K24 2012 K čemu že je ten spánek?
O K24 jsem věděl někdy od roku 2002 ze Soptíkových stránek. Počtení to bylo moc hezké, ale moc jsem teda nechápal, o co jako jde. Sice jsem již tehdy docela jezdil na kole, nicméně nějaké závody mi nic neříkaly. Pak přišly v životě jiné věci a já se věnoval práci a práci až jsem to dotáhl na poctivých 106kg. S takovou břišní tuko-zásobarnou s tím se sice na kole jezdit dalo, nicméně celkově upadlá kondice by mě dozajista odsoudila k trápení při jakékoliv větší aktivitě, neřknu-li na K24. Zlom přišel v létě roku 2010, kdy jsem „oprášil“ své cyklogeny a začal jezdit vcelku pravidelně. A abych manažersky řečeno měl SMART cíl, tak mne jako hned první napadla K24. Zvolil jako metu minimálně 300km na K24 v roce 2011 jako vrchol sezony. Tak a co teď, co pro to udělat. -prvním krokem bylo detailní až forenzně-kriminalistické studium poznámek a blogů všech ostatních účastníků minulých ročníků zejména Radka Stěrby co mne čeká. -další věcí bylo, že s takovou váhou to nejen v kopcích není jednoduché, tak jsem s tím něco po sezoně udělal (-25kg za 6 měsíců) -začal jsem regulérně budovat kondici, běhat, běžkovat, najíždět kilometry na jaře… -nějak samovolně to zaujalo i mou ženu, a ačkoliv jsem ji důtklivě takový hazard rozmlouval, přihlásila se spolu se mnou, nicméně mi to poskytlo rodinné zázemí a podporu.
K24 v roce 2011 nás oba uchvátila. Organizace je naprosto perfektní, z týmu lidí co to organizují, vyzařuje pohoda a spolu s velkou většinou spolubojovníků na trati, to vytváří skvělou atmosféru. Ročník 2011 se mi vcelku vydařil 14kol/397km. Navíc jsem rád, že jsem tam osobně poznal Radka Štěrbu a poděkoval mu, že nás do toho zatáhl :-)))))…………. Je však taky pravda, že mne ony necelé 3km do hranice 400km docela hryzaly a hryzaly. Tu možnost jsem totiž měl, ale popravdě řečeno, už se mi na konci nechtělo, ne že nemohlo. 1. května byla doma vyhlášena mimořádná internetová pohotovost a měli jsme se ženou určeny časová pásma pro obsluhu refreshe stránek na přihlášení. Podařilo se a K24 2012 je tak opět vrchol sezony. V pátek jsem měl dovolenou a lehce víc pospal, pak jsem dochystal věci a nanosil do auta. Kolem 11:30 jsme vyrazili do Újezdu. Přijeli jsme kolem jedné hodiny a zaparkovali na dvoře hned naproti oratoři. Vytáhli jsme spacáky a vybrali si chladnější dolní patro oratoře ke spánku a pak hajdy na cyklomenu do blízké restaurace. Moc dobré, mňam ☺ . Následovala registrace. Tady musím říct, že tak milou a příjemnou obsluhu na závodech nemají snad nikde jinde.
Jak jsme se vraceli zpět tak se ženě zalíbilo jiné místo na parkování, to hned za vjezdem a že budeme přeparkovávat. No jóóo.. pomyslel jsem si, přáni ženy rozkazem. Tak jsem šel k autu a chystal se vyjet, když přijela dodávka „Azub“ a zablokovala mi příjezd, tak jsem lehce stočil volant doprava a čekal na jejich zaparkování, rozjel jsem se… no a pak to přišlo, ozval se skřípavý zvuk a následně sykot. První moment jsem nechápal, druhý ano. Jak jsem lízl tyč od hřiště, tak dole je navařený nějaký úchyt a tím jsem prorazil gumu. No co, vyměním, „něma problema“ , řekl jsem si. Vytáhl jsem rezervu, zvedák a šel do toho. Po odšroubování jistících šroubů však nastala „velka problema“. Hliníkový střed zarostl do náboje a nejal se jej opustit, ačkoliv jsem jej tahal vší silou. Děkuji všem okoloochotníkům za pomoc, nikomu se však nedařilo ani boucháním kolo uvolnit. Pavel Blažek mi ještě poradil blízký pneuservis, kde ovšem nikdo nebyl. Nakonec mi náhodně v jiném servisu řekli, ať do toho pořádně máznu bez podložky. A to….pomohlo.
