatím volno. Všichni hoši se již umyli, v podlodí je uklizeno, snídaně se ještě vaří — a tak oddávají se pozorování moře. Při východu slunce, uprostřed širého zálivu, vztyčuje se za radostného pohnutí na předním stěžni československá vlaj­ ka. Jejich zásluhou, zásluhou hochů skautů — vlaje česko­ slovenská vlajka nad mořem a bude vláti po mnoho dní. Zda čestně ? V to doufají všichni. . . Záliv Rjecký (Golfo di Fiume, na italských námořních mapách, které musí v nedostatku jiných vhodnějších použí-

22

vati) je dosti rozsáhlý, hluboký asi 65 m a prost všech nebez­ pečných úskalí. Pevnina objímá záliv na západě a severu. Je to hornaté pobřeží, z největší části náležející Itálii, ač obydlené slovan­ ským obyvatelstvem. Na jihozápadě zdvihá se severní cíp hornatého ostrova Cresu (Cherzo), dnes také italského, s vrcholky přes 600 m vysokými. Na jihovýchodě rozkládá se veliký jíhoslovanský ostrov Krk a mezi ním a Čresem ote­ vírá se průplav Malá Vrata (Canale di Veglia), kam loď směřuje. V 5.05 hlásí hlídka na pravoboku delfíny. V rozvlněném moři, jež pod oblačným nebem má dosud šedozelenou barvu, vyskakuje v dáli několik velikých ryb. Na chvíli ustávají ve hře a mizí pod hladinou, po minutě však znovu houpají se jejich hřbety a ocasy nad vlnami. Delfíni působí — jako vždy — mezi hochy značné vzruše­ ní. Četní fotografové se chystají, ale dravé ryby jsou daleko a není naděje na dobrý snímek. „Slyšel jsem, že delfíni milují hudbu,“ vykládá vážný, se­ čtělý Dušan, jeden z nejzkušenějších Vlků, třeba teprve patnáctiletý. „Což kdybychom je přilákali harmonikou, kte­ rou má Braťka, nebo Jonákovou kytarou?“

23

Hoši se naň dívají, míní-li to vážně a Dušan, který vždy pod všeobecnou pozornosti stává se rozpačitým, pokračuje: „Delfíni prý mají hvízdavý hlas a proto plavci vábí je pískáním.“ Rozvinuje se krátká debata, promísená mnohými vtipy. Z ní se (Jovidáme, že delfín je prý velmi hravý a že mu páchne z tlamy. 2e ho mají námořníci v úctě, neboť jim připadá trochu lidský a proto ho jen zřídka loví a ještě méně jedí. Má prý maso fialové, které po plavecku uvařené jí se s cibulí a vínem. „Hoši, jazyk s okurčičkami a pikantní omáčkou je prý dobrý,“ vzdychá Kremle, který v patnácti letech je tělesně velmi vyspělý a proto žaludeční otázka je proň stále značně důležitá. „Anebo se delfíní maso suší týden na slunci a pak prý chutná jako srnčí.“ Delfíni zatím zmizeli, ale otázka jídla zůstává na pořadu. „Rackové, proboha, bude už snídaně?" ozývá se čísi hlas. „Tak dělejte,“ hučí s několika stran jako pohotová ozvěna„Je už šest hodin!“ Za několik minut rozdává se tedy z velikého hrnce vřelý čaj a do ruky dva krajíce chleba s máslem. Zatím, co hovor na palubě umlká, poněvadž hoši mají ústa ucpána jídlem, vzpomíná si Jirka, kor­ midelník Racků: „A to já vám, hoši, řeknu ještě jednu správ­ nou historku o delfínech. Málem bych tjyl na to zapomněl. To, že mají rádi hudbu, je stará pravda. Za ¡starověku ho­ dili loupežníci nějakého Ariona do moře. Byl to básník a očaroval delfí­ ny zpěvem a hrou tak, že ho z vděčnosti dopra­ vili na pevninu. — A ještě něco. Starý Pli-

24

nius, kterého jistě znáte, vypravuje o jednom chlapci, který denně krmil delfína chlebem. Ten si ho tak zamiloval (toho chlapce, ne ten chleba), že po několik let vozil ho přes široké jezero do školy. A když hoch zemřel, delfín se stále objevoval na známém místě a konečně zármutkem zemřel.“ „Já to s tou hudbou přece zkusím,“ ozývá se zamyšleně Kim, dvanáctiletý čiperný skautík světlých vlasů a ostrého nosíku. Mluví zvolna a tak, jako kdyby stále řešil nějaké hluboké problémy. „Člověče, vždyť motor všechno přehluší,“ odporuje Lou­ skáček, věčná oposice proti Kimovi. ,,A pak, kdo ví, zda ti někdo harmoniku nebo kytaru půjčí.“

„Já budu třeba pískat až pojedeme jen na plachty a tebe se ptát nebudu,“ odráží útok Kim. Debata přerušena tím, že se rozdává ovoce a na levém boku míjí loď motorka. Slunce svádí s mraky tichý, ale vítězný boj. N a severu, kde pevninské hory zadržují oblaky, táhnoucí se z moře, je zataženo, pochmurno. „To je špatný kout, Rjeka a Sušák. Tam je vždy mnohem horši počasi než na moři. Cím dříve budeme odtud, tím lepši,“ vykládá Skaričič mladší a ukazuje k jihozápadu, kde je mno­ hem světleji. „Tam dole, tam je mnohem lépe!“ Zatím blíží se k břehům ostrova Krku. V dálce na vyso­ kém kopci objevuje se Omišajl a pak Malínská. Na zdejší pláži koupá sa hojně Cechů. Gospa Poišana však zde nezastaví, ne-

25

boť posádka touží uniknout do neznámých jižních krajů a ne potulovat se mezi lázeňskými hosty. Po sedmé hodině ranní vplouvá loď do průplavu Malá Vrata, hlubokého 50 m. Jen někde, v těsné blízkosti skalna­ tého, křovisky a nízkým stromovím porostlého břehu, jsou mělčiny 7— 10 m a tu hoši pozorují průzračnou vodou mořské dno. Velmi hojné tu leží roztroušeny podivné ryby „sumýši“, podobné obrovským slimákům.

,,A tyhle odporné potvory prý chudí Italové jedí,“ oškliví si Nibovaka. V půl osmé doháníme starou rybářskou bárku, taženou lanem z malého člunu, v němž veslují dva lidé. V bezvětří nemůže jinak kupředu. Vpravo od lodi objevuje hlídka ptáka, který v dálce usedá na mořskou hladinu a na chvíli vždy zmizí pod vodou. Daleko­ hledem poznána potápka mořská. Zdejší pohraniční vody jsou dobře hlídány a tak v 8 hodin rychlým tempem blíží se z pravého boku motorka. V člunu jsou tři bíle uniformovaní jugoslávští celníci. Převážejí se k boku Gospy a za jízdy vylézají kromě jednoho na palubu.

26

Po prohlídce dokumentů se zájmem vyptávají se na po­ sádku aj účel její cesty. Jeden z nich zná česky a tak hoši se ho vyptávají na zdejší poměry. Mezi Itálií a Jugoslávií je do­ sud značné napětí a proto styk mezi ostrovy je téměř úplně podvázán. Pašeráctví se pod přísným a hustým dozorem ne­ vyplácí. Po odchodu celníků dává Braťka povel k rannímu ná­ stupu. Hoši se v podlodí převlékli do bílých trenýrek, červe­ ného trička se žlutým lemováním (červená a žlutá jsou oddí­ lové barvy) a na hlavu posadili bílou „sorbonku“. Nastupují pak dle mužstev do řady, Lišky a Ostříži po levém, Vlci a Rackové po pravém boku lodi. Sluníčko již vítězně dere se z mraků a rázem vše září světlem a barvami. Braťka, v kapitánské uniformě, stojí pod zadním stěžněm a po úvodním povelu promlouvá k hochům nejprve několik srdečných slov. Připomíná jim velikost chvíle, kdy splňují se jejich touhy po volném životě na širém moři. Praví, že příro­ da nevítala je vlídně, ale nepohodou vyzkoušela sílu jejich odhodlání a vytrvalosti. Jistě přijdou v budoucnu těžší zkouš­ ky. Ale už první ukazuje, že je vítězně překonají. Když pak oznámil denní program, vyzývá Lišky, aby se ujaly navigace a Vlky pověřuje kuchařením. Nástup zakon­ čen hromovým oddílovým pokřikem. Pak se hoši v radostné náladě rozcházejí, aby se převlékli do vycházkového kroje. Gospa blíží se totiž k městu Krku, změnivši svůj běh postupně ve východní až severní.

27

Když svět byl ještě romantický a zalidňovali jej piráti. . . (Karikatura z lodní knihy.)

Obrázek je aktuálni proto, že u této staré smíchovské vodá­ renské věže má 5. vodní oddíl svou klubovní loď.

První

námořnické

zkušenosti.

i , července 1934. Neděle ráno. Na nábřeží v Krku prochází se místní občané, mládež i letní hosté ve svátečních šatech. V nedostatku jiného zaměst­ nání zevlují na moře, které zvolna ulehá a pod vyhlížejícím sluncem nabývá zářící modravě zelené barvy. Vtom za záhy­ bem mysu objevuje se loď, jež na předním stěžni nese neob­ vyklou vlajku.

29

Lázeňští hosté, Ceši, s radostným překvapením zjišťují: „Naše vlajka!“ A Jihoslované poučují se navzájem; „Čechoslováci! Hleďte, tak vypadá jejich vlajka! Kde se tu však béře československá loď ?“ Zástup kupí se zvědavě na pobřeží. Překvapení roste, když loď se blíží a na palubě hemží se to mladými hochy v ne­ zvyklých uniformách. Zdraví hoši s bílými kulatými čapkami, v temně modrých košilích s československou vlajkou na prsou, světle modrým skautským šátkem kolem rozhaleného hrdla, v krátkých bílých trenýrkách, s nahými koleny a opálenými lýtky, v bílých střevících a ponožkách — to je po­ hled, který dovede zaujati. V 9 hodin přiráží opatrně Gospa ke břehu. Než výprava

saní vystoupiti, je nutno sepsati seznam a nationale celé posádky a předložiti je přístavnímu úřadu. Poněvadž je ne­ děle, platí se 15 dinárů přístavnímu úředníku. Potom výprava se rozchází k prohlídce města. Ostříži kromě toho mají za úkol nakoupiti potraviny, zejména bílý chléb „kruh“. Starobylé městečko s úzkými uličkami, několika kostely, zbytky hradeb, je zajímavé a hoši toulají se tu skoro hodinu. Je tu sídlo biskupa a zdá se, že zahajuje mravnostní oči­ stu. Všude na dveřích kostelů visí totiž vyhlášky, zapovídající ženám s krátkými rukávy nebo rozhaleným krkem vstup do chrámu. Hoši jsou proto právem znepokojeni, čtouce tuto vy­ hlášku, neboť jsou jen lehce oblečeni v rozhalených košilích, s vyhrnutými rukávy a bílými trenýrkami do půli stehen. Ale v opuštěném kostele není nikoho, kdo by se nad tím poza­ stavil. S hradeb města je krásný pohled na široký záliv až

31

k ostrovu Rábu na jihu, kde je cíl dnešní pouti. Moře zalévá již zcela sluneční záře. Klidně se vlni a nabývá své normální modrozelené barvy. Širé, široké moře! Jak krásné a povzbu­ zující prostředí pro mladé chlapce! Město obklopují zahrady. Skauti procházejí jimi po kame­ nitých cestách a seznamují se po prvé s fíkovníky, olivami, morušemi, vinicemi a kukuřičnými políčky, tak typickými pro dalmatskou květenu., Když se vrátili na loď, Lišky jdou se soudky pro sladkou vodu k hydrantu na nábřeží. Poněvadž přístavní úřad se roz­

hodl propustili loď až v 11 hodin, hoši naskákali do průzračné modré vody. Zástup diváků sleduje pozorně jejich různé žer­ ty a hry ve vodě. Když už téměř všichni vylezli dosti obtíž­ ně na loď, šplhajíce nejprve do „čamace“ (člunu) a pak po boku lodi, přibíhá přístavní úředník a upozorňuje, že kou­ pání ve zdejším přístavě, jako ve všech přístavech Dalmacie, je zakázáno. Zda také z důvodů mravnostních či zdravotních, neříká. Když však hoši poznali znečištěnou vodu jiných pří­ stavů, došli k úsudku, že to byl asi důvod poslední. Nyní však jsou povděčni, že přišel tak pozdě, kdy mořská koupel už vše­ chny náležitě osvěžila. Vlci, nedbajíce diváků, připravují květákovou polévku, vajíčka na mícháno a okurkový salát. Konečně v 11 hodin uvolněno lano z nábřežních patníků, motor se rozhovořuje a Gospa Poišana zvolna opouští přístav. Obecenstvo na molu, zejména Ceši a mládež, hoši i děvčata, dlouho mávají na rozloučenou a mladí námořníci jim ra­ dostně odpovídají .

32

Pak nastává na lodi zase plavecký život. Loď, vedená druhým kormidelníkem Lišek, Robinem, směřuje k jihový­ chodu na severní cíp ostrova Rábu. Mladý kapitán Skaričič a Braťka zahajuji školu. Nejprve se hoši učí znáti světové stra­ ny, dle zdejších názvů. Z podpalubí vytažena na světlo boží stará otřískaná busola. Do lodního deníku zaznamenána tato kompasová růžice. A hned stanoveno, že jedou „široko, čtvrt na oštro“ . To Tramontana

Oštro dodává mužstvu Lišek dalšího sebevědomí a proto co chvíli kontrolují, zda loď drží se vytčeného směru. Hned po výjezdu ze zátoky Krcké zachycují vítr, slabý maistral (tedy ze severozápadu), který je zcela přízniv. Pro­ to Lišky za vedení lodníků staví se k plachtám. Uvolňují a vytahují nejprve kosatku na přídi lodi, zvanou zde krivonosac. Pak pracují u předního stěžně. Velikou plachtu, „pomorac“, ovázanou kolem rahen, uvolnili. N a to silnější, Fousek, Jonák, Robin a Pampeliška, uchopili tlustší lano „gindac“, visící podél stěžně a na dané znamení táhnou rytmicky dolů. Horní rahno, zvané pelon, stoupá do výše, plachta se napíná, kruhy, držící ji ke stěžni, zvolna se sunou do výše. Mladší hoši, Zdeněk, Louskáček a Vapiti pracují se slabším lanem „pikem“, jež zdvihá volný konec pelonu a když „gindac“,

33

je už zcela napjat, dotáhnou ,,pikem“ pelon do šikmé po­ lohy, aby plachta byla ve všech místech dobře napjata. Potom omotají lana na kolíkách „kaviary“, obepínající jako prsten dolní část stěžně. Podobně vztyčí i zadní plachtu „pomorčicu“ a loď se rozjíždí hbitě kupředu, hnána větrem i motorem. Přesně v poledne rozdávají Vlci oběd, uvítaný s povdě­ kem. Loď právě pluje dosti blízko mysu Tranjevo, se světlárnou. Na pravoboku, ve vzdálenosti asi jedné míle je zcela pustý ostrov Plavnik. V širokém průlivu, jímž loď postupuje do mohutného Quarneolla, leží úskalí, ale Gospa, s ponorem sotva 2 m (i s kor­ midlem!), je bezpečna. O půl jedné zakreslují do námořní mapy polohu lodi, sta­ novenou zaměřováním na různé body ostrovů. Jsou právě nad podmořským hřbetem, na 14 metrů zdvihajícím se k po­ vrchu moře z hlubin 80— 90 m. Braťka s kapitánem konají důležitou poradu. Podle roz­ kazu, který dal Braťka ráno kapitánovi, má „Gospa Poišana“ kotviti přes noc v opuštěném zálivu Makučina poblíž Loparu. Avšak počasí je stále nejisté. Už opět slunečko schovává se občas za mraky a nad Velebitem, obrovským pobřežním

34

horstvem na východě za ostrovy, stále kupí se mraky. Může náhle překvapiti bouřlivá bora, jež obvykle po skončení jugu duje a vyčistí ovzduší. Zmíněná zátoka je však proti ní špatně chráněna. Za* to v sousedním zálivu sv. Petra budou kryti hřbetem 150 m vy­ sokým. Rozhodnuto proto na 14° 40’ v. d. a 44° 54’ s. š. změniti směr lodi k jihu, či jak Fousek zapisuje do lodní knihy: „12.30 měníme směr na oštro, nepatrně na široko." Na východě rozkládá se kanál Senjský mezi jižním kon­ cem Krku a ostrovem Prvičem. Z něho vychází vlnění, jež značně rozkývává loď a udržuje hochy v napětí, stejně jako četné plachetky, jež při obzoru se jeví. tjžina Senjská je té­ měř stále v neklidu a velmi obávána v čas bory Stává se často, že plachetní lodi dojedou za příznivého větru až k je­ jímu ústí, zde však jsou náhle překvapeny bouřlivým větrem, jenž vyrazí proti nim. Také jugo táhne tu velmi silně a způ­ sobuje mocné vlnění. - Právě pociťují jeho poslední záchvěvy. V jednu hodinu žene se přes loď slabá prška, poslední sto­ pa špatného počasí, jež uvítalo je na moři. Pak již na trvalo zasvitne slunce, teplota zdvihne se na 25° C, tlakoměr zvolna stoupá a do plachet duje zesilující se maistral, takže v půl druhé umlkl motor zcela. Po prvé jedou jen na plachty! Jak nádherný pocit. Rázem je ticho, rušené jen hovorem hochů a sametovým šuměním vln, tříštěných širokou přídí lodi! Po chvíli vítá výpravu severní mys ostrova Rábu Slatina, s majákem v osmiboké věži. Gospa Poišana vplouvá do nitra přívětivé a rozsáhlé zátoky sv. Petra. Ve 14.30 rachotí řetězy kotvy, padající do písčitého dna asi 10 m hluboké mělčiny. První den námořní plavby se končí.

35

Noe — první námořník světa — hledá marně pevninu. (Karikatura z lodní knihy.)

Večer

na

kotvě.

1. července 1934. Ostrov Ráb, jehož dočasnými obyvateli se hoši stali, hrdé si přisvojuje titul nejkrásnějšího ostrova severní Dalmacie. Má opravdu největší a nejkrásnější lesy a hojnost pitné vody, neboť půda je nepropustná a proto voda nemůže se ztráceti do podzemí. Severní část ostrova je velmi rozčleněna a lemo­ vána nebezpečnými „školjemi“ (úskalími). Hluboký záliv Supetarský, v němž kotví Gospa, je chráněn na severovýchodě příkrým hřbetem zalesněné Sorinje. Svahy její pokrývají vinice a zahrady. Mezi nimi roztroušeny jsou jednotlivé usedlosti. Druhý břeh, mnohem kratší, je divoce rozerván a pln nebezpečných skal. Záliv pokračuje úrodnou „Supetarskou Dragou“ (Draga = údolí). Dříve byla močá­ lovitá, ale nyní regulacemi odvodněna a tak z největší části zbavena i nebezpečných komárů, roznášejících malarii. N a lodi ani zde, ani jinde neměli skauti komáří návštěvu. Plachty zůstanou do západu slunce vytaženy, aby vy­ schly v sluneční záři po předchozích deštivých dnech. Nastává volná zábava. Je to ovšem v prvé řadě koupání, jež zlákalo všechny hochy. Habr a Mandara za všeobecného veselí napodobují delfíny. Mořská voda je značně hustší a

37

těžší než sladká a pěkně nese. Proto hoši se v ní doslova válí a bez námahy vydrží plovat dlouhou dobu. Zato potápění je velmi obtížné. Voda v Jaderském moři je značně slaná. Polknouti doušek je velmi nepříjemné, poněvadž má i silnou hořkou příchuť. Staří námořníci pijí vždy ráno sklenici moř­ ské vody, aby upravili zažívání, neboť má projímací účinek. Když se hoši nabažili koupele, rozprchli se po skalnatém pobřeží na lov škeblí a krabů. Širá zátoka naplněna je smír­ ným tichem a sluneční pohodou. Modré moře slabounce šumí, vane slabý maistral. Starý kapitán pod kulatým slaměným kloboučkem sedí na zádi, spravuje cosi a tiše spokojeně zpívá: „Miruj, miruj, serce moje, neudaraj toli jako, moreš persa rozbit lako. Nije milka tvoja više, ka za drugin ona diše, drug-i ljubi zlato tvoje, miruj, miruj, serce moje.“ V pět hodin Lišky spouštějí rahno a skládají plachty, ová­ zavše je řádně. Hoši vracejí se na loď se svými úlovky. Není toho mnoho. Rozložili se nyní po palubě na pokrývky a po-

38

hřížili se do četby z bohaté knihovny oddílu. Obsahuje krásné a napínavé knihy námořních dobrodružství a tak hoši proží­ vají námořní život ještě jednou —- ve své fantasii. Moře zvolna roste, od vchodu zátoky valí se dlouhé vlny, takže loď značně se kývá a otáčí na kotevním řetěze. Z pro­ tějšího břehu ozývá se občas nadšené hýkání mezka. K večeru se opět trochu zatahuje. Z opatrnosti vyvezeno na břeh lano a tak zajištěna loď od severovýchodu, odkud se může přivaliti bora. Večeře rozdává se před sedmou hodinou. Potom Ostříži odjíždějí opět na břeh, pro mléko, chléb a víno. Vrací se pozdě za tmy, avšak bez chleba a mléka, se sý­ rem, vejci a vínem. Mléko bude ráno. Poněvadž hoši dnes velmi brzo vstávali, uléhají už po de­ váté hodině na lůžko. Část spí v podpalubí, část na palubě pod napnutou plachtou. Noc je klidná. Loď otáčí se zvolna na kotvě, pokud pobřežní lano dovoluje. Lišky mají také noční hlídky. Na palubě rozžehnuta lodní svítilna, aby snad v noci na Gospu nenajela nějaká loď a aby hlídky viděly na zapisování. Noc je jasná. Příboj od skal při ústí zátoky hřmí. Gospa odpočívá po cestě 74 km, uražených za čistou dobu jízdy 8 hodin. Dosti na prvý den!

39

Mapa výzkumné cesty napříč ostrovem Rábem. Plavba lodi, vedené Vlky, kolem ostrova a odjezd na ostrov Pag. x = úskalí o = majáky

Výzkumná výprava napříč ostrovem Rábem. 2. července 1934. Jako praví cestovatelé nesmí ovšem hoši opomenouti propátrati nitro ostrova, u něhož zakotvili. Proto dnes všechno mužstvo za vedení Braťky pronikne nejprve východním smě­ rem k Planinskému Kanálu a pak dá se k jihu do města Rá­ bu. Jen mužstvo Vlků zůstane na lodi a podél západního po­ břeží dopluje na místo setkání. — Za nádherného jitra veslují Sidi a Tiki z Ostřížů s bílým čamcem přes mírně rozvlněnou zátoku pro mléko. Za hodinu na to je budíček. Slunce právě vychází nad horským hřbe­ tem. Posádka chvatně se myje, uklízí a snídá. O půl sedmé nastupují hoši v plném kroji k dennímu rozkazu. Jak kouzel­ ně vše vyhlíží v ranní záři, v odrazu modrého moře, pod klen-

3 Gospa Poišana

41

bou ještě modřejšího nebe! Vlci ujímají se navigace, ostatní přeplavují se na pobřeží a u pramene plní polní lahve. Bude krásný, ale parný den. Zapotí se tedy při šplhání do příkrých svahů. Zatím postupují stinnou stezkou, ale ta za chvíli prudce stoupá a konečně zcela mizí v divokých zahra­ dách. Hoši jsou nyní opravdu badately v cizí zemi. Trnité křovi­ ny, drsný podrost květů, chlapcům většinou neznámé stro­ m y vydechují silnou kořennou vůni. Tu a tam ozve se příjem­ ný hlas ptáka, ale i cikády počínají pronikavě cvrčeti. Šplhání po hrubém vápencovém kamení, mezi trním a do prudkého svahu je namáhavé. Ale hoši jsou plni nadšení pro výzkumy, jejich radostně rozjiskřené zraky pátrají po všem kolem a veselý hovor zaznívá opuštěnou krajinou. Na vrcholu kopce táhnou se olivové háje. Výprava nyní kráčí nerovnou náhorní planinou, jež čím dále k východu, tím více pustne. Slunce zatím opřelo se plně do krajiny a naplňuje les von­ ným, horkým vzduchem. Cikády rozjásaly se divoce a jejich pravěká hudba zcela vyplňuje vzduch. Konečně háje přestávají a otevírá se krásný pohled na Planinský průliv a za ním se tyčící mocné horstvo Velebit. Strmí tu do výše 1700 m a spadá nesmírnými svahy do moře. Průliv táhne se mnoho kilometrů mezi pevninou a chorvat­ skými ostrovy a je velmi často přepadán borou, takže plav­ ba je tu mnohdy obtížná a nebezpečná. Hoši stojí nyní v plné záplavě sluneční, nad balvanitým srázem, pod nímž rozkládá se zátoka Cernická. Modravé měkké vlny valí se na žlutou, rozsáhlou písčinu, nanesenou věky bouřlivou borou. Tu a tam bílý hřebínek ko­ runuje hbitější vlnu. Musí sestoupit po příkrém svahu, na němž jsou nakupe­ ny veliké bělostné balvany jako v obrovském lomu. Sestup vyžaduje veliké pohotovosti i vytrvalosti. Tím spíše, že skály jsou rozpáleny sluncem a vápencové balvany jsou drsné s velice ostrými hranami, takže pomoc rukou je vyloučena. Kdyby někdo upadl, pěkně by se zřídil!

42

Zato koupání v zátoce Černické odmění všechny bohatě za předchozí námahy. Jemný, jakoby udusaný písek, táhne se všude po pobřeží až k úpatí rozervaných skal i daleko do mo­ ře. Na dvě stě metrů je v moři sotva po pás. Hoši svlékají se u velikého balvanu a vbíhají s jásavou radostí do moře, do prozářené modravé vody s miliony blýs­ kajících bodů na hřebenech vlnek. Okolí je liduprázdné a mladá jarost může se do syta vybouřiti. Běhají a stříkají na mělčině, jdou i půl kilometru zaplavati si na hloubku, ská­ kají s rozervaných skal, válejí se v písku, zasypávajíce se na­ vzájem, až vyhlížejí jako divoce malovaní válečníci. Zapomí­ nají na čas, zapomínají na to, že jsou v cizině a jsou opojeni krásou a volností, která je všude obklopuje. Později odněkud z houštin vynořuje se malé děvčátko s ko­ šíkem moruší a nabízí je na prodej. V zápětí přichází další a konečně asi třináctiletý pasák, jehož šat má doslova více děr než látky.

3*

43

Oblékání je asi opravdu těžkým výkonem, má-li trefiti do správné díry. Přináší větší a malinkou želvu. Braťka koupil nejprve košík rudých, šťavnatých moruší a divocí válečníci po chvíli vyhlížejí opravdu krvavě. „Přineseme si na loď želvu — pro štěstí,“ zatouží potom kdosi a ostatní jsou ihned při tom. Koupili ji tedy za dinár (50 hal.) i s malinkou, aby jí prý nebylo smutno. Jonta, trochu bouřlivý člen Ostřížů, vidí v tom

i dobrý skutek, neboť domorodec se želvami skutečně hrubě zachází. Uhodí jimi o zem jako kamenem a když se starší pokouší o útěk, prostě na ni vší silou dupne. Jonta se také ihned zvířátek otecky ujímá, ač někteří hoši odvažují se po­ chybovati, že se želvám u něho povede lépe. Domorodé děti dlouho zevlují na skauty, kteří se již ob­ lékli a derou se korytem vyschlé říčky a houštinami na polozničenou silnici, vedoucí z Loparu do Rábu. Silnicí na dalmatských ostrovech nelze míniti to, co u nás. Je to prostě širší kamenitá cesta, schůdná pro lidi a mezky, ale naprosto

44

nezpůsobilá pro povozy. Proto velké náklady rozvážejí se po moři, menší na zádech mezků. A je skutečně s podivem, co takový malý mezek toho unese a jak rozvážně při tom kráčí! Hoši si tyto malé, moudré tvory brzy zamilovali. Cesta po chvíli strmého stoupání vyšvihla se opět na hor­ ský hřbet. Výprava usedá na chvíli a Braťka ukazuje do dá­ lek a vypravuje hochům o tomto kraji. Dlouho a dlouho vine se cesta — chvílemi stávající se stez­ kou, divokými háji. Na jednom místě, u horního ústí divoké rokle Janinské, zimní lijáky vymlely povrch krajiny do div­ ných rokliček a sloupů. Cesta je tu na některém místě dobře vyložena kameny, jinde však zeje veliká jáma, jako by kdosi dlažbu vytrhal. Za deštivého počasí musí tu být bezedné bahno. Konečně hoši sestupují do úrodného údolí sv. Petra. U bo­ hatého pramene se zastavují a důkladně se občerstvují stude­ nou vodou. Jaká rozkoš a posila pro další pouť! Jonta do­ konce koupe obě želvy. Musí jim být v tom krunýři hrozné horko! Při tom je však dobře hlídá, neboť pod balvany bylo by je těžko lovit.

45

Prokazují tu také dobrý skautský skutek. Starší dáma a mladší muž, zřejmě cizinci z Rábu, kráčejí po cestě a fran­ couzský vyptávají se na další cestu. Dáma je zřejmě radostně dojata, když dvanáctiletý René, nejmladší člen výpravy, hbitě jí dává potřebné informace, jsa po matce polovičním Belgi­ čanem. Dáma vřele děkuje, vyptávajíc se na zajímavou vý­ pravu mladých hochů. — Je právě poledne, když výprava zastavuje se na vrcholu dalšího hřbetu u kapličky sv. Ilji, přímo nad městem Rábem. Starobylé město svítí bíle na poloostrově v modravém moři. Zraky hochů rychle hledají v přístavě s,vou loď. Ano, už je očekává!

46

Plavba

Vlků

kolem

ostrova.

2. července 1934.

Hned po vylodění výzkumné výpravy dává se mužstvo Vlků do čištění lodi. Paluba zametena a důkladně polita, aby se omyla a také, aby se nerozsychala. Kromě toho za prud­ kého slunce, jaké je dnes, pokrývá se namočenou pytlovinou. Jinak do podpalubí zatéká drobounce sice, ale přece nepří­ jemně. Také Vlci považují se za badatele a proto měří hloubku moře — 6 m a zaznamenávají tlak vzduchu. Stále slabě stou­ pá. Jsou překvapeni teplotou 32° O na slunci a těší se, že sesilující maistral dovolí jeti největší část cesty na plachty. Ze zátoky ovšem je třeba jet proti větru na motor a proto mladý kapitán jej připravuje. V 8 hodin jde kotva nahoru, v horku nějak těžce. To se za-

47

„Vpřed, hoši, vpřed, do Kalifornie, kde plno zlata čeká nás na břehu Sakramenta.“ Na poloostrově jsou jedinečné, bujné lesy, velmi odlišné od našich. Některé jejich části jsou vlhké a proto v létě nebez­ pečné pro nákazu zimnicí. Vlci hltají vše kolem a s radostí přijímají poučení o plav­ bě, jež jim staří plavci udílejí. V 9.25 obeplut mys Inferiore s malým majákem. Gospa Poišana mění nyní kurs (směr) na široko (jv) a pluje hbitě podél zalesněného pobřeží s četnými nehlubokými zátokami, kde malé plachetnice občas nakládají dříví, aby je rozvezly po ostatních bezlesých ostrovech severní Dalmacie. U malého majáku na mysu Cristoforo obrací se loď, kte­ rou vede Loula, na levante (východ) a o 10.12, po obeplutí mysu Frkanj, objevuje se město Ráb. Gospa Poišana míří do nevelikého vnitřního přístavu, ale nepřiráží k nábřeží, nýbrž zůstává na druhé straně přístavu, na volné vodě. V 10.55 padá s rachotem kotva ke dnu. Dobře to Vlci zařídili, neboť tak jsou uchráněni zvědavců, zde zvláště obtížných. Vždyť Ráb na prvý pohled přesvědčuje o tom, že je přeplněn bohatými cizinci, jimž není ideálem prostý, dobrodružný námořnický život, ale elegantní restau­ race a honosná promenáda. Pak nad palubou natažen „suncobran“, veliká střechovitá plachta, načež Vlci vstupují do člunu, aby přes přístavní bá­ seň dojeli na nábřeží a podnikli první orientační procházku městem. K jedné hodině, za dusného vedra, přichází k lodi výpra­ va, která podnikla cestu po ostrově Rábu. Bez milosti praží slunce na celé město a ve stínu je na lodi 29° C, ač voda vzduch osvěžuje. Je úplné bezvětří. Braťka s Liškami nakoupil ve městě nejnutnější k obědu. Ve vedru není chuti k vaření ani k teplým jídlům a tak roz­ dává se chleba s máslem a voda s citronovou šťávou.

49

Hoši svlékli se do plavek a poněvadž nemohou se v přístavě koupati, osvěžuji se poléváním mořskou vodou, kterou vytahují kbelíky na palubu. Potom uléhají na palubě k poled­ nímu odpočinku. Jonta a společníci pilně se zaměstnávají želvami. Kapitán není jimi příliš nadšen — snad se domnívá, že želvy přinesou lodi neštěstí — snad se obává, že někam zalezou, pojdou a bu­ dou notně zapáchat. Jonta však nedbá a snaží se želvám vnu­ tit nějaké lahůdky — marně. Po druhé hodině přijíždí do přístavu dva veliké parníky. Veliký a pěkný jugoslávský „Karaďordě“ a stejně přepy­ chový, ale zcela prázdný italský „Rismondo“ . „To je jen truc.“ bručí starý kapitán, který — jako vši­ chni Dalmatinci. je velikým nepřítelem Italů. „Ti Taliáni tu jezdí stále prázdní, jejich vláda na to doplácí mnoho milionů ročně — kolik set korun stojí jen přístavní poplatek za tako­ vou velikou loď — , ale nepovolí, jen aby mohli ukazovat, jaké mají krásné lodě a že se tu také mohou potulovat.“ Po poledním odpočinku Vlci nakládají soudky do člunu a odjíždějí na pobřeží k nedalekému vodovodu, aby obno­ vili zásoby pitné vody. Loď pojede nyní do krajů, kde je vzácnou!

50

Ostatní hoši se myjí a upravují k odjezdu do města. V půl čtvrté počíná přepravování čamcem na druhou stranu pří­ stavu a mužstva se rozcházejí k prohlídce města. Městečko Ráb má asi 1.000 obyvatelů, ale působí mnohem důstojnějším dojmem množstvím krásných a památných sta­ veb, jednotností a uzavřeností, elegantním cizineckým ru­ chem i krásným přírodním prostředím. Připomíná v malém měřítku Dubrovnik svými úzkými, stinnými uličkami, v nichž se hoši s chutí toulají, krásnými starobylými paláci v benát­ ském slohu, překvapujícími výhledy na moře i bujnou sub­ tropickou vegetací. Návštěva města nemá však jen účel turistický, ale v dob­ rých zdejších obchodech téměř za 1.000 dinárů nakoupeny potraviny. Konečně v půl 5. nastává všeobecný návrat na loď za značné pozornosti obecenstva. Po čtvrté hodině zesiluje opět maistral, teplota ihned po­ klesá na 21« C. Obloha je jasná, jen na jihu bělají se letní* oblaky. V 17.15 zdvihá se kotva, vytahují plachty a za slabého větru výjíždí se z přístavu směrem jihozápadním (lebič), na severní špičku ostrova Pagu, kde výprava hodlá přenocovati. Dávají přednost kotvení v opuštěné zátoce před hlukem vět­ šího přístavu,

51

Angličtí námořní skauti, ač maji moře mnohem bouřlivější než je Jadran, zhusta konají cesty, jako československá vý­ prava. Zato po jihoslovanské mládeži není na moři ani stopy!

52

„Kolo E v r o p y “ a os t a t ní u d á l o s t i v zátoce

Tavernellské.

