Kaisere... řekl Liola klidně

Kill No More / Už nezabiju

svazek II

Kapitola 7 – Nejsilnější Studentská Kolej v Historii „

K

aisere...” řekl Liola klidně.

„Co je? Neotravuj mě. Tohle je složité. Bože, proč nám dali tu nejtěžší část? Většina

akcí se ovládá odtud. Ale no ne. Anežka je zodpovědná jen za hlaveň. A co Meinan? Cože? On je zodpovědný jen za teplotu klimatizačního systému?!” Kaiser byl tak naštvaný, že tu příručku skoro roztrhl vejpůl. „Kaisere...” „Přestaň mě otravovat, Liolo. Rychle si jdi přečíst vlastní příručku. Budeme si

muset rozdělit práci.” Kaiserovi v žilách koloval adrenalin. Používal svou schopnost číst deset řádků najednou a byl rozhodnutý smrsknout deset let studia mecha do půl hodiny. „Kaisere...”

Kaiser konečně zvedl hlavu a hlasitě zařval: „Proč mě pořád voláš? Proč si nečteš příručku? Co chceš?” Liola ukázal na první řádek na první stránce příručky: „Co to je řídící páka?” „Ech...”

Kaiser neměl čas starat se o nic jiného než o sebe. Nakonec se úkolu všechno Liolovi vysvětlit chopili Anežka, která strávila tři minuty pochopením hlavní, a Meinan, který na klimatizaci strávil tři sekundy. Ale hlavní funkce mecha byly velmi komplexní. Dokonce i Meinan a Anežka chápali asi jen třetinu. Když zmatenému Liolovi vysvětlili, co sami chápali, tak nikdo nevěděl, kolik toho Liola vlastně chápe. Minutu před tím, než jejich půl hodina vypršela, se Kaiser roztřeseně zeptal: „Liolo, kterou část chápeš?” „Vím, jak používat senzory,” odpověděl Liola upřímně. Senzory vypadaly celkem

jednoduše. Jakmile si je člověk připnul, tak senzory snímaly jeho pohyby. Kaiser se skoro zhroutil k zemi. Pak zdušeně odpověděl: „Tak ovládáš senzory.” Když Barbalis studenty učil, tak nikdy nepřišel pozdě. Přesně za půl hodiny, ani o vteřinku později, se Barbalis objevil před studenty. Na jeho tváři zářil podivný, spokojený úsměv.

Napsala Yu Wo

z angličtiny přeložila Tadomi


svazek II

„Pojďte, pojďte. Všichni zamiřte do svých pokojů a připravte se. Předvedeme

mecha bojovníkům a rytířům pěknou šou. Ukážeme jim, že my, Fakulta čarodějnictví, dokážeme všechno! Hahaha!” řekl vzrušeně. „Rektor se musel pohádat s mentory ostatních dvou fakult.” Jak Anežka, tak

Meinan se oba chtěli rozplakat. Kaiser se dvěma proudy slz na tváři poplácal Liolu po rameni: „Chlapče, pojďme tě připravit na boj s Mizeruiem.” Liola neměl jak to vyvrátit. Pro člověka, co ještě před několika okamžiky nevěděl, co to je řídící páka, bylo nemožné, aby operoval velké mecha bez chyby. Liola a Kaiser nakráčeli dovnitř kolejí prakticky s myšlenkou, že je brzy vyloučí. Když se dostali do svého pokoje, tak si Kaiser nejprve sbalil svoje věci. Ačkoli to bylo jen pár kusů oblečení. „Honem to mecha spusťte! Jinak budou všichni v pokoji 111 vyloučeni!” Barbalisův

hlas se ozýval celou kolejí. Kaiser byl tak vyděšený, že přestal balit a spěchal ke stolu, jako by mu šlo o život. Položil ruku na kruhový symbol z papíru. Ze symbolu vyrazilo několik paprsků světla a ozval se měkký neutrální hlas. „Start mecha. Zvolte tvar přeměny, prosím.” „Člověk.” Kaiser bez přemýšlení vybral tvar člověka. Když zvážil, že s mecha nejsou

