7RWRMHSĜHGEČåQiYHU]HþOiQNXNWHUêSRGWêPåWLWXOHPY\ãHOYþDVRSLVXýHVNRVORYHQVNi QTZDIPMPHJF T K HISTORII ZKOUMÁNÍ LIDSKÉHO ROZHODOVÁNÍ1 Michal SkoĜepa Fakulta sociálních vČd UK a ýeská národní banka, Praha Lidské rozhodování jistČ patĜí k základním projevĤm lidské psychiky a je jednou z nejþastČjších a nejdĤležitČjších duševních þinností, kterými þlovČk naplĖuje svĤj život. Není proto divu, že existuje hned nČkolik vČdních oborĤ, které se otázkami souvisejícími s rozhodováním zabývaly už pĜed mnoha desetiletími þi dokonce stoletími. V poĜadí, v jakém zaþaly pĜispívat k rozhodovacímu poznání, jsou to pĜedevším filozofie, matematika, ekonomie, psychologie, poþítaþová vČda (studium umČlé inteligence) a tzv. marketingová vČda zamČĜená pĜedevším na rozhodování spotĜebitele.
„Rozhodovací
vČdu“,
kterou
zde
rozumíme
systematický
empirický
výzkum
rozhodovacích procesĤ doprovázený odhalováním lidských pĜedstav o „dokonalém“, normativním rozhodování,
však mĤžeme považovat za samostatnou psychologickou
disciplínu až teprve v posledních desetiletích. Okamžik ustavení rozhodovací vČdy jako samostatného oboru lze – jak uvidíme níže – umístit nejspíše do roku 1954. Cílem tohoto þlánku je podat struþný souhrn hlavních událostí, které se na poli normativního i empirického výzkumu rozhodování odehrály pĜed tímto rokem i po nČm.
RĤznorodost zdrojových oborĤ je pro rozhodovací vČdu zároveĖ požehnáním i kletbou. Díky této rĤznorodosti existuje v rámci rozhodovací vČdy celá Ĝada pĜístupĤ, které se mohou navzájem obohacovat a inspirovat; v dĤsledku této rĤznorodosti dodnes rozhodovací vČda zápasí s nejednotným vymezením pojmĤ a názvoslovím, což výraznČ ztČžuje komunikaci.
1. Zvolená základní logika dČjin rozhodovací vČdy
DČjinám rozhodovací vČdy lze pravdČpodobnČ pĜisoudit vícero možných základních linek. Zde vyjdeme z velice zjednodušeného þlenČní dČjin rozhodovací vČdy do þtyĜ fází podle toho, jak se mČnil názor na vztah mezi normou (pĜedstavou o dokonalém rozhodování) a skuteþným lidským rozhodováním. V první, zdaleka nejdelší fázi (od starovČku do cca první þtvrtiny 20. stol.) mČli badatelé vČtšinou zato, že norma a skuteþnost jsou jedno a totéž, tj. že lidé se 1
ýlánek vychází z publikace SkoĜepa (2005). Alternativní pohled na vývoj rozhodovacího výzkumu nabízejí napĜíklad Goldstein & Hogarth (1997).
1
rozhodují v souladu s normou. V druhé fázi (cca 30. – 50. léta 20. stol.) došlo k posunu smČrem k názoru, že lidé se zpravidla rozhodují v souladu s normou a jen obþas se dopustí pĜehmatu. Ve tĜetí, nejskeptiþtČjší fázi (cca 50. – 70. léta 20. stol.) se šíĜí dojem, že lidé se zpravidla rozhodují nenormativnČ. ýtvrtá a zatím poslední fáze vyznívá ponČkud pĜíznivČji – ukazuje se, že þlovČk má možná k nenormativnímu rozhodování þasto dobré dĤvody, že disponuje hned nČkolika nenormativními rozhodovacími postupy a že mezi tČmito rĤznými nenormativními postupy si vcelku moudĜe volí podle situace. PonČkud bližší pohled budeme v rámci tohoto struþného pĜehledu vČnovat pouze þtyĜem badatelĤm (H. A. Simon, dvojice D. Kahneman – A. Tversky, G. Gigerenzer), jejichž myšlenky mČly zásadní význam pro celkového ducha a metodiku oboru, pro náhled dalších badatelĤ na vČc. Znovu je však tĜeba zdĤraznit silnou zjednodušenost tohoto dČlení do þtyĜ fází. ýasovČ jsou zde zmínČné þtyĜi fáze ukotveny publikacemi v pĜíslušném duchu, všeobecný názor badatelĤ v oboru však vždy reaguje až s urþitým zpoždČním. Z hlediska vČtšinového názoru v oboru se tedy každá fáze pĜekrývá s fází následující.
Je také tĜeba mít na pamČti, že vymezení samotného pojmu „rozhodování“ není v psychologii dosud zcela ustáleno. Z této rĤznorodosti pohledĤ na rozhodování plyne, že volba níže zmínČných událostí tedy není jediná možná a nejeden psycholog rozhodování by jistČ zdĤraznil jiné události nebo zvolil jinou logiku. Zde bude konkrétnČ rozhodování chápáno nikoli jen v úzkém smyslu jako volba mezi alternativami, nýbrž také jako uvažování (o rĤzných parametrech dané rozhodovací úlohy apod.).
2. Období do 20. let 20. století
Za prvního vČdce, který se systematicky zabýval lidským rozhodováním, lze považovat ve 4. století pĜed n. l. žijícího Aristotela ze Stageiry (384 – 322 pĜed n. l.), nejvČtšího antického myslitele a zakladatele Ĝady vČdeckých disciplín. Zejména ve svém spisu Organon se Aristoteles zabývá zkoumáním dedukce. ZamČĜil se na specifický druh jednoduchých úvah, dnes zvaných kategorické sylogismy. V tČchto úvahách jsou dána celkem tĜi tvrzení o vztazích mezi prvky tĜí množin, pĜiþemž z prvních dvou tvrzení, tzv. pĜedpokladĤ neboli premis, tĜetí tvrzení, tzv. závČr, buć plyne (platný sylogismus) nebo neplyne (neplatný sylogismus).
