Každý pár, který se naučí tři základní komunikační dovednosti – slovní vyjádření pocitů, názorné naslouchání a reaktivní zpětnou vazbu – může zachránit či obnovit slabý nebo poškozený vztah.
->
Pět úrovní komunikace
Rozhovory mezi partnery mohou probíhat na různých úrovních, podle hloubky vzájemného sdílení a otevření se jeden druhému: -> nezávazné povídání -> sdílení faktů -> sdílení myšlenek a názorů -> vyjadřování citů a pocitů -> hluboké splynutí – setkání srdcí
Ve vztahu jsou důležité všechny úrovně komunikace. V dnešní době je však pro dvojici nejdůležitější komunikace, která jde hlouběji. V minulých dobách dokázalo přežít i manželství v tzv. „funkčním vztahu“, ve kterém komunikace mohla být relativně povrchní. V současném manželství je však důležité mít hluboký vztah. Kvalitu vztahu můžeme proto také posuzovat podle používané úrovně komunikace.
->
Řeč těla
Řeč těla je jen málokdy falešná, protože vychází z našeho podvědomí. Člověk může skrýt své city, ale nikoli řeč těla.
Jak málo lidí chápe skutečný význam neverbální komunikace! Přitom však bylo zjištěno, že v průběhu běžné komunikace slova představují pouze 7 % z celkového obsahu sdělení, výška hlasu a gesta tvoří 38 % a výraz tváře dokonce až 55 %. Až 95 % komunikace probíhá beze slov.
Hlavním úkolem mimoslovní komunikace je upevnit, rozšířit a prohloubit komunikaci verbální. Pokud je slovní sdělení podloženo i neverbálními projevy, bude skutečný obsah a smysl výpovědi posluchači srozumitelnější.
K
dyž oči říkají něco jiného než jazyk, zkušený člověk se spoléhá především na mluvu očí. RALPH WLADO EMERSON
->
Co oslabuje vztah
Odloučení. Vztah dokáže oslabit dlouhodobé odloučení, protože partneři jsou jeden bez druhého osamělí – a samota nás činí zranitelnými v kontaktu s druhými.
Stres – ať už v jakékoli podobě – může rovněž vést k oslabení vztahu. Příčinou stresu může být práce, peníze, únava a vyčerpání, nemoc, vzpurné dospívající dítě a mnoho jiných problémů.
Deprese. Dalším úskalím, které může bránit zdravému vývoji vztahu a vytvoření pevného pouta, je prožívání hlubokého zármutku nebo deprese. Hluboký zármutek způsobuje, že je člověk zranitelnější; stále jako by ho nutil vstupovat do nových citových vazeb. Proto se po rozvodu, úmrtí nebo odloučení doporučuje alespoň dvouleté období „léčby“, které umožní obnovu ztracené emocionální rovnováhy, potřebné pro vyváženost v novém citovém vztahu.
Špatné návyky. Mnohé dvojice natolik zabřednou do špatných komunikačních návyků, že jim situace nakonec připadá zcela beznadějná a nevidí žádnou možnost, jak z toho ven. V jejich komunikaci převládá povrchnost. Jiným způsobem nikdy nekomunikovali a ani to nedokážou. I nadále pokračují v zavedené rutině, stále jdou vyšlapanou cestou lidí, kteří se cítí nešťastní, osamělí a bezvýznamní.
Udržování vztahu vyžaduje práci, úsilí a čas. Láska je jako křehká rostlinka, které musíme poskytnout výživnou půdu, vláhu a ochranu před nepříznivými okolnostmi. Chceme-li vytvořit uspokojivý a trvalý vztah, měli bychom se seznámit se zákonitostmi, které ovlivňují procesy jeho vývoje a růstu.
M
anželství není jen nejdůležitějším vztahem, je i vztahem, který dává člověku pocit, že život je krásný a hodný žití, i kdyby byl navenek sebetěžší. Irwing Stone
->
Jak se dostat z partnerské krize
Pohled do očí. Některé páry již nevědí, co to znamená, dívat se navzájem do očí, ať už proto, že se chtějí vyhnout bolestným vzpomínkám, nebo pro nedostatek času a pozornosti. Chceme-li si však uchovat nebo případně znovu vytvořit vysokou míru partnerské důvěrnosti, je třeba vytrvale usilovat o pozitivní a častý oční kontakt.
