rooooooooooooooooooooaoooooooooboooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo OOOOOOOOOOÖOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO 00 00 00 00 00 00 00 2° 00 OO 00 00 00 00 00 vA—-x OO 0 w 88 00 00 00 00
88
88
00 OO f/f / / / /, Wy/ 00 OO W/A V i/ / / / / / 00 W a { 00 //////hm 00 00 00 K LT U R N Ě - P O L m C K Ý M E SIC N í K 00 00 P R O Č E C H Y A SLOVÁKY V EXILU 9° 00 00 00 00 Ročník VI. Leden I960. ffíslo 3. (63.) 000000000000OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO0000000000000000OOOOOOOO00000ooooooo 00 og oo Vydává dr.Jan Beran Veškerou korespondenci pro redakci i ad- oo oo s redakční radon. ministraci časopisu zasílejte na adresu: oo 8o dr.Jan Beran,ROTTERDAM,Postbox 98. gg
u
88 00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000 00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
50000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000 )0000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000
00 oo oo 00 00 00 00 00 00 oo 00
ď X^'A
88
00 oo 00 oo 00 00 00 00 00 00 00 oo 00 00 00
88 90
//
M
tt
)/,
tt%tyi1'1 /• .jftjf
-M
'7T\ S/ Jíl'
W7J77777-2 WI7A rn W/7771 ivi 7//'". 7 'JLL w////\ w/Affl w n AA w///Kn m '//f///íU-3 v///hifi /{////A ///////Tu}
w A TJlů
'/////Mm W / V
w/h7/j
w/r1
kulturne-politickyměsíčn! k P R O Č E C H Y A SLOVÁKY V EXILU Leden I960.
Ročník VI.
Číslo 3.
(65.)
oo )0 000000000000O000O0000000000000000000O000000000000000000000000O000O00o )g go oo Vydává dr.Jan Beran Veškerou korespondenci pro redakci i ad- oo oo s redakční radou. ministraci časopisu zasílejte na adresus oo 8o dr.Jan Beran,ROTTERDAM,Postbox 98. oo 00 00 00 00 OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
JE MOŽÍfflf POKOJNÍ SOUŽITÍ? Studená válka končí. vytčeného cíle.
Alespoň Západ ji zastavil., aniž by byl dosáhl
Původní úmysl (a£ již opravdový či jen předstíraný) osvobodit pod-
maněné národy, je zapomenut.
Status quo je mlčky uznán,, ač každý politik-i nadále fT"
slavnostně ujištuje, že na nic podobného se nepomýšlí.
Ale zbožné sny, že by se
Kreml mohl jednoho dne z dobroty srdce vzdát svých výbojů, neoklamou ani ty, kteří nevěříce v ně, rádi by přiměli jiné, aby se jimi utěšovali.
Churchillova řeč ve
Pultonu, Trumanova doktrína a Dullesova tvrdost, to všechno., je dnes věcí minulosti a státníci se- snaží zapomenout nebo zapřít, co říkali včera,
A kdo by jim připo-
mínal jejich včerejší slavnostní, ujišťování, vystavil by se osočení, že je beznadějný reakcionář a válečný štváč.
Sotva kdo má chuť a odvahu vystavit se takovému
podezření. "Appeasement" je slovo, jež se ocitlo v nemilosti a zní jako nadávka. Ale to, co "se skrývá pod ním, se pod jiným názvem nabízí obyvatelstvu té části světa, jež zůstala dosud svobodná.
A tak jsou před námi schůzky na vrcholné úrovni a
předehrou k nim západní státníci a publicisté papouškují po Chruščovovi hesla o pokojném soužití, a o mírovém soutěžení soupeřících politických, hospodářských a sociálních systémů. I Nemá smyslu si zastírat, že dosavadní průběh studené války skončil naprostým vítězstvím Sovětského svazu.
Není to jeho zásluhou, ale Západu, který
hodil zase jednou flintu do žita, protože dostal strach z vlastní kuráže^, Byly doby, kdy český radikalism býval ironisován frází "až do těch hrdel a statků - ale nesmí to stát víc než zlátku"«
U mnoha západních státníků a politiků, stejně jako
u politických publicistů vypadá demokratický idealism a zanícení pro svobody těch druhých asi stejně.
Všechny krásné deklarace mají jako spodní tón smutně známou
větu: "Zdaliž pak já jsem strážcem bratra svého?" né.
Dá se velmi snadno uchláchilit.
Svědomí politiků je velmi pruž-
0 výmluvy není nikdy nouze,
Chruščov si může blahopřát, že dosáhl úspěchu, jehož míru a důsledky nelže zatím plně dohlédnout*
A stačilo mu k tomu, aby pochopil* že to byl Stalin
a ne kdo jiný, jenž svou neohrabaně nadutou agresivností vytvořil protikomunistickou koalici, jež alespoň na čas zastavila další komunistické výboje a dokonce hrozila zatlačit Sovětský svaz a jeho železnou oponu o značný kus dále na východ« Cruščov pochopil, jako kdysi na počátku.své dráhy Stalin, že zjevná,a nezastíraná agrese nutně vzbuzuje odpor, že však agrese maskovaná krásnými sliby míru a pokojného soužití nalezne vždy advokáty mezi lidmi, kteří nejsou schopni nebo ochotni vidět fakta a realitu.
Vždy se najdou lidé, kteří, když se bezvýsledně učinilo sto
ustupků, budou doporučovat stoprvní ustupek, aby se prokázala dobra vule tomu, kdo ze všech nejvíce dobrou vůli postrádá.
Z tohoto poznání vyvodil Chruščov závěry a
poučení, jichž Stalin, opojený slavomamem a velikášstvím v posledních letech svého života přestal dbáti.
A úspěch taktiky, vyvozené z-tohoto závěru, možná že překva-
pil i Chruščova samotného.
Aniž by se byl namáhal k přílišné přívětivosti, nebo
k nadměrné přetvářce-, dokázal otřást! odhodlaností veřejného mínění Západu čelit rudému nebezpečí.
Otřásl tím i západní koalicí samou,' Stačilo, aby 'úkázal tvář
ne sice právě přívětivou,, ale o trochu méně nepřívětivou než jeho předchůdce,stačilo opakovat nabídku pokojného soužití - pochopitelně že jen do doby, kdy bude Kreml sto přikročit k novým výbojům - a již se na Západě stalo pomalu nebezpečným připomínat, že jde* o podvod a že jedovatý pavouk v Kremlu upředl síf, '.do níž'zabloudit znamená zahynout. Pro Chruščova pracovalo mnoho ? zejména pak hesla, jako nebezpečí jaderných zbraní, nákladnost zbrojení, stejně jako únava z nutnosti stát v ustavičném střehu, aby se čelilo nebezpečí, v něž tak mnoho lidí nevěřilo, protože věřit nechtělo.
Pomáhala i hluboce zakořeněná víra západního světa, že se rozumní lidé
mohou vždy dohodnout, že všechny spory lze vyřizovat' pokojnou cestou, aniž by bylo potřebí uchylovat se k zbraním, že různé systémy p'olitické, hospodářské a sociální mohou docela dobře žít vedlo sebe v míru, spolupráci, ba dokonce i v přátelství. Fa toleranci,, na uznání rozlišnosti, je přece založen celý způsob života civilisovaného světa, nismu,
PomáhaJa také žalostná a přímo zahanbující neznalost podstaty komu-
To by móhlo překvapovat, protože komunistický režim v Sovětském svazu trvá
již pře.s čtyřicet letj poválečné výboje Kremlu nejsou již také žádnou novinkou a sám Ohruščovův režim ukázal v MacTarsku každému, «kdo má oči k vidění, co je zač. Ale u- lidí, vedoucích západní
státy a jejich veřejné mínění, by pomalu spíše pře-
kvapilo, kdyby viděli dříve, než jim někdo vytře zrak.
Mnozí z nich. nejsou ani
pak schopni prohlédnout. Myšlenka, že odlišné systémy mohou žít v míru a případně i v přátelství, je v civilisovaném světe "běžná, již proto, že se opírá o historické zkušenosti.,
Od skončení náboženských válek nepoznala Evropa - s výjimkou krátkého období
revoluční expansivnosti první francouzské republiky - válek ideologických,Bylo jen logické, že si lidé kladli a dosud kladou otázku? mohli~li se tradiční nepřátelé jako Anglie a Francie změnit v přátele a spojence, mohla-li se liberální monarchie britská spojovat s republikánskou Francií a absolutistickým císařským Ruskem, proč by se měly státy svářet o politické a hospodářské systémy?
