Johnovi za naše nádherné děti, za ty šťastné roky, nejlepší léta mého života a vzpomínky, které budu navždycky hýčkat, a všechny dary

Mým úžasným milovaným dětem Beatii, Trevorovi, Toddovi, Nickovi, Samovi, Victorii, Vanesse, Maxxovi a Zaře. Jste ty nejzářivější hvězdy na mém nebi, jste moje naděje, moje sny, moje nejkrásnější vzpomínky, zdroj mé lásky a smíchu, jste moje radost… můj život. Z celého srdce a s láskou maminka/DS Johnovi za naše nádherné děti, za ty šťastné roky, nejlepší léta mého života a vzpomínky, které budu navždycky hýčkat, a všechny dary. S láskou Olive A s vřelou vzpomínkou na Sammmyho Ewinga, milovaného přítele a výjimečného chlapce, nikdy na tebe nezapomeneme! Navždycky zůstaneš v našich srdcích, i když už tančíš mezi hvězdami! Navždycky s láskou „Black Mom“

Vzácné dary.indd 3

12.10.2016 14:36:34

1 Timmie Parkerová seděla u pracovního stolu s jed-

nou nohou pod sebou. Ve stresu, který v ní s postupujícím dopolednem narůstal, si stáhla dlouhé blond vlasy gumičkou do ohonu a kolem poledne už za ní měla zastrčené čtyři tužky a jednu propisku. Pod čistou, ale pomačkanou kostkovanou košilí s vyhrnutými rukávy jí vykukoval nátělník, na nohou měla potrhané džínsy a tenisky značky Converse a byla nenalíčená. Po otci zdědila vysokou štíhlou postavu. Měřila metr osmdesát naboso, bylo jí devětadvacet a měla magisterský titul z Columbia University v oboru sociální práce. V současné době pracovala pro nadaci, která sháněla bezplatné nebo levné ubytování pro vybrané newyorské bezdomovce, a od šesti ráno seděla v kanceláři, protože jí práce přerůstala přes hlavu. Na stole se jí vršila hromada nevyřízených spisů. Ráda by našla domov pro všechny, ale věděla, že pokud bude vytrvale naléhat na státní instituce a ostatní orgány, na které se obraceli, v nejlepším případě najde domov pro jednoho dva vhodné bezdomovce. Termín „vhodný“ byl jen pracovní a označoval ty, co potřebovali pomoc nejnaléhavěji. Byl parný červencový den a jako obvykle nefungovala klimatizace. Timmie už teď tušila, že před sebou má den, kdy jí nic nevyjde, jak by si přála, a pro klienty, kteří se ocitli v zoufalé situaci, bude mít samé špatné zprávy. Její pracovní náplní bylo lidské neštěstí. 5


12.10.2016 14:36:34

Neustále se rozčilovala nad tím, jak je svět nespravedlivý a jak těžko se pomáhá těm, co to potřebují nejvíc. Od dob svého dospívání toužila zachraňovat lidi bez domova. Byla obětavá a soucitná, ale měla výbušnou povahu. Už jako mladá holka vedla u večeře rozhořčené tirády na téma sociální nespravedlnost. Celý život se s tím snažila něco dělat. Timmie Parkerová se jen tak nevzdávala a pro ty, jimž sloužila, pracovala neúnavně do roztrhání těla. Neopouštěla je ani potom, co jim našla bydlení. V malých, skromně zařízených státních garsonkách se ocitali v izolaci a hrozila jim samota, zoufalství a sebevražedné myšlenky, jelikož přišli o podporu, na kterou mohli spoléhat na ulici. Timmie měla spoustu skvělých nápadů, jak jim pomoct, ale nikdy nebylo dost peněz ani lidí, kteří by byli ochotní pomáhat. V době ekonomické krize se muselo šetřit i na programech proti chudobě, soukromých nadačních fondů ubývalo a vládní úředníky podobné problémy nezajímaly. Timmie bezmocně přihlížela, jak její klienti rok nebo i déle čekají na zařazení do bezplatných detoxikačních programů anebo na přidělení místa, kde by mohli bydlet, a připadala si, jako by se snažila vybírat vodu z oceánu náprstkem. Ženy na ulici na tom byly ještě hůř než muži a v azylových centrech se nezřídka stávaly oběťmi násilí. Každý den se prala s úředním šimlem a pomáhala lidem vyplňovat žádosti o invalidní důchod i nové doklady. Měla slabost pro teenagery, i když ty nebylo tak těžké začlenit do programů pro mladé ve městě a byli vynalézavější, pokud šlo o přežití na ulici. V poledne za sebou měla schůzku se šesti klienty a odpoledne ji čekalo dalších dvanáct. Málokdy se jí podařilo odejít z práce před osmou nebo devátou večer, někdy tu zůstávala do 6


12.10.2016 14:36:34

půlnoci a ráno přicházela s velkým předstihem před začátkem pracovní doby. Žila svou prací a v současné době jí to úplně stačilo ke štěstí. Během studií na univerzitě žila s mužem, který ji podváděl s nejlepší kamarádkou. S dalším přítelem se zasnoubila, a ten jí byl také nevěrný, i když jeho bokovku tentokrát neznala. Rozešla se s ním a od té doby všechnu lásku, vášeň a energii věnovala své práci. Už dva roky byla sama. Často si stěžovala, že ženy z jejich rodiny pronásleduje smůla. Mladší sestra Juliette měla neutuchající slabost pro zkrachovalé existence. Pokud to šlo, ždímali z ní peníze, využívali její dobroty a laskavosti, a jakmile z ní dostali, co se dalo, odkopli ji kvůli jiné. Jediný, koho to pokaždé překvapilo, byla Juliette, jež obvykle několik měsíců proplakala a pak si našla stejného mizeru. Matka Véronique dvacet let po rozvodu stále milovala jejich atraktivního šarmantního otce, a ještě toho notorického záletníka podporovala. Zjistila, že ji podváděl po celou dobu jejich manželství, jež nakonec skončilo kvůli třiadvacetileté supermodelce. Po ní následoval celý zástup krasavic, ovšem Véronique ho jen omlouvala a pronášela věty jako: „Však víš, jaký otec je!“ Timmie věděla moc dobře, jaký je, a s postupem času docházela k závěru, že všichni chlapi jsou stejní. Umějí být šarmantní, někteří jsou i dost pohlední, ale jen málokdy bývají féroví. Podvádějí, lžou a ženy jen využívají. Nikdy proto neměla k otci blízko a s hrůzou zjišťovala, že muži, se kterými se seznámila, nebyli o moc lepší, přestože žádný z nich nebyl tak atraktivní a charismatický jako otec – rozený svůdce. Málokterá mu odolala. Byl to novodobý Casanova, a to se jí ošklivilo. Nesnášela muže, kteří dokázali ženu snad7