Po loňském pozdním startu jsem se tentokrát zařadil zavčasu, abych využil počáteční jízdy ve větší skupině. Vcelku se zadařilo, úplně první nám ujeli, ale druhá skupinka byla dost velká a pěkně to jelo. Za Blučinou, vyvolal vlnu nadšení „opravený“ asfalt, změnil se v šotolinu, tedy tréninkové místo oprav defektů. Letos jsem měl na kole odolné turistické pláště tak to jen dělalo větší hluk s minimálním rizikem průrazu. Průjezd prvního kola byl zpestřen cyklokrosovou vložkou, v Opatovicích sklopka na štorc přes cestu vysypávala nějaký štěrk a všichni ji museli objíždět přes trávu. Protože jsem měl namontovány na kole přídavné zásobníky tekutin (cca 3,5 litrů), vydržel jsem tak v horkém počasí celé čtyři kola bez dotankování a mohl stíhat ostatní. Po čtvrtém kolečku jsem tak na chvíli zastavil jen na doplnění tekutin a nějaký chlebík taky padl. Shodou okolností dojela Leni a než jsme si vyměnili dojmy a lehce ji spravil kolo tak byla ¾ hodinka fuč.:-). Jel jsem ještě dvě kola, už
více méně sám na pohodičku s časem cca 1hod/okruh. Instalace přídavného osvětlení se hodila jako laciná záminka pro přestávku před příchodem úplné tmy + dooblečení a celkově relax. Jako běžné osvětlení dopředu jsem měl klasickou cyklosvítilnu, ale rovněž jsem disponoval přídavným Fenixem se světelným tokem 277lumenů který imitoval světelný výkon minimálně motorky. Měl jsem v plánu ujet ve tmě další tři kolečka a musím říci, že tyto byly ty nejhezčí v celé letošní K24. Teplota optimální, ještě krásně svítily hvězdy. Obzvláště zvuky přírody v okolí tratě byly kouzelné, zejména ty žabí koncerty. V Měníně mi nad hlavou létalo něco ( nevím co) a vydávalo to zvláštní houkavý zvuk. A vůbec jsem si od večera do rána připadal jako časoměrný filmař. Na konci Blučiny se konala nějaká diskotéka a mohl jsem v cca hodinových intervalech sledovat její vývoj. Od příjezdu účastníků akce, pak uzavřenou společnost kdy byli všichni uvnitř, následovala fáze chození dvojic ven až po postupné troušení pryč k ránu a divočejší závěr s majáčky až po klid. Nebo v Telnici se „stěhovala“ májka. Nejprve byla na svém místě, pak se v mých hodinových záblescích záhadně přestěhovala do příkopu následoval přesun na druhou stranu cesty a ráno byla opět na svém místě. O to víc bylo fascinující vyprávění jiných cyklistů, kteří přes Telnici projížděli v jiných okamžicích a viděli trochu jiných příběh o stejné záležitosti. Ještě se musím zmínit o taky vtipálkovi z Rajhradic, který zpoza stromu při přiblížení vydával plašivé skřeky.
Ve 2:14 jsem dorazil plánované 9-té kolo, tedy polovinu kilometráže. Byl jsem překvapen, že se mi vůbec nechtělo spát. Šel jsem ke stanu a chvíli plkal s ostatními a protože bdělá-čilost ne a ne ustoupit, tak jsem si naordinoval další tři kolečka. Bohužel se zatáhlo, a navíc jsem začal cítit svalovou, a zejména sedací únavu, už to nebyla taková sranda. Doba jízdy okruhem se už přiblížila 1:10min. Ke konci této série 12kol, jsem toho už měl dost a začal si vymýšlet záminky, jak uniknout cíli 18koleček. Že jako když budu mít o jedno kolo více než loni tak to bude úspěch atd… Před půl sedmou ráno jsem tedy tuto sérii dokončil a následoval další oraz. Nejvíce mi vadilo, že ačkoliv nohově unaven tak potřeba spánku nula. Děsil jsem se co bude dál. Zdržel jsem se skoro hodinu a skoro nic si z ní nepamatuji. Dostal jsem do zde běžného zvláštního stavu transu a jen mám neurčitý pocit, že jsem jedl polévku a vypil dvě koaly. Z okolních vět se mi vybavuje zase jen to, že někteří těm koalám říkali pandy. ☺. Nechápavě jsem se tím bavil alespoň další dvě kola.