tak obeznámeni, tak si nechtěl vybrat třeba orla, aby létali. Ačkoli kdyby spadl z nebe, tak by se nemusel obávat vyloučení ze školy nebo souboje s Mizeruiem. Liola seděl v tichosti u dalšího stolu a také položil ruku na symbol. Obrovská kovová kolej se začala měnit. Všechny stěny a pokoje se začaly přetvářet. Postel v jejich pokoji se otočila vzhůru nohama a proměnila se na kovovou plošinu a Kaiserova židle se přesunula nahoru na tu plošinu. Stěny se začaly přibližovat k nim a zanedlouho se z místnosti stala malá kóje. Na stěně kolem Kaisera se objevila palubní deska a tlačítka. Liola stál před Kaiserovou plošinou, kolem paží a nohou omotané různé senzory. Nakonec je oba dva obklopily obrazovky. Ty obrazovky přenášely situaci venku. Viděli, jak Barbalis se zářícíma očima letí před mecha a křičí: „CÍL: FAKULTA MECHA!” Kaiserovi začal po zádech téct pot.

Napsala Yu Wo



svazek II

Ani jsme neměli čas trénovat a hned se jdeme poprat s fakultou mecha? Nebude divné pokud při pohledu na něco takhle velkého a blížícího se začnou střílet? Copak hrstka studentů čarodějnictví, co strávila půl hodinu s příručkou, má vůbec nějakou šanci proti bojovníkům mecha? Ani nápad. Pravděpodobně bude lepší, když budu bojovat s Mizeruiem. Pomyslel si Kaiser s pláčem. „Kaisere, co mám teď dělat?” Liola zvedl ruku a podíval se na snímač na svém

zápěstí. Neměl ani ponětí, co to bylo zač. „Ty věci, co máš na rukách a nohách, jsou senzory. Cokoli uděláš, udělá i mecha,”

řekl Kaiser slabě. Samozřejmě se to snadněji řeklo, než udělalo. Každý jednotlivý počin se musí zkoordinovat za pomoci té komplexní palubní desky před Kaiserem. Kaiser se zhluboka nadechl. „Nehýbej se příliš rychle. Tohle je robot a nedokáže se pohybovat tak rychle jako ty. Musíš se sladit se mnou, jinak nebudeme muset ani čekat, až na nás mechaři vystřelí. To dřív upadneme a zabijeme se.” „Teď pomalu vykroč několik kroků dopředu,” řekl Kaiser, jak začal mačkat tlačítka,

aby aktivoval různé části mecha. Liola kývl a pomalu zvedl nohu. I venku mecha v podobě člověka pomalu zvedl nohu. Tohle způsobilo, že studenti v jiných částech těla začali být velmi zaneprázdnění, jak se všichni snažili uposlechnout Kaiserovy koordinační příkazy. Liola vykročil o několik kroků vpřed a otočil hlavou, aby se zeptal: „Všechno v pořádku?” „Nemusíš otáčet hlavou. To vyžaduje další příkaz. Stačí jenom, když budeš mluvit, a

všichni tě uslyší. Teď vykroč na svou desátou hodinu. Barbalis začíná být zase netrpělivý,” utrhl se Kaiser. Stříbrný mecha ve tvaru člověka pomalu mířil k fakultě mecha, ačkoli to někdy vypadalo, že užuž přepadne na tvář. Ta novinka okamžitě dorazila k uším mentora mecha. Kvůli zmizení koleje fakulty čarodějnictví a skutečnosti, že Barbalis hrdě letěl před mecha, mentor okamžitě vyskočil a zařval: „Zatracený Barbalis! Je jisté, že chce zničit fakultu mecha. Jenom prohrál v šachu.

