Johann Anton Koželuch ( ) Život a dílo Johann Anton Koželuch ( ) Life and Work

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY OBECNÁ TEORIE A DĚJINY UMĚNÍ A KULTURY

Johann Anton Koželuch (1738-1814) – Život a dílo Johann Anton Koželuch (1738-1814) – Life and Work Disertační práce Ludmila Mikulášová Školitel: Prof. PhDr. Jarmila Gabrielová, CSc.

Praha 2014 1

Prohlašuji, že jsem disertační práci napsala samostatně s využitím pouze uvedených a řádně citovaných pramenů a literatury a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. Ludmila Mikulášová

2

ABSTRAKT Cílem disertační práce je vytvořit monografii o životě, působení a díle pražského hudebního skladatele Johanna Antona Koželucha (1738-1814). První díl práce nejprve sleduje skladatelovu životní a profesní dráhu, všímá si zázemí a postavení, které ovlivňovalo jeho tvorbu či kompoziční odkaz. Závěr prvního dílu je věnován vybraným aspektům jeho tvorby, která je hodnocena na základě srovnání s dobovým hudebním kontextem. Druhý díl disertační práce obsahuje tematický katalog skladeb Johanna Antona Koželucha. Na základě muzikologického bádání je nesporné, že Johann Anton Koželuch patří k nejvýznamnějším osobnostem českého hudebního života druhé poloviny osmnáctého a počátku devatenáctého století a jeho odkaz jistě přesahuje i hranice této země. Tato disertační práce přináší nové poznatky k hudební historii nejen české, ale i středoevropské.

ABSTRACT The aim of the dissertation is to create a monograph on the life and work of the Prague-based composer Johann Anton Koželuch (1738-1814). The first part follows the composer’s journey through life and professional career, noting the background and the position that influenced his work and composition legacy. The conclusion of the first part is devoted to selected aspects of his work which is compared and contrasted with the period musical context. The second part of the dissertation contains a thematic catalogue of compositions by Johann Anton Koželuch. On the basis of musicological research it is incontestable that Johann Anton Koželuch ranks among the most important personalities of Bohemian musical life in the second half of the eighteenth and the first half of the nineteenth century and his legacy goes beyond the borders of this country. The dissertation points towards new findings about music history not only in Bohemia, but also across Central Europe.

3

I. DÍL – SVAZEK 1.

4

Obsah: I. DÍL. Johann Anton Koželuch (1738-1814) - Život a dílo. 1. Úvod……………………………………………………………………..............................6 2. Život 2.01. Stručný životopis…………………………………………………………......................11 2.02. Dětství (1738-1750).........................................................................................................12 2.03. Mládí (1751-1759)…………………………………………….......................................16 2.04. Kantorem a ředitelem kůru v Rakovníku (1759-1760)....................................................17 2.05. Kantorem a ředitelem kůru ve Velvarech (1760-1761)...................................................25 2.06. Působení v Praze a Vídni.....……………………………………………........................27 2.07. Ředitelem kůru u Sv. Františka na Starém Městě............................................................35 2.08. Ředitelem kůru v katedrále Sv. Víta (1784-1814)...........................................................40 2.09. Úmrtí, pozůstalostní spis a majetkové poměry................................................................54 2.10. Rodina..............................................................................................................................62 2.11. Johann Anton Koželuch jako pedagog.............................................................................75 2.12. Johann Anton Koželuch a jeho sbírka hudebnin..............................................................80

3. Dílo 3.1. Nástin díla..........................................................................................................................82 3.2. Chrámové skladby 3.2.1. Autografní pracovní partitury a skici chrámových skladeb dochované v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře........................................................85 3.2.2. Geneze a vývoj vybraných chrámových skladeb 3.2.2.1. Geneze chrámových skladeb ve světle dochovaných skic...................91 3.2.2.2. Pokračování práce na „hotových dílech“...........................................160 3.3. Oratorium La Morte d´ Abel...........................................................................................196

4. Závěr……………………………………………………………………….....................218 5. Prameny a literatura 5.1. Prameny………………………………………………………………...........................220 5.2. Literatura………………………………………………………………..........................220

6. Zkratky a zkrácené citace………………………………………................................225 7. Přílohy 7.1. Přehled zjištěných produkcí chrámové hudby u Křížovníků za Koželuchovy éry, rekonstruovaný dle přípisů na hudebninách............................................................................227 7.2. Přehled hudebnin z vlastnictví Johanna Antona Koželucha, dochovaných v Archivu Pražského hradu......................................................................................................................272

5

1. ÚVOD Johann Anton Koželuch (1738-1814) - psán též jako Giovanni Antonio Koželuch či Joanne Antonio Koželuch1 - byl přední osobností českého, zejména pražského hudebního života druhé poloviny osmnáctého a začátku devatenáctého století, a to nejenom jako skladatel duchovní i světské hudby, ale také jako ředitel významných kůrů, basista a hudební pedagog. Obliba některých jeho chrámových děl přetrvává na kostelních kůrech až do dnešních dnů. Od konce dvacátého století vydávají společnosti v Čechách i v zahraničí hudební nosiče s některými jeho chrámovými skladbami (mše, duchovní árie).2 O tomto skladateli však dosud neexistuje kvalitní monografie,3 odborný soupis jeho děl zatím nikdo nevyhotovil. Johannu Antonu Koželuchovi je dosud věnována jediná monografie, a to od Rudolfa Fikrleho.4 Práce však nevyhovuje vědeckým parametrům zejména pro nedostatečné citování uložení pramenů a subjektivní, ničím nepodložené autorovy závěry zejména v hodnocení Koželuchova díla. Tyto závěry, co se týče oper, přebírá autor od Otakara Kampera.5 Slovníková hesla,6 napsaná po smrti Koželuchově, vycházejí vesměs z Dlabacžova lexikonu,7 případně jsou doplněna hodnocením díla, převzatým z Fikrleho a Kamperovy práce, či vlastním názorem autora hesla (věty typu psal s oblibou konc. pro hoboj a fagot viz ČSHS s. 728. Přitom o Koželuchově oblibě či nechuti komponovat koncertní skladby nemáme nejmenší doklady). Někde také Johannu Antonu Koželuchovi připisují díla Leopolda Koželucha (např. Srb-Debrnov Korunovační kantátu). Velmi zdařilé je heslo v MGG (1958).8 Autor Othmar Wessely vychází z Fikrleho monografie, doplňuje údaje jako dosud první autor 1

Jeho jméno uvádím záměrně v této podobě, jak se sám podepisoval. Původní tvar příjmení „Koželuch“ respektuje ještě na zač. 20. století Antonín Podlaha (viz PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur – zde nalezneme též tvary „Koželuchova hudba“ apod.). Rovněž zahraniční literatura a hudební nosiče zachovávají dodnes v převážné míře jeho jméno i jméno bratrance Leopolda v původní podobě „Koželuch“. Gramatická úprava na tvar „Koželuh“ vychází z česky psané literatury konce 19. a poté 20. století a ze zahraniční literatury, která z této české literatury vychází. V této disertační práci jsem se rozhodla všechna vlastní jména psát podle dobového úzu a nikoli podle pozdějších počeštěných podob. 2 např. CD Grace Davidson – A Portrait, Metronome B000ZOTD3Q (July 8, 2008), Velká Británie. 3 Jediná monografie FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka zcela nevyhovuje vědeckým parametrům. 4 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka. 5 KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku. 6 WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 13. Bd., s. 90 - 92. SRBDEBRNOV, Josef. Slovník hudebních umělců slovanských. MÜLLER, Rudolf. Koscheluch Joseph [sic!] Ant. In: Allgemeinde Deutsche Biographie, s. 739-40. EITNER, Robert. Biographisch – Bibliographischer QuellenLexikon der Musiker und Musikgelehrten, 5. Bd., s. 419. RIEMANN, Hugo. Musiklexikon, s. 753. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Koželuh Jan Ev. Antonín Tomáš. In: Československý hudební slovník osob a institucí, 1. díl, s. 728 – 729. POŠTOLKA, Milan: Johann Antonin Kozeluch. In: New Grove, s. 851-852. 7 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 113 – 114. 8 WESSELY, Othmar. Koželuch Johann Anton. In: Die Musik in Geschichte und Gegenwart.

6

o nové informace, např. o Koželuchových žácích. Vyzdvihuje Koželuchovu učitelskou činnost dle Dlabacže, chrámovou hudbu hodnotí dle dobových svědectví (např. AMZ). Hodnocením světské hudby se nezabývá. Cenné je podrobné uvedení výskytu jednotlivých skladeb, dále ikonografických pramenů - litografie v monografii Fikrleho a olejomalby v komorním sále Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni, která je v tomto slovníku i reprodukovaná. V novějším MGG (2003)9 vychází životopis skladatele ze staršího vydání slovníku, heslo se spíše zaměřuje na doplnění nových poznatků a literatury (např. je zde uvedeno na pravou míru, že učitelem Josepha Proksche nebyl Johann Anton Koželuch, nýbrž jeho syn Wenzel Koželuch). Koželuchovými operami se zabývá Otakar Kamper v knize Hudební Praha v XVIII. věku.

10

Věnuje jim celou kapitolu, přichází se subjektivními či ahistorickými závěry: např.

áriím chybí půvab a vřelost, zpěv někdy neodpovídá náladě veršů, koloratury jsou mechanické. Tato hodnocení přebírá Fikrleho monografie,11 a dále většina slovníků, také Vachulka Ladislav v Českém umění dramatickém12 (např. koloratury mechanické, bez tvůrčího ducha - srov. Kamper s. 207, Vachulka s. 40, Fikrle s. 54, ČSHS s. 729). Kamila Hálová je autorkou několika prací o Koželuchových operách. První, z roku 1989, vznikla jako diplomová práce a věnuje se opeře Il Demofoonte.13 Její disertační práce se zabývá proměnami Metastasiova libreta v 18. století a Koželuchovou operou Alessandro nell´ Indie.14 V roce 2001 publikovala Hálová studii Koželuhova operní prvotina na scéně Divadla v Kotcích.15 V této práci mám však nejasnosti kolem některých autorčiných závěrů. Např. odstavec „Přestože Alessandro je v jistém smyslu protagonistou dramatu, jeho árie nepatří k těm nejzdařilejším. Všechny tři (…) jsou velmi efektní, pěvecky náročné, s dlouhými koloraturami, doprovázené orchestrem rozšířeným o různé dechové kombinace (…). Důraz na efektnost árií souvisí zajisté s charakteristikou této postavy (…), jistě však měla na zhudebnění textů vliv i osobnost pěvce, pro kterého byla role psána. Koželuhova Alessandra zpíval Giovanni Ansani, tehdy čtyřiadvacetiletý tenor stojící na začátku své velmi úspěšné kariéry, která se nevyhnula tak prestižním místům, jakými byly Neapol (1777-1779), kde pěvec nastudoval

nejméně

čtrnáct

rolí

(…),

nebo

Londýn

(1781-1782).

Ansani

patří

k nejúspěšnějším zpěvákům, které v dějinách italské opery v Praze najdeme, a snad právě jeho 9

HÁLOVÁ, Kamila, MIKULÁŠ, Jiří. Koželuh. In: Musik in Geschichte und Gegenwart, s. 586-588. KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 195 - 207. 11 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 54. 12 České umění dramatické : Zpěvohra, s. 40. 13 HÁLOVÁ, Kamila. Opera „Il Demofoonte“ Jana Antonína Koželuha. 14 HÁLOVÁ, Kamila. Alessandro nell´Indie. Proměny Metastasiova libreta v 18. století a stejnojmenná opera Jana Antonína Koželuha. 15 HÁLOVÁ, Kamila. Koželuhova operní prvotina na scéně Divadla v Kotcích, s. 321 – 332. 10

7

mládí a ambicióznost mohou vysvětlit okázalé a poněkud povrchní hudební zpracování árií.“16 Moje otázka zní, zda okázalost, efektnost, pěvecká náročnost a dlouhé koloratury mohou být samy o sobě důkazem o „poněkud povrchním hudebním zpracování árií“? Práce Milady Jonášové Trolda a svatovítská sbírka hudebnin17 se zmiňuje mj. o Troldových spartacích Koželuchových skladeb. Cenné je autorčino porovnání notových pramenů ke Koželuchovu offertoriu Praecatus est Moyzes s fugou Memento Abraham, aby zjistila předlohu, ze které Trolda spartoval. Poukazuje tak na verze, kdy Koželuch ponechal fugu Černohorského a sám překomponoval začátek a konec skladby (tuto verzi spartoval i Trolda dle Koželuchova autografu, kde Koželuch na titulním listu skutečně uvádí, že se jedná o fugu Černohorského), a na verzi, kdy Koželuch sám překomponoval i fugu dle Černohorského stylu. Notových pramenů se také týká příspěvek Ludmily Mikulášové Johann Anton Koželuch (1738-1814) ve sbírce Ondřeje Horníka.18 Dále se Koželuchovi věnují už jen dílčí regionální studie či články. Jedná se o text Jaroslava Čecha o Koželuchově působení v Rakovníku.19 Studie sice nedostatečně cituje uložení pramenů a v několika případech uvádí ničím nepodložené dedukce autora, ale přináší zatím jako jediná cenné poznatky k tomuto období skladatelova života. Dále se jedná už jen o drobné články.20 Závěrem lze konstatovat, že odborná literatura k Johannu Antonu Koželuchovi je zatím nedostačující, slovníky převážně přebírají ve svých heslech staré práce Kampera a Fikrleho, z novějších studií máme k dispozici pouze práce Kamily Hálové o Koželuchových operách. Studie Milady Jonášové a Ludmily Mikulášové se nezabývá a ani nemá za cíl zabývat se Koželuchovou tvorbou, i když přinášejí užitečné postřehy k pramenům. Téma Koželuchových oper je v literatuře o tomto skladateli nejvíce zastoupeno, o ostatní, byť stěžejní, části Koželuchovy tvorby, máme úplné minimum. Co se pramenů týče, vycházím z pramenné literatury (převážně literatura vydaná za života Koželucha: Dlabacž, Gerber, dobový periodický tisk, Jahrbuch der Tonkunst aj.), ale i nová literatura přinášející soupisy hudebních sbírek – katalogy, články (např. Mustol K.: Bohemika v hudebním archivu v Čenstochové, Zprávy Bertramky, č. 59, Praha 1969). Všechna vydání Gerberova slovníku obsahují stručné heslo, ale důležité jsou tam odkazy na 16

tamtéž. JONÁŠOVÁ, Milada. Trolda a svatovítská sbírka hudebnin, s. 263 - 278. 18 MIKULÁŠOVÁ, Ludmila. Johann Anton Koželuch (1738-1814) ve sbírce Ondřeje Horníka, s. 26-31. 19 ČECH, Jaroslav. Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku, s. 45 – 51. 20 např. TIETZE, Zdislav. Rodák z Velvar, s. 4. ŠPECINGER, Otakar: Jan Ev. Ant. Koželuh – 180 let úmrtí, s. 11. ŠPECINGER, Otakar. Hudebník Jan Antonín Koželuh vyrůstal ve Velvarech, později se vracel do Veltrus, s. 3. 17

8

jinou dobovou literaturu, z děl zmiňuje oratorium La morte d´Abel. U Dlabacže nacházím podrobný životopis a soupis díla, včetně dvou oper a dvou oratorií. U chrámové hudby vypisuje pro množství jen druhy (litanie, offertoria apod.). Jako jediný uvádí, že Koželuch chtěl roku 1808 svá offertoria a graduale vydat tiskem, ale pro nezájem předplatitelů od svého záměru upustil. Dlabacž uvádí i nejrozsáhlejší odkazy na další dobovou literaturu. Jak Dlabacž, tak Gerber hodnotí Koželucha kladně. Zpráv z dobového periodického tisku znám zatím málo, a to převážně díky výběru zpráv o hudbě, které sestavil Jiří Berkovec. 21 Dále jsem studovala archivní dokumenty (matriky, spisovna magistrátu hl. města Prahy, rodinné šlechtické archivy, pozůstalostní dokumenty ad.). Při evidování Koželuchových skladeb jsem se nejprve zaměřila na stěžejní sbírky, v nichž se nacházejí rukopisy jeho děl. Jedná se o Archiv Pražského hradu, Sbírku hudebnin Svatovítské katedrály, kde se nachází mnoho cenných autografů tohoto skladatele. Pomůckou mi byl katalog Jiřího Štefana.22 Dle databáze RISM a SHK bylo možno zjistit díla, která by se měla nacházet v archivu Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou, v současné době fyzicky nedostupná. Za nesmírně cenné považuji prameny v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře, kde se nachází celá kolekce Koželuchových autografů ze skladatelovy pozůstalosti. Další oblastí mého zájmu byly prameny nacházející se v hudebně-historickém oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby. Jedná se především o dobové opisy jeho skladeb, ale i několik autografů. Pro zjišťování zejména dobových opisů skladeb jsem pracovala s databází RISM, SHK a s hudebními katalogy,23 dále s publikací Průvodce po pramenech k dějinám hudby. Fondy a sbírky uložené v Čechách,24 uvádějící další místa výskytu notových záznamů Koželuchových skladeb, které dosud nejsou v SHK podchyceny. Mým cílem bylo postupně mapovat výskyty jednotlivých skladeb, upřesňovat a doplňovat údaje o nich, a především ověřovat notové zápisy Koželuchových skladeb, zda se jedná skutečně o jeho díla, pokusit se určit alespoň jejich přibližnou dataci. Doposud eviduji přes 400 Koželuchových děl, jež se dochovaly v autografech či dobových opisech a jsou nyní uloženy v archivech, muzeích a kostelních kůrech na území České republiky, Slovenska, Maďarska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie, Slovinska a Polska. 21

BERKOVEC, Jiří. Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století. BERKOVEC, Jiří. Musicalia v pražském periodickém tisku 1800-1825. 22 ŠTEFAN, Jiří. Ecclesia metropolitana pragensis catalogus collectionis operum artis musicae. Díl I. 23 Z katalogů zejména FREEMANOVÁ, Michaela. Collectio Fratrum Misericordiae Kukussiensis. FREEMANOVÁ, Michaela. Fratrum misericordiae artis musicae collectiones in Bohemia et Moravia reservate. PEŠKOVÁ, Jitřenka. Collectio Ecclesiae Březnicensis. PULKERT, Oldřich. Domus Lauretana Pragensis. 24 BUŽGA, Jaroslav, et al. Průvodce po pramenech k dějinám hudby : Fondy a sbírky uložené v Čechách.

9

Cílem této disertační práce bylo vytvořit monografii o životě, působení a díle pražského hudebního skladatele Johanna Antona Koželucha (1738-1814). Disertační práce se skládá ze dvou dílů. První díl nejprve sleduje skladatelovu životní a profesní dráhu, všímá si zázemí a postavení, které ovlivňovalo jeho tvorbu či kompoziční odkaz. Závěr prvního dílu je věnován vybraným aspektům jeho tvorby, která je hodnocena na základě srovnání s dobovým hudebním kontextem. Z vybraných aspektů jsem se zaměřila na dva hlavní okruhy. Jednak na kompoziční proces, což mně umožňuje existence skic a pracovních autografních partitur, dochovaných především v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře, a na stručné hodnocení oratoria La Morte d´Abel, které bylo považováno za nezvěstné, ale jeho autograf jsem identifikovala v italském Bolzanu. Druhý díl disertační práce obsahuje tematický katalog skladeb Johanna Antona Koželucha.

10

2.01. STRUČNÝ ŽIVOTOPIS Johann Anton Koželuch byl významným hudebním skladatelem, ředitelem kůru a hudebním pedagogem. Narodil se 14. prosince 1738 ve Velvarech jako syn ševce Františka Koželucha a jeho ženy Anny, rozené Valentové. Vyrůstal v rodině otčíma Eustacha Střebského, pražského a velvarského sochaře, a s nevlastními sourozenci udržoval vztahy i v dospělosti. Dne 9. února 1774 se oženil v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech s Rosalií Zimerovou, dcerou zesnulého velvarského senátora Ferdinanda Zimera. Z jejich manželství vzešlo pět, pravděpodobně však šest dětí, z nichž pouhé tři se dožily dospělosti. Vzdělání Koželuch získal ve Velvarech a v jezuitském gymnáziu v Březnici, pravděpodobně navštěvoval též univerzitní studia v Praze. V hudbě se učil v Praze u Josefa Ferdinanda Norberta Segera a ve Vídni u Leopolda Gassmanna, Johanna Antona Haaseho a Christopha Wilibalda Glucka. Koželuch byl v Praze vyhledávaným učitelem zpěvu a klavírní hry. Koncem šedesátých let a v sedmdesátých letech osmnáctého století se věnoval kompozici italské opery a italského oratoria. Funkci ředitele kůru zastával nejprve v letech 1759-1760 v Rakovníku a 1760-1761 ve Velvarech, v sedmdesátých letech a počátkem osmdesátých let pak v kostele Sv. Františka na Starém Městě Pražském, který patřil řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Od roku 1784 až do své smrti působil jako ředitel kůru v katedrále Sv. Víta. V lednu roku 1814 sepsal závěť. Zemřel 3. února 1814 v Praze na Malé Straně v čp. 196/III. Příčinou úmrtí bylo zhroucení („Nervenschlag“). Jeho tvorba sestává především z chrámových skladeb, v nichž bylo oceňováno zejména mistrovství kontrapunktu. V současné době je evidováno přes 400 jeho děl, dochovaných v autografech a dobových opisech, uložených v knihovnách, archivech, muzeích a chrámových kůrech na území České republiky, Slovenska, Maďarska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie, Slovinska a Polska.

11

2.02. DĚTSTVÍ (1738-1750) O narození Johanna Antona Koželucha ve Velvarech a jeho křtu u Sv. Kateřiny dne 14. prosince 1738 podrobně informuje již Rudolf Fikrle.25 Matriční záznam zní: „Ao. 1738. // Locus Welvario. // Mensis 14. 10bris. // Infans Joannes Antonius Thomas. // Parentes. P[ater]: D. Franciscus Kozeluch, sutor. M[ater]: Anna. // Levans. D. Antonius Blecha Welvari[ensi]s. // Testes. D: Chrystiany Dör Welvar: D: Georgius Zub Welv. D. Anna Schimoniana D: Maryanka Wiezenskiana Wel. // Baptizans. P: Franciscus Samuelis Capellanus.“26 Otec, švec František Koželuch, byl velvarským rodákem. Podle Fikrleho vlastnil skladatelův dědeček Wáclav Koželuch nárožní dům ve Slánské ulici, jejž odkázal nejmladšímu nezletilému synu Josefovi, který tu pobýval s bratrem Antonínem, otcem skladatele Leopolda Koželucha, a učil se od něho ševcovského řemesla. Dědeček Wáclav Koželuch pak zdědil po svém bratru Vítu Koželuchovi ještě „chalupu na Slánském předměstí, za děkanskou stodolou ležící, se zahrádkou, při mostku u Malovar.“27 Chalupu získal po Wáclavu Koželuchovi syn František Koželuch, otec skladatele Johanna Antona Koželucha, a zde se měl také Johann Anton Koželuch narodit.28 Podle Boženy Gollové, autorky rodokmenu rodiny Koželuchů, se skladatelův otec narodil roku 1703.29 Na základě studia velvarských matrik však lze s tímto názorem polemizovat. Dne 18. 10. 1703 se Wáclavu Koželuchovi a jeho ženě Anně sice narodil syn František, dne 28. 10. 1706 však přivedli na svět také syna Františka, pokřtěného „Shymon Frantissek“.30 Vzhledem k tomu, že otec skladatele Johanna Antona Koželucha zemřel dne 7. 10. 1741 ve věku 35 let,31 není zcela vyloučeno, že se mohlo jednat o druhorozeného Františka – tedy „Shymona Frantisska“, narozeného 28. 10. 1706 ve Velvarech, syna ševce Wáclava Koželucha a jeho ženy Anny. Naopak o původu skladatelovy matky není nic bližšího známo, jen její rodné příjmení Valentová.32 Vzhledem k tomu, že jsem nenalezla ve velvarských matrikách záznam o svatbě skladatelových rodičů, mohla jeho matka pocházet odjinud, svatba se většinou konala v místě nevěsty. Jisté je, že skladatel 25

FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 126. SOA Praha, fond: Matriky, sign. VELVARY 3, s. 232. Bližší údaje o osobách, které byly přítomny skladatelovu křtu, se mi podařily zjistit v případě svědka Jiřího Zuba. Jiří Zub byl velvarským měšťanem. Velmi ctil obraz sv. Salvátora v Chrudimi a každoročně k němu putoval. Nechal zhotovit jeho věrnou kopii, která byla postavena na hlavní oltář kostela Sv. Kateřiny ve Velavrech. Roku 1746 věnoval tomuto velvarskému kostelu peníze, aby se z jejich úroků obraz zacohvával a obnovoval. Jiří Zub zemřel 13. dubna 1755 ve věku 67 let. Viz VACEK, František. Paměti královského města Velvar, s. 254. 27 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 22. 28 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 21-22. Fikrle čerpá patrně ze závěti Wáclava Koželucha, uložené v Archivu města Velvar, in SOA Praha – SOkA Kladno. 29 POŠTOLKA, Milan. Leopold Koželuh : Život a dílo, s. 376-377. 30 SOA Praha, fond: Matriky, sign. VELVARY 3, porovnej s. 22 a 37. 31 SOA Praha, fond: Matriky, sign. VELVARY 26, s. 133. 32 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 126. 26

12

Johann Anton Koželuch pocházel ze ševcovské rodiny, usedlé ve Velvarech již minimálně po dvě generace. Dědečka ani babičku nepoznal, neboť zemřeli šest let před jeho narozením: nejprve babička Anna Koželuchová 29. 11. 1732 a pouhých pět dní nato dědeček Wáclav Koželuch 3. 12. 1732.33 Johannu Antonu Koželuchovi se dne 28. února 1741 narodil bratr Josephus Antonius, ještě téhož roku – 7. října 1741 - však zemřel otec. Bratr Joseph umřel zanedlouho, patrně 8. září 1745.34 Podíl po zesnulém otci nechala matka Johannu Antonu Koželuchovi zanést do sirotčí knihy 3. července 1747, připadlo mu jmění ve výši 133 zl. 20 kr.35 Dá se předpokládat, že Johann Anton navštěvoval v dětství velvarskou školu, neboť, jak uvádí Dlabacž, pro jeho velké nadání ve čtení, psaní a zpěvu, ho Filip Krakowský, hrabě z Kolowrat, pod jehož pravomoc Velvary podléhaly, poslal na studia do jezuitského gymnázia v Březnici.36 Tato obec totiž také podléhala pravomoci Filipa Krakowského z Kolowrat. Velvarská škola sídlila v domě při hřbitově na západní straně kostela Sv. Kateřiny, koncem 18. století však školní příbytek pro větší počet žáků již nevyhovoval – žáci museli sedět i na zemi. Budova byla proto prodána, později v březnu 1879 zbořena a na jejím místě se postavilo nové schodiště.37 Rudolf Čermák píše: „Byla to budova nevelká, šindelem krytá, o jednom poschodí. Měla dvě větší světnice, tři menší a jednu komoru. Hlavní vchod vedl z nynějšího malého náměstí. Ze schodů, jež vedly do prvního poschodí, byly malé dveře na hřbitov. Okna vedla jednak na malé náměstí, jednak proti budově děkanské; z malé pak světničky, jež určena byla za byt pro mladšího učitele, tehdy mládencem školním neb pomocníkem i subkantorem zvaným, vedlo jedinké okénko na hřbitov. Při škole nacházel se maličký dvoreček se studnou. Mezi školou a nynějším hostincem p. Adamce byla úzká ulička.“38 Školní budova se po celé 18. století nacházela v bídném stavu, roku 1726 však roudnický probošt Václav Potůček ocenil vycvičenost žáků.39 V době Koželuchova dětství byl velvarským kantorem Florián Mikulovský a subkantorem František Šebesta. V roce 1747 se Mikulovský kvůli nabyté funkci radního vzdal

33

SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 26, s. 107. SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 26, s. 150. Zde mylně uvedeno jméno otce jako „Josephus Koželuch“, je však správně poznamenáno, že dítě bylo již sirotkem po zesnulém otci. 35 Přepis záznamu ze sirotčí knihy viz FIKRLE, Rudolf, Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 126-128. Sirotčí kniha č. 7 z roku 1577, f. 505-506 se nachází in: SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv královského města Velvar. 36 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 113. 37 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 129. 38 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 22-23. Též ČERMÁK, Rudolf. Velvarské školství v minulých stoletích. 39 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 23-24. 34

13

kantorského úřadu a na jeho místo nastoupil Václav Vohánka.40 I přesto mohl mít Mikulovský na mladičkého Koželucha vliv, neboť si ponechal na starosti varhanictví. Dá se předpokládat, že děti velvarské školy účinkovaly na kůru, a tak by Koželuch byl v kontaktu s varhaníkem a bývalým kantorem Mikulovským. Že se mezi oběma rozvinulo přátelství, naznačuje fakt, že Mikulovský, už coby primátor Velvar, byl později svědkem na Koželuchově svatbě. Hudební základy však zřejmě Koželuch získával od Václava Vohánky, který kantoroval od roku 1747, neboť víme, že Koželuch odešel pro své nadání na jezuitská studia do Březnice až v roce 1751.41 Mylné je tedy tvrzení Rudolfa Fikrleho, že „U Vohánky se Koželuh dlouho v hudbě necvičil, neboť již r. 1748 [sic! nesprávně uvedený letopočet – pozn. aut.] opouští rodné město.“42 V době, kdy Koželuch navštěvoval velvarskou školu, vyrůstal již v rodině otčíma Augustina Eustacha Střebského, za kterého se skladatelova matka provdala 1. listopadu 1746 ve Velvarech.43 Otčím byl sochařem, působícím ve 30. letech nejprve v Praze na Malé Straně,44 roku 1741 lze jeho pobyt doložit již ve Velvarech, kde se mu narodila dne 29. 12. 1741 dcera Catharina Anna Franciska z prvního manželství.45 Eustach Střebský je v matričním záznamu uveden jako malostranský měšťan „Civis Micro-Pragensis.“ O jeho životě a rodinných poměrech nejsou ve slovnících výtvarných umělců žádné informace. Cenné svědectví o něm však zanechal sám skladatel, když žádal roku 1791 spolu s nevlastními sestrami, už jako regenschori v katedrále sv. Víta, o získání tzv. Střebského studentské nadace pro syna Vinzenze a pro děti nevlastních sester.46 Tato nadace byla zřízena roku 1697 děkanem v Kolíně P. Johannem Antonem Střebským pro „šest studujících po dobu studií, od prvé třídy gymnasijní počínajíc až do ukončení studia světského či duchovního ... Hledě na tehdejší velikou drahotu ustanovil zakladatel dne 8. září 1702 v dodatku k listině věnovací, že toliko pět jinochův úroky nadačního kapitálu podíleno býti má“47 a určena byla v prvé řadě pro příbuzné zakladatele. „Práce jmenovati stipendisty vyhradil zakladatel ve věnovací listině ze dne 15. srpna 1697 metropolitní kapitole u sv. Víta v Praze.“48 Johann Anton Koželuch má

40

FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 24-25. Školní matrika se jmény studentů in: NA, fond: Jesuitica (JS), inv. č. 62, sign. rkp. 16. Koželuch je jako student Březnického gymnázia uváděn od roku 1751 do roku 1757. 42 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 25. 43 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 20. 44 TOMAN, Prokop. Střebský Eustach Augustin. In: Nový slovník československých výtvarných umělců, s. 498. 45 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 3. 46 CZ-Pak/ CCXLV 4. 47 Studijní nadání v království českém, s. 314-315. 48 tamtéž, s. 314. 41

14

k žádosti, adresované svatovítské kapitule, přiloženy doklady o svém rodinném spříznění se zakladatelem nadace, a to výpis o svém křtu, o svatbě matky s Eustachem Střebským, potvrzení žiželického magistrátu o rodině Střebských, nazvané „Wyswiedcžení Familie Stržebsky // gak takowa w knihach miestskych, a matrycze fary // Žižilske k wynalezenj gest.“ Je z nich patrno, že otčímův rod pocházel ze Střebska. Pradědeček Jiří a jeho manželka Dorota přivedli na svět Johanna Antona, pozdějšího kolínského děkana a zakladatele nadace, a Jakuba. Kolínský děkan uvádí ještě blíže nejmenovaného bratra, poddaného z Vysoké u Příbrami, sestru Marianu, provdanou Podhorskou z Kolína se dvěma dětmi Janem a Adamem, a sestru Magdalenu, poddanou z Vysoké u Příbrami se synem Kiliánkem.49 Johann Anton Střebský se stal nejprve v letech 1675 – 1681 farářem v Žiželicích, kam se odstěhovali též jeho rodiče Jiří a Dorota a bratr Jakub. Oba rodiče Jiří a Dorota zemřeli roku 1677 na faře v Žiželicích. Bratr Jakub se v Žiželicích stal kantorem a měl s manželkou Markétou dceru Kateřinu Justinu a syna Martina Jiřího. Dne 4. února 1684 koupil Jakub Střebský v Žiželicích grunt, který dne 11. srpna 1725 předal synovi Martinovi Jiřímu. Tento syn se stal městským písařem a s manželkou Žofií měl 12 dětí – jako druhé nejstarší dítě je jmenován Eustach Střebský, skladatelův otčím, roku 1729 uváděn jako řezbář v Steuermarku, stáří 29 1/4 roku. Výtvarně zaměřený byl ještě Eustachův mladší bratr Václav, uváděný tamtéž jako malíř v Praze. Zakladatel Střebského nadace - P. Johann Anton Střebský - byl tedy bratrem otčímova dědečka. Výpisy z pramenů, které jsou ke Koželuchově žádosti přiloženy, jsou dnes o to vzácnější, uvážíme-li, že matriky Žiželic shořely při požáru 15. října 1798.50 Další osudy skladatelova otčíma Eustacha Střebského poodhalují pražské a velvarské matriky. Oženil se 4. února 1733 v kostele Panny Marie před Týnem na Starém Městě Pražském s Marií Františkou (Franciskou) Langinovou, oba jsou uváděni jako svobodní od poddanství.51 Narodily se jim čtyři dcery: dne 1. srpna 1734 Maria Barbora Anna Ignatia, dne 24. prosince 1735 Maria Catharina Eva Franciska, dne 30. ledna 1740 Maria Clara Benedikta a dne 29. prosince 1741 Catharina Anna Franciska. První dvě dcery byly křtěny ve farnosti sv. Mikuláše na Malé Straně, třetí dítě v kostele Panny Marie pod Řetězem a čtvrtá dcera přišla na svět již ve Velvarech.52 Eustach Střebský musel tedy mezi lety 1740-1741 přesídlit z Prahy do Velvar, důvod stěhování do jiného města nám není znám. Možná obdržel zakázky - ve Velvarech pak zhotovil sochu sv. Josefa (1745) a sv. Václava (1746). Kdy zemřela 49

tamtéž, s. 314. SOA Praha, fond: Matriky, sign. Žiželice 11 - první zápis v této matrice začíná 19. října 1798. Na titulním listu matriky je přípis: „Zacžina se po padu ohnie 1798, dne 15. octobris“. 51 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. TÝN 0 3. 52 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK N 8, sign. PMŘ N2O2. SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 3. 50

15

Střebského manželka Marie Franciska se mi nepodařilo zjistit, ale dne 1. listopadu 1746 se ve Velvarech vdovec Eustach Střebský žení s ovdovělou Annou Koželuchovou, matkou skladatele Johanna Antona Koželucha. Z tohoto druhého manželství vzešel syn Christianus Josephus (25. 2. 1750 – 2. 3. 1751) a dcera Anna Margaritha (29. 7. 1753 – 6. 4. 1756). Skladatel Johann Anton Koželuch udržoval se svými nevlastními sourozenci kontakt, o čemž svědčí právě žádost o Střebského nadaci, kterou roku 1791 podal pro svého syna Vinzenze spolu se žádostí jeho nevlastních sester: Marie Barbory Anny Ignatie Střebské, provdané Krejčíkové – Marie Clary Benedikty Střebské, provdané Poppové – Cathariny Anny Francisky Střebské, provdané Brandlové. Koželuchova žádost o Střebského nadaci pro syna Vinzenze je psaná jeho vlastní rukou a skladatel v ní uvádí důvody: tělesnou slabost Vinzenze, která synovi znemožňuje nadále sloužit jako diskantista nebo altista v katedrále a pobírat pěveckou nadaci, dále zmiňuje synovy dosavadní zásluhy při službě vokalisty a instrumentalisty na kůru a rovněž svou vlastní kapelnickou službu kapitule. V neposlední řadě Koželuch vyzdvihuje právě rodinné poměry a vztah k nevlastním sestrám: „1. bey der zweyten seiner Mutter Ehe mit Eustachis Eusebis Stržebsky, besonders durch Vermehrung der Kinder sich oben zur Stržebskyschen Familie zu zugeheren glaubet. 2. Weil der Bittsteller durch Stržebskische Kinder, nicht nur aus der zweiten, sondern auch der ersten Ehe, wovon zwar kein Sohn, doch aber drey Töchter am Leben sind Schaden gelitten, da seine Mutter wehrender des Stiefvaters langwierigen Krankheit, und nach seinem Tode auβer Stand gewesen alle unmündige Kinder zu ernähren, in Schulden geraten ist. Dann nach ihrem Tode das kleinste Stržebskysche Kind bey seines Vaters Bruder aus des Bittstellers kleiner väterlichen Erbschaft eben bis zum absterben ausgehalten war. Die übergebliebene Schulden auch von des Bittstellers Vermögen sind bezahlt worden.“

2.03. MLÁDÍ (1751-1759) V jezuitském gymnáziu v Březnici prošel Johann Anton Koželuch všemi třídami, navštěvoval jej od roku 1751 do roku 1757, kdy absolvoval poslední šestou třídu – rétoriku.53 Je tedy mylné tvrzení Rudolfa Fikrleho, že „ještě před ukončením studií odchází z koleje přímo do Prahy“.54 Dlabacž jeho pobyt v Březnici popisuje: „sowohl im Lesen und Schreiben, als auch im Singen so gut gebildet, daβ ihn Graf von Kolowrat als Diskantisten nach Bržeznicz brachte, wo er bei den Jesuiten die Latinität lernte, und sich daselbst als erster

53 54

NA, fond: Jesuitica (JS), inv. č. 62, sign. rkp. 16. FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 25.

16

Diskantist hervorgethan hat.“55 Počet žáků ve třídě, kterou Koželuch navštěvoval, se pohyboval v rozmezí sedmi až deseti chlapců. O třídu níže studoval pozdější hudební skladatel Wenzel Pichl (1741-1805).56 Mezitím ve Velvarech zemřela 6. března 1755 skladatelova matka, vdova po Eustachu Střebském.57 Je zřejmé, že otčím zemřel ještě před tímto datem, jeho úmrtí se mi zatím nepodařilo zjistit. Otázkou také zůstává, zda byl Johannu Antonu Koželuchovi určen nějaký poručník, vzhledem k jeho úplnému osiření v necelých sedmnácti letech, tedy před dosažením dospělosti. O dalších skladatelových osudech se zmiňuje Dlabacž: po studiích v Březnici odchází studovat do Prahy: „Nach einigen, mit vielem Vortheile dort [Bržeznicz – pozn. aut.] zugebrachten Jahren begab er sich nach Prag, und setzte seine Studien fort. In dieser Hauptstadt fand sein musikalischer Geist Nahrung. Schon damals machte er sich mit der Theorie der Tonkunst bekannt, in welcher ihn auch seine musikalischen Freunde unterstützt haben.“58 To potvrzuje skutečnost, že právě z Prahy žádá roku 1759 Koželuch o uvolněné místo kantora v Rakovníku. V knize rakovnického radního protokolu je totiž v této souvislosti jmenován jako „Jan Koželuh z Prahy“.59 V Praze mohl navštěvovat v Klementinu dvouleté studium filozofie, které bylo nejčastějším pokračováním gymnaziálních studií.60

2.04. KANTOREM A ŘEDITELEM KŮRU V RAKOVNÍKU (1759-1760) V Rakovníku fungovala čtyřtřídní latinská škola, na níž koncem padesátých let osmnáctého století vyučoval magister philosophiae František Vladec, a česká škola pro nejmenší děti, na níž učili kantor a subkantor.61 V Rakovníku zemřel 15. května 1759 kantor Adam Trávníček,62 který funkci zastával od 21. srpna 1758.63 O uvolněné místo se ucházel zdejší subkantor Daniel Podskalský, jeho žádost projednala 18. května 1759 městská rada: „nacžež gemu oznameno, by wtrpgeliwostj stal, až se slaw. magistrat s welec: panem

55

DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 113. 56 NA, fond: Jesuitica (JS), inv. č. 62, sign. rkp. 16. 57 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 27. 58 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 113. 59 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 208b. O pobytu Koželucha v Rakovníku informuje též ČECH, Jaroslav. Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku, s. 45-51. 60 Tuto hypotézu se mi zatím nepodařilo ověřit. Seznamy posluchačů filozofie a matematiky z let 1753 – 1771 se v Archivu Univerzity Karlovy nedochovaly. Viz POŠTOLKA, Milan. Leopold Koželuh : Život a dílo, s. 122. 61 ČECH, Jaroslav. Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku, s. 46. 62 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Rakovník 17, f. 179a. 63 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 143a.

17

diekanem w tom poradj.“64 Za pouhé čtyři dny nato 22. května 1759 však i subkantor Daniel Podskalský umírá,65 a tak zůstalo volné nejen kantorské, ale i subkantorské místo. Dne 31. května 1759 je městskou radou projednávána nová žádost o udělení kantorské služby, tentokrát se zamítavým stanoviskem: „Jan Waczlaw Fridl podawsse prosebnj spis strany vacirugiczy powinnostj kantorske, by tuž přy miestie zdegssym obdržetj mohl poniženie žiadal, galož ale dle rellatj P: Inspectores Scholarum spatnie w swegch wieczech fundirowaneg gest. Procžež gemu: že žiadosti geho se nedeferiruge“.66 Ani další uchazeč, postoloprtský subkantor, nebyl 20. června 1759 za kantora přijat: „Spis od Jana Jos: Fritsse postlberského subcantora referrowan gest byl, dle kterehožto on žiadal, by za cantora přj tomto miestie přigat byl, poniewadž on ale toliko niemecz gest, tak geho žiadostj deferirowat se nemohlo.“67 Rozhodnutí o přijetí nového kantora i subkantora padlo 22. června 1759 – tento den byly městskou radou projednány tři žádosti – o kantorskou funkci se ucházel roudnický kantor František Karel Reiner68 a Jan Koželuh z Prahy. O místo subkantora se hlásil Josef Fojt z Roudnice. Nejprve je v knize radního protokolu záznam o zamítnutí roudnického uchazeče Františka Karla Reinera: „Frantissek Karel Reiner cantor z Raudnicze, dle přednesenj kral: pana purgmistra žiadal bitj přigat za kantora zdegssiho a sicze s pržidawkem 4 sudu piwa a s ginym ponawrženim. Na kterežto přednessenj snesseno: že se geho žiadostj nedeferiruge“.69 Následuje záznam o přijetí Josefa Fojta za subkantora: „Josef Foita z Raudnicze žiada bitj přigateg za subcantora zdegssiho ma se tehdy dle rellatj geho schopnostj gemu oznamitj, že protj obicžegnemu platu za takoweho se přigima“.70 Nakonec je zaznamenáno přijetí Johanna Antona Koželucha za rakovnického kantora: „Jan Koželuh z Prahy supplicando o službu kantorskau se uchazel, dle uznanj geho schopnostj snesseno že se za cantora na 1/2 leta přigima, potom kdiž se geho pilnost uhlida, že na dalssy cžas zachowan bitj muže.“71 Není bohužel v záznamu blíže specifikováno, jaké konkrétní Koželuchovy schopnosti radní uznali. Čechovo tvrzení, že Koželuch „přiložil doporučení od svých učitelů hudby“, která „kolovala 64

SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 199a. 65 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Rakovník 17, f. 179b. 66 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 204a. 67 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 207b. 68 Jaroslav Čech nepřesně přepsal příjmení do podoby „Keiner“. Viz ČECH, Jaroslav. Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku, s. 48. 69 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 208b. 70 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 208b. 71 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 208b.

18

v konšelských lavicích“ [jak autor studie ví, jestli kolovala a že byla vůbec přiložena, když o existenci doporučujích dopisů nemáme nejmenší doklady?] a že zkušební půlroční lhůta byla kvůli „mladistvému umělcově zjevu, neboť mu ještě nebylo teď v červnu plných 21 let“ [jak autor ví, jaký měl Koželuch zjev a kde bere jistotu, že zkušební lhůta byla kvůli jeho mladému věku?] a že se konšelé chtěli půlroční lhůtou „pojistit před dalším zklamáním“ [jak autor ví, co radní prožívali?] není ničím podložené a spekulativní.72 Takových smyšlených závěrů je v Čechově studii povícero. K funkci rakovnického kantora patřilo též vykonávat službu ředitele kůru, jak vyplývá z pramenů, o kterých pojednám níže. Předcházející kantor Trávníček odkázal v závěti z 25. dubna 1759 novému kantorovi do opatrovnictví cenné housle v pouzdru s klíčkem - snad nástroj Catariny Guarneri, dále odkázal kůru chrámu sv. Bartoloměje velké množství hudebnin, které si opsal dle vypůjčených předloh z Prahy.73 Koželuch, který byl za kantora a ředitele kůru přijat zprvu na půl roku zkušebně, se zřejmě osvědčil, neboť ve funkci pokračoval i po této půlroční lhůtě. Bydlel spolu se subkantorem Fojtem ve školním příbytku, avšak nezdá se, že by spolu příliš dobře vycházeli, neboť 19. prosince 1759 žádá subkantor o příspěvek na jiné bydlení, které mu městská rada zamítla: „Král: P: Purgmistr pržednesl Subcantorowau žiadost strany od obcze passirowanj a zaplaczenj 1/4 quartiru, ge[li]kož ale gak Cantor tak Subcantor swobodnj Lide sau, magy spolu we sskole zatim až se pržiležitost lepssy wistawy bidletj“.74 Je tedy mylné a nepřesné Čechovo tvrzení, že se subkantor již ze školy odstěhoval a žádal městskou radu „o zvýšení příspěvku na nájemné. Zatím dostával od obce čtvrtinu, ale nestačilo mu to... a že magistrát poroučí platit zatím jen čtvrtinu nájemného... pan purkmistr...Fojtovi řekl, aby se spokojil s tím, že mu obec dává čtvrtinu částky na ubytování mimo školu“.75 Dne 28. ledna 1760 žádá Koželuch městskou radu spolu se subkantorem a varhaníkem o přídavek piva, městská rada se zároveň vrací k subkantorově žádosti o příspěvek na bydlení: „Cantor, Subcantor a Warhanik zdegssy uchazely se memorialiter za pržicžinau pržidawku Piwa a respective Subcantoris quartiru, prživadiegicze promotivo, že naporucženj Magistratu alias festivatj zanechaly a naprotj tomu gym Piwa povoleno a pržipowiezeno bilo, dlepowáženj gegich žiadostj má Prostržedkem pržipsanj na slav: kral: auržad Podkomorž: zems: smieržowano bitj že Cantorowj ... 1 Sud, Sub Cantorowj ale i warhanikowj ... 1 Sud spolu zohledu gegich Pilnostj a bedliweho pržiučenj mladeže 72

ČECH, Jaroslav, Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku, s. 48. ČECH, Jaroslav, Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku, s. 47. 74 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 237b. 75 ČECH, Jaroslav, Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku, s. 49. 73

19

milostivie placidirovano bitj muže stranu habitatj subcantora ma on w trpgeliwostj statj, až se prostržedek winagide totiž 3 fr Rocžnie“.76 Podkomořský úřad žádosti městské rady o přídavek piva pro kantora, subkantora a varhaníka vyhověl: „Maudrzi a Oppatrnj Panj, Pržatele Mily, na wassy žadost, a Spravu od 26 minulého Miesicze timto se povoluge, by tamnjmu Kantorowy 1 Sud, geho Pomocznikovy neboližto Subkantorowy 1/2, a Warhanikowy tež 1/2 Sudu pywa z obecznyho Pywowaru Rocznie, k gegych lepssymu obživenj datj se mohlo, naprotj tomu wy gych napomenuto, by Onj v svých Auržadech stale pilny býtj neopomenuly. Dano pržy Král. Auržadu Podko: v Praze dne 18 bržezna 1760“.77 Rakovničtí radní si rozhodnutí Podkomořského úřadu ještě zaznamenali 28. března 1760 do radního protokolu: „Myssiva kral: Podkomorž: strany widanj 1 Sudu Piwa pro Cantora a 1/2 pro Subcant: tež 1/2 pro Warhanika, ma se wegpiβ P: Sprawczy widatj“.78 Nepříjemná situace v mezilidských vztazích nastala v létě 1760. Na radnici byla 31. července 1760 zaevidována písemná žaloba místního děkana Antonína Peittnera na kantora Koželucha. V žalobě se uvádí, že již od samého začátku svého působení provádí Koželuch panu děkanovi „nevážnosti“, které došly tak daleko, že když ho děkan požádal kvůli své nemoci, aby provozoval kratší zpívané mše, Koželuch se veřejně na kůru o děkanovi vyjádřil neuctivě. Pan děkan konkrétně písemně shrnul do pěti bodů, co o něm Koželuch řekl, a to že: 1) jemu ničeho poroučeti nemám 2) že jsem tak dobře služebník jako on 3) že ode mě přijat není, z té příčiny, že on taky mě poslouchati povinnen není a nebude 4) kdyby mně korbel k oltáři dali, že bych při něm déleji seděti chtěl 5) že jej ještě nikdy jako mě od oltáře ožralého neodvedli a těm a takovým podobná a nactiutrhačná slova mluvil nejednou ale mnohokráte Pan děkan žádá, aby byli vyslechnuti svědci, a to varhaník a subkantor. praes: 31 Julij/ 760 Pršed Slawnÿ Magistrat Kral: Krag: Miesta Rakownjka. Pani Wzacz: Waženi Ssetrna Stieznost protj Cantorowÿ zdegssimu 76

SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 242b. ČECH, Jaroslav. Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku uvádí mylně f. 236b a 237b – tato folia zahrnují jednání rady z 14. listopadu 1759 a z 19. prosince 1759. 77 SOA Praha – SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Úřad podkomořího 1760-1777, inv. č. 792, kart. 36. 78 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha 222 (staré č. knihy 226), f. 256a.

20

Spržipogenau slussnau Zadosti odemnie Anto: Peittnera Diekana Zdegssiho Urozenÿ, a Statecznÿ, tež Mnoho Wzaczne Oppa= trnosti Pani Wzacztnie Waženj. Pržÿ slawnem Magistratu, gakožto Prwnj Instantÿ Stižnie pržednosti opomenautj nemohu, kterak tak Cantor zdegssÿ mimo ginich od Czasu pržigmu= tj sweho mnie proukazanich newažnosti, tak dalecze gest se stratil, žie kdiž gak pržednemoczÿ takÿ Ponemoczÿ meg saucze gestie mdleho tiela gemu, Bÿ neiczo kratssÿ Mssÿ Spywanau Spy= wanau deducirowal: sem skazal, on weržegnie na Churu wteto Necztnie ržecžÿ se wÿpustil, žie 1o gemu niczeho porauczetj nemam. 2do žie sem tak dobrže Služebnik gako on, za 3tio žė ode= mnie Pržigat gat nenj, zte pržiczinj, žė on takÿ mnie poslauchatj powinen nenj, a nebude. Za 4te Kdiby mnie Korbel k woltaržÿ daly, žie bych pržiniem dilegÿ sedietj chtiel. Za 5te žie geg gesstie nikda gako mnie od oltarže ožraliho ne= odwedlÿ, a tiem a takowim Podobne a Naczti utr= haczliwe Slowa mluwil negednau ale mnoho krate toho Naležitau Sprawu à Swiedecztwy Warhanik zdegssÿ, a Sub=Cantor /: ktere tak w Mem Naržku Cžtj za Swiedkÿ zminugÿ, a Summariter wÿslysse= nu mitj Žiadam:/ w Mÿstie Raddnim w slo= stogicznie datj mocztj Budau. Gakož techdy ga Duchownj osoba, a ktomu Pastirž Miesta zdegssiho tim mi nieg Podobnÿ naczty zlechczugiczj Hanliwy Slowa snesti mohu, gak wprawich powiedomo, že Czim w wyssÿm auržadie Postawena osoba Slowem, Neb Skutkem se uražÿ, tim wiecžÿ gegÿ Potupa, a zlechczienj, tim pak wiecžÿ pohorssenj tudÿ mezÿ Oweczkamÿ sobie Swierženimÿ nasle= duge. Ga ale wzdÿ na meg Cztÿ a Duchownj Ho= dnostizachowaneg duchownj Pastirž zdegssÿ, a za= slaužily diekan gsem. Proczež wteto tiesskeg Czti a dobreho gmena se tegkagiczy duležitosty Slawneg Magistrats gakožto Patrona Me= ho a Hanitele naležitau Instanczÿ, timto sse= trnie Przedchazÿm ucztiwė ziadagicze, Bÿ tu Prženaramnau Cantora Opowažliwost Spra= wedliwie powažitj, Warhanika, a SubCanto= ra na ty Stiezngiczÿ Czlankÿ Summariter wi= slissetj, a Ponalezu Skuteczneho pržeczinienj Salvâ anim adversione qvoad publicum, mnie dostatecznau Satisfactcj ucziniti sobie oblibi= lÿ, ant sicze w Protiwnÿm Pržibiehu Bych do nuczen byl mug autok Duchownj Wrchnostj me uchopitj, a takoweho ne za gednoho Canto= ra, nibrž meho Pratiwnjka udatj, Mezy tym ale a Dokawad slussne zadosti ucžinienj mnie se neudiely, geg za Podržizeneho Mistra

21

sskolniho meho uznatj Bych nemohl. Kterežto Sprawedlive uczinliwosti Czelistwie se tiessicze, we Wssÿ Veneraczÿ zustawam Panuv Wzacztnie Wazenich Kslužbam Ochotnj Antonim Peittner Diekan Zdegssy mp79

To ještě nebylo všechno. Tentýž den, 31. července 1760, napsal na Koželucha stížnost také subkantor Josef Fojt. Koželuch prý nespravedlivě rozděluje akcidence – dvě třetiny si ponechává a pouhou jednu třetinu dává subkantorovi, ačkoli dříve po nějaký čas Koželuch dodržoval vyměření akcidencí přesně na polovinu pro sebe a polovinu pro subkantora. Kvůli tomu vznikají hádky mezi subkantorem a kantorem. Také Fojt písemně konkretizuje, co mu Koželuch řekl: že on [rozuměj kantor] není zřízen, aby pracoval, ale aby na subkantora dohlížel a proto že ho [rozuměj subkantora] má, aby za něj pracoval. Josef Fojt pak vyzdvihuje, že Koželuch od něho všechnu povědomost školního cvičení mládeže pochytil. V závěru své stížnosti opakuje Fojt radním svoji žádost o příbytek. Pržed Slavny Magistrat, Kral. Krag: Mėsta Ra= kownika Panj dobrotiwy Ponižena žiadost, o wnitrž podotknute Milostiwe Prostržedkowanj. odemė Josefa Fogtj SubCantora zdegssyho. Urozeni a Statecznj Wladikowe, Pani Dobrotiwy. Pržed Slawnym Magistratem Bolestnie wige= wytj pržinuczuge mnė to, od P: Cantora zdegssyho Jana Koželuha pržedseberauczy neobiczegne osobowanj, neb acžkoliw prostržed= kem Magistratualnj dobrotiwe Decretali za nehodneho Subkantora zdegssyho cum ordinario utili milostiwė pržigat gsem, a strany Sobo= talniho a accidentis prostržedkem Weleb: Pana Dėkana zdegssyho giž gedenkrate na ten spu= sob narownanj gsme bylj, žė P: Cantor ge= dnu Polowicžku, tež funebralnj a gine acciden= tiae w srownalosti Pržednich Skolnich Mistruw bratj, a sycze we wssem srownawatj se mame, a takowe wimnėrženj take negakeg cžas trwa= 79

SOA Praha – SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Sporné a trestní záležitosti 1755 – 1768, inv. č. 806, kart. 57.

22

lo, wssak ale P: Cantor to narownanj zase sam negnj zrussyl, když netoliko 2,, dilj sam bra= tj, a toliko 3,,tj w Rukauch mych zanechatj usy= luge, kterežto geho protj porownanj nastranu cželiczy Pržedsecztj mnoho newoly a Hadek mezy namy tropy, obwzlasstie když wždy pro= tj mnė se prohlassuge, žė on nenj zržizen aby praczowal, nybrž genom mnė Subkantorowy Do= hližel, a proto žė mnė ma, abych za nėg praczo= wal, tak žė se zda, gakobych wicze na geho, nežlj na Miesta zdegssyho obecznym Chlebė žiw byl, kdežto wssechnu powėdomost sskolniho czwicženj Mla= deže odemnėpochytil, ktere ga wssemožnau pilno= stj wykonawam, to wssak mile rad cžinim, a geg w tom gedinė pro zachowanj dobry wule zasta= wam. Procžež Slawny Magistrat poniženė žiadam, by w tom Solario a accidentj w kterych memu Pržd= kowy gsem postaupil, beznosty Pržekažky, a bez Cantora mnė cžiniczych Natiskuw zachowan byl, gakož y mau pržedesslau žiadost timto poslussnė opakugj, by z ohledu te Skrowne služby tu Milost pro mnė mytj, a Pržibytek dostj skrowneg z ducho= du obeczniho passirowatj racžilj, kterežto wisoke Na= chilnostj duwėrė se tėssycz, w Neyhlubssy po= niženosti zustawam. Slawneho Magistratu, Urozenych a Statecžnych Panuw Dobrotiwych. w Rakownicze dne 31. July 1760 Paniženė Poslussny Josef Fogta SubCantor zdegssy.80

Obě stížnosti byli městskou radou tentýž den 31. července 1760 projednávány: „Wogtiech Stierba Kostelnik, na mistie welebneho Pana děkana, podal gest stižneg spiβ proti zdegssimu Cantorowj, žeby geg byl na Choru tak newažnie byl pomlauwal gak toho spiβ obssirniej w sobie obssahuge a zawira, gakož ale obeslany K teg pomluwie a pohanienj dilem seznal, dilem ale zapiral, procžež byly zawedeny 2 Swiedkowe totiž warhanik Rozsipal a Subcantor kterižto wiznaly že ad 1) to mluvil ad 2) to taky powidal, ad 3) tosme neslyssely, ad 4) to taky powidal o primicie P Patera Weingärtnera ad 5) to že powidal, že geg gesstie od oltarže ožraleho nenesly, gako weleb Pan: gakož ale Slav: Magis: odprossenim wele: Pana Cantorowj dictirowal tak take wegstrahu gemu dal by pod skutecžnau amatj [tj. amocí –

80

SOA Praha – SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník, Sporné a trestní záležitosti 1755 – 1768, inv. č. 806, kart. 57.