Mohou-li ve státe pro-
tichůdné politické strany a směry vyřizovat své spory hlasovacím lístkem, diskusí a dohodou, proč by to nemělo být možné v mezinárodním měřítku?
Z toho plynulo pře-
hnané západní zanícení pro Společnost národů, stejně jako dnes pro Spojené národy, spoléhání na vyjednávání a na sílu argumentů a ne na sílu děl.
Je to myšlenka
svůdná a logicky správná, ale na neštěstí uplatnitelná jen tehdy, jestliže obě strany sporu uznávají stejné zásady mezinárodního soužití, stejná pravidla hry, stejné principy slušnosti a účelnosti.
Zkušenosti s Mussoliniho Itálií,HitImstovým
Německem a Stálinovým Sovětským svazem by mohly být poučením, že není možná dohoda s tím, kdo má zásadně odlišné názory na metody mezinárodního života. Západní státy, nechť je politická a ideologická oxientaoe jejich dočasných vlád jakákoliv, nemají oficiální, pro všechny občany předepsané ideologie. Lidé mohou být pro vládu nebo proti ní, levicoví či pravicoví, nebo indiferentní, to je jejich"věcí a stát jim nenakazuje žádnou ideologii. státy označit za státy laické«
Mohli bychom západní
Mussoliniho Itálii, Hitlerovo Německo, Stálinův a
.dnes Chruščovův Sovětský svaz bychom nohli označit za státy církevní, státy, v nichž světská moc je podřízena moci církevní, moci církve nesnášenlivé a nenávistné, výbojné a nesmiřitelné. volily atheismus,
Na tom nic nemění, že za oficiální vyznání si tyto státy vy-
I atheismus se může stát ze světového názoru fanatickým církev-
nictvím. Na Západě se komunismus obvykle považuje za jakýsi radikální politický a sociální program,, jehož bouřliváctví plyne z jeho mladosti a ze zaostalosti lidu, nad nímž.panuje.
Ale marxism měl od samého počátku povahu jakéhosi nábožen-
ství, slepé víry ve vědu, výroby Karla Marxe a Bedřicha Engelse,
Jako nevzdělaný
divoch uctíval fetiše a vyznával primitivní náboženství, tak vyznávali ještě před Leninem prostoduší socialisté "vědju", o níž neměli většinou ani potuchu a zejména pak ovšem neomylnou "vědu Marxovu", Lenin toto pověrečné vyznávání "vědy" změnil v organisovanou církev, jejíž přední, hlavní a snad jedinou úlohou je zmocnit se
státu, ovládnout jej a udržet nad nín noc. "Všechna moc 'bolševikům", "všechna moc radám dělníků a vojáků", to je základní a vlastně jediný program komunistů* Lenin bil čelem o zem před stíny Karla Marxe a Bedřicha Engelse, ale těchto dvou hlavních církevních otců jeho církve' byly zde dva důležité vzory, na nichž se shlédl a podle nichž se řídil*
Jedním z nich byl Bedřich Veliký*panovník,
který se stal vzorem pro každého centralistického d.spotu. yoly, zakladatel Tovaryšstva Ježíšova. je stranou jen podle jména.
Druhým byl Ignác z Lo-
Podle jeho vzoru budoval svou stranu, jež
Je to ve skutečnosti bojovný řád, v němž všechna moc
je•soustředěna v rukou vůdce, řád bezpodmínečné a slepé poslušnosti, ochotný ku každé přetvářce a každému uskoku.
Nevím, křivdil-li Pascal Jesuitům, když psal o
jejich probabilismu, ale čtenář "Listů proti Jesuitům" pozná bez námahy v tom, co Pascal nazývá morálkou jesuitskou morálku (lze-li to tak nazvat) komunistickou, "tíčel světí prostředky", tohle heslo bý molo být vytesáno na Kremlu. Rudá církev sc zmocnila státu a vládne mu jako státu církevnímu. Je nadřaděna státu - známp, přece dobře formulis
"z usnesení předsednictva výkonné-
ho výbořu strany a vlády,..", stejně jako vidíme, že hlavou státu není jeho formální představitel, nebo předseda vlády, ale vždy generální tajemník strany, Chruščov vládne Sovětskému svazu právě proto, že jako generální sekretář strany je hlavou rudé církve a ne proto, že náhodou dočasně spravuje úřad předsedy vlády, stejně jako' Novotný spravuje jako gaulajter Československo ne proto, že je presidentem republiky, ale že- je jakýmsi metropolitou rudé církve v československu.
Byly doby,kdy
skutečný vládce neměl funkci v komunistickém státním aparátu a ty doby se mohou zase vrátit.
Kdo chce jednat s komunistickým blokem, nemá co činit se státy a jejich
vládami, ale s komunistickou stranou, s rudoů církví a rudým papežem, v jejichž rukou, jsou státní vlády bezmocnými loutkami, V tomto církevním impériu platí jen jedna ideologie, vyznání, jež je povinné pro všechny,
Lid má věřit bez odmluvy všemu, co se mu k věření předkládá,
i kdyby dnešní dogma bylo v rozporu s dogmatem včerejším, protož-e rudý papež se svým sborem rudých kardinálů je nadán neomylností, daleko přesahující nároky na neomylnost papeže v Sfímě, "Strana má vždy pravdu", ať jde o cokoliv} rudý papež je autoritou nejen ve věcech mravů a víry, ale i tam, kde jde o biologii, nebo filologii, národní hospodářství a cokoliv.
Všechno je "věcí víry". Všechno se musí řídit
dogmatem - umění jako sport, práce jako zabava, Komunistická strana, jíž si Lenin představoval jako sbor profesionálních revolucionářů, není ve své podstatě ničím než boj.ovným řádem,
Požaduje-li se
na poddaném bezpodmínečná poslušnost, na komunistovi se vyžaduje dvojnásob. Musí
projít noviciátem - kandidátstvím - a vyvržení z řádu je trestem nejkrutějším, který je vždy doplňován tresty, uloženými "světským ramenem". Církcvnická povaha komunistické strany je zřejmá z mnoha jiných znakůj jež zde netřeba popisovat.
Podívejme se jen na komunistické disputaoe, jež celým
svým rázem připomínají scholastické disputace středověku.
Stoupenci a vyznavači
"vědy"' nejsou ochotni zkoumat fakta, ale jdou se vždy podívat do spisů církevních otců Marxe, Engelse, Lenina a Stalina*
I. jejich trestní řád je převzat ze středo-
věku, je to inkvisiční právo, v němž se osobě, podezřelé z kacířství nedovoluje ©.bjiajovat její názory, ale nařídí se jí -odvol-at.
Mistr Jan Hus, jenž chtěl na Koat
*<-:/.kém koncilu, aby byl poučen, byl by stejně odsouzen koncily rudé oírkve.
Odvo-
lat, podřídit se, slepě věřit, to je základní dogma církve, jejíž hlava sedívKrem» lu.
:
"~
Stát, ovládaný církví, jež má monopol na pravdu ve všem, je nutně neschopný soužití se státy, jež si nečiní nároku na monopol pravdy a moudrosti a jsou ochotny připustit, že každý má svou pravdu, nebo alespoň svou představu pravdy, Lessingova bajka o třech prstenech je pochopitelná západu,
Je však nepochopitelná
a nepřijatelná sovětskému impériu, protože se příčí učeni 'rudé církve. Rudá církev, jež toto impérium ovládá, je odhodlána - a .je to ostatně logicky samozřejmé - šířit své panství po oelém světě, ohněm a mečem,' bojem, podvratem nebo uskokem. státy se nesnaží
Západní
protože by se to příčilo jejich podstatě - vnucovat ávé zřízení
a své názory jiným.