To z toho vážně musí udělat takový problém?!” Podle hlášení, co měl v ruce, ten mecha z fakulty čarodějnictví měřil víc než 30 metrů. Mentorovi skoro vypadly oči z důlků. Studentům by zabralo strašně dlouho, než

Napsala Yu Wo



svazek II

by se takový obrovský mecha naučili ovládat, dokonce i těm z mecha fakulty. Mohl to jejich předchozí přežití v divočině být tajný výcvik v ovládání mecha? Mentor okamžitě použil mimořádný rozhlas a křičel: „BLÍŽÍ SE NEPŘÍTEL! Všichni studenti mecha na palubu! Jděte k našim mecha a čekejte u brány na kampus!” Mimořádný rozhlas, který se ještě nikdy nepoužil, otřásl celou fakultou mecha. Mohl se vůbec někdo odvážit zaútočit na Aklanskou Univerzitu? Všichni studenti začali utíkat, nalodili se do svých mecha a s očekáváním a nervozitou čekali na svou první skutečnou bitvu. Když studenti čarodějnictví venku před fakultou mecha spatřili seřazené stovky mecha, poklesli na mysli. Jediná šťastná věc bylo, že všichni studenti čarodějnictví byli dobře připraveni, všichni si zřídili velmi vysokou životní pojistku... … … Ale řídit mecha a vyzvat fakultu mecha byl pravděpodobně sebevražedný čin. Studenti chtěli brečet, měli strach, že když zemřou, tak z té pojistky nedostanou ani korunu! „Liolo, myslíš si, že je snazší zabít Mizeruie a Barbalise, nebo kontrolovat tohle

mecha a porazit stovky mecha kontrolovaných studenty fakulty mecha?” Kaiser začal váhat. „Já nemůžu zabít,” odpověděl Liola přímo.

Obrovský mecha z fakulty čarodějnictví pomalu zastavil zhruba deset metrů před fakultou mecha a studenti tiše vyčkávali na Barbalisův další rozkaz. Všichni studenti čarodějnictví už začali odříkávat své modlitby a studenti na druhé straně při pohledu na gigantické mecha polkli na sucho. Takové gigantické mecha byl skutečně vzácný pohled. Studenti z fakulty mecha začali přemýšlet, jestli je to obrovské mecha rozmačká. „Takové drobotiny. Jediným dupnutím mého mecha se promění na papírovou drť!”

zakřičel Barbalis hrdě. Mentor z druhé strany přiletěl ve svém mecha ve tvaru anděla před Barbalise a naštvaně křičel: „Co to kruci děláš?! Copak je nutné začínat válku mezi našimi fakultami jen kvůli partii šachu?!” „Hehe, samozřejmě že to je nutné!” řekl Barbalis se zlomyslným úsměvem.

Samozřejmě by nepřiznal, že to je jen výmluva. Skutečným důvodem bylo, že mentor rytířů mu opovržlivě řekl: „Fakulta čarodějnictví je na všechno levá.”

Napsala Yu Wo



svazek II

Až se Barbalis postará o fakultu mecha a výsledný strach se vštípí do fakulty rytířů, tak se samozřejmě vypraví na fakultu rytířů. „Liolo, vážně chci Barbalise tímhle jeho mecha rozplácnout!” Kaiser skřípal zuby.

Studenti čarodějnictví uvnitř souhlasně kývali hlavami jako blázni. Ale Barbalis jim nedal šanci jej rozplácnout. „Vystřelte z hlavního děla!” zařval na obrovské mecha. Hlavní dělo operovala Anežka. Anežka, jež byla z Barbalise k smrti vyděšená, nad tím moc nepřemýšlela, a okamžitě zamířila nabité dělo na fakultu mecha a vystřelila. Meinan, jenž byl hned vedle Anežky, ji nedokázal včas zastavit. Dva velké paprsky světla vystřelily k fakultě mecha. Nikoho by nenapadlo, že Barbalis, jako rektor Aklanské Univerzity, by vážně chtěl začít válku. Než měla fakulta mecha vůbec šanci aktivovat své obranné štíty, tak polovina její školy byla zničena. Mentorovi fakulty mecha spadla brada. Nemohl uvěřit, že Barbalis opravdu ostřelil fakultu mecha. „To byla vážně síla. Teď se můžeme jít pobavit s tím světějším než ty mentorem

rytířů. Hahaha! Tentokrát mi zaplatí za to, co udělal!” řekl Barbalis hrdě. „T-ty máš zášť vůči fakultě rytířů? Proč sis to kruci vybíjel na mé fakultě?” Mentor