12.10.2016 14:36:34

no okouzlit, a matka se sestrami jí předhazovaly, že nenávidí celé mužské pokolení. Namítala, že jí vadí jen lháři, podvodníci a ti, co o ni usilují. Jakmile o ni někdo projevil zájem, začalo v ní hlodat podezření, že s ním něco není v pořádku. Stejnému osudu se vyhnula jen nejmladší sestra Joy. Byla otcovým miláčkem snad proto, že vypadala, jako by z oka vypadla matce, jež byla v dvaapadesáti pořád ještě krasavice. Véronique i Joy měly husté tmavé vlasy, porcelánově bílou pleť a fialkově modré oči, přestože Joy byla vyšší než matka a na vysoké škole si přivydělávala jako modelka. Sotva se naučila mluvit, dokázala si omotat otce kolem malíku a dostala z něj, co si zamanula, i když si ode všech zachovávala důsledný odstup. Jediná z rodiny si zakládala na své nezávislosti a celý život se chovala rezervovaně i k mužům. Bylo vidět, že se bojí, aby nenarazila. Vybírala si partnery, kteří žili na opačném konci země anebo dávali přednost kariéře stejně jako ona, takže nebylo těžké držet si je od těla. Všichni se tvářili, jak ji zbožňují, ovšem většinou všude chodila sama. Timmie si čas od času postěžovala, že žádná z nich nemá slušného partnera, a svalovala to na „rodinné prokletí“. Podle její teorie je otec odsoudil k tomu, aby je osudově přitahovali nevhodní muži. Dosud s tím nedokázala nic udělat a po pravdě řečeno se přestala snažit. Nevěděla co dřív a v tuhle chvíli pro ni bylo důležitější najít bydlení pro klienty než poznat toho pravého. Vlastně to vzdala. Těsně před návštěvou dalšího klienta, když měla nejvíc nakvap, zazvonil telefon na stole. Napadlo ji, že ho nechá automaticky přepojit na hlasovou schránku, ale nechtěla zmeškat hovor od klienta, který by mohl mít 8


12.10.2016 14:36:34

problémy, nebo od některé z ubytovacích agentur, jež dopoledne kontaktovala po telefonu i e-mailem, takže ho radši s útrpným výrazem na tváři zvedla. „Timmie Parkerová,“ ohlásila se odměřeně. Nedalo se o ní říct, že by byla zvlášť milá nebo vřelá, třebaže měla srdce na pravém místě, o čemž svědčila její práce. „Ahoj, Timmie. Tady Arnold,“ představil se člověk, který volal, a Timmie zamrazilo v zátylku. Hned poznala hlas otcova právníka a nejbližšího přítele Arnolda Sandse, jehož znala od dětství. V posledním roce byl otec po mozkové příhodě vážně nemocný a žil v domě s pečovatelskou službou. Naposledy ho navštívila před čtrnácti dny, mlčky u něj seděla, držela ho za ruku a pozorovala, jak každou chvíli upadá do bezvědomí. Levou stranu měl ochrnutou, a když viděla, jak najednou vypadá malý a bezmocný, svíralo se jí srdce. Až do téhle příhody byl neskutečně vitální a vypadal o několik let mladší. Posledním rokem, ve svých osmdesáti, je však poznenáhlu opouštěl. A přestože Timmie nikdy nesouhlasila s jeho životním stylem, svým způsobem ji uklidňovalo, že pořád ještě má otce, a chovala v sobě skrytou naději, že jednoho dne se z něj jako mávnutím kouzelného proutku stane člověk, kterého bude obdivovat a na něhož se bude moci spolehnout. Věděla, že je bláhová, ale dokud žil, nepřestávala doufat. Nikdy předtím se o něj nemohla opřít ani ona, ani matka či sestry. Matka mu odpustila, Timmie to nedokázala. „Omlouvám se, že ti volám do práce,“ ozval se zase vážný Arnoldův hlas a Timmie hned věděla, co přijde. „Táta?“ „Opustil nás včera v noci klidně ve spánku.“ Všichni věděli, že to je nevyhnutelné, nakonec se držel déle, 9


12.10.2016 14:36:34

než čekali. Juliette ho navštěvovala několikrát týdně, kdežto Joy za ním nebyla dva měsíce – žila v L. A., měla spoustu práce a snad ho ani nechtěla vidět v tak zuboženém stavu. Dělala všechno pro to, aby se návštěvám vyhnula. Timmie za ním chodila přibližně jednou za čtrnáct dní, i když to pro ni bylo utrpení. Matka se s ním viděla naposledy před měsícem v červnu, těsně předtím, než odjela na léto do jižní Francie. Pronajala si na dva měsíce dům u St. Tropez a před odjezdem strávila s Paulem celý den. Svěřila se Timmie, že se obává, že ho vidí naposledy, ale prý si vyříkali všechno, co považovali za nutné. Jen jí zapomněla říct, že se jí Paul omluvil za všechny chvíle, kdy selhal jako manžel i přítel, a když od něj odcházela, cítila v duši klid a mír. Smířila se s ním vlastně už před lety. Dvacet let, jež uplynulo od rozvodu, bylo hodně dlouhých, a Véronique dokázala odpouštět. Nezůstala v ní žádná hořkost nad tím, za jakých okolností jejich manželství skončilo, a nezanevřela na něj ani potom, co velkorysé vyrovnání, jaké od ní dostal, obratem roztočil za ženy, život na vysoké noze a nestydatý luxus. Vyrovnání finančně nepoškodilo ani Véronique, ani dcery. Otec je stejně nikdy nepodporoval ani v jejich mladším věku, vždycky byly závislé výhradně na matce. „Už o tom ví máma?“ zeptala se Timmie tiše. Dřív nebo později tuhle zprávu očekávala, i když ne zrovna dnes. Jenže copak se něco takového dá předpovědět? „Volám tobě jako první. Nevěděl jsem, jestli to nebudeš chtít oznámit matce a sestrám osobně. Véronique možná bude mít svou představu, jak zařídit poslední věci,“ dodal na vysvětlenou. Otec po rozvodu neměl žádnou vážnou známost, nikoho, s kým by se trvale 10


