Johannes Kepler. ( )

Dr. ARNOŠT DITTRICH. S tará D ala:

Johannes Kepler. (1571— 1630)

Jubilea slavím e o b y čejn ě tehdy, když uplynul okrouhlý počet let v desetinné soustavě. M yslím , že idea jubilea je ze začátků kalendářnictví, kdy lidem bylo je š tě obtížné stanovití uplynuti tro ­ pického roku. Tu slavili n ěkteré slavnosti po každých 8 letech, kdy na př. nové světlo Luny zase se shodlo se slunovratem . O ktaeteris by la asi prvním velikým rokem , cyklem celistvého počtu tropických let, jenž se dal stanovití bezp ečněji než jednotlivý tropický rok sám. T ře b aže není logického důvodu, proč vzpom ínati Keplera r. 1930, když r. 1630 zem řel, p řece vzpom ínám e rádi, jednak pro jeho světový výžnam , jed nak pro jeh o vztahy k P ra z e. V n ější život Keplerův v y ja d řu je zhruba sym bolická relace 1600 + 30. R. 1571 se narodil. D o r. 1690 žil ve Š týrsk ém H radci, posléze jako jediný protestant v zemi trpěný. P rotože se nestal katolíkem , byl jeh o další pobyt neudržitelný. Potom následuje doba jeh o ži­ vota na výšinách, u T ychona, u dvora Rudolfa II. v P ra z e. Z lesklé bídy dvorního učence zachraňu je se do školního úřadu v Linci. Nepatrného m ísta se vzdává, k dyž Ferdinand II., fan atick ý proná­ sledovatel protestantů, stáv á se císařem . C hce žiti z 12.000 zlatých, jež mu císařsk á pokladna dluhuje. V beznadějném zápase o své právo podléhá r. 1630. Kepler narodil se ve w irttem berském m ěstečku W eilu 27. pro­ since 1571. O tec Jind řich byl synem purkm istra, m atka Katharina Quldenmannová byla hostinskou dcerkou. P řed kové Keiplerovi jako kupci a řem eslníci odložili šlecK tictví. Ale M axm ilian II. obnovil je purkmistru Sebaldovi Keplerovi, jenž byl dědem slavného astronom a. O tec Keplerův byl neklidný dobrodruh, m atka byla m álo vzdě­ laná, vznětlivá a nesnášenlivá. B r z y po narození K eplerově upadl o tec v ruce verbířů vévody z Alby, a šel ja k o španělský žoldnéř do B elg ie. V rátiv se, ztratil lehkom yslným ručením většinu skrov­ ného jm ění. Sám přinesl do m anželství 1000 zlatých, žena v šak 3000. P ro ty to z trá ty vznikly patrně rozm íšky mezi m anžely, jich ž se otec Keplerův zprostil brutálním způsobem. Opustil r. 1539 rodinu, vstoupil do rakouských služeb a zahynul, neznámo kde, v b ojích proti Turkům . M alom ěstští klevetníci si šeptali, že Jind řich Kepler opustil ženu, protože objevil, že je čarod ějn icí. T ato dračí setba nezam ěstnaných jazyk ů vzešla po mnoha letech a způsobila Keple­ rovi veliké starosti a mnoho zárm utku. Kepler m ěl dva mladší b ra try . Christoph, cín ař, byl počestným občanem , ale prudký, su­ rový a oddaný předsudkům své doby. Jindřich byl ničem a, z učení utekl do rakouských služeb, odkud se v rátil jak o invalida s četným i

dětmi. S e stra M argaretha, kterou K epler pro je jí m írnost velmi mi­ loval, provdala se za evangelického faráře. Kepler narodil se jako slabé, sedm im ěsíční dítě. Mnoho stonal; neštovice o slabily mu zrak . P oněvadž se neosvědčil při polní práci, ale byl b y strý a dobře se učil, určili ho pro dráhu duchovního. Theologické studie opatřily mu důkladnou znalost k lasick ých ja ­ zyků a schopnost latinsk y plynně se v y já d řiti. Odtud pram ení jeho náklonnost m ísiti theologické věci do praktického života, čím ž si leckd y přivodil nepříjem nosti. Ve vlivu šk oly musíme rozeznávati stránku veřejnou a utajenou. (Na p ř.: V učitelském ú stavě udílela se c. k. k atolická výchova s vlasteneckým kultem »Rukopisů«, ale ta jn ě si chovanci pů jču jí R enana.) K epler praví o veřejném vlivu šk o ly : »Co z geom etrie a hvězdářství v e školách se vyskytovalo, chápal jsem bez potíží.« — Renanem teh d ejších žáčků byl Sca lig er. Kepler praví o jeh o vlivu: »Když ve věku 18 let, r. 1589, jsem počal se studiem filosofie, šly u m ládeže »E x ercitatio n es exo tericae« od J . C. S ca lig e ra z ruky do ruky. Kniha vzbuzovala ve mně nejrů z­ n ější m yšlenky o m nohých otázkách, ja k o o nebi, duších, duchách, elem entech, povaze ohně, slapech, tvaru zem ědílů a okolních moří atd.« Humanista Julius C aesar S c a lig e r (1484— 1558) byl aristo telikem. Sy n jeho Jo se f Justus S ca lig e r byl znam enitým filologem . K epler studoval po čty ři léta na universitě v Tubinkách, z nichž tři věnoval theologii. Chtěl býti evangelickým kazatelem , ale z dráhy té byl vyšinut, stav se ve věku 23 let profesorem m ate­ m atiky a ethiky na stavovském gym nasiu v Š tý rsk ém H radci. V y­ ja d řu je se o této události v díle »Astronom ia nova« pars II., cap. 7.: » S k ry tý osud pudí jednoho člověka k tomu, jiného k onomu po­ volání. aby se přesvědčil, že je pod vedením b ožské prozřetelnosti. Když jsem byl dosti stár, abych sladkost filosofie vychutnal, uchopil jsem všechny d íly je jí s velikou žádostivostí, aniž bych se zvláště na astronom ii vrhl. Js a na ú tra ty vévody W irttem berskéh o vych ováván, rozhodl jsem se, že půjdu, kam mě pošlou, kdežto jiní z lásky k vlasti váhali. O bjevilo se nejprve astronom ické m ísto, k němuž ja k si vahou svých učitelů byl jsem pobízen. N elekala mne vzdálenost m ísta, ale nečekané a opovržené povolání a m é skrom né vědom osti v tom to dílu filosofie. V íc vlohami než vědom ostm i pro tuto vědu vy zbrojen, šel jsem za výslovné vý h rad y, že svého práva na jinou dráhu, jež se mi zdála sk vělejší, se nevzdávám .« U čitelem Keplerovým v astronom ii a v m atem atice byl M ástlin, jem už se p řičítá vy světlen í popelavého světla tem ného M ěsíce v srpku. V e v eřejn ých přednáškách zastával soustavu Ptolem aiovu, ja k bylo jeh o úřední povinností, nad níž bděl senát. T eh d á byl u čenec spoután způsobem, k terý je nám dnes již nepochopitelný. T ý ž akadem ický senát uložil M ástlinovi, aby psal proti kalendářní reform ě Ř ehořově. K dyž otálel, dali mu důtku. M ástlin se podrobil a vytkl novému kalendáři několik m aličkostí. Je n žákům, k nimž měl důvěru, vy kládal soukrom ě též nauku K opem íkovu. K těm to náležel i Kepler, jenž hájil Koperníkovy m y šlen ky v disputacích

studentských. T ím se nevědom ky z theologické dráhy vyřad il, ne­ boť universita byla baštou tuhého luteránství. Š e st let působil Kepler na krajinské škole štý rsk ý ch stavů. T ak o v ý u čitel m atem atiky netěšil se velké vážnosti. B y l vetřelcem do klasického gym nasia, k lasičtí filologové dívali se na něho asi tak, ja k o dnes na u čitele tělocviku. M atem atiky učilo se málo, proto mu přidali ethiku, ba četl tak é se žák y V ergilia. Keplerovi to nevadilo; zakrátko dobyl si vážnosti, třeb aže ne v e škole. M ate­ m atik štýrsk ohrad eck é šk oly o bstaráv al tak é kalend ář s předpo­ věďmi p očasí a p olitických událostí. V jednom z prvých kalendářů předpověděl tuhou zimu a p olitický neklid v Rakousku. Náhodou obé se splnilo. V ážnost jeh o u vzdělanců i u lidu tím velm i se posílila. M ěl 150 zlatých platu, což stačilo k slušnému životu m alé ro­ diny. V e d vacetišesti letech K epler pojm e za choť B a rb a ru M iillerovou z M ůhlecku. A č jí b y lo je n 23 let, ovdověla již po druhé. Do m anželství přivedla pětiletou dcerku. S Keplerem m ěla dvě děti, jež b rz y zem řely. Sm utné m anželství s ní osvětlu jí ú ryvky z listu K eplerova, jím ž se uchází po sm rti první žen y o dámu, je ­ jíhož jm éna neznám e. U rozená, ctihodně-ctnostná velem ilostivá paní. . . . h vězd ářství není nic zlého, hvězd ář je přece jen mnohem lepší, než řem eslník, lepší než kupec, v ážen ější než učitel, pro ženu za m anžela lepší než k a z a tel; je ctěn jako lékař, ale mnohem v á­ ženější, m á-li své příjm y . . . . . . kd y by Bůh mé nebožce hospodyni byl dal stá lejší zdraví těla i ducha, a mně lepší příjm y, tak že b y měla odvahu a pro­ střed ky k společenském u styku, rád bych věděl, k ja k é újm ě je jí cti b y by lo bývalo mé h v ěz d á řstv í? Nikdy jsem neslyšel, že by jí byli častěji říkali paní hvězdářko, leda že to bylo žertem . P o ­ jm enování K eplerová vžd y jí zůstalo. Nic mi nezáleží na m é osa­ m ělosti, vždyť přece nás (hvězdářů) p řibývá . . . . . . Nuže, jsem m atem atikem , filosofem a historikem . Z tisíců vzdělanců so tv a jeden ví, jak á jsou to slova a jak daleko sáhají. V znešená k rajin a*) nad Enží (Horní R akousy) pod těmi třem i jm én y za úředníka mne přijala. Poukazují na učence, jenž všelicos četl, jakžtakž pam atuje a dovede toho také použiti k výhodě svý ch zam ěstnavatelů. M atem atika jde po všem , co se m ěří a počítá, filosofie jde po příčinách v šech v ěcí, jež se d ějí, tak é po dobrých m ravech a po­ čestném chování, po všelijak ý ch rozum ných pom ůckách, k šťast­ nému ztrávení dočasného křehkého života, historia jde po starých dějinách i církevních a tak é, ja k é kdy nauky byly , o č kazatelé dnes m éně se starají než správná. N ebylo b y tolik sporů. K m atem atice teprve náleží astronom ia či hvězd ářství, ale * ) S lov o krajin a, jehož S lo v á c i rádi užívají, značí, jak tu sezn ávám e, m e n š í z,emi a je původu n ě m e c k é h o .

