KATEDRA FILMOVÝCH STUDIÍ FF UK ÚSTAV ČESKÉ LITERATURY A LITERÁRNÍ VĚDY FF UK
KULTURA A TOTALITA (Návrh projektu vnitrofakultního výzkumného záměru) TÉMA Projekt nazvaný jednoduše „Kultura a totalita“ má jednu základní ambici – vyvázat pojem „totalita“ ze stereotypního politologického chápání, tedy z vazby na politické systémy, a otestovat potenciál tohoto pojmu v rovině kulturní, resp. kulturněhistorické. Důvody pro takto směrovaný výzkum jsou závažnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Jestliže někde vznikne totalitní režim, třebaže i v důsledku mocenského importu, musí k němu přece jen existovat nějaká společenská vůle. Tato vůle odněkud pramení anebo jinak řečeno, společnost či její vlivná část musí být na akceptaci totalitního systému již připravena. Chceme si položit otázku, nakolik se na přípravě akceptace totality podílí kultura, jakými formami a za jakých historických, kulturněhistorických a samozřejmě i geopolitických okolností. A budeme studovat i to, jak se potom v rámci totalitního systému chová, jaké jsou její funkce a jak je recipována. Aby výstupy z tohoto projektu na sebe vázaly a byly porovnatelné, bude celé téma zacíleno na prostor střední Evropy ve 20. století. Uvolnit fenomén totality z pout politologického čtení znamená spatřit projevy totalitních prvků a tendencí v jiných formách, než jsou politické systémy. Rozhodli jsme se strukturovat projekt nikoliv na bázi časové osy či na bázi teritoriální, ale podle tematických celků. Vytipovali jsme zatím pět střešních témat, která nám umožní pohlédnout na problém totality z různých úhlů:
Národ. Za jakousi formu totality můžeme považovat kupříkladu národní ideologii jako rámec kolektivně sdílený, ale zároveň chápaný jako závazná norma, kdy vystoupit z něho se rovná bezmála zradě. Dva příklady: Hubert Gordon Schauer a jeho slavné tázání, zda je česká společnost dostatečně mravně silná, aby si budovala samostatnou kulturu, a zda úsilí, vložené do národního obrození, by nebylo lépe vložit do kulturní práce v rámci kultury německé. Anebo Josef Pekař, který v den 500. výročí bitvy u Lipan publikoval v tisku článek, kde 30. květen 1434 prohlásil za šťastný den českých dějin. Oba názory byly podrobeny tvrdé 1
kritice, neboť se vydali proti srsti mainstreamového myšlení a překročili pro národní společnost nesrozumitelným způsobem obecně přijatý paradigmatický rámec. S tím samozřejmě souvisí rozlehlý svět národní mytologie, otázka vztahu společnosti k národní minulosti a historicky podmíněné vůle minulost znovu promýšlet. S pojmem národa je do určité míry svázán rovněž vágní a sémanticky mnohoznačný pojem lid. Tento pojem s fenoménem národa úzce souvisí, ale zároveň je schopen samostatné existence. Je od 19. století až do konce komunistické éry natolik frekventovaný, že ho nelze pominout. Očividně se tu nabízí jeho historicko-lingvistická analýza, neboť vůlí a blahem lidu se oháněli (a ohánějí) bezmála všichni mocní za každé doby. Jistě by se podobných klíčových pojmů k takové analýze našlo víc.
Válka. Specifickou pozici v projektu budou mít modelové události, které nějakou formu totality generují ze své podstaty. Válka takovou událost zcela jistě představuje. Obě světové války přinesly obyvatelstvu rozlehlá omezení dosavadních práv a svobod. Nastoupila tvrdá cenzura, která v umělecké tvorbě rezonovala rovněž v podobě autocenzury, kulturní tvorbu limitoval materiální nedostatek, zasáhl do ní velmi tvrdě i aspekt personální – odchod do války, židovský pogrom apod. Ve válečném rámci se kultura vždy začne chovat jinak – přijme služebnou pozici ve jménu společného ideálu (umělecká tvorba se vzdá hledačství jako své priority) a zapojí se do válečného úsilí. Zároveň ale pokračují formy kulturní každodennosti v jakkoliv modifikované podobě, neboť setrvačnost kulturního života je vždy silnější než politické události, ba i v jejich válečné verzi. Tento tematický okruh zahrnuje i poválečnou reakci na válečný zážitek, která je v kultuře vždy velmi silná.