2
PĜíklad - v tomto konkrétním pĜípadČ neplatného - kategorického sylogismu (vodorovná þára oddČluje pĜedpoklady od závČru, který je navíc zvýraznČn symbolem implikace ): Všechny prvky množiny A jsou prvky množiny B. NČkteré prvky množiny B jsou prvky množiny C. NČkteré prvky množiny A jsou prvky množiny C. Aristoteles rozdČlil všechny myslitelné kategorické sylogismy na správné a nesprávné, takže vlastnČ navrhl normu v této oblasti. Po AristotelovČ období ubČhla Ĝada století, která v oblasti rozhodování nepĜinesla žádné zásadní poznatky. Další významná událost nastala až bČhem 17. století našeho letopoþtu. Tehdy C. Huygens, B. Pascal, P. de Fermat a další matematici a myslitelé pĜišli s myšlenkou, že pro stanovení „spravedlivé“ ceny za úþast v hazardní hĜe, „spravedlivé“ platby za pojištČní lodi atp. by se mČl používat dnes dobĜe známý vzorec pro oþekávanou hodnotu náhodné veliþiny.
NapĜíklad majiteli lodi vydávající se na zámoĜskou plavbu by tito myslitelé radili, aby neplatil pojišĢovnČ víc, než þiní hodnota následujícího souþtu (p znaþí pravdČpodobnost; pro jednoduchost pĜedpokládáme pouze tĜi možné scénáĜe: návrat bez potíží, pĜepadení piráty a ztroskotání lodi): p(návrat bez potíží) . zisk(návrat bez potíží) + + p(pĜepadení piráty) . zisk(pĜepadení piráty) + + p(ztroskotání)
. zisk(ztroskotání)
Také zde se jedná o snahu urþit „správný“ myšlenkový postup, tj. vlastnČ normu.
V roce 1738 vychází v análech petrohradské carské akademie staĢ (Bernoulli, 1738) z pera matematika Daniela Bernoulliho (1700-1782), který pĜedtím nČkolik let na akademii pĤsobil. Bernoulli se v této stati snažil vysvČtlit paradox (nazvaný pozdČji Petrohradský) pozorovaný napĜíklad pĜi hazardních hrách: lidé se nechovají podle výše zmínČného vzorce pro oþekávanou hodnotu náhodné veliþiny, neboĢ za úþast v hrách s nekoneþným oþekávaným výsledným majetkem jsou obvykle ochotni dát jen nevelkou þástku. KonkrétnČ mĤže jít napĜíklad o následující hru: „Budu házet mincí a þekat, až poprvé padne lev (L) a nikoli panna (P). ěeknČme, že L padne v n-tém hodu. Až se tak stane, dám ti 2n Kþ. Kolik Kþ jsi ochoten hned teć zaplatit za úþast v této hĜe?“ Oþekávaná hodnota výhry v této hĜe je p(L) . 21 Kþ + p(PL) . 22 Kþ + p(PPL) . 23 Kþ + ... PravdČpodobnost, že padne lev hned napoprvé, tj. p(L), je 3
rovna 1/2; pravdČpodobnost, že padne až napodruhé, tj. p(PL), je 1/4, atd. Oþekávaná hodnota výhry v této hĜe je tedy (1/2 . 2 Kþ) + (1/4 . 4 Kþ) + (1/8 . 8 Kþ) + ..., tj. je nekoneþná.
Bernoulliho vysvČtlení tohoto paradoxu zní: lidé se rozhodují tak, aby maximalizovali nikoli oþekávaný výsledný majetek, nýbrž oþekávanou hodnotu „užitku“ z výsledného majetku. Užitek z majetku pĜitom s rostoucí þástkou roste þím dál pomaleji, tj. mezní užitek z každé další koruny klesá. S bernoulliovskou myšlenkou „užitku“, tj. s myšlenkou, že þlovČk si pĜi rozhodování pĜetavuje skrze „užitkovou funkci“ výsledky akcí (aĢ už je to vyhraná þástka, objem válcĤ kupovaného automobilu, poþet let života bez zdravotních komplikací, atp.) na jisté þíselné hodnoty, kterými se pĜi rozhodování skuteþnČ Ĝídí a které rostou pomaleji než samotná hodnota výsledku, pracovala a pracuje napĜíklad naprostá vČtšina rozhodovacích modelĤ ve spoleþenských vČdách (Hargreaves Heap et al., 1992) i v aplikované rozhodovací analýze (Keeney, Raiffa, 1976).
V 70. letech 19. století pĜišli tĜi myslitelé nezávisle na sobČ navzájem s velmi podobným návrhem, jak modelovat rozhodování jednotlivce v pĜípadČ více hledisek. William Stanley Jevons (1835-1882) v Anglii, Carl Menger (1840-1921) v Rakousku a Leon Walras (18341910) ve Švýcarsku navrhli modelovat toto rozhodování pomocí pojmĤ „rovnováha“ a „maximalizace“, tedy pojmĤ známých z tehdy velmi prudce se rozvíjející a úspČšné fyziky.