jen jako díl: Tím sloužím králi a sluji m athem aticus. M ám vydati slavnou knihu ke cti zem řelého císa ře Rudolfa, o k teréž knize D a­ vid v 19. žalmu p ě je : »N ebesa vyp ravu jí slávu B oží.« T y to tituly mi s t a č í . . . . . . Za druhé znam enám , že se mi přičítá, že jsem se svou ženou špatně nakládal, zejm éna, že jsem ji trápil vysokom yslným i věcm i. O dpověď: Ničemou musí b ý t, kdo b y o mně tvrdil, že v ce ­ lém našem m anželském soužití jen prstem jsem se jí dotkl, že jsem ji zlým slovem urazil, či, že si někomu nad mou nevěrností postěžovala. S v ý m svědom ím a prostřednictvím v šech sv ý ch zná­ m ých jsem jist, že mne vždy chválila, že to p octivě a dobře s ní míním, že ji všem ožně ctím a srdečně miluji. C o ale Bůh dopustil, že plat můj mi byl zadržován, a že byla stále nem ocná a m elancholická, pročež vždy klesala na m ysli a mně nedovolila, abych na je jí m ajetek sáhl, ba ani jediného po­ háru nedovolila zastaviti, též nechtěla sáhnouti na sv é skrom né úspory, jak o b y tím mohla b ý ti o žebračen a, tu nemohu popříti, že jsem nejen měl své hoře nad je jí marnou šetrn o stí, ale i častěji jsem byl pohnut, aby ch ji pro je jí nerozum káral hněvivým i slovy. A poněvadž pro stálou nem oc paměť ztratila, napomínáním a při­ pomínáním často jsem ji rozladil, neboť n echtěla se nechat vést a sam a přece jen nic n e sv e d la . . . . . . B y la tak nejen vů či mně, ale i vů či služkám, když jí n ě­ k terá byla protivná. Nikdy trv ale žádné neudržela. K dyby jí byl Bůh dopřál lepšího zaopatření, neb odvahy k om ezení se, mnoho b y jí by lo zůstalo ušetřeno. B y lo mnoho hořkostí a hněvání, ale nikdy nedošlo k nep řátelství, nikdy si žádný z nás na druhého nestěžoval, oba jsm e dobře věděli, jak naše srd ce pro sebe c í t í . . . . . . A rci jsem často b ý v al netrpělivý, když si zas n ěco nepa­ m atovala, ale ještě více se vyp távala, ale nikdy jsem jí neříkal, že je blázen, ač to asi v y cítila, že ji za m éněcennou pokládám, ne­ boť b y la v elice citlivá. . . . D ám a může se spolehnouti, že m oje žena o m ých dispu­ tacích ani slova nevěděla, neslyšela jich , ani jich n ečetla ; však b y nebylo škodilo, kdyby byla měla tolik rozumu, aby mohla čisti mou velkou knihu prcti kalvinistické nauce o předurčení. Odvo­ lávám se na všech n y kazatele, k teří ji uvidí, zda jsem onoho omylu ze základů n evy vrátil a spasitelně i útěšně nep ostu p ov al. . . . . . Za třetí by lo mi předhozeno, že něk teří se mi vy h ý b ají, že p rý jsem divný v náboženství, zpola papeženec, zpola kalvín. Od­ pověď : m oje disputování v náboženských věcech nese se vesm ěs k tomu, že duchovní na kazatelnách příliš v y so k o sáh ají, a ne­ ch tějí zůstati při starosv ětsk é prostotě, mnoho disputací vzbuzují, novoty přinášejí, jež zbožnosti vadí, mnoho se falešn ě obviňuji, knížata a pány proti scb ě štvou, papežským mnoho příliš ve zlé vy klád ají a způsobují, že mnozí zas odpadnou, když jednou dojde k pronásledování. Jsem kom petentní, neboť v e svém mládí jsem slíbil, že budu takové věci studovat a v íc jsem o tom četl než

leck terý ctiv ec o byl mátl to zd ejší

kazatel. D o toho však prostým lidem nic není: žádný po­ mně neřekne, že by ch svou ženu neb d ěti v nejm enším neb s oněmi cizím i knihami je sezn am oval: d osvěd čí mi kazatelé, ježto u nich chodím k p řijím á n í. . . «

To je arci smutná retrosp ektiva na konec m anželství s osobou méněcennou. P rv n í léta K ep lercv a byla klidná a vlídná. B y l to život m alom ěstského profesora. Z doby té je s t věd ecká prvotina Keplerova. J e to : » P r o d r o m u s d i s s e r t a t i o n u m c o s m i graphicarum, continens mystérium cosmographicum de admirabili proportione coelestium orbium . . . dem onstratu m per quinque regularia co rp or a geoinerica.« (Předeslání ro z p ra v světopisných, o bsahující t a je m s tv í světopisné o podi­ vuhodných poměrech nebeských kruhů . . . proká­ záno p ro střed n ic tv ím pěti pravidelných těles g e o m e t r i c k ý c h . ) >;Mysterium cosm ographicum « v yšlo v T u binkách r. 1596. S e n á t v Tubinkách vyslovu je nám itky proti tisku »M ysteria«; nauka o pohybu Zem ě mohla b y ublížiti vážnosti P ísm a svátého. Kepler odpovídá M astlinovi, svému u čiteli: »Co d ěla t? M yslím , abychom napodobili P y th a g o re jce a sdíleli se jen sou­ kromě o tem , co objevím e.* »M ysterium< ale konečně p řece v T u ­ binkách vyšlo. J e s t ch arakteristick é pro vědeckého začátečn íka, že sm ěle usiluje o n ejv y šší a n ejtěžší, že podceňuje obtíže, protože jich n e­ zná. Č ty řiad v acetiletý K epler sáhá v tom to díle po »rozkvantování« planetárních drah — jak se dnes říká — t. j. po problému přetěžkém , podnes nerozřešeném . T a to juvenilní práce je st nepo­ dařená, jak o většina věd eck ých prvotin mužů i nejznam enitějších. K eplerova vroucí su bjektivnost vnucuje tu sv á přesvědčení o v ý ­ znamu platonických těles do sv ě ta K cperníkova. M yslí, že dělá vědu a zatím si vede ja k o dítě, k teré si vm ýšlí o b ry a trpaslíky do m okrých skvrn na zdi. Není to věd a v našem sm yslu, ale spíše to, co si m ladiství pod geniálností p ře d stav u jí: (»A koupil m litr inkoustu a napsal své geniální dílo.«) Vizm e několik ukázek z úvodu: » B y ly to hlavně tři věci, jejich ž p říčiny jsem v y trv ale hled al: počet, velikost a pohyb drah. K tomuto dobrodružství lákal mne k rásn ý souhlas Slunce, stálic a m eziříše (planet) s B ohem otcem , Syn em i Duchem sv á­ tým . V e své kosm ografii budu tuto podobnost dále sledovati. Je -li tomu tak se světem sta tick y nazíraným , nemusil jsem o jeh o po­ hyblivém obsahu pochybovati. B r z y počal jsem na otázku útočiti čísly a pátral jsem po tom, zdali n ěk terá dráha není dvoj-, tr o j-, č ty ř - či mnohonásobkem jin é dráhy . . . « Když toto k ničemu nevedlo, vsunul si K epler neobjevenou planetu m ezi Ju p itera a M arta a další m ezi Venuši a M erkura. P a k se pokusil o v y jád řen í vzdálenosti planet goniom etrickou funkcí sinusem.

