John Fornelli: KDO PROMLUVÍ JEHO JMÉNEM? Seminář pořádaný KS a ECM ve dnech 10.-11.3.2008 Z pozvánky: O čem to bude? Vyučování prostřednictvím slov je u dospělých nejběžnější způsob učení se – ať už, protože chtějí nebo proto, že nemají na vybranou. Současné odhady ukazují, že okolo 2/3 světové populace komunikuje slovy. Ovšem ne každý komunikuje způsobem, jakým jsme zvyklí komunikovat my. Chceme-li někoho oslovit, musíme to učinit jeho způsobem, způsobem, který ctí jím upřednostňovaný komunikační styl. Místo, abychom používali osnovy, výčty, principy a postupy o tolika a tolika krocích, je třeba použít přístup, kterému bude rozumět. Ironií je, že podle odhadů 90% křesťanských pracovníků používá ke sdílení evangelia vysoce vědeckou formu. Rozdávají tištěné podklady, Boží slovo prezentují vysoce úpravným, analytickým a logickým způsobem. Tím se ale poselství stává obtížně srozumitelným pro ty, kdo na to nejsou zvyklí, natož, aby je pak dokázali přetlumočit dalším. Jelikož nám bylo svěřeno poselství evangelia, jsme zodpovědní komunikovat své poselství řečí těch jimž je určeno. Formou zvěstování, která je velké části lidí nejsrozumitelnější, je vyprávění příběhů. Kupodivu se to netýká jen negramotných či méně gramotných lidí, schopností příběhů totiž je, že neoslovují jen hlavu, ale dotýkají se srdce. Možná proto je ke svému vyučování tak rád používal i Ježíš. Kdo je John Fornelli? John Fornelli z Aurora v Illinois (USA) v minulosti sloužil jako pastor uctívání a na různých místech i jako pastor evangelizace. Jeho služba zhrnovala rovněž mezikulturní zakládání sborů. Také se podílel na práci vedení denominace, kde se zaměřoval na evangelizaci velkoměst. Jako evangelista řadu let úzce spolupracoval s Centrem Billyho Grahama a s organizací Luise Palaua. V současné době jeho službu zastřešuje organizace Leadership Resources International. Se svou ženou Cheryl nyní hodně cestují po zemích latinské Ameriky, Africe a Asii, kde mají na starosti vzdělávání těch, kdo zakládají sbory, pastorů a vedoucích. John také založil evangelizačně zaměřenou službu mezi Hispánskými fotbalisty ve svém domovském městě Aurora.
Filip šel za bratrem Natanaelem – pojď a setkej se s Ježíšem, synem Josefa, z Nazareta. Co může být z Nazareta dobrého? … Může něco, cokoli dobrého přijít z Ameriky? Co tím Natanael myslel – Copak může vzejít dobrého z Nazareta? = Jenom špatné věci pocházejí z Nazareta. Ježíš o něm řekl: Podívejte, tady je člověk z Izraele, v něm není nic falešného. Zatímco Natanael říkal: Co může pocházet dobrého… Ježíš říká: Může něco falešného pocházet od tohoto člověka?… Proč to tak řekl? Filip řekl: Ježíš Nazaretský, syn Josefa. Natanel řekl: Skutečně, ty jsi synem Božím a Králem Izraele. On řekl pravdu, protože v něm nebyla faleš. Okamžitě uvěřil v Ježíše Krista. Může něco dobrého přijít z Ameriky? Jenom pokud stojí pravda na vyvýšeném místě a pokud Ježíš je oslavován. Pokud se nám toto dnes večer povede – budeme mluvit pravdu a vyvýšíme Ježíše - vzejde něco dobrého. Cílem semináře je: Abychom byli lepšími svědky svými ústy pro Pána Ježíše. Můžeme mluvit o mnoha věcech. Nebudeme mluvit o přibližování se k sousedům, jak být tichým svědkem atp. Budeme mluvit o tom, jak být hlasití. Reagujte na to, buďte hlasití. Budeme mít příležitost se společně zamyslet nad určitými otázkami. Možná to bude pro někoho opakováním základů. Ale od 10 let umím na kytaru a dodneška musím opakovat stupnice – základ.
Pak budeme mluvit o tom – kdy a ke komu mluvit. Zítra se podíváme Jak mluvit. A nakonec Kdo. Budeme si ukazovat, jak používat biblické příběhy, abychom komunikovali evangelium efektivně. A ještě něco: Chtěl bych mluvit o něčem, co je silnou slabostí v evangelizaci na západě. Hlavní slabá stránka evangelizace a proč by to mělo být varováním. Budeme mluvit o jedné velice mocné věci. Zdá se, že v USA a různých zemích se evangelium šíří, lidé přicházejí po tisících, ale ve skutečnosti jsou jejich rozhodnutí falešná, ne úplně skutečná. A modlím se, abyste také vy mohli mluvit, diskutovat o tom, jak by vám toto mohlo pomoci.