2. července 1934. Moře se klidně vlní. Za lodí menší se panorama Rábu, který přes svou krásu zůstal hochům přece jen cizí. Nad ním táhne se mohutný hřbet holé a bezcestné Tinjaroši, nad níž krouží supové. Hoši svlékli se do trenýrek. Podává se svačina: chléb s marmeládou a ovoce a Lišky chystají důkladnou večeři. Z počátku potkává Gospa několik plachetek. Jihoslovani, vracející se na motorce do Rábu, bouřlivě zdraví. Několik Če­ chů na plachetce kvapně míří k lodi a nadšeně vítají svojí vlajku. Na západ šíří se hladina mořská přes malé ostrůvky až k velikým italským ostrovům Cresu a Lošinu. Nad nimi za­ padá slunce. Vzduch je svěží, pln vůně mořské vody. Večer se zvolna snáší nad moře, jež dosud modře svítí a v šikmých paprscích slunce se blyští. Loď kříží severní vchod do širokého průplavu Pagského, který je velmi hluboký.

53

Při severní špičce ostrova Pagu nalézá se mělčina a úskalí, sotva metr pod vodou se nalézající. Je označena tyčí s koulí nahoře a hoši mají napínavý závod, kdo první jí spatří. Což kdyby značku nenašli a ztroskotali? Je to hlídka Vlků, jež v 19.25 ji zaznamenává do lodní knihy. Krátce nato vplouvá Gospa Poišana opatrně do malé zátoky Tavernelské. Ozký a krátký záliv, jenž je dnes nočním útulkem výpra­ vy, má na kamenitých svazích několik stavení. Jedno z nich patří správci zdejšího malého majáku, druhé je osazeno fi­ nanční stráži. Před tímto domkem stojí muž v bílých kalho­ tách a chová dítě. Když vidí do zátoky vjížděli loď s nezná­ mou vlajkou, odbíhá do domu. Po chvíli, když loď uprostřed zálivu spouští kotvu, objevuje se znovu. Nyní je provázen mladým mužem, drží v ruce papírové kolo a dívaje se na loď, horlivě jím točí. Po krátké debatě zacházejí oba do domu. Zatím sepsán obvyklý seznam posádky a mladý kapitán odjíždí s ním na břeh. Vrací se po chvíli se starším mužem, který je nyní oděn v bílou uniformu finanční stráže. Nezná­ mý dává se s Braťkou ihned do hovoru. Je velmi řečný — zdá se dokonce, že pil trochu mnoho červeného vína. „Jsem velitelem zdejší stanice a dal jsem rozkaz, aby per­ sonál na vaší počest oblékl se do svátečních uniforem,“ praví, Při tom ukazuje na břeh, kde nyní mladý muž ve sváteční uniforihě chová dítě před stavením, zatím co jakási žena je vyložena v okně. „Hned jsem poznal, že jste Čechoslováci. Mám na to „kolo Evropy“ — a vytahuje hrdě z podpaží papírový kotouč, jímž před chvílí na břehu točil. „Jak jsem uviděl vaší vlajku, řekl jsem si: tohle tu ještě nebylo, teď musíš vzít na potaz „kolo Evropy“ . A opravdu — našli jsme to tu,“ a ukazuje ve vystřiženém okénku otáčecí tabulky československou vlajku a v jiném okénku nápis „Československo“ . Velitel stanice je malým člověkem na malém místě. Velmi si zakládá na své hodnosti a touží imponovati. Dostává se

54

však později do sporu se starým kapitánem, když nechce poskytnouti pitnou vodu, leda za náhradu 1 dináru za soudek. Dnes Gosipa Poišana mnoho neujela: 27 km, od počátku cesty 104 km. Slunce zapadá, když hoši skáčí do vody, aby užili ještě před spaním koupele. Sidi a Loula provádějí efektní dvouskoky s dolních příček stěžňového žebříku, ostatní vrhají se po hlavě i nohách s palubního zábradlí. I míče kopací i menší gumový, musí do vody. Dvojice, vyslaná na břeh nakupovat, nemá štěstí. Mléko nedostala, za to dvě slepice a některé drobnosti. Při stahování vlajky stala se nehoda: zachytila se a trochu roztrhla. Ráno musí být v pořádku, Rys bude zašívat. Za jasného teplého soumraku sesedli se hoši na zádi, Braťka s harmonikou a Jonák z mužstva Lišek s kytarou a zpí­ vají. S chutí i citem a naučili se tři nové písně, které si sami složili, mezi nimi nekonečnou: „Když jsem byl námořník plavil se v Dubrovnik. Když jsem byl námořník na Jadranu, koukal jsem po moři, kde se co vynoří, koukal jsem po moři v každou stranu.“ Za lodí ve stínu, hrál si roj delfínů — ale pojednou vyno­ řila se mořská obluda — svedli s ní krutý boj — přemoženou přivázali k lodi, na palubu nebylo ji možno vytáhnout. Ale žraloci a delfíni se do ní pustili a téměř úplně ji sežrali. A tak : „Tahleta kůžička památka všecička, tahleta kůžička je z Jadranu. Patřila obludě, co spěla k záhubě, patřila obludě na Jadranu.“

55

Je to krásný, temný večer pod hlubokými hvězdami. Ve 22.40 skončena kapitánská rada, stanovící práci na zítřek a paluba se naplňuje hochy, chtějícími spáti pod hvězd­ nou oblohou. Vítr se utišil, moře slabě šumí. Na moři mrkají jen majáky z ostrova Dolfinu, a v dálce za ním na Trsteníku. Ve %12 vychází měsíc v poslední čtvrti a ozařuje slabě moře i pevninu. V půl jedné, za hlídky Dušana, pluje kolem parník, jehož osvětlené paluby září do noci. V 1.40 počíná vlnění moře, ač je bezvětří. Loď se trochu rozhoupala, spáče to nijak neruší. Ve 2 hod. v noci nastupuje hlídku Tavi z Vlků, kteří mají celou noc službu. S postupem noci se ochlazuje — je už jen 17° C. Zdvihl se také slabý větřík, který však k ránu zase ulehá. Ke třetí hodině vjíždí do zátoky rybářská motorka, mající v závěsu několik člunů asi s 15člennou posádkou. Čluny rozestavují se v zátoce polokruhovité a mezi sebou natahují sítě na ryby. Motorka opět vyjela na širé moře. Během dalši půl hodiny odjelo nebo přijelo několik zcela malých bárek. Lov trvá do rána.

56

Dlouhá

plavba

k Dugiotsku.

3. července 1934. Když svítá, má stráž drobný, veselý a hravý Puňťa z muž­ stva Vlků. Je poměrně chladno, na západě nad mořem krásně jasná obloha. Rybářské loďky stále se zdržují poblíž Gospy Poiáany. Od půl šesté zašívá Rys natrženou vlajku. V šest vstávají ostatní. Pitnou vodou nutno šetřiti a proto hoši myjí se v mořské. Za mnoho to nestojí — mýdlo se v ní nerozpouští, ale přece osvěží. Jako v lékárně vydává se u soudku trochu sladké vody na čištění: zubů. Noční lov rybářů byl slabý. Výprava koupila od nich ně­ kolik kilogramů makrel, zvaných chorvatský skouše, nebo italsky skombry. Je to dobrá ryba, která dává někdy bohatý lov. Nahoře je modrá se zlatým leskem, na břichu stříbřitě bílá. Žije zcela blízko mořské hladiny, obyčejné ve velkých hejnech. Požírá drobné mušličky, měkkýše a malé rybičky, jichž se tu hemží na některých místech na miliardy. Výtečné

4 Gospa Poišana

57

Ani dalekohledem nelze vypátrati človíčka na opuštěných březích velikého, ale neúrodného ostrova Pagu.

58

maso skouší rychle a snadno zahnívá a proto ryby budou sně­ deny hned dopoledne. V 7.20 zdvihají Vlci kotvu. N a palubě nasazena dvě dlouhá vesla a za jejich pomoci Gospa vyveslována z nehluboké zá­ toky na širé moře. Je jasno, nad mořem slabá mlha, teplota 22° C ve stínu. Tlakoměr stojí dosti vysoko, je naděje na krásný den. Vane slabý greco čili bura (sv), celkem příznivý. Vytaženy plachty, do nichž vítr slabě zalehl z levého boku. Nastává dlouhá plav­ ba k málo navštěvovanému ostrovu Dugiotoku, ležícímu už na poslední výspě dalmatského souostroví, na hranicích ši­ rého moře. Starý lodník Marině ukazuje Vlkům, kteří dnes vaří, jak se kuchají a čistí ryby. Pak zabíjí kuřata, jež spoutaná leží u kamen. Nikdo z hochů nemá odvahy a chuti provésti krvavé dílo. Ostatně oškubání a očištění je také důkladná práce, jež na ně čeká. Starý kapitán robí na zádí z lan a prkýnek schůdky do vody, aby hoši nemusili při koupání šplhati po bocích lodi. Gospa Poišana drží směr široko, slabě na ostro (jv) a pluje v neveliké vzdálenosti podél úzkého severního výběžku veli­ kého ostrova Pagu. Na levo táhnou se nevysoké, opuštěné jeho hřbety, na právo a před lodí rozprostírá se širá, modravá, jasným sluncem zalitá mořská pláň, slabě se vlnící. Tu a tam objevují se ostrovy nebo menší úskalí. Bludištěm ostrovů na jihu dnes výprava propluje.

59

V 7.35 spojenými silami odsunut veliký poklop, kryjící střední část podpalubí a do nitra lodi spuštěn kladkostroj. Zde zavěšen sud s reservní vodou a vytažen na palubu. Bude ho brzy zapotřebí, neboť na Dugiotoku sotva budou moci doplniti zásobu. V podlodí zůstala ještě veliká plechová nádrž s vodou pro dny, kdy nouze o vodu bude ještě mnohem větší. V 7.38 slovenská stěžeň, za slovanská

jde spravená česko­ vlajka na přední minutu na to jihona zadní.

V 7.45 k radosti hochů roz­ množeno plachtoví, neboť na zadní stěžeň nad hlavní plach­ tu vytažena ještě vrcholová plachta, kontraranda. Vítr je slabý a nutno zachytiti jej co nejvíce. Kapitán zaučuje u kormidla

60

hochy v kormidlování. Mluví chorvatský a hoši se proto vzá­ jemně dohadují o pravděpodobném smyslu jeho slov. V 9 hodin nástup mužstev na palubě. Nesmírná prostora mezi mořem a klenbou nebes naplněna je měkkou září slun­ ce, mírněného slabou mlhou. Bílé čapky a bílé trenýrky hochů svítí, rudá trička kvetou, mladé, snědé tváře se smějí. Mod­ ravé širé moře a blankytná obloha, veliká křídla bílých pla­ chet a barevné plameny třepotajících se vlajek dodávají rá­ mec krásnému obrazu. Braťka velí rázně pozor. Jeho hlas nese se po palubě, za­ stírán jen nepatrně šumotem vln, jež tříští se o příď lodi a o člun, který poskakuje ve vleku. Oceňuje dosavadní práci, dává pokyny pro dnešní den, zcela vyplněný cestou po moři, svěřuje vedení lodi Rackům a hospodářství Vlkům. Mužstva Ostřížů a Lišek mají volno a mohou se věnovati pozorování moře, psaní deníků, fotografování nebo čtení knih. Oddílový pokřik zní nadšeně a bojovně a hoši rozcházejí se vesele vzrušeni. Rackové ihned čisti a polévají palubu. Na příď staví stráž a Hinča se zelenými brýlemi proti oslnění sluncem usedá k lodní knize, aby vše zapisoval. Mapy roz­ loženy na stolku a postupně do nich vyznačována dráha lodi. Směr dán je zatím pustým ostrovem Skerdou, který se bělá daleko na jihu. Culík u kormidla dbá, aby loď nevybočila. Vlci horlivě kuchají ryby — je to patlavá práce! Zato jsou zahrnuti všeobecnou pochvalou, když k desáté hodině je rozdávají usmažené. Chutnají znamenitě a nikdo nenechá ve své misce ani trochu omastku. Vlci budou míti lehké mytí nádobí! — Trochu vína, rozředěného vodou, zakončuje dobrou svačinu. Nebe se zastírá slabými bílými řasami, nehrozí však ne­ bezpečí změny počasí. Burin vzrůstá a proto spuštěna kontraranda, aby stěžeň při případném prudším nárazu větru nebyl poškozen. Zato hlavní plachty postaveny napřič, takže loď pluje nyní jako labuť s rozpjatými křídly. V této poloze pla­ chet stává se však snadno, že plachta náhle přeběhne na dru­ hou stranu a těžká kláda dolního pelonu (rahna) jako obrov­ ská kosa zasviští nízko nad palubou. Proto nutná stálá opa-

61

N a zádi u kormidla. Trabakul nemá kormidelní kolo, nýbrž mohutnou rukojeť, která se řídí silným lanem, jdoucím přes kladky. Kormidelník sedí proto při jednom boku lodi a drží v ruce lano.

62

trnost. Rozbitá hlava, případně přemet přes zábradlí do moře byly by důsledkem nepozornosti. Co chvíli ozývá se varovné: „Pazi na glave!“ (Pozor na hlavy). Hoši raději usadili se na přídi a zádi, kde je bez­ pečno. Nejoblíbenějším místem je příď. Na zábradlí vedle štíhlé­ ho krku lodi, na vybíhajícím baštonu (ležatém předním stěž­ ni) sedí právě Fousek a cosi zašívá. Proti němu na zábradlí Jonák hledí zamyšleně na třpytivé moře. Na druhé straně krku malý čiperný Vapiti je zcela pohroužen do čtení knihy.

Veliké křídlo krivonosacu, přední třírohé plachty, nadouvá se nad nimi k modré obloze. Bílá pěna rozstřikované vody šumí před kýlem lodi. Na podlaze, opřen o zábradlí přídi, sedí veliký kormidelník Ostřížů, Sidi. Papírové stinítko na čele, zelené brejle na očích, bílá Braťkova harmonika — věrná podoba slepého harmonikáře! Zasněné, ale vytrvale snaží se vylouditi nějaké melodie — a skoro se mu to daří. Na vyvýšené zádi u kormidla sesedli se jiní chlapci, těšíce se z pohledu na moře i ze sluneční záře. Pod nimi u prova­ zového žebříku zadního stěžně zkouší Louskáček uzly na

63

laně. Nibovaka, Zdeněk a Pampeliška foukají střídavě do dětského saxofonu. Konečně podařilo se jim zahřátí souvis­ lou písničku, kterou náruživě do omrzení přehrávají. V poledne střídá Culíka u kormidla Kremle, Sidiho u har­ moniky Lupič. Vítr přechází v silnější maestral. Plachty zkracují se ,,o jednu ruku“ . Spustí se poněkud horní rahno a dolní část plachty složí se tak, aby bylo možno ovázati jí řa­ dou provázků, zvaných marafuny. Rackové hbitě splnili tento úkol. Po levém boku míjí loď přístav Novalju na Pagu a

k jedné hodině polední pusté břehy ostrova Skerdy. Na ob­ zoru houpají se tři rybářské bárky a dýmá parník. Loď opouští pobřeží ostrova Pagu, a v půl druhé vplouvá do průlivu mezi ostrovy Škerdou a Maonem. Maon s jedinou vesnicí a pásmem kopců, řídce travou porostlých. Jak bídně zde asi lidé živoří! Vlci jako dobří kuchaři se činili a dávají ve dvě hodiny signál k obědu. Rázem celá posádka kromě kormidelníka se staví na palubě do řady čelem ke kuchyni a Loula, pán Vlků, rozdává výbornou slepičí polévku s nudlemi a chléb s ovčím sýrem a salámem. K pití opět zředěné víno, jež tak dobře pů­

64

sobí na zažívání všech. V tichém klidu zvoní příbory o misky a talíře. Všude kolem lodi mořská hladina, jen v dáli několik ostrůvků. Jonta a Habr vesele žvaní. Kdosi ohlašuje ochotu přijmouti jídlo, kdyby snad někdo nemohl. Na to však není odpovědi. V moři objevila se láhev. Jakási ryba točí se kolem ní. V myslích hochů ožívají vzpomínky z dobrodružných románů. Je to zpráva o trosečnících? Odkud mohla býti přihnána? Jedině z jihu, z modrého jihu, kde mírně vlní se zářivé moře s několika ostrovy při obzoru. Gospa jede rychle, takže není možno, láhev vyloviti. Všední rozluštění zní: Byla snad vy­ hozena z některého parníku. Pochybovači však namítají: „Zazátkována!?“ Na to chybí odpověď!

Úskalí Poklib, 8 m vysoká, holá skála v moři, se blíží a je již jasně viděti rudý sloup majákového světla. Svítí ve dne v noci, neboť maják nemá strážce a koná tu službu sám a sám. Loď nechává jej na východě a pluje k ostrůvku Flaniku a Planičiči. Oba jsou rovněž neobydlené. Nyní má trabakul před sebou plavbu širokým kanálem Zadarským a míří k ostrovu Melada, daleko na jihu se rozklá­ dajícímu. Směr lodi je nyní ostro tři osminy na lebič. V 15.12 na jihu ozývá se bouření motoru a po chvíli zpo­ zorován hydroplán, letící patrně z Itálie na východ do Zadaru. Vzbuzuje mezi hochy veliký zájem i boj o oba lodní daleko­ hledy. Ve čtyři hodiny přiblížila se loď k ostrovu Molatu. Je jen z velmi malé části obdělán, jinak pokryt křovím a travou. Možno tu snad nakoupiti něco chleba a potravin, ale pitná

65

voda chybí v létě úplně. Spíše by bylo možno koupiti živou ovci. Naše výprava, ač potřebuje zásob, nechce však riskovati marné přistání a pokračuje proto v plavbě podél východního břehu ostrova do hluboké úžiny mezi ostrovy Malým a Velkým Tunem. Je to velmi důležitá vodní cesta a proto označená majákem na 29 m vysoké skále. Veliký Tun je vlastně hor­ ský hřbet 126 m vysoký, pokrytý křovisky. Tun Malý je sráz­ né a při své malé rozloze 51 m výšky dosahující skalisko. Úžiny používají lodi, plující z Adrie do průlivu Zaderského

nebo Kvarneola. Plachetní lodě musí zde dávati dobrý pozor na vítr a mořský proud. Při severozápadním větru, jaký Gospa má, najde se u Malého Tunu často bezvětří a po projetí úžiny vítr měnivých směrů. Proud, deroucí se úžinou, mění svůj směr a sílu podle pří­ livu a panujících větrů. Příliv způsobuje proud východní a může nabýti rychlosti až 2 ^ míle za hodinu! Odliv vede proud k západu nejvyšší rychlostí íyí míle.

66

Na štěstí Gospa pluje s odlivem a také zeslabení maestralu není veliké. Proplutí proto se plně zdařilo a loď nyní kříží Střední průliv k severní špici malého, pahorkovitého ostrova Zverinace, pokrytého z největší části křovisky. Trabakul zvolna blíží se k cíli dnešní cesty — ostrovu Dugi (Dlouhý). Braťka radí se s kapitánem, kde zakotviti — v nějaké menší opuštěné zátoce, kde by hoši mohli volně užívati radostí moře i pobřeží. Shodli se konečně na zátoce Duboká (Hluboká) poblíž obce Dragove, kde bude možno snad něco nakoupiti. Po pravici táhne se nyní daleko až k jižnímu obzoru Dugiotok, obklopený nesčíslným množstvím ostrůvků a úskalí. Průlivy mezi ostrůvky, stejně jako u ostrova Komatu, který je vlastně jen pokračováním Dugiotoku, jsou bohatý na ryby (tuňáky, palandy, barbuny, humry a langusty) a proto vy­ hledávány rybářskými loďstvy. Jinak jsou neobydleny. Vítr stále slábne. Loď blíží se k vinicemi pokrytému ostrůvku Magarčici a v zápětí na to opatrně vplouvá do tiché a opuštěné zátoky Duboka. Zasluhuje si toho jména, neboť pobřeží klesá příkře do vody, tvoříc těsně nad hladinou jakousi úzkou skalní galerii. V zátoce je malé, pobořené molo a starý, opuštěný rybářský člun. V 18.15 spuštěna kotva uprostřed zátoky po 74 km a 11 ho­ dinách krásné klidné plavby. Celkem dosud ujeto po moři 178 km. Rackové spouští plachty a ovazují je k rahnům. Lana vyvezena k pobřeží, aby loď nemohla se na kotvě otáčeti a ne­ narazila snad nikde na skalisko. Ostříži pod vedením mladšího kapitána chystají se k výpravě do obce Dragova, jež nedaleko odtud kdesi v kopcích se skrývá.

Šklebí e v moři. (Skoro uprostřed vznáší se mořský koníček.)

Večer

v opuštěné

zátoce.

3. července 1934. Daleko, daleko od shonu a nepokoje dnešní civilisace kotví Gospa v opuštěné zátoce. Na levém boku skalnaté svahy, končící u hladiny balvanitými římsami, jako stvořenými k po­ bíhání a pozorování mořského živočišstva. Před přídí a po pravém boku, kde smutně zírá zřícená hrázka, táhnou se mír­ nější svahy s ohradami kamení: pokusy o políčka. Za zádí vlní se moře. Hoši zde jsou jen lidskými mláďaty. Zapomenuta Praha škola, knihy i reparáty, football i kino; mořská voda zve a štíhlá, již hodně opálená těla mihají se vzduchem a pak s pro­ jevem jaré síly prohánějí se ve vodě. Jásavý pokřik, oddycho­ vání, hluk tříštěné vody naplňuje zátoku. Potom život ve vodě se uklidňuje, pokročilý večer přináší i chlad, slunce mizí za horami ostrova . . . Kromě toho objevena nová zábava: jsou tu ryby, malé sice. ale přece jen ryby! Vapiti chytil jednu a to povzbudilo ostatní

69

hochy. Ihned udičky vytaženy z úkrytů a na ně napichují se tělíčka z rozbitých mušliček. Ale ryby jsou chytré: okouší a nezaberou. Ostatně udičky jsou pro ně asi příliš veliké! Starý kapitán a Marině, pozorujíce zájem, vytahují z pod­ palubí velikou rybářskou síť. Ihned mají řadu dobrovolných pomocníků. Opatrně skládá se síť v záhyby do stanového plát­ na, prohlížejí se korky, jež udržují horní kraj sítě nad vodou i olůvka, jež spodní táhnou ke dnu. Pak oba plavci nasedají do čamace a s nimi několik skau­ tů. Odjíždějí asi 200 m k východu ze zátoky, pod skalnatý po­ loostrov a tu spouštějí sítě do moře. Jeden konec připevněn ku skalisku, ostatní síť v záhybech rozhozena kolem břehu, takže vytvořeny jakési komory. Konec sítě je otevřen od břehu a tvoří vchod do této pasti. Sítě zůstanou nastraženy do rána. Jiná část hochů rozběhla se již dříve po pobřežních bal­ vanech a loví malé kraby, kteří tak směšně, ale hbitě utíkají do strany, zalézají do skulin a raději si nechají utrhnouti nohu nebo klepeto, než by povolili. Hledají také mušličky různých tvarů, černé bodlinaté ježky, v ulitách ukryté poustevnické ráčky a červené sasanky. Většinu nalezeného zase vrátí do vody, ale seznamují se tak s životem moře. Mužstvo Ostřížů vrací se až za soumraku. Je provázeno jakýmsi domorodcem z obce Dragova, kde bylo nakupovati. Přináší chléb, vejce, sýr i víno a je rozjařeno tím, co v obci zažilo. Když člun přivezl je z hrázky na loď, vypravuje druh přes druha a s pobřeží volá do toho domorodec: „Živila Češka! Ži­ vili Čechoslováci!“ a mává rukou. Hoši odpovídají a pak po­ slouchají Joutu, jehož dravost a dar řeči překonává ostatní. V Dragove uvítaly nás spousty domorodců. Nejdřív se šlo ke knězi, odtud k poglavárovi. „Zapomněl si . . .“ pokouší se doplniti Kim, ale Jouto se nedá: „U poglavára na dvoře se shromáždilo všechno obyvatel­ stvo Dragove a zvědavě očumovalo nás, otrlé námořníky. Poglavár počal sháněti jaja, sýr, víno i kruha a vesničané ochot­ ně přinášeli . . .“

70

,,A my jsme krvavě smlouvali,“ vpadl do toho Lupič. „Tady to jinak nejde. Máme čtyři jaje (vejce) za dinár, vino litr za 3 dináry, kruha (chléb) 3 dináry kilo.“ „A já jsem . . .“ zase zvolna počal světlovlasý Kim. „Jo a Kim . . .“ , vykřikl honem Jouta, který malé kluky učí skromnosti. „Vesničtí kluci málem by se byli pustili do Kima, kdyby je májka (matka) nezakřiklia.“ „Nepovídej,“ protestoval trochu dopáleně Kim. „Neposlou­ chejte ho, vždyť plácá.“ „Počkej, já ti opravdu naplácám,“ kasá se Jouta ve svých patnácti letech na dvanáctiletého Kima. Ale ten se už zajímá o chycenou rybu a proto Jouto chvatně dokončuje: „No a ještě daleko za vesnici nás vyprovázely zástupy a támhle ten vytrvalec nás doprovodil až k lodi a každému nám podával ruku. Je to nějaký správný chlap . . .“ A Jouto přistupuje k zábradlí lodi a mává rukou k pobřeží, kde neznámý dosud stojí a pozoruje život na lodi: „A ť žije Jugoslávie!“ vykřikuje Jouta do šera. „Živili Ceši!“ zní ihned nadšená odpověď a odcházející muž ještě znovu kývá na mladou posádku. K večeři Vlci vaří polévku a připravují chleba s máslem a sýrem. Je už silné šero a proto posádka zatím na zádi zpívá. Kuchaři mají mnoho práce a proto; zpěvný večer je dlouhý a náladový. Zde, odříznuti dokonale od všeho, čemu říkáme všední ži­ vot, zcela jinak chápou nápěvy a slova námořnických písní jako: „Když majáky se rozžhnou, srdce mi říká, že není láska možnou, pro námořníka, pro toho milenka je, hluboké modro vod a k jeho písni hraje, šum vln svůj doprovod . . . “ V půl desáté konečně rozdána večeře, potom zasedá ka­ pitánská rada. Hoši uléhají rázem desáté hodiny.

71

Rackové nastupují hlídku, první Bublin, třináctiletý drobný hoch s velikýma očima a ještě většími světlými kadeřemi. Před půlnocí jej střídá kormidelník Racků Jirka. Nebe se mírně zatahuje a v půl jedenácté na severozápadě počíná se blýskati — jen na časy, neboť po hodině ustává. Je bezvětří, ještě 20 st. C teplo. Na moři před zálivem krouží rybářská loď se silnou svítil­ nou na přídi, kterou láká ryby. S moře občas zalétají sem hlasy a nárazy loďky o skaliska. Po půlnoci, kdy ujímá se hlídky Rys, objevují se další tři lodě s karbidovými svítilnami a pokoušejí se o štěstí. Je „mrak“ , t. j. období bezměsíčních nocí a toho musí rybáři využitkovati, neboť svítí-li měsíc, rozptýlí své světlo po hladině a ryby nedají se lucernami přilákati. Nebe se zatím zatáhlo mraky, je vidět jen málo hvězd. Bude zítra špatné počasí? Nikoli. Ke třetí hodině ranní, kdy na palubě bdí černovlasý, temnooký a štíhlý Hinča, mraky se rozcházejí. Teplota však již klesla na 17 st. C. Ve 3.22 pobíhají na palubě dvě malé myši. „Ze by krysy?“ říká si Hinča. „Ty nám tu dosud k pravé­ mu námořnickému životu chyběly!“ A se zájmem pozoruje jejich slídění po odpadcích. Bojí se pohnouti, aby je nepoplašil a nezahnal do vody. Vždyť přece: „Krysy, opouštějící koráb, věští brzkou záhubu!“ Ale — třebaže nikdy víc na lodi myš nespatřili, Gospa Poišana zdatně překonala všechny záludy moře!

72

Zpět k civilisaci. 4. července 1934. Dnes má Gospa Poišana pokračovati v toulce těmito opuštěnými končinami a spěti k jižní části ostrova, kde se ukrývá obrovská zátoka Tajerská s množstvím ostrůvků a skalisek. Bude přízniv vítr, aby cíle bylo dosaženo, i když zásoby nafty jsou malé? Jak se pamatujeme, v Sušáku ne­ bylo lze více koupiti a dosud nenalezli příležitosti, aby zá­ soby doplnili. V půl šesté odjíždí člun k sítím. Lovci házejí nejprve do vody kameny, aby ryby poplašili a přiměli k hledání úkry­ tu — třeba v zrádných záhybech sítě. Po čtvrt hodině započíná opatrné vytahování z vody. Kořist nevalná: čtyři jedlé ryby: 2 barby (parmy) a 2 menší rybky. Vstává se o šesté hodině za jasného nebe, pokrytého drobnými mráčky. Na slunci je už 26» C. Vítr je zcela 5 Gospa Poišana

73

74

slabý, zde v zátoce těžko poznatelného směru. Spíše vane od jihu a pomůže lodi ze zálivu. Jak bude však na moři? Myti opět ve slané vodě. Uklízí se ihned podlodí i paluba. V 7 hodin vytahují Rackové kotvu a na zadním stěžni zdvihají plachtu pomorčlcu. Zvolna vyjíždí loď ze zálivu na moře. U východu objevuje se černý poštovní parník, který jednou týdně sem dojíždí. Pronikavě hvízdá. V dáli ze zá­ toky vyráží člun s vesly. Veze poštu. Na moři setkává se Gospa Poišana se slabým jugem, který vane téměř přímo proti směru její cesty. Vytahuje se krivonosac a pomorac. „Pokusíme se bordižat," praví mladý kapitán a hoši mají příležitost učiti se užívání kormidla a plachet při la­ vírování, t. j. klikatém postupu proti větru, kdy loď stří­ davě jede na tu neb onu stranu. Mapa lodní dráhy nejlépe osvětlí, jak zvolna a těžce postupuje Gospa proti zesilují­ címu se jugu. Jede nyní těsně kolem ostrůvku Magarčice a míří přímo, jakoby chtěla se na něm roztříštit!, na skalisko Sparešnjak. V 7.55, těsně před úskalím, přehazuje se plachta z levého boku na pravý a kormidlo stáčí se do leva. Gospa nyní míří přímo k jihu (na oštro), zpět k Dugiotoku, kde z moře vy­ čnívají dvě skaliska Malý a Veliký Planík. V 9.48 spatřen na východě hydroplan. Udržuje pravidel­ nou službu mezi Zadarem a Itálií? V 10 hodin nástup muž­ stev na palubě a rozdělení služby. Loď dále lavíruje, cesta velmi zvolna ubíhá. Na palubě i v podlodí se uklízí, pokladník výpravy Sidi účtuje, dopisují se deníky. Vedení lodi mají nyní Ostříži. Mimo jiné nastou­ pili k lodní pumpě na palubě za předním stožárem a pumpují z podlodí vodu. Je jí tam však žalostně málo. V 10.21 je loď znovu u Dugiotoku, nedaleko ostrova Utranu. Po 3 ^ hodinách jízdy sotva 6 km vzdušnou čarou od nočního kotviště! Tak to dále nejde! Braťka má na zádi poradu s námořníky. Starý kapitán vykládá, že za tohoto nepříznivého větru není možno pustiti se do bludiště ostrovů jižně od Dugiotoku, nechce-li se tam

75

výprava ztratiti na několik dní. Kdyby bylo dosti nafty, byla by věc jiná, ale takto? Bez dostatečných zásob potravin? Dohodnuto, že loď zamíří tedy do Biogradu na dalmatsKem pobřeží a zásobivši se, vrátí se do těchto opuštěných končin, kde se hochům tak líbí. Loď tedy mění svůj kurs na greco (sev. vých.) do prů­ plavu mezi ostrovy Sestrunjem a Rivanjem s jedné strany a Uljanem se strany druhé. Vítr, silné široko, věje nyní z pra­ vého boku, silně loď naklání, ale žene ku předu. Ostrov Sestrunj prostupuje kamenitý horský hřbet, po­ rostlý křovisky. Před jihovýchodním cípem ostrova, který právě Gospa míjí, jsou dvě skaliska Paranci. V zátoce ostrova Sestrunj ukrývají se dvě plachetky. Loď vjíždí nyní do úzkého a nepříliš (8—12 m) hlubo­ kého průplavu uljanského mezi dvěma ostrovy. Po levém boku Rivanj, jest pokryt tmavězeleným křovím. Je slabě osídlen, jediná osada leží na nejvyšším místě ostrova. Při po­ břeží průlivu Uljanského, jímž loď projíždí, jsou na Rivanji viděti zbytky kaple sv. Barbory. Podobných zřícenin je v Dalmacii všude plno. Zdá se, že zde se nic nebourá, ale po­ nechá se zubu času, aby rozhlodal sám. K čemu také, když stavebního materiálu je všude plno! Je půl dvanácté, když na palubě rozdává se svačina. Rackové se trochu opozdili. Jsou zniámí svou důkladnou po­ malostí. Když v poledne mění ve velikém oblouku loď svůj směr

76

podle pobřeží velikého ostrova Uljanu na široko (jv), je nutno zapnouti motor, neboť z úžiny mezi plochým ostrův­ kem Idolo a Uljanem vyráží silný proud a vítr, který vane nyní spíše proti, nedovolí v úžině bezpečné ovládání lodi. Mladý kapitán pumpuje naftu, zapálí roubík a vrazí jej do jednoho válce — pak druhého. Sidi mu asistuje, druhý Ostříž, Lupič, chtivě přihlíží.

Loď nyní je v širokém oživeném průlivu Zaderském. Na­ stává pozoruhodná změna. Je tu světleji, veseleji než v prů­ livech mezi opuštěnými ostrovy, z nichž se Gospa právě vy­ nořila. Všude čluny, plachetky, občas i parník objevují se na širé, světlemodré a mírně zvlněné hladině. Zdá se, že se tu lehčeji žije. Také bora tu věje méně silně než na jiných mí­ stech dalmatského pobřeží a nejsou řídké případy, že zatím

77

co v sousedství vane silná vichřice, najdou tu plachetnice tišinu. Nebe je jasné, jen na severu letní mraky! Teplota 25° C., tedy velmi příjemná, zejména když silný protivítr osvěžuje. Proto posádka je velmi čilá, sleduje se zájmem vše kolem a účastní se řízení lodě. Za Gospou poletuje mořská vlaštovka a zdá se, se loví odpadky, vyhozené z lodi. Ale Jirka tvrdí, že se živí jen lo­ vem korýšů. Pohled na lehký její let nebo běh po hladině moře je zajímavý. Na břeh odcházejí tito ptáci jen proto,

aby hnízdili nebo zemřeli. Veliké bouře je ovšem někdy za­ nesou daleko do vnitrozemí. Na jihovýchodě, na plochém pobřeží objevuje se v dálce bílý Zadar — italský tm, vražený do živého jihoslovanského těla. Však také bolest i nenávist je cítiti ze všech slov jihoslovanských námořníků. Gospa tam nezajede — nemá ital­ ského visa — a hochy ani návštěva „nepřátelského“ města neláká — tak stotožňují se s city svých druhů, starých „mornárů“ . Gospa Poišana drží se těsně při ostrovu Uljanu a po dlou­ hou dobu sleduje jeho severovýchodní pobřeží. Ostrov, 53 km* veliký, s nepatrně větším svým jižním sousedem Pašmanem, patří k nej lidnatějším severodalmatským ostrovům. Již z daleka, jako rázovité označení, viditelná je na vy­ sokém štíhlém kopci stará benátská tvrz Sveti Mihovil. Ostrov je velmi málo zalesněn, za to hojně je vinic. Obyva­

78

telstvo, které živí se též lovem ryb, je chudé a život v mnohém patriarchální. Obloha se pokrývá bílými mraky, teplota stoupá, na slunci je 30 st. C. Tlakoměr od včerejška klesl o 4 mm. Vítr zesiluje a přechází ’ na oštro (od jihu). Habr jde ke kormidlu a má za úkol loď vésti přímo k jihovýchodu. Ve 12.27 míjí výprava městečko Uljan s 1100 obyvateli, ale velmi špatným a mělkým přístavem. Ohrožován je borou, je v něm málo místa a sotva ly2 m hloubky. Navštěvují jej proto jen čluny. Jeden z nich, naložený dřívím, po chvíli míjí loď. Plachta jeho je plně nadmutá větrem a člun hbitě poskakuje po hřebenech vln, jež stávají se stále živějšími. Vítr se zvolna točí od jihu slabě k západu a roste. Silně nyní zaléhá se strany do plachet, paluba je značně nakloněna a třeba dáti bedlivý pozor na to, aby někdo nepřepadl přes levý bok. Motor uhašen, aby zbytek nafty byl ušetřen. Ku­ chaři mají obtížnou práci. Hrnce s plotny nemohou ovšem spadnouti, neboť je ohražena níz­ kým rámem ze železných tyček. — Avšak pokličky ocitají se v nebezpe­ čí, že sklouznou do moře. Vlny šumí, tříští se o bok lodi, stěžně jsou nakloněny, dolní rahna plachet přitažena lany k palubě a na vítr. Hoši sedí u zábradlí pravého boku, aby vyvážili trochu sklon lodi. Na levoboku chodí akrobaticky jen kuchaři a lodní hlídka. V 13.20 setkává se loď se člunem, obsazeným devíti že­ nami, jež statně veslují. „Vidíte,“ praví mladší kapitán. „Tak to zde chodí. Žena musí pracovati často mnohem více než chlapi. Ten jde na ryby a žena obstará vše ostatní.“

79

Kapitán považuje se za intelidentního velkoměšťáka z hlavního města Dalmacie. —- Je „Spliťan“ a proto opráv­ něn ke kritice. Vedro zatím roste. Proto Ostříži stahují pokrývky pa­ luby a polévají ji. Je třeba veliké opatrnosti, aby při na­ bírání vody, které se musí díti na levoboku, někdo nepřepadl. Paluba často je vzdálena pouze 10 cm od hladiny a okov, který se spouští na laně do vody, působí při rychlosti lodi jako kotva. Lano se rázem napne a toto trhnutí je kri­ tickým okamžikem, na který nutno býti připravenu.