12.10.2016 14:36:34

sblížil. Po její matce se v jeho životě objevil dlouhý průvod mladých dívek, poslední dobou mladších než jeho dcery, ale v měsících, kdy onemocněl, zase zmizely. Nevyhledával ženy, o které by se mohl opřít, když jde do tuhého, a jeho finance se tenčily. Ještě v osmdesáti kolem něj kroužila spousta žen, které jím byly oslněné stejně jako Véronique v jednadvaceti, když mu bylo devětačtyřicet. Jeho vzhledu, šarmu a eleganci se těžko odolávalo. I sestry v domě s pečovatelskou službou si povídaly, jaký to je fešák. Timmie mu byla podobná, ale povahu měla úplně jinou. Byla solidní, seriózní, pracovitá a spolehlivá. „Zavolám mámě za hodinku dvě,“ pronesla věcně. „Čekám teď dva klienty. Můžeš brnknout holkám? V podstatě to čekají, takže by neměly být moc překvapené.“ Zaskočilo ji, jaký ji sevřel smutek. Konečně to přišlo, je po všem. Opustil je otec, který se k nim nikdy jako otec nechoval. Pocity, které chovala, byly hodně smíšené, ale uvědomovala si, co ztratila, a s jistotou věděla, že sestry to budou vnímat podobně. Pro matku to bude hodně těžké. Véronique Paula milovala celých jednatřicet let, i potom, co se stal bezvýznamnou loutkou v pozadí, ať už fungoval jako manžel, bratr anebo přítel. V poslední době ho vnímala spíš jako otce, věk na to rozhodně měl. Dokonce o něj pečovala, když vážně onemocněl. Timmie jejich vztahu nikdy nerozuměla. Připadal jí podivný a pro matku ponižující, přestože těm dvěma to tak zřejmě vyhovovalo. Prošli si těžkým obdobím, když se jim rozpadlo manželství po otcově ostudném poměru se slavnou modelkou. A pak hned spadli do další, daleko horší krize, poté co Véronique objevila, že modelka zdaleka nebyla první. Po rozvodu mu však dokázala odpus11


12.10.2016 14:36:34

tit, zůstali přáteli a vytvořilo se mezi nimi pouto, jež jim vydrželo celých dvacet let a nakonec bylo pevnější než někdejší manželství. Véronique tvrdila, že to dělá pro děti, ale Timmie rodiče podezírala ze sobeckých pohnutek, byla přesvědčená, že jeden druhého potřebují. „Řeknu děvčatům, aby matce nevolala, dokud se jim neozveš,“ prohlásil Arnold a povzdechl si. Věděl, že mu starý přítel bude chybět stejně jako v posledním roce, kdy ho mrtvice tak poznamenala, že přes noc zestárnul a už to nebyl člověk, kterého znával. „Díky, Arnolde,“ hlesla Timmie. „Ozvu se.“ Ještě jednou mu poděkovala a zavěsila. Posadila se na židli a zadívala se oknem do ponuré ulice v jižním Harlemu, kde měla kancelář. Venku u požárního hydrantu si hrály děti. Vrátila se v myšlenkách do minulosti a zavzpomínala, jakého v otci viděla hrdinu až do rozvodu, kdy jim zmizel z očí. V té době jí bylo devět. Později občas zažívala blažené chvíle při oslavách, když se na skok objevil na narozeninách nebo o Vánocích jako princ z pohádky. Připomínal nádherného ptáka s pestře zbarvenými křídly, který se na okamžik zastavil v letu. Nemohli jste ho dohonit, jen z dálky obdivovat na nebi, jak mizí, a neměli jste ponětí, kdy se zase objeví, protože to záleželo čistě na tom, jakou zrovna bude mít náladu. Klasický příklad narcismu. Nebyl zlý, jen byl zaměřený výhradně na sebe a jako otec nestál za nic. Na svých dětech se během svého života nehezky podepsal – v Timmii zasel hlubokou nedůvěru k mužům a všechny dcery byly podvědomě přitahovány k protějškům podobným svému otci. Juliette si vybírala zkrachovalé existence a parazity a Joy se tak bála, aby se nezklamala a nezůstala opuštěná, že se radši na nikoho nevázala. 12


12.10.2016 14:36:34

Byla však ještě mladá a mohla se časem vzpamatovat. V Timmie hlodaly obavy, že ona a Juliette už moc velkou šanci nemají. Karty jim byly rozdány a staré návyky a představy v nich zapustily tak hluboké kořeny, že naděje na změnu byla mizivá. Timmie se postavila a obešla stůl, aby otevřela dveře kanceláře. V čekárně už seděli dva lidé, kteří za ní přišli. Usmála se na ně, požádala muže, aby pár minut počkal, a uvedla dovnitř ženu. Byla mladší než ona, měla rozcuchané vlasy a byla bezzubá. Strávila tři roky na ulici a měla za sebou dlouholetou závislost na drogách. Porodila tři děti, které byly předány do pěstounské péče, a všechny věci si nesla s sebou – špinavý spacák a dvě igelitky s oblečením. Čekala na zařazení do detoxikačního programu, ale Timmie pro ni bohužel měla špatnou zprávu. Staré centrum se zavírá a nezbude jí nic jiného než se zaregistrovat do jiného zařízení až na konec seznamu, což může znamenat další dva roky čekání. Vypadalo to dost beznadějně. Timmie se posadila za stůl proti ní, aby jí zprávu oznámila. Mluvila a přitom myslela na svého otce, na to, jak směšný, sebestředný a promarněný život vedl ve srovnání s problémy jejích klientů. Nikdy nehnul prstem pro nikoho kromě sebe a žen, se kterými to právě táhl. Celý život myslel jen na to, jak si užít, a to byl jeden z důvodů, proč Timmie nasadila takové pracovní tempo. Vždycky měla jasno v tom, že nechce skončit jako on. Snad se jí to i dařilo, ale přesto ji zaskočilo, když je najednou opustil. Snažila se soustředit na klientku před sebou a pustit otce z hlavy alespoň na hodinu dvě, než začne vyřizovat hovor s matkou, aby ji informovala o tom, co se stalo. Byla nejstarší ze ses13


12.10.2016 14:36:34

ter a vždycky za ně všechno odnesla. Juliette nerada něco řešila a Joy radši zmizela do L. A., kde si žila po svém. Když Arnold zavolal Juliette do malého sendvičového bistra a pekárny v brooklynské čtvrti Park Slope, byl čas oběda, a jako každý den tou dobou nevěděla, kam dřív skočit. Její podnik s přiléhavým jménem Bistro u Juliette se stal hned po otevření před třemi lety místní senzací. Juliette na matčin nátlak vystudovala dějiny umění a získala na Sorbonně magisterský titul, ale hned nato během kurzu v pařížském Cordon Bleu „jen tak pro radost“ v sobě objevila vášeň pro pečení. Připravovala obložené croissanty, které každý den pekla, aby byly čerstvé, ale také prodávala vlastní koláče, dorty a slané pečivo podle receptů, jež si přivezla z Francie. Po návratu z Cordon Bleu přehodnotila situaci a plány na práci kurátorky v muzeu i učitelky hodila za hlavu. Nikde nebyla tak šťastná jako v kuchyni, když nakukovala do trouby, podávala staršímu zákazníkovi hrnek kávy, ze které se ještě kouřilo, anebo nalévala malému dítěti horkou čokoládu zdobenou šlehačkou. Dělalo jí radost, když mohla o někoho pečovat, a bistru se dařilo. Matka jí po dlouhém dohadování a rozmýšlení půjčila do začátku trochu peněz, přestože ji Juliette dost zklamala, když se s lehkým srdcem vzdala dráhy, na kterou se připravovala. Véronique stále doufala, že dceru podivná posedlost pečením zase přejde. V osmadvaceti byla ještě hodně mladá. Matka si pro ni přála zajímavější a rozhodně víc intelektuální kariéru než obskakování hostů v bistru, neboť byla vždycky hrdá na to, že po ní a jejím otci zdědila lásku k umění. Kolovala 14