mecha ukázal roztřeseným prstem na Barbalise. Byl tak rozzuřený, že se jeho tvář zbarvila do odstínu vepřových jater. Mecha ve tvaru anděla vytáhl luk a šíp. Barbalis vybuchl smíchy: „Můj dobrý šachový parťáku, jak bych se mohl opovážit si to na tobě vybíjet? Dostal jsem od Aklanské říše peníze na přestavbu univerzity. Když jsem svoje mecha poslal na testovací misi, tak tě také mohu ušetřit výdajů na demolici tvé fakulty mecha. Hahaha!” Mentor mecha tam seděl a snažil se strávit, co se právě stalo. Barbalis znovu rozkázal studentům čarodějnictví vydat se k jejich skutečnému cíli, fakultě rytířů. „Rytíři... není vlastně snazší se vrtat do nich než do fakulty mecha.” Kaiser si

povzdechl a doufal, že rytíři se budou držet svého rytířského kodexu 'jednoho na jednoho'. Pokud ano, tak šance, že fakulta čarodějnictví bude zničena, se sníží. Liola také poprvé zaváhal. Lanski a Jasmína byly obě ve fakultě rytířů. Jak znal jejich povahu, tak budou prvním a druhým člověkem, který se vyřítí na pomoc fakultě.

Napsala Yu Wo



svazek II

Velkými kroky obrovského mecha Kaiser a ostatní rychle dorazili k fakultě rytířů. *** Vycvičení rytíři fakulty rytířů jedoucí na svých zvířatech už před fakultou utvořili dvě linie. Člověk před nimi byl Stříbrný rytíř v téměř černém stejnokroji. To byl mentor fakulty. Jel na černém koni a pohrdlivým pohledem si měřil obrovské mecha. „Mentore, prosím, dovolte mi s tím bojovat!” Bylo slyšet dívčí hlasy a patřily Lanski

a Jasmíně. Soudě podle síly byly ty dvě pravděpodobně mezi top studenty. Když stříbrný rytíř viděl své neohrožené studenty, tak se jeho chladné pevné rty roztáhly do úsměvu. Ale po chvilce rozmýšlení se rozhodl ty dvě neposílat. „Vy dvě nemáte zvířata, takže by pro vás bylo těžké bojovat s mecha takovýchto

rozměrů,” řekl důstojně. Lanski a Jasmína byly zklamané, když si vyslechly mentorovu odpověď. Jasmína si vlastně v duchu vydechla úlevou. Přemýšlela, že pokud je toto mecha vážně operováno studenty čarodějnictví, tak i Liola je určitě uvnitř! Stříbrný rytíř se díval na blížícího se mecha. S chladným úsměvem si pomyslel: Pojď, Barbalisi! Dokáže Barbalisovi, jak silní jsou jeho studenti. Bez zaváhání zavolal kupředu toho nejsilnějšího studenta fakulty, člověka, co byl silný až k nevíře. „Daylighte, budeš s nimi bojovat ty.” Mentor, stříbrný rytíř, vyvolal jméno, které

všichni na fakultě rytířů znali. Byl jedním z pouhých tří dračích rytířů na škole a nejsilnější z modrých rytířů, ani nemluvě o tom, že byl nejblíže k stříbrné hodnosti. Jeho rytířskost byla také pověstná a lidi na fakultě jej často nazývali dokonalým rytířem. Vlastně kdyby Daylight nebyl tak dokonale rytířský, kdyby nebylo jeho modrých vlasů a zlatých očí a skutečnosti, že byl spřízněný s posvátností, tak by všichni věřili, že je Stříbrná Maska. Zvláště proto, že ze všech studentů jako jediný dokázal vykrýt Lanskin Tanec Dračích Ki. (Samozřejmě dokázal vykrýt jen 9 Ki a ne 66, které utržil Liola.) „Udělám vše, co budu moci, učiteli.” Daylight vystoupil z davu, na sobě bílý

stejnokroj a stříbrnou lehkou zbroj. Své oceánově modré dlouhé vlasy měl svázané dozadu a jeho tvář byla klidná. Byl přesným obrazem skutečného rytíře.

Napsala Yu Wo



svazek II

Zamumlal zaříkadlo a přivolal své zvíře – červeného ohnivého draka. Jakmile Daylight naskočil na ohnivého draka, chopil se svého dlouhého, sněhového kopí a odletěl k obrovskému mecha. *** „Letí k nám rytíř!” Kaiser se nervózně zahleděl na draka mířícího k nim.