Jedinec se podle tČchto modelĤ rozhodne pro tu kombinaci výsledkĤ z rĤzných hledisek (napĜ. pro ten koš statkĤ a služeb, tj. každému zboží nebo službČ odpovídá jedno hledisko), která je pro nČho rovnovážná, tj. z níž se nemĤže pĜesunout k jiné kombinaci, která by se mu zdála ještČ lepší. PrávČ v rovnováze maximalizuje jedinec svĤj užitek podobnČ, jako þástice v silovém poli hledá svou rovnováhu, tj. místo, v nČmž minimalizuje svou potenciální energii. Pro rozhodování jedince i „rozhodování“ þástice je urþující vazba – v pĜípadČ jedince je to napĜíklad objem penČžních prostĜedkĤ, které má k dispozici, v pĜípadČ þástice je to napĜíklad pevná pĜekážka. V souvislosti s tČmito modely se používá oznaþení marginalismus, a to proto, že v rovnováze se ve smyslu „užitku“ nevyplatí mČnit pozici ani o malý, „mezní“, „marginální“ krok: pĜesun podél vazby do nové pozice sice povede k malému pĜírĤstku „užitku“ z jednoho hlediska, ale zároveĖ k vČtšímu úbytku „užitku“ z nČkterého jiného hlediska. Kdyby tomu tak nebylo, byla by rovnovážná – podle výše zmínČné definice rovnováhy – ona nová pozice. Pro rozhodovací vČdu mají marginalistické modely význam
4
zejména jako základ pro pozdČjší empirické i teoretické snahy na poli rozhodování pĜi více hlediscích.
Aristoteles, Huygens, Bernoulli a vČtšina ostatních badatelĤ v tomto prvním období výzkumu rozhodování mČla za to, že þlovČk se rozhoduje „správnČ“, tj. normativnČ. NapĜíklad Bernoulli ve svém výše zmínČném þlánku Ĝíká, že jeho pĜístup k hodnocení akcí s nejistými výsledky „þiní celou proceduru všeobecnČ pĜijatelnou bez výhrad“ (tj. tato procedura má normativní povahu) a zároveĖ že „všechna naše tvrzení dokonale ladí se zkušeností“ (tj. tato tvrzení popisují skuteþné lidské rozhodování).
3. Období 20. – 50. let 20. století
Konec první fáze v dČjinách rozhodovací vČdy má koĜeny v roce 1879, kdy nČmecký psycholog Wilhelm Wundt (1832-1920) – opČt do velké míry pod dojmem tehdejších fenomenálních úspČchĤ fyziky a dalších experimentálnČ ladČných pĜírodních vČd – založil v Lipsku vĤbec první laboratoĜ urþenou výhradnČ pro psychologické pokusy. V následujících letech se v rychlém sledu objevila celá Ĝada dalších psychologických laboratoĜí a rozšiĜoval se okruh témat, jimž se psychologové ve svých pokusech vČnovali. Nejprve to byla témata jako vnímání, pocity, reakþní þas, pozornost, pamČĢ, zatímco dĤkladnČjší, dodnes nČkdy citované studie témat pĜímo z oblasti rozhodování byly zveĜejnČny až teprve na pĜelomu 20. a 30. let 20. století. Vzhledem k tomu, že nČkteré z tČchto studií nalezly nezanedbatelnou chybovost lidského rozhodování (oproti normČ), mĤžeme pĜelom 20. a 30. let 20. století považovat za poþátek druhé fáze v dČjinách rozhodovací vČdy. Této fázi dominoval názor, že lidské rozhodování je zpravidla normativní a že þlovČk se obþas – ale jen obþas – dopouští oproti této normČ urþitých chyb.
Za zmínku stojí konkrétnČ pokusy ve dvou oblastech - v oblasti porovnávání pĜi více hlediscích a v oblasti deduktivního uvažování. Pokusy v první uvedené oblasti byly inspirovány tehdejší snahou ekonomĤ na základČ údajĤ o maloobchodních tržbách statisticky odhadovat preference reprezentativního spotĜebitele bČhem jeho rozhodování pĜi více hlediscích. Jeden z tČchto ekonomĤ na Chicagské univerzitČ vybídl svého kolegu Thurstona z katedry psychologie, aby se pokusil o nČco podobného ve své psychologické laboratoĜi.
5
Louis Thurstone (1887-1955) výzvu pĜijal a pokusil se zmapovat preference své asistentky ve tĜech druzích úloh s více hledisky (Thurstone, 1931). V úlohách prvního druhu mČla asistentka sdČlit své preference mezi koši obsahujícími rĤzná množství kloboukĤ a kabátĤ. PĜíklad úlohy tohoto druhu zní: „Který koš je lepší, ^8 kloboukĤ; 8 kabátĤ`, nebo ^15 kloboukĤ; 3 kabáty`?“ V úlohách druhého druhu asistentka porovnávala podobné koše s klobouky a botami a v úlohách tĜetího druhu podobné koše kabátĤ a bot. Za nČkolika výraznČ zjednodušujících pĜedpokladĤ odvodil Thurstone jednoduchý kvantitativní model rozhodování asistentky mezi klobouky, kabáty a botami z jejích preferencí v úlohách prvních dvou typĤ a pomČrnČ pĜesnČ pĜedpovČdČl její preference v úlohách tĜetího typu. Pokus byl ovšem metodicky velice naivní, a jeho výsledky tudíž dnes již nemají jinou než jen historickou hodnotu.
Pokusy zamČĜené na lidskou dedukci (Wilkins, 1928) se konkrétnČ zabývaly sylogismy a ukázaly, že schopnost jedince dedukovat správnČ je v úlohách s konkrétním, realistickým obsahem vyšší než v úlohách zadaných abstraktnČ, pokud konkrétní obsah odpovídá jedincovým názorĤm (znalostem, zkušenostem). Pokud však konkrétní obsah jedince „plete“, tj. je v rozporu s jeho názory, mĤže jedincovu schopnost dedukce oproti nematoucímu obsahu zhoršit. V roce 1926 se v dnes již polozapomenutém þlánku (Frisch, 1926) norského ekonoma Ragnara Frische (1895-1973) objevil první tzv. axiomatický model rozhodování. Šlo o model porovnávání rĤznČ velkých zmČn hodnot jedné jediné veliþiny. Frisch našel rozhodovací zásady (axiomy), jejichž naplnČní jedincovými preferencemi v rozhodovací úloze zajistí, že pro tyto preference bude existovat matematická reprezentace – funkce u taková, že podle jedincových preferencí je >zmČna z x1 na x2@ lepší než >zmČna z x3 na x4@ právČ tehdy, když platí >u(x1) - u(x2)@ ! >u(x3) - u(x4)@. Axiomatických modelĤ, neboli krátce axiomatizací, byla od té doby publikována celá Ĝada. Hlavním jejich smyslem je ukázat fundamentální souvislost mezi konkrétními zpĤsoby rozhodování a konkrétními rozhodovacími zásadami, které daný zpĤsob rozhodování splĖuje (blíže viz SkoĜepa, 2005).