12.10.2016 14:36:34

jim v žilách. Jenže Juliette dala přednost croissantům a matka ji nakonec finančně podpořila. Juliette byla jemnější a zmenšenou kopií starší sestry Timmie. Dělil je od sebe pouhý rok a vyrůstaly jako dvojčata, i když povahově byly odlišné jako den a noc. Obě zdědily zelené oči po otci a Juliette měla mírnou nadváhu, jež jí ale na kráse neubírala. Timmie byla vyšší a hubenější, Juliette menší s žensky zaoblenou postavou, která se zakulacovala úměrně tomu, jak zkoušela nové recepty. Navíc ji příroda obdařila fantastickým poprsím, kvůli kterému si ji starší sestra s gustem dobírala. Měla stejně jako Timmie dlouhé blond vlasy, jež se jí v dětství kroutily do rozkošných prstýnků a ještě teď se samy od sebe vlnily. Vypadaly krásně přirozeně a Juliette slušelo, když je měla rozpuštěné, jenže při práci to nešlo. Nosila je tedy spletené do copu, který jí splýval po zádech volně dolů, i když kolem tváře se jí pokaždé uvolnilo pár neposedných kadeří. Z Juliette vyzařovalo lidské teplo a od dětství v sobě měla něco mateřského. Nejradši by pečovala o celý svět. Timmie o ní říkávala, že ji přitahují zkrachovalé existence z celého světa, ale hlavně to platilo o mužském pohlaví. Juliettiny lásky do jedné začínaly stejně. Muž, který jí padl do oka, neměl kde bydlet anebo byl bez peněz a neměl práci. Nejdřív spal u ní na gauči, pak se propracoval do ložnice a nakonec si našel cestu k jejímu bankovnímu účtu, který za Juliettiny vydatné pomoci vesele plenil. Nechal se velkoryse hýčkat, a když ho to přestalo bavit, našel si za ni náhradu a dal jí kopačky. Timmie napadalo, že se to děje tak pravidelně, že už nemůže jít o náhodu – stával se z toho zlozvyk nebo zaběhlá rutina. Juliette si pokaždé našla někoho, kdo 15


12.10.2016 14:36:34

byl hezký jako otec a využíval ji. Zatím mezi nimi nebyl jediný slušný chlap a většinou se na ni lepili asi na půl roku, než se porozhlédli jinde. Juliette si poplakala, vrhla se do práce, aby zapomněla, vymýšlela nové recepty a přibrala pár kil. Pak se zase vynořil jiný nešťastník, který potřeboval pomoc. Juliette byla krásná přitažlivá dívka a nikdy nezůstala dlouho sama na rozdíl od Timmie, která se na sebe zlobila kvůli starým chybám a pro jistotu už dva roky zůstávala bez partnera. Juliette byla ochotná odpustit každému, včetně sebe, a zdálo se, že se ze svých omylů nikdy nepoučí. V životě nikomu neublížila, jen sama sobě. Laskavost byla nejsilnější stránkou její osobnosti a zahrnovala jí každého – svoje zákazníky, rodinu i muže. Když Arnold zavolal, právě se rozloučila s jedním z pravidelných zákazníků. Arnoldovi bylo jasné, že na rozdíl od Timmie, která byla praktická a řešila všechno za pochodu, Juliette jeho zpráva hluboce zasáhne, a vůbec se mu do toho nechtělo. Jakmile jí sdělil, že otec v noci zemřel, podle očekávání se rozeštkala. Poslední polední host za sebou zavřel dveře a na pár minut osaměla, takže mohla dát volný průchod slzám. Vždycky cítila, že má k otci nejblíž ze všech, a byla pro jeho lásku ochotná udělat cokoliv na světě. V jejích očích byl naprosto dokonalý. Už předtím než onemocněl, mu každý den volala, vyprávěla, co dělá, a vyptávala se ho, jak se mu daří. Navštívil její podnik jen jednou, ale chovala se, jako by u ní byl pravidelným hostem. Nikdy si neuvědomila, že sám od sebe se jí neozve nikdy. Otec nevolal žádné ze svých dcer a často o něm neslyšely celé týdny nebo měsíce, dokud se nepřihlásily samy. Všechny jeho vztahy byly jednostranné, snažil se jen ten druhý. Timmie ani Joy se tím 16


12.10.2016 14:36:34

netrápily, ale Juliette dělala, co mohla. Dokonce mu nosila domů svoje nejlepší pečivo, aby ochutnal nové recepty. Zoufale toužila po jeho uznání. Paul Parker neměl vůči žádné z nich sebemenší výhrady a byl na svoje krásné dcery hrdý. Jen ho nebavilo hrát si na otce a plnit s tím spojené povinnosti. Když trochu povyrostly, choval se k nim radši jako kamarád. Matka měla ve své roli jasno a nikdy se nesnažila předstírat, že jsou kamarádky, přestože s nimi ráda trávila co nejvíc času. Véronique na svých bedrech nesla celou tíhu jejich dospívání, a přesto Juliette měla blíž k otci. Podle Arnoldova očekávání přijala zprávu a otcově smrti hodně špatně, jako by si v posledním roce jako jediná neuvědomovala, že už s nimi dlouho nezůstane. Pro ostatní to nebylo žádné překvapení. Pro Juliette ano. „Doufala jsem, že se z toho dostane,“ vzlykla, utřela si oči do zástěry a Arnold si hlasitě povzdechl. Nechápal, jak si mohla něco takového namlouvat, když všichni viděli, jak jim Paul odchází před očima. Ještě v posledních týdnech, kdy už byl skoro pořád v bezvědomí, si s ním při každé návštěvě povídala v přesvědčení, že ji slyší a opět se probere. Nikdy se jí to nepodařilo a podle Arnolda pro něj smrt byla vysvobozením. Jak znal Paula, s nímž se přátelil třicet let, určitě by si nepřál takhle živořit. Býval tak plný života a energie, že se Arnolda při pohledu na něj zmocňoval smutek. Pro Paula to takhle bylo rozhodně lepší. V posledním roce si spolu hodně povídali a Arnold věděl, že Paul je připravený zemřít a ničeho v životě nelituje. Jen Juliette byla očividně rozhodnutá, že se nevzdá otce ani iluzí, jaké si o něm vytvořila. Plakala ještě po dvaceti minutách, když se pokoušel hovor ukončit. 17