Přes rozhlas bylo slyšet Anežku: „To je Daylight!” „K čertu! Vím, že jsme na denním světle i bez tebe!” zařval Kaiser.

Vzhledem k tomu, že používal své dvě ruce a oči, jako by jich měl šestnáct, tak byl v příšerné náladě. Anežku Kaiserův křik tak vylekal, že se šla vyplakat do rohu. Meinan pokračoval ve vysvětlování: „To 'Daylight', co Anežka myslela, je jméno toho člověka, co k nám míří na tom ohnivém draku. Je to nejsilnější rytíř na škole, dokonce ani Jasmína se mu nemůže rovnat.” Kaiser byl otrávený. Ačkoli fakulta čarodějnictví měla také svého nejsilnějšího 'rytíře' – Stříbrnou Masku – tak za těchto okolností nebylo možné, aby jej vyslali do boje. Ačkoli obrovský mecha vypadal hrozivě, Kaiser věděl svoje až moc dobře. Jelikož studenti čarodějnictví měli jen bleskový kurz v ovládání mecha, tak z tohohle mecha nemohli vyždímat ani desetinu jeho skutečného potenciálu. Kromě pomalé chůze, proměny a automatické střelby toho moc nezmohli. Jak mohli porazit tak mrštného ohnivého dračího rytíře? „Kaisere, můžeme zrychlit?” Liolovy oči zíraly na ohnivého dračího rytíře. V duchu

odhadoval; pokud nezrychlí, tak bude nemožné vykrýt rytířův útok. „Ano,” řekl Kaiser, jako kdyby neměl na výběr. „Možná že spadneme kvůli našemu

nekoordinovanému ovládání, ale alespoň to bude lepší, než když do nás ten ohnivý dračí rytíř narazí a vyhodí nás do povětří.” Snadněji se to řeklo, než udělalo. Když si Liola vyvodil, co má rytíř v úmyslu, tak svou pravou rukou rychle vykryl rytířův útok. Ale pro Kaisera a studenty uvnitř to byl příliš rychlý pohyb. Pravá ruka obrovského mecha nevykonala pohyb, který Liola chtěl. Místo toho se celé mecha na místě protočilo. Kaiser byl dlouho zaneprázdněn kontrolkami a konečně se mu podařilo přimět protáčejícího se mecha si sednout na zem a zastavit tak nekonečnou otočku.

Napsala Yu Wo



svazek II

„Zpomal! Liolo, prosím, pohybuj se rychlostí normálního člověka,” křičel Kaiser,

jako kdyby ho zrovna chytil psotník. „Rychlostí normálního člověka prohrajeme,” prohlásil Liola klidně.

V tom okamžiku Daylight přiletěl na ohnivém drakovi a zastavil před obrovským mecha. „Prosím, přestaňte. Nejste studenti mecha, takže není možné, abyste tohle mecha

řádně ovládali. Přestaňte. Rytíři nikdy nezaútočí na obyčejné lidi,” zakřičel na studenty čarodějnictví. Všichni studenti čarodějnictví včetně Kaisera chtěli vyběhnout ven a křičet: „Já jsem obyčejný člověk! Prosím, neútoč!” Ale s Barbalisem, co na ně zíral s očima doširoka, se mohli tak akorát schovávat uvnitř mecha a brečet a přemýšlet, proč se pro všechno na světě zapsali na fakultu čarodějnictví. Barbalis už na tváři učitele rytířů spatřil jeho proslulý úsměv. Kdyby nebyl rektor, tak by se už dávno rozběhl k Daylightovi a srazil ho z toho jeho ohnivého draka. Barbalis přemýšlel, že když už nemůže sám bojovat a jeho fakulta s tím mecha nedokáže vyhrát, tak... Barbalis si vzpomněl, že na fakultě je člověk stejně dobrý jako on, ale že je to pořád ještě student. „Hej ty z fakulty rytířů, jsi ochoten přijmout souboj jednoho na jednoho?” zařval