Ve dvě hodiny rozdávají za značných obtíží Rackové oběd. Již snesení velikého hrnce vřelé polévky s plotny na stůl je velikým a nebezpečným výkonem. Těch několik kroků po silně nakloněné, kolébající se palubě, s těžkým vařícím se břemenem je chvíle, plná napětí. Také při rozdávání do mi­ sek je potřebí opatrnosti, aby druh druha v řadě, či jak se říká, „ve frontě“ , neopařil. Ale obratnosti je dosti, chuti k jídlu ještě více a tak lžíce na klonící se lodi stejně zvoní, jako za úplného klidu. Kolem zvlněné moře, plno plachetek při obzoru, bílý jihoslovanský parník „Split". Poblíž 14 m vysokého, zcela holého skaliska Mišnjaku

80

objevuje se po pravici úzký průliv mezi koncem ostrova Uljanu a ostrovem Pašmanem. Je to úžina Zdrelac, přístupná pouze malým lodím s největším ponorem 2 m. Přes to je vel­ mi důležitá, a proto její jižní, úzké hrdlo je v délce 350 m a do šíře 8 m vybagrováno. V anglické námořní příručce stojí, že ústí označeno je „with two pollards“ . Hoši jsou velmi zvědavi, co to tam může býti, avšak ani Braťka, ani Sidi, kteří poněkud anglicky umí, neznají tohoto výrazu. Rys proto studuje anglický slovník, ale není z toho moudřejší: „Tak poslyšte: ,pollard‘ znamená nějakou zkomolenou nebo přistřiženou věc, strom často přistřihovaný, ořezanou minci, bezrohého vola, jelena schodivšího parohy, nebo druh bělice. A v množném čísle ,pollards' znamená pšeničné otru­ by. Tak si vyberte!“ „To je angličina,“ praví Sidi, když se hoši smějí. „Vše se pozná především podle smyslu a okolností.“ „Já jsem tedy pro: ty bělice!“ křičí Jonta. „Budou spíše v moři než ti, bezrozí volové nebo jeleni!“ Hinča vyslýchá starého Marině, který sice neumí ang­ licky, ba ani číst a psát, ale zná dokonale zdejší moře. A ten praví, že jsou tam dvě dřevěné piloty, kůly, a vždy po ně­ kolika desítkách metrů další piloty a jimi tak bezpečně ozna­ čeno vyhloubené koryto. Veliká záhada je rozřešena! Loď nyní sleduje pobřeží ostrova Pašmanu, v mnohém podobného severnějšímu bratru — Uljanu. Cesta rychle ubí­ há. Průliv stále se zužuje a naplňuje pěknými ostrovy a ostrůvky a přechází v kanál Pašmanský, mnohem nebezpeč­ nější a rozmanitější než Zadarský. Ostrovy Komornik a Babac dělí jej ve dvě části. Vzhledem k panujícímu větru Gospa raději míří více k východu, podél severního břehu ostrova Ko­ morníku. Je tu silný proud, vzhledem k četným úskalím a ostrovům velmi nepravidelný, ale nestěžuje příliš plavbu Gospy. V živě zvlněném průplavu, pod bíle oblačným nebem a v modravém světle loď opatrně se vyhýbá úskalí Koéensku,

81

které se ukrývá sotva 2 m pod mořem a na nějž by při vlnění moře mohla snadno naraziti i Gospa. Hlídka na přídi však brzy jej poznává podle osmibo­ kého patníku, na úskalí vybudovaného a dává zprávu kormi­ delníkovi, který se vyhýbá daleko v právo. Ostatní hoši bedlivě pátrají na pobřeží po Biogradu — cíli dnešní cesty.

82

Konečné objevuje se před nimi: bílý, na nízkém pobřeží, v rámci černých borových lesů. Něco starých staveb, bílá veliká budova moderního hotelu, plachetky kolem i všude na obzoru, motorka; kolem frčící . . . Hoši se převlékají do svých stejnokrojů, Rackové uklí­ zejí kuchyň, Ostříži palubu a pak spouštějí a svinují plachty. — Za silného větru je třeba, aby dbali dobře pokynů starých námořníků. Znovu vybuchuje motor, když loď míří do přístavu. Celá posádka ve svém bílém obleku s modrou košilí stojí na přídi i po zábradlí, pohlížejíc zvědavě na město. Končí se plavba, dlouhá 64 km a trvající skoro 9 hodin. Možno ji rozděliti na tři části. Prvá, jež zahrnuje lavírování proti větru bez motoru, celkem 12 km za 3 y2 hodiny, tedy průměrnou rychlostí 3% km za hodinu. Druhá, částečně s předním větrem na pravém boku, 10 km za 1^ hodiny, tedy už rychlostí 6% km. Poslední, nejdelší a nejrychlejší, s větrem v předu s pravého boku a částečně i s použitím motoru: 42 km za 3.50 hod., tedy 11 km za hodinu. Slušný výkon při nepříznivých celkem podmínkách! Celkem dosud 242 km. V 15.50, kdy město ještě spí v letním vedru, Gospa Poišana přistává v malém přístavě u nábřeží.

83

84

4. července 1934. Posádku lodi tvoří z největší části zkušení skauti. I mnozí z těch nejmladších, sotva čtrnáctiletých, Zdeněk, Louskáček, Pampeliška, Dušan, Tavi, Dívčina, Puňťa a jiní mají za sebou několik roků zálesáckého výcviku ve skautských tábo­ rech. Proto na opuštěných ostrovech a zátokách cítí se jako doma, nikdy jim není dlouhá chvíle. Také životu na lodi, který by se obyčejným turistům zdál jednotvárným, se rychle přizpůsobili, a s chutí snaží se pochytiti co nejvíce, béřou starým námořníkům práci od rukou a dovedou se vždy nějak zaměstnati.

85

Jinak, je ve městech. Tu upoutá, je na chvíli život, ale nemají smyslu pro de­ tailní prolézání pamětihodností podle průvodců. Podívají se na důležité znamenitosti, vyslechnou rádi poučení — ale pak zase s velikou chutí vracejí se na loď a hajdy na širé moře, do bludiště ostrovů, průlivů a tichých zátok. Na moři jsou sví, isamostatní, neodvislí. Neruší je hluk přístavů, zvědavost lidí, mohou klidně vařiti i spáti pod ši­ rým nebem na palubě, choditi oblečeni co nejméně, smáti se, zpívati a žertovati bez omezení. Chtějí žiti, prožívati, propracovávati se v této obdivu­ hodné jižní zemi, na hranicích souše a moře, a ne jenom viděti, jak je to údělem prostých turistů. Proto také pobyt v Biogradu je stanoven pouze do rána, než se loď zásobí naftou li potravinami. Otázka stravování je zde pro české chlapce dosti obtíž­ nou. Malá celkem plotna a málo nádobí, malé pracovní mí­ sto nedovolí dělati složitější jídla. Téměř naprostý nedosta­ tek mléka vylučuje celou řadu oblíbených a vydatných jídel, jež na táborech doma jsou obvyklé. Tak hned snídaně: Ka­ kao, bílá káva, čaj s mlékem jsou 'jen svátkem. Krupičná nebo rýžová kaše, dolky, omelety a podobné věci mohou se vařit jen za šťastných příležitostí. Proto někdy musí posádka přitáhnouti opasek a trpělivě čekati na příjezd do přístavu, kde bude možno nakoupiti. Je překvapením, jak trpělivě a s humorem to hoši snášejí. Tak tomu je i dnes při příjezdu do Biogradu. Zásobování je hlavním bodem programu. Co nakoupiti? Kde, jak a za kolik? To jsou zkušenosti, jež se získávají teprve postupně. V Biogradu ostatně má Braťka doporučení na zde usedlého Čecha, p. H. Jistě poradí. Ve čtyři hodiny vyřízeny lodní formality. Přístavní úřed­ ník dává Braťkovi k disposici strážníka, aby jej dovedl k hle­ danému p. H. a skutečně nalézají jej po chvíli na obecním úřadě, kde je pokladníkem. A poněvadž je současně kapelní­ kem slušné městské hudby, lituje živě, že hoši přijeli tak neočekávaně.

86

„Bylo nám oznámeno, že přijedete až desátého a chystali jsme se uvítati vás hudbou.“ Nu, nic se nestalo . . . PanH. vede výpravu kolem nového hotelu, který postavil jakýsi podnikavý Armén, který z Biogradu chce vytvořiti no­ vou Rivieru. Tu, na holé písčině, postavil několikapatrový hotel, v moři před ním právě usazuje síť betonových pilot, kde zřídí jedinečnou restauraci na moři . . . Je vidět a slyšet z řečí místních občanů, že malé městečko se slavnou minu­ lostí prožívá právě horečku zlatokopeckou . . . Bude za chvíli vyhlášeným lázeňským místem, peníze se jen pohrnou. Hotel a tpodnikavý Armén jaou modly zdejšího života. Ostatně město má pro to podmínky. Obklopeno velikými borovými lesy, s pěknou písčitou pláži, ve zdravé poloze s pitnou vodou skutečně může se státi vyhledávaným letním sídlem. Výprava — než povolí vedro — jde na procházku oprav­ du krásným lesem. Je tu hojně borovic a obrovské šišky, veliké jako pořádná mužská pěst. Hoši si jimi cestou pohrá­ vají jako eskamotéři. Dokonalou promenádní cestou přichá­ zejí ke krásně písčité zátoce, dnes upravené za koupaliště. Hoši zajásali, koupel bude vítána — ale ihned jsou nemile dotčeni: Objevuje se pořadatel s blokem lístků a požaduje vstupné. Malé, pravda, a přece jen vstupné! A naši námořníci, kteří jsou zvyklí koupati se mezi ostrovy, na opuštěných místech v příboji i v průplavech, mají se pojednou snížiti na úroveň lázeňských hostí? Protojněkteří ani do vody ne­ jdou, ostatní koupají se tu jen krátce: co také mezi starými dámami a malými dětmi. A ti mladí pánové a slečinky, jež tu tak strojeně pískají a křičí? To příliš zavání neupřímnou společenskou přetvářkou a našim námořníkům to nesedí. Další hodina věnována nákupu nejrůznějších věcí: veliký kus uzeného masa, celý věnec česneku, pytlík cibule, bednička marmelády, sádlo, máslo, spousta různé zeleniny, ocet, olej, salámy, sýr, mák a jiné. Pak zmocňuje se výpravy starý, malý pán. Je to snad pensionoívaný duchovní, ale dosud velmi čilý. Vede hochy do

87

malé světnice na radnici a tu ukazuje řadu kamenů se staro­ slovanskými i latinskými nápisy a ozdobami. Je velmi hrd na .starobylou slávu města a z jeho řeči prosvitá nenávist ke všemu italskému. Zdá se, že m á 1své vlastní pojetí dějin, neboť několikrát opakuje:

„Co tady vidíte, to vše jsou památky slovanské. A co není slovanské, to je illyrské. Ale mleťského (benátského) tu není nic a nikdy nebylo.“ Některým hochům tane na mysli záhada, jak sel tedy sem dostaly ty latinské nápisy, ale nechtějí zarmoutit horlivého Vykladače. Mluví s takovým zápalem a tak rychle, že Braťka sotva stačí překládat. Vede také hochy po nábřeží a snaží se, aby v celkem ne­ významných domcích poznali zbytky ihradebních věží. Pak

88

jdou do zahrad a tu, uprostřed kamenných plotů, ukazuje jim smutné zbytky kamenných zdí, jež prý jsou památkami po korunovačním chrámu. Bíograd na moru je totiž ;bývalé korunovační místo a sídlo chorvatských králů. „Náš Bíograd,“ praví nadšeně průvodce, ukazuje rukou na mořské průlivy, „byl pánem nad těmito vodami. Za starých časů byly malé lodě a proto Benátčané, kteří především tu provozovali obchod, drželi se raději v průlivech, než na ši­ rém moři. A proto musili používati zdejší úžiny. Toť se ví, že naši měšťané vybírali za to clo a kontrolovali benátský obchod. A tak konečně Benátčané se rozhodli města dobýti a v roce 1125 se jim to podařilo. Ale zaplatili to draze,“ do­ dává řečník s jistým zadostiučiněním. „Na naší straně padl jen jeden velitel, zatím co oni ztratili dva dóže.“ Od té doby se město nevzpamatovalo. Zadar je všestranně předstihl a jen nepatrné, smutné trosky vzpomínají staré slávy. „Ale nová doba nastává naáemu městu,“ vzplál znovu řečník a přechází do prorockého tónu, jímž mluví již řada zdejších lidí. „Split, Dubrovník, Rjeka, Zadar —• to jsou místa, založená (kulturou řeckou, římskou nebo benátskou. Jen Bíograd je čistě slovanským. Byl a bude. A zase bude pánem nad zdejšími úžinami, zase jeho sláva bude zářit na dalmatském pobřeží.“ Pochopitelně, že těmto vzletným slovům rozumí jen málo chlapců. Braťka jim je později tlumočí, netaje se svým úsud­ kem o podivínství nesporně vzdělaného muže . . . Večer se výprava sesedla u veliké tabule v místním ho­ stinci, aby „nabrala kalorie“ , jak hoši odborně říkají. Znáte, jak námořníci, když vrátí se s moře, dají se do hýření, ale pak opět touží nai. širou mořskou pláň ? Tak je to i s našimi ho­ chy. Dnes večer budou hody, ale hned zítra na další pouť . . . Na stole objevily se talíře. Pro každého hocha porce pe­ čeného jehnět3, druhý talíř s rybami, chleba, co hrdlo ráčí a červené víno, ředěné vodou.

89

Mužstvo vrhá se do práce, chvíli zní jen cinkot příborů a talířů, pak se však rozproudí čilý rozhovor, vtipy, smích a smích. Z kouta místnosti pozorují výjev místní obyvatelé, kteří později přistupují, obdivují československé peníze a chválí jejich dobrý obsah stříbra. Na ulici kupí se místní kluci a holky a nahlížejí do otevřených širokých dveří. Ale krčmář vyjde ven a rozhání je na vše strany. Ke stolu přisedá starý průvodce výpravy. Je jaksi roz­ tržitý, pálí ho cosi na jazyku a zdá se, že svou náladou nemůže zapadnouti do všeobecného veselí. Po osmé hodině Braťka dává pokyn k návratu na loď. Kormidelníci se svými hochy odcházejí k přístavu, ale Brať­ ka s dvěma mladšími hochy, Louskáčkem a Zdeňkem, při­ jímají pozvání p H., aby alespoň na chvíli jej navštívili v do­ mácnosti a jeho paní vyřídili pozdravy, jež přinášejí z Čech. Temnými uličkami přicházejí do polorozpadlého dvora. Zde tyčí se jednopatrové |stavení a pod ním je jakýai chlívek, kde ozývá se funění mezků. „To je bývalá korunovační síň charvatských králů,“ ozývá se pojednou ze tmy vedle hochů. Smutný hlas patří opětně průvodci, s nímž se rozloučili v hostinci. „Ano, 'tak málo si vážíme památek, že osly chováme tam, kde odehrávaly se největši děje našeho města!“

90

Co tu zase chce? Jak se tu opět stařec objevil? Je to skoro směšné, ale je to i trochu tragické, ta jeho neústupná snaha postaviti své město v očích mladých návštěvníků co nejvýše. Celou společnost (vítá v prvém poschodí příjemná paní, Charvatka, a když se rozproudí zábava — starý učenec, který je známým rodiny — pojednou povstává se slavnost­ ním výrazem v tváří. „Drazí přátelé, bratři Slovani,“ počíná, dívaje se na Braťku a oba hochy. „Chtěl jsem pronésti řeč v hostinci — ale nebyla pro to vhodná chvíle. Přišel jsem proto sem, abych promluvil alespoň k vám.“

A pak v delší řeči zdůrazňuje bratrství všech Slovanů a jejich poslání ve světě. Má svou vlastní teorii o tom, stejně podivuhodnou jako je sám. „U vás v Cechách byli Keltové, kteří se jmenovali Bo­ jové. Ceši, když přišli do své vlasti, smísili se s nimi. Také u nás byli Keltové, Illyrové a naši charvatští otcové sply­ nuli s nimi. A tak v krvi české i charvatské koluje stejná keltská krev, proto k sobě tak lneme, proto jsme bratři.. Hoši nejprve nechápou jeho řeč. Ba s počátku stěží se zdržují úsměvu. Ale pak vyciťují z vřelého přízvuku slov,

91

že řečník mluví ze srdce, že obrací se k nim bratrsky a s vírou a proto zvážněli a jsou ke konci dojati. Kněz přeje jim, aby se |cítili mezi Charvaty jako mezi bratry, aby se jim všude na cestě líbilo a aby se vrátili domů s přesvědčením, že tu všude najdou Čechoslováci vřelá, oddaná srdce. „Gospodine,“ praví na to stručně, ale vřele Braťka. „Dou­ fám, že jsem dohře rozuměl, co jste chtěl říci. A čemu jsem nerozuměl, to jsem vycítil z vašich vřelých slov. Vynasnažím se vyříditi váš vzkaz věrně našim hochům, až se vrátím na loď. Děkujeme vám všichni za bratrské uvítání a po­ tvrzujeme, že skutečně cítíme se tu jako doma.“ Kněz radostně zdvihl sklenku s vínem, ťukli si i hostitelé a hoši. Pak se rozcházejí všichni do temné noci, Louskáček a velikou lasturou v náručí, jíž dostala výprava na památku své návštěvy . . . Na lodi je zatím už klid. Malý světlovlasý Kim pře­ chází na hlídce a, hlásí, že je vše v pořádku. Nebe se zatáhlo a počíná slabě pršeti. Tlakoměr však stoupá a teplota 'zů­ stává vysoko, na 20» C. Však hned po desáté hodině se zase vyjasňuje a noc je klidná. Občas odjede z přístavu ry­ bářská bárka. Hoši po prvé od odjezdu ze Sušáku spí u přístavní hrá­ ze, ale nijak je to neruší. Pozdní chodci zastavují se u lodě, debatují více méně 1těžkým jazykem, jakási dvojice marně se snaží vyslovit jméno Gospy. — Ale posádka na lodi je kryta střechou a plátnem, zavěšeným směrem k pobřeží a hlídky Sidi, Habr i Mandara postupně bedlivě střeží přístup. Konečně lampy v přístavu zhasínají — do tmy hýká příšerně magarac (mezek), dva vojáci na molu se přou — vítr roste a 1hýbá plátnem, občas silněji se vzdouvá moře. Lodní lampa pod stěžněm mírně se kolébá — hodiny pomalu ubíhají — v dálce se zablesklo . . . O tom však ví jen hlídka. Zdravé mládí je ponořeno do vydatného spánku, stejně klidného pod zdejším jižním nebem jako pod stropem domova.

92

Plavba

do n e z n á m a .

5. července 1934. „Jen vzhůru na moře! Vždyť nejkrásnější přec je cesta do neznáma,“ praví šašek v Shakespearově „Večeru tříkrá­ lovém“ . Také naše výprava má před sebou podobnou cestu. Kam až dorazí se svou lodí? A kam dorazí dnes? Ani sám Braťka to přesně neví. Stanovil jen všeobecný směr někam do kon­ čin jižně od ostrova Kornatu. Ostatní se uvidí na místě . . . V 6 hodin; se vstává. Obvyklé mytí, úklid, snídaně. Čer­ stvá voda naplněna do soudků. Loď obklopena je muži, ženami i dětmi, nabízejícími zeleninu, vejce a kuřata. Mladý kapitán a Braťka horlivě smlouvají a když cena je výhodná — kupují. Konečně je zá­ sob dosti a marně dorážejí na loď ti, kdo dosud neprodali. Hoši zatím činí pokusy dorozuměti se se zdejší mládeží. Jonta, který rád se baví na cizí účet, slibuje biogradským klukům dinár, když přeperou Lupču nebo Kima. Nerozumí mu ovšem, to on dobře ví. Ani by mu také nenapadlo dávat dinár na takovou věc. Ale chce tak zlobit Lupču i Kima.

93

Konečně v 8.15 odráží Gospa Poišana od pobřeží. Vane bóra, nejprve slabá, venku na moři však dosti silná. Plachty tedy skasány na jednu ruku, hlavně proto, aby spodní rahna tak nízko nepoletovala nad palubou a neohrožovala posádku. Loď dává se podél pobřeží na široko (jv.). Pluje volně zde již hlubokým průlivem Pašmanským a po chvíli mění svůj směr více na ijižní. Vítr zvolna slábne a proto jsou skasané plachty povoleny. V 10 hodin při nástupu přijímají vedení lodě Lišky, Ostří­ ži ujímají se kuchyně. Braťka vyřizuje vzkaz starého kněze. Skauti v řadách pozorně naslouchají. „Vzpomeňte, hoši, na to, jak Ostříži byli vřele přijati v obci Dragove. Nezapomněli jste jistě onoho nadšence, který přišel za večera až k lodi, aby pozdravil bratry Čechoslováky. A včera onen starý muž projevil znovu bratrskou lásku, kterou k Čechům zde chovají. Jistě jim rozumíte a těšíte se z toho. Zločinu by se dopustil, kdo by na tyto projevy vřelého přátelství odpověděl úsměškem, jaký je u nás, bohužel, vůči projevům vřelejších citů někdy obvyklým.“ Ale hochy ani nenapadlo se posmívati. Se stejnou upřím­ ností přijímali a opětovali i jinde projevy jihoslovanského přátelství. Poněvadž včera a chvílemi i dnes loď jede bouřlivějším tempem, vyhlašuje Braťka: „Kdyby náhodou někdo přepadl přes palubu, plave oka­ mžitě k člunu, který je vlečen za lodí a ať se ho přidrží, než přijde pomoc. Jinak je nebezpečí, že loď dosti daleko ujede, než se jí podaří otočití a postižený musil by býti dlouho ve vodě.“ 2e by se kdo utopil, není strachu. Hoši jsou ve vodě jako doma. Je však nutno dáti jasný příkaz, aby postižený nebyl přiveden z duševní rovnováhy. Na štěstí nikdy se nestalo, že by kdo z lodě spadl. Hoši jsou národ velmi obratný a po­ hotový a drží se i na kymácející se palubě jako kočky. Konečně vzpomíná Braťka při nástupu i toho, jak před týdnem odjížděli z Prahy. A hochům tane na mysli večerní

94

ruch na nádraží, hory zavazadel, množství rodičů a spousta napomínání. Tehdy byli ještě „pozemními krysami“ , tehdy jen snili o tom, co právě prožívají. Proto dnešní oddílový pokřik pod jasně modrým nebem, v záplavě slunce zní vřele a jásavě, až staří námořníci s úsměvem zvedají hlavu od své práce . . .

K snídani je chleba se slaninou a zředěné víno. Dnes bude hojnost jídla. Špižírna je zásobena. Marině zařezává kuřata. Gospa objíždí jižní cíp ostrova Pašmanu, míjí několik nebezpečných úskalí a projíždí na lebič mezi ostrovy Zižanj a Kankar. Zižanj (na mapách Lišanj) je pahorkovitý, holý, asi 50 m vysoký, Kankar má dvě jeskyně s vodou, vzácnost

95

to ve zdejším krasovém útvaru, kde voda tratí se ihned po dešti v propustných vrstvách vápence. Pak loď ubíhá téměř jižním směrem k východnímu cípu neobyčejně táhlého ostrova Komatu. Široký „Střední kanál“ (Sredn kanal, Canale di mezzo) je jen mírně zvlněn. Vítr stále slábne, až ustává docela a proto spouští se motor. Na palubě je nejlepší pohoda. Lišky věnují se obsluze lodi a střídají se u kormidla. Louskáček s dalekohledem v ruce pozoruje obzor. Jonák a Robin střídají se u lodní

knihy. V dálce spatřen kouř parníku a dokázána tak znovu kulatost země, neboť trup lodi nebyl ani dalekohledem na­ lezen. Tím směrem také, za řadou drobných úskalí a ostrův­ ků, týčí se v širém moři maják Blitvenica, nejdůležitější v těchto končinách. Za ním bez hranic táhne se modrá moř­ ská pláň. Ve 12 hodin Ostříži rozdávají oběd. iKnedlíky s vejci a okurkový salát, později čaj a chleba. Hoši, nemající službu, nalezli si nejlepší koutky na lodi: na přídi mezi vysokou palubní obrubou a kotevním strojem,

96

na poklopu Marinovy kajuty i kolem předního stěžně. Po pravém boku na svazcích lan i na rozkládacích stoličkách. Na zádi kolem lodnické kajuty i kormidla. A konečně kolem zadního stěžně, pokud to nepotřebují Lišky k navigaci. Čtou horlivě knihy a prožívají dobrodružství na ostrově Pokladů, s Příšernou lodí, s Kapitánem Trafalgarem, na Tajemném ostrově, s Malým velrybářem a j. Zde na širém moři jsou tak odděleni od všedního života, že fantasie se může do ši­ roka rozletět. Levá půle paluby je panstvím kuchařů a tu se jim nikdo nesmí plésti. Právě jsou v nebezpečné práci — mytí nádobí. Čistí nejen kuchyňské nádoby, ale i věci celé posádky, neboť není myslitelno, aby při nedostatku vody a místa myl si každý sám. To by bylo všude naděláno! Na palubě při okraji lodi leží právě veliká bedna, na­ plněná zcela nádobím i příbory. Dva statní Ostříži jako zá­ pasníci postavili se po obou stranách, vědro v rukou. Skoro současně naklonili se přes palubu, mistrným trhnutím pro­ vazu překlopí okovec, takže padne otevřenou částí do moře. Druhé trhnutí a už se vznáší vědro vody na palubu a vypo­ čítaným pohybem hezky z výšky, aby voda měla prudkost, převráceno je do bedny. Deset, dvacet i více věder vody valí se na horu nádobí a spláchne je z hrubé nečistoty. Pak je nádobí vyndáno a ostatní členové mužstva dají se do podrobného umývání, za­ tím co prví překlopí bednu nad moře a potom ji pečlivě- vy­ mývají. Konečně obdrží Ostříži utěrky (denně nové) — staré kusy plátna, ¡jichž několik každý přinesl — a utřené nádobí rovná se nai poklopu na slunce, aby vyschlo. Konečně se peč­ livě srovná do jiné bedny, příbory do menší bedničky. Stejně pečlivě je nutno otřiti plotnu, srovnati bedny se zásobami a rozvěsiti kotel a ostatní nádobí. Čistota je zá­ kladní věc, neboť ve vedru a vlhku vše rychle hnije, zapáchá a je také životu nebezpečno . . . V půl jedné blíží se loď k mysu Opatu, 100 m vysoké­ mu, nejjižnějšímu to výběžku ostrova Komatu. Je to pustý, kuželovitý vrch. V levo rozkládá se o něco nižší ostrov

97

Smokvica, jako všechny ostrovy široko daleko pustý a ne­ obydlený. Za průlivem 40 m hlubokým, který se tu otevírá, zdvihá se veliká pyramida 147 m vysokého ostrova Skulje, který jest jakýmsi dalekoviditelným ukazatelem ve zdejším bludišti ostrovů a průlivů, jež jižně od Komatu se táhnou. Braťka po poradě s lodníky se rozhoduje někde tu zakotviti. Poněvadž vítr je slabý a nepravidelný, spouštějí Lišky plachty a jede se na motor. Goapa proplétá se úzkými prů­ livy a mezi světlými, iholými ostrovy. Drží se těsně severní špičky ostrova Škulje, aby nenarazila na úskalí sotva 2 m pod hladinou se zdvihající. Je to příkré skalisko, vystupující z hlubiny 50 m a lodní hlídka, které vypomáhá Marině, hlásí brzy žlutavé místo pod zelenou hladinou — hledaný útes. Konečná Gospa ocitá se na jednom z nejodlehlejších míst dalmatského souostroví — na hranicích širého moře — mezi čtyřmi ostrovy: Velikým, Malým, Rovným a Kamenným Zakanem a v zátoce, jimi vytvořené, s rachotem spouští v 13.10 hodin kotvu. Cesta z Biogradu, 31 km dlouhá, trvala 5 hodin. Prů­ měrná rychlost byla tedy jen šest kilometrů v hodině. Pří­ činou toho byl slabý vítr v Pašmanském průlivu. Gospa má již za sebou 273 km od počátku cesty. -

5. července 1934. Končina, v niž Gospa Poišana dnes kotví, je podivuhodná, nebo nezvyklá. Je to Sahara, zatopená modrým mořem? Se zcela pustý­ mi skalami, svítícími běložlutě v oslňujícím žáru slunce? Ci spíše je to pusté pobřeží někde u Labradoru, v se­ verních polárních krajích, ovšem pobřeží chvějící se horkem, vypražené několikaměsíčním vytrvalým náporem slunce ?

99

A ť tak, či onak — je tu kouzelné krásné — je tu hrubá, silná nádhera volné přírody, božský klid neznámých končin. Tu je člověk hruď na hrudi a volnou přírodou, tu má, získá a užije jen j to, nač stačí jeho síly a důvtip — nic více. Kde je Biograd se svou horečkou světovosti, kde je pláž s pokladníkem, dětičkami a debatující společností? Do mírně se vlnící, čisté, na metry průhledné a jásavým světlem naplněné vody naskákala jako o závod bronzová těla. Voda stříká a víří, hoši krouží kolem lodi a pak plavou trochu k pobřeží. Daleko do moře nesmí, je tu opravdové nebezpečí žraloků —- jsou přece na hranici volného moře. Lišky roztáhly nad palubou veliký žlutohnědý suncbran a také nad přídí i zádí plachty. Loď je tedy dobře chráněna proti žhavým paprskům slunečním. Pohled na loď je velmi krásný. Mírně otáčí se na kotvě v tiché mořské zátoce. Červeně a bíle svítí loď, žlutě odrážejí plachty sluneční světlo, hnědé jsou štíhlé stěžně a modrobíločerveně zpívají vlajky československá a jugoslávská. Mořská hladina je proti okolí mnohem temnější, zelenavě modrá. Pusté ostrovy kol svítí bíložlutě. A č je naprosté ticho, rušené jen šumotem vln, přece hoši nejsou sami. Jsou tu ovšem jen děti moře — rybáři — a spi po namáhavém nočním lovu. Severně, u pobřeží Velkého Zakanu, kotví jejich malá loď a několik člunů. Po balvanech roztaženy jsou temněhnědé sítě a suší se. A tamhle — nedaleko od Gospy — na Ravném Zakanu —- to není hromada kamení, to je jakáai chata z plochých balvanů vystavěná — a také u ní suší se sítě. Ale člověka nevidět. Teď objevilo se na ostrově i několik ovcí. Pátrají po trsech suché, drsné trávy, ukrývajících se mezi balvany. Někteří hoši odejeli již na břeh a pátrají po škeblích a krabech. Pokoušejí se také o štěstí s udičkou. Z pobřeží to půjde asi špatně. V půl třetí je oběd: polévka z kuřat, chleba a čistě oprané fíky. Na neštástí někdo dopoledne si sedl do košíku s fíky, přikrytého plátnem. A značnou část jich rozmačkal. . . Po obědě jsou organisovány výzkumné výpravy mužstev

100

na okolní ostrovy. Vlci vyloďují se na velký Ravni Zakan, Lišky na malý, příboji vydaný Kameni Zakan, Rackové vy­ dávají se přes celou zátoku na příkrý Veliký Zakan. Ostříži mají mnoho práce s mytím a vařením a proto zůstávají na lodi.

Člun, který rozvážel badatele, houpá se nyní na velikých vlnách v průlivu u Malého Zakanu. Čamac skáče jako bujný kůň a vlny nesou člun stále do nitra zátoky. Hoši, černovlasý Hinča a trochu bručavý, zamlklý Kremle, rádi by se pokusili o lov ryb, ale takhle to nejde. Pohybující se člun vleče vlasec za sebou a tím zdvihá návnadu k hladině. Vracejí se proto na loď pro malou kotvu.

102

Ano, teď to bude jiné! Ale kotva visí na 20 metrů do hlubiny, a čamac stále; ujíždí — nedosáhla dna! Hinča se řehtá neutišitelně, Kremle tahá kotvu nahoru dolů, vyhlíží do hlubiny — až konečně se rozhoduji přiveslovati blíže ka Kamennému Zakanu a tu skutečně, nad mořem zarostlým temně zelenými řasami, podaří se jim kotvu zachytiti. A nyní spouští vlasce na přídi i na zádi, za návnadu slouží jim nádherná střívka z ! kuřat — ale nechytí stejné nic — ryba se ani neukáže. Ale nešť, je tu stejně krásně. Silný vítr ochlazuje vzduch, moře voní, vlny houpají, myšlénky tak pomalu se vlečou. . . Braťka vystoupil rovněž na Ravni Zakan. Po namáhavé cestě štěrkem a pak velikými balvany dostává se na skal­ natý, mořem rozedraný mys dvacet metrů nad mořem, jež bije dlouhými vlnami do nakupených balvanů. Je sám, aby přemýšlel, odpočinul si trochu od živé spo­ lečnosti mládeže. Vždyť býti kapitánem na lodi s chlapeckou posádkou, je býti stále v kole, stále někomu odpovídat, vy­ světlovat, vyjednávat a řídit . . . Chvíle samoty je mu proto asi vzácná. Na západ i jih táhne se nekonečná hladina mořská. Ve veliké dálce bělá se na ní jakási plachta — jinak je opuštěna. Osamělá skaliska Purara a Klint jako tmavé lodě vystupují jižně z širého moře a příboj na nich bělavě svítí. Ostrovy Zakanské, stejně jako okolní, jsou kamennou pustinou, obrovskou hromadou nakupených kamenů vápen­ cových, čím blíže k moři, tím obrovitějších. Moře tu vyrylo množství jeskyněk, štěrbin, kotlů a tunelů. Dnes je mírné, jeho vlna udeří měkce do skal, vyšplíchne do výše, zanechá v prohlubních spousty zářící tekutiny, tak průzračné jako tekoucí křišťálové sklo. A s hrčením vrací se >zdvižená voda jako z nesčíslných kotlů a nádrži zpět do moře, Braťka také z dálí pozoruje chlapce na výzkumech. Vždyť jsou to skutečně badatelé v neznámé zemi. Jaký je rozdíl mezi vědcem v dalekých krajích a hochy na těchto pustých oistrovech? Oba chtějí poznávati — a s nadšením věnují se svému poslání.