23

odstraněním z funkce – pozn. autora] od podobnich Ržecžj se zdržoval.“81 Radní tedy Koželuchovi nařídili, aby se panu děkanovi omluvil a na příště své chování zlepšil, jinak bude své funkce zproštěn. V radním protokolu bezprostředně následuje ve stejném dni zápis z projednávání druhé stížnosti, podané subkantorem Fojtem: „Subcantor zdegssy Wogt podobnie sobie stiežowal proti Cantorowj, žeby pactirowanau polowicžku Sobotalesu gemu widatj se spiecžowal, a strany accidentj wzdy newole pusobyl, s Pržjpogenau Žiadostj by od quartiru gemu Patržicjiho nejaky Plat od miesta wiwržen, byl tegkagese prwniho Cžlanku tak gakse giž gednau wetowanj stalo pržy tom se pozustawuge stranu platu cžincže ale 3 fr z duchodu obeczniho widatj powoluge.“82 Subkantor už tedy nemusel bydlet s Koželuchem ve školním příbytku. Situace byla, jak se zdá, napjatá, Koželuch raději 26. srpna 1760 podal na radnici ústně výpověď z funkce. Ta byla městskou radou přijata: „Cantor zdegssy Jan Koželuch austnie žiadal by z Powinnostj swe Cantorske propusstien byl, dle geho žiadostj cum invito non deturbe reficium wegpowied se pržigala a tuto ad notam wzala“.83 Na uvolněné kantorské místo se zároveň ucházel subkantor Josef Fojt, neboť zápis v radním protokolu bezprostředně z téhož dne následuje: „Nato Subcantor zdegssy Joseff Foigt Podawssy prosebnj Spiβ poniženie žiadal, by namistie resignirugicziho Cantora na misto geho ... [nečitelné – pozn. aut.] a přigat bitj mohl. Na kteraužto geho žiadost gemu oznameno by si žiadostj swau na dalssy cžas w trpgeliwostj stal a zatim swau Subcantorskau službu pilnie zastawal“.84 Na uvolněné místo rakovnického kantora se městská rada rozhodla 19. září 1760 jmenovat Martina Berana, basistu z „Tejna“, a uvést ho do funkce od svátku sv. Havla (tj. 16. října) toho roku: „P. Martin Beran Bassista z Tegna podage Spiβ poniženie žiadal, by vacirugiczy Cantorska functj pržy Miestie zdegssym sobie deferirowana bila, dle powaženj geho dobreho spgewau, a ostatnj skussenostj gemu decretando k oznamenj že Supplicant od S[va]teho Hawla A: C: k te funkti Cantorske Cum Suo onere & commodo se pržigima“.85

81

SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv 222 (staré č. knihy 226), f. 273a. 82 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv 222 (staré č. knihy 226), f. 273b. 83 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv 222 (staré č. knihy 226), f. 277b. 84 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv 222 (staré č. knihy 226), f. 277b - 278a. 85 SOA Praha - SOkA Rakovník, fond: Archiv 222 (staré č. knihy 226), f. 277b - 284a.

města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha města Rakovník, Radní protokol 1756 – 1761, inv. č. 237, kniha

24

2.05. KANTOREM A ŘEDITELEM KŮRU VE VELVARECH (1760-1761) Před tím, než podal výpověď z kantorské funkce v Rakovníku, zajistil si Koželuch stejné místo v rodných Velvarech. Již 9. srpna 1760 si podal žádost o kantorskou službu, jak zachycuje zápis ze zasedání městské rady z 22. srpna 1760 s uvedením kladného rozhodnutí, že velvarským kantorem se stane od 1. září 1760: „Dne 9o: August: Commissy u pržitomnosti Uro: Pa Primatora, Pa Woytiecha Hložka Pana Josepha Pschonskyho, Pa Jana Ssustra Pa Jana Ficze, a P Antonina Kubyka prži kteryssto Pan Jann Koželuch podal Spyβ o Službu Cantorskou by jemu takowa Conferirowana byla. Conclu: Supplicante k oznameni, že temuž Cantorska Služba a 1n Septb: 1760 se Conferiruge.“86 V komisi, které Koželuch žádost předložil, byl tedy i Antonín Kubík, kterého pro jeho nemoc Koželuch ve funkci vystřídal.87 O Koželuchově přijetí pak radní informovali 23. srpna 1760 místního děkana: „dito [Dne 23o:] Welebnimu Panu skrz Servusa oznameno že Wza: Magistrat Jana Koželuha Za Cantora pržigal.“88 Koželuchovým pomocníkem, neboli subkantorem, byl František Šebesta ml., syn zemřelého stejnojmenného subkantora, který ve velvarské škole působil v době, kdy ji Koželuch jako dítě navštěvoval. Dne 13. srpna 1760 bylo subkantorovi nařízeno, aby: „s Dětma když ze Sskoly propusstěny budou u S:o Kržize Missionis rano y popolednich Ruženecz se modlyl, a Pyβen Hwězdo gasna Spywal, aby tak Pan Buh Mněsto nasse od padu dobycziho Chraniti racžil.“89 Subkantor František Šebesta ml. se později v roce 1768 ucházel ve Velvarech o kantorské místo a při té příležitosti zanechal v písemné žádosti důležité svědectví o zdejších kantorech, které poznal, neboť jejich práci zhodnotil: podle něj se Koželuch jako velvarský kantor místo výuky více věnoval hudbě a školní povinnosti přenechal na starosti právě jemu jako subkantorovi.90 Toto svědectví, že se Koželuch příliš nevěnoval školním povinnostem, se nezávisle shoduje s výpovědí rakovnického subkantora Josefa Fojty, o kterém jsem pojednala výše. Kantorskou činnost ve Velvarech zastával Koželuch do 15. července 1761. Dne 16. června 1761 se dostavil na radnici, aby přednesl svou žádost: „Dne 16o Juny ... Pn Jann Koželuch Žada vystoupeni k pržednesseni swe ponižene zadosti.“91 Žádost se musela týkat

86

SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv města Velvar, Manuál radní (8. 6. 1759 – 29. 5. 1762), kniha č. 82, zápis ze zasedání městské rady z 22. srpna 1760. 87 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 27. 88 SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv města Velvar, Manuál radní (8. 6. 1759 – 29. 5. 1762), kniha č. 82, zápis ze zasedání městské rady z 1. září 1760. 89 SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv města Velvar, Manuál radní (8. 6. 1759 – 29. 5. 1762), kniha č. 82, zápis ze zasedání městské rady z 22. srpna 1760. 90 FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 27. 91 SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv města Velvar, Manuál radní (8. 6. 1759 – 29. 5. 1762), kniha č. 82, zápis ze zasedání městské rady ze 17. června 1761.

25

zproštění kantorské funkce, neboť na zasedání městské rady 24. července 1761 bylo rozhodnuto, že Koželuchovi bude do 15. července 1761 doplaceno 18 zl. 45 kr.92 Zároveň téhož dne radní řešili žádost Franze Nowaka z 15. července o uvolněné kantorské místo. Že Koželuch skutečně sám rezignoval, dokládá tento zápis o průběhu projednávání Nowakovy žádosti. Z něj také vyplývá, že dva radní dokonce přímo naznačili, že by měli radši za kantora nadále Koželucha, ale protože rezignoval, schvalují Nowakovu žádost: „Pn Wogtiech Hložek, kdyby byl Supplicirowal Koželuch, byl by gemu to byl pržal poniewadcž ale Resignirowal, a tento se ohlassuge pržimlouwa se zaněg Pn Joseph Pschansky, Poniewadcž Koželuch wypowěděl, a Žadneg gyneg se neohlassuge, za Pa Nowaka se pržimlouwa“.93 Je to doklad toho, že Koželuch byl v kantorské funkci u radních v oblibě. Pro úplnost uvádím celý přepis zápisu o projednávání Nowakovy žádosti o kantorské místo:94

dito 15 July Pan Frantz Nowak z Horzepnika rodily przi Uro: Aurzadie burgmystrskym. se ohlassyl o Službu Cantorskou, ozna micze pržitom ze Cantoruw Syn y warhany Hraje, bass Spywa, Troubu Hausle, a flautrawer pyska. qvalificirowa ny gest. na czež Vota przigata. Uro: P: Primator cžini poprositi, poniewadcž Cantoruv Syn gest probu w Spiewu bassu ucžinil mynieni by bylo negsoucze potrže by wětssi Cantora, tolyko czwiczeni děti aby on za Cantora pržigat byl. P: Ignatz Hruby se zanieg pržimlouwa aby za Cantora pržigateg byl. Pn Wogtiech Hložek, kdyby byl Supplicirowal Koželuch, byl by gemu to byl pržal poniewadcž ale Resignirowal, a tento se ohlassuge pržimlouwa se zaněg Pn Joseph Pschansky, Poniewadcž Koželuch wypowěděl, a Žadneg gyneg se ne= ohlassuge, za Pa Nowaka se pržimlou= wa, wssak na Strawu Službu na Rok, až gak by se chowal, potom aby se mu pržidalo. Pn Marek Guttschitzer Sprubiruge se ten Rok gak se bude chovat. 92

SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv města Velvar, Manuál radní (8. 6. 1759 – 29. 5. 1762), kniha č. 82, zápis ze zasedání městské rady z 24. července 1761. 93 SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv města Velvar, Manuál radní (8. 6. 1759 – 29. 5. 1762), kniha č. 82, zápis ze zasedání městské rady z 24. července 1761. 94 SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv města Velvar, Manuál radní (8. 6. 1759 – 29. 5. 1762), kniha č. 82, zápis ze zasedání městské rady z 24. července 1761.

26

Pn Kindermann ga Sem Spokogeneg, aby ale Supplicirowal. Pn Antonin Kubyk napodobnie ge Spokogeneg aby byl na tu Službu pržigateg ga ko Koželuch Conclusum Dle gedno Stegnych Hlasuw se za Cantora pržigima na Sluzbu w nowě wymerženou totiž in fixo ....................70 fl na Sul 3. Zitta 6 Str: Pssenicze 3 Str: Geczmena 3 Str. drziwy Sahuw 4. Kantorské místo tedy převzal Franz Nowak. Nezodpovězena zůstává otázka, proč Koželuch přestal jako kantor ve Velvarech působit. Podle Dlabacže odešel do Prahy, zpíval na různých kostelních kůrech, včetně svatovítského.95 S tím koresponduje skutečnost, že když mu byl doplacen 1. dubna 1762 plat za 3/4 roku kantorské služby, nevyzvedl si jej sám, protože už patrně nebyl ve Velvarech, ale přebral jej pro něho v zastoupení strýc Antonín Koželuch, otec Leopolda Koželucha: „Quitung Na 22f 30xr ktere Pan Jann Tichy nalezitie odwedl, totiz za 3/4 leta Službu Kantorskau, sem ga niže psany pržygal na mystie Jana Koželuha. Sic: Welwaržich den 1 Aprilis Anno Domini 1762 Id est 22f 30xr Antonjn Koželuch“.96

2.06. PŮSOBENÍ V PRAZE A VÍDNI V Praze si Koželuch začal vytvářet umělecké renomé. Podle Dlabacže byl zde již v tomto období pro svůj hudební talent ctěn, zpíval jako basista na kůru Sv. Víta a v jiných pražských kostelech: „Hier wurde er seiner musikalischen Talente wegen geschätzt, und sowohl an der Hauptkirche zum heil. Veit, als an den andern Kirchen Prags, als bassist angestellt.“97 V mezilidských vztazích však zřejmě nevycházel na kůru Sv. Víta s ostatními zpěváky příliš dobře, neboť o desetiletí později, v roce 1771, tuto skutečnost písemně připomněli členové svatovítského sboru kapitule, když protestovali proti přijetí Koželucha za kapelníka – že již jednou svatovítský kůr opustil, přičemž se o kůru a o kapitule vyjádřil 95

DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 114. 96 Písemná kvitance dochována in: SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha, f. 7. 97 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 114.

27

neuctivě: „Choroque nostro jam semel resignavit cum hac indecenti expressione: ut is cedem et totum R[everen]dissimum Capitulum (sit Arentia Verbis) posteriora lamberet“.98 Během působení na pražských kostelních kůrech bral zároveň Koželuch lekce kompozice u Josepha Segera (1716-1782) a vybaven novými poznatky podnikl studijní cestu do Vídně: „Während seines Aufenthaltes in Prag aber nahm er Unterricht im Komponiren von unserm Segert, und, mit diesen Kenntnissen versehen, unternahm er eine Reise nach Wien“.99 Že se stal žákem věhlasného skladatele a varhaníka Josepha Segera, dokládá Segerův nekrolog, uveřejněný v Prager Oberpostamtszeitung 4. května 1782, kde je Koželuch jmenován mezi jeho nejvýznamnějšími žáky.100 Joseph Seger působil v šedesátých letech osmnáctého století jako varhaník významných pražských kostelů – Panny Marie před Týnem a Sv. Františka řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Dlabacž ho nazval „einer der berühmtesten Organisten in Europa“.101 Oceňovali ho přední osobnosti evropského hudebního života jako houslista Franz Anton Ernst (1745-1805)102 či skladatel Adalbert Gyrowetz (1763-1850).103 Skladatel Leopold Gassmann (1729-1774) doporučil spisovateli Charlesi Burneyovi (1726-1814), aby se se Segerem při své návštěvě Prahy setkal: „M. Seger, is organist of the Kreutzhern, or convent of the Holy Cross in Prague. I was defired by M. Gasman, to enquire after him; as he is the best player in this city; he favoured me with a long conversation, and I found him to be a sensible man, as well as an excellent performer. He remembers Tartini, and Vandini, at Prague, fifty years go; and seems well acquainted with the character and works of all the great musicians in Europe.“104 Důležité je Burneyovo svědectví o Segerově rozhledu a znalosti evropské hudební tvorby, neboť tyto poznatky zajisté předával svým žákům. Ty si vybíral - patrně nepřijal každého - snad podle nadání, nebo na přímluvu svých přátel a známých.105 Jak tomu bylo v případě Koželucha se však zjistit nedá. Přibližně ve stejné době jako Koželuch u něho studovali vynikající hudebníci Josef Mysliveček, P. David, Anton Fiebich, Bartoloměj Votava, Wenzel Pichl. Z pozdějších let jmenujme alespoň Karla Kopřivu, 98

CZ-Pak/ CCXX/17. Na pramen upozorňuje PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. XXVII-XXVIII. 99 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 114. 100 Prager Oberpostamtszeitung Nr. 36, s. 282. 101 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 3. Bd, s. 103. 102 „nebst der seltenen Fertigkeit in der Ausführung dessen [ = Segerts] grosse, edle und solide Spielart.“ In: BERKOVEC, Jiří. Josef Ferdinand Norbert Seger a jeho škola, s. 297. 103 „neméně dobře byla chrámová hudba provozována u sv. Jakuba na Starém Městě, kde nejčastěji hrával na varhany proslulý varhaník Seger.“ In: JÍROVEC, Vojtěch. Vlastní životopis Vojtěcha Jírovce, s. 18. 104 BURNEY, Charles. Through Bohemia to Dresden, 16. – 18. September [1772]. In: A Musical Travelogue of the 18th Century. 2nd edition, 1775. 105 BERKOVEC, Jiří. Josef Ferdinand Norbert Seger a jeho škola, s. 293.

28

Jana Kuchaře, P. Joachima Crona, Vinzenze Maschka či Alexe Pařízka.106 Segerova výuka probíhala, co se podařilo doposud zjistit, v rozsahu tří měsíců až několika let.107 Žáci byli zřejmě cvičeni v generálbasu a kontrapunktu, je pravděpodobné, že se výuka opírala o zásady Fuxovy učebnice Gradus ad Parnassum a pochopitelně o Segerovy poznatky ze studia literatury a zkušenosti z vlastní tvorby.108 Nevíme, kdy přesně a jak dlouho Koželuch u Segera studoval. Po této průpravě odešel do Vídně: „unternahm er eine Reise nach Wien, wo er die zwei berühmten Männer, Gaßmann und den Ritter von Gluck zu seinen Meistern hatte. Diese freueten sich, einen Koželuch, ihren Landsmann, in ihrer Schule zu haben, und machten ihm alle Geheimnisse der Tonkunst bekannt. Auch der groß Hasse gab ihm Unterricht in Recitativen. So brachte er einige Jahre zu, und kehrte wieder in sein Vaterland zurück.“109 Žádného jiného dokladu ani svědectví o tomto studijním pobytu nemáme. Můžeme se jenom domnívat, že k němu nedošlo před rokem 1763, neboť teprve v tomto roce se Florian Leopold Gassmann (1729-1774) usadil ve Vídni. Koželuchova cesta do Vídně právě ke Gassmannovi nemusela být náhodná. Z výše citovaného Burneyova svědectví je nesporné, že Gassmann znal Koželuchova pražského učitele Segera. Známost obou osobností mohla přetrvávat již od šedesátých let, a doporučení poslat Koželucha ke Gassmannovi do Vídně mohlo vzejít z iniciativy Segera. Gassmann byl v této době velmi úspěšným hudebníkem, zastával funkci baletního skladatele a divadelního kapelníka. Přibližně ve stejné době jako Koželuch – od roku 1766 - studoval u Gassmanna také Antonio Salieri (1750-1825). Dochovalo se svědectví, jak Gassmannova výuka u Salieriho probíhala, stejným způsobem si ji lze jistě promítnout i na výuku Koželucha: „Gassmann vzal svou roli mentora velmi vážně a postaral se dokonce o přímo vzorově vypracovaný učební plán. Na dvouleté období rozvrhl celý seznam ‚předmětů´, pro něž angažoval příslušné učitele. Salieri měl učitele němčiny a francouzštiny a učitele latiny, který jej také učil italštině (...) Na výuku hudebních disciplín přišel hudebník z Čech, jenž Salieriho vyučoval hře na housle, generálbasu a čtení partitur. Hlavním cílem výuky však byla nauka o kontrapunktu jako jádro nauky o kompozici, a tu zprostředkovával Gassmann sám. Používal učebnici Johanna Josepha Fuxe Gradus ad Parnassum, a sice její latinské vydání, jež Salieri v hodinách latiny musel překládat. Jak vidíme, veškerá výuka byla rozvržena tak, aby do sebe předměty logicky zapadaly. ... Gassmann viděl svůj úkol nejen v tom, aby svému žáku poskytl 106

tamtéž, s. 292-293. tamtéž, s. 292. 108 tamtéž, s. 295-296. 109 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 114. 107

29

dobrou výuku, nýbrž podnikl také důležité kroky pro jeho další úspěšnou kariéru, což znamenalo především seznámení se správnými lidmi.“110 Jedním z těch „správných lidí“ byl Christoph Willibald Gluck (1714-1787)111 a nezdá se být náhodné, že právě Gluck je jmenován jako druhý učitel Koželucha ve Vídni. Můžeme se domnívat, že kontakt s Gluckem zprostředkoval Koželuchovi, tak jako Salierimu, Gassmann. Že pak výuka recitativů, kterou ještě Koželuch pobíral od Johanna Adolpha Hasseho (1699-1783), mohla být rovněž zprostředkována Gassmannem, je nasnadě. Je třeba zmínit ještě jednu Gassmannovu pedagogickou zásluhu, a to, že „k prostředkům Gassmanovy výuky patřilo i důvěrné seznamování s operní praxí a učitel svého žáka brzy nechal spoluúčinkovat v orchestrálním kontinuu. ... V té době si mladý Salieri vysloužil první skladatelské ostruhy malými úpravami a vložkami do oper, jež pod vedením Gassmannovým vypracovával pro denní divadelní praxi.“112 Toto bezprostřední vniknutí do operní praxe mohlo mít na Koželucha velký vliv a dodat mu potřebnou odvahu ke kompozici vlastních italských oper. Nakonec vyvstává úvaha, jestli se Koželuch již tehdy nemohl setkat u Gassmanna se Salierim, což by bylo velmi pravděpodobné, kdyby Koželuchův pobyt ve Vídni trval ještě po roce 1766, kdy se Salieri stal Gassmannovým žákem. Zatím však nelze blíže Koželuchovo působení ve Vídni datovat, a tak zůstává tato úvaha zatím pouhou možnou hypotézou. Dlabacžovo tvrzení, že Salieri „Dieser große Meister war Lehrer unsers würdigsten Koželuch des ältern, und ehemaligen Kapellmeisters an derselben [Prager] Hauptkirche“113, se vztahuje patrně na pozdější období pražských korunovací v letech 1791 a 1792, kdy Salieri v Praze dirigoval chrámovou hudbu v katedrále sv. Víta a s Koželuchem se určitě setkal. Mohlo při této příležitosti dojít k nějaké kolegiální konverzaci či konzultaci nad určitými partiturami, že by šlo ale o soustavnou a systematickou výuku Koželucha poskytovanou Salierim, se zdá nepravděpodobné. Tím méně mohlo k výuce dojít v době Koželuchova mládí ve Vídni, neboť Salieri byl sám teprve začínajícím Gassmannovým žákem bez potřebných zkušeností. Po návratu z Vídně do Prahy učil Koželuch vysokou šlechtu zpěvu a klavíru, byl v tomto nazýván prvním mistrem v Čechách.114 Kromě toho můžeme pro dané období vysledovat drobné údaje k jeho životopisu. Nejprve zmíním rok 1766, kdy byla v Praze při

110

BRAUNBEHRENS, Volkmar. Salieri : Hudebník v Mozartově stínu, s. 24. tamtéž, s. 25. 112 tamtéž, s. 26-27. 113 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 3. Bd, s. 11. 114 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 114. 111

30

svatojanských slavnostech hrána dechová harmonie od Koželucha.115 Vyvstává pouze otázka, zda se nemohlo jednat o dílo jeho mladšího bratrance Leopolda Koželucha, který, jak se mi podařilo zjistit v matrikách malostranského školního gymnázia, přišel do Prahy na studia zřejmě již v roce 1762.116 Vyloučit bratrancovo autorství nelze, ale vzhledem k tomu, že nejstarší zprávy o komponování Leopolda Koželucha máme až z roku 1771,117 zdá se pravděpodobnější, že byla provedena skladba Johanna Antona Koželucha. Dá se také předpokládat, že v roce 1766 byl Johann Anton v Praze více známější, než jeho teprve devatenáctiletý bratranec. V prosinci 1768 byla Bustelliho společností provedena v Divadle v Kotcích Koželuchova první italská opera Alessandro nell´ Indie.118 V roce 1770 je zaznamenáno Koželuchovo bydliště v Soupise pražského obyvatelstva – bydlel v Celetné ulici, v domě U černého slunce, profesí je uváděn jako musicus z Velvar.119 Je zajímavé zmínit, že tento dům vlastnila v roce 1770 Barbora Eleonora Stinglová,120 bydlel zde také klavírní pedagog a skladatel Franz Duschek (1731-1799). Obě jména (Stinglová, Duschek) se vyskytnou později jako kmotrovská v matrikách, zaznamenávajících křest Koželuchových dětí. Ke konci roku 1771 měl být Koželuch jmenován ředitelem kůru v katedrále Sv. Víta po zesnulém Franzi Xaveru Brixim († 14. října 1771), ale pro odpor chrámového sboru, konkrétně sedmi sboristů, kteří kapitule poslali protestní dopis, místo nakonec připadlo Antonu Laubemu. Sboristé v dopise upozorňují, že za Brixiho vycházeli ve svornosti a že svého kapelníka ve všem poslouchali. Koželucha za kapelníka však nechtějí kvůli jeho nesvornému a neklidnému životu a že již jednou Koželuch svatovítský sbor opustil, přičemž se o něm a o kapitule vyjadřoval neuctivě; sboristé nemohou mu být poslušni pro jeho podivné vlastnosti:121

Musici figurales Supplicant, ne Koželuch in Capellae Magistrum Suscipia: 115

NOVÁK, Vladimír. MAŠLANOVÁ, Ludmila. Musicae navales pragenses, s. 139. Matriky profesorů a žáků 1747-1820, f. 69b a 76b, in: AHMP, fond: C. k. Malostranské německé státní gymnázium v Praze, Karmelitská 5, Praha III, č. NAD 1063. Leopold Koželuch na tomto ústavu studoval v roce 1765 syntaxi (tj. čtvrtou třídu), a v roce 1767 rétoriku (tj. závěrečnou šestou třídu). Odečteme-li od čtvrté třídy tři nižší ročníky školy, je pravděpodobné, že první třídu gymnázia (tj. parvu) začal studovat v roce 1762. 117 POŠTOLKA, Milan. Leopold Koželuh : Život a dílo, s. 15. 118 HÁLOVÁ, Kamila. Alessandro nell´ Indie : Proměny Metastasiova libreta v 18. století a stejnojmenná opera Jana Antonína Koželuha. HÁLOVÁ, Kamila. Koželuhova operní prvotina na scéně Divadla v Kotcích. 119 ŠEBESTA, Eduard. Popis obyvatelstva hlavního města Prahy z roku 1770 : I. Staré Město, s. 3. 120 Bertramka : Věstník Mozartovy obce. Roč. III., č. 1, rok 1972, s. 9. 121 Resumé dopisu viz PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. XXVII-XXVIII. 116

31

1771. Ad Reverendissimum Illus= trissimum Perillustre, Exi= mium, ac Amplissimum Semperque fidele Capitulum S[an]ctae Metrop: Ecclesiae ad Divum Vitum in Regio Castro Pragensi Dominos Dominos Gratio= sissimos humillima Petitio a nobis Intus seriptis Se= nioribus Musicis figuralibus Reverendissimum Illustrissimum Perillustre Eximium, ac Amplissimum Semper fidele Capitulum Domini Domini Gratiosissimi Posteaqvam Altissimo placuit evocare ad aeternitatem Virtuosum hujus S[an]ctae Metrop. Ecclesiae Capel= lae Magistrum dignissimum D. Franciscum Brixi, cum qvo toto tempore in optima con= cordia vidimus, et ejus directioni tanqvam Viri prudentis promptissimi in omnibus paruimus. Nunc vero Chorus noster alio subjecto idoneo providendus ob= veniat, et audiatur, qvodei praeficendus foret Jo= annes Koželuch, sub qvo nobis Dolorosum obys= sius vitam discordem, et impacifiam foret sta= re, Choroque nostro jam semel resignavit cum hac indecenti expressione: ut is cedem et totum R[everen]dis= simum Capitulum (sit Arentia Verbis) poste= riora lamberet; Nullaque sub illo speranda est subordinatio, et concordia ob ejus mirabiles qva= litates Proinde recurrimus absque minima praescriptione, qvatenus hanc Supplicam in gratia suscipere et in con= siderationem gratiosissime trahere Dignaventur qvi in omni Submissione, et refundissimo respec= tu manemus

32

Suarum Reverendissimarum Illustrissimarum, ac Amplissimarum Gratiarum Seniores ex Choro humillimi, et ebedcentissimi Joh. Christoph Hojer Johann Flaschka. Vitus Kutnohorsky.

Joan: Wolffus Adal. Brichta Wenceslaus Trabe Franciscus Sehling122

Dopis vypovídá o skladatelově povaze. Popis jeho chování se shoduje s problémy, jaké si Koželuch způsobil již za svého působení v Rakovníku. Povahové rysy skladatele charakterizuje i historka, kterou popisuje Dlabacž v hesle o Franzi Xaveru Brixim: „In einer Gesellschaft sagte er [tj. Brixi – pozn. aut.] einst scherzweise zu seinem Freunde und Komponisten Koželuch, der seine Stelle rühmlich noch im Jahre 1813 bekleidete, wenn ich vor einer Kirche vorüber gehe, wo man eine Messe von Ihnen aufführt, so dünkt es mich, eine Opera seria zu hören; worauf dieser versetzte: und wenn ich in dem Falle bin, eben so eine von Ihnen zu hören, dünkt es mich, daß ich bei einem Wirthshause vorüber gehe. Zu der Zeit waren sie aber noch beide junge hitzige Männer, und deswegen wird ihnen auch diese Rede nicht zur Last gelegt.“123 Ještě v témže roce 1771, kdy Koželuch měl získat a nakonec nezískal regenschorské místo u Sv. Víta, došlo v Divadle v Kotcích ke dvěma provedením jeho druhé italské opery Il Demofoonte (27. a 28. 12. 1771).124 Nevíme nic o ohlasech ani jedné ze dvou Koželuchových oper, ale k provedení Il Demofoonte se mnohem později, v roce 1872, objevila v tisku informace, poukazující na existenci zajímavého pramenu v držení skladatelových příbuzných: „O opeře: ‚Demofoonte´ tvrditi můžeme, že dobyla si skvělého úspěchu. Žijící potomstvo Koželuhovo, jemuž děkujeme laskavé sdělení podobizny, [v článku je otištěn portrét skladatele od Mukařovského – pozn. aut.] chová co drahý poklad věc v podobě bílého atlasového šátku, kterýž jest širokou, stříbrnou obrubou skvostně ozdoben, a v jehož středu na oslavu Koželuha se nachází nápis a báseň v řeči italské následujícího znění: V citech radostných nad výtečnou skladbou opery Demofoonte, složené od pana Jana Koželuha, 122

CZ-Pak/ CCXX/17. Na pramen upozorňuje PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. XXVII-XXVIII. 123 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 1. Bd, s. 225. 124 HÁLOVÁ, Kamila. Opera „Il Demofoonte“ Jana Antonína Koželuha.

33

kterou si získal všeobecné pochvaly. Znělka. Útěcho Ty pravá, z Českého nám tému, vlastní-li´s se silou milým projevil, že sám Apoll s sídla svého sestoupil, řídkému vít věnce činu záslužnému. Zvěsť, jíž nelze letem rovnati se jemu, hlásá, že jsi z těch, jež Bůh si vyvolil, učencům ne v křivdu, že by krajan žil, upírajíc, jenom rovný jmenu Tvému. Luč se v slávě, buď též pocty jistý všude, kam Ty půjdeš, kam namíříš kroků svých, všude lid Ti palmy, vavřín snášet bude. Slyším ale v šumotu tom vzdechů plném vinouti se hlasy z ňader vznešených, volajíť: Zde zůstaň, zde Tě slavit budem!* * Přeložil dr. Jindř. Malý.“125 Nebylo nijak blíže určeno, kteří příbuzní skladatele šátek uchovávali, v současné době je nezvěstný. Neznáme tudíž originální verzi básně v italštině, ani jejího autora. Mohlo se jednat o upomínku na premiéru, darovanou skladateli od přátel či členů divadla. Nelze si nepovšimnout vlasteneckého ladění básně: z Českého nám tému - že by krajan žil. Zarážející je poslední verš, apelující na to, aby skladatel zůstal „zde“. Nesvěřil se někomu, že uvažuje odejít z Čech a budovat hudební kariéru za hranicemi vlasti? Odpověď zůstává otevřená. Vlastenecký charakter však zcela jistě souvisí s celkovou situací ve společnosti – patriotické sebeuvědomování formovalo počátky národního obrození. Nebyl to jev v Čechách ojedinělý, naopak zapadal do celé řady evropských národních hnutí.126 V této spojitosti lze nahlížet i na zdůraznění původu skladatele „Boemo“ na libretu Koželuchovy první opery Alessandro nell´ Indie, provedené roku 1768. Obdobnou oslavnou báseň s vlasteneckými rysy – opěvující skladatele, tentokrát Josefa Myslivečka a jeho oratorium Il Tobia, - můžeme nalézt v časopise

125

SPIKA. Koželuh Jan Antonín : (Podobizna na str. 409.). In: Světozor. 1872, roč. 6, č. 35, s. 411. PETRÁŇ, Josef a kol. Počátky českého národního obrození : Společnost a kultura v 70. až 90. letech 18. století, s. 9-12. 126

34

Die Unsichtbare z 28. dubna 1770: „Wie prächtig liess, in Liedern und in Chören – Der Böhme da sein Vaterland – Italiens erlauchte Tonkunst hören! ...“127

2.07. ŘEDITELEM KŮRU U SV. FRANTIŠKA NA STARÉM MĚSTĚ Někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let osmnáctého století získal Koželuch místo ředitele kůru u Sv. Františka na Starém Městě Pražském, tedy v klášteře Křížovníků s červenou hvězdou. První záznam, který toto dokládá, je v oddací matrice. Johann Anton Koželuch se oženil 9. února 1774 ve velvarském kostele Sv. Kateřiny s Rosalií Zimerovou, matriční záznam uvádí skladatelovo povolání: „Civis Welvariensis et Regens Chori Prage apud V: D: Crucieros ad pedem pontis“.128 Dlabacž oceňuje vysokou úroveň hudebníků a zpěváků křížovnického kůru pod Koželuchovým vedením a přičítá Koželuchovi zásluhy na tom, že místní vokalisté patřili mezi ty nejlepší.129 Okouzlen kvalitou křížovnického kůru byl počátkem osmdesátých let 18. století i mladý Jakub Jan Ryba: „Itzt war ich in eine andere Welt versetzt. Die erhabene Musik in den Pragerkirchen, als bei Kreuzherrn, in der S[an]kt Nikolaikirche auf der Kleinseite – bei S[an]kt Michel unter Aufführung eines Koželuchs, Praupner, Strobach, Vogel, bezauberte auch ganz.“130 Hudební úroveň křížovnického kůru z této doby se dá doložit bohatým repertoárem, jaký byl hrán. V úplnosti se zrekonstruovat nedá, ale mnohé vypovídají přípisy o provedeních na dochovaných hudebninách.131 Nepodchycují zajisté všechna provedení – nejčastěji byla zaznamenávána v letech 1780 až 1784 – přesto poskytují alespoň dílčí obraz o repertoáru.132 Nejvíce byl hrán Franz Xaver Brixi. Počet provedených skladeb 35 33 16 12 11

Skladatel Brixi, Franz Xaver (1732-1771) Anonymus Tuma, Franz Ignaz (1704-1774) Angstenberger, Jan Michael (1717-1789) Caldara, Antonio (1670c-1736) 127

Die Unsichtbare, Nr. 8, Prag 28. 4. 1770. Dále viz PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček, s. 160 – 161. Též FUKAČ, Jiří. Die Oratorienaufführungen bei den prager Kreuzherren mit dem roten Stern als Typ lokaler Musikfeste, s. 88 – 89. 128 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 21, p. 84. 129 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 114. 130 RYBA, Jakub Jan. Můj život a hudba, s. 14. 131 Křížovnický hudební archiv je v současné době nepřístupný, vycházím z údajů, zachycených v databázi RISM. 132 Přehled všech zjištěných produkcí chrámové hudby za Koželuchovy éry, rekonstruovaný dle přípisů na hudebninách, uvádím v samostatné příloze této práce.

35

Koželuch, Johann Anton (1738-1814) Lohelius, Joannes (1724-1788) Nowak, Johann Franz (1771+) Reichenauer, Anton (1694c-1730)

10 10 9 8

Mnohé skladby byly provozovány vícekrát, a tak co do celkového počtu zjištěných produkcí je opět na prvním místě Franz Xaver Brixi, za Koželuchova vedení hrán prokazatelně 112x. Počet provedení 112 62 42 35 34 25 21 20 20

Skladatel Brixi, Franz Xaver (1732-1771) Anonymus Tuma, Franz Ignaz (1704-1774) Nowak, Johann Franz (1771+) Koželuch, Johann Anton (1738-1814) Lohelius, Joannes (1724-1788) Reichenauer, Anton (1694c-1730) Schmid, Ferdinand (1693c-1756) Schürer, Johann Georg (1720c-1786)

36

Bohaté zastoupení mají i další kapelníci metropolitní kapituly v Praze – Johann Franz Nowak, Anton Laube a v kapitule působící Josef Sehling. Nejčastěji hranou skladbou byla Lytaniae Lauretanae Johanna Franze Nowaka, provedena za Koželuchova působení prokazatelně 13x. Počet provedení 13 10 8 7 7 6 6 6 6 6 6 6

Skladatel Nowak, Johann Franz (1771+) Reichenauer, Anton (1694c-1730) Koželuch, Johann Anton (1738-1814) Nowak, Johann Franz (1771+) Tuma, Franz Ignaz (1704-1774) Brixi, Franz Xaver (1732-1771) Brixi, Franz Xaver (1732-1771) Koželuch, Johann Anton (1738-1814) Koželuch, Johann Anton (1738-1814) Seiche, Vavřinec Josef Schürer, Johann Georg (1720c-1786) Schürer, Johann Georg (1720c-1786)

Název skladby Lytaniae Lauretanae Lytaniae Lauretanae Salve Regina Vesperae Brevissimae Litanie della Madona Salve Regina in C Ave Regina Omni die dic Mariae Sub tuum praesidium Missa Missa integra ex B Intonuit de caelo

Signatura CZ-Pkřiž XXXV C 57 XXXV B 191 XXXV B 193 XXXV C 22 XXXV E 155 XXXV D 214 XXXV C 247 XXXV B 278 XXXV B 34 XXXV D 202 XXXV D 149 XXXV D 100

Nemalý prostor v repertoáru měli italští skladatelé – např. Antonio Boroni, Antonio Caldara, Francesco Bartolomeo Conti, Domenico Fischietti, Giuseppe Gonelli, Antonio Lotti, Giovanni Battista Pergolesi, Giovanni Perroni, Giovanni Battista Pescetti, Antonio Sacchini, Leonardo Vinci. Nelze si nevšimnout široké škály skladeb, které Koželuch provozoval: vedle produkce soudobých vrstevníků zařazoval na repertoár díla starých mistrů, z tehdejšího hlediska již neaktuální. Jedná se o autory z šestnáctého století (Giovanni Pierluigi da 37

Palestrina), z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století (Antonio Caldara, Francesco Bartolomeo Conti, Giuseppe Gonelli, Antonio Lotti, Anton Reichenauer, Johann Reinhardt, Ferdinand Schmid, Leonardo Vinci, Jan Dismas Zelenka aj.). Záznamy těchto starších skladeb nepořizoval sám, ale využíval starší provozovací materiál. Například dílo Laudate Pueri od Bassettiho nechal provozovat z rukopisu, pořízeného roku 1701. Z datovaných rukopisů používal Koželuch nejčastěji hudebniny, pořízené ve čtyřicátých letech osmnáctého století.

Datované hudebniny 1701 - 1783, které Koželuch využil k provozování 30

25 20

15 10

5 0 1701-09

1710-19

1720-29

1730-39

1740-49

1750-59

1760-69

1770-79

1780-83

Kromě běžné chrámové produkce převzal Koželuch s funkcí regenschoriho u křížovníků do správy i velkolepou tradici provozování oratorií. Ta byla dávána ve většině řádových pražských kostelech během obřadů Svatého týdne, zejména v jezuitském kostele Sv. Salvátora v Klementinu a právě u Sv. Františka řádu Křížovníků s červenou hvězdou. V křižovnickém kostele se představení konala každoročně na Velký Pátek o jedenácté hodině dopolední. Tomu předcházela vždy generální zkouška v refektáři – obyčejně v pondělí odpoledne, která zároveň plnila funkci společenské události, neboť se jí pravidelně zúčastňovali znalci a milovníci hudby, zvláště z řad šlechty.133 Repertoár oratorií, provozovaných u Křížovníků, máme v pramenech podchycený již od roku 1724. Jednalo se vždy o italská oratoria. V době Koželuchova působení byli uváděni převážně autoři českého původu či působící v Praze. Výjimku tvoří pouze uvedení I pellegrini al sepolcro di N. S. od

133

KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 153 – 178.

38

Johanna Adolpha Hasseho v roce 1779. V následující tabulce uvádím přehled provedených oratorií u Křížovníků v době, kdy byl Koželuch prokazatelně tamním ředitelem kůru:134

Rok 1774 1775 1776 1777 1778 1779 1780 1781 1782

Název Le virtú appie della croce La liberazione d´Isdraele La Morte d´Abel Gioas re di Giuda Isacco figura del Redentore I pellegrini al sepolcro di N. S. Compatimento pietoso (Stabat Mater) Compatimento pietoso (Stabat Mater) La passione di Gesù Christo

Autor ? Josef Mysliveček Johann Anton Koželuch Johann Anton Koželuch Josef Mysliveček Johann Adolph Hasse Antonio Ferradini Antonio Ferradini Josef Mysliveček

Že se jednalo skutečně o společenskou událost, naznačuje fakt, že druhému provedení Ferradiniho Stabat Mater byla věnována značná pozornost v novinách K. k. Prager Oberpostamtszeitung.135 Obdobné pozornosti se těšilo provedení Myslivečkova oratoria Il Tobia na křížovnickém kůru v roce 1770. Byla to tehdy novinka - dílo mělo premiéru v předešlém roce 1769 v Padově – a úspěch u pražských znalců hudby neunikl pozornosti referentu časopisu Die Unsichtbare.136 Jednalo se o první uvedení Myslivečkova oratoria na křížovnickém kůru a v Praze vůbec, není vyloučeno, že už tehdy měl na zvoleném repertoáru zásluhy Johann Anton Koželuch, neboť jeho přesný nástup do funkce regenschoriho u křížovníků není znám. Myslivečkova oratoria pak byla od tohoto data dávána na repertoár křížovníků často – prokazatelně v roce 1771 (Adamo ed Eva), 1773 (La passione di Gesù Christo – provedeno možná i v roce 1772, ale není uveden autor), 1775 (La liberazione d´Isdraele), 1778 (Isacco figura del Redentore), 1782 (La passione di Gesù Christo).137 Čeledovo tvrzení, že Mysliveček slíbil pražským křížovníkům, že smějí provozovat jeho oratoria, je nedoložené.138 Pravděpodobnější verzí, jak byly obstarány provozovací materiály do Prahy, je kontakt obou skladatelů – Myslivečka a Koželucha – mohli se znát již ze společných studií z mládí u Josepha Norberta Segera. Další možností bylo, že Mysliveček posílal hudebniny do Prahy přímo Segerovi, který byl u křížovníků varhaníkem až do své smrti v roce 1782. Pozornosti zaslouží, že sám Koželuch zkomponoval pro křížovnický kůr 134

KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 252 – 253. K. k. Prageroberpostamtszeitung, Nr. 31, Prag 17. 4. 1781. KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 173 uvádí mylné číslo novin 23. 136 Die Unsichtbare, Nr. 8, Prag 28. 4. 1770. 137 KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 252 – 253. 138 ČELEDA, Jaroslav. Josef Mysliveček : Tvůrce pražského nářečí hudebního rokoka tereziánského, s. 238 – 239. 135

39

dvě italská oratoria na text Pietra Metastasia – v roce 1776 bylo provedeno La Morte d´Abel a v roce 1777 Gioas re di Giuda. Již Fukač139 si všiml příklonu křižovnického oratorního repertoáru po roce 1770 k autorům českého původu či v Čechách působících, což souviselo s vlasteneckým uvědomováním a počátky národního obrození. Tradice oratorií skončila u Křížovníků v roce 1782. Souviselo to s celkovým útlumem oratorní tradice v Praze.140 Během působení na křížovnickém kůru také Koželucha poprvé zachycují slovníková hesla. V roce 1778 vyšla ve Vídni tiskem publikace od Ignaze de Lucy Das gelehrte Oesterreich, kde je tato stručná zmínka: „Koželuh, Johann Anton, Kapellmeister bey den Kreuzherren in Prag, gebohren in Böhmen. Ein berühmter Compositor, sowohl für die Kirchenmusik, als die Oper.“141 Ve stejném roce 1778 se objevuje v Německu první vydání Meuselova Künstlerlexikonu, kde jsou údaje již podrobnější, ale občas nepřesné. Přináší však první hodnocení skladatelovy tvorby: „Kozeluch (Johann Anton) Musickdirektor zu Prag : geb. zu Welwarn in Böhmen 1739 [sic!]. (Stark im Kontrapunkt und in Fugen, und weiss das Anmuthige mit dem Künstlichen zu verbinden). Noch ungedruckt hat man von ihm Messen, zwo vollständige Opern, nähmlich Alexander in Indien und Demophon; wie auch ein [sic!] Oratorium, la Morte d´Abel.“142 Je možné, že v momentě, kdy Meusel v rukopise slovník připravoval, ještě nebyly k dispozici zprávy o druhém Koželuchově oratoriu Gioas re di Giuda z roku 1777. O skladatelově bratranci Leopoldu Koželuchovi ještě není v těchto slovnících zmínka.

2.08. ŘEDITELEM KŮRU V KATEDRÁLE SV. VÍTA (1784 – 1814) Tři dny po smrti Antona Laubeho se 27. února 1784 Johann Anton Koželuch opět hlásil na uvolněné regenschorské místo v katedrále Sv. Víta: „Hochwürdigstes Dom Kapitel. Unterfertigte bittet ihm die nach dem in verstorbenen Kapellmeister in der St: Veit Kirche erledigte Stelle in Gnaden zu kommen zu lassen. Er gründet seine gehorsamste Bitte: a) weil er vor ungefehr 12 Jahren bereits um diese Stelle eingekommen, und derselben nicht ganz unwürdig geachtet worden. b) er wirklich mit Beyfall bey den Kreutzherren mit dem rothen Stern Kapellmeister durch viele Jahre ist, und sich von dieser Seite alles gutte Zeugniβ verspricht. c) seine offentlich ausgegebene Werke, und seine Scholaren bey allen Gattungen 139

FUKAČ, Jiří. Die Oratorienaufführungen bei den prager Kreuzherren mit dem roten Stern als Typ lokaler Musikfeste, s. 88 – 89. 140 KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 178. 141 LUCA, Ignaz de. Das gelehrte Oesterreich : Ein Versuch. I. díl, 2. sv. Wien : Joh. Thom. Edlen v. Trattnern, 1778, s. 324. 142 MEUSEL, Johann Georg. Teutsches Künstlerlexikon oder Verzeichnis der jetztlebenden teutschen Künstler. 1778, s. 73.

40

der hohen, mittleren und niederen Prager Innwohnern für ihn das Wort führen, daβ er diesem Dienste vorzustehen im Stande seie. Prag den 27ten Febr: 1784. Johann Anton Koželuch.“.143 Kladné rozhodnutí o přijetí je poznamenáno na rubu této žádosti: „Die 2 Martij 1784 inter plures competentes resolutus fuit Joannes Antonius Koželuch.“.144 V Hamburku vyšla o jmenování zpráva: „Prag im März, 1784. Der so bekannte als berühmte Herr Johannes Kozeluch, gebürtig aus Welwären, und etwan 46 Jahr alt, ist hier zum Schloβorganisten [sic!] an der Domkirche erwählet worden. Er hat verschiedene Kirchen- und Theatersachen geschrieben, die überall mit vielem Beifall aufgenommen und aufgeführet sind, besonders sein Demophonte und Alexander in Indien.“145 Funkci ředitele kůru v katedrále Sv. Víta vykonával až do své smrti 3. února 1814. O složení kůru a jeho finančních poměrech bychom si mohli udělat alespoň dílčí představu skrze platové archy, které Koželuch vypisoval kapitule patrně v každoročním intervalu. Dochovaly se však rozpisy plateb pouze na rok 1785 a 1797 (1796?), oba jsou psané Koželuchovou rukou. Pro rok 1785 zaznamenal do tabulky roční příjmy regenschoriho, varhaníka, zpěváků seniorů a hudebníků, ovšem bez uvedení konkrétních jmen.146 Regenschoriho, tedy Koželuchův, plat činil 362 zl. (solare) + 68 zl. 76 kr. z akcidencí, které podrobně rozepsal na jednotlivé svátky a finanční položky. Dohromady tedy činil roční příjem Koželucha 431 zl. 16 kr. Příjmy ostatních hudebníků, celkem jich v tomto roce kapitula financovala 23, uvádím pro přehlednost v následující tabulce, pořadí ponechávám dle rukopisu: funkce regenschori 1. houslista 2. houslista 1. basista 1. tenorista 1. hobojista 2. basista 2. tenorista 3. houslista 4. houslista neb violista 1. violonista varhaník kalkant

plat (solare) 362 zl. 100 zl. 100 zl. 90 zl. 85 zl. 70 zl. 60 zl. 60 zl. 56 zl. 56 zl. 56 zl. 54 zl. 12 zl.

celkem s akcidencemi 431 zl. 16 kr. 123 zl. 8 kr. 123 zl. 8 kr. 113 zl. 8 kr. 108 zl. 8 kr. 93 zl. 8 kr. 83 zl. 8 kr. 83 zl. 8 kr. 79 zl. 8 kr. 79 zl. 8 kr. 79 zl. 8 kr. 85 zl. 7 kr. 25 zl. 2 kr.

143

CZ-Pak/ CCXX/17. Na pramen upozorňuje PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. XXXI. 144 tamtéž. 145 CRAMER, Carl Friedrich. Magazin der Musik. 2. Jhg., 1784, s. 207. 146 CZ-Pak/ CCXXXVII/11.

41

fagotista 85 zl. 1. tubicen 60 zl. (hráč na žesť. nástroj) 2. tubicen 60 zl. (hráč na žesťový nástroj) 3. tubicen neb principalista 36 zl. (hráč na žesťový nástroj) 3. basista 100 zl. 3. tenorista 100 zl. 5. houslista 100 zl. 6. houslista 66 zl. 7. houslista 60 zl. 2. hobojista 60 zl. 2. violonista 24 zl.

92 zl. 30 kr. 62 zl. 50 kr. 62 zl. 50 kr. 37 zl. 55 kr. 100 zl. (nepobíral akcidence) 100 zl. (nepobíral akcidence) 100 zl. (nepobíral akcidence) 66 zl. (nepobíral akcidence) 60 zl. (nepobíral akcidence) 60 zl. (nepobíral akcidence) 24 zl. (nepobíral akcidence)

Celková částka na platy hudebníků činila ročně 1912 zl. + akcidence. Z toho hradila kostelní pokladna 1322 zl. a Mayerovská pokladna 590 zl. Na konci tabulky Koželuch rozepsal platby ještě pro vokalisty na celkovou částku 443 zl. 40 kr: „Iuvenibus vocalistis pro victu ex cassa S: M: Ecclesiae annue 280 fr. Nomine adjuti 83 fr 40 xr. Ex cassa S: Joannis Nepomuceni 80 fr. In Summa 443 fr 40 xr. humillime Supplico ne his qvidqvam detrahatur, qvia numerum eorundem Sustentare non Scirem. Toti Reverendissimo ac Amplissimo Capitulo demisissime deosculans pedes manes indignissimus cliens Joannes Koželuch S: M: Ec: Chori praefectus.“ Plat stejné výše pro vokalisty je pak Koželuchem stručně rozepsán ještě na zvláštním kusu papíru spolu s jeho platem regenschoriho, ten se však drobně navýšil v akcidencích – 362 zl. solare + 72 zl. 20 kr. akcidence = 434 zl. 20 kr.147 Vzhledem k tomu, že je tento zápis nedatovaný, mohlo se jednat o jiný rok. Je patrno, že výše akcidencí se mohla každým rokem nepatrně lišit. Nedatovaný je také dopis, v němž Koželuch žádá o příspěvek na financování dalších šesti hudebníků (fagotista, dva flétnisté, dva hornisté, třetí violonista), kterými potřeboval rozšířit orchestr:148

Qvia cessantibus processionibus Secundus tubicinum chorus agendum nihil habet, nec unquam oliquod juvamen extraordinarium cchoro S: M: Ecclesiae praesbitit; oro humillime, ut isti 10 floreni, quos ante pro intradis participabat, in hospites * inflatilium praecipne instrumentorum majori= bus occurrentibus festis necessariorum, gratiosissi= me impenderentur.

147 148

CZ-Pak/ CCXXXVII/11. CZ-Pak/ CCXXXVII/11.

42

* Fagotista primarius Serviens Mssimo Comiti de Pachta duo Flautraversistae duo Cornistae Violonista tertius pro choro majori.

Servus indignissimus Joannes Ant. Koželuch S: M: E: Chori Prefectus. Druhý rozpis plateb, který je psaný též Koželuchovou rukou, je nedatovaný.149 Pochází však zcela jistě buď z roku 1796 nebo 1797, což jsem určila podle jmen hudebníků, která jsou na listině uvedena.150 Základní roční plat (solare) kapelníka Koželucha je zde již snížen – pobíral 350 zl. - a sníženy byly i akcidence na 50 zl. 19 kr. Jeho roční příjem tak činil 410 zl. 19 kr. Pro úplnost opět uvádím tabulku, pořadí hudebníků zachovávám dle rukopisu: funkce kapelník varhaník 1. basista 1. tenorista 2. basista 2. tenorista 1. houslista 1. houslista 2. houslista 2. houslista 1. violonista 2. hobojista kalkant fagotista 1. klarinista 2. klarinista principista 2. violonista basista tenorista 1. houslista 2. houslista 2. houslista 1. hobojista Pro chordis minoribus Pro adjuvantibus

jméno Koželuch Wenzl Felinghauer Ramisch Hölzel Hipsch Kral Jaksch Mazanzl Praupner Twrznik Stehr [*]

plat (solare) 350 zl. 54 zl. 90 zl. 85 zl. 60 zl. 60 zl. 100 zl. 100 zl. 56 zl. 56 zl. 56 zl. 70 zl. 12 zl. Hill 85 zl. Schebka 60 zl. Fibich 60 zl. Schaffaržik 36 zl. idem Schaffaržik 24 zl. Kautsh 100 zl. Wenisch 100 zl. Javurek 100 zl. Rulik 66 zl. Stržebsky 60 zl. Leitel [*] 60 zl. -------12 zl. --------------

149

celkem s akcidencemi 410 zl. 19 kr. 80 zl. 53 kr. 109 zl. 57 kr. 104 zl. 57 kr. 79 zl. 57 kr. 79 zl. 57 kr. 119 zl. 57 kr. 119 zl. 57 kr. 75 zl. 57 kr. 75 zl. 57 kr. 75 zl. 57 kr. 89 zl. 57 kr. 23 zl. 18 kr. 92 zl. 30 kr. 82 zl. 50 kr. 71 zl. 20 kr. 44 zl. 25 kr. 24 zl. 0 kr. 100 zl. 0 kr. 100 zl. 0 kr. 100 zl. 0 kr. 66 zl. 0 kr. 60 zl. 0 kr. 60 zl. 0 kr. 12 zl. 0 kr. 10 zl. 0 kr.

CZ-Pak/ 12-5-5. Jako první klarinista je zde uveden Schebka, který v této funkci působil od roku 1796; jako druhý tenorista je uveden Hipsch (Hübsch), který zemřel 5. května 1797. Viz PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. XXXIV. 150

43

[*] Poznamenáno, že částky obou hobojistů jsou omylem prohozeny. Je patrné, že výdaje kapituly na základní plat (solare) hudebníků zůstal ve stejné výši 1912 zl. ročně. Všechny základní platy (solare) jednotlivých hudebníků zůstaly nezměněné, pouze v případě regenschoriho došlo ke snížení o 12 zl., kterých bylo použito pro potřeby kůru (Pro chordis minoribus), jak je v tabulce rozepsáno. Vzhledem k tomu, že v prvně zmiňovaném platovém archu z roku 1785 nejsou položky pro potřeby kůru vyčleněny, domnívám se, že byly zahrnuty pod plat regenschoriho, tzn. že byly poskytnuty regenschorimu k dispozici, aby z nich podle potřeby vyplácel. V tomto druhém dochovaném platovém archu už byly výdaje přesněji rozepsány, což nevylučuje, že i oněch 12 zl. pro potřeby kůru dostával nadále k výplatě regenschori, aby s nimi podle potřeby disponoval. V takovém případě by se ani základní plat (solare) regenschoriho oproti roku 1785 nezměnil, neboť došlo pouze k přesnějšímu rozpisu tabulky. Přesnější rozpis tabulky spočívá i v uvedení konkrétních jmen hudebníků, i v přesnějším označení jejich funkcí – v prvně zmiňované tabulce jsou uvedeny platy celkem sedmi houslistů, označených v pořadí od prvního do sedmého, aniž by bylo specifikováno, kolik z nich hraje první housle a kolik druhé housle (dá se domyslet podle výše platu). V druhém dochovaném platovém archu je přesněji označen počet třech hráčů prvních houslí a čtyř hráčů druhých houslí. Počet členů svatovítské kapituly zůstal i v tomto roce na stejném počtu – bez regenschoriho 23 hudebníků. Dále se zachoval Koželuchem psaný rozpis jmen vokalistů z 1. listopadu 1797: „Vocalistae // choro metropolitans servientes // Koželuch Wenceslaus Principista Alto // Wischin Casparus Principista Alto // Folberger Joannes normalista in tertia classe Canto // Kauble Josephus frequentant scholam arcensem. Canto // Fux Josephus fraquentant scholam arcensem. Canto // Kwarda Franciscus frequentant scholam arcensem Canto. // Praga 1. Nov: 1797.“151 Zápis na druhé straně papíru uvádí jména choralistů seniorů, je psaný jinou rukou, ne Koželuchem: „Choralistae 1. Januer: 1799. // Regii // Joann: Felinghauer. // Wencesl: Engelthaler. // Francis: Korn // Joann: Rulik // Celestiniani // Wencesl: Gedlicžka // Wencesl: Pawlas // Axlariani. // Joannes Mikisch [!]152 // Wencesl: [!]153 Kostka“.154 K roku 151

CZ-Pak/ 12-5-5. Dle Podlahy a Dlabacže se jednalo o Josefa Aloise Mittiga, zde zřejmě došlo ke zkomolení příjmení a chybně uvedenému křestnímu jménu. Viz PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. XXXIV. DLABACŽ Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 325. 153 Dle Podlahy a Dlabacže se jednalo o Karla Kostku, zde zřejmě došlo k chybně uvedenému křestnímu jménu. Viz PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli 152

44

1799 se dochoval i náčrt platebního archu, psaný Koželuchovou rukou, nejsou však vyplněny finanční položky, obsahuje pouze rozpis hudebníků: „Magister Capellae et Rector Cori Joannes Antonius Kozeluch. // Organista Joannes Wenzl. // Calcans Wessely // Bassista Imus Felinghauer. // Bassista IIdus Helzl. // Bassista IIItius Rautsch. [!]155 // Tenorista Imus Ramisch. // Tenorista IIdus Philippue Bernard. // Tenorista IIItius Wenisch. // Violino Imus Kral. // Violino IIdus Jaksch. // Violino III[t]ius Jawurek // Violino IVtus Mazanczel // Violino Vtus Praupner. // Violino VItus Rulik. // Violino VIImus Stržebski. // Violoncello vac. // Violone Imo Twrznik. // Violone IIdo Schaffařzik // Hautbois Imo Leitl // Hautbois IIdo Stehr. // Fagotto vac. // Clarino Imus Schepka. // Clarino IIdus Fiebich. // Principale Schaffařzik.“156 Z platového náčrtu vyplývá, že toho času nebylo obsazeno místo violoncellisty a fagotisty. Proto o něco pozdější, i když také z roku 1799, musí být výčet hudebníků, připsaný pod již výše zmíněný Koželuchův rozpis vokalistů z 1. listopadu 1797. Tento přípis není psán Koželuchovou rukou, a byl učiněn během roku 1799: „Figural: Musici A[nn]o 1799. // Rector Joann: Anton Kozeluch. // Organista Joannes Wenzl. // Calcans Wesely // 1. Basista Joann: Felinghauer // 2. Bassista Helzl // 3. Bassista Kautsch // 1. Tenorista Ramisch. // 2. Tenorista S: Philip: Bernard. // 3 Tenorista Wenisch. / 1. Violino Kral // 2 Violino Jaksch. // 3 Jawurek // 4 Mazanzel // 5 Violino Praupner. // 6 Violino Joan Rulik. // 7. Violino Strzebsky. // Violoncello Kozeluch // Violone 1 Twrznik // Violone 2 Schaffarzik // 1. Hautbois Leitel. // 2 Hautbois Steer // Fagotto Wanierzowsky // 1. Clarino Schepka // 2 Clarino Fibich. // Principale Schaffarzik“. Zde už je obsazeno jak místo violoncellisty, tak fagotisty. Violoncella se ujal sám regenschori Koželuch, což nebylo tak neobvyklé, neboť „plat tento odedávna byl vyhrazen kapelníkovi vzhledem k tomu, že byl povinen při nešporách violoncello sám hráti, anebo nějakým substitutem na své útraty“.157 Fagotista Vaněřovský pak sloužil ve svatovítské kapele ještě za Koželuchova nástupce Jana Nepomuka Vitáska.158

metropolitani pragensis asservantur, s. XXXIV. DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 108. 154 CZ-Pak/ 12-5-5. 155 Jinde v rukopise pod toutéž signaturou uváděn jako Kautsch. Jednalo se o Georga Gautsche. Viz DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 1. Bd, s. 448-449. 156 CZ-Pak/ 12-5-5. 157 PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. XXXVII. 158 tamtéž.