Barbalis na Daylighta. „Nestoudný Barbalisi, to budeš bojovat se studentem?” odpověděl stříbrný rytíř

chladně, myslíc si, že sám Barbalis chce bojovat. „Samozřejmě že já ne.” Barbalis se zle zasmál. „Ale student, co nedávno přestoupil

na fakultu čarodějnictví!” Všichni byli zmatení, zvláště ti z fakulty čarodějnictví. Na fakultu nepřistoupili žádní noví studenti, ani mezi nimi nebyl nikdo, kdo by se sám dokázal postavit Daylightovi. Samozřejmě Meinan dokázal svůj ochranný štít držet hodně dlouho. Za předpokladu, že by Anežčina magie fungovala a Daylight by byl na děvče hodný, tak by ho možná byla schopná poslat svou Prostorovou magií někam jinam. Ale oba dva byli na škole už přes rok, rozhodně nebyli noví. Barbalis věděl, že veškerá pozornost se upírá na něj. Odkašlal si a řekl: „Před nějakou dobou mě Lancelot požádal, abych se postaral o jeho učedníka.”

Napsala Yu Wo



svazek II

Výraz na tvářích všech se změnil. Učedník Paladina Lancelota? Dokonce i profesor stříbrné hodnosti poklesl na mysli. Opravdu se doslechl, že se tu včera zastavil temný rytíř, Krvavý Vlk. A věděl, že Lancelotův učedník uštědřil několika červeným rytířům lekci. „No zatraceně! Je vůbec něco, co náš rektor nedovede? Dokonce i Lancelotova

učedníka přinutil vstoupit na fakultu čarodějnictví? Vždyť by to měl být rytíř, ne?” mumlal si Kaiser. „Ne, je vrah,” řekl Liola prostě, jak si sundával šedou róbu a ukázal tak bílý, stříbrně

lemovaný rytířský stejnokroj pod ní. A pak si nasadil stříbrnou masku! „Cože?!” Kaisera to ohromilo, jediný vrah, co znal, byl... Liola! „Kterým směrem je východ?” zeptal se Liola převlečený za Stříbrnou Masku. „Použij únikový východ za mnou, aby tě nikdo neviděl vycházet z kontrolní

místnosti v hlavě mecha.” Na Kaiserovu tvář se vrátil poklidný výraz. Zatím nebylo nic, co by Stříbrná Maska nedokázal zvládnout. Liola kývl. Šel k únikovému východu, vyklouzl z mecha a schoval se v nedalekém lese. Soustředil se na povolání Baolilonga a zanedlouho se malý Baolilong objevil před Liolou. Dotkl se Baolilongova čela a telepaticky mu řekl: „Proměň se.” Baolilong se okamžitě proměnil na desetimetrového draka a i s Liolou se vznesl. S překvapenými pohledy všech visícím na něm doletěl vedle Barbalise. „Hehe, prosím, vyřiď toho dračího rytíře támhle.” Když Barbalis viděl překvapené

výrazy rytířů, tak byl tak šťastný, že by z toho tančil. Liola mrkl po Barbalisovi a chladně řekl: „Jenom když mi slíbíš, že nikoho nevyloučíš.” „Žádný problém!” odpověděl Barbalis bez zaváhání.

Na rozdíl od Daylighta, který byl skutečným rytířem, a jel na svém drakovi, Liola na Baolilongově hřbetě vlastně stál. Dračí šupiny byly vlastně velmi kluzké a díky svalům letícího draka to byla celkem kodrcavá jízda. Když se vzalo v potaz i větrné víry v tak velké výšce, stát na drakovi bylo nesmírně obtížné. A jelikož Liola udržoval dokonalou rovnováhu, tak to rytíře nesmírně ohromilo.

Napsala Yu Wo



svazek II

„Stříbrná Maska? Ty jsi učedníkem rytíře Lancelota?” Daylighta to překvapilo.

