Josef K. Šlejhar KUØE MELANCHOLIK

Josef K. Šlejhar KUØE MELANCHOLIK

Osudy nás všech jsou jednotny. A my všichni jsme: lidé i nìmá tváø i mrtvá hmota... Za èasného jitra vyšlo z velkého kamenného domu pøi silnici košilaté dìcko a posadilo se na bobek na mùstku pøes pøíkop mezi silnicí a stavením položeném. Vyšedši ze stavení, nezastavilo se, neotálelo nìjak, aby teprv pak snad tam usedlo, jako by to èinilo mimovolnì; nýbrž vyšedši ze stavení, šlo zrovna a nikam se neohlédajíc na ten mùstek, jako by si bylo vìdomo, co chce, a plán k tomu mìlo døív již hotový. Posadilo se zvolna, zamyšlenì. Ruèinky kypící rùžovým masem nechalo volnì viseti dolù, takže obrácenýma dlanìma lehce se dotýkaly zvlhlé zemì. Celé ostatní tìlíèko kryla snìhobílá košilka. Jen hlava dítìte, z krajkovaného límeèku vynikajíc, vypadala v nìm jako èerstvì utrhnuté jablko na ozdobném talíøku. Zadívalo se dìcko pøed sebe jasnì modrýma oèkama, plnýma ještì snivosti od nedávného spaní: ale nezadívalo se na urèitý pøedmìt, kupøíkladu na rozvitou støechu vedle v zahradì, mimodìk každý pohled pøivábující, nebo i na kvièicí housata, za moudrou husou právì pøes silnici se beroucí, nebo na starého kocoura, poouchle své žluté j zøítelnice na to hejno šíøícího; nikoliv, to dítì zadívalo se do neurèita v daleký prostor, nebo uvažovalo. Za tou pøíèinou bylo vlastnì vyšlo ven, jakousi vnitøní potøebou puzeno.

Mìlo si v hlavì srovnati dvì novosti. Totiž co je to, že dnes jeho maminka, táž, co ještì vèera tiskla je dlouho a neustupnì k svým prsoum a pøitom líbala je rtoma (dítìti pøipadaly nezvykle zmodralé a zvadlé) tak neunavnì, tak horeènì, až mu to již bylo skoro nepøíjemné; táž, co udìlala mu na èelo køížek a nato, popadnuvši obìma rukama s vyniklými lokty a prsty strašnì dlouhými jeho hlavu, zahledìla se mu do oèí tak podivnì a nezvykle, jaksi divì a hltavì, že ono mimodìk ohlédlo se jinam (zajišujíc se tak bezpochyby pro pøípad, kdyby mìlo vzejíti z toho pohledu nìco jemu nìjakým zpùsobem hrozivého); táž, jež padla pak zpátky do peøin se ztlumeným štkáním, co rovnìž se mu nelíbilo, jako nelíbilo se mu vùbec všechno její poèínání v posledním èase, co nechodila, co jen ležela, poøád naøíkala a tìžce vzdychala a co k nim chodil ten pøísný pán v šedých vousech s brejlemi s holí a s psem; – co tedy je to, že dnes jeho maminka nalezla se ráno na posteli s rozevøenými rty, s vytøeštìnýma oèima, žlutá v oblièeji jako vosk (jakým onedávna potírala nitì, když spravovala jeho kalhotky) a studená jako led, co jí ještì vèera pøikládali na život. Øekli mu ovšem: hle, umøela ti maminka, ale ono pranic tomu nerozumìlo; opìtovalo si sic pomalu a pozornì, jako by záleželo na správném vyøíkání: umøela mnì maminka, ale v èem by to záleželo ještì jinak, mimo ty pøíznaky ráno na ní shledané, to poøád nechápalo. Bylo mu ale pøi všem divno, že dìveèky, zvl᚝ stará Katla (ta pochovala vždycky i tehdáž, když to již všichni ostatní odepøeli), tolik plakaly, poklekaly jako blázni k loži jeho maminky a ruce jí o pøetrž líbaly. (Ty ruce, když byly puštìny; zaklátily se nìkolikrát podle postele a pak nehybnì uvisly jako záváží.) Bùh ví, co se to dálo – To bylo to jedno, o èem dìcko na mùstku mìlo co pøemítati...

Ale skoro ještì podivnìjší a jistì zábavnìjší než celá ta událost s maminkou zdály se mu vìci s chocholatou slepicí, co na sklepì v proutìném košíku, v šeru a v samotì, sedìla již po nìkolik nedìl jako zaøezaná, hledíc moudøe a rozšafnì pøed sebe a jen oèima pomrkujíc, když se nìkdo pøiblížil. Jak byla by jindy s rámusem utekla! Øíkali, to že sedí na vejcích. A mnohdy dìcko ze zvìdavosti, když pøemohlo strach, si také pod ni sáhlo po pøíkladu staré Katly, když ohledávala vejce. Nuže, ta slepice chocholaèka dnes, to samé ráno, co se stal ten pøípad s maminkou, vyhrnula se z košíku ze sklepa s hejnem žluouèkých, drobounkých kuøátek. A dìlala pøitom takový rámus, tak divì si poèínala, že to bylo slyšeti po celém stavení; a na každého byla by hned vzlétla. Hned na první ráz vrhla se na ohromného domácího hafana, jenž ke kuøátkùm po dobrácku jal se èuchati, takže schlípiv ohon utekl až za stodolu. Co je to tedy, že vèera to byla ještì vejce, jak samo mìlo pøíležitost se pøesvìdèiti, sahajíc pod slepici, a dnes je z toho tìchto tøináct ptáèkù, co již sami bìhají, sami klovají a típají tak milounce. Nepamatujíc se, že by se nìco podobného u nich kdy pøihodilo, tím více žaslo nad tím dìcko. Teï jsou právì kdesi’ na zahradì, jest je slyšeti až sem na mùstek... Teda k nim tam šveholícím, z nastalého právì života se radujícím kuøátkùm a k té tam mrtvé, nìmé, z života vystouplé mamince zalétala mysl dìtská, když sedìlo na mùstku s oèima upøenýma kamsi v dálavu... A brzo se dítì zabývalo výhradnì jen kuøátky, poèítajíc je v duchu a skrytì jimi se potìšujíc –, brzo zas výhradnì jen maminkou, probírajíc znova jednotlivé pøíznaky, jež zpozorovalo a jež tvoøily to, o èem lidé øekli: umøela... Bylo jarní jitro. A slunce, plné ranní svìžesti, rozráženo støemchou v mžící poprach liliové, ještì nezežloutlé záøe, osvìtlo-

valo dìtskou dumanou hlavinku, tu tváø ne sic krásnou, ale význaènou dìtskou vroucností, ta oèinka modrá v záhyby své duše se pnoucí, ty vlásky, bledé, pøikudrnatìlé –, všemu tomu dodávajíc jasu a jemné svìžesti. Sešinujíc se i na košilku, která jaksi bíle zaplála, vybíhala skvìlá ranní záø daleko pøes silnici. Ustavila se tu v oslnivá ohniska na kalužích, zbylých od posledního deštì –, a nad kalužemi pokuøovala øídká neustálená pára. Zevšad øinul se zpìv sedmihláska, jaksi neodluèný, spjatý s jarním jitrem. Najednou zvuk jiný – rokotivý hlas zvonku, tak jasný, jako by byl pøiléhavou a pouze jinak zpodobenou souèástí dnešního jitra, jež nìjak nutnì ale doplòoval, vyznìl z malé vížky kostela. Byl to umíráèek; avšak znìl tak mile a radostnì, že se tomu dìcko neobyèejnì zaradovalo. Zaujaly je ty tøpytné zvuky, zatleskalo ruèinkama i vzhùru jako se povyskakovati, hlavinkou na strany kývati; tváøinky jeho zardìly se pøitom jako kvìt polního máku a košilka shrnula se mu nad kolínka. A zapomnìlo v tu chvíli docela na mrtvou maminku i na živá kuøátka. Zvuky umíráèku znìly dlouho; ve dvou pøestávkách, na dùkaz, že to umøel nìkdo z majetných. Když náhle, pøerývanì zatøepetavše, zmlkly, bylo hned smutnìji; zachybìlo nìco, naè právì si smysly uvykly. – Domodlivši se s umíráèkem, pøibelhala se ze silnice k dítìti nìjaká staøenka. „Nebožátko,“ pravila, „sám Pánbùh si tì vem do ochrany, až ti pøijde jiná.“ Odhrnujíc si pak z uslzených oèí bílou vtíravou kadeø a kašlajíc zle, belhala se dál. Leè dìcko jí neporozumìvši pokrèilo jen nevrle ramínky, jako èiníváme pøi všem, èemu nerozumíme. Zatím jitro, stávajíc se dnem, ztrácelo cosi ze své svìžesti. Slunce vystouplo znaènì nad støemchu a v celý kraj zalehlo zežloutlými, palèivými paprsky. Pominula dosavadní lepá, svìtelná hra a jed-

notvárná teplá bìlost všechno objala. Rosa, jíž pøed chvilkou všechno bylo oslnìno, slila se v jednotlivé velké krùpìje, a ty jakkoliv svítily, nebyly již tak pìkné, èerstvé a nìžné, jako když prve byly rozestøeny v ten šedavý mživý nátìr. Sedmihlásek již také nezpíval; jako by zvuky umíráèku døív pøekonán, teï se rozmrzel. A vùbec všecko nabývalo rázu zcela všedního, psi zaèali se na silnici práti, zaèali jezditi bøichatí valaši s fùrami hnoje a baráènice naproti zaèala rozvìšovati prádlo po plotì, s kýmsi do sínì se vadíc. Dìcko radìji vrátilo se do domu. Chtìlo se mu zmìny. Pak také ještì nesnídalo, zachtìlo se mu tudíž kávy s nadrobeným rohlíkem. Neb pøece nebude se nikdo domýšleti, že takové pøípady jako dnešní mohly by býti nìjakou pohnutkou, aby ono nemìlo míti kávy s nadrobeným rohlíkem. Katla mu dala kávy, sama rohlík nadrobila. A co jedlo... zvolna, obèasnì, s celou zaujatostí a s vážným vzezøením, ona poøád na nì smutnì pohlížela, slzy majíc v oèích. Pak odešla do vedlejšího pokoje, kdež ležela nebožka a odkud vycházel ruch lidí nìèím zamìstnaných. Dìcko zatím s velkou chutí dojedlo svou snídani. A bylo dnes vùbec nìèemu rádo. Všechno kolem mìlo totiž nìjaký zcela jiný ráz než druhdy, ne ten obyèejný: s topením, smejèením, prádlem, vaøením, chystáním pro dobytek – nýbrž ráz vzrušený a slavnostní, pøièemž cítilo se dìcko mnohem volnìjším a samostatnìjším: mìlo to ten ráz, kdy tušíme, že se pøipravuje nìco neobyèejného, a jsme plni oèekávání... Potom jakési usnìní pøimykalo se na smysly dítìte, sedícího v koutku na stolièce s prázdným hrnéèkem poøád v ruce. Odmìøené kroky vedle, jednotvárný šum, pak vlastní sykot pøivedly je ku klímání. Ruch vedle zdál se zvolna zanikati, nìco jiného zaèalo se sbírati v dìtské mysli... A byla to najednou

jakási kuøátka s durdící se kvoènou a také k tomu pøišla maminka, dosud se tak tváøící, jak ji ráno zhlédlo, jenže teï byla živá, nìco mu povídala a hladila mu vlásky – nic však divného na tom nebylo. A teï se ke všemu pøipojily èervenì pruhované punèošky a botièky s mosaznými špièkami, jež mìlo poprvé na poslední nedìli, jenže tehdហšly mu dobøe a teï byly mu malé, a nijak nemohlo se do nich vpraviti. A ještì jejich pes (ale jako jiný) náhle se tu vzal, jako by se stropu slétl, zatav mu jeho punèošky a botièky oèuchávati, i marno bylo všechno odtahování nohou, odehnávání psa, drze a neodbytnì èuchal poøád, až se dìcko zaèalo durditi. A hned to durdìní pominulo, protože místo botièek a punèoch byla to vlastnì nìjak ona staøenka, co mu na silnici nìco povídala, a povídala nyní poøád nìco dále a ono nemohlo se od jejích slov nijak odvrátiti, aèkoliv vlastnì smyslu ani nepostihlo, slyšíc jen nìjaký temný smutný hlas, nebo mezitím vlastnì staøenka se zase ztratila a jen ten hlas po ní zbyl. Ostatnì byla to pøec jen nìjaká ženská, jenže již ne ta pokorná staøenka, nýbrž ženská zcela jiná, jakou ještì nikdy nezhlédlo, šeredná, zle rozvzteklená, a právì s ním se vadila. Znìla mu její vadivá slova do dušinky tak zaléhavì, že se jich ani zbaviti nemohlo, dunìla mu nepøetržitì, ba zaèalo mu pøipadati, že se to již dìje tak dlouho a býti to tak musí, baže jest to nìco, èeho víc vùbec zbaviti se nebude moci... ano koneènì jalo se jím to sápati a pøitom jako by to poøád dveømi pøicházelo i odcházelo a dveømi práskalo. Bylo dìcku velmi nevolno a strach je jímal; radìji pùjde k své mamince, jež mu teï pøipadala zcela jako døív, kdy je líbávala ve svém náruèí a jemu zpívala; a jen mu to napadlo a již vloudilo se mu na rty slovo maminko (neb dìtské pojmy vtìlují se hned ve slova). – „Maminko,“ proneslo hlasitì, trhlo sebou a rozevøelo udivenì oèi... Bylo všechno

zas jako døív. Kuøata, maminka, pruhované punèochy, vadící se ženská byly tytam. Pouze jedno bylo jiné. Stál stranou u okna muž, jenž s patrnou zálibou prohlížel v povìšeném tam zrcátku svou snìdou vousatou tváø a také na své zdravé, aèkoliv neèisté zuby s uspokojením se podíval, rozhrnuv si k tomu úèelu palcem a ukazováèkem rty. Pøi onom zvolání dìcka pustil zrcátko a jeho ruka hned nìèeho na oknì se chopila, jako by to byl vlastní úèel jeho prodlévání zde. Zároveò ohlédl se zlostnì za sebe, patrnì nerad vyrušen. Spatøiv v koutì probuzené dítì, jehož si byl dosud bezpochyby nepovšiml, položil na stùl to, co mìl v ruce, odstoupil od okna a pádnì zašel do vedlejšího pokoje. Zdálo se, že prve do kuchynì pøišel jen proto, aby v zrcátku zhlédl svou podobu. Byl to otec dítìte. Jako prve pøi vzpomínce, by ve snách, na maminku, vedralo se mu i nyní pøi spatøení otce na rty slovo tatínku. Ale byl to zvuk zcela rozdílný. To maminko znìlo oddanì, pøivinujíc se s celou dùvìrou, nyní byl to pøízvuk spíše ustrašený, uleklý a nejistý. Nebo dìcko se jaksi vùbec bálo svého otce... Nalézalo se opìt samo v kuchyni. Zvedle znìl poøád týž šum a šepot ženských hlasù. Mezi to jeho otec mluvil nahlas a zøetelnì. Zcela se lišil ten zdravím kypící zaléhavý hlas od plaètivého šepotu ostatních. Dìcku bylo i pøi tom hlasu nevolno, odjakživa se také toho hlasu bálo. Vytratilo se radìji ven k zahradì na trávník. Bylo tu tak pìknì. Do vln vzdýmala se mladá bujná tráva, leskla se a vonìla, z kvetoucích tøešni jako laškující motýlkové sletovaly korunky již odkvetlé, v sluneèních paprscích víøil hmyz a hluchá pìnice sladce šveholila.