45

V období, kdy byl Koželuch regenschorim v katedrále, sloužilo na kůru mnoho významných hudebníků. Na mnohé z nich upozornil již Podlaha,159 některé uvádí Dlabacžův slovník. Jména těch, které se podařilo zjistit, uvádím abecedně: Jméno

Období, kdy Životopis prokazatelně sloužil na kůru sv. Víta Bernard Philip druhý 1799 - 1815 Francouzský světský kněz, který se za tenorista francouzské revoluce uchýlil do Prahy; metropolitní děkan Jan Michal Wahrlich z Bubna mu opatřil místo tenoristy zprvu na Strahově, poté v katedrále. Toto čestné postavení mu vzbudilo mnoho závisti. Bezděka Václav choralista 1. května 1805 Narozen 1. května 1772 v Praze. V roce - 1823 1823 na místo choralisty rezignoval. Engeltaler choralista 1788 - 1805 Basista. Narozen v Radnici 25. března Václav 1728, studoval filozofii v Praze. Od 16. prosince 1765 vokalistou u Sv. Víta. Zemřel 14. ledna 1805. Erben Paul první do r. 1795 Zemřel roku 1795. Dlabacž uvádí rok Johann Joseph klarinista úmrtí 1799. Fellinghauer choralista; 1788 - 1800 Narozen 27. října 1738. Studoval Johann v roce v Praze. Od 1. února 1762 vokalistou u 1796/97 první Sv. Víta. Zemřel 30. listopadu 1800. basista Dlabacž uvádí jako datum úmrtí 27. října 1800. Fiebich Anton druhý 1796/97 - 1800 Žák a zeť Josepha Segera. Působil také Friedrich klarinista v pražském divadelním orchestru jako tympánista. Zkomponoval několik mší a oratorium Ave Maria, které bylo provedeno u Sv. Michala na Starém Městě Pražském 21. dubna 1764. V Lipsku vydal několik Segerových skladeb. Zemřel 26. listopadu 1800. Gautsch Georg třetí basista 1756 – 1799 Narozen 22. dubna 1733. Ve třinácti letech vokalistou v katedrále v Litoměřicích. Od roku 1744 studoval v Praze. V roce 1750 zpíval ve dvorní kapele v Drážďanech, od roku 1751 opět v Praze. V roce 1756 získal místo na kůru Sv. Víta. Roku 1801 konána k 50. výročí jeho pěvecké kariéry u Sv. Mikuláše na Malé Straně slavnost, ke které Johann Anton Koželuch zkomponoval Te Deum. Gautsch zemřel v červenci 1806. 159

Funkce

tamtéž, s. I-XXXIX.

46

Gedlička Wenceslav

Gerber Anton

Hill Franz Hölzel Joseph Hübsch Mathias

Jaksch Franz

Jawurek Josef Kafka Václav

Kauble František Keyha Josef

Kohlert Andreas

14. srpna 1786 Tenorista a houslista. Narozen 9. září – březen 1806 1762 v Praze. Studoval filozofii a práva. Od 14. srpna 1786 choralistou u Sv. Víta. V roce 1806 na funkci choralisty rezignoval. houslista do r. 1792 Houslista a flétnista. Narozen 1709. Působil jako houslista v pražské Loretě a u Sv. Víta. Pro kapelu hraběte Černína zkomponoval několik symonií a sonát. Zemřel 25. listopadu 1792. fagotista 1772 - 1796/97 Narozen 14. listopadu 1732 v Praze. Od roku 1772 fagotistou u Sv. Víta. druhým od r. 1796 – do Basistou u Sv. Víta a violistou ve basistou r. 1810 Stavovském divadle. Zemřel roku 1810. choralista; 2. října 1788 – Tenorista a fagotista. Narozen 16. v roce 5. května 1797. února 1751 v Praze. Studoval filozofii. 1796/97 druhý Choralistou u Sv. Víta od 2. října 1788. tenorista Zemřel 5. května 1797. houslista 1788 – 1814 Narozen v Třebnici. Působil jako vokalista (altista) u Křížovníků s červenou hvězdou a jako houslista na různých pražských kůrech. Studoval v Praze filozofii. Dirigoval operní orchestr v Praze a od roku 1808 byl v tomto orchestru koncertním mistrem. Zemřel 1. března 1814. houslista 1796/97 - 1805 Zemřel v květnu 1805. choralista 1. dubna 1806 - V roce 1809 rezignoval, protože se 1809 rozhodl věnovat kněžské službě. Narozen 1786 v Jirnech. Vysvěcen na kněze 23. března 1812. Zemřel jako farář ve Strenicích (diecéze Litoměřická) dne 9. srpna 1848. choralista od r. 1812 Narozen 24. srpna 1792 v Boskově. choralista

choralista

houslista

Kollenatý choralista Antonín Korn Johann choralista Franz

1806 – listopad V roce 1810 na funkci choralisty 1810 rezignoval. Narozen 23. dubna 1784 v Chabrech. do r. 1788 Narozen v Kraslicích. Žák Ch. W. Glucka. Houslistou u Sv. Víta a u Sv. Mikuláše na Malé Straně. Zemřel 1788. od r. 1809 Narozen 7. září 1785 v Družci. 20. ledna 1773 Basista. Narozen 5. ledna 1744. - 1806 Studoval filozofii. Choralistou u Sv. Víta od 20. ledna 1773. Zemřel 19. března 1806 v nemocnici Milosrdných bratří v nejvyšší chudobě, do které se dostal údajně pro svůj neuspořádaný 47

Kostka Karl choralista (Wenceslav?)

Král Wenzel

Leidel Franz

houslista

(Leitel) první hobojista

první violonista Mazanzel houslista Mikisch choralista; (Mittig?) Johann druhý (Johann Alois?) tenorista Müller Václav choralista Pawlas Václav choralista Lukschiczek

život. 1. července Basista a houslista. Narozen 1. 1798 – 13. listopadu 1764 v Nepomuku. Studoval listopadu 1830 v Hradišti u Olomouce, poté odešel do Uher. Houslista v divadelním orchestru v Praze. Od 1. července 1798 choralistou u Sv. Víta. Zemřel 13. listopadu 1830. 1796/97 – 1824 Narozen 15. srpna 1756. Studoval v Praze filozofii. Účinkoval na několika akademiích. Houslistou v mnoha pražských chrámech a v divadelním orchestru. Zkomponoval několik sonát a koncertů. Zemřel 1824. 1796/97 - 1799 Hobojista, flétnista a klarinetista. Narozen 1761. Působil u Sv. Víta a v divadelním orchestru. do r. 1794 Zemřel 1794. 1796/97 – 1799 1799 - 1803 Zemřel 25. listopadu 1803.

1788 1795 - 1835

Praupner Ramisch Anton

houslista od r. 1790 první tenorista od r. 1796 – 28. března 1824 Redlich Filip choralista 1. března 1784 – 15. dubna 1798 Rott (Roth) choralista 28. února 1788 Prokop – 2. září 1788 Rulík Johann choralista; 1788 - 1799 houslista Schaffarzik druhý 1796/97 – 1799 violonista; principalista Schebka Paul první od r. 1796 – klarinista 1799 Stehr Strnad Josef Střebský Mansvet

druhý hobojista choralista houslista

Zemřel 19. února 1788. Podepsán jako svědek na Koželuchově pozůstalostním spisu. Zemřel 21. dubna 1835. Zemřel 28. března 1824. Zemřel 15. dubna 1798. Zemřel 2. září 1788. Choralistou v letech 1788 – 1799. Houslistou v letech 1796/97 – 1799.

Narozen 28. srpna 1737. Působil na několika pražských kůrech a v divadelním orchestru.

1796/97 – 1799 od února 1811 Narozen 19. dubna 1788 v Boskově. Na - 1817 místo choralisty rezignoval v r. 1817. 1796/97 - 1807 Houslista a klavírista. Narozen 14. prosince 1753 v Letohradě. Působil na 48

Turínský Wenzel

tenorista

Twrznik Mathias

první violonista

Wanierzowsky Wenisch Karl

fagotista třetí tenorista

Wenzl Johann

varhaník

Wessely kalkant Wolf Johann varhaník Baptist Ignaz Zahradník František

choralista

Zapf Jan Zürchauer Johann Mathäus

choralista choralista

Strahově, u Sv. Víta a v divadelním orchestru. Byl také dobrým kopistou. Komponoval drobné skladby. Zemřel 8. května 1807. 1771 - 1786 Tenorista a houslista. Narozen v Novém Bydžově. Studoval filozofii v Praze. Od roku 1771 tenoristou u Sv. Víta a houslistou na Strahově. Zemřel 1. května 1786. 1796/97 – 1799 Violonista a klarinista. Narozen v Železné 19. února 1751. Působil v několika pražských kůrech a v divadelním orchestru. od r. 1799 1796/97 - 1803 Tenorista, houslista a klavírista. Zemřel 30. ledna 1803. 1791 – 1831 Varhaník a klavírista. Narozen 18. května 1759. Zemřel 10. ledna 1831. 1799 do r. 1791 Narozen 16. dubna 1716 v Chotuticích. Varhaníkem na Strahově a u Sv. Víta. Zemřel 7. září 1791. 7. února 1804 – Narozen 24. února 1782 v Družci. 31. července Zemřel 31. července 1833. 1833 1788 - 1795 Zemřel 26. srpna 1795. 1. květen 1759 Narozen 15. května 1715 v Sokolově. – 6. srpen 1786 Studoval v Praze. Zemřel 6. srpna 1786.

Koželuch měl ke svým kolegům zřejmě přátelské vztahy. Od varhaníka Johanna Wenzla si v roce 1793 objednal tisk jeho klavírní úpravy Mozartovy symfonie KV 425 - mezi předplatiteli pod kolonkou „Prag.“ je uvedeno „Herr Capellmeister Kozeluch.“ U Johanna Rulíka si zase předplatil Kalendář hystorický, díl první, který vyšel v roce 1797. Justiciárovi Wenzelu Gedličkovi – patrně se jedná o svatovítského choralistu - půjčil 654 zl.160 Václav Pawlas byl svědkem při sepisování Koželuchova pozůstalostního spisu, musel mít k jeho osobě blízko. Jak si Koželuch vážil svých kolegů, dokazuje skutečnost, že k oslavě 50. jubilea hudební činnosti zpěváka Georga Gautsche, který zpíval ve sboru u Sv. Mikuláše na Malé Straně a také ve svatovítském sboru, zkomponoval Koželuch slavnostní Te Deum, které nechal u Sv. Mikuláše provést místní regenschori Vinzenz Machek: „In der schönen Reihe, sagt selbe, dieser funfzig Jahre erwarb sich Herr Gautsch durch gründliche Kenntnisse in 160

Viz Koželuchův pozůstalostní spis in: AHMP, fond: Magistrát hl. města Prahy I., Judiciální soud, rok 1843, sign. IX/5094.

49

dem Musikfache nahmhafte Verdienste, und unser Vaterland zählt wirklich große Tonkünstler, die bloß ihm, als ihrem ehemaligen Unterrichtsgeber, die Grundfestigkeit der erlernten Tonkunst verdanken, in welcher Hinsicht ihm zu Ehren auch das Jubelfest veranstaltet wurde. Das hohe Amt sang Hr. Abbé Vogler, wobei des Hrn. Vinzenz Maschek eine solenne Messe, wie auch zu der Feierlichkeit zu Fleiß vom Hrn. Schloßkapellmeister Johann Koželuch dem ältern aufgesetzes Te Deum, von den eifrigsten und vorzüglichsten Tonkünstlern Prags mit einem ungetheilten Beifalle aufgeführt worden sind. Bei der Tafel, mit der ihn seine Freunde beehrten, wurden folgende Verse von der Musik begleitet, abgesungen: Glücklich lebst du schon hienieden, Denn dir ward das Glück beschieden, Funfzig Jahre ohn’ Ermliden, Vater, Lehrer, Mann zu seyn!".161 Co se repertoáru týče, Koželuch si vlastnoručně opsal nebo pořídil pro potřeby tamního provozu velké množství hudebnin. Z nich můžeme usoudit, že nejvíce byl hrán pravděpodobně Franz Xaver Brixi (88 hudebnin; u čtyřech z nich máme i přípisy o provozování za Koželuchova kapelnictví. U dalších 23 hudebnin je jako autor uvedeno pouze příjmení Brixi). Následují co do počtu opisů Michael Haydn (28 hudebnin), Anton Laube (20 hudebnin). Zastoupeni jsou hlavně čeští autoři či autoři českého původu (Josef Mysliveček, Johann Franz Nowak, Franz Nowotny, Jan Lohelius Oelschlägel, Wenzel Pichl, Johann Baptist Wanhal, Johann Zach), dále vídeňský repertoár (Leopold Florian Gassmann, Johann Adolph Hasse, Leopold Hoffmann). Kromě repertoáru, který se podařilo alespoň částečně rekonstruovat, máme doklady k provozu kůru z dobových svědectví či prostřednictvím zpráv z periodického tisku. Adalbert Gyrowetz ve vlastním životopisu vzpomínal s chválou na hudbu v katedrále řízenou Koželuchem. Cituji z českého překladu: „Hudba v Praze tehdy utěšeně vzkvétala. Divadelní orchestr byl výborný, chrámová hudba rovněž velmi dobrá, zejména v kostele sv. Víta (zámeckém kostele), kde byl ředitelem kůru [Jan Antonín] Koželuh“.162 O něco později, při druhém pražském pobytu, zaznamenal Gyrowetz pokles úrovně chrámové hudby v Praze z důvodu, že „chrámovou hudbu zpravidla měli na starosti diletanti, kteří po celý týden obstarávali své měšťanské povolání a hudbou se zabývali jen v neděli na kůru.“163 Jako zářnou výjimku však uvádí čtyři kostely, mezi nimi opět katedrálu sv. Víta: „Jen u sv. Víta na Hradčanech, v kostele sv. Jana působili placení umělci, kteří hudbu dobře prováděli; také v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně a ve velechrámu na Starém Městě prováděly dobré síly 161

DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 1. Bd, s. 449. 162 JÍROVEC, Vojtěch. Vlastní životopis Vojtěcha Jírovce, s. 18. 163 tamtéž, s. 112.

50

dobré mše. Ze skladatelů a kapelníků žili tehdy pan Koželuh, Mašek, Strobach, znamenitý varhaník Seger [sic!], s nimiž měl Jírovec příležitost osobně se poznat.“164 Velkou událostí byly pražské korunovační slavnosti v roce 1791 a 1792. Hudební složkou ve svatovítské katedrále byl pověřen vídeňský dvorní kapelník Antonio Salieri, který sestavil program převážně z děl Mozartových.165 V roce 1791 se jednalo zejména o pět slavnostních mší: 1) středa 31. 8. 1791 katedrála sv. Víta – slavnostní vjezd Leopolda II. do Prahy 2) neděle 4. září 1791 katedrála sv. Víta – hold poslušnosti českých stavů koruně 3) úterý 6. září 1791 katedrála sv. Víta – korunovace Leopolda II. českým králem 4) čtvrtek 8. září 1791 klášter sv. Jiří – instalování arcivévodkyně Marie Anny abatyší Ústavu šlechtičen. 5) pondělí 12. září 1791 katedrála sv. Víta – korunovace Marie Ludoviky českou královnou Korunovační repertoár svatovítského kůru popisuje Robbins Landon.166 Dne 31. srpna 1791 byla provedena antifona Ecce mitto angelum a Te Deum, řízené Salierim.167 Dne 4. září 1791 měla být, podle Landona,168 uvedena nově zkomponovaná mše Johanna Antona Koželucha. Landon vychází z tvrzení převzatého od Nettla.169 Dle mého názoru je ale tento údaj mylný. Známe jen jednu Koželuchovu mši, která byla určena ke korunovaci Leopolda II., ta však nakonec nebyla provedena, jak nás o tom informuje přípis na hudebnině: „Scritta per l´incoronazione del Imperatore Leopoldi II re di Bohemia, benche non prodotta“.170 Z toho důvodu Koželuch nedostal ani zaplaceno, což nelibě vyjádřil císaři jako stavovský nevděk.171 Nejednalo se však o nově zkomponovanou mši, ale o rok staré dílo, neboť existuje Koželuchova autografní partitura s datací 1790.172 Z toho plyne, že byla zkomponována s velkým předstihem před pražskými korunovačními slavnostmi. Vzhledem k tomu, že s prvními přípravami na korunovační slavnosti se začalo na jaře 1791,173 je zřejmé, že Koželuch tuto mši původně nezamýšlel jako korunovační, ale mohl ji předložit a nechat

164

tamtéž, s. 112-113. PARODI, Elena Biggi. Catalogo tematico delle composizioni teatrali di Antonio Salieri, s. LIV. 166 LANDON, Robbins H. C., Mozart´s Last Year 1791, s. 102 - 121. 167 tamtéž, s. 105-106. 168 tamtéž, s. 111 – 112. 169 NETTL, Paul, Mozart in Böhmen, s. 191. 170 CZ-Pak/ 718. 171 PETRÁŇ, Josef. Kalendář : Velký stavovský ples v Nosticově Národním divadle v Praze dne 12. září 1791, s. 200. 172 CZ-Pk/ 1 C 11. 173 BERÁNEK, Jiří. K otázce hudební složky českých korunovačních slavností v roce 1791 : Na okraj jednoho problému Mozartovské historiografie, s. 94. 165

51

rozepsat pro korunovační slavnosti, přičemž k jejímu provedení nakonec nedošlo. Naopak přípis na jiné hudebnině nasvědčuje, že v tento den byla provedena mše vídeňského skladatele Leopolda Hoffmanna: „Producta prima vice 1791 in der Huldigungs-Messe Leopoldi II.“174 Kromě mše dirigoval Salieri na této slavnosti ještě Veni, Sancte Spiritus, graduale a offertorium, ovšem nevíme jméno autora. Landon se domnívá, že se mohlo jednat o offertorium Misericordias Domini KV 222.175 Chrámová hudba v den korunovace Leopolda II. českým králem 6. září 1791, řízená Salierim, obsahovala tyto skladby: antifonu Ecce mitto angelum, mši – pravděpodobně jednu z Mozartových korunovačních mší KV 317 nebo KV 337, offertorium – moteto Splendete te, Deus KV Anh. 121, Te Deum.176 Při instalování arcivévodkyně Marie Anny abatyší Ústavu šlechtičen 8. září 1791 byla provedena krátká mše pravděpodobně od Mozarta (KV 258), dále offertorium a Te Deum.177 Při korunovaci Marie Ludoviky českou královnou 12. září 1791 provedl Salieri antifonu Ecce mitto angelum, mši – pravděpodobně od Mozarta buď KV 337 nebo KV 317, dále offertorium a Te Deum.178 V roce 1792 byla korunovační hudba v katedrále obdobně řízena Antoniem Salierim. Jednalo se zejména o korunovační den krále 9. srpna 1792 a korunovační den královny 11. srpna 1792. Provedena byla Mše C dur Leopolda Hoffmanna, tedy jiná Hoffmannova mše než během korunovačních slavností o rok dříve. Informuje nás o tom přípis na hudebnině: „Producta prima vice 1792 in coronatione Francisci II.sten“.179 Svědkem těchto korunovačních slavností byl houslista Franz Joseph Clement (1780-1842), který si v Praze nechal podepsat do svého památníčku vedle manželů Duschkových jak svatovítského regenschoriho Johanna Antona Koželucha, tak vídeňského kapelníka Antonia Salieriho.180 Dne 19. března 1792 se dočítáme o exekviích za zesnulého Leopolda II., které se v katedrále konaly s hudbou Johanna Antona Koželucha.181 Roku 1801 zase podává svědectví Johann Wenzel Tomaschek, že byl přítomen provozování Koželuchovy mše v katedrále, spolu s Abbé Voglerem a Naumannem. Poté se s Voglerem dostavili na návštěvu k rodině Maschků, kde Abbé Vogler tuto Koželuchovu mši přehrával na fortepianu, mnohé na ní chválil, staré okrasy haněl: Cituji z českého překladu: „Ve společnosti obou mužů [abbé Vogler, Johann Gottlieb Naumann – pozn. aut.] jsem vyslechl [v katedrále – pozn. aut.] nejlepší, mně ovšem 174

CZ-Pak/ 528. LANDON, Robbins H. C., Mozart´s Last Year 1791, s. 111. 176 tamtéž, s. 112 – 114. 177 tamtéž, s. 118. 178 tamtéž, s. 120. 179 CZ-Pak/ 529. 180 Ein Künstler-Album. In: Signale für die Musikalische Welt, Leipzig, 6. 12. 1868, Nr. 52, s. 1092. 181 Krameriusovy c.k. pražské poštovské noviny z 24. 3. 1792, č. 12, s. 105. Též BERKOVEC, Jiří. Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století, s. 81. 175

52

již známou mši Jana Koželuha, kapelníka metropolitního chrámu; sám její provedení řídil a volbou své nejlepší práce chtěl se před oběma skladateli vyznamenat. Vogler naslouchal jeho skladbě pozorně a se sklopeným zrakem. Naumann řekl po mši skladateli několik zdvořilých slov, zato Vogler nepromluvil ani slova a odporoučel se, aby mohl ještě vykonat návštěvu u Maška. Vith byl dobře znám v Maškově rodině, zavedl mne tam a zde jsem se seznámil s Voglerem, jenž mne z počátku všude přitahoval, jako magnet železo. Sotva bylo ukončeno vzájemné představování, stočil se rozhovor na Koželuhovu mši a Vogler otázán paní Maškovou, jak se mu skladba líbila, místo slov zasedl k pianu a mši od začátku do konce částečně přezpíval, zčásti přehrál; haněl v ní dávno opotřebované okrasy i figurace jako nevkusné, naproti tomu mnohé v ní chválil. Poněvadž jsem mši už několikrát slyšel a komposici obstojně znal, udivovalo mne tím více Voglerovo pojetí a jeho ohromná paměť.“182 Na svátek sv. Víta 15. června 1807 Pražané v katedrále s nadšením poprvé vyslechli Koželuchovu mši, zkomponovanou na objednávku císařovny Marie Theresie: „Der Festtag St. Veits, unsers Landespatrons, welchen Prag am 15. d. M. in der k. k. Schloβ- und Metropolitankirche auserbaulichst feirte, war auch in musikalischer Hinsicht ein merkwürdiger Tag. Kenner und Freunde der Musik hatten das lang ersehnte Vergnügen, die gekrönte Kaisermesse unsers verdienstvollen Herrn Johann Kozeluchs, Kapellmeisters an besagten Kathedralkirche zum erstenmal aufführen zu hören. Die Existenz dieses Meisterstücks – einer nach allen Forderungen der Theorie und des Geschmackes gearbeiteten Komposizion – verdanken wir unserer erst kürzlich verewigten Monarchin, Wailand Ihrer Majestät der Kaiserin und Königin Marien Theresin.“183 V článku následuje pochvalný rozbor díla a popis jeho geneze. Roku 1808 chtěl Koželuch vydat tiskem svá graduale a offertoria, pro nezájem předplatitelů od záměru upustil.184 Kromě událostí, úzce spjatých s regenschorsku službou u Sv. Víta, je potřeba zmínit i několik dalších. Dne 11. září 1792 se Johann Anton Koželuch stal kmotrem syna nástrojaře Michaela Perschkeho.185 Když v roce 1794 zemřel Joseph Strobach, ředitel kůru u Sv. Mikuláše na Malé Straně, ucházel se Koželuch o tuto funkci, žádost podal na městskou radu pražského magistrátu dne 13. 12. 1794:

182

TOMÁŠEK, Jan Václav. Vlastní životopis Václava Jana Tomáška, s. 53-54. Prager Oberpostamtszeitung 24. 6. 1807, Nr. 75. Též BERKOVEC, Jiří. Musicalia v pražském periodickém tisku 1800-1825, s. 34. 184 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 115. 185 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. PMV N 1. 183

53

Löblicher StadtRath: Der Todtesfall des nun verewigten Joseph Strobach hat gegenwärtig die Stelle des Regenschori bey Sct. Nicolaus erlediget. Unterzeichneter findet sich in den Fähigkeiten diesen Dienst mit allen Genauigkeit vorzustehen, und bittet sein Anliegen dahin zu= beherzigen. Prag den 13 Dece[m]br 794. Johann Anton Koželuch Capellae Magister, und Regens bey der CathedralKirche Sct. Veit im Schloβ.186 Místo ale bylo nakonec svěřeno Vinzenzu Maschkovi (1755-1831).187 Třem dětem Vinzenze Maschka byl Koželuch za kmotra.188 Nejprve to bylo 18. 8. 1802, kdy se narodil Udo Johann Anton Maschek,189 později 10. 10. 1804, když se narodila dvojčata Albin Maschek (budoucí skladatel) a Berta Maschková.190 Patrně během některých z těchto křtin se Johann Anton Koželuch zapsal do památníčku Maschkovy nejstarší dcery Vinzenzie: „Leben Sie stets vergnügt, und gesund, so wünscht es Ihr aufrichtiger Freund Johann Anton Koželuch“.191 O úzkém kontaktu Johanna Antona Koželucha a Vinzenze Maschka svědčí i fakt, že Koželuch se podepsal jako svědek do pozůstalostního spisu Maschkovy zesnulé manželky Johanny.192

2.09. ÚMRTÍ, POZŮSTALOSTNÍ SPIS A MAJETKOVÉ POMĚRY Johann Anton Koželuch zemřel 3. února 1814 ve věku 75 let v čp. 196/III na Malé Straně v Praze. Příčina úmrtí, jak ji uváděl tisk, zněla: „Nervenschlag“. Nejdříve vyšla zpráva v podobě krátkého nekrologu: „Nekrologische Nachricht. Am 3. dieses starb hier im 76 Jahre seines thätigen Lebens der Veteran der vaterländischen Tonkunst, Herr Johann Anton 186

AHMP, fond: MHMP I, Hlavní spisovna, sign. C 17/12, č. protokolu 11369. MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek : Život a dílo, I. díl, s. 110-112. 188 MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek (1755-1831) : Výstava k 240. výročí narození významného pražského hudebníka, s. 14. 189 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK N 14. 190 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK N 14. 191 JAKUBCOVÁ, Alena. Astre brillant, favorable aux amans : Zápisy v památníčku Vincenzie Maschkové z let 1798 – 1847, s. 271. 192 MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek : Život a dílo, I. díl, s. 34. 187

54

Koželuch, Kapellmeister an der prager Metropolitankirche, an einem Nervenschlage. Geschätzt nach wahrem Verdienste im Inn- und Auslande, selbst von seinem Monarchen einer Gnadenbezeugung im Jahre 1810 eigenhändig öffentlich gewürdiget – ruhe er sanft im Schooβe seines durch Kunsttalent berühmten Vaterlandes, das an ihm den Vater der Kirchenmusik verlor.“193 Podruhé je v těchto novinách uvedeno jeho úmrtí v soupise zemřelých: „Verzeichniβ der Verstorbenen zu Prag. Kleinseite. ... 3. do. [tj. Februar – pozn. aut.] Hr. Johann Ant. Koželuch, Kapellmeister im Schloβ, 75 Jahre alt, am Nervenschlag, aus N. 196.“194 Na jeho úmrtí reagovalo i periodikum Allgemeine Musikalische Zeitung, když v kapitole Componisten, von denen die meisten zu unsern grossen Virtuosen gehörten poznamenalo: „J. Ant. Kotzeluch, ein braver Künstler und würdiger Kirchencomponist, dessen Verlust in Prag tief gefühlt wurde, und daselbst keineswegs ersetzt ist.“195 Bezprostředně po úmrtí vyhotovil malíř František Horčička (1776-1856) skladatelův posmrtný portrét jako kresbu uhlem.196 František Horčička vlastnil dům čp. 196 na Malé Straně, kde Koželuch žil a zemřel, je také podepsán jako svědek na pozůstalostním spisu Johanna Antona Koželucha,197 takže měl ke skladatelovu posmrtnému loži zajisté přístup. Horčičkou zachycená autentická podoba Koželucha se nezávisle shoduje s rysy Koželuchovy tváře na olejomalbě, vyhotovené za života skladatele, která je dnes uložená v Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni.198 I tato olejomalba může být tedy považována za autentické zpodobnění skladatelova vzhledu. Podle olejomalby pak v 19. století vyhotovil kresbu Josef Mukařovský (1851-1921), která byla poprvé zveřejněna v časopise Světozor v roce 1872.199 Pohřeb Johanna Antona Koželucha byl vypraven z kostela Sv. Filipa a Jakuba na Smíchově. Matrika zesnulých tamní farnosti obsahuje zápis: „1814. Februarÿ 3. // Haus Nro. 196. // Namen des Gestorbenen. Unterschloβstiegengasse. der Herr Johann Anton Koželuch der kais. und königlichen Dohmkirche Kapellmeister. // Religion Katholisch. // Geschlecht männlich. // Lebensjahre. 75. // Krankheit und Todesart. Am Nerwenschlage.“200 Nedlouho před smrtí, 23. ledna 1814, sepsal závěť, jejíž celý opis byl začleněn do pozůstalostního spisu.201 Výtah ze závěti byl po smrti skladatele dne 9. března 1814 postoupen také na vědomí 193

K. k. Prager Oberpostamtszeitung (7. 2. 1814), Nr. 16, s. 72. Amtsblatt zur kais. königl. privilegirten Prager Oberpostamtszeitung (11. 2. 1814), Nr. 18, s. 48. 195 AMZ (28. 12. 1814), 16 Jhg., Nr. 52, s. 873. 196 František Horčička (1776-1856) – posmrtný portrét Johanna Antona Koželucha (1738-1814). 1814, kresba uhlem, papír, 12,9 x 20,1 cm, značeno: Franz Horčička, Todtenmaske des Tonkünstlers Koželuch. Muzeum města Prahy, inv. č. 23.243. 197 AHMP, fond: MHMP I, Judiciální soud, rok 1843, sign. IX/5094. 198 Černobílá reprodukce obrazu je uveřejněna ve slovníku MGG (1958). 199 Světozor (30. 8. 1872), Nr. 35. 200 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. SM Z 6, p. 364. 201 AHMP, fond: MHMP I, Judiciální soud, rok 1843, sign. IX/5094. 194

55

Českému Guberniu.202 Podle skladatelova přání v závěti měl být pohřeb skromný, hrazený z jeho pozůstalých peněz (vyčlenil na to sumu 282 zl 20 kr). Kromě toho odkázal dalších 79 zl 2 kr dvěma lékařům a lékárníkovi, 11 zl rozdělil mezi normální školu, chudobinec a invalidovnu. Zbytek jmění odkázal mezi své tři žijící děti, které učinil univerzálními dědici. Zde nás překvapí Koželuchova finanční situace – podle zemských desek totiž skladatel vložil kapitál 3000 zl do panství Hrubý Rohozec & Smržovka (Morgenstern), dalších 843 zl 20 kr do panství Týnec. Do pražského domu čp. 196 na Malé Straně, kde bydlel a nakonec i zemřel, vložil kapitál 109 zl. 43 kr., do kamenouhelných dolů Johanna Ekerta dokonce 2500 zl. Dále poskytl půjčku v rodině Ferdinandu Zimerovi, který mu dlužil 1083 zl 10 kr. a půjčku justiciárovi Wenzelu Gedličkovi, kterému půjčil 654 zl. To je celkem suma necelých 8000 zl., která přešla do vlastnictví jeho dětí. Pro úplnost uvádím přepis nejdůležitějších částí pozůstalostního spisu: záznam o úmrtí – opis Koželuchovy závěti - pozůstalost: Löbl. prager Stadtrath. Sperrelazion des Johann Günther und Johann Priesens. Uber des Todesfall des Johann Anton Koželuch mit angelegtes Spere. Name und Karakter des Verstorbenen. Johann Anton Koželuch, Kapellmeister an der Metropolitankirche St: Veit 75 Jahre alt. Wohnort. Kleinseite N. Cons 196. Sterbetag. den 3tn Februar 814 Stand, ledig oder verheurathet. Verheurathet in die nachgebliebene Ehegattin Rosalie Koželuch. Mit, oder ohne Testament. Mit Testament, welches bereits bey Gericht erleget. Groβjährige Kinder, wie Sie heissen, und wo Sie sich befinden. Sohn Emanuel Vinzenz Koželuch 34 Jahre alt, Oberlautenant, beim Spital N: 1 zu Prag. Tochter Barbara Koželuch 32 Jahre alt, bey der Mutter befindlich. Sohn Wenzl Koželuch 30 Jahre alt, Kanzellist beim k: berauner Kreisamte. Minderjährige, wie ihr Name ist, wie alt Sie sind, wo befindlich und getauft. 0 Nächste Verwandte, wie Sie sich nennen, und wo wohnhaft seyen. 0 Ob, und welche Vormundschaften der, oder die Verstorbene auf sich gehabt. 0 Name desjenigen, der sich der Erbschaft annimmt. Die nachgebliebene Wittwe, mit ihren versenden groβjährigen vorbenannten Kindern, wohnhaft in der Kleinseite N: Cons: 196. In was die Verlassenschaft hauptsächlich besteht. In Actio Capitalien, welche in Testament bestimmt angegeben seye sollene, Musikalischen Instrumenten, Musikalien, Kleidung und Wäsche, und Zimmereinrichtung. Besondere Anmerkungen. 0 Name des Orts, wo die Sperr vorgenommen worden, und Datum des Vollzuges. Die gerichtliche Sperre wurde in einen Kosten d: 7tr Febru: 1814 angelegt. Name der Zeugen. Horčička als Zeuge. Wenzel Pawlas. Name des Sperrkommissärs. Ginther. Priesens.

202

NA, fond: ČG, spis Publicum 90/11 z roku 1814, č. podacího protokolu 11114.

56

Testamentsausweis über die Nachlassenschaft des am 3tn Febr 814 mit hinterlassung einer letztwilligen Anordnung und 3. großjährigen Erben ver= storbenen Herrn Johann Anton Koeluch, Kapellmeister an der prager Metropolitankirche. Das von dem H: Erblasser am 23tn Jäner 814 errichtete, und am 2tn März 814 kundgemachte Testament verordnet:

§: 1: nach Empfehlung der Seele der Allbarmherzigkeit des Schöpfers, daß der entseelte Leichnahm nach christkatholischem Gebrauche und auf die dem Stande des H: Erblassers angemessene Art ohne Gepränge zur Erde bestattet werde. daß dieses in Vollzug gesezt, und der hierzu erfor= derliche Aufwand aus der Verlassenschaftsmasse be= stritten worden sey, beweisen nachstehende Quittungen: N: 1. dem prager Kirchenamte.............................................................59 fr 6 x N: 2. dem P. Administrator auf dem heili= gen Felde......................................................................................9 - 50 x N: 3. dem Musikalchor bei Sct: Niklas................................................27 - --N: 4. für den Todtensarg.....................................................................30 - --N: 5. dem Herrn Pfarrer, Meßnern, und Glöcknern...................................................................................58 - 12 x N: 6. für 13. Wägen zur Leichenbegängniß........................................39 - -//N: 7. für Trauerkleider........................................................................23 - 12 x N: 8. für Wachskerzen.........................................................................21 - -//N: 9. für Partézettele...........................................................................15 - -//hierzu kommen die Krankheitskösten N: 10. dem Wundarzt Jänel..................................................................9 fr N: 11. dem MuDr. Herrn von Bauer...................................................50 - N: 12. dem Apotheker Purmann.........................................................20 - 2 x fürtrag 361 fr 22 xr

Uibertrag.....361 fr 22x

§.2. Verschaft der H: Erblasser dem prager Normalschulfonde..............................................3 flr dem prager Armenhause.......................................................5 - dem Inwalidenfonde..............................................................3 - daß diese Legaten berichtigt worden sind, be= weisen die Quittungen litt: A. B. C. -------------------------------------------und hiermit stellen sich die Begräbniß= Leichunkösten, und fromme Vermächtnis= se auf eine Summe von......................................................................372 fr 22x dar.

57

§. 3. Werden die gefertigten Kinder des H Er= blassers, Vincenz, Wenzl und Barbara zu Universalerben den sämtlichen Verlas= senschaft ernennt. Hierzu haben sich die= selben sub praehl: 6. Febr: 815 N. E. 2815 erbserklärt, durch welche Erbserklä= rung auch die in diesem Absatze bei= gefügte Beschränkung auf die freye dispositzion mit dem blossen Pflicht= theil so lange die Mutter lebt, somit der lebenslömgliche mütterliche Ge= nuß des den Pflichttheil überschreiten= den Vermögens kraft der Mitfertigung der Mutter und ihrer Verzichtleistung behoben wurde. §.4. Wird verordnet, daß im Nothfalle der Mutter das Recht vorbehalten bleibe, zu ihem bessere Subsidtenz [Erb]en Theil des Verlassenschafts stammvermögens anzu= greifen, und aufzukündigen. Auch diese Be= schränkung der berüfenen Universalerber ist durch den mütterlichen Beitritt in der Erbs erklärung als aufgehoben erklärt wor= den so das §. 5. dem Herrn Anton Ramisch verschafte Le= gat ist nach Ausweis der Beil: litt: D. ausgefolgt, und dessen Rechnungen dem erb= lasserischen Willen gemäß finalisirt worden Da man endlich dem Herrn An= ton Ramisch des §. 6. ihm auferlegten lästigen Amtes eines Testa= mentsexekutors wegen seinen anerkommt weitläufigen Beschäftigungen, wovon man sich bei der Rechnungs legung und Män= gelbeantwortung überzeugte, frey wil= lig enthoben, und dessen Pflicht über sich genommen hat; so wird dieser dem Herrn Anton Ramisch nur zur Lastgehende Testa= mentsabsatz als befolgt angesehen. – Hieraus ist nun ersichtlich, daß die gefertigten Uni= versalerben der letzten Anordnung des väterlichen Herrn Erblassers in allen Punkten nachgekommen sind. Prag am 23tn Aug 816. Vincent Eman Koželuch pens. Lieut: Babet Koželuch. Wenzel Koželuch beraun. Kreisamtskzlst. 58

Dieser richtig befindene Testaments Ausweis wird gerichtlich bestättiget. Vom Magistrate der k. k. Hauptstadt Prag den Septemb 816.

Decret An die Joh: Anton Kože= luchische Erben Da sich de Joh: Anton Kože= luchische Erben zu dieser Ver= lassenschaft erbserklärt, das Testament in Vollzug gesetzs und den final=Ausweiß ein gebracht überhaupt diese Ver= lassenschaft ordnungsmäßig abgehandels die Taxen und andere Giebigkeiten berichti= get worden kem Erbsteuer fall vorhanden fi ist: da die Wittwe ihren Antheil zum besten der Kinder repa= dirt hat; so wird denen Erben He: Vinzenz Koželuch k: k: Lie= utenant Jungfer Barbara Koželuch und Wenzl Kože= luch k: k: Berauner Kreis= Kanzellisten gemäß ihre ei= genen Einstersteindnißes die Joh: Anton Koželuchische Ver= lassenschaft nachstehend aus= gewiesen um gerichtlich ein= geantwort. I dem H: Vinzenz Koželuch k: k: Lieutenant. a) von den laut k: Landtäf Instr: Buch Sb 959 Lit: E 8. und Haupt buch G Com VII fol 82. auf der Hschfft Großrohosetz und Morgen stern versicherten 3000 fr einen Betrag pr........................................1000 fr b) von jenen auf der Herrschaft Teinitzel laut Inß buch N 841 Lit: R 15 zichergeßellten 840 fr 20 xr einen Betrag pr.....................340 fr 20 x c) von dem auf dem im III pra= ger H: K: sub N: Con: 196. ein= genden Hause haftenden Ka= 59

pital pr 109 f 43 x eine Sume...........35 f – d) bey dem H: Wenzl Ferdinand Zimmer Welwarer Ma[gistr]atRath 371f 10 x e) sub Hypotheca des Johann Ekerlischen kleingrileger Steinkohlen Bergwerkes...................900 fr f) Bey dem Justiziär H: Wen= zl Gedlicžka..............................227 f 29 3/4 x II der Barbara Koželuch: a) Von dem sub Hypotheca der Herrschaft Großhorosetz und Morgenstern versichen= ten Kapital pr 3000 fr einen Betrag pr.........................................1000 fr b) Von jenem auf dem Hrft Teinitzl anliegenden 843 fr 20 xr eine Sume pr............................250 f c) Auf dem in III h: k: No Con: 196. liegenden hause von den daselbst haftenden 109 f 43 x einen Antheil pr..........37 f 27 ½ x d) bey dem H: Wenzl Ferdi= nand Zimmer................................356 f – e) Auf dem kleinprileger Joh: Ekertischen Steinkohlen= bergwerke................................800 f – f) bey dem H. Justiziär Wenzl Jedlicžka.......................213 f 20 ½ x III dem Wenzl Koželuch k: k: Berauner Kreiskan zellisten eben diese der barbara Koželuch zugewie= Beträge. Endlich den sämentlichen Erben Winzenz Barbara und Wenzl Koželuch die aus 3 Theilen bestehende mit der Bleistädter k: Bergge= richte Substituzion sich reguli rende auf Schoßenwelther und Rttengrüner Grunden liegen= de St Apolinari Steinkohlen Zechen zum Condominio in einem Werthe pr 1200 fr jedem da= her mit 400 fr. Da nun aufdiese Art die ganze Verlassenschaft denen obbenomten Erben gehörig ausgewiesen und eingeantwortet worden so wird 60

diese Verlassenschaft hiemit un= ter Einemals beendigt erklärt. Vor Magte C: 20tn 9ober 816. C. Secretatio des Verlassenschafts und Final Ausweises dieser Verlassenschafts und Final= ausweiß wird hiemitgerichtlich bestättiget. Vom Nahted: 20tn 9obr 1816. Joseph Nowak

Finanční situace Johanna Antona Koželucha skutečně nebyla špatná. Podle záznamů v Zemských deskách vyplývá, že kapitál v panství Hrubý Rohozec & Smržovka koupil již 28. prosince 1803 od Karla Eichbergera a jeho ženy Anny, rozené Swobodové. Jednalo se o dva podíly v hodnotě 1000 zl. a 651 zl. 13 kr.203 Oba podíly však 12. října 1805 prodal Ignatzi von Helly.204 Nový kapitál vložil do tohoto panství 22. února 1810, kdy koupil podíl v hodnotě 3000 zl. od Josepha Fischera, který jej obdržel jako dědictví po své manželce Veronice Fischerové.205 Tento kapitál je právě předmětem Koželuchova pozůstalostního spisu a byl v dědictví rozdělen na tři rovnocenné díly po 1000 zl. mezi Koželuchovy děti. To bylo v Zemských deskách zaevidováno 7. ledna 1817.206 Wenzel Koželuch prodal svůj podíl 22. srpna 1822 Josephu Kerovi,207 krátce nato, 25. října 1822, prodal Vinzenz Emanuel Koželuch svůj podíl Anně Pakeny, Aloysii Amerlingové a Josephě Kollerové.208 Dne 22. dubna 1823

203

NA, fond: Desky zemské, hlavní knihy, inv. č. 61, sign. G VII – „Groβ= Rohosetz und Morgenstern Herrschaft im Bunzlauer Kreise“. Dále NA, fond: Desky zemské, desky zemské větší, sign. 848, lit. Nr. 19. 204 NA, fond: Desky zemské, hlavní knihy, inv. č. 61, sign. G VII – „Groβ= Rohosetz und Morgenstern Herrschaft im Bunzlauer Kreise“. Dále NA, fond: Desky zemské, desky zemské větší, sign. 877, lit. L 9. 205 NA, fond: Desky zemské, hlavní knihy, inv. č. 61, sign. G VII – „Groβ= Rohosetz und Morgenstern Herrschaft im Bunzlauer Kreise“. Dále NA, fond: Desky zemské, desky zemské větší, sign. 959, lit. E 8. 206 NA, fond: Desky zemské, hlavní knihy, inv. č. 61, sign. G VII – „Groβ= Rohosetz und Morgenstern Herrschaft im Bunzlauer Kreise“. Dále NA, fond: Desky zemské, desky zemské větší, sign. 1016, lit. K 10. 207 NA, fond: Desky zemské, hlavní knihy, inv. č. 61, sign. G VII – „Groβ= Rohosetz und Morgenstern Herrschaft im Bunzlauer Kreise“. Dále NA, fond: Desky zemské, desky zemské větší, sign. 1090, lit. C 12. 208 NA, fond: Desky zemské, hlavní knihy, inv. č. 61, sign. G VII – „Groβ= Rohosetz und Morgenstern Herrschaft im Bunzlauer Kreise“. Dále NA, fond: Desky zemské, desky zemské větší, sign. 260, lit. G 28.

61

došlo k zápisu, že po zesnulé Barbaře Koželuchové přebrala její podíl matka Rosalia Koželuchová, která ho obratem prodala Wenzelu Keinerovi.209

2.10. RODINA O skladatelových předcích, rodině, ve které vyrůstal a jeho kontaktu se třemi žijícími nevlastními sestrami, jsem pojednala v kapitolách Dětství a Mládí. Johann Anton Koželuch se oženil 9. února 1774 ve velvarském kostele Sv. Kateřiny s Rosalií, rozenou Zimerovou, dcerou zesnulého velvarského senátora Ferdinanda Zimera, která bydlela v čp. 39. Jednalo se o sourozeneckou dvojsvatbu, neboť ve stejný den a ze stejného čp. 39 byla zároveň vypravena i druhá svatba, a to Wenceslava Zimera, bratra Koželuchovy nevěsty Rosalie. Zápis o svatbě je dochován v oddací matrice: „Dies 9. [In Mense Februario Anno 1774] // Copul: Idem [Reverendissimus D. Wencesl. Wrana Con Livi Mensis et Decanus loci] // Sponsi Honestus Adolescens Sponsus D: Joannes Kozeluch Civis Welvariensis et Regens Chori Prage apud V: D: Crucieros ad pedem pontis cum Sua Honesta Virgin: Rosalia filia defu[n]c[ti] Ferdinan[di] Zimer Senatoris Welvario ambo Liberi Pron[untiationes] D[ominica]: 3tia post Epip[hanea]: D[ominica]: Septu[agessima]: et in festo Purif[ication]: B V: M: // Testes Factor D: Leopoldus Schikl Civis et Servus Curiae Welvario, D: D: Carolus filius D: Wencesl Hoita Sutoris ex gido Hoschka Par Virgo Theresia filia def: De Francisci Komarek Senatoris Welvario // Religio Cath. // Locus Ex Regia Civitato Welvario // Numerus 39.“210 Existoval ještě zápis z téhož dne v knize snoubenců (Examina sponsorum ab anno Chr. 1757 – 1833), při kterém byl za svědka primátor Velvar Florián Mikulovský a bývalý velvarský kantor Antonín Kubík, kterého Koželuch v roce 1761 pro jeho nemoc vystřídal ve funkci. Kniha je však nezvěstná, není uvedena již ani v evidenčních pomůckách – Lokačním soupisu fondu archivu města Velvar, který byl v padesátých letech 20. století sestaven Otokarem Havlínem a Boženou Gollovou.211 Jeho přepis však uvádí Rudolf Fikrle: „Anno 1774 die nov. Februarii conformiter et juxta questiones in initio libri positas examinatus est honestus sponsus D. Joannes Koželuh civis velvariensis et Prage apud V. V. DD Crucieros ad pedem pontis capellae Magister, cum sua pariter honesta sponsa Virgine Rosalia filia defuncti D. Ferdinandi Zymer, senatoris velvario Testes praenob. D. Florianus Mikulovský, Primat. et

209

NA, fond: Desky zemské, hlavní knihy, inv. č. 61, sign. G VII – „Groβ= Rohosetz und Morgenstern Herrschaft im Bunzlauer Kreise“. Dále NA, fond: Desky zemské, desky zemské větší, sign. 1099, lit. B 8; sign. 1081, lit. L 21. 210 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 21, p. 84. 211 HAVLÍN, Otokar, GOLLOVÁ, Božena. Okresní archiv v Kralupech n Vlt. pobočka ve Velvarech : Archiv : Lokační soupis : Fondy M Archiv král. města Velvar. [s.l., s. a.]. Rukopis uložen v SOA Praha – SOkA Kladno.

62

arendator et D. Antonius Kubik vir consularis Velvario, Impendimentum nullum detectum est. Wencesl. Wrana, Decanus in fidem.“212 Koželuchova manželka Rosalie pocházela z elitní velvarské rodiny Zimerů. Byla dcerou velvarského senátora Ferdinanda Zimera (2. června 1719 – 11. května 1753) a jeho ženy Anny, rozené Třískové. Rosaliin dědeček Jiří Zimer byl ve Velvarech hejtmanem, roku 1719 je o něm v tereziánském katastru poznámka, že z třech malých domů učinil jeden, na Slánském předměstí měl chalupu s nádeníky.213 Jeho bratr František Zimer (kol. 1700 – 4. května 1744) musel být vzdělán, neboť ve třicátých letech 18. století je v matrice označován jako kantor (1733) a senátor Velvar (1730, 1735 a 1736).214 Rosaliin dědeček Jiří Zimer poslal ve třicátých letech 18. století své dva syny Kajetána (nar. kolem r. 1718) a Ferdinanda studovat do piaristického gymnázia ve Slaném. Kajetán studoval prokazatelně jako dvanáctiletý v roce 1730 principii; Ferdinand navštěvoval v letech 1730 – 1735 principii až nejvyšší třídu rétoriku.215 Po studiích na slánském gymnáziu pokračoval Rosaliin otec Ferdinand Zimer ve studiu filozofie (pravděpodobně v Praze), neboť 30. září 1737 byl ve Velvarech svědkem při křtu Elisabethy Kathariny Theresie Horakové, a je v matrice označen jako „filisofia auditor“.216 Ferdinand Zimer se s Annou Třískovou oženil ve Velvarech 25. května 1746,217 a z jejich manželství vzešly čtyři děti: Wenceslaw Georgius (nar. 3. března 1747),218 Anna Ursula Barbara (21. října 1748 – 7. září 1749),219 Josephus Franciscus (nar. 2. října 1750)220 a Rosalia Apolena (nar. 1. srpna 1752).221 Koželuchova manželka Rosalie tedy byla nejmladším dítětem Ferdinanda Zimera, otce ztratila ještě před svými prvními narozeninami. Svatbu měla, jak už bylo výše uvedeno, ve stejný den se svým nejstarším bratrem Wenceslawem. Ten se oženil s Barbarou Simeonovou.222 Rosaliin bratr Wenceslaw Zimer studoval v letech 1760 – 1765 gymnázium ve Slaném, které absolvoval jako student nejvyšší třídy rétoriky. Ve školní matrice je u něho zaznamenáno, že se poté uplatnil jako

212

FIKRLE, Rudolf, Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka, s. 31. KADLEC, Matěj. Studenti a žáci piaristických škol ve Slaném 1667 – 1777 : Jejich počet, věk, lokální a sociální původ, s. 105; tabulka 34: Sociální původ studentů a žáků – Velvary. 214 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 3. 215 KADLEC, Matěj. Studenti a žáci piaristických škol ve Slaném 1667 – 1777 : Jejich počet, věk, lokální a sociální původ, s. 105 - 106; tabulka 34: Sociální původ studentů a žáků – Velvary. 216 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 3. 217 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 20, p. 149. 218 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 3. 219 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 3 a sign. Velvary 26. 220 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 4. 221 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 4, p. 50. 222 SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 21, p. 84. 213

63

právník pražský.223 V roce 1776 se stal po Florianu Mikulovském primátorem Velvar. Když byla tato hodnost v roce 1784 zrušena, působil poté od roku 1790 jako první radní Velvar, v roce 1807 se stal purkmistrem Velvar.224 Jak je patrno, Koželuch získal manželku z významného a vzdělaného velvarského rodu, jeho švagr byl nejvýše postavenou osobou města. Rosalie Koželuchová svého manžela přežila – zemřela 24. dubna 1827 na plicní vodnatelnost (Brustwassersucht) v čp. 196/III. na Malé Straně, v úmrtní matrice je uvedena jako „Musiker Wittwe“, stáří 75 let.225 Skladatel Johann Anton Koželuch po svatbě bydlel poblíž křížovnického kostela, nejprve v dnešní Karlově ulici, v čp. 492 (dnes čp. 184). Již 7. dubna 1774 zaznamenává matrika narozených u Sv. Jiljí Koželuchovu manželku Rosalii kmotrou synovi Caspara Dworžáka z tohoto domu.226 Za dalších 10 měsíců, tedy 9. února 1775, se na tomtéž čp. narodilo skladatelovi první dítě, syn Franciscus Eustachius Vincentius. Skladatel Koželuch je v matrice uveden jako „Joannes Koželuch C. Welvariensis, liber“. Mezi kmotry byl Franz Duschek.227 Tento syn zemřel tříletý 5. prosince 1778 v čp. 537.228 Další dítě přišlo na svět 29. března 1779, tentokrát v čp. 376 (dnešní čp. 230). Jedná se o Vinzenze Emanuela (v matrice uveden jako Vincentius Emmanuel), hudebního skladatele a klavíristu. Rodiče jsou v matrice uvedeni takto: „Pat[er]. D: Joannes Koželuch Civ. Welvariensis Mat[er]. Rosalia nata Zimmerin liber“. Kmotrem byl Emmanuel Ledvinka „nobilis de Adlersfeld Secretarius Guberniu:“, svědkové Franciscus Stingl a pěvkyně Josepha Duschková. Vinzenz Emanuel Koželuch studoval v letech 1793 – 1796 Malostranské gymnázium, k tomu prokazatelně v letech 1795 – 1796 pobíral Střebského studijní nadaci.229 V letech 1797 – 1800 studoval filozofii na pražské univerzitě.230 Věnoval se také komponování. Dlabacž o něm píše v rukopisné verzi svého slovníku: „Koželuch Vincenz Sohn des Hrn. Metropolitankapellmeisters in Prag, spielte das fortepiano 1796 treflich. Im Jahre 1797 schrieb er Menuetten für dem von Bredtfeldischen Ball, die mit viellem Beifalle viel aufgenommen worden. 1803 schrieb er die Teutschen Tänze, die eben mit vielem Beifalle

223

KADLEC, Matěj. Studenti a žáci piaristických škol ve Slaném 1667 – 1777 : Jejich počet, věk, lokální a sociální původ, s. 105 - 106; tabulka 34: Sociální původ studentů a žáků – Velvary. 224 VACEK, František. Paměti královského města Velvar, s. 238, 277, 278, 297. 225 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK Z 9. 226 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. JIL N 4. 227 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. JIL N 4. 228 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. JIL Z 4. V zápise uvedeno chybné křestní jméno otce: „Franciscus fil. legit. D. Francisci [sic!] Koželuch Musici.“ 229 Výkazy o prospěchu 1777 – 1848 viz AHMP, fond: C. k. Malostranské německé státní gymnázium v Praze, Karmelitská 5, Praha III, č. NAD 1063. 230 Dochovala se vysvědčení z let 1797 – 1800, in: SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Kožleuha, sine sign.

64

aufgenommen wurden. 12 davon wurden in dem Juristen – 13 andere in dem Mediziner Bällen aufgeführt, Beyde gab von hernach für das Pianoforte sammt den Coden im Stiche heraus, und wurden 2 f 12 x in der Jos. Poltischen Buchhandlung verkauft.“231 V tištěné verzi je heslo o něco stručnější: „Koželuch, Vincenz, Sohn des Hrn. Kapellmeisters an der Metropolitankirche zu Prag, ein sehr geschickter Fortepianospieler und Sänger. Er schrieb folgende musikalische Stücke: 1) Menuetten für den von Bretfeldischen Ball 1797. 2) Deutsche Tänze für den Juristischen Ball, so wie auch für jenen der Mediker in Prag. Beide wurden hernach für das Piano Forte, sammt den Coden in Kupfer gestochen, und 1803 in der Politischen Musikalischen – Handlung in Prag verlegt.“232 Z Dlabacže čerpají pozdější slovníková hesla – Pazdírkův hudební slovník naučný233 a Československý hudební slovník osob a institucí.234 Tiskem Vinzenzu Emanuelovi Koželuchovi vyšly skladby XII Deutsche Tänze sammt Coda für das Fortepiano (Joseph Polt, 1803), XIII Deutsche Tänze sammt Coda für das Fortepiano (Joseph Polt, 1803), VII Variation sur l´addio pour le Piano Forte (Prag, Marco Berra, s. a.). Kromě těchto skladeb jsou v Národním muzeu – Českém muzeu hudby dochovány ještě další skladby v rukopisech – Choral den 24. April 1791 : Ausarbeitung des Vincenz Koželuch 12 Jahr alt : Von Aufangsgründe der Theor. Musik v. Fr. Wilh. Marpurg, Leipzig. J. G. Im. Breitkopf 1757;235 dále Terzetto pro tři hlasy (opis z 1. pol. 19. století).236 Svědectví o něm napsal klavírní pedagog Joseph Proksch: „Am 26. d. M. [September 1838] unternahm ich einen Ausflug nach Welvarn, und dort einen Freund zu besuchen. Welvarn ist der Geburtsort der berühmten Musikerfamilie Koželuch, aus welcher sich besonders Leopold als beliebter Claviercomponist, und Johann Anton als kirchlicher Compositeur hervorthaten. – Zu nicht geringer Ueberraschung fand ich nun aber des Letzteren Sohn, Vincenz, früher in k. k. Militärdiensten und einst einer der tüchtigsten Clavierspieler Prags, im Welwarner Bürgerhospital – seinem letzten Zufluchsorte. Wir ging das Schicksal des Mannes recht nahe. War doch sein Bruder Wenzel mein stets hochgeschätzter Lehrer im Blindeninstitute. Ich erkannte es darum auch für Pflicht, hier tröstend einzugreifen, so gut ich nur vermocht.“237 Vinzenz Emanuel Koželuch zemřel ve velvarském špitále čp. 36 dne 2. prosince 1839.