»Skoro ce lé léto v tom to soužení *) minulo. K onečně při šťastn é p říležito sti k onomu pravém u stavu jsem se přiblížil. M yslím , že to bylo boží vnuknutí; náhodou jsem našel, čeho jsem nikdy námahou dokázati nemohl. V ěřím to tím pevněji, že jsem se vžd y k Bohu modlil, ab y dílu mému dopřál zdaru, učil-li K opem ík pravdu. Nuže — dne 9. či 19. červ en ce 1595 Gul. či greg. kal.) chtěl jsem svým posluchačům z jev velikého setkání (v astrologii) osmi zna­ meními v y sv ětliti a ja k krok za krokem z jednoho trojúhelníku do druhého přestupuji. N akreslil jsem mnoho tro jú h eln ík ů . . . « T a to figura dala Keplerovi popud, že si vm yslil trojúhelník m ezi kruh Satu rn a a Jupitera, čtv erec m ezi M arta a Jujpitera, pak použil pětiúhelníku, šestiúhelníku atd . Závadou bylo, že pravidel­ ných mnohoúhelníků v rovině je nekonečné m nožství, čím vzniká soustava o nekonečném m nožství planet. K epler p řem ý šlí: kdyby tak bylo jen pět základních figur, aby v yšlo jen šest planet. Tu vzpom ene, že je pět pravidelných tě le s ; i zažil nád herný okam žik, kdy se mu zdálo, že se zahaleného obrazu saiského padá rouška. K epler líčí svůj m y slitelsk ý zážitek poznámkou, jíž oslovuje č te ­ n á ře : »V upomínku sdělím ti větu tak, ja k mně napadla a ja k jsem ji v onom okamžiku slovy za ch y til: » T e r r a e s t c i r c u l u s m e n s o r o m n i u m : i 11 í c i r c u m s c r i b e d o d e c a ě d r o n : c i r c u l u s hoc c o m p r e h e n d e n s erit Mars. M ar ti cir­ cumscribe tetraědron: circulus comprehendens hoc erit Jupiter. J o v i c i r c u m s c r ib e cubum: circu­ lus hune c o m p r e h e n d e n s er it S a t u r n u s . J a m Terr a e i n s e r i b e i c o s a ě d r o n : i 11 i i n s e r i p t u s c i r c u l u s e r i t V e n u s . V e n e r i i n s e r i b e o c t a ě d r o n : i 11 i i n ­ seriptus circulus erit Mercurius. Habes rationem numeri planetarum.« P ro velik ý význam této v ě ty připojuji volný překlad Keplerovy se n te n c e : » D r á h a z e m s k á d á v á n á m s f é r u , j e ž j e mírou v še ch ostatních. Kol té to s f é r y opiš dva­ náctistěn. Ve sféře, kte r á jej objímá, leží dráha Martova. Kolem sféry M artovy budiž opsán čtyř­ stěn. T o m u t o t ě l e s u o p s a n á p l o c h a k u l o v á o b s a ­ h o v a la by dráhu Jupitera. Ta o b e m k n e se krychlí, opsaná sféra o b sa h uje dráhu Saturna. Dále vlož do p o z e m s k é s f é r y d v a c e t i s t ě n ; p l o c h a k u l o v á , j í v e p s a n á , o b s a h u j e d r á h u V e n u š e . V l o ž í m e- 1 i d o s f é r y j e j í o s m i s t ě n , o b j í m á t e n t o s f é r u M e r k u r a. Z d e m á š č í s e l n ý z á k o n p l a n e t.« K epler cenil »M ysterium « velm i v y so k o : »Za kurfiřtství saské b y ch ho nedal.« Jin d e p rav í: »V eliký um ělče světa, s obdivem dí­ vám se na dílo rukou T v ý ch , jež podle pěti forem vy stav ěn o a v i­ dím uprostřed Slunce, d árce světla a života, je ž podle posvátného *) S lo v o »soužení« p rozrazu je h o rečn ý zápas um ělecké duše K eplerovy o problém ! — V iz jeho m odlitby o zdar díla.

zákona na uzdě vede zem ě v rozličném běhu. Vidím námahu Luny a hvězdy tam ro zseté na nevym ěřitelném luhu. O tče světa, co T ě pohnulo, ab y s ubohého, m alého a slabého pozem šťana tak pozvedl, tak vysoko, že tu sto jí v lesku, ja k o daleko vládnoucí král, skoro ja k o Bůh, neboť m yslí po T o b ě T v é m yšlenky.« V ěd ecká ly rika K eplerova, je ž se pokusila o geom etrické v y ­ světlení planetárního světa, získ ala mu vážnost učence. M ástlin píše, obdržev »M ysterium cosm ographicum «: »B lah o p řeji si, že ko­ nečně vy v stal učenec, jen ž m alé m atem atiky, k teří Kopem íkovi odporují, umlčí.« P rostřed nictvím díla seznám il se K epler s Galileim i T y ch o nem, což bylo pro další osudy jeh o velmi důležité. M ezitím nad idylou krajin skéh o m atem atika v Štý rsk ém H radci stahovala se bouře. A rcivévoda Ferdinand , žák jezuitů, slíbil na pouti v L o retě, že protestantism ve svém dědictví s neúprosnou přísností zničí. Nastoupiv, nařídil, že luteránští duchovní a učitelé musí ze zem ě od ejiti. Dne 17. září r. 1598 oznámil vypovězeným , že m ěsto pod trestem sm rti do západu Slun ce musí opustiti. Z a­ chránili se p řes h ran ice; K epler šel do U her. V rátil se v šak na rozkaz m inistra, obdržev g le jt: » Jeh o jasn o sti uráčilo se ze zvláštní m ilosti povoliti, že prosebník, nehledě ke generálním u vyklizení atd. je ště déle tu zůstati může. Nechť se v šak v žd y s náležitou skrom ností chová, ab y p říčin y k pokárání nebylo, a jeho Jasn ost takovou m ilost zase zrušiti nebyla pohnuta.« K epler žil nyní v okol­ nostech, v nichž »i nejzru čnějším u ja sn ý rozhled se ztratiti, horli­ vost ochabnouti a pcdnikavost vym izeti musila«. Nepatrný plat mu nechali, »nikoli v naději na u žitečné výkony, ale z m ilosrdenství a obavy, že by venku v říši utrpěli na p o věsti«. D ělá je ště kalendář. Ze všech učitelů a kazatelů zbyl sam ojédiný on, m atem atik, »jehož — podle přesvědčení sm ěrodatných kruhů — bylo b y možno n ej­ snáze postrádati«. Za touto m ilostí, je ž byla udělena formou ta k (pokořující, stáli jezuité, zejm éna Quldin a Kurz. V ážili si K eplerových vědom ostí a doufali, že Kepler, vžd y um írněný a snášenlivý, mohl by se státi katolíkem . D oklad y jsou v podnes zachovaných listech. Jez u itští příznivci Keplerovi přehlédli v šak jednu věc. Kepler byl ch araktern í. -P okrytectví jsem se nenaučil,« odpověděl, když mu bylo navrženo, aby svobodu svědom í prodal za hmotné výhody. P řed v íd a je neudržitelnost svého vým inečného postavení v H radci, tázal se pro­ střednictvím M ástlinovým , zda by nemohl obdržeti m ísta na uni­ v ersitě v Tubinkách. B y l odm ítnut. Nyní zbývala jed iná naděje, T y ch o B ra h e v P raze. K dyž Kepler poslal »M ysterium Cosm ographicum « Tychonovi, odpověděl tento v n arážkách, že jis tá pozorování číslům K eplerovým odporují. Kepler píše o tom M ástlinovi: »Nechci b ý ti od stra­ šen, ale poučen.« U su zu je: »T y cho má převeliké b o h atstv í; ale ja k o většina boháčů neužívá ho sp ráv n ě.« A jinde píše M ástlinovi: »Musím e se nam áhat, abychom mu ty to poklad y v y rv a li, třeb a v y ­

žebrali, t. j. přím ěti je j, ab y svá pozorování u veřejnil, a to v šech ­ na.* P ro střed n ictv ím barona Hoffmanna, vlivného přítele K eplerova, vy jed n ával tento s Tychonem , a nabídka jeh o b yla příznivě p řijata, ježto T y ch o potřeboval počtáře. T y ch o B ra h e píše Keplerovi ze zámku B e n á tk y do P ra h y , kam z a je l: »Nebudeš hostem, ale vítaným přítelem a soudruhem u na­ šich pozorování n ebeský ch .« D ne 6. ledna 1600 K epler opustil na­ vždy Š tý rsk ý H radec a 3. února s e s T ychonem na zámku B en átkách po prvé setkal. Ale již po několika m ěsících o b jevu je se u K eplera po prvé poznám ka: »Tycho je st při vší prom ěnlivosti ve svém cho­ vání přece jen velmi laskav.« P od rážd ěn ost Tychonovu v y sv ětlu je K epler ta k to : »Dvůr zde ho zcela zn ičil; nebyl člověkem , jen ž by s kým koliv bez hodně těžkých srážek mohl žiti, natož s muži vy sok o postaveným i, se sebevědom ým i rádci králů a k n ížat.* Zdraví B rah eo v o na ten n ep řetržitý zápas nestačilo. K epler píše M ástlinovi: » S tá le podobá se ztraceném u muži, ale vždy z a s ně­ jak ý m způsobem se vytrhne, při čem ž člověk výsledku se diviti musí, když uvažuje použité prostřed k y, k teré by spíše k sm rti vésti m ěly.« K té došlo již 24. říjn a 1601, protože T y ch o p rý se nevzdálil na chvíli od hostiny, když mu bylo nevolno. Muž, jenž si nic nedělal z velkých tohoto světa, podlehl etiketě. Ú řad Keplerův u T y chona byl obtížný z důvodů osobních a id eových. Ja k o amanuensis Tychonúv dostával zprvu i plat od něho. T y ch o byl prchlivý, sebevědom ý člověk, z v y k lý poroučeti. tehdá již churavý. L éčil se alkoholem a neposlouchal lékařů. Základem rozporu T y g e B ra h e a Keplera, tak rozdílných indivi­ dualit, byla soustava Koperníkova, kterou T y ch o zam ítal, vytvořiv soustavu vlastní. Keplerovi byla soustava Koperníkova tak důle­ žitou, že v dopisu Galileimu chce ji prosazovatí všem i prostřed ky i ne zcela loyálním i. U »m ím ě učených«, k teří nejsou m atem atiky, ch ce pracovati autoritou a úvěrem m atem atiků. M atem atikové sami jsou řídce rozsetí, n anejvýš v každém m ěstě jeden. Takovém u chce K epler ukazovati korespondenci s přívrženci Koperníkovým i, aby v něm vzbudil domnění, že už jen on sam ojed iný Koperníkovi od­ pírá. A muž takový byl podřízen T ychonovi, jen ž se ptá. jak l e ­ nivá, tlustá Země měla b y býti schopna pohybů, je ž jí Koperník připsal«. V hořké noci, kdy T y ch o um íral prudkým zánětem m ě­ ch ý ře, je jž si neopatrností přivodil a netrpělivostí i neposlušnosti vůči lékařům zhoršil, opětně opakoval slov a: »N e í r u s t r a v ix i s s e v i d e a r«. ( K é ž j s e m n e ž i l n a d a r m o . ) V této sta ­ rosti obrací se na přítom ného K ep lera: »Prosím tě, můj Jen e, dokaž jednou vše, co působení Slunce připisuješ, já však planetám sa ­ m otným , které sam y od sebe se pohybují, a ja k si k e Slunci se m ají. podle své hypothesy, tak jak to puzen svým srdcem pro koperníkovskou činíš.« (Podle P . G assendiho, V ita T y ch on is B rah ei (1654), konec kap. V.) Kepler, jen ž se zvláštní horlivostí v hlásání názorů T y g e Br.\heových nevyznam enával, byl Tychonovi zklamáním . Ale tak é K e-