Dìcko s rysem chmury v dušince schoulilo se pod táhlý bøeh. Nebylo samo. V tìchto místech zrovna byla rozbìhlá kuøata s kvoènou. Kvoèna poøád ještì neupokojená, vzrušená, jaksi nenavyklá svému mateøskému stavu, stála uprostøed nich s peøím naèechraným, s køídly povzneslými, obezøela a pohotova k útoku proti èemukoliv, co by hrozilo její rodinì. A povzlétla chvílemi, nohu protáhla, pronikavì zakdákala, snad z radosti a pýchy. V takových okamžicích slepièího vzrušení kuøátka vždy ulekána prudce od ní odbíhala a zdáli pak pokukovala po své roditelce. A teprv když se pøesvìdèila, že to není nic, vracela se k ní zpìt. Byla to roztomilá kuøátka, plná naivnosti, hravosti a takové dùvìry v jiskrných oèkách, jako by jim patøil svìt. Byla celý den stará a poèínala si již jako velká zkušená. Vìdìla, k èemu je brouèek, vìdìla, k èemu zrnéèko. A jen hemžila a tetelila se pod záhøevnými paprsky sluneèními, jež v nich oèividnì vzbuzovaly sílu a jarost života. Vyhledávala, pak místa, kam nejúèinnìji zasahoval zdroj všeho života, natahovala krèky k té daleké záøné moci a blaženstvím oèka pøivírala. Bylo to poprvé, co boží slunce na nì vysvítilo – a jak se tu neradovati? Dìcko pøi pohledu na život žlutých tìch tvoreèkù zapomnìlo na svou tíseò. Úsmìv, o nìmž nevìdìlo, pøicházel mu na rty. Pýøily se tváøinky. Tílko sebou trhalo povznášejíc se. Až náhle ruèinkama zatleskalo, jejej! pøitom zvolavši. Chtìlo se pak natáhnouti na nejbližší kuøátko. Avšak hned tu byla kvoèna a zrovna proti nìmu se drásala, že bylo opravdu nutno uskoèiti pøed tím smìlým výpadem. Se slzami radosti a strachu v oèkách vrátilo se poté dìcko na své místo, kuøátek však nechalo být. Jen se dívalo s nezmenšeným úžasem na drobný ten národ, na slepièí rod.

Když se kvoèna upokojila, pøesvìdèena, že ze strany dìcka nehrozí nebezpeèí – k èemu by bylo utíkalo? –, poodešla s hejnem stranou. Zùstavši chvilku nepohnuta jako v zamyšlení, vypnula pak náhle hlavu i krk s takovým úsilím, jako by tu bylo potøebí zvláštní duchapøítomnosti anebo bùhvíco na tom záleželo – zahrábla pravou, pak levou nohou, zakøièela pronikavì a hned ze všech konèin semlel se k ní její rod. Znova zahrábla kvoèna – tu bezohlednì, pranic nedbajíc, že vzala s sebou dvì tøi kuøata, která ale jen se pøekulivše, zas beze všeho zpátky kvaèila. Zobla pak do nabytého materiálu hlíny, a vyòavši brouèka, vložila jej do zobáèku jednoho z nejbližších kuøat, jež jí až k hlavì povylétlo. Naèež rozhlédla se hrdì do svìta! To se ví – – – Ano, bylo vše velmi pìkné, velmi zábavné. Dìcko radosti se takøka zajíkalo. Jen trnulo nìkdy v té chvíli, kdy stará slepice povalila nìkolik kuøat nebo na nìkteré šlápla. Zatajil se dech dítìti, zavøelo oèka, vztáhlo tam ruce jako na obranu. Byli to ještì tak vetchí, tak slabouncí tvorové, že pokaždé se hrozilo, není-li již po nìkterém, když tak pod její nemotornou nohou kuøe sebou cukalo, a ona se ani, slota, nepohnula. – „Vše! cožpak nemùžeš dát pozor, nešiko,“ takøka s pláèem volalo tu na ni dìcko, a sebravši do rukou celou košilku, proti kvoènì s ní zamávlo... Dosti se našvitoøivše, dosti vybìhavše a na slunci vyhøávše, zalezla si potom kuøátka pod kvoènu. Schýlila se ona bachratým tìlem k samé zemi, naježila peøí, rozpjala køídla a nìžnì, laskavì, aè tuze sebou pohybovala, jako by se snažila vyhovìti každému z nich, když urputnì se dralo nìkam, kam to právì nešlo, tøebas jí nìkam do bøicha. Koneènì všechna nalezla pod ní teplého a ochranného útulku a jen ti-

ché, jemné švíøení svìdèilo o tom svìtì života. A kvoèna ostražitì pohlížela ze strany na stranu, polohlasnì kvokajíc. To zas dìcko s kvoènou docela smíøilo. Samo jaksi cítilo, jak je teï dobøe kuøátkùm, i vpravovalo se do jejich blaženosti. A nepohnulo sebou, hlasitìji nezadechlo, aby nìjak nevyrušovalo tu posvátnou chvíli mateøské zvíøecí péèe. Že jemu samému mateøská láska, to nejvìtší požehnání života, žádným pustým vlivem dosud neposkvrnìné a nezneuznané, byla právì odòata, že dnešním dnem vzata mu ta její nesmírná ochrana a tou samou hodinou že je vydáno všanc útrapám neskonalým – o tom nemìl nejmenšího zdání ubohý sirotek! Bylo tak pìknì venku, tak záøivì všady. Kterak možno v chvílích harmonie a jasu tušiti o rozruchu a chmurách, a jmenovitì jeho blahému dìtskému srdéèku? „Kdepak je zas to klouèe?“ bylo slyšeti zvnitra otcùv hlas. Dìcko se vzchopilo – s jakousi úzkostí to uèinilo. Zároveò ze zadní sínì vyšla Katla v èisté blùze právì pøevleèené, se zanícenýma oèima a slavnostním výrazem v pohnutém oblièeji. Šla pøímo k dìcku, prudce je objala a vzala na ruku. Pak tiše zaplakavši zulíbala jeho tváø. Bylo vidìti, že to èiní kvùli vlastní útìše. A dìcko se nevzpouzelo, myslilo, že to tak musí být. „Pojd’ se teda podívat na svou maminku,“ pravila po chvíli Katla pøerývaným hlasem a šla s ním dovnitø. V pokoji, co nebožka skonala, bylo již všechno uklizeno, smrtelné lože zastláno, okna zotvírána. Dìveèky stály v koutì u kamen se zástìrami na oèích. Pøi pøíchodu dìcka zástìry poodestøely, pohledly na dítì a hned zas oblièeje zastøely. Nejmenší a nejtlustší Barèa jala se pak plakati nahlas a škubala celým tìlem.

Dìcko pochopilo, že to všechno jeho se nìjak dotýká, ono že má zde valný svùj podíl. Ztváøilo se nadmíru vážnì a nebylo bez patrného vnitøního uspokojení nade vším, co se dìlo. Leè maminky nikde nevidìlo a kvùli ní pøec pøišlo. Také otce tu nebylo. „Kde je teda maminka?“ zeptalo se nevrle. Katla se podívala na dìveèky, škytla a ještì otálela. Pak již rozhodnì šla do druhého pokoje. Dìveèky loudily se za nimi, u dveøí ale zùstaly státi a jen sklenìnou tabulí, tylovou záclonu pozvedajíce, zíraly dovnitø. Z pokoje zavanul chlad. Byl to pokoj parádní – salón – a ze všech pokojù parádních i za nejvìtších paren zeje chlad. Stìny byly modøe malovány a visely na nich dva velké obrazy ve žlutých masívních rámcích. Také skvostné kývadlové hodiny na nich visely; ale jako ve všech salónech, nešly ani zde. Nábytek s tmavou politurou tím pak se vyznaèoval, že byl na nìm prach – jednak také pøíznak všech parádních pokojù, jinak známka, že mysli v domì již dlouho byly zaujaty nìèím zcela jiným než zøetelem na poøádek a smejèení. Panoval tu tichý, pochmurný, rozsáhlý klid. Z prùèelí, kde viselo obrovské zrcadlo, pøišel k nim vstøíc otec dítìte; kdyby to nebylo v chvíli tak vážné, bylo by se mohlo domýšleti, že se právì zase pozoroval v zrcadle. Pohladiv svùj plnovous a upraviv tváø v pohnutý výraz, vzal dítì za ruèinku, a nechávaje je na ruce Katly, vedl je i s Katlou k prknu na židlích podle jarmary, zastøenému bílým prostìradlem, do nìhož se vtlaèovaly tvary tìla lidského. Teï jako by se zamrazilo srdéèko dítìte. Nepoznaná dosud úzkost je jala, jeho oèi se rozšíøily nevím jakou tajnou bázní –, rtíky se mu zachvìly. Tázavì a nepokojnì ohlédlo

se po všech, jako by zde od nich chtìlo vyzvìdìti, co to všechno znamená, neb jemu to bylo nepochopitelno. Stáli již u samého prkna. Otec jednou rukou drže stále ruèku dítìte, chopil se druhou prostìradla. Ale chvíli otálel, než je pozvedl. Pak stalo se to najednou, aby to radìj jaksi bylo již odbyto, ale tak zlehka, skoro nìžnì, snad z ohledu, aby mrtvá o tom co nejménì zvìdìla. Pravil zároveò trochu nejistým, pozmìnìným hlasem; „Tak se teda ještì jednou podívej na svou maminku. Vzal ji Pán Bùh, umøela nám. A zapamatuj si dobøe, dítì, jak vypadala. Zanedlouho víc jí nikdy nespatøíš... Zapamatuj si teda dobøe její podobu, abys jednou, až budeš vìtší, mohl si vzpomenouti na nebožku svou maminku.“ Neporozumìlo dìcko zcela tìm slovùm, ale chápalo, že znaèí nìco smutného a povážlivého. Zaèalo se v nìm vzbouzeti pøesvìdèení, že to, co se s maminkou stalo, není jen tak do žertu a nedá se také tak snadno odèiniti. Podívalo se dolù. Vypadala ta maminka zcela jinak než ráno. Oèi mìla zatlaèené, zavøená ústa, bílým šátkem pøes uši podvázaná. Žlutá, skvrnitá barva pleti zbìlela a ztrhané rysy po posledních mukách se vyrovnaly, vzavše na se chladný smírný ráz smrti. Ruce mìla založené na vpadlých prsou. Vùbec ráno vypadala spiš hroznì, odpudivì, byl to ještì pøíšerný vzruch po nedávném zápasu smrtelném... nyní to vše bylo nìjak lepší, ne tak bezprostøednì hrozivé! Dívalo se na ni ještì chvíli. Zkoumalo tu jaksi každý tah mrtvé matky. Pak se zachrulo, tesklivá plachost pøešla po jeho tváøinkách. Zatìkalo zas pohledem po pøítomných. A opìt, neshledavši u nich žádného pouèení o jiném, o nìjaké zmìnì pomìrù, zpìt zabloudilo oèima dolù na prkno na tu mrtvou. Vše totéž.

Leètu jakoby náhle docela se rozjasnilo v dìtské dušince. Zvolna odvracelo celé tìlíèko, tak zvolna, jako by to patøilo nutnì k vìci, zvolna pojalo Katlu kolem krku, zvolna pøitisklo si hlavu k jejímu rameni a zaèalo štkáti. Zprvu jen zticha, utajenì; ale pak, jako by sám sebou vzbuzován, vzrùstal ten dìtský pláè, jako zesiluje se zurèení pramene, èím víc se k nìmu blížíme. Až koneènì dìcko vypuklo v opravdový, žalostný, usedavý náøek. A v náøku tom jalo se pozvédati obì ruèinky nad ramena Katly volajíc: „Maminko má, maminko!“ Ráno jako by nebylo ještì rozumìlo významné mluvì smrti. Snad teprv ta jistota a ona nepoddajná trvalost zmìny s matkou zjednala si v dìtské duši pøimìøený ohlas; a vymýtivši z ní pro tu chvíli všechny jiné dìtské zøetele, pùsobila tajnou elementární silou... Pochmurná to byla chvíle. Dìveèky za dveømi víc neplakaly, plakati nemohly; pohnuté ty chvíle pøekraèovaly dosah ženských slz. Poddávaly se jen jakési tìžké vnitøní trýzni. Katla strnule hledìla pøed sebe, pøenechávajíc dìcku cele prožíti jeho žal A otec stál chvíli zachmuøen a nerozhodnut, drže v ruce cíp bílého prostìradla, naèež zastøel rychle tváø mrtvoly a kynul Katle, aby dítì odnesla. Sám za chvíli odešel z domu. Na èerstvém slunném vzduchu jako by zapomnìl na výjev pøedešlý; jeho krok a držení tìla nabyly zas svìžesti a pevnosti. Dìcko ještì dlouho nemohlo se upokojiti. Ale slabìji a slabìji znìlo jeho štkaní, jako by již jen puzeno bez urèitého zøetele pouhou setrvaèností, a zvolna pøešlo v døímotu. Bylo položeno na svou postýlku a hned usínalo. A dìveèky nad ním zavzdechly.

Ta doba mezi dnem úmrtí a pohøbem byla cele naplnìna chvatnými pøípravami. Mìl býti pohøeb slavný a okázalý, dle pomìrù jejich jmìní. Tudíž nemìl nikdo valnì èasu o dìcko se starati. Bylo ponecháno samo sobì, a jaksi tušíc, že by nyní bylo všem a všude na závadu, stranilo se radìji samo. Po celý ten èas dlelo ponejvíce venku, honilo si brouèky, trhalo orsej, z mlíèí uplétalo si øetízky. Ale nejradìji usedalo nìkde nablízku kuøátek. Skoro jako by se s nimi spøátelilo, ba ani kvoèna nepoèínala si proti nìmu již tak prchle a nedùtklivì, tøebas že úplnì ještì nevìøila. ڞasnì prospívala ta drobotina; rostla pøed oèima, jejich bystrost a schopnosti vyvíjely se rychle, dìcku zdála se nesmírnì moudrá, málem moudøejší než ono samo. Hbitost a obratnost jejich plnila je obdivem; zpùsob, jakým ïobala jáhlí, jak z misky sborem pijíce pozvedala vzhùru zobáèky, jak povyskakovala za muškou a pronásledovala brouèka – všechny ty zvyky a obyèeje jejich pøivádìly je u vytržení. Ba pøipadalo mu to všechno pøímo zázraèno, nebo porovnávajíc samo sebe i Katlu i Barèu s nimi, nejen nic podobného nenalézalo, nýbrž, vpravujíc se i v myšlénkách svých v podobné okolnosti, musilo uznati, že ono ani Katla ani Barèa by nìco podobného vùbec nedovedly. Kolikrátpakkoliv se dìcko namáhalo spoèítati hemžící tvoreèky, nikdy se mu to nezdaøilo; nebyla to snad ta pøíèina, že dìcko výše nežli do pìti a to nìkdy ještì s chybou poèítati nedovedlo, nýbrž jen ten jejich ruch a nepokoj – sotva totiž pøišlo k dvojce a v pamìti si ta dvì spoèítaná oznaèilo, pøibìhla již sem jiná a první zas odbìhla, z pamìti se mu vytrativše – jak se tedy dopoèítati? Byl to vùbec divný rod ten rod kuøecí, jak žil a prospíval, vìru divný svìt.