12.10.2016 14:36:34

„Timmie to prý matce zavolá za hodinku, takže jí zatím nic neříkej,“ stačil ji ještě varovat. „Nebudu,“ poslušně souhlasila Juliette, a jakmile zavěsila, zamířila ke dveřím bistra a obrátila ceduli „Otevřeno“ na „Zavřeno“. Ještě vyrobila nový nápis a připevnila ho na dveře: „Zavřeno kvůli úmrtí v rodině“. A pak se vydala přes čtyři bloky pěšky domů do své garsonky. Nikdy se v ní moc nezabydlela – vlastně tu jen přespávala, většinu života trávila v práci. Každé ráno ve čtyři přicházela do pekárny, aby připravila pečivo k snídani pro první zákazníky, kteří dorazili v šest, a obvykle tu zůstávala do sedmi večer, kdy se vracela domů a několik hodin klimbala před televizí, vyčerpaná po dlouhém dni. Stejně jako Timmie žila jen prací. Ve stejnou dobu, kdy se toho odpoledne Juliette vrátila domů, Arnold volal Joy, nejmladší ze sester. Věděl, že ta se mu bude shánět podstatně hůř, neboť vedla hodně odlišný život. Joy žila v L. A., kde se snažila prosadit jako herečka. Měla mimořádné hudební nadání a matka si přála, aby na něm pracovala na umělecké akademii Julliard. Joy však při první příležitosti školy nechala a zamířila do L. A. Chodila na hodiny hlasového tréninku, na které si vydělávala jako číšnice, a po půl roce zpívání s různými kapelami, které nikam nevedlo, přestoupila na herecký kurz. Od té doby se snažila uplatnit jako herečka. Natočila pár bezvýznamných reklam a dostala několik štěků v televizi. Stále doufala, že získá roli v nějakém seriálu, sázela na svůj komediální talent. V šestadvaceti pořád ještě pracovala jako číšnice, přestože celých pět let žila v L. A. Zatím jako herečka neprorazila, ale byla přesvědčená, že to dokáže. Věřil tomu i její otec a nepřestal ji v jejím úsilí podporovat. 18


12.10.2016 14:36:34

Byla to nápadně krásná dívka s dlouhými tmavými vlasy, obrovskýma očima v barvě fialek, dokonalou postavou a nádherným hlasem, který bohužel nechala zahálet. Brala každou roli, kterou jí nabídli. Chodila na všechny konkurzy a byla připravená snášet útrapy začínající herecké hvězdy. Rozhodla se, že jednoho dne všem ukáže. Sestrám oznámila, že když ji v L. A. do třiceti nepotká nic, co by stálo za řeč, zkusí to v nějakém menším divadle v New Yorku na Brodwayi. Ale do té doby chtěla udělat všechno pro to, aby získala roli v některém ze slavných seriálů. Byla odhodlaná dobýt Hollywood. Objevila se už v několika seriálových příbězích, ale zatím jen v epizodních rolích. Véronique ji sledovala v televizi a zděšeně lamentovala, jak podřadné role dostává. Joy měla přítele, rovněž herce. Účinkoval v druhořadých kusech pro zájezdní divadlo a doma v L. A. se moc často neukázal. Skoro se neviděli, což bylo pro muže v životě Joy typické. Jako by si vybírala partnery, kteří byli nedostupní anebo žili někde daleko. V posledních letech se vzdálila i vlastní rodině, kariéra v L. A. pro ni znamenala všechno. Pohybovala se v jiném světě a měla se sestrami stále míň společného. Ani fyzicky si nebyly podobné. Někdy ji dokonce napadalo, jestli při jejím narození nedošlo k záměně. S otcem měla ještě míň společného, přestože na ni byl vždycky pyšný hlavně proto, jak byla už od dětství krásná. Dělalo to dobře jeho egu, i když Joy připadalo, že ji vůbec nezná a nedělá nic pro to, aby to změnil. S matkou měly problémy už řadu let. Véronique jí nedokázala odpustit, že odešla ze školy, a nelíbilo se jí, že místo vysněné herecké dráhy marní život v restauraci jako číšnice. Takový život si pro ni nepředstavovala. 19


12.10.2016 14:36:34

Rozhodně měla na víc, připadalo jí, jako by se nechala zahnat do slepé uličky. Véronique doufala, že se včas vzpamatuje a vrátí se domů do New Yorku. Na tomhle se s Paulem nikdy neshodli a byl to častý důvod jejich hádek. Otec pokaždé prohlásil: „Jen ať si holka trochu užije!“ a bylo vidět, že si na rozdíl od matky nedělá hlavu s její budoucností. Pokud šlo o sestry, ty ji nikdy nebraly vážně. Její herecké ambice v Hollywoodu jim připadaly dost šílené, vnímaly je spíš jako úlet než snahu o poctivou práci. Joy si navzdory jejich kritice dělala, co chtěla, nikdy od nikoho nic nepožadovala a dokázala se sama uživit příležitostnými rolemi a prací číšnice. Chtěla si najít slušného manažera a lepšího agenta, ale zatím nenarazila na toho pravého. Nešlo to tak rychle. Byla se svým životem spokojená a neměla pocit, že by marnila dlouhé roky, přestože čas letěl jako voda. Měla byt ve West Hollywoodu, který si mohla dovolit, a líbilo se jí tu. Když zavolal Arnold, právě dělala casting na reklamu. Věděla, že otec je vážně nemocný a mohou očekávat jeho konec, jenže samozřejmě ho nečekala zrovna v tuhle chvíli. Vyšla na chodbu, aby mohla nerušeně mluvit, a přitom čekala, až na ni přijde řada. „Ne,“ zalapala po dechu, když jí Arnold oznámil, proč volá, a zase zmlkla. Nevěděla, co říct. Jako ostatní i ji otec mockrát zklamal, ale nikdy se s ním nehádala. Uvádělo ji do rozpaků, když otevřeně před sestrami opakoval, že ji má ze všech nejradši, protože si spolu nikdy od srdce nepromluvili. Otec si nepovídal s nikým. Takže mu moc nevěřila, že je jeho oblíbenkyně, myslela si, že to jen tak hraje. Přesto ji zpráva od Arnolda rozesmutnila. Byl to přece jen její otec, a i když měl svoje mouchy, nikdo jí ho nenahradí. 20