Jelikož byl také svatým rytířem, tak Lancelot byl vzor, který uctíval. Liola kývl. Být upřímný bylo rytířskou ctností, ale lhaní bylo zase vrahovou ctností. Liola se kvůli svému lhaní necítil nepříjemně. Mentor už o síle Stříbrné Masky slyšel od Lanski a Jasmíny a ostatních červených rytířů. Bál se, že Daylight nedokáže Stříbrnou Masku porazit. Nechtěl se ale vzdát, a tak zařval na Barbalise: „Barbalisi, našel sis rytíře, aby bojoval za tvou fakultu čarodějnictví, copak se ti to nezdá hanebné? Copak na fakultě čarodějnictví nemáš žádný talent?” Naneštěstí Barbalisova kůže byla stejně neproniknutelná jako plášť mecha. Takovou slovní provokaci naprosto ignoroval a řekl: „Stříbrná Maska je studentem na fakultě čarodějnictví, takže je to student čarodějnictví, takže je samozřejmé, že za nás může bojovat.” „Ty...” Mentor vztekle skřípal zuby, ale nevěděl, co jiného má říct. „Přijímáš tento souboj?” zeptal se Liola klidně. Chtěl to rychle skončit, nelíbilo se

mu, jak na něj zespodu koukali. „Za čest fakulty rytířů a za čest princezny Lanski tuto výzvu přijímám,” přijal

Daylight vážně. Ačkoli to Daylightovi přišlo zvláštní. Výše postavený rytíř vyzývající níže postaveného, to bylo něco nezvyklého a výše postavenému rytíři to přineslo potupu. Bylo podezřelé, že ho Stříbrná Maska, Lancelotův učedník, vyzval na souboj. Liola nic dalšího neřekl a vyndal si z boty Zlomené Stříbro. Nevytáhl ho z pouzdra a použil ho v boji jako hůlky, takže se nemusel bát, že by pochybil a porušil svůj slib k Anis. Obě fakulty už věděly, jak tento souboj dopadne. Ačkoli Daylight byl modrý rytíř s neuvěřitelnou silou, tak rozdíl mezi modrým a stříbrným rytířem se nedal tak snadno překlenout. Navíc Stříbrná Maska byl Lancelotovým učedníkem a Lancelot byl legendární Paladin, jehož moc se rozhodně nedala ignorovat. Avšak nikdo jasně netušil, že rozdíl mezi účastníky tohoto souboje je mnohem větší, než si vůbec představovali! Za prvé, Liola nebyl jen stříbrný rytíř. Kdyby se Liolova síla řádně změřila, tak by byl pravděpodobně na stejné úrovni jako Lancelot. Za druhé, mezi draky byl Posvátný bílý drak jeden z vůdčích druhů.

Napsala Yu Wo



svazek II

Daylight, jenž jel na ohnivém drakovi, si nemohl pomoct a pocítil strach. Věděl, že za současné situace je v tolika směrech znevýhodněný. Nejenom že prohraje, ale prohraje velmi rychle. Jak ti dva draci na sebe ve vzduchu narazili, Liola nečekaně přeskočil na ohnivého draka a postavil se Daylightovi. Daylightův výraz se změnil a také se postavil. Ale na rozdíl od Lioly tak učinil s velkými obtížemi. „Přistaň. Budeme bojovat na zemi,” řekl Liola klidně.

Daylight kývl. V duchu obdivoval, jak je Liola čestný, neboť se naschvál vzdal obrovské výhody – svého příšerného smyslu pro rovnováhu. Tohle utišilo Daylightovy pochybnosti ohledně identity Stříbrné Masky. Daylight rozkázal ohnivému drakovi, aby přistál na zem, a pak mu rozkázal, aby odešel. Zatímco zíral na Stříbrnou Masku, v ruce pevně svíral své kopí. Ačkoli věděl, že pravděpodobně prohraje, ale pokud bude bojovat čestně, tak pro rytíře není žádnou hanbou ani prohrát. Daylight rozzářil svou modrou auru, jež byla v souladu s jeho hodností, ale na kraji jeho modré aury bylo trochu stříbrného světla. Rytířští studenti uctivě zalapali po dechu. Úroveň moci dvaceti pětiletého Daylighta byla už teď úžasná. Na druhou stranu, Liola, kterému bylo také pět a dvacet, už si prošel strašlivým výcvikem v organizaci. Navíc od svých pěti let žil životem vraha. Všechno tohle mu dalo sílu mnohem převyšující tu Daylightovu. Ale výměnou za tu sílu, co nabyl, se Liola musel vzdát příliš, příliš mnoho... Ti dva nadaní lidé se pohnuli zároveň. Liola se okamžitě vyhnul Daylightově píce a svým Zlomeným Stříbrem přesně zasáhl Daylightovu ruku. Ozval se zvuk zlomené kosti a Daylight skoro pustil svou píku. Ale zatnul zuby a máchl dlouhou píkou, aby Liolu uhodil zezadu do hlavy. Liola pocítil změnu ve vzduchu. Sklonil se, aby se ráně vyhnul, a Zlomené Stříbro znovu přistálo na Daylightově ruce. Tentokrát ale Daylight nebyl schopen píku udržet. S jasným kovovým zvukem přistála na zemi a Daylightova pravá ruka byla velmi pohmožděná, dokonce se zdálo, že je prohnutá v divném úhlu. „O výsledku tohoto souboje se rozhodlo, aniž bys musel použít svou auru. Tohle je