Při komunikaci se dívejte jeden na druhého. Oční kontakt je životně důležitý. Nedostatek očního kontaktu je projevem neúcty, nezájmu a lhostejnosti.
Dotyk. Součástí komunikace je také dotyk. Něžné hlazení a dotyky jsou důležitější než sex. Všichni lidé mají hlubokou potřebu dotykové něhy, která se nejlépe předává v důvěrném nebo intimním vztahu.
I mezi partnery, u nichž se odstup zdá být nepřekonatelný, se může díky něžné péči, dotykům a hlazení za relativně krátký čas všechno výrazně změnit.
Tři objetí za den vyhánějí depresi. Láskyplný dotyk dokáže u hospitalizovaných pacientů stabilizovat srdeční rytmus, zlepšuje pohyb dětí postižených mozkovou mrtvicí, zvyšuje stupeň dětské pozornosti, aktivuje hemoglobin a průběh mozkových vln.
Období prvotní zamilovanosti nemůže trvat věčně, manželé by se však přesto měli snažit „jednat jako zamilovaní“. Tak mohou neustále obnovovat a upevňovat svůj láskyplný vztah.
Jak je to možné, že když jsou páry zamilované, touží se neustále držet za ruce, zatímco v manželství se jeden druhého stěží dotkne, vyjma intimního aktu? Dotyk mimo ložnici je pro partnerský vztah velmi důležitý.
Zvláště ženy potřebují dotyky a objetí – jako běžnou součást života; nikoli jako předehru k sexuálnímu styku. Dává jim to pocit emocionálního naplnění a citového bezpečí.
Páry, které říkají, že ztratily lásku ke svému partnerovi, mohou znovu obnovit svůj vztah právě zavedením láskyplného pohlazení. Dotyk pomáhá hojit rány z hádek, nepřátelství a zraňujících postojů víc než cokoli jiného.
Vztah vyžaduje péči, úsilí a čas. Verbální komunikace, oční kontakt, vzájemné dotyky a hlazení jsou tím, co vnáší do manželství jiskru a činí ho stále živým, dynamickým a zajímavým. Čas a úsilí, které věnujeme budování vztahu, jsou důležitou investicí pro šťastnou budoucnost manželství.
Čas loučení a opětovného setkání. Někteří lidé nepřikládají rutině příchodů a odchodů žádný význam. Neuvědomují si, že každý, i ten nejobyčejnější den utváří podobu našeho manželství a zanechává trvalé dojmy v našem partnerovi.
Rozhodni se, že první čtyři minuty každého rána a první čtyři minuty na konci pracovního dne uděláš pro partnera těmi nejhezčími chvilkami dne.
Šest námětů pro první chvíle společných setkání
1/ Psychická příprava
Mysli pozitivně. Někdy se stává, že svému partnerovi hned ve dveřích „vyklopíme“ své negativní pocity či zážitky. Zkus si naopak rozmyslet, jaký příjemný zážitek z dnešního dne bys mu mohl vyprávět.
2/ Úsměv
Naplánuj si čas tak, abys dokázal partnera přivítat s úsměvem. Měl by poznat, že je ve tvém životě prioritou, že není jen někým, na koho máš čas, až když splníš jiné úkoly a povinnosti. Úsměv umí říct „Mám Tě rád“ lépe než drahý dárek.
3/ Zevnějšek
Dbej na svůj zevnějšek. Dáváš tím partnerovi najevo, že si ho vážíš a chceš se mu líbit.
4/ Uvítejte se objetím a polibkem
Pokud není polibek tvým preferovaným způsobem, najdi si jiný způsob fyzického kontaktu, kterým dáš partnerovi najevo vzájemnou blízkost: uchopení za ruku, pohlazení, objetí…
5/ Oslovení
Spíše než pozdravit partnera „ahoj“ oslov jej nějakým milým slovem nebo začni pochvalou.
6/ Příprava prostředí
Partner, který přijde domů jako první, je v jistém smyslu zodpovědný za to, jak to doma vypadá; oba dva by však měli usilovat o vytvoření klidné a uvolněné atmosféry. Dejte si vzájemně čas oddychu, dříve než jeden z vás bude řešit nějaký problém nebo vyřizovat důležité telefonáty.