Jen jedno kuøe jako by mezi všemi èinilo výjimku. Tamhleto je to. Tìlíèko mìlo slabouèké, poøád nijak neprospívalo, sotva stálo na nohou a èasto zùstalo bezmocnì ležeti na bøíšku, hlavu zobáèkem namáhavì o zem vzpírajíc. Nebralo jaksi úèastenství na ruchu ostatních, nemísilo se mezi nì, nepøedhánìlo se s nimi o nìjaké to zrnko, netípalo tak hlasitì a vesele jako ostatní a mìlo smutná, zkalená oèinka, jimiž jaksi beznadìjnì dívalo se dokola. Bylo také škaredìjším barvou i tvarem oproti ostatním, zkulatìlým jako soudeèky a žlutavým jako kanárci Nìkdy se najednou zabloumalo, tìžce a neèinnì, co s druhými již kvoèna dávno byla pryè. Zpozorovavši napotom svou opuštìnost, zakvílelo smutným neèistým hlasem a jalo se nìjakým smìrem nemotornì, køeèovitì bìžeti, do všeho vrážejíc, všady se zaplétajíc, do každé díry zapadajíc. A když se mu koneènì podaøilo ostatních zas nalézti, vrazilo s tak úzkostlivým chvatem do jejich støedu a tak se chrulo mezi všemi zmatenì, jako by zoufale hledalo nìjaké ochrany nebo pomoci. Jenže také èasto, když tak zùstalo osamoceno, rozbìhlo se napotom zcela jiným smìrem, než v kterém se ozývalo kvokání a típání jeho rodiny; a tím smìrem bìželo tøebas chvíli s takovou nesmyslnou urputností, jako by tam nìkde ostatní býti museli. Až znaènì se tak oddálivši, zùstalo koneènì nìkde vysíleno, pokleslo na bøíško, zobáèek vzepøelo o zem, kalná oèka pøimhouøilo, poddávajíc se jakési tupé zvíøecí rezignaci. Dìcko si dobøe povšimlo nápadného toho zjevu. Bylo nemožno si toho nepovšimnouti. A jaksi lítost se zmocnila jeho srdéèka. Ubohého kuøete zaèalo si více všímati, zaèalo mu vìnovati péèi a ošetøení. Pøenášelo je k ostatním, jestli zùstalo pozadu. Samo mu nìkdy vložilo do zobáèku jáhlí, k vodì mu pøikloòovalo zobáèek. Pravá soustrast vzklíèila v dìtské

duši. Jenže to všechno nìjak nic nepomáhalo, kuøe zùstávalo poøád takové... Po celou dobu pøíprav k pohøbu dìcko matky ani nezhlédlo. Jako by od oné chvíle, kdy na ruce Katly nad její mrtvolou zahoøekovalo, si na ni vùbec nevzpomnìlo. Netázalo se na ni, nežádalo nièeho o ní vìdìti: vìdìlo, že jednou umøela, a to zdálo se mu dostaèovati. Nejevilo zármutku: jako by to, že umøela, rozumìlo se samo sebou a rmoutiti se nad tou nutností bylo nesmyslno. Po zvyku dìtí nestálo tvrdošijnì na svém, že chce, aby mrtvá maminka vstala a je chovala, jak v takových pøípadech se stává (což pøivozuje obyèejnì u pøítomných výbuch štkání a významnì pak bývá vypravováno): bylo rozumno, vìdouc, co mùže býti. Docela nemìlo laèné zvìdavosti obvyklé u dìtí, že rády se dívají na mrtvoly, jež jsou jim zjevem neobyèejným, lákavým: jako by tušilo, že to není slušno... Hrany po ten èas znìly nepøetržitì. Slyšelo je dìcko, obracelo se po jejich rozléhavých zvucích, jež tak hluboce a pádnì znìly. Nezeptalo se však ani jednou, cože by to bylo a k èemu takového zvonìní: jako by taktéž vìdìlo všechno, ve spojení s událostí s matkou to vztahovalo a vìdouc to nechtìlo se zbyteènì ptáti ze šetrnosti k ostatním. Domácím to bylo až nápadno. Ale když ono samo se matky nedožadovalo, ostatní zúmyslnì vyhýbali se všem zmínkám o ní a pøípravy k pohøbu co možná tajili. Stalo se to na pøíkaz pána i z jejich vlastního popudu. Báli se možných výbuchù náøku a nìjakého „èinìní“ ze strany dítìte jako tehdáž. A žal malých trhá srdce velkým vždy. Té umírnìnosti u dìcka byl zvláštì otec rád. Nebyl jinak pøítelem pohnutlivých scén, pøi nichž proti vùli vtírají se na mysl nepohodlné myšlénky, stavící se zaèasté proti našim tajným

zájmùm. Bylo mu to dobrou zárukou pro budoucnost, že dìcko bude rozumno a žádných nesnází mu všeliké možné pády nepøivodí. Tak dìcko zùstalo osamoceno, samo sobì zùstaveno. A poèínalo si, jako by odjakživa matky nemìlo. Všelijak si hrálo, kuøátky se zaujalo a bùhvíco vše. Ale nìkdy najednou se zamyslilo, pouštìjíc hraèku z ruky. Slyšelo ze stavení ohlas pøíprav, slyšelo temnì bijící zvony, zùstávalo pak hluboce a dlouho zamyšleno, všechno ostatní opomíjejíc. Proè se to zamyslilo? Pochybuji, že v takových chvílích pøemítalo o svém nestìstí a jeho dosahu. Pochybuji, že pøemítajíc o nìm úpìlo by ve chvílích takových samo k sobì asi tìmi slovy: Bože mùj, kam se to podìju, když se mnì maminka odebrala! Nebo: Maminko, proè jsi mi umøela a zanechala mì samotna mezi tolika zlými lidmi na poušti života? Pochybuji, že v mystické konèiny myšlénkami a káravým citem provázelo tu zmizelou bytost nejdražší. O èem že tedy pøemýšlelo? Kdož to mùže vìdìti, nikdo ještì nepostihl záchvìvù dìtské dušinky. Leè vyskytnul-li se v té dìtské duši jen pouhý šerý stín zármutku i nejslabší chmura vìdomého zatruchlení, mìlo to vìtší význam, hloub vnikal stesk ten do nebes než veškero to význaèné úpìní velkých a všechny jejich žaly, nauèené, znající svùj efekt a projadøující se planými køiky, za nimiž skrývá se obyèejnì tolik postranních myšlének a živlù sobeckých. Ano, kdož ví, o èem pøemítalo. Leè ve chvílích takových stopa pochmurnosti a uzavøenosti ukázala se na jeho lících a nenazíravý trudný pohled tìkal do prázdna. Naèež zvolna zvrátilo se na zem a nadlouho oblièej skrylo do trávy. Leè když povstalo, žádných slz nebylo v jeho oèinkách; znaèilo to ulehnutí

a ukrytí tváøe zcela nìco jiného než pláè – jiné, mohutnìjší, ukrytìjší hnutí... Zveèera pøede dnem pohøbu pøinesli truhláøi rakev. Vidìli ji potaženou fialovým sametem, se zlatými kruhy po stranách, se støíbrnými andìlíèky v rohu a s velkým køížem, prokládaným perletí, na víku – bylo nutno žasnouti! Kdož by se tu nezaradoval? S nìmým vytržením hledìlo dìcko na rakev. „Jejej, jejej,“ plynulo mu jen z úst, když po celkových dojmech jalo se pozorovati ty veškeré podrobnosti, pìknì prstíèkem si je objíždìjíc. Nemìlo pražádného ponìtí o urèení té krásné vìci, Bylo by se na ni dívalo s menším obdivem, snad s vìtší hrùzou, kdyby vìdìlo, jak ji zasypou do vlhké zemì, jak zanedlouho fialový samet se odchlípí a zhnìdne, zlato zèerná, døevo uhnije, ohyzdná troska zbude ze všeho; a jak celá ta krása má obojí šalebný úèel, aby na jedné stranì zaslepily se oèi povrchních zvìdavcù a vyhovìlo se pøedsudkùm malicherných lidí, na druhé, aby uzavøelo v sebe strašlivé tajemné prùbìhy, jimiž z jeho nedávno živé a milující maminky zùstane v krátkém èase hromádka mrtvé hlíny a zkaženého puchu. Leè že o tom všem nemìlo potuchy, proto se mu rakev tak nesmírnì líbila. Mìlo pøi tom jedinì ponìtí nìjakého blaženství. A když Katla podotkla, že tady bude jeho -maminka spáti, spáti napoøád a nikde jinde... nu což, to by nebylo tak zlé, pomyslelo si dìcko a vmyslelo se do stavu, kdyby tak jemu bylo popøáno se tam položiti. Pøimhouøilo oèi. Témìø pocit øevnivosti vzbudil se mu v nitru. Brzo však byla to úplná radost dìtské oddanosti, že všechno to je pøichystáno jedinì pro jeho maminku, a nemá na to práva ani nìjaká

Barèa, co u nich slouží, ani baráènice naproti, co poøád hubácí, že jí jejich kaèky trávu šlapou. A nebylo by se radìji od rakve hnulo v jakési dìtské žárlivosti. Zdálo se mu, že nemùže býti nikoho, kdo by rovnìž neèinil nárokù na tu krásnou vìc, a že by nìkdo toho útulku pro sebe mohl se zmocniti nebo jej ze závisti poškoditi. Bylo proto potøeba, aby nìkdo tu zùstal, a chtìlo ono samo zùstati, aby jaksi nìco uèinilo pro maminku. Když se do rakve mìlo vložiti mrtvé tìlo, muselo dìcko ven; ostatnì teï již bylo zjištìno, že nikdo jiný se tam dostati nemùže než právì jeho maminka. Nechalo se tedy klidnì odvésti. Téhož veèera pøinesl krejèí dvoje nové šaty. Jedny pro otce, druhé sametové pro dìcko. To bylo nìco zas novì vzrušujícího. Leè dnes se toho nesmìlo již dotknouti, až zítra. Muselo jíti spat. Usnulo s pøedstavami o sametových šatièkách, o rakvi se zlatými kruhy. A nikdy snad dìtské sny nebyly tak blahy jak oné noci pøed pohøbem maminky. Ráno dìcko èasnì probudili. Skoro se mu ještì vstávati nechtìlo. Bylo toho však potøeba. Nastal v domì pravý shon. Všechno také mìlo již sváteèní vzezøení. Pøibylo mnoho pøátel, z nichž nìkolik dìcko dosud neznalo. Mezi nimi nìjaká mladá hezká ženština. Ta, jakmile se dìcko probudilo, hned se ho zmocnila, pøenesla je v jakémsi nadšení nìkolikráte po pokoji a jala se je mnohonásobnì líbati, hlasitì a okázale, vyrážejíc pøitom radostné vzlyky. Dìcku bylo u ní nevolno a bálo se jí nevìdouc proè: jestli snad pro ty tlusté horké rty, pøisávající se na jeho tváøe, nebo pro ty jiskrné temné oèi, nìjak zlomyslnì na nì hledící. Zároveò ta ženština poøád mlela jedno:

„Nešastný siroteèku, ztratils teda maminku! (Jako by samo to nevìdìlo!) Jaké to neštìstí, jaká ztráta? Ale jen neplaè, zlatoušku rozmilý! (Jako by plakalo!) Pranic si z toho nedìlej, hluboce se nezarmucuj! (Jako by vìdìla, že si z toho nìco dìlá neb se zarmucuje!) Jsou dobøí lidé na svìtì, již se vás ještì ujmou, jasná oèka moje... a maminku vám vynahradí.“ Poslední slova mluvila tišším, ‚ ale pøece slyšitelným a jakoby pohnutím pøerývaným hlasem, a na jasná oèka zaèalo to nanovo mlaskati. Pozorovali to všichni, významnì na se pohlížejíce; jedni jaksi ve smyslu pro mladou ženštinu pøíznivém (a tìch bylo víc), druzí však uštìpaènì a zlomyslnì. Pozoroval to i otec a nezdál se nemile dojat. Také zrakù z mladé ženštiny nespustil a jí, jak se zdálo, nejvíce na tom záleželo, aby právì on to pozoroval. Setkaly-li se jejich pohledy, což z její strany stávalo se jen náhodou, aèkoliv velmi èasto, prudce vždy sklopila víèka a zapýøivši se jala se tím horlivìji dìcko líbati... Dìcku bylo èím dále nevolnìji. Takøka je pálily polibky mladé ženštiny a øeøavì svíraly je její lokte, z rukávù se stále obnažující. Zaèalo se nepokojnì ohlížeti kolem; leè pøi pohledu na samé ty cizí lidi, k nimž nemohlo a bálo se pøichýliti, vzrušovalo se tím více jeho srdéèko. A již nepovìdomou úzkostí zaèala se kaliti jeho oèka, jedna slza za druhou zaèala z nich vyplývati. „Chci k mamince, puste mì k mamince!“ zahoøekovalo v náhlém výbuchu. Bylo to øeèeno s takovou rozhodností, zøeknuvší se všech stávajících ohledù, až se všichni zarazili v trapných rozpacích. Mladá ženština, zardìvši se v nevoli, sotva mohla udržeti sápající se dìcko. I vložil se do toho otec: „Budeš-li pak zpùsobným!?“ pohrozil káravì. Leè v témž proudu øítily se dìtské pocity jednou vzrušeny:

„K mamince chci, k mamince, Katlo, doneste mì k ní!“ Katla, se zachmuøenou tváøí stojíc opodál, uèinila nìkolik krokù kupøedu. Ženština šlehla po ní okem a úžeji pøivinula k sobì vzpírající se dìcko. Poèkejte jen, Katlièko,“ pravila. „Dovolte, abych sama si je tam donesla. – Pojï teda, andílku mùj, podíváme se na maminku. Pojïme prokázat nebožce její èest. A – (dopovìdìla s jakousi pietou, pøeklonivši hlavu nazad pøes rameno smìrem k ostatním) – seznáme tu svatý rys dìtské lásky.“ Leè jako dìti vùbec pokazí tak mnoho z našich plánù, zkazilo dìcko i její plán: „seznati rys té svaté dìtské lásky“ a „prùkaz poslední cti nebožce“. Zkazilo zároveò všeobecnou náladu, vzkøiknuvši zlostnì: „Já nechci být u vás, chci ke Katle.“ A davši se do usedavého štkaní, vztahovalo ruce ke Katle: „Katlo, vemte mì vy, vy mì doneste k mamince, k mamince!“ Tu otec popošel k nìmu s hrozivou tváøí. Ale mladá ženština ho zadržela s jakýmsi úpìnlivým pohledem:,Prosím vás, strejèínku, kvùli mnì... Jest ještì malé, bojí se nás.“ A ochotna, zdánlivì beze všeho rozhoøèení, podala dìcko Katle a ono na Katliných prsou skrylo plaèící svou tváø... Knìží skonèili svá latinská øíkání. Spustila hudba. Zahlaholily zvony. Máry byly pozdviženy. Ministranti ještì zevlovali. Pak se vše hnulo. Rozplakali se lidé, když vynášeli nebožku. Po zdržovaném delším napìtí nastává chvíle úlevy v pláèi. Byl to pláè nezaplacený, upøímný, lítostný. Nebo nebožka byla dobrodìjkou všech a žena citlivého, velkého srdce. A týmž okamžikem, jakmile rakev byla vznesena, pohnul se doširoka zástup lidstva, ohromný, jako když pøes nesmírnou vodní tùò vichr zavìje. Zvolna vyvíjel se ze zástupu úzký dlouhý øad,

a dlouho trvalo, než došla øada na poslední a zaèali se hýbati. Naposled- vyšla tlustá Barèa. Uzavøevši ohromným klíèem domovské dvéøe, prodírala se smìle i bezohlednì zástupem, aby byla co nejblíže nebožce své paní. Všichni jí také ochotnì ustupovali, mìla k tomu právo Dùm zùstal tedy opuštìn. Opustila jej právì ta, jež v nìm vládla po dlouhá léta a byla domu dobrým andìlem. Jedinì mouchy; zùstavše po uzavøených oknech, bzuèely žalostnì v prázdných místnostech a jako by se dobývaly ven. Domácí pes, po bøehu doprovodiv paní a shledav, že dále jíti nebylo by vhodno s takovým množstvím lidstva, vrátil se, a usednuv na práh, dal se do žalostného vytí; byla nebožka ta, jež vždy naò žrádlem pamatovala a èasto pøed bitím jej ochránila. Po chlévech rozhuèel se dobytek a jevil nepokoj; vždy nebožka tolik peèovala, aby všeho se mu dostalo, aby dìveèky jej nezanedbávaly, a nemohlo mu zùstati lhostejno, že ji odnášeli. A na zahradì stromy zašumìly táhlým vzmachem, jako by rovnìž tìžce zanaøíkaly; neb i o nì starala se nebožka, aby dostalo se jim potøebného ošetøení... A ještì nìkdo jako by zvíøecími myšlenkami provázel paní domu. Nebohé vetché kuøe, zanecháno právì daleko za svými druhy, bìhalo s køikem, aby je nalezlo, a zbloudilo zatím kamsi k plotu do pøíkopu. Skrèilo se tu z únavy a sledovalo celý prùvod, jak zvolna se podle vyvíjel. A když již dávno minul, poøád se tam ještì krèilo. Zdaž neuvažovalo v kuøecí své duši, že ta, jíž sice neznalo, ale o níž samou chválu slyšelo od celého drùbežího svìta v domì, že ta milosrdná bytost také jeho byla by si povšimla a nìjakou péèi mu vìnovala v nepøíznivém jeho osudu? Kdo ví, my to vìdìti nemùžeme. Prùvod byl již daleko. Pøibýval dav úèastníkù, z každé chýže a všech polních cest se lidé pøidávali. Šíøil se davem jed-

nomyslný, skvìlý úsudek: Byla to žena andìlská, dobrodìjka chuïasù, všem pøispìla v nesnázi! Rosa slz vlažila pøi tom oèi citlivých, chudí plakali hlasitì. První za rakví šla stará Katla, nesouc v náruèí dìcko; jakkoliv stará a slabá, nedala si vzíti, aby nìkterá mladší a silnìjší to èinila. Nemajíc více slz, upírala kalné oèi na zem a chvílemi natøásalo jí to tìlem jako v horeèce, pøi èemž vždy prudce dìcko sevøela, až ono s údivem a jaksi káravì se po ní ohlédalo. Zraky všech nejbližších ohlédaly se po nìm, sirotku. Dítì jako by to pozorovalo, tváøilo se nadmíru vážnì a patrné uspokojení ozaøovalo jeho tváøinky. Bylo ostatnì nìco rozkošného býti nesenu za houpavých, rázných zvukù smuteèního pochodu, rytmického hlaholení zvonù a stejnomìrných dunných kroèejù lidstva. Dìcko zaèasté samo jalo se do tìch rázù kývati tìlem a ruèky do taktu pozvédati; i úsmìv vyplynul na jeho drobné rty. Ano, bylo všechno, co dnes se dálo, tak velkolepé a nádherné, že staèilo to vzrušiti mysl èlovìka každého, i takového, jemuž tøebas umøela maminka... Za dìckem kráèel otec s obnaženou hlavou a smuteènì zakabonìnou tváøí. Po boku vedl loktem zavìšenou mladou pøíbuznou, ponìvadž poøád omdlévala a bylo ji co držeti a tìšiti jeho mužnému úsilí. Rovnìž k nim smìøovaly lidské zraky. – Rád ji vyprovází, šeptaly si klevetivé staøeny. Možná, že se to vztahovalo i k nebožce i k mladé pøíbuzné. Za dlouhou dobu pøišlo se na høbitov. Nad hrobem... ano, zde bývají chvíle, kdy lidé nepokrytì zjevují nitra svoje, srdce svá obnažují; odbývají se aspoò nad hrobem výjevy napøed neupravené, pøi nichž zajisté trnou a zatøásají se útroby. Ti, kdož dnes z pohnutých srdcí zoufali nad otevøenou jamou, byli lidé domácí a chudina. Tisícové pak vzlykali, svírají-

ce rty, a mnohým se oèi omžely. Otec dovedl mužnì potlaèiti každé prudší hnutí v nitru svém. Mladé pøíbuzné, jež poèínala si nejdivìji, mermomocí chtìjíc se vrhnouti za nebožkou, docela bych nevìøil. Jen dìcko chovalo se klidnì... neb nerozumìlo nièemu. Teprv když bylo všechno odbyto a hlína zaèala se hrnouti na skvostný samet, sypána rukama všech, co chtìli nebožce prokázati poslední èest, vzkøiklo dìcko, v nevoli nahnuvši se dopøedu, a zaèalo plakati tesknì, usedavì, snad pro ten skvostný samet... Po pohøbu zdržela se mladá pøíbuzná ještì nìkolik dní. Celý èas vìnovala chlapci a vdovci. Chlapce neustále by nosila na rukou, líbala ho a vypravovala mu pohádky. Kolem vdovce jen se toèila: strejèínku sem, strejèínku tam. Snažila se dále, aby v domácnosti bylo vše co nejlépe obstaráno; jakkoliv péèí staré Katly bylo by se to stalo právì tak, dìlala mladá pøíbuzná, jako by se to jen dálo její vlastní zásluhou. Katlu nechtìla ani k nièemu pøipustiti: „Katlièko, dovolte, to u nás dìláme takto,“ nebo: „Poèkejte, strejèínek má to radši jináèe, vím to sama od nìho.“ A namítala to vždy s onou usmìvavou vtíravostí, jíž se nelze protiviti. Katla také nehlesla; jen na mladou ženštinu se významnì podívala a vzdálila se. Pøed vdovcem si mladá pøíbuzná stìžovala, že dìveèky nedìlají všechno tak, jak by mìly, mnohým vìcem že nerozumìjí a v jiných že nejsou dosti spolehlivé a ochotné. Leè tváøila se, jako by jen nerada o tìch vìcech mluvila a vlastnì žádné váhy jim nepøièítala. Avšak vzdychnuvši nakonec, podotkla pøece nadmíru starostlivì: „A tìm lidem vás musím zanechati, strejèínku.“ Dodala pak ještì starostlivìji: „Ale nejvíce bìží o to ubohé dítì. Srdce mnì puká, vzpomenu-li, v jakých bude rukou.“

A jako by již taková strašná vzpomínka stran dìcka celou silou v ní se vzbouøila, popadla prudce dìcko: „Ne, ne, tebe nesvìøím zlým srdcím a nedbalým rukoum.“ Vzlyknuvši, ustoupila pak jako zahanbena k oknu. Zdála se velmi pohnutou. Vdovec pøistoupiv k ní, dotkl se jejího úèesu, pojal ji za ruku, pozvolna k jejímu rameni sklonil hlavu. Snad z ohledu na dítì. Koneènì pomyslela mladá pøíbuzná na odjezd. Všem umìla nìco lichotivého povìdìti na rozlouèenou, ale slavnostnì jim kladla na svìdomí, aby mìli dobrý pozor na dítì: „Na strejèínka mnì také nezapomeòte,“ dodala jako v žertu a s uzardìním. Dìcko si sama kus cesty nesla, pak je teprv s Katlou vrátila, vyronivši trochu slz, jež však hned šátkem osušila. Dál ji provázel otec dítìte sám. Po mnoho nedìl po tìch událostech vedl se v domì jednotvárný, smutný život. Vliv to stesku za nebožku, jež všemu a všem srdcím chybìla, vliv pak èehosi neblahého, co zdálo se nadcházeti a všechny nìjak ohrožovati. V té dobì býval vdovec málo doma. Poøád bylo mu jezditi za nìjakými obchodními záležitostmi. Strèivše hlavy dohromady, projevovali ovšem domácí lidé o tìch cestách svoje náhledy. Avšak dálo se to s opovržením a výhrùžkami vzhledem k nepøítomnému vdovci a s hlubokou soustrastí vzhledem k sirotku. Koneènì z tìch cest za obchodními záležitostmi pøivezl si vdovec jednoho dne mladou pøíbuznou jako nevìstu. „Ta bude nyní vaše paní,“ pravil beze všeho úvodu k domácím. „Bude nyní tvoje maminka,“ pravil potom k dítìti. Dìveèkám pøekvapením zùstaly brady viseti. Dívajíce se z pána na novou paní, nemohly jaksi jen tak uvìøiti, že jest to pravda; ne že by se toho nebyly nadály, ale že se to stalo tak znenadání. A že

tak ustrnule stály a nová paní nemohla se od nich doèkati slùvka vhodného k podobným pøíležitostem, odvrátila se rychle od nich, aby se zbavila rozpakù. „A co ty, polib pøece mamince ruku,“ pravil otec k chlapci. Ale ten skrèen u prádelníku, maje ruce skleslé, zíraje pøed sebe zrakoma plnýma úžasu a pochybenství, z místa se nehýbal. Jako by soudil: Jak, maminka byla tamta, a maminka má býti tahleta? Jako by je pøirovnával. Tahleta mìla by se rovnati tamté? A ještì by jí mìl ruce líbati? Kdepak! Proto neuposlechl vyzvání otcova a z místa se nepohnul. Byl to dìtský vzdor, založený na tradici, na minulosti, jež mu znamenala mnohem víc než pøítomnost. A vzhlédnuv pøitom kosmo na ženštinu, postøehl, kterak ho mìøila povržlivým zlobným pohledem, pøikrèujíc nos a vyhrnujíc ret. Nebyl by šel teï zanic a sklonil pevnì hlavu. Otec hnìvivì opìtoval rozkaz. Ale ženština, vystihnuvši, že by to vedlo k pøíkrému výstupu, kdyby setrval nyní na svém vùèi chlapci, pravila: „Ale nech ho teï, mùj drahý. Jest zanedbaný vychováním a èasem se mu také hlava napraví.“ Otec chlapcùv vdìènì na ni pobledl a mávl výmluvnì rukou, jako by chtìl naznaèiti: Mᚠpravdu; ale víš pøec, jaká byla minulost. Potom spolu odešli do pokoje, o chlapce víc se nestarajíce... A co kuøátka? Nezapomnìl na nì hošík. Po celý èas od pohøbu matèina, v tìch smutných jednotvárných chvílích, jaké nyní doma nastaly, strávil u nich drahnì chvil. Prospìla zatím znamenitì. Povyrostla, zesílila, na hlavách ukazovaly se høebínky a obrùstala zralým peøím se znatelnými již brky. Poèínala si sebevìdomì, mezi sebou se již právala a místo jahel mohla

zobati jeèmen i pšenici. Pod kvoènu se již všechna nevešla, dvì tøi si obyèejnì vylezla na její høbet a tu všelijak se chrula. Pouze ono neduživé kuøe èinilo doposud výminku. Dalo se oèekávati, že až povyroste a zesílí, vyrovná se pozvolna ostatním a všechna výmineènost se otøe. Však nedìlo se tak. Jako by nebylo ani z nich. Povyrostlo jen málo, zesílilo nepatrnì. Jeho oèka zùstávala bez jiskry, hlas bez zvuènosti: byl to stále týž smutný kalný pohled, týž kvikot, jenže stal se protivnì chraptivým. A jako ze zaèátku, bylo dosud stejnì škaredé, stejnì nemotorné, stejnì bázlivé, jenže vlastnosti tyto nyní mnohem nápadnìji vystupovaly pøi jeho stáøí a v pomìru k ostatním. Leè ještì jedna vìc vzbuzovala pozornost. Bylo to chování se ostatních kuøat k jejich druhu. Jako by se proti nìmu umluvila, stalo se veškeré jejich obcování nepøetržitým ústrkem proti nìmu. Dùslednì a bezohlednì, sobecky a ukrutnì, jakoby proti vetøelci, poèínala si ta hezká, veselá a zdravá kuøata proti nìmu ošklivci, zádumèivci a churavci. Tu znenadání se naò semlela a vyklovala je ze svého støedu. Kterékoliv o nì zavadilo, hned se proti nìmu oboøilo a stavìlo k zápasu. Pøi žrádle, kdy všem bylo to nasypáno, nevystála je, aby žralo s sebou, nýbrž docela stranou zatlaèila, kam již ledva støíklo nìjaké to zrníèko. A našlo-li si samo kousek potravy, hned pøibìhlo nìkteré a koøist mu vyrvalo. Jako by se mu nepøálo, že se vylíhlo, že chce žráti, že se mu chce svìtla a tepla. A v souvislosti utváøilo se zase jednání odstrèeného kuøete. Není divu, že úmyslnì zaèalo se straniti ostatních, jen zpovzdáleèí se jich pøidržujíc. Není divu, že zesmutnìlo ještì víc, že stalo se nadmíru bázlivé a pøed každým zdaleka utíkalo. Došlo to tak dalece, že již nesmìlo ani bráti úèasti na ochranné peruti kvoèny, bylo hned vyštípáno. A co jeho druzi choulili se pod teplým tìlem matèiným, uspokojenì se tam

chrujíce a típajíce, ono samo pøikrèilo se kdes ku zdi, smutno, hladovo, zimou se tøesouc, s peøím rozèechraným, s pøivøenýma oèkama... jedinì v dìtské duši nepovšimnuté tyto výjevy zvíøecího svìta našly patøièného ohlasu. Nerozumìlo sice pøírodním zjevùm, ale nalezly ohlasu jeho srdce. Øeknìme toho ohlasu, jenž jest základem všeho lidského milosrdenství vùbec, jímž ujímáme se slabých proti silným a nedáváme jim zhynouti, protože slabí jsou, nýbrž pøivinuvše je k své síle a svým prostøedkùm, vynahrazujeme jim to, v èem jim ukøivdily slepé síly pøírodní. Kuøe, naleznuvši takového ohlasu soustrasti a lásky v duši dítìte, nalezlo tím jaksi pomoci a pøispìní. Bylo to dìcko, jež kde mohlo ochraòovalo je pøed zuøivostí ostatních; ono poskytovalo mu možnosti, aby se najedlo, ono vysvobodilo je zaèasté z opuštìných míst, kam zabloudilo. Bylo to dìcko, v nìmž vùbec nalezlo vìrného druha a pomocníka... Zeptalo se dìcko jednou Katly, proè se to má tak s tím kuøátkem. I odvìtila Katla s úsmìvem: „Víš je to nìjaký,melancholik’, a proto je nemohou ti druzí vystáti.“ Dìcku zaznìlo to slovo cize, jalo se o nìm pøemítati. A srovnavši je se stavem vìcí, vštípilo si to slovo do pamìti s pojmem nìèeho nespravedlivého a zlého, zároveò s pojmem nìjakého velikého utrpení. Pod tímto pojmem jevilo se mu nadál, vùbec povržené kuøe. A èím víc vtíral se mu výraz ten na mysl, tím víc byla jeho duše na stranì povrženého kuøete... Mladá paní zatím ujala se vlády v domì. Vše se øídilo jejím pøáním, jejích rozkazù musilo býti slepì dbáno. A bylo tìch rozkazù nemálo.