Revoluce. Revoluce stejně jako méně výhružně znějící výraz převrat je na časové ose bod zlomu. Něco končícího se uzavírá, něco nového, možná i slibného se před námi otevírá. Je to čas rekapitulací skončeného příběhu a čas očekávání, co nového přinese neznámá a nepředstavitelná budoucnost. Revoluce bývá pravidelně spojena se změnou nebo alespoň výraznou korekturou politického systému, případně i se změnou státních hranic, kdy to, co bylo dřív „naše“, už náhle naše není. (Pro příklad: dodnes máme v sobě po skončení státní hymny očekávání její „hybnější“ slovenské části a pociťujeme jistý údiv, že se nic neozývá.) Rezonance revolučního zvratu v umělecké tvorbě je vždy mimořádně masivní. Ambici distancovat se od minulého řádu prozrazuje v rétorice i činech představitelů revoluce akcent na princip diskontinuity. Tuto ambici provází snaha po energičtější regulaci společnosti ze strany státu a jeho nových elit, a to proto, aby si společnost zvykla na novou situaci a byla 2
ujištěna o tom, že minulost už se nikdy nevrátí. S revolucí vstupuje do kultury i mentality obyvatelstva fenomén „nového“ oproti „starému“. „Nové“ má vždy i budovatelskou dimenzi (Ferdinand Peroutka nazval své monumentální dílo z konce 20. let Budování státu, Edvard Beneš měl po osvobození epiteton „prezident budovatel“, po únoru 1948 zasáhl budovatelský koncept všechny umělecké druhy, v devadesátých letech se /jistě s přídechem ironie/ hovořilo o „budování kapitalismu“). Navzdory převratným revolučním událostem je v nich ale vždy přítomen princip trvání „starého“ (třeba i v podobě nostalgie), tedy princip kontinuity. Jak, proč, z jakých společenských potřeb a jaká byla recepce tohoto „starého“ v novém historickém rámci, to jsou otázky, které si budeme v této souvislosti klást.
Komunismus. Toto téma uzavírá naši reflexi kultury do rámce jednoho politického systému, který za více než čtyři desítky let svého trvání prodělal daleko méně skutečně systémových změn, než bychom možná – zejména v souvislosti s šedesátými lety – chtěli spatřit a artikulovat. To, co se ale intenzivně měnilo, byla společnost a její reakce na tento systém, jak ji poznamenávaly zkušenost, paměť a s nástupem poválečných generací i míra identifikace s ideou socialismu obecně. Téma komunistického systému a jeho vztahu ke kultuře a existence i podoba kultury v tomto systému je mimořádně rozlehlé a mohlo by být samozřejmě i samonosné, ale takové omezení by vázalo všechna zobecnění právě a jen na tento typ totality a vrátilo by nás to vlastně zase zpět k onomu politologickému čtení tohoto pojmu. Proto se téma kultury v komunistickém systému octne jako rovnocenné v řadě jiných úhlů pohledu. S kulturou uvnitř totalitního systému se vynořují jako nosná témata problém oficiální a alternativní kultury, kdy si oficiální umělci budují v kontaktu s mocí své pozice a ti neoficiální pěstující nezávislou tvorbu zase hledají alternativní prostor pro prezentaci svých děl. Toto černobílé členění ale bude třeba zcela určitě zjemnit, resp. propojit celou škálou kulturních mezitypů, které vyplývají z méně vyhraněných politických postojů. Tato škála postojů pak bude schopna pokrýt různé formy kulturního vyžití společnosti (kupříkladu v Československu v časech normalizace kulturní život tzv. šedé zóny). Ve hře budou samozřejmě i propaganda na půdě umělecké kultury, principy normativní estetiky a její historické recidivy. Přidruženým, ale zcela relevantním tématem je kultura exilová jako vynucený produkt totality. Zcela zásadní téma pak představuje režimní adorace kolektivity – ono automatické nadřazování kolektivu jednotlivci jako norma společenského chování.