Stát, ovládaný nesmiřitelnou a nesnášerilivou rudou oírlcví chce
však rozšířit panství své i té protináboženské náboženské společnosti, .Mírové soužití je věcí nemožnou, jako nebylo možné, když Němečtí rytíři šířili kříž ohněm a mečem mezi Polabskými Slovany, nebo když islám šel šířit svou víru stejnými prostředky,
Bylo by to krásná, kdyby mírové soužití bylo možné, ale pokud se nevyma-
ní státy dnes ovládané komunisty z područí, rudé církve, není to možné, lení to možné proto, poněvadž rudá církev to nedovolí.
Je pravda, že rudý papež toto soužití
nabízí, ale jeho církev již dala na jevo, že s-lovu danému kacířům a nevěřícím netřeba dostát. Letošní rok bude rokem schůzek Východu a Západu á mnoha řečí o možnostech soužití,
často ,ae říká, že vládci Východu jsou ve svém počínání ovlivňováni
svou neznalostí Západu,
Je docela dobře možné, že Chruščov a jeho druzi neznají
Západ a jeho způsob života.
Znají jej však dost dobře, aby věděli, že na Západě
^panuje dosud naprostá neznalost podstaty komunismu'á aby na této zahanbující a nebezpečné nevědomosti založili svou odvážnou hru.
Usměvavá tvář Chruščovbva je pro
svobodu světa nebezpečím mnohem větším, než zamračená a hněvivá tvář Stalinova, Když řekl Dulles, že svět stál opětovně na pokraji války, obořili se na něj všicfcni
lidé, žijící v zajetí svých snů.
Ale fikdy nebyl svět v takovém nebezpečí, jako
když se s Chruščovem začíná diskutovat o sblížení a dohodě.
Jeden stát se nůže do
hodnout se státem druhým, ale může se civilisovaný svět dohodnout s barbarskou a necivilisovanou rudou církví? A největší nebezpečí je v tom, že si Západ tuto otázku neklade, proto „že si ani nechce její existenci uvědomit, 1
RťKopecký
_ _ x - Arkadij Averčenkos 0 SVOBODÍ, ROVNOSTI A BRATRSTVÍ. Stiskl jsem bolševikovi ruku, pohostil jsem ho papiroskou, a když jsme si i svými poháry přiťukli, pokračoval jsem v načatém hovoru? - Ne, ať si kdo chce co chce říká, ale mně se ten váš bolševism líbí. Všecko je tecT tak jaksi prostší a spravedlivější... Jedním slovem, vskutku tak,jak se říkáš svoboda, rovnost, bratrství. - Ba pi*£tV'0 ý «-• prisvo dčoval mi, pokyvuje blahosklonně hlavou, - Nu arci. Růžová zář vzešla nad Ruskem, a na tom pozadí načrtli j jste vy pevnou rukou? svoboda, rovnost, bratrství, - Ano, to svedeme jenom my, ' ' - Ano, na mou dušií Vezměme především třeba jen tu svobodu,.. Dříve, za vlády útisku, jenž poutal všecky pohyby nešťastných občanů, - jak bylo všecko složité, jak obtížnéj... Dejme tomu, že jste si vzpomněl zajeti si z Petrohradu třeba do Sevastopolu... U čerta, co to dalo práce a starosti. Člověk aby jezdil na nádraží, tam se postavil k okénku, koupil si lístek první třídy a k němu ještě zvláštní lístek zabezpečující lůžko... nu, ostatně, myslím, nebylo už nic tak zvláštního třeba. Ale nyní - jak je to prosté! zamanul sis vyjeti z Petrohradu třebas do Moskvy? Nic lehčího nad toí Vezmeš si prostě výpis z domovského listu, dáš se vyfotografovat u nejbližšího fotografa,a s.těmi dokumenty se vypravíš do komise pro dopravní záležitosti. Tam dostaneš lísteček, s nímž se odebéřež de místního sovětu, kterému předložíš zároveň písemnou prosbu o povolení k odjezdu, V místním sovětu tu prosbu a ostatní dokumenty prozkoumají, a ukážou-li se býti všecky motivy k zamýšlené cestě řádně založenými a důvodnými - pošlou tě přímo na komisariát tvého rayonu. Tam na všecko vtisknou řádné razítko, dají ti potvrzení - a jdi si s pánem bohem k veliteli vlaku. Postojíš si tam nějakou hodinku v řade, až na tebe přijde, pak se ti řádně potvrdí, že máš právo koupit si lístek, postojíš si zase v řadě před pokladnou, a - věc je hotova. Můžeš jeti. Arci pouze tenkrát, jestliže pro tento týden není náhodou zastavena doprava pro soukromé pasažéry... Jak je to prostál To není, jako dříve, za starých carských zmatků a nepořádků' - No,'., tohle je nějaká divná chvíle i... zabručel bolševik, a jeho pohled se zamračil, - Jaká pak divná?J Mně se váš systém svobody líbí, a povídám to hlasitě. Anebo ta rovnost? Nu, ukažte mi jakýkoli příklad, že by dřív, za toho poli cejního útisku, byla u nás panovala na Rusi taková rovnost?! Dejme tomu, že chtěl člověk míti deset pokojů, a měl je. Druhý si zakoupil chleba a masa - a snědl obo jího, co se mu zachtělo. Státní rada mohl si nakoupit téhož, čeho nádenník. Tohle je mi nějaká rovnost? lile, to je tečí jinak? když rovnost, tak rovnosti Státní ra da se pěkně z bytu vypoví, a jeho místo zaujme člen rudé gardy Kuzma Mordastov se
- 7 svou rodinou. To je rovností A oo se týče jídla? Jsi-li profesor - dostaneš na den slanečka bez chleba, ale jsi-li kadeřník, stojící na zásadách, sovětů - připadá na tě půl libry chleba a masa, a přidají ti ještě slepičí vejce. ífulcáš-li kladin ven do železa jako zámečník - dostávají tvoje děti mléko, ale hraješ-li v kinematografu na pijano - dostanou tvoje děti rhächitis-, Sloužíš-li jako komisař Sovdepie, - je ti k službám- neustále pyšný automobil* jsi-li generál - máš k službám zrovna tak pyšný katafalkí Vida,- to je rovnost, u čertaí... - Ale to je... nechápu... Vy chválíte, ale tak jako byste nadávali... - Ale to je všechno jen z nadšení, holoubkuí Jenom ze samého nadšeníí Taková slovas Svobodaí Rovností Až decfe přecházíí A bratrství?'. Všichni jsme bratřií Dejme tomu, že jeden bratr je člen rudé gardy, a druhý - je sahotážník ;městský učitel, který se vzpečuje učiti děti posvátným nařízením Trockého. A co se stane? Jakmile je jednou zavedeno bratrství - jakáž, ponocs ten první bratr postaví pěkně druhého bratra ke zdi, a... tento... Můj soused vstal, zapjal si všecky knoflíky a řekl uraženým, ledovým tónems - Vidím, že se- mi prostě smějete... - Ze se směju?í Já že se směju?í - zařval jsem. - Ale což nevidíš, ty ledový, kamenný čulpase, že se nesměju?,., Ze už půl hodiny pláěu?í "Priamurskij Kraj", v únoru 1919» Přeložil Vincenc Červinka. (Přetištěno z,týdeníku "GESTA",roč.I.,v Praze 1919*)
000000000000Ö000000000000000000• 000,000000000000000000000000000 "I u nás se vraždilo.,., i u nás se kradlo»,»" již za vlády Národní Fronty po tak zvaném osvobození v květnu 1945. .Pö)dobü čfBSTI MÉÍSÍCU ještě po tak zvané revoluci měli pachatelé vražd zaručenu beztrestnost D1KSETEM PRESIDENTA REPUBLIKY. Dr.EDVARDA BENEŠE, Pachateli stačila výmluva, 'že jednal z přesvědčení by£ i naprosto subjektivního - že zabitý byl nepřítelem státu, "kolaborantem s Němci" či "asociálem".