12.10.2016 14:36:35

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Arnold, když stále mlčela. „Jo, jen mě to asi zaskočilo. Nečekala jsem, že to přijde tak brzy.“ Neviděla ho celé dva měsíce, takže nebyla spolu s ostatními svědkem toho, jak se jeho zdravotní stav rychle zhoršuje. „Víš, kdy má pohřeb?“ „Vzala si to na starost Timmie. Bude volat matce a určitě se ti ozvou,“ pronesl. „Moc mě to mrzí, Joy. Všichni víme, jak tě zbožňoval. Vždycky jsi byla jeho benjamínek, až do samého konce.“ Kývla a v očích se jí objevily slzy. „Já vím,“ zasípala a najednou na ni plnou vahou dolehlo, že je otec opravdu opustil. Už proto, že ji jako jediný z celé rodiny vždycky podporoval v herecké kariéře a snech, že z ní jednoho dne bude hvězda. Ostatní se chovali, jako by se jí zmocnil hloupý rozmar, a doufali, že ji to brzy přejde. Byl jejím největším fanouškem. Posílala mu DVD se všemi filmy, kde se objevila. A přestože se nikdy nedověděla, jestli mluví pravdu, tvrdil, že všechny viděl a její výkon ho nadchl. Byl jediným člověkem, od kterého se dočkala chvály na svou práci. „Uvidíme se na pohřbu,“ pronesl Arnold účastně, ukončili hovor a Joy se vrátila na konkurz. Nevybrali ji, a když dorazila domů, připadala si otupělá a měla plnou hlavu otce. Uvědomila si, jak obrovská je to ztráta. Nečekala, že ji jeho odchod tak zasáhne. Téhož odpoledne poslala sestrám textovou zprávu a zeptala se Timmie, zda by u ní mohla přespat. Bez dlouhého přemýšlení se rozhodla, že ještě toho večera sedne na letadlo a nočním spojem odletí do New Yorku. Chtěla se vrátit domů. Timmie obratem odpověděla, že ji u sebe ráda uvítá. Žila ve West Village, což nebylo moc šikovné kvůli práci, ale milovala tuhle čtvrť se starými masokombináty, ve které měla byt s regulovaným 21


12.10.2016 14:36:35

nájmem – sice ve třetím patře bez výtahu, zato však slunný a příjemný. Joy vždycky radši bydlela u Timmie než v Juliettině maličkém bytu v Brooklynu, a navíc chtěla být v centru. Mohla se nastěhovat k matce, ale cítila se líp u Timmie, která neměla připomínky k jejímu životu na rozdíl od matky, jejíž zklamaný pohled byl někdy horší než slova. Víc než herecká kariéra Véronique vadilo, že se Joy živí jako číšnice, a právě na to se jejich hovor pokaždé stočil. K Joy, nejmladší z celé rodiny, se chovali, jako by jí nebylo šestadvacet, ale čtrnáct. Teď bude sama proti všem. Neuměla si představit, že už tu nebude otec, aby na ni pěl chválu a mluvil o ní jako o svém „benjamínkovi“. Nedokázala si bez něj představit svět, a když volala na aerolinky, aby si zarezervovala místo v letadle, slzy se jí řinuly po tvářích. Timmie matce zavolala až po schůzce s posledním klientem. Byly sice už čtyři odpoledne, ale nechtěla mít pocit, že ji tlačí čas, protože na ni čeká někdo s daleko většími problémy. Při pohledu na hodinky si uvědomila, že ve Francii je už deset večer. Nerada volala tak špatnou zprávu na noc, je to pak ještě horší, když celou noc nemůžete spát a hlavou se vám honí černé myšlenky. Ale neměla na vybranou – věděla, že do druhého dne čekat nemůže. Nechtěla, aby se Véronique o otcově smrti dozvěděla od někoho cizího, kdyby náhodou volala do domu s pečovatelskou službou a ptala se na něj, jak mívala ve zvyku. Raději zavolala do pronajatého domku poblíž St. Tropez. Véronique zvedla mobil hned po druhém zazvonění, když viděla, že volá Timmie. Nemluvily spolu několik dní, takže ji nijak zvlášť nepřekvapilo, že se ozývá. 22


12.10.2016 14:36:35

„Ahoj, drahoušku.“ Véronique měla pořád hlas jako mladá dívka. Oba rodiče vždycky působili dojmem, že jsou mladší než ve skutečnosti. Timmie doufala, že to je dědičné. Osobně se na svůj věk cítila a občas si připadala i starší, jako by na svých bedrech nesla tíhu celého světa, například teď, když musela za ostatní sdělit matce špatnou zprávu. Věděla, že ji tím zarmoutí, třebaže byli s otcem dávno rozvedení. Kromě Paula a svých dětí Véronique neměla žádnou rodinu. Matka jí zemřela, když jí bylo patnáct, a otce měla do svých jednadvaceti, což byl důvod, proč se tak mladá provdala za Paula. Bylo to rok poté, co přišla o otce a zůstala na světě úplně sama, zranitelná a vyděšená, přestože po obou rodičích zdědila velké jmění. Když se s Paulem seznámili, její bohatství ho přitahovalo jako magnet, a navíc byla krásná a nevinná. „Ahoj, mami,“ spustila Timmie zasmušile. „Nemám pro tebe dobrou zprávu.“ Chtěla ji dopředu připravit na to, co přijde. „Tvůj otec?“ zeptala se Véronique se zatajeným dechem, přestože něco takového čekala. Když ho viděla v červnu, tušila stejně jako on, že se vidí naposledy. Toho dne se k sobě chovali s nezvyklou vřelostí. „Volal Arnold. Táta včera v noci umřel. Prý odešel ze světa klidně ve spánku.“ Véronique mlčela a pak Timmie uslyšela, jak pláče. Přestože to nebylo žádné velké překvapení, znamenalo to pro ni obrovskou ztrátu. Nikdy úplně nezmizel z jejího života – jen posléze vklouzl do jiné role jako starší bratr, otec a kamarád. „Je mi vás moc líto,“ řekla matka soucitně. Véronique si dobře pamatovala, jak jí bylo, když přišla o otce. Zlomilo mu srdce, když jeho žena zemřela na 23


12.10.2016 14:36:35

leukémii, a nikdy se z toho nevzpamatoval. Byl Američan, významný finančník na Wall Street, a matka byla o pětatřicet let mladší Francouzka. V životě by ho nenapadlo, že ztratí svoji životní lásku, byla tak mladičká, když ho opustila. Její nemoc měla rychlý spád, konec přišel tři měsíce poté, co onemocněla. Když si Marie-Laure de Bovay brala Phillipa Whitmana, byla skoro stejně mladá jako Véronique v době, kdy vstoupila do manželství s Paulem Parkerem. Véronique žila s rodiči na několika místech – v Hongkongu, Londýně a Paříži. Jako dítě se naučila čínsky a díky matce Francouzce a častým pobytům v Paříži mluvila plynule francouzsky. Poslední dobou ji kořeny táhly do Francie. Trávila pořád víc času v Paříži a na léto si pronajímala dům na jihu Francie v naději, že tam na pár týdnů přiláká dcery, jenže ty se za ní letos vůbec nedostaly, protože měly moc práce. Před pár lety koupila byt na nábřeží de Béthune na ostrově Svatého Ludvíka s výhledem na Seinu. Nechala si i dům po svých rodičích v sedmém okrsku na ulici de Varenne, který už několik let zůstával prázdný, i když ho správce udržoval v obyvatelném stavu. Byl to luxusní hôtel particulier z osmnáctého století. Véronique se ho nechtěla vzdát, i když se mezi jeho stěnami necítila moc dobře. Byly plné vzpomínek. V prvních letech manželství tu s Paulem často pobývali, ale od rozvodu před dvaceti lety zde nestrávila jedinou noc. Finanční situace ji netlačila k tomu, aby dům prodala, a tak ho držela pro dcery. Dědeček Véronique z matčiny strany byl váženým obchodníkem s obrazy v Paříži, a když od něj její otec Phillip Whitman skoupil většinu impresionistů, vzal si za ženu jeho dceru. Manželství rodičů bylo 24