Proč bychom měli mluvit o Pánu Ježíši? Janovo evangelium je velice mocná kniha. Je tam sedm zázraků, které Jan popisuje. Jan jim říká znamení. Ta ukazují na slávu Ježíše. Číslo sedm symbolizuje dokonalost. Činy ukazují dokonalost jeho slávy. Je tam také 7 vět: Já jsem… Kdo opravdu Ježíš je? Těchto sedm tvrzení nám znovu vypovídají o plnosti a dokonalosti Jeho slávy. Ježíš svými vlastními slovy zjevuje, že on je Syn Boží. V Janově evangeliu je ještě sedm svědectví slávy Pána Ježíše: 1. Otec – Otec přinesl svědectví. 2. Duch pravdy – bude o mně svědčit 3. Syn sám – jeho činy svědčí o Jeho slávě, o tom, kdo On je. Ty skutky, které mi otec dal, abych je dělal, svědčí o mně. Když já mluvím o sobě. Moje svědectví je pravdivé. Trojice svědčí. Pokud byste chtěli, mám pro každé z míst odkazy. 4. Písma o mně svědčí. Když Pán Ježíš mluví o Písmech, myslí proroky a Zákon. V Janově evangeliu mluví, že Mojžíš mluvil o Ježíši, Izajáš viděl slávu Ježíše J 12,41 (Iz 6) – jsou lidští svědkové Pána Ježíše 5. Jan Křtitel. Jan píše – Jan Křtitel přišel, aby nesl svědectví o světle 6. Učedníci, apoštolové. Jan říká: My jsme viděli Jeho slávu. Pán Ježíš po vzkříšení zaslíbil učedníkům – budete mi svědky. 7. Lidé, o kterých se mluví v evangeliu Jana, že uvěřili v Ježíše – žena u studny běžela zpět do Samaří, byla Mu svědkem (J 4), člověk, který se narodil slepý – svědčil v synagoze. Požehnaní ti, kteří neviděli a uvěřili, říká Ježíš Tomášovi - o nás. Proč mluvit – abychom oznamovali Jeho slávu a abychom Mu vzdávali čest, aby lidé
nepřicházeli do záhuby. Budete svědkové – není přikázání, ale zaslíbení. „No, dnes se necítím na to být svědkem…“ Ne - vždy budeš svědek, pokud znáš Ježíše. Otázkou je jací budeme svědkové. Měli bychom mluvit o Pánu Ježíši, protože je to naše povinnost. Když učedníci viděli Pána Ježíše poprvé, uctívali Ho. Ale někteří pochybovali. Stejně Pán Ježíš všem z nich dal Velké poslání – ať těm, kteří ho uctívali, i těm, kteří měli málo víry – stejně měli tu povinnost svědčit o něm. Abychom vzdali Ježíši čest, aby lidé kolem měli věčný život, protože jsme jeho svědky, protože je to naše povinnost, protože On žije. Kdyby tady seděla moje žena – dovedete si představit, co by se stalo, kdybych vám ji nepředstavil? Co byste si o mně mysleli? Jak ona by se cítila? Bylo by to vůči ní ponížení. I já bych se ponížil. Pokud věříme, že Ježíš je náš nejlepší přítel, pokud si uvědomujeme, že je s námi, je tak důležitý, jak o něm můžeme mlčet? On je ten nejdůležitější. Musíme o něm mluvit. Rád bych vám dal příležitost reagovat na to, co jste slyšeli. Chce někdo říci nějaký komentář? Co si o tom myslíte? Proč bychom měli mluvit o Ježíši? (kurzívou - reakce z pléna) -
Čím srdce přetéká, to ústa mluví.
-
Ježíš toho pro mne vykonal tolik dobrého, nechci o tom mlčet a nemůžu.
-
Potřebujeme mluvit o Ježíši, protože jinak v něj nemohou věřit.
-
Jestliže někoho miluji, chci se podělit s druhými, že někoho mám.
-
Ježíš vrací lidi ze smrti do života.
-
Myslím, že bychom měli mluvit svým životem.
-
Bůh touží, abychom zachránili co nejvíc lidí.
-
Někdy je třeba lidem vysvětlit, proč nejednám jako ostatní.
Ano, Písmo říká, že máme být připraveni dát svědectví o naději, kterou máme. Ještě mám druhou otázku. Je důležité, když se zapojujete. Takhle se učíme. I já se učím. Co je to evangelium?
-
Radostná zpráva
-
Moc Boží, protože jedná sama. Když to někomu řekneme, sama působí. Ř 1,16
Evangelium je Boží moc ke spasení, je to radostná zpráva, co ještě? Představte si, že máte jenom 5 minut. Musíte někomu říct evangelium. Pojďme si říci, co je to nejzákladnější, co musíme říct, co musí nutně slyšet? Smyslem tohoto semináře je, abychom dokázali efektivně komunikovat evangelium. Které věci byste řekli? -
Naděje
-
Ježíš tě miluje
-
Odpuštění hříchů. Všichni jsme hřešili. Ježíš zemřel kvůli hříchu.
-
Věčný život
-
Nový život, nový začátek na zemi.
-
Víra.
-
Milost.
-
Ježíš za nás zemřel na kříži. Oběť. Zástupná smrt. Už nemusím jít na kříž, Ježíš šel za mne.
-
Vzkříšení
-
Boží hněv
-
Boží soud
-
Přenesení ze tmy do světla, do bezpečí
-
Pevný bod v životě, smysl života
-
Společenství, člověk není sám a nemůže být sám
-
Rodina
-
Smíření s Bohem
-
Konání mocných činů a zázraky. Mělo by to být součástí evangelia. Bez toho je evangelium poloviční.
