K hudebně folklorním kořenům. Regionální zvláštnosti lidové hudby. (Rytmus Melodie Harmonie)

Koncept ČR Zu den Musikfokloren Würzeln. Die Besonderheiten der Volksmusik von verschiedenen Regionen in der Tschechischen Republik. (Rhytmus - Melodie Harmonie). K hudebně folklorním kořenům. Regionální zvláštnosti lidové hudby. (Rytmus – Melodie – Harmonie). Úvod Lidová píseň a hudba, která tvoří organickou součást národní kultury, je pro hudebně výchovnou práci v českých školách tradičně důležité didaktické východisko. Folklorní písňový okruh se stal základem hudebních činností, jejichž prostřednictvím děti rozvíjejí elementární hudební dovednosti a schopnosti, a to v aktivní i receptivní sféře. Český1 hudebně folklorní materiál prostupuje současnou metodikou hudební výchovy na základních školách (především elementárním stupni) či specializovanou instrumentální a pěveckou výchovou v základních uměleckých školách. V obecné poloze zasahuje také metodologii esteticko výchovných předmětů na některých typech středních škol, zvláště gymnáziích a tvoří metodické východisko i při vysokoškolském studiu na pedagogických školách. Hudebně pedagogické i etnomuzikologické výzkumy ukázaly, že v současném českém školním prostředí se možnosti aplikace hudebně folklorních jevů do výchovy a vzdělání využívají v malé míře. Problematická je otázka motivace, zejména v regionech, kde tradiční lidová kultura prokazuje minimální životnost. Učitelům chybí náměty, jak navodit zájem o folklorní útvar.2 Pokud učitelé uplatňují folklorní písňový fond slouží většinou jen hudebně didaktickým cílům, a to jen v určitých oblastech. Činnosti při práci s lidovou písní ve vyučovací hodině zpravidla nepřekročí interpretační rovinu (třeba i s využitím kreativních postupů, hravých činností) nebo teoretické uchopení určitých hudebních elementů demonstrovaných na písňové struktuře. Přitom folklorní materiál skýtá další možnosti uplatnění ve výchovně vzdělávacím procesu, a to v hudební i všeobecně vzdělávací rovině. Projevů lidové zpěvnosti a instrumentální hudby lze využít např. při cílevědomém výcviku hudební představivosti, sluchových dovedností, jejich prostřednictvím je možno rozvíjet poslechové zkušenosti i interpretační dovednosti. Nabízejí rozsáhlou škálu uplatnění kreativních prostředků - od hry s rytmem a obsahem slova, hudební fráze, melodické (či intervalové) struktury nápěvu, jeho latentní harmonie, způsobu instrumentace až po rytmicko pohybové projevy, instrumentální aktivity, zhudebnění určitých elementů apod. Vhodné metodické postupy mohou napomoci rozvoji hudebního myšlení: např. při využití analytických postupů vyčleňováním a srovnáváním hudebních prvků, vyhledáváním analogií, paralel v rámci hudebně folklorních jevů, ale i v oblasti artificiální a nonartificiální hudby. Hudebně folklorní útvary obsahují také aspekty, jichž lze záměrně využít v širší všeobecné rovině: kulturně historické oblasti, filozofii, sociální a etické problematice, estetice apod. Všechny uvedené okruhy námětů můžeme uplatnit samostatně v jednotlivých činnostech (v rámci konkrétního vyučovacího předmětu, či zájmové aktivity), jejich účinnost na celkový rozvoj žáků je však optimální při zajištění integrativních metod – a to nejen prostřednictvím mezipředmětových vztahů. Pojem český zahrnuje folklorní fond z území České republiky, resp. jeho částí: Čech, Moravy a Slezska. Máme-li na paměti charakter výrazových prostředků lidové písně, stojíme často před otázkou, jak v dnešní multimediální a mnohovrstevnaté společnosti předkládat toto kulturní dědictví mládeži. Přestože se může zdát mnohým odpůrcům takových snah hudební folklor již „vyčpělou“ hodnotou, „zakonzervovanou v muzejním exponátu“, kulturní vývoj tomu nenasvědčuje. 1 2