Dìveèky jí nemilovaly. Vyjadøovaly se každé chvíle, že bylyli za nebožky tolik let, nepùjde to nyní ani tolik nedìl. Katla pak pravila, že kdyby nebylo toho hocha, že odešla by hned. Hošík pak se bál nové matky a zøejmì se jí stranil. Jedinì pøi jídle musel býti v její spoleènosti. Sedávala s otcem na pohovce, tìsnì podle nìho. Smutný a zaražený, jako ve snách svá sousta pojídaje, hošík pozoroval všechno neteènì, jako odnìkud zdaleka, jaksi tím zpùsobem, jak z ústraní na vás hledí králík, jednotvárnì okousáváje svùj list, – zdánlivì bez úèastenství, a pøece neodvratnýma zrakoma, plnýma plaché, neustálé báznì, každé vaše hnutí sleduj e. Tak hošík. A nic jiného neumìl si pomysliti o tom, jak se ti na pohovce k sobì chovali, než toto: Jakže to pøijde, že jeho tatínek poøád tuhle objímá a líbá, vùbec chová se k ní tak pìknì a nìjak zvláštnì, co s nebožkou maminkou hrubì nakládal, sápával s ní èasto, køièel na ni a ošklivì jí nadával, natož aby ji nìkdy obejmul nebo políbil. – O svých myšlénkách se dlouho nikomu nezmínil. Až jednou, když ho Katla konejšila k spánku, šeptem na ni zavolal: „Katlo!“ A sotva staøena se k nìmu pøiklonila, vzal ji za krk a pravil s neobyèejnou vážností: „Víte co, nᚠtatínek má tuhle radši, než mìl maminku. Maminku huboval a tuhle líbá.“ A jako by jen to chtìl naznaèiti, pustil zase krk Katlin a více nic neøíkal; vlastnì více ani zatím nechtìl mluviti a zavøel oèi jako ku spánku. Katla políbivši ho na èelo, odešla a vyprávìla to dìveèkám. Mluvily o tom dlouho do noci, zaplakaly si pro nebožku paní a zaplakaly nad sirotkem. Do ètrnácti dnù udály se v domì všeliké zmìny. To jest stará Katla a obì mladší dìveèky dostaly od mladé paní výpovìï. Za dùvod udávala, že jí nejsou dosti spolehlivy. Bezpo-

chyby také kradly. To pøedstírajíc, upadala vždy v úžas, jakmile o tom byla øeè, jak jen nebožka s takovou èeládkou to mohla vydržeti – ostatnì, dodávala pøitom jaksi povážlivì starostlivì, stopy tìch pomìrù jsou na všem až pøíliš zjevny. Její muž schválil úplnì toto poèínání. Dìveèky šly ale hned; Katla pøed odchodem celou noc nespala a vyplakala u lùžka hochova. A zanedlouho dostal výpovìï starý èeledín, odmalièka v domì za dìdù sloužící. Vymohla si to mladá paní, prohlašujíc, že je to starý neschopný mrzout, jenž ke všemu mnoho sní a práci žádnou nikde není zøíti. Muž jí pøisvìdèil, praviv, že ostatnì již také pozoruje s nelibostí jednání toho starého neotesance. Pøišla do domu èeládka z její strany, již znala a o jejichž „karakterech“ byla pøesvìdèena. Byla to mohutná zrzavá ženština Pepka, se sraženým èelem a sklenýma, zavilýma oèima; pak jedna holèice právì tak drzá jako hubatá. Za èeledína byl pøijat èlovìk s pøevislýma klapkama na oèích, na nose s vystouplými nozdrami, se rty oslizlými a stále vlhkými, nosící koženou zástìru a kalmukovou kazajku, nìjak vhodnì doplòující celý jeho zevnìjšek. A zcela jiný duch vstoupil s nimi do domácnosti. Místo døívìjší dovìrnosti v obcování mezi sebou (takové, aby se øeklo staromódní dovìrnosti, s níž pøihlíželo se k domácímu životu, k vlastním povinnostem i k pomìrùm lidí ostatních bodøe a shovívavì – ovšem dovìrnosti sice dávno pøežilé, ale které ještì nebyly pro smích poctivost, láska, útrpnost, milosrdenství), zanesla se sem jizlivost a neupøímnost. Práce domácí konány bez lásky k vìci, bez døívìjší zaujatosti. Pomìry sousedù pøetøásány jen ze zlé stránky, každý z nich stržil si nìjakého výsmìchu, a nikdo neušel zlomyslným oèím domácích bez kousavé poznámky na svùj vrub. Zvl᚝ ale nebylo opo-

menuto žádné pøíležitosti, aby nebyly vysloveny jizlivì narážky na pomìry za nebožky, a také všechna zøízení z jejích dob byla zcela zvrácena a významnì v opovržení uvádìna. Rezavá Pepka byla neobyèejnì vynalezavou v té pøíèinì, pøekypujíc pøed mladou paní podobnými kousavými úsudky, jimž mladá paní s uznáním se smávala za významného dorozumívajícího se krèení ramenou. Pošklebovaly se té staromódnosti a „bejvalá dobraèka“ pøicházela pøímo nebo nepøímo stále na pøetøes. Vítaný výraz „bejvalá dobraèka“ mìly od jednoho žebráèka, jenž vyhnán od jejich dveøí, s povzdechnutím pravil, že „bejvalá dobraèka“ nikdy mu to neudìlala. Od té doby nemohly se dosti vynasmáti bejvalé dobraèce. Pøirozenì hošík po bejvalé dobraèce byl tou památkou, na niž pozvolna hrnulo se nejvíce úsmìškù a potupy. Zpoèátku bylo jen nìmé pošuchování za jeho pøítomnosti s významným pomrkováním. Pak to byly žerty a nezbednosti ztropené na nìho. Pøi každém jeho slovì, jímž se tázal nebo odpovídal, zaøehtaly se sborem dìveèky, daly si pak opìtovati jeho výroky, jako by jim neporozumìly, a znova tím více se øehtaly. Byly to pak již útržky, opravdové odbývání i týrání, co hošík musel zakoušeti od surové chasy – právì v tom poøadí a stupni, jak se k nìmu chovala macecha. Tak se stalo že bìhem nemnoha týdnù nalezeny na nìm vady neslýchané, pro nìž byl bit, pro nìž odpírána mu jídla, pro nìž musíval kleèeti. A hrnulo se všechno na jeho hlavu tak pozvolna, s takovou metodou a vypoèítavostí, že stával jako pøed hotovou událostí pøed tím, co již dávno se pøipravovalo. Z nesèetných ústrkù znenáhla a vytrvale se hromadících vzrùstala pro nìho náhle pohroma. Nemìl èasu ani oddechu ani pochopení, aby se naè pøipravil a nìèemu vyhnouti se hledìl. Pohroma pøikvaèila, a jemu bylo jen trpìti bez odmluvy a obrany.

S uzardìním, s utajeným dechem stával, když náhle shrnulo se na jeho hlavu takové zloøeèení. „Udìlals to a to,“ køièel celý dùm, a zrzavá Pepka div ho oèima nepohltila. Byl vinen vìcmi, v nichž nemìl nejmenší souèinnosti; nalézal se prý trestuhodným zpùsobem na místech, od nichž v skuteènosti právì byl nejdále; nehody cizí nepozorností zavinìné úmyslnì jemu se pøièítaly. A jiného odvolání v celém svìtì nemìl sirotek než k té, co byla jeho maminkou a umøela. Jen to tiché, mystické odvolávání se duší nešastných, pro nìž uzavøena útoèištì pozemní, jemu zùstalo. Jako vzhlížíme zpìt na drahá místa, z nichž odcházíme, jako tíhneme k dobám dávno minulým, kdy bývalo nám líp, tak vracel se hošík zvolna a bez vlastní vùle k pomìrùm, na nìž jižjiž zaèínal zapomínati. „To by mnì byla maminka nikdy neudìlala,“ vyhrklo jednou z nìho chvíli tìžkého strádání. A tu poprvé jasnì vzbudila se v nìm pøedstava matky zemøelé v spojitosti bývalých práv, života a lásky, a vzbudivši se víc ho neopouštìla, spøádala se s veškerými jeho pomysly, celým jeho cítìním provázela jeho skutky a vkrádala se i do jeho strastných snù za dojmù nepøetržité trýznì. Sám si hledal útìchy. „Maminko má,“ úpìl, když ho bili. „Maminko,“ úpíval ve snách. „Maminko,“ vykøikl nìkdy ze vzpomínek za bdìní... Jednoho dne kveèeru nalezly se v salónì na pohovce z nové plyšové garnitury šlépìje bláta. „Milostpaní, jdou sem,“ køièela Pepka, poklízejíc salón. Mladá paní zuøivì zaplakala, zhlednuvši zablácenou garnituru, na níž si tolik zakládala. „Kdo to udìlal?“ køièela. „To vìdí. Jiný sem nepøijde, a kdo by to také jiný moh udìlat?“

„Pøiveï ho, pøiveï!“ Pepka pøivlekla hocha do salónu. Mladá paní bìžela jim vstøíc. „Hleï, nièemo, co jsi udìlal,“ køièela a tøásla chlapcem. Ten váhavì pozvedl oèka k šlépìjím na pohovce. „To jsou od psa,“ pravil. Paní se zarazila a povšimla si šlépìjí. Bylo až pøíliš dobøe znáti otisky to psích pracek. Ale k bývalému vzteku pøidal se vztek zlovùle, jež byla pøekonána a od svého mìla ustoupiti. Vrávoraje vyvlekl se hošík z rukou rozlícené ženy. A venku se položiv a jako v mrákotách okolo sebe hrábnuv, skryl oblièej do trávy... Byl již veèer. V tìch chvílích, kdy veèerní chlad již smysly jímá a tajemný soumrak vniká do duše; kdy listím provanuje tichý šelest a na dálném obzoru temnì slehají se nebesa; kdy zdá se, že kolem není oblohy ani vzduchu ani jakýchkoliv pøedmìtù a vše je tak šeré, usnìné, kam práhne a vznáší se duše celá; v tìch okamžicích, kdy zdá se, že andìl urovnaného smíru vane svými perutìmi... jímaly dìtskou duši mrákoty muk a utrýznìní. Ještì tìsnìji pøimkla se zpolièkovaná tváø k zavlhající trávì a nìkolikráte jeho ruèinky zahrabaly podle tìlíèka, jako by v stále novém usedání muk a pláèe pokoøené bytosti. Za dlouhou dobu v jeho ustrnutí, kdy jaksi již se sbíral a zapomínal, nìco narazilo mu na ruku. Povstal hošík a vyjevenì se rozhlédl. Spatøil podle sebe kuøe. Mimo- volnì pøiložil ruèinku k zvíøecímu tìlu. Pranic se nebránilo, ba k nìmu oddanì se vinulo. Aha, chce jít spat, pomyslel si on. Hledá kouteèek. Byl dávno èas k drùbežímu odpoèinku. Vstal tedy, s lící setøel slzy. kel a zanesl kuøe na schùdky øádu. Kuøe neobratnì popolezlo; leè nìjaká drzá slepice vtom z øádu vyhlédnuvši,

prudce se na nì oboøila a ono poplašenì skoèilo zpátky. Chtìl je dáti hošík do psí boudy, kde za léta pes neležel, byly tam však již kachny, a ty by byly kuøe uštípaly. Když je pak pokládal nìkam na sklep, vyøítila se ze zátramí koèka, jako by chtìla zrovna na kuøe útoèiti. Do kolny dáti se nemohlo, chodil tam tchoø, ve dvorku byly nìmecké myši. Byl již hošík v rozpacích, kamže kuøe uložiti, a všechna rada ho opouštìla. Leè kuøe, jakkoli zažilo v té chvilce již tolik nezdaøených pokusù, hošíkovi jaksi dùvìøovalo. Kamkoli je dával, nevzpíralo se, hned poddajnì tam vcházejíc, jako by si myslelo: však ty to musíš vìdìti, a cítilo, že u toho dìcka nemá se pranièeho obávati. Avšak útulku nebylo k nalezení, aspoò ne po rozumu dìtském. Všady vyskytla se nehoda. Kuøe zaèalo býti zatím nepokojno, trhajíc sebou v dìtských rukou a povytahujíc krk, aby se kolem sebe rozhlédlo; byla minula již dávno chvíle, kdy jindy spávalo, a pak v horkých, je svírajících rukou bylo mu nevolno. Tu koneènì hošíkovi zasvitlo. Vždy má svou postýlku, proè by si je nevzal tam, tomu není pranic na závadu a nikdo toho nezpozoruje, protože teï nikdo k spánku ho nekonejší jako døív a nevšímá si ho nikdo, když jde spat. Zaplesal, takøka nadšení ho jalo, zadýchal na kuøe a schoval je pod odìv. Leè bylo nìco na závadu milosrdným jeho úmyslùm. Sotva vloudil se do dveøí, tøesoucí ruèku skrývaje pod odìv, zpozorovala zrzavá Pepka, že má nìco za lubem. Jako by si ho nevšímala, nepustila ho ze zøetele, až postihla, co provádìl. Pøihrnula se hned k postýlce, strhla podušku. Spráskla pak ruce, odplivla si a svolala celý dùm. Mladá paní byla úžasem celá bez sebe. „Vidìli jste kdy, lidé, nìco podobného? Já aspoò ne, já pøivykla díky bohu jiným pomìrùm! Takovou neøest dávati do peøin, do ustlaných, èistých peøin (– nemìl prve na tom

dost, že mnì znièil kanape –). Vidím, že je nejvyšší èas vzít tì, klouèku, jaksepatøí do cviku, nebo bys nám zvrátil celý dùm svými zlozvyky.“ Mávnutím vyrazila mladá paní kuøe z rukou chlapcových. Kuøe se pøekotilo a tìlem a hlavou prudce padlo na zem. V té poloze bylo setrvaèností ještì kus smýknuto, chtìvši pak povstati, padlo zas. Potom teprv, smìšnì se motajíc a køídly tlukouc, s køikem vybìhlo otevøenými dveømi ven, kamsi do šerých koutù. Hošík zavzlykal. Ale køeè sevøela mu hrdlo a nemohl dál, jakkoliv plakalo celé jeho nitro. A chtìl, ruce vzepjav, vybìhnouti snad nìkam za kuøetem do sínì. Macecha ho však zadržela, zpátky jím trhla. „Hloupý kluku,“ køikla, „jak se to chováš? Ale teï již všeho dost, hybaj spat...!“ Po celý veèer chechtaly se dìveèky tomu výjevu. Mìla mu jen milostpaní více naložiti, projevily pøi tom pøání, obdivujíce její velkomyslnost. Kuøe zatím skrylo se do kusu starého, utrženého žlabu. A dìcko usínalo s horeèným, nìmým steskem. A zas pojem matky, zoufalý a nedostižný, tkvìl se v jeho snách po celou noc. Té noci se hošík neobyèejnì zpotil a promokøil všechno, co mìl na sobì, i peøinky pod sebou. Pepka, když stlala, hned na to upozornila dìveèky. Padly vzhledem k tomu dvojsmyslné narážky, krèilo se nosem a nìkdo podotkl, že pro takové prasáky není ani místo v posteli, takhle nìkde na chlévì. Zatím se také zrovna dnes shledalo, že poèíná si již delší dobu nadmíru nezpùsobnì u jídla. Mladá paní zaèala si u každého jídla význaènì na to stìžovati, leè dìlala, jako by chtìla