6
S další axiomatizací rozhodování pĜišli matematik maćarského pĤvodu John von Neumann (1903-1957) a ekonom rakouského pĤvodu Oskar Morgenstern (1902-1977). BČhem svého pĤsobení na princetonské univerzitČ v USA sepsali a v roce 1944 poprvé vydali obsáhlou monografii (von Neumann, Morgenstern, 1944), v níž položili základy dnes již velmi rozvČtveného oboru aplikované matematiky nazývaného teorie her. Pro rozhodovací vČdu je významné zejména 2. vydání knihy z roku 1947, v nČmž se objevila první axiomatizace rozhodování za rizika popsaného objektivními pravdČpodobnostmi. KonkrétnČ našli rozhodovací zásady, jejichž naplnČní daným souborem jedincových preferencí zajistí existenci funkce u takové, že daný soubor preferencí bude možné generovat konkrétnČ rozhodovací strategií, která vybírá akci s nejvyšším užitkem poþítaným jako 6i pi. u(xi), kde i = 1, ..., n jsou jednotlivé možné výsledky.
Ve 40. letech 20. století se také objevily další prĤkopnické snahy na poli experimentĤ zamČĜených na rĤzné fáze rozhodování. Byly získány první empirické poznatky v oblasti induktivního uvažování, konkrétnČ v oblasti pĜedpovídání – zkoumalo se napĜíklad, jak dobĜe lékaĜi pĜedpovídají výsledek léþby psychiatrických potíží elektrošokem (Wittmann, 1941).
Nedlouho po vydání zmínČné Neumann-Morgensternovy knihy byly publikovány také první empirické studie soustĜećující se na rozhodování za rizika. V pokusech tohoto druhu je základní problém vždy tentýž: užitky jednotlivých výsledkĤ (obvykle penČžních výher) nejsou známé a u pravdČpodobností – druhého základního vstupu v tomto druhu porovnávání – není þasto jisté, zda jedinec skuteþnČ používá ty, které mu sdČlí experimentátor; pokud je nepoužívá, není pĜedem zĜejmé, jak vypadá „váhová funkce“, která pĜevádí zadané pravdČpodobnosti na pravdČpodobnosti „subjektivní“, tj. ty jedincem skuteþnČ používané. Jestliže chtČli experimentátoĜi empiricky zjistit podobu užitkové funkce, museli pĜedpokládat urþitý konkrétní tvar váhové funkce, a naopak; vedle toho museli pĜedpokládat také platnost samotného Modelu maximalizace oþekávaného užitku a obvykle se opírali i o další více þi ménČ silné pĜedpoklady. První pokusy mapující váhovou funkci (Preston, Baratta, 1948) þinily o užitkové funkci ten nejjednodušší pĜedpoklad – že jde pĜibližnČ o identitu, tj. že užitek je zhruba totožný se samotnou penČžní výhrou. První pokusy mapovat užitkovou funkci z Modelu maximalizace oþekávaného užitku (Mosteller, Nogee, 1951) zase pro jednoduchost pĜedpokládaly, že lze
7
zhruba za identitu pokládat váhovou funkci. Teprve v pozdČjších studiích se zaþalo od tČchto nejjednodušších možných pĜedpokladĤ upouštČt.
Výše zmínČný model maximalizace oþekávaného užitku si v oblasti matematických modelĤ rozhodování rychle získával oblibu. Jeho vzestup na výsluní nezastavil ani velmi tvrdý útok na deskriptivní hodnotu tohoto modelu v roce 1952. V PaĜíži se toho roku konal prestižní semináĜ o rozhodování za rizika, jehož se úþastnila tehdejší svČtová elita v oborech statistiky, matematické teorie rozhodování a ekonomie. Naprostá vČtšina úþastníkĤ pokládala Model maximalizace oþekávaného užitku za normativnČ správný zpĤsob, jak se rozhodovat za rizika. Jeden z úþastníkĤ, Maurice Allais (*1911), rozdal úþastníkĤm dotazníky se sérií peþlivČ vybraných dvojic akcí nesoucích s rĤznými pravdČpodobnostmi rĤzné hypotetické penČžní þástky; respondenti mČli u každé dvojice oznaþit tu akci, která se jim zdála lákavČjší. Jak ukázal následující rozbor vyplnČných dotazníkĤ (Allais, 1953), z odpovČdí vČtšiny respondentĤ plynulo porušení aspoĖ jedné z rozhodovacích zásad zaĜazených v axiomatizaci Modelu maximalizace oþekávaného užitku. Mnozí z nejfundovanČjších zastáncĤ tohoto modelu tedy nechtČnČ prokázali jeho nedeskriptivnost.
4. Období 50. – 70. let 20. století
Allais svým dotazníkem prokázal, že je možné zámČrnČ sestavit soubor rozhodovacích úloh tak, aby se pĜi jejich rozhodování jedinec systematicky dopouštČl chyb proti normČ. Poznání, že za urþitých okolností se lidé systematicky odchylují od normy, pĜedstavuje konec druhé fáze vývoje rozhodovací vČdy. V této fázi panovalo pĜesvČdþení, že þlovČk se nenormativního rozhodování dopouští jen málokdy a jen nahodile. Allaisovy výsledky pĜedznamenaly tĜetí fázi, v níž postupnČ zaþal vznikat chmurný dojem, že lidské rozhodování je naopak zpravidla nenormativní.