231

CZ-Pst, sign. D C IV. 33–41. DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd, s. 119. 233 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Koželuh, Vincenc Emanuel. In: Pazdírkův hudební slovník naučný, s. 573. 234 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Koželuh Vincenc Emanuel. In: Československý hudební slovník osob a institucí, sv. I, s. 729. 235 CZ-Pnm/ X C 117. Rukopis Ed. Em. Homolky. 236 CZ-Pnm/ XXIII F 105. 237 PROKSCH, Joseph. Biographisches Denkmal aus dessen Nachlaβpapieren errichtet von Rudolf Müller, s. 324. 232

65

V úmrtní matrice je uveden jako „miesstan z Welwar“, příčinou úmrtí bylo „zapalenij střew“, matrika ještě uvádí místo pohřbení na hřbitově sv. Jiří ve Velvarech.238 Pozůstalost Vinzenze Emanuela Koželucha tvoří samostatný fond v SOA Praha – SOkA Kladno, její podstatnou součástí je rodinná korespondence. Barbara Koželuchová přišla na svět jako třetí z šesti dětí manželů Johanna Antona a Rosalie Koželuchových.239 Narodila se 23. října 1781 na Starém Městě Pražském v čísle popisném 376. Týž den byla pokřtěná v kostele sv. Jiljí jako Barbara Josepha. Její kmotrou při křtu byla významná pražská pěvkyně Josepha Duschková (1754–1824), svědky při křtu byli Barbara Stinglová, dále Joannes Carl Hraba, který např. vydal tiskem Koželuchovo libreto k oratoriu Gioas re di Giuda, a Josepha Wlachová, měšťanka z Velvar. Rodiče jsou označeni jako „D. Joannes Koželuch, Civis Welvari[ensis] D: Rosalia nata Zimmerin libera“.240 Další informace o Barbaře máme až z roku 1796. V publikaci Jahrbuch der Tonkunst se o ní dočteme jako o zpěvačce a hráčce na fortepiano, její uváděný věk 12 let je však nepřesný, neboť jí bylo v tomto roce 15 let. Možná šlo o záměr, ubrat věk nadaného dítěte, nebo je možné, že data pro publikaci byla sbírána s časovým předstihem: „Koželuch, Demoiselle, Tochter des Metropolitankapellmeisters, ein Mädchen von 12 Jahren, übertrift in ihrer bereits gefaβten Singkunst alle Erwartung, an ihr erwarten die Kenner eine groβe Meisterinn in der Singkunst, auch spielt sie das Fortepiano mit vieler Fertigkeit.“241 Díky pražskému periodickému tisku máme první zprávu o jejím veřejném vystoupení v Nostitzově divadle koncem roku 1796: 30. listopadu došlo k repríze kantáty Vinzenze Maschka (1755–1831) Böhmens Dankgefül, oslavující arcivévodu Karla (Mik VM XXVII:2).242 Při této příležitosti přednesla Barbara Koželuchová, společně se slečnou Cannabichovou, Maschkovu Partii pro dva klavíry (Partie auf 2 Pianoforti). Mohlo jít pravděpodobně o Partii pro dva klavíry s doprovodem dechové harmonie (Mik. VM III:5), kterou Vinzenz Maschek později přepracoval a nazval Concertino (Mik. VM III:6). Partnerkou Barbary Koželuchové při interpretaci Maschkova díla byla o mnoho let starší zpěvačka a klavíristka Rosina Theresia Petronella Cannabichová (*1764; později provdaná Dewechy [Dewecchy]), mezi lety 1794–1796 členka italské operní společnosti v Praze, dcera 238

SOA Praha, fond: Matriky, sign. Velvary 31, p. 193. Pojednání o Barbaře Koželuchové vychází z mého příspěvku, proneseného 20. dubna 2013 v Praze na konferenci 230 let Stavovského divadla v Praze : Tvůrčí potenciál scény v evropském kontextu. Viz též MIKULÁŠOVÁ, Ludmila. Divadlo jako koncertní sál pro pražskou umělkyni : Vystoupení Barbary Koželuchové ve Stavovském divadle. Hudební věda, v tisku. 240 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. JIL N 4. 241 SCHÖNFELD, Johann Ferdinand von. Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag: Faksimile – Nachdruck der Ausgabe Wien 1796, s. 122. 242 MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek (1755–1831) – Život a dílo, II. díl. 239

66

trumpetisty, houslisty a později koncertního mistra u kurfiřta Carla Theodora v Mannheimu, Christiana Cannabicha (1731–1798).243 Wolfgang Amadeus Mozart napsal v době svého pobytu v Mannheimu pro Rosinu Cannabichovou Klavírní sonátu C-dur KV 309.244 O společném vystoupení Barbary Koželuchové a Rosiny Cannabichové podávají svědectví zprávy otištěné v novinách. Jako první informuje 2. prosince pražské čtenáře periodikum Prager Neue Zeitung: „Mademois. Kannabich, und Mademois. Koželuch gaben in einer von Hrn Maschek verfassten Parthie auf 2 Pianoforti wiederholte Beweise von ihren rühmlich bekannten Talenten.“245 O něco později přinášejí zprávu o této události noviny K. k. Prager Oberpostamtszeitung: „Um für die gute Sache mitzuwirken, liessen sich Mademoiselle Kanabich u. Mademoiselle Kozeluch in einer von Herrn Maschek verfassten Parthie auf zwei Pianoforti hören, und erndteten den abgetheilten Beifall ein.“246 Ani v jednom případě nejsou v těchto zprávách uvedena křestní jména klavíristek. Jiří Berkovec ve své publikaci Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století mylně usuzuje, že na výše uvedené akademii hrála spolu se slečnou Cannabichovou „Kateřina Koželuhová“ (1785–1858), dcera ve Vídni působícího skladatele Leopolda Koželucha.247 Toto Berkovcovo tvrzení zpochybnil již v roce 1995 Jiří Mikuláš ve své publikaci k výstavě Národního muzea o Vinzenzu Maschkovi.248 Mikuláš svoji hypotézu, že jde o Barbaru Koželuchovou, opíral o údaj z Dlabacžova Lexikonu, kde je v hesle „Koželuch Barbara“ uvedeno: „…eine sehr gute Sängerin und Fortepianospielerin... Seit mehrern Jahren aber trat sie schon wirklich in manchen grossen Akademien, die auf dem prager Nazionaltheater gegeben wurden, als Meisterin in beiden Fächern auf“.249 Domníval se, že Dlacacž měl na mysli i onu akademii z 30. listopadu 1796 a navíc upozornil, že o Barbaře Koželuchové se zmiňuje již v roce 1796 publikace Jahrbuch der Tonkunst, zatímco tehdy jedenáctiletá Kateřina Koželuhová zde ještě uvedena není. Že jde opravdu o Barbaru Koželuchovou, jsem zjistila díky studiu rukopisné verze

Dlabacžova

slovníku.

Zde

v rámci

hesla

„Kozeluch

/:

:/

Tochter

des

Metropolitankapellmeisters in Prag,“ Dlabacž uvádí následující svědectví, které není

243

DLABACŽ, Gottfried Johann. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. 1. Bd., s. 264; GERBER, Ernst Ludwig. Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler, Erster Theil, 1812, s. 879. 244 Srov. HÖRNER, Stephan. Cannabich, familie. In: MGG, Personenteil 4, Bärenreiter, Kassel etc. 2000, sl. 87– 88. 245 Prager Neue Zeitung (2. 12. 1796), č. 97, s. 1157. 246 K. k. Prager Oberpostamtszeitung (6. 12. 1796), č. 98. 247 BERKOVEC, Jiří. Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století. 248 MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek (1755–1831): Výstava k 240. výročí narození významného pražského hudebníka, s. 14. 249 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd., s. 113.

67

uvedeno v definitivní tištěné verzi: „Sie hat sich in der zur Ehre des Erzherzogs Karl, zu Prag 1796. zweyten gegebenen Kantate mit der Demoiselle Kanabich hervor.“250 Je pravděpodobné, že Maschek nesvěřil jeden z klavírních partů své skladby, provedené při tak prestižní akademii, Barbaře Koželuchové náhodou. Maschek patrně Barbaru Koželuchovou osobně znal a byl též dobře obeznámen s jejím interpretačním mistrovstvím. Jiří Mikuláš ve své disertační práci o Vinzenzu Maschkovi upozorňuje na základě dochovaných pramenů na úzké vazby mezi Vinzenzem Maschkem a Johannem Antonem Koželuchem. Koželuch byl kmotrem třech dětí manželů Maschkových. O tom, že navštěvoval Maschkovu domácnost, svědčí Koželuchův zápis v památníčku nejstarší Maschkovy dcery Vincenzie. O vztahu obou kapelníků vypovídá skutečnost, že se Maschek při sporu ohledně svatomikulášských varhan odvolává na Koželuchovo vyjádření. O přátelském vztahu obou skladatelů svědčí i to, že Koželuch byl jedním ze svědků podepsaných na pozůstalostním spisu zesnulé Maschkovy manželky Johanny.251 Koncert, na němž zazněla Maschkova kantáta a skladba pro dva klavíry, nepředstavoval ojedinělý kontakt tohoto významného hudebníka s Nostitzovým divadlem. Vinzenz Maschek měl na toto divadlo četné vazby, což vyplývá z publikací Jiřího Mikuláše.252 V tomto divadle měly premiéru Maschkovy balety, singspiely a další jeho skladby. Manželé Maschkovi zde v roce 1791 uskutečnili svoji hudební akademii. Účast vynikajících interpretek Koželuchové a Cannabichové na koncertu z Maschkových děl nebyla ničím mimořádným. Šlo o tehdy běžnou záležitost. Například při prvním provedení zmíněné Maschkovy kantáty v Nostitzově divadle 18. 11. 1796 vystoupil jako host hobojista Friedrich Ramm (1745–1813),253 pro něhož W. A. Mozart zkomponoval Hobojový kvartet K 370/368b a jeden ze čtyř sólových hlasů ve skladbě Sinfonia concertante KV 297b. Anh. C 14.01 a jejž Bärbel Pelker považuje za velkého hobojistu své doby.254 Ramm byl společně s komorním hudebníkem Hartmannem již hostem na akademii manželů Maschkových, konané v Konviktu 12. května 1796.255 Ze skutečnosti, že si Maschek vybíral jako hosty do svých akademií tehdy věhlasné interprety, můžeme usuzovat, jak vysoké mínění patrně měl o klavírní hře Barbary Koželuchové, že ji společně s Cannabichovou svěřil interpretaci svého díla.

250

CZ-Pst, sign. D C IV. 33–41. MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek (1755–1831) – Život a dílo, I. díl. 252 MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek. In: Česká divadelní encyklopedie: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století, s. 364–367. MIKULÁŠ, Jiří. Dožínky v Bubenči roku 1792 jako plenérová inscenace s hudbou Vinzenze Maschka, s. 49–73. 253 Prager Neue Zeitung (21. 11. 1796), č. 94, s. 1113; K. k. Prager Oberpostamtszeitung (22. 11. 1796). 254 PELKER, Bärbel. Ramm, (Johann) Friedrich, s. 1252. 255 K. k. Prager Oberpostamtszeitung (16. 5. 1796), č. 40, s. 465. 251

68

Také o druhém dosud známém veřejném vystoupení Barbary Koželuchové víme díky periodickému tisku. Krátkou informaci o tomto koncertu přináší K. k. priv. Prager Oberpostamtszeitung, delší zprávu, mající podobu poměrně rozsáhlé anonymní recenze, nalezneme v časopise Allgemeine musikalische Zeitung. Barbora Koželuchová vystoupila ve Stavovském divadle jako sólistka v rámci dobročinného koncertu pořádaného 25. prosince 1807 Společností pro podporu vdov a sirotků po zemřelých hudebnících. Na tomto koncertu zazněly dvě skladby, oratorium Per celebrare la Festività del T. S. Natale Lobkowiczkého kapelníka Antonia Casimira Cartellieriho (1772–1807) a klavírní koncert jeho vrstevníka, pražského advokáta Jana Nepomuka Kaňky (1772–1863).256 Barbora Koželuchová přednesla na tomto koncertu sólový part Kaňkova klavírního koncertu. Krátká informace v K. k. priv. Prager Oberpostamtszeitung je pro nás velmi cenná, neboť uvádí, na rozdíl od recenze v Allgemeine musikalische Zeitung, i křestní jméno sólistky: „Dann folgte ein Pianofortekonzert von der Jungfrau Barbara Kozeluch. Die Komposizion desselben war vom Herrn Doktor sämtlichen Rechten Kanka. Spiel sowohl als Tonsetzung erwarben allgemeinen Beifall bei dem gedrängtvollen Hause.“257 V Allgemeine musikalische Zeitung je pouze uvedeno: „Diesmal hörten wir ein Pianofote-konzert von Hrn. Dr. Kanka, von der Tochter unsers würdigen Kozeluch vorgetragen.“258 Rozsáhlá recenze v Allgemeine musikalische Zeitung však na rozdíl od krátké zprávy v pražských novinách přináší nejen důkladné hodnocení interpretačního umění Barbary Koželuchové, ale také zajímavý kritický pohled na Kaňkův klavírní koncert. Recenzent neuvádí tóninu koncertu. Není tedy zprvu zřejmé, o jaký Kaňkův koncert se jedná. Dnes jsou známy dva Kaňkovy koncerty, dochované prostřednictvím dobových opisů hlasů v hudebním oddělení Národní knihovny České republiky, a to Koncert D dur,259 jenž vyšel tiskem roku 1804 u Breitkopfa a Härtela v Lipsku260 (provedl jej v pražském rozhlase 7. prosince 1930 Erwin Schulhoff),261 a Koncert Es dur.262 Díky hodnocení druhé věty Andante je však možné určit, o jaký ze zmíněných dvou koncertů se jednalo. Recenzent srovnává tuto větu s Romancí z Mozartova Koncertu d-moll KV 466. Naznačuje, že se jedná částečně o plagiát, neboť 256

ČERNUŠÁK, Gracian. Kaňka Jan Nepomuk. In: Československý hudební slovník osob a institucí, sv. I., s. 639–640. 257 K. k. priv. Prager Oberpostamtszeitung (8. 1. 1807), č. 2. Tuto zprávu uvádí BERKOVEC, Jiří. Musicalia v pražském periodickém tisku 1800–1825, s. 33. 258 AMZ 9 (4. 2. 1807), č. 19, sl. 291–296. 259 CZ-Pu /59 R 925. 260 Tisk je například dochovaný v hudebním oddělení Národní knihovny ČR pod signaturami 59 A 3157, 59 A 3158, 59 A 3159. 261 ČERNUŠÁK, Gracian. Kaňka Jan Nepomuk. In: Československý hudební slovník osob a institucí, sv. I., s. 640. 262 CZ-Pu /59 R 926 a 59 R 927.

69

hlavní téma je pouhou variantou hlavního tématu z Romance: „Beym Andante diente dem Verf. die vortreffliche Romanze aus Mozarts Konzerte in D moll zum Leistern, denn selbst das Hauptthema ist gleichsam nur eine Variante von dem Hauptthema der Romanze.“ Dále upozorňuje na skutečnost, že Kaňka opsal Mozartovu myšlenku, a to notu po notě: „Noch mehr wird die ängstliche Nachbildung sichtbar, da Hr. K. sogar folgende Ideen aus jenem Konzerte entlehnte, und sie von Note zu Note sienem Andante einverleibte.“ Toto tvrzení dokládá krátkou notovou ukázkou:

Jde o takty 36–38 partu prvních houslí z Romance z Mozartova Koncertu d moll KV 466. Tomuto úseku z Mozartovy romance odpovídají takty 20–22 partu prvních houslí z druhé věty Kaňkova Koncertu Es dur:

Je tedy zřejmé, že Barbara Koželuchová hrála na zmíněném koncertu Kaňkův koncert Es dur. Recenzent po tvrdé kritice jednotlivých vět hodnotí Kaňkovu skladbu jako špatnou a pozastavuje se nad tím, že Koželuch nechal svoji dceru tento koncert vůbec hrát: „Das ganze Werk, könnte man vermuthen, sollte die kunstphilosophische Formel ausprägen das Endliche im Unendlichen – durch unendliche Länge auszusprechen. Es ist mir unbegreiflich, wie unser würdiger Veteran Kozeluch sich entschliessen konnte, seine Tochter, die mit Mozart und Beethoven vertraut ist, zu so etwas herzugeben.“ Po ostré kritice Kaňkova koncertu přináší recenzent hodnocení hry Barbary Koželuchové. Chválí její imponující zběhlost a muzikálnost: „Dem. Kozeluch spielte mit imponirender Fertigkeit, und bewies bey mehrern Stellen, dass es ihr an innigem Ausdruck, an musikalischer Seele, nicht fehle“. Vytýká jí pouze hru triolových pasáží, v nichž dává akcent na třetí notu. Přes tuto výtku je s její hrou spokojen: „Trotz dieses Versehens – dessen Unangenehmes durch den Klang eines schlechten, tonarmen Instruments unter ihren Händen noch gesteigert wurde – konnte mit ihrem Spiele jedermann, vorzüglich

70

aber der Komponist zufrieden seyn, dessen Werk nur durch ihre Kunst vor einem gänzlichen Falle bewahrt wurde.“263 O životě Barbary Koželuchové toho zatím víme jen velmi málo. Dlabacž ji uvádí jako žačku svého otce v Praze a poznamenává, že ještě v roce 1815 byla činnou virtuoskou.264 Dle hudebního pedagoga Josefa Proksche (1794–1864) studovala klavírní hru u svého příbuzného, významného klavírního virtuosa a vídeňského skladatele Leopolda Koželucha (1747–1818), a stala se velmi hledanou a delikátní učitelkou klavíru.265 Dosud známe pouze jediný nedatovaný dopis Barbary Koželuchové, dochovaný v pozůstalosti Vinzenze Emanuela Koželucha, jež je nyní uložena v Okresním archivu Kladno. Barbara Koželuchová jej napsala své tetě Barbaře Zimerové do Velvar. Vyjadřuje v něm soustrast nad úmrtím strýce a nabízí organizační pomoc při zajišťování věcí kolem pohřbu. Zároveň si stěžuje na své nedostatečné zdraví: „Hätte ich eine nur etwas bessere Gesundheit, längst wäre ich die Krankenwärterin des guten Seligen gewesen, aber so hat mir der Himmel selbst ein Kreutz auferlegt, das ich geduldig zu tragen – manchmal ich alle Mühe habe.“266 Jde o důkaz vzájemných vztahů rodiny skladatele J. A. Koželucha s příbuznými ve Velvarech. Barbara Koželuchová zemřela na souchotiny (tuberkulózu plic) dne 10. června 1821 v Praze na Malé Straně v čísle popisném 196.267 Pohřební hudbu v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně obstaral tamní ředitel kůru Vinzenz Maschek, o čemž svědčí dochovaná Maschkova kvitance z 15. června 1821 na 20 zlatých, přiložená do pozůstalostního spisu Barbary Koželuchové.268 Dne 26. června 1784 se Koželuchovi narodil další syn, pokřtěný Wenceslalus Franciscus Xaverius. V té době žili již na čp. 92 na Hradčanech (dnešní čp. 171). Kmotrem byl Wenzel Adalbert von Herites (1734 – 1822), děkan svatovítské kapituly, který byl roku 1783 povýšen Josefem II. do rytířského stavu.269 Mezi svědky při křtu byli opět Barbara Stinglová, skladatel Franz Duschek a vydavatel Johannes Carl Hraba. Rodiče jsou zapsáni 263

Citáty viz AMZ 9 (4. 2. 1807), č. 19, sl. 291–296. DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd., s. 113. 265 PROKSCH, Joseph. Biographisches Denkmal aus dessen Nachlaβpapieren errichtet von Rudolf Müller, s. 475. 266 Barbara Koželuchová: Barbara Zimerová, in: SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha, sine sign. 267 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK Z 9. 268 „Quittung Pr zwanzig Gulden Conv: Münze welche Endes gefertigten für funeral Unkosten nach der Verstorbenen Demoiselle Barbara Koželuch unter heutigen dato richtig erhalten hat. Prag den 15 te Juny Ao 821 Sage 20 f C:M: Vinzenz Maschek R. Chori ad S: Nicol:“ Pozůstalostní spis Barbara Koželuch + 10. 6. 1821, in: AHMP, fond: Okresní delegovaný soud civilní pro Malou Stranu a Hradčany (1855–1926), signatura: IV 576/1855, karton: 25, kmenový spis č. 5. Viz MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek (1755–1831) – Život a dílo, I. díl., s. 140. 269 Jeho kariéra pak ještě vzrůstala – od roku 1793 byl proboštem svatovítské kapituly, roku 1805 byl povýšen do stavu svobodných pánů – stal se baronem. Viz STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda : Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. 264

71

jako: „Vater D[omi]nus Joannes Antonius Koželuch S. M. E. Capellae Magister liber // Mutter D[omi]na Rosalia atque libera“.270 Wenzel Koželuch studoval v letech 1798 – 1802 Malostranské gymnázium.271 Byl kancelistou Berounského krajského úřadu a učitelem klavíru na hradčanském ústavu slepců, mj. učitelem Josepha Proksche: „Dem älteren [Koželuchs] Sohne Wenzel verdanke ich meinen ersten gründlichen Clavierunterricht“.272 Na Prokschově výstupním vysvědčení z ústavu slepců je uvedeno: „Jenseits genannter Jüngling, Joseph Proksch ist von uns unterzeichneten im Fortepianospielen unterrichtet worden. Wenzel Koželuch, Berauner k. Kreisamts Canzelist m. p. Wenzel Farnik, Lehrer der Clarinette am Prager Conservatorium m. p.“273 Proksch měl ke svému učiteli důvěru. Když chtěl otevřít svůj hudební ústav v Praze, neopomenul se s Wenzelem Koželuchem poradit: „Vorher noch mit seinem ehemaligem Lehrer Koželuch sich berathend, erhielt er von diesem die ermunterndste Zustimmung, freilich mit der Voraussetzung dass er Mut genug habe, sich zeitlang von den erbgesessenen Tonmeistern über die Achsel ansehen zu lassen.“274 V roce 1834 je Wenzel Koželuch ve Schematismu uveden jako druhý krajský kancelista Kouřimského krajského úřadu (K. k. Kauržimer Kreisamt), který sídlil na Staroměstském náměstí čp. 936. U Koželuchova jména je zároveň uvedeno jeho pražské bydliště na čp. 196/III., tedy na stejné adrese, na které zemřel jeho otec, skladatel Johann Anton Koželuch: „Kreiskanzellisten ... 2ter: Wenzel Kozeluch, Kleins. 196.“275 Ze soukromého života Wenzela Koželucha se dochovala rodinná korespondence příbuzným do Velvar, včetně třech dopisů, které psal svému bratru Vinzenzi Emanuelovi Koželuchovi.276 Wenzel Koželuch se oženil 25. listopadu 1817 s Henriettou Rihmovou, dcerou Heinricha Rihma, který sloužil u hraběte Černína, a Cecílie, rozené Gallinové.277 Mylná je informace v rodokmenu rodu Koželuchů, který sestavila Božena Gollová, že manželkou Wenzela Koželucha byla Alžběta, která zemřela 15. ledna 1821 v Praze.278 Po smrti Rosalie Koželuchové, matky Wenzela Koželucha, byla 10. listopadu 1827 sepsána 270

AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. VÍT N 8. Výkazy o prospěchu 1777 – 1848 viz AHMP, fond: C. k. Malostranské německé státní gymnázium v Praze, Karmelitská 5, Praha III, č. NAD 1063. 272 PROKSCH, Joseph. Biographisches Denkmal aus dessen Nachlaβpapieren errichtet von Rudolf Müller, s. 475. 273 tamtéž, s. 6 – 7. 274 tamtéž, s. 21. 275 Schematismus für das Königreich Böhmen auf das Jahr 1834, s. 42. 276 SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha, sine sign. 277 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK O 9. 278 Rodokmen, sestavený Boženou Gollovou, je otištěn in: POŠTOLKA, Milan. Leopold Koželuh : Život a dílo, s. 376 – 377. Zmiňovaná Alžběta Koželuchová zemřela 15. ledna 1821 v čp. 181 na Malé Straně ve věku 60 let jako vdova po výběrčím daní („Steuereinnehmers Witwe, Pensionistin“), je to však pouze jmenovkyně, s rodinou skladatele Koželucha není nijak spřízněna. Viz AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK Z 9. 271

72

listina o společném manželském vzdání majetku Wenzela Koželucha a jeho manželky Henrietty, rozené Rihmové.279 Oba manžele, Wenzela i Henriettu Koželuchovi, zachycuje také policejní konskripce – pobytová přihláška pražského policejního ředitelství z 19. století.280 Wenzel Koželuch zemřel 13. března 1835 na zápal plic (Lungenbrand) v čp. 196/III. na Malé Straně, titulován je jako „k: k: Guberniallkanzellist“.281 Jeho manželka Henriette ho přežila o 19 let – zemřela 24. dubna 1854 na tomtéž čp. 196/III. Matriční záznam uvádí: „Koželuch Henriette, Witwe nach + Wenzel Koželuch k. k. Gubernial- Kanzelisten, geborene Rim aus Prag.“282 Dne 21. března 1787 zaznamenává matrika narození dalšího skladatelova syna, pokřtěného Franciscus Xaverius Joannes Nepomucenus, rovněž z čp. 92. Kmotrem byl opět Wenzel Adalbert von Herites (1734 – 1822), děkan svatovítské kapituly. Svědky při křtu byli pěvkyně Josepha Duschková a vydavatel Johann Carl Hraba. Rodiče jsou v matrice uvedeni jako „Vater Praenobilis D. Joannes Antonius Kozeluch S. M. E: Capelle Magister. // Mutter Praenobilis D. Rosalia“.283 Tento syn však zemřel po dvou letech 7. dubna 1789 v čp. 100 na Malé Straně: „Namen des Gestorbenen. Frantz Sohn des H: Johann Kozeluch. ... Lebensjahre 2 Jahr 19 Tage // Krankheit und Todesart. Am St[a]rk Kathar.“284 Šestým a posledním dítětem skladatele Johanna Antona Koželucha byl nejmenovaný syn, který zemřel 24. května 1789 ihned po porodu v čp. 100 na Malé Straně a byl pokřtěn v nouzi: „des Johann Kozeluch Sohn nach der Noth Tauf gestorben.“285 Je důležité upozornit na rodinné kontakty Johanna Antona Koželucha s jeho bratrancem, ve Vídni působícím skladatelem Leopoldem Koželuchem (1747-1818). Podle Dlabacže byl Johann Anton Leopoldovým učitelem.286 V době, než Leopold odešel do Vídně, zachycuje jej matrika 8. února 1777 jako svědka při křtu Wenceslawa Leopolda, syna Francouze Ludovica Rogera: „Testes: D: Leopoldus Koželuch.“287 Vzhledem k francouzské národnosti, mohl být otcem dítěte člen baletní skupiny, což koresponduje se skutečností, že Leopold Koželuch se v této době intenzivně zabýval baletními kompozicemi pro Divadlo v Kotcích.288 Podstatný je však údaj v této matrice, že Ludovic Roger bydlel v čp. 492 na 279

AHMP, fond: Sbírka papírových listin – IV. oddělení, sign. PPL IV – 12394. NA, fond: Policejní ředitelství Praha, spisy všeobecné registratury – konskripce. 281 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK Z 9. 282 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK Z 10. 283 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. VÍT N 8. 284 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK Z 7. 285 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. MIK Z 7. 286 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd., s. 115. 287 AHMP, fond: Sbírka matrik, sign. JIL N 4. 288 POŠTOLKA, Milan. Leopold Koželuh : Život a dílo, s. 15 – 16. 280

73

Starém Městě, tedy ve stejném domě, jako toho času Johann Anton Koželuch. Dá se předpokládat, že během oslavy křtin Leopold Koželuch svého bratrance navštívil. Rovněž se zdá pravděpodobné, že k setkání obou bratranců došlo během korunovačních slavností v roce 1791, kdy Leopold Koželuch přijel do Prahy kvůli provedení své korunovační kantáty.289 Máme však i přímé důkazy o přátelském vztahu obou osobností. Podle Proksche se Barbara Koželuchová, dcera Johanna Antona Koželucha, učila klavírní hře u Leopolda Koželucha ve Vídni.290 Další důkazy pak zachycuje rodinná korespondence Vinzenze Emanuela Koželucha, syna Johanna Antona Koželucha. Leopold Koželuch pověřil Vinzenze Emanuela záležitostmi, týkajícími se dědictví po Leopoldových rodičích. Franzi Zimmermannovi o tom Vinzenz Emanuel Koželuch 23. srpna 1801 píše: „Nun zur Sache: mein Oncle Leopold Koželuch aus Wien ersuchte mir schon des zweytemal ihm den eigentlichen Betrag dem koželuchischen Erbtheile zu melden, das ist: was netto auf einen jeden nach Abschlag aller Unkösten, Taxen u. d. g. kömmt; er will seinen Antheil unter seine Geschwister theilen, und nach gemachter disposition mir die Vollmacht zur Erhebung des Geldes überschiken. Ich hoffe, daβ Sie mir auch diese Gefälligkeit erweisen werden, da Sie mir einst schon einige andere auch nicht geringe erwiesen haben: könnten Sie mir nicht eine Copia aller im Kožaluchischen Prozeβ bis auf die itzige Zeit gethanen Ausgaben verschaffen? – falls Sie dieses thun könnten, würden Sie mich sehr verbinden; falls aber nicht, so haben Sie die Güte mir den summarischen Betrag aller Unkösten stükweise zu melden. Ich will sodann meinem Oncle nach Wien schreiben, daβ er demnach seine weitere Vertheilung unter die Geschwister treffen, und allen weiteren Unbequemlichkeiten eines sich weitdehnenden Briefwechsels überhoben seye könnte. Auch der Joseph Kozeluch aus Slapp hat mich ersuchet, ob ich nicht das Geld statt ihm heben wollte, da ihn Geschäfte hindern könnten nach Welwarn zu reisen.“291 Leopold Koželuch pak 7. září 1801 vyhotovil darovací listinu, v níž rozděluje dědictví po rodičích. Tato listina (Schenkungsurkunde), do které se Leopold Koželuch podepsal jako „Leopold Koželuch K: K: Kapellmeister“ a otiskl své pečetidlo do vosku, je rovněž dochována v pozůstalosti Vinzenze Emanuela Koželucha.292 Další vazby mezi Vinzenzem Emanuelem Koželuchem a Leopoldem Koželuchem, totiž že Vinzenz Emanuel posílal Leopoldovi do Vídně své skladby ke shlédnutí, vyplývá z téhož dopisu 289

BERÁNEK, Jiří. K otázce hudební složky českých korunovačních slavností v roce 1791 : Na okraj jednoho problému Mozartovské historiografie. 290 PROKSCH, Joseph. Biographisches Denkmal aus dessen Nachlaβpapieren errichtet von Rudolf Müller, s. 475. 291 Vinzenz Emanuel Koželuch : Franz Zimmermann, in: SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha, sine sign. 292 SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha, sine sign.

74

Vinzenze Emanuela Koželucha Franzi Zimmermannovi z 23. srpna 1801: „Nun aber habe ich noch eine Bitte an Sie, mir durch den nächsten Bothen meine beiderley deutschen, das ist, die partitur von den vorjährigen, so ich einst auf Ihr Ansuchen dem H. Burggrafen Horalek lieh, dem die heurigen, so ich Ihnen durch den Bothen übersandte, zu schiken. Auch dem H. Heihal lieβ ich um meine Menuets durch den H. Wischin anersuchen. Ich muβ selbe musicalien sauber abschreiben, und nach Wien schiken, mein Oncle verlangt alles, was ich je in was neuer für Fache geschrieben habe. Tänze, Lieder, Sonaten & C, zu sehen.“293 Zatím blíže neurčeným členem rodiny je Wenzel Aloys Koželuch. V Národním muzeu – Českém muzeu hudby jsou od Wenzela Aloyse Koželucha dochovány v autografech dva kvintety pro shodné obsazení: flétna, housle, viola, violoncello a kytara, oba datované 1838.294 Jedním z nich se zabýval ve své diplomové práci Ivan Rösch.295 Ani on však nemohl blíže určit příbuzenský vztah se skladatelskou rodinou Koželuchů: „Protože jsem v dostupných publikacích o velvarském rodu Koželuhů žádnou zmínku o Václavovi A. Koželuhovi nenašel, konsultoval jsem otázku zařazení a původu tohoto skladatele s Dr. Milanem Poštolkou, autorem rozsáhlého díla o Leopoldovi Koželuhovi a znalcem tohoto velvarského hudebnického rodu. Dr. Poštolka o Václavu A. Koželuhovi a jeho dvou kvintetech věděl, ale ve svých publikacích tohoto skladatele pominul, protože se mu jej nepodařilo zařadit.“296 Že je Wenzel Aloys Koželuch skutečně příbuzným skladatelské rodiny Koželuchů, dokládají dva dopisy z roku 1835, které Wenzel Aloys Koželuch poslal Vinzenzi Emanuelovi Koželuchovi. V nich oslovuje adresáta „Lieber Vetter“ (dopis z 16. března 1835) a „Lieber Cousin“ (dopis z 11. června 1835). Z těchto oslovení lze usuzovat, že Wenzel Aloys Koželuch byl nejspíše bratrancem Vinzenze Emanuela Koželucha, tedy synovcem skladatele Johanna Antona Koželucha. V prvním dopise také podává Vinzenzovi Emanuelovi do Velvar podrobnou zprávu o onemocnění a následném úmrtí a pohřbu jeho bratra Wenzela Koželucha, kterého se Wenzel Aloys Koželuch zúčastnil: „Gestern haben wir ihn zu [následuje vytržený kus papíru – pozn. aut.] Grabe begleitet.“297

293

Vinzenz Emanuel Koželuch : Franz Zimmermann, SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha, sine sign. 294 CZ-Pnm/ XXXVIII D 245; XXXVIII D 246. 295 RÖSCH, Ivan. Václav A. Koželuh : Kvinteto. 296 RÖSCH, Ivan. Václav A. Koželuh : Kvinteto, II. část – komentář, s. 7. 297 Wenzel Aloys Koželuch : Vinzenz Emanuel Koželuch, in: SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha, sine sign.

75

2.11. JOHANN ANTON KOŽELUCH JAKO PEDAGOG Koželuch začal pedagogicky působit v Rakovníku a poté v rodných Velvarech. Kantorská výuka se týkala obecného vzdělávání, a jak jsem uvedla již v předchozích kapitolách, věnovaných skladatelově kantorské činnosti v Rakovníku a Velvarech, radši se věnoval hudbě, přičemž kantorské povinnosti přenechával ve větší míře na subkantorovi. Speciálně hudebním pedagogem byl Koželuch při funkci regenschoriho u Sv. Františka na Starém Městě Pražském, neboť mu přibyla povinnost vycvičit vokalisty, kteří účinkovali při kůru. V tomto směru měl velké úspěchy, neboť Dlabacž přičítá Koželuchovi zásluhy na tom, že měl tento kůr nejvyhlášenější zpěváky: „Das seit langen Jahren so berühmte Kirchenchor des Kreuzherrn an der prager Brücke hatte auch das Glück, von ihm dirigirt zu werden, wo er nicht nur die prachtvollsten Musiken angeführt, sondern auch die Singkunst bei der musikalischen Jugend so weit gebracht hatte, daß die stiftlinge an dieser Kirche für die besten Sänger gehalten wurden.“298 Jména vokalistů neznáme, ale Dlabacžův slovník zaznamenává tři, kteří zpívali pod Koželuchovým vedením na Křížovnickém kůru. Byl to Joseph Hůrka (1756-?): „der als Knabe zu den Kreuzherren an der Brücke in Prag kam, und die Fundazion eines Altisten daselbst erhielt. ... traf ihn wieder das Glück, in die Schule des berühmten Johann Koželuchs zu kommen, wo er durch die starken Produktionen der besten Musikalien zu einem so trefflichen Sänger gebildet worden, daβ er bei jeder Gelegenheit die Bewunderung aller Anwesenden an sich zog.“299 Dalším byl Joseph Christian Smrcžka (17661793): „Er brachte es in der That in wenigen Jahren so weit, daß er im Jahre 1775 den 14. Dezember, durch die Mitwirkung seines nahen Anverwandten Didak Nowotný, eines Franziskaner Laybruders bei den Hibernern, die Stiftung an der Kreuzherrnkirche bei der Prager Brücke als Diskantist erhalten hat. Hier lag unser Smrcžka den Studien bis in das achten Jahr ab, binnen welcher Zeit er auch Unterricht in der Tonkunst von unserm berühmten Johann Koželuch, damaligen Musikdirektor an dieser Kreuzherrnkirche erhielt, und zu einem soliden Tonkünstler gebildet wurde.“300 A třetím, Dlabacžem zmiňovaným vokalistou, byl skladatel a tenorista Wrba (životní data neznámá): „Als er nach Prag kam, wurde er in die Fundazion als Vokalist bei der Kreuzherrenkirche aufgenommen, wo er das Glück hatte, ein Scholar unsers berühmten Johann Koželuchs zu werden.“301

298

DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd., s. 114. 299 tamtéž, 1. Bd., s. 680. Dlabacž uvádí mylně rok narození 1758. 300 tamtéž, 3. Bd., s. 128. 301 tamtéž, 3. Bd., s. 419.

76

Stejné povinnosti, cvičit vokalisty, měl Koželuch při regenschorské funkci v katedrále Sv. Víta. Ani zde neznáme všechna jména vokalistů. Vzácný je soupis, který pořídil Koželuch 1. listopadu 1797: „Vocalistae // choro metropolitans servientes // Koželuch Wenceslaus Principista Alto // Wischin Casparus Principista Alto // Folberger Joannes normalista in tertia classe Canto // Kauble Josephus frequentant scholam arcensem. Canto // Fux Josephus fraquentant scholam arcensem. Canto // Kwarda Franciscus frequentant scholam arcensem Canto. // Praga 1. Nov: 1797.“302 Další jména zaznamenává školní matrika malostranského gymnázia.303 U jmen studentů je připsán jejich původ a nadace, kterou pobírají. Za období, kdy byl Koželuch ředitelem kůru v katedrále, je u 27 studentů malostranského gymnázia uvedena nadace metropolitní kapituly Sv. Víta (nejčastěji psáno „ex fund. Eccl. Metropol.“, „Ex Fundat. Templi Metrop.“ apod.), ovšem nemuselo se vždy jednat o nadaci pěveckou. Jen v několika případech je v zápise blíže specifikováno, že je student vokalistou u Sv. Víta: „Vocalista eccl. Metrop“, „Wocalista“, „Voc.[alista] Ad St. Vitum“ apod. Jenom tyto přesně specifikované záznamy je třeba považovat za doklad toho, že daný student zpíval na kůru. V ostatních případech nelze funkci vokalisty vyloučit, ale ani potvrdit, proto tyto studenty do soupisu vokalistů nezahrnuji. V tabulce uvádím jména všech dosud zjištěných vokalistů u Sv. Víta v době působení regenschoriho Koželucha. Jméno

Vokalistou u Sv. Původ vokalisty Víta prokazatelně v letech Fritsch de 1800 - 1804 Praha Minnenfeld, Joseph Fux, Joseph 1797 ? Folberger, 1797 - 1800 Ratibořice Johann Kauble, Franz 1804 - 1807 „Boskoviensis“ Kauble, 1797 - 1802 „Boskoviensis“; Joseph „Boskow“ Koželuch, 1797 - 1802 Praha Wenzel Kwarda 1797 „Boskoviensis“ ? (Quarda), Franz

302

Poznámka

Malostranské gymnázium

Normální škola, Malostranské gymnázium Malostranské gymnázium Malostranské gymnázium Malostranské gymnázium Na Malostranském gymnáziu jsou evidováni Quarda Johann a Quarda Joseph, původem „Boskoviensis“, pobírají svatovítskou, blíže neurčenou nadaci. Kwarda (Quarda) Franz může být pravděpodobně jejich bratrem.

CZ-Pak/ 12-5-5. Výkazy o prospěchu 1777 – 1848 viz AHMP, fond: C. k. Malostranské německé státní gymnázium v Praze, Karmelitská 5, Praha III, č. NAD 1063. 303

77

Strnad, Joseph Tomitschek, Joseph Wischin, Caspar

1808

„Boskoviensis“

Malostranské gymnázium

1806

Poniklá („Poniklay“) ?

Malostranské gymnázium

1797

Roku 1791 Koželuch žádá kapitulu, aby žáci byli osvobozeni od zpěvu ve všední dny. Popisuje, že ještě před osmi lety, když byl regenschorim u Křížovníků, přicházelo do Prahy hodně vycvičených chlapců, které stačilo jen několik hodin týdně zdokonalovat, neboť byli za vokalisty příjmáni pouze ti, kteří uměli bezvadně přezpívat vše, co jim bylo předloženo. Chlapci pak měli dostatek času studovat, nebyli také přetíženi tolika knihami, jako nyní. Regenschori jim obvykle teprve na kůru nechal ze skříně rozdat hudebniny, které byly bezchybně přezpívány. Nyní je však třeba nastudování zpěvu věnovat nejméně týden. Nejsložitější je repertoár pro Svatý týden, kdy se musí s nastudováním začít na začátku postu, protože již po sedm let se nepodařilo získat jediného vokalistu, který by byl vycvičen alespoň průměrně. Každý vokalista se musí nejprve několik let cvičit, než je ho možné poprvé užít na kůru, zároveň ale musí navštěvovat normální nebo latinskou školu, v níž musí dosáhnout jednotky, což je podmínka, aby nepozbyl nadace. Vokalisté jsou proto přetíženi. Koželuch vyučuje zpěvu vokalisty hodinu denně, včetně neděle, a je rád, když ze šesti vokalistů vychová alespoň jednoho diskantistu a v nouzi schopného altistu. Ovšem problém je, když tento onemocní. Koželuch žádá, aby vokalisté nebyli tak přetěžováni přibývajícími funkcemi, neboť musí kvůli tomu vynechat výuku 116x do roka, tedy třetinu roku, a k tomu ještě, aby se dobře naučili hudebniny, musí chybět ještě vícekrát a školu dohánět od spolužáků. Koželuch prosí kvůli vokalistům, aby kapitula upustila od hudebních prvních nešpor ve všední dny a aby aniversaria a jiné mše, připadající na všední dny, směl odzpívat jen s tenoristy a basisty (choralisty seniory).304 Je to vzácné svědectví o poklesu úrovně hudební vzdělanosti dětí, může to být dokladem, jaké důsledky zanechala reforma Josefa II. ve výuce zpěvu. Kromě chlapců vokalistů, učil Koželuch v Praze vysokou šlechtu zpěvu a klavíru. Věnoval se tomu již záhy po návratu z Vídně: „Der hohe böhmische Adel nahm Unterricht sowohl im Singen, als auf dem Flügel von ihm und er erwarb sich dadurch so großen Ruhm in diesem Fache, daß man ihn allgemein für einen der ersten Meister in böhmen hielt, dem man noch heute die Bildung und den Besitz so vieler geschickter Sänger mit wahrhaft

304

PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. XXXII-XXXIII.

78

gefühlvollem Herzen verdankt.“305 Dokladem o Koželuchově výuce ve šlechtických rodinách jsou kvitance, které Koželuch vypisoval Fürstenberské pokladně za výuku mladičké princezny Fürstenbergové v letech 1795 – 1799.306 Dochovalo se celkem 27 kvitancí, Koželuch si v nich účtuje měsíční honorář 13 zl. 30 kr. za výuku zpěvu a v roce 1799, po smrti Franze Duschka, též za výuku klavíru („Monatliche Anweisung im Clavier“). Koželuch byl také v roce 1785 učitelem klavíru svobodného pána Franze Ledeboura. V dopise z 8. července 1785 popisuje Ledebour konverzaci s Wirschnikovou, která se ho optala: „Sind Sie ein Liebhaber der Musik? Ja, Eure Exzcellennz. Spielen Sie ein Instrument? Flügel. Und was haben Sie für einen Meister? Koželuch.“307 Na Koželucha se Ledebour neváhal obrátit ani v případě obstarání opisu hudebnin písní: „Wenn Du dem Kopisten des Duschek nicht geben willst und keinen andern hast, so schick mir es zurück, ich werde es dem Koželuch geben, der einen anderen hat.“308 Baronku Carolinu Frankenbergovou vyučoval Koželuch patrně též kompozici, jak dokládá jeho přípis na hudebnině árie Cede jam imbellis fletus, ve kterém uvádí na pravou míru chybně uvedené autorství skladby, jemu připisované: „Non est verum, sed est compositio Suae Scholaris Illust[r]issimae Dnae Dnae Carolinae Comitissae de Frankenberg“.309 Koželuch vyučoval také nadané umělce nešlechtického původu. Podle Dlabacže učil svého bratrance Leopolda Koželucha.310 Ignaz de Luca zaznamenává jako žačku Koželucha Annu Marii Kofflerovou, zpěvačku působící ve Vídni: „Mit dem Jahre 1771. kam sich nach Prag, wurde eine Schülerinn des Koželuh, nun macht sie ihrem Meister ausnehmende Ehre.“311 Svědectví, že byl Gregor Vit (1774 – 1814) žákem Koželuchovým, podává ve svém životopisu Johann Wenzel Tomaschek, a zároveň popisuje, že i on sám chtěl být žákem Koželuchovým. Cituji z českého překladu: „v téže době [tj. rok 1795 – pozn. aut.] jsem studoval podle Fuxe kontrapunkt. Častější styk s Vithem vzbudil ve mně přání učit se kontrapunktu též u Koželuha, tehdejšího kapelníka v metropolitním chrámu; Vith, jeho žák, mne k němu dovedl. Koželuh si kladl nedostupné podmínky, proto jsem musil upustit od svého

305

DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd., s. 114. 306 SOA Praha, fond: Velkostatek Křivoklát, Hlavní pokladna – důchod, účetní přílohy na rok 1795 – 1799, inv. č. 714 – 718, karton 190 – 196. 307 Dopis z 8. července 1785, Franz Ledebour : Franz Štenberk, in: ANM, fond: Šternberk-Manderscheid, karton 64. Též NETTL, Paul. Mozart in Böhmen, s. 52. 308 Nedatovaný dopis, Franz Ledebour : Franz Štenberk, in: ANM, fond: Šternberk-Manderscheid, karton 64. Též NETTL, Paul. Mozart in Böhmen, s. 51. 309 CZ-Pak/ 359. 310 DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien, 2. Bd., s. 115. 311 LUCA, Ignaz de. Kofler, Anne Marie. In: Das gelehrte Oesterreich : Ein Versuch, s. 323 - 324.

79

plánu; dříve však, než jsem se poroučel, musel jsem ještě improvisovat, při čemž mně Koželuh vytkl ojedinělé kvinty, ale přiznával mi nadání.“312

2.12. JOHANN ANTON KOŽELUCH A JEHO SBÍRKA HUDEBNIN Schönfeld uvádí v publikaci Jahrbuch der Tonkunst z roku 1796, že v Praze vlastnil Johann Anton Koželuch sbírku muzikálií. V kapitole „Liebhaber, welche Sammlungen von verschiedenen Musikalien besitzen“ je napsáno: „Herr Koželuch, Kapellmeister.“.313 V Koželuchově pozůstalostním spisu čteme, že vlastnil: „Musikalischen Instrumenten, Musikalien“.314 O jaké muzikálie se jednalo, nelze přesně určit. Co se týče hudebnin, jsem si vědoma, že u mnohých, ba dokonce u většiny z nich se už nepodaří nikdy zjistit nebo prokázat, že patřily do jeho osobního vlastnictví. Přesto jsem se snažila podchytit alespoň ty, u kterých je vlastnictví prokazatelné, přičemž jsem se soustředila na hudebniny, zachycující kompozice jiných skladatelů (vynechávám jeho vlastní, dochované v autografech nebo autorizovaných opisech – k tomu viz tematický katalog skladeb). Cílem je, snažit se co nejvíce poznat skladatelův rozhled po soudobé hudební produkci, jeho zájem, který mohl ovlivňovat i jeho kompozici. Po prostudování pramenů bych tyto hudebniny rozdělila do následujících třech úseků: 1) hudebniny psané cizí rukou, ale s Koželuchovou vlastnickou značkou (AIK) 2) hudebniny psané jeho vlastní rukou 3) tištěné hudebniny, které si předplatil (uveden mezi předplatiteli v úvodu hudebniny) O první skupině bych stručně podotkla, že se jedná o skladby, které potřeboval v praxi, k běžnému provozu kůru. Patří sem hudebniny ze svatovítské kapituly, dnes uložené v Archivu Pražského hradu, dále hudebniny z křížovnického kůru. Podlaha např. uvádí, že Koželuch si koupil noty od Laubeho příbuzné.315 Totéž uvádí Štefan: „Pro každodenní potřeby bohoslužeb byl výborně vybaven vlastní rozsáhlou sbírkou hudebnin, do níž přikoupil dalších 38 děl z pozůstalosti Antonína Laubeho. Koželuhovu sbírku zachránil pro katedrálu kapitulní děkan Jan Goskho ze Sachsenthalu, který hudebniny koupil z pozůstalosti a daroval je dómu.“316 Jsou to chrámové kompozice, z autorů uvedu jména jako např. Franz Xaver Brixi či Anton Laube. 312

TOMÁŠEK, Václav Jan. Vlastní životopis, s. 35 – 36. SCHÖNFELD, Johann Ferdinand von. Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag : Faksimile – Nachdruck der Ausgabe Wien 1796, s. 144. 314 AHMP, fond: MHMP I., Judiciální soud, rok 1843, sign. IX/5094. 315 PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, s. V. 316 ŠTEFAN, Jiří. Ecclesia metropolitana pragensis catalogus collectionis operum artis musicae. Díl I., s. 30. 313

80

Skladeb, které si Koželuch vlastnoručně opsal, se dochovalo méně. Kromě křížovnické a svatovítské sbírky zatím eviduji Koželuchem sepsanou partituru Pergolesiho Stabat Mater, dochovanou v Národním muzeu – Českém muzeu hudby317 a Koželuchovu úpravu Offertoria Antonia Ferradiniho.318 Také v tomto případě se jedná o skladby chrámové, sloužící patrně pro provoz chrámového kůru. Zcela jinou skupinou jsou hudebniny tištěné. Zde se jedná výhradně o skladby světské. Podařilo se mi zatím vyhledat tři hudebniny, které si Koželuch předplatil. Nejprve to byly roku 1780 klavírní skladby Georga Bendy: Sammlung Vermischter Clavierstücke, Erster Theil, Gotha, beim Verfasser und in Commission bey C. W. Ettinger. Gotha, 1780.319 V Praze si kromě Johanna Antona Koželucha předplatil tuto hudebninu také Seger, Kuchař, ve Vídni pak Leopold Koželuch, který si objednal pět exemplářů. Druhým tiskem jsou Sophiens Albrecht´s Gedichte od Vinzenze Maschka, vydané vlastním nákladem Vinzenze Maschka v Praze roku 1791. Třetím tiskem pak klavírní výtah Symfonie KV 425 „Linecká“ Wolfganga Amadea Mozarta, vydaná Johannem Wenzelem v Praze 1793. Je to důkaz toho, že Koželuch nebyl zaměřen jenom prakticky na chrámovou hudbu a nepořizoval si hudebniny jenom pro potřeby kůru, ale měl zájem o světské kompozice, a to i zahraničních autorů.

317

CZ-Pnm/ XXXVIII D 81. CZ-Pk/ 4677. 319 CZ-Pnm/ XIX A 325. 318

81

3. 1. NÁSTIN DÍLA Většina kompozic Johanna Antona Koželucha je dochována prostřednictvím autografních partitur či hlasů. Unikátnost těchto autografů spočívá v tom, že partitury jsou téměř všechny datovány. Nejvíce Koželuchových autografů je v majetku Knihovny a archivu Pražské konzervatoře. Jedná se evidentně o velkou část Koželuchovy notové pozůstalosti. Skladby pocházejí téměř z celého skladatelova tvůrčího období – od roku 1763 do roku 1813. Cenné je na hudebninách i to, že se převážně jedná o pracovní autografní partitury, s množstvím různých škrtů, vyškrábaných či přelepených míst. V některých partiturách se nalézají též Koželuchovy skici. Tyto pracovní partitury a skici umožnily sledovat genezi některých Koželuchových kompozic. Jde o tak cennou kolekci autografů, že jí v této disertaci věnuji samostatnou kapitolu. Autografy dochované v ostatních institucích jsou čistopisy. Nejrozsáhlejší sbírka se nachází v Archivu Pražského hradu, čítá 113 autografů – zvláště autografních partů, také mnoho částečných autografů a několik málo dobových opisů, celkem 259 hudebnin.320 Také v tomto případě se jedná o chrámové skladby, jsou mezi nimi i četné mše. Hudebniny pocházejí z kůru katedrály Sv. Víta. Celkem 66 hudebnin, z nichž některé budou pravděpodobně autografy, eviduje také SHK v Archivu Křížovnického řádu s červenou hvězdou. Pro nedostupnost archivu však k těmto hudebninám v současné době nemohu nic bližšího sdělit. Několik autografů nalezneme také v dalších institucích. Např. v hudebním oddělení Österreichische National Bibliothek ve Vídni je uložena autografní partitura Koželuchovy první italské opery Allesandro nell Indie.321 V Národním muzeu – Českém muzeu hudby se dochovaly tři mše (dvě autografní partitury – čistopisy, jedna mše dochována v hudebních partech),322 autografní partitura Te Deum (datovaná 1790),323 chrámová osmihlasá fuga na slova Cum sancto Spiritu (datovaná 1765)324 a také sbor z italského oratoria La Morte d´Abel (autografní partitura).325 Kromě chrámových skladeb je potřeba zmínit třísvazkovou partituru (svázanou v původní vazbě) italské opery Il Demofoonte, která je autografem a představuje jediný ucelený notovaný pramen k této opeře.326

320

ŠTEFAN, Jiří. Ecclesia metropolitana pragensis catalogus collectionis operum artis musicae. Díl I., s. 395480. 321 ÖNB sign. Mus. Ms. 17792. 322 CZ-Pnm/ XXVII D 63; CZ-Pnm/ XI C 92; CZ-Pnm/ IX D 218. 323 CZ-Pnm/ IV E 98. 324 CZ-Pnm/ X D 357. 325 CZ-Pnm/ XXVIII B 93. 326 CZ-Pnm/ IV C 77.

82

Jedna autografní partitura mše se také dochovala v Okresním archivu v Kladně, pochází z velvarského kůru Sv. Kateřiny a je datovaná 1774.327 Je to jediný dochovaný autograf této skladby, neboť z dalších výskytů téže skladby eviduji už jenom dobový opis ze svatovítského kůru, uložený dnes v Archivu Pražského hradu.328 Jak ukazuje stručný popis autografů, stěžejní část Koželuchovy tvorby spočívá v chrámových kompozicích. Ze světských skladeb, které komponoval, pokud víme, jen v mladších letech, lze autografními hudebninami doložit obě italské opery (Alessandro nell ´ Indie a Il Demofoonte). Kvůli záměně s bratrancem Leopoldem však zůstávají sporné ostatní světské kompozice z šedesátých let 18. století. Obdobný problém záměny autorství s bratrancem Leopoldem nastává i v případě sinfonií, které uvádí ve svém tištěném incipitovém katalogu Immanuel Breitkopf.329 Sinfonie jsou uvedeny pouze příjmením „da Kozeluch“. Je jich celkem šest – nejstarší pochází z roku 1769, jedna z roku 1773, tři z roku 1774 a jedna z roku 1775. Který z obou bratranců je jejich autorem, se v současné době nedá spolehlivě určit. Poslední oblast sporného autorství a záměny obou bratranců představují koncerty pro sólové nástroje (klarinet, fagot). Existují jen dobové nedatované opisy.330 Z rakovnického období, ani následného velvarského období se nám žádné skladby nedochovaly. Nejstarší datovanou a dochovanou skladbou je fuga Alleluja z roku 1763, kterou Koželuch opětovně použil v závěru svého Offertoria Exultabunt Sancti z roku 1789, obě datace v partituře vyznačil.331 Dvě skladby pocházejí z roku 1765. Jde o Kyrie a Gloria B dur332 a osmihlasou dvojsborovou fugu na text Cum Sancto Spiritu, s doprovodem dvojích houslí, dvou viol a varhan.333 Další pracovní autografní partitury Koželuchových kompozic pocházejí z let 1772 – 1813, všechny pocházejí většinou z Knihovny a archivu Pražské konzervatoře (v Archivu Pražského hradu jsou převážně nedatované autografní party skladeb). Samostatnou kapitolou jsou také Koželuchovy úpravy děl jiných skladatelů. O jedné se zmiňuje Milada Jonášová.334 Úpravy spočívaly nejčastěji v krácení některých skladeb, nahrazování sólových částí sborovou verzí, nebo úplným nahrazením některé části skladby vlastní kompozicí. V některých případech naopak přikomponoval slavnostní úvod. Tyto 327

SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Hudební archiv Velvary, sign. 105. CZ-Pak/ 654. ŠTEFAN, Jiří. Ecclesia metropolitana pragensis catalogus collectionis operum artis musicae. Díl I., Nr. 702. 329 The Breitkopf Thematic Catalogue 1762-1787, s. 339, 483, 523, 563. 330 v CZ-Pnm. 331 CZ-Pk/ 4699. 332 CZ-Pk/ 1 C 25. 333 CZ-Pnm/ X D 357. 334 JONÁŠOVÁ, Milada. Trolda a svatovítská sbírka hudebnin, s. 263 – 278. 328

83

úpravy se zachovaly především v Archivu Pražského hradu (např. úpravy Černohorského). Koželuchem psaná partitura jeho úpravy Ferradiniho Offertoria je v majetku Knihovny a archivu Pražské konzervatoře. Přestože hodnocení díla vyžaduje hlubší analýzu, což není cílem této práce, přesto mohu naznačit jistý vývoj v jeho kompozici. V raném období až do sedmdesátých let se např. setkáváme ještě s kantátovými mšemi – jsou to značně rozsáhlá a virtuosní zhudebnění Kyrie a Gloria,335 jaká se v jeho pozdní tvorbě již nevyskytují. Také zpracování fugy v pozdních skladbách vykazuje více vlivu sonátové formy, nelze si nepovšimnout ani zklidňování rytmických hodnot (dříve více tečkovaného rytmu v rychlých hodnotách). Zdá se, že i Koželuchova tvorba prošla jistou proměnou, kterou bude potřeba porovnat s dobovým kontextem. To už ale bude předmětem jiného výzkumu. V závěrečné části tohoto nástinu Koželuchova tvůrčího odkazu bych ráda stručně porovnala Koželuchovy chrámové skladby s chrámovými kompozicemi dalšího významného pražského hudebního skladatele Vinzenze Maschka (1755 – 1831). Oba byli autory hudebnědramatických děl. Již na první pohled je však zřejmý rozdíl v jejich chrámových kompozicích. Tento rozdíl je dán v jejich hudebním vzdělání. Koželuch začínal jako zpěvák, Maschek jako instrumentalista – klavírní virtuos. Koželuch se již od mládí věnoval kompozici vokální hudby a usiloval o post ředitele kůru. Maschek si zvolil dráhu klavírního virtuosa a komponoval instrumentální hudbu, především klavírní skladby, a byl oblíben jako autor taneční hudby. Jak si ve své disertační práci o Vinzenzi Maschkovi všiml její autor Jiří Mikuláš,336 je velký rozdíl především v melodice. Maschek cítil klavírně i vedení melodické linky ve zpěvních partech chrámových kompozic. Jako výrazný příklad Mikuláš uvádí Maschkova pěvecká cvičení pro dva soprány. V chrámových skladbách Maschka se můžeme setkat s naprosto dominantní úlohou orchestru. Na přelomu 18. a 19. století komponuje velké symfonicko-koncertantní mše s virtuosními party dechových nástrojů, připomínající Haydnovy symfonické mše, jež Maschek dobře znal a s oblibou prováděl. Naproti tomu chrámová tvorba Koželucha svým charakterem (střídmostí a uměřeností) je blízká tvorbě vídeňských skladatelů (např. Salieri aj.).

335 336

např. SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Hudební archiv Velvary, sign. 105. MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek (1755-1831) : Život a dílo.