1. Metodologická problematika Metody, cíle, prostředky:  analýza, komparace (vyhledávání analogií, paralel)  aktivizační činnosti (oblast reprodukční, perceptivní, tvořivá)  hravé formy ve výuce (prostředek motivace)  kreativní prvky ve výuce: - oblast interpretace, zhudebnění daných prvků (rytmus slova, rytmická struktura, vedení melodie, tonální + harmonická + formální struktura) - oblast receptivních činností (poslech hudby umocněn aktivizačními úkoly, tvořivý přístup ke vnímaným hudebním elementům  integrativní postupy, hudební a mimohudební oblast, mezipředmětové vztahy integrace rovněž v oblasti metodologických přístupů  práce s hudebním materiálem s využitím prvků dramatizace Principy:  kontrast, podobnost, souvislosti, inspirace, variace  práce ve skupinách, jednotlivci  zapojení všech zúčastněných do hudebních i mimohudebních aktivit  spolupráce s muzikanty, učiteli, (rodiči, prarodiči)  cesta od hudební recepce a reprodukce k hudebnímu prožitku Oblast vzdělávání (vzdělávací kompetence): Oblast kulturně historická - poznávání a rozlišování:  regionů ČR (TLK má charakter regionální a lokální)  regionálních zvláštností tradiční lidové kultury  lidové hudby a tanců jednotlivých regionů  odlišností a podobností v oblasti kulturních jevů, hudebních projevů  kontinuity kulturně historických jevů Oblast hudební –  rozvoj hudebních schopností prostřednictvím reprodukčních i percepčních (receptivních) aktivit interpretační činnosti: zpěv, rytmické a rytmicko pohybové aktivity, instrumentální činnosti receptivní činnosti: rozvoj sluchových schopností, poslechové aktivity  rozvoj hudebně teoretických znalostí  rozvoj hudebně historických poznatků Oblast etická a estetická –  uvědomování si hodnot úcty k člověku, přírodě, práci, mezilidských vztahů  vnímání kategorií dobro-zlo, krása-ošklivost, radost-smutek Sociální kompetence:  posilování vlastní identity jedince, jeho sounáležitosti s obyvateli vlastního regionu a jejich kulturními projevy  uvědomování si kulturních odlišností v rámci rozdílných regionálních celků  posilování vědomí odpovědnosti, důvěry a sebedůvěry  rozvoj samostatného myšlení  rozvoj kreativního přístupu k poznávaným a osvojovaným jevům  vytváření příjemné atmosféry v kolektivu na podkladě ohleduplnosti k druhým  respektování znalostí a dovedností spolužáků a dalších zúčastněných osob

2. Obsahová náplň (učivo)

Škola Náměty pro uplatnění hudebně folklorních jevů ve výchově a vzdělání Tematické okruhy: Náměty pro vyučovací hodiny + blokové (projektové) vyučování (zpracováno rámcově) 1. Základní typy tanců v ČR (polka, valčík, mazurka, menuet, sousedská, polonéza) (západní písňový okruh: hulán, vrták, dupák, kalamajka)  Písně k daným tancům (zpěv, instrumentální doprovod)  charakteristické rytmy tanců (hra na tělo se zpěvem, notový zápis rytmu, instrumentální činnost) – doprovod k tanečním písním, přetváření charakteristických rytmických útvarů, variace, rondo  tvořivá práce s charakteristickými rytmickými strukturami (daný notový zápis) - opakování rytmu (hra na tělo, instrumentální hra) - přetváření charakteristických rytmických útvarů, principy: obměna, variace, rondo, hra s motivy na dané rytmické, rytmicko melodické téma, spojení hudby a slova - tvorba a realizace instrumentálního doprovodu k tanečním písním - rytmicko pohybové činnosti, tanec u všech aktivit lze uplatnit: hru na tělo, rytmické, popř. i melodické nástroje Orffova instrumentáře (včetně kombinace obojího) 2. Regionální zvláštnosti lidových písní na území ČR (metodické postupy viz bod 1) Zvláštnosti rytmické Taneční písně regionální povahy:  Pravidelné rytmické struktury Jihozápadní Čechy (do kolečka), střední Morava (cófavá)  Nepravidelné rytmické struktury Jihozápadní a jižní Čechy, západní Morava - písně a tance se střídavými takty (mateník, furiant) Nepravidelná rytmická uskupení (trioly, synkopy apod.) Jihovýchodní a východní Morava (vrtěná, verbuňk, skočná, danaj, sedlácká, kúlaná, čardáš, ověnžok Netaneční písně regionální povahy:  Zvláštnosti rytmické (táhlé písně z okruhu jihovýchodní a východní Moravy, nepravidelná rytmická uskupení, uvolněná rytmická struktura – koruny, rubata, nápěv není vymezen taktovými čarami Při práci s písní (včetně kreativních činností) bude východiskem rytmická struktura nápěvu. Současně budou žáci upozorňováni na zvláštnosti ve vedení melodie, tonální struktuře, popř. latentní harmonie.