103

V naprostém tichu je viděti, jak v dálce skupiny i jed­ notlivci postupují podél rozervaných pobřeží, prohledávají štěrbiny, kaluže, jež ¡zanechala odtékající voda. Do misek sbírají škeble různých druhů — ten našel dokonce jednu drobounkou, ale s krásným perleťovým leskem . . . Hle, krab zalezl do štěrbiny. Jak na něho? . . . A tu je ke skále při­ rostlá měkká, temněrudá sasanka, půjde odloupnout? . . . A pozor na černé ježky — tenhle je chlapík, sotva se vejde do dlaně — a píchá, nechtěl bych si na něj sednout!

A hodina po hodině míjí — Lišky kdesi zmizely za vrcho­ lem svého ostrůvku, Vlci vracejí se velkým obloukem po po­ břeží k lodi. — Jen Rackové asi někde zahynuli v severních pustinách, není po nich ani stopy! Ba nikoliv — fotografují se v pósách, jak včera viděli nějakého amatéra v Biogradu a Rys ukazuje, jak hrozný má už zase hlad — vpadlé břicho, vysedlá žebra a na deci­ metr vyplazený jazyk — nastavený vhodným kamenem. Mužstvo po mužstvu převáží se na loď, čamac stále kři­ žuje zátoku. Objevují se rybářské čluny a Braťka od nich kupuje ryby „ušatce" a velikou rybu „koft“ . Ostříži už je při­ pravují k večeři za pomoci Marina.

104

Také chata na břehu oživla. Je tam jakýsi rybář s děv­ čátkem asi dvanáctiletým. Braťka se s ním dává do řeči a dozvídá se, že všichni zdejší rybáři jsou až z dalmatské pevniny (z obce Tiesno). Tu v té chatě či spíše díře bydlí vždy čtrnáct dní a druhých čtrnáct dní jej sem přijde vy­ střídat bratr. Co jedí? Mají mléko od těch několika ovcí, přivezli si brambory a chytají ryby. Právě ovazují proutěnou vrš zelenými řasa­ mi, aby nebyla nápadnou a na noc ji ponoří do vody. Vrš je vlastně proutěný soudek a jeho otvor je zúžen věncem dovnitř směřujících prutů. Ryba, která vpluje do vrše, prodere se pruty, jež povolí. Zpět však nemůže, neboť pruty se opět sevřely a ostrými špičkami míří proti ní. Tak se nejčastěji chytí veliké ryby — tak také chycen byl statný „kóň“ . Po dobré a silné večeři uklízí se na palubě a zpívá se. Vlny rostou a loď se mírně houpe. To však jen přispívá k ná­ ladě. Slunce zapadlo na čisté obloze, dosti rychle se stmívá, hvězdy svítí, bóra ochladila vzduch až na 22“ C. Krásně nesou se hlasy i zvuky kytary a harmoniky po zálivu. „Nad tichým mořem měsíc se směje do táhlých vlnek stříbro své leje, na člunu rybář u sítí snívá, do dáli toužně k skalám se dívá . . .“ Člun za člunem vyplouvá ze zátoky na širé moře. Tu rozsvěcují lampy, aby lákali ryby. Světla se silně kolébají na vlnách, vzdalují se a mizí za ostrovy . . . Na zádi Gospy temná směsice těl — to hoši v hloučku zpívají, dívajíce se na moře nebo na hvězdnou báň. I mladý kapitán snaží se pochytit notu a nejlépe se mu líbí refrén americké námořní písničky, jenž vyznívá trochu jako chrá­ mový zpěv: Vpřed, hoši, vpřed, do Kalifornie, kde plno zlata čeká nás, na břehu Sakramenta.“

7

Gospa Poišana

105

To Sakramento protahuje jako kostelní zpěvák a zpívá ještě, když už ostatní dávno jsou hotovi a usmívají se. V 10 hodin odcházejí hoši spát, ale několik starších na­ sedá ještě do čamace a odjíždějí s kytarou na moře. Zpívají dlouho v temnotě, ozářeni jen hvězdami, neseni a kolébáni vlnami v daleký svět tužeb a přání, jejž každý z nás v duši nosí a jenž je tou lepší složkou naší povahy . . . V půl dvanácté vrací se čamac k lodi a je vítán Lous­ káčkem na hlídce. Tiše uléhají noční zpěváci a za deset mi­ nut jsou v říši spánku. Celou noc žije okolí ve znamení lovu, loďky jako duchové pohybují se sem i tam. Tři bárky beze světla, táhnoucí síť, přejíždějí poblíž Gospy, čtvrtá se světlem stojí na místě a snaží se soustředit kolem sebe ryby. Rybáři na sebe pokři­ kují — lov se příliš nedaří. Konečně dvakrát se troubí na lasturu, znamená to konec lovu — jsou tři hodiny z rána . . .

106

„Ovaj ostane —

ovaj

odpadal“

5. července 1934. Noc byla teplá, přichází nový jasný a horký den. Vane stále slabá bora, tlakoměr stojí nehybně vysoko. — Vstává se v 7 hodin do slunečního jasu. Místo mytí naskákali hoši do moře - sladké vody je málo! Za všeobecného veselí hraje se ve vodě míčem. Někteří hoši zkouší potápění, ale jde jim to těžce. Myjí se boky lodi z člunu a Lišky horlivě čistí a polévají palubu. Je tu pod plachtami mnohem příjemněji, když se voda vypařuje. Ostatně, až budou přístřešky staženy a slunce se opře přímo do paluby, rozpálila by se tak, že by nebylo možno po ní choditi.

107

V 8 hod. přibližuje se rybářský člun a nabízí ryby. Braťka kupuje po příslušném smlouvání 3 kg drobnějších ryb, sardelí. Budou to mít dnes kuchaři pěknou práci! Při tom se dozvídáme, že rybáři měli špatný lov — téměř nic nechytili. Hned na to se stahují plátěné střechy nad palubou a teploměr rázem na sluníčku vyskočil na 36" C. Pak jdou plachty vzhůru, zdvihá se kotva a loď se dává do pohybu. Vane nyní slabý maestral a poněvadž loď chce na širé moře vyjeti širší a hlubší úžinou mezi ostrovem Longou a malým Zakanem, musí postupovati proti větru. Lavíruje — bordižá tedy mezi ostrovy, jsouc hned u toho, hned u onoho kamenitého břehu. Je to zajímavá a napínavá jízda — Lišky se něco naučí. Fotografové výpravy využívají pomalé jízdy, naskákali do čamce a z dálky loď fotografují. Braťka fil­ muje. Konečně, je Gospa na širém moři a dává se po větru na široko. Nastává krásná, klidná plavba po širém moři — tak opuštěném a přece tak domácím a milém! Jak se již hoši zde cítí bezpečni a doma! Se spokojeným výrazem v tváři sedí na zábradlí a sledují běh lodi v širé mořské pláni. Záři a blýská se modravě. V dálce při obzoru je viděti obláček dýmu — asi z parníku, jedoucího do Itálie. Na levém boku táhne se řada pustých ostrovů a ostrůvků: vrcholy to potopených hor. Dalmatské souositroví je vlastně propadlá pevnina. Jak vzniklo Jaderské moře, není dosud bezpečně zjištěno. Má se všeobecně za to, že jižní, hlubší část až k ostrovům Pelagruž a Mlejet je stará. Severnější část však se potopila v dobách novějších, někdy v třetihorách ba i čtvrtohorách. Současně pokleslo a snad i dosud ještě klesá (sotva znatelně ovšem) dnešní pobřeží jihoslovanské. Moře zatopilo údolí, z vrcholů hor staly se příkré a namnoze pusté ostrovy. Po­ břeží pevniny je srázné a sahá do značných hloubek. Proto má Dalmacie řadu výtečných přístavů, v čas války téměř nedobytných. — U kormidla sedí nyní Nibovaka a pozorně hledí do dáli, kde na malém skalisku týčí se maják Blitvenica (Lucietta).

108

Je to nejvíce na jihozápad posunutý bod severodalmatského souostroví a poněvadž leží v dosti používané lodní cestě, na­ plněné však úskalími, je značné důležitosti. Lišky zatím s chutí daly se do přípravy ryb. Je jich spousta a kuchání i drhnutí trvá dosti dlouho. Na štěstí hoši

jsou vytrvalými pracovníky a neštítí se ani této mazlavé práce a třeba jsou ruce obaleny šupinami a slizem, na tváři tkví úsměv a hoši se klidně při práci baví. Mají jen jedinou starost, aby to dobře dopadlo, aspoň jako mužstvu Vlků, s nímž stále soutěží. Sardele bývají nejobyčejnějším úlovkem zdejších rybářů a ač tu nejsou tak četné jako v jiných mořích, nachytá se někdy na jedno zatažení ohromných sítí několik tisíc kusů.

109

Mezi sardelemi je také rybka, která vzbuzuje zájem všech hochů. Je to S a r u n (Crananx trachurus), mající po boku pás, drsný jako pila. Starý kapitán ukazuje hochům, jak se tato nezvyklá rybí zbraň odstraňuje nožem i s kůží, aby se ryba dala požívati. „On se otevírá na zips jako Nibovakova kazajka," uka­ zuje Vapiti na řadu stříbrných šupinovitých štítků, jež se rázem naježí a škrabou, když někdo jede prstem po boku od ocasu k hlavě. Saruni či kranasi pronásledují sardele a s nimi náš mladý lupič končí v žaludku mladých československých námořníků. Kapitán, obklopen Vlky a Ostříži, učí chlapce znát po­ drobně zařízení lodě, jeho účel a charvatské názvy. Při tom se ukazuje, že v Dalmacii — přes svou nelásku k Ita­ lům — užívají často italských názvů. Ale kapitán má ihned výmluvu.

no

„Nije taliánsky. Tako my kážeme po monarsku internacionálno.“ Dobrá, tedy i hoši mluví ,,internacionál no“ . Mají z toho však na poprvé stejné plnou hlavu. — Tavi pečlivě vede lodní knihu, jsa podporován Puňťou na přídi. Gospa drží se v uctivé vzdálenosti od skalisek a pustých zdejších ostrovů a spokojeně se houpá na drobných vlnách mírného moře. Vítr, nyní přicházející přes moře z ponente (západu), je velmi slabý a proto loď jen zvolna postupuje. To však nevadí. Je tu krásně a do města — do Šibeníku, který je dnešním cílem, netřeba pospíchati. V jedenáct hodin kříží modrou oblohu, pokrytou bělavými řasami, obvyklý již hydroavion, spějící do Itálie. Je ve­ liké horko a proto hoši uléhají na palubu a dávají se polévat vodou. Druh druhu za značného veselí prokazuje tuto službu milosrdenství. V poledne rozdávají Lišky svačinu: tři ryby na každého, chléb a víno. „Připadám si jako jeden z apoštolů," praví Sidi. „Ti také měli takovou zdravotní snídani.“ Loď je nyní těsně jižně od skalisek Opuh a mění svůj směr na levante směrem k ostrovu Žírje. Plachty se přehazují na pravobok, vítr přichází nyní z levé strany. „Pazi na glave!“ přelétající pelony jsou přece nebezpečny! Lišky potýkají se s nádobím. Pol rybách na oleji je vždy těžká práce. Louskáček namáhá se s kastrolem, kde je spou­ sta připečených zbytků ryb. Drobné loďky se nyní co chvíli objeví v dohledu lodi. Také parník se přiblížil a poznána v něm bělostná a krásná „Kraljica Maria". Občas se přehazují plachty, neboť vítr je slabý a nepra­ videlný. Maják Blitvenica zůstává daleko na jihu a loď se blíží velikému a obydlenému ostrovu Žirje. Opouští volné moře a mizí v širokém průlivu. Na právo, na ostrově Žirje, obje­ vuje s© stará pevnost a pak záliv s osadou Muna. Tu je také jihoslovanská vojenská rejda, ale mnoho není viděti. Prý

111

zdejší opevnění jsou tak dobře skryta, že nejsou na první pohled viditelná. Robin zhotovil dřevěný „log“ , jakým na starých lodích měřili rychlost plavby. Zkouší jej nyní s Jirkou za lodí. Pří­ stroj není však dosti na špičce zatížen a zvrací se. Bude nutno v přístavě opatřiti kus olova co přítěž. Vítr téměř ustal. Je však třeba, aby Gospa dojela k Ši­ beníku před západem slunce, neboť musí proplouti úzkým kanálem, vedoucím se širokého moře do skryté zátoky šibenické a to by bylo za tmy obtížné. Proto ve čtyři hodiny se spouští motor. Po chvíli míjí Gospa jakousi italskou plachetku. Kapitán pohlíží na ní s opovržením. „Patří jednomu odrodilci z ostrova Čresu,“ vykládá, „Když přijde do našich přístavů, dělá národovce, ,ale zatím všichni víme, že donáší italské vládě. Na štěstí takových není mnoho.“ Zatím co se loď proplétá řadou , neobydlených ostrůvků a školjí, pořádá se soutěž, kdo se dosud nejvíce opálil. Hoši jsou rozděleni do dvou skupin podle stáří, soudci jsou Braťka a mladý kapitán. Nastupují nejprve starší a boduje se opáleni tváře, prsou a zad. Kapitán, který za všeobecné veselosti svůj soudcovský úřad béře náramně vážně, nevyčkává ani úsudku Braťky a jda podél řady, ukazuje a volá: „Ovaj odpadá, ovaj ostane!“ A tak konečně zůstává trojice, mezi níž se rozhoduje o konečném umístění. Stejně se postupuje i u mladších a vlna bouřlivého veselí zaplavuje celou loď. Konečně je vyhlášen výsledek. Mezi staršími je shledán nejčernějším Fousek. Je to ve­ liká náplast’ na jeho bolest, že dnes: je naposled na lodi, neboť zítra se musí navrátiti do Prahy. Druhým je Loula, třetím Dušan. U malých vítězí Puňťa, druhým prohlášen Louská­ ček, třetím Pampeliška. Vítězům je odevzdána kytice květů, jež zdobila palubní stůl ještě z Biogradu, a nastává slavnost­ ní fotografování.

112

Širokým kanálem zlarinským blíží se Gospa hbitým tem­ pem ostrovu' Zlarinu. Je dobře obdělán a má vhodné přístavy. Obyvatelé živí sp lovem korálů a učí se nyní i jejich zpra­ cování, aby výtěžek lovu zůstal vzcela doma. Před přídí lodi objevuje se konečně dalmatskiá pevnina a pevnost u vchodu do šibenického průplavu. Několik par­ níků a četné plachetky brázdí hladinu moře. Z pevnosti po pravici dívá se důstojník dalekohledem na neobvyklou vlajku lodi a voják cosi volá hlásnou troubou.

„Gospa Poišana iz Splita!“ odpovídá kapitán a důstojník salutuje. Příkré, ač nevysoké břehy kanálu Sveti Antuna obklo­ pily loď. Je to rokle, zatopená mořem, průměrně 140 m áiroká a 18—44 m hluboká, takže mohou jí projeti i největší parníky. Břehy, jež vystupují nejprve mírněji a jsou porostlé křovím, přecházejí ve skalní stěny.

113

Dráha v kanále vyznačena je četnými světly různých barev a tak je možno se tu plaviti i za noci. Strážnice na pobřežní pevnosti Sveti Nicola i na pevnosti Sveti Ana, uvnitř zálivu proti Šibeníku dávají znamení, zda je průplav volný.

Krátce před šestou hodinou vyplouvá Gospa z průlivu do rozsáhlého zálivu, v němž leží město Šibeník a přiráží k nábřeží v nákladním přístavě šibenickém, kde nebude tak vydána pozornosti obecenstva, jako v přístavu osobním.

114

Mužstvo Ostřížů.

V Š i b e n i k u. 6. července 1934. Příjezdem do Šibeníku končí první čtvrtina pouti Gospy, část, kdy si hoši zvykali na moře a seznamovali se s ním. Nyní přijíždějí jako zkušení plavci, jsou na lodi jako doma a dovedou vše při přistání zaříditi s určitou samozřejmostí. Mají za sebou již 318 km cesty na malém plavidle, v těs­ ném styku s mořem. Vždyť paluba sahá sotva ly, m nad hladinu mořskou! Gospa přirazila k vysokému nábřeží za horkého letniho večera. Záhy je obklopena zvědavci z řad přístavního děl­ nictva, dětí a později též ostatního občanstva, jež zvědavě okukuje hochy-cizince. Za to přístavní zřízenec si dává na čas, než prohlédne listiny. Pohovoří si s kapitánem & Braťkou, pohádá se s ja­ kýmsi živým mužíkem, který se plete do řeči a nabízí se výpravě za průvodce, a konečně dovolí alespoň Braťkovi na břeh, aby došel na poštovní úřad pro dopisy z domova.

115

Není jich tu zatím mnoho. Výprava si pospíšila a je tu o tři dny dříve, než bylo původně rozpočteno. Přes to hoši dychtivě se chápou listů z domova a ti, co nedostali nic, se diví, co to doma dělají ? Že sami toho mnoho nenapsali, si při tom neuvědomují! Konečně, když už slunce zapadlo, je dovoleno vstoupiti na pevninu celé výpravě. Zástup bílomodrých hochů vyhrnul se na nábřeží a do města. Nejprve navštívili klubovnu zdejších skautů. Nalezli tu však jen tři Vídeňáky, kteří tu přespá­

116

vali a proto vydali se samostatně na potulku městem i pří­ stavem. Nastalo ovšem i nakupování a smlouvání. Mezi ji­ ným podařilo se také koupiti mléko. Sláva, bude tedy k ve/ čeři kakao! V Šibeníku je krásný a starobylý chrám, jehož kostel­ ník vybíhá na schody a nabízí prohlídku chrámového po­ kladu za sníženou cenu 25 dinárů za všechny. Ale hochy více zajímá, že je v Šibeníku Baťa, že u mola kotví veliký turi­ stický parník s několika palubami a že na nábřeží je možno koupit levně ovoce a proto kostelníkovi poděkovali. Nejsou nějakými barbary — ale nehodlají napodobiti zástupy turistů, jež oddaně dají se obírati na všech stanicích své pouti. Také zatím pro ně nemá významu zjištění, že chrám postavili Jakovljev a Orsini v benátskú gotice, ale jenom hlavní stavbu, kdežto kamennou kopuli Mikuláš Florentinský ve stylu ran­ né renesance. Zato obdivují střechu chrámu, která je krytá velikými kamennými deskami a hlavní vchod, zdobený socha­ mi apoštolů s Kristem a boční „Lví bránu“ , tvořící vchod do ráje. Kolem celé stavby táhne se pás 71 hlav králů, učenců, básníků i bláznů, námořníků, řemeslníků, sedláků, žen, dětí a andělů. Z části jsou věrnými podobami proslulých Slovanů, Italů, Heků, Turků a Tatarů. Když posádka po návratu na loď, již hodně za šera, ve­ čeří, přicházejí dva mladíci — podle zevnějšku trampové a česky se ptají na kapitána lodě. Braťka se s nimi dává do řeči a zjišťuje, že jsou to dva mladíci bez zaměstnání, kteří prý mají iimyal tajně se dostati do Turecka a zatím se toulají již měsíc v Jugoslávii. „Ale ti lidé zde jsou takoví zamyšlení,“ praví jeden z nich s podivným přízvukem na poslední slovo. „Jak po­ vídám, zamyšlení. Když poprosíš na vesnici o kus chleba, dívají se na tebe podezřívavě a v městě ani s tebou nepro­ mluví. A četníci, jakmile tě spatří —• hned, kde máš papíry — a koukají na tebe jako na vraha.“ Mluvčí je zřejmě rozhořčen. Právem? Na Čechy se hledí v Jugoslávii jako na zámožný a ispořádaný národ. Jak mo­ hou zdejší vesničané pochopit, že pojednou dva Češi (a poz­

117

ději jich výprava poznala více) Jdou bez cíle a žebrotou v cizí zemi? Prostý lid ai to vysvětlí tak, že doma něco pro­ vedli, utekli a proto i tu je nutno míti se před nimi na po­ zoru. Kromě toho duch venkovského lidu je jiný než duch velkoměstských trampů a už ze způsobu řeči a chování vzniká nedůvěra. A ve městech u inteligence? Tu je značná propast mezi chudým lidem a městskou honorací a již z důvodů spo­ lečenských s cizími tuláky se nikdo rád nezabývá.

Braťka ovšem nevykládá široce zkrušeným mládencům tyto pravdy. Vyslovuje pouze pochybnost o proveditelnosti jejich plánu, tajně překročiti hranice Albánie a pak v Řecku dáti se najmout na loď a po ní dostat se do Turecka. Vždyť neznají jinak než česky a nedovedou ani říci, čím by byli na té řecké lodi prospěšní. Braťka žádá vůdce šibenických skautů, který právě při­ šel, aby je nechal přespati v jejich klubovní místnosti a

118

opatřuje jim večeři. Dva mladí jihoslovanšti skauti se jicn ujali a odvádějí je do nedaleké klubovny. Zbytek večera ztráven procházkou na nábřeží a molu, kde u parníků je velmi živo. Hoši bavi se s jihoslovanskými skauty, Braťka rozmlouvá s vůdcem a s kapitánem zdejších námořních skautů. — Skauting je tu dosud velmi slabý. Námořní skauti jedou v pondělí motorovým člunem svého kapitána tábořit na ostrov Ráb. Do sousedství městského parku! Věc to pro Čechoslováky nemyslitelná. — Vždyť všude jinde je tolik krásných míst! „Ale není tam společenský život!“ Ovšem, na Komatu nebo jiných pustých ostrovech není. Naši mladí námořníci nedovedou však pochopiti, že to by byl pravý účel skautského táboření! Po desáté hodině loučí; se, Češi s Jihoslovany velmi srdeč­ ně a vracejí se k lodi. Kdosi však navrhuje, aby se šli ještě podívati na jugoslávské minonosky, jež kotvi ve východním koutě zálivu. Je tam asi 400 metrů nákladním přístavem. Několik štíhlých bílých lodí kotví bok na boku v ma­ lém přístavě. Plno ruchu a světel na nich. Na vrcholu jednoho stěžně bliká občas elektrické světlo, vysílajíc tečky a čárky — značky Morseovy abecedy. Hoši nepostačí však blesku­ rychlé zprávy luštiti. Občas zazní signál trubkou a vyšlehne proud světla z reflektoru. Je to cvičení? Či spíše chystají se lodi k odjezdu? Z jednoho komínu se skutečně kouří. Zajímavý pohled poutá hochy přes půl hodiny,. až Braťka vyzývá k návratu. V 11 hodin jde vše spát. Nad palubou opět je natažena plátěná Střecha, ale téměř všichni hoši spí v podpalubí — jsou zde příliš blízko u břehu. Hlídky budou musit dobře bdít. Prvý nastupuje Dívčina a je svědkem odjezdu minonosek z přístavu. Za čtvrt hodiny nato je slyšet výstřely a vidět zář různobarevných světel. Asi vojenské cvičení. Na blíz­ kých válečných lodích oznamují gongem lodní čas každé půl hodiny.

119

O půlnoci odjíždí veliký turistický parník Kumanovo, který večer byl střediskem pobřežního života. Nedaleko Gospy tři rybářské bárky se silnými světly na přídi snaží se přilákati přístavní ryby, jichž je tu mnoho a jsou odpadky dobře vyživeny. Obala (nábřeží) je tichá, jen chvílemi přejde opoždě­ ný chodec. Je tu ostatně velmi zastrčený kout, pod strání, uprostřed kolejí a skladišť., Kam by tu kdo v noci šel ? V půl jedné, když hlídá kormidelník Vlků Loula, uka­ zuje se, že hlídky nejsou nadarmo. Jakási bárka přiveslovala z temna hladiny ke Gospě a teprve, když na ni Loula zamíří elektrickou lucernou, vzdaluje se kvapně — beze slova.

120

K v o d o p á d ů m Krky. 7. července 1934. V přístavě je již dlouho ruch,. když v šest hodin ráno se vstává. Dnes je mytí — a to důkladné — ve sladké vodě — ostatně dnes se budou hoši i koupat v řece: jede se po Krce až k vodopádům! Před snídaní — zase blahoslavené kakao! — jde se ještě do města, nakupovat, dokud je trh. Braťka dnes; ráno zvlášť úporně smlouvá a vyjednává — vpravil se již do to­ hoto orientálního zvyku. Košíky ovoce, zeleniny, sýr, jehněčí maso, salám, máslo a spoustu kruha (chleba) nosí hoši na loď. Jenom s jedním venkovanem, který má košík cukro­ vaných vdolků a sedí pod schody jedné ulice, nemůže se Braťka dohodnouti. 8

G ospa PoiSana

121

„Co chceš za jeden komad (kus) ?“ ptá se. „Půl dinara, brate!“ „To skupo! Nech si to, nechci!“ „Tak vezmi tri za >dinár. Nemohu laciněji.“ „Dobrá, a kolik máš všech kusů v tom košíku?“ „Boga mi, nevím. Nedovedu računat.“ „Tak počkej, já ti to zračunám sám.“ A Braťka se shýbá ke košíku, dvojice skautů-nakupovačů a zástup městských lidí sleduje dohadování. Venkovan úzkostlivě hledí do košíku. „Máš jich čtyřicet dva. Rozumíš? Četr deset i dva. Dám ti četrnajest dinárů. Chceš?“ Venkovan ustrne. „Boga mi, brate, nemohu! Nemohu! Prodělal bych!“ „Ale vždyť jsi sám říkal, tři za dinár, tak to máš zrovna čtrnáct dinárů!“ „Tri za dinár ti dám, ale za čtrnáct nemohu,“ a brání se zoufale. Lidé kolem se smějí a snaží se ho poučit, že je to zrovna to, co chtěl. „Vezmi tri za dinár,“ volá zmatený venkovan. ,,Jinak ti nedám.“ „Tak si nech, nechci už,“ odmítá mrzuté Braťka. „Tám­ hle baba má lepší, kolik chcete za komad?“ Koupil od ní plný košík dolků za stejnou cenu, jako nabízel předešlý. Zoufalý vesničan nyní přichází: „Vezmi také ode mne, pane. Tri komada za dinár, vezmi!“ „A co bych s tím dělal?“ odmítá Braťka. „Neprasknu přece! Myslil jsi, že tě napálím a sám jsi si uškodil. S bogom, brate!“ Venkovan opět usedá pod schody, lidé se smějí. Vý­ prava se vrací na loď, kde vdolky jsou vítány s jásotem. Chléb s marmeládou doplňuje snídani. V osm hpdin čtyřicetpět doprovázi četný zástup Fouska na nádraží. Smutně usedá postižený do vozu úzkokolejné

122

Odjezd ze Šibeníku.

dráhy. — Zatím co ostatní budou brázdití hladinu moře, on bude uvězněn ve vagonu a později v dusných zdech Prahy. Braťka má ještě jednu velkou starost. Na filiálku jed­ né zdejší banky má dopis, aby mu vyplatila 4000 dinárů pro výpravu. Podobné poukazy má i pro banky ve Splitu a Dubrovníku. Po dlouhém hledání nalezeny konečně místnosti banky — ale s oznámením, že minulý týden byla fili.ájka zrušena! To je nemilé překvapení! Na štěstí má výprava dosud peněz dost a tak dopis předloží se ústavu ve Splitu. Snad jej vyplatí bez závady. V 10.15 odráží Gospa od pobřeží, zatáčí do středu zátoky a pak, hnána motorem, míří proti proudu řeky Krky. Dnešní plavba líší se zásadně od dřívějších. Gospa jede po řece a svůj posolený kýl brzy bude si omývati ve sladké vodě. Zatím se zde všude mísí říční voda se slanou. Mezi Šibeníkem a Skradinem mohou po řece plaviti se i větší lodě, neboť břehy jsou srázné, skalnaté a koryto má hloubku až 9 m. Ale na některých místech prudké zatáčky znemožňují proplutí delším lodím. Hoši sedí ve slunečním žáru na palubě a pozorují břehy. V 10.41 jede kolem výletní parník „Tomaseo“ a cestující bouřlivě pozdravují mladé námořníky, kteří ovšem chutě od­ povídají. Po jedenácté hodině loď, řízená Racky, vjíždí do rozsáhlé­ ho Proklanského jezera. Nízké, mírně pahorkaté, ale zcela puaté břehy ve slunečním žáru vyhlížejí mrtvé. Nikde větší usedlosti. Starý kapitán vypravuje, že v jezeru je propadlá vesnice a občas prý jsou zříceniny na dně vidět. Sřítila prý se i se skalou, na níž byla zbudována a hned dodává po­ věst: že se to stalo na potrestání bohatého sedláka, který blaihObytem příliš zpychl a rouhal se. Gospa kříží jezero téměř v půli a míří mírným oblou­ kem ke vtoku Krky. Po půl dvanácté vjíždí Gospa opět do řeky Krky, která má zde již zcela sladkou vodu. Hoši se velmi těší na koupel, — neboť smyjí s těla sůl, která na kůži po každé mořské

124

125

■t

koupeli krystalisujc jako jemný bělavý pel. Chystají se také k praní prádla, zejména bílých trenýrek a čepiček. V mořské vodě téměř nelze práti, mýdlo se v ní nerozpouští. Přesně v poledne zahýbá Gospa do malého zálivu severně od hlavního řečiště a západně od městečka a uprostřed vody spouští kotvu. Hned na to Rackové natahují tendu (suncobran), neboť vedro je opravdu těžko snesitelné. Hoši také

126

bez váháni naskákali do vody, a rozkoší se potápí, převa­ lují, stříkají a znovu skáčí s paluby. „Ta je správná, chladnější než mořská!“ volají. „Tady se nemusím bát otevřít ústa, aby se mi neobracel žaludek, když se napiju.“ Mladý kapitán a dva Rackové odjíždějí sie soudky ve člunu, aby vyhledali a načerpali vodu. Vlci chystají oběd. Mají v kuchyní plné koše ovoce i zeleniny, a tak může být oběd bohatší. Zatím pilně smaží jehněčí maso. Připravit skoro třicet porcí není maličkost. Ostatní neúnavně skákají do vody, koupou se, hrají si míčem.

Hinča, který má nafukovací matraci, hodil si jí na hla­ dinu, lehl si na ní a blaženě dřímá. Potom Ostříži a Lišky se vypravili na břeh práti svoje věci. Na palubě je to zakázáno, byla by za chvíli samé mydlinky a špína. Ostatně Vlci musí tu vařit a Rackové dostali za úkol provésti generání úklid. Po obědě odejely práti na břeh mužstva Racků a Vlků. Městečko Skradin je mrtvě tiché. Je to ostatně hnízdo — sotva s 900 obyvateli. Kdysi mívalo mnohem větší vý­ znam, neboť jeho původ je prastarý. Je to nejstarší osada, za­ ložená Liburny. Horké odpoledne zvolna míjí: v drobné práci, sladké po­ hově, tichých rozhovorech, veselém koupání nebo v zasnění nad knihou. Ztraceni v cizině, uprostřed neznámých lidí, cítí

127

se hoši na lodi bezpečni, šťastni jako doma. Nic méně. nic více, ale tohle je život, jaký mládež potřebuje! Před šestou hodinou rozdává se syačina a poněvadž vedro s večerem povolí, ujednán výlet k vodopádům Krky. Na lodi zůstane jako stráž pouze Rys. Rackové pojedou s čamcem proti proudu řeky a tu obstarají převoz. Zpět na něm pojedou Vlci. Bude to zároveň cvik ve veslování. V 18.20 vyloděna výprava na břeh a po chvíli vyráží i člun proti proudu řeky. Hoši volnou procházkou ve skupinách kráčejí pobřežní silnicí proti proudu řeky. Reka, která u Skradinu tvoří malé jezero, je výše přepásána novým silničním mostem a pak se silně úží. Vysoké skály svírají ji se všech stran, na pra­ vém břehu pak vybíhá obrovský hrot skály, kol níž se řeka otáčí. Zde ve vápencové stěně zeje obrovská jeskyně. Clun Racků tamtudy právě vesluje. Silnice stoupá a poskytuje krásné pohledy do divokého, skalnatého, ale přece svěží zelení naplněného údolí. Výše k vodopádům jest řeka do půli řečiště zarostlá vysokým rákosím. Dva domorodci na člunu řežou zelené stvoly a na­ kládají je do lodi. Pestré květiny zdobí stráně kolem cesty — avšak jsou to pouze rostliny, jež svůj život chrání drsnou lodyhou, pichla­ vými listy a namnoze i květy. Brání se sežehujícímu slunci, brání se i dobytku a zvěři, jež v nedostatku pastviny jisté by brzy nechráněné rostliny vyhubila. Vždyť moudrý a roz­ vážný osel vítězí i nad bodláky! Zatím co se výprava v živé zábavě a pozorování kra­ jiny blíží k vodopádům, na řece se odehrává nádherný boj. Mladý kapitán usedl ke kormidlu, Racky dal k veslům a velí: „Plným tempem vpřed — ať jsme u vodopádů dřív než ostatní!“ Je to těžký úkol — proti proudu řeky. Kromě toho čamac odrazil teprve, když výprava byla už značně napřed. Ale kapitán energicky ovládá své mužstvo, hoši, zejména

128

Kremle a Hinča, zuřivě naléhají do vesel a tak čamac při­ ráží k břehu pod vodopády o chvíli dřív než tam přijde předvoj pěšáků. Večer snáší ae na krajinu, na skály, moře zelené, l*ukot vodopádů, bílou páru roztříštěné vody i hladinu reky pod vodopádem a jezero nad ním. Zde, v šumotu vodopádu, chválí rozjařený kapitán své mužstvo, poplácává Hinču a Kremli, že se statečně drží a pře se se Sidim a ostatními, že to je ale výkon!

„Já už měl křeče v rukou,“ přiznává se Kremle a uka­ zuje rudé dlaně. Načež dostává i s Hinčou památný název „Křečovitci“ , a kdykoliv později je zapotřebí zvlášť dobrých veslařů pro člun, jsou vysláni jednomyslným míněním posádky oni anebo alespoň někdo z jejich mužstva — Racků. Vodopády Krky u Skradinu padají s výše 42 m pěti obrovskými stupni asi 100 m širokými. Stále tříštěná vodní pára naplňuje údolí tropickým vlhkem a vyvolává v život nad­

129

míru bujnou zeleň. Drobné stezky prodírají se bujnými hou­ štinami, skály a balvany jsou hustě zarostlé stromovím i keři. V zeleni skrývají se starodávné mlýny. Stranou pod vodopádem stojí moderní elektrárna s krásně udržovaným parkem na skalních terasách. U motorového člunu, poblíž elektrárny, zaměstnává se čímsi mladý muž. Je to vůdce vodních skautů ze Šibeníku a touto lodí pojedou tábořit na ostrov Ráb, Poněvadž je

současně i majitelem elektrárny, mohou si hoši prohlédnouti celé zařízení. Mladý strojník — Čech -— podává jim výklad. Pak je majitel provádí po terasovitých zahradách, až na skály nad vodopád. Tu, se strmé skály, je nejkrásnější pohled na vodopády, kouzelně krásné v narůžovělém sou­ mraku, tak zcela opuštěné a zakleté do bludiště skal, teras a džungle rostlinstva. Reka Krka tvoří nad vodopády opět

130

rozsáhlé jezero s několika choboty. Na kilometry daleko dalo by se po něm jeti v zapadlý kraj — avšak vodopády brání v postupu. V nadšení nad krásou vodopádů ani výprava nepozo­ ruje, že asi deset svých členů zapomněla na druhém břehu řeky. Opuštění marně snaží se svým voláním přehlušiti hřímání vodopádu. Teprve za hodnou chvíli převáží je člun na druhou stranu — když hlavní voj vrací se už z pro­ hlídky. Noc se snáší do údolí. Vlci musí rychle do člunu, aby je nepřekvapila na řece noc. Ve tmě by mohli na skalisku čamac vážně poškoditi. Rázným tempem ujíždějí poi proudu řeky, zatím co ostatní užívají večerní procházky krásným údolím. Cikády cvrčí z houštin, od hladiny řeky stoupá svěží vlhký vzduch, denní úpal zmizel, na nebi probleskují hvězdy. Skály i hájky po stráních nehybně hledí do údolí, a šum vodopádu, se vzdáleností slábnoucí, provází hochy na zpáteční cestě. Tiše hovoří mezi sebou, žertují, tu se zastavili u stu­ dánky, tu objevili obrovského slimáka nebo pozorují poletu­ jícího netopýra a dohadují se, zda snad zde nejsou upíři. Po deváté hodině večerní je celá posádka opět na lodi. Vlci hned po příchodu rozdělali oheň a vaří večeři. Zatím hoši zpívají na zádi při kytaře a harmonice. Z pozadí zá­ livu skřehotají do toho občas žáby. V půl jedenácté odsunuje se poklop nad střední částí lodi a mladí „mornari“ uléhají pod hvězdnou oblohou. Malý, kudrnatý Bublin bdí na hlídce a kulí své velké oči na hla­ dinu. Tam, kde skřehotají žáby, mihají se světla na člu­ nech. To jsou lovci žab, kteří je prodávají v Šibeniku labuž­ níkům. V půl dvanácté jede kol Gospy rybářská lodice plná žab, jež zuřivě skřehotají. Jirka, Kremle a Rys radí se o systému hlídek, aby byl pro jejich mužstvo nejspravedlivějším a končí svou hlubokou debatu teprve v půl jedné. Jejich námaha však nebyla později

131

ostatními Racky oceněna a dala podnět k dlouhým deba­ tám, jež pobavily a rozveselily celou loď. Po skončené poradě Kremle jde spát, ale Jirka a Rys ještě bdí. Je krásná vlahá noc, nechce se jim spát. Večer si všimli při nabírání vody, že krásně jiskří. Chystají nyní tajný podnik. Přesvědčují se, že všichni spí — a pak sklouz­ nou potichu do vody a užívají s plným požitkem této jedi­ nečné radosti. Nádherný pocit! Teplá voda při každém po­ hybu se jiskří a těla září. Ráno ae budou mít čím pochlubit. Pak vše tichne, hvězdy klidně táhnou nad krajem, od­ ráží se v hladině jako zrcadlo hladké řeky — a na Gospě nikdo nehlídá, neboť Rackové vypracovali tak důkladný sy­ stém hlídek, že René, který má bdít, nějakým nedorozuměním klidné spí ve své pokrývce.