Prvních osm minut poté, co se partneři sešli po celodenní práci, do velké míry symbolizuje, jak mají muž a žena sladěny své životy. S novým přístupem k těmto osmi minutám denně mohou oba výrazně posílit svůj manželský vztah, a dokonce zachránit rozpadající se partnerství.
Pokud pochopíme význam každodenních loučení a uvítání, ale i času, který spolu doma trávíme, můžeme dát našim vztahům novou kvalitu a hlouběji si uvědomovat to pozitivní, co nás provází na cestě životem.
L
áska se rodí z maličkostí, z nich žije a pro ně také umírá. G. Byron
->
Umění naslouchat
Umění naslouchat je velice zanedbávanou a všeobecně nepochopenou součástí komunikace. Schopnost naslouchat nevyžaduje sice přímo akademický titul, ale zdokonalovat se v ní můžeme jen učením.
R
ozhovory, ať už mezi národy, nebo mezi manželi, jsou z větší části rozhovory hluchých. Každý mluví hlavně proto, aby vyjádřil své vlastní myšlenky, aby se obhájil, aby povznesl sám sebe a obvinil druhé. Jen málokdy jde o skutečnou výměnu názorů, která obsahuje i opravdovou touhu pochopit druhou stranu. Paul Tournier
Pro mnohé manžele je až bolestné, když si vzpomenou na dny své známosti. Tehdy se zdálo, že jeden druhému tak dobře rozumějí! Nyní už žádný skutečný dialog nevedou. Mluví sice spolu o spoustě druhořadých a obecných záležitostí, ale o věcech, které jsou opravdu nejdůležitější, intimní, osobní – o těch se už nezmiňují. Jejich dialog je přerušen. Už si nenaslouchají. Pouze si spolu mechanicky vyměňují informace.
Při aktivním naslouchání jde o to, že se snažíme porozumět pocitům, které se často skrývají za slovy. Při aktivním naslouchání je třeba odložit případnou zaujatost a „nepředepisovat“ partnerovi, jak by se měl cítit. K tomu je potřebné úplné přijetí partnera včetně jeho pocitů. Jeho pocity nejsou ani dobré, ani špatné – jsou takové, jaké jsou. A nejsou všeplatné – nyní zde jsou, zítra už být nemusí.
Skutečnou známkou umění naslouchat je schopnost klást podnětné otázky. Kladením otázek lépe poznáváme jeden druhého. Vzájemné překážky a odcizení tak ustupují do pozadí.
N
ikdy nepodceňujte naslouchání. Je to jedna z nejdůležitějších dovedností, které se můžete naučit. Michael Leboeuf
->
Špatné naslouchání vychází ze špatných návyků
Skákání do řeči, přerušování druhého. Jde o velmi vážnou chybu. Ti, kteří mluvícímu „skáčou“ do řeči, si většinou už připravují vlastní odpověď na to, co slyší, ve skutečnosti však vlastně neposlouchají, o čem se hovoří. Zajímají je pouze jejich vlastní myšlenky, a proto řečenému nevěnují dostatečnou pozornost.
Nedostatečný zrakový kontakt. Pokud se na svého partnera během rozhovoru nedíváme, vyvolává to dojem, že nás jako člověk nezajímá, že je nám lhostejný.
Necitlivý posluchač. Necitlivým posluchačem je ten, kdo nedokáže rozpoznat nevyslovené pocity a nálady.
Manželka projeví přání, že by si mohli zajít na večeři do restaurace. Ve skutečnosti jí nejde ani tolik o večeři, jako spíš o ujištění, že je pro svého muže stále stejně přitažlivá, že ji miluje a je připraven vynaložit úsilí, aby ji potěšil. Pokud jí jen úsečně odsekne, že na to nemají peníze nebo že je unavený, je zřejmé, že mu „nevyslovené sdělení“ uniklo.