Avšak i po uplynutí této šestiměsíční doby, v níž dekretem
presidenta byla vrahům zaručena beztrestnost, bylo za vlády Národní Fronty v Československé republice v období le-t 1945-1948 vykonáváno soudnictví tím způsobem, že o životech občanů státu rozhodovala velice často libovůle - lépe řečeno zlovůle politických uchvatitelů moci ve státe. Národní fronta se radila o trestech, p jájich výši a tyto tresty musely pak z rozkazu Národní fronty soudy ukládati. Není pravdou, lhou-li o tom dnes v exilu cokoliv jiného příslušníci Národní, fronty, není pravdou, co o tom lhou i v cizích jazycích napsané propagační s.jiiQf» Ferdinand Peroutka ve svých "Projevech k domovu" sám o tom napsal (str.57,)s co se dělo.
"Všichni víme,
Lidé byli zavíráni bez soudu, někdy byli i.zastřeleni bez soudu. Suro-
ví dozorci ve věznici donutili otce, aby bil syna, a syna, aby bil otce. Zbili starou ženu tak, že musila spát v kleče. Donutili dívku, aby brala do úst své výkaly." Je to jen nepatrná část toho hanebného ná,silí a zvířeckosti, která nepřekážela tak mnohým, kteří "vedli šťastný a úspecha. plný život v té době",jak se
- 8 dovedli již v exilu i v dopise pochlubit, aby se po té pokoušeli drze se vtírat do funkcí, v nichž by chtěli se vydávat za representanty exilu. Je to pobuřující a je nutno neinformované informovat, netečné zainteresovat. A neustupovat, před nikým a ničím neustupovat, J,Beran ooooooooooooooooooooooooooooooo 00000000000000000000000000000000 Bernard Shaws
' . • : "Dya hladovící nemohou býti dvakrát tak hladoví jako jedenj ale dva ničemové mohou být desetkrát horší než jeden,"
xoooooooooOooooooooooggooooogogogoooogogogogo00000000000000000000000000000000000000 „ 500 >0000000000000000000000000000000000000000
"SVtf VLASTI EE ZNAJE BŽÍH, . , " '
'
Historii českého politického usilování od počátku ústavní doby v Rakousku po dnešní*dobu je potřebí teprve napsat. Ne, že by byl nedostatek knih o tom, co bylo a co se- dělo, ale nic z toho, co bylo až dosud napsáno nemůže obstát před přísnou kritikou. Je to jen pochopitelné. V době, kdy toto usilování bylo ještě bezprostřední přítomností, byly národní síly nutno soustředěny na tento zápas a nebylo ani času ani zájmu jej vyličovat a kriticky hodnotit. Pokud pak vycháze: ly knihy, líčící minulost ještě velni nudávnou, ba přímo přeahlíáe lo přítomno: sti, sloužily spíše potřebě.zápasu samotného, než kritiokému poznání dějů a jejich příčin. Jistě jsou zde knihy, jež se značně přiblížily tomu, čeho je potřebí. Černého "Boj za právo" je. na' příklad neocenitelným souborem dokumentů, pečlivě přetištěných ale nezpracováných, škoda, že nikdo dosud nepokračoval v tomto sbírání dokumentů, bez jejichž znalosti není možná.spolehlivá historická práce, Srbovy "Politické dějiňy národa českého" jsou důležitým pokusem o historiografii určitého ú.seku českých politických dějin, postrádají však nezbytné nezaujatosti, protože stranická orientace autorova je zřejmá až přespříliš. Stejně důležité Tobolkovy "Politické dějiny národa československého", jež se až dosud nejvíce přiblížily ideálu souborných dějin českého politického snažení, jsou na neštěstí až příliš ovlivněny autorovou potřebou obhájit vlastní politické působení, jehož krátkodobost byla způsobena chybným Tobolkovým odhadem co národ požaduje v kritických dobách války na svém politickém zástupci. Je zde ovšem ještě mnoho jiných knih a studií, jež jednají o politicked zápasu českého národa, někdy celkově, někdy jen o jednotlivých dobových úsecích, směrech a osobách, zasáhnuvších více méně do osudů oné epochy. Většina z nich trpí stejnými vadami, jsou neúplné, někdy záměrně jednostranné, někdy pouze popularisující. Některé jsou zcela bezcenné, značnou část jich však potřebí považovat za důležité příspěvky k dějinám, na něž čekáme, materiálem pro příštího historika, jenž se neobejde bez jejich zkoumání. Toto konstatování nechce znevažovat většinu autorů a cenu jejich díla. Každé.historické dílo, zasluhující tohoto označení, vyžaduje odstupu, někdy hodně značného, O epochách lze psát objektivně teprve když .skončily, nejen proto, že to autoru umožňuje nezbytnou nezaujatost, i když absolutní nestrannost je nesnadná a snad nemožná, a" to někdy i po staletích, ale také proto, že nelze popisovat a hodno-
tit něco co se ještě neskončilo a čeho konec nuže změnit názor na počátek. Nelze také psát seriosně bez znalosti co nožná největšího množství pramenu a dokladů a ty jsou zpravidla dostupný až dodatečně. Kdo by si chtěl na příklad učinit konečný úsudek o politickém a vojenském průběhu poslední války podle publikací,vydaných do dnešního dne, učinil by si obraz velni nesprávný. Co víme, nusíne ustavičně doplňovat vždy novými publikacemi, z nichž každá přináší určité nové vetší neb menší podrobnosti, někdy doplňující, jindy opravující či vyvracející některé skutečnosti považované až dosud za prokázané. Nejedno hodnocení osob i událostí se mění ve světle nových dokumentů a výpovědí, nejeden "fakt" se mění ve fikci a nejedna fikce se mění ve fakt a lze očekávat, že příští leta - zejména až se zpřístupní veřejnosti státní archivy, jejichž obsah bývá zpravidla tajen padesátiletí - vnesou další, možná že překvapující světlo do toho období a že pak teprve bude možno napsat souborné a objektivní dějiny války. Ale čtenář budoucnosti učiní dobře, jestliže se nespolehne jen na jedno dílo a přečte si jich několik, pokud, možná protichůdných, než si řekne s uspokojením, že je spolehlivě informován» Také v historii je potřebí vyslechnout všechny strany. Lidstvo nemůže ovšem čekat vždy několik století, či alespoň několik - desetiletí, až skončí '.def initiamě nějaká epocha. Každý z nás chce vědět, co se dělo včera a předevčírem, již proto, že to má praktický vliv na náš clnešní život. Je-li historie částí - a to velmi důležitou částí a činitelem - přítomnosti, nelze historickou práci odkládat na dlouhá desítiletí. I na základě nedostatečných podk l a d ů je potřebí vypisovat co bylo a proč to bylo, ale autoři a čtenáři si musí být vědomi, jakým nebezpečím může být neúmyslná zaujatost součastníka, někdy přímého neb nepřímého účastníka dění, subjektivnost poznání nekorigovaného výpovědí druhé strany. Paněti a životopisy i dílčí monografie psané pod zorným úhlem praktické potřeby některé skupiny, to všechno může.mít nezměrnou oenu pro historika, kriticky třídícího materiál,nekritického čtenáře však může to svésti k pochybeným nebo alespoň nepřesným představám. Zkoumáme-li, jak nedostatečné bylo vědění o naší minulosti v naší veřejnosti, nalezneme v tom jasné potvrzení této thése. Nicméně až do pádu Rakouska byla naše veřejnost v hrubých rysech celkem správně informována o politické minulosti, i když to bylo opravdu jen v hrybých rysech. První léta Československé republiky nebyla právě příznivá seriosnímu historickému zpracování a hodnocení období, jež vzniku republiky předcházelo, protože všechna energie byla. zase zaměřena jiným směrem a k úkolům, jichž se náhle objevilo velmi- mnoho. Tato doba dala také vznik mnoha legendám, jež se dosud mezi námi udržují. Nicméně, nebýt katastrofy nastavší koncem druhého desítiletí, jistě bychom se byli dočkali seriosního