Další trojblok byl už dost těžký. Jednak mě začali někteří předjíždět, což nemám rád ☺, jednak jsem po většinu času řešil geologickou záhadu růstu kopců během času. (Něco jako loni Soptík) Úplně nejhorším se letos stalo stoupání před dálničním mostem mezi Měnínem a Blučinou. První kola jsem o něm nevěděl, ale s postupujícím časem rostlo a rostlo a dopoledne jsem už tento úsek z duše nenáviděl a počítal kolikrát jej ještě musím zdolat . Nebo druhý nejhorší hned nato, Passo della Blučina, vždy jsem vstal ze sedla abych si ulevil a pak ten pocit při dosedu zpět… a taky ten úsek mezi Otmarovem a Telnicí. Nejdříve horská prémie 1.kategorie a pak 2km rozbitá natřásací cesta kde se jede tak všelijak po středu. Fajn bylo, že pak Telnice znamenala blížící se konec kola. V 15-tém kole jsem jel většinu doby ve skupince což mě psychologicky dost pomohlo. Slušný průměr cca 30km/hod mě napověděl, že na tom nejsem tak vyloženě zle, že vše je v hlavě. Přesně podle hesla K24. Dokáži, jen mozkovi se nechtělo. Bohužel následovala nutná tankovací přestávka v 10:44. Polévka, koala, …a skupinky byla fuč. Poslední tři kola to musím přece dát… to je maličkost. Pak jsem si uvědomil, že je to přes 85km jako z Přerova na Horní Bečvu jak občas jezdím… Co bych psal, psycho…. Začalo svítit slunko, UV záření shora, IR záření zespoda. Vrchol běd nastal v předposledním kole, kdy jsem si uvědomoval, že vše musím absolvovat ještě jednou. Ale abych si jen nestěžoval. Objevily se i vyloženě pozitivní věci. Kromě bolesti kolen mě obzvláště zaujalo nepříjemné píchání v kloubu u kotníku pravé nohy. S nadějí jsem pozoroval vzrůstající bolest s tím, že mi dá legitimní záminku jak předčasně ukončit celé to martýrium. Bohužel, po dosažení určité nepříjemné úrovně se situace stabilizovala a já musel pokračovat dál.
Po předposledním kole jsem na chvíli zastavil před stanem a chtěl jsem se vyčítavě :-)) podívat na organizátory co mi to působí. Stál jsem tam dle záznamu celé 4minuty, pak jsem zapomněl co jsem to vlastně chtěl a jel dál. Tak poslední kolo, poslední výjezd za Telnicí a příjezd do cíle ve 14:47. Odevzdal jsem startovní číslo s tím, že tady už mě teda neuvidí. Pavel Blažek mě slyšel a řekl něco volně přeloženo smyslu, že uvidí jestli se neuvidí. Následovala společná fotka s jednou z těch perfektních osůbek, co pomáhaly celou akci organizovat. Chvíli jsem jen tak bloumal, dal si třetí polévku, k tomu klobásku a Birel. Následoval úklid auta ve velmi zpomaleném režimu. Letos mě potěšila krátká fronta před sprchou. A pak už následoval jen takový užívací režim pocitu odjetých 18kol a tedy půl tisícovky 511,2km. Je to můj rekord stejně jako 37hodin bez spánku, či lépe řečeno bez té potřeby spát. Leni mě docela šokla se svými 11koly a 312,6km. Počkali jsme na vyhlášení výsledků. A poté už jen cesta domů kde jsem vybalil věci, potěšil se s dětmi a padl☺ Bohužel co jsem vydržel já, nevydržela plně moje měřící technika. Cyklokomp se po 12hodinách jízdy naplnil a zakousl jako že je full a garmin na ruce zase někde ztratil výkonové detaily dvou kol. Nicméně celkové součet kilometráže seděl. Tak jsem na oněch 511,2km a 18hod56min 79520krát šlápl do pedálů s průměrem 27km/hod a nastoupal nějakých 1350metrů a spálil při tom 44330kJ, snad ekvivalent více než jednoho kilogramu tělesného tuku. Obdivují všechny co se zúčastnili, a před výkonem těch nejlepších fakt smekám. Závěrem chceme poděkovat organizátorům akce a těšíme se na příště.
Pavel Mach st. č. 15