Pro rozvoj rozhodovací vČdy má velký symbolický i skuteþný význam rok 1954. PrávČ v tomto roce americký psycholog Ward Edwards (1927-2005) vydal první souborný pĜehled vČtšiny existujících modelĤ a empirických poznatkĤ v oblasti rozhodování (Edwards, 1954). Edwards cituje z více než dvou stovek prací zejména z psychologie a ekonomie. V jednom þlánku tak vedle sebe postavil výsledky oborĤ, které spolu v té dobČ takĜka vĤbec nekomunikovaly. PĜestože se oba obory významným zpĤsobem podílely na tehdejším rĤstu rozhodovacího poznání, teprve právČ tento þlánek zahájil jejich vČtší vzájemnou 8
informovanost a výraznČ napomohl budoucí komunikaci. ýlánek lze proto považovat za poþátek rozhodovací vČdy jako samostatného oboru a rok 1954 mĤžeme oznaþit za rok vzniku tohoto oboru (Edwards pozdČji vydal ještČ jeden, navazující pĜehledový þlánek, opČt ojedinČlý svou interdisciplinaritou a informaþní hutností - viz Edwards, 1961).
Velice významný poþin pĜišel také hned v následujícím roce 1955, kdy americký psycholog a ekonom Herbert Simon (1916-2001) publikoval þlánek (Simon, 1955), v nČmž jako první zdĤraznil, že praktické rozhodování má nejen hmotnou stránku, ale stejnČ významnou a zohlednČníhodnou stránku procedurální. Simon se pĜedevším soustĜećuje na biologická omezení jedince: „nČkterými omezeními, jež je tĜeba v rámci optimalizaþního problému chápat jako daná, mohou být fyziologická a psychologická omezení daného organizmu“ (Simon, 1955, str. 243). Z tČchto omezení pak podle Simona pro jedince plyne nutnost si vnímání rozhodovacích úloh rĤzným zpĤsobem zjednodušovat – Simon píše o „zjednodušeních, která mĤže rozhodující se organizmus zámČrnČ zavést do svého modelu situace tak, aby model nepĜesahoval jeho výpoþetní kapacitu“ (Simon, 1955, str. 242). Tato zjednodušení Simon obecnČ shrnuje pod dnes už klasický pojem „omezená racionalita“ (bounded rationality), který ovšem nČkteĜí další autoĜi pozdČji použili i v ponČkud jiných významech.
Uvećme nČkteré pĜíklady tČchto zjednodušení: (1) jedinec se nesnaží vnímat rozdíly mezi jednotlivými možnými výsledkých rĤzných akcí, nýbrž veškeré možné výsledky rozdČluje do pouhých dvou skupin „pĜijatelné“ a „nepĜijatelné“ podle toho, zda pĜekraþují nebo nepĜekraþují urþitou minimální požadovanou úroveĖ, zvanou þasto aspiraþní úroveĖ; (2) jedinec se nesnaží nejprve zjistit, k jakým výsledkĤm vedou všechny dostupné akce (aby si pak vybral tu s nejlepšími výsledky), nýbrž prochází jednu akci po druhé a snaží se najít akci, jejíž všechny výsledky spadají do skupiny „pĜijatelné“, a netrápit se tím, že nČkteré jiné akce, které ještČ nevidČl, možná vedou k lepším výsledkĤm; akce tedy – technicky vzato – nejsou pĜímo porovnávány; (3) jedinec se nesnaží u každé akce dojít k názoru na celkovou lákavost („užitek“) jejího výsledku nebo výsledkĤ a pak srovnávat tyto agregované hodnoty pro rĤzné akce, nýbrž se spokojuje s vektorem výsledkĤ z jednotlivých hledisek nebo v jednotlivých scénáĜích budoucího vývoje a na každý prvek tohoto vektoru pak uplatĖuje relevantní aspiraþní úroveĖ; (4) jedinec zvažuje jen nČkteré scénáĜe; 9
(5) jedinec odhlíží od souvislostí dané úlohy s jinými úlohami.
Jako konkrétní pĜíklad porovnávacího postupu, který mĤže vyhovovat omezené racionalitČ þlovČka, Simon uvádČl postup jím nazvaný Dostaþování (satisficing). V podstatČ se jedná o kombinaci výše uvedeného principu aspiraþních úrovní (bod 3) a principu postupného zkoumání jednotlivých akcí (bod 2) namísto porovnávání více akcí najednou. Toto postupné zkoumání a celé porovnávání konþí, jakmile je nalezena akce, která vyhovuje všem aspiraþním úrovním. Simon tedy otevĜenČ prohlašuje, že þlovČk se rozhoduje soustavnČ nenormativnČ – je k tomu nucen nepomČrem mezi omezeními svých schopností a složitostí rozhodovaných úloh. K vývoji rozhodovací vČdy pĜispČl Simon ještČ jiným zpĤsobem. BČhem 50. a 60. let 20. století se postupnČ zamČĜil na výzkum postupĤ, které lidé používají pĜi Ĝešení problémĤ, a snažil se tyto postupy zachycovat v podobČ poþítaþových programĤ. V rámci tohoto dlouhodobého projektu Simon (a zhruba soubČžnČ s ním i jiní autoĜi) navrhl zajímavou a pro rozhodovací vČdu užiteþnou analogii, když oznaþil þlovČka a poþítaþ za dva pĜíklady systému zpracovávajícího informace. Upozornil na skuteþnost, že þlovČk a poþítaþ jakožto systémy zpracovávající informace mají Ĝadu spoleþných znakĤ – napĜíklad: (1) þlovČk i poþítaþ mají k dispozici nevelkou množinu základních myšlenkových úkonĤ a každou svou – byĢ sebesložitČjší a sebedelší – operaci vytváĜejí jako ĜetČzec vhodnČ vybraných a vhodnČ seĜazených tČchto základních úkonĤ, asi jako je každý text složen z vhodnČ vybraných a vhodnČ seĜazených písmen abecedy; (2) þlovČk i poþítaþ þasto vytváĜejí složitČjší úvahy hierarchicky, tj. vytváĜejí je jako ĜetČzce sestavené z vhodnČ vybraných a vhodnČ seĜazených ĜetČzcĤ, z nichž každý je sestaven z vhodnČ vybraných a vhodnČ sestavených ĜetČzcĤ ..., z nichž každý je sestaven z vhodnČ vybraných a vhodnČ seĜazených základních úkonĤ; (3) þlovČk i poþítaþ provádČjí myšlenkové operace sériovČ; (4) þlovČk i poþítaþ potĜebují k vykonání každé operace nenulový þas; (5) þlovČk i poþítaþ mají jen omezenou pamČĢ. PĜedstava þlovČka jako systému zpracovávajícího informace a vykazujícího uvedené znaky se ukázala jako užiteþná napĜíklad jako východisko pro nČkteré pozdČjší psychologické modely rozhodování (napĜíklad Payne, Bettman, Johnson, 1993).