84

3.2.1. AUTOGRAFNÍ PRACOVNÍ PARTITURY A SKICI CHRÁMOVÝCH SKLADEB

DOCHOVANÉ

V KNIHOVNĚ

A

ARCHIVU

PRAŽSKÉ

KONZERVATOŘE.337 V Knihovně a archivu Pražské konzervatoře je dochován souboru autografních partitur skladeb J. A. Koželucha. Jde o kolekci 122 hudebnin, v nichž nalezneme skladatelův záznam 173 jeho skladeb a jedné Koželuchovy úpravy díla Antonia Ferradiniho. Jde o mše, requiem, pašije, Te Deum, Dixit Dominus, mešní vložky, především graduale a offertoria, zkomponovaná na liturgické texty zahrnuté v Liber usualis, a dále o několik chrámových skladeb, zkomponovaných na duchovní latinské neliturgické texty, většinou označených jako Moteto. Jedinou nechrámovou skladbou v této kolekci je zápis árie Soffre talor del vento.338 Jak se hudebniny dostaly do Knihovny a archivu Pražské konzervatoře není známo, evidenční pomůcky archivu provenienci neuvádějí. Hudebnina árie Soffre talor del vento byla exponátem výstavy k výročí konzervatoře roku 1911 s poznámkou „Arie s orchestrem se sbírek Lobkovicových.“339 Tento údaj však není možné nijak doložit ani ověřit. Naopak na několika jiných Koželuchových autografních partiturách je kulaté razítko s českým lvem a textem: „Verein der Kunstfreunde für Kirchenmusik“. 340 Obrazová příloha A

337

Přepracovaný a rozšířený text referátu Ludmily Mikulášové, přednesený na 4. studentské muzikologické konferenci, konané v Praze 24. května 2012. Viz LEDVINKA, Martin. Čtvrtá studentská muzikologická konference, Praha 24. května 2012, s. 222 - 223. 338 CZ-Pk/ 4644. 339 PROCHÁZKA, Rudolf František. Hudební památky stol. XVI.-XX. pražské konservatoře hudby : [Hudební výstava k oslavě stoletého trvání konservatoře hudby v Praze : Květen 1911 : Katalog], s. 10. Že se jedná skutečně o árii Soffre talor del vento je patrné ze strany 11 této hudebniny, kde je přilepen lepicí páskou růžový lístek s tištěným číslem 36. Číslo odpovídá číslu vystaveného exponátu této výstavy. Srovnej PROCHÁZKA, Rudolf František. Hudební památky stol. XVI.-XX. pražské konservatoře hudby : [Hudební výstava k oslavě stoletého trvání konservatoře hudby v Praze : Květen 1911 : Katalog], s. 32. 340 CZ-Pk/ 1 C 11 – 16; 1 C 22; 1 C 24 – 25; 1 C 30; 1 C 33; 1 C 36 - 38; 1 C 44 – 46.

85

Jde o razítko Spolku pro pěstování hudby církevní v Čechách (Verein der Kunstfreunde für Kirchenmusik in Böhmen). Tento spolek, ve starší době uváděný jako Jednota k zvelebení kostelní hudby v Čechách, vznikl v Praze roku 1826, a mimo jiné založil varhanickou školu. Koncem 19. století došlo ke spojení varhanické školy s konzervatoří.341 Je tedy pravděpodobné, že veškeré výše zmíněné Koželuchovy autografy pocházejí z varhanické školy. Soubor Koželuchových autografních pracovních partitur a skic chrámových skladeb, dochovaných v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře, představuje patrně větší část Koželuchovy hudební pozůstalosti, jak je zaznamenána v jeho pozůstalostním spisu: „Musikalischen Instrumenten, Musikalien“.342 Spolku pro pěstování hudby církevní v Čechách mohla být tato část Koželuchovy hudební pozůstalosti darována či prodána pozůstalou rodinou.343 Jedná se o pracovní skladatelovy partitury, obsahující četné škrty, přelepy a dodatečně učiněné vpisky. Obrazová příloha B

341

ČERNUŠÁK, Gracian. Spolek pro pěstování hudby církevní v Čechách. In: Československý hudební slovník osob a institucí, Sv. 2., s. 580 – 581. 342 AHMP, fond: MHMP I., Judiciální soud, rok 1843, sign. IX/5094. 343 Po smrti skladatelova syna Wenzela Koželucha jsou v rodinné korespondenci z 11. června 1835 mezi Wenzelem Aloisem Koželuchem a Vinzenzem Emanuelem Koželuchem zmínky o blíže neurčených hudebninách v držení čerstvé vdovy Henrietty Koželuchové. Ovšem nevíme, jestli se jednalo o hudebniny po skladateli Johannu Antonu Koželuchovi či např. o běžnou klavírní literaturu, kterou Wenzel Koželuch jako klavírní pedagog zajisté vlastnil. Tato rodinná korespondence se nalézá in: SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha, sine sign., f. 58-59.

86

Můžeme rozpoznat i několik kompozičních fází, o čemž svědčí až tři odlišné inkousty. V hudebnině CZ-PK/ 4681 je světle hnědým inkoustem zapsán sbor a basová linka, to přechází v závěru skladby v tmavě hnědý inkoust, kterým je kompletně dopsán part 1. a 2. houslí. Červeným inkoustem pak skladatel zanášel korektury a podložil druhou verzi textu. Obrazová příloha C

Na konci partitur jsou uváděny počty taktů. V sedmdesátých až devadesátých letech 18. století skladatel používal papíry s filigrány měsíček a hvězda s malou hvězdou uprostřed nebo korunované B (Benešov n/Ploučnicí). Po roce 1800 začal užívat toskánský papír s třemi měsíčky. Vedle převažujících partitur jednotlivých skladeb je zde dochováno také několik sešitů, obsahujících až 15 autografních partitur Koželuchových skladeb.344 Velmi cenné jsou skladatelem datované autografy. Ze 173 skladeb je uvedena datace u 105 skladeb. V naprosté většině Koželuch uvádí rok, v několika případech rok a měsíc či přesné datum. Z těchto datovaných skladeb je nejstarší z roku 1765. Nejmladší díla Koželuch zkomponoval ještě necelý rok před smrtí. Nejmladší datace pochází z června 1813. Nejvíce skladeb - 41 - pochází z osmdesátých let 18. století. Nejvíce skladeb z této kolekce bylo zkomponováno v roce 1786. Neobyčejně hodnotný je soubor 13 pracovních autografních

344

V těchto sbornících nalezneme 4, 5, 9, 10 až 15 autografních partitur. Například v hudebnině (CZ-Pk/ 4677) obsahující 9 kompozic (8 Koželuhových a jednu úpravu díla A. Ferradiniho) najdeme u třech Koželuchových skladeb údaje o době jejich dokončení (č. 1 1795, č. 7 1796, č. 9 1805).

87

partitur mší, z nichž je 10 datováno.345 Nejstarší z těchto mší je z roku 1765,346 nejmladší byla zkomponována roku 1805.347 V partiturách několika mší můžeme sledovat, jak se skladatel k těmto „již hotovým“ kompozicím po jistém časovém odstupu vracel a přepracoval některé z jejích částí.348 Neobyčejně cenné jsou též unikátně dochované skici, jež skladatel zaznamenal na volná místa v partiturách. Tyto skici umožňují zajímavý pohled na vznik rozsahem nevelkých chrámových kompozic.349 Důležitá je skladatelova poznámka „Teplicií A:D: 1807 mense Augusto“ na první straně partitury skladby Graduale ex Missa Abbatum „Domine praevenisti eum“.350 Jde o dosud jediné svědectví o Koželuchově pobytu v Teplicích. Tento přípis i celý notový záznam je psán velmi roztřesenou rukou. Je možné, že skladatel se mohl v lázeňském městě zotavovat z prodělané nemoci. Je zajímavé, že toto Graduale pro společnou Mši opatů je zaznamenáno ve 3 exemplářích – zmíněná autografní partitura, nedatovaný autograf hlasů v Archivu Metropolitní kapituly na Hradčanech351 a opis hlasů pocházející ze sbírky hudebnin cisterciáckého kláštera Osek u Duchcova.352 Tyto osecké hlasy byly pořízeny roku 1808, o čemž svědčí přípis na titulní straně v pravém rohu: „Pro choro // Ossecensi // procuratum // Ao 1808.“. Ve stejném roce byla pro osecký klášter pořízena také Koželuchova Mše D-dur.353 Vše je o to zajímavější, že v Oseckém klášteře je dochováno pouze několik skladeb J. A. Koželucha.354 Můžeme se proto domnívat, že Koželuch přišel v srpnu 1807 do kontaktu s Oseckým klášterem a mohl pro klášter zmíněné Graduale zkomponovat. Nemůžeme vyloučit, že mohl pro Osek zkomponovat i výše uvedenou mši. Není to příliš odvážné tvrzení, neboť blízký Osecký klášter byl v této době cílem výletů návštěvníků Teplic. Tuto hypotézu o osobním kontaktu J. A. Koželucha s mnichy oseckého kláštera podporuje skutečnost, že se o Koželuchovi můžeme dočíst v klášterním diáriu, jež v letech 1807 – 1821 vedl tamní řeholník a ředitel kůru P. Jacob Trautzl. V tomto diáriu je sice mnoho zmínek o hudbě v klášteře, však zpráva týkající se J. A. Koželucha je co do obsahu unikátní. Jde totiž o jedinou zmínku o úmrtí hudebního skladatele v tomto pramenu. „10 hujus [Februarius. 1814] e Novalibus

345

CZ-Pk/ 1 C 11, 1 C 13 – 14, 1 C 22, 1 C 25, 1 C 30, 1 C 32 – 33, 1 C 36 – 38, 1 C 44 – 46. Původně bylo dochováno 14 mší. Mše sign. 1 C 9 je v současné době nezvěstná. V inventáři je učiněna poznámka „CHYBÍ“. 346 CZ-Pk/ 1 C 25. 347 CZ-Pk/ 1 C 14. 348 O této skladatelově aktivitě pojednám podrobněji v kapitole 3.2.2.2. Pokračování práce na „hotových dílech“. 349 O skicách více v kapitole 3.2.2.1. Geneze chrámových skladeb ve světle dochovaných skic. 350 CZ-Pk/ 4677, 15. strana. 351 CZ-Pak/ 572. 352 Nyní v CZ-Pnm/ XXXIII A 57. 353 „Descripta A: 1808“ CZ-Pnm/ XXXII C 139. 354 11 z toho 4 chrámové, ostatní jsou árie z oper. Většinu z nich však pořídil již v sedmdesátých letech 18. století tamní ředitel kůru P. Eustachius Fischer.

88

Pragensi innotuit, D: Leopoldum [!] ǀ Koželuch, Capellæ Magistrum ad St Vitum Pragæ 75 ænuor ǀ esse mortuum.“355 Trautzl uvádí chybné křestní jméno Leopold.356 Je pravděpodobné, že Trautzl nezískal informaci o úmrtí J. A. Koželucha z pražského periodického tisku,357 neboť pokud by z tohoto zdroje vycházel, uvedl by správná zde uvedená křestní jména.358 Že Koželuch komponoval pro osecký klášter, je hypotéza. Díky přípisu v jiné partituře však víme, že své Graduale na Nejsvětější Trojici Benedictus es Domine zkomponoval pro císařovnu Marii Terezii, manželku císaře Františka I., což dokládá Koželuchův přípis „Anno Dni 1805 // pro Imperatia // Maria Teresia // adjustum // plerumque in Tutti // habur alibi.“359 Jiný Koželuchův přípis do partitury se týká deklamace textu. Na konci notového zápisu druhé části trojdílné skladby Offertorium pro festo S: Crucis z roku 1778 skladatel poznamenal: „NB NB Melodia, Symphonia Nomina Greca // apud latinos Symphonia [nad slovem deklamační znaky: - - v v] videantur Synonima // et carmen Horatii.“.360 Tato poznámka svědčí o tom, jak pečlivě přistupoval ke zhudebnění textu. U řady skladeb Koželuch podkládá jedné chrámové kompozici dva odlišné liturgické texty pro odlišné příležitosti v rámci církevního roku. Přípis Textus secundus a skutečnost, že oba texty jsou psány ve stejné době a stejným inkoustem podávají svědectví o tom, že skladatel zamýšlel již při komponování využít jednu hudbu pro dvě různé příležitosti. V několika případech podkládá druhý text později, což je patrné z jiného charakteru písma, užitého psacího náčiní či odlišné barvy inkoustu. Z poznámky v partituře Offertoria z votivní mše ke Sv. Duchu Exultabunt Sancti in gloria z roku 1789 víme, že pro zhudebnění závěrečného Alleluja užil svoji starší fugu z roku 1763.361 Jde o důležité zjištění, neboť díky tomu máme k dispozici jednu z nejstarších datovaných Koželuchových kompozic. Není to neobvyklé: Známe několik případů, kdy Koželuch využívá jednu fugu na text Alleluja pro vícero skladeb.362

355

Diarium de anno 1807 usque ad ann: 1814 ǀ inclusive. Státní oblastní archiv Litoměřice. fond: Řád cisterciáků Osek, karton 305, inv. č. 1695, sing. M IV. 33, p. 209. 356 Jde o jediný výskyt jména Koželuch v celém diáriu. K záměně křestního jména došlo pravděpodobně z toho důvodu, že Trautzl znal klavírní skladby Leopolda Koželucha – jako vynikající hráč na klávesové nástroje si pořídil několik jejich opisů, jež jsou součástí osecké sbírky hudebnin. 357 K. k. Prager Oberpostamtszeitung (7. 2. 1814), Nr. 16, s. 72. Amtsblatt zur kais. königl. privilegirten Prager Oberpostamtszeitung (11. 2. 1814), Nr. 18, s. 48. 358 Navíc v krátkém nekrologu, otištěném dne 7. února 1814, z něhož by mohl eventuálně vycházet, je uveden věk 76 let. V soupise zemřelých je sice uveden věk 75 let, ale tento soupis byl publikován až 11. února 1814. 359 CZ-Pk/ 4677, 26. strana. 360 CZ-Pk/ 4693. 361 „Fuga 1763 nullibi alias aplicata“ (ex ofertorio Misae votiva da S: Spiritu, CZ-Pk/ 4699). 362 V partituře Offertoria pro feria 6 post Pascha Erit vobis haec dies z roku 1794 (CZ-Pk/ 4685) učinil Koželuch na začátku fugy poznámku „Hac fuga tenete est ex graduali pro festo Conversionis S: Pauli.“

89

Pro poznání Koželuchovy tvorby je velmi zajímavá jeho úprava skladby Antonia Ferradiniho Offertorium pro festo Inventionis S: Crucis. Že jde o Koželuchovu úpravu dokládá jeho poznámka učiněná za názvem sklady „NB mutatum“.363 Vzhledem ke skutečnosti, že se ve sbírce hudebnin Strahovského kláštera dochoval Ferradiniho datovaný autograf z roku 1776, můžeme posoudit, jak výrazné jsou Koželuchovy zásahy do této Ferradiniho skladby.364 Koželuch v mnoha případech zhudebnil jeden liturgický text dvakrát či dokonce třikrát. V několika případech se jedná o stejný text užitý při různých příležitostech jednou jako graduale jindy jako offertorium. V ostatních případech však během času vytvořil dvě až tři zhudebnění graduale či offertoria pro určitý svátek v rámci církevního roku.

Velmi

zajímavé může být srovnání dvou zhudebnění textu Offertoria na Nejsvětější Trojici Benedictus sit Deum, jedno z roku 1791 a druhé z roku 1804, či porovnání trojího zhudebnění Offertoria Diffusa est gratia z let 1788, 1792 a 1812. Jak je z výše uvedených příkladů zřejmé, jsou tyto autografní partitury nesmírně cenné pro posouzení Koželuchova přístupu ke komponování chrámových skladeb. Jejich význam neubírá ani skutečnost, že se až na dvě výjimky tyto skladby dochovaly prostřednictvím jiných hudebnin, a to jak autografů či částečných autografů ve formě hlasového materiálu ze sbírky Metropolitní kapituly či v menší míře Křižovnické hudební sbírky, a dále pak prostřednictvím opisů z první čtvrtiny 19. století ze Strahovské hudební sbírky (25 skladeb), a dalších hudebních sbírek na území České republiky.365 V Národním muzeu - Českém muzeu hudby se nalézá 32 opisů z provenience Bohuslav Kolowrat – Krakowský – Liebsteinský Rychnov nad Kněžnou, jež byly pořízeny začátkem 20. století evidentně z těchto na konzervatoři dochovaných autografních partitur, o čemž svědčí přepisy titulních listů včetně uvedených datací. Veškeré zmíněné autografy či částečné autografy těchto skladeb z kapituly či od Křížovníků mají charakter provozovacího materiálu. Primárním pramenem pro analýzu těchto Koželuchových skladeb jsou proto autografní pracovní partitury z konzervatoře. Ostatní autografy či částečné autografy plní funkci komparačního materiálu. Autografní partitury a skici, dochované v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře přinášejí velmi cenné informace o kompoziční práci významného českého tvůrce chrámové hudby. Jde o vzácně rozsáhlý soubor pracovních autografních partitur, a to z velké části 363

CZ-Pk/ 4677, 15. strana. „1776 Praga 29. Martii“, in: CZ-Pnm/ XLVI E 227. 365 Zajímavé jsou nepochybně dva opisy, jež si pořídil v první polovině 19. století Koželuchův kmotřenec Albin Maschek (1804-1879), nyní dochované in: CZ-Pnm/ fond O. Horník Praha III sv. Mikuláš. 364

90

partitur datovaných. Datace umožní sledovat vývoj Koželuchovy tvorby menších chrámových kompozic. Již z prvních sond je zřejmé, že skladatel prošel podstatným vývojem. Od několikadílných skladeb kantátového typu s da capo áriemi ze sedmdesátých let 18. století až po jednodílné skladby v sonátové formě, zkomponované kolem roku 1812. Díky těmto autografům víme, že skladatel se ke svým skladbám vracel a po delším čase je upravoval a vylepšoval. Jde zejména o úpravy melodie či harmonie, mírné krácení či rozšíření těchto děl.

3.2.2. GENEZE A VÝVOJ VYBRANÝCH CHRÁMOVÝCH SKLADEB J. A. KOŽELUCHA 3.2.2.1. Geneze chrámových skladeb ve světle dochovaných skic366 3.2.2.1.1. Úvod V Knihovně a archivu Pražské konzervatoře je dochováno několik skic J. A. Koželucha. Cílem tohoto textu je nejprve stručně představit dosud nalezené Koželuchovy skici a zařadit je do dobového kontextu komparací se skicami Koželuchových vrstevníků Josepha Haydna a především Wolfganga Amadea Mozarta. U většiny skic není uveden název skladby či jiné údaje. U těchto skic proto nevíme, o jaká Koželuchova díla se mělo jednat. Však v několika případech se podařilo komparací s autografními partiturami či jinými hudebninami určit, že jde o skici k dochovaným Koželuchovým chrámovým skladbám. Tyto skici umožňují zajímavý pohled na vznik rozsahem nevelkých chrámových kompozic. V následujících kapitolách se budu těmito skicami, zachycujícími sérii „kompozičních vrstev“ i pokusných kompozičních stadií,367 podrobně zabývat, neboť vybízejí ke genetické kritice a umožňují studium i rekonstrukci procesu vzniku a vývoje textu díla s rozlišením posloupnosti jednotlivých fází vývoje.368

366

Zastávám širokou definici pojmu skica, který zahrnuje všechny druhy dokumentů skladatelovy práce. „Široká definice [pojmu skica] by tedy měla pokrýt všechny druhy výzkumu dokumentů ve vyčerpávajícícm množství jejich forem: skici, koncepty, pracovní autograf, zavržené stránky, „přelepky“ (collettes) – ve skutečnosti všechno, co splňuje dvě podmínky: (1) to, co se zachovalo a (2) to, co bylo ve skladatelově mysli nahrazeno jiným zněním.“ viz KERMAN Joseph. Studium skic. In: Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie, s. 81 – 82. 367 Dle Josepha Kermana je to co skici a koncepty odhalují možno přesněji popsat jako sérii „kompozičních vrstev“ a pokusných kompozičních stadií. Viz Joseph Kerman. Studium skic.In: Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie , s. 84. 368 Viz CARACI VELA, Maria, MASSIMO GRASSI, Andrea., Glosář. In: Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie, s. 330.

91

3.2.2.1.2. Základní charakteristika dochovaných skic J. A. Koželucha Koželuch nebyl jediným skladatelem využívajícím v rámci svého kompozičního procesu skici. Skici pořizovali již jeho předchůdci, například Ciprian de Rore (1515 nebo 1516 − 1565).369 Z Koželuchových vrstevníků využívali skici například Joseph Haydn či Wolfgang Amadeus Mozart. O Haydnových skicách podává zajímavé svědectví jeho přítel, malíř Albert Christoph Dies (1755–1822): „Um acht Uhr nahm Haydn sein Frühmahl. Gleich nachher setzte er sich an das Klavier und phantasierte so lange, bis er zu seiner Absicht dienende Gedanken fand, die er sogleich zu Papier brachte: So entstanden die ersten Skizzen von seinen Kompositionen […] Um vier Uhr ging er wieder an die musikalische Beschäftigung. Er nahm dann die des Morgens entworfene Skizze und setzte sie in Partitur […].“370 V současnosti známe skici pouze k 70 Haydnovým kompozicím.371 Velký soubor skic je dochován k Haydnově oratoriu Stvoření. Z těchto skic se například dovídáme, že Haydn původně zamýšlel jiné melodie pro sopránovou árii „Auf starkem Fittige“, či že pětkrát notoval začátek recitativu „Nun ist die erste Pflicht getan“.372 Velké množství skic je dochováno od W. A. Mozarta. Tyto skici jsou badatelům k dispozici prostřednictvím jejich faksimile a kritické edice v rámci nového souborného vydání děl W. A. Mozarta. 373 Podrobně se Mozartovými skicami zabýval Ulrich Konrad ve své knize Mozarts Schaffensweise. Díky zmíněné edici a Konradově publikaci je možné porovnat skici Mozartovy se skicami J. A. Koželucha. Konrad definuje dva typy Mozartových skic. Skici prvního typu, jež nazývá Verlaufsskizze“, zachycují celkovou dispozici skladby (tj. průběh celé kompozice) většinou v jedné notové osnově (napříkad jde o zpěvní text árie). Výjimečně se může jednat i o víceosnovovou skicu. Druhý typ, Konradem nazvaný „Ausschnittskizze“, slouží k zachycení krátkého úseku skladby, kde skladatel řeší problémy harmonické výstavby věty (například motivické práce v provedení) či formální architektury (například expozici sólového nástroje v expozici instrumentálního koncertu). Tyto skici jsou většinou víceosnovové, mohou však být i jednoosnovové (například melodické varianty nebo krátké motivy.).374 Až na několik výjimek, skici J. A. Koželucha zachycují na jedné notové osnově celé kompozice (árie či 369

OWENS, Jessie Ann. The Milan Partbook : Evidence of Cipriano de Rore´s Compositional process, s. 270 – 298. 370 DIES Albert Christoph. Biographische Nachrichten von Joseph Haydn, s. 211 – 212. 371 Joseph Haydn-Institut dosud nevydal souborné vydání skic Josepha Haydna. 372 HAYDN, Franz Joseph, 1732-1809. Die Schöpfung Hob.XXI:2. Skizzen. Herausgegeben von Annette Oppermann. Joseph Haydn Werke, XXVIII/3/III. Munich, 2012. 4°, 104 pp. 373 Wolfgang Amadeus Mozart, Neue Ausgabe sämtlicher Werke, Serie X Supplement, Werkgruppe 30, Band 3: Skizzen, Vorgelegt von Ulrich Konrad, Kassel – Basel – London - New York – Prag : Bärenreiter, 1998, ISMN M-006-49614-3. 374 KONRAD Ulrich, Mozarts Schaffensweise : Studiem zu den Werkautographen, Skizzen und Entwürfen, s. 383.

92

vokálně-instrumentální chrámové skladby). Jedná se o náčrty – celistvé zápisy melodického průběhu celé skladby či jejího úseku.375 Jde tedy o typ Konradem nazvaný „Verlaufsskizze (einstimmig)“. Porovnáme-li tyto skici s obdobnými skicami Mozartových vokálních děl („Einstimmige Verlaufsskizzen zu Vokalwerken“), můžeme konstatovat, že mezi způsobem pořizování skic Mozarta a J. A. Koželucha není rozdíl. Koželuch stejně jako Mozart nepodkládá text árie či jiné vokálně-instrumentální skladby celý, ale jen na několika místech uvede jednotlivé slovo či zkratku slova. Ve skicách uvádí také součet taktů jednotlivých úseků.376 Obdobně jako Mozart i J. A. Koželuch má pro některou kompozici či její úsek několik skic. Jako příklad je možné uvést dvě skici Mozartovy árie „Per pietà, non ricercate“ KV 420.377 Rozdíly mezi Mozartem a J. A. Koželuchem jsou v tom, že Koželuchem dochované skici nejsou až na jednu výjimku pořízeny na zvláštní papír jako u Mozarta, ale jak je již výše uvedeno, Koželuch je (až na jednu výjimku) zaznamenal na volná místa svých partitur a také v tom, že Koželuch své skici (až na několik výjimek) přeškrtal, někdy zaškrtal či vyškrabal. Je tedy zřejmé, že J. A. Koželuch své skici ničil a tyto skici jsou dochovány jen proto, že jsou zaznamenány v autografních partiturách, či že skladatel naopak v jednom případě využil volné místo k zapsání krátké autografní partitury. Pouze ve dvou případech Koželuch skicu pojmenoval. Jde o dvě krátké kontrapunktické skici, zaznamenané na konci Mše A dur z roku 1803.378 Před první skicou skladatel uvádí: „Proba Subjektorum“, před druhou skicou „aliter“. Jsou to dva pozdější návrhy na přepracování několika taktů Gloria (část Quoniam, t. 38 – 42) z výše uvedené Mše A dur.379

375

Vycházím z definice termínu náčrt v publikaci Kritika hudebního textu: „náčrt (it. abbozzo, něm. Entwurf, angl. draft, fr. brouillon, šp. esbozo) – celistvý zápis části díla nebo též návrh, jenž zaznamenává někeré úseky textu díla“. Viz CARACI VELA, Maria, MASSIMO GRASSI, Andrea., Glosář. In: Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie, s. 331. 376 Wolfgang Amadeus Mozart, Neue Ausgabe sämtlicher Werke, Serie X Supplement, Werkgruppe 30, Band 3: Skizzen, Vorgelegt von Ulrich Konrad, Kassel – Basel – London - New York – Prag : Bärenreiter, 1998, ISMN M-006-49614-3, Skb 1782d, Kritischer Bericht s. 17. 377 KONRAD Ulrich. Mozarts Schaffensweise : Studiem zu den Werkautographen, Skizzen und Entwürfen, s. 401. 378 CZ-Pk/ 1 C 13. 379 Tuto skicu skladatel patrně pořídil mezi lety 1803 – 1807, neboť je napsána ještě neroztřesenou rukou. Viz kapitola 3.2.2.2.2. Mše J. A. Koželucha v několika verzích.

93

Obrazová příloha A

Na tomto místě přináším soupis skic J. A. Koželucha: CZ-Pk 4651 (Autografní partitura Graduale „Adjutor“ z roku 1787) Skica č. 1 Název skici: Bez názvu [Graduale „Adjutor“ – I. skica] Notový incipit:

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

[post 1787] Náčrt t. 1 – 92 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 2 Autografní partitura CZ-Pk 46793 LMik. JAK VIII:14 Zneplatněno přeškrtnutím.

CZ-Pk 4678 (Sešit autografních partitur chrámových skladeb) Skica č. 2 Název skici: Bez názvu [Číslované basy] Notový incipit:

94

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

? Náčrty (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 7 ? LMik. JAK XIX:1

CZ-Pk 4678 (Sešit autografních partitur chrámových skladeb) Skica č. 3 Název skici: Bez názvu [Chrámová skladba] Notový incipit:

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

? Náčrt t. 1 – 20 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 7 ? LMik. JAK XIX:2 Skica zapsaná tužkou. Velmi špatně čitelná.

CZ-Pk 4679 (Sešit autografních partitur chrámových skladeb [post 1787]) Skica č. 4 Název skici: Bez názvu [Graduale „Ecce sacerdos magnus“] 95

Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 5 Název skici: Notový incipit:

[post 1787] Náčrt (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 4 Autografní partitura CZ-Pk 46792 LMik. JAK VIII:157 Zneplatněno přeškrtáním.

Datace: Typ sikci:

[post 1787] Náčrt t. 1 – 92 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 7 Autografní partitura CZ-Pk 46793 LMik. JAK VIII:14 Zneplatněno vyškrabáním.

Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 6 Název skici: Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 7 Název skici: Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

Bez názvu [Graduale „Adjutor“ – II. skica]

Bez názvu [Offertorium „Benedicam Dominum“ - I. skica]

[1795] Náčrt t. 1 – 64 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 32 Autografní partitura CZ-Pk 4663 z roku 1795 LMik. JAK VIII:77 Ritor [Offertorium „Benedicam Dominum“ – II. skica]

[1795] Náčrt t. 1 – 25 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 32 Autografní partitura CZ-Pk 4663 z roku 1795 LMik. JAK VIII:77

96

CZ-Pk 4731 (Autografní partitura Graduale „Oculi omnium“ z roku 1791) Skica č. 8 Název skici: Bez názvu [Graduale „Benedictus es“- I. skica] Notový incipit:

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 9 Název skici: Notový incipit:

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

[1791?] Náčrt t. 1 – 32 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 4 Autografní hlasy CZ-Pak 648 LMik. JAK VIII:83 Zneplatněno přeškrtnutím. Bez názvu [Graduale „Benedictus es“- II. skica]

[1791?] Náčrt 1. verze t. 1 – 71; 2. verze t. 1 – 73 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 4 Autografní hlasy CZ-Pak 648 LMik. JAK VIII:83 Zneplatněno přeškrtnutím.

CZ-Pk 4736 (Samostatný list s několika skicami patrně z poloviny 90. let 18. století, na jehož rubu skladatel o několik let později zapsal roku 1801 partituru Offertoria „Super flumina“.) Skica č. 10 Název skici: C[re]do? [Část mše v tónině D dur?] Notový incipit:

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 11 Název skici: Notový incipit:

[1796?] Náčrt t. 1 – 91 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 1 ? LMik. JAK XIX:3 Zneplatněno přeškrtnutím. Gl[oria] [Část mše v tónině D dur]

97

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 12 Název skici: Notový incipit:

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 13 Název skici: Notový incipit:

[1796?] Náčrt t. 1 – 41 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 1 ? LMik. JAK XIX:4 Zneplatněno přeškrtnutím. Bez názvu [Část chrámové skladby?]

[1796?] Náčrt t- 1 – 18 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 1 ? LMik. JAK XIX:5 Zneplatněno přeškrtnutím. Bez názvu [Graduale „Dirigatur“]

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 14 Název skici: Notový incipit:

[1796] Náčrt (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 1 Autografní partitura CZ-Pk 4677 z roku 1796 LMik. JAK VIII:142 Zneplatněno přeškrtnutím.

Datace: Typ skici:

[1796?] Náčrt t. 1 – 41 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /mehrstimmig /) Strana 1 ? LMik. JAK XIX:6 Zneplatněno přeškrtnutím.

Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

Bez názvu [Sborová věta]

98

Skica č. 15 Název skici: Notový incipit:

Datace: Typ skici: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

Bez názvu [Část chrámové skladby?]

[1796?] Náčrt t- 1 – 17 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 1 ? LMik. JAK XIX:7 Zneplatněno přeškrtnutím.

CZ-Pk 1 C 13 (Autografní partitura Mše A-dur z roku 1803) Skica č. 16 Název skici: Proba Subjectorum [Kontrapunktická skica číslo 1] Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 17 Název skici:

[1803 – 1807?] Náčrtek t. 1 - 5 (dle Ulricha Konrada typ Ausschnittskizze /mehrstimmig/) Na konci partitury. ? LMik. JAK I:22 [Proba Subjectorum] aliter [Kontrapunktická skica číslo 2]

99

Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

[1803 – 1807?] Náčrtek t. 1 - 6 (dle Ulricha Konrada typ Ausschnittskizze /mehrstimmig/) Na konci partitury. ? LMik. JAK I:22

CZ-Pk 1 C 44 (Autografní partitura Mše D-dur z roku 1777) Skica č. 18 Název skici: Bez názvu [Motetto „Omnes mei sensus“] Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 19 Název skici:

[1777] Náčrt t. 1 – 89 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 43 Autografní partitura CZ-Pk 4721 z roku 1777 LMik. JAK VIII:314 Zneplatněno přeškrtnutím. Bez názvu [Kontrapunktická skica číslo 1]

100

Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 20 Název skici: Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 21 Název skici:

[1777 – 1782] Náčrtek t. 1 - 6 (dle Ulricha Konrada typ Ausschnittskizze /mehrstimmig/) Strana 43 ? LMik. JAK XIX:8 Zneplatněno přeškrtnutím. Bez názvu [Kontrapunktická skica číslo 2]

[1777 – 1782] Náčrtek t. 1 - 6 (dle Ulricha Konrada typ Ausschnittskizze /mehrstimmig/) Strana 43 ? LMik. JAK XIX:9 Zneplatněno přeškrtnutím. Bez názvu [Instrumentální skladba B dur - předehra či část předehry k opeře nebo oratoriu?]

101

Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 22 Název skici:

[1782?] Partitura t. 1 – 113 (cor I+II, ob I+II, vl I II, vla, bs) Strana 44 - 45 ? LMik. JAK XIX:10 Zneplatněno přeškrtnutím. Bez názvu [Árie ze zamýšlené italské opery či oratoria?, viz zlomky textu: "Vedroi"]

Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 23 Název skici:

[1782?] Náčrt t. 1 - 31 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 46 ? LMik. JAK XIX:11 Zneplatněno přeškrtnutím. Bez názvu [Árie ze zamýšlené italské opery či oratoria?, viz zlomky textu: „Semai turbo“, „Destrier“?, „sever che“?]

Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 24 Název skici: Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy:

[1782?] Náčrt t. 1 - 45 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 46 ? LMik. JAK XIX:12 Zneplatněno přeškrtnutím. N. 6. A: 1782 [Árie ze zamýšlené italské opery či oratoria?]

1782 Náčrt t. 1 – 107 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 47 ? LMik. JAK XIX:13 102

Poznámky: Skica č. 25 Název skici: Notové incipity:

Zneplatněno přeškrtnutím.

Datace: Typ sikci:

[1782] Náčrt t. 1 – 77 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 47 ? LMik. JAK XIX:14 Zneplatněno přeškrtnutím.

Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky: Skica č. 26 Název skici: Notový incipit:

Datace: Typ sikci: Lokace: Konečná podoba skladby: Tematické katalogy: Poznámky:

Bez názvu [Árie ze zamýšlené italské opery či oratoria?]

Bez názvu [Árie ze zamýšlené italské opery či oratoria?]

[1782] Náčrt t. 1 – 99 (dle Ulricha Konrada typ Verlaufsskizze /einstimmig/) Strana 47 ? LMik. JAK XIX:15 Zneplatněno přeškrtnutím.

3.2.2.1.3. Motetto „Omnes mei sensus“ (1777) Nejstarší dosud známou skicou J. A. Koželucha je jeho náčrt Motetta na text „Omnes mei sensus“ pro sólový soprán, sbor a orchestr z roku 1777 mající podobu da capo árie. Jde o náčrt celé skladby zachycený na jedné notové osnově, na níž jsou zaznamenány zpěvní hlasy, tj. part sólového sopránu a hlavní melodie sborových úseků. Jako u ostatních Koželuchových skic není uveden úvodní orchestrální ritornel. Z dalších instrumentálních ritornelů je zachycen pouze závěrečný ritornel středního dílu.

103

Obrazová příloha B

Skica prvního rozsáhlejšího dílu se v hrubých rysech neliší od partitury. V naprosté shodě s partiturou jsou sopránová sóla. Ve sborových úsecích jsou oproti partituře jisté rozdíly v melodii. Podstatný rozdíl oproti partituře nalezneme pouze v závěrečné části středního dílu. Střední díl tohoto moteta začíná v tónině a moll (partitura t. 89 – 96, skica t. 63 - 70), z níž moduluje do tóniny F dur (t. 96 – 102). Po té můžeme pozorovat rozdíl mezi skicou a partiturou. V tomto závěrečném sborovém úseku středního dílu Koželuch ve skice dále pokračuje v tónině F dur (t. 77- 85), zatím co v partituře na tomto místě moduluje do tóniny d moll (t. 103 – 111). Notový příklad č. 1

Z porovnání skici s partiturou vyplývá, že skladatel měl, s výjimkou několika taktů ve středním dílu, již v době pořizování skici vcelku jasnou představu o průběhu skladby. Zdá se, že jako autor italských oper a oratorií měl zažitou formu da capo árie.

3.2.2.1.4. Graduale „Adjutor“ Toto graduale je určeno pro první předpostní neděli nazývanou v češtině „Devítník“ a jejíž latinský název je Dominica in Septuagesima.380

380

„První neděle v předpostní době sluje Devítník. České jméno Devítník pochází odtud, že tato neděle jest 9. před Velikonocemi. V latitně se jmenuje Septuagesima (dies ante Pascha), t.j. sedmdesátý (den před Velikonocemi).“ Viz Římský misál, s. 126.

104

GRADUALE (Ps. 9, 10-11 et 19-20) Adjútor in opportunatibus, in tribulatióne: sperent in te, qui novérunt te: quoniam non derelínquis quaerentes te, Dómine. V. Quóniam non in finem oblívio erit pauperis: patientia páuperum non períbit in ætérnum: exsurge, Dómine, non præváleat homo.

STUPŇOVÝ ZPĚV (Žalm 9, 10-11 et 19-20) Pomocníku v čas pravý, v soužení, nechť doufají v Tebe, kdož Tě znají, neboť neopouštíš hledajících tebe, Pane. V. Neboť nezůstane navždy v zapomenutí ubohý; trpělivost utištěných nepřijde ve zmar navěky. Povstaň, Pane, ať příliš nezmohutní člověk.381

K této kompozici máme dochovány dokonce dvě téměř shodné skici. První skicu skladatel zapsal na volné místo na konci pracovní autografní partitury jiného zhudebnění tohoto textu z roku 1787.382 Jde o zběžně pořízený zápis bez, byť jen částečně podloženého, textu. Skica je zneplatněna přeškrtáním. Obrazová příloha C

Druhá skica se nalézá na sedmé straně sešitu autografních partitur Koželuchových skladeb sign. CZ-Pk/ 4679. Tedy ve stejném sešitu jako autografní partitura této skladby. Tato skica je zapsaná s větší pečlivostí a na několika místech je podložen text. Skica byla zneplatněna vyškrabáním a přeškrtáním.

381 382

Římský misál, s. 128 - 129. CZ-Pk/ 4651.

105

Obrazová příloha D

Průběh skladby, jak jej zachycují obě skici, se liší od průběhu skladby v první verzi autografní partitury pouze nepatrně. Jen na několika místech nalezneme malé odchylky v melodické lince. Na tomto místě uvádím příklad takové odchylky: Notový příklad č. 2

V první verzi partitury má skladba 92 taktů. Je vystavěna na půdorysu sonátové formy s provedením a kompletní reprízou. Expozice t. 1 - 31 Hlavní téma t. 1 – 14 a moll Spojovaní oddíl t. 14 – 23 a moll → d moll → C dur

Provedení t. 31 - 53

Vedlejší téma t. 24 – 31 C dur

106

Repríza t. 54 - 92 Hlavní téma t. 54 – 67 a moll Mezihra sloužící k modulaci z a moll přes F dur do A dur t. 68 - 76 Vedlejší téma t. 78 – 87 A dur Coda t. 88 – 92 A dur

Později jsou v partituře přeškrtnuty takty 54 – 67. Na konci partitury si Koželuch poznamenal změnu v počtu taktů takto upravené skladby: 92 [-]14 78 Jak je z výše uvedeného schématu zřejmé, jde o vypuštění hlavního tématu z reprízy. Z oblasti hlavního tématu v repríze zůstane pouze mezihra (obdoba spojovacího oddílu z expozice), sloužící k modulaci do tóniny A dur. Tento úsek se však po vyjmutí hlavního tématu v repríze stává součástí provedení a repríza začíná až s nástupem vedlejšího tématu. Expozice t. 1 - 31 Hlavní téma t. 1 – 14 a moll Spojovaní oddíl t. 14 – 23 a moll → d moll → C dur Vedlejší téma t. 24 – 31 C dur

Provedení t. 31 - 62

Repríza t. 63 - 78 Vedlejší téma t. 63 – 73 A dur

Coda t. 73 – 78 A dur Je zřejmé, že u této kompozice se Koželuch snaží o to, aby repríza nebyla jen pouhým tonálně sjednoceným opakováním expozice. V tomto případě toho dosahuje zkrácením reprízy. Obdobným způsobem, tj. změnou proporcí jednotlivých dílů z expozice, obměnil reprízu v Graduale „Benedictus es“.

3.2.2.1.5. Graduale „Benedictus es“ Na poslední – čtvrté - straně autografní partitury Graduale „Oculi omnium“ J. A. Koželucha z roku 1791 se nalézají dvě Koželuchovy přeškrtané skici chrámové kompozice.383 Skladatel neuvádí název skladby a není zaznamenán ani textový incipit skladby. Díky studiu katalogu RISM – On-line bylo možné zjistit, že jde patrně o prvotní pracovní záznam Graduale „Benedictus es“, dochovaného prostřednictvím autografních hlasů v Archivu Metropolitní kapituly na Pražském hradě.384 Jedná se o zhudebnění stupňového zpěvu (graduale) pro votivní Mši o Nejsvětější Trojici.385

383

CZ-Pk / 4731. GRADUALE [...] pro Sacro votivo de SSS. Trinitate ǀ et praecibus quadraginta horarum. non solenne, CZPak / 648 (RISM ID 550267640). Zde se nalézá také úprava této skladby pro sbor a varhany (CZ Pak / 646). 385 „Votivní mší se nazývá taková Mše, která se podle přání biskupa, kněze nebo jednotlivce obětuje ve zvláštních záležitostech (ex voto) místo Mše, která na ten den připadá. Rozeznávají se votivní Mše pro jednotlivé dny v týdnu a pro různé záležitosti (církevní nebo soukromé).“ V tomto případě jde o „Votivní Mši v týdnu“ konanou v pondělí. Římský misál. Přeložil a poznámkami liturgickými opatřil P. Marian Schaller benediktin v Emauzích. Praha 1947, Bohuslav Rupp, s. 106 *. 384

107

GRADUALE (Dan. 3, 55-56) Benedíctus es, Dómine, qui intuéris abýssos, et sedes super Cherubim. V. Benedíctus es, Domine, in firmaménto cæeli, et laudábilis in sæcula. Alleluja, alleluja. V. (Ib. 52). Benedíctus es, Dómine, Deus patrum nostrórum, et laudábilis in sæécula. Allel.

STUPŇOVÝ ZPĚV (Dan. 3, 55-56) Veleben buď, Pane, jenž hledíš do propastí a trůníš nad Cheruby. V. Veleben buď, Pane, na obloze nebeské a chvály hoden na věky. Aleluja, aleluja. V. (Tamt. 52). Veleben buď, Pane, Bože otců našich a chvály hoden na věky. Aleluja.386

Obě skici mají podobu jedno-osnovového notového záznamu v houslovém klíči. V obou případech není uvedeno označení nástroje či nástrojů. Vzhledem k charakteru notového záznamu a skutečnosti, že první takt je shodný s prvním taktem hlasu houslí z Graduale, dochovaného v Archivu Metropolitní kapituly, je zřejmé, že jde o zápis partů prvních a druhých houslí a v několika taktech jde o záznam zpěvního hlasu. U první skladby je uvedeno tempové označení „allo spirt“ (patrně Allegro spirito). Na několika místech je pod notovou osnovou uvedeno několik slov textu. Tyto skici jsou neobyčejně cenné, neboť díky nim je možné sledovat skladatele při komponování tohoto díla. Na základě studia těchto skic můžeme určit dvě základní kompoziční etapy. První etapa kompozičního procesu je zachycena první skicou. Tato skica zachycuje úvodních 31 a čtvrt taktu. Takty 1 - 20 přinášejí záznam hlasů prvních a částečně i druhých houslí (t. 2, 6 - 7, 15 - 20). Na konci 20. taktu je uvedena dvojitá taktová čára, po níž následuje zápis patrně vokálního hlasu (soprán?, t. 21 – první čtvrtina taku 28). Poté následuje opět záznam hlasů prvních a druhých houslí. V této skice je od t. 9 uveden zpěvní text, a to ve formě zkratkovitých narážek (pouze vybraná slova z textu, některá ve formě zkratek).387 Prostřednictvím škrtu můžeme vysledovat dvě vrstvy. S velkou pravděpodobností zapsal nejprve takty 1 – 8. V osmém taktu první skici dochází ke škrtu (respektive výmazu) všech not v taktu a jejich nahrazení novým šestnáctinovým úsekem.

386 387

Římský misál, s. 629-630 a s. 106*. Z těchto slov je zřejmé, že jde skutečně o text Graduale „Benedictus es“.

108

Obrazová příloha E

Notový příklad č. 3

Druhá etapa tvůrčího procesu je zachycena prostřednictvím druhé skici. Ta je podstatně delší. Zachycuje jedno-osnovový particel celé kompozice. Díky vpisům a škrtům můžeme vysledovat tři vrstvy. Nejstarší záznam je patrně psán stejným perem a inkoustem jako první skica – světle hnědý inkoust, noty jsou drobné. Písmo se však zdá oproti první skice méně úhledné. V této první fázi má skladba 71 taktů. Nejstarší vrstva druhé skici – první vrstva – patrně vychází z úvodních sedmi taktů první skici. Shodný je první takt. Od druhého taktu skladatel zaznamenává v taktech 2 – 7 ve druhé skice místo prvních houslí part druhých houslí. Ve druhém taktu je nad notovým zápisem poznámka „~tacte“, což může znamenat odkaz na

109

záznam prvních houslí v první skice. Ve druhé skice se nepatrně liší druhý takt druhých houslí: Notový příklad č. 4 První skica t. 1 – 2

Notový příklad č. 5 Druhá skica t. 1 - 2

Od 8. taktu se obě skici rozcházejí. Dle podoby první skici je zřejmé, že skladba měla být v prvotní představě skladatele podstatě delší. Ve druhé skice Koželuch vypustil takty 8 - 20 a 28 - 32. Notový příklad č. 6

110

Notový příklad č. 7

Použil pouze přepracovaný úsek t. 21 – 28 (ve druhé skice tento úsek odpovídá t. 9 – 18). Notový příklad č. 8

Notový příklad č. 9

Ve druhé vrstvě učinil skladatel do druhé skici doplňky silnějším písmem (patrně užil silnější pero). Díky těmto zásahům má tato druhá vrstva rozsah 73 taktů. Ve třetí vrstvě dochází k vyškrtnutí několika taktu a tato třetí vrstva má rozsah 69 taktů. Obrazová příloha F

111

Notový příklad č. 10

Notový příklad č. 11

Notový příklad č. 12

Obrazová příloha G

112

Notový příklad č. 13

Notový příklad č. 14

Nyní se pokusíme vysvětlit toto skladatelovo počínání. Je zřejmé, že Koželuch hledal optimální řešení formální výstavby této chrámové vložky. Již první skica prozrazuje, že zamýšlel vystavět sonátovou formu, neboť tato první skica zachycuje průběh sonátové expozice o celkovém rozsahu 32 taktů s hlavním tématem v tónině C dur (t. 1 – 8), spojovacím oddílem (C dur → G dur; t. 8 – 20) a vedlejším tématem v tónině G dur (t. 21 – 32). V tomto bodu skladatel toto řešení opouští. Notový příklad č. 15

113

114

Ve druhé skice již zachycuje průběh celé skladby. Díky dodatečným doplňkům a škrtům skica zachycuje tři vrstvy kompozičního procesu. Je zde zřetelné úsilí o výstavbu sonátové věty s provedením, k čemuž skladatele vybízí již struktura zhudebněného textu. V expozici zhudebňuje text „Benedíctus es, Dómine, quiintuéris abýssos, et sedes super Cherubim.“, v provedení text „Benedíctus es, Domine, in firmaménto cæeli, et laudábilisin sæcula. Alleluja, alleluja.“ a v repríze zbylý text „Benedíctus es, Dómine, Deus patrum nostrórum, et laudábilis in sæécula. Allel.“ Oproti první skice podstatně zkrátil expozici vypuštěním spojovacího oddílu (viz notový příklad č. 4). Expozice má nyní rozsah 19 taktů. K částečné proměně došlo i v případě vedlejšího tématu (viz notové příklady 6 a 7). Poté následuje poměrně rozsáhlé provedení, které je do rozsahu v podstatě shodné s expozicí (t. 20 – 38). Nejzajímavější částí této skici je závěrečný úsek (t. 39 – 71). Jde o obměněnou, rozšířenou reprízu. Ono rozšíření spočívá v užití devítitaktové mezihry vycházející z provedení.388 Je zřejmé, že kvůli snaze o obměněnou reprízu skladatel zavrhl první skicu s poměrně rozsáhlým spojovacím oddílem, aby mohl dospět k rozšířené repríze. Notový příklad č. 16

388

Hlavní téma C dur t. 39 – 45; mezihra vycházející z provedení t. 45 – 54; vedlejší téma C dur t. 55 – 73.

115

116

117

Obdobným způsobem, změnou proporcí jednotlivých dílů z expozice, dospívá k obměněné repríze například Joseph Haydn v první větě Symfonie Hob. I:49.389 K obměněné repríze se Koželuch nelehce dopracoval také u Graduale „Ecce sacerdos“. Zde pozměněné reprízy nakonec, jak se dočteme v následujícím pojednání o této kompozici, docílil obměnou vedlejšího tématu spočívající ve dvojím krátkém vybočení do jiné tóniny.

3.2.2.1.6. Graduale „Ecce sacerdos“ Autografní partitura Koželuchova Graduale Ecce sacerdos magnus se nalézá v jednom z několika dochovaných ručně rastrovaných notových sešitů, do nichž skladatel průběžně zaznamenával partitury svých chrámových skladeb. Tento sešit s autografními pracovními partiturami Koželuchových gradualií je dochován v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře pod signaturou 4679.390 Toto graduale je určeno pro mši v den vyznavače-biskupa.391

GRADUALE (Eccli. 44, 16) Ecce sacérdos magnus, qui in diébus suis plácuit Déo. V. (Ib. 20) Non est invéntus símilis ílli,qui conserváret legem Excélsi. Allelúja, allelúja. V. (Ps. 109, 4) Tu es sacérdos in aetérnum, secúndum órdinem Melchísedech. Allelúja.

STUPŇOVÝ ZPĚV (Sir. 44, 16) Hle, kněz veliký, jenž se ve dnech svých Bohu líbil. V. (Tamt. 20) Nikdo nebyl nalezen, jenž by podobně jako on zachovával zákon Nejvyššího. Aleluja, aleluja. V. (Ž. 109, 4) Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. Aleluja.392

Jedná se co do rozsahu o nevelkou kompozici pro čtyři zpěvní hlasy, dvoje housle, dvě klariny a varhany. Patrně o něco později skladatel dokomponoval ještě part obligátní violy, neboť tento hlas obsahuje autografní provozovací materiál ve formě hlasů, dochovaný v archivu Metropolitní kapituly.393 Tuto skladbu vystavěl skladatel na půdorysu sonátové formy s provedením a mírně pozměněnou reprízou. K tomuto řešení vybízí výše zmiňovaný text graduale, sestavený ze tří přibližně stejně rozsáhlých starozákonních textů – ze dvou

389

POŠTOLKA, Milan. Mladý Joseph Haydn : Jeho vývoj ke klasickému slohu, s. 148. CZ-Pk/ 4679, strana 5 – 7. 391 Na první straně partitury je uveden název díla: „Graduale de Confessore ǀ Pontifice ǀ Auth: Joanne Ant: Koželuch.“. 392 Římský misál, s. 43* 393 CZ-Pak/ 614 (autograf, provenience AIK, hlasy: CATB, vl I II, vla obl, [vlc], clno I II in C, org). 390

118

veršů 44. kapitoly (Chvála otců) knihy Moudrost Jesisse Sírocha neboli Ecclesiosticus 394 a jednoho verše z žalmu Rok Hospodinův mému Pánu.395 Koželuchova kompozice je uvedena instrumentálním ritornelem. Tato úvodní část expozice se skládá z hlavního tématu (C dur; t. 1 – 6) a mezihry (budoucí spojovací oddíl; C dur → G dur → C dur; t. 7 – 12). Ve třináctém taktu nastupují zpěvní hlasy. Prostřednictvím hlavního tématu skladatel zhudebňuje text „Ecce sacérdos magnus“. Jde o homofonní úsek v tónině C dur (t. 13 – 18). Zpěvní hlasy ve spojovacím oddílu a vedlejším tématu přednášejí text „qui in diébus suis plácuit Déo“ (t. 19 – 35). Spojovací oddíl je též pojat jako homofonní úsek (t. 19 – 24; C dur → G dur), zatímco v rámci vedlejšího tématu je týž text („qui in diébus suis plácuit Déo“) zhudebněn odlišným způsobem (t. 25 – 35, G dur). Úvodní část vedlejšího tématu je pojata jako imitační nástup jednotlivých hlasů (t. 25 – 30). V t. 35 nastupuje krátký instrumentální ritornel ve funkci mezihry, spojující expozici s provedením (t. 35 – 38, G dur). Provedení je poměrně rozsáhlé. Tvoří necelou třetinu vokální složky skladby (t. 39 – 60). V tomto úseku slouží ke zhudebnění textu „Non est inventus similis illi, qui conserváret legem Excélsi. Allelúja, allelúja.“ Je zde prováděn materiál vedlejšího tématu. V doprovodném souboru je prováděn krátký motiv prvních houslí. Notový příklad č. 17

394

V ekumenickém překladu Bible Sírachovec 44, 16 „Henoch se líbil Bohu“ (s. 945), Sírachovec 44, 20 „Zachovával zákon Nejvyššího“. Svým obsahem patří Moudrost Sírachovcova k literatuře mudroslovné. V kapitole Chvála otců slouží za příklad víry velké postavy minulosti Izraele od Henocha až po Nehemjáše. 395 Dle latinsko – českého Římského misálu z roku 1947 Žalm 109., v ekumenickém překladu Bible Žalm 110. V ekumenickém překladu: „Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Melchisedekova řádu.“

119

Ve zpěvních hlasech je prováděn dvoutaktový motiv tenorového partu. Notový příklad č. 18

V úvodních taktech provedení dochází k obdobnému imitačnímu nástupu zpěvních hlasů jako v úvodu vedlejšího tématu. Jde o harmonicky nestabilní modulační úsek, sloužící k modulaci z G dur do a moll (t. 39 – 44).396 Záhy po dosažení této tóniny dochází k návratu do tóniny G dur (t. 45 – 46). Tyto dva takty v tónině G dur jsou obměnou závěrečných taktů spojovacího oddílu (t. 22 – 23). Zpěvním hlasům v této tonálně nestabilní úvodní části provedení je svěřen text „non est inventus similis illi“ – „nikdo nebyl nalezen“. Skladatel se patrně tímto rychlým harmonickým pohybem pokusil vyjádřit marné hledání. Pracné hledání jiné tóniny a její následné okamžité opuštění a návrat do výchozí tóniny – marné hledání 396

T (t. 39), T (t. 40), MD (a cis e g, t. 41), D (d fis a c, t. 42), VII z a moll (gis h d f, t. 43) → a moll T (t. 44).

120

jiného stejně velikého kněze. Po této úvodní části následuje rozsáhlejší úsek provedení v tónině a moll zhudebňující text „qui conservaret legem excelsi“ – „jenž by podobně jako on zachovával zákon nejvyššího“ (t. 47 – 56). V 56. taktu začíná závěrečná část provedení. Jedná se o úsek sloužící k modulaci z a moll přes G dur do hlavní tóniny C dur. Tento úsek skladatel použil ke zhudebnění textu Alleluja. (t. 56 – 60). Pozměněná repríza přináší zhudebnění čtvrtého verše žalmu 109 (resp. 110) „Tu es sacérdos in aetérnum, secúndum órdinem Melchísedech. Allelúja.“ – „Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova. Aleluja.“ (t. 61 – 88). Začíná jen nepatrně obměněnou citací hlavního tématu expozice. Zpěvní hlasy v tomto úseku přednášejí text „Tu es sacérdos in aetérnum“ – „Ty jsi kněz na věky“ (t. 61 – 66). Následuje mezihra, jež je až na drobné odchylky totožná se spojovacím oddílem z expozice. (t. 67 – 72). Po mezihře následuje pozměněné vedlejší téma v hlavní tónině C dur (t. 73 – 84). Stejně jako v expozici tak i zde tyto dva hudební úseky slouží ke zhudebnění téhož textu, v tomto případě textu „secúndum órdinem Melchísedech“ – „podle řádu Melchisedechova“. Obměna vedlejšího tématu spočívá především ve dvojím krátkém vybočení do tóniny F dur (t. 78 - 79 a 81 - 82) a odlišném instrumentálním doprovodu v druhé polovině vedlejšího tématu (t. 78 – 84). Po takto obměněném vedlejším tématu již následuje pouze stručná coda (t. 84 – 88), jíž skladatel využil ke zhudebnění závěrečného „alleluja“. Skicu k této chrámové kompozici skladatel zachytil ve stejném sešitu jako partituru této skladby, a to v jejím sousedství. Koželuch skicu zaznamenal na volné místo za partiturou předcházejícího Graduale „Ti ment“.397 Jde, jako u většiny dochovaných Koželuchových skic, o náčrt - celistvý zápis melodického průběhu celé skladby. Na jedné notové osnově notované v sopránovém klíči je kompletně zachycen sopránový part. V několika taktech je uveden další zpěvní part (alt nebo bas notovaný o oktávu výše). Na několika místech je podložen text a zaznamenána čísla generálního basu. Skica sestává z pěti samostatných oddílů, zachycujících jednotlivé části sonátové formy (expozice, dvě verze provedení, dvě verze reprízy). Na konci těchto částí skladatel zaznamenal počet taktů (expozice 21 přepsáno na 22, první verze provedení 21, druhá verze provedení 22, první verze reprízy 24, druhá verze reprízy 27).

397

CZ Pk/ 4679, strana 4.

121

Obrazová příloha H

Na konci skici zapsal skladatel součet taktů jednotlivých částí sonátové formy (expozice 22, druhá verze provedení 22 přepsáno na 24, druhá verze reprízy 27 = celkový součet 71 přepsáno na 73). Obrazová příloha I

Obrazová příloha J 22 22 22 → 24 27 27 71 → 73

V několika taktech byl původní notový zápis přepsán novějším notovým záznamem a tři několikataktové úseky byly skladatelem zaškrtány. Celá skica byla patrně po definitivním dokončení autografní partitury zneplatněna přeškrtáním. Obrazová příloha K Faksimile skici 122

123

Notový příklad č. 19 Přepis skici

124

Již při letmém pohledu na tuto skicu je zřejmé, že máme k dispozici záznam zachycující sérii „kompozičních vrstev“ a pokusných kompozičních stadií. Tento záznam ve spojení s autografní pracovní partiturou vybízí ke genetické kritice.398 Oba zmíněné prameny umožňují studium a rekonstrukci procesu vzniku a vývoje textu díla s rozlišením posloupnosti jednotlivých fází vývoje. Notová příloha č. 20 Genetická edice

398

„kritika genetická (it.critica genetica, něm. Genetik, angl. genetics, fr. génétique, šp. genética) – odvětví filologie, která studuje a rekonstruuje proces vzniku a vývoje textu díla s rozlišením posloupnosti jednotlivých fází tohoto vývoje. [Genetická edice pak předpokládá zveřejnění fází textového procesu, srov. Textologie, s. 117118].“ Viz CARACI VELA, Maria, MASSIMO GRASSI, Andrea., Glosář. In: Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie, s. 330. VAŠÁK, Pavel a kol. Textologie. Teorie a ediční praxe, s. 117-118.