radìji sama trpìti, než proti tomu chopiti se nìjakých prostøedkù, nervóznì jen pøitom krèíc ramenama, povzdychujíc si a svírajíc rty, a dávajíc tak pøed mužem najevo, co je jí snášeti ošklivosti pøed tìmi nezpùsoby. „Nu co,“ pravil koneènì po nìmecku otec dítìte, „necha jí s èeládkou venku, bude mu to asi jedno.“ Hošík se podíval na otce, jakkoliv slovu nerozumél. Otec zamrkal tu bezdìènì oèima, leè po vdìèném pohledu ze strany mladé paní byl hned zase svým. A druhého dne, když hošík po zvyku posadil se k stolu pánù, Pepka ho zhurta odtamtud vyhnala. „V kuchyni je tvé místo, èunì.“ Ukázalo se za nìjaký èas, že ani èeládka s ním nemùže jísti pro jeho nezpùsobnost. Bryndal si po bradì, jedl prstíky, sežvýkaná sousta zase vyplival, jiným sáhal do talíøe. Bylo tedy hochovi zvl᚝ prostøeno do kouta na židli, tam a si dìlá, co chce. – „Tam to nikoho nežiníruje,“ podotkla Pepka. Leè ani na tom nezùstalo. Jednou jdouc mladá paní kolem hošíka, vtáhla do sebe dech, jako když vìtøí, a obrátila se k dìveèkám: „Necítíte nic?“ tázala se. „Takový nìjaký jako puch.“ Služky na sebe koukly a vypukly u významný smích. „To my, holeèku, již dávno cítíme,“ odvìtila jedna, pozvednuvši loket smìrem k hošíkovi. Shledalo se, že tím puchem je vinen hoch. I vyhnali ho bez odkladu ven do sínì. A mladá paní s Pepkou plily z ošklivosti hezkou chvilku, než zas upokojily žaludek, a všechna okna musela se otevøíti. Hošík se v síni usedavì rozplakal. Plakal tak pøi celém svém obìdì, když sedìl tam na špalíèku, hanbì se sám pøed sebou nad tím, co mu pøièítaly. „Mamince jsem nikdy nesmrdìl,“ znìlo mu jaksi v duši.

A miska – byly mu již dávno za talíø misku vymìnily – zùstávala nedotknuta podle nìho. ... Pøiloudilo se zatím do sínì kuøe. Ostražitì pozvedalo drápce, hlavu na strany klonilo. Podívalo se na hošíka, a nevidìvši pøekážky, jalo se tiše z misky klovati. A dosti naklovavši, pøitlaèilo se poté k stupínku, a strèivši zobáèek pod køídlo, stálo tu nepohnutì a dlouho, nevyrušujíc chvíle dìtského žalu, jsouc jednou syto a bez ohrožení. Dosud nalézala se dìtská postýlka v pokojíku vedle ložnice macechy a otce. Bylo to jednou v noci, když se hošík probudil. Z pokoje vedlejšího znìl utajený smích, jakési veselí a šepot; mezitím pak støídaly se polohlasné polibky. Také tam hoøelo pøitlumené rùžové svìtlo z parádní lampy, vyšeøujíc záclonami sklenìných dveøí až k nìmu na postýlku. Lehounké vzdušné útvary tkvìly na stìnách a po stropì. (Zdálo se vedle v pokoji dlíti celé blaženství a vøelé, vášnivé štìstí smyslného života.) Zamyslil se hošík. Vzbudil se v nìm ohlas dob minulých, takový ohlas, jenž nìjak pojil se tam k tìm výjevùm za sklenými dveømi, k tomu ztlumenému plesu, blaženství a polibkùm ukojované náruživosti. Jenže to bylo tehdហzcela jinaké, strašné, v smìru zcela opaèném. Spal tehdហvedle. Probudil se také jednou v noci, vlastnì vyøítil se ze sna. Slyšel nìjaký høímaný, vším otøásající hlas a usedavý køeèovitý pláè. Nemohl se ale dlouho vybaviti z jistého obluzení a pøipadalo mu vše pouhým, divým snem. Koneènì vzpamatoval se tak dalece, že poznal, že to zloøeèí otec a pláèe maminka, ta, co umøela. Bál se tu oèi rozevøíti, z jakési vzrùstající obavy, aby nezøel vìcí strašnìjších, než již slyšel, aby jaksi neuzøel toho høímaného, vším otøásajícího‚ hlasu a onoho usedavého køeèovitého pláèe a co s tím vše spojeno... A ten hlas vedl si poøád divìji a bylo to

zloøeèení, pusté nadávky a surové výèitky, co chrlily se na jeho maminku. Tøásl se úzkostí a horký pot ronil se mu z celého tìla. A jakási zoufalá rozpínavost hnala ho k výkøiku a obranì, aby se vrhl na toho èlovìka a maminky obránil, leè cítil zas hned svou malomocnost proti zlolajnì rozpoutané náruživosti. Modlil se, jak to umìl, a do polštáøe plakal. Jen jednou pootevøel oèinka, když hlas a pláè prudèeji zabouøily. Zhledl tu, jak maminka bosa v koutku stála, a hlavu dlaní podpírajíc, srdceryvnì štkala a celé její tìlo køeèovitì se pøi tom zmítalo; a zhledl zároveò, jak ustrojený, odkudsi se navrátivší otec se právì po ní rozehnal, strèiv do ní obìma rukama. Hošík vykøikl a ztratil pamì. Když se zase vzpamatoval, bylo úplnì ticho a lampa zhaslá. Zvenèí šeøilo jen pøitlumené svìtlo mìsíèné. Pøipadalo mu všechno, co se událo, jen jako divý horeèný sen. Pobledl na lùžko otcovo – tam se nic nehýbalo. Pohledl na lùžko matèino – i tam zdálo se všechno klidno. Avšak nikoliv. Jakýs podezøelý šustot zaslechl tu a divné zvuky, jako by se šelest prodíral skrz zaaté zuby, a brzo zas nìco chmátalo kolem sebe. Pobledl bystøeji a vidìl v šeru, jak nahá ruka – patrnì to byla ruka – najednou se vymrštila nad lùžko a celá peøina rytmicky zaèala sebou cloumati. Hocha jala veliká hrùza. Ty známky nìjakých tajemných dìjù pøivádìl do spojení s nedávnými strašnými výjevy. A když ty známky z postele matèiny neustávaly, pochopil, že se nìco dìje s jeho maminkou. Vyvstal... ach, jak vyvstal hrùzou zdržován... pøešel pokojem... jaká to byla ustrašená chùze... pøistoupil k lùžku matèinì. Hrùza šla z jeho maminky, z jejích ztrhaných lící, z vytøeštìných sklených zrakù, ze zaatých rtù. A tu zase sebou škubnuvší nahá ruka byla by ho málem zasáhla. Vzkøikl a výkøikem tím vzbouøil celý dùm. Nalezli matku v mdlobách, v køeèích a stìží jen ji pøivedli k sobì. Na tu noc hošík nikdy

nezapomnìl. (Co strašné ohromivé vidìní tkvìla mu neochabujícím dojmem stále v duši.) Od té doby zaèal se jaksi báti svého otce a neblahá tušení míti o celém životì. A když nìkdy zaslechl, jak lidé mluvili mezi sebou, že jeho maminka byla pravá muèednice, zaèal to od tìch chvil chápati, spojuje pojem muèednice se vzpomínkou na onen noèní výjev. – – To dnes náhle, s neobyèejnou živostí pøišlo mu na mysl, prodìlal znovu strašný onen obraz a srovnával s tím, co nyní vedle se dìlo. Jeho dìtské pøesvìdèení vzpíralo se tomu, bylo si vìdomo nìèeho nespravedlivého, nìèeho zloèinného a ukrutného proti jeho mamince, a èím více se titam tìšili, tím více celá jeho bytost zpátky po ní zatoužila. Jedinì teï jí se zabýval, celou svou nesmírnou láskou dával jí zadostuèinìní za spáchané køivdy, k ní chtìl, „kéž by tu byla ona, maminka,“ volal v nìm hlas, a maminka, maminka pronikalo celou jeho bytostí. A jeho touha neznala víc nemožností oni ohledù, nedala se udržeti; vášnivì se rozplakal a hlasitì jal se jí dovolávati. „Maminko, maminko,“ zaznìlo to pozdní nocí a pøekøièelo vedle smích a ples a polibky. Rázem tam všechno umlklo. Bylo chvíli ticho, jako by se poslouchalo, co to má znamenati, je-li to pravda; až pak najednou vyšla z pokoje macecha v bílém noèním odìvu, trochu rozhalena a s rozpuštìnými vlasy. Posvítila lampou, již mìla v ruce, hošíkovi v samou tváø. Vidìvši, že nespí, že on to køièel a poøád tak vede svou, vztekle se naò osopila: „Co zas máš! Již ani v noci nedᚠpokoje?“ Poté s ním pøíkøe zatøásla. Ale hošík nedbal pøíkazu, nedbal hrozby a: „Maminko má, maminko, chci k vám,“ volal tím úpìnlivìji. Jen k ní, k ní jediné, do jejích konèin tíhla duše trpící.

A nemohši nijak zabrániti tìm výbuchùm, zavolala paní z kuchynì Pepku, a chvìjíc se zlostí, pøikázala jí, a okamžitì vezme hocha do kuchynì, a propøíštì že se mu vùbec bude stláti v kuchyni. „Již ani v noci nedá pokoje. Postarej se, aby si pamatoval, že se má v noci dát spat.“ Pepka vycenila žluté zuby, chopila se hocha a jako høíèku usadila ho do své rozválené postele, zavøela pak dvéøe k pokojùm. Hošík poèínal si teï jako zoufalý. Maminky se poøád dovolávaje, stále vyvstával a nechtìl s Pepkou spát. Bylo mu tak protivino v té její vyhøáté posteli, ošklivost se ho zmocòovala. Ale Pepka pokaždé ho pøirazila zpátky, a když poøád upokojiti se nechtìl a jí nedal usnouti, vsadila mu ohromnou svou rukou na nahá zádièka nìkolik ran... Dovedla se již Pepka postarati, aby si pamatoval, že má se v noci spát. Následkem toho se jen stalo, že dìtská postýlka, døíve vždy jen podle lùžka nebožky maminky se nalezavší, pøešinuta byla trvale do kuchynì podle postele zrzavé Pepky. Stalo se to cestou zcela pøirozenou, z pøirozených pohnutek. Kdy se konèí lidská zloba? Pravím, kdy se konèí? Je nadìje, že ukojivši svou vášeò, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dál silou poøád vzrùstající, vše jí slouží za pohnutku, ve všem spatøuje zmocnìní k svým útiskùm... Strhla-li se nìkde na návsi vøava klukù, hned køièela mladá paní, chytajíc se za uši: „Že je to zas ten proklatý kluk?“ „A Pepka hned vybìhnuvši pøivedla hošíka, jenž kdes na zcela jiném místì tiše se choulil. „Vždy mì pøipravíš o zdraví, ty jeden mamlase,“ zasoptila naò mladá paní a hoch byl bit. Psi se rozštìkali.

„Že je to zas škádlí on,“ køièela mladá paní, popadajíc se za uši. Pepka pøivedla hocha, byl bit. Nalezl se rozbitý talíø venku pod žlabem. Byl hoch bit. A bzuèely-li mladé paní pøíliš mouchy, jestli jí nový žaket nepadl, jestli nebyla se svou podobou spokojena v zrcadle (i podle toho øídívá se ženská nálada), jestli se jí nákyp nezdaøil, neb nový román se jí nelíbil, anebo mìla migrénu – za to všechno byl hošík bit. Nebyl-li sám pùvodem všech nepøíjemných dojmù na mladou paní, byl aspoò vzdálenou nepøímou jich pøíèinou, byl mrakem její duše, závadou jejího uspokojení. Stìžovala si mladá paní jen na nìho, pøièemž vždy v jistém smìru nelibì, jaksi umuèenì potøásala rameny, což mìlo znaèiti: „Prosím vás, nedivte se tomu, jak nepøipraviti se o zdraví v takovém pøípadì. Vím to, že mne ještì do hrobu jednou pøivede...“ Zanedlouho byl mu i odìv vymìnìn. Za nebožky maminky nosíval krátké kalhotky, bundièku se zapínací pøezkou a botky s mosaznými špièkami. Nyní však chodil bos a na sobì mìl odìv z hrubého štruksu, již také roztrhaný a nespravený, a ještì se køižovala mladá paní, co všechno roztøíská a èlovìk jen aby se lopotil a všechno dal na nìho. Tak ze všeho pozvolna byl hošík vykostìn. Všeho zbaven, co stávalo døív. Tìlesné potøeby byly u nìho trestuhodnou zbyteèností, každý projev jeho duše zloèinem. Každé slùvko, pohled i pohyb ztrestán, napadla-li zrovna k tomu mladé paní chu, ano trestán býval i za myšlenky, kdykoliv chtìlo se jí u nìho je pøedstírati. Jen z nutnosti trpìn jako škodný hmyz, jenž však, jakmile se zjeví, hned se pronásleduje a zašlápne. Ano, o to zašlápnutí bìželo. Ponejvíce èas svùj hošík trávil na dvoøe mezi stodolami. Tam mu to bylo dovoleno. A mìli-li pøijíti hosté, již tak èasto za mla-

dé paní se dostavovali, tož jako se pøi takové pøíležitosti smejèí a poklízí, byl on nejdøív ze svìtnice zahnán. Avšak jinam-li si odešel, nìkam na náves nebo mezi sousedy, hned byl za to trestán, že se toulá. Jedinì ten koutek mezi stodolami a kùlnami byl mu tedy dovolen a stal se mu celým svìtem. Zaèasté dlouho do noci zde meškával, a nikdo se po nìm neshánìl, ani aby mu dal veèeøi, ani aby ho uložil do postýlky. Jediným soudruhem bývalo mu povržené kuøe. Nedivte se, nesmìjte se, byli-li jste dìtmi. Obì ty bytosti povržené jako by pudem se nalezly. Pocítily, že mají nìco spoleèného, shledaly, že dostaèují svým zájmùm. A pøivykly na sebe jako druh na druha stejného povolání a osudu. Každý mìl ze svého pøátelství nìjaký prospìch; kuøe nalézalo u nìj ochrany a péèe a hošík, jakkoliv pøed jeho nepøáteli kuøe ho ochrániti nemohlo, nalezl aspoò nìkoho, v nìmž našel pøítulnosti a v opuštìnosti náhrady. Snad obì ty bytosti byly zároveò nešastny i v jiném smìru, ve smìru vlastní zodpovìdnosti, jak se to dnes pojímá. Byly snad z onìch povah, jež odstrèeny a na sebe odkázány nedovedou se pøizpùsobiti tìmto zmìnám a nemají schopnosti a síly jíti svou cestou, pohromám se vyhýbati a prospìchù, jaké vždy se naskytnou, obratnì používati. Hle, štìnì! Vzato od èubky matky do cizích míst, naøíká, ale již v nìkolika dnech zaèíná chovati se jako starý pes. Jako by postihlo, že je odkázáno samo na sebe. Vyklepe si vydatnì srst a uléhá po zpùsobu psù dorostlých. Samo shání se po žrádle, smìle si je vymáhá i proti psùm daleko starším se postaví. Samo se ohlíží po pøíhodném místì k odpoèinku, opatrnì se vyhne šlapajícím nohoum, hraje si jen s psy, o nichž ví, že mu neublíží, a dovede uniknouti vèas výprasku. Vùbec zaène žíti, opravdovì žíti, jak to nese svìt, a na jeho bezstarostném, hloupém