pler zklam al se v Tychonovi. B y l nováčkem ve světě, kde věda stává se povoláním, po př. živností. S m ladistvou ukvapeností čekal dvacetiosm iletý Kepler, že u T y ch o n a nalezne u rčité odpovědi na o tázky, je ž ho zajím aly . D oufal, že dostane zlepšené ex cen tricity a distance planet, jichž použije k zdokonalení »M ysteria«. B y lo mu zklam áním , když slyšel, že si to může vypočítat z pozorovacího m ateriálu, je jž T y ch o za léta nahrom adil. V m ladistvé ukvapeností založil se, že do osm i dnů zp racu je M arta. P ro h rál. D en ze dne doufal, že úlohu zmůže, ale z osmi dnů stalo se několik let. Ani přístup k pozorováním nebyl snadný. K epler vy p ravu je o T y ch o nově n eochotě: »Jen tak mimochodem při jídle, v zábavě o ji­ ných v ěcech, zmíní se dnes o apogeu jedné, zítra o uzlu druhé planety. Když však viděl, že jsem sm ělého ducha, mínil, že se mnou nejlépe učiní, když mně podle mé vůle pozorování jednotlivé planety, M arta, přenechá.« Jin ak T y ch o mu pozoro­ vání ukazoval jen při zavřených dveřích, v y b íz e je j e j: » P ra cu j tak é!« O datech sdělených zavazoval je j m lčenlivostí, což K epler slíbil, » p o k u d s e t o n a f i l o s o f a s l u š í « . P o sm rti Tych on ově stal se K epler dvorním astronom em a c í­ sařským m atem atikem . Žádal jen polovinu příjm ů T y chonových, totiž 1500 zlatých. T o byl příjem bohatý, uvážím e-li, že tehdá 150 zlatý ch ročního důchodu znam enalo již blahobyt. P o tíž byla jen v tom, že plat nebyl Keplerovi nikdy pořádně vyplácen. Musil si osobně v císařsk é kom orní pokladně vym áhati splátky, čím ztrá cel mnoho času. P ra v í jednou žertem : »Můj hladový žaludek dívá se jak o p ejsek na pána, od něhož jednou byl nakrm en.« Když Magini 11. února 1610 požádal K eplera o výtisk »Nové astronom ie«, odpověděl ten to : »B y lo slušno, že mi c ísa ř nařídil, abych v ý tisk y zdarm a m atem atikům rozdal. P ro to že mne ale nechává v esele hla­ dovět, byl jsem nucen, v šechny bez v ý jim k y tisk aři p rod ati: za 3 zlafé je lze zde v P ra z e koupiti exem plář.« Povšim něm e si, jak d rahé bylo takové dílo. Jeh o cena je dvěma p rocenty platu, jen ž stačí dobře m alé rodině. T o by bylo nyní 2000 až 3000 Kč m ěsíčně. Jsou pak dvě procenta takového platu 480 až 720 Kč. Kepler měl jako císařů v astrolog veliký vliv. Denně musil z Em aus docházeti hodinu ce sty na H radčany, oož mu působilo veliké ztráty času. N ebezpečnost jeho posice na kluzké půdě hab­ sburského dvora byla v y ro v n áv án a upřímnou prostotou Keplerovou. Umístil se sám d ole; proto nemohl spadnouti. Když M ástlin mu píše zdvořilosti o vy sok ém postavení, odpovídá: »V ysoké cti a důstojnosti v m ých očích n ení; žiji tu na jev išti sv ě ta *) ja k o prostý soukromník. Když část svého platu u dvora vym ačkám , mohu býti rád, že nemusím žiti zcela ze svého. O statně stavím se tak, jako kdybych ne císaři, ale celém u lidstvu a potom stvu sloužii. V této naději s tajnou hrdostí opovrhuji všem i poctami a *) P rah a b yla za Rudolfa II. v íc než P a říž Ludvíků a Napoleonů í

důstojnostm i a k tomu, je -li třeba, i těm i, k teří je udílejí. Za je ­ dinou čest si čítám , že řízením božím k T ych o n o v ým pozorováním jsem se dostal.« — D ozor nad K eplerovcu činností m ěl zpovědník císařů v, kanovník J . Pistoriu s. Kepler s ním vy ch ázel dobře. Všim něm e si K eplerova poměru k astrologii. P r a v í: »M atka astronom ie jistě by trpěla hlad, kd y by d cera astrologie nevydělala na chléb.« Z tohoto výroku se dokazovalo, že K epler v astrologii sám již nevěřil. Jso u skutečně p ro jev y , je ž lze tak vykládati. T ak píše na př. příteli, jenž byl rádcem císa řo v ý m : »M ezi jiným i jsem při v čerejším rozhovoru stručným i slovy řekl, že astrologie panovníku nesm írnou škodu přináší, když ně­ ja k ý astrologický břídil s lehkověrncstí lidu b y pohrával. A by se to našem u císaři nestalo, m yslím , že musím přispět, ab y ch tomu zabránil. C ísař je lehkověrný a když b y o prognostice onoho F ra n ­ couze slyšel, připíše mu velikou váhu. T v ou ted y záležitostí jest, ab y s jak o rádce císařů v přesně přihlédl, zda b y to b y lo císaři k užitku. O byčejná astrologie jest, v ě ř mi, cosi dvojím způsobem užitelného; m alcu námahou lze ji tak obrátiti, že oběm a stranám vhod vypovídá. M yslím však, že nejen tato o b y čejn á astrologie, ale i ona, kterou pojímám jako s přirozeným i ději souhlasící, zcela má b ý ti vyloučena z tak těžkých rozhodnutí. A v yslov u ji toto při­ pomenutí nikoliv proto, že pro T e b e při slavnostních poradách jest ho zapotřebí. Vím totiž velm i dobře, že u tak o v ých v ů bec nic b ez­ prostředně pod takovým zorným úhlem s e neprojednává. Ale ona lištičk a mnohem tajn ěji číh á: doma, na pohovce, uvnitř v duši. A co kdo zm aten onou lištičkou pak v zasedání přenese, aniž by původce jm enoval, to i po kapkách vnikne. Když stran y, o nichž vím , že císaři jsou nepřátelské, na radu hvězd se mně tázaly, ne­ odpověděl jsem , co by ch samo o sobě za poněkud závazné pokládati mohl, ale to, co b y lehkověrné sklíčiti mohlo, tctiž dlouhý život císařů v, scházení v šech zlých konstelací, sice neblahé obraty a zatm ění, ale ty již v minulosti dvě až tři léta zpět.« Zde mluví Kepler jak o b y v astrologii nevěřil a bral jen ohled na předsudky velkých pánů. Vím e však , že K epler pro seb e a své dítky stav ěl horoskopy, což je dokladem, že aspoň v oné době astrologii důvěřoval. T y ch o chtěl poříditi nové tabulky astronom ické, jež nazval hned napřed Rudolfínskými. Chtěl pom ocí vlastních pozorování zlepšiti elem enty dráhy P tolem aie i Koperníka. K té to práci hledal T y ch o m atem atického pom ocníka. Když K epler u něho na­ stoupil, obíral se Lcngom cntanus právě planetou M artem . B y lo šťastnou náhodou, že Kepler od něho převzal tuto n ejv ý střed n ější planetu. P r a v í: »Kdyby Longom ontanus byl zpracoval jinou pla­ netu, také bych byl na ni připadl. V ěřím , že b y lo řízením Božím , že jsem zrovna v ten čas přišel, kdy měl M arta v práci. Jed ině prostřednictvím jeho pohybů lze proniknouti v tajn osti astronom ie, jež jinak b y navždy zůstaly u kryty.«