Máme 5 minut, abychom probrali toto všechno. Zde je výzva, jak kázat evangelium. Výzva jak dokázat být stručný. Musíme dokázat komunikovat. Kázání evangelia je Boží mocí ke spasení. Hudba je krásná, ale sama o sobě nikoho nespasí. Může
připravit srdce lidí. Ale až když je kázáno evangelium, je přinášena spása. Teprve zasetí Božího slova zapříčiní víru. Vidíte důležitost tohoto semináře? Musíme evangelium vykrystalizovat. Co řekl o evangeliu Pavel? 1K 15,3-5 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel… Mluví o evangeliu, protože v prvním verši to přímo říká. Jak to Pavel popisuje? -
Zvěst o vzkříšení
-
Je to podle Písem
-
Svědectví
-
Ježíš zemřel za hříchy
-
Byl pohřben a vzkříšen
Pavel ukazuje jádro evangelia. Jinde říká: Kážu Krista ukřižovaného. Co je samotnou podstatou křesťanství? Co znamená být křesťanem? Řeknu vám osnovu, pak budete reagovat. Podstata křesťanství – Co znamená být křesťanem? - není to jen vyznání víry - není to morální chování - není to jen tradice Sloužím Hispáncům, ptám se – věříš v Ježíše? Všichni zvednou ruce. Věříš ve vzkříšení? Všichni zvednou ruce… Atd. Ďábel tomu také věří, ale třese se. Pokud tomu věříš intelektuálně, je to málo. Muslimové mají vyznání víry. Křesťanství není vyznání, ani morální chování. K podstatě se nedostanete morálním chováním. Mí přátelé mormoni nejsou křesťané, ale jsou velice morální. Jiní známí – muslimové vyučují na křesťanské škole v Galilei, vyučují tam morálku, ale nejsou křesťani. Jenom proto, že chodíš pravidelně do kostela, nejsi křesťan. JÁDREM JE - OSOBNÍ VZTAH S KRISTEM. Pokud ty v něj uvěříš, důvěřuješ Mu, pak všechny ty ostatní věci získávají smysl. Chováš se z moci Božího Ducha. Nežiješ sám pro sebe. Chceš se svým životem zalíbit Bohu. Z vděčnosti Bohu miluješ další lidi a prokazuješ jim dobro. Máš společenství a svědčíš jim. Připomínáš si Boha v památce Večeře Páně… to vše je důležité, ale postatou je vztah s Kristem.
Muslimové mají morálku, obřady, ale nemají Krista. To je ten rozdíl. Co si o tom myslíte? Co je křesťanství? -
Živý vztah s Bohem
-
Chození v Duchu svatém
-
Láska
-
Není to náboženství
-
Kristus je Pánem mého života.
-
Nežiji už já, ale žije ve mně.
-
Je důležitá upřímnost. Jsem metodista. Vybavuji si, jak John Wesley psal do svého deníku: Jel jsem do Ameriky obracet Indiány, ale kdo obrátí mne? A to byl oxfordský teolog. Je pro mne těžké říci – on nebyl křesťan. Ale byl upřímný a Bůh se k tomu přiznal.
-
Je důležité v životě vzít víru, naději a doufat v lásku.
Jedna z oblastí mé služby v Nikaragui je to, že dáváme výcvik pastorům, kteří předávají ty znalosti lidem v odlehlých oblastech. Vždy si vytipujeme klíčové vedoucí v té oblasti a zahájíme s nimi tříletý program. Učí se jak studovat Písmo, jak kázat a pak nám říkají, co potřebují a my je učíme přesně podle toho, co potřebují. Podporujeme je různými způsoby. Nedávno poničil mnoho vesnic hurikán. Mnoho sourozenců se spojilo, aby jim pomohlo. Je mocné vidět, co tam Pán Bůh dělá. Zaměřili jsme se na čtyři lidi a oni mezi sebou vzali, co jsme je naučili a oni to předali 800 lidem, kteří slouží ve 30 vesnicích. Aby přišli na výcvik, musí projít džunglí – překračovat řeky, autobusem…ujít mnoho kilometrů. Jsou to mí dobří přátelé. Mluvíme spolu španělsky, ale jejich rodný jazyk je moskýto (?). Je zajímavé, že tam je mnoho Bratrských církví – z misie Moravských bratří. Země je zasažena evangeliem, protože lidé z vaší země byli ochotni nést jim evangelium. Proto mnoho fotím, když jsem tady – ukážu jim vaše fotky. Evangelium z vaší země zasáhlo lidi až na samém konci země.
Kdy mluvit a ke komu? Jestliže rozumíme tomuto podobenství, stane se klíčem k ostatním podobenstvím. Je ve všech synoptických evangeliích. Mk 4,3-9 o rozsévači. Ve verších 13-20 je vysvětleno. Základní části jsou: Rozsévač. Semeno. Čtyři typy půdy – cesta, skála, trní, dobrá půda. Rozsévač je kazatel, ten, kdo
káže evangelium. Zrno je Boží slovo. Typy půdy ilustrují srdce lidí. Všimněme si, kolik zrní je vyplýtváno – na první tři typy. Co to říká o kázání Božího slova? -
Že nebude 100%ní účinnost
-
Že se potřebujeme zaměřit na potřebné
Ale rozsévač rozséval do všech stran. Nešetřil. Rozséval hodně. Pořád. Všude. Jak často zvěstovat? – Pořád. Tak často, jak je to možné. Kde? – Všude. Komu? – Každému, kdo má uši k slyšení = komukoli, kdo si vás poslechne. Kniha Skutků – na počátku po letnicích, kázali učedníci evangelium po celém Izraeli. Mnoho lidí bylo spaseno. Po kázání Petra se obrátilo 3000 lidí. Už v kapitole 5, myslím, bylo v církvi více než 5000 lidí. Pak se něco stalo. Pronásledování. Vládnoucí úředníci to chtěli zakázat. Udělali zákon, že se nesmí kázat v Ježíšově jménu. Ale tento zákon je nezastavil. Naopak. Stalo se to, že celý Jeruzalém byl zaplněn evangeliem. I přes zákaz. Osobně jsem to nikdy nezažil. Nicméně se objevuje čím dál tím více zákonů, které to zakazují. Zatím není napsaný žádný zákon, který mi to na ulici zakazuje. Ovšem v Jordánsku si dovedu představit, že by mi usekli hlavu. V Chicagu je ale mnoho lidí z Jordánska, Izraele, mnoho muslimů… Jednou za čas, vždy v pátek jdu do mešity, ne protože se chci stát muslimem, ale stojím venku a mluvím. Není to legální v jejich zemi ale v mé ano. To znamená, že je do mé země poslal Pán Bůh, musím s nimi mluvit. Co ve vaší zemi? Je to povoleno? -
Teď už ano.