a smìšném štìnìèím oblièeji vážný rys se ukládá, je to dobøe pozorovati. Nikoliv oni, hošík a kuøe. Èím více o nì bylo ukládáno, tím více trpìli, èím více jim odpíráno, èím více pokoøováni, tím více strádali. Nebylo u nich síly výbojné, a jestli pohroma jim hrozila, spíš sami se do ní øítili, než aby se jí vyhnuli. Byli jako rákosí, jež tím níž se ohýbá, èím silnìji vichr duje. Povahy takové vydány jsou všanc neúprosné zkáze. Leè není to jejich vinou, ale jejich osudem... Tím utrpením nepøetržitým a nevýslovným dìcko zjevnì a rychle chátralo. Sláblo jeho tìlíèko i duše. Jeho líce jal se zastírati šedý profialovìlý nátìr, oèi se mu kalily a zapadaly, rtíky samovolnì se mu tøásly tím známým zpùsobem, vlastním každému utrpení. Vùbec na celém tìle úžasnì zhublo. Smysly pak jako by mu tupìly. Hledìl a nevidìl, poslouchal a neslyšel. Nepochopil, co od nìho se žádalo. Jen díval se nìmì a vyjevenì tìma kalnýma a zapadlýma oèima, jako žába, na niž jste šlápli. Víc neplakal, víc se neozval, a s ním dìlali, co chtìli. Byl jako bez citu a pamìti. A Pepka øíkávala, že kluk „troubovatí“, že je èím dál vìtší zarytec, a bylo to jen záminkou k novým nekoneèným pøíkoøím... Poslední kapitolky dìtského románku nastávají. Jednáli se o dìtský román, nelze v nìm hledati podivuhodnì zauzlených a obratnì upravených dìjù a také ne hlubokých, mocí rozumu vymezených psychologických zjevù. V románku dìtském nemohou se nalézti vlivy silné vùle, jež by své podmínky ukládaly na vnìjší údaje a imponovaly tak svìtu i pøírodì. Nenaleznou se v nìm otøásající scény vyvinutého rafinovaného citu, žádné vypestøené situace ani vybroušené salónní dialogy. Vùbec všech tìch estetických èinitelùlákadel, jimiž smysly se mají pøíjemnì vzrušiti, dìtský román postrádá. Zabývá se dìtský román dítìtem. A dítì – to pros-

té a naivní jako polní kvìt. Ovšemže, jsouc podobno polnímu kvìtu, má jako on rovnìž hluboká svá tajemství. Však tu je zase pøíèina, proè dìtský román, dítìtem se zabývaje, ani nemùže míti nahoøe vytèených estetických pøedností. Prostota jich nepotøebuje a k vystižení tajemství zase nestaèí. Bývá proto dìtský román tak prostý, smìšný, drsný i naivní, jako je tento. Musí se v nìm pøetøásati vìci, jež jsou tak malicherny a bezvýznamny u èlovìka vzrostlého, ponìvadž právì pøi nich dìcko má své radosti anebo trudy. I pøicházejí v nìm slova nemotorná, výrazy nedostateèné, obraty kupodivu nevtipné. Psychologické pohnutky a logické závìry jsou pak takového rázu, že nad nimi nìkdy èlovìk, jenž nepamatuje na vlastní dìtství, musí se ušklíbnouti, jindy jim prostì nevìøí. A tajemství, zmínìná tajemství dìtské duše, kde jsou ta? Jedinì nepøímo lze je naznaèiti a mezi øádky ukázati jejich stopu. Leè nic více, jsouc to tajemství právì tak hluboká jako ostatní tajemství všehomíra, k jejichž pochopení rozum rovnìž nepostaèuje. Takže zùstává již nemnoho dopovìdìti. A právì jest to tak prosté jako všechno ostatní. pivot se pohybuje ve stejných kolejích; jsa na nì jednou zavleèen, tíhne po nich neúprosnì dál, by se i zdálo, že se z nich poøád vymyká a jinými smìry stranou uniká. Tyto cesty stranou, to stálé se vymykání, ta tø횝ka nesená proudem, jsou právì oním smìrem, jímž osud vleèe nás k tomu cíli, u jakého chce nás míti. To, co zdá se, že je uniknutím osudu, to je s ním nejvìtším sblížením; a kdo myslí, že osudu nijak zavzdoroval, vymkl se mu èi jinak sebou naložil, ten právì jen vìèný, neúprosný osud naplnil... Hošík zaèal churavìti. Ne aby popadl ho prudký znatelný záchvat nemoci, na lùžko upoutal a bylo potøeba snad lékaøe a lékárny (bez nichž v našem èase vùbec stonati se nedá) –

ostatnì toho by se mu bylo za nynìjších pomìrù tak hned nedostalo –, nýbrž jeho stav pøecházel v jakousi strnulost a jímala ho celková tìžká mdloba. V noci se nesmírnì potíval. Za to ovšem zakoušel ony dvojsmyslné narážky. Leè již pøi nich se nerdìl a nestydìl. A stalo se cokoliv, vždy jen bázlivì rozevøel rty a prudce vdechl, jako by pøi všem juž jen mìl ten zájem a obavu, aby ho nebili, a vlastnì už ani to ne, oddávaje se vùbec jakýmkoli nutnostem. Chorobnost pokraèovala. Jednoho dne nemohl koneènì víc slézti z postele. Když ho ráno Pepka budila, zhruba strhnuvši s nìho peøinu, rozevøel jen na ni široce oèi, zatøásl bradou a nevstával. Pepka jím zatøásla. I chtìl povstati hoch, leè povyvstav hned zas klesl, hmataje rukama kolem sebe po jakési opoøe, a jen brada se mu poøád tøásla. Bylo to smìšné a k zlosti zároveò. Pepku to také koneènì dopálilo a chopila se ho a postavila prudce na nohy na podlahu, tím zpùsobem, jakým døevìní panáci, vynešeny rukou komediantovou, staveny bývají na prkna loutkového divadla, zprudka a s pøiražením. Hošík zamyklal nohama, zakroutil se a padl naznak na ruèky. S vytøeštìnýma oèima díval se tak vzhùru na Pepku, jako by ještì èekal, kdy mu za to nabije, a tou bradou neustal potøásati, jako by chtìl øíci: Nu, vždy vidíte, že nemohu, ale bijte pøec! Pepka se trochu zarazila, pomohla chlapci vstáti, a pøesvìdèivši se nanovo, že se chlapec na nohou neudrží, vysadila ho zpátky na postel. Hoch zas hned usnul a zatonul celý v potu, jako po nesmírném vysílení. Jakmile páni vstali, Pepka jim s jakousi ironií oznámila, že hoch není „na place“, že ani vstáti nemùže. Pán mlèel, poèínaje si, jako by ani neslyšel, ponechav již dávno všechny záležitosti stran dítìte vùbec na starost své paní. Ta nedobøe

vyspalá utrhla se na Pepku, zdali to kluk nedìlá jen komedii, a že by mu v tom pøípadì sama pomohla na nohy. Pepka zavrtìla hlavou. „Není to s ním opravdu pìkné,“ pravila. Paní se na ni pátravì podívala, a jako by náhle vzrušena tajnou nadìjí, zmìnila hned mrzutou tváø v pøívìtivý výraz a pravila: „Ale jdi?!“ Pravila to radostnì a nedoèkavì. Hoch nebyl ztrestán za to, že stonal. První dny bylo snadno ošetøiti nemocného. Nechali ho totiž ležeti, nestarajíce se o nìho. Nebo co mu dávali, zamítal; nechtìl jísti ani píti, a co by byl chtìl, nedali mu zas oni. Jen za podmáslí jedné chvíle bojácnì a chraptivì požádal. Postavili mu ho džbánek a zase nebrali k nìmu pražádného zøetele. Hømotili jako jindy, neumíròovali se v øeèi. Nepøevlékali ho, netázali se po jeho potøebách. Dál to ale bylo hùøe. Veškerá životní èinnost hochova užasnì zemdlívala. Nebyl si již skoro nièeho vìdom, co se týèe tìlesných potøeb, a byl i jinak tak sláb, že naprosto nemohl vyhovìti tomu, co slušnost žádala. Dali pod nìho režnou plachtu, sloužící døív na vùz, a jeho postýlku odšoupla Pepka do nejzadnìjšího kouta; šel totiž z nìho opravdu puch. A zaèal vrhnouti a nemìl ani sil, aby vùbec hlavu pozvedl, stranou ji naklonil, nýbrž zrovna po bradièce a po prsíèkách stékaly mu øídké zelenavé šlemy. A semknutá maje stále oèinka, hlavu nazad vztaženu, ruce na naduøelém bøíšku zaaté, a jsa hnisem pokryt, jejž nikdo nestíral, poskytoval trapný, omrazující pohled. S hnusem se ovšem od nìho odvraceli domácí lidé. Hošík však stonal jako dospìlý, schopný sebezapøení. Vùbec si nestìžoval, slùvka nepronesl o nìjakém strádání, jako by vìdìl, že to tak musí být. Jen nìkdy se ještì ozvala nìjaká

potøeba života; krk jal se natahovati, ztìžka rozevøel oèinka, zatìkav jima nìkam do okolí, ústa se mu sešpulila k jakémus polykání a sliny se mu z nich ronily na bradu. Leè potom zas oèka zavøel, dozadu klesla mu hlava a na bøíško pøimkl pìsti, zpìt zašed do ponurých svých mrákot a sebezapøení. Paní, aby se vyhnula všem nepøíjemnostem, nešla vùbec do kuchynì a dala rozevøíti v pokoji zabednìné dvéøe, vedoucí do sínì, aby se nemusilo choditi kuchyní. A bylo stále hùø. Jednoho dne pøišla zase Pepka k paní, oznámila jí, co se dìje, a radila, aby byl zavolán lékaø. Paní poèala se køižovati – takové náklady –, leè uznala dùvody Pepèiny, že kvùli lidem je to potøeba; jinak by se ani o tom ona (Pepka) nebyla vùbec zmínila; kdož by mìl podobnì zbyteèné drahé ohledy. Dìcko nejdøíve bylo omyto, pøevleèeno, dáno do jiných peøin, jeho postýlka pøenesena do pokoje. Pepka všechno sama obstarala dosti dobøe, snad vzhledem k tomu, že jí za to paní slíbila nový hedvábník. Pak povolán lékaø. Pomìry ošetøení dítìte musely naò èiniti nejlepší dojem. Vše bylo tak èisté a úpravné, domácí lidé poøád obcházeli kolem lùžka, nìco pøinášejíce a odnášejíce, jakoby jedinì zaujati nemocným, a mladá paní sama podpírala hlavinku hošíka. Lékaø, pohlednuv na hocha, zamrkal oèima. Pojav ho pak za ruèinku, ptal se ho nìžnì a zvolna: „No tak, copak je ti, hošíèku, povìz mnì to?“ Hošík neodpovìdìl. Lékaø se tázal znova, právì tak nìžnì, ale dùraznìji, hladì jeho tváøinky. „Co?“ vyhrklo z hocha ustrnule. „Co je ti, ptal jsem se.“ Jedno hošíkovo zalepené oèko se pootevøelo a pohledlo s chvatem na lékaøe. Rtíky pak zaèaly se pohybovati, hrdél-

ko se zavlnilo a chraptivý zvuk z nìho vyšel, pak poøád ta èinnost se jevila, jako by mnoho a mnoho chtìl hošík toho napovídati. A koneènì jediné jen slùvko místo nekoneèné, zdrcující zpovìdi pøišlo k výrazu. A bylo to nejpøípadnìjší. „Nic,“ zažalostnil zpìvným, povýšeným a protrhaným hláskem a semkl zase oèinko. Pepka šouchla loktem mladší dìveèku. Mladá paní pak významnì pohledìla na lékaøe, zatøásla rameny a pøejela si oèi šátkem, jako by chtìla naznaèiti, že je to s ním jednak tìžké, jednak smutné. Lékaø pak hocha proukal, poptal se na nìjaké okolnosti, zavrtìl hlavou. „Všechno je tu marno. Takhle do nìkolika dní. Snad mùžeme mu pøedepsati jen nìco pro ulehèení.“ „Myslíte?“ pravila na to paní jako ulekanì, ale tak chvatnì a živì, že asi sama si to nepøála. Pak truchlivì svìsila hlavu. Pøi odchodu podotkl lékaø, že více již ani nemusí pøijíti. Byly pak vìci uvedeny do starého poøádku. Èisté prádélko nahraženo starým zneèistìným, bylo použito bývalé staré plachty vozové, pod hlavu místo podušky dán byl žínìný polštáø, na nìmž spával panin pudlík, a nemocný pøenesen zase do kuchynì do nejzazšího kouta. Pro nìkolik dnù není tøeba již nijakých zvláštních pøíprav. Mladá paní klesla vysílená na køeslo, vzala hofmanských kapek a èelo dala si tøíti kolínskou vodièkou. Pak vùbec si zakázala veškerou zmínku o dìcku, dokud by nebylo nìco zvláštního. Co tím zvláštním mínila, neznámo. Zrána pøišla zase Pepka k mladé paní. S nastrojenými rozpaky a velice rozvláènì oznamovala jí, že dál nemá náturu, aby byla s nemocným pohromadì. Každý by z toho musel

onemocnìti. Také nikdo dnes o snídaní nevzal do úst, èeládka mruèela. „Takový puch z nìho jde,“ dodávala šeptem, svraštivši oblièej. Paní pozvedla hlavu vzhùru, vytrvala tak chvíli. Pak se rozèilila z nìjakého všeobecného pesimistického stanoviska, pøièemž støídavì a jednotvárnì kvílela, žehrajíc na osud. Na Pepèinì tváø i bylo znáti rozhodnutí, že všechno vyslechne až do konce, a ostatnì, že tak uèiniti je povinna. „Mùj bože, co teda s ním?“ otázala se mladá paní, ku kteréž koneèné vlastní otázce ono kvílení mìlo býti pøípravným úvodem. Pepka pokrèila ramenoma. „Tedy to již nìjak opatø... a jen mì netrap; vy všichni mì tolik trápíte.“ Pepka rozumìla, že se jí to netýèe, ani tìch všech ostatních, nýbrž že se to vztahuje jedinì k hochovi. Proto rameny zas jen pokrèivši, o tom trápení se ani nezmínila a hned odvìtila k vìci: „Ale jak? Tam zùstati nemùže na žádný pád. A na pùdì taky ne,“ pøipojila chvatnì, aby sama pøedešla tornu, co jistì by mladá paní nyní navrhla. „Nikdo by tam pak spát nemohl. Èeledín by radìji odešel, jak se vyjádøil.“ Mladá paní se znovu rozkvílela. Pepka zase ji trpìlivì vyslechla. A celá ta komedie mìla býti jen úvodem ku rozhodnutí, jež mladá ženština i Pepka již v mysli dávno mìly. Vìdìly také, co obì navzájem si myslí a jak to dopadne. Leè že to rozhodnutí mohlo míti všeliké nepøíjemnosti vzápìtí a bylo tak surové a neslýchané, jak obì si byly dobøe vìdomy, skrývaly je, žádná z nich nechtìla je první vysloviti a nìjakou zodpovìdnost pøejmouti. A tím kvílením o protivenstvích a svízelích ži-