125

126

127

128

129

130

131

132

GENETICKÁ KRITIKA Číslo vrstvy

Druh Rozsah pramene (počet taktů)

Stručná charakteristika vrstvy

1

skica

21

2

skica

22

3

skica

26

4

skica

21

5

skica

22

6

skica

31

7

skica

28

8

skica

23

9

skica

31

10

skica

27

11

skica

24

1. úsek skici bez podloženého textu. Na konci tohoto úseku skladatelem zapsán počet taktů („21“). 1. úsek skici rozšířený o jeden takt bez podloženého textu. Takt vložen za jedenáctým taktem Na konci tohoto úseku opraven počet taktů z 21 na 22. 2. úsek skici bez podloženého textu. První verze PROVEDENÍ. 2. úsek skici zkrácený o pět taktů bez podloženého textu. Vlnovkou jsou přeškrtány takty 22 – 26. Zkrácená podoba první verze PROVEDENÍ. Na konci 21. taktu je skladatelem jednoduchá taktová čára změněna na dvojitou taktovou čáru a dopsán počet taktů („21“). 3. úsek skici bez podloženého textu. Zkrácený 2. úsek skici zneplatněn škrtnutím. Tento 3. úsek skici zakončen dvojitou čárou, za níž je skladatelem dopsán počet taktů („22“). 4. úsek skici bez podloženého textu. 1. verze reprízy ukončen dvojčárou za 31. taktem; v t. 25 – 26 vepsán text Alleluja 4. úsek skici zkrácený o tři takty na 28 taktů bez podloženého textu. První krácení 1. verze reprízy, škrtnuty takty 9 – 11. 4. úsek skici zkrácený o dalších 5 taktů bez podloženého textu. Druhé krácení 1. verze reprízy, škrtnuto pět závěrečných taktů z 1. verze reprízy t. 27 – 31 (viz vrstva 6) 4. + 5. úsek 2. verze částečně využívající začátek 1. verze. Přejímá beze změn začátek 1 verze t. 1 – 6 (hlavní téma) – vrací se k původně vypuštěným taktům 9 – 11. Podstatně přepracované vedlejší téma t. 12 – 31. Celkem má tato podobě reprízy 31 taktů 4. + 5. úsek 2. verze zkrácená v závěru o 4 takty (t. 26 – 29 9. vrstvy) na 27 taktů. Na konci osnovy je uveden počet taktů „27“. 3. úsek skici rozšířen o dva takty. Na konci skladby skladatelem revidovaný počet taktů: 133

Funkce v definitivní podobě kompozice EXPOZICE

EXPOZICE

Ø Ø

PROVEDENÍ

REPRÍZA REPRÍZA REPRÍZA

REPRÍZA

REPRÍZA PROVEDENÍ

22 22 22 → 24 27 27 71 73 12

partitura

28

13

partitura + skica

88

Kompozice je rozšířena o úvodní EXPOZICE instrumentální ritornel. Ve 13. taktu je uveden odlišný, chybný, text „Hic est“ přeškrtnut a nahrazen správným textem „Ecce“. Od definitivní podoby se liší úsek mezi takty 25 – 28, kde je uveden text „non est invectus similis similis“. Tento text se nakonec objevuje jen v provedení. Konečná podoba partitury, zachycující CELÁ definitivní podobu díla o celkové délce 88 KOMPOZICE taktů. Nejprve měla mít autografní partitura 87 taktů. Již po dokončení partitury skladatel mezi původní takty 72 – 73 vsunul ještě jeden takt instrumentální mezihry. Tento takt doplnil také ve skice. Z toho vyplývá, že skicu měl při ruce až do definitivního dokončení skladby.

Je nesporné, že skladatel pracoval se skicou až do úplného dokončení autografní partitury. Z porovnání skici s partiturou je zřejmé, že Koželuch ještě při pořizování autografní partitury zamýšlel o odlišném zhudebnění textu. Zdá se, že původně zamýšlel již v expozici užít druhý verš „Non est inventus similis illi, qui conservaret legen Excelsi Alleluja“. Jak víme z genetické kritiky, v taktech 25 – 28 partitury uvedl pod noty text „Non est inventus similis similis“, jež později přeškrtl a nahradil opakováním slov z prvního verše. Na základě tohoto poznatku se můžeme domnívat, že skladatel původně zamýšlel oba tyto verše užít v provedení. Tuto hypotézu podporuje i velká podobnost první, později zavržená, verze provedení. Prostřednictvím notového příkladu č. 21 dokazuji, že již v této první zavržené verzi provedení bylo toto řešení možné, neboť text obou veršů lze bez problémů podložit pod notový záznam.

134

Notový příklad č. 21

135

Zhudebnění textu „Ecce sacerdos“ Úsek Původní řešení až po autografní kompozice: partituru: EXPOZICE (Eccli. 44, 16) Ecce sacérdos magnus, qui in diébus suis plácuit Déo. V. (Ib. 20) Non est invéntus símilis ílli,qui conserváret legem Excélsi. Allelúja, allelúja. PROVEDENÍ (Eccli. 44, 16) Ecce sacérdos magnus, qui in diébus suis plácuit Déo. V. (Ib. 20) Non est invéntus símilis ílli,qui conserváret legem Excélsi. Allelúja, allelúja. REPRÍZA V. (Ps. 109, 4) Tu es sacérdos in aetérnum, secúndum órdinem Melchísedech. Allelúja.

Definitvní řešení v poslední (13. vrstvě) autografní partitury Eccli. 44, 16) Ecce sacérdos magnus, qui in diébus suis plácuit Déo.

V. (Ib. 20) Non est invéntus símilis ílli,qui conserváret legem Excélsi. Allelúja, allelúja.

V. (Ps. 109, 4) Tu es sacérdos in aetérnum, secúndum órdinem Melchísedech. Allelúja.

V tomto případě nám studium skici společně s partiturou odhaluje skutečnost, jak skladatel dlouho hledal nejlepší zhudebnění textu, než dospěl k z dnešního pohledu jednoznačnému a zdánlivě samo se nabízejícímu řešení. O úzkém spojení skici s partiturou svědčí rozdíly mezi druhou verzí provedení a definitivní verzí provedení v autografní partituře. Rozdíly mezi skicou a partiturou jsou v číslovaném basu. Skladatel zaznamenal v 9. – 18. taktu skici druhé verze provedení (autografní partitura t. 47 – 56) pouze basový part, zapsaný o oktávu výše v sopránovém klíči s čísly generálbasu. Při pohledu na adekvátní místo v autografní partituře nalezneme ve zpěvních hlasech vymazané notové záznamy, nahrazené novějším zápisem. Obrazová příloha L Partitura, hlas Canto, takty 49 - 51

136

Partitura, party Canto, Alto, Tenore, Basso, takty 53 - 55

Partitura, part Canto, takty 53 - 54

Partitura, part Canto, takty 55

Vymazané noty korespondují s generálbasovými čísly skici. Díky tomu můžeme zrekonstruovat původní verzi tohoto úseku provedení. Viz notové příklady č. 22 a 23.

137

Notový příklad č. 22

138

Notový příklad č. 23

139

Z genetické kritiky vyplývá, že nejvíce vrstev je věnováno repríze. Zde můžeme pozorovat poměrně velké úsilí o to, aby tento úsek Koželuchova graduale nebyl jen opakováním expozice. Snaha, aby repríza nebyla pouhou reexpozicí, je příznačná pro Josepha Haydna již ve druhé polovině 60. let a v první polovině 70. let 18. století.399 Rozdílu oproti expozici dosahuje Koželuch obměnou vedlejšího tématu spočívající především ve dvojím krátkém vybočení do tóniny F dur (t. 78 - 79 a 81 - 82) a odlišném instrumentálním doprovodu v druhé polovině vedlejšího tématu (t. 78 – 84). Notový příklad č. 24

Obdobně pozměněné vedlejší téma nalezneme například také v Symfonii D dur Leopolda Koželucha (Poštolka I:3), zkomponované před 28. 3. 1787.400 399

„Tak např. v první větě symfonie I:47 podstatně odliší charakter začátku reprízy od expozice tím, že hlavní téma uvede v repríze v moll (t. 114), jak to někdy činili neapolští symfonikové; jindy v repríze změní původní proporce jednotlivých dílů: z původních 24 taktů hlavního dílu první věty (adagio) symfonie I:49 zbývá v repríze jen třetina, tj. osm taktů (t. 62-69), kdežto druhá část vedlejšího dílu (t. 34-43) je v repríze prodloužena (t. 7996).“ POŠTOLKA, Milan. Mladý Joseph Haydn : Jeho vývoj ke klasickému slohu, s. 148. 400 „na rozdíl od všech ostatních Koželuhových symfonií je vedlejší thema v reprize mírně pozměněno proti své podobě expoziční (t. 182).“ Viz POŠTOLKA, Milan, Leopold Koželuh : Život a dílo, s. 68; POŠTOLKA, Milan, Předmluva, in: Leopold Koželuh : Tre sinfonie. Partitura, (Musica antiqua bohemica 72), Praha 1988, Editio Supraphon, s. III.

140

Notový příklad č. 25

141

Z uvedeného příkladu je zřejmé, že obměna vedlejšího tématu je o něco zásadnější v chrámové kompozici J. A. Koželucha. U Leopolda Koželucha nedochází v průběhu vedlejšího tématu k vybočení do jiné tóniny. Však po vedlejším tématu v této symfonii Leopolda Koželucha, a to jak v expozici, tak v repríze, následuje krátká epizoda v jiné tónině (v expozici F dur, v repríze B dur), dle Poštolky jde o první případ použití epizody po vedlejším tématu v Koželuchově symfonické tvorbě.401 Nemůžeme vyloučit, že při konečném řešení reprízy tohoto graduale si J. A. Koželuch vybavil pozměněnou reprízu a následné krátké vybočení do jiné tóniny v expozici a repríze Symfonie Leopolda Koželucha.402 Díky skice víme, že k výše uvedenému řešení reprízy vedla poměrně dlouhá cesta, což dokládají četné škrty, přepisy a doplňky. Jediné, co neprošlo postupným vývojem, je hlavní téma, jež je až na drobné odchylky, vynucené jiným textem, převzato z expozice. Pracné hledání definitivního tvaru se týká mezihry (v expozici spojovací oddíl) a vedlejšího tématu, jak vyplývá z genetické edice a následujícího notového příkladu. Notový příklad č. 26

401

„Vedlejší thema (t. 68 n.) nastupuje lehce staccatově nahozeno a v t. 94 předchází do epizody (F dur): jde tu o první případ použití epizody po vedlejším thematu v Koželuhově symfonické tvorbě.“ POŠTOLKA, Milan, Předmluva, in: Leopold Koželuh : Tre sinfonie. Partitura, (Musica antiqua bohemica 72), Praha 1988, Editio Supraphon, s. III. 402 J. A. Koželuch byl v trvalém kontaktu se svým příbuzným Leopoldem Koželuchem.

142

143

144

V první vrstvě skici reprízy (genetická edice vrstva 6) Koželuch přejímá takřka beze změny spojovací oddíl expozice. Po tomto úseku mezihra pokračuje čtyřmi takty zcela nové hudby – v subdominantní tónině F dur. Po této mezihře nastupuje pozměněná repríza, rozšířená oproti expozici o nový pětitaktový úsek, zhudebňující patrně text alelluja. Tato první vrstva skici reprízy je nejrozsáhlejší, čítá 31 taktů. V následujících vrstvách (genetická edice vrstvy 7 + 8) skladatel přistupuje k radikální přeměně a krácení úseku, jež byl v první vrstvě přejat takřka beze změny jako spojovací oddíl z expozice. První dva takty radikálně přepracoval a zbylé tři vyškrtl. Dále dochází k vyškrtnutí závěrečných pěti taktů alleluja z první vrstvy skici. Tato druhá vrstva je tedy zkrácena oproti vrstvě první o osm taktů. V tomto momentu se materiál reprízy nejvíce odlišuje od expozice. Odlišnost spočívá především v zcela nové mezihře mezi hlavním a vedlejším tématem. Od tohoto řešení však skladatel posléze upouští, vrací se k původní mezihře (první vrstva skici reprízy, genetická edice vrstva 6), jež je shodná se spojovacím oddílem expozice, škrtá druhou část mezihry v tónině F dur a podstatně přepracovává vedlejší téma. Dva mírně upravené takty (první a třetí) ze škrtnuté mezihry F dur vsune do vedlejšího tématu. Koželuch tak zachovává tonální vybočení v repríze, pouze dochází k přesunu tohoto vybočení z mezihry do vedlejšího tématu (genetická edice vrstvy 9 + 10). Jak z předešlého výkladu vyplývá, je od prvního okamžiku zřejmá snaha o to, aby repríza nebyla pouhým opakováním expozice. Nejprve se komponista snaží o obměnu reprízy především prostřednictvím mezihry, kdy nejdříve tuto mezihru rozšíří o nový úsek v tónině F dur a následně ji zcela přepracuje. Nakonec se však rozhodne pro zásadní obměnu vedlejšího tématu, kde využije materiál z úseku mezihry v tónině F dur. Z předešlého výkladu a genetické edice vyplývá, jak Koželuch pečlivě přistupoval ke kompozici krátké chrámové skladby. V tomto případě máme svědectví o hledání ideálního řešení sonátové formy ve spojení se zhudebněným textem. Můžeme sledovat, jak postupoval od prvních nápadů, jež mají kořeny v jeho starších dílech, k závěrečnému řešení, odpovídajícímu době vzniku skladby. Je to zřejmé jak u provedení, jehož první návrh svým řešením – stylizovaně kopírujícím průběh expozice s uvedením citace hlavního tématu v dominantní tónině – spíše odpovídal skladbám z 60. a 70. let 18. století, tak u pozměněné reprízy, ve které se snažil, podobně jako již dříve např. Joseph Haydn, o to, aby nebyla pouhou reexpozicí. Nejprve toho mínil dosáhnout především změnou mezihry mezi hlavním a vedlejším tématem, jež je odlišná od spojovacího oddílu a dochází v ní k vybočení do subdominantní tóniny (F dur). Nakonec toto řešení opustil, převzal namísto této mezihry spojovací oddíl z expozice a obměnu reprízy uskutečnil prostřednictvím podstatně rozsáhlejší

varianty vedlejšího tématu, do níž vsunul části mezihry v tónině F dur. Dochovaná skica i autografní pracovní partitura vypovídají o kritickém přístupu J. A. Koželucha ke své tvorbě.

3.2.2.1.7. Offertorium „Benedicam Dominum“ (1795) Autografní pracovní partitura Koželuchova offertoria pro pátou neděli po Svatém Duchu (Letnicích) Benedicam Dominum pochází z roku 1795, o čemž svědčí přípis na první straně partitury: „Offertorium Dominicae V post Pentecoste ǀ Auth[o]r[e] Joanne Ant. Koželuch. 1795.“403 Jde o zhudebnění sedmého a osmého verše žalmu „Ochraňuj mě Bože, utíkám se k tobě“.404

OFFERTORIUM (Ps. 15) Benedícam Dóminum, qui tríbuit mihi intelléctum: providébam Deum in conspéctu meo semper: quóniam a dextris est mihi, ne commóvear.

OFFERTORIUM (Žalm 15, 7 a 8) Dobrořečit budu Pánu, že mne poučil; představuji sobě Boha ustavičně, neboť jest po mé pravici, abych nekolísal.405

V rozporu s Římským misálem doplňuje Koželuch text offertoria o slovo alleluja. Vlastní text offertoria svěřil skladatel sólovému zpěvnímu basu, jež doprovází dvoje housle viola a varhany (t. 1 - 95). Po závěrečném instrumentálním ritornelu (t. 88 – 95) nastupuje ataca čtyřhlasá fuga na skladatelem doplněné slovo alleluja pro čtyři zpěvní hlasy (canto, alto, tenore, basso) s doprovodem nástrojů (dvoje housle, viola, varhany, t. 96 – 147). Původně Koželuch počítal též s klarinami, což dokládá part „Clarini“. Tento záměr patrně záhy přehodnotil, neboť part zůstal v autogafní partituře prázdný. Part klarin neobsahuje ani provozovací materiál – nedatované autografní hlasy - dochovaný v archivu metropolitní kapituly.406 První část, zhudebňující text offertoria, je vystavěna na půdorysu sonátové formy (t. 1 – 95). V expozici a repríze je zhudebněn text „Benedícam Dóminum, qui tríbuit mihi intelléctum: providébam Deum in conspéctumeo semper:“. V provedení je užit zbývající text: „quóniam a dextris est mihi, ne commóvear.“ Expozice (t. 1- 39) připomíná úvodní věty z instrumentálních koncertů, neboť začíná instrumentálním ritornelem (t. 1 - 17), přinášejícím hlavní a vedlejší téma v hlavní tónině (C dur). Ve stručném provedení (t. 40 – 59) je po úvodní věrné citaci hlavního tématu v dominantní tónině (instrumentální ritornel, G dur, t. 40 403

CZ-Pk/ 4663. Dle latinsko – českého Římského misálu z roku 1947 Žalm 15., v ekumenickém překladu Bible Žalm 16. 405 Římský misál, s. 660. 406 CZ-Pak/ 722 (hlasy: CATB, vl I II, vla obl., [vlc], org). 404

146

– 46) zpracováván materiál z vedlejšího tématu (t. 47 – 59), přičemž dochází k vybočení do tónin E dur a g moll. Dvě skici části tohoto díla (partitura t. 1 – 88) jsou dochovány na konci již zmíněného sešitu autografních pracovních partitur chrámových skladeb J. A. Koželucha sign. CZ Pk/ 4679.407 Jde o dva náčrty, zachycující melodický průběh první části offertoria, určené pro sólový zpěvní bas s doprovodem nástrojů. Skladatel nejprve zachytil sólový zpěvní bas s podloženým textem, notovaný na jedné notové osnově v basovém klíči (expozice - partitura t. 17 – 39, po dvojité taktové čáře následuje provedení a repríza – partitura t. 47 – 88).408 V několika taktech zaznamenal Koželuch později tmavším inkoustem hlas prvních houslí (t. 51 – 52) a čísla generálního basu (t. 53 – 59). Po tomto prvním notovém náčrtu basového zpěvního partu následuje náčrt dvou instrumentálních ritornelů, zaznamenaný na jedné notové osnově a notovaný v houslovém klíči (partitura t. 1 – 17; t. 39 – 46).409 Jde o kompletní záznam hlasu prvních houslí, k nimž je na několika místech zaznamenán part druhých houslí (skica a partitura t. 9 – 13) a o oktávu výše transponovaný part varhan (skica a partitura t. 1 – 3). To, že při kompozici vokálně-instrumentální skladby Koželuch načrtne nejprve hlavní zpěvní hlas, není ničím neobvyklým. V jiných skicách chrámových vložek úvodní ritornely nenalezneme. V obou náčrtech jsou v několika taktech patrny pozdější zásahy a změny. Na rozdíl od veškerých ostatních dochovaných skic J. A. Koželucha, nebyly tyto skici autorem zneplatněny - znehodnoceny přeškrtnutím, zaškrtáním či vyškrabáním. Proměnou procházel vývoj náčrtu sólového zpěvního basu. Největší zásah zde skladatel učinil v provedení. Jde o přepisy not – změnu melodie - v taktech 25 – 27 (partitura t. 48 – 50).

407

Strana 32, za partiturou skladby Graduale pro festo S. Aloysii. Dle barvy inkoustu a použitého pera je možné usuzovat, že nejprve zaznamenal oblast hlavního tématu basového sóla bez podloženého textu (t. 1 – 12; partitura t. 17 – 28). Poté zapsal zbylou část basového sóla včetně podloženého textu a první instrumentální ritornel. Patrně nakonec zachytil druhý ritornel a do několika taktů zpěvního partu zanesl part houslí, doplnil generálbasová čísla a učinil v několika taktech změnu melodické linky. 409 Před houslovým klíčem je skladatelů přípis „Ritor“. 408

147

Obrazová příloha M První náčrt t. 25 - 27

Notový příklad č. 27 První náčrt t. 25 - 27 Partitura t. 48 – 50

Další tři změny melodie zpěvního basu učinil skladatel v repríze (partitura t. 68, 72, 76). Obrazová příloha N

Obrazová příloha O

Obrazová příloha P

První náčrt t. 45

První náčrt t. 49

První náčrt t. 53

148

Notový příklad č. 28

Notový příklad č. 29

Notový příklad č. 30

První náčrt t. 45

První náčrt t. 49

První náčrt t. 53

Partitura t. 68

Partitura t. 72

Partitura t. 76

Porovnáme-li náčrt zpěvního partu basso s týmž partem v autografní partituře, nalezneme několik přepracovaných taktů. Jde o různé druhy úprav, od nepatrných, majících jen minimální vliv na zvukovou podobu, až po podstatnější změny melodie. 1) V několika případech jde pouze o jinou formu notového zápisu mající jen nepatrný vliv na zvukovou podobu (skica t. 3, totéž t. 39, t. 7, totéž t. 43 x partitura t. 19, totéž t. 62, t. 23, totéž t. 66). Notový příklad č. 31

2) Podstatnější změny melodie jsou patrné v taktech skici 17, 19, 47 – 48, 51 – 52 x partitury t. 33, 35, 70 – 71, 74 – 75.

149

Notový příklad č. 32

3) V jednom případě dochází ke změně rytmu (skica t. 28; partitura t. 51). Notový příklad č. 33 (první náčrt t. 28; partitura t. 51)

4) Ve dvou taktech je v partituře doplněna melodická ozdoba (skica t. 62, 64; partitura t. 85 a 87). Notový příklad č. 34 (první náčrt t. 62, 64; partitura t. 85 a 87)

150

Ještě většími proměnami procházel první ze dvou instrumentálních ritornelů. Proměnou procházela již náčrt tohoto ritornelu. Ze sedmnácti taktů prvního ritornelu (náčrt i partitura t. 1 – 17) jsou tři takty skladatelem pozměněny. Ve dvou případech – takty 8 a 15 – mohl přepis proběhnout bezprostředně po prvním zápisu. Ke změně v šestém taktu mohlo dojít později, až po dokončení náčrtu prvního ritornelu. Přepis v tomto taktu je pořízen tmavším inkoustem. Obrazová příloha Q Druhý náčrt Ritor t. 6

Druhý náčrt Ritor t. 8

Druhý náčrt Ritor t. 15

Stejným tmavším inkoustem Koželuch pořídil změny v náčrtu sólového zpěvního partu basu viz obrazová příloha č. 1, první náčrt t. 25 – 27; obrazová příloha č. 2, první náčrt t. 45; obrazová příloha č. 3, skica t. 49, záznam hlasu prvních houslí (t. 51 – 52) a čísla generálního basu (t. 53 – 59). Tímto tmavým inkoustem a patrně jiným ostřejším perem zapsal náčrt druhého ritornelu – úvod provedení v tónině G dur (partitura t. 39 – 46). Náčrt tohoto druhého ritornelu mohl vzniknout patně s jistým odstupem od zbylých částí skici. Náčrt zachycuje již definitivní podobu tohoto ritornelu, tak jak jej známe z autografní partitury. Záhy po jeho dopsání patrně pořídil na základě taktu 23 přepis šestého taktu (z prvního ritornelu) a ostatní výše zmíněné přepisy a doplňky v náčrtu zpěvního basu. Dle barvy inkoustu a použitého pera je možné usuzovat, že nejprve zaznamenal oblast hlavního tématu basového sóla bez podloženého textu (t. 1 – 12; partitura t. 17 – 28). Poté zapsal zbylou část basového sóla včetně podloženého textu a první instrumentální ritornel. Patrně nakonec zachytil druhý ritornel a do několika taktů zpěvního partu zanesl part houslí, doplnil generálbasová čísla a učinil v několika taktech změnu melodické linky. Porovnáme-li náčrt prvního ritornelu s jeho definitivní podobou v autografní partituře, nalezneme další tři podstatně přepracované takty. Jde o takty 9, 11 a 13. 151

Notový příklad č. 35

152

Také v autografní partituře jsou zřetelné úpravy (přepsaná, vyškrabaná či přelepená místa). Nejvíce změn se týká partu violy. Například výše zmíněný třináctý takt. Koželuch nejprve přepsal tento takt ze skici. Později ho vyškrabal a přepsal.

153

Obrazová příloha R Partitura, violino I, t. 13

Jako další příklady přepisů či škrtů mohu uvést takty 5, 24 – 27 a 68 – 71. Obrazová příloha S

Obrazová příloha T

Obrazová příloha U

Partitura, viola, t. 5

Partitura, violino I II, viola,

Partitura, violino I II, viola,

t. 24 - 27

t. 68 - 71

Z výše uvedené komparace skici s partiturou Koželuchova Offertoria Benedicam Dominus vyplývá, že v tomto případě měl skladatel jasnou představu o celém průběhu první části díla (sólový zpěvní bas s doprovodem nástrojů). Žádný úsek skici nezrušil. Veškeré změny v rámci kompozičních vrstev se týkají melodické linky. Můžeme sledovat, jak skladatel postupně kultivoval, zjemňoval, vybrušoval melodickou linku, a to především v úvodním instrumentálním ritornelu. První podstatné změny zaznamenal již do náčrtu, ale k významné změně melodie v úvodním ritornelu přistoupil též při vyhotovení partitury. Při kompozici tohoto offertoria je zřejmá snaha o co nejdokonalejší melodii. Z předešlého výkladu vyplývá, že pravděpodobně mnohem snáze komponoval zpěvní sólový part, jež prochází mnohem menšími změnami, než první instrumentální ritornel.410 Při kompozici této

410

Toto konstatování obstojí za předpokladu, že neexistovaly ještě starší nedochované skici zpěvního basu. Například náčrty s několika melodickými variantami tohoto zpěvního partu.

154

skladby v sobě Koželuch nezapře bývalého zpěváka – basistu, učitele zpěvu a operního skladatele.

3.2.2.1.8. Graduale „Dirigatur“ (1796) Graduale pro 19. neděli po Svatém Duchu (Graduale pro Dominica XIX post Pentecosten) „Dirigatur oratio mea“ J. A. Koželuch zkomponoval v roce 1796, o čemž svědčí datace uvedená na autografní partituře.411

GRADUALE (Ps. 140, 2) Dirigatur orátio mea, sicut incensum in conspéctu tuo, Domine. V. Elevátio mánuum meárum sacrificium vespertínum. Alleluja, alleluja. V. (Ps. 104,1) Confitémini Dómino, et invocáte nomen ejus: annuntiáte inter gentes ópera ejus. Alleluja.

STUPŇOVÝ ZPĚV (Ž. 140, 2) Nechť se vznese modlitba má, Pane, jako vůně kadidla před Tvou tvář. V. Pozdvižení rukou mých budiž za oběť večerní. Aleluja, aleluja. V. (Ž. 104, 1) Chvalte Pána a vzývejte Jeho jméno: Zvěstujte mezi národy díla Jeho. Aleluja.412

Skica k této kompozici je dochována na samostatném listu společně s dalšími skicami z poloviny 18. století, na jehož rubu skladatel roku 1801 zapsal partituru Offertoria „Super flumina“. Jde jako v předešlých případech o náčrt celé skladby, zachycený na jedné notové osnově. Jde o velmi zajímavou skicu přinášející informace o šesti kompozičních vrstvách. O definitivní sedmé kompoziční vrstvě podává svědectví výše zmíněná autografní partitura.

411 412

CZ-Pk/ 4677. Římský misál, s. 728.

155

Obrazová příloha V

Notový příklad č. 36 Kompoziční vrstvy patrné ve skice graduale „Dirigatur“ 1. vrstva

156

2. vrstva

3. vrstva

157

4. vrstva

5. vrstva

158

6. vrstva

Skladatel zamýšlel nejprve kompozici skládající se ze dvou částí, což dokládají úvodní čtyři vrstvy. První část sestávala z tenorového sóla mající podobu sonátové expozice a druhá část měla být sborová končící v tónině a moll a mající rozsah mezi 49 až 50 takty. Z toho první dva návrhy druhé sborové části zavrhl (viz vrstva 1 a 2). Sborová část ve 3. a 4. vrstvě v celkové délce 56 taktů (viz Koželuchův přípis 28 + 28 = 56) rámcově odpovídá provedení z konečné verze autografní partitury. Později k tomuto úseku v 5. vrstvě přikomponuje další takty, jež odpovídají t. 15 – 24 tenorového sóla expozice, zde však v tónině C dur. Je zde pokus o tonální sjednocení, přičemž tento úsek připomíná vedlejší téma a celek připomíná zkrácenou reprízu bez hlavního tématu. Skladba v této podobě však ještě končí v tónině a moll. Teprve v 6. vrstvě Koželuch přidává dalších, v tomto případě závěrečných, 10 taktů v tónině C dur. Teprve nyní je skladba vystavěna na půdorysu sonátové formy se zkrácenou reprízou. Však až v autografní partituře dospěje k sonátové formě, kde v repríze uvádí hlavní i vedlejší téma prostřednictvím citace hlavního tématu – tenorového sóla z expozice. Díky této skice víme, jak nelehce skladatel dospěl k definitivnímu tvaru kompozice. Jak komplikovaně

159

po etapách dospěl k sonátovému půdorysu. Jde o další svědectví svědomitého přístupu ke kompozici drobných chrámových skladeb. 3.2.2.1.9. Závěr Vzhledem k tomu, že jde o náhodně dochované skici, nemůžeme si být jisti, zda máme před sebou doklady o celém kompozičním procesu, ale i z takto dochovaných skic je zřetelné, že skladatel vyhotovil i několik variant průběhu skladby, z nichž některé zcela zavrhl (viz Motetto „Omnes mei sensus“ /1777/, Graduale „Dirigatur“ /1796/), některé více či méně přepracoval, což se týká nejen melodické linky, ale jako v případě dvou skladeb (Graduale „Ecce sacerdos“ a „Dirigatur“) formálního půdorysu skladeb. Na těchto dvou příkladech je zřejmé, jak nelehce skladatel dospěl k definitivnímu tvaru chrámové skladby v sonátové formě. Nejvíce zřetelné je to u Graduale „Dirigatur“, kde původně zamýšlel zkomponovat 56 taktovou kompozici s úvodním tenorovým sólem a závěrečným sborem. První část měla sice charakter sonátové expozice, avšak první tři návrhy sborového zakončení skladby nevycházely z úvodního tenorového sóla a skladba měla dokonce končit v paralelní mollové tónině (a-moll). Teprve v dalších vrstvách došlo k návrhu sonátové formy se zkrácenou reprízou a až v autografní partituře skladatel opakoval část tenorového sóla – hlavní téma z expozice – a přinesl definitivní tvar v sonátové formě s uvedením hlavního a vedlejšího tématu v repríze. Z předešlého výkladu je patrné, že J. A. Koželuch komponoval svá díla obdobným způsobem, jako někteří přední umělci jeho doby. Obdobné skici máme dochovány například u Josepha Haydna či Wolfganga Amadea Mozarta. Tyto náhodně dochované Koželuchovy skici dokládají, jak skladatel zodpovědně přistupoval i k tvorbě co do rozsahu nevelkých chrámových vložek - užitkové chrámové hudby.

3.2.2.2. Pokračování práce na „hotových dílech“ 3.2.2.2.1. Úvod Díky několika dochovaným autografním pracovním partiturám J. A. Koželucha z Knihovny a archivu Pražské konzervatoře a hudebně – historického oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby můžeme pozorovat nejenom vznik několika Koželuchových skladeb, ale také máme možnost poznat, jak skladatel vyhotovuje několik autentických verzí svých mešních kompozic. Tato přepracování patrně nemají příčinu v pocitu nedostatečnosti či neuspokojenosti se svými kompozicemi, jak je tomu například u Beethovena, Brahmse či

160

Brucknera.413 V tomto případě jde zjevně o postoj, jenž je znám z barokního období. Dle Dadelsena je v této době pravidlem pokračování práce na „hotovém díle“: „V barokním období se však setkáváme s jiným postojem. Jako na zřetelné upozornění na řemeslnou stránku skladatelského povolání je tu pravidlem pokračování práce na hotovém díle . Téměř všechny Bachovy varhanní a klavírní skladby máme k dispozici v několika autentických verzích. Také oratoria a kantáty byly méně či více přetvářeny pokaždé, když je Bach znovu uváděl.“414 Dadelsen vidí kořeny tohoto přístupu ve středověkých kompozičních praktikách přepracování a modernizování. V této době není proces tvorby záležitostí jednotlivce, ale podílí se na něm celá řada skladatelů. Je velmi pravděpodobné, že J. A. Koželuch přistoupil k přepracování některých mší pod tlakem změněného kulturněhistorického prostředí. Například krácení a zjednodušování Gloria bylo vynuceno v osmdesátých letech 18. století josefínskými reformami. Důvodem těchto přepracování nebyl jen časově omezený průběh mše, ale také začínající nedostatek kvalitně vyškolených zpěváků, zapříčiněný rušením klášterů a reformou školství.

415

Ani dochované Koželuchovo přepracování skladby Antonia

Ferradiniho není koncem 18. století něčím neobvyklým. V 18. století bylo běžné, že skladatelé přepracovávali nejenom své vlastní skladby, ale také kompozice svých současníků. Například Johann Sebastian Bach přepracovával řadu děl svých vrstevníků, mimo jiné i díla Antonia Vivaldiho.416 Jak upozorňuje Dadelsen, „Takové úpravy byly ještě i pro Mozarta samozřejmým úkolem. Vzpomeňme na jeho přepracování Händelových děl Messiah (Mesiáš HWV 56), Alexander`s Fest or The Power of Musick (Alexandrova slavnost HWV 75), Alcis and Galatea (HWV 49) a na úpravy vlastních skladeb pro jiná obsazení.“. 417 3.2.2.2.2. Mše J. A. Koželucha v několika verzích V Knihovně a archivu Pražské konzervatoře jsou dochovány partitury čtyř mší, v nichž nalezneme několik verzí některých částí. Jde o tři partitury datované (1777, 1788, 1790) a jednu nedatovanou. Ve třech případech nalezneme v těchto partiturách dvě odlišné verze 413

DADELSEN Georg von. Tzv. „verze poslední ruky“ v hudbě. In: Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie, s. 39. 414 tamtéž. 415 „Neboť autorské korekce a vícenásobné redakce, tak jako mohou odrážet lineární procesy zrání a spletitosti, mohou mimo jakoukoliv evolucionistickou logiku vykazovat proměny projektu, jinou orientaci tvůrčí vůle jako odpověď na změny vztahu autora a kulturněhistorického prostředí.“ Viz VELA Maria Caraci, Úvod 5. Autorské varianty. In: : Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie, s. 13. 416 Například Koncert a moll pro čtyři klavíry s doprovodem smyčcových nástrojů BWV 1065 vznikl přepracováním Vivaldiho Koncertu pro čtvery housle a smyčcový orchestr h moll op. 3 č. 10 RV 580. Viz SCHMIEDER, Wolfgang. Thematisch-systematisches Verzeichnis der Werke Johann Sebastian Bachs, s. 594. RYOM, Peter. Verzeichnis der Werke Antonio Vivaldis, s. 104 417 DADELSEN Georg von. Tzv. „verze poslední ruky“ v hudbě. In: Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie, s. 46.

161

Gloria.

Původně

skladatel

zkomponoval

rozsáhlejší

Gloria

sestávající

z několika

samostatných částí, připomínající Gloria starších Koželuchových kantátových mší z šedesátých a sedmdesátých let 18. století. Po dokončení těchto mší Koželuch vyhotovil kratší verzi, jež nazývá „Strictioti textu Gloria“

418

či „Gloria Stricte textu“.419 Tato druhá

Gloria vznikla tak, že do původní první části Gloria Koželuch vtěsnal kompletní text Gloria. Orchestrální partitura zůstává beze změny, pouze jsou nepatrně upraveny zpěvní party. Z tohoto důvodu skladatel vypracoval pouze sborové particely těchto zkrácených mešních částí. Tyto sborové particely zapisoval na volné listy za posledními stranami partitur. Jako příklad můžeme uvést dvě verze Gloria Mše D dur z roku 1777.420 Již na první straně obalu nalezneme mladší Koželuchovu poznámku „NB con doppio Gloria“. Původní Gloria z roku 1777 se skládá z šesti samostatných uzavřených částí. Mše D dur – původní Gloria z roku 1777 Název a notový incipit:

Počet taktů: 170

59

40

27

418

CZ-Pk/ 1 C 44. CZ-Pk/ 1 C 36. 420 CZ-Pk/ 1 C 44. 419

162

13

Amen [Fuga]

92

Druhé, později vypracované, Gloria vzniklo úpravou úvodní části původního Gloria. Mše D dur – druhé Gloria Název a notový incipit:

Počet taktů: 170

Dvě verze Gloria obsahuje také slavnostní mše D dur, jež měla být provedena při korunovačních slavnostech Leopolda II. českým králem, při této příležitosti však nakonec provedena nebyla. Obě verze Gloria této mše nalezneme jak v partituře z roku 1790 v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře,421 tak v hlasovém materiálu v Archivu metropolitní kapituly.422 Druhá verze Gloria pro tuto mši vznikla obdobným způsobem, jako alternativní verze Gloria ze mše z roku 1777. V Knihovně a archivu Pražské konzervatoře je dochována ještě jedna autografní, v tomto případě nedatovaná, partitura této mše. Jde o úhledně napsanou, čistopisnou partituru, bez škrtů a doplňků, svázanou v ozdobných deskách. Tato partitura se však výrazně liší od pracovní autografní partitury z roku 1790 a hlasového materiálu. Již úvodní část Kyrie je podstatně zkrácena. Původní Kyrie sestávalo ze tří samostatných částí, z nichž co do významu i rozsahu dominovala střední část Christe se střídáním sólových a sborových úseků (Kyrie 20 taktů, Christe 94 taktů, Kyrie 7 taktů). Ve zkrácené verzi Kyrie (24 taktů) je tento střední díl vypuštěn a text Christe je umístěn do upravené původní části Kyrie. Dále v této druhé partituře nalezneme druhou, zkrácenou verzi 421 422

CZ-Pk/ 1 C 11. CZ-Pak/ 671.

163

Gloria a zcela jiné zhudebnění části Benedictus. Toto Benedictus je kratší a na rozdíl od původního zhudebnění této mešní části je určeno pouze pro sbor s doprovodem orchestru. Původní Benedictus z autografní partitury Mše D dur z roku 1791 (CZ-Pk/ 1 C 11) Notové incipity:

Počet taktů: 122

Benedictus z autografní partitury Mše D dur CZ-Pk/ 1 C 22 Notové incipity:

Počet taktů: 86

Díky těmto dochovaným partiturám můžeme pozorovat, jak Koželuch přepracoval při korunovačních slavnostech neprovedenou slavností mši na kratší mši, vhodnou k běžnému provozu na chrámových kůrech, o čemž svědčí i její nový název, uvedený na štítku obalu: „MESSA in D.“ či titulním listu: „Missa in D la Sol re“. Podobné dvě verze Gloria pořídil skladatel i pro Mši A dur z roku 1788. Zde navíc kromě Gloria vypracoval obdobným způsobem též druhou verzi Agnus. Na tuto skutečnost Koželuch upozorňuje již na první straně obalu: „NB In defectu egregii Bassistae, Agnus producatur in Tutti, omnibus allis instrumentis manentibus.“. Obdobná poznámka je na 164

hlasech, dochovaných v archivu Metropolitní kapituly: „In defecta boni Bassistae, producatur aliud Agnus in Tutti, vocibus instrumentis manentibus.“423 Jak z poznámek vyplývá, druhou verzi Agnus skladatel pořídil pro případ, že v době provozování tohoto díla nebude k dispozici kvalitní basista. Obrazová příloha A Původní podoba Agnus dei pro sólový bas a orchestr

423

CZ-Pak/ 661.

165

Obrazová příloha B Přepracované Agnus určené pro sbor a orchestr

Nedostatek kvalitních basistů patrně přiměl Koželucha také k vytvoření druhé, poněkud zkrácené, verze Gloria ve slavnostní mši, nazvané „Missa solenne in B-fa“.424 Na tento fakt upozorňuje přípisem na titulním listu, pořízeným červeným inkoustem: „NB Gloria abbreviari potest ora alterius Quoniam ǀ qvod in finae habetur.“ Skladatel původně pojal toto Gloria velkoryse jako kantátové Gloria, sestávající z několika uzavřených částí, lišících se tóninou, metrem, i tempem. Missa solenne in B-fa – původní Gloria Notové incipity:

Počet taktů: 90

13

66

424

CZ-Pk/ 1 C 46.

166

9

Amen [Fuga]

93

V navrhované druhé verzi Gloria Koželuch vypouští basovou árii na text Quoniam a za ní následující krátký sbor, zhudebňující text Cum Sancto Spitiu. Jako náhradu za tyto vypuštěné části Koželuch předkládá novou sborovou část, zhudebňující výše uvedené texty, jež vychází z úvodních taktů Gloria. Tato část má okamžitě (attaca) nastoupit po doznění druhé části – sborového miserere g moll. K tomuto účelu musel změnit poslední třináctý takt tohoto miserere. Závěrečný akord g moll nahradil krátkou mezihrou, sloužící k modulaci z g moll do B dur. Obrazová příloha C Gloria – 1. verze, Miserere t. 13

Gloria – 2. verze, Miserere t. 13

167

Po doznění tohoto nového sborového úseku má neprodleně (attaca) nastoupit závěrečná fuga. Missa solenne in B-fa – druhá verze Gloria Notové incipity:

Počet taktů: 90

13

22

Amen [Fuga]

93

Tímto způsobem ruší podobu kantátového Gloria, složeného z několika samostatných uzavřených čísel a předkládá novou verzi Gloria, pojatou jako jednolitý proud hudby. Z předloženého popisu vyplývá, že hlavním důvodem pro vyhotovení alternativní verze Gloria nebylo ani tak krácení, ale možnost provozovat tuto mši i v době, kdy nebyl k dispozici špičkový basista. Ve druhé verzi vypuštěná basová árie, zkomponovaná v sonátové formě s náročnými koloraturami a skoky, je pro interpreta velmi náročná. Koželuch zde zúročil své zkušenosti z mládí, kdy se živil jako basista na pražských chrámových kůrech. Například závěr expozice připomíná svým charakterem sólistovu epizodu ze závěru sólové expozice instrumentálního koncertu.

168

Notový příklad č. 1

Obě verze Gloria jsou zajisté legitimní. Druhá verze však působí přece jenom jako „východisko z nouze“. Původní celek působí promyšleným dojmem. Jedním z vrcholů takto pojatého Gloria je právě ona virtuózní basová árie. V případě vydání této mše formou kritické edice bych se přimlouvala za otištění první verze Gloria. Na existenci druhé verze bych pouze upozornila ve vydavatelské zprávě. Díky dvěma kontrapunktickým skicám na poslední straně partitury Mše A dur z roku 1803, jež autor nazval „Proba Subjectorum“, víme, že se skladatel vracel k vybraným úsekům svých mešních kompozic také za účelem jejich zdokonalování ve smyslu obohacování o další varianty, nikoli ve smyslu nespokojenosti s původní verzí, neboť tu nezavrhl – neznehodnotil přeškrtáním či jiným způsobem.425 Prostřednictvím oněch načrtnutých „zkoušek“ se zamýšlel nad jiným vedením hlasů v několika taktech fugy z výše uvedené Mše A dur.426

425 426

CZ-Pk/ 1 C 13. CZ-Pk/ 1 C 13, Gloria – část Quoniam, t. 38 – 42.

169

Obrazová příloha D

Notový příklad č. 2

170

J. A. Koželuch se ke svým mším vracel i mnoho let po jejich vzniku. Ke mši B dur z roku 1787 dokomponoval v nebo po roce 1807 party fléten v části Bededictus. Že se tak stalo po dvaceti či ještě více letech, můžeme usuzovat na základě roztřeseného písma, jež se v Koželuchových partiturách objevuje v roce 1807.

171

Obrazová příloha E

Nejcennější svědectví o pokračování práce na „hotových dílech“ podává pracovní autografní partitura Mše h moll J. A. Koželucha, dochovaná v hudebně historickém oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby.427 Mše pochází z roku 1776, však provedena byla až o svátku sv. Jana Nepomuckého v roce 1779, o čemž nás informují údaje zaznamenané na konci partitury: „Composita 1776.“ „Producta prima vice ǀ in jubilae S. Joanni Nep: ǀ 1779.“. Již při letmém prohlédnutí partitury je zřejmé, že obsahuje kromě prvotního kompletního záznamu díla, ještě dodatečně všité a volně přiložené, skladatelem dodatečně dokomponované části, v jednom případě evidentně pořízené na jiném druhu papíru. Po podrobném prostudování nalezneme pět kompozičních vrstev pořízených dle charakteru písma a užitého papíru postupně v průběhu několika let. Veškeré změny se týkají části Kyrie a Gloria. 1. vrstva (1776) 2. vrstva (1776?)

3. vrstva (před 1779?) 4. vrstva (1779?) 427

Kompletní autorgafní partitura první verze. Část Gloria - úsek od terčetu „Laudamus“ po „Filium Patris“ nahrazen zkrácenou sborovou verzí. Text vměstnán do úvodní části Gloria (od taktu 47). Particel tohoto úseku skladatel zapsal na konci partitury první verze. Tato verze vznikla patrně záhy po dokončení partitury, o čemž svědčí umístění particelu i podoba písma a druh užitého inkoustu. 1) Dokomponována introdukce. 2) Část Gloria - vsunuta basová árie „Qui sedes“. Tyto úpravy vznikly patrně před prvním provedením díla v roce 1779. Část Gloria - druhá verze terčetu „Laudamus“ jehož doprovodný instrumentální soubor je rozšířen o dechové nástroje. Skladatel tuto

CZ-Pnm/ IX A 365.

172

5. vrstva (1789?)

druhou verzi „Laudamus“ pravděpodobně vyhotovil pro první provedení díla v roce 1779. Část Gloria – zkrácená verze celého Gloria zachycená prostřednictvím sborového particelu na samostatném dvojlistu. Veškerý text Gloria je vměstnán do mírně upravené bývalé první části Gloria. Tato úprava je vytvořena stejným způsobem jako druhá verze Gloria ze Mše D dur z roku 1777 (CZ-Pk/ 1 C 44). Skladatel ji pořídil ve druhé polovině 80. let 18. století pro provozování u sv. Víta na Pražském hradě, neboť v provozovacím materiálu – částečném autografním hlasovém materiálu dochovaném v archivu metropolitní kapituly (CZ-Pak/ 675) – je zachycena pouze tato zkrácená verze. V této hudebnině jsou zaznamenány následující údaje o provedení díla: „in festo s. Venceslai 1789, Prod in festo s. Joannis Nepomuceni 1791, Item eodem festo 1793.“. Za particelem výše uvedené zkrácené verze Gloria je zaznamenána nové verze druhého Kyrie. Skladatel vypouští původní verzi – rozsáhlou fugu – a nahrazuje ji novou verzí. Jde o několik upravených taktů z prvního Kyrie.

Na tomto místě si představíme postupně změny prvních dvou částí mše, tj. Kyrie a Gloria. Kyrie a Gloria ze Mše h moll – první vrstva (1776) Název a notový incipit:

Počet taktů:

Kyrie

220 24

104

92

Gloria

437

173

128

151

58

100

174

Kyrie a Gloria ze Mše h moll – druhá vrstva (1776?) Název a notový incipit:

Počet taktů:

Kyrie

220 24

104

92

Gloria

286 128

175

58

100

176

Introdukce, Kyrie a Gloria ze Mše h moll – třetí vrstva (před rokem 1779?) a čtvrtá vrstva (1779?) Název a notový incipit: Počet taktů: 89

Kyrie

220 24

104

92

Gloria

579 128

177

151

200

178

100

Introdukce, Kyrie a Gloria ze Mše h moll – pátá vrstva (1789?) Název a notový incipit:

Počet taktů: 89

Kyrie

134 24

179

104

6

Gloria

128 128

Z výše uvedených popisů jednotlivých vrstev je zřejmé, že v tomto případě má pokračování práce na „hotovém“ díle dva důvody. Z následujícího grafu je patrné, že před tím než získal místo ředitele kůru v katedrále, převládá úsilí o doplňování a rozšiřování této mše, i když již v době vzniku přistoupil ke krácení. Čísla v grafu představují počet taktů.

180

700 600 500 Introdukce Kyrie Gloria

400 300 200 100 0 1. vrstva

2. vrstva 3. vrstva 4. vrstva

5. vrstva

Zásahy mající za cíl rozšíření skladby jsou v kontextu dosud známého kompozičního procesu J. A. Koželucha výjimečné tím, že je skladatel činil ve snaze o zdokonalení, vylepšení své skladby. Tyto zásahy vedou k obohacení této kompozice. Ani v tomto případě však Koželuchovo úsilí nemá příčinu v pocitu nedostatečnosti či neuspokojenosti s touto mší. Skladatel pouze vyhotovuje další varianty, aniž by zavrhl původní podobu skladby. Podnětem k tomuto úsilí může být například příchod vynikajícího zpěváka na křižovnický kůr či zamýšlené uvedení této kompozice při významném církevním svátku. Nejpodstatnějším zásahem do struktury této mešní kompozice je vložení basové árie „Qui sedes“ G dur do sborové části Goria „Qui tollis“ v tónině g moll. Jde o neobvyklé řešení, kdy využívá začátek a konec již existující sborové části jako rámec pro velkou náročnou basovou árii zkomponovanou v sonátové formě. Existencí rozsáhlého úvodního instrumentálního ritornelu – první (orchestrální) expozice – a virtuózním průběhem sólového basového partu, připomíná tato árie větu z instrumentálního koncertu. Úvodní ritornel – 1. expozice Hlavní téma Mezihra (v sólové expozici plní funkci spojovacího oddílu) Závěrečné téma Coda Sólová expozice Hlavní téma Spojovací oddíl

t. 1 – 7 (tutti) t. 8 – 15 (tutti)

G dur G dur → D dur

t. 15 – 19 (tutti) t. 20 – 28 (tutti)

g moll G dur

t. 28 – 35 (solo) t. 36 – 42 (solo)

G dur G dur → D dur

181

Vedlejší téma Závěrečné téma

t. 42 – 48 (solo) D dur t. 49 – 52 (solo) d moll t. 53 – 62 (solo) D dur Coda t. 63 – 68 (solo) D dur t. 68 – 72 (tutti) d moll t. 72 – 79 (tutti) D dur Místo provedení je uvedena citace hlavního tématu v tónině D dur, t. 79 – 83 (solo) Repríza Hlavní téma t. 84 – 86 (solo) G dur Mezihra (v expozici t. 87 – 94 (solo) G dur → D dur spojovací oddíl) Vedlejší téma t. 94 – 100 (solo) G dur Závěrečné téma t. 100 – 104 (solo) g moll t. 105 – 114 (solo) G dur Coda t. 114 – 118 (solo) g moll t. 118 – 126 (solo) G dur Mezihra sloužící k modulaci t. 127 – 141 (tutti) G dur → D dur → g moll z tóniny G dur do g moll To, že Koželuch zhudebnil verš Qui sedes jako basovou árii, není v jeho tvorbě něčím ojedinělým. Basovou árii Qui sedes nalezneme již v jeho nejstarší dosud známé mešní kompozici Kyrie et Gloria in B, dokončené 28. června 1765.428 Dokomponováním a vložením árie Qui sedes získává Gloria ze Mše h moll ještě více podobu Gloria z kantátové mše. Svoji strukturou se přibližuje výše zmíněnému zhudebnění Gloria z roku 1765 (1. Gloria - C, Allegro con spirito, B dur; 2. Domine – 3/8, Andante grazioso, Es dur; 3. Qui tollis – C, Larghetto, c moll; 4. Qui sedes – C, Allegro, F dur, Basso solo; 5. Quoniam – 3/4 Allegro con spirito, C dur, Canto solo; 6. Cum sancto – C, Allegro assai, B dur; 7. Amen (Fuga) – 3/4, B dur). O něco později Koželuch přistoupil k vyhotovení druhé verze sólového terčetu Laudamus. Tato nová verze, zapsaná na odlišném papíru s použitím světlejšího inkoustu, se liší nástrojovým obsazením doprovodného souboru. V původní verzi doprovází zpěváky pouze smyčce a varhany. Obsazení doprovodného souboru druhé verze je rozšířeno o dechové nástroje – dva klarinety, dva lesní rohy a fagot. Těmto dechovým nástrojům jsou svěřeny sólové úseky. Zmíněné úseky tvoří echo odpovědi smyčcovým nástrojům. Echo efekty jsou již v první verzi. Zde jsou však hrány stejnými nástroji a echo efekt se dociluje změnou výšky tónů či dynamiky.

428

CZ-Pk/ 1 C 25.

182

Notový příklad č. 3

Ve druhé verzi hrají dechové nástroje stejnou melodii, ale echo efekt je docílen odlišným zvukem dechových nástrojů a možná i umístěním těchto nástrojů v jiné části chrámu.

183

Notový příklad č. 4

Domnívám se, že tuto druhou verzi Laudamus Koželuch pořídil pro první uvedení mše na Svátek sv. Jan Nepomuckého roku 1779. Ten den probíhala na Vltavě sváteční slavností musica navalis.429 Přestože se až na několik výjimek hudba k lodním hudbám nedochovala, víme díky dochované zprávě z roku 1765, že byly při této příležitosti hrány dvojsborové intrády.430 Je téměř jisté, že při tom došlo i na echo efekty. O rok později zkomponoval pro tuto svatojánskou vodní hudbu dechovou harmonii také mladý J. A. Koželuch. Na tehdejší oblibu vícesborových kompozic a echo efektů upozorňuje Jiří Mikuláš ve studii o vícesborových kompozicích v Čechách druhé poloviny 18. století.431 Nedlouho před prvním provedením této mše dokončil Antonio Ferradini své velkolepé dvojsborové Stabat Mater, jež nedlouho po skladatelově smrti mělo v Koželuchově nastudování velký úspěch. I v tomto díle narazíme na podobné echo efekty, jako v případě druhé verze Koželuchova Laudamus. Jako

429

NOVÁK, Vladimír. MAŠLANOVÁ, Ludmila. Musicae Navales Pragenses : Pražské lodní hudby 18. století, studie – texty – analýzy. 430 tamtéž, s. 83. 431 MIKULÁŠ, Jiří. „Echo“: Vícesborové kompozice v hudebním životě Čech druhé poloviny 18. století, s. 6973.

184

příklad můžeme uvést úvodní takty altové árie Cujus Animan gementem z Ferradiniho Stabat Mater. Notový příklad č. 5

K podstatnému zkrácení Kyrie a Gloria ze Mše h moll přistoupil skladatel ve druhé polovině osmdesátých let 18. století. Tyto nové verze korespondují s obdobně zkrácenými verzemi v partiturách jiných Koželuchových mší, dochovaných v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře. Na rozdíl od verzí majících za cíl obohacení a rozšíření této mše z konce sedmdesátých let 18. století, jsou tyto zkrácené varianty vynuceny reformami Josefa II. 3.2.2.2.3. J. A. Koželuch a jeho úprava skladby Antonia Ferradiniho V sešitu pracovních autografních partitur J. A. Koželucha, dochovaném v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře pod signaturou 4677, nalezneme též Koželuchem zaznamenanou partituru chrámové skladby Antonia Ferradiniho. Na začátku této partitury je následující text: „Auth: Ant: Ferradini ǀ Offertorium ǀ pro festo Inventionis S: Crucis ǀ NB mutatum.“432 Z poznámky „mutatum“ můžeme usuzovat, že jde o Koželuchovu úpravu této Ferradiniho skladby. Koželuch úpravu nedatoval. Však díky jiným dvěma autografním partiturám, zaznamenaným v tomto sešitu před 432 433

433

a po434 úpravě Ferradiniho díla je zřejmé, že tuto

CZ-Pk/ 4677, 5. partitura v sešitu (strana 15). CZ-Pk/ 4677, 1. partitura v sešitu – Graduale „A:D: 1795“.

185

úpravu Koželuch vyhotovil mezi lety 1795 – 1796. V čem úprava spočívá? Otázku můžeme zodpovědět díky Ferradiniho autografní partituře této kompozice, jež se nalézá ve sbírce hudebnin Strahovského kláštera. Partitura byla napsána v Praze 29. března 1776, což dokládá skladatelův přípis na první straně partitury „Orig[ina]le Ferradini ǀ Praga 29 Martij 1776“. Na základě komparace Koželuchova opisu s touto vzácně dochovanou Ferradiniho autografní partiturou můžeme konstatovat, že jde skutečně o dosti zásadní Koželuchovu úpravu Ferradiniho díla. Po důkladném prostudování obou partitur nalezneme pět zásahů do původní kompozice: 1) Změna tempa z Allegro non tanto na Allegro. 2) Změna harmonie v taktech 19 – 20 (notový příklad č. 1).

434

CZ-Pk/ 4677, 7. partitura v sešitu - „Graduale pro Dom. XIX post Pentecosten 796“.

186

Notový příklad č. 1 Původní podoba

Úprava J. A Koželucha

3) Změny v sopránovém partu od taktu 42 do konce. Zde dochází k vypuštění či obměně některých koloratur (notový příklad č. 2).

187

Notový příklad č. 2 Původní podoba

Úprava J. A Koželucha

4) Změna textu v závěrečné části. Nejprve přejal původní text „Alleluja“, pod něj později Koželuch napsal červenou tužkou opakování předešlého textu „narrabo opera Domini“. 5) Podstatné změny instrumentace v průběhu celé skladby. Největší zásah učinil Koželuch do instrumentální složky Ferradiniho kompozice. Na tomto místě uvedu následující tři příklady: A) Původně zpěváky doprovázejí dva hoboje, dva lesní rohy, fagot, dvoje housle, viola a varhany. Koželuch vypustil hoboje a provedl podstatné změny v partech houslí a violy. B) V úvodních taktech obměnil hlavní melodii prostřednictvím ornamentální variace (notový příklad č. 3). Notový příklad č. 3 Původní podoba

Úprava J. A Koželucha

3) V pátém taktu nehrají druhé housle unisono s prvními, ale Koželuch zde předepisuje šestnáctinové tremolo. Šestnáctiny se objeví i v partu violy (notový příklad č. 4 a č. 5).

188

Notový příklad č. 4 Původní podoba

189

Notový příklad č. 5 Úprava J. A Koželucha

Patrně ve stejné době, v níž upravil Ferradiniho Offertorium, obdobně zasáhl i do úvodu svého Motetta „Omnes mei“ z roku 1777 (obrazová příloha A, notový příklad č. 6 a č. 7). Obrazová příloha A

190

Notový příklad č. 6 Původní podoba z roku 1776

191

Notový příklad č. 7 Pozdější úprava z devadesátých let 18. století

Instrumentální složka Koželuchových chrámových skladeb ze sedmdesátých let 18. století odpovídá instrumentální složce v kompozicích A. Ferradiniho. Jako příklady mohu uvést analogická místa z árie Anděla (Angello) z Oratoria „La morte d´Abel“ z roku 1775 (notový příklad č. 8) či árii „Qui sedes“ G dur ze Mše h moll, jíž Koželuch dodatečně dokomponoval pro tuto mši patrně mezi lety 1776 – 1779 (notový příklad č. 9).

192

Notový příklad č. 8

193

Notový příklad č. 9

Koželuchova úprava Ferradiniho Offertoria koresponduje s některými místy v partiturách jeho chrámových kompozic z devadesátých let 18. století. Jako příklad mohu uvést počáteční takty Koželuchova Graduale „Probasti Domine“, zkomponovaného roku 1794 (obrazová příloha B).