Kdy je to v obou našich zemích protizákonné? Když jsem se svými příbuznými, když je to proti společenským zákonům, sociálním zákonům. Oni nechtějí mluvit o Ježíši. Není to písemný zákon. V mé zemi je dokonce rčení: „Jsou dvě věci, o kterých se nemluví: Politika a náboženství.“ Máte někdy jakoby košík, který ti zakazuje mluvit? Je to společenský zákon. -
Mám nevěřící rodinu, je to těžké.
-
Je důležité o tom mluvit, ale když ta druhá strana to nechce slyšet, nechat to být.
My bychom vždycky měli mluvit o Ježíši, ale je třeba mít rozlišení. Podívat se na to: jak mluvit o Ježíši. Vždy bychom se měli pokusit najít příležitost mluvit o Ježíši, i když je nepsaný zákon. Ale potřebujeme rozlišení Ducha svatého. V knize Sk 8 je evangelista Filip. Byl diakon, ale pak kvůli velkému pronásledování, po
ukamenování Štěpána, se všichni věřící stali svědky. Začali v Judsku, Samaří – Filip šel do Samaří. Mnoho lidí bylo spaseno, byli pokřtěni, měl úspěšné evangelizační tažení, ale najednou mu Pán Bůh řekl: Jdi na silnici do Gázy v poušti. On byl úspěšný evangelista. Měl chtít pokračovat dělat evangelizace. Ale Pán ho posílá svědčit jednomu člověku. Ten měl velký vliv v celé své zemi. To mi připomíná moji zemi. Je tam plno vlivných lidí. Přijeli do USA, aby se stali bohatými. To mi nevadí. Jsem svědek Boha, dává mi to příležitost. Této muž z Etiopie se stal křesťan. Když byl pokřtěn a vstal z vody, Filip byl pryč. A tento eunuch ho už nikdy nevidě. Byl naplněn radostí a vrátil se do Etiopie. Filip byl pak přenesen Duchem do jiného města. Mluvil s naprostým cizincem – měli bychom mluvit i s cizinci. Já osobně raději mluvím s cizinci, než s lidmi v mé rodině. Je to často snazší. Pokud mi někdo z cizích vrazí facku, je to jedno, já už je nikdy neuvidím. Můj otec byl ateista, maminka chodila každé ráno na mši. Obdivoval jsem otce, ale fyzicky mou matku týral. Neznal jsem Boha, ale přitahovaly mne Boží věci. Chtěl jsem Boha znát. Ale styděl jsem se o tom mluvit. Nikdy bych to neudělal se sourozenci, s otcem. Jednou na univerzitě, jeden z mých profesorů se o mne jako o člověka začal zajímat. Vnímal jsem, že jeho přátelství bylo upřímné. Mluvili jsme o Bohu, trávili jsme hodiny tím, že jsme mluvili o Bohu a o životě. Jednou večer jsem se vracel, byl to chladný den v Chicagu. Přestupoval jsem z metra na metro. Byl tam velmi starý muž, měl černý pršiplášť, rozdával malé knížečky – přišel ke mně a jednu mi podával. Chtěl mluvit o Ježíši. Řekl jsem, že jsem katolík a spěchám. Odpověděl – jen jedno si pamatuj: „Jenom Ježíš tě může zachránit. Ne skrze Josefa nebo Marii.“ Začetl jsem se pak do té knížky, ale nic pro mne neznamenala. Dodnes si ale pamatuji tu naléhavost v hlase. Bůh si použil cizince. Všude po světě jsou lidé, kteří potřebují, aby s nimi někdo promluvil o Bohu. Nebudou o něm mluvit s rodinou. Možná se s nimi potkáte na ulici, ve vlaku. Jako rozsévač zasejete… Možná pak ten člověk bude rozsévat evangelium až na sám konec země. ---
(Druhý den) Máme před sebou dost velkou jízdu, poletíme rychle, přijde mi, že toho mám připraveno dost. Hospodin mi bude muset dát moudrost, co vynechat.
Včera jsem vám říkal své svědectví – o tom cizinci. Zasel do mne seménko Božího slova. Profesor na univerzitě také. Věděl jsem, že tenhle člověk mě má rád bez podmínek. Byl jsem 18tiletý ztracený muž. On se o mě opravdu zajímal Strávili jsme hodiny spolu. Pak jeden den v roce 1976 jsem šel na mši, spolu s holkou, kterou jsem několik dní před tím
sbalil. Ten kněz myslel vážně, co říkal. Mluvil mocně. Naléhal na ty lidi. Nikdy před tím jsem nic podobného neslyšel. Říkal, že se musíme umenšovat, aby se Pán stal vším. Pamatuji si, že to bylo velice jednoduché poselství, ale velice mocné. Vše, co řekl mi dávalo smysl. Říkal jsem si: Tohle se může stát v mém životě – je možné, abych byl ničím, a Kristus vším. To jsem chtěl. Klekl jsem do lavice a plakal. Modlil se, aby mi Pán dal tento dar. Schopnost být ničím, aby ve mně Bůh si mohl dělat, co chce. Vedl jsem rozlámaný život. Druhý den jsem si promluvil s tím profesorem. Dodnes si pamatuji jeho slova: Kdykoli se něco stane, Pán Ježíš zaslíbil, že tě neopustí a že se tě nikdy nezřekne. Neuvědomil jsem si tu hloubku, ale pamatuji si tu hlubokou vzácnou radost, která přišla. Kristus přišel do mého života. Ilustruje to to, jakým způsobem lidé mohou zasévat do vašich životů. Cizí nebo ti, co tě mají rádi. Po dvou týdnech se mnou profesor začal mluvit o té dívce. Není pro tebe. Bylo mi to divné, ale poslouchal jsem ho. Začal mluvit o jiné dívce. Nevěděl jsem proč. Popisoval mi dívku, která by mne vytáhla, dostala ze mne to, co jsem. Dělal dohazovače. Zavolal její matce, vyprávěl jí o mě. Její matka mluvila se svojí dcerou. Říkala jí o kytaristovi… Setkal jsem se sní a za rok si ji vzal. Bonus. Seznámil jsem se s Hospodinem a hned na to se svou budoucí ženou. Chci začít vyprávěním o hnutí, které začalo pravděpodobně někde v Indii. Většina lidí, kteří trochu studují statistiky, řekne, že dnes většina rostoucích sborů nejsou vedeny vzdělanými, ale pastory bez vzdělání. Pavel řekl: Kristus si vyvolil to, co je ve světě nehodné. Skutky vyučují o apoštolech, že vládci viděli autoritu následovníků, ale i nevzdělanost. Uvědomili si, že tito byli s Ježíšem. Skupina pastorů mužů i žen v Indii nebyli vzdělaní a dokonce neuměli číst. Profesoři ze známé americké univerzity jim dali zkoušku, aby otestovali jejich teologické znalosti. Zjistili, že tito znají stejně nebo i více znalostí než jejich absolventi. Protože tito muži se naučili přes 200 příběhů z Bible nazpaměť. Od Gn po Zj. Tím porozuměli, kdo je Bůh a proč mu sloužit. Budeme si chvíli povídat o vyprávění biblických příběhů jako o způsobu nejen svědectví, ale i budování druhých. Četl jsem, že ČR má 99 % těch, co umí číst. To je skvělé, protože 80 % lidí světa neumí číst. Lidé analfabeti (co neumějí číst) se učí jinak, myslí jinak. Učí se skrze příběhy, hudbu, opakování věcí. Nedokážou přemýšlet v abstraktních termínech, potřebují konkrétní. Dám vám těžkou zkoušku, co to je: - Trojúhelník. Jste velmi chytří. Co je toto: - Kolečko. A toto: - Okno. Čtverec.