rozdíl mezi modrým a stříbrným rytířem?” Daylight se hořce usmál. Liolův výraz se změnil. Měl by se naučit, jak vyzařovat auru? Jinak dřív nebo později lidé odhalí, že Stříbrná Maska vůbec není rytíř.

Napsala Yu Wo



svazek II

„Prohrál jsem.” Daylight s klidem přijal porážku. Na Liolu se upřel pár odhodlaných

očí: „Budu se víc snažit a doufám, že se ti jednoho dne vyrovnám, Lancelotův učedníku.” Daylight o tom nevěděl, ale Liola ve skutečnosti obdivoval jeho neústupný pohled. Pro Liolovo současné já, jež žilo ze dne na den, ten pohled naplněný vytyčeným cílem a bojovým duchem byla přesně ta věc, co Liolovi ze všeho nejvíc chyběla. Ale rytířští studenti zalapali po dechu. Když viděli, jak snadno Daylight prohrál, někteří studenti chtěli přiběhnout Daylightovi na pomoc, ale Daylight je zastavil. Zhluboka se nadechl, zvedl ze země svoji píku a vrátil se do řad rytířů. Mentor za ním přišel, aby jej prohlédl. Když si uvědomil, že má jen zlomenou ruku, tak přišel k Liolovi a řekl kriticky a s hněvem: „Jako stříbrný rytíř bys nikdy neměl vyzvat modrého.” Liola se podíval za mentora a spatřil Lanski a Jasmínu. Jejich oči byly také naplněny kritikou a zklamáním. Liola najednou v srdci pocítil hořkost. Barbalis byl pýchou bez sebe. Přistál na zemi a nahlas řekl: „A co teď, Stříbro? Neopovaž se ještě kdy říct, že moje fakulta čarodějnictví nemá žádný talent.” „Ticho!” zakřičel Liola najednou naštvaně. Jeho křik způsobil, že Barbalis otevřel

pusu do velkého O. Dokonce i rytířským studentům se rozšířily oči a nemohli uvěřit, že Stříbrná Maska zrovna teď řekl svému mentorovi, aby ztichl. Liola byl také překvapen vlastním křikem. Ale nijak se mu nechtělo svou zlostnou náladu vysvětlovat. Aniž by se staral, jestli ho Barbalis vyloučí nebo ne, vyskočil na Baolilonga a odletěl. Aby se dostal pryč od rozepře mezi fakultami rytířů a čarodějnictví a aby se dostal pryč od Anisiných zklamaných očí. *** Jak Liola seděl na Baolilongově hřbetě, sundal si masku a jeho nálada se pomalu vrátila do svých poklidných vln, jak se slušelo. Začal přemýšlet, proč má poslední dobou tak podivnou náladu. Zvláště když má tu masku. Jeho emoce se velmi snadno vymkly kontrole. Nebo je to... kvůli Anisině tváři ztrácí kontrolu? Tohle pro vraha nebylo dobré znamení... Ale Liola si najednou vzpomněl, že už před nějakou dobou přestal být vrahem. Liola neměl ohledně svých pocitů, jenž se víc a víc začaly podobat pocitům normálního člověka, slov.

Napsala Yu Wo


Kaisere... řekl Liola klidně

Recommend Documents