194

Obrazová příloha B

To, že Koželuch přistoupil k úpravě starší skladby jiného, již nežijícího, komponisty, nebylo koncem 18. století ničím neobvyklým. Například o několik let dříve upravil W. A. Mozart Händelova Mesiáše.435 Mozartova úprava spočívá v nové instrumentaci - v rozšíření orchestru o dechové nástroje. Koželuch přistoupil k Ferradiniho kompozici méně pietně. Kromě změny instrumentace (vypuštění hobojů a fagotů) se odhodlal ke změně tempa, v jednom případě také i ke změně harmonie, za pomoci ornamentální variace obměnil úvodní melodii, a na několika místech zcela přepracovává party druhých houslí a violy. Dokonce učinil i zásahy do vokální složky díla, když zredukoval či obměnil koloratury v sopránovém sólu. Díky těmto zásahům získá skladba jiný charakter. Hudba se stává dramaticky vypjatou a zvuk doprovodného souboru je hutnější. Koželuch záměrně setřel průzračnou fakturu původní Ferradiniho partitury. V tomto případě je možné Koželucha považovat spíše za spoluautora, než za pouhého upravovatele.

3.2.2.2.4. Závěr Jak je z předloženého výkladu zřejmé, pokračování práce na „hotových“ dílech není podníceno Koželuchovou snahou o neustálé zdokonalování jeho kompozic. Jde, jak jsem již naznačila v úvodu, o úpravy vynucené změnou kulturněhistorického prostředí. Je zřejmé, že

435

KV 572. Mozart tuto úpravu vyhotovil v březnu 1789 ve Vídni.

195

původní řešení jsou nejhodnotnější (skladatelem patrně preferovaná) a novější zásahy byly vynuceny vnějšími okolnostmi – krácením doby trvání bohoslužeb a nedostatkem kvalitních hudebníků. Právě pro tento případ platí varování Marie Caraci Vely: “Existence různých autorských redakcí nedokazuje nutně postup od horšího k lepšímu , od nedokonalého k vypracovanějšímu, od neuspokojivého k definitivnímu. To je jen jedna z možností, nikoliv však jediná.436 Z tohoto důvodu bych při případném vydání výše zmíněných Koželuchových mší nedoporučila preferovat tzv. „verzi poslední ruky“. Za základ bych naopak vzala první verzi těchto mší. Novější verze bych však publikovala pouze v příloze. Tyto závěry mě jen utvrzují v mé podpoře Eggebrechtova stanoviska, že v hudbě nemůžeme hovořit o pokroku.437 Je zřejmé, že postupné přepracování Koželuchových mší můžeme označit za změnu ve smyslu pokračování, nikoliv pokroku.

3. 3. ORATORIUM LA MORTE D´ABEL Ve druhé polovině sedmdesátých let 18. století zkomponoval tehdejší ředitel kůru u Křižovníků Johann Anton Koželuch dvě oratoria na texty Ab. Pietra Metastasia. V roce 1776 složil oratorium La Morte d´Abel (Smrt Ábelova), a o rok později, tj. v roce 1777, oratorium Gioas re di Giuda (Joas, král židovský). O existenci těchto děl víme především díky dochovaným libretům. Tištěné libreto La Morte d´Abel je v majetku Národní knihovny v Praze.438 Další exemplář tohoto tištěného libreta je v italském Bolzanu, ve sbírce hudebních rukopisů a tisků rodiny Toggenburg. Je velmi cenný, neboť obsahuje záznam o uvedení tohoto díla ve farním kostele v Bolzanu roku 1784.439 Libreto druhého oratoria Gioas re di Giuda je v majetku Královské kanonie premonstrátů na Strahově.440 Až do nedávné doby jsme však neměli k dispozici kompletní notový záznam ani jednoho z oratorií. Z oratoria La Morte d´Abel byla v hudebně-historickém oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby dochována pouze autografní partitura závěrečného sboru.441 V případě oratoria Gioas re di Giuda sice existovala ještě začátkem 20. století autografní partitura celého díla, ale tato hudebnina je v současné době nezvěstná. Zmíněná partitura byla v majetku Pražské konzervatoře a byla v roce 1911 vystavena na výstavě ke 436

Viz CARACI VELA, Maria. Úvod 5. Autorské varianty. In: Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie, s. 13. 437 EGGEBRECHT, Hans Heinrich. Hudba a krásno. 438 CZ-Pu/ 52 C 53. 439 I-BZtogggenburg/ no. 1133 (in: I-BZa). Viz SARTORI, Claudio. I libretti italiani a stampa dalle origini al 1800: catalogo analitico con 16 indici. Indici I, č. 15975, s. 404. 440 CZ-Pst/ B 4041 (in: CZ-Pnm). 441 „CORO ǀ tirato dall´Oratorio ǀ della ǀ Morte d´Abel ǀ posto in musica ǀ da Giovanni Ant: Kozeluch ǀ mp“. CZ-Pnm/ XXVIII B 93.

196

stému výročí založení tohoto ústavu. Její popis je uveden v katalogu k výstavě na straně 10: „Gioas – pod fol. o 370 str. váz.“; v rejstříku vystavených exponátů je na straně 32 uvedena tato hudebnina pod číslem 34: „34. Antonín Koželuh, Gioas Re di Giuda“.442 Od této doby je však vzácný pramen nezvěstný. Již Otakar Kamper v knize Hudební Praha v XVIII. věku, vydané ve třicátých letech dvacátého století, uvádí, že pramen není k dispozici. Kamper konstatuje, že partitury obou oratorií „jsou nezvěstné, příp. nepřístupné. (Gioas, rkp. partitura ve sbírce pražské konzervatoře.)“.443 Tato partitura je v současné době pracovníky Knihovny a archivu Pražské konzervatoře považována za ztracenou.444 V roce 2012 se mně podařilo v Bolzanu určit kompletní autografní hlasy Koželuchova oratoria La Morte d´Abel. Důležitou úlohu při této identifikaci sehrály dva již zmíněné prameny, v Bolzanu dochovaný výtisk pražského libreta z roku 1776 a v Praze dochovaná autografní partitura závěrečného sboru tohoto díla. Na základě libreta ve sbírce rodiny Toggenburg, autoři tištěného katalogu La raccolta di manoscritti e stampe musicali „Toggenburg“ di Bolzano445 usoudili, že hlasy vokálně-instrumentální skladby, které nejsou označené a neuvádějí ani jméno skladatele, zaznamenávají oratorium La morte d´Abel od Johanna Antona Koželucha: „L´autore è ricavato dal libr. (cfr. Libr. n. 1133).“446 Zároveň nekriticky, aniž by porovnali notové incipity, uvedli jako další dochovaný výskyt (contrafactum) tohoto oratoria v hudební sbírce z Březnice v Čechách.447 Bylo nutno autenticitu, zda se jedná skutečně o Koželuchovo oratorium La morte d´Abel, prozkoumat. Díky laskavému svolení pana hraběte Ulricha Toggenburga ze 4. října 2012 jsem mohla hudební hlasy v italském Bolzanu prostudovat a pořídit fotokopii.448 Zmíněný pramen mně byl předložen 24. října 2012 v Zemském archivu v Bolzanu (Südtiroler Landesarchiv), kde je v současnosti celá sbírka rodiny Toggenburg deponována. Jde o rozměrný balík rukopisných hlasů, na nichž není uveden název díla ani jméno skladatele. Po letmém shlédnutí tohoto hlasového materiálu jsem poznala, že jde z velké části o hlasy, psané J. A. Koželuchem na českém papíru, s filigránem půlměsíc s profilem a šesticípá hvězda s malou hvězdou

442

PROCHÁZKA, Rudolf František. Hudební památky stol. XVI. – XX. Pražské konzervatoře hudby : [Hudební výstava k oslavě stoletého trvání konservatoře hudby v Praze : Květen 1911 : Katalog], s. 10 a 32. 443 KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 171. 444 Tato partitura již není uvedena v evidenčních pomůckách archivu, pořízených ve třicátých letech 20. století. 445 CHINI, Tarcisio, TONINI, Giuliano. La raccolta di manoscritti e stampe musicali "Toggenburg" di Bolzano (secc. XVIII-XIX), s. 90. 446 tamtéž. 447 PEŠKOVÁ, Jitřenka. Collectio Ecclesiae Březnicensis, s. 233. 448 „ Sehr geehrte Frau Mikulasova, ich habe soeben per Post Ihre Anfrage bezüglich J.A. Kozeluh’s Oratorium La morte die Abele erhalten. Ich freue mich über Ihr Interesse, muß Sie aber leider an das Landesarchiv der Provinz Bozen weiterleiten, da unsere Sammlung dort verwahrt wird. Sie haben mein Einverständnis eine Kopie zu bekommen und können dies mit diesen Zeilen beantragen. Mit freundlichen Grüßen Ulrich Toggenburg“.

197

uprostřed. Že jde skutečně o autografní hlasy dosud nezvěstného Koželuchova oratoria La Morte d´Abel, jsem zjistila porovnáním hlasů závěrečného sboru tohoto oratoria s v Praze dochovanou autografní partiturou závěrečné části tohoto díla. Máme tedy k dispozici kompletní autograf hlasů Koželuchova oratoria, doplněný v Itálii pořízeným opisem duplicitních zpěvních hlasů. Jde nepochybně o provozovací materiál, jenž byl použit při uvedení tohoto díla v Bolzanu roku 1784, o čemž svědčí přípis na konci jednoho z cembalových partů. K tomuto přípisu byl dodatečně jinou rukou a jinou barvou inkoustu připsán další letopočet 1795: „ Anno 1784 ǀ & ǀ 1795“.449 Z těchto přípisů vyplývá, že Koželuchovo oratorium bylo v Bolzanu provedeno dvakrát. Nejprve v roce 1784, o čemž svědčí i přípis v libretu, a poté ještě v roce 1795. Zatím nezodpovězenou zůstává otázka, jak se mohly Koželuchem psané hlasy, možná původně vyhotovené pro premiéru díla v roce 1776, dostat do Bolzana. Neobyčejně cenné jsou také duplicitní zpěvní party, pořízené v Bolzanu pro zdejší uvedení Koželuchova oratoria. V těchto partech jsou doplněny četné ozdoby, koloratury a koloraturní kadence. Jako příklad mohu uvést dodatečně zkomponovanou koloraturní kadenci v árii Anděla z druhého dílu oratoria. Notový příklad č. 1

Záhy po prozkoumání této hudebniny jsem vyhotovila kompletní spartaci celého díla. Na základě takto získané partitury jsem mohla provést analýzu tohoto oratoria a porovnat jej s dílem Koželuchova vrstevníka J. Myslivečka, a to s Myslivečkovým oratoriem Abramo ed Isacco, zkomponovaným a provedeným ve stejném roce jako Koželuchovo oratorium.450 Naopak se ukázalo mylné tvrzení, že by další výskyt oratoria byl v hudební sbírce v Březnici. Zde se sice nachází hudebnina vokálně-instrumentální skladby s postavami 449

Hlas Cembalo Parte I. Ke komparaci využívám opis partitury, uložený v hudebním oddělení Národní knihovny ČR v Praze (sign. 59 R 649). 450

198

z biblického námětu o smrti Ábela,451 pochází z období kolem roku 1830 a její titulní list se nedochoval. Později bylo dílo omylem připsáno Koželuchovi. S Koželuchovým oratoriem se však neshoduje ani text, ani hudební složka. Jak je z údaje v libretu zřejmé, Koželuch zhudebnil text císařského básníka u vídeňského dvora Ab. Pietra Metastasia. Tento věhlasný libretista napsal text tohoto oratoria roku 1732. Jde o jedno z jeho osmi oratorních textů, jež napsal v letech 1730 až 1740, inspirované až na jednu výjimku příběhy ze Starého i Nového zákona. Tato oratoria byla uváděna v dvorní kapli ve velikonočním týdnu. Námět oratoria La Morte d´Abel vychází ze známého příběhu Kain a Ábel z První knihy Mojžíšovy (Genesis, kap. 4 verše 1 – 16). Jde o příběh, kdy hněv dovede Kaina, syna Adama a Evy, k bratrovraždě. „Člověk se ve své vzpouře nezastaví ani před prolitím bratrovy krve. Bude se toulat bez domova, odkázán na Boží trpělivost.“452 Zemědělec Kain a jeho mladší bratr, pastevec ovcí, Ábel obětují Bohu – Kain přinesl Bohu obětní dar z plodů země, Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. Bůh shlédl na dar Ábelův, však bez povšimnutí nechal dar Kainův. Kain vzplanul hněvem a Ábela zabil. Hospodin jej za tento čin prokleje a vyvrhne ze země. Z Kaina se stane psanec, štvanec a obává se, že kdo jej najde, bude ho moci zabít. „Ale Hospodin řekl: Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou“.453 Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo nezabil. Na rozdíl od Bible vytvořil Metastasio navíc postavu Anděla, v roli prostředníka mezi Hospodinem a Kainem.454 Dalšími postavami kromě Kaina a Ábela jsou rodiče obou bratrů Adam a Eva. Tyto postavy v biblickém příběhu nevystupují, jsou pouze zmíněny v prvním a druhém verši: „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina“. Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.“ Díky těmto postavám Anděla, Adama a Evy vystavěl Metastasio působivé veršované drama. Eva se v prvním dílu, poté co pozná Kainovu nenávist vůči Ábelovi, obává o osud svých dětí (Árie „Qual diverrà quel fiume“). V poslední árii druhého dílu „Non sà che

451

PEŠKOVÁ, Jitřenka. Collectio Ecclesiae Březnicensis, s. 233: No. 548 – sign. 448. Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona, s. 24. 453 tamtéž, Genesis, kapitola 4, verš 15. 454 Na tuto skutečnost upozorňuje poznámka v souborném vydání Metastasiových dramatických děl z roku 1746: „Benchè nel sacro Testo tuttò ciò, che dirà l´Angelo, comparisca detto dal Signore medesimo, conviene più col nostro rispetto il seguitar l´opinione, che tutte le apparizioni, rivelazioni, ed illuminazioni divine così nella legge di natura, come nella legge scritta, e nelle legge di grazia, fiano pervenute agli uomini per mezzo degli Angeli. Dionys. cap. 4 de Cęlest. Hier. D. Thom. in Epist. ad Hebr. cap. 2. lect. I.“ LA MORTE D´ABEL. Tom. III. In: OPERE DRAMMATICHE Del Signor Abate PIETRO METASTASIO ROMARO POETA CESAREO. SETTIMA EDIZIONE Notabilmente accresciuta, e corretta. VOLUME TERZO. IN ROMA, MDCCXLI. A spese di Gio:Lorenzo Barbiellini Libraro a Pasquino. Presso il Bernabò, e Lazzarini. Con licenza de´Superiori., s. 124. 452

199

sia pietà“ zpívá o svém neštěstí, způsobené Kainovým činem. Adam v árii v první dílu nabádá Ábela, aby zanechal svého hněvu. Sbor na konci první části odsuzuje závist a přednáší prosbu, aby nás Bůh od ní ochránil. V posledním recitativu před závěrečným sborem Eva konstatuje, že to strašné krveprolití je důsledkem společného provinění Adama a Evy. Adam vidí v tom, co se stalo veliká tajemství. Na tomto místě je Ábel připomenut jako předobraz Ježíše Krista. V tomto Metastasiově libretu je Ábelova smrt chápána, jako silný předobraz smrti Spasitelovy. Tato skutečnost je zdůrazněna v krátkém komentáři, otištěném jak v souborném vydání Metastasiových textů, tak v pražském libretu: „Nella Morte d´Abel, sogetto del presente sacro componimento, riconosco i SS. Pardi delineata più chiaramente, che altrove quella del Salvatore. Ne poco sarà giovevole a far comprendere la grandezza del Mistero, che in questi giornisi celebra a una occasion di rislettero che si gran tempo innanzi, e fin dal principio de´secoli. Sia piaciuto all´eterna Providenza di prepararlo, figuralo, e prometterlo.“455 Pražské libreto z roku 1776 je až na absenci komentářů, odkazujících na Bibli, naprosto shodné s Metastasiovým textem, otištěným v souborném vydání z roku 1746.456 Ke zhudebnění tohoto Metastasiova textu došlo záhy po jeho vzniku. V roce 1732 zhudebnili toto libreto skladatelé Antonio Caldara457 a Leonardo Leo.458 Roku 1763 ho zhudebnil v Praze Domenico Fischietti, a to pro společnost G. Moliariho.459 Příběh o Ábelově smrti s Koželuchovou hudbou byl poprvé uveden v kostele sv. Františka Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou na Velký pátek o jedenácté hodině roku 1776, o čemž nás informuje údaj v libretu: „LA ǀ MORTE ǀ D´ A B E L. ǀ ORATORIO ǀ DA CANTARSI NELLA CHIESA ǀ DI ǀ S. FRANCESCO ǀ DEL SACRO ORDINE MILITARE DE CROCIGERI CON ǀ LA STELLA ROSSA IN PRAGA PRESSO AL PONTE ǀ IL GIORNO ǀ DEL VENERDI SANCTO ǀ ALLE UNDECIORE DI MATTINA NELL´ANNO ǀ M. D. CC. L XXVI.“.

455

„V Ábelově smrti, námětu tohoto duchovního díla, spatřuji velmi jasný předobraz smrti Spasitelovy. Jistě bude dobré porozumět velikosti Tajemství, které se v těchto dnech slaví při příležitosti událostí, které se staly před dávnými časy, až na samém počátku věků. Nechť je věčné Prozřetelnosti libo, aby toto dílo bylo připraveno, zahráno a uvedeno.“ 456 LA MORTE D´ABEL. Tom. III. In: OPERE DRAMMATICHE Del Signor Abate PIETRO METASTASIO ROMARO POETA CESAREO. SETTIMA EDIZIONE Notabilmente accresciuta, e corretta. VOLUME TERZO. IN ROMA, MDCCXLI. A spese di Gio:Lorenzo Barbiellini Libraro a Pasquino. Presso il Bernabò, e Lazzarini. Con licenza de´Superiori., s. 122 – 154. 457 Provedeno ve dvorní kapli ve Vídni dne 8. dubna 1732. 458 Partitura dochována v Knihovně Neapolské konzervatoře. 459 Pražská autografní partitura je dochována ve fondu někdejšího vévodského divadla v Braunschweigu, dnes uloženém v Niedersächsisches Staatarchiv Wolfenbüttel, sign. 46 Alt 157: La morte di Abele . . . Composto in Praga nella Quadragesima dell´Anno 1763. Viz JAKUBCOVÁ, Alena, Domenico Fischietti, s. 176 a 178.

200

Po třívěté sinfonii začíná vlastní oratorium accompaganto recitativem, v němž Ábel velebí Boha a raduje se, že shlédnul vlídně na jeho obětní dary. Accompagnato recitativy mají v tomto oratoriu důležité postavení. V prvním dílu nalezneme kromě úvodního accompagnato recitativu Ábela ještě accopaganato recitativ Kaina „Io del minor Germano Il merto, e la mercede Stupido soffrirò?“ (Copak musím hloupě snášet, jak byl odměněn můj mladší bratr?). Ve druhém dílu jsou tři accompagnato recitativy. Jde o accompaganto Anděla „Ferma Caino“ (Stůj Kaine!) V tomto recitativu se Anděl ptá Kaina, kde je jeho bratr a po jeho vyhýbavé odpovědi mu Anděl oznamuje, že Bůh ví o jeho hrozném činu. Po tomto recitativu následuje velkolepá árie Anděla, v níž se Kain dozví vůli Hospodina. Po této árii následuje accompaganato recitativ Kaina „Misero in quale abisso Di spavento, e d´orror caduto io sono!“ (Já ubohý, do jak hluboké propasti děsu a strachu jsem padl!). Jde o dramaticky vypjatou hudbu, úzce svázanou s následující árií Kaina v tónině g moll. Závěrečný accompagnato recitativ má Eva. Zde Eva hledí na svého zavražděného syna. Po tomto recitativu následuje árie Evy, ve které vyjadřuje velký žal nad ztrátou syna. Koželuch byl mistrem accompagnato recitativů, což dokázal svými hodnotnými accompagnato recitativy již o několik let dříve ve své opeře Il Demoofonte. Koželuch nabyl tohoto mistrovství studiem u A. Hasseho, tvůrce oper a oratorií s mimořádně působivými accompagnato recitativy. Hasse například užil velká a přesvědčivá accompagnata na konci prvního a na začátku druhého dílu oratoria La caduta di Gerico (Pád Jericha), provedeného roku 1766 v Praze. Na mimořádnou hodnotu těchto recitativů upozorňuje O. Kamper: „Lze se tu zastavit jen u nejvýznamnějších míst zajímavé skladby. Jsou opět široce založená accompagnata, imponující síly a přesvědčivosti umístěná na konec I. a začátek II. dílu.“460 Koželuch vhodně užil accompagnato recitativy na stěžejních místech libreta (Ábelova radost z Bohem přijaté oběti, první projev Kainovy zloby, stěžejní dialog Anděla s Kainem, kdy se Kain dozví vůli Hospodina, monolog Kaina, v němž běduje, jak dopadl, monolog Evy při pohledu na mrtvého Ábela). Imponující je především accompagnato Kaina „Misero in quale abisso Di spavento, e d´orror caduto io sono!“ z druhého dílu Koželuchovy velmi působivé accompagnato recitativy mají velký podíl na přesvědčivém vyznění tohoto hudebně-dramatického díla. V áriích Koželuch s velkým citem charakterizuje jednotlivé postavy. Ať je to klid a dobrota Ábela, rozervanost a neklid Kainův či smutek starostlivé matky Evy. Ábela skvěle charakterizuje v jeho první árii na počátku oratoria „Quel buon Pastor son io“. Ábel zde zpívá o tom, že pro své ovečky obětuje svůj život:

460

KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 166.

201

Quel buon Pastor son io, Che tanto il gregge apprezza, Che per la sua salvezza, Offre se stesso ancor. Conosco ad una ad una Le mie dilette agnelle E riconoscon quelle Il tenero Pastor.

Já jsem ten dobrý pastýř, co svého stáda tak si cení, že pro oveček svých spasení, sám sebe v oběť dá. Každou svou ovečku poznám já dobře, ony zas pastýře něžného ve mně mají.

Tato árie v tónině G dur, v 6/8 metru, zkomponována v sonátové formě, má pastorální charakter. Připomíná pastorely či pastorální árie. Pastorální charakter navozuje tečkovaný rytmus a užití fléten. Notový příklad č. 2

202

Obdobný charakter mají například některé árie P. A. Šenkýře z pastorální školní hry.461 Notový příklad č. 3

Zlobu, a z ní pocházející neklid Kainův, skladatel skvěle vyjádřil v Kainově závěrečné árii „Del fallo m´avvedo“, jež začíná instrumentálním ritornelem, jehož materiál je převzat z předešlého accompaganto recitativu. Na tomto místě Kain nežádá odpuštění, nedoufá ve smilování a jeho srdce drásají těžké výčitky. Notový příklad č. 4

461

Tuto informaci přebírám z dosud nepublikované monografie Jiřího Mikuláše, věnované P. Augustinu Šenkýřovi.

203

V závěrečné árii Evy „Non sà che sia pietà“ předkládá Koželuch působivý obraz trpící starostlivé matky. Koželuch s velkým pochopením zhudebnil text, jež vyjadřuje nesmírnou bolest matky, hledící na zohavené tělo zavražděného syna. Non sà che sia pietà Quel cor che non si spezza A questo di fierezza Spettacolo crudel. Tutto vacilli il peso Della terrena mole: Impallidisca il Sole, Innorridisca il Ciel.

Neví, co je soucit, tohle srdce, které nepukne z téhle kruté podívané. Vše zviklá tíha pozemského trápení: slunce zbledne, zatáhne se nebe.

Notový příklad č. 5

204

Tato árie snese plně srovnání s árií Sáry „Deh parlate“ d moll z Myslivečkova oratoria Abramo ed Isacco, v níž se, jak uvádí Pečman, „rozleje bolest v celém matčině nitru.“462 Notový příklad č. 6

Koželuch již upouští od tradiční formy árie da capo. Tři árie jsou zkomponovány v sonátové formě.463 I v tom případě, že jde o da capo árii, nejedná se o tradiční árii tohoto 462

PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček, s. 159. Jde o dvě árie z první části: Abel „Quel buon Pastor son io“; Abel „L´ape, e la serpe spesso“ a jednu árii z části druhé: Eva“Dall´ istante delfallo primiero“. 463

205

typu. První díly těchto da capo árií mají podobu rozměrné sonátové věty. Střední díl je velmi krátký, většinou v mollové tónině. Úvodní díl je však opakován ve značně zredukované podobě. Skladatel na tomto místě uvádí pouze závěrečnou část prvního dílu - tonálně sjednocenou reprízu. Takto vestavěné árie připomínají sonátové rondo. Orchestr má v tomto Koželuchově díle důležité postavení. Na rozdíl od Myslivečka, který má v oratoriu Abramo ed Isacco vedle předehry ještě pochod, je jedinou ryze instrumentální částí Koželuchova oratoria třívětá symfonie. O velké umělecké ambici skladatele vypovídá úvodní věta symfonie, jež začíná pomalou introdukcí. Důležitou úlohu, stejně jako v Myslivečkově oratoriu Abramo ed Isacco, mají při doprovodu árií dechové nástroje. Velmi podstatnou úlohu má orchestr ve dvou áriích z prvního dílu oratoria, v árii Evy „Qual diverrà quel fiume“ a velkolepé árii Ábela „L´ape, e la serpe spesso“. V árii Evy podtrhuje text árie „Qual diverrà quel fiume Nel lungo suo cammino“ (Jak rozběhne se taková řeka na svoji dlouhou pouť), kdy v druhých houslích skladatel znázorňuje plynutí řeky.

206

Notový příklad č. 7

Snad nejdůležitější úlohu má orchestr ve druhé árii Ábela z prvního dílu. Jde o stěžejní árii prvního dílu. Následuje poté, co Ábel upozorňuje Kaina na jeho hříšné jednání. L´ape, e la serpe spesso Suggon l´istesso umore Ma l´ alimento istesso Cangiando in lor si và. Che della serpe in seno Il fior si fa veleno In sen dell´ ape il fiore Dolce liquor si fà.

Včela i hádě často sají stejnou šťávu. Avšak ta samá potrava v každém jinak působí. Vždyť v hrudi hada květ se stává jedem, zatímco u včely to samé stane se sladkým medem.

Koželuch zhudebnil tento text prostřednictvím velké koncertantně pojaté árie v sonátové formě s neobyčejně náročným zpěvním partem s rozsáhlými koloraturami a s užitím dvou koncertantních dechových nástrojů – hoboje a fagotu. Tyto koncertantní nástroje Koželuch 207

užívá především v první orchestrální expozici (tj. úvodním orchestrálním ritornelu). Podobně jako ve zmíněné árii Evy, i zde užitím těchto nástrojů podtrhuje úvodní text árie, podobenství o včele a háděti. Včelu připomíná sólový part hoboje, hádě pak part fagotu. Notový příklad č. 8

208

V závěrečné části árie se nalézá Koželuchem zkomponovaná kadence pro tři interprety – pěvce, zpívajícího part Ábela, hobojistu a fagotistu. Notový příklad č. 9

209

Tato árie svou stavbou a charakterem připomíná dvě Koželuchovy árie, zkomponované na texty z italských oper pro soprán, koncertantní klarinet a orchestr, dochované v pozůstalosti T. Batkové.464 Není možné vyloučit, že Koželuch tyto koncertantní árie zkomponoval přímo pro věhlasnou pěvkyni a jejího manžela, klarinetového virtuosa. Náročné koloratury nalezneme i v jiných áriích tohoto oratoria. Obdobné koloratury jsou například v árii Kaina „Alimento il mio proprio tormento“ (Živím jen muka vlastního soužení) z prvního dílu. Notový příklad č. 10

Svým rozsahem a náročností odpovídají nejnáročnějším koloraturám z Myslivečkova oratoria Abramo ed Isacco. Notový příklad č. 11

Naopak Koželuch využívá koloratur ve větší míře než Mysliveček ve svém oratoriu Abramo ed Isacco. Již Kamper upozorňuje, že se v tomto Myslivečkově oratoriu vyskytují zpěvy, „zbavené ozdob a tím více působící ušlechtilou, velkorysou melodií (rondo Izákovo „Veggo, oh Dio“, arie Gamari „Di gran peso“, nejcennější číslo celého díla); ohlašující návrat zpěvu k prostotě“.465 V rozporu s Kamperem si však nemyslím, že by působivost těchto Myslivečkových árií tkvěla v absenci ozdob (koloratur). Jsem přesvědčena o velké působivosti a dramatickém účinku Koželuchových virtuosních árií s koloraturami. Pěvecké party v oratoriu La Morte d´Abel jsou mnohem náročnější, než pěvecké party 464 465

CZ-BER/ Pozůstalost Tekly Podleské – Batkové sign. HU 325; HU 324. KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku, s. 168.

210

v Koželuchových operách. Nevíme, kdo tyto náročné party zpíval při pražské premiéře. Můžeme se však domnívat, že Koželuch je svěřil svým vokalistům. V té době byl Koželuch ctěn jako vynikající učitel zpěvu a pod jeho vedením vycvičení vokalisté byli považováni za nejlepší v Praze. Největší rozdíl Koželuchova oratoria oproti Myslivečkovu oratoriu Abramo ed Isacco je patrný ve zhudebnění Metastasiových textů, určených sboru. Zatímco Mysliveček komponuje krátké sbory připomínající běžné sbory v opeře seria, byť jak poznamenává Kamper, se tyto sbory liší „od obvykle povrchního traktování operních sborů“, a dodává, že „vedení hlasů v imitacích a fugatech a samostatnost středních hlasů v harmonické větě vydávají svědectví o pražské škole.“466 Koželuchovo zhudebnění těchto Metastasiových veršů určených sboru je v dobovém kontextu méně obvyklé a Koželuch zde nezapře renomovaného skladatele chrámové hudby, autora rozsáhlých, mnohdy dvojitých fug v kantátových mších. Koželuch zde zúročil své studium kontrapunktu u skvělého pražského varhaníka a kontrapunktika Seegera. Neobyčejně důmyslně jsou zhudebněny Metastasiovy závěrečné verše prvního dílu. Narozdíl od autora libreta, svěřuje některé úseky tohoto textu Adamovi, Ábelovi, Andělu, a koncipuje závěr první části oratoria jako řetězové finále z opery buffy, v jehož průběhu se střídá sólový zpěv se sborovými úseky.467 V Praze převládal buffový repertoár v šedesátých letech 18. století za působení ředitele G. Bustelliho (tvorba B. Galuppiho, N. Picciniho a F. L. Gassmana).468 S operou buffou mohl Koželucha důkladně seznámit již v polovině šedesátých letech 18. století jeho učitel Gassman, který poznal tento typ opery za svého pobytu v Itálii. Toto Koželuchem vystavěné řetězové finále sestává ze tří částí. První část, čítající 48 taktů v tónině B dur, je koncipována jako střídání sólových úseků Adama se sborovými úseky (t. 1 – 48). V této části je zhudebněn text, odsuzující závist jako příčinu vší neřesti. Oh´di superbia Figlia, D´ogni vizio radice, Nemica di te stessa Invidia rea. Tu gli animi consumi Come ruggine il ferro. Tu l´edera somigli Distruggendo i sostegni cui t´appigli.

Ó, ty dcero pýchy, příčino vší neřesti, zlá závisti, sama sobě jsi nepřítelem. Ty duše požíráš jak železo rez. Ty břečťanu se podobáš když podpěru svou ovíjíš, a sama dusíš.

466

tamtéž, s. 169. Například Leo zhudebňuje v roce 1732 tento text jako sbor o dvou částech, první část tvoří homofonní sbor, druhou část fuga. 468 TROJAN, Jan. Opera buffa. In: Slovník české hudební kultury, s. 655. 467

211

Notový příklad č. 12

212

Poté následuje druhá část – duet Ábela a Anděla v 3/4 taktu v tónině Es dur se sólovými flétnami a fagoty (t. 49 – 86). Koželuch pojal tuto část jako společnou modlitbu zbožného, bohulibého Ábela a Anděla, v níž společně prosí Boha o ochranu před jedem závisti. Ah´ Signor ne difendi Dal suo velen, con l´amorosa face Di Carità. La Caritade istessa Pietoso Dio tu sei:

Ach Pane, ochraňuj nás od jejího jedu láskyplnou pochodní milosrdenství. Milosrdenstvím nejvyšším jsi Ty, Bože, slitovný: 213

Notový příklad č. 13

Po tomto duetu nastupuje závěrečná sborová část – dvojitá fuga g moll na text E vive in te qualunque vive in lei. (V Tobě žije každý, kdo žije v milosrdenství; t. 87 - 146.). Tato fuga svým charakterem připomíná polyfonii renesance či raného baroka. Koželuch respektuje tradici chrámové hudby, kdy ve skladbách, zhudebňujících text, určený pro postní dobu, se skladatelé často záměrně vraceli k některým kompozičním postupům z období renesance či raného baroka.

214

Notový příklad č. 14

Velmi působivé řetězové finále podává svědectví o velkém Koželuchově mistrovství, a to jak na poli hudby chrámové, tak hudebně dramatické. Mimo jiné je patrné jak Koželuch, stejně jako Josef Mysliveček, dokázal vhodně využít tzv. tóninového rejstříku – tehdy platných pravidel o vhodném využití tónin. V tomto řetězovém finále skladatel uplatnil tóniny podle

215

estetických teorií 18. století, jak je ve svých pamětech shrnul André Ernest Modeste Grétry.469 Pro poněkud vznešený zpěv Ábela se sborem použil tóninu B dur, jež měla být méně vznešená než C dur a patetičtější než F dur. Pro modlitbu spravedlivého a bohulibého Ábela s Andělem zvolil tóninu Es dur, vyjadřující vznos a patos. Pro pateticky vyznívající sbor použil dle tehdejší tzv. psychologie tónin patetickou tóninu g moll. Toto finále zaznělo v Praze ještě v roce 1807, o čemž se dovídáme díky zprávě v časopisu Allgemiene musikalische Zeitung:470 „Ein prächtig gearbeiteter Chor aus: la morte d´Abele , von unserm würdigen Altvater Kozeluch, zog alle Aufmerksamkeit auf sich. Er beginnt rasch mit einem Solo der Bassstimme, vereinigt sich dann in einem kunstwollwn, harmonienreichen Gewebe von trefflicher Wirkung, wird von einem äusserst anmuthigen Duo von Sopran u. Alt unterbrochen, u. endigt einer Fuge im gemässigt langsamen Tempo, in der sich alle Schönheiten des doppelten Kontrapunkts auf herlischste entfalten.“ Velkolepý je i závěrečný sbor tohoto oratoria. Jeho mravoučný text připomíná existenci dědičného hříchu, varuje před bezbožností a nabádá, aby si nikdo nebral Kaina za vzor. Parla l´estinto Abele: e con le chiare Voci del sangue il Parricida accusa. Mortali a noi si parla. Ogn´ un di noi Hà parte nel delitto, Ma non l´ ha nel dolor. Detesta ogn´ uno Le vie deglì empj, e v´ introduce il piede Abborrisce Caino, e in se nol vede.

Promluv, zesnulý Ábeli, a tvůj hlas jasný ať k nám smrtelným promluví a svého vraha obviní. Každý z nás svůj podíl na zločinu má, ač jeho žal nás už se netýká. Ať každý z nás cesty bezbožnosti v odporu a nenávisti chová a odporného Kaina příklad nikdo za svůj vzor ať nemá.

Tento závěrečný sbor se skládá ze dvou částí – úvodní homofonní části (jakéhosi preludia, t. 1 – 41) a velkolepé dvojité fugy s výraznými tématy (t. 42 – 162).

469 470

PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček, s. 158 – 159. AMZ (24. 6. 1807), neunter Jahrsgang, No. 39, s. 628.

216

Notový příklad č. 15

217

Z předešlé charakteristiky tohoto díla je zřejmé, že Koželuch vytvořil mimořádně hodnotné oratorium, svou kvalitou srovnatelné s oratoriem slavného operního skladatele Myslivečka. O oblibě tohoto díla svědčí nejenom dvojí provedení tohoto díla v Bolzanu a uvedení části z této kompozice třicet let po jejím prvním provedení, ale existence přetextovaných árií z tohoto oratoria. Jde o árii Adama z druhého dílu „Dunque si sfoga in pianto“, opatřenou latinským chrámovým textem „Ach, quis me beabit“.471 Dále je dochována přetextovaná árie Evy „Non sà che sia pietà“ pocházející ze sbírky hudebnin cisterciáckého kláštera Krzeszów (Grüssau), zde opatřená textem Salve Regina.472 Koželuchovo oratorium La Morte d´Abel patří mezi nejvýznamnější hudební díla druhé poloviny 18. století, a to nejenom v Čechách, ale přinejmenším ve středoevropském kontextu. Tato kompozice by si zasloužila být vydána prostřednictvím kritické edice a měla by být pořízena její nahrávka.

4. ZÁVĚR Díky studiu pramenů v archivech se v této disertační práci podařilo upřesnit dosud uváděné skutečnosti ke Koželuchovu životu a dílu, a objevit nové. Disertační práce zpřesňuje poznatky o činnosti Koželucha v Rakovníku a uvádí zcela nové, dosud neznámé údaje o působení Koželucha jako kantora ve Velvarech. Podařilo se zjistit i zajímavé rodinné zázemí a vztahy k rodině otčíma Eustacha Střebského, včetně toho, že Koželuch byl v kontaktu se svými nevlastními sestrami, což nebylo v dosavadní literatuře známo. Poprvé se tato práce zabývá též poznatky k rodině skladatelovy manželky Rosalie, ze kterých vyplývá, že pocházela z jedné z nejvlivnějších rodin Velvar. Z rodinné korespondence se podařily prokázat i přátelské vazby mezi rodinou Johanna Antona Koželucha a jeho bratrance, ve Vídni působícího, Leopolda Koželucha. Cenné údaje k životopisu skladatele poskytl pozůstalostní spis, který poukazuje na utěšené majetkové poměry skladatele, patřil totiž mezi movitější hudebníky Čech, ve srovnání např. s Franzem Duschkem či Vinzenzem Maschkem. Je to vzácný poznatek k sociálnímu postavení hudebníků v Čechách v 18. století. Zdá se, že Koželuch byl starostlivým otcem, dbal na výchovu svých dětí. Svoje dva syny dal studovat na malostranské gymnázium, Vinzenz Emanuel navštěvoval dokonce univerzitu. Dceři patrně umožnil studium klavíru u Leopolda Koželucha, umožnil jí stát se klavírní virtuoskou. Co se díla týče, byly určeny hudebniny v Knihovně a archivu Pražské konzervatoře jako nesmírně cenný soubor Koželuchových pracovních autografních partitur, byla vůbec 471

CZ-Pnm/ XI E 27 (O. Horník – Plzeň). Krzeszów Kamiennogórski (= Grüssau), Cysterski Košcioł Parafialny (PL-KRZ), viz WALTER, Rudolf. Musikgeschichte des Zisterzienser-Kloster Grüssau von Anfang des 18. Jahrhunderts bis zur Aufhebung im Jahre 1810, s. 240. 472

218

poprvé provedena jejich analýza, která odhalila, že prameny obsahují množství skic, z nichž některé se podařilo identifikovat. Umožnilo to poznání, že Koželuch přistupoval velmi svědomitě a kriticky při kompozici svých děl, a to i při tvorbě krátkých „užitkových“ chrámových skladeb. Tyto autografy a skici jsou u skladatelů působících v Čechách na přelomu 18. a 19. století zcela unikátní. Díky tomu, že se mi podařilo identifikovat hudební materiál oratoria v italském Bolzanu, jsme také mohli poznat, že Koželuch patří k významným tvůrcům italského oratoria. Po provedení spartace a analýzy pramene oratoria La Morte d´Abel víme, že toto dílo je srovnatelné se špičkovými skladbami, např. s oratorii Josefa Myslivečka. Na základě muzikologického bádání je nesporné, že Johann Anton Koželuch patří k nejvýznamnějším osobnostem českého hudebního života druhé poloviny osmnáctého a počátku devatenáctého století a jeho odkaz jistě přesahuje hranice této země. Disertační práce přináší nové poznatky k hudební historii nejen české, ale i středoevropské.

219

5.1. PRAMENY AHMP, fond: C. k. malostranské německé státní gymnázium v Praze AHMP, fond: MHMP I, Hlavní spisovna AHMP, fond: MHMP I, Judiciální soud AHMP, fond: Sbírka matrik AHMP, fond: Sbírka papírových listin – IV. oddělení ANM, fond: Šternberk – Manderscheid, korespondence CZ-BER, hudebniny CZ-Pak, hudebniny, rukopisy CZ-Pk, hudebniny CZ-Pnm, hudebniny I-BZtogggenburg, hudebniny, libreto CZ-Pst, rukopisy, libreto Muzeum města Prahy, kresby NA, fond: ČG NA, fond: Desky zemské NA, fond: Jesuitica (JS) NA, fond: Policejní ředitelství Praha, spisy všeobecné registratury – konskripce PL-KRZ, hudebniny PNP, fond: Památníčky SOA Litoměřice, fond: Řád cisterciáků Osek SOA Praha, fond: Matriky SOA Praha, fond: Velkostatek Křivoklát SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Archiv královského města Velvar SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Hudební archiv Velvary SOA Praha – SOkA Kladno, fond: Pozůstalost Vincence Emanuela Koželuha SOA Praha – SOkA Rakovník, fond: Archiv města Rakovník

5.2. LITERATURA BERÁNEK, Jiří. K otázce hudební složky českých korunovačních slavností v roce 1791 : Na okraj jednoho problému Mozartovské historiografie. Miscellanea musicologica. Nr. 30, 1983. s. 81 - 110. BERKOVEC, Jiří. Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století. 1. vyd. Praha : Státní knihovna ČSR, 1989. 272 s. BERKOVEC, Jiří. Josef Ferdinand Norbert Seger a jeho škola. In: Hudební věda. Roč. XXXII, č. 3, Praha, 1995. ISSN: 0018-7003. s. 287 - 298. BERKOVEC, Jiří. Musicalia v pražském periodickém tisku 1800-1825. Praha : Národní knihovna, 2011. 206 s. ISBN 978-80-7050-594-6. Bertramka : Věstník Mozartovy obce. Roč. III., č. 1, rok 1972, s. 9.

220

Bible : Písmo svaté Starého a Nového zákona. Podle ekumenického vydání z r. 1985. [S. l.] : Biblická společnost, 1990, s. 24. BRAUNBEHRENS, Volkmar. Salieri : Hudebník v Mozartově stínu. Přeložila Vlasta Reittererová. Praha : Nakladatelství H & H, 2007. ISBN 978-80-7319-060-6. 197 s. BURNEY, Charles. Through Bohemia to Dresden, 16. – 18. September [1772]. In: A Musical Travelogue of the 18th Century. 2nd edition, 1775. BUŽGA, Jaroslav, et al. Průvodce po pramenech k dějinám hudby : Fondy a sbírky uložené v Čechách. 1. vyd. Praha : Academia, 1969. 324 s. CRAMER, Carl Friedrich. Magazin der Musik. 2. Jhg. Hamburg : in der Musicalischen Niederlage, 1784, s. 207. ČECH, Jaroslav. Jan Evangelista Antonín Tomáš Koželuh v Rakovníku. In: Věstník. Roč. XXXVIII. Rakovník : Musejní spolek, 2000. s. 45-51. ČELEDA, Jaroslav. Josef Mysliveček : Tvůrce pražského nářečí hudebního rokoka tereziánského. Praha : Josef Svoboda, 1946. 285-[III] s. ČERMÁK, Rudolf, Velvarské školství v minulých stoletích. Velvary : Knihtiskárna Fr. Němce, 1913, 16 s. České umění dramatické : Zpěvohra. HUTTER, Josef, CHALABALA, Zdeněk (ed.). Praha : Šolc a Šimáček, 1941, 384 s. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1., A-L. ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK, Zdenko (redaktoři). 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. 853 s. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2., M-Ž. ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK, Zdenko (redaktoři). 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1965. 1080 s. DIES Albert Christoph. Biographische Nachrichten von Joseph Haydn. Wien : Camesinaische Buchhandlung, 1810, s. 211 – 212. DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Prag : Haase, 1815. EGGEBRECHT, Hans Heinrich. Hudba a krásno. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001, ISBN 80-7106479-3, 219 s. Ein Künstler-Album. In: Signale für die Musikalische Welt, Leipzig, 6. 12. 1868, Nr. 52, s. 1092. EITNER, Robert. Biographisch – Bibliographischer Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, 5. Band, Leipzig : Breitkopf & Härtel, 1901. FIKRLE, Rudolf. Jan Ev. Ant. Koželuh : Život, dílo a osobnost svatovítského kapelníka. Praha : Ludvík Nerad, 1946. FREEMANOVÁ, Michaela. Collectio Fratrum Misericordiae Kukussiensis. Praha : Supraphon, 1998. FREEMANOVÁ, Michaela. Fratrum misericordiae artis musicae collectiones in Bohemia et Moravia reservate. Praha : Národní knihovna České republiky, 2013. FUKAČ, Jiří. Die Oratorienaufführungen bei den prager Kreuzherren mit dem roten Stern als Typ lokaler Musikfeste. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. H, Řada hudebněvědná. 1994, vol. 43, iss. H29, s. [69] - 89. GERBER, Ernst Ludwig. Historisch-biographisches Lexicon der Tonkünstler: welches Nachrichten von dem Leben und den Werken musikalischer Schriftsteller, berühmter Componisten, Sänger, Meister auf Instrumenten, Dilettanten, Orgel- und Instrumentenmacher. Leipzig, 1790.

221

GERBER, Ernst Ludwig. Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler. Erster Theil, Leipzig : A. Kühnel, 1812. HÁLOVÁ, Kamila. Opera „Il Demofoonte“ Jana Antonína Koželuha. [s.l.], 1989. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Diplomová práce. HÁLOVÁ, Kamila. Alessandro nell´Indie. Proměny Metastasiova libreta v 18. století a stejnojmenná opera Jana Antonína Koželuha. [s.l.], 1997. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Disertační práce. HÁLOVÁ, Kamila. Koželuhova operní prvotina na scéně Divadla v Kotcích. Hudební věda. 2001, roč. 38, č. 3 – 4, s. 321 – 332. ISSN 0018-7003. HÁLOVÁ, Kamila, MIKULÁŠ, Jiří. Koželuh. In: Musik in Geschichte und Gegenwart. Personenteil 10, Kasel : Bärenreiter, 2003. s. 586-588. HAVLÍN, Otokar, GOLLOVÁ, Božena. Okresní archiv v Kralupech n Vlt. pobočka ve Velvarech : Archiv : Lokační soupis : Fondy M Archiv král. města Velvar. [s.l., s. a.]. Rukopis uložen v SOA Praha – SOkA Kladno. HÖRNER, Stephan. Cannabich, familie. In: MGG, Personenteil 4, Bärenreiter, Kassel etc. 2000, s. 87–88. CHINI, Tarcisio, TONINI, Giuliano. La raccolta di manoscritti e stampe musicali "Toggenburg" di Bolzano (secc. XVIII-XIX). Cataloghi di Fondi Musicali Italiani 5. Torino : EDT, 1986. 307 s. JAKUBCOVÁ, Alena. Astre brillant, favorable aux amans : Zápisy v památníku Vincenzie Maschkové. In : Miscellanea theatralia. ŠORMOVÁ Eva, KUKLOVÁ, Michaela (ed.). Praha : Divadelní ústav, 2005. ISBN 807008-180-5. JAKUBCOVÁ, Alena, Domenico Fischietti. In: JAKUBCOVÁ, Alena, et al. Česká divadelní encyklopedie : Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha : Divadelní ústav, Academia, 2007. ISBN 978-807008-2012-0 (Divadelní ústav), ISBN 978-80-200-1486-3 (Academia), s. 176 a 178. JÍROVEC, Vojtěch. Vlastní životopis Vojtěcha Jírovce. Přeložil František Bartoš. Praha : Topičova edice v Praze, 1940. 148 s. JONÁŠOVÁ, Milada. Trolda a svatovítská sbírka hudebnin. Hudební věda. 2000, roč. 37, č. 3 - 4, s. 263 – 278. ISSN 0018-7003. KADLEC, Matěj. Studenti a žáci piaristických škol ve Slaném 1667 – 1777 : Jejich počet, věk, lokální a sociální původ. [s.l.], 2012. 153 s. Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity. Magisterská diplomová práce. KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku. Praha : Melantrich, [1936], 254 s. Kritika hudebního textu : Metody a problémy hudební filologie. K vydání připravila Maria CARACI VELA; české vydání připravili Alena JAKUBCOVÁ, Angela ROMAGNOLI, Jiří K. KROUPA. 1. vyd. Praha : Koniasch Latin Press, 2001. 457 s. ISBN 80-85917-57-2. KONRAD Ulrich, Mozarts Schaffensweise : Studiem zu den Werkautographen, Skizzen und Entwürfen. Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Philosophisch-Historische Klasse; Folge 3, Nr. 201. Göttingen : Vandenhoeck & Ruprecht, 1992, ISBN 3-525-82588-9, s. 383. LA MORTE D´ABEL. Tom. III. In: OPERE DRAMMATICHE Del Signor Abate PIETRO METASTASIO ROMARO POETA CESAREO. SETTIMA EDIZIONE Notabilmente accresciuta, e corretta. VOLUME TERZO. IN ROMA, MDCCXLI. A spese di Gio:Lorenzo Barbiellini Libraro a Pasquino. Presso il Bernabò, e Lazzarini. Con licenza de´Superiori., s. 122 – 154. LANDON, Robbins H. C., Mozart´s Last Year 1791. London : Thames and Hudson, 1988. 240 s. LEDVINKA, Martin. Čtvrtá studentská muzikologická konference, Praha 24. května 2012. Hudební věda, 2012, roč. 49, č. 1 – 2, s. 222 - 223.

222

LUCA, Ignaz de. Kofler, Anne Marie. In: Das gelehrte Oesterreich : Ein Versuch. I. díl, 2. sv. Wien : Joh. Thom. Edlen v. Trattnern, 1778, s. 323 - 324. LUCA, Ignaz de. Koželuh, Johann Anton. In: Das gelehrte Oesterreich : Ein Versuch. I. díl, 2. sv. Wien : Joh. Thom. Edlen v. Trattnern, 1778, s. 324. MEUSEL, Johann Georg. Teutsches Künstlerlexikon oder Verzeichnis der jetztlebenden teutschen Künstler. Lemgo : in der Meyerschen Buchhandlung, 1778, 1779 a 1812. MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek : Ausstellung zum 240. Geburtstag des bedeutenden Prager Musikers. Praha : Jiří Mikuláš & Národní muzeum - Muzeum české hudby, 1995. 17 s., příl. soupis exponátů. MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek (1755-1831) : Výstava k 240. výročí narození významného pražského hudebníka. Praha : Jiří Mikuláš & Národní muzeum - Muzeum české hudby, 1995. 17 s., příl. soupis exponátů. MIKULÁŠ, Jiří. „Echo“ : Vícesborové kompozice v hudebním životě Čech druhé poloviny 18. století. In: Barokní Praha Barokní Čechie 1620-1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách, Praha, Anežský klášter a Clam-Gallasův palác, 24.-27. září 2001, sestavili Olga Fejtová, Jiří Pešek a Vít Vlnas. Praha : Scriptorium, 2004. s. 69-73. ISBN: 80-86852-06-7 (Archiv hl.m. Prahy) a 80-86197-59-X (Scriptorium). MIKULÁŠ, Jiří. Ferradini Antonio. In JAKUBCOVÁ, Alena, et al. Česká divadelní encyklopedie. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha : Divadelní ústav, 2007. ISBN 978-80-7008-2012-0, s. 168169. MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek. In JAKUBCOVÁ, Alena, et al. Česká divadelní encyklopedie : Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha : Divadelní ústav, Academia, 2007. ISBN 978-80-70082012-0 (Divadelní ústav), ISBN 978-80-200-1486-3 (Academia). s. 364-367. MIKULÁŠ, Jiří. Vinzenz Maschek (1755-1831) : Život a dílo. [s.l.], 2011. I. díl, 312 s. II. díl, 620 s. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Disertační práce. Školitel: Prof. PhDr. Jarmila Gabrielová, CSc. MIKULÁŠ, Jiří. Dožínky v Bubenči roku 1792 jako plenérová inscenace s hudbou Vinzenze Maschka. Divadelní revue. 2012, roč. 23, č. 2, s. 49-73. ISSN 0862-5409. MIKULÁŠOVÁ, Ludmila. Tři slavná jména na muzejním tisku. Musicalia : Časopis Českého muzea hudby. 2009, roč. I, č. 1-2, s. 122-126. ISSN 1803-7828. MIKULÁŠOVÁ, Ludmila. Johann Anton Koželuch (1738-1814) ve sbírce Ondřeje Horníka. Muzikologické fórum : Časopis České společnosti pro hudební vědu. 2012, roč. I, č. 1, s. 26-31. ISSN 1805-3866. MÜLLER, Rudolf. Koscheluch Joseph [sic!] Ant. In: Allgemeinde Deutsche Biographie, 16. Band, Leipzig 1882, s. 739-40. NETTL, Paul. Mozart in Böhmen. Prag : Neumann u. Comp., 1938. 255 s. NOVÁK, Vladimír, MAŠLANOVÁ, Ludmila. Musicae navales pragenses : Pražské lodní hudby 18. století studie – texty – analýzy. Varia musica 4. Praha : Národní knihovna v Praze, 1989. 178 s. ISBN 80-7050-151-0. OWENS, Jessie Ann. The Milan Partbook : Evidence of Cipriano de Rore´s Compositional process. In: Journal of the Amecican Musicological Society, 37, 1984, č. 2, s. 270 – 298. PARODI, Elena Biggi. Catalogo tematico delle composizioni teatrali di Antonio Salieri. Lucca : Libreria Musicale Itaiana, 2005 (Strumenti della Ricerca Musicale, 8). CLVIII + 957 s. ISBN 88-7096-307-1. Pazdírkův hudební slovník naučný : II. : Část osobní. Svazek prvný, A-K. ČERNUŠÁK, Gracian, HELFERT, Vladimír (redaktoři). Brno : Ol. Pazdírek, 1937. 614 s. PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha : Editio Supraphon, 1981. 280 s.

223

PEŠKOVÁ, Jitřenka. Collectio Ecclesiae Březnicensis. Praha : Supraphon 1983. PETRÁŇ, Josef. Kalendář : Velký stavovský ples v Nosticově Národním divadle v Praze dne 12. září 1791. Praha : Československý spisovatel, 1988. 295 s. PETRÁŇ, Josef a kol. Počátky českého národního obrození : Společnost a kultura v 70. až 90. letech 18. století. Praha : Academia, 1990. 324 s. ISBN 80-200-0061-5. PELKER, Bärbel. Ramm, (Johann) Friedrich. In: MGG, Personenteil 13, Bärenreiter etc., Kassel 2005, s. 1252. PODLAHA, Antonín. Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur. Praha : Metropolitní kapitula, 1926. POŠTOLKA, Milan. Leopold Koželuh : Život a dílo. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1964. POŠTOLKA, Milan. Mladý Joseph Haydn : Jeho vývoj ke klasickému slohu. Praha : Panton, 1988. 238 s. POŠTOLKA, Milan: Johann Antonin Kozeluch. In: New Grove, London 2002, s. 851-852. PROCHÁZKA, Rudolf František. Hudební památky stol. XVI. – XX. Pražské konzervatoře hudby : [Hudební výstava k oslavě stoletého trvání konservatoře hudby v Praze : Květen 1911 : Katalog]. Praha : nákladem kons. hudby v Praze, [1911], 51 s. PROKSCH, Joseph. Biographisches Denkmal aus dessen Nachlaβpapieren errichtet von Rudolf Müller. Reichenberg : R. Müller ; Prag : In Commission-Verlage der J.G. Calve’schen k.k. Hof- und UniversitätsBuchhandlung (Ottomar Beyer), 1874. 501 s. PULKERT, Oldřich. Domus Lauretana Pragensis. Praha : Supraphon 1973. RIEMANN, Hugo. Musiklexikon. 7. Auflage, Leipzig : Max Hesses Verlag, 1909. RÖSCH, Ivan. Václav A. Koželuh : Kvinteto. [s.l.], 1981. Pražská konzervatoř. Diplomová práce. RYBA, Jakub Jan. Můj život a hudba. Rožmitál pod Třemšínem : Společnost Jakuba Jana Ryby v Rožmitále pod Třemšínem, Národní knihovna České republiky, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, 2005. 51 s. ISBN 80-7050-476-5. RYOM, Peter. Verzeichnis der Werke Antonio Vivaldis. Kleine Ausgabe, Leipzig : VEB Breitkopf & Härtel Musikverlag, 1974, s. 104. Římský misál. Přeložil a poznámkami liturgickými opatřil P. Marian Schaller benediktin v Emauzích. Praha : Bohuslav Rupp, 1947 SARTORI, Claudio. I libretti italiani a stampa dalle origini al 1800: catalogo analitico con 16 indici. Indici I. Cuneo : Bertola & Locatelli, 1993. Schematismus für das Königreich Böhmen auf das Jahr 1834, s. 42. SCHMIEDER, Wolfgang. Thematisch-systematisches Verzeichnis der Werke Johann Sebastian Bachs. Leipzig : VEB Breitkopf & Härtel Musikverlag, 1986, s. 594. SCHÖNFELD, Johann Ferdinand von. Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag : Faksimile - Nachdruck der Ausgabe Wien 1796. Mit Nachwort und Register von Otto Biba. München : Musikverlag Emil Katzbichler, 1976. 194, xiv s. ISBN 3 87397 400 2. SPIKA. Koželuh Jan Antonín : (Podobizna na str. 409.). In: Světozor. 1872, roč. 6, č. 35, s. 411. SRB-DEBRNOV, Josef. Slovník hudebních umělců slovanských. III Kov-Pis, rukopis in CZ-Pnm.

224

STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda : Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [online]. Praha : Jan Steinbauer, 2008. [citováno 16. 3. 2014]. Text v češtině. Dostupný z WWW: http://www.steinbauer.biz/familytree/Herites.htm#_Toc219631152. Studijní nadání v království českém. I. sv. Praha : Nákladem c. k. místodržitelství pro Čechy, 1894, s. 314-315. Světozor. 30. 8. 1872, Nr. 35. ŠEBESTA, Eduard. Popis obyvatelstva hlavního města Prahy z roku 1770 : I. Staré Město. Praha : Nákladem Rodopisné společnosti československé v Praze, 1933. 387 s. ŠPECINGER, Otakar: Jan Ev. Ant. Koželuh – 180 let úmrtí. In: Zpravodaj z Velvarska, č. 3, (03. 1994), s. 11. ŠPECINGER, Otakar. Hudebník Jan Antonín Koželuh vyrůstal ve Velvarech, později se vracel do Veltrus. Mělnicko, roč. 43, č. 7, (11.2. 2004), s. 3. ŠTEFAN, Jiří. Ecclesia metropolitana pragensis catalogus collectionis operum artis musicae. Díl I. Praha : Supraphon, 1983. 480 s. The Breitkopf Thematic Catalogue 1762-1787. BROOK, Barry S. (ed.) New York : Dover Publications, 1966. TIETZE, Zdislav. Rodák z Velvar. In: Kladenská záře, 1988, roč. 38, č. 49, s. 4. TOMAN, Prokop. Střebský Eustach Augustin. In: Nový slovník československých výtvarných umělců. 2. díl. Praha : Tvar, 1950, s. 498. TOMÁŠEK, Jan Václav. Vlastní životopis Václava Jana Tomáška. Praha : Topičova edice, 1941. 375 s. TROJAN, Jan. Opera buffa. In: Slovník české hudební kultury. Praha : Editio Supraphon 1997, ISBN 80-7058462-9, s. 655. VACEK, František. Paměti královského města Velvar. Praha : F. Vacek, 1884, 386 s. VAŠÁK, Pavel a kol., Textologie. Teorie a ediční praxe. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066-638-2, s. 117118. VOLEK, Tomislav. Hudba u Fürstenbergů a Waldsteinů. In: Miscellanea Musicologica. Sv. VI. Praha : Katedra dějin hudby FFUK, 1958. WALTER, Rudolf. Musikgeschichte des Zisterzienser-Kloster Grüssau von Anfang des 18. Jahrhunderts bis zur Aufhebung im Jahre 1810. Kassel – Basel – London – New York – Prag : Bärenreiter, 1996. (Musik des Ostens (Ostmittel-, Ost- und Südosteuropa 15). ISBN 3-7618-1260-4. ISMN M-006-31588-8, s. 240. WESSELY, Othmar. Koželuch Johann Anton. In: Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Band 7, Kassel : Bärenreiter, 1958. WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 13. Theil. Wien, 1865.