12.10.2016 14:36:35

trochu netypické vzhledem k pětatřicetiletému věkovému rozdílu, ale zbožňovali se a Véronique si dobře pamatovala na láskyplný vztah, jaký mezi sebou všichni tři měli. Když otec zemřel, Véronique zdědila rozsáhlou a cennou sbírku uměleckých děl po matce, včetně několika pozoruhodných obrazů, ale i po otci jí zůstalo pohádkové jmění, neboť moudře investoval a za ta léta se mu majetek hezky rozrostl. V jednadvaceti žila mladá osamělá Véronique střídavě v bytě v New Yorku a v domě v Paříži, který Marie-Laure zdědila po otci a nikdy neprodala. Několik měsíců po otcově smrti se Véronique na jedné svatbě seznámila s Paulem Parkerem. Prožili spolu vášnivý románek a o rok později se vzali. Véronique šla ve stopách své matky, když si vzala o hodně staršího muže, ale za daných okolností to bylo celkem logické. Potřebovala spíš otce než manžela. Tohle spojení Paulovi od základu změnilo život. Jeho rodiče byli zchudlí aristokraté, vzdálení příbuzní slavného rodu Astorů, a Paul se hravě přizpůsobil životnímu stylu své ženy, přestože Véronique byla ve srovnání s ním skromná a nenáročná. Paul byl společenský, okázalý, elegantní a šarmantní. Rozhazoval její peníze plnýma rukama – dal výpověď v práci, která ho nikdy nebavila, a po svatbě se z něj stal „zahálčivý gentleman“. Byli spolu šťastní, hlavně když se jim narodily děti, jenže pak jejich manželství ztroskotalo na tom, že si Paul našel milenku a Véronique zjistila, že zdaleka nebyla první. Nedokázal odolat žádné hezké tváři. Manželství po deseti letech vzalo za své, i když Véronique ho milovala ještě po rozvodu. Timmie ji dokonce podezírala, že ho nikdy nepřestala milovat, přestože tvrdila, 25


12.10.2016 14:36:35

že jsou jen přátelé, a tím hůř nesla, že zrovna ona jí musí oznámit, že umřel. „Už jste začali zařizovat pohřeb?“ zeptala se matka a Timmie se přiznala, že dnes ještě neměla na nic čas. Tělo stále ještě leželo v pečovatelském ústavu. „Chtěla jsem dřív mluvit s tebou.“ Věděla, že matka bude chtít dohlédnout na organizaci smutečního obřadu, jelikož Paul kromě ní a vlastních dětí nikoho neměl. Oba byli jedináčci, takže si nemuseli lámat hlavu s bratranci a sestřenicemi ani vzdálenými příbuznými. „Vezmu si to na starost,“ pronesla potichu Véronique. „Zítra přijedu domů. Potom zavolám Franku Campbellovi.“ To byl pohřební ústav na Madison Avenue v New Yorku, na který se obracela většina jejich známých. Dodala, že by ráno před odletem mohla stihnout zavolat do květinářství. A musí společně vymyslet nekrolog pro New York Times. Timmie projelo hlavou, že o otci se dá napsat těžko něco jiného kromě toho, že měl nádherný život hlavně díky její matce, která ho štědře zaopatřila. Její zásluhou prožil třicet let trvající prázdniny. „Je mi to moc líto, mami,“ pronesla Timmie vroucně. I když k otci chovala smíšené pocity, věděla, jak byl pro matku důležitý. „Mělo to tak být, miláčku. Určitě by nechtěl přežívat ve stavu, v jakém byl poslední dobou. Odešel v pravý čas.“ Mluvily spolu ještě několik minut, a když se rozloučily, Véronique zavolala druhým dvěma dcerám. Juliette zastihla doma, jak pláče. „Zítra přiletím domů,“ oznámila jí matka. Ve Francii byla už skoro půlnoc, ale ještě dlouho si povídaly. Juliette nebyla k utišení a nepřestávala rozvádět, jak 26


12.10.2016 14:36:35

byl otec úžasný. Véronique jí to nevyvracela, věděla, co si Juliette celá léta namlouvá. Timmie se její fantazírování snažila uvádět na pravou míru, ale Véronique Paula před dcerami nikdy nekritizovala, třebaže si uvědomovala, že byl špatný otec i manžel. Joy vzala telefon uprostřed příprav na cestu. Měla nepřítomný zastřený hlas. „Poletím ještě dnes v noci,“ hlásila matce. Stále se snažila vyrovnat s tím, že už nemá otce. Byl to pro ni šok. Dosud se jí celkem úspěšně dařilo popírat realitu. Potom Véronique zavolala znovu Timmie. Ta byla ještě v práci, vyplňovala nekonečné formuláře pro sociálku. „Zapomněla jsem se tě zeptat, jestli někdo zavolal Bertiemu,“ pronesla stísněně. Byl to Paulův syn z prvního manželství, kterému bylo v době jejich svatby osm let. Matka se mu utopila, když mu byly čtyři roky. Véronique se k němu od první chvíle chovala jako k vlastnímu, i když byl vždycky problematický. Vypadal navlas stejně jako otec, ale nikdy neměl kouzlo jeho osobnosti. Časem bylo všem jasné, že Paul si ji vzal pro peníze, přestože samotné Véronique trvalo několik let, než ho prokoukla, ale zároveň ji svým způsobem miloval. Zato Bertieho zajímaly jen peníze, i když jich měl dost už jako dítě. Paul dělal všechno v životě s grácií, elegancí a stylem. Bertie naopak na první pohled působil jako „šmejd“. Kvůli chování a krádežím ho vyhodili z několika nejlepších škol v New Yorku a pro podvádění ho vyloučili i z prestižní Dartmouth College. Když konečně vystudoval, namočil se do několika podezřelých kšeftů, slibujících rychlé bezpracné zbohatnutí, které mu však nikdy nevyšly. V osmatřiceti byl stále 27