vypsání a zhodnocení českého národního zápasu za Rakouska a cesty k samostatnosti. Mnichov, okupace, předúnorová a poúnorová éra, to všechno zmařilo všechny naděje, že se národu dostane do rukou spolehlivý obraz úsilí generací, jež vybudovaly, co bylo promarněno. Jaká jo toho potřeba, je možno zjišíovat pomalu denně stykem s příslušníky exilu, jejichž znalost české minulosti z doby rakouské je pranepatrná, jako začíná být i žalostně nedostatečná znalost toho co bylo za republiky. Je to tím smutnější, protože národ, odkázaný až dosud na obraz neúplný» jejž si však každý mohl doplňovat a vylepšovat soustavnou četbou, je nyní odkázán plně na obraz záměrně zkreslený. Knihy, jež kdysi podávaly českému čtenáři obraz ne zcela dokonalý, ale přece jen informativní, jsou vyřáděny komunistickou eensurou z oběhu a jsou nedostupné. Národ ovšem nezůstává docela bez historických spisů. Komunistický režim věnuje minulosti pozornost opravdu značnou a počet publikovaných děl historických o nejrůznějších dobách i úsecích dob je až udivující. Je to ovšem docela pochopitelné, protože jsou-li národní tradice největší překážkou pokřivení myslí, je národní historie hlavním nositelem a uchovatelem těchto tradic. Mají-li být staré tradice vyhlazeny z myslí národa, je potřebí se( postarat,aby historie , předkládaná národu, byla přepracována ve smyslu hodícím se dnešním vládcům, aby současné generaci a ještě více těm příštím generacím vtiskovala docela odlišnou přestavu minulosti, než jakou měly generace předchozí,. Kulturní čistka, jež od 1945
- 10 a ve vystupňované ještě míre od 1948 postihuje národ, zasahuje nejhlouběji taní, kde jde o historii a filosofii, jež obojí jsou nositelkami národního myšlení. Tato čistka je zcela analogická oné, jíž byl národ vystaven za protirefornaoe.Může mít následky stejně zlé a snad ještě horší, než ona první. Byly doby, kdy u nás patřilo k dobrému tónu stěžovat si na přehnaný -historian, panující v českém životě. I tehdy to bylo pochybené, protože kořeny národního života, prameny národní síly, sluší hledat právě v české historii, nositeloe národních tradio. Za všech dob platilo buditelovo; "Své vlastí neznaje běh,jsili ty Čech?" Dnes to platí ještě více. Historie poctivá, pravdivá a nesmlouvavá je naší nejmocnější a snad jedinou zbraní proti pokřivení duše národa. Je to nejúčinnější a snad jediný protijed. • Ukazuje se, že by měl právě exil věnovat pozornost dooela mimořádnou historii a zejména historii devatenáctého století a počátků století dvacátého. -V zahraničí je ovšem nedostatek pramenných děl - stejně jako je nedostatek pracovníků znalých toho co bylo i metod historické práce - ale dosud nezmizely všechny prameny a .'nezemřeli všichni,- kdo minulost znají, jí se zabývali a znají prameny, jež jsou jinak dostupný dnes již jen pokřivovatelůn národní' duše. Péče o zaohování'vš®— ho, co patřilo k odkazům předků by měla patřit k nejpřednějším úkolům exilu* který pro národ nemůže vykonat nic, než že uchová odkaz minulosti neporušený a nepoškoze.. ný pro příští doby. Byla doba, kdy v hlubokém ponížení českého národa á jeho řeči, zanícení vlastenci, často bez nejnenšího básnického posvěcení, v potu tváře vyráběli literaturu, jež, nechť sebe nedokonalejší po stránce umělecké, přece jen působí hluboce na city pozdějších generací, neboť stala, se základen literatury bohaté a :rozkvetlé, zpružnila á obohatila jazyk a především vrátila národu, probouzejícímu se z omráěení jeho duši. Bylo by na čase, abychom si uvědomili, že.před námi. je nová doba buditelská, jež ovšem nevyžaduje, abychom psali básně nebo romány, nemám e - l i k tonu talentu a posvěcení. Díky buditelům a těm, kteří po nich přišli,nemusíme začínat od začátku. Nemusíme tvořit, nebyl-li nám.dán do vínku dar tvůrčích schopností, stačí, budeme-li zachraňovat a před zkázou opatrovat všechno dobré, co vytvořila naše lepší minulost.. Náš úkol je úkolem opatrovníků, sběratelů, historiků. Není naděje, že mezi námi bude nový Palacký, Göll, Pekař. I skromnější dělník na národa roli dědičné nalezne své místo a uplatnění, bude-li sbírat všechno,ca z a chycuje kus naší národní minulosti, bude-li zaznamenávat všechny vzpomínky a zpracovávat, na co síly stačí. Není to po prvé v dějinách národa, že jeho minulost a vzpomínka na ni se stala vzpruhou, jež mú umožnila odolávat v těžkých dobách a uchovat si svou samobytnost, zachránit svou duši. Dnes je znova taková doba a budouonost bude nás, kteří můžeme přechovávat a ochraňovat odkaz předků, soudit podle toho, jak jsme dostáli tomuto úkolu. "Jako staří buditelé budeme nuset podnikat tento úkol s holýma rukama, bez prostředků, 'Náš tak zvaný politický exil dovedl nalézti bohaté prostředky na výlety svých samozvaných funkcionářů,na bezvýznamné výlety po světě, na konference, .íia; nichž se mlátí prázdná sláma a usnášejí resoluce, jež jsou zapomenuty ještě než na nich uschnul inkoust, na wbu^qyání úřednického aparátu s personálem, jenž zbytečně kazí papír pošetilostmi, f z přebohatých prostředků heukápla vša.k ani maličkost na vybudování řádného studijního ústavu s knihovnou, dokonalého historického archivu, na soustředění sil ku kulturní spolupráci. Od politiků z profese se ovšem nedalo nic takového čekat' a pošetilý by byl ten, kdo by věřil, že se od nioh dá něco očekávat do budoucnosti.4 Koho mysl je vyplněna sny o.ministérských křeslech a jiných úřadech, kdo si trpSTTruje větší či menší žlábky, nemá čas myslet na národ. Měli by tak činit alespoň ti, kteří nemají jiných aspirací, než sloužit národu v době jeho neštěstí. Dnes nc-ní jistě doba přít se a svářet o politické funkoe, jež jsou bez •významu a důležitosti. Naším úkolem je opatrovat tradice národa, uložené v jeho historii. To je vysvětlením, proč na stránkách "Modré revue" věnujeme tolik místa historii a proč v tom budeme soustavně pokračovati. Naše možnosti jsou ovšem stej-
-líně omezeny,- jako místo, jež můžeme věnovat záznamu toho, co bylo a je kusem národního života. Tuto práci by ovšem měl s námi konat celý český exil, nebo alespoň ta jeho část, jež dosud nepodlehla svodům hmotařství, k němuž exil vyohovávají ti, kteří si z politikaření udělali živnost. Místo hry na politiku by měl exil věnovat svou pozornost historii svého národa, neboť, abychom znova- opakovali slova buditelova? "Své vlasti neznaje běh, jsi-li ty Čech?" HISTORICUS - - x - -
Viktor Dyks
.
Nezahynu, věčna jsem, ale žít budu s trapným úžasems . kterak jsi zapomněl dědičný na díl? Kterak jsi váhal? A kterak jsi zradil? Jak možno kletý čin provésti vědomky? Sebe jsi zradit moh'."Ale své potomky? Dokavad dýchal jsi, proč ses vzdal? čeho ses bál? Co je to smrt? Smrt znamená jít ke mně. .. Tvá matka země ' — " otvírá náručs možno, bys jí z h r ď ? Pojí ,poznas, jak je zeme náruč měkká pro toho, který splnil, co čeká. Prosím tě, matka- tvá; braň si- mne, synu! Jdi, třeba k- smrti těžko jdeš. Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš." Úryvek z básně "Země mluví*' obsažené ve sbírce "Okno", v básnickém deníku Dykově, napsaném z jara 1917 v žalářní cele, kdy Isdsník. aés„ obával, zda lid bude mít v rozhodné chvíli dosti síly,, aby vytrval, aby obstál v osudné zkoušce.