Pokud mluvíme s analfabetem, řekne, že trojúhelník je hora, kolečko míč, čtverec krabice. To je ilustrace toho, jak přemýšlí. Pokud se mají něco naučit, musí to prožít. Proto jsou důležité příběhy. Potřebuji dobrovolníka, který rád maluje nebo kreslí a namaloval: Pilu, kladívko, dříví na oheň a sekyrku. Která z těch čtyř věcí je jiná? Která věc tam nepatří a proč? -
Dřevo - Není to pracovní nástroj
-
Nepatří kladívko, protože dřevo se nařeže pilou a naseká sekyrkou, ale nemůžeš použít kladivo.
Nevzdělaní by tohle nedovedli říci. Neumí přemýšlet v kategoriích a neumí analyzovat věci. Takže např. v organizaci, kde dáváme výcvik pastorům se je snažíme naučit, jak studovat Písmo, jak kázat. Otevřeme text, analyzujeme, očekáváme, že si udělají osnovu, prostudují to místo, řeknou, co je hlavní myšlenkou toho místa, jak ta hlavní myšlenka má vztah k celku Bible. Většina těch pastorů se dostala do šesté třídy. Zjistil jsem, že je pro ně nemožné se dostat výš. Jsou omezeně vzdělaní. Ne úplně analfabeti. Ale musíme najít způsob, jak je učit. Máme jednoho studenta – Santiaga, snaží se mít mocná kázání. Je mu 35 let, ale nikdy nedosáhne velkého vzdělání. Ale může se učit příběhy. Kdyby se Santiago naučil 50 biblických příběhů od Geneze po Zjevení. Kdyby se svým sborem probral těchto 50 příběhů, měl by dostatek materiálů k učení. To by i bylo dostatečné pro vyučování druhých. S manželkou jsme jeli vzdělávat pastory na Papui Nové Guinei. Letos se tam vrátíme a budeme vzdělávat zakladatele sborů. Máme skvělé materiály. Máme skvělou knihu od skvělého autora. Používáme Bibli. To je to jediné, co potřebujeme. Vyučujeme přímo Bibli. Smyslem práce je předat jim ústně Bibli. Uvědomte si – vy máte Bibli, ale oni ne – neumí číst. Představte si, jak ten, co neumí číst, je závislý na těch, co číst umějí. Vyučujeme příběhy z Bible. Učíme, že nemohou přidávat další věci. Musí se naučit příběhy tak, jak jsou. Skupina 18 studentů v Botsvaně v loni s námi jeli do vzdálené vesnice, nebyl tam sbor, chtěli jsme ho založit. Hráli si s dětmi, zpívali, snažili jsme se získat dospělé. Setmělo se, zapálil se oheň a zvali na povídání příběhů. Střídali se v povídání, někteří i hráli. Celá vesnice potichu poslouchala 3 hodiny. Dokonce i malé děti. Častokrát po příběhu někdo z vesnice začal zpívat. Ale ve chvíli, kdy přestali vyprávět příběhy a začali kázat, přestali vesničané dávat pozor. Tak to platí i pro nás. Tehdy jsme řekli – přijďte zase v neděli, budeme vám vyprávět víc příběhů. Tito studenti se snaží dnes pracovat v oblasti, kde je 80 vesnic. Nejprve vyprávíme příběh, třeba krátký, z Písma. Potom řekneme někomu ze studentů, aby příběh zopakovali. Pak ho zopakuje celá skupina. Pak jim pokládáme otázky o Bohu,
z příběhu, abychom si ověřili jak tomu rozumí, co jim to říká. Čím méně jste vzdělaní, tím méně výkladu potřebujete. Pokud jste nevzdělaný, ztratíte se v okamžiku, kdy vám začne někdo něco vysvětlovat. Je mnohem jednodušší vyprávět a pak jen položit otázky. To je naše strategie. Ale funguje to i u vzdělaných . I lidé s tituly mohou být těmi, kteří se učí ústním podáním. Jsem si jist, že je mezi vámi mnoho těch, kteří se učí posloucháním, než díváním na video. Pokud byste měli zájem, jak toto dělat, můžeme se s manželkou vrátit a dát vám detailnější výcvik. Mpožná zrovna vás to bude inspirovat a půjdete k národům. Chcete-li nás pozvat zpět, připravte ná,m skupinu lidí, kteří májí zájem o misii, učitele z nedělky, kteří se chtějí učit příběhy. - Jak příběh zopakuje celá skupina? Toto je metoda, které se říká po krocích. Učitel se zeptá: Co se stalo na začátku – co řekl Ježíš? Odpověď: Pojďte na druhou stranu jezera. Učitel: Co udělali učedníci? Odpověď: Propustili zástupy a nastoupili do lodi. Učitel: A na moři se stalo co? Odpověď: Bouře. Učitel: A co Ježíš? Odpověď: Spal… Takhle probíráte postupně příběh. Když skončíte, slyšeli lidé ten příběh třikrát.