K epler chtěl získati pozorování Tychonova pro sv é vlastní studie kosm ografické č i harm onické. Využil zručně souběžnosti svých zájm ů se z á jm y císařo vý m i, jenž starost o Rudolfínské tabulky přenesl na Keplera. C ísař koupil instrum enta a spisy T y chonovy od dědiců za 20.000 tolarů. P ro to že ale suma ta nebyla vyplacena, zůstalo v še pod soudní uzávěrou. V těch těžkostech ukázal Kepler světskou v y ch y tralost, jež jinak n eb y la v jeho povaze. P ra v í sám : »Přiznávám , že po sm rti T y ch o n o v ě — d ě­ d icové byli dílem nepřítomní, dílem tomu málo rozum ěli — sta ­ rost o jeho pozorování s dobrým svědom ím jsem převzal, i snad si osoboval proti vůli dědiců, ale n a zřeteln ý rozkaz císařů v , jenž na mne starost o instrum enty přenesl, načež já v širším výkladu toho, co mi uložil, v přední řadě péči o pozorování jsem p ře v z a la L ogika událostí vedla k tomu, že K epler nejd říve pořídí dílo 0 M artu. Když se ho vídeňská dvorní kom ora tázala, jakým způ­ sobem za úřad a přízeň se odvděčí, slíbil novou nauku o světle a ■o pohybu M arta. Dílo o světle » A d V i t e l l i o n e m p a r a l i p o m e n a « (1604) napsal K epler-fysik, jenž si buduje optiku pro milovanou astronom ii. J e tam mnoho nového, o lomu sv ětla, plastickém vidění, vadách zraku, irradiaci a refrakci. Dílo o M artu v yšlo r. 1609. J e to » A s t r o n o m i a n o v a a i t i o l o g e t o s s e u p h y s i c a c o e l e s t i s , t r a d i t a comm e n t a r i i s d e m o t i b u s s t e l l a e M a r t i s . « (Astronom ie nová příčinoslovná či fysika nebeská, objasněná na pohybech hvězdy M arta.) To už není věd eck á lyrika, to je věd a ja k o práce, jak ji konají staří učenci, k teří m ají pilnost a v y trv alo st, bez níž 1 nápady n ejvtipnější upadnou v zapomenutí. P ra v í, že 19 hypothes vym yslil a zase zavrhl než našel pravdu.*) — Kepler se nejprve snaží, ab y pomocí oposic M arta, je ž T y ch o i on sám pozorovali, zlepšil P tolem aiovu dráhu. T a to tiž m á o jeden stupeň volnosti v íce, než dráha K opem íkova. Koperník arci neměl tak přesných pozorování, jaká měl T y ch o . R hetikus v listu z r. 1551 zachoval poznámku Koperníkovu, k terou sám od něho sly še l: »Když na 10' pravdě se přiblížím, budu se cítiti p rávě tak povznešený, jako po­ dle pcdání P yth ag o ras, když vztah mezi stranam i pravoúhlého trojúhelníka našel.« P ozo ro v án í T y ch o n o v a byla v šak na ť přesná. Když nyní Kepler propočítával m ěření na základě m yšlenky, že všechny pohyby nebeské dějí se v kruzích, objevil úchylku až 8'. Věda, že T y ch o n o v a m ěření zaručují ú chylky ty na ± ť , shledával v tom důkaz, že mínění antiky i středověku až po Koperníka o kruhu jako základním prvku astronom ie není zcela přesné. Nyní zkouší v šechny možné dráhy, všelijak é ovály, ja k o na př. »via b u cco sa«; na elipsu zprvu nem yslí. Je n jednou o b jev u je se po­ *) Je n hypothése kruhové d ráhy M arta věnoval 900 v elk ý ch stran. K oncepty K.eplerovy jsou zach o v án y v P u lkov ě. R ozeným počtářem nebyl. P o čítal n ejistě a nem iloval proto num erických počtů.

vzd ech: »Ja k jednoduché by to bylo, kdyby dráha b y la elipsou.« (V listu Fabriciovi.) Ale Kepler m yslí tu opravdu jen na ulehčení num erických . integrací. — P ozd ěji p rav í: »jako b y dráha M arta byla přesnou elipsou«. M ínění antiky, že všech n y pohyby na nebi jsou rovnom ěrným kroužením neb aspoň z tak o vých kroužení složitelny, b y ly hypothesou z rozpaků. Ř ek o v é neměli prostředků k stanovení vzdále­ ností planet a přibájili si ted y zm ěny vzdálenosti tak, a b y pohy­ bům nebeským geom etrickou jednoduchost zachovali. J e zajím avé, že muž, jenž pochopil stereom etrickou funkci očního páru, rozšířil plošné theatrum mundi antiky o‘ tře tí rozm ěr, o hloubku. Aby zmohl pohyb M arta, zmocnil se nejd říve pohybu Země. Z ačal s tím těsně před sm rtí Tychonovou. P ro p o čítáv á obrovské trojúhelníky, jich ž strany, ze světelných paprsků, sm ěřují od M arta a Sluncs k Zemi. N ěkteré úhly jejich se m ěří, jiné se stanoví z kalendářo­ vý ch dat a pohybu Země. P om ocí té to zv láštn í stereom etrie ne­ b es,*) kterou si Kepler v y tv o řil, získal přísným postupem po celé sérii nezdařených pokusů, sv é první dva zákony pohybu plane­ tárního. D nes je formulujeme tak to : P l a n e t y p o h y b u j í se kol S l u n c e v elipsách, v jichž společném ohnisku jest Slunce. P r ů v o d i č , v e d e n ý od S l u n c e k p l a n e t ě , o p i s u j e v s t e j n ý c h dobách stejné plochy. Kepler nebyl z těch učenců, z jichž rukou v y jd e práce nakonec jako um ělecké dílo. Hledaje dráhu M arta, pořídil obrovské množ­ stv í výpočtů, z nichž vhodně upravený v ý ta h u veřejnil. Kepler je jedním z těch učenců, k teří u veřejňu jí protokol svého postupu práce, abychom nebyli v pochybnosti o původu a použití některé nové je jic h m yšlenky. Tím stal se arci z m alé knížky, jež b y byla stačila, foliant, čemuž jsm e v šak rádi, protože získávám e obdivu­ hodný výhled do duševní dílny K eplerovy. T a k na př. vím e, že Kepler b y byl b ý v al odpůrcem principu relativnosti. Hned za ti­ tulním listem zaujal stanovisko k důležitému projevu P e tra Ram usa. P . Rám us, Sch olae M athem aticae, kniha 11, str. 5 0 : »V ym ýšlení hypothes je cosi pošetilého; p řece v šak je toto vy m ýšlen í u Eudoxa, A ristotela a Kallipa naivnější, jež to hypothesy za pravdivé pokládali, b a takřka jako bohy bezhvězdných kruhů je uctívali. Ale u pozdějších je to nejp ošetilejší šaškovinou, že pravdivosti přírody z falešných příčin dokazují. A by čistota a dů­ stojn é postavení nejznam enitější z hvězd se zabezpečila, především logika, pak m atem atika, základy arithm etiky a geom etrie mnoho budou m oci přispěti. Kéž b y Koperník m y šlen ky v íce k takovém u založení nauky o nebi byl obrátil. B y lo b y b ý v a lo pro něj mno­ hem snazší, pravdě odpovídající astronom ii pro hvězdy načrtnouti, než tak řk a gigantickou práci vykon ati a Zemi v pohyb uvésti tak, *) V yložil jsem podrobně v ^ Příloze k časop. pro pěstování m at. a fy s.«, X L ÍI., 237, 1913, v člán ku: » Ja k K epler objev il sv é zák o n y «■.

že s pohyblivé Země dívám e se na nehybné hvězdy. Kéž by ra­ ději z jedné z četných a vznešených škol Něm ecka filosof vy šel, jenž zároveň je st m atem atikem , k terý by kynoucí mu palm y věčné sláv y dosáhl. A kdyby snad někdo plodu s pom íjející užitečností dal přednost vůči cti tak znam enitého výkonu, nuže, slibuji ti za astronom ii bez hypothes jak o odměnu královskou profesuru v P a ­ říži; k realisaci tohoto slibu dokonce rád bych svou vlastní pro­ fesuru postoupil.« P ie r de la R am ée či P etru s Rám us (1515— 1572), odpůrce aristoteliků, stal se jako kalvinista o bětí bartolom ějské noci. B y l nominalistou. Odpověď K ep lero va: »P ráv ě v čas, R am e, vzal jsi slovo sv é zpět, ze života i profesury sv é odstoupiv. K d ybys ji je ště držel, právem bych ji nyní pro sebe požadoval. D okazuji to i podle úsudku tv é logiky předloženi' m dílem. T y jsi sice jen od logiky a m athem atiky o čekával pomoc pro naši tak znamenitou vědu; neměl jsi však, prosím , vy lu čovati přispění fy sik y , jehož nemůže postrádati. Nemýlím-li se, také rád to povolíš. Vždyť vedle m athem atiky svém u reform átoru také filosofii přidružuješ. V yslechni tedy se stejnou ochotou také filosofii, k terá podle m ínění davu velm i po­ šetilou v ě c nehájí gigantickou námahou, ale nejlepším i důvody. K onajíc to, nedělá nic nového, nic nezvyklého, ale plní jen službu, k níž byla stvořena. P řiznávám , že to je nejp ošetilejší šaškovina, když příroda z falešných příčin se vykládá. Ale šašk ovin y není u Koperníka. Neboť i on své hypothesy za pravdivé pokládal, p rávě ja k o staří své. A nejen za pravdivé je pokládal, ale také pravdivým i je pro­ kázal. Na důkaz toho předkládám to to dílo. C hceš znáti původce té šaškoviny, k terá tě tak rozh n ěv ala? Andreas O siander je st v mém exem pláři udán rukopisem H ieronym a Sch reib era z Norimberku. T en to Andreas, jenž nad vydáním Koperníkova díla bděl, sám (jak z listu Koperníkovi lze seznati) onu předmluvu, kterou velm i pošetilou nazýv áš, již ale on sám za velmi moudrou pokládal, v čelo knihy postavil. Koperník sám byl iiž m rtev, neb dojista nic o tom nevěděl. Koperník ted y žádné šaškoviny nevym ýšlel, ale v e v ší vážnosti vykládá neslýchané, t. j. pěstuje filosofii a to p řece i ty žádáš od svého astronom a.« K epler již d říve odmítl stanovisko, kterém u dnes říkám e rela­ tivistické. D obrom yslný theolog mu radil, ab y v tom to duchu Koperníkovu nauku přednášel, jak o činil již i dobrodružný m atem atik N. R . U rsus. K epler m ěl s U rsem polemiku, kde stanovisko O siandrovo rázně odmítá. K epler byl realista ja k o Hus, t. j. nepokládal abstraktn í pojm y za pouhá slova, n o m i n a, ja k o nom inalisté, ale za v ěci, za r e s. D nes jsm e všichni nom inalisty: snad proto nám schází intensivní přesvědčenost, jež pudí ke skutkům. Jsm e snad příliš ch y tří k tomu, abychom byli m oudří? B y lo snad m yšlení Husovo, Keplerovo a jiných realistů tak