132

Myslí

na o c e á n e c h .

8. července 1934. Ráno se Braťka probouzí jako jeden z prvých. Culík je již na stráži — vzbudil se šťastně sám a zachránil tak čest Racků. Je krásné slunečné ráno, značně teplé, ale pod plach­ tou je příjemně. Braťka dnes budí hudbou. Hraje na harmo­ niku veselé písničky a hoši probouzí se druh po druhu. Těm, co tvrdě spí, hraje hodně do ouška. Kromě kuch,ařů, vařících čaj k snídani, vše užívá ra­ dostí sladké koupele. Po snídani je úklid. Zejména pečlivě se prohlíží vyprané prádlo, jež bylo do té chvíle většinou ještě rozvěšeno po lodi, aby uschlo a na slunci se vybílilo. Celkem se praní podařilo — jen čepičky by potřebovaly vy­ žehlit — včera si je hoši narazili na hlavu mokré, aby do­ staly tvar a nesrazily se. O deváté hodině stahují se krycí plachty a Gospa Poišana vydává se na zpáteční cestu k moři, hnána pilným motorem.

133

Po proudu jede hbitě a tak v devět hodin nastává katastrofa. Náhlý závan větru, zesílený rychlou jízdou lodi, opřel se do čepice starého kapitána, položené na zadním přístřešku, a srazil ji do vody. Mezi hochy způsobuje to vzrušení, ale ka­ pitán jen mávl odevzdaně rukou. Není možno při rychlé jízdě tak hbitě zastaviti nebo se otočití, aby byla naděje na vy­ lovení. Paluba se důkladně čistí a polévá. Natahují se také na ni nová plátna, jež skauti koupili v Šibeniku, aby loď vyhlížela co nejlépe. Rackové škubají kuřata a připravují zeleninu na polévku. V jedenáct hodin spatřen znovu Šibenik. Právě, když vjíždí loď do zálivu, utrhla se vlajkosláva na zadním stěžni. Je nutno vylézti po žebříku ke kroetě (ke stožárovému koši) a tu ji rozmotati a pečlivě uvázati — výprava přece musí dbáti na svou důstojnost! Loď přivázána k boji uprostřed zálivu — hoši netouží po tom ještě jednou vstoupiti do města. Jen mladý kapitán a Marině odjíždějí na vzdálený břeh, aby ohlásili přístavnímu úřadu, že Gospa Poišana vrací se na moře. Než se vrátí kapitán, podává se svačina a Braťka hraje na harmoniku. Někteří hoši zpívají, ostatní čtou nebo usínají v poledním vedru. Ve 12 hodin se vrátil kapitán, hned nato spuštěn motor a Gospa Poišana pluje do průlivu sv. Antuna, který vede k moři. Starý Marině cosi horlivě vykládá. Ukazuje se, že na nábřeží v Šibeniku musil vyplachovati člun — cosi tam hrozně zapáchalo. A Marině je na svůj bílý člun tak hrdý! Po chvíli se zjistilo, že Hinča včera nachytal ráčky a ukryl si je do člunu jako návnadu na ryby. Ve vedru mu ovšem rychle shnily. Způsobuje to veselí, ale Marině se nedá upokojit a důtklivě káže, že příště do člunu žádné takové svinstvo nesmí. Ve 12.30 míjí loď tvrz při ústí do moře a obrací se k jihu, k pobřeží ostrova Zlarinu. Navigaci od ranního nástupu mají Ostříži, kuchaří Rackové.

134

Debata, podnícená případem Hinčovým, pokračuje. Ne­ přátelé přírodopisců žádají, aby ani na palubu Gospy nebyly podobné věci zanášeny. „Kde máš, Jonto, želvu?“ doráží jeden z nespokojenců. „Také někde hnije v podlodí? Za chvíli to budeme cítit!“ „Utekla asi do moře,“ nejisté tvrdí Jonta. „Nevím, kde je, už několik dní jsem ji neviděl. A tu malou jsem pustil na břeh sám. Stýskalo se jí a nechtěla žrát.“ „A Jonák má na přídi ve sklenici také nějaké neřády,“ upozorňuje kdosi. „To je sasanka, taková červená a tlustá a on jí říká pučík!“ sděluje Culík. „Dáváš jí žrát?“ probouzí se o „pucíka“ zájem. ,,Co žere ?“ „Tělíčka škeblí, mouchy a všechno od masa, co jí tam strčím. Kdybyste to viděli, taky by vás to bavilo.“ V rozhovoru, kde Braťka i skauti snesli všechny svoje vědomosti, se ukázalo, že sasanky jsou vlastně velmi zajíma­ vými tvory. Nazývají je básnicky „mořskými květy“ , však svými něžnými tvary a živou barvou podobají se květům, vypučev­ ším ze šedých skal. Je tomu teprve něco přes sto roků, co bylo uznáno, že to nejsou rostliny, ale živočichové. Třebaže sasanka vyhlíží něžně, není bezbrannou, ba má miliony zbraní. V každé buňce má připraveno žahavé, jedo­ vaté laso. Při podráždění vymrští se jich značný počet ven, při čemž vypučí, obrátí se naruby jako prst rukavičky. Tře­ baže jsou velmi malá, přece při velkém počtu působí: drobní mořští tvorové rychle podléhají jedu, jež drobounkými bodci proudí do rány. Průměr jednoho „lasa“ je V20„ milimetru a bičík, jednou vymrštěný, nelze zatáhnouti zpět a je k nepotřebě. Avšak sasanka má jich takové množství, že nikdy střelivo jí nedojde — zvláště když za spotřebované rychle dorůstá nové. „Pucíkovi“ tedy byla dána milost, když pověst sasanek byla tak skvěle obhájena a pozornost soustředila se na oběd.

135

„No jo, Rackové, to to zas dlouho trvá!“ „Ale bude to dobré,“ ohražuje se Jirka. „A ostatně, ne­ dávno jste měli svačinu." Ve 12.35 vytahuji Ostříži plachty. Vane slabý ponente. půl na maestral, tedy od západu až severozápadu a žene Gospu těsně podél pobřeží ostrova Zlarinu. Zlarin je 3)4 míle dlouhý, dobře obdělaný s bohatými vinicemi a olivovými háji. Obyvatelé kromě toho živí se lovem korálů. Na mysu severně od zátoky Magarna zpozorovala hlídka na přídi trosky jakéhosi parníku. Jsou to už ubohé zbytky, trčící příď italské lodi „Avala“ , kterou bora vyvrhla na skalnaté pobřeží. Hned na to vjíždí Gospa Poišana do průlivu mezi ostrovy Zlarinem a Drvenikem a po chvíli je na širém moři, jež k jihiu do nekonečna se šíří. Na východě táhne se řada ostrovů a pak dalmatské pobřeží. Směr plavby je na široko, motor je uzavřen a jede se po mírně zvlněném moři pouze na plachty. Obloha je nyní jasná, jen na severu četnější oblaka, teplota

136

ve tři hodiny stoupla na slunci až k 36.5° C, Ale mořský vánek příjemně osvěžuje vzduch. Hoši povětšině čtou a jen chvílemi zvednou hlavy a v dlouhém zamyšlení hledí na modravé, dlouze se čeřící moře. Vždyť duchem žijí jedni na ostrově pokladů, jiný prožívá dobrodružství malého velrybáře, Sidi cestuje sám na lodi kolem světa se starým Slocumem. Dušan je třicet tisíc mil pod mořem, Zdeněk marně se snaží uhodnout záhadu pří­ šerné lodi, Louskáček žije s piráty na Mississippi a Mandara, který teď několikráte rázně plivl do moře, sleduje životopis děvčátka, od malička vychovávaného mezi námoř­ níky a čte právě, jak pořádalo s plavčíkem závody v plivání na dálku . . . Ano, to moře kolem není prostou součástí moře Středo­ zemního. To je nyní pro jednoho Tichý oceán u Přátelských ostrovů, pro jiného severní Atlantik, pro třetího pusté Rudé moře, kde řádí otrokáři . . . Mladá fantasie kouzlem obestírá vše kolem, co krásné je už samo v sobě. Když Gospa po delší době opět jede v dosti těsné blíz­ kosti pobřeží a je na dohled z městečka Primoštěnu, vítr té­ měř ustává, plachty splihle visí a jen chvílemi se nadmou. Je třeba dávat pozor na neočekávaný pohyb rahen. Přes hodinu houpá se loď na dohled města. Jonta, který je u lodní knihy, zlobí se jako obvykle spíše ze žertu na Kima, který na přídi skoro dřímá. Kromě několika plachetek nic nového. Ve tři hodiny rychle míjí Gospu italský parník „Barletta“ a pak v dáli dva „parní taliáni“ . Konečně v 16.30 zdvihá se zase vítr, maestral střední síly a žene Gospu vytouženým směrem. Braťka, který dává výraz všeobecné pohodě tím, že na zádi koncertuje na har­ moniku, rozhodl nyní, že v některé vhodné zátoce pobřeží loď zakotví a nastane koupání i vodní hry. Studuje proto s kapitánem námořní mapy. Nalézají několik vhodných zá­ livů. Poněvadž však je vítr stále příznivější, pokračuje se dále v plavbě. Asi po míli plavby na široko objíždS loď mys Ploce (Kap Planca) čili mys Zábradlový. Své jméno má plně 9

G osp a Poišana

137

oprávněno, neboť z pevniny do moře vybíhá řada skalisk, jichž vrcholy jako obrovské piloty vykukují z vody a tvoří mohutný a při bouři nebezpečný plot. Mys sám je rozsáhlý, pokrytý holou pahorkatinou. Blíží se již sedmá hodina večerní a slunce se níží k širé mořské hladině. Je nutno pomýšleti na zakotvení, aby hoši alespoň, trochu užili pobřeží i moře, než nastane noc. Chystané vodní hry a závody nutno pro pozdní hodinu odložiti. Asi 114 mořské míle od mysu Ploce zabíhá do pevniny dlouhá a krásná zátoka Osičenica (Manera), dělící se na tři ramena. Tu bude vhodné kotviště pro naši výpravu. Na pobřeží několik žen pase ovce a na loď cosi pokři-

138

kují či spíše zpívají posměšnou písničku. Námořníci jim to oplácí a volají: „Mají u vás černé ovce černé m léko?" Pro to prý se zdejší obyvatelé nejvíce zlobí. Ubíhající loď přerušuje vzájemné škádlení. Je klidné moře, střední pravidelný vítr a poněvadž je ústí zátoky široké, provede tu družina Ostřížů s lodí několik obratů — fotografové, naskákavší do čamace, budou míti při tom možnost zachytiti Gospu v různých polohách. Měkce a ladně brázdí Gospa modré vody zátoky, hbitě jede s větrem od zadu, zvolna postupuje při plavbě proti němu. Po břehfli ženou děcka stádo ovcí a něco si prozpěvují. Hochům to připomnělo koledy. Zpívají tedy polohlasně všech­ ny, které znají a nic jim nevadí, že k nim není Dříhodná doba. Teprve šplouchnutí na zádi je vyrušilo. To Sidi spatřil, že někdo shodil pukličku do vody a skáče tedy za ní. Hoši se okamžitě naklánějí přes zábradlí a napjatě Sidiho sledují, ačkoli je zřejmo, že pukličku už nechytí. Ta totiž neklesá, rovně ke dnu, nýbrž klouzá se strany na stranu, asi jako když ve vzduchu pustíme list papíru. A mimo to má značný „náskok". Přesto, když se Sidi vynořil a vylézá na palubu, je oslavován jako hrdina, třebaže se mu lov nepodařil. Tato událost dala podnět k tomu, že hoši přezvali kotviště na „Pukličkovou zátoku". V půl osmé klesá kotva asi do hlubiny 10 m v pozadí zátoky, obklopené skalnatými břehy. 56 km ujela Gospa ze Skradinu až sem, z toho asi 23, km po řece, 35 km po moři. Od počátku plavby zaznamenávají naši námořníci 392 km. Nastává obvyklý život. — Koupání, ale jen krátké, vždyť zátoka je už naplněna večerními stíny. Jízda na čamci ke skalnatému pobřeží. Položeny sítě — snad se chytí nějaká ryba! Stažení a zabalení plachet, úklid na palubě. Rackové připravují k večeři nudle s tvarohem — ale musí vařit na dvakrát a proto se večeře velmi protáhla. Posádka sesedla se tedy na zádi k zpěvnému večeru.

139

Zátoka je zcela tichá, opuštěná, jen jednu chvíli vesluje kolem rybářská loď na moře a zastavuje se na několik slov. Chytnou-li nějaké ryby, přirazí časně ráno ke Gospě a prodají. Kytara i harmonika na zádi znějí a hoši zpívají. Žertov­ né — jako: „Vyskočila makrela s pruhovaným hřbetem, sviňte hlavní plachtoví, stáhněte je letem. Neb se blíží vichřice, vítr duje prudce, píšťalka nás svolává, k dílu všechny ruce.“ Je to popěvek amerických rybářů, který hoši nalezli v Kiplingově knize „Stateční kapitáni“, a který si ihned zhu­ debnili. Ale zpívají se také vážnější. Tak třeba příšernou: „Tři dny již po moři bloudí — trojstěžník „Jižní Kříž“ , — tři dny jím zmítají proudy — záhubě blíž je a blíž. — Ka­ pitán v kajutě leží, — na prsou zčernalá krev, — trojstěžník po vlnách běží, — drsně zní opilců zpěv. — „Já plavil jsem se s ním, — já starý kormidelník Jim, — však tuhle hru jsem pro něj nechtěl hrát. — Když rány třaskaly — a muži mrtví padali, — já u kormidla mlčky zůstal stát. — Já chrá­ nil svou kůži, — když bili se muži, • — co dokonce zůstali s ním. — Teď kompas před sebou — loď řídím vichřicí a tmou — já starý zrádce kormidelník Jim.“ Lodníci mlčky poslouchají. Mladý kapitán, který z po­ nuré melodie vyciťuje, že jde o nějakou námořní tragedii, snaží se porozuměti slovům — tak ho tato balada uchvacuje. A hoši pokračují: „Šíleně po vlnách běží — trojstěžník „Jižní Kříž“ , — vlny se do nebe věží, — záhubě blíž je a blíž. — Kapitá.ň po schodech atoupá, — mrtvý a strašlivý muž, —- Jak by žil, v bocích se houpá. — „Jime,“ dí, „skončeme už! — Já s tebou se plavil — a stokrát pro tebe se bil — a jako bratra měl jsem tebe rád. — Když rány třaskaly — a muži mrtvi

140

padali, — tys u kormidla mlčky zůstat stát. — Pusť kor­ midlo, Jime, — teď spolu se bijme —• dost dlouho už dole jsem spal!“ — Na zádi leží muž, — v prsou mu trčí vlastní nůž, — kýl lodi tříští se o hrany skal . . .“ Hlasy zní do noci, do tiché noci plné vlahého tepla a tisíce hvězd. A moře nejen odráží třpytící se body hvězd, ale samo sivětélkuje. Když Rackové kbelíkem nabírají vodu, obalí se světlou září a ještě na palubě chvíli voda v nádobě svítí. Až teprve před půlnocí jde se spát, na palubu i do nitra lodi — široce otevřeného odstraněným poklopem. Čtverhraným; otvorem v palubě je vidět temná tůň nebe a právě nad středem přetíná jí skvělý pás mléčné dráhy, tak jasné a čisté, jako u nás bývá vidět jen za mrazivých nocí.

141

V Trogiru.

142

Modré

moře

a palmy.

9. července 1934. Jsou čtyři hodiny z rána. Mandara, mladý atlet z muž­ stva Ostřížů, nastupuje hlídku. Zhasíná lodní svítilnu, neboť je již značně jasno. Usedá na zábradlí lodě a pozoruje, jak na východě roste záře vycházejícího slunce, jak se barví skály, jak voda v zátoce je temně modrá proti světlé hla­ dině širého moře. Na druhém břehu po kamenité stezce ženou děvčata ovce. Snad chtějí na sebe upozornit mladého námořníka a proto vesele, hlasitě zpívají. Nastává zase krásný den a Mandara cítí v .duši stejnou radost, jako zaznívá z písniček děvčat. — A už jiná písnička ozvala se na protějším břehu. Sedí tam malý pasáček a rovněž s chutí pěje. Jak vidět, život probouzí se tu brzo. V létě mají zdejší lidé vlastně dvojí noc: spí se několik hodin v noci a ostatní se nahrazuje, po­ kud je to možno, spánkem za poledního vedra. Hoši pomalu si také na to zvykají. Na východním obzoru mizí ve sluneční záři bledý měsíc -— první čtvrt, první předzvěst’, že temné noci zvolna ustoupí měsíčnímu světlu. V pět hodin padly prvé siuneční paprsky na vrcholy temněhnědých stěžňů, klouzají dosti rychle níže a níže, jemná síť lanoví a žebříků rýsuje se proti modrému nebi — a teď už teplá, záře sluneční obklopila i hlídku. Mandara stahuje noční úbor — tepláky. Chopí se lana, spouští plechový okovec přes palubu, trhnutím ruky potápí jej do modrých vln a vytahuje na palubu. Mladé, dobře vy­ pracované tělo sklání se k nádobě. S rozkoší omývá si obličej, paže, prsa. Pak znovu vytahuje vodu a zvrhá si okov vody na hlavu — skvělá lázeň! Potom budí Rysa, který má vařit snídani, a vytahuje vlajky. Při východu slunce musí na atěžeů, při západu jdou dolů. V šest hodin vstává celá posádka. Myti v okovcích dlou­ ho by trvalo, proto někteří prostě vrhají se do moře a ně­ kolik temp nahradí ranní mytí.

143

Kol lodi jede rybářská bárka. Smutně vrací se s moře. Kořist nepatrná — stačí sotva pro rybáře na oběd. Čamac odjíždí k sítím, jež byly večer nastraženy u skalnatého bře­ hu. Je to jako začarováno — jsou také zcela prázdné! Moře

Dva kormidelníci: Sidi (Ostříži) a Loula (Vlci). má své zákony, jež člověk — třeba tisíciletí moře ho živí — dosud neprozkoumal. Zatím co se uklízí paluba, zabuší motor. Ostříži natáčejí na naviják s kovovým cinkotem řetěz kotvy. Před sedmou vyjíždí Gospa Poišana z krásné zátoky, tak přívětivé v ranním jasu, a hoši snaží se vtisknouti si její

144

obraz do myslí. Sotva kdy v životě se sem vrátí a jistě ne, aby tu prožili ještě jednou klidný večer bezstarostného mládí. Loď nyní směřuje podél pobřeží k východu na město Trogir a během dne má dosáhnouti svého mateřského pří­ stavu Splitu. Je bezmračný den, vane slabá tramontana — nestojí ani za to vytahovat plachty. Ostříži končí pomalu dvacetičtyřhodinnou službu navi­ gační. U lodní knihy je teď nejmladší, plavovlasý Kim. Zdá se však, že krajina jej příliš nezajímá, za to pečlivě zapisuje každý parník nebo plachetnici, kterou mu Lupič z přídě hlásí. Cesta z rána pěkně ubývá, hoši se většinou vyhřívají na slunci. Někteří se namazali olejem, prý aby se jim neloupala kůže, po pravdě však v tajné naději, že ještě více zhnědnou. V půl deváté objevuje se před přídí lodi v dálce město Trogir a Braťka velí k nástupu, aby před přistáním proveden byl nejdůležitější obřad dne. — Hoši nastupují už v plném vycházkovém kroji. Braťka pronáší obvyklé poznámky k den­ ním událostem. Navigací pověřuje Lišky, kuchařstvím Ostří­ že. Potom hoši usedají kolem něho a on předčítá jim některé informace o Trogiru, aby byli před odchodem do města in­ formováni a dovedli se dívat vlastníma očima. O deváté hodině ranní přistává Gospa Poišana k ná­ břeží Trogiru, jehož kamenné zdi a stavby oslnivě odráží jasné slunce. Obvyklé formality hladce provedeny a zástup mladých námořníků protlačuje se zvědavci, kteří se seběhli k lodi a rozchází se k prohlídce města. Je malé, ale rázovité a starobylé. Je to pravý skvost, neboť jeho středověký ráz je plně dochován. Hochy sku­ tečně uchvátilo. Procházejí jeho úzkými uličkami, kde téměř každý dům má svůj znak a rázovitý portál. Kde z okna do okna možno si podati ruku. Nahlížejí do nádvoří domů, v nichž na malých dvorcích nebo zahrádkách zasněně odpo­ čívají starobylé kašny krásné práce. Je vidět, jak pitná voda je tu vzácná, když bylo na kašny věnováno tolik ná­ kladu a umění. Městem prochází řada cizinců. Němci s batohy na zá­

145

dech, s holí a Griebenzovým žlutým průvodcem v ruce. Mladý pár Angličanů stojí v loubí před hlavním portálem chrámu a kontroluje, zda mistrem Radovanem vytvořené sochy jsou na místě, jak rudá kniha Baedekra předpisuje. Překvapivý počet holičů přináší otázku, koho vlastně holí? Podiv dále vyvolává, že po celém městě nelze koupiti mák. Odpor vzbuzuje rybí trh na nábřeží v honosné sloupové loggii. Nyní zbývají tu na špinavých zakrvácených ošatkách jen nejdrobnější rybky, obalené slizem, na němž se s rozkoší pase množství much. V žáru slunečního dne nese se kolem silný zápach rybiny. Však za chvíli budou zavírat a ryby se musí zničit — vždyť v teplém vzduchu rychle zahnívají a stávají se jedovatými. Městečko leží na ostrůvku. S pevninou je spojuje ka­ menný most. Když jej hoši přešli, ocitli se na malém trhu a rázem jsou terčem nabídek trhovců i trhovkyň. Melouny, fasole, rajská jablíčka, špatné hrušky, slívy, okurky, bram­ bory a otýpky dříví jsou hlavním zbožím trhu. Pak něco starých slepic, kozy, staré kusy železa — a nic více. Ostříži tedy s Braťkou nakupují něco zásob, zejména ve městě chléb a máslo. Ostatní se opatří výhodněji ve Splitu. Jedním z nejkrásnějších koutků v Trogiru je nevelký parčík na východním pobřeží. Uprostřed palem, agave, kak­ tusů, oliv, myrt a jiného jižního rostlinstva otevírá se pohled na širokou a krásnou zátoku Sedmi Kaštelů, kudy povede Gospu Poišanu cesta do Splitu. Před jedenáctou hodinou odráží výprava — spokojená s pobytem v tomto krásném městečku — od nábřeží. Mladý kapitán silně duje v trubku — signál, aby otevřeli most mezi Trogirem a ostrovem Ciovo. Zvolna otáčí se železná kon­ strukce a zástupy diváků, kterým je přerušena cesta, po­ zorují s překvapením nezvyklou posádku na lodi. Hned za Trogirem míjí loď velké hnízdiště racků. Po chvíli ze člunu dávají znamení vojenští námořníci, aby Gospa zmírnila jízdu. Hoši zvědavě hrnou se na příď, dohadujíce se, co to asi znamená. Napříč zátokou bělají se ve vzdále­ nosti deseti metrů od sebe plováky, navlečené na dlouhém

146

laně. Vždy po sto metrech je plovák větší a samozřejmě zakotven ke dnu, zde nehlubokému. „To vyměřují hloubku zdejšího zálivu,“ prohlašuje Braťka a má pravdu.

Olivové dříví — těžká práce pro Jonáka! Vyměřování je velmi přesné. Vždy po 10 metrech, na každém dílu linie, spustí se hloubkoměr a takto získané číslo zanese se do mapy. Když je získán profil dna v jednom místě, posune se celá linie o sto metrů dále a měří se znovu. Ovšem takovéto pracné měření dna možno prováděti jen na zvlášť důležitých a omezených místech. Vojáci uvolňují jedno stometrové pole svého měřícího pásu, opatrně stočili lano do člunu a Gospa Poišana zvolna projela, míříc ke Splitu podél skalnatého pobřeží ostrova Ciova.

147

Na severu přes zátoku táhlo se požehnané pobřeží Sedmi Kaštelů, chráněné před drsnotou severu vysokým, holým hřbetem Kozjaku (760 m vys.). Výborná půda, hojnost vody, stálé teplo vyvolaly zde bujnou květenu, měnící toto místo v ráj. Záliv oživen jest četně plachetními loďmi a čluny. U po­ břeží kotví křižník, pak objevují se hangary a hydroplány, jež hochy nesmírně zajímají. Gospu Poišanu předhání malý parník „Brač“ právě v okamžiku, kdy posádka Gospy svačí ovčí sýr s chlebem a zapíjí zředěným vínem. Moře roste a loď se vesele houpá. Příď odráží útoky vln, jež hbitě běží z úžiny mezi poloostrovem Marjanem západně od Splitu a mezi východní špičkou ostrova Čiova. Je poledne, když loď dosáhla mysu sv. Jurja, kde září bíle a rudě nová krásná budova iihoslovanského ústavu pro výzkum moře. — Naši šťastní jihoslovanští bratři, kteří po staletých bojích konečně pevně stanuli na březích moře, vědí, co v něm mají a proto nelitují nákladu, aby jej dobře po­ znali. Vždyť Jaderské moře jest zvláště důležité, je to malé středozemní moře ve velkém Středozemním moři, kol něhož po tisíciletí otáčela se kultura lidstva. Už Féničané tu čile obchodovali, Rekové zakládali zde kolonie. Římané poznali už za válek Punských, že k upev­ nění římského panství nestačí jen rozbořiti Karthago, ale že nutno se zmocniti za každou cenu i Adrie. Proto ty kruté boje s Ilyry, kteří tehdy bydleli v Dalmacii, proto to bez­ ohledné potírání loupežníků, kteří se kryli mezi dalmatskými ostrovy a v četných zálivech. — A později Saracéni, Nor­ mané, Byzantini, republiky Benátská a Janovská, Portu­ galci, Angličané, Rusové, Turci, Francouzi i Italové bojovali ve zdejších vodách a výčet těch, kdo vlastnili kdy jednotlivé ostrovy, byl by dlouhý a těžko přehledný. -— Už před 1100 roky pluly po Jadranu rychlé, obdiv budící lodě strašného chorvatského krále Domagoje, krůtě vymáhajíce poplatky od Benátčanů. A loďstvo hrdého Dubrovníka po staletí nosilo po všech mořích vlajku slovanského národa. Na modrých březích Jadranu vznikaly prvé kulturní

148

činy Jihoslovanů, moře přinášelo jim západní kulturu. Umělci a literáti rodili se a žili v pobřežních městech. Po celý středo­ věk i v novověku bojovali Slované o přístup k teplému moři. Ještě v nejnovější době zabraňovalo Rakousko Srbsku, aby byť i jen úzkým pruhem dotklo se touženého moře. Teprve katastrofa světové války splnila sen Jihoslovanů a třebaže opětně Itálie uloupila jim krásné kraje Přímoří, Rjeku i Zadar, přece na sta kilometrů dlouhé pobřeží umožňuje jim bez­ pečně zakotviti na svobodném břehu světových moří. Českoslovenští hoši — ubozí obyvatelé těsného vnitro­ zemí, mohou jen toužiti a záviděti Jihoslovanům — a diviti se, že dalmatská mládež tak málo je na moři — že nesetkali

149

se dosud se žádnou výpravou námořních skautů jihoslovanských -— kromě těch několika hochů v Šibeníku. Gospa Poišana nyní pluje podél jižního břehu poloostrova Marjanu. Hornaté toto pobřeží, pokryté sadem a vilami, jest vlastně předměstím Splitu. Ušlechtile mohutná vila slavného sochaře Mestroviče zvláště hochy zaujala. — Na pravoboku šíří se k jihu až k ostrovům Brači a Šuletu značně rozvlněný průliv Splitský. Poblíž Marjanu je nyní hojně brázděn malý­ mi loděmi, vezoucími trhovce z města. Vpád civilisace je tu velmi patrný, neboť každá — sebe starší — loď má jedno­ duchý motor. Ve 12.20 vjíždí Gospa do velikého přístavu Splitského, míjíc v právo maják na konci mola. Město působí veselým, pěkným dojmem a přesvědčuje na prvý pohled, že je hlavním městem Dalmacie a je na počátku velikého rozvoje. — Gospa Poišana spouští kotvu uprostřed zálivu, v jeho západní, málo frekventované části. Zůstane tu, než Braťka rozhodne, kde bude následující dny kotvit. Z okna malého domku nad přístavem mává šátek. To žena kapitánova a vedle ní objevují se dvě malé dětské hla­ vičky. Kapitán strhává s hlavy černou čepici a odpovídá. Ale ještě horlivější je starý kapitán. Vždyť svým slaměným kloboučlíem odpovídá svým miláčkům — dvěma vnučkám. Jak­ mile přirazí čamacem k nábřeží, běží jim naproti, vyzdvihne je na ruce a zmizí s nimi za o b z o r e m . Jen Marině klidně hledí na námořní přístav. Vždyť jeho nikdo nečeká! —

150

Ve

S p I i t u.

9.—11. července. Naše výprava je tedy v hlavním městě Dalmacie. Gospu pohltil ruch největšího přístavu jihoslovanskěho. Kotví nyní vtěsnána bok po boku mezi trabakuly a bárkami s ovocem, dřívím, cementem anebo vínem nedaleko Diokleciánova palá­ ce, v samém středu přístavního života. Hochům to však ne­ vadí. Nad palubou napnuty plátěné střechy, po bocích za­ věšeny plachty, jež brání pohledu ze sousedních lodí i s ná­ břeží. A tak tu mají mladí námořníci chráněný koutek, kde v klidu spí za noci, když moře houpá je v loži, i za poled­ ního vedra, kdy slunce ztlumí všechen život. Brzy zvykli si na hluk nábřeží, živé hovory a křiky na sousedních lodích. Poněkud obtížněji přivykají zápachu kalné přístavní vody, na jejíž hnědošedých vlnách houpá se a o kamenné nábřeží otlouká spousta nahnilého ovoce, třísek a jiných odpadků. Když mají hoši volno, toulají se ve skupinách, vedených vždy některým kormidelníkem. Starý Split, vtěsnaný do obrovských zbytků paláce řím. císaře Diokleciána, jest spletí úzkých uliček, naplněných někde rušným životem, jinde zase

151

nápadně tichých. Toulání v nich je velmi zábavné a když se zdá, že nyní už nevíte, kudy kam, znovu a znovu vyno­ říte se na malé náměstíčko Peristyl, uprostřed paláce, kde v rámci mohutných sloupů a zdí ční obrovská socha dalmatského vlastence, biskupa Ninského, od slavného sochaře Meštroviče. Tu je také tisícileté Diokleciánovo mausoleum, přeměněné na křesťanský chrám, se sfingou a vysokou, bělostnou zvonicí po boku. Ze zvonice je krásný pohled na město a okolí, a hoši, když sem v podvečer vystoupili, důkladně se orientují podle mapy. Hluboko pod nimi táhne se Diokleciánova obala (ná­ břeží) a rozkládá se přístav. V tlačenici malých lodí vyniká svými štíhlými stěžmi a svou čistotou naše Gospa. Před ní na nábřeží bloudí Rys, který se opozdil za výpravou. Hoši nalézají možnost, aby si s ním zasignalisovali. Split je nejen památné město, ale i živé obchodní stře­ disko a proto se tu výprava náležitě zásobuje. Jaká radost, když ve velkém obchodním domě možno nakoupiti vše, čeho česká kuchyně potřebuje. Hoši objevili ještě jiný důležitý nákupní pramen: českého cukráře a snad třikrát denně se tu zastaví, aby prohýřili dinár, někdy i dva za zmrzlinu nebo cukrářské pečivo. Majitel a zejména jeho paní českým ho­ chům nadržují a dávají jim dvojité porce. Hoši si odnášejí odtud jednu z nejkrásnějších vzpomínek. Pošta přináší mladým plavcům konečně spoustu psaní a novin. Hodně času věnují proto odpovědím a doplňováni deníků. Někteří zuřiví čtenáři jako Sidi a Dušan hltají došlé noviny. Však se jim po nich tak stýskalo, že si kupovali charvatské a obtížně je louskali. Braťka má dosti potíží s bankami, ale vše dobře dopadá. Jakoby se rozkřiklo, že jsou na lodi peníze, neboť večer při­ chází na Gospu jakýsi potulný Cech a pod nejpřísnější důvěr­ ností žádá Braťku, aby mu půjčil alespoň 200 dinárů. Večeři dostává, když je hladov, ale peníze nikoliv. Kromě pamětihodností města prohlíží výprava také krás­ né museum, chovající starověké památky, vykopané ve

152

V Diokleciánově paláci ve Splitu. Uprostřed obrovská socha biskupa Ninského od slavného sochaře Meštroviče.

]0

G ospa Poišana

153

Ve zříceninách Salony. Splitu a okolí, zejména ve starořímské Saloně. Mohutná stavba obklopena je krásným jižním sadem a vzbuzuje u hochů plný respekt. V podvečer druhého dne odjíždí výprava autobusem do nedalekého Solinu. Zvolna končí parný den, když hoši kráčí po lučních pěšinách do mírného svahu, kde uprostřed zeleně leží trosky rozsáhlé římské metropole Salony, jež byla hlavním městem přímořské provincie dalmatské. Či­ perný, asi dvanáctiletý klouček nabízí se za průvodce. Braťka, spíše ze žertu, jeho službu přijímá, ale hoch svým vy­ stupováním i znalostmi budí za chvíli u skautů pozornost. Mluví charvatsky, ale snaží se do toho vplésti česká slova. Vytrvale však místo minulého času užívá budoucí: „Tady budeš římska banja,“ ukazuje na trosky staro­ římské lázně. Braťka, obeznámený s věcí z průvodce, lehce jeho řeč­ nickou motanici tlumočí a po chvíli se ptá:

154

Jižní květena ve zříceninách Salony. Trnité, velkolisté opuncie, vysoké agave, štíhlé temné cypřiše.