Tak já jsem vám včera slíbil, že vám řeknu o problému evangelizování na západě a jak by to měla být výstraha. V USA se obracejí lidé po tisících, tisícičlenné sbory, jste možná slyšeli. Je hodně misionářů v cizích zemí, vrací se s tím, že se obrátilo stovky lidí… Ale věděli jste, že 80-90% těchto rozhodnutí pro Krista časem odpadlo? To je veliký problém. Může se stát, že nějaký pastor, evangelista, dá výzvu, přistoupí 100 lidí. Je velká radost. Ale po 6 měsících zůstane 10 lidí. Ještě smutnější je, že pastor je rád. Zvládá lépe těch 10. Je to normální. O tom jste jistě také slyšeli. To je škoda pro evangelium. Je to lež. Říkáme, že se spousta obrátila, ale ve skutečnosti to tak není. Je rozdíl mezi reakcí na evangelium a výsledky. Před mnoha lety jsem se naučil, jak evangelizovat podle metody evangelizační explose. Pomáhala mi být jistý tím, jak sdílet. Já jsem pak chodil po ulici, navštěvoval jsem je, 9 z 10 lidí se se mnou modlilo. Ale ve skutečnosti se neobrátili. Ray Comford, evangelista
z Austrálie žijící v USA řekl: Myslím, že problém je v presentaci evangelia, jak. Mluví o kazatelích Ch. Spurgeon, Ch. Finey, M. Luther, J. Wesley – 90 % času strávili vysvětlováním zákona – mluvili o zákonu hříchu a soudu. 10 % času věnovali lásce a milosti. Např. J. Wesley řekl: Než mohu kázat o lásce, milosrdenství a milosti musím kázat o soudu… Jednomu mladému evangelistovi dal radu – vyučuj 90 % zákona a 10 % milosti. M. Luther řekl, že první povinností kazatele je vyučovat zákon a hříšnou přirozenost. Pokud nevyučujete zákon, když kážete, naplníte církev falešnými obrácenými. Satan dává vzniknout novým sektám. Jedna z těch sekt byla pro něj velmi překvapující. Prtesentovala myšlenku, že bychom neměli být strašeni zákonem , ale jemně povzbuzovaní milostí. Ray říkal, když oni kázali, 10-20 % odpadlo. Tady většina obrácených zůstala v církvi. Nevím, jak je to u vás. Na západě vyučujeme o lásce a milosti, neříkáme moc o soudu a vidíme výsledky. Nejsme zachráněni skrz zákon (Ž 19,7). V zákonu je schopnost obrátit duši. Zákon nespasí. Ale může, ale jak? Pavel to říká v Římanům a dalších. Učíme se, co je smyslem zákona (Ř 3,19.20) (Ř 7,7) (Ga 3,24). Takže když se ráno probudíme a koukneme do zrcadla, nemáme ho tam, aby nás umylo. Smyslem je, abychom viděli, že jsme špinaví. Používáme na umytí vodu. Takhle to funguje s desaterem a zákonem – potřebujeme Krista. Proto ho používáme při evangelizaci. Spurgeon říkal , že desatero je jako 10 kanónů namířených na nás. V ep. Žd je rozlišeno mezi horou Sion a Sinaj. Zhřešili jsme a odpadli od Boží slávy. V traktátech je málo popsáno, jak jsme hřešili. Ale každý národ má hříchy, které je třeba odkrýt. Moderní evangelizace se zaměřuje na to, že oslovuje lidi v jejich potřebě naplnění. Pojďte k Ježíši, protože budete žít mnohem naplněnější život. On vyřeší vaše problémy a pomůže vám cítit se šťastnější., žít úspěšnější život. Ale pak přicházejí lidé ke Kristu ze sobeckých motivů. Modlí se, ale nezažívají úspěch, štěstí, odpadnou. Nepřišli ke Kristu kvůli spravedlnosti a kvůli smíření s Bohem To jsou ty správné motivy. Proto je třeba používat zákon. Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Pyšní potřebují zákon. To může být urážející. K Ježíši přišel mladý vládce, Ježíš ho odkázal na zákon a on odešel. Dal živou vodu ženě u studny, která věděla, že je nepoužitelná hříšnice. Nikodéma odkázal na zákon. Ženu přichycenu při nevěře propustil. Zákon nikoho nespasí. Říká, že my potřebujeme spasení. Zanechává nás bezmocnými. Neospravedlňuje nás. Nechává nás vinnými. Nesouhlasím s Ray C. v tom, že říká, že vše je takto jednoduché. Mluvme chvilku o rozdílech mezi Američany a Čechy. Odpozoroval jsem toto, a říkám to s pokorou. V naší zemi jsme žili ve svobodě po celou historii. Svobodu mluvit, uctívat Boha, dělat cokoli. Spousta lidí zneužila tuto svobodu,a by si dělala, co chtějí. Odmítli Boha, utekli od něj. Jejich srdce jsou tvrdá. Někdo řekne, že Češi mají také tvrdá srdce. Myslím, že je v tom rozdíl. V USA, když se zeptáte: Jste spaseni? Vám většina řekne Ano. Věří, že jsou do nebe. Ale mnoho z nich je falešně obrácených. Rozdíly jsou: Lidé v ČR byli zneužívaní – nejprve náboženstvími, pak roky vládou. Myslím, že to vyvolává v lidech hněv, podezřívavost, ztrátu důvěry. Modlete se za to, mluvte o tom. Do jaké míry
potřebují zákon a do jaké míry jsou ubití a potřebují milost. Jak kázat po spravedlnosti a že je třeba poslouchat? Na to není snadná odpověď. Za chviličku vám k tomu řeknu pár věcí. -
Myslím, že řada lidí nepřemýšlí o Ježíši, vnímají církev jako Katolickou církev. Nejsou oddáni Bohu, ale církvi, tradici. Nemají důvěru. Kritizují.