vota chtìla mladá ženština pøipraviti náladu a sobì i svìtu namluviti, že jinak se zde nedá èiniti. Byla hrána ještì chvíli taková komedie. Všelicos navrhovala mladá paní, o èem vìdìla, že nepøijde vhod a není možné, a Pepka také tvrdošíjnì zamítala. Koneèné do pláèe se dala mladá paní a vzlykajíc pravila k Pepce: „Já vím, že jsi moje nejvìrnìjší služebnice. Budeš již sama nejlíp vìdìti, co zde dìlati, a žádný rozumný ti to nezazlí. Jdi tedy, opatø to podle svého – a již jsem jednou ušetøena, mùj bože, ušetøena! Já se ti již odmìním, vždy mì znáš.“ Zde mladá paní jednou rukou zakryla si oèi a druhou poøád nìco zamítala. Pepka ještì postála, pomnula si pihovaté èelo, pocuchala se ve vlasech, jaksi uštìpaènì po’ hlédla na paní a odešla. Nemocného hošíka i s vozovou plachtou i s žínìným polštáøem po pudlíkovi hned nato pøenesli do kùlny. Zde v koutì nastlavše slámy, upravili mu jakési lože. Ještì trochu polštáø upravili a hocha pøikryli. „Budeš tu ležeti jako král,“ pravil konejšivì èeledín, spustiv pøes bradu proud slin. „A teï rychle odtud,“ pravila a otøásla se Pepka. V kuchyni se všechno vymylo a vykouøilo jalovcem, postýlka byla rozebrána a vyhozena. Pepka musela vypíti hrneèek èerného kafé s rumem a èeledín vykouøiti aspoò tøi fajfky vojenského tabáku za sebou, aby „pøišli na jinou náturu“. Mladá paní jako by zmládla, vdìènì pohlédla na Pepku a zase nìkolikráte význaènì opakovala, že jí to nezapomene... Jsi tedy sám, vykostìn a zavržen, hochu ubohý tam, kde jsi býval chloubou a útìchou duše mateøské, nedopøáli ti v strastech tebou nezavinìných jiného útulku než v kùlnì na slámì. Týrali tì, rvali, posmìchem zavrhovali, moøili hladem a bitím,

a když jsi klesl pod tolikerými útrapami, budíš jejich ošklivost. Proto takto dovršili dílo své. Jsi tedy sám, zápase se smrtí a objat mrákotami. Jedinými svìdky tvé agónie a tvými tìšiteli jsou ty neživé, zející pøedmìty, dokola rozestavené. Tu jest tvùj celý svìt. A ostatní svìt se svými pøedstíranými zájmy, s tolikerou šalbou a nenávistí, s tolikerým sebevìdomím a zlolajnými úmysly, útisky slabých a silných vynášením, se všemi svými snahami podlé troufalosti a zatvrzením srdcí – již s tebou nemá nic spoleèného. Teï honosí se a raduje se, že se tì pozbavil, že tam víc nebudeš pøekážeti, že nebudeš na závadu pusté smyslnosti. Ale andìl smíru kyne ti v mukách tvých. Spìješ k oné svrchované, vyrovnávající pravdì, jíž ještì nikdo nepøelhal, a ta pøinese ti úklid vìèný a zadostuèinìní. Tvá mroucí dušinka nezatouží zpìt do onìch kalných míst neb sféry jiné, nekoneèné jasem a blaženstvím, nedozírno ráje za to ti kyne. Andìl smíru ti kyne, již tì jímá ve své peruti sladké a konejšivé... Tento den vùbec podivný mìl prùbìh. Tento den také nezvykle se zakonèil. Nastal jeden z onìch veèerù, jež mívají tak mocný vzrušující vliv. Vlastnì byl to jen západ slunce, jen nìkolik chvil vzrušujících vlivù. Jako by to bylo po znojné bouøi. Množství zjitøených par zalilo západní obzor. Bylo je vidìti, jak pobíhají po obloze a kvapem pøelévají se pøes obzor, jak tvrdì žhnou a jakýmisi jizlivými, hrozivými tvary dští k ztemnìlému zenitu. Jako nekoneèný vìjíø proniká jimi sloup øítících se paprskù a paprsky ty, rozšiøujíce do všech konèin oslepující rudou záø, samy zdají se tmavší oproti tomu žíøení par a nebeských ohòù. Zatím i oblaky mezi zenitem a východními kraji, dosud tmavé a zapomenuté, zasaženy byly ohnivým rozlivem. A poøád není konce impozantnímu svìtelnému závodìní. Nové tvary, nové

dálavy se osvìcují, již naplnìna jsou celá nebesa slávou svìtla, a prostor zemì sám zdá se stlaèen a sevøen a ustupovati pøed jedinì zavládnuvším vlivem jeho. Tu dole jaksi stísnìné pochmurné šero. V nìm jednotvárnì nìkde nad cestou víøí hmyz, nìjaký hovor zcela obyèejnì si vede, žáby pustì volají a èísi chechtot urážlivì zní z ústraní. Až náhle, jako bleskem vzedmuto, i šero pøi zemi se osvìtlilo a jakoby do nekoneèna postouplo. Tak význaèno vše se jeví! Všechno, všechno zažíøilo a odlesk ještì sytìjší, ještì rudší všeho, odlesk jaksi vzhloubený, utkvìl rázem na všem. Týž hmyz nad cestou, týž èlovìk, co tu šel, totéž stavení, prve tak nevýznaèné, všechno zaplanulo a nabylo vzhledu divnì mystického. I ty zvuky pusté a prázdné, co bylo slyšeti, jako by zdrojem svým povystouply a rozsáhleji zaznìly, až vzduch se jimi chvìl. I v samy zemské hlubiny zdá se vnikati svìtelný rozruch, jaksi je rozvíraje a odhaluje. Buší srdce èlovìku, zachvacuje se oko, duše se dotkly mystické vlivy... Ale i jinak, aèkoliv se zøetelem docela jiným a malicherným, podivnì se skonèil tento den. Jako by všechny údaje, a na nebi, a na zemi, dosahù velkých i nepatrných, lidí i zvíøat se týkajících, téhož byly pùvodu, v témž vlivu vzrušených sil vznikajíce a k nenadálému významu se povznášejíce... Mladá paní ležela v pokoji na pohovce s obvázanou hlavou. Na okna zalehal právì plnou silou odlesk západu, pronikaje jimi až do nejzazších koutù pokoje. A hle, tu pøišlo pod jedno okno kuøe a hlasitì zakøièelo. Pak znova, mnohem silnìji, až sebou mladá paní trhla. Bylo v tìch zvucích nìco nezvyklého, nìco jaksi nezvíøecího, èím každý musil se upozorniti. Kuøe køièelo poøád, a mìlo to ráz patrného kvílení, zvíøecí zoufalosti. Paní vyhlédla oknem. Zrovna proti ní na povýšeném drnu stálo kuøe mrzáèek. Natahujíc krk, potøásajíc køídly s øídce vyniklými brky,

ošklivé a rozježené, ono tak køièelo, a smutná jeho oèka proti oknùm hledìla. Paní jakási ustrašující nejistota a zmálatnìlost jala pøi køiku ošklivého zvíøete. Byl to neodbytný, vyzývavý, na nìco urputnì upamatující køik. Zaøinèela po oknech mladá paní, vzkøikla plašivými zvuky, ale tím více ozývalo se kuøe. Pøes jeho èerný, zježený høbet svezl se rudý intenzívní odlesk. Jako bronzem zasvítilo tìlo zvíøete: A jako by zrovna pocítilo ten vliv, zamávalo køídly, dokoøán zobák rozevøelo. Vyznìl pronikavý vøesk jakéhosi úžasu a hrozby, ze všech nejsilnìjší. Paní napadlo, že to èerné kuøe je zvíøe tajemné, že jeho køik má vìštebnou moc, že vìstí nìjaké neštìstí nebo smrt. Popadla ji svrchovaná hrùza. Pøíšerný byl vskutku zjev kvièícího, osvìtleného zvíøete. Ano, hrùza popadla mladou paní a odtrhla se zdìšenì od okna. Pak se jí ale náhle zmocnil sžíravý vztek nad vlastní slabostí a drzostí toho tvora. Pøivolala kdekoho. „Slyšíte,“ sípala. „Hned mnì toho zmetka chyte a zaøíznìte. Pryè s ním, pryè!“ Dìveèky se rozbìhly za kuøetem. Stejnì se ozývajíc a stejnì osvìtleno, jako by zvuky i svìtlo prchaly s ním, ubíhalo pøed nimi. Chtìly mu nadehnati, zbìhlo z jejich kola. Hnaly je kolem stodoly, kolem stohu slámy, kolem hromady døíví, již Pepka po nìm sahala, ale uniklo. Vždy uniklo. Zbìhlo zpátky na dvùr, zpátky pod okna, stále mrskajíc oèima stranou, kde by byla spása. Zvuky a svìtlo s ním. Zdola pøibíhá èeledín. Pod jeho ohromnýma botama duní témìø pùda a kožená zástìra mu tluèe o holinky. Dìveèky køièí, jedna se vrátila, aby nadbíhala, jedna pøiskoèila blíže k èeledínovi, aby kryla ústup stranou. Èeledín sám žene kuøe ze všech stran obemknuté úzkou jedinou cestou ke kùlnì. Tam je døevìný pøístavek, z nìhož kuøe jim neunikne. Postøehlo kuøe nástrahu, zakleslo

celým tìlem, zapištìlo, prsíèkama schýlilo se k samé zemi a jako hádì se po ní plazilo, tìkajíc po nìjaké záchranì. Již dopadla podle samé jeho hlavy tìžká bota èeledínova, èeledín sám s mòouravým radostným vzlykem je chytal za konec peruti, dìveèky pøibíhaly v úzkém kruhu a hlasitì se smály. Kuøe sebou škublo s napìtím všech sil... a hle, zoufale se stísnivši, mohlo vklouznouti pod vrata do kùlny... Ticho tu bylo, šero a samota. Jen zvenèí znìl sem ohlas klení, šrámání po vratech, nìjaké úrady. Pak bylo slyšeti Pepku. „Tam za ním nepùjdem... (pokraèováno šeptem). Zítra mrchu také dostanem.“ Všechno se vzdálilo. Tøesouc se a v uøícení zobáèek bezvolnì otvírajíc, chvatnì tlaèilo se kuøe od vrat. Slepì prodíralo se mezi nahromadìným papírem, mezi hadry, bednami a døívím. Dostalo se v nejzazší zákoutí. A poøád necítíc se bezpeèným, ohlédalo se po nìjakém jistém útulku. V koutì byla rozhozena otep slámy. Do té slámy rychle zalezlo. Lezlo, vydíralo se na povrch. Náhle radostnì zatípalo a bezmezné ulehèení nastalo jeho zvíøecímu srdci... Tak se sešli zas. Stejnì žili, stejnì trpìli, týmž osudem svedeni. Jsou zas pospolu, aby pospolu dotrpìli. V tìchto chvílích oživlo rovnìž pusté zákoutí. Z lišt vnikal také sem záøivý odlesk veèerní. V øady vzdušných svìtelných veøejí nastavìla se intenzívní rudá záø. Kam zasáhla, všechno rázem obživlo. Nový svìt, fantastické tvary vyvstávaly pod jejím dotekem, nic jí neušlo, nic neopomenuto. Svìtelné veøeje nabývaly rozmìrù, úbory jejich podivnì se mìnily; prostor zdál se jimi pozvìdán, mželo to všady jako kovový øeøavý prach. Celá øada jich posléze vzestoupila na slamìné lùžko. To nebyla nyní sláma a na slámu nekladla se to tváø v agónii. Byl to

zcela jiný, jakýs záøný mystický zjev, vpojující se v to zápolení reflexí svìtla a s nimi se druže. A stále nové rudé pøívaly draly se tam lištami jako tok vzedmutých vod. Svìtelné veøeje nabyly koneènì nejvyšší své intenzity, krvavì zaplanuly. V jejich stopách nabylo tu všechno takové kovové urèitosti a mrtvá hmota jako by vzburcována k životu. Slamìné lùžko v koutì vznítilo se jakýms plamenným oblakem a v nìm andìlsky, jako bytost z nebes, zazáøila dìtská tváø. Povylezlo kuøe, rozhlédlo se, jemnì zašvíøilo, a pøitulivši se k dítìti, zavøelo blaženì oèka. Dítì se pousmálo, jemný vzdech jakéhosi usmíøení zalinul z andìlských jeho rtù. Pak svìtelné veøeje náhle poèaly hasnouti. Mystické to oživení rychle møelo, rozlehlost prostoru slehla se takøka rázem, ochabla vzrušená síla svìtla a nastoupilo zase pochmurné strašidelné šero. Byly to zas v kùlnì papír, hadry, døíví a staré bedny. A byla to v koutì zas jenom pouhá sláma a na ní v agónii dìtská bytost s nahýma potøísnìnýma prsíèkama, køeèovitì se pozvédajícíma, k nimž tulilo se ošklivé èerné kuøe se zobáèkem nìmì do peøí zatknutým... Ticho! Matka jde si pro dìcko. Byla hluboká neprùhledná noc. Myši temnì drásaly se po kùlnì. Povstalo tu dìcko na lùžku. Vidìlo v tmì a slyšelo v tichu smrtelných svých mrákot. To byla ona, již vidìlo a slyšelo. Vztáhlo ruèinky do tmy, po jasném jejím zjevu z temnot vystupujícím vztáhlo ruèinky. „Maminko!“ zašeptaly mroucí rty zvukem opanovavší svrchované nadìje. Ticho zas; matka dìcko si vzala. Kuøe se znepokojilo, zatípalo a úžeji se pøisunulo k mrtvému dìcku. Venku se již šeøilo. Byl to zasmušilý, hluboký úsvit ranní blížícího se podzimu. Odrážejíc se od tmavé, zmodralé a ještì

nízké oblohy, prosvìcujíc øídkým jakoby odstøelujícím se leskem z východu a zdola nabírajíc prázdného zasmušilého odstínu, nabyla krajina vzhledu rozervaného mramoru. Tonulo všechno v jakémsi tajuplném olivovém zášeøí, jitøními mlhami ovátém. Zaøinèel po silnici vùz. A na voze køièí zástup zpitých lidí, mávají rukama a chechtají se. Jedou kamsi na jarmark. Vpøedu chlap divì a bezustání bije do koní a nìjaká mladá zpustlá ženština necudnì sápe ho za odìv. Zmizeli v mlze. –