10
Co se týþe empirického výzkumu, jako poslední – na poþátku 60. let 20. století (Carlsmith, 1962) – pĜišlo na Ĝadu rozhodování v pĜípadech, kdy se výsledky akcí dostavují v rĤzných þasových obdobích v budoucnosti, nČkteré dĜíve, nČkteré pozdČji. DĤvodem jen pomalého nástupu empirického výzkumu takovýchto rozhodovacích úloh je snad skuteþnost, že pokusy v této oblasti jsou metodicky mimoĜádnČ obtížné, protože ústĜední roli v nich hraje reálný þas – a þasto je nesnadné mj. zajistit pokraþování pokusu po delší dobČ za úþasti týchž úþastníkĤ, tj. týchž osob s nezmČnČnými relevantními charakteristikami.
V druhé polovinČ 60. let se na pĤdČ tel-avivské univerzity jako mladí pedagogové setkávají psychologové Daniel Kahneman (*1934) a Amos Tversky (1937-1996), aby na dlouhá léta vytvoĜili badatelskou dvojici, z jejíž dílny vzešla Ĝada pozdČji velmi populárních a þasto diskutovaných hypotéz, teorií i provedených pokusĤ, pĜevážnČ poukazujících na systematické a dokonce pĜedvídatelné odchylky lidského rozhodování od normy (Tversky, Kahneman, 1974; Tversky, Kahneman, 1986; Kahneman, Tversky, 1979). Mnohé z výsledkĤ této dvojice patĜí v rozhodovací vČdČ dodnes k nejþastČji zmiĖovaným a diskutovaným.
Kahneman v jednom rozhovoru zmínil, že jejich pozornost na lidské rozhodování soustĜedilo zjištČní, že leteþtí instruktoĜi studující na univerzitČ vyjadĜovali snahu nechválit nezvykle dobré lety svých svČĜencĤ a naopak kritizovat nezvykle špatné lety. Kahnemana a Tverskyho pĜitom zaujalo pĜedevším to, jak instruktoĜi tuto strategii zdĤvodĖovali: tvrdili, že je úþinná, protože pokud nČkdo letČl nezvykle špatnČ, po pokárání se zlepší, zatímco pokud nČkdo letČl nezvykle dobĜe, po pochvale se vČtšinou zhorší. Kahneman s Tverskym si uvČdomili, že instruktoĜi vĤbec neberou v úvahu standardní statistický jev tzv. regrese k prĤmČru – pokud náhodná veliþina (výkon pĜi daném letu) dosáhne mimoĜádnČ vysoké hodnoty, je velmi pravdČpodobné, že pĜíští hodnota bude nižší, a naopak (zde se pĜedpokládá, že všichni trénovaní letci mají v prĤmČru podobnou úroveĖ).
Kahneman a Tversky postupnČ publikovali mnoho podobnČ jednoduchých a pĜitom pĜekvapivých pozorování naznaþujících, že lidé se þasto rozhodují nenormativnČ (v popsaném pĜípadČ leteckých instruktorĤ je normou matematická statistika). Tato jejich pozorování lze interpretovat jako dĤsledek nedostateþného statistického a jiného vzdČlání úþastníkĤ pokusĤ nebo jejich nedostateþné motivace k tomu, aby hledali normativní odpovČć. U nČkterých svých pozorování však Kahneman a Tversky navrhují paralelu s optickými klamy – nČkterých chyb se podle nich þlovČk bude dopouštČt vždy, i kdyby mČl sebelepší vzdČlání a za 11
normativní odpovČć mČl slíbenu jakkoli vysokou odmČnu. Publikacemi této badatelské dvojice vrcholí tĜetí fáze ve vývoji rozhodovací vČdy. BČhem této fáze se obraz rozhodování þlovČka zdá být pomČrnČ tristní. Kahneman a Tversky se zamČĜovali na speciálnČ zvolené úlohy, v nichž obvykle používané heuristiky selhávaly; na tuto selektivnost se však þasto pozapomínalo a vznikal tak dojem, že þlovČk dČlá i v praxi rozhodovací chyby na každém kroku.
5. Období od 70. let 20. století
ýtvrtou fázi, kdy pĜicházejí pozitivnČji ladČné empirické poznatky nebo nové interpretace starších poznatkĤ, zahajuje v roce 1976 publikovaná studie (Payne, 1976), v níž americký psycholog John Payne (*1946) dokazuje, že jedinec je v rozhodovacím postupu adaptivní, tj. že svĤj rozhodovací postup pĜizpĤsobuje povaze úlohy.