155

„Kde jsi se těmhle věcem naučil?“ „Náš pan učitel nám to vykládá, abychom vydělali pro domov nějaký novac (peníz),“ praví ochotně hoch. Až nahoru, kde je starořímský hřbitov a budova správce zřicenin, jiti nechce. „Dostal bych od gospodina, že provádím,“ praví stísněně a jakmile obdrží pět dinárů, upaluje se stráně. Uprostřed krásné jižní květeny, v rámci štíhlých cypřišů, skrývá se domek správce, který ochotně výpravu provádí po hřbitově. U mnohých hrobů vykládá dojímavé příběhy, překládá latinské nápisy, ukazuje kamenné sarkofágy, ně­ kde plné kostí, avšak vesměs porušené. Neboť Avaři, kteří před 1300 léty zničili toto město, loupili z hrobů drahocenné šperky a rozbíjeli proto poslední útočiště mrtvých. Je krásný vlahý večer, když se výprava vrací pěšky do Splitu. Tam, kde zapadlo slunce, modrají se příkré svahy horstva Kozjaku. Ještě divočejší a vyšší Mozor na jv je nafialovělý a mezi nimi zařezává se průsmyk Klisa, kde strmí zbytky tvrze a kudy před tisíciletím do tohoto ráje vpadli suroví Avaři. Na západě v závoji jemných par, pro­ stírá se mořský záliv Sedmi kaštelů. Stmívá se rychle a ochlazuje. Hoši s chutí pochodují, zabráni v živý rozhovor a těší se z krásné procházky. Za denního vedra výprava užívá koupání. Jednou v krás­ ném zálivu lázní Bačvice, kde je písčitá mělčina, chráněná hradbou skalisek. Hoši plavou až ke skalám a tu se houpou na dlouhých vlnách mořského příboje. — Druhý den na opač­ ném konci města koupají se pod příkrými skalami a Loula se Sidim skáčou s výše asi dvanácti metrů do moře. Cas ubíhá, dojmy se hromadí překotně. Stále odjíždějí a přijíždějí lodě, malé bárky i veliké námořní parníky. Nad městem často krouží hydroplány a jednou mohou hoši obdivovati i malý sportovní hydroplán, kotvící u nábřeží. Na obale s velikými palmami je živo zvláště večer. Dlouho do noci ozývá se tu hovor, smích a hudba. Velmi často zaslechnou hoši česká slova a musí vykládati krajanům

156

o své cestě. Krásný večer s osvěžujícím vánkem nedovolí usnoutí před jedenáctou hodinou. Pak bdí však na lodi pouze hlídka, bedlivě střežící palubu před nevítanou návštěvou. Gospa je zcela v rukou hochů, neboť námořníci chodí spát domů.

Pod palmami na Diokleciánově obale.

157

Také námořní skauti francouzští zdolávají se zdarem bouř­ livý Atlantik a modré Středozemní moře. — Na obrázku cvičení ve vrhání záchranného pasu.

158

Mužstvo Lišek.

Bora — první p ř í z n a k

bouří.

11. července 1934. Poslední nákupy ve Splitu provedeny, pošta přivezena, jednání v bance skončeno. V půl jedenácté dává Braťka sig­ nál k nástupu na palubě, aby sečetl posádku. Bylo by to ve­ selé, kdyby někdo zůstal na pevnině! Za pět minut nato vystřelil motor, Gospa Pojšana opa­ trně couvá ze shluku lodí a pak otáčí se ven z přístavu. Je krásný, horký den. Teploměr stojí na 30° C. Vane slabý lebič. Loď zvolna míjí maják na konci hráze, když posádka stojí v cvičebním kroji na palubě, aby vyslechla denní roz­

159

kaz. Jest zapotřebí, aby nové období života na moři bylo za­ hájeno horlivou činností. Loď vedou Rackové. Hned za přístavem zavirá se mo­ tor a vytahují plachty. Vlci chystají veliký oběd. Předtím však musí dle příkazu důkladně ukliditi kuchyň. Stejně Ostří­ ži a Lišky věnují se úklidu podlodí, zásob i osobních věcí. Loď míří k východu až jihovýchodu širokým Bračským kanálem. Po levici, na severu, táhne se pahorkatina zvolna se zdvihající a za ní týčí se divoké pohoří Mozor. Tu také, nedaleko Splitu, stojí poutní kostel Pojšana, založený roku 1618 arcibiskupem Sforzou Ponzonim, který dal naší lodi své jméno. Na jihu rozkládá se rozsáhlý ostrov Brač, skoro 400 km-’ veliký. Už Rekové měli na tomto krásném místě svou kolonii. Vypisovati dějiny ostrova bylo by velmi obsáhlé. Vždyť ostrov asi pětadvacetkrát změnil své pány. Nej vyšší bod ostrova, Vidová glava, dosahuje 778 m nad mořem. Je tudíž ostrov hornatý, ale od severu stoupá po­ zvolna, takže se zdá spíše plochý. Daleko vyváží se už po staletí mramor a vápenec, na polích daří se výborný tabák, víno, olivy a fíky. Třetinu ostrova pokrývají lesy, ovšem lesy jižního rázu, namnoze podobné divokým houštinám. V poledne nastalo bezvětří. Plachty bezmocně visí s ra­ hen a mořský proud, který rychlostí asi 1% míle směřuje proti lodi, snáší ji nazad. Tak skoro po dvě hodiny bezmocně leží loď před zátokou Stobrečskou. Braťka, který si umínil co nejvíce šetřiti naftu, nedává zapáliti motor, věře v obrat počasí, neboť nad pevninou kupí se bouřlivé mraky a slunce silně pálí — 34“ C. Ve dvě hodiny skutečně počíná vanouti tramontana a sílí. Vesele nadmuly se plachty a loď hbitě poskočila kupředuObloha zatahuje se oblaky. Příď s pleskotem rozráží vlny, za zádí táhne se pruh rozčeřené vody, po němž poskakuje věrný, vytrvalý čamac. Jirka, kormidelník Racků, vynesl z podpalubí log, aby změřil rychlost jízdy. Ve Splitu opatřili již olověnou zátěž a proto možno očekávati, že tentokráte log bude pracovati.

160

Skutečně, vše se daří. Log ve vodě stojí, šňůra se odvíjí z cívky, stopky měří čas — ale v tom přetrhl se provaz a log mizí nenávratně v dáli. Posádka, jež v napětí přihlížela měření, je zklamána i zarmoucena. Jirka však usedá k papíru, aby alespoň z do­ savadního měření vypočítal rychlost lodi. Dochází k číslu 7% km za hodinu. Loď míjí několik parníků i plachetek. Moře stává se bouřlivějším, kupy mračen nad vysokým pobřežím rostou. Braťka radí se s kapitánem. Není pochyby, že přijde bouře.

-------------—

----

Jugoslávský parník. Ujednáno, že zastaví se v Omiši, aby jednak shlédli toto za­ jímavé místo, jednak aby tu vyčkali vývoje věcí. Pobřežní svahy rostou, stávají se strmějšími a pustšími. Pojednou jsou protrženy obrovským průlomem, jímž protéká řeka Cetyna k moři. A zde při ústí rozkládá se v krásné polozei město Omiš. Loď opatrně vyhýbá se rozsáhlým mělčinám, táhnoucím se do daleka před ústím řeky. Jsou sotva půl metru hluboké a mnohde vystupují i nad hladinu jako malé ostrůvky. Reka Cetyna — třebaže její voda vyhlíží velmi čistě — přináší s hor množství materiálu. Když její tok sráží se s mořskou

161

Město Omiš. vodou a ztrácí na rychlosti, částečky hornin padaji zvolna ke dnu a tu tvoří obrovské naplaveniny. Tento násep spadá při krajích příkře do hlubin 30—50 m. Gospa objela jej směrem východním a zakotvila u malého mola. Město Omiš s 1800 obyvateli je dnes jedno z nejprůmy­ slovějších v Dalmacii a také velmi vyhledávané lázeňskými hosty __ neboť tu mohou střídavě užívati koupele mořské i říční, což je v této zemi zvláštností. Po nábřeží kolem lodi často přešly skupiny lázeňských hostí, z nichž zejména ženy byly v pestrých pyžamech. Hoši tím ovšem nebyli nijak nadšeni a litovali spíše, že Omiš není už oním obávaným loupežnickým hnízdem, které po pádu říše římské učinilo Jaderské moře nejistým a teprve po mnohých bojích s Benátčany bylo pobořeno. Zříceniny sta­ rého pirátského hradu Mirabella dosud týčí se nad městem na strmé hoře. —

162

Po přistání napínají se nad palubou a kolem ní plachty — k ochraně před deštěm i před zvědavci. Vlci horlivě vaří — ostatní hoši rovnají si věci, dopisují deníky, čtou — a Braťka hraje na harmoniku. Na sousední bárce je několik domorodých hochů, pozorně hledí na život mladých námořníků, povídají si o nich a pak se dávají s hochy do řeči. A znovu se ukazuje, jak už i v mlá­ deži je odpor k Itálii zakořeněn. S uspokojením berou na vě­ domí, že výprava je česká — však kdyby byla italská, to byste uviděli! Po páté hodině, když obloha se už značně zatáhla, roz­ dávají Vlci oběd. Stojí zato: bramborová polévka, smažený řízek, bílý chléb, okurkový salát a ředěné víno. Když po obědě vše uklizeno, rozhoduje Braťka, že se podnikne krátká vycházka do rokle řeky Cetyny. Hoši, kteří dosud mají co práti, vezmou si to s sebou. Obloha na severu, nad obrovskými stěnami průrvy, je modrošedá a z dáli hřímá. Bouře se však už připravuje tak dlouho — snad ještě počká. Ve tři čtvrti na sedm prochází pozorně sledovaná vý­ prava uličkami městečka a po dobré silnici postupuje proti toku zelenavé řeky. Její voda je až na vzdálenost jedné míle smíšena s mořem — tedy brakická a proud je tu velmi malý. Cesta roklí, která se po chvíli rozšiřuje v horský kotel, naplněný skalami a zelení, je velmi krásná. Avšak hochům není přáno, aby se z toho těšili. Hřmí stále silněji. Padají už prvé těžké krůpěje. Někteří hoši toho nedbají a chtějí vyzkoumat!, jaký poustevník bydlí v jedné ze skalních štěrbin, odkud stoupá modravý dým. Ale déšť vzrůstá a proto výprava — oděná pouze v trenýrky a košile — klusem vrací se na loď. Tu Rackové chvatně stahují vlajky, snímají postranní plachty a snižují plátěnou střechu. Zdvihá se silný vítr, jenž stále roste — s hromem a bleskem, s velikým lijákem při­ chází slabá bora. Loď je nutno zabezpečit ke břehu ještě jedním silným lanem. __ V podlodí, v horku a dusnu leží polonazí chlapci a těžce dýchají. Palubní poklop musí být téměř uzavřen, neboť déšť

163

sera vniká. Hoši však vtipkují, potí se, ale nemají strachu z bouře. Ba dokonce nejmenší Puňta obětavě podniká vý­ pravy na palubu a přináší pitnou vodu. — Hlídka na palubě krěí se před lijákem — má však chvíli zábavu: po nábřeží běhá bouří poplašený mezek a za ním ně­ kolik lidí, marně se snažících jej chytiti. Na lodi vše brzy usíná. Únava mladých těl překonává každé nepohodlí. V osm hodin jen Kremle bdí na hlídce. Je chladno — 18° C, přestává pršet a vyjasňuje se. Vítr však zesiluje a loď se houpá. Pěkné počasí, jež přálo výpravě prvou třetinu času, bylo vystřídáno bouřemi, jež s přestávkami vytrvaly až do konce cesty.

Robin chytá v přístavě na udičku.

164

Gospa kotví v zátoce Písek.

K vodopádům

Cetyny.

12. července 1934. Ráno je chladné, obloha čistá, výhled velmi jasný. Malé škody, způsobené borou, rychle opraveny; potrhaná plátěná střecha nad palubou sešita, z čamace vyházena napršená voda, jen s vlhkým dřívím se obtížně zatápí. Gospa jede podél vysokého a srázného pobřeží na mo­ tor, neboť je bezvětří. Zelené svahy ukrývají ve velikých výškách samoty a vesnice bývalé malé republiky Poljické. Tento chráněný pruh země končí nahoře pustými, šedavými štíty vysokých hor a tvoří mohutnou horskou hradbu, spa­ dající příkře do moře. Lidé tu opravdu žijí mezi nebem a zemí. — Gospa sleduje těsně všechny zátoky pobřeží, neboť vleče za sebou na dlouhé šňůře udici s lesklou plechovou rybkou. Marině tahá za šňůru, aby ryba ve vodě trhavě po­

165

skakovala, otáčela se a blýskala. Je to nástraha pro ve­ likou dravou rybu „zubatce“ , který žije při skalnatých po­ břežích a loví menší ryby. Za tím je lov bezvýsledný. Kolem desáté hodiny dopolední přistává Gospa u malého mola v nepatrné zátoce Písek. Odtud posádka podnikne vý­ pravu přes pobřežní hory k vodopádům řeky Cetyny asi deset kilometrů vzdáleným. Zatím co hoši připravují se na cestu, dvoučlenná hlídka spolu s lodníky vytahuje plachty, aby po včerejším lijáku v horkém slunci náležitě proschly.

Na průsmyku. Po chvíli obtížného šplhání zahradami a trnitými macchiemi dostává se výprava na pěknou silnici, jež ve velikých výškách vede nad mořem. Zvolna stoupá a vine se po po­ břežních srázech a poskytuje daleké pohledy na Bračský kanál a na vzdálené ostrovy Brač a Hvar. Kolem poledne dostupuje výprava průsmyku, který je hranicí mezi pohořím Mosorem a Biokovem. Je to pověstné místo, kudy padá bora s největší zuřivostí na moře. Jsou to vlastně skalní vrata, jimiž se hrne občas studený vzduch planin do teplého úvalu moře. V parném dni kráčí hoši pouze v bílých trenýrkách a

166

V neznámé rokli pohoří Mosoru.

167

keckách a hlavu chrání bílou kulatou čapkou. Jinak všechno ostatní mají uloženo ve svých chlebníkách. Trápí je žízeň a proto uvítali, když v osamělé chatě nabídla jim domorodka studenou vodu. Odpočívají tu chvíli a zatím studuji podle mapy další cestu. Moře zmizelo a před zraky skautů otvírá se výhled do divokého skalního bludiště, do úvalu širokého několik kilo­ metrů, který je naplněn nepřehlednou směsí zelených roklin a ohraničen svítícími holými hřbety divokých hor. Mapa ukazuje, že kdesi mezi stržemi a olivovými háji táhne se stezka, kterou by bylo možno si zkrátiti cestu. Proto skauti bez rozmýšlení sbíhají s prudkých skalnatých svahů. Jako vykouzlena objevuje se pojednou divoká rokle, kterou prav­ děpodobně vymílají jarní bouřlivé vody. Dnes je úplně su­ chá, vysoko naplněná balvany a bílou vápencovou ssutí. Stěny jsou téměř kolmé, rokle se několikanásobně zatáčí a její dno prudce klesá. Hoši jsou touto divokou krásou nadšeni a někteří vzpomínají knihy Karla Maye ,,V roklinách bal­ kánských“ . Skutečně, bylo by jen zapotřebí, aby na horní římse rokle objevila se ústí pušek, aby dojem byl úplný. Když se konečně strž poněkud rozšiřuje, vyvěrá ze skály mohutný pramen dobré vody, kterou hoši vítají s nadšením. Tu je chvíle poledního klidu a poněvadž je krajina lidu­ prázdná, nikdo je při obědě neruší. Další část cesty vyznačuje se prudkým stoupáním hor­ skými stezkami k vesnici Zadvarje, nad niž strmí zříceniny staré turecké tvrze. Zde setkávají se hoši opět se silnicí, která velikým obloukem obešla divoký úval. Po chvíli silnice se zatáčí a poskytuje ohromující pohled do hluboké rokle řeky Cetyny, která se později rozšiřuje v mohutný údol, ohraničený strmými vrcholy pohoří Mosoru. Pod obrovskou stěnou, na níž mladí námořníci stojí, rozkládá se bílý čtverhran moderní elektrárny, která působí velmi nezvykle v tom­ to divokém prostředí. Zužitkovává spád dolního slapu řeky Cetyny, která vyráží z úžasné rokle do zeleného a širšího údolí. O kilometr výše mezi skalními stěnami ukrývá se horní vodopád, který jest mnohem vyšší a krásnější než slap spodní.

168

Nad vodopádem Cetyny. Než se hoši k němu výdaji, musí se posilniti ve ves­ nické krčmě. V poledním vedru všechno spí, ale jakmile starý krčmář s mosaznými náušnicemi v uších vidí, že před jeho kučou zastavuje se zástup cizinců, ihned otevirá okenice a vítá příchozí. Hoši odpočívají asi půl hodiny v chladné, ztemnělé místnosti, kde stoly potřísněny jsou vínem a kde mouchy nesnesitelně štípají. K obědu je chleba, kus salámu a červené víno. Hostinský má zřejmě radost z výdělku a proto zve chlapce, aby si prohlédli jeho největší vzácnost: ve veliké láhvi naplněné lihem má malé sele se dvěma hlava­ mi a je hrozně pyšný, že se mu před dvěma roky narodilo.

11 G ospa Poišana

169

Hoši dovedou ovšem ocenit tuto kuriositu a tak je shoda úplná. Nakonec krčmář, jehož zjev je opravdu orientální, je nejméně čtyřikrát fotografován, V následující chvíli sedí celá výprava na skaliskách nad závratnou roklí Cetyny, S velikého prahu padá široký jazyk bílé vody, několikráte se odráží od skalisek a v jemné mlze roztříštěné vody mizí kdesi na dně propasti. Tu a tam na bílých vápencových stěnách zelená se koberec křovisek a stromů, nejsvěžejší na dně rokle. Hoši by rádi sestoupili až na dno kaňonu, kde je jistě příjemný chládek a na malých zelených paloučcích i pěkné táboření, avšak nikde není stezky a proto sestup by byl spojen s nebezpečím života. Kromě toho horko je přílišné, než aby dovolovalo několikahodino­ vou námahu spojenou se sestupem a výstupem. — Zpáteční cesta od vodopádu vede oklikou po silnici a teprve po tříhodinovém pochodu vrací se posádka na loď. S rozkoší vrhají se hoši do moře a když se osvěžili, pokra­ čuje loď v plavbě podél pobřeží do Makarské. — Je večer, když Gospa otáčí se podle příkrého mysu, na němž strmí kostelíček se starým hřbitovem. Hned na to vjíždí do chráněného přístavu a přiráží k molu. Makarská je dnes známým lázeňským místem, hojně navštěvovaným Čechy a Němci. Pátý oddíl tábořil tu více než před deseti léty na starém hřbitově u kostelíčka a proto večerní pro­ cházka hochů platí tomuto památnému místu. Jak mnoho se však od té doby změnilo. Všude plno lázeňských hostů, na skalách založeny promenádní cesty, přístav hlučí hovorem, zpěvem a hudbou! Loď je obklopena stále zvědavci; množství Čechů při­ chází se informovat po osudech výpravy, dostavují se i jihoslovanští skauti, kteří tu nedaleko táboří. Hoši musí býti oblečeni stále ve vycházkovém kroji, aby se náležitě repre­ sentovali. Není to příliš pohodlné a proto s pocitem jistého ulehčení vítají, když kolem jedenácté hodiny spouští se ko­ lem paluby plachty a všechno uléhá. Lodní stráž, která pře­ chází na nábřeží před Gospou, má dosti práce s tím, aby odháněla zvědavce, kteří snaží se skulinami plachty podívati

170

se na zakázanou palubu tak asi jako malí kluci nahlížejí do tajemných prostor cirkusu. Ještě o jedné hodině v noci, když už v restauracích umlká hudba, když naposled dozněla „Ci­ kánka“ a „Dobrú noc“ , zastavuje se před lodí společnost Čechů a zejména ženy se křižují a diví, že tak malá loď na moři někde neztroskotala.

171

Jak se chytají mořské obludy na třešni. (Příklad ze Skotska.) Karikatura Marikity z lodní knihy.

Horský

výstup

na

Biokovo.

13. července 1934. Noční klid netrvá dlouho. Už o 4. hodině ranní posádka vstává, neboť na dnešní den určen je výstup na obrovské pohoří Biokovo, jehož horský hřeben strmí nad Makarskou kolmo do výše 1.400 m. Za ranního šera prochází zástup skautů stichlými ulicemi městečka, stoupá po horské stezce mezi vinicemi i olivovými háji do obce Makaru, která se usa­ dila na jednom z horských stupňů. Tu potkávají se s domo­ rodkami, které nesou 3 hor mléko, ale marné se snaží ně­ jaké odkoupit. Je téměř všechno zamluveno pro hotely makarské. Po čtyři hodiny vystupují hoši výš a výše, točitá stezka nemá konce. Na štěstí jdou ve stínu obrovského hřebene, ale sluneční záře blíží se stále více k pobřeží, už ozářila

173

Sestup s Biokova. městečko v nesmírné hloubi položené, a nyní se plíží po sva­ zích, až konečně ve výši 1.000 metrů zasáhla i mladou vý­ pravu. Mnohokráte mladí cestovatelé odpočívají, někdy u osvěžujícího pramene, někdy uprostřed stáda ovec, které se tu pasou v zelených houštinách a mezi rozervanými balvany, kde na trošce země roste chudá suchá tráva. Všichni jsou velmi unaveni a hladovi, když po čtyřhodi­ novém pochodu dosahují horského průsmyku ve výši asi 1.200 metrů. Moře mizí a nastává pochod divokou krasovou pla­ ninou, plnou nálevkovitých závrtů. Na dně těchto dolin rostou zdivočelé háje buků a na jednom místě objevuje se i něco políček, osázených zeleninou. Tu také stojí kamenná turis­ tická chata Krále Alexandra. Avšak dům je zavřen a ač­ koliv v prvém poschodí jsou obyvatelé, nikdo se neozývá. Je zřejmo, že ženy, které jsou tu ukryty, se poděsily naší

174

výpravy a nechtějí otevřítí. Braťka po chvíli nachází neda­ leko chaty dva hochy a po delším naléhání se od nich do­ zvídá, že krčmář právě před příchodem výpravy odběhl do sousední doliny, prý pro dřevo. Skorém půldruhé hodiny obléhá výprava chatu, ale mar­ ně. Ani pitnou vodu zde nemohou dostati. Mladí domorodci na příkaz Braťky volají krčmáře, ale ten je dobře ukryt někde v houštinách protějšího svahu a neobjevuje se. Má asi také strach. Braťka ukazuje 200 dinárů a říká, že toto všechno by tu skauti utratili, kdyby se krčmář vrátil. Ani to nepomáhá a tu Braťka se souhlasem všech ostatních vzka­ zuje krčmářovi: „Vyřiďte mu, že je hlupák, když si neváží hostů. Říkáte, že Češi jsou bohatý národ a u vás že je zle. Ale když k na­ šemu hostinskému přijdou hosté, smekne čepici a je jim zcela k službám, ale váš krčmář si jde na dříví a krčmářka neotevře! Tohle je chata Krále Alexandra? Kdyby král vě­ děl, jakého tu má krčmáře, dá ho pověsit, poněvadž dělá Jugoslávii ostudu!" Těmito ostrými slovy se vybilo rozhořčení a výprava hladová a žíznivá pokračuje v cestě bludištěm pustých skal. Ve vedru zmáhají hoši cestou necestou četné horské hřbety. Okolí naprosto se liší od krajin u nás. Vypadá to tu spíše jako na měsíci, neboť planina je plná trychtýřovitých krá­ terů, oddělených od sebe rozervanými stěnami. Na dně těchto kotlů je obyčejně vchod do prostorů, kudy se ztrácí voda a odtéká podzemními chodbami do moře. Tu také je nahroma­ děna úrodná prsť a ve vlhčím ovzduší bují spleť tenkokmenných buků. V jejich stínu přespává výprava polední vedro. — Znovu a znovu ztrácí se cesta před mladými cestovateli a jen s největšími obtížemi nalézá Braťka znovu správný směr. V jednu chvíli nalézají uprostřed divokých skal malé hezké děvčátko, jako zakletou princeznu. Je trochu vydě­ šena, ale brzy ji několik vlídných slov uklidňuje, ochotně vede hochy do zapadlé doliny, kde její otec pachtí se na za­ rudlém políčku. Na jeho příkaz pak šplhá s hochy do příkré stráně a

175

u chaty, skryté pod převislou skalou, dává hochům k dispo­ sici balvan sněhu. Zrnitý sníh, který vysekávají domorodci v chladných jeskyních, jest jediným nápojem, který zde mají. Voda je trochu měkká, ale studená a všechny velmi osvěžuje. Potom děvčátko vede chlapce po příkrých skalách na sousední horský vrchol a ukazuje jim cestu, kudy by se mohli vrátiti k moři. Musí však ještě mnohokráte obejiti horské kotliny, než stanou v úžasné výši nad širokou hladinou mořskou. Ne­ smírné, přes 1.000 metrů vysoké stěny klesají téměř kolmo k moři a divoká stezka, plná hrubého štěrku a balvanů, klesá v tisíci zákrutech hlubokou strží k moři. Nastává úžasně obtížný sestup po štěrkovém moři. Hoši většinou běží klusem, ale pod jejich nohama sesouvají se celé plochy štěrku a Braťka musí výpravu rozděliti na ně­ kolik menších částí, neboť je nebezpečí, že kamenná lavina se utrhne a celou výpravu zasype. Však nadarmo není na jedné stěně svátý obrázek s nápisem, že před léty zasypaly tu skály 16 domorodci1. Ale jako vše, tak i toto je nakonec zdoláno a k večeru výprava odpočívá na úpatí skalných stěn. Všichni vrátili se se zdravými údy, jenom kecky mají značné díry a mnozí mají důkladně otlačené nohy. V malé vsi Velobrdo marně shánějí něco k jídlu. Dvě krčmy posledního řádu jsou za­ vřeny a ani víno není možno zde koupiti. Nezbývá tedy nc jiného, než poslední část cesty uraziti s hladovým ža­ ludkem. Zato večer, když dorazí výprava na loď, přichystaná je důkladná večeře. Za všeobecného veselí a rozjaření líčí hoši vzájemně své dojmy. Ti, kdo byli zanecháni jako stráž na lodi, zažili také řadu vzrušujících chvil, neboť před po­ lednem zdvihl se divoký vítr. Bílé hřebeny bičovaného moře viděla výprava už s vrcholu horstva. Bylo nebezpečí, že Gospa se rozbije o nábřeží. Lodníci, kteří byli právě ve městě, přiběhli velmi uděšeni a jen s největšími obtížemi po­ dařilo se Gospu upevniti v bezpečné vzdálenosti od pobřeží. Sousední jachta amerického milionáře, která vedle Gospy

176

kotvila, byla ve stejném nebezpečí a ohrožovala dokonce Gospu s druhé strany. Nyní však již je vše v pořádku, jen moře se divoce vzdouvá a je pochybno, zda příští den bude možno nastoupiti další cestu. Ačkoli hoši jsou dosti unaveni, přece musí znovu a znovu odpovídati na množství dotazů zvědavých lázeňských hostů. Přicházejí také jihoslovanští skauti a zvou hochy k návštěvě táborového ohně. Pozvání nutno odmítnouti pro únavu hochů, ale smluvena návštěva jihoslovanského tábora na ráno.

U kapitánského stolku.

177

p

I mladá Italie horlivě si hledí moře.

178

Znavená

křídla.

14. července 1934. Dva týdny je už Gospa na cestě. Jakoby ji to nepře­ tržité potulování znavovalo: denní výkony jsou menší a men­ ší. Posuďte: Osičenica— Split 34 km, Split— Omiš 24 km, Omiš—Makarská 35 km a dnes Makarská—Igrane pouze 17 km! Dnes ovšem výprava dovrší první půl tisíc kilo­ metrů — slušný to výkon mladých hochů na malém plavidle! Ale jsou ještě jiné příčiny pomalé plavby. Hoši, kteří v posledních dnech kotvili ve městech a více se věnovali tu­ ristice, touží opět po samotě a klidném užívání moře. Proto se jede dnes jen několik hodin a většina dne bude věnována sladkému odpočinku. Pak je to neklidné moře, jež stěžuje postup. Teprve v půl jedenácté opouští Gospa přístav Makarské a na volném moři ihned důkladně se houpá na vlnách moře, zvednutého sil­ ným větrem.

179

Před odjezdem z Makarské navštívili mladí námořníci tábor jihoslovanských skautů v pěkné zahradě a použili této příležitosti k úspěšnému „čenžování“ — výměně odznaků a jiných skautských věcí. Bublínovi dokonce podařilo se pří­ měti obtloustlého vůdce k výměně opasků, ale ještě než loď odrazila od nábřeží, přiběhl statný činovník a s nešťastnou tváří ukazoval, že Bublinův pásek na jeho bříško nestačí a vymohl si vráceni svého majetku. Gospa sleduje opět těsně pobřeží. Její motor statně zmá­ há vlny. Marině stále koupe za lodí kovovou rybu a posádka jednomyslně touží, aby se konečně „něco chytlo“ . Na palubě je hojně zásob a proto Ostříži mají snadné vaření. Chystají vepřový guláš. Pobřeží je stále hornaté, třebaže se horská hradba poně­ kud níží. Dolní pásmo, provázející moře, je pěkně zelené, pokryté borovými lesíky. Jednu chvíli míjí Gospa lázně Podgoru, kde množství českých hostí nadšeně zdraví českoslo­ venskou vlajku na vrcholu stěžně. Po poledni spouští se kotva v otevřené zátoce městečka Igrane, které stoupá terasovitě na malém mysu a v mnohém připomíná vánoční betlém. Hned po zakotvení vrhají se hoši do moře a dlouho užívají rozkoší koupele a her. Hinča mezi nimi jezdí na své nafukovací matraci. Několik domorodců přiblížilo se k lodi a jeden z nich objevil se pojednou na palubě. Funě a prskaje přelézá zá­ bradlí a beze slova kleká k malému poklopu, nahlížeje zvě­ davě do podlodí. Jeho obtloustlé nahé tělo má kolem boků jen jakýsi hadr. Kleče na všech čtyřech funí a krká — napil se patrně mořské vody při plavbě ke Gospě. Braťka energicky ho vyzývá, aby odešel, když není zván ani nežádal o vstup. Mladík obrací své hloupé oči nechápavě na posádku a zřejmě hrozně se diví, že se někdo nad jeho vpádem pozastavuje. Až mladý kapitán několika jadrnými charvatskými slovy rozsvítí mu myšlenky v zřejmě poma­ lém mozku a neznámý po chvíli váhání s hlučným zafuněním vrhne se do moře a rozrazí břichem hladinu, až třeskně se rozstřikne. K večeru uklízí se na lodi od základu. Braťka poslal

180

družiny na břeh, svíticí bělostným kamením. Hoši postavili si tu ze stanových pláten jakýsi přístřešek a hrají a čtou v jeho atínu. Na lodi zůstává vždy pouze jediné mužstvo a teprve, když svou práci skončí, vystřídá se s jinými. Večer je zase jednou beseda na zádi a hojně se zpívá. Také starý kapitán se připojuje a vzpomínaje na Split, učí hochy dalmatské písni: „Marjane, Marjane, u Marjan su dráče, doči du nan pivat, Lužke golužače. Marjane, Marjane, u Marjan su Dolci u tebi se goju varošany momci. Marjane, Marjane, što borjak neviješ, il si prislovojen, il te volja nie.“ Písnička vzpomíná splitského předměstí Marjanu, kde má kapitán svůj domek a chválí chlapíky tohoto místa. Děda Marině nechce zůstat pozadu a tak tichým, trochu puklým hlasem zpívá: „Jedan malý brodič u sredu je konala, poznán ga po jedru jer san ga od kala. Svaku trefu žicu zlaton indorala.“ Písničky jsou ve splitském nářečí a proto Braťka jen s obtížemi luští, co znamenají a když si je zapisuje, není si jist, zda neudělal chybu. V noci krouží kol Gospy rybářské loďstvo se světly. Rybáři se musí přičinit, aby využitkovali zbytku temných nocí, neboť měsíc stále více vyplňuje noc svým stříbrným světlem.

181

Na zádi u kormidla. Louskáček řidí loď, Nibovaka studuje mapu.

182

Divoká

bouře.

15. července 1934. Po včerejším dlouhém odpočinku začíná život na lodi velmi záhy. O čtvrté hodině ranní mužstvo Vlků, kteří mají službu, vyjíždějí s lodí na moře a když slunce vychází, vstá­ vá ostatní posádka. Poněvadž je bezvětří, jede se opět na motor, nejprve podle pobřeží a potom napříč hvarským prů­ livem k mysu Sv. Jurja na východní straně ostrova Hvaru. Je krásné ráno, moře je klidné, ale na obloze tu a tam obje­ vují se mračné kupy, které jednak věští horký den, jednak neslibují příliš stálou pohodu. S hladovým žaludkem vjíždí výprava do ubohého městeč­ ka Sučuraje. Ačkoliv je časně, na molu čeká obyvatelstvo, mezi nimi řada Sokolů v krojích. Zatím co ostříži snaží se něco nakoupiti, zejména mléko, vjíždí do přístavu parník, na jehož palubě hraje hudba a tísní se množství Sokolů. Je­ dou na župní sjezd do Makarské. — Nákup v městečku ne­ byl šťastný a proto k snídani je pouze černá káva a chléb

183

s paštikou. Poněvadž však ostříži koupili slepice, bude k obě­ du slepičí polévka a brambory s rajskou omáčkou. Další cesta vede těsně podél jižního břehu ostrova Hvaru neretvanským průlivem. Za lodí opět točí se kovová ryba a námořníci i skauti pátravým zrakem pohlížejí k četným ma­ lým a skalnatým zálivům ostrova, zda z nich nevyrazí za ná­ vnadou toužený zubatec. A le marně! Konečně Gospa opouští H var a kříží průliv směrem na mys Gomena, kde na nejzá­ padnějším výběžku hornatého poloostrova Pelješace stojí dů­ ležitý maják. Hoši vzpomínají krásných chvil, prožitých na pustých ostrovech střední Dalmacie a v osamělé zátoce Osičenici a proto brzy je rozhodnuto, že dnes prožijí něco podobného. Gospa brzy zatáčí do rozsáhlé zátoky Luka na Pelješaci a vyhazuje kotvu asi sto metrů od severního pobřeží. Zátoku obklopují nevysoké povlovné stráně, pokryté hustými křo­ visky, jež postupně mění se v nízké borové lesíky. Zátoka je tichá, opuštěná, jen daleko v jižní její části bělá se několik domků a poblíže místa, kde Gospa kotví, je pěkné stavení zarostlé zelení. Tu bydlí jakýsi jihoslovanský Američan a když hoši jedou k němu pro vodu, vítá je velmi srdečně. Vrací se s darovanými rybami, mezi nimiž je úhoř asi půl metru dlouhý. Z rybek podle návodu starého Marině připravují hoši k večeři brodetto a při kuchání úhoře nacházejí v jeho žaludku tři malé rybky. Od Američana také zakoupili velmi levně vonné bílé víno. Na břehu mezi křovinami a balvany postavili hoši opět stan a tak část výpravy žije na lodi, část tráví tiché hodiny na opuštěném břehu. Také lodníci těší se z klidu a starý ka­ pitán napnul si na zádi síťovou houpačku a v ní klímá. Od­ poledne od půl třetí do čtyř nařídil Braťka mlčení (výborné cvičení v sebeovládání) a tak po celé půl druhé hodiny není slyšet ani slůvka. Všem hochům se to líbí. Je ostatně věru zapotřebí, aby -si jednou důkladně odpočinulo nejenom tělo, ale i nervy. Po svačině nastává všeobecné oživení a pořádají se žer­ tovné závody. Plove se jednou kolem lodi a to nejprve na prsou, při čemž plavec musí mezi koleny udržet kopací míč.