intensivní, že pociťovali v ý tv o ry své su b jektiv ity ja k o reálně ex i­ s tu jíc í? — D nes je š tě nalezne se realista v tom to sm yslu tu i tam mezi m atem atiky. Jso u to jednotlivci, k teří za shovívavého úsměvu učenců jin ý ch v y k lá d a jí o reálné ex isten ci m atem atick ý ch pojmů v Bohu. V době vy n ik ající činnosti v ěd eck é, v době, kdy Galilei o bjevil dalekohled a obrátil je j k hvězdnému nebi, což Kepler s ra ­ dostným vzrušením sleduje, daří se mu prabídně. C ísa řsk á kom ora dluhovala mu již 4000 zlatých . K tomu n a stá v a jí politické zm atky ke sklonku vlád y R udolfovy. K epler věrně v y trv al u Rudolfa až do jeh o sm rti. M atyáš ho sice v úřadě podržel, ale zase na dluh. P ro to p řijal profesuru v Linci na gym nasiu, honorovanou 400 zlatým i. D oba dvanácti let v Linci byla v ěd eck y plodná. V r. 1619 vydal » H a r m o n i c e s m u n d i l i b r i V.« (Harmonií sv ěta knih pa­ tero.) P ř e s divný obsah z geom etrie, m etafysiky , astronom ie a teo rie hudby řadím e dílo toto k hlavním jeh o spisům, protože obsa­ huje jeh o tře tí zákon p lan etárn í: Č t v e r c e d o b o b ě h u p l a n e t j s o u v t é' m ž p o m ě r u jako třetí mo cniny v e l k ý c h poloos. Kdežto prvé dva zákony popisují pohyb jed n otliv ý ch planet v je jic h dráze, klad e třetí zákon m ost od jed n é dráhy k druhé. V d íle tom ožily je š tě jednou z ájm y K eplerova mládí, jež šumí a kvasí v »M ysteriu«, ale ja k o b y na v y šší hladině. Již nespoléhá na na intuici, na vnuknutí boží, ja k sám se v y ja d řu je, ale hledá svou cestu obrovským i, trpělivým i počty. D ílo věnoval anglickém u k ráli Jakubu I. K rátce ©o rozeslání dostal povolání do Anglie. Ale K epler odm ítl. T a k é dřívějšího po­ volání na universitu v Bologni nep řijal. M usím e se podivovati výkonnosti stárnoucího K eplera. P rá ce poslední pořízena b y la v letech, k d y K epler zrovna tonul ve sta ­ rostech. Jeh o m atka, prchlivá a nesnášenlivá osoba, nabyla svou v ý střed n o stí pověsti čaro d ějn ice. U ní napila se ja k á si žena od­ varu z hořkých bylin a trpěla pak prudkým i bolestm i. R oztrušo­ vala, že ji K eplerová onou hořkou vodou učarovala. P ro to ž e tato neklidná, do všeho možného se m ísící žena, m ěla m álo přízně, ro stla pomluva jako lavina. Konečně musil syn a zeť je jí zakročiti p roti hlavním utrhačům soudně. Na n eštěstí byl mezi žalovaným i klevetník y tak é jak ý si úředník Einhorn, jenž se z věci chtěl v y zouti tím, že Keplerovou vežene do procesu ja k o obviněnou z kouzelnictví. P řitěžo v alo jí, že b y la vychována příbuznou, je ž byla p o zd ěji upálena jako čarod ějn ice. V této tísni obrátila se rodina na svého n ejv ážen ějšíh o člena. S e s tra zpravila o n eštěstí K eplera koncem r. 1615 a prosila o pomoc. K epler napsal m agistrátu L eonbergském u o strý dcpis, ale brzo seznal, že tam musí z a jeti sám. O statní synové matku opustili, právníci, s Keplerem spřátelení, ne­ měli odvahy, ab y převzali hájení. iMusil obětovati pět čtv rtí roku. N ejdříve si vymohl, že m atka nebude m učena, ale že se jí jen mu­ čením pohrozí. V tom obstála, tak, že byla osvobozena. B y lo to

r. 1620. Zem řela již po čty ře ch m ěsících. Su rové zacházení a hoře ji zlomilo. Neboť s ubohými ženam i, je ž b y ly ve vězení, jso u ce ob­ viněné z kouzelnictví, tehd ejší spravedlnost nikterak se nemazlila. R . 1625 vypuklo i v H orních R akousích pronásledování pro­ testantů. V znikly selsk é bouře, je ž b y ly k rvavě p o tlačen y a došlo k delšímu obléhání Lince. Kepler toužil po návratu do Něm ecka. S ezn ával z řejm ě, že v e službách fanatického Ferd in an d a II. se ne­ udrží. R udolfínské tabulky zatím dokončil. V yžád al si ted y dovo­ lení, ab y je v Ulmu v y tiskl. V y šly r. 1627. Dluh císa řsk é pokladny narostl do r. 1620 na 12.000 zlatých. C ísa ř odkázal ho na W ald štý n a. T en to , velik ý m ilovník astrologie, povolal K eplera k sobě. S dětmi a druhou chotí stěh u je se do Z a- háně, kde zůstal od r. 1628 do 1630. V tisk árn ě vévodově, kterou sám zařídil, vydával efem eridy. Z té doby je poslední jeh o v ě­ d ecký p ro jev : vý zva astronom ům , ab y pozorovali r. 1631 přechod V enuše přes Slunce. W ald štý n chtěl, ab y mu K epler sloužil jako astrolog. K epler chtěl, aby mu na m ístě císařo vě zaplatil. W ald štýn zprvu před­ stíral, že se nemůže na ten d ekret upam atovati. K dyž pak poznal, že se tak K eplera nezbaví, nařídil akadem ickém u senátu v R o zto ­ kách v Německu, aby povolal K eplera za p rofesora m atem atiky. Za to se K epler svého nároku vzdáti nechtěl. Žádal vévodu, a b y si k tomu v y žád al dovolení od císa ře a staral se o výplatu dluhu. Je ž to se to nestaol, zůstal K epler v Zaháni, úm yslně jsa vévodou ignorován. R . 1630 konal se sněm v R ežně, kde knížata, jež b y la W a ld štý novy m cci sy ta, vynutila na císaři, že tomuto odňal velení. T ím se pro K eplera v še radikálně zm ěnilo. Koňmo vydal se do Ř ezná, ab y dluh vym áhal. D o jel zlomen na duchu a nem ocen. T ě ž k á ne­ moc, asi tyf, zkosila je j 15. listopadu 1600 v 59. roce. Hrob jeho vně hradeb nesl d vojverší, je ž si sám složil: Mensus eram coelos, nunc t e r r a e metior umbras. Mens c o e l e s t i s erat, c o r p o r i s umbra jacet. V erše líčí jeho činnost, jak m ěřil nebe za živa a nyní, leda Země tm y. M ysl b y la nebeská, tu leží těla stín!

Zprávy se k cí pozorovatelů. Pilní členov é sek ce rozm nožili během minulého m ěsíce náš pozorovací m ateriál o několik s e t pozorováni, ta k ž e celkem činí již v íce než 5000 po­ zorování. S potěšením dlužno ko n statov ati zv láště pěkné p o čátk y ně­ k terý ch členů začátečníků, k te ré připou štějí nejlepší naděje. O riginální mapy pro v e šk e ré hvězdy našeho program u jsou již, až na několik, zho­ tov en y. D o stáv á se tím naší práci pevného základu, nezáv islého na map­ kách cizích org an isací a budou i dobrou propagací naší sek ce , bude-li možno v e šk eré m apy souborně publikovali. D om eček se sklopnou střechou pro fo to g rafick ý dalekohled na b aště před hvězdárnou bude již v nejbližší době dohotoven a počnem e pravidelně p racov ati. R o v něž bude zbu­

dován íotom,etr k osm ipalcovém u hledači v ýchod ní kopule L H Š . Kon­ stru k cí fotom etru byl pověřen p. R N St. R . Vaud. P o čátk em listopadu budou pravděpodobně již zap o čata fo tom etrick á m ěření. A bychom mohli p ozorov ati hvězdy též v u rčitých o sam ocený ch ob orech spektra, b y ly ob­ jed nány od fy C. Zeiss 3 filtry . T a k budeme míti připravenou aparaturu, potřebnou k vykonání v y tčen ý ch úkolů. Jedn ím z n e jv á ž n ě jších bude íotom etrick č sled ován í planetoidy E ros od listopadu do března příštího roku. O důležitosti této o tázk y bylo již v Ř. H. psáno. R ozd ělení p ráce bude sjednáno na nejbližší schůzi sek ce. II. schůze s.ekce byla dne 4. října za účasti 8 členů. B y ly předloženy mapky, rozm nožované cestou positivní, k te ré v mnohém před čí kopie na m odrotiscích. K rozm nožování tím to způsobem není možno v ša k o k a­ m žitě přikročiti pro ned ostatek peněz.

Zd. Kopal.

COOOOOOC JOOOOOOC

Drobné zprávy.