-•- "
ROZKAZ ČÍSLO.588. Prvý miništr národní obrany Československé republiky generál Šťefánik přijel 8.prosince 1918 do Jekatěrinburku. Dr.J.Patejdl v přednášce "Sibiřská anabase" proslovené 5.dubna 1923 v cyklu přednášek "československá Revoluce" říká, že do Jekatěrinburku byl svolán v téže době "SNĚM ČESKOSLOVENSKÉHO VOJSKA", že však generál Éítefánik k otázce konání sněmu nestavěl se sympaticky, řka, že "zlí lidé budou o nás říkat,že jsme bolševici". Zde prý projevil gen.čtefánik, který žil v politickém a vojenském prostředí západním, svůj názor západoevropský. Dr.Patejdl říká dále, že gen.Štefánik před svým odjezdem od legií vydal rozkaz o zrušení "demokratických zastupitelských orgánů vojenských a tím i sněmu". Chybou však prý bylo, že rozkaz ten, známý pod- č.588, byl publikován až po jeho odjezdu,., neboť vojsko,které zvolilo již své delegáty pro sněm, bylo tím zmateno, vyslovovány pochybnosti o pravosti rozkazu a delegáti naléhali na svolání sněmu. Docházelo ku sporům mezi. delegáty a vedením a hlavním cílem delegátů bylo prý úplné provedení, neutrality ve věcech ruských, nepodporování Kolčaka (ani dobrovolníky z řad legií) a návrat domů.
- 12 Spor vyvrcholil podle líčení Patejdlova v červnu 1919 v Irkutsku, kde se přes zákaz konal SNĚM CĚSKOSLOVENSKEfřlO VOJSKA. Když tři vojáci 1.pluku odepřeli poslušnost vrchnímu veliteli, byli arestováni. Na to - říká dále dr,Patejdi - 13.června odpoledne dvě roty 4»plůku, ozbrojené, osvobodily uvězněné a obsadily tiskárnu -''Csl.Deníku" v Irkutsku, Zabrání tiskárny se stalo jménem SNĚMU. Za hodinu byl celý případ likvidován. Vojsko i delegáti, když viděli, že spojenci pohlížejí na tento případ jako na vzpouru, a z toho chtějí vyvozovati důsledky, uvědomilo si samo svou povinnost k státu, a proto delegáti prohlásili, že přiznávají zákonnou platnost všech příkazů vlády a jejích orgánů* Delegáti dali se zatknout! a odvolali se k přijíždějící delegaci s posl.Krejčím a k vládě Československé republiky. - Potud dr.Patejdlj který považoval za známku vyspělosti, že delegáti samí upustili od radikální taktiky a že spor byl rychle vyřešen bez nebezpečí pro vojsko. Redakce "Modré revue" bude vděčna za upozornění, kde by bylo možno získati originál rozkazu prvého ministra národní obrany geni&tefáníka, vydaného jím pod číslem 588 v lednu 1919 v Rusku, neb za informaci,kde byl tento rozkaz snad otištěn, M p 14 , K .
HOSPOD-/ffiSKii DEMOKRACIE. Člověk se musí zamysliti, když takový pojem slyší. Co to vlast ně je? Demokracii, t,j. vládu lidu definoval TGM a'před ním i po něm mnoho jiných, TGM naznačil, že to je '.'diskuseale řekl .bych, že- spíše rozhodnutí většiny těch, kdož byli ve svobodných volbách povoláni rozhodovat. 'Je míněna demokracie p o l i t i c k á - , protože jiná vlastně nemá žádného oprávnění, ba, je nemožností nějaká demokracie hospodářská. Co se za hospodářskou demokracii vydává, je komunismus, nebo, jak komunisté říkají, socialismus na podkladě•diktatury proletariátu zřízený. Tož kde je v tom by£ i jenom nějaký náznak demokracie? Ospravedlnění té t,zv,hospodářské demokracie, jak o ní psali za ďiuhé'války v Odboji Uhlíř i dr.Beneš tkvělo v zajištění práce dělníkovi a zajištění jeho lepšího standartu života, - Tak se to alespoň pokoušeli ospravedlniti. Vidí 'me však, že pravý opak se stal skutkem, byf i po nyní více nežli 14 letech oné "hos podářské demokracie" ve vlasti komunisty "osvobozené", t.j. porobené a zotročené. Kde si na příklad dělník v mých podnicích vydělával ekvivalent 20 kg másla při 40ti hodinové pracovní době týdně, dnes při 60ti a více hodinovém pracovním týdnu vydělá ekvivalent pouhých asi 2 až 2.5 kg másla, *' Ta hospodářská demokracie se tedy ve skutečnosti stala hospodářským a sociálním ú p a d k e m , tak velikým, že srazila životní úroveň praoujících na j e d n u d e s e t i n u úrovně za demokracie masarykovské, jež sice nebyla hospodářskou demokracií, ale v hospodářském a sociálním ohledu m n o h e m v ý k o n n ě j š í , Avšak a£ si to vezmeme jakkoliv, nelze v CSR mluviti o jakékoliv hospodářské demokracii. - 0 čem lze mluviti, je jenom hospodářská diktatura. Představme si jenom. V politické demokracii naší, jež je nazývána demokracií masarykovskou, byl vlastním hospodářským diktátorem, pokud šlo o hospodaření ^se statky denní a životní potřeby lidu - kdo? • • • Inus m a y m i n k a Vaše a moje, vašich a mých dětí,,, Ta ř 'to byla, kdo vykonával dozor a sice velice svědomitý nad hos podářstvím: těch milionů jednotlivých firem, jež . n a b í z e l y zboží ku koupi. Maminka "pochodila celé město, kdejaký krám, prohlédla si výkladní skříně, vyptala se na ceny, přezkoušela jakost zboží, porovnala a teprve potom se rozhodla a opatrně žmoulajíc šrajtofličku s vydělanými penězi tátovými, zaplatila zboží pečlivě vybrané a oceněné.
- 13 v
Aniž sama věděla, prováděla každodenní dozor nad hospodářstvím, dozor neodolatelný, neodpouštějící, bezohledný, odsuzující ku zkáze podnik, firmu nebo závod, který neměl dešti lásky ku své práci, aby nabídl mamince to nejlepší za nejnižší dosažitelnou cenu. Maminka to byla, kdo odsuzoval ku hospodářské smrti každého podnikatele a podnik, který se opovážil nedbati přání, potřeb a peněženky svých zákazníků, r o d i n - , jejímižto vážnými a spolehlivými, neiíplatnými zástupci tyly právě m a m i n k y . Tak to bylo za demokracie skutečné, demokracie opravdové, nazývané u nás demokracií Masarykovou. Za "demokracie hospodářské", socialismu-komunismu je to jinak. Ne z toho, co potřebuje maminka, co její děti, oo táta a synové se rodí výrobky, ne podle toho* jak s'i to ona přeje, nýbrž podle docela jiných zřetelů. - Hlavní v té "hospodářské demokracii" jsou právě naopak zřetelo p o l i t i c k é a to opět- hlavně zřetele z a h r a n i č n ě politioké, hlavně přání a příkazy Moskvy. - Pak to, zda to jde do pětiletky, dvouletky, čtyřletky a sedmiletky... A tak v "hospodářské demokracii" může ten jeden element, pro který vlastně všecko to revolucionování a vylupování a pronásledování podnikatelů mělo být, může jít - k čertu. A on také pomalu jde. Psal mně před nějakým časem někdejší můj spolupracovník? "Jak vám to mám říci? Všecko, co dělám, je strašně laciné, žádné práce není dost pro normisty. Pracujeme 46 hodin týden normální, mnohem těžší, nežli,kdysi a potom teprve musíme d o b r o v o l n ě nastavovat dalších'až dvacet hodán týdně na výstavbě socialismu, na brigádách atd., kde za to máme - na kočku zvoneo a na psa hrklávku - nic.' Ale, kdyby člověk nešel, tož ouvej... , co všecko by se mu jakoby nic přihodilo... Dotrháváme poslední šativo zé starých dob, kdy jsme. v tom otročení kapitalismu si mohli přece jenom koupiti toho dost, aby nám to. vystačilo až podnes. Sekli jsme si už nakóneo se ženou, že my..., no, my už to nějak přežijeme a dožijeme, ale k sakru, aby alespoň naše děti.., , aby Pánbu dál, a,by alespoň naše děti se