Další špatné návyky při naslouchání -> dávat mluvícímu najevo, že rozhovor je ztráta času -> být bez ustání v pohybu ve snaze co nejdříve se vzdálit -> tvářit se lhostejně, nedávat najevo pochopení -> přerušit rozhovor kvůli „neodkladnému“ telefonátu -> to, co ti druhý řekl, vyjádřit jinak ve snaze dát tomu jiný smysl
-> znovu
se ptát na to, na co již mluvící odpověděl -> popírat tvrzení partnera, aniž bys mu dal příležitost je pořádně vysvětlit -> předbíhat to, co chce mluvící říct, nebo jeho věty doplňovat a nedovolit mu, aby je dokončil
Naslouchání není snadné, protože jde o víc než o vnímání slov. Posluchač musí být soustředěný, aby rozuměl mimice mluvícího, musí usilovat o kontakt očí, měl by zachytit skryté motivy (to, co je za slovy), volit správné otázky, nacházet vhodné odpovědi a měl by umět ve správný čas mlčet.
N
ejdůležitější v komunikaci je slyšet to, co nebylo řečeno. P. F. Drucker
->
Snaž se druhému porozumět
Většina nesnází mezi členy rodiny není výsledkem zlého úmyslu: dochází k nim prostě proto, že si nerozumíme. Nevidíme dobře do srdce druhého. Mnohým nepochopením bychom se mohli vyhnout, kdybychom si ověřili, zda naše vnímání bylo správné, zda jsme dobře porozuměli tomu, co měl partner skutečně na mysli.
D
ojímá mě skutečnost, že již nepatrný zlomek empatického porozumění může druhému pomoci, ovšem není pochyb o tom, že největším přínosem pro něj je, když mu pomohu uvědomit si a popsat smysl jeho prožitků, který mu byl nejasný. Carl Rogers
Empatie je schopnost „vstoupit“ do nitra svého partnera a vidět problém jeho očima, prožívat pocity, které on prožívá, kráčet v jeho „mokasínách“. Empatie je tedy laskavá péče o druhého a schopnost naslouchat je jedním z jejích projevů.
Nejdestruktivnější ve vztahu je mlčení. Zmlknout, stáhnout se do sebe, odmítnout o něčem hovořit nebo se skrýt za hradbu svých zranění vytváří větší překážku komunikace než cokoli, co lze vyjádřit. Říká se, že nevěra zničí tisíce, ale mlčení desetitisíce.
Většina lidí by přijala pravdivé argumenty spíše než mlčení – alespoň dostanou zpětnou vazbu. Pokud chceš, aby tě partner odmítl a možná i opustil, mluv pouze tehdy, když sám chceš, věnuj malou pozornost tomu, co říká, a většinu času buď uzavřen do sebe!
K
aždý z nás může být velkým zdrojem lásky. Nejjednodušší cestou k tomu je porozumění. Ernest William Barnes
->
Cesta k úspěšnému dialogu
Neutíkej před problémem.
Jedním z největších problémů v manželství je naučit se mluvit s partnerem i o tom, co nám vadí. V této situaci je potřebné naučit se vyjadřovat v já-formě. Tak můžeme vyjádřit i negativní pocity, aniž bychom se vzájemně napadali nebo zesměšňovali. Já-výrokem sdělujeme své momentální pocity, aniž bychom s partnerem jednali hrubě, neuctivě či pokrytecky. Namísto útoku, obviňování či odsuzování stačí říct: „Vadí mi, když děláš … , protože …“
Sdělení v první osobě (já-výrok) představuje obvykle pomyslnou dělicí čáru mezi asertivitou a agresivitou. Asertivní postoj nám umožní vyjádřit pocity, aniž bychom partnera obviňovali. Agresivními projevy však svému milému či milé ubližujeme. Své pocity sice vyjadřujeme upřímně a bez zábran, avšak způsob, který jsme zvolili, vyvolává nepřátelství.
Asertivním já-výrokem druhému říkáme: „Moc ráda bych s tebou byla sama.“ Agresivním ty-výrokem říkáme: „Ty se mnou vůbec nechceš být.“
Tím nejpodstatnějším by mělo být zmírnění našeho hněvu a rozčílení. Ať už náš protějšek změní či nezmění své jednání, my tak můžeme i nadále zůstat v kontaktu se svými pocity; nemusíme je potlačovat, ale vyjádřit je přímo.