P lejád y . (G eorge D arw in L ectu re v R o y al A stronom ical S o cie ty dne 10. kv ětn a 1929.) P rof. E. H.ertzsprung obdržel od K rálovské A stronom ické Sp olečnosti v Londýně zlatou m edaili za sv é astronom ické o b jev y, ze­ jm éna za m ěření vzdálenosti m enšího M raku M agellanova. T o to v y zn a­ menání, k te ré je té ž e hodnoty jak o N obelova cena, zav azu je '.c přednášce v K rálo vské A stronom ické Sp olečnosti. P ro f. H ertzsprung přednášel na tém a »P lejád y«. O bsah přednášky pod ávám e: P le já d y jsou jednou z nejnápadnějších hvězdokup: norm ální oko spatří 6 hvězd, zvlášť o stré jed.enáct na rozloze 3— 4 čtv erečn ích stupňů. T ento po čet v y sk y tu je se na M aestlingově mapě z roku 1579 zhotovené před sestro jen ím dalekohledu. N ový katalog, zh oto v en ý podle alžírské fotografie v Leidenu, obsahuje 2616 stálic. D om něnka, že ja sn ě jší hvězdy spolu fy ­ sick y souvisí, je doložena tém ěř identickým i vlastním i pohyby a podob­ nými sp ektry . P rů m ěrná hodnota vlastních pohybů 12 n ejjasn ějších stálic v P lejád ách b y la zjištěn a hodnotou + 0-020" v a co s *3 a — 0-044" v d , neboli c e lt o v ý v lastní pohyb je s t 0-084" v e sm ěru 156°. D ůkladnější mě­ ření a zkoum ání této hvězdokupy um ožnila fotografie. V ětšin a d.esek zho­ tovena byla podle snímků m apy »C arte du ciel« 1 :1 0 s exposiční do­ bou několika hodin. Ř ad a v ý b o rn ý ch snímků byla dána cizím i hv ězd ár­ nami o bserv atoři L eid enské, kde diferenční metodou b y ly prom ěřeny. S ta r á a nová d eska kladou se citlivým i v rstv am i k sobě a jsou tak na­ v zájem posunuty, že každ á stálice se je v í jak o m ěřitelná d vojice. R o z ­ dělení znám ých hvězd skupiny podle jed notliv ých fo to g rafick ý ch v elikostí je znázorněno G aussovou křivkou ch yb s m axim em při 13m a střed n í od­ chylkou 4'A™. Sku tečn é členy jsou jen nepatrně nakupeny ke středu kruhu v průměru 2°. Trum pler hledal stálice, n áležející k této skupině, je ště v e vzdálenosti 3° od A lkyone a nalezl jich 13; polovice z nich je v kruhu v průměru 2400". U H yad je polom ěr příslušného kruhu 10.000" a připustím e-Ii, že sku tečný průměr obou kup je stejn ý , nalézám e pro P lejád y parallaxu 0-Ó065". T a to m etoda m á výhodu nezáv islosti na čfek tu absorpce s v ě tla v prostoru. D alší otázkou je, zda pozorované v lastn í pohyby jsou d ostatečn ě přesné, aby ukázaly malé vnitřní rozd íly uvnitř kupy, které se dají skutečně o ček áv ati. Je jic h příčiny by m ohly b ý ti ty to : 1. P oh ybují-li se stálice P lejád v e stejném sm ěru stejnou rych lo stí, budou bližší členov é jev iti v ě tší v lastn í pohyb než v zd álen ější. 2. N aše Slu n ce v zd a­ luje se od P le já d rych lostí 8 km /sec, což způsobí zdánlivé stahování se kupy. J J H yad je lineární stah ován í jedna m ilióntina obnosu ro čn ě. U P le ­ jád by činila jednu desetim iliontinu, t. j. úhlový prům ěr 7200" změnil by se o Ó-0009" ročně. T o je příliš m alá hodnota, než a b y b y la p ozorovatelná. 3. T a k é zm ěny plynoucí z rotačního pohybu stálic P le já d kolem hm otného

středu, je-li nějak ý, jsou příliš m alé, ab y je b y lo možno sezn ati. Ze zkou­ mání 33 stálic kupy plyne, že vnitřní pohyby v kupě jsou dosud nezna­ telné. J e velm i pravděpodobné, že celk o v á hm ota systém u P le já d není mnohem v ě tší než hmota již znám ých stá lic v souhrnu. Není možno proto o ček áv at i, že bude možno mezi čle n y P le já d je š tě slabším i nalézti v e lk ý počet bílých trpaslíků. Vztah mezi b arv ou a jasn o stí je u fy sick ý ch členů P lejád velm i zajím avý . J e zde n e p řetržitá serie stá lic velm i dobře znám ých bar.ev, které jsou tém ěř v e stejn é v zdálenosti od nás a zau jím ají interv al deseti v elikostí. V y jád řím e-li g rafick y sou vislost jasn o sti s barvou, sezn ávám e, že v šech n y fy sick é člen y náleží hlavní větvi. Žádní žlutí obři ani bílí trpaslíci nebyli nalezeni. D alším zajím av ý m úkazem je , že stá lice stejn ý ch jasn o stí m ají tém ěř stejn é b a rv y . P ro f. H ertzsprung ukončil svou z a jí­ mavou přednášku těm ito pěti »d esid e raty *: 1. L epší určení rad iálních ry ch lo stí sou stav y pomocí slabších fy s ic ­ kých členů, k te ré m ají spektra s ostřejším i čaram i než ja s n ě jší stálice skupiny. 2. U rčení barev n ý ch ekvivalentů pro fy sick é člen y slab ší než 14™. 3. P řesn é porovnání b a rv y se stálicem i znám ých parallax. 4. P řesn é určení úhlových v zdáleností mezi vnějším i fysick ým i členy skupiny pro pozdější m ěření sm ršťov ání se kupy během času. 5. Zkoumání slab ý ch fy sick ý ch členů do podvojnosti. H. Slouka.

5oooooooooooocxx»ooooooooooooocoooooooooooooooooc Nové knihy. ooooooooooooooooj

oooooooo oooooooo

ooooooooooooooocoooo oooooooooooooooo

R o b . H e n s e l i n g : M ars, seine R átsel und seine G eschichte, 78 str., S tu ttg art, Kosm os, Q es. der Naturfreund.e, F ran ck h ’sche V erlagsbuchhandlung, 1925, v áz. 2 Mk. Vkusně v y p rav en á a bohatě ilu strov an á (54 o br.) knížka Henselingova je velm i pěkným , názorn ě a instruktivně psaným popisem, co dnes 0 Martu vím e. Autor předpokládá čten á ře neodborníka, proto, kde toho třeb a, v yk lád á i základní pojm y a n eo stý ch á se, uzná-li to za vhodné, 1 kratin ce se zmíniti o jiných p oznatcích astronom ických. V jed notlivých kapitolách probírá »Co vím e o M artu«, »P ro č lze M arta v určitých do­ bách obzv láště dobře po zo ro v ati*, »Průběh dne a roku na M artu«, »Výhled z M artu do prostoru sv ěto v éh o — O ba m ěsíce M artovy«, »Návod, ja k n alézti oběžnici M ars na hvězdné o bloze*, »Z dějin badání o M artu« a »Jed n otliv osti na povrchu M arta a je jich výklad«. Ve shodě s popularisujícím cílem kn ížky ukazuje autor hlavně v poslední kapitole na hranici našich positivních vědom ostí a hypotés a v aru je před nekritickým v ý k la ­ dem jed notliv ostí na M artu p ozorovaných. Kapitola o dějinách badání 0 M artu, této zajím avé č á sti dějin astronom ie, je sice stručná, ale o b ­ sažná, ukazujíc i na význam tohoto badání pro ro zv o j astronom ie, ba 1 fy siky. Upozornil bych tu jen n a nemilou tiskovou chybu na str. 41, kterou si musí čten ář opraviti, že totiž C assini pozoroval r. 1666 a nikoli r. 1866. Knížku je lze s dobrým svědom ím doporučiti. q Vetter. P . V. N e u g e b a u e r , Astronom ische Chronologie. 1. sv. T e x t. V. 8°. X I I + 190 str., 17 obr. II. sv. 136 str. B erlín a Lipsko 1929. W . de G ru y ter & Co. Cena 40 M. Autor znám ých tabulek »Tafeln zur astronomisch.en Chronologie« po­ dává v těch to dvou sv azcích neocenitelnou příručku pro astro nom y a histo­ riky, z a b ý v a jíc í se podrobněji studiem dějin astronom ických úkazů. Zá­ roveň ale přináší v e šk eré m oderní p rostřed ky pro v ýp očet úkazů na nebi a je jich použití v y sv ě tlu je tak elem entárním způsobem, že i neodborníkovi umožní v ěc pochopiti a tabulek s užitkem používati. Kniha je rozdělena na dvě čá sti, teoretickou a praktickou. V poslední uvádí op rav y ke svým »Tafeln zur astronom ischen C hronologie«, tabulky