184

Je tu velmi mnoho humoristických scén, neboť hoši mohli plovati pouze rukama a nohám co chvíli unikne kluzký míč. Druhé číslo, plování na znaku se založenými rukama, vyža­ duje více úsilného napětí. Tu Mandaru potkává tragická věc: Když plove k zádi lodi, vypustí mladý kapitán, který v podlodí čistí motor, do vody zbytky spáleného oleje a Mandara v zápalu boje dostává se do této špíny. Když vyleze na pa­

lubu, je skvrnitý jako po morové nemoci a z jeho světlých vlasů na mnohých místech jsou neurčité hnědočerné chomáče. Teprve po úsilném mytí je opět podoben světu. Nedělal si však z příhody mnoho, neboť v závodě má velmi dobrý čas. Poslední číslo je nejdramatičtější a o jeho zdar přičinil se především Hinča, který obětavě zapůjčil svoji nafukovací matraci. Úkolem je na dané znamení vylézti ve vodě na matraci a rukama pohánět ji kolem celé lodi jako maňásek. Ti, kdo zůstali na zádi tohoto vratkého plavidla, mohou si sice trochu pomáhati nohama, ale nevidí na cestu, neboť zdvi­ žená příď matrace zcela zakrývá jim hlavu. Jiní, kteří po12 Gospa Poišana

185

polezli dále, potápí se zase hlavou do more, zatím co nohy zoufale mávají ve vzduchu, jsouce nadnášeny vzduchovým polštářem. Několikráte se také stane, zejména při otáčce ko­ lem přídi lodě, že divoká matrace svého jezdce shodí za nad­ šeného křiku diváků, kteří po palubě Gospy vzrušeně pobíhají. Konečný výsledek: v třídě nejmladších je první Zdeněk, druhý René a třetí Vapiti. Ve střední vítězí Tavi, za ním jsou Pampeliška a Mandara. Nejlepší mezi starými je Loula, druhý Jonák, třetí Habr. Před večerem vytaženy sítě, jež ráno položeny k pobřeží, ale nechytila se ani rybička. K večeru stále více houstnou mračné hrady na obloze a není pochyby, že v noci přijde bouře. V dusném vedru zapadá slunce v zácloně temných roztrhaných mraků. Na Gospě vykonány všechny přípravy, aby bouře nezpůsobila škod. Položena velká reservní kotva, plátěné střechy nad palubou staženy, police na palubě oba­ leny stanovými plátny a u středního stěžně postaven z pla­ chet nízký stan, v němž budou spáti ti, kdo nechtí se tísniti v podlodí. O deváté hodině za velikého blýskání spouští se mírný déšť a pak nepřetržitě po mnoho hodin je nebe v jediném ohni. Bouřlivé mraky odcházejí směrem k vysokým štítům pohoří Vipery na Pelješaci. Občas bouře trošičku utichne, ale znovu a znovu se vrací. Pokud déšť dovoluje chodit na palubě, obdivují hoši nád­ herné divadlo. Trochu stísněně však uvažují, co by se stalo, kdyby blesk uhodil do některého stěžně. Loď kotví uprostřed širokého zálivu, okolní stráně jsou nízké, loď je důkladně uzemněna v moři, na lodi je kovový motor a spousta lidí: vesměs tedy věci, které blesku skýtají nejlepší podmínky. Proto Braťka se ptá lodníků, zda někdy uhodí do lodi a mladý kapitán říká, že skutečně někdy se tak stane, naposledy prý to bylo v jednom dalmatském přístavě před dvěma roky. „ A co tedy děláte, když je bouře?“ „V y myslíte, zda máme hromosvod ? To nemáme, ale modlíme se k panence Marii, aby nás ochránila.“ To ovšem Braťku příliš neuspokojuje a proto činí jiná

186

opatření. Především připravil hasicí přístroj, neboť v podlodí, kde je plno slamníků a východ pro déšť uzavřen, mohl by být požár katastrofální. Zatím loď obklopena je širokými pásy blesků. Co chvíli je krajina osvětlena jako za silného měsíčního světla, takže jsou i viděti hory na dalekých ostrovech. Občas zdvíhá se silný vichr, který žene před sebou hustou záclonu deště. Proto příklop na palubu je zatažen až na malý otvor. V podlodí je dusné vedro, hoši se potí a vzdychají. Braťka hraje na har­ moniku, aby je trochu uklidnil; hraje hodinu i dvě, až všecko pomalu usíná, kromě hlídky ovšem. Ta využívá chvil, kdy ustává liják a otvírá poklop, aby se vyměnil horký vzduch. O půlnoci vylézá na palubu kapitán a poněvadž se nebe trochu vyjasnilo, konstatuje o bouři, že „jož není“ . Avšak za chvíli přichází bouře nová, další a další, loď otáčí se na kot­ vách o 180 stupňů a houpá se na vzrůstajících vlnách. Hlídka zvyká si zvolna na hrůzné divadlo; pilně a podrobně zapisuje do lodní knihy všecky pestré zjevy tohoto nádherného pří­ rodního divadla. Ostatní posádka však tvrdě spí a nejlépe snad je těm, kteří táboří na palubě, třebaže silné závany větru občas kropí je chladným deštěm.

187

Veliká zvláštnost Dalmacie — šakal, žijící na Pelješaci.

Mořská

nemoc.

16. července 1934. Po prudké bouři se silně ochladilo. Nebe je zataženo a vane mocná bora. V osm hodin vyplouvá Gospa ze zátoky do širého průlivu Korčulského a je ihned uchopena rozbouře­ ným mořem. Takhle se dosud nikdy nehoupala! Vlny jdou s boku a tak Gospa převaluje se se strany na stranu. Obtížně vytahují Ostříži přední kosatku a hned nato vztyčují na před­ ním stěžni pomorac, skasaný na jednu ruku. Současně umlká motor. Plachty dodávají lodi trochu klidu, zvláště když otáči se přídou po vlnách. Přesto počíná řáditi mořská nemoc, a lodní kniha zaznamenává: ,,8.55 vyklání se přes palubu Vapiti a za ním hned Jonta, který je dnes nápadně ztichlý. V 9.10 bledne Karmín a při­ náší oběť moři, za minutu na to Hinča a v 9.15 světlovlasý Kim.“ Tím na štěstí oběti jsou skončeny, ačkoli i jiní z ho­

189

chů sedí zaraženě na palubě a a napětím všech sil snaží se udržeti obsah svého žaludku na správném místě. Konečně však Gospa přijíždí k ústí průlivu Pelješackého a projíždí úžinou mezi ostrůvky Velkou a Malou Kněžou. Moře v závětří pevniny je mnohem klidnější a rázem vrací se život na palubu. Průliv oživuje několik parníků a na východě objevuje se krásné městečko Korčula. Na polo­ ostrově v rámci mocných hradeb, zdvihá se kupa kamenných domů a nad nimi štíhlá krásná věž kostela svátého Marka. V přístavě tak není možno zakotviti, neboť bouřlivé vlny vnikají až k pobřežní hrázi a Gospa nenalezla by tu bez­ pečného útulku. Proto objíždí poloostrov a za stálého lavíro­ vání vniká do hluboké zátoky Luka, kde je poněkud klidněji Při tomto křižování neustále zní varovné „čuvajte glave!“ , neboť je co chvíli nutno přehazovati plachty. Konečně v půl jedenácté spouští se kotva a kapitán velí: „Momci, pola simo, pola tamo. Spušťajte jadra!“ Hoši, rozděleni na dvě části, spoušti tedy plachty a natahují nad palubou plátěnou střechu. Gospa houpe se silně na dlouhých vlnách, neboť bóra vzdouvá hladinu stále vice. Za chvíli přijíždí jakýsi domo­ rodec na čamci a ptá se na průběh plavby. Sděluje, že před několika hodinami zvrhl se v průlivu člun a posádka se uto­ pila. Kromě kuchařů přeplavují se všichni ostatní hoši na po­ břeží a ve vycházkovém kroji kráčí k prohlídce města. Je starobylé a v jeho úzkých uličkiách je viděti mnoho pozoru­ hodného. Poněvadž každoročně tu žije mnoho cizinců, lze tu v obchodech dostati poměrně dobré potraviny a nákup Ostřížů setkává se tedy s výsledkem. Rackové, kteří zůstali na lodi, mají dosti práce, neboť musí upevniti loď ještě jedním lanem ke břehu, aby pevněji seděla na vlnách a nebyla hozena na pobřeží. Poněvadž na Korčule je na letním bytě řada Čechů, není Gospa ušetřena zvědavých návštěv. Jeden z nich chová se zvláště neomaleně a prohlašuje se za bývalého skauta. Hoši mu to nevěří a velmi energicky se ho zbyli. Odpoledne ubíhá v bezděčném lenošení. Na palubě hrají se hry, čte se a včerejší hlídky spějí. Večer se zpívá. Noc

190

je neklidná. Gospa přeskakuje ve vlnách, čluny u pobřeží skřípají a třou se o sebe, na všech lodích jsou námořníci vzhůru. Stále prší a vítr zanáší déšť pod palubní střechu. Jonta po půlnoci zapisuje do lodní knihy, že „spáči na pa­ lubě se asi přejedli, neboť mlátí s sebou, hekají a funí“ . O 2. hodině v noci jest třeba znovu přitáhnouti lana. Vítr hvízdá v lanoví a palubní spáči musí se stěhovati před deš­ těm. Bora řádí celou noc a sráží teplotu pod dvacet stupňů. K ránu konečně přestává pršet a vítr trochu slábne.

Město Korčula.

V zajetí

bouřlivého

moře.

17. července 1934. Posádka Gospy se stává netrpělivou. Vzbouřené moře ne­ dovoluje opustiti přístav, silná bora vane právě proti ústí zá­ livu a tak loď nečinně se houpá u pobřeží. Také den je ne­ vlídný, je chladno a nárazovitý vítr přináší dešťové přeháňky. Námořníci ovšem musí býti trpěliví a proto Braťka podle toho zařizuje program. Na lodi je stále co upravovat a Vlci tedy uklízejí důklad­ ně kuchyň a Ostříži palubu. Rackové jsou vysláni do města nakupovat. Ve volné chvíli dopisují se deníky a píšou obšírná psaní domů. Z dlouhé chvíle ovšem také důkladně se jí. K po­ lednímu přijíždí před Korčulu velký americký parník, vezoucí turistickou výpravu po Středozemním moři. Zůstává daleko od pobřeží a jeho motorové čluny převážejí jen několik od­ vážlivců na břeh; ostatním turistům nechce se do vzbouře­ ných vln. Po poledni vše odpočívá. Dušan usnul na palubě s po­ otevřenými ústy a pohotový Puňťa stočil ihned z papíru ja ­ koby cigaretu a dal ji Dušanovi mezi rty. Celá řada hlav se

193

Nad městem Korčulou. V pozadí poloostrov Pelješac. Na tomto místě za světové války byla postavena těžká děla, aby uzavírala tuto důležitou úžinu.

sklání nyní nad Dušanem a s tlumeným smíchem sleduje, jak Dušan odfukuje a jak se mu papír v ústech kroutí. Konečně to nemohou vydržet a budí Dušana, který v hrozných rozpa­ cích — jak jen on to dovede — hledí na domnělou cigaretu a potom se sápe na Puňťu. Když se posádka trochu uklidnila po boji mezi Puňťou a Dušanem, vydává se na cestu do okolí města. Po stezkách krásného borového lesa vystupují na kopce nad Korčulou. Nacházejí tu uprostřed skal a houštin betonové základy, na nichž za světové války byja usazena těžká děla, chránící mořské úžiny. Odtud je krásný pohled na město, rozbouřený průliv a vysoký poloostrov Pelješac v pozadí, na jehož strmých a divokých horách žijí dosud šakalové. Na východ zahlédne zrak řadu ostrovů a ve veliké dálce lesnatý ostrov Míjet. Odtud je také pěkný pohled na prostrannou zátoku

194

Pokračování vedlejšího obrazu. Zátoka Luka, v níž kotví Gospa. Dále úžiny u ostrova Badije a Vrniku, kam Gospa v boře prokličkovala.

Luka, kde kotví Gospa. Zpáteční cesta do města vede kolem starodávného hřbitova a stromořadím nádherných cypřišů tři sta roků starých. Ke čtvrté hodině, když hoši se vrátili na loď, dává Braťka rozkaz k odjezdu. Není ovšem možno odvážiti se delší plavby, je však nutno změniti prostředí, aby nálada hochů neklesla. Proto po dohodě s kapitánem rozhodnuto zajeti do nedaleké zátoky poblíže Lumbardy. Motor zabírá plnou silou a dere se proti vlnám, jež jsou tím větší, čím více loď vyjíždí ze zátoky. Slunce svítí, moře je krásně zbarveno do temně zelena a zpě­ něné hřebeny vln bíle svítí. Objevuje se duha a kapitán věští na příští den pěkné počasí a cituje italské přísloví: „Areo di serra, belle tempo si espera.“ Hoši sedí tiše na vhodných místech paluby, přidržují se, aby nebyli vymrštěni při náhlém skoku lodě. Bora čechrá jim

195

vlasy a starému Marině odnesla slamák. Na štěstí jej včas chytili než zalétl do moře. Gospa jede hrozně pomalu, skoro se zdá, že dozadu. V ítr stále vzrůstá, hvízdá kol stěžftů, chvě­ jící se lana klepou o sebe. Vlny rozbíjejí se o příď a konečně stříkají přes palubu. Ale přece jen dosažen mys, na jehož skalisku týčí se bílý kříž. Těchto křížů je tu řada, zejména na sousedním ostrovu Badija, a značí místa, kde ztroskotaly lodě a zahynuli ná­ mořníci. Gospa mění směr k jihu a ubíhá po větru do úžiny mezi Korčulou a lesnatou Badijou, kde se ukrývá uprostřed temné zeleně velký františkánský klášter. Konečně o šesté hodině vyhazuje Gospa kotvy u ostrůvku Vrniku. Poněvadž musí zůstat celou noc na velikých vlnách, je po prvé použita veliká kotva a kromě toho dvěma lany přitažena loď k po­ břežním skalám. Pak nastupují Lišky do čamce a potácejíce se po vlnách, jedou se soudky pro vodu. N a ostrově Vmiku jsou proslulé lomy krásného bílého mramoru, z nichž již staří Římané sta­ věli své paláce. Poblíž těchto lomů je zamčená pumpa — voda všude tu je vzácností — ale žádosti Cechů o vodu je s ochotou vyhověno. Po návratu vydávají se Lišky na od­ vážnou pouť do veliké vesnice Lumbardy, aby nakoupili. Musí na malém čamci překřížiti rozbouřený záliv a skoro se někdy zdá, že nedojedou a vyklopí se — do moře. Avšak je s nimi mladý kapitán, který obratně točí kormidlem a hromovým hlasem pobízí veslaře k velikému výkonu. Na palubě Rackové připravují večeři a tu nastává velká tragedie. Mají býti k večeři vajíčka na mícháno a hoši roz­ bíjejí je do kotle. Je jich rozbito už šedesát, ale když Kremle rozbíjí jednašedesáté, baví se a nedává pozor. A tak hodí do vzácné směsi hanebně páchnoucího pukavce a nastává vzru­ šený nářek ostatních kuchařů. Kremle sice slibuje nahraditi škodu, ale když tolik vzácných vajec musí býti vylito do moře! N a štěstí zásoba vajec je značná a tak večeře je podle očekávání, Kremle však už dnes ke kotli nesmí! Večer prosvítá mezi mraky stříbrný srpek měsíce. Velmi silný vítr stále ještě píská v lanoví, ale zdá se, že nastává

196

obrat v počasí. Třebaže se loď celou noc potácí na vlnách, přece nikomu to nevadí. Už odpoledne ve vlnobití Pelješackého kanálu dokázali hoši, že včerejší mořská nemoc byla jen zjevem přechodným. Dnes v noci spí zvláště zdravě, neboť poklop do podlodí je zcela otevřen a chladná bora dovoluje široko a hluboce dýchati. Jen noční hlídka halí se do tepláků a plachty, zvláště když občas trochu mží.

197

Příjemné loupání brambor.

198

Na

ostrov

Míjet.

18. července 1934. A zas je krásný den! Gospa spěchá po širém, modrém moři s novou radostí vpřed. Tři bouřlivé dny jakoby setřely cestovní únavu. Dlouhé vlny, poslední stopa včerejšího roz­ bouřeného moře, kymácejí lodí. Jsou dlouhé 6— 8 m a smě­ řují od západu, kde v modravé dálce koupají se v moři ital­ ské ostrovy Lagosta. Vítr pleská v plachtách a přehazuje je se strany na stranu. Po deváté hodině roste severozápadní vítr a pohání Gospu přímo od zadu, takže jede velmi rychle. Zdvihá také drobnější vlnky, jež se kříží s velikými vlnami včerejšími. Loď se s počátku převaluje s boku na bok a od špičky k zádi dosti nepříjemně, ale s rostoucím větrem se uklidňuje.

199

Hoši, kteří v minulých dnech chodili oblečeni v teplácích, vyhřívají se zase na sluníčku, jež se dosti rychle vy ­ maňuje z bílých oblaků. Kapitán na přídi má lodnickou školu s Vlky, Ostříži smaží jablka jako desert k obědu. N a severu září holé hřbety ostrova Pelješace. Před přídí vyrůstá z moře tmavý lesnatý ostrov Míjet. Za poledne při­ bližuje se Gospa ostrovu tak, že vniká do úzké úžiny a mizí v krásném chráněném přístavu Porto Palačo.

Zátoka Porto Palačo. Klidná vodní hladina obklopena je se tří stran strmými stráněmi, pokrytými bujným borovým lesem. Na severový­ chodě kryje přístav řada skalnatých ostrovů, mezi nimiž úzké úžiny nedovolí vlnám rušiti hluboký klid tohoto krás­ ného zákoutí. N a jihu zátoky jest několik chat, u nichž kotví škuner a nakládá dříví. Tu také se tyčí tisícileté zříceniny velikého římského domu, v němž žil ve vyhnanství kterýsi římský básník a napsal básnické dílo o lovu, rybaření a ptáčnictví.

200

Než Gospa najde v přístavě nejkrásnější a nejosamělejší místo, „bordižá“ proti větru v ostrých serpentinách. Horké poledne ztráveno v moři a pod úkrytem plachet. Už po čtrnácté hodině však vydává se téměř celá posádka na cestu do nitra ostrova. Tam ukrývá ae veliké jezero, které prý má sladkou vodu. Poněvadž je třeba práti, béřou hoši do tlumoků svoje prádlo, aby svůj cestovatelský zájem spojili s touto užitečnou prací.

Ostrov Míjet jest mezi dalmatskými ostrovy opravdovou výjimkou. Jeho původ je sopečný a ještě v nedávné době ozvalo se zde zemětřesení. Je velmi řídce obydlen, divoce rozerván skalními roklemi a zejména v této západní části porostlý nádhernými lesy. Vyskytují se tu také veliké zmije jako ruka silné a lodník Marině vypravuje, jak před léty byl jimi vyděšen a utíkal půl hodiny v největším chvatu až do vesnice.

13 Gospa Poišana

201

Ačkoliv je značné vedro, procházka vonícím lesem je nádherná a skytá řadu překvapujících pohledů do divokých roklí a krásných zákoutí středomořských lesů. Když výprava dostoupí nejvyášiho bodu mezi severním a jižním pobřežím ostrova otevírá se jí pohled na rozsáhlé jezero, jehož jed­ notlivé zátoky mizí za záclonou temných borových lesů. Uprostřed jezera vynořuje se malý ostrůvek, na němž v hlu­ bokém klidu a míru krčí se staletý klášter. Ještě než sestoupí k jezeru, objevují hoši studnu. Voda její je sice teplá, ale v suchém vedru velmi vítanát. Zatím co u tohoto osvěžujícího zdroje odpočívají, přichází malé děvčátko, ženoucí před sebou oslíka se soudky na vodu. Jde z vesnice jistě půl hodiny vzdálené, ale nemá strachu. Je jen trošku rozpačité, když hoši ochotně pomáhají mu naplniti soudky a potom toto těžké břímě upevňují stateč­ nému oslíku na hřbet. Skauti mají ze svého dobrého skutku radost a s uspokojením se dívají za malou domorodkou, jež po chvíli s oslíkem mizí v houštinách lesa. Je pozdní odpoledne, když výprava přichází na skály, vroubící mlčenlivé jezero. V několika chatách rybářů se hoši k svému zklamání dozvídají, že jezero je spojeno s mořem pravděpodobně také podzemními průchody a proto jeho voda je slaná. Nadarmo tedy podnikli tuto cestu? Avšak nikoli, jedinečná krása krajiny sama již dostatečně odměnila jejich namáhavý pochod. Výprava pokouší se také o spížování a proto Braťka, vyptává se domorodců, co by mohli prodati. Má štěstí. Jezero je velmi bohaté na ryby a jeden z rybářů vede hochy k malé jeskyni, spola zatopené vodou, kde přechovává svoje úlovky. Hoši jsou překvapeni pohledem do nitra jeskyůky. Veliké ryby, obrovští raci a krabové hemží se v malé vodní nádrži. Braťka kupuje jednu asi 6 kg těžkou rybu, kterou domo­ rodec nazývá kerňa (Perca gigas) a pak velikého humra. Ve skalnaté dolině v nitru ostrova ukrývá se vesnice Govedari a skauti na zpáteční pouti jdou raději delší cestou, jen aby se tu mohli pokusiti o nový nákup. Kamenné domky vesnice, terasovitě rozházené na skalnatém úbočí, připomí­

202

nají živě vesnice italské. Rovněž i domorodci svou tmavou pletí, živou řečí a posuňky a ve značné míře i nečistotou přibližují se k italským domorodcům. Obchodní jednání je živé, výsledkem jeho je však pouze nákup značného množství jablek, které domorodec přiveze na loď na mezku.

Uvazování krivonosace k baštonu.

Výprava vrací se již při západu slunce a je ovšem v í­ tána s radostí. Zejména veliká ryba je obdivována. Nyní však teprve nastává hlavní práce. Ostříži za pomoci Marina a domorodce, který přivezl jablka, upravují rybu. Jen její hlava vyplňuje celý kotel. Ryba rozřezána jest na kusy a

203

vaří se z ní polévka. Všude je eítití rybina a bude trvat delší dobu, než nádobí ztratí tento typický zápach. Hoši zatím se vykoupali. Někteří rozprostřeli na zvý­ šené zádi pokrývku a hrají „blechy“ . Koštěná kolečka skáčou hbitě do krabičky i vedle a mladý kapitán to se zájmem pozoruje. Pak je zlákán chlapci, aby zkusil také svoje štěstí. Avšak jeho těžká ruka jde na to příliš energicky a tak „blechy“ rozletují se k veselosti chlapců po celé palubě. N a konec se kapitán dopáleně vzdává další hrv. V půl deváté se již zcela setmělo. Kuchaři na přídi kupí se kol plotny a vypravují si historky. Ostatní sesedli se na zádi a zpívají za doprovodu harmoniky a kytary. Měsíc za­ lévá svým jasným světlem celou zátoku, tak zcela odříz­ nutou od ostatního světa. V dokonalém souzvuku končí tento krásný den.

204

K ponorné

řece.

19. července 1934.

Záhy z rána opouští Gospa pohostinný přístav. Vítr zcela ulehl a plachty Gospy jej ztěží zachytí, pokud nevyjede z bludiště ostrůvků na širé moře. Poněvadž nafty je namále, je nutno Gospu vyvléci člunem. Jirka a Robin usedají k ves­ lům čamace, Gospa přitažena lanem a nyní nastává to, co se zdálo z počátku hochům nemožné: Gospa váhavě dává se v běh za drobným člunem a oba hoši, třeba s vynaložením veškerých sil, táhnou celou výpravu z přístavu. Je to opravdu těžká práce, vždyť vlek trvá přes 1% hodiny! Ale Jirka a Robin, když se vrací na palubu, nejsou niiak rozmrzeni, naopak hrdi na to, že dělají něco, co ostatním hochům dosud dopřáno nebylo. Ale i na palubě mají kuchaři těžkou práci. Snídaně je velmi zpožděna, protože nádoby silně páchnou rybinou a teprve po mnohém umývání podařilo se věc snesitelně upraviti.

205

Gospa je opět na volném moři. Zůstává však těsně při severním pobřeží divokého ostrova Mljetu. Rackové stále ob­ letuji loď a naříkavě křičí. Vítr se zdvihá, plachty jdou vzhůru, loď se počíná houpati. Plavba je klidná, pohoda velmi krásná, na lodi panuje čilý ruch.

Klidné chvíle nad knihou. Uklízí se důkladně paluba i podlodí, později začíná lodnický kurs. Hoši, kteří mají volno, sedí v koutkách paluby a horlivě čtou. Někteří mají po rybí stravě žaludeční obtíže a lékárna vydá dnes hodně živočišného uhlí. Během dne vítr roste. Před polednem nastala drama­ tická chvíle, když Rysův krásný polštářek spadl do moře. Sidi s Hinčou vrhají se do čamace a veslují pro něj. Poně­ vadž Gospa pod dobrým větrem jede rychle vpřed, brzy by

206

jim ujela a proto velikým obloukem vrací se k místu, kde bílý člunek záchranců houpá se na mořských vlnách. Věc šťastně skončena, hoši měli příležitost učiti se rychlým obratům lodi. Gospa míří východním směrem a není již daleko od krásné metropole jižní Dalmacie, Dubrovníku. Avšak nad pobřežními horami, zrovna před přídí lodi, rostou bouřlivé mraky a stále zesilující vítr a rostoucí moře předpovídají, že bouře není vzdálena. Po poledni vjíždí Gospa s velikou

Kolem Gruže do ústí řeky Ombly. rychlostí do úzké úžiny, zvané Bocca Falsa a tu ji dohání krásný italský parník Morossini. Je třeba jisté opatrnosti, aby naše plachetnice nepřiblížila se v úzkém prostoru příliš k nebezpečnému sousedu. Jak roste vítr, rostou také vlny, Gospa Poišana skáče po jejich hřbetech a povážlivě se houpá. Posádka lodi, kro­ mě družiny Vlků, která obsluhuje plachty, sedí na přídi nebo na zádi, aby nepřekážela za této obtížné situace. Když však

207

ke čtvrté hodině přibližuje se Gospa k ostrovu Lopudu, vítr pojednou ulehá. Je to známkou, že bouřka jest velmi blízko a skutečně také velká hradba oblaků roztahuje se k vrcholu nebe. Je nejvyšší čas, aby Gospa dosáhla přístavu a proto zapálen motor. Moře oživuje parníky i plachetními loděmi a to tím více, čím blíže je Gospa velkému přístavu gružskému. Za horkého podvečera, kdy bouřlivé mraky vrhají po­ divuhodné žlutobílé osvětlení na krajinu, míjí Gospa Gruž a zahýbá do ústí řeky Ombly. Hoši jsou na palubě již v plném kroji a pozdravují se zájmem protijedoucí přepychový italský parník Francesco Morossini, který Gospu důkladně pohoupal na svých vlnách. Opatrně postupuje nyní Gospa proti toku řeky Ombly. Ačkoliv její tok jest sotva 5 km dlouhý, má značnou šíři a Gospa může proniknouti téměř až k pramenům. Ombla je řeka ponorná a vyráží s mohutnou silou i v překvapující velikosti z obrovské jeskyně v pobřežním horstvu. Je prý vlastně ústím řeky Trebinjčice, která v Bosně dosahuje délky mnoha kilometrů, ale pak se pojednou záhadně ztrácí pod zem. Hoši chtějí se jednak podívati na jeskynní zřídlo a pak v sladkých vodách řeky čistě si vyprati, než navštíví přepy­ chový Dubrovník. V pět hodin odpoledne zakotvuje loď u nábřeží, nedaleko mlýnů, jež stojí před jeskyní, z níž vytéká Ombla. Ostříži vydávají se na cestu do Gruže, aby nakou­ pili, Lišky s Braťkou obhlížejí okolí, Rackové myjí a Vlci perou. Po chvíli nastává prudká vichřice, ozývá se hrom a snáší se prudký liják. N a štěstí bouře trvá jen krátko. Stu­ dený vzduch spadlý s pobřežních hor příjemně ochladil ovzduší. Nedaleko kotviště Gospy jsou veliké vinné sklepy, které hoši se zájmem prohlížejí. V tajemném přítmí velikých sálů stojí obrovské sudy, v nichž by si menší rodina mohla zaříditi svoji domácnost. Typický zápach naplňuje vzduch. Půda je kluzká od rozlitého vína. Největší vzácností je víno „Zlatna Kaplica“ a mnozi hoši kupuji je rodičům na památku.

208

Večeře je přepychová. Z velikého humra připravily Lišky hojně majonesy a k večeři jsou obložené chlebíčky, což při­ jali všichni hoši s nadšením. O zábavu starají se večer Rac­ kové, kteří velmi bouřlivě debatují o systému, jak střídati hlídky. Ostatní hoši snaží se poznámkami debatu ještě zvýáiti a teprve po chvíli rozkohoutění Rackové poznávají, že vlastně jsou pro zábavu všech, a debata končí rychlým smírem. Večer je tak krásný, že se hochům nechce spáti. Skoro do půlnoci procházejí se po cestě kolem řeky. Měsíc občas vysvitne z mraků a naplní horské údolí, zarostlé bujnou ze­ lení a vysokými tmavými cypřiši, tajemným stříbrným še­ rem. Jez od ústí jeskyně silně hučí. Hoši zpívají a netopýři obletují jejich hlavy. Z vesnice občas zalétne sem vytí a ště­ kot psů.

209

Praní prádla na Omble.

210

Do

Dubrovníka. 20. července 1934.

Sluneční dopoledne zastihuje chlapce v práci, jež vyhlíží dosti komicky. Na pobřeží řeky roztroušeny jsou hloučky, obklopené prádlem a mydlinkami. Hoši se vzájemně drhnou, na chvilenku skáčí do ledové vody řeky Ombly, pak pouští se v zápas s košilemi, trenýrkami, ručníky, čepičkami a ji­ nými součástkami oděvu. Mydlí zuřivě, usilovně drhnou kar­ táčem a pak proplachují ve vodě. Za chvíli se na Gospě třepotá v prudkém slunci několik řad vlajkosláv bělostného prádla. Na řece pluje zvolna bárka, z niž rybáři chytají ryby harpunou za značného zájmu chlapců. Vlci smaží řízky a libá vůně šíří se od Gospy k pracujícím. Také momári bu­ dou míti něco dobrého k obědu. S paluby visí na provaze

211

již několik hodin kus sušené tresky a máčí se ve vodě, aby změkla. Přesně v poledne odráží Gospa od nábřeží a hnána mo, torem zvolna jede k ústí řeky. Panoráma krásných zahrad; nad nimiž jako hradba táhnou se pusté hřbety kopců, zvolna se vzdaluje a po levici objevuje se na chvíli živý přístav Gruže. Asi po hodině projíždí Gospa opatrně úžinou mezi poloostrovem Lapadem a skalnatými ostrůvky, táhnoucími se jako nebezpečná hráz daleko do moře. Siré moře bez hranic září nyní v horkém poledním slunci před přídí Gospy. Loď drží se však pobřeží a zvolna obe­ plouvá rozsáhlý poloostrov, na němž nejprve rozkládají se vily, obklopené bujným jižním rostlinstvem a pozdčji se ob­ jeví mocné hradby slavného Dubrovníka. V půl druhé vjíždí Gospa do starého dubrovnického pří­ stavu a kotví u starého, trochu rozvaleného mola. Poněvadž spojení s pevninou je pouze člunem, bude výprava dobře chráněna před zvědavostí obyvatelů města. Je veliké vedro a posádka tedy odpočívá a klímá pod plachtami na palubě. Teprve po čtvrté hodině vypravuje se člunem do města a je ihned středem pozornosti jak domo­ rodců, tak i především velmi četných zdejších cizinců. Když zástup opálených chlapců v uniformách, jež po včerejším praní září bělostí, prochází se po hlavní třídě starodávného města, hlásí se k nim řada Čechů. Setkávají se také s ně­ meckými a s polskými skauty. A jaký kontrast! Zatím co čeští hoši volně se pohybují ve vzdušném a čistém svém kroji, jsou polští skauti v těžkých manchestrových a flane­ lových uniformách, prosáklých potem a pokrytých prachem jejich pevninského tábora. Dubrovník jest velmi vděčným turistickým místem a mladí námořníci dovedou to také náležitě oceniti. K večeru podnikají procházku po starodávných hradbách, jež obklo­ pují město a poskytují nejvýš zajímavý pohled do spleti úzkých uliček, na množství památných staveb, do daleka na neobsáhlé moře i na strmé pusté hory, jež hradí město na severu. SlunGe již dávno zapadlo a na moře snáší se

212

večerní soumrak, když z jižních hradeb pozorují zábavnou hru vyskakujících delfínů. Několik domorodých hochů baví se pouštěním papírových aeroplánů s vysokých hradeb do moře. Sedí tu též skupina domorodců a ve vlahém večeru živě se baví o chlapecké výpravě.

Skauti dnes večeří v zapadlé uličce, na malé zahrádce domorodé restaurace. Okouší domorodá jídla, „ražniči“ a „čevabčiči“ , kousky osmaženého masa s okurkovým salá­ tem, který však je bez chuti. Večeři doplňuje bílý chléb a víno. Také dopoledne příštího dne věnováno je prohlídce města. Navštíven hlavní chrám, kde zrovna se koná pohřeb, jemuž asistují členové pohřebního bratrstva ve velmi malebných krojích. Vypadají náramně vznešeně), takže hoši původně se domnívají, že jsou to potomci některých zdejších šlechticů.

213

V museu, jež je zřízeno v rozsáhlé okrouhlé věži sta­ rých hradeb, podivují se především několika žralokům, u nichž je vždy připsáno, kdy a kde byli chyceni. Seznávají, že toto nebezpečí moře není vybájeno. Vždyť je tu i statný žralok, který byl před léty chycen ve starém přístavě, tedy tam, kde Gospa právě kotví. Po druhé hodině vyjíždí Gospa, hnána slabým větrem, z přístavu. Napravo zanechává lesnatý ostrůvek Lokrum, po levici provází ji vysoké pobřeží, jež za záhybem ukrývá známé lázně Kupari. Dnešni cesta Gospy není daleká. Dosud Gospa urazila 666 kilometrů a dnes k tomu přidá 15 km dalších, až zakotví v prastarém městečku Cavtatu. Cestou cvičí chlapci manévrování s plachtami a opakují to, čemu se naučili. Za velikého vedra vjíždí Gospa do cavtatského zálivu a přiráží k nábřeží, jež je vybílené vedrem a proto téměř pusté.

Starý přístav v Dubrovníku, kde kotví Gospa.

214

Lodnická škola.

Zajetí v Cavtatu. 21.— 23. července 1934. Výprava zamýšlí zůstati v Cavtatu pouze přes noc. Avšak příroda rozhodla jinak. V horkém odpoledni prvého dne odávají se hoši rozkoši koupele. K večeru jdou na prohlídku městečka, zejména starodávného hřbitova na skalnatém ostrohu. Tu jest pozoruhodná hrobka rodiny jakéhosi boha­ tého loďaře, jež tragicky během jednoho roku vyhynula. N e j­ prve zemřel otec, pak syn, dcera a nakonec zármutkem matka, jež v poslední vůli určila velikou částku na to, aby slavný jihoslovanský sochař Meštrovič zbudoval jim důstojné místo posledního odpočinku. A věru plně se to podařilo! Krásná stavba jednoduchých, ale působivých linií skrývá ještě více překvapující vnitřek. Hlas zvonu, zavěšeného upro­ střed kopule, zní celé dvě minuty po úderu srdce. Podoby ro­ dičů i obou dětí zírají v smírném klidu se stěn. Hoši pozorně

215

T

Hrobka, zbudovaná Meštrovičem. naslouchají výkladu starého kostelníka a odcházejí s hlubo­ kým dojmem. Večer je loď obklopena četnými domorodci i českou stu­ dentskou kolonií, jež tu tráví prázdniny. Když se setmí, od­ jíždějí někteří hoši na čamci dále od pobřeží, aby si zazpí­ vali nerušeni zvědavci. Za noci velmi vzrůstá jižní vítr a když příštího dne Gospai obeplouvá mys Svatého Štěpána, dostává se mezi pevninou a ostrůvkem Mercana do silného vlnobití. Mocně zmítají dlouhé a veliké vlny Gospou, jejíž motor nemůže zdolati bouřlivé moře. Po chvili je zřejmo, že by bylo spáleno množství drahé nafty, aniž by se loď dostala podstatně ku předu. Nezbývá proto nic jiného, než se vrátiti. Braťka

216

ví, že mládež touží stále po změně a proto Gospa nezajíždl do městského přístavu, nýbrž dále na druhou stranu města do širé, mělké a dobře chráněné zátoky Tichá. Tu je sou­ zeno výpravě ztráviti tři dlouhé dny. Delší tím více, že nebe je většinou jasné, slunce září a jen silný vichr prozrazuje, že cesta proti němu by byla beznadějná. Den podobá se dní: cvičení plavecká, veslařská, signa­ lizování, střídají se žerty ve vodě, se čtením a s hrami na palubě. Žaludek volá náročněji po dobrých jídlech. Pro­ to mají kuchaři plno práce. Hoši soukromě opékají si na plotně kukuřičné klasy, jež si kdesi opatřili. Rackové podnikli výpravu k Robinsonovi. Je to podivín­ ský Němec, který si při ústí nedalekého potoka uprostřed bujného rostlinstva zřídil farmu. Přes ramena rozvedeného potoka zbudoval bambusové můstky a i jinak se zařídil jako klasický Robinson. To je ovšem pro chlapce nejvýš zajímavá podívaná. Jednoho odpoledne sehrán také volleyballový zápas s místními sportovci. Hřiště je v zákoutí mezi vysokými zdmi. Má tu nevýhodu, že přes ně táhne se několik tele­ grafních drátů, na nichž míč co chvíli balancuje a po chvíli padá tam, kde je nejméně očekáván. Čeští hoši vyhrávají s převahou první set, ale druhého již se nedočkají. Horko­ krevní Jihoslované dostávají se mezi sebou do sporu, kdo má vlastně vinu na tom, že prohrávají a konečně beze slova odcházejí ze hřiště, aniž by svým hostům cokoliv vysvět­ lili. Skauti zůstávají ještě chvíli na hřišti a když si jich ni­ kdo nevšímá, vracejí se k lodi a ne příliš dobrými dojmy. Ten den naskýtá se jim též zajímavá podívaná. Neda­ leko Gospy je vytahována na souš loď asi stejné velikosti a překlopena na bok, aby dno bylo možno opraviti. Ke stěžňům ve výši asi čtyř metrů jsou přivázána lana a přitaho­ vána na břeh silnými rumpály. Loď se zvolna kloní na bok, stěžně klesají k zemi, až konečně břicho lodi objevuje se nad hladinou. Pak dělníci na člunu objíždějí spodní část lodi, čistí ji od mořského rostlinstva i měkkýšů, jež se na dřevu usadili.