Payne zkoumal rozhodovací postupy mezi hypotetickými nabídkami bytĤ popsaných z více hledisek (velikost, hluþnost, nájem, komunikace s vlastníkem ap.). Pokud bylo množství nabídek nízké, mnozí úþastníci pokusu používali kompenzaþní rozhodovací postupy (má-li akce velmi špatný výsledek v jednom úseku, v jejím celkovém hodnocení kompenzaþním postupem to mĤže napravit velmi dobrý výsledek v jiném úseku), které jsou dĤkladnČjší, kognitivnČ nároþnČjší. Pokud však bylo nabízených bytĤ hodnČ, úþastníci pokusu vČtšinou zapoþali rozhodování nekompenzaþními postupy (má-li akce velmi špatný výsledek v jednom úseku, v jejím celkovém hodnocení nekompenzaþním postupem to nemĤže napravit sebelepší výsledek v jiném úseku), které jsou kognitivnČ jednodušší. Skrze tyto postupy vylouþili nČkteré byty, a teprve potom, když poþet nevylouþených bytĤ klesl, pĜešli ke složitČjším rozhodovacím postupĤm. Tento a další podobné výsledky naznaþily, že þlovČk si rozhodovací postup mnohdy vybírá z vČjíĜe možných postupĤ podle okolností (poþet akcí, þas, srovnatelnost informací o akcích ap.). PĜedstava, že þlovČk sice možná þasto rozhoduje nenormativnČ, ale konkrétní zpĤsob nenormativnosti si vybírá (a to vcelku rozumnČ), nahrává simonovské myšlence, že pro nenormativnost svého rozhodování má þlovČk dobré dĤvody, že právČ tato nenormativnost je projevem inteligence þelící obtížným podmínkám reálného života. ýtvrtá fáze vývoje rozhodovací vČdy je tedy ve znamení názoru, že lidské rozhodování sice je pĜevážnČ nenormativní, ale že tato nenormativnost je þasto pĜirozenou a možná i rozumnou reakcí na 12
okolnosti rozhodování a že þlovČk podle povahy dané úlohy vybírá (aĢ už vČdomČ nebo mimodČk) jeden z celého vČjíĜe nenormativních rozhodovacích postupĤ.
Gerd Gigerenzer (*1947) volí pro tento vČjíĜ postupĤ oznaþení „kufĜík s náĜadím“. A právČ Gigerenzer je zatím posledním badatelem, který zasáhl do vývoje rozhodovací vČdy natolik významnČ, že si zaslouží zmínku v tomto velmi struþném historickém pĜehledu. Gigerenzer, od roku 1997 Ĝeditel Ústavu Maxe Plancka pro rozvoj þlovČka v BerlínČ, je po dlouhých letech první Evropan , který výraznČ ovlivnil vývoj rozhodovací vČdy (napĜíklad Gigerenzer, Hoffrage & Kleinbölting, 1991; Gigerenzer, Todd, ABC Research Group, 1999). BČhem 90. let 20. století vnesl do oboru nČkteré cenné metodologické návrhy a v souvislosti s tím podrobil kritickému rozboru nČkterá starší všeobecnČ pĜijímaná empirická pozorování (pĜevážnČ z dílny klasikĤ Kahnemana a Tverskyho, þímž Gigerenzer vzbudil mimoĜádnou pozornost).
V oblasti metodologie upozornil Gigerenzer obecnČ pĜedevším na nutnost vČnovat (více než bylo dosud obvyklé) v nejrĤznČjších ohledech pozornost prostĜedí, v nČmž se þlovČk ve skuteþnosti rozhoduje; v tomto smČru Gigerenzer navazuje na tradici, kterou založili a rozvinuli významní psychologové E. Brunswik a K. R. Hammond, a na již výše zmínČného Simona. NapĜíklad zdĤrazĖoval principy externí validity výzkumu a ekologické validity zkoumaných úloh. ýasté porušování tČchto principĤ Gigerenzer ilustroval na pozorování jevu zvaného „pĜehnaná sebedĤvČra“ (anglicky overconfidence – pĜi odpovídání na otázky ze všeobecných znalostí lidé oþekávají v prĤmČru vyšší správnost svých odpovČdí, než je skuteþná správnost tČchto jejich odpovČdí). Gigerenzer zdĤraznil, že toto pozorování mĤže být do velké míry umČlým dĤsledkem sklonu experimentátorĤ volit pro pĜíslušné pokusy nezvykle obtížné otázky namísto náhodného výbČru otázek v souladu s þetnostmi jejich výskytu ve skuteþném životČ.
Zvýšená pozornost vČnovaná otázce prostĜedí, v nČmž se rozhodující se jedinec v praxi obvykle ocitá, má dopad také na volbu formátu poznatkĤ. NapĜíklad pozorovanou vČtší chybovost lidského uvažování v pĜípadČ, že jsou daná vstupní data uvedena v podobČ pravdČpodobností, než jsou-li uvedena v podobČ absolutních þetností, Gigerenzer vysvČtluje tak, že s absolutními þetnostmi se lidé ve svém prostĜedí setkávají po tisíce let, a jsou tedy zvyklí s nimi poþítat, zatímco pravdČpodobnost, pojem starý teprve pár století, je pro nČ stále ještČ pĜíliš umČlý na to, aby s ním dokázali nakládat tak dobĜe, jako s absolutními þetnostmi 13
(Gigerenzer et al., 1989). V pokusech bychom si tedy mČli této nezvyklosti pravdČpodobností být vČdomi a pokud možno se pravdČpodobnostem vyhýbat (nechceme-li zámČrnČ zkoumat právČ dopad jejich použití). V této vČci má Gigerenzer blízko k novému smČru tzv. evoluþní psychologie (napĜíklad Cosmides, Tooby, 1994). CelkovČ lze Ĝíci, že Gigerenzer se svými výsledky snaží potvrdit vnímání lidského rozhodování jako þasto nenormativního, avšak ekologicky racionálního, tj. dobĜe adaptovaného na skuteþné prostĜedí, v nČmž se þlovČk rozhoduje.