-
Pár lidí mi řeklo, že křesťanství je berla, která jim nesluší. Ale jestli to někomu funguje, tak dobře.
Tohle ukazuje, že lidé nedůvěřují, že by to mělo nějaký vztah k víře. -
Je snazší mluvit k lidem duchovně otevřeným, např. co dělají reiky.
-
Je snadné s nimi mluvit, ale těžké někam se s nimi dostat.
-
Lidé se bojí, že ztratí svobodu.
Tedy vnímají, že tohle je jiný způsob, jak bude mít někdo nadvládu nad jejich životem.
Teď si budeme trochu užívat. Potřebuji 5 lidí. Nebojte nezahanbím vás. Tenhle seminář vyučuje, jak být efektivním svědkem pro Krista. První věc: Možná, že největší důvod, proč nesdílíme naši víru je, že se bojíme o tom mluvit. Je na to jednoduchá pomoc: Jedna z věcí, které mohou pomoci, když se naučíte jednoduchou osnovu. Např. se používá ilustrace mostu – to je vizuální pomůcka.
Pán Bůh je tady (vpravo), je to milující Stvořitel, který tě stvořil. My jsme na druhé straně a mezi námi je obrovská propast. Hřích. Protože jsme zhřešili umřeme. Po smrti přijde soud. Kdykoli něco řekneš, můžeš použít verše z Písma. Nemůžeme sami sebe zachránit. Způsobů je mnoho – morálním chováním, ale vždy selžeme. Můžeme se pokusit pomocí filosofie. Meditováním, náboženstvím, ale vždy spadneme. Bůh poslal svého Syna, aby přemostil tu propast. Ježíš zemřel jednou spravedlivý za nespravedlivé. Ježíš je ten most.
– to může být velmi efektivní. Můžeš se zeptat toho člověka – Kde jsi? Tady nebo na druhé straně? Řekne-li vám vlevo – můžeš nabídnout modlitbu - Můžeš přijmout Ježíše jako Spasitele. Je pomocí naučit se nějaký nástroj. To vám může pomoci zbavit strachu. Když sloužíte mládeži, můžete použít toto. Pomohlo i to u dospělých. Používáme desatero. Děláme to naživo. Použiji tento most. Pětice vybraných dobrovolníků je tady (vlevo od vás). Bůh je vpravo od vás. Vyberu prvního. Je tady někdo, kdo ještě nikdy nezalhal? Písmo říká: Nebudeš lhát. Je tu někdo, kdo nezalhal? Ty nám říkáš, že jsme tady všichni lháři? Všichni tví kamarádi že jsou lháři? Chodí do sboru. Když mluvíme s lidmi o lhaní – je dobře nemluvit o hříchu všeobecně. Konkrétně. Je to ve vaší společnosti problém? Ano, vždycky je to problém. Pomozme objevit lidem, proč. Většina si myslí, že to není takový problém. Chceme, aby sami přišli na to, že to není dobré. Přece nechceš, aby ti lhala manželka, děti, tvůj šéf, zaměstnanci. Chceš, aby nežili ve lži. Pomoz jim objevit, aby si to vztáhli na sebe, ani já bych neměl lhát. Podle zákona žádný lhář se nedostane do nebe. Pak řeknu člověku, který lhal, pokus se přeskočit na druhou stranu. Nepodaří se to (u mladých tu propast udělejte dostatečně širokou, aby ji opravdu nepřeskočili). Nepodaří se to, skončí v zóně smrti. Máme dalšího. Jemu položíme také otázku. U nás bych řekl: Bible říká: Nepokradeš. Už jsi někdy něco ukradl? Jenom trošku. To je důležité. Co tím myslel? Sám sebe ospravedlňuje. Jó, něco ano, ale jenom trošku. Stejně tak se lhaním. Jó, ale jen párkrát. Jeremjáš říká: Srdce je ze všech věcí nezrádnější. Největším zrádcem na světě je tvoje srdce – říká ti, že jsi dobrý. Jak říkáš tomu, kdo krade? Zloděj. Ty mi tedy přede všemi svými přáteli říkáš, že jsi zloděj? Přiznal se, řekl to svojí pusou. Nemluvíme všeobecně, ale konkrétně. Mluvíme o jeho osobním hříchu. To je jeho hřích. To je velice osobní pro toho člověka. Proto jsme se smáli, je to nepříjemné. Ale smích pomáhá. A hohó, dostal se do nebe (přeskočil), ale nemělo by se to podařit. Mluvíme i o devátém, desátém přikázání. Sedmé: Nesesmilníš – je velmi osobní. Jak toto Ježíš interpretoval, vysvětloval? Tento student možná nikdy fyzicky nesesmilnil, ale už když jsi se podíval na ženu… Je tady někdo, kdo tento hřích nikdy neudělal? Musí uznat, že je smilník, pokusí se přeskočit a spadne. Máme deváté přikázání, sedmé, desáté a šesté. Nezabiješ. Už jsi někdy někoho zabil? Ne, nikdy. Má pocit, že konečně je nevinný. Ale Ježíš řekl o vraždě – jestliže jsi měl ve svém srdci nenávist, je to vražda. Už jsi měl k někomu nenávist? Jak říkáš tomu, kdo zabil? Vrah. Ty tady přede všemi říkáš, že jsi vrah? Musíme to přiznat všichni. Jsme vrazi, lháři, zloději a smilníci. Není tady jediný, který nepřekročil všechna přikázání. Jsem pastor a musím přiznat, že jsem porušil všechna přikázání. Je důležité, aby i ty jsi přiznal, že jsi hřešil, když někomu sdílíš evangelium.