G
enialita v komunikaci je schopnost být zcela upřímný a zároveň ohleduplný. John Powell
->
Čtyři rozhodnutí
Udělat si na rozhovor čas
Mnohé páry již po několika letech společného soužití upadly do stereotypu a zcela odvykly partnerské komunikaci. Někdy jim v tom může bránit nedostatek času, protože jsou zavaleni prací; nebo nechají běžet televizi, která je rovněž okrádá o čas. Nakonec komunikace uvázne na mrtvém bodě – rozhovory utichnou, protože partneři mají pocit, že je ten druhý stejně neposlouchá. Jediné možné řešení je znovu navázat přerušený dialog a vyhradit si čas na skutečný rozhovor.
Mluvit o tom, co je pozitivní
Každý den si aspoň čtvrthodinku povídejte o něčem příjemném a pozitivním.
Bojovat proti stereotypům
Mnohé manželské páry se po letech soužití ocitnou v zajetí navyklých stereotypů, které vztah postupně ubíjejí a ničí. Vymanit se z těchto stereotypů a otevřít se novým možnostem, to je jediný způsob, jak znovu oživit vzájemné porozumění, tvořivou lásku i důvěrnou komunikaci.
Nevzdávat se
I když po čase zjistíme, že naše snaha nepřináší žádoucí výsledky, je třeba pokračovat v dialogu. Dvojice, která spolu neumí mluvit, může svému vztahu sotva dát potřebný základ. Pokud se však dokážete druhému otevřít a svěřit mu hlubší část svého já, povede to ke vzájemnému sblížení a prohloubení vztahů; váš společný život se tím nesmírně obohatí.
->
Cesta k důvěrnému vztahu
Každému vztahu hrozí postupné odcizení. Pracovní vytížení, péče o děti, povinnosti v domácnosti, starost o nemocné rodiče, to všechno nás pohlcuje a zůstává nám jen málo času a energie k tomu, abychom se mohli věnovat jeden druhému.
Snaž se však nepodlehnout tomuto tlaku a vytrvale usiluj o znovunalezení a prohloubení intimity. Nezapomínej na to, že čas pracuje pro tebe.
1/
Každý den si vyčleňte konkrétní čas k rozhovoru o záležitostech týkajících se vašeho manželství, ať už jde o děti, práci, sousedy. Mluvte o tom, co jste ten den prožili či udělali.
2/
Veďte „rozmluvy na polštáři“. Rozhovor před spaním věnujte příjemným záležitostem. Večerní chvíle nejsou vhodné k tomu, abychom řešili problémy nebo připomínali nehezké zážitky.
3/
Komunikujte v autě. Využijte společné cesty autem. Rozhovor vám zpříjemní cestu a pomůže upevnit vaše manželství.
4/
Jednou týdně se alespoň hodinu věnujte společnému rozhovoru. Tento čas by měl patřit výhradně vám. Zajistěte si, aby vás nikdo nevyrušoval. Třicet minut by měla o sobě a o svých potřebách, jejichž naplnění ve vztahu očekává, mluvit manželka; ovšem tak, že je pouze vyjádří a nebude partnera z ničeho obviňovat, a muž jí do toho nebude nijak zasahovat. Dalších třicet minut je vyhrazeno manželovi – to si partneři své role jednoduše vymění.
5/
Věnujte se společné činnosti nebo hře, při které se dobře pobavíte. To vám pomůže se uvolnit a spontánněji projevit své city a emoce.
6/
Vytvořte si nové tradice. Tím získáte něco, co bude pouze vaše, co si budete připomínat a třeba každoročně opakovat.
Skutečná intimita spočívá ve vzájemné blízkosti, ve sdílení radosti i zklamání, ve společně prožívaných vítězstvích i prohrách, ve vzájemné citové a duševní harmonii. Dvojice žijící v důvěrném vztahu společně roste a společně bojuje; spolu se miluje a obvykle spolu i zůstane.
V
ztahy málokdy umírají proto, že náhle v sobě nemají více života. Pomalu vadnou spíš proto, že lidé nerozumějí tomu, jaký druh péče a lásky tyto vztahy vyžadují, nebo i proto, že jsou příliš líní nebo se bojí vyzkoušet něco nového. Vztah je však živá věc. Vyžaduje stejnou péči o detail a stejnou pozornost, jakou umělec věnuje svému dílu. David Viscot
->
Jak si udržet vnitřní vyrovnanost
Všichni toužíme po hlubokých a smysluplných vztazích. Toužíme po laskavých slovech i hřejivém objetí. Chceme usínat vedle někoho, kdo nám rozumí a kdo nás nikdy nezradí. Ale lidský život je mnohdy složitější. Často přichází bolest a hluboké zklamání. Jsou chvíle, kdy se cítíme opuštění a bezbranní jako malé dítě, které se ztratilo svým rodičům.