6. ZávČr
Jak je i z uvedeného velmi struþného pĜehledu hlavních událostí v dČjinách zkoumání rozhodování, postoj badatelĤ se výraznČ promČnil. PĤvodní radikální pĜedstavu, že lidské rozhodování je dokonalé, po nástupu experimentálních výzkumných metod rychle vystĜídala obava, že lidské rozhodování je tĜeba hodnotit opaþnČ, tedy vysoce nepĜíznivČ. Teprve v posledních nČkolika desetiletích se tento obor psychologie zdá konvergovat do jakéhosi kompromisního pohledu, který hodnotí lidské rozhodování jako þasto nedokonalé, pĜesto však pro pĜežití pomČrnČ dobĜe uzpĤsobené. Lze pĜedpokládat, že právČ díky své kompromisnosti má tento pohled šanci setrvat v pozici všeobecnČ sdíleného názoru po dlouhou dobu.
LITERATURA Allais, M. (1953): Le comportement de l’homme rationnel devant le risque: critique des postulats et axiomes de l’ecole americaine. Econometrica, 21, 503-46. Bernoulli, D. (1738): Specimen theoriae novae de mensura sortis. Commentarii Academiae Scientiarum Imperialis Petropolitanae, 5, 175-192. Angl. pĜeklad (1954): Exposition of a new theory on the measurement of risk. Econometrica, 22, 23-36. Carlsmith, J.M. (1962): Strength of Expectancy: Its Determinants and Effects. Doktorská práce, Harvard University. Cosmides, L., Tooby, J. (1994): Origins of domain specificity: the evolution of functional organization. In Hirschfeld, L., Gelman, S. (Eds.), Mapping the Mind. Cambridge, Cambridge University Press. Edwards, W. (1954): The theory of decision making. Psychological Bulletin, 51 (4), 380-417. Repr. in: Edwards, W., Tversky, A. (Eds.) (1967), Decision Making. Harmondsworth, Penguin. Edwards, W. (1961): Behavioral decision theory. Annual Review of Psychology, 12, 473-498. Repr. in: Edwards, W., Tversky, A. (Eds.) (1967), Decision Making. Harmondsworth, Penguin. Frisch, R. (1926): Sur un probleme d’économie pure. Norsk Matematisk Forenings Skrifter, 16, 1-40. Angl. pĜeklad (1971): On a problem in pure economics. in Chipman, J.S.,
14
Hurwicz, L., Richter, M.K., Sonnenschein, H.F. (eds.): Preferences, Utility, and Demand. New York, Harcourt, Brace & Jovanovich. Gigerenzer, G., Hoffrage, U., Kleinbölting, H. (1991): Probabilistic mental models: A Brunswikian theory of confidence. Psychological Review, 98, 506-528. Gigerenzer, G., Swijtink, Z., Porter, T., Daston, L., Beatty, J., Krüger, L. (1989): The Empire of Chance: How Probability Changed Science and Everyday Life. Cambridge, Cambridge UP. Gigerenzer, G., Todd, P.M., ABC Research Group (1999): Simple Heuristics That Make Us Smart. Oxford UP. Goldstein, W.M., Hogarth, R.M. (1997): Judgment and decision research: some historical context. In: Goldstein, W.M., Hogarth, R.M. (Eds.), Research on Judgment and Decision Making: Currents, connections, and Controversies. Cambridge, Cambridge University Press. Hargreaves Heap, S., Hollis, M., Lyons, B., Sugden, R., Weale, A. (1992): The Theory of Choice: A Critical Guide. Oxford, Blackwell. Kahneman, D., Tversky, A. (1979): Prospect theory: An analysis of decision under risk. Econometrica, 47, 263-291. Keeney, R.L., Raiffa, H. (1993): Decisions with Multiple Objectives: Preferences and Value Tradeoffs. Cambridge, Cambridge University Press. Mosteller, F., Nogee, P. (1951): An experimental measurement of utility. J. of Political Economy, 59, 371-404. Payne, J.W. (1976): Task complexity and contingent processing in decision making: An information search and protocol analysis. Organizational Behavior and Human Performance, 22, 17-44. Payne, J.W., Bettman, J.R., Johnson, E.J. (1993): The Adaptive Decision Maker. Cambridge, Cambridge University Press. Preston, M.G., Baratta, P. (1948): An experimental study of the auction-value of an uncertain outcome. American J. of Psychology, 61, 183-193. Simon, H.A. (1955): A behavioral model of rational choice. Quarterly J. of Economics, 69, 99-118. SkoĜepa, M. (2005): Rozhodování jednotlivce: teorie a skuteþnost. Obecná þást. Praha, Karolinum. Thurstone, L.L. (1931): The indifference function. J. of Social Psychology, 2, 139-167. Tversky, A., Kahneman, D. (1974): Judgment under uncertainty: heuristics and biases. Science, 185, 1124-1130. Repr. in: Diamond, P., Rothschild, M. (Eds.) (1978), Uncertainty in Economics: Readings and Exercises. New York, Academic Press. Tversky, A., Kahneman, D. (1986): Rational choice and the framing of decisions. J. of Business, 59 (4, part 2), 251-278. Repr. in: Cook, K.S., Levi, M. (Eds.) (1990), The Limits of Rationality. Chicago, University of Chicago Press. von Neumann, J., Morgenstern, O. (1947): Theory of Games and Economic Behavior. Princeton, Princeton University Press. Wilkins, M.C. (1928): The effect of changed material on the ability to do formal syllogistic reasoning. Archives of Psychology, 16, 83. Wittman, M.P. (1941): A scale for measuring prognosis in schizophrenic patients. Elgin Papers, 4, 20-33.
15