12.10.2016 14:36:35

bez peněz, „na pokraji zoufalství“, jak tvrdil, a přespával v cizích kancelářích nebo u známých na gauči. Utratil každé penny, které mu Véronique půjčila na financování jeho projektů, dokonce i Paul mu dával peníze, aby se postavil na vlastní nohy. Bertie je pokaždé roztočil a pak na něj vydali zatykač anebo dostal padáka. Pohyboval se na pokraji propasti a žil z ruky do úst. Véronique jeho prohřešky stále omlouvala tím, že v tak útlém věku přišel o matku. Když byl mladý, všemožně ho podporovala, pomáhala mu a chovala se k němu jako k vlastnímu i po rozvodu. Až před několika lety mu přestala dávat peníze. Bylo to jako cpát peníze do bezedné díry. Už dva roky ho neviděla a měla z toho dost špatný pocit. Skoro nikdy se neozval sám, pokud něco nechtěl. Bertie chorobně žárlil na svoje sestry od chvíle, kdy se narodily. Když byly malé, bral jim kapesné a časem z něj vyrostl nenasytný a nečestný člověk, který neměl žádnou morálku. Pokud si mohl vybrat, pustil se vždycky nepoctivou cestou. Přestože ho nikdo neměl rád, přece jen to byl Paulův syn a měl by vědět, že mu umřel otec. Nikdy se neoženil, neměl děti, o kterých by věděl, a objevoval se ve společnosti podivných ženštin. Timmie nesnášel ještě víc než ostatní, a proto se jí nechtělo mu volat. Několikrát se z ní bez úspěchu snažil dostat peníze, když tvrdil, že je potřebuje půjčit jen na pár měsíců, ale protože ho znala, nedala mu ani floka. Odmítal věřit, že sestry žijí jen z toho, co si vydělají, a nemají peněz nazbyt, ale bylo to tak. Matka jim tím chtěla udělit zásadní životní lekci. K Bertiemu byla velkorysejší, pomáhala mu, aby se mohl osamostatnit, i když se jí to nedařilo. Nechtěla, aby dcery zleni28


12.10.2016 14:36:35

věly a chovaly se jako princezny, přestože jednou po ní budou dědit. Po její smrti se z nich stanou bohaté dědičky, ale teď žily ze svých platů a pomáhala jim jen výjimečně, například když půjčila Juliette peníze na sendvičové bistro. Byla na ně mnohem přísnější než na nespolehlivého nevlastního syna, ale nakonec nad ním zlomila hůl. Vyrostl z něj konfliktní člověk a bylo lepší klidit se mu z cesty. Teď to však nešlo a ani nechtěla uhýbat před povinností. Přestože se s Paulem nikdy na ničem neshodli, byl to přece jen jeho otec. Véronique se k němu vždycky chovala vstřícněji než vlastní otec, který s ním už před lety ztratil trpělivost. Také z něj jen tahal peníze. Sotva Véronique domluvila s Timmie, zavolala Bertiemu na mobil. Nemluvili spolu téměř rok, od té doby, co jeho otce ranila mrtvice. Bertie se u něj po celou dobu nemoci skoro neukázal. Pokaždé měl nějakou výmluvu a stěžoval si, co má práce. Bertie vzal telefon okamžitě a byl překvapený, když uslyšel hlas nevlastní matky. Taktně mu sdělila, že jeho otec zemřel, a vyjádřila lítost, že je poslem tak špatné zprávy. „Nemohu říct, že by mě to nějak zvlášť překvapilo,“ pronesl chladně. „Vrátíš se domů na pohřeb?“ Vyrazil jí svou otázkou dech. „Určitě.“ Logicky došel k závěru, že musí být ve Francii, jelikož je léto. „Jsem v Chicagu, ale zítra večer bych měl být zpátky.“ „Zavolám ti, až všechno zařídím,“ slíbila, „a samozřejmě můžeš jet na obřad s námi.“ „Díky, ale pojedu svým autem.“ Museli by se dost mačkat, kdyby jel s nimi, ale považovala za slušnost zeptat se. Byla jedinou matkou, kterou v dospívání 29


12.10.2016 14:36:35

poznal, ovšem moc vděčně se k ní nechoval. Jak mohl, lhal a ubližoval sestrám, pokaždé alespoň jednu z nich rozplakal. Pojila je už jen nevraživost. Všechny Bertieho odepsaly. Jediná Véronique na něj dál byla milá, jenže mu přestala dávat peníze. A to bylo jediné, na čem mu záleželo. Věděla, jak Paula zklamal, a samozřejmě byla zvědavá, co mu otec odkázal v závěti. Nikdy se o tom před ní nezmínil. Paul toho moc neměl, ale zbylo mu něco z peněz, které mu dala v rámci vyrovnání, přestože jich hodně ubylo. Vždycky si žil nad poměry, dělal velkorysá gesta a utrácel za ženy. Nikdy se nezměnil. A pak mu patřil zámek ve Francii, který pro ně koupila a darovala mu ho po rozvodu. Zoufale o něj usiloval v rámci vyrovnání, ale pak o něj ztratil zájem jako o všechno. Pořád ještě byl jeho majitelem, ale kdysi honosná budova byla dnes zabedněná a Véronique věděla, že se tam neukázal celou věčnost. Předpokládala, že zámek odkáže všem čtyřem dětem, takže se o něj dcery budou muset dělit s Bertiem, anebo ho společně prodají, což vypadalo pravděpodobněji. Nikdo z nich neměl zapotřebí komplikovat si život rozpadajícím se zámkem ve Francii, naopak všichni by jeho prodejem získali, hlavně Bertie. Bylo by jen logické, kdyby Bertie dostal čtvrtinu otcova majetku, přestože všechno, co Paulovi zůstalo, získal od své ženy. Přece jen je jeho syn bez ohledu na to, jaký je, a s penězi, které Paul dostal od Véronique, si může naložit, jak chce. Když domluvila s Bertiem, šla si konečně lehnout a celou noc přemýšlela o tom, co všechno je třeba udělat a jak zařídí smuteční obřad. Timmie naštěstí slíbila, že jí pomůže. Véronique se nedokázala smířit s tím, že Paul už mezi nimi není. Věděla, že jí bude chybět. 30


12.10.2016 14:36:35

Dobře se s ním povídalo a občas se s ním skvěle bavila i po rozvodu. Už ho nemilovala, už několik let, a byla to úleva. Ovšem měla ho ráda jako člověka, který hrál v jejím životě důležitou roli. Bez něj to bude těžké. Usínala a vzpomínala na šťastná léta jejich manželství, nejlepší léta jejího života. Nepoznala nikoho, kdo by dokázal oslnit svoje okolí jako Paul Parker. A už nikdy nikoho takového nepozná. Jeho dcerám té noci táhlo hlavou to samé, přestože věděly, že měl hodně daleko k dokonalosti. Byl to prostě unikát.

31


12.10.2016 14:36:35

Johnovi za naše nádherné děti, za ty šťastné roky, nejlepší léta mého života a vzpomínky, které budu navždycky hýčkat, a všechny dary

Recommend Documents