A tehdy si znovu klademe onu těžkou otázku – Jaký je skutečný význam a smysl našeho života? Ptáme se po trvalých hodnotách, o které bychom se mohli opřít v dobách tísně, nejednou se dotýkáme i podstaty a smyslu lidské víry. A je to nejčastěji právě hluboká a oddaná víra, která člověku dodává odvahu čelit realitě, pomáhá mu jít dál a stále znovu překonávat překážky. Následuje několik námětů, které pomáhají překonávat nezdary a problémy v důvěrných vztazích.
Nauč se meditovat. Pascal kdysi prohlásil: „Veškeré problémy lidstva pramení z naší neschopnosti posedět tiše a o samotě v místnosti.“ Chceme-li dosáhnout duševního klidu a zmírnit či odstranit stres nebo napětí, pak meditace je jedním z nejúčinnějších prostředků. Každodenně si vyhraď tichý okamžik jen pro sebe.
Čti knihy, které obohatí duchovní dimenzi tvého života. Současný materialisticky orientovaný svět se duchovním hodnotám stále více vzdaluje. Každý skutečně důvěrný vztah však v sobě nese i povahu duchovního prožitku. Jednou z cest, jak objevit svoji spirituální podstatu, která je významným styčným bodem pro vzájemná lidská setkání, je nechat na sebe působit myšlenky z hodnotných knih.
Nauč se žít v přítomnosti. Míra našeho vnitřního klidu závisí na naší schopnosti žít v přítomnosti. Bez ohledu na to, co se stalo včera nebo vloni a co se může či nemusí přihodit zítra, přítomnost je vždycky tam, kde právě jsi – nyní a tady.
Smiř se s nedokonalostí. Potřeba dokonalosti a touha po vnitřním pokoji si navzájem protiřečí. Zeptej se sám sebe: „Bude na tomhle záležet ode dneška za rok?“ Přestaneš-li všechno posuzovat a hodnotit, svět se ti rázem bude zdát lepší.
Mysli na to, co máš, a ne na to, co bys chtěl mít. Když to uděláš, život ti začne připadat mnohem krásnější než dosud. Možná vůbec poprvé poznáš, jaké to je, cítit se spokojeně.
Dovol druhým mít svou pravdu. Jedna z nejdůležitějších otázek, které si můžeme položit, zní: „Chci mít vždycky pravdu – nebo chci být šťastný?“ Tato dvě přání se totiž většinou vylučují.
Změň svůj postoj k tvým osobním problémům. Považuj je za své potenciální učitele. Překážky a problémy jsou součástí života. Skutečné štěstí nepřichází tehdy, když se pokoušíme zbavit veškerých svých problémů, ale když je začneme přijímat jako příležitost, jak se dostat dál.
Ať už se tedy ve svých vztazích potýkáš s jakýmikoli problémy, vždy k nim můžeš přistupovat bez vzdoru a s upřímnou touhou se z nich něčemu naučit. Budeme-li na své problémy nahlížet v tomto světle, často „poleví“ samy od sebe – uvolní se jako zaťatá pěst, která se pomalu rozevírá. Jakmile totiž pochopíme, čemu se na nich potřebujeme naučit, jejich tíha se začne vytrácet.
Naučme se láskyplné partnerské komunikaci bez ohledu na vnější okolnosti. Tím budeme do našeho vztahu vnášet pohodu a pečovat o něj, místo abychom na něm jen lpěli a stále něco vyžadovali.
Pěstujme radost a vděčnost. Naučit se být šťastný nezávisle na podmínkách, to je cesta k vnitřní svobodě a vyrovnanosti.
Nancy van Peltová Jak zvládnout partnerskou komunikaci Odpovědná redaktorka Michaela Hrachovcová Grafická úprava Jan Dobeš Vydal Advent-Orion, spol. s r. o., Roztocká 5, Praha 6 www.adventorion.cz Vydání první, Praha 2012 Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. ISBN 978-80-7172-903-7