mohly dožít lepších časů, i když nebudou tak dobré, jako byly ty- za první republiky, za republiky těch buržujů a kapitalistických vykořisťovatelů,. Je to jako všecko v tom zvráceném socialismu-konunismus Kde co se "osvobozova,lo", - Před válkou na osvobozování toho druhu byl žalář. V zákoně se to jmenovalo loupež. Osvobozování byl vysoce vznešený akt, kterým nesvobodní byli učiněni svobodnými, • Ale tímto "osvobozováním" se už osvobodilo kde co, hodinky, domy, fabriky, 'staleté statky rodinné, živnosti a řemesla, kde co všeoko, kromě č 1 o v ě k. a . Ten se osvobozovati nesmí, avšak ani on nesmí sám " osvobozovat i", jako osvobozovali socialisté-komunisté ve jménu strany a státu. Nové zákony už zase praví, že "vykrádáním státního majetku" to jest a je na to ještě mnohem delší a tvrdší žalář, nežli byl před válkou, A tak je to i s demokracií. Dříve jsme tomu rozuměli tak, že demo-kracie, to je v přísném překladu v l á d a l i d u . Dneska se to jmenuje l i d o v á d e m o k r a c i e , čili demokracie populární. Není to' však ani demokracie, ani lidová, nýbrž proti lidu a nejméně ze všeho je-populární*-Víme, že je strašlivě nepopulární a že se drží při moci od počátku jenom na bodácích, hlavně na bodácích Rudé armády, jak jsme to viděli v Macfarsku. Jak viděti, není snadnou definice, není snadným zjištění významu té hospodářské demokracie. Naopak. Je to velmi těžké a je k tomu třeba řady příkladů a výkladů, protože jaksi v tom "pro samé stromy lesa neviděti". .. Jan A.Baťa
- 14 Z NOVEí POLITICKÉ LITERATURY« Z diplomatického zákulisí. Sir Ivoně Kirpatrick, britský diplomat z povolání,'který dokončil svou diplomatickou kariéru jako britský vysoký komisař v okupovaném Německu a. pak jako úřednický šéf ministerstva zahraničí,napsal memoiry (The Inner Circle), jc-jichž zajímavost spočívá hlavně v tom, že' mluví málo o svých osobních osudech a skoro výhradně o tom, čeho byl přímo účasten. Pro nás je to dvojnásob zajímavé, protože od r.1933 byl přidělen britskému velvyslanectví v Berlíně a společně s Chamberlainem a ministrem zahraničí Halífaxem byl přítomen historickým jejich schůzkám s Hitlerem, při nichž působil jako tlumočník obou britských státníků* Jeho výpověcY je důležitá} protože zaznamenává některé málo známé podrobnosti* Na rozdíl od tehdejšího ministra zahraničí Halifaxe a posledního britského velvyslance Iiendersona Kirpatrick nepotřebuje psát "apologia pro domo sua", protože se netajil svou nechutí k diktátorům všech barev a odstínů a nenáviděl stejně nacism jako Hitlera a jeho celé okolí. Nebyl sám mezi profesionálními britskými' diplomaty, kdo viděl nebezpečí italského fašismu a německého nacismu, přezírané politickými správci britské zahraniční politiky. Na rozdíl od.mnoha kritiků britské zahraniční politiky v době od 1933 do 1938 snaží se podat její objektivní vysvětlení, i když se nepokouší ji obhajovat. Tím se jeho svědectví stává průkaznějším a přesvědčivějším. Autor vidí ohyby tam, kde-skutečně bylys ve slepé víře ve.Společnost národů, fikci kolektivní bezpečnosti, nechuti zasahovat proti diktátorům včas,, v naivní víře, že diktátoři jsou jako jiní rozumní lidé, s nimiž je možno se dohodnout v klidné rozpravě. Kirpatrick také, který.uměl německy od dětství a za mladých let v. Německu často byl, měl-zvláštní pochopení,pro německou mentalitu.a dovedl vidět nebezpečí německého vývoje mnohem dříve, než politikové, neznalí jediného slova'německého a tvořící si představu o Německu a Němcích podle svých přání a tužeb. Za války, když Kirpatrick pracoval v ministerstvu zahraničí a pak byl přidělen britské rozhlasové propagandě, byl povolán, aby se sešel s Hitlerovým náměstkem Hessem.po jeho dobrodružném příletu do. Skotska, I o tom Kirkpatrick, bez snahy dát svému líčení nádech sensačnosti, vypravuje zajímavě s podrobnostmi, jež také nejsou širší veřejnosti obecně známy. Autor se nevyhýbá, kritice zahraniční politiky Británie a jiných svobodných a demokratických států. Nenapadá osoby, ale upozorňuje na chybné představy a koncepce, Protože chyby se opakují a západní demokracie začínají podléhat týmže ilusím, lze jeho knihu ocenit jako hodnotnou výstrahu. Nakolik bude platná, těžko říci, protože zejména o státnících a politicích platí,' že každý' z nich se chce učit z chyb- vlastních a odmítá se učit z chyb svých předchůdců. Proto to také ve světě tak vypadá.
Paměti Anthony Edena. Sir Anthony Eden, dlouholetý britský ministr zahraničí a po Churchillovi ministerský předseda, jenž se zdravotně zhroutil ve dnech suezské kampaně a odešel z politického života, napsal nyní paměti. První jejich část začne nyní vycházet ve výtahu v londýnských "Times" a patrně v mnohých jiných listech v nejrůznějších zemích. Eden začíná své paměti koncem. Uveřejňuje nejdříve jejich závěrečný díl od porážky labouristické vlády a svého-návratu-do ministerského předsednictví, jež skončilo suezským tažením. Učinil tak proto, poněvadž chce právě suezskou kampaň včas postavit do^ správného světla. Paměti jsou očekávány s velikým zájmem a na mnoha místech i se značným znepokojením. Zdá se, že nejedna reputace bude vážně poškozena. Ale Je na čase, aby se lidstvo dozvědělo pravdy o této smutné historii,
- 15 v níž sobecká krátkozrakost a stranický fanatism poškodili nebezpečně jednotu Západu. Cesty české literatury od 1945. Dr.Rudolf Urban napsal do časopisu "Ost Europa" studii "Literární vývoj ^ , -v československu od 1945", jež zasluhuje obecné pozornosti. Dr.Urban, který působí na Herderově ústavu v Marburgu je jedním z mnoha Němců, sledujícíoh soustavně • co se děje v československu, ale také jedním z pramála, kteří tak činí informované, se snahou po nestranné objektivnosti a bez nenávistného zaujetí. Zaznamenali jsme před časem jeho pozoruhodnou knihu o stavu a organisaci vědy v československu. Přítomná studie, ač mnohem méně náročná, je důstojným jejím pokračováním. CRHICUS - - x - NIHILISMUS V NitRODff sedí v pozadí všeho, jako sedí v duši vždy na místě.tom, kde seděla kdysi víra. Vypudili jste ji a ani snad si neuvědomujete,jak. Pomaloučku, pozvolna. Odstrkávali jste ji, odšoupávali, zvykli jste si mluvit jednu řeč dvěma jazyky a jednali jste vůbec tak, že se zdvihla a odešla. Snad se potuluje někde po našem zapadlém v e n k o v ě . Snad přespává u lidí neznámých, bez řinčivého jména v národě, snaďna jejich čistých_duších ohřívá své zmrzlé ruce. A je nejvýš na čase, aby-ti, kdo nesou osudy národa, uvědomili svou odpovědnost, potomj. podle čížkových slov, káli se tam, kdež zhřešili a s.vyčištěnými dušemi svými šli ji hledat k těm přímým neznámým lidem a v duších svých ji přivezli zase do Prahy. -Aby napravila•Svou pobloudilou dceru, morélku, a bděla nad každým krůčkem jejím. Snad není ještě pozdě, ale jisto je, že může záhy být pozdě vůbec," !• J.S.Machar - ' - - ' . . •
•
(v článků "Nihilismus čili. po volbách" napsaném ku dni 28.října 1928.)