Jazyk. Jako mimořádně nosné téma se ukazuje být jazyk totality. Pojem „jazyk“ chápejme v nejširším možném záběru jako nástroj komunikace mezi ovládajícím a 3
ovládaným. Nepůjde tedy jen o jeho chápání lingvistické, ale i o jazyk všech uměleckých druhů, o jeho regulaci normovanou estetikou v rovině stylové, o formy artikulace oficiálních idejí totalitního režimu na půdě literatury, hudby, divadla, výtvarného umění, filmu, resp. audiovize. Zde se jako produktivní jeví analýzy jazyka moci či jazykové analýzy obrazů světa, metodologicky opřené o kognitivní postupy.
K jednomu každému z těchto střešních témat bude uspořádána série workshopů (3x) a velká mezinárodní konference (2x). Výstupy z těchto setkání budou základem pro pět kolektivních monografií z monografické řady Kultura a totalita I. – V., založených na výzkumu výše uvedených témat. Ostatní příspěvky najdou publikační uplatnění v periodikách Slovo a smysl (tři tematické bloky), Česká literatura, Soudobé dějiny, Iluminace, Umění etc., případně v dalších podobných domácích či zahraničních recenzovaných časopisech. Předpokládáme také vznik minimálně tří až pěti knižních výstupů monografického charakteru, vycházejících z práce badatelů z jednotlivých pracovišť a z vynikajících disertačních prací, zabývajících se uvedenými klíčovými tématy. Řešitelský tým je základně založen na pracovnících různorodých pracovišť FF UK, zejména na členech Katedry filmových studií, Ústavu české literatury a literární vědy, dále na pracovnících Ústavu hudební vědy, Katedry divadelní vědy, historických ústavů FF UK, Ústavu pro dějiny umění, Ústavu českého jazyka a teorie komunikace, Ústavu bohemistických studií, Ústavu filozofie a religionistiky ad. s tím, že pochopitelně počítáme i s účastí vybraných doktorandů uvedených pracovišť a s konkrétní spoluprací některých externích odborníků.
CHARAKTER TÝMU
Základem týmu budou pracovníci Katedry filmových studií a Ústavu české literatury a literární vědy FF UK. Zároveň se počítá s účastí řady kolegů z dalších historických a uměnovědných pracovišť, ve vybraných případech s několika pracovníky mimofakultních akademických pracovišť. V případě základních pracovišť počítáme základně s 30% úvazkem (cca 20 interních zaměstnanců) a s cca 4 půlúvazky pro externí zaměstnance a 4 půlúvazky pro doktorandy.
4
FINANČNÍ ROZVAHA NA CELÉ OBDOBÍ 2012-2016
Mzdy a OON (včetně zdravotního a sociálního pojištění): 17 500 000,- Kč Výstupy (publikační náklady): 600 000,- Kč Výstupy (organizace konferencí a workshopů): 700 000,-Kč Akvizice: 250 000,- Kč Cestovné: 1 000 000,- Kč Materiální náklady: 750 000,- Kč Celkem: 20 800 000,- Kč
HARMONOGRAM PROJEKTU (PŘEDPOKLÁDANÁ DOBA 5 LET)
2012 – odborné kolokvium (filozoficko-historické vymezení vztahu totalita a kultura) - časopisecký výstup 2013 – mezinárodní konference (téma „Obrazy války“) - kolektivní monografie 2014 – odborné kolokvium - časopisecký výstup 2015 – mezinárodní konference (téma „Obrazy revoluce“) - kolektivní monografie 2016 – odborné kolokvium - časopisecký výstup
Doc. PhDr. Ivan Klimeš KFS FF UK
Doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D. ÚČLLV FFUK
Praha 18. 11. 2009
5