k v ýpočtu přibližných efem erid Slu nce, M ěsíce a planet, konjunkcí M ěsíce s hvězdam i a planetam i a j. Z vláštní péče je věnována slunečním a m ě­ síčním zatm ěn ím ; v ý b o rn é S ch ram o v y tabulky jsou tu učiněny přístupné v přesnějším , zdokonaleném tvaru. D ále je tu pojednání o o rientaci s ta ­ rý ch staveb, tabulky pro v ých od y a západy hvězd a seznam v šech zná­ m ých kom et z let 612 př. K r. až 1582. C elá řada příkladů usnadňuje po­ užití ja k teo retický ch , tak i p rak tický ch návodů. M alou opravu k tabulce E 101: první nápis m ísto »westl.« m á sp ráv ně b ý ti »ostl.«. N eugebauerovo dílo je pro hvězd árny nezbytnou příručkou, rovněž tak i pro historiky, k teří s astronom ickým i daty vejdou ve styk. Dílo je z a jí­ m avé i pro am atéry , neboť pro tento druh čten ářů bude hlavní půvab v m ožnosti, v yhled ati neb zkon trolovati různé h istorické ú d aje neb v y po čítávati z je v y na nebi pro doby budoucí, třeb a kolik s e t let je š tě vzdá­ lené. H- Slouka. B . H r u d i č k a : Sbírka úkolů z íysilky a chem ie. V elké M eziříčí 1930. 8°, 121 str. C en a neuvedena. Auktor této p říručky pro učitele škol o b e c ­ ných a m ěšťanských jak o ž i pro sam ouky, v ěnov al z hojného v ýběru úloh c e lý oddíl též úlohám z astronom ie. L á tk a tě ch to úloh — počtem 55 — je s t přizpůsobena potřebám jm en ovan ých škol a v y b rá n y proto úlohy pom ěrně jednoduché, a úlohy slo žitější podány v tak o v é form ě, aby_ se daly řešiti způsobem elem entárním , vyžad ujícím n an ejv ý še m ocnění dvěm a a třem i a oddvojm ocňování. T rigo n o m etrie je s t vů bec v ylou čen a. P ře s to jsou úlohy dosti rozm anité a v celku vyhov u jí svém u ú čeli: přispěti k prohloubení školního učení, pokud jde o astronom ii. Č íseln á data, k te ­ rý ch b ylo v úlohách použito, jsou tém ěř v šechna řád ově správná. B y lo by si jen přáti, ab y pro určitou veličinu jak o je s t na př. střední v zd ále­ nost Země od Slunce, hm ota Slu nce, sklon ekliptiky, b y lo užíváno dů­ sledně v žd y jen iedné hodnoty. R ov n ěž bylo b y dobře užívati — pokud se dá — přesných pojmů. (Š ířk o v á k r u ž n i c . e m ísto kruh v úl. 5.; s t ř e d n í vzdálenost Země od Slu nce v úl. 11., 15.: s i d e r á l n í * oběh v úl. 32., 39., 40.: dráha padajícího tě le sa za p r v o u vteřinu v úl. 41., 42.) Omylů tisk ov ý ch , k teré snadno lze opraviti, a jin ých je pom ěrně málo. T a k v úl. 3. má b ýti 3-57 m ísto 3-85, v úl. 29. 4h 8™ m ísto 6>>9
Zprávy Lidové hvězdárny Štefánikovy. N ávštěva na hvězdárně v září 1930. H vězdárnu n avštívilo celkem 811 osob. Z toho byli 254 člen o v é Sp olečnosti, 9 hrom adných náv štěv škol a k o rp orací se 425 účastníky a 131 jed n o tliv ý náv štěv n ík. Hromadné n á v ště v y b y ly ty to : M asary k ov a le te ck á liga (poštovní od bor) (121), Skau ti V olnosti, 28. kmen, P raha-N usle (34), Skau ti V olnosti, 12. Uměn, P rah a (52), S v a z d ělnictva potravních odborů (pekaři), P ra h a (56), Sd ru ­ žení M ladé g e n erace čsl. dom ova, P ra h a (12), S k au ti z Federace^ čsl. skautů v P ra z e (9), měšť. škola d ívčí u sv . V o ršily v P ra z e (30), So ko l pražský , P ra h a (68) a měšť. škola chlapecká, S tra šn ic e (43). P o č a s í v září bylo velm i nepříznivé. B y ly pouze 3 jasn é v e če ry , po 13 v ečerů bylo oblačn o a po 14 v e če rů bylo zataženo. P ozorováni na hvězdárně v září 1930. P ro n á v štěv y konalo se 12 pozorování v e če rn ích a 3 pozorování slunečních skv rn. B y lo tedy v y ­ užito i v ečerů méně příznivých, kd y bylo oblačno. P o v še c k y v e če ry b yl pozorován Saturn , k te rý se vedle L u ny tě ší největším u zájm u o b ecen ­ stv a . V šech v ečerů vhodných k pozorování L u ny kolem prvé čtv rti, bylo tak é o b ecen stv em vyu žito. P o zo ro v án í L u ny b ylo celk em 8. Dále by la pozorována hvězdokupa v P erseu , v Herkulu, ve Š títě S oběskéh o, m lhovina v Andromedě a v L y ře a n ěk teré d vojhvězd y. Z odborných po­ zorov ání konaných člen y Č eské astron. společnosti b ylo n e jv íce pozor, slunečních skvrn (23), prom ěnných hvězd (9) a m eteorů (2 v e če ry ).

P ozorováni a přístup na hvězdárnu v listopadu. H vězdárna je pří­ stupna denně mimo pondělí vždy o 17. hodině, v neděli a ve sv áte k v 10 hodin dopoledne, v e 3 hodiny odpoledne a v 5 hodin v e če r. Hromadné n á v ště v y jsou v ítán y o 18. hodině, musí b ýti v šak hlášeny napřed. Č le­ nové Č eské astronom ické společnosti mohou přicházeti na hvězdárnu ve v ečern ích hodinách i mimo uvedené term íny. P ozorování v listopadu. Luna bude pozorována ve dnech 1.— 10. a 24.— 30. listopadu: planeta S atu rn po c elý m ěsíc. Vedle těch to těles bu­ dou pozorovány podle okolností i n ěk teré dvojhvězdy. M lhoviny a hvězdo­ kupy budou pozorovány v době od 10. do 24. listopadu.

OOOOOOOOOOOOoOOO

Zprávy ze Společnosti.

OOOOOOOOOOOOOOOO

D ary. V zácného daru dostalo se Sp olečnosti od paní M arie M ikešové, vdovy po našem členu, profesoru m istrovské školy na konservatoři hudby, Adolfu M ikešovi. Š lech etn á dáma v ěnov ala Společnosti k uctění pam átky zesnulého chotě astronom ické hodiny, n ěk teré p řístro je a mnoho cenných

Ť Prof. Adolf Mikeš. astronom ických spisů. H odiny jsou již zav ěšen y a uvedeny v chod. T ak, ja k o na hodinách, věnovaných paní Božen ou Pokornou, vdovou po jiném našem m ilém členu a zaslouž. m ístopředsedovi Společnosti, byl i na těch to hodinách připevněn pam ětní štítek , k te rý nám připomíná zesnulého. V ýbor S p olečnosti děkuje je š tě jednou touto cestou za v zácn ý dar.

Třetí v ý b o ro vá schůze by la 23. IX . 1930 za účasti 14 členu výboru v zased ací síni Lidové hvězdárny Š tefán ik o vy . B y lo p řijato 11 nových členů a projednány běžné spolkové v ěci. Sch v álen o bylo v yd ání o táčiv é m apy sev ern í oblohy. P řed sed a Dr. F r. Nušl poděkoval p. K. N ovákovi jako autoru mapy i p. J . K lepeštovi jak o nakladateli za bezvadné pro­ vedení té to publikace a vyslo v il potěšení s tím, že u nás po prvé došlo k vydání o táčiv é mapy s novým mezem souhvězdí. Dílo bylo vykonáno s opravdovou vážností, takže bude naši Sp olečnost dobře rep resentov ati nejen doma, ale i v cizině. N ávrhy na zakoupení nové skříně pro knihovnu a v yd áv án í sam ostatn ých publikací sek cí pro pozorování m eteorů a hvězd prom ěnných b y ly sch v álen y s podmínkou, že n áv rh y budou usku­ tečněny později, až S p o lečn o st nabude finančních prostředků k úhradě nákladu. I. členská schůze byla 6. října 1930 v posluchárně právnické fakulty za účasti 40 členů a 2 hostů. P řed sed a Dr. F r. Nušl předložil první dvě fotografie M léčné dráhy, získané na L id ové hvězdárně na P etřín ě . Dr. Vlad. Quth podal zprávy o potvrzení objevu nové planety Pluto, o pozorování Tem p elovy kom ety a o b je v en í nového tělesa astronom em D elfortem , o kterém není dosud jisto, je-li kom etou nebo planetoidou. Dále se zmínil o k atastro fě vzducholodi R 101 a srovnal je jí váhu a energii s hmotou v elk ých m eteorů. D ále refero v al Dr. N echvíle o přípravách k fotografickém u i visuelnímu sledování planetky E ro s na L id ové hvězdárně Š tefán ik o v ě. P ří­ p rav y zdárně pokraču jí a nebude-li žádných nepředvídaných překážek, budeme moci v ykonati práci podle program u, k němuž jsm e se přihlásili na m ezinárodním sjezdu A stronom ické Unie v Leydenu 1928. Potom přednášel Dr. Fr. Nušl o m ezinárodním sjezdu geod eticko-geofysikální Unie ve Stockholm u v srpnu 1930. N aznačil o btíže, spojené s účastí n ěk terých nároaů, které předcházely sjezd u : uspořádání sjezdu bylo velm i dobré a ú čast n ejv ětší, ja k á dosud v Unii vů bec byla. Ke konci se zmínil o hospodářských pom ěrech, k te ré je j v e Švéd sku neobyčejně zaujaly. Členská schůze v listopadu bude v pondělí 3. XI. o 19. hodině v I. po­ sluchárně filos. fakulty v Klementinu. P ře d n áší H ubert Slouka, asisten t astron. ústavu K arlovy u n iv ersity v P ra z e : Anglické hvězdárny. Upozornění členům! V ešk eré platy posílejte pouze složním i listy poš­ tovního úřadu šekového, které na požádání zašle ad m inistrace, nebo po­ mocí slož. lístků »bianco«, je ž obdržíte u každého pošt. úřadu a v trafikách. Číslo účtu Sp olečnosti je -12.628 P rah a. O značení účtu: Česká astrono­ mická společnost v P raze. P oštovním i poukázkam i peněz n eposílejte, s tím jsou spojeny zbytečn é výlohy. Nikdy neposílejte peněz v dopisech, ježto je nebezpečí ztráty neněz, nebo celého dopisu, Toto upozornění týká se hlavně am erických členů. O táčivá mapa severní oblohy v y šla nákladem Lidové hvězd árny Št,efánikovv a b v la již zaslána všem přihlášeným . P ro člen y Č eské astro ro m ick é společnosti byla vypsána subskripce, k terá skončila dnem 10. října 1930. Výhodné subskripce zúčastnilo se mnoho členů, tak že počet přihlá­ šených přestoupil o ček áv an ý počet. Vydání otáčiv é m apy bylo již člen ­ stvem dávno žádáno a proto je nyní o mapu tak v e lik ý zájem . Ú prava m apy je dokonalá a technické v y p raco v án í je bezvadné. Cena mapy po v yd ání je K č 40"— . O prava. V čísle 8. tohoto časopisu vypad ly na str. 149 při lámání sazb y 2 řád ky. Po posledním slově řád ky 11. zdola (»v eliko sti«) měl následovati tento konec zpráv y »RepuIsivní síla « : » . . .2 0 t i až lOOnásobku g rav itačn í síly«. Pop. A str. 37, 462. V. Q. D ále vypadla první řádka této z p rá v y . N o v ý v š e o b e c n ý k a t a l o g m l h o v i n . P říp rav n é práce k novému katalogu . . . Majitel a vyd avatel Česká společnost astronom ická v P ra z e IV. Petřín. Odpovědný redaktor Dr. Otto Seydl. astronom státní hvězdárny, P rah a I, Klementinum. — Tiskem knihtiskárny Jed n oty čsl. matematiků a fysiků, Praha-Z ižkov, Husova 68.

JO H A N N E S K E P L E R (1571-1630)

Příloh a časopisu „Říše hvězd” r o í. X I . č. 9.