00000000000000000OOOOO000oOO0000O00000OOO00oooooooooooooooooooeooeooo0000000000000o ooooooooooooooooooooooooo0000000000 • ... NA OKRAJ'DNE. "Naše Hlasy" - Dr.Petr Zenkl - "Tuzex" a "Batory" r- . * — . __ jjpEť*" ~~ jak se to rýmujej? - »Nadpis NAČE.-HLASY má písmena .vysoká 20 milimetrů, TUZEX á BATOHY mají písmena vysoká.15 .milimetrů a dr.Petr Zenkl má písmena vysoká pouze 10 milimetrů. Nevěříte-li, podívejte se do čísla 44. z 21,listopadu r, 1959» v němž se pořád ještě nestydějí Naše Hlasy dělat propagandu komunistickým podnikům a pomáhat tak komunistům k 'valutám na jejich podvratnou činnost'./1' Považujeme to ovšem stejnou měrou za - řekněme - podivnou činnost u Našich Hlarsfu • A tak nevíme, máme se také divit, že tato činnost Našioh Hlasů nepřekáží nejen dr,Potru Zenklovi, ale i tak mnohým jiným exilovým "velikánům velikánovičům", kteří do těchto listů ještě neustále' dopisují a dávají se ta^ kromě toho také oslavovat? - Nu,„nemá každý stejné gusto... (nn). V,-
O BAL^OSTUDIJ postarali se exilu nějací výtečníci v čs.klubu v Jižní Austrálii. SnacT"Si~myšXéIi7 že tam až do té Austrálie nebude na ně tak vidět a šli si pěkně i se svými dětičkami zatancoval v národních krojích na "Festival české hud.
- If, by" pořádaný sice pod záštitou university v Adelaide, avšak s účastí čsl.oficielních- komunistických zástupců a hudebníků, jteatím co zástupce komunistického režimu prof .Eckstein mluvil ve svém proslovu o "PŘÁTELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉHO LIDU K SOVĚÍTSKETMU SVAZU" nedovedli exulanti na půdě svobodné Austrálie protestovat! ani proti tomu ani proti t.zv. kulturní komunistické infiltraci-a klidno se účastnili Festivalu dál spolu se zástupci režimu a komunistickými hudebníky z Prahy^f'Tuto;"svoji účast na "Festivalu"' ohlásili prý předběžně i na adresu "Rady svobodného československa" do..Washingtonu, nevíme ovšem, zda jim nebylo toto jejich oznámení vráceno poštou z Washingtonu zpět se -sdělením, že adresát umřel. (irn),
Arno Ilaisovi s jeho "Ústředím svobodných čsl.odborů" se prý poslední dobou nějak špatně spí pod střechami Paříže. Znepokojuje prý ho, že Francouzové nemají porozumnění pro jeho bolševictví, jímž se snažil rozvracet čsl.legie v Rusku na konci prvé světové války, znepokojuje však prý ho také neporozumění Francouzů pro jeho kolaboraci s nacisty ve vedoucí funkci "Nejvyšší odborové ústředny zaměstnanců (Protektorátu Čechy a Morava)" za druhé světové války a neméně prý ho i znepokojuje nepochopení Francouzů pro jeho sympatie"'-k •Fidelovi Castr.ovi na Kubě. Iiais prý proto uvažuje o přesídlení i s tím svým podivným ústředím, uvažuje prý o Belgii^ o Brusoclu.._ Raduj so Brussele, uvidíš... . . (nn).
Potkají se po "práci" v jednom pražském baru dva soudruzi-kádraři. "..,.ci čest! Co- že máš tak zasmušilej pohled?", volá jeden. "Bodejť bych neměl pohled zasmušilej", odplivne si tázaný otráveně. "Denně mám na krku nějakejch dvě stě lidí k prokádrování. Jak mám, himlhergot, vědět, sou-li spolehliví nebo ne?" ."Koukej", povídá první, "jsi vůl, ale jsi dobréj soudruh. Já ti poradím. Na ně se musí vod lesa. Nejdřív j'e nechám hodinu čekat, pak votevřu náhle dveře a zařvu: 'Tak už to praskloj' - Nějakejch 85 procent se jich vyřítí s jásotem do ulic. Ty si poznamenám, ty sou nespolehliví.. Zbytek musí sundat kalhoty. Těch pár, který maj' kalhoty zmazaný,'-''-jsou režimu nejvernější. No, a ten zbytek pak už snadno prokádruju". • (Z humoristického a satirického měsíčníku "BIČ",vydávaného Aloisem čížkem, Hotel Négra, GAGNY /S.-et O./jFrance.)
Holandští zenklisté - dr,Karel Remeš a spol.~ pořád prý se ještě pokoušejí vydávat za KOMITÉ SVOBODNÝCH ČECHOSLOVÁKU V HOLANDSKU. - Jak dlouho ještě? • Jak dlouho- jim to .bude trvat, než pochopí, že si mohou založit třebas třetí apolok s^jménem T.G.Masaryk, že si mohou založit třebas spolek pěstitelů poštovních holubů nebo fil&t«-3rřs-tů,—že-mohou třebas i napodobit Zenkl-ův švindl s neexistující Ra- dou svob.čsl, - ale nemohou, a nebudou smžti se Tydávat za KOMIT I?, a že nebudou .považováni za representanty ceskcslcor" rolitickýoh uprchlíků v Holandsku pro Raad van Overleg v holandské Federaci" pro pomoc uprchlíkům. Svým neopatrným pokusem vydávat.se z a n ě c o , čím nejsou a býti nemohou, zavinují si sami, že bude nutno proti^jejich činnosti vystupovati tak dlouho a tak ostře, dokud to nepochopí exilov á naše i holandská veřejnost a dokud si neučiní správný obraz o tom. Beran. ooooöoooooooooooo • OOOOOOOOOOOOO OOOOOOOOO 00000
. ! ..'.' « ...
•'••:.;. .
- 17 00000 0000000000000000000000000 ooooooooooooooooooooooooooooo Redakční sdclenís Dopis pana Přemysla Pittera jsme obdrželi a přetiskneme dopis i s naší odpovědí v příštím čísle "Modré revue".
Dopis pana Sohtfna z Maastrichtů jsme ještě neobdrželi. Bude-li nám v něm sděleno, kdo zavolal pana dr.Remeše a dovolil mu ono"Komité svob,Čechoslováků založit a komu předal pan Schön své obálky, aby v nich byly na neznámé mu a&ressy prospekty toho podivného útvaru rozesílány, slibujeme, že i dppis ten otiskneme v plném znění.
Příspěvky na tiskový fond našeho časopisu, které nám byly zaslány pro nový ročník, ročník č.VI. a které účtujeme již v knize příjmů "MODRií REVUESTICHTIHG", který byl utvořen a řádně registrován v "Openbaar Gentraal Stichtingenregister bij het Bureau Stichtingen (Hoofdafdeling Privatrecht bij het Ministerie van Justitie); p-.N.N.,Amsterdam p.J.K.,Winnipeg,Kanada 10.-dol. p, J..M,, Chicago 3.- " p.N.N. ,TJSA 3.- " p.J,B.,Cleveland 3.- " p.V.Sch.,Chicago 5.- " zn. "Pampeliška" ,íYím zn."Nejmenovaný Bačovák",Holandsko p.VT,C,,Auckland,New Zealand 10.-Sh. pí.M.S.,Hamilton,Ohio,USA 2 ,-dol P'.V.B'.,Londýn,prostřednictvím p.red.Kop.T-.J.L., Londýn " " peckého o p-.J.M., Londýn " " p.J.H.,ümst e rdam pí J .R'-B.,Rotterdam p.dr.J.J.,Utrecht p.Zd.V.,Belfast 1 t p> dr, A, K. •, Cleve land, USu 5,-dol p.ing.P.N.,Montreal,Kanada lO.-dol.can. p.ing.ir., Austrálie. 2 ft austr. prof. dr .II. , Londýn 1 i do dne 10.ledna i960 celkems
25,- hol.zl.
39.- ' " 11.25.-
11.25 II.25 18. 7 O 10.25.4.9O 7.5O IO.5O 7.5O 8 . 00 20. ©o
(založili jsme dopis a příště sdělíme zač,písmena)
= 1 í ' = 2 dol, = 15 Shil.
20.-
22.£0 IO.5O 18.05 39.00
17. ©o 10.50 348,20 hol.zl.
Za příspěvky srdečně děkujeme. Ostatní příspěvky súčtované ještě, na účet minulého ročníku (roč.V.) "Modré revue" vykážeme v příštím čísle.
Dovolujeme si upozorniti, že příštím číslem omezíme zasílání našeho' časopisu mnohým, kteří dosud neposlali předplatné neb příspěvek na tisk.fond, ?T ^
- - x - -