Pátý je evangelium. Roztáhne ruce (rozpaží). Požádám lhářku, aby přešla. Zatímco jsme byli lháři, Pán Ježíš za nás zemřel. A při tom přejde. Na Ježíšově straně se mohou radovat, skákat… Smyslem je naučit se konkrétní způsob, jak sdílet evangelium. Já rád používám barvy – šest barev. Používám to i s dospělými. Vybral jsem si z přítomných ty, co mají ty barvy- zelené, černé, červené, bílé, modré, žluté. Takhle projdu celé evangelium. Rád začínám zelenou - znamená život. Černá - temnotu, chodíme v temnotě kvůli našemu hříchu. Červená - symbolizuje krev, která očišťuje. Bílá symbolizuje čistotu. Stali jsme se Božími dětmi skrze PJK. Modrá - Ducha svatého, který nám dává moc, abychom mohli žít správným životem. Žlutá, zlatá - nebe. Jako nám dal život, dal i věčný život skrze Pána Ježíše. Co když mluvíš s pyšným člověkem? Nemají zájem o barvičky, scénky s mosty. Nemluvte o barvách, ale použijte stejnou osnovu. Např. s dospělými jsem upřímný – rád bych ti řekl nějaké principy. Chci ti říci o evangeliu,… pak ani nemají pocit, že jsou manipulováni. Naučte se nějakou osnovu a buďte smělí. Smělost pochází od Hospodina. Dokonce i Pavel se musel modlit za smělost. Všichni víme, že bychom měli mluvit pravdu, ale vždy s láskou. Sloužím fotbalistům, Mexičanům. Jsou mí životní přátelé. Řekl jsem jim evangelium, mohu jim říkat, že jsou hříšníci, ale ví, že je mám rád. O některých vím, že jsou spaseni. Někteří začali chodit do sboru. Když jsem letěl do Guatemaly, seděl jsem vedle Kubánce. Neustále povídal. Začal o něčem, tak jsem se modlil a prosil Boha o příležitost. Je třeba mluvit o fyzických věcech a já do toho zmíním něco věčného, tak abychom začali přemýšlet o věčných věcech. Zareaguje-li, můžeme o tom začít mluvit. Pokud odsekne, můžeme dál pokračovat ve fyzických věcech. Nebo přenesu věci z přirozeného k nadpřirozenému, jestli má zájem, přesuneme se. Někdy řeknu něco jako: Ten život, který budeme žít potom, budeme žít déle. Kdo znáte jména 8 praprarodičů? Kolik z vás zná jména 4 prarodičů? Kolik lidí bude znát vaše jméno po 100 letech? Dá se navázat. Když mluvíme s lidmi, je třeba v nich probudit touhu po spravedlnosti. Vysvětlit jim, proč oni by neměli chtít lhát. Někdy je nesnadné vysvětlit, proč by si měli vážit sexuální čistoty. Někdy může člověk vytvořit hlad po spravedlnosti svým vlastním životem. Vy všichni máte krásná svědectví. Někteří můžete oslovit lidi, aby měli hlad po Bohu. Neexistují jiná náboženství, která dokáží změnit život. Když mluvíme o Ježíši, musíme ho vyvyšovat. V Africe jsem v autobuse mluvil s muslimy. Jeli jsme už 16 hodin. Šel jsem dozadu autobusu a mluvil s jedním. Jsem učedník Ježíše. Řekni mi, co řekl Mohamed? Pár vět?
Bylo ticho. Když mluvil o sobě, co řekl? Ticho. Pak někdo řekl: Mohamed byl velmi pokorný muž, moc o sobě nemluvil. To je v pořádku. Ježíš řekl o sobě úžasné věci: Já jsem chléb života. Světlo světa. Řekl to Mohamed? Dovedete si představit, že by toto řekl prezident vaší země? Zvolíte li mě, budete vidět. Vy muslimové, věříte, že Ježíš je prorok. Proroci nelžou, mluví za Boha. Lhal Ježíš, když řekl: Já jsem tra cesta, všechna moc mi byla dána…? Muslimové se začali hněvat. Řekl jsem: Můžete mne ukamenovat, ale to řekl Ježíš. Můžeme použít Ježíšova slova, abychom ho představili. To je mocné. Jan říká – nikdo nemluvil, jako Ježíš. Většina lidí myslí, že byl učitel, prorok, ale použijme Jeho slova – řekl, že je Bůh. Modlím se, aby se jim Ježíš představil. V Janově evangeliu mluví Ježíš o sobě. Představte si mužstvo a kapitán mluví o sobě. Nevyhrajete, nebudu-li s vámi hrát. Ani jeden koš nehodíte, nebudu-li hrát s vámi. Nenáviděli byste ho. Ježíše nenáviděli. Ježíš urážel Nikodéma. Někdy byl velmi urážející, ale je úžasné, že uměl mluvit s láskou. S láskou dokázal říct, že jsou lidé odsouzeni. Nemilujme svět a nic co je ze světa. Kdo miluje svět, láska Otcova v něm není. Neřekl kdo nemiluje svět, nemiluje Boha. Neřekl - jestli milují svět, je to proto, že nemiluje Bůh je. Důvod proč milují svět je, že nemají lásku Boha, nemají tu lásku, co máme my. Potřebují lásku. Výzva Boha je, že se máme sdílet o Božím hněvu o lásce Boha.