6. ZKRATKY A ZKRÁCENÉ CITACE AHMP – Archiv hlavního města Prahy AMZ – Allgemeine musikalische Zeitung, Leipzig ANM – Archiv Národního muzea ČG – České Gubernium MGG – Die Musik in Geschichte und Gegewart MHMP – Magistrát hlavního města Prahy

225

CZ-BER – Státní oblastní archiv Praha – Státní okresní archiv Beroun CZ-Pak – Archiv Pražského hradu: Knihovna metropolitní kapituly CZ-Pk – Knihovna a archiv Pražské konzervatoře CZ-Pnm – Národní muzeum – České muzeum hudby, Praha CZ-Pst – Knihovna kláštera premonstrátů (Strahovská knihovna) ČSHS – Československý hudební slovník osob a institucí I-BZtogggenburg – Biblioteca privata dei Conti Toggenburg, Bolzano I-BZa – Archivio di Stato, Biblioteca, Bolzano NA – Národní archiv, Praha ÖNB – Österreichische National Bibliothek, Wien PL-KRZ - Cysterski Košcioł Parafialny, Krzeszów Kamiennogórski (= Grüssau) PNP – Památník národního písemnictví, Praha RISM - Répertoire International des Sources Musicales SHK – Souborný hudební katalog ČR, in: Národní knihovna, hudební oddělení, Praha SOA Praha – Státní oblastní archiv v Praze SOA Praha – SOkA Kladno – Státní oblastní archiv v Praze, pobočka Státní okresní archiv Kladno SOA Praha – SOkA Rakovník – Státní oblastní archiv v Praze, pobočka Státní okresní archiv Rakovník

226

7. 1. PŘÍLOHA Č. 1 – PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH PRODUKCÍ CHRÁMOVÉ HUDBY U KŘÍŽOVNÍKŮ ZA KOŽELUCHOVY ÉRY, REKONSTRUOVANÝ DLE PŘÍPISU NA HUDEBNINÁCH Datace Provední Skladatel Název skladby rkp. JAK Záznamy o provedení Signatura RISM ID: MESSA Solenne in b à Canto, Alto Tenore, Basso Violini 2 Oboe 2 Corni Abos, Girolamo 2 Viola e Organo Del Sigre: Aboos (1715-1760) [!]. 1782 1782 "Prod: in Ascen: Dmni 1782." CZ-Pkřiž/ XXXV A 43 550266555 Alma et Ave Regina a Alto Solo Absolon, Johann Violino 1-mo Violino 2-do Con (1747c*) Sordini con Fondamento. 1781 1781-01-28 "Prod: 28 Jani 1781" CZ-Pkřiž/ XXXV A 46 550266558

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

Offertorium | de | S: Spiritu | valet | Pro festis Pentecostalibus una et pro | Solemnioribus Primitiis | à | Canto Alto | Tenore Basso | Violinis IIbus | Clarinis IIbus in C | Alto Viola | con | Organo | Authore Do: Angstenberger.

1781-06-04 1782-05-20

"prod: 4 Jun: 1781. | Prod: 20 Maj 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 133

550282844

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

Domine ad adjuvandum. | à | 2 Chori | 2 Violin. | Viola | 2 Clarin. | con | Fondamento. | Angstenberger.

1781-05.02 1782-05.03

"Prod: 13 sept 1762 | 3 May 63 | 2 Maj 1781 | 3 Maji 1782" CZ-Pkřiž/ XXXVI B 242

550282973

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

Alma | à | Canto Solo | Violinis 2bus | et | Organo | Anno 1737 | Angstenberger. Sub Tuum Praesidium | à 2 Canto | 2 Alto | 2 Violette, 2 Viole | organo | Riverendo Padre | Mich. Angstenberger. Offertorium | pro dedicatione Ecclesiae | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 | Viola | Oboe Conc.to | e | Organo | Del Sig: Angstenberger

1768-12-08

"Prod: 8 December 1768"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 172

550282889

1781-09-08

"Prod: 25 decemb | 1762 | Prod: 8 Sept:1781."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 296

550283112

1781; 1782

"Prod: in dedic: Ecclesiae 1781. | Prod: in dedic: Ecclesiae 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 26

550282728

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

[cover title:] [crossed out: Offertorium] | pro | [underlined: Primitiante] | à 4 Voc: | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violinis IIbus | Viola | Clarin: Concert: ex D | con | Organo | Del Sig: P:M: Angstenberger. [added, pencil: ger stellatus] Sub Tuum Praesidium | à 4 | Due Canti | Due Alti | con Organo | 1759. | Del sig: Padre Michael | Angstenberger Litaniae de Nomine | JESU | et | de Spiritu Sancto | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violinis 2bus | Clarinis 2bus | con | Organo | Del Sig: R:P: Angstenberger Litaniae de S: S: Trinitate | a | Canto, Alto, | Tenore, Basso. | Violini 2 | Viola di Alto | Clarini 2 in D# | con | Organo. | Del Signore P: Angstenberger. Psalmus pro Completorio | In Te domine Speravi | à 4 Voc. | 2 Violin. | Viola | Con | Fondamento. | 1742 | Angstenberger. Psalmus pro Completorio | Qui habitat. | à | 4 Voc. | 2 Violin. | Viola | è | Fondamento. | 1742. | Angstenberger. | Psalmus Pro Completorio | Ecce Nunc Benedicite | Dominum. | A 4 Voc. | 2 Violin | Con | Fondamento. | 1742 | Angstenberger.

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

Salve Regina. | à 3 Voc: | Canto Primo | Canto secondo | Basso Canto Fermo de Capucini | Violino 2 | con | Organo. | Del sig: P: Michaele A. | 1747

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789) Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

Angstenberger, Johann Michael (1717-1789) Angstenberger, Johann Michael (1717-1789) Angstenberger, Johann Michael (1717-1789)

1781-05-06; 1782-04.14 "Prod: 6 Maj 1781 / Prod: 14 April. 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 170

550255431

"Prod: 30 May 1761 | 15 Aug. 780."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 297

550283113

1781-05-03

"Prod: 3 Maj 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 197

550282923

1781-06-10

"Prod: 10 Jun: 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 196

550282922

1742 1782-03-01

"Prod: 1 Mart: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 227

550282958

1742 1782-03-01

"Prod: 1 Mart: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 225

550282956

1742 1782-03-01

"Prod: 1 Mart: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 226

550282957

1747 1780-10-29

"Prod 29 October 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 181

550282904

1759 1780-08-15

228

Anonymus

Anonymus

Vesperae | breves | de Beata Virgine Aria in G. | a | Soprano | Violini II | Flauti II | Corni II in G | Viola | Organo. Ave Maria | Pro Adventu | a 4. Voci | con Violini | et | Organo | - Ex partibus Ch Gayer. Lytaniae Lauretanae | à. 4. vocibus | Canto Alto | Tenore Basso | Violinis 2bus | Trombonis 2bus | Clarinis 2bus | Tympanis | con | Organo.

Anonymus

Miserere in F:| a | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2: | Cornuis 2: | con | Organo.

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Miserere | a | Canto, Alto | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Secondo | con | Organo. Ah quanta vis amoris ; Aria in D | a | Alto | Violini II | Oboi II | Corni II | Viola e | Basso. Pria ch'io perda ingrata figlia ; Aria in A# | a | Tenore Solo | Violini II | Oboi II | Corni II in A | Viola e | Basso Lytaniae Ex C | à | Canto, Alto, Tenore | Basso | violinis 2bus | Trombonis 2bus | con | Organo.

"Prod: 1 Juni 1763 | Prod: 2do Februarii 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 241

550282972

"Prod: 26 Augusti 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 103

550282814

"Prod: 1 Decemb 1769"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 132

550248498

"prod: 13 Aug. 780. | prod: 22. April 781 | prod: 1 Julii 1781 | Prod: 1 Junii 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 205

550282931

1781-03-15 1781-03-03 1782-03-02 1782-03-12 1783-03-19

"prod: 15 Mart: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 266

550283058

"Prod: 3 Marti: 1781 | Prod: 2 Marti. A: 1782. | Prod: 12 Marti. A: 1782 | Prod: 19: martii. 1783 | Prod: 3 Martii 1784".

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 267

550283059

1780-11-19

"Prod: 19 November 1780."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 125

550282836

1782-03.03; "Prod: 3 Mart: 1782. | Prod: 10 Nevember: 1782-11-10 An 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 123

550282834

1781-05-20 1783-03-16

"Prod: 20 Maj 1781 | Prod: 16 Martii 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 203

550282929

"Prod: 2 februa: 1781 / Prod: 2 Februa 1782 / Prod: 8 Decem: 1782. / 12 Mart: 1784."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 209

550255088

"Prod: 24 Mart: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 42

550282571

1739 1783-02-02

1782-08-26

1734 1769-12-01 1780-08-13 1781-04-22 1781-07-01 1783-06-01

Anonymus

Domine ad adjuvandum | me festina. | a | 4tro Voci | Senza Stromenti.

1781-02-02 1782-02-02 1782-12-08 1783-03-12

Anonymus

Missa Per La Quadragesimalis | Santi Clementini | à | Canto, Alto, Tenore | Basso. | Con Fundamento | Romano

1782-03-24

229

Anonymus Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Ah vos manate meae; Aria in F et E# | Soprano Solo | Violini II | Oboi II | Corni II F et E# | Viola | Organo. Salve regina; Salve 3 | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 | et | Organo O Domine Jesu; Offertorium Per La Quadragesima: | Domine JESU. | á | Canto, Alto, Tenore | Basso | Con | Fundamento. Mulieres quid ploratis; Offertorium Solemne de Resurr ex B: cum Allel: ex G | à | Canto 1mo Canto 2do Canto 3to | Alto 1mo 2do | Tenore, Basso in Alle: | violinis 2bus Obois 2bus | Cornuis 2bus | Alto Viola | con | Fundamento Non vincent ne catenae; ARIA Solemnis cum Alleluja | a | Alto Solo | violinis 2bus | Alto Viola | con | Fundamento. Missa brevis Completa Pastoralis | et modesta | Nativitatis Domini | Jesu Christi | à | Canto, Alto, Tenore, Basso | Violin 2 | Tintinabula ad libittum [!] | con | Organo | 1755. | Ignoto ex Imperio | Romano. Amati quaeso montes; ARIA | à | Alto Solo | violinis 2bus Con Sordini | Flautraversis 2bus. | Cornuis 2bus | Alto Viola | con | Fundamento. Si nocte caelum tonat; Aria Solemnis | à | Canto Solo | Violinis 2bus | Obois 2bus | Cornuis 2bus in C | Trombonis 2bus in C | Alti Viola | con | Fundamento.

1782-03-24

"Prod: 17 Mart: 1782".

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 111

550282822

1781-08-26

"1mum Prod: 26 August 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 185

550282908

"Prod: 9 Martii 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 252

550266793

1778-05-19 1781-04-15 1782-03-31

"19 May 1778 | Prod: 15 April 1781 | Prod: 31 Mart: 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 138

550282849

1780-09-24 1781-08-05 1781-08-12

"Prod: 24 September 1780. | Prod: 5 August 1781. | prod: 12 August 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 72

550282779

1780-01-06 1755 1781-01-01

"Credo et Sanctus prod: 6 January 1763. | Prod. 6 Jan. 1780. | Credo prod 1 Januari 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 121

550282650

1781-05-27 1782-05-12

"Prod: 27 May 1781 | Prod: 12 Maj 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 126

550282837

1781-02-04

"Prod: 4 februa: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 104

550282815

1783 1783-03-09

230

Anonymus

Justus in domo; ARIA Solemnis cum Allel: | à | Alto Solo | violinis 2bus | Obois 2bus | Alto Viola | con | Fundamento.

Anonymus

Ah quanta vis amoris; Aria con Alleluja | a | Alto Solo | Violini II | Oboi II | Fagotto Obl: | Viola con | Basso.

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Anonymus

Festinate o mortales; Aria in G | a | Soprano | Violini II | Oboi II | Corni II in G | Viola | Basso. Missa Pastoralis ex D. | à | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violin. 2. | Tromba | con | Organo | Del Sig. Ignoto Ave Regina | à | 4. Voci in Capella | 3. Viole. | 3 Tromboni le piac. | et | organo. Alma duplex | a | Canto Alto | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Secundo | con | Organo. Sì tranquilla in casto amore; Aria in Dis | a | Soprano Solo | Violini II | Oboi II | Trombone Obl: | Viole II | Basso. Litaniae Lauretanae | a 4 vo: | Canto Alto | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Secondo | con | organo. Sub tuum praesidium; Sub tuum Praesidium | à | Canto, Alto | con | Organo Cantemus jubilemus; Offertorium de S: S: Trinitate | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 | Clarini 2 | Viola e | Organo

1781-08.26 1782-06-16 1780-09-03 1780-10-10 1781-09-13 1783-01-26 1784-02-22

"Prod: 26 August 1781. | Prod: 16 Junii 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 73

550282780

"Prod: 3 Sept 780. | 10 Xb 780 | Prod: 13 Septem: 1781. | Prod: 26 Janua 1783 | Prod: 22 Febru: 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 105

550282816

1781-10-28

"Prod: 28 October 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 11

550282821

1783-01-05

"Prod: 5 Janua: 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 122

550282651

1783-03-16

"Prod: 16 Martii 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 169

550282880

1782-12-29

"4tum prod: 29 Decem: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 170

550282881

1780-10-17

"Prod. 17. Xbr 780"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 175

550269010

1781-03-18 1781-08-19

"prod: 18 Marti: 1781 | Prod: 19 August 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 186

550282912

1782-12-08 1783-02-02

"Prod: 9 Sept 1762 | Prod: 8 Decemb 1762. | Prod 8 Decemb: 1782. | Prod: 2do Februarii 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 39

550282741

1782-05-26

"Prod: 26 Maj 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 25

550282727

231

Anonymus

Ah quanta vis amoris; Aria in A# | a | Soprano Solo | Violini II | Oboi II | Viola con | Basso

Anonymus

Magnificat in A# | à | Soprano, Alto, con Rip: | Tenore, Basso | Violini 2 Du pl: | Oboe 2 | Corni in A, et D 2 | Viola, Violone | et | Organo. | Annonimij u D. Koželuch | donatum. 1778. Approbat. (Snad darováno J.E. Koželuhovi) Magnificat | Canto. Alto | Tenore. Basso | Violinis IIbus | Obois IIbus | Clarinis IIbus in D | Principali [in D] | Timpano | Viola di Alto | Violone | con | Organo

Anonymus

Sub tuum Praesidium | a | Canto | Alto | con | Organo | 1751 | - AW.L.

Anonymus

Anonymus

Bassetti

Amati quaeso montes; Aria in F | a | Soprano Solo | Violini II | Flauti II | Corni II in F | Viola | Organo. [cover title:] Laudate Pueri Dnum. | Canto Praecinente | Cantis 2bus Obligatis | Altis 2 | Tenor: 2 | Bassis 2 | Con Basso Continuo. | 1701. | Del Bassetti.

Siam passageri erranti; Aria | Siam Bonno, Giuseppe Passageri erranti | 2 Viol: | Viola | 2 Giovanni Battista Oboe | Cor: obligat: ex C | 1760 | Del (1711-1788) Sig Bonno Conservati fedele; Artaserse Boroni, Antonio (Excerpts. Arr); Aria in B | Soprano | (1738-1792) Violini 2 | Oboi 2 | Viola | Organo.

1781-09-23

1778-09-13 1779-05-05 1780-09-13 1778 1781-09-13

Prod: 23 Septem: 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 117

550282828

"Prod: 13 Sept: 1778 | 3 Maji | 13 sept: 1780 | 13 Sept: 1781." XXXVI B 221

550282952

"Prod: 1781 3 Maj. Prod: 2da: Februarii. 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 222

550282953

"Prod: 9 Sept 1762 | Prod: 8 Decemb 1762. | Prod 8 Decemb: 1782. | Prod: 2do Februarii 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 40

550282742

"Prod: 22 Junjj 1783 | 13 Martii 1786."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 99

550282810

1701 1782-05-03

Aufführungsdatum "3 Maji 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 53

550255298

1760 1782-05-04

"Prod: die 1 Novemb: 1762. | Prod: die 4 Maji 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 124

550282835

"Prod: 20 Maj 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXV E 184

550269019

1781-05-03 1783-02-02 1782-12-08 1751 1783-02-02

1783-06-22

1781-05-20

232

Boroni, Antonio (1738-1792)

Sia trionfo del mio sdegno; Aria | a | Alto Solo | Violino Primo | Violino Secondo | Oboa 1ma | Oboa 2da | Corno Primo | Corno Secondo | Viola | è | Basso | Del Signore Antonio Boroni.

Boroni, Antonio (1738-1792)

Grata lucente aurora;

Brentner, Johann Joseph Ignaz (1689-1742)

Gloria et honore; Offertoria 3 de Martyre. | et | B: M: Virgine | a | Canto. Alto. | Tenore, Basso. | Violinis 2.bus | et | Organo | Authore Dno Brentner. (RISM ID no. 550255114) Tu gloria Jerusalem; Offertoria 3 de Martyre. | et | B: M: Virgine | a | Canto. Alto. | Tenore, Basso. | Violinis 2.bus | et | Organo | Authore Dno Brentner. (RISM ID no. 550255114)

Brentner, Johann Joseph Ignaz (1689-1742) Brentner, Johann Joseph Ignaz (1689-1742)

Brixi

Tu gloria Jerusalem; Vesperae | de | Beatissima Maria Virgine | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 | Clarin: 2 ex C: ad libitum | con | Organo | Authore Joseph Brentner. Quem vos vidistis pastores; Offertorium Pastorale | à Canto Alto | Tenore Basso | Violinis 2: | Viola | Hobois 2: | Clarinis 2: | con | Organo. | Del Signor Brixi

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Salve regina

Brentner, Johann Joseph Ignaz (1689-1742)

1781-04-01 1782-05-02 1783-05-18

"Prod: 1 April: 1781 | Prod: 2 Maj 1782. | Prod: 18 Maji 1783 | Prod: 2 Maj 1785 | Prod: 1 Maji 1786"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 116

550282827

"Prod: 26 May 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV A 24

550266752

1782-12-22

"3tium prod: 13 Mart: 1782. / 1mum prod: 22 Septem: 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 231

550255115

1782-03-13

"3tium prod: 13 Mart: 1782. / 1mum prod: 22 Septem: 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 231

550255117

CZ-Pkřiž/ XXXV C 231

550255117

"Prod: 19 Aug: 1763 / 15 Aug. 1780 prtr[?] dixit et Magnif.[?]"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 254

550255163

"prod 1 Januari 1781 Prod: 1 Januari 1782 Prod: 1 Januarii

CZ-Pkřiž/ XXXV A 243

550266784

CZ-Pkřiž/ XXXV D 201

550255470

1763 1782-05-26

1782-03.13

1780-08-15 1781-01.01 1782-01-01 1783-01-01 1784-01-01 1781-06-29 1782-07-21 1783-08-24 1783-11-09

233

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771) Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771) Brixi, Franz Xaver (17321771) Brixi, Franz Xaver (17321771)

Salve Regina in C. | di | Canto Alto | Tenore Basso | Violini Due | Clarini Due | con | Organo | Del Sigre Franc: Brixy Te Deum Laudamus | Canto Alto. | Tenore. Basso | Violino Primo | Violino Secundo | Clarinis IIbus in D | Tympano | con | Organo | Del sig: Brixi. Pastores loquebantur; Motetto in D. | Pastores loquebantur ad invicem | a | 4 voci | 2 Violinen | 2 Clarini in D | Con | Organo | dal Sig:re Francesco Brixy. | 1782.

Ave regina

Eia chori resonate

Ave regina

Eia caeli turbae alatae; Christus factus est; Graduale. | Pro Coena Domini | à | Quatro Voci | due Violini | due Tromboni | con | Organo. | Authore Sig: Francesco Brixy

1780-07-02 1781-06-17 1782-05-30 1782-07-28 1782-09-20 1783-06-22

"Prod: 17 Juni 1781. / Prod: 30 Sept: 17 / Prod: 30 Maji: 1782 / Prod: 28 Julii 1782. / Prod 20 Septem: 1782 / Prod: 22 Junii 1783 / Prod: 27 Augusti"; rechts oben: "2 Jul: 1780" CZ-Pkřiž/ XXXV D 214

550255493

1781-12-25 1782-12-25

"Prod: 25 Decemb: 1781. de nocte / 25 Decemb: 1782 de nocte."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 221

550255100

"Prod: 19 Jan: 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 13

550266820

CZ-Pkřiž/ XXXV C 247

550255151

CZ-Pkřiž/ XXXV C 222

550255104

CZ-Pkřiž/ XXXV C 247

550255152

CZ-Pkřiž/ XXXV C 222

550255103

CZ-Pkřiž/ XXXV A 113

550266631

1782 1783-01-19 1781-02-25 1781-03-11 1781-03-18 1782-02-17 1783-03-01

1781-08-19 1781-03-10 1781-04-01 1782-02-24 1783-03-01 1783-03-25 1781-03-13 1781-05-20 1781-09-23

1782-03-24

"Prod. 24 Martii 1782"

234

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Regina Caeli | Solemne | à 4. voci | 2 Violinis | 2 Clarinis in D. al piac. | Tympanis. | con | Organo. | Di Brixi | WP:

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Salve regina

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Litaniae de B.V.M. | à 4. voci | 2 VViolinis | 2 Clarinis in D al piac. | con | Organo. | Di Brixi. | -W: P: Vesperae | de | Nativitate D[omi]ni | Dixit, Confitebor, Beatus vir, De profundis, | Memento, | Hymnus: Jesu Redemptor omnium | Magnificat. Alma. | à | Quatuor vocibus | Violinis 2bus | 2bus Flautraver: concert: | Clarinis 2bus | con | Organo | Aut: Brixi.

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Ave regina

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771) Brixi, Franz Xaver (17321771)

Missa Solemnis | ex C. | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violin 2. | Viola | Clarin 2. al piacere | con | Organo | Del Sig. Francesco | B. Org. Motetto | Per la Quadresima | Scalupis Suis obumbrabit tibi | à | Canto Alto | Tenore Basso | Violini 2 | [crossed out: Tromboni] 2 [changed into: Viola.] | con | Organo | Di Signore Francesco Brixy

Salve regina

1781-04-16 1782-04-07 1782-05-12 1783-05-04 1781-06-23 1781-09-02 1782-10-06 1783-07-24

"Prod: 16 April 1781 / Prod: 7 April: 1782. / Prod: 12 Maj: 1782. / Prod 4 Maj: 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 213

550255492

CZ-Pkřiž/ XXXV D 208

550255479

1780-08-20

"Prod: 20. Aug. 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 232

550255118

1780-12-25 1780-12-26 1781-02-04 1781-03-02 1782-02-10 1782-03-03 1783-03-25

"Prod: 1 Jan: 1767 | Prod: 25 [Decem]bris 1780 | Prod: 26 Decem: 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 208

550282934

CZ-Pkřiž/ XXXV C 247

550255148

1780-09-28 1782-09-29 1782-10-13

"Prod: 28. Sept 780 Credo et Sanctus / Prod: 29. Septem: 1782. Kyrie et Gloria / Reliquum prod: 13 Octobri: 1782" CZ-Pkřiž/ XXXV C 230

550255113

1782-02-17 1783-04-06

"Prod: 17 Februa: 1782. / Prod: 6 Aprilis 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 162

550248535

CZ-Pkřiž/ XXXV D 201

550255471

1781-07-15 1782-08-18

235

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Missa | à | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violini Due | Clarini Due | con | Organo | Authore Brixi.

Brixi, Franz Xaver (17321771) Brixi, Franz Xaver (17321771)

Ave regina Miserere in g.b | à | 4. Voc. | Violin 2. n[on] oblig. | con | Organo | Del Sig: Francesco Brixi.

Brixi, Franz Xaver (17321771) Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Salve regina Rorate Triplex | di | Canto Alto | Tenore Basso | Violini due | con | Organo | Del Sig Francesco Brixi.

Ave regina; Ave Regina | Vque | à | Canto Alto. | Tenore. Basso. | Violinis IIbus | Clarinis IIbus | con | Organo | A: Francisco Brixi. (RISM ID no. 550255147 )

1780-10-08 1781-08-12 1781-10-28 1780 1783-07-26 1781-02-18 1782-02.03 1783-02-23 1783-04-06 1782-02-15 1782-02-20 1783-03-21

"Missa / à / 4 Voci / Canto. Alto. / Tenore. Basso. / Violini due / Clarini due / Con / Organo. / Authore Brixij. / Prod. 8. Octob 1780 sine credo / Credo prod: 12 August 1781" Titelseite, unter dem Komponistennamen hinzugefügt: "Prod: 28 October 1781 Prod: 26 Julij 1783"

"Prod: 15 Februa: 1782. / -"-20 Feb: 82 / -"21 Martij: 1783"

1781-07-01 1781-10-07 1782-08-27 1782-11-03

CZ-Pkřiž/ XXXV B 64

550248416

CZ-Pkřiž/ XXXV C 247

550255150

CZ-Pkřiž/ XXXV E 5

550266806

CZ-Pkřiž/ XXXV D 208

550255480

CZ-Pkřiž/ XXXV E 9

550266810

1782-12-15

1mum Prod: 15 Decem 1782"

1781-02-04 1781-03-02 1782-02-10 1782-03-03 1783-03-25

"1m prod: 4 febru: 1781 / 2d: prod: 11 febru: 1781 / 3tio: prod: 18 febru: 1781 / 5tum prod: 10 Marti: 1781 / 4tuor prod: 25 febru: 1781 / 1m prod: 2 Mart: 1781 / 2dum prod: 4 Marti: 1781 / 4tum prod 11 Marti: 1781 / 4tum prod: 18 Marti: 1781 / 5tum prod: 1 April 1781 / 2dum Prod: 2 Februa: 1782. / 3tum prod: 3 Februa: 1782 / 1mum prod: 10 Februa: 1782 / 4tum prod: 17 Februa 1782. / 5tum prod: 24 Februa: 1782. / 1mum prod: 3 Mart: 1782. / 2 Prod: 2 Februarii 1783 / 3 Prod: 23 Febr: 1783 / 4 Prod: 1 Mart: 1783 / 5 Prod: 23 Mart: 1783. / 1mum prod: 25 Mart: 1783 / 2dum prod: 30 Mart: 1783 / 3tum 6 Aprilis 1783 / 2 Prod: 15 Febru: 1784."; CZ-Pkřiž/ XXXV C 247

236

550255148

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Ave regina; Ave Regina | Vque | à | Canto Alto. | Tenore. Basso. | Violinis IIbus | Clarinis IIbus | con | Organo | A: Francisco Brixi. (RISM ID no. 550255147 )

1781-02-11 1781-03-04 1782-02-02 1783-02-02 1783-03-30 1784-02-15

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Ave regina; Ave Regina | Vque | à | Canto Alto. | Tenore. Basso. | Violinis IIbus | Clarinis IIbus | con | Organo | A: Francisco Brixi. (RISM ID no. 550255147 )

1781-02-18 1782-02-03 1783-02-23 1783-04-06

"1m prod: 4 febru: 1781 / 2d: prod: 11 febru: 1781 / 3tio: prod: 18 febru: 1781 / 5tum prod: 10 Marti: 1781 / 4tuor prod: 25 febru: 1781 / 1m prod: 2 Mart: 1781 / 2dum prod: 4 Marti: 1781 / 4tum prod 11 Marti: 1781 / 4tum prod: 18 Marti: 1781 / 5tum prod: 1 April 1781 / 2dum Prod: 2 Februa: 1782. / 3tum prod: 3 Februa: 1782 / 1mum prod: 10 Februa: 1782 / 4tum prod: 17 Februa 1782. / 5tum prod: 24 Februa: 1782. / 1mum prod: 3 Mart: 1782. / 2 Prod: 2 Februarii 1783 / 3 Prod: 23 Febr: 1783 / 4 Prod: 1 Mart: 1783 / 5 Prod: 23 Mart: 1783. / 1mum prod: 25 Mart: 1783 / 2dum prod: 30 Mart: 1783 / 3tum 6 Aprilis 1783 / 2 Prod: 15 Febru: 1784."; CZ-Pkřiž/ XXXV C 247 "1m prod: 4 febru: 1781 / 2d: prod: 11 febru: 1781 / 3tio: prod: 18 febru: 1781 / 5tum prod: 10 Marti: 1781 / 4tuor prod: 25 febru: 1781 / 1m prod: 2 Mart: 1781 / 2dum prod: 4 Marti: 1781 / 4tum prod 11 Marti: 1781 / 4tum prod: 18 Marti: 1781 / 5tum prod: 1 April 1781 / 2dum Prod: 2 Februa: 1782. / 3tum prod: 3 Februa: 1782 / 1mum prod: 10 Februa: 1782 / 4tum prod: 17 Februa 1782. / 5tum prod: 24 Februa: 1782. / 1mum prod: 3 Mart: 1782. / 2 Prod: 2 Februarii 1783 / 3 Prod: 23 Febr: 1783 / 4 Prod: 1 Mart: 1783 / 5 Prod: 23 Mart: 1783. / 1mum prod: 25 Mart: 1783 / 2dum prod: 30 Mart: 1783 / 3tum 6 Aprilis 1783 / 2 Prod: 15 Febru: 1784."; CZ-Pkřiž/ XXXV C 247

237

550255149

550255150

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Ave regina; Ave Regina | Vque | à | Canto Alto. | Tenore. Basso. | Violinis IIbus | Clarinis IIbus | con | Organo | A: Francisco Brixi. (RISM ID no. 550255147 )

1781-02-25 1781-03-11 1781-03-18 1782-02-17 1783-03-01

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Ave regina; Ave Regina | Vque | à | Canto Alto. | Tenore. Basso. | Violinis IIbus | Clarinis IIbus | con | Organo | A: Francisco Brixi. (RISM ID no. 550255147 )

1781-03-10 1781-04-01 1782-02-24 1783-03-01 1783-03-25

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Salve regina; Salve Regina dupplex | di | Canto Alto | Tenore Basso | Violini Due | Clarini Due | con | Organo. | Del Sig:re Francesco Brixi. (RISM ID no. 550255478)

1781-06-23 1781-09-02 1782-10-06 1783-07-24

"1m prod: 4 febru: 1781 / 2d: prod: 11 febru: 1781 / 3tio: prod: 18 febru: 1781 / 5tum prod: 10 Marti: 1781 / 4tuor prod: 25 febru: 1781 / 1m prod: 2 Mart: 1781 / 2dum prod: 4 Marti: 1781 / 4tum prod 11 Marti: 1781 / 4tum prod: 18 Marti: 1781 / 5tum prod: 1 April 1781 / 2dum Prod: 2 Februa: 1782. / 3tum prod: 3 Februa: 1782 / 1mum prod: 10 Februa: 1782 / 4tum prod: 17 Februa 1782. / 5tum prod: 24 Februa: 1782. / 1mum prod: 3 Mart: 1782. / 2 Prod: 2 Februarii 1783 / 3 Prod: 23 Febr: 1783 / 4 Prod: 1 Mart: 1783 / 5 Prod: 23 Mart: 1783. / 1mum prod: 25 Mart: 1783 / 2dum prod: 30 Mart: 1783 / 3tum 6 Aprilis 1783 / 2 Prod: 15 Febru: 1784."; CZ-Pkřiž/ XXXV C 247 "1m prod: 4 febru: 1781 / 2d: prod: 11 febru: 1781 / 3tio: prod: 18 febru: 1781 / 5tum prod: 10 Marti: 1781 / 4tuor prod: 25 febru: 1781 / 1m prod: 2 Mart: 1781 / 2dum prod: 4 Marti: 1781 / 4tum prod 11 Marti: 1781 / 4tum prod: 18 Marti: 1781 / 5tum prod: 1 April 1781 / 2dum Prod: 2 Februa: 1782. / 3tum prod: 3 Februa: 1782 / 1mum prod: 10 Februa: 1782 / 4tum prod: 17 Februa 1782. / 5tum prod: 24 Februa: 1782. / 1mum prod: 3 Mart: 1782. / 2 Prod: 2 Februarii 1783 / 3 Prod: 23 Febr: 1783 / 4 Prod: 1 Mart: 1783 / 5 Prod: 23 Mart: 1783. / 1mum prod: 25 Mart: 1783 / 2dum prod: 30 Mart: 1783 / 3tum 6 Aprilis 1783 / 2 Prod: 15 Febru: 1784."; CZ-Pkřiž/ XXXV C 247 "1mum prod: 23 Juni 1781. / 2dum prod: 1 Julii 1781. / 1mum prod: 2 September 1781. / 2dum prod: 7 October 1781. / 2dum prod: 27 Augusti 1782. / 1mum prod 6 Octobr: 1782. / 2dum: Prod: 3: Novembr: 1782 / 1mum Prod: 24 Julii 1783" CZ-Pkřiž/ XXXV D 208

238

550255151

550255152

550255479

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Salve regina; Salve Regina dupplex | di | Canto Alto | Tenore Basso | Violini Due | Clarini Due | con | Organo. | Del Sig:re Francesco Brixi. (RISM ID no. 550255478) Eia caeli turbae alatae; Offertorium 13 de B: M: Virgine ex D | à 4 Voc | Violin: 2: | Viola NB ex 10 offert: N:13 quaeratur | Clarin 2 ex D: ad libitum | con | Organo. | Offertorium 10 ex D: Laeta est | de festo plurimum Sanctorum | a 4 Voc: | Violin 2 | Viola | Clarin 2 ex D: ad libitum | con | Organo. | Offertorium in 11 ex D: Eja Caeli | Pro omni Solemnitate | a 4 Voc: | Violin 2 | Clarin 2 ex D: ad libitum | Offertorin 12 Eja Chori | pro omni Solemnitate | a 4 Voc | Violin:2. | Clarin 2 ex D: ad libitum | Con | Organo. | 10. P: Lolelij Praemonstra: | in monte Sion | 11 Franc: Brixi | item | 12 Brix (RISM ID no. 550255101) Eia chori resonate; Offertorium 13 de B: M: Virgine ex D | à 4 Voc | Violin: 2: | Viola NB ex 10 offert: N:13 quaeratur | Clarin 2 ex D: ad libitum | con | Organo. | Offertorium 10 ex D: Laeta est | de festo plurimum Sanctorum | a 4 Voc: | Violin 2 | Viola | Clarin 2 ex D: ad libitum | con | Organo. | Offertorium in 11 ex D: Eja Caeli | Pro omni Solemnitate | a 4 Voc: | Violin 2 | Clarin 2 ex D: ad libitum | Offertorin 12 Eja Chori | pro omni Solemnitate | a 4 Voc | Violin:2. | Clarin 2 ex D: ad libitum | Con | Organo. | 10. P: Lolelij Praemonstra: | in monte Sion | 11 Franc: Brixi | item |

1781-07-01 1781-10-07 1782-08-27 1782-11-03

"1mum prod: 23 Juni 1781. / 2dum prod: 1 Julii 1781. / 1mum prod: 2 September 1781. / 2dum prod: 7 October 1781. / 2dum prod: 27 Augusti 1782. / 1mum prod 6 Octobr: 1782. / 2dum: Prod: 3: Novembr: 1782 / 1mum Prod: 24 Julii 1783" CZ-Pkřiž/ XXXV D 208

550255480

1781-03-13 1781-05-20 1781-09-23

"11mum prod: 13 Martiii 1781 / 11mum prod: 20 May 1781 / 12mum prod: 19. Aug. 1781 / 11mum prod: 23 Sept: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 222

550255103

1781-08-19

"11mum prod: 13 Martiii 1781 / 11mum prod: 20 May 1781 / 12mum prod: 19. Aug. 1781 / 11mum prod: 23 Sept: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 222

550255104

239

Brixi, Franz Xaver (17321771)

12 Brix (RISM ID no. 550255101) Salve regina; Salve Regina Due | di | Canto Alto | Tenore Basso | Violini Due | Clarini Due | con | Organo. | Del Sig Franc: Brixi. (RISM ID no. 550255469) Salve regina; Salve Regina Due | di | Canto Alto | Tenore Basso | Violini Due | Clarini Due | con | Organo. | Del Sig Franc: Brixi. (RISM ID no. 550255469)

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Rorate caeli; Rorate Triplex | di | Canto - Alto | Tenore Basso | Violini Due | Clarini Due | Tympali | con | Organo. | Del Sig:re Francesco Brixy. (RISM ID no. 550266814)

1782-12-01

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Rorate caeli; Rorate Triplex | di | Canto - Alto | Tenore Basso | Violini Due | Clarini Due | Tympali | con | Organo. | Del Sig:re Francesco Brixy. (RISM ID no. 550266814)

1781-12-02 1782-12-08

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Rorate caeli; Rorate Triplex | di | Canto - Alto | Tenore Basso | Violini Due | Clarini Due | Tympali | con | Organo. | Del Sig:re Francesco Brixy. (RISM ID no. 550266814)

Brixi, Franz Xaver (17321771)

Bruneder

Calandro, Nicola (1715-1760c)

Lytaniae Lauretanae | á | Canto Alto. | Tenore Basso. | Violin:2: | Con | Organo: | Del Signore Prunneder: MESSA: Kyrie, e Gloria. | Solenne. | a 2 Soprani. | Alto Tenore, e Basso. | Col Secondo Coro di rinforzo. | Violini 2. doppiati. | Oboi - 2. | Corni 2. | con Organo. | Del: Sig: Nicolo Calandro detto Frascia.

1781-06-29 1782-07-21 1783-08-24 1783-11-09

"1mum Prod: 29 Junii 1781 / 2dum prod: 15 July 1781 / 1mum prod 21 Julii 1782 / 2dum prod: 18 Ang: 1782 / 1mum prod: 24 August 1783 / 1 Prod: 9 Novem: 1783"

1782-12-22 1776-10-28 1776-02-04 1780-10-29 1763 1781-07-22

"1mum Prod: 29 Junii 1781 / 2dum prod: 15 July 1781 / 1mum prod 21 Julii 1782 / 2dum prod: 18 Ang: 1782 / 1mum prod: 24 August 1783 / 1 Prod: 9 Novem: 1783" "Nro 4., 2519", auf der Rückseite: "77763"; unter dem Komponistennamen Aufführungsvermerke: "2dum Prod: 2 Decemb: 1781. | 1mum Prod: 1 Decemb 1782 | 2dum Prod: 8 Decem: 1782 | 3tium prod: 22 Decem: 1782" "Nro 4., 2519", auf der Rückseite: "77763"; unter dem Komponistennamen Aufführungsvermerke: "2dum Prod: 2 Decemb: 1781. | 1mum Prod: 1 Decemb 1782 | 2dum Prod: 8 Decem: 1782 | 3tium prod: 22 Decem: 1782" "Nro 4., 2519", auf der Rückseite: "77763"; unter dem Komponistennamen Aufführungsvermerke: "2dum Prod: 2 Decemb: 1781. | 1mum Prod: 1 Decemb 1782 | 2dum Prod: 8 Decem: 1782 | 3tium prod: 22 Decem: 1782" "Prod: 6 februarii 1763"; "Prod: die 28 octob: 1776 [tief] 5"; "Prod: Die 4 februarii 1776."; "Prod: 29 October 1780"; "Prod: 22 Julii 1781"

1773-05-03 1773 1778-09-14

"Producta 3 Maii 1773 Producta 14 Sept. 1778"

1781-07-15 1782-08-18

240

CZ-Pkřiž/ XXXV D 201

550255470

CZ-Pkřiž/ XXXV D 201

550255471

CZ-Pkřiž/ XXXV E 10

550266815

CZ-Pkřiž/ XXXV E 10

550266816

CZ-Pkřiž/ XXXV E 10

550266817

CZ-Pkřiž/ XXXV A 86

550266602

CZ-Pkřiž/ XXXV A 85

550266601

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Masses Ad te Domine levavi; Offertorium | Pro Dominica X. post Pentecosten. | Ad te Domine Levavi. | à 4. | Soprano, | Alto. | Tenore. | Basso. | Violin: 2. | Ripieni. | Del Sigre Antonio Caldara | vice Maestro di Capla di | S.M.C. è C. | 1723. Perfice gressus meos; Perfice gressus meos | Offertorium de Tempore | à 4 Voci con 2 Violini | Del Sigre Antonio Caldara Vice: Maestro | di Capella di Sua Maestà Ces:a Real | Cattolica Composto l'Anno 1718 à Vienna. Miserere bonum | a | Canto Alto | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Secondo | Violae II Concert: | con | Organo | Del Sig: Antonio Caldara In te Domine speravi; In te speravi | Per ogni tempo[re] | a 4 Voci | 2 Violini | et | Organo | Del Sigre Caldara Maestro di | Capella di S.M.Cesarea | Sumptibus Ch. Gayer Lauda Jerusalem de Capella | a | Canto Alto Tenore Basso | Violino 1:mo | Violino 2:do | Violetta | Viola | Organo e Tiorba | con | Violonczello. | Del Sig: Caldara. Justitiae Domini; Offertorium | Justitiae Domini | Pro Dominica 9. Post Pentecosten | a 4 Voci | 2 Violini | et | organo | Del Sigre. Caldara | Sumptibus Ch: Gayer

"Prod: 1 April 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 102

550266619

"prod 24 Aug 780"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 50

550282752

1780-06-06

"Prod: 23 May 1762 | 6 Juny 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 55

550282757

1781-03-17

"Prod: 17 Marti: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 264

550283049

1784-02-08

"prod: 7 May 1763 | prod 29 January 1764. | prod: 8: Februari 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 23

550282725

1782-06-08 1783-02-02

"Prod: 8 Junii 1782. | Prod: 2da februarii. 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 217

550282948

"Prod: 24 July 1769. / 18 Juli 1869."

CZ-Pkřiž/ XXXV B 144

550248517

1781-04-01

1723 1780-08-24

1734 1769-07-24

241

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736)

Caldara, Antonio (1670c-1736) Caldara, Antonio (1670c-1736)

Carl, Anton (1717c-1784)

Carl, Anton (1717c-1784)

"Benedicite Gentes" | Pro Dominica. 5. [with blue underlining: post Pascha.] | a 4. Voci | 2 viole | et | organo | Del Sig:re Caldara Maestro di | Capella di S M. Cesarea | Sumptibus Ch: Gayer Missa Aulica. | à 4: | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus | Trombon: 2bus [by other hand: conc] | et | Organo. | Del Sig: Antonio Caldara. | Anno Dni 1744. | die 27. Augusti. Iste est qui magnas virtutes; Offertorium | De quocunque Sancto, vel Sancta. | Canto primo | [canto] 2do | Alto. | Tenore. | Basso. | 2. Violinis | Viol: di Brazza | 2. Tromboni | organo, e Violone | Del Signor Antonio Caldara | - à Wences: Sig [...] Exspectans exspectavi Dominum; Offertorium | Pro Dominica XV. post Pentecosten. | Expectans expectavi Dominum. | à 4. | Soprano. | Alto. | Tenore. | Basso. | Violin: 2. | Ripieni. | 1723. | Del Sigre Antonio Caldara | Vice Maestro di Capla di | S.M.C. è C. Missa Gratia Plena | a | 4 Voc Violin 2. | Viola 1 | 4 Ripieni | del Sig: Caldara. Missa Festivalis S: Bartholomaei. à Canto, Alto, Tenore, Basso Violinis 2bus, Clarinis 2-bus ad libitum ex C. con Organo. Del Sig: Antonio Carl. Missa Festivalis à Canto Alto Tenore Basso Violinis Duobus Clarinis Duobus ad libitum et Organo Del Sig Antonio Carl Tenorista à Vienna.

1734 1780-01-01

"Prod: 18 Septembris 1763 / Prod: 1 October 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 142

550248515

1781-03.11 1744 1784-02-15

"Prod: 10 octob 1762 / prod: 11 Marti: 1781 / Prod: 15 Febr: 1784." CZ-Pkřiž/ XXXV D 178

550255439

"Prod: 26 August 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 54

550282756

1723 1780-10-22

"Prod: 22 October 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 92

550255350

1762 1781-03-18

"Prod: 3 octob: 1762 Prod: 18 Marti: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 98

550266614

1780-11-12 1783; 1780 1784-01-25

"Prod: 12 November 1780", "Prod 1783 nom sub alio nomine adhuc descripta." und "Prod: 25 Jan: 1784." CZ-Pkřiž/ XXXV A 30

550266542

"Prod: 18 Novem: 1781." und "Prod: 1 Febru: 1784."

550266548

1782-08-26

1781-11-18 1784-02-01

242

CZ-Pkřiž/ XXXV A 36

Kyrie et Gloria ad auditum à 5 Voc: Canto 2 Alto Tenore Basso Violin 2 Conti, Francesco Viola Clarin 2 ex D con Organo del Bartolomeo sig Conti Romano 1747 Novos mater ecclesia sonos excita; Duo Offertoria de Confessore et de Martyre. á Canto. Alto Ten: Basso Conti, Francesco Violin 2 Viola con Organo 1742. Del Bartolomeo sig: Contini (RISM ID no. (1681c-1732) 550266582) Ergo cuncti jubilemus; Duo Offertoria de Confessore et de Martyre. á Canto. Conti, Francesco Alto Ten: Basso Violin 2 Viola con Bartolomeo Organo 1742. Del sig: Contini (RISM (1681c-1732) ID no. 550266582) Missa a 5 Voci | à | Canti 2 | Alto | De Majo, Tenore | Basso oblig. | Violini 2. | Giuseppe (1697- Oboi 2. | Tromb. 2 | Corn. 2 | con | 1771) Fondamento | Del Sig Majo. Missa Ex A | a | Canto Alto | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Donberger, Secondo | Trombone Primo | Georg Joseph Trombone Secondo | et | Organo | Del (1709-1768) Sig: Domberger Psalmus | Dixit Dominus Domino meo | à | Canto, Alto, Tenore | Basso duplici in Aria De torrente | Violinis 2bus | Clarinis 2bus | Alto Viola | Durante, Violoncello obl: in Aria D[omi]nus a Francesco (1684- dextris | Organo o Violone | Del Sig 1755) Santilapi Eberlin, Johann Missa per la Quadrages: | à | | 4 Voc. | Ernst (1702Del Sig Eberle | Capella Majestro di | 1762) Salisburgo Messa a 5. Voci Conc:e | cò Stromenti | 2. Violini | 1 viola | 2. oboe | 2. flauti Feo, Francesco | 2. Trombe | 2 Corni di Caccia | ex G. (1691-1761) | et | organo | Del Sig:re Franc: Feo |

1747 1768-05-07

"Prod: 20 May 1762 2 Juny 63 prod: 16: May 1764.", (in Blei) "7 May 1768" CZ-Pkřiž/ XXXV A 40

550266552

1742 1783-10-19

"Prod 19 Marty 1763. Prod 19: Octob: 1783." CZ-Pkřiž/ XXXV A 68

550266583

1742 1783-10-19

"Prod 19 Marty 1763. Prod 19: Octob: 1783." CZ-Pkřiž/ XXXV A 68

550266584

1783-10-04

"Prod: 4 october 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 181

550255442

1782-10-20

"Prod: 20 Octobris 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV A 90

550266606

1783-07-06

"Prod: 3 octob 1765 | Prod: 6 Julij 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 209

550282935

1782-03-03

"Prod: 3 Mart: 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 152

550282682

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 68

550282597

1769-08-28 — 1775-10- "Prod: 4 octob 1762 | Prod: 9 [?] Aug 64 | 04 prod: 28 Aug 1769 | 4 octob 1775"

243

Ferradini, Antonio (1718c1779)

Ferradini, Antonio (1718c1779) Ferradini, Antonio (1718c1779)

Ferradini, Antonio (1718c1779)

Fibich, Anton Friedrich (1800+)

Fibich, Anton Friedrich (1800+)

Fibich, Anton Friedrich (1800+) Fibich, Anton Friedrich (1800+)

Napolitano | - Sumptibus Ch. Gayer Dixit Solemne | à | Canto, Alto | Tenore Basso | Violinis 2bus | Obois 2bus | Tromba 1ma | Tromba 2da | Alto Viola | con | Fondamento | Dal celebre Signore Antonio Ferradini Maestro di Capella | Napolitano Beatae caeli mentes voces canoras date; Aria Solemnis cum Alleluja ex D. | a | Soprano Solo | Violino Primo | Violino Secondo | Oboe Primo | Oboe Secondo | Corno Primo | Corno Secondo | Alto Viola | con | Fondamento | Del Sig: Antonio Ferradini Confitebor a 4. Voci co VV. e | Violetta oblig.ta | del | Sig. Antonio Ferradini Psalmus 115. | CREDIDI PROPTER | a | 4.to Voci in Capella. | con | Fondamento. | Del Sig. Antonio Ferradini Maestro di Capella Neapolitano. Miserere mei Deus: Psal: 50: | à | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus | con | Organo. | Autho: Anto: Fibich. Miserere mei Deus: Psal: 50. | à | Canto Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus | con | Organo | Autho: Anto: Fibich. Miserere in f. | di | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | due Violini. | due Corni non obl: | con | Organo. | Com: di Antonio Fibich. Psalmus 50: | Miserere mei Deus etc: | a | Canto. Alto. | Tenore: Basso. | Violino unisono non obligato | con |

1769-09-13 1778-05-03 1781-05-02 1771-05-03 1772-05-03 1781-05-02

"Prod: 13 Sept 1769 / 3 Maij 1778 / 2 Maj: 1781 / Product: solemniter 13 Septe 1763 / 3 Maj 67 / 3 Maj: 1771 / 3 Maij 1772 / 2 Maj 1781";

CZ-Pkřiž/ XXXV E 115

550266943

1780-08-28 1782 1782-03-31

"Prod: 28 Augusti 1780. | die S[...] 1782. "Prod: 31 Mart: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 83

550282792

1781-05-02

"Prod: 2 Maj 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 212

550282938

1783-06-19 1781-03-08 1782-02-26 1782-03-11 1783-03-13

"Prod: 19 Junij 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 114

550266942

"Prod: 8 Marti: 1781 / Prod: 26 Februa: 1782. / Prod: 11 Martij A: 1782 / Prod. 13 Martii 1783" CZ-Pkřiž/ XXXV B 200

550248573

1781-03-09 1782-03-11 1783-04-05

"Prod: 9 Marti: 1781 / [durchgestrichen: Prod: 11 Martij 1782] / Prod: 5 Aprilis 1783" CZ-Pkřiž/ XXXV B 197

50248570

1781-03-14

"Prod: 14 Marti: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 198

550248571

1782-02-13 1782-03-14

"Prod: 13 Februa: 1782 / Prod: 14 Martii 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 201

550248574

244

Organo. | Del Sig: Anto: Fibich. Miserere mei Deus: Psal: 50. | à | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis Fibich, Anton 2bus | con | Organo, | Autho: Anto: Friedrich (1800+) Fibich. Miserere | a | Canto Alto | Tenore Fibich, Anton Basso | Violinis 2bus | con | Organo | Friedrich (1800+) Auth: Antonio Fibich. MISERERE | à | Canto, Alto, | Tenore, Basso, | Violino Primo, | Violino Fibich, Anton Secondo, | col | Organo. | Auth: Friedrich (1800+) Antonio Fibich. Hymnus Ambrosianus in C | à | Canto, Alto, | Tenore, Basso, | Violinis 2bus | Obois 2bus oblig: | Clarinis 2bus | et | Fischer, Thomas Organo. | Authore d. Thoma Fischer. Justitiae Domini ; Offertorium | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 Fischietti, | Oboe 2 Obl | Corni 2 in F. da Caccia | Domenico Violette 2 obl | con | Basso | Del Sig (1725c-1783p) Dom:co Fischietti Fischietti, Domenico (1725c-1783p)

Fischietti, Domenico (1725c-1783p)

Fischietti, Domenico (1725c-1783p)

Vesperae | a | 4tuor voci | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violini 2 | Violette 2. | Oboi 2. | con | Organo | Del Sig: Dom: Fischetti. Lauda Jerusalem | a | Canto Concertato | Alto | Tenore | Basso | Violino Primo | Violino Secondo | Oboa Prima | Oboa Seconda | Alto Viola Prima | Alto Viola Seconda | con | Organo | Sig: Fischetti | Descript 1780. Missa | a 4 Voci | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini duo | Violetè 2 obl | Flauti Traversi solo | Corni 2 da Caccia | con | Organo | Del Sig Dom.co Fischetti

1781-03-07 1783-03-26

"Prod: 7 Marti: 1781 / Prod 26 Martij 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 199

550248572

1782-03-12

"Prod 12 Marti 1782 / Prod: 26 Marti 178[5?]"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 196

550248569

1781-03-24

"Prod: 24 Marti 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 206

550248582

1780-12-24

"Prod: 24 [Decem]bris 1780. de nocte"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 161

550282872

1780-04-23 1781-05-02 1782-06-30 1783-05-18

"prod 23 April 1780 | prod: 2 Maj 1781 | prod: in dedic: Ecclesiae 1781 | prod: 30 Junii 1782 | Prod: 18 Maji 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 139

550282850

1780-08-28 1782-05-30

"Prod: 28 August 1780", další pozn. dole vlevo "Dixit Confitebor et Magnificat | Prod: 30 Maji | Anno 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 211

550282937

"die 8 Sept: produ: A: 1780 | Prod 1 Marti 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 218

550282949

Product: 16 April 1780 [vpravo nahoře], "Prod: 1779" [vlevo dole]

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 169

550282702

1780-09-08 1780 1781-03-01

1779 1780-04-16

245

Fischietti, Domenico (1725c-1783p) Fischietti, Domenico (1725c-1783p)

Fux, Johann Joseph (16601741)

Fux, Johann Joseph (16601741) Fux, Johann Joseph (16601741) Gassmann, Florian Leopold (1729-1774) Gonelli, Giuseppe (16661745)

Laetatus Sum | a | Canto Concertato | Alto [Concertato] | Tenore [Concertato] | Basso [Concertato] | Violino Primo | Violino Secondo | Oboa Prima | Oboa Seconda | Alto Viola Prima | Alto Viola Seconda | con | Organo | Sig: Fischetti | Descript. die 25. Aug. 1780 Sub tuum presidium | a | 4 Voci Concertato | Con VVni: oboe, Violette, | e Bassi | In dresda 1771 | Orig.le | Di Dom:co Fischetti Salve regina in g-Moll; Salve dupplex | a | 4 | Vocibus | Canto Alto, Tenore, Basso. | Violino I | Violino II | In secundo Salve Clarin: ad libitum ex C | con | Organo | Del Sig Giuseppe Fux | e Sig Antonio Gerbich. (RISM ID no. 550282901) Cordis Jesu | Missa a 4. Voci Conc. | 2. Violini | 3 Viole | Violone, Fagotto | et | organo | opus aureis aecavandum [?] Notis. | Del Sig. Fuchs | - Ex partibus Ch. Gayer Litaniae Lauretanae. breves ex G | à | 4.V. | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus. | con. | Organo. | Del sig: Fux Kyrie | Del Sig: Gasman | Comparavit V: D: Administrator | Dobrzichovicensis Wenceslaus | Weber. Magnificat | à 4 Voci | Canto, alto, Tenore, Basso. | 2.Violinis, Viola | 2: Clarin: ad Libitum | & | ORGANO | Del Sig: D: Giuseppe Gonelli | 1746

1780-09-08 1780 1781-03-01 1780-09-08 1781-03-25 1781-12-08 1771 1782-07-07

"Prod: 8 Septem: 1780. | Prod: 1 Marti 1781" CZ-Pkřiž/ XXXVI B 216

550282947

"Schon...1789. | Prod: 8 Septem: 1780 | Prod: 25 Mart: 1781 | Prod: 8 Decem: 1781. | Prod: 7 Julii 1782." CZ-Pkřiž/ XXXVI B 137

550282848

"13 Aug 780. | 2dum prod: 22 Jul: 1781. | 1mum prod 29 Julij 1781. | 1mum prod: 25 Augusti 1782 | 2dum prod: 1ma Septembris 1782".

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 180

550282902

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 95

550282624

"prod: 2 Julij 1762 | Prod: 28 August 1781. | Prod: 7 Julii 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 187

550282913

1768-09-17 1776-05-05 1759 1776-09-13

5 May 1776 / 13 Sept 76", "Prod: 17 [?] Septembr 1768"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 251

550248646

1746 1782-05-03

"Prod: 13 Sept: 1762 / 3 Juny 1763 / 2 May 64 / 3 Maji 1782", mit Bleistift kaum lesbar: "12 Ju[...]6"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 295

550248697

1780-08-13 1781-07-22 1781-07-29 1782-08-25 1782-09-01

1734

1778 "Credo et sanctus 30 Julij 1763 | 1778";

1781-08-28 1782-07-07

246

Gonelli, Giuseppe (16661745)

Gonelli, Giuseppe (16661745) Gonelli, Giuseppe (16661745)

Gonelli, Giuseppe (16661745)

Gonelli, Giuseppe (16661745)

Görbig, Antonín (1684-1737)

Grasl

Kyrie et Gloria 2da pars ex D | à 4 Voc: | Canto, Alto, Tenore, Basso, | Violin: 2 | in qui tollis Cartina Violin: Solo | Viola | Tubae ad libitum 2 ex D | con | Organo, e Tiorba | Del sig: Giuseppe | Gonelli. Kyrie, et Gloria Solemne ex A Pars Ima|. | à 4. Voc: | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin. 2 | Viola | Tubae 2. ad libitum ex D. | con | Organo | Del Sig. Giuseppe Gonelli Cremonense. DIXIT | à 4. Voc: | Con Stromenti | Del Sig: Giuseppe Gonelli Kyrie et Gloria solemne pars Prima | ex G | Canto, Alto, Tenore, Basso | Violin 2 | Viola | Tubae 2 ad libitum ex D | con | Organo e Tiorba | 1746 | Del sig. Giusep | Gonelli. Kyrie et Gloria Prima pars ex A | à 4 Voc: | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin 2 | Viola | Tubae ad libitum ex D | con | Organo. | Del sig: Donn Giuseppe Gonelli. | 1749 Salve regina in C-Dur; Salve dupplex | a | 4 | Vocibus | Canto Alto, Tenore, Basso. | Violino I | Violino II | In secundo Salve Clarin: ad libitum ex C | con | Organo | Del Sig Giuseppe Fux | e Sig Antonio Gerbich. (RISM ID no. 550282901) Lytaniae Lauretanae | a | Canto, Alto, Tenore, Basso