Tonální charakter písní, zvláštnosti ve vedení melodie  Jihovýchodní a východní Morava – archaické postupy ve vedení melodie, charakteristické intervaly; dur-moll systém, kolísání stupňů Zvláštnosti v oblasti latentní harmonie  Jihovýchodní a východní Morava – modulace do vzdálených tónin, „moravská modulace“ Organizace práce:  Úkoly pro jednotlivce, skupiny (kombinace, střídání aktivit, všichni jsou aktivizováni)  Úkoly hudební (reprodukční, percepční, tvořivé)  Zapojení dětí z folklorního souboru (spolupráce – mezi skupinami dětí, prezentace jevů, hravé formy ve výuce, soutěživost)  Úkoly mimohudební (využití znalostí a dovedností z jiných oblastí lidské činnosti, uplatnění mezipředmětových vztahů – dáno obsahem hudebně folklorních útvarů)  Projektové vyučování  Návštěva koncertu, přednášky s hudebními ukázkami, výstavy v muzeu, galerii Aktivity (typ činností):  Představení problému – přednáška učitele, hudební ukázka  Hudební interpretace žáků (zpěv, hra na tělo, instrumentální doprovod, pohybové aktivity)  Analýza hudebního útvaru, identifikace hudebních znaků, notový zápis  Tvořivá práce s hudebními elementy slyšené, naučené písně, tance o Práce s rytmem slova o Rytmický vícehlas (pomocí slova, rytmické slabiky) o Rytmické hry (řetězovité, rondo, hádanky) o Uplatnění odlišné dynamiky, tempa, hudební barvy o Rytmicko pohybové aktivity, instrumentální činnost  Mimohudební elementy o Obsah písně (přiblížení pojmů, situací, lidová poetika, kulturně historické souvislosti, etická a estetická problematika o Funkce písně, písňové druhy a žánry o Geografická mapa (výskyt jevu)  Dramatizace daného tématu o Dramatické ztvárnění hudebních a mimohudebních aspektů souvisejících s písní (podle obsahu, tématu písně; podle charakteristických rysů; podle geografických nebo historických souvislostí) Uplatnění v předmětech (výuka na 1. stupni ZŠ: 6-11 let): Hudební výchova, Tělesná výchova, Literární výchova, Prvouka, Vlastivěda, Výtvarná výchova, Pracovní vyučování

¨

Kulturní spolupráce se souborem, umělecké vystoupení, uplatnění podnikavosti Formy uplatnění: 1. Ve školní výuce 2. Ve zkouškách dětského folklorního souboru 3. Koncert (moderované vystoupení) pro žáky 4. Workshop – umělecké vystoupení pro partnery mezinárodního projektu. Cíle uměleckého souboru:  Prostředek motivace – navodit zájem o hudební produkci, písňové ukázky.  Zadávání aktivizačních úkolů žákům při hudební produkci – udržení zájmu, pozornosti žáků.  Poskytnout podněty k hudebním prožitkům, samostatnému myšlení, tvořivým činnostem žáků. 1. prezentace hudebně folklorních jevů ve vyučovací hodině, na komentovaném koncertě pro žáky (dané téma, dílčí aktivizační úkoly pro žáky – posílení motivace, pozornosti) 2. žáci podněcují hráče souboru k prezentaci ukázek - podle typů tanců, charakteristických hudebních znaků, regionálního rozšíření atd. Naopak hudebníci ze souboru zapojují žáky k aktivnímu sledování jejich činnosti (forma hry, soutěže, hádanek apod. – princip otázka + odpověď – verbálně, hudebně, tanečně). Obě skupiny vkládají na podkladě řízeného dialogu vlastní náměty do programu (na základě principů analogie, kontrastů, variací atd.)

Obecně pro všechny partnery Postup při sestavování programu (námětů činnosti): Výběr tématu – hudební problém  Oblast reprodukční (včetně hudební recepce): charakteristické rysy dané hudební struktury – hledání a vytváření analogií, rozdílů, variabilních jevů.  Přenesení do interpretační roviny (zpěv, hra, tanec – reprodukce, improvizace).  Interdisciplinární kontexty: vytváření mapy (výskyt jevů) – přenesení do roviny dramatizace – vyhledávání kulturně historických kontextů (jiné druhy umění, historie, filozofie, etika) – výtvarné projevy žáků (vnímání obsahu a nálady slyšené hudby, improvizace na dané téma), rukodělné činnosti.