14 Gospa Poišaím

217

Večery jsou vyplněny vypravováním, zpěvem a hrami. Život na lodi nijak neutuchá, třebaže loď se zmítá a točí na kotvách a prudký vichr béře volně položené věci se Etolů a přístavků.

U kuchyně.

218

Bouřlivé moře.

Do

Kotoru.

24. července 1934. Ačkoliv moře jest ještě značně rozbouřeno, spěchá Gospa statečně proti jeho vlnám směrem k jihovýchodu, majíc za dnešní cíl romantickou Boku Kotorskou. Veliké vlny, vzbu­ zené v minulých dnech jugem, ženou se proti přídi lodi, za­ tím co mestral dnes vanoucí ze zadu a z prava zdvihá vlny kratší. Loď se proto silně potácí, zejména s boku na bok. Mestral však zaléhá do plachet a pomáhá vydatně motoru. Na lodi postihuje mořská nemoc Bublina, Louskáčka i Hinču, ale těch, kdo zbledli, je ještě skoro deset. Po jisté době však mají hoši zadostiučinění, když skoro u ústí boky Kotorské dohání Gospu výletní parník. Několik cestujících drží se křečovitě zábradlí, dva nemocní leží nehybně na lehátkách paluby. Jakmile loď vniká do Boky, vlnění ustává. Hoši jsou zcela zaujati pohledy, které se jim naskýtají. N a ostrém mysu Punta ďOstro tyčí se pevnost, objevují se protiletadlová děla a reflektory. Topelský záliv se hemží hydroplány.

219

U řady hangárů cvičí námořníci na lOveslových jolách. Hydroplány vzlétají a přistávají a jsou stále sledovány pozornými zraky chlapců. Zatím co Gospa proplétá se úžinami Boky, vedro roste. Hoši se proto polévají navzájem. Poněvadž se jede nyní jen na motor, natahuje se nad palubou sluncobran. Horské stěny,

kolem zálivu stále rostoucí, odrážejí jako mohutné reflektory prudké světlo a sálavé vedro. V zelených městečkách a ves­ nicích na pobřeží tráví dovolenou řada Čechů a s nadšením zdraví československou vlajku. Těsně před polednem přijíždí Gospa do Kotoru. V nej­ prudším poledním vedru procházejí hoši mrtvým městem. Končí právě zelinářský trh a tu mají možnost zakoupiti velmi levně spousty zeleniny, neboť domorodci z okolních vesnic

220

nechtějí své produkty nositi domů a přímo se perou o skauty, aby jím za každou cenu prodali. Na lodi, která kotví nedaleko Gospy, vzniká zuřivý spor. Ozývají se rozčilené hlasy a po chvíli jeden z mužů mrští po druhém kladivem. Avšak je to jenom výraz jižního tempe­ ramentu, neboť po chvíli je zase dobře. Gospa odjíždí z Kotoru teprve ve čtyři hodiny, neboť zdržela se velmi nákupem nafty a oleje. Opakuje se ranní jízda tu širšími, tu užšími průlivy Boky a zase jest to pře­ devším vojenský život tohoto největšího válečného přístavu jihoslovanského, jež chlapce zajímá. Braťka však cestou uklá­ dá též hochům úkoly z orientace a z kormidlování, jak k to­ mu pestrost cesty dává nejlepší příležitost. V Perastu po­ zoruji hoši spoustu opuštěných paláců. Již za dva tisíce korun je tu možno dostati starodávnou budovu, ale není kupců. Když zapadá slunce za vysoké pobřežní hory, obeplouvá Gospa dva romantické ostrůvky Sv. Jiří a Sv. Panny Marie. Jeden z nich prý vznikl uměle, neboť zdejší rybáři než jedou na lov pokládají za prospěšné pomodliti se tu a vyžádati si milost boží tím, že hodí u ostrůvku kámen do moře. Tak původní skalisko vyrostlo na docela slušný ostrůvek, který Je cílem mnoha poutníků. Cvičení hydroplánů s přibývajícím večerem vzrůstá. Také posádka letadel povšimla si již mladé výpravy a s hydroplanu, nízko letícího nad Gospou, odpovídají na mávání chlap­ ců pilot i pozorovatel. Poněvadž Gospa nesmí po západu slunce opustiti Boku, zakotvuje již za šera nedaleko vojenských hangárů. Noc je tu velmi neklidná, vyplněná hukotem motorů a svitem reflektorů. Hochy to ve spánku neruší, mnozi z nich však vydrží až přes půlnoc pozorovati manévry četných letadel.

221

Druhé, a třeti část cesty.

222

K Albánii. 25. července 1934. Když hoši tvořili v Praze plány a za zimních večerů sklá­ něli své hlavy nad mapami, byl Kotor poslední metou jejich snů. Skauting naučil je věcné uvažovat a proto se neodvá­ žili stanovití si delší cestu. Jaká radost, když mohou vykonati více, než se sami nadáli a když mohou dnes zvolati: „Dále, až na hranici Albánie!“ Od časného rána pluje Gospa podél skalnatého pobřeží. Po moři, které je zoela opuštěné. Zakrývá je lehká mlha, která k západu houstne a budí klamný dojem, jako by se tam táhlo nízké pobřeží. Není to však možno, neboť tím směrem, hluboko pod obzorem, rozkládá se neviditelná Itálie. Moře je celkem klidné, slunce silně hřeje, ač je trochu tlumeno jemným závojem řas, roztahujícím se po obloze. K o­ lem lodi plují skleněné zvonce medus. Hoši by se rádi po-

223

kusili chytati zubatce na kovovou rybu, ale bylo by to marné, poněvadž je tu moře velmi hluboké a pobřeží táhne se jako jednolitá skalní zeď. A ž do výše patnácti metrů jsou na ska­ lách znatelný stopy vlnobití; musí tu býti za zimní doby, když vane jugo, velmi rozbouřené moře. N a jednom místě vystupuje útes, zvaný „Skočidjevojka“ . Z této skály skočila prý za doby tureckého panství křesťanská dívka, aby unikla pronásledování starého tureckého paši. O něco dále spadá se skal stříbrná stuha vodopádu Zagradace. Gospa jede rychle, neboť plachty jsou plně nadmuty a mimo to pomáhá motor. Proto už v půl osmé objevuje se vlevo veliká zátoka a v ní skrytá romantická Budva. Gospa však neustává ve svém běhu. Je třeba přijeti do Baru, který je cílem dnešní cesty, ještě před polednem. Je totiž sobota a pří­ stavní úřad je otevřen jen dopoledne. Později, když mestral zesílil, motor uzavřen a hoši vychut­ návají radosti tiché a při tom rychlé jízdy na plachty. Loď je nakloněna k levému boku a to má za následek, že Jirka padá se stoličky přímo na hliníkový kotel, z něhož je rázem placka. Za velikého vedra, v oslnivém světle poledního slunce při­ stává Gospa u tichého mola barského přístavu. Město je odtud daleko. Bar, od té doby co Černá Hora přestala býti samo­ statným státem, jest velmi málo navštěvován a proto v celém přístavě jsou dva, tři lidé. Jakmile jsou ukončeny přístavní formality, odcházejí hoši na rozsáhlou, bíle svítící pláž, aby užili krásného kou­ pání. Lišky přepravují se tam bílým čameem. Jen Rackové zů­ stávají na lodi, aby uvařili oběd. Ve vodě nastává hlučný rej. Dlouhé vlny, zvolna splýva­ jící na ploché pobřeží, houpají těly plavců. Písek zve ke slu­ nění, k zahrabávání ae i k zápasům. Potom hoši plují dále do moře a za hlučného výskání a pokřiku pohazují si tu míčem. N a tento radostný rej shlíží z dálky mohutné hory pla­ niny Rumie, za nimiž skrývá se tajemná Albánie. Okolo je­ jich strmých štítů táhnou bělostné oblaky a jako oslňující

224

reflektory odrážejí sluneční záři na tento překrásný kus země. Pod nimi, až k poořeží mořskému, táhne se úrodná ro­ vina, vyplněná kukuřičnými poli a prastarými olivovými háji. V pozadí rozsáhlé zátoky stojí bílý dům, bývalý letohrádek černohorského korunního prince. Konečně ozývá se hlad a hoši, dokonale uspokojení moř­ skou koupelí, vrací se na loď. Nešťastní Rackové dosud ne­ jsou s obědem hotovi. Před všeobecnou nespokojeností za­ chraňuje je jen objev, že kolem lodi plují pravá mračna ryb. Od nejmenších, které se pohybují v přísně vyrovnaných šicích, až k velikým, pestrobarevným, které zvolna vznášejí se mezi drobnou havěti. Zástupy ryb potulují se v několika poschodích nad sebou a dodržují svá pásma velmi přesně. Hoši, skloněni před okraj paluby, pozorně sledují jejich počínání a těší se ze zajímavého a mnohobarevného obrazu. Gusta pokusil se o lov a skutečně podařilo se mu vytáhnouti malou rybku. To je signálem pro ostatní, aby i oni zkusili své Štěstí, avšak bez úspěchu, neboť přístavní ryba si sotva udice všimne. Proto Hinča spouští do moře kbelík a trpělivě číhá, až zástup rybek vpluje nad něj. Pak prudce jím trhne, div ne­ spadne do vody, ale mamě. Ryby jako blesk zmizí. Nibovaka objevil na přístavní hrázi asi půl druhého metru pod hladi­ nou překrásnou barevnou mušli a snaží se ji bidlem odtrhnouti. Po mnohé námaze se mu to daří; když úlovek vytáhne nad hladinu poznává, že je to vlastně krásně rudá sasanka.

225

Jeden ze svědků starých hrdinných dnů námořních plaveb, kdy mořeplavectví bylo skutečným uměním. Tato loď vyhrála v r. 1934 v závodě plachetnic Australie-Anglie kolem mysu Hornova na trati 15.000 námoř. mil. (Foto Kodak.)

V turecké tvrzi

d mešitě.

25. července 1934. K večeru, když denní úžeh se mírní, odchází celá výprava do starého Baru, položeného v horské roklině na úpatí Rumie. N a lodi zůstává pouze Louskáček jako stráž. Cesta vede nejprve úrodnou rovinou, kol stanice horské úzkokolejné dráhy, která jde přes hory ku břehu skadarského' Jezera. Potom silnice Stoupá na horský hřbet a asi po hodině přivádí hochy do malebného niěfitečka, majícího znáčně orien­ tální ráz. Několik mešit zdvíhá své štíhlé špičaté minarety nad labyrint malých domků. V ulicích kolem kavárenských stolků sedí mohamedáni u šálků černé kávy a zvědavé hledí na mladou výpravu. Nad městem rozkládají se rozsáhlé Zří­ ceniny staré turecké tvrze, dosud obehnané mohutnými hrad­ bami. Několik domorodých chlapců se nabídlo, že tam cizí hosty dovedou a tak společně stoupají po kamenných schodech k mohutné bráně a temnými chodbami v hradbách VChÉLlejí

227

do uliček mrtvého města. Rozvalené budovy, zbytky chrámů, křovím a rostlinstvem zarostlé uličky působí mimořádným dojmem. Město, které kdysi bylo živým střediskem tureckého obyvatelstva, je dnes dokonalým hřbitovem, ač je tomu sotva 70 let, co umlkl hluk v jeho ulicích. Záhuba přišla s vrcholů hor, které nad ním ční. Tam totiž Černohorci ve válce s Tur­ k y postavili svá děla a město dokonale rozstříleli. Ze zřícenin

je krásný pohled vlevo do hluboké rokle, v níž jsou nakupeny domky starého Baru. Napravo zalétá pohled přes zelenou ro­ vinu ke stříbrnému zrcadlu širého moře, na němž se blýští poslední paprsky zapadajícího slunce. Na druhé straně padají fialové stíny na pusté svahy hor, hradeb Černé Hory a A l­ banie. Zatím, co skauti obdivují se nádhernému panoramatu, zmocňuje se domorodých kluků neklid. Z nedaleké houštiny vynořil se jakýsi slušně oděný domorodec a vrhl se s rákos­ kou v ruce na ubohé průvodce. Několik prudkých slov, několik

228

stejně rázných švihů rákoskou, zaječení kluků a jejich spěš­ ný útěk je dílem okamžiku. Skauti se překvapeně dívají na neznámého výtržníka a někteří mladší snad už čekají, kdy i na ně dopadne trestající ruka. Avšak neznámý s uctivým pozdravem přistupuje k Braťkovi a vysvětluje, že vstup do zřícenin není bez povolení obecního úřadu dovolen; chápe však, že cizinci nejsou s tímto ustanovením obeznámeni a proto potrestal jen domorodce. Ochotně je československé vý­ pravě k službám a odmítá za to jakoukoliv odměnu. Výprava získala v tomto muži nového přítele. Když po­ tom se vrátili do městečka, ochotně jim pomáhá nakupovati. Je večer, slunce zapadá a nastává chvíle, kdy muezin vystu­ puje na vrchol minaretu, aby do všech čtyř světových stran volal táhlé zpěvné volání všech Alláhových věřících k modlitbě. Neznámý průvodce je též mohamedán a zve chlapce, aby byli přítomni večerní pobožnosti. Skauti jsounadšeni tímto plánem a proto ochotně spěchají na výšinu, kde stojí starodávná mešita. Vše je již ponořeno ve fialové šero, když vstupují do tmavého vnitřku svatyně. V předsíni ze stěny padá pramen do kamenné nádržky a jeho jednotvárné šumění a zpěvavý šplíchot tajemně zaznívá v tiché mešitě. Jeden nebo dva moh&medáni se tu obřadně omývají, jak před tisíciletím přiká­ zal Mohamed. Hochy vítá hodža, mohamedánský duchovní, v černém plášti a v bílém turbanu. Zve je dále a usazuje je na koberce u vchodu hlavní svatyně. Je téměř pustá. Vpravo zdvihá se jakási kazatelna, v popředí jest malé okno, směřující k v ý ­ chodu, k posvátné Mekce. Stěny a strop jsou pomalovány; místo obrazů tu a tam visi posvátné nápisy z Koránu. Je všední den a věřících tu téměř není. Před oknem zaplálo malé světlo, hodža se před ním uklání a za ním stojí dva jeho pomocníci. Jednotvárně, tu výše, tu níže zní hlas hodžův, pronášející posvátná arabská slova nenapodobitelným hrdelním zvukem. Není slyšet téměř samohlásek, souhlásky h a r převládají. Občas odpovídají mu dva jeho soudruzi, až celý obřad je skončen.

229

S hlubokými dojmy opouštějí hoši mešitu. V dusném ve­ deru tlumenými hlasy vyměňují si svoje dojmy než sejdou do městečka, kde na ulicích je nyní velmi živo. Uskutečněny ještě některé nákupy a hoši ochutnali i domorodou zmrzlinu a jakési lipionády z velikých baňatých lahví. To má, bohu­ žel, tragické následky. Když výprava na zpáteční cestě dostupuje vrcholu hřbe­ tu, zpozoruje na západním obzoru chvatně se roztahující bouři. A k lodi je ještě skoro hodina cesty! Všichni přidá­ vají do kroku, aby nepohodě unikli. Avšak Távi zůstává po­ zadu a za chvíli sedí v příkopu u silnice a svíjí se v bo­ lestech. Zdá se, že zmrzlina z ovčího mléka má na tom vinu. Nezbývá nic jiného, než výpravu poslati napřed, zatím co tři nejsilnější zůstávají zpět a střídají se v nesení nemocného. S počátku to jde dobře, ale postupně síly umdlévají a tempo se zvolňuje. Jest už jisto, že bouři neuniknou. Temná noc, blesky a liják zastihují čtveřici na opuštěné silnici mezi kukuřicí a olivami. Jsou značně promoklí, když dostihují prvého stavení; lidé jsou tu však nedůvěřiví a cizince ne­ chtějí pustiti dále. Teprve po další chvíli, už nedaleko stanice dráhy, zvou je obyvatelé malého domku sami dále, když je vidí zápasiti s nepohodou na silnici. Situace je rázem zachrá­ něna; hoši se suší v útulné světnici černohorské rodiny. Muž je zaměstnán se svým bratrem u italské společnosti, která vlastní dráhu ke Skadarskému jezeru, V debatě s Braťkou odkrývá stesky Černohorců na spojení s Jugoslávií, jež prý zavinilo úpadek zdejšího hospodářského života. Távimu se zatím dostává ošetření. Olivový olej a domo­ rodá rakije konají divy a záhy nemocný je hotov vydati se na další cestu. Jeho soudruzi ochutnávají rovněž rakiji — což kdyby je to také na cestě chytlo! Zatím bouře pomalin­ ku odchází. Když běží k lodi, blýská a prší ještě zname­ nitě, avšak nejhorší mají už za sebou. Radostně vítá posádka lodi své druhy a pod ochranou plachty je na palubě ještě mnoho veselosti a vypravování o dnešním dnu, plném dojmů.

230

Pohled na Barskou zátoku z vlaku horské dráhy. Vpravo na skále starý benátský hrad.

Ke S k a d a r u . 26. července 1934. Ráno je ošklivé počasí. Těžké mraky válejí se po úbočí hor, občas zahřmí a teplý, vlhký vítr přináší spršku. N a vy ­ plutí z přístavu není ani pomyšlení a proto rozhodnuto, že se podívají ke Skadarskému jezeru. V nepromokavých kabátech spěchají hoši na nádraží. Braťkovi se podařilo opatřiti značnou slevu. Za chvilinku je. den ze dvou vagónků této miniaturní dráhy je obsazen skauty. Jízda je velmi fantastická. Nejprve spěchá vláček, tažený malou, ale statnou lokomotivkou, po úrodné rovině. Záhy však šplhá mezi olivovými háji po příkrém úbočí hor. V ne­ sčetných serpentinách točí se výš a výše. V jedné chvíli jede

231

m & --m ^

Na břehu Skadarského jezera, v pozadí Albánské Alpy.

232

pod mohutnou skalní homolí, na níž strmí zbytky starého be­ nátského hradu a za půl hodiny na to jest již vysoko na stráni nad tímto skalním hnízdem. Pod temným stropem mraků otevírá ¡se stále rostoucí v ý ­ hled na širé moře, jež se dosud leskne ve sluneční záři. Za chvíli však vlak vjíždí do mračného moře, záplavy deště úplně zalévají okénka vagonu a náhlá zima zastře je sraženou parou. Kolem vlaku blýská se a hřmí, neboť prudká bouřka padá s hor. Divoké pohoří je v šerých zásvitech bouře ještě roman­ tičtější. Ubývá rostlinstva, skály rostou do velikých rozměrů. Jen tu a tam objeví se rovnější místa s pastvinami. Konečně vlak zastavuje u vchodu do tunelu, který proráží horskou hradbu. Lokomotiva napájí se vodou, skauti procházejí se s několika domorodci po malém nádražíčku a dívají se zpět dolů, kde dosud točí se roztrhaná, mračna odcházející bouře. Jízda tunelem trvá dosti dlouho. N a druhé straně objevuje se ještě divočejší svět horských roklí. Když se mraky trhají, objevuje se panorama divoce romantické Černé Hory. Svah, který dráha sjíždí, je někde tak prudký, že vlak nemůže se ani otočití a proto lokomotiva zajíždí na slepou kolej. Pak si vymění svoje místo a připne se k druhé straně vlaku a jede zpátečním směrem dále. Konečně po třech hodinách jízdy končí tato romantická pout ve Virpazaru. Je to malé městečko pod zříceninami tureckého hradu při malé zátoce Skadarského jezera. Výprava má asi tři ho­ diny k prohlídce, než se vláček vydá na zpáteční pout. Cesta po břehu Skadarského jezera je velmi zajímavá. Obrovské mělčiny, v nichž stojí čápi a volavky, táhnou se daleko od břehu. Směrem k severu šíří se obrovská hladina jezera a za ním, zdánlivě blízko, ve skutečnosti však nej­ méně 30 km daleko, tyčí se přes 2.000 m vysoké vrcholy albánských Alp. Vypadají velmi fantasticky v závojích roztrhaných mraků, do nichž silněl se opírá vykukující slunce. Hoši postupují horskou stezkou směrem k albánským hranicím. Jest zcela opuštěná. Pouze v jedné chvíli potkávají 15 Gospa Poiáana

233

ženu, která vede dva mezky s velikým nákladem, pravdě­ podobně na trh do Virpazaru. Ve slavnostní náladě usedají hoši na skály nad jezerem. Vždyť ani ve snu se jim nezdálo, že by se dostali tak daleko! Škoda, že není už kdy, aby se pustili do albánského Skadaru. Připadá jim velmi podivuhodné, že dnes sedí v tomto divokém kraji a ani ne za týden mají býti už zase civilisovanými ob­

čany středoevropské Prahy. V této radostné náladě probíhá také oběd v turecké hospodě ve Virpazaru, kde kořeněné ovčí maso doplněno jest červeným vínem a tureckou kávou. Zpáteční cesta vlakem jest stejně zajímavá. O to zajíma­ vější, že výpravě vykázán tentokráte vůz druhé třídy, poně­ vadž třetí třída byla přeplněna domorodci. Vracejí se tedy do Baru v plné slávě. Poněvadž přišli na loď už o čtvrté hodině a počasí se zlepšilo, spěchají po svačině užiti mořské koupele. Vítr na­

234

bývá prudkosti a vlny rostou. Proto koupel znamená vlastně stálý zápas s mořskými vlnami. Po večeři shromažďuje se celá společnost na skalách pod majákem. Vlny divoce bijí do pobřeží a provázejí zpěv hochů mohutným hřímáním. Chvílemi zpěv tichne a hoši věnují se pozorování moře, které zalévá měsíční světlo, tlumené stříbr­ ným závojem par. Tu a tam ozve se tichý rozhovor. Hoši vzpo­ mínají, co všechno už zažili a že brzy bude konec této podivu­ hodné cesty. Plni radosti a sladké únavy ukládají se před půlnocí všich­ ni ke spánku na lodi. V ítr stále sílí a příboj na druhé straně zátoky hřmí jako hukot hromu. Hlídky mají dnes bouřli­ vou noc.

Vlnobití v Baru.

235

Krása bílých plachet. (Foto Kodak.)

236

Nogometna uta k m i c a Československo

-

Č e r n á H o r a 1:3. Divoká noční

plavba

z Baru. 27. července 1934.

Situace stává se velmi dramatickou. Nejpozději za tři dny musí odjeti hoši do Prahy a jsou ještě tak velmi daleko od Splitu! Bude dnes možno vyplouti na moře? To je hlavním námětem všech rozmluv. Zatím to vypadá beznadějně. V ítr — silný mestral •— žene veliké vlny přímo proti ústí zátoky. Přelévají se divoce na polokruhu písečného pobřeží a ukazují, jak asi na širém moři je nebezpečno. Hoši zatím mají dosti zájmů. Hlavně ovšem, aby užili bouřlivého vlnobití. Jejich mladé hlasy snaží se přehlušiti bou­ ři příboje. Hlavy kolébají se na vrcholech i v hlubinách vln, stále blíž a blíž ku břehu, až plavec je s několika přemety vyvržen na bělostný písek. Bouřlivé moře vyrvalo ze dna množství zelených chaluh, jež nyní naplňují vodu divokou směsí. Obalují těla. chlapců, takže při vystoupení z vody v y ­ padají jako divocí domorodci z Nové Guinee. Hoši však toho nedbají a s bouřlivou radostí po několik hodin zápasí s mořem. Odpoledne jest jiná sensace. Hned po příjezdu do Baru vyzývali domorodí kluci mladé cestovatele, aby si s nimi

237

šli zahrát „nogomet“ , to jest kopanou. Dosud na to nebylo času, ale nyní, když není možno vyplouti na moře, nutno při­ jati přátelské pozvání. A tak v podvečer, když přešlo hlavní vedro, shromáždili se skauti i četná domorodá společnost na footbalovém hřišti.

uprostřed kukuřičných polí. Je sice trochu drnovité, ale má branky a tak možno sehráti regulemí zápas. Domorodí kluci v nedostatku kopaček oblékají si na pra­ vou nohu dva páry ovčích ponožek, zatím co levá noha zůstává v přirozeném stavu, totiž špinavá a bosá. Potiž je s píšťalkou pro- soudce, jímž je jeden ze starších domorodců. N a štěstí se nedaleko pasou krávy a tak jedna z nich zapůj­ čila soudci svůj zvonec, jehož zvuk nahrazuje signály píšťaly. Boj se rozvinul velmi čile a hned se ukázalo, že domo­ rodci mají velikou převahu nad hosty. Českoslovenští hoši.

238

kteří football hráli jen velmi zřídka a mimo to měsíčním po­ bytem na lodi jsou značně unaveni, nemohou dravým ůtočníkům-nepřátelům postačiti. Proto se domorodci ujímají brzy vedení. Překvapuje však, že většina domorodé mládeže sympatisuje s cizinci, kteří hrají v líbivých červených tričkách a bílých trenýrkách, „Crveni, napřed! Lola, napřed!“ ozývá se stále. Loula totiž hraje nejlépe a tak si ve chvíli získává po­ pularity barských kluků. Když v jednom okamžiku vletí míč do branky Čechoslo­ váků, vykopne jej domorodý kluk zpět a křičí fanaticky: „N ie gool, nie gool!“ Přes tuto přízeň obecenstva končí za soumraku zápas porážkou Československa 3 :1. V přátelském rozhovoru pro­ vází Černá Hora své soupeře a loučí se s nimi teprve na mořském břehu se slibem, že příští rok si dají odvetný zápas! Když se hoši přiblížili lodi, vzrušil je nový objev. N a bo­ ku lodi plá zelené světlo: známka, že se vyrazí v noci na moře! Vlny jsou sice ještě dosti vzbouřené, ale jednou se přece z přístavu musí a tak hoši toto rozhodnutí jen uvítali! Večeře je velmi chvatná. Potom vše na palubě uklizeno, poklopy do podpalubí uzavřeny, všecka světla kromě signá­ lových světel na bocích zhašena, aby nerušila kormidelníka při výhledu na moře. Je asi jedenáct hodin v noci, když motor zaburácí. Po­ malu odráží Gospa od přístavní hráze a postupuje k východu ze zálivu. Je krásná měsíční noc, celkem klidná a tichá, jen od pobřeží stále a stále ozývá se hřmění příboje. A už vlny uchopily Gospu a počíná divoký tanec. Krok za krokem postupuje loď proti nim. Občas šroub vyletí z vo­ dy, a tu se Gospa zatřese jako v náhlém záchvatu strachu. Nalevo a vpředu prostírá se širé moře, plné zpěněných hře­ benů vln, napravo, v lehké mlze, záhadně mlčí horské po­ břeží, světélkující v měsíčním přísvitu. Hoši chtějí užiti mi­ mořádné podívané a proto nešli spát, ale sedí ztichle na pa­ lubě. Není jim asi příliš volno, když Gospa potáčí se z boku na bok, klesá do vodních prohlubní hned špičkou, hned zádí.

239

Více než hodinu trvá tento rozčilující boj proti mořským vlnám a Gospa se vzdálila teprve sotva dvě mile od přístav­ ního majáku. Proto Braťka uznává, že je to beznadějný boj, který by stál množství drahocenné nafty, aniž by umožnil dosíci nejbližšího přístavu. K jedné hodině noční vrací se tedy Gospa opět pod ochranu přístavní hráze. Rázem všechno usí­ ná, jen hlídka starostlivě naslouchá hřmění příboje, který neustává.

240

Vítězná výprava vrací se domů. (Karikatura Marikity z lodní knihy.)

O závod

s časem.

K ránu se konečně moře trošičku uklidnilo, takže po 4. hodině může býti učiněn nový pokus o uniknutí z přístavu. Poněvadž vítr jde z východu, vytaženy i plachty a přitaženy silně( na vítr, takže Gospa je položena na levý bok. Dlouhé, veliké vlny, vzbuzené v předchozích dnech silným mestrálem, jsou nyní zbrázděny drobounkými vlnkami, jež tvoří slabý ranní vítr, takže hladina vypadá trochu jako krepový papír. Je už jisto, že zpáteční cesta se daří. Nastává jízda o závod s časem, neboť pozítří večer musí celá výprava nastoupiti ve Splitu do vagonu, který ji odveze do Prahy. Po celý den spěchá Gospa po širém moři, m íjí ve veliké dálce ústí Kotorské Boky a za večera vjíždí do hlučného přístavu v Gruži. Jako když osud chce výpravě položiti co nejvíce překážek na zpáteční cestě. Dubrovnik a

241

Gruž jsou plny zpráv o zavraždění rakouského kancléře a o revoluci v Rakousku. Zdejší česká kolonie jako obyčejně je hrozně poplašena a zrazuje velmi vážně skauty od cesty přes Rakousko. Bezpečnější prý je cesta přes Maďarsko. Může být, ale pro hochy je toto řešení nemyslitelno. Vždyť jim sotva stačí peníze na cestu Rakouskem, kde mají tak veliké slevy a kam si již zakoupili zpáteční lístky! Braťka v í ze zkušenosti, že podobné zprávy bývají přehnány a také hoši jsou plni důvěry a proto se poplašným zprávám jenom smějí. Následující večer ztráven v tiché zátoce Svatého Petra na západním pobřeží Korčuly. Je to večer na rozloučenou. Proto loď ozdobena je vlajkoslávou a ze stěžnů i s lanoví září pestrobarevné lampióny. Slavnostní večeře vystřídána jest srdečnou, ale trochu tlumenou zábavou. Vzpomínky pře­ ce jen tíží a stejně i pomyšlení na brzký konec této nádherné cesty. Je hodně náladového zpěvu, vypravování a vše je za­ končeno srdečnou řečí Braťky na rozloučenou. Následující den, to už je jen shon plný starostí s úklidem, shledáváním osobní i společné výzbroje, s mytím, správkami, s dopisováním deníků, s fotografováním na památku a pod. Výprava sice ještě zastavuje se v Hvaru a vychutnává na­ posledy pestrost dojmů při návštěvě cizího krásného města, ale odpoledne je už ve Splitu. A tu nastává boj s poslední překážkou: Na nádraží od­ mítají uznati platnost slevy a na zakoupení plných lístků ne­ má výprava peněz! Zbývá jen několik hodin do odjezdu vlaku a situace zdá se býti neřešitelnou! Avšak skaut se nevzdává. Po mnohých intervencích získává konečně Braťka ředitele dráhy a ten rázem činí konec starostem. S mnohými omluva­ mi dostává výprava žádanou slevu, dokonce větší, než na kte­ rou znělo původní povolení. A nádražní pokladník, který s po­ čátku choval se velmi odmítavě, omlouvá se nyní pln rozpaků, že slečna zapomněla do staničních předpisů vlepiti příslušné rozhodnutí ministerstva v Bělehradě, takže on je na tom na­ prosto bez viny! To je konečně skautům lhostejno, jen když jejich cesta končí tak šťastně, jak začala. Pobyt na březích Jadranu ukončen slavnostní večeří v Českém hotelu. Přítomen jest kapitán lodě, hoši jsou oble-

242

čeni v plné slávě svých uniforem. Z jejich řečí vyznívá sebe­ vědomí, což jim nutno odpustiti. V ždyť snad mají na to právo, neboť se ukázali opravdovými a vytrvalým i námořníky. Roz­ loučení s kapitánem je vřelé, starý Marině kousá si šedivé vousy a dlouhý starý Skaričič dává si stále slaměný klobou­ ček na hlavu a zase ho sundává. Zdá se, že je také pohnut. Poslední výkřiky, poslední mávání na rozloučenou a už těsný vagon rychlíku opouští Split. Vlak šplhá po svazích Kozjaku a hoši naposledy hledí do měsíční noci, na stříbrné zrcadlo klidného a tak krásného moře. Konečně šedivé skály pohltí celou výpravu, moře propadá se do neznáma, do říše tak četných a tak krásných vzpomínek.

243

Obsah : Str. Předmluva ................................................................... 7 Nalodění za noční b o u ř e ................................................. 9 V zamoklém p řísta vu ....................................................... 15 Veliká mořská plavba z a č ín á ........................................... 21 První námořnické zk u šen o s ti........................................... 29 Večer na k o tv ě ................................................................... 37 Výzkumná výprava napříč ostrovem Rábem . . . . 41 Plavba Vlků kolem o s t r o v a ........................................... 47 „Kolo Evropy“ a ostatní události v zátoce Tavernellské . 53 Dlouhá plavba k D u g i o t s k u ........................................... 57 Večer v opuštěné z á t o c e ................................................. 69 Zpět k c i v i l i s a c l ............................................................. 73 Zašlá sláva a zlatokopecká h o r e č k a ...............................85 Plavba do n e z n á m a ....................................................... 93 Zatopená S a h a r a ............................................................. 99 „Ovaj ostane — ovaj odpada!“ ..................................... 107 V Šibeníku..........................................................................115 K vodopádům K r k y ....................................................... 121 Mysli na oceánech............................................................. 133 Modré moře a p a lm y ....................................................... 143 Ve S p l i t u ..........................................................................151 Bora -— první přízrak b o u ř í ........................................... 159 K vodopádům C e ty n y ....................................................... 165 Horský výstup na B iokovo................................................. 173 Znavená k říd la ....................................................................179 Divoká b o u ř e ................................................................... 183 Mořská n em oc................................................................... 189 V zajetí bouřlivého m o ř e ................................................. 193 N a ostrov M í j e t ............................................................. 199 K ponorné ře c e ................................................................... 205 Do Dubrovníka....................................................................211 Zajetí v C a v t a t u ..............................................................215 Do K o to r u ..........................................................................219 K A l b á n i i ..........................................................................223 V turecké tvrzi a m e š i t ě ................................................. 227 Ke S k a d a r u ....................................................................231 Nogometna utakmica Ceskoslovensko-Čemá Hora 1:3 — Divoká noční plavba z B a r u ..................................... 237 O závod s č a s e m ............................................................. 241

Kapitán Brafka: Pod bílými plachtami • O brázky většinou podle fotografií členů výpravy • Kresbami vyzdobil Marikita, některé kresby od umělců Jauberta Martona a z časo­ pisu Woche • Nákladem 5. oddílu vodních skautů v Praze • Vytiskla knihtiskárna »Blahoslav« Praha II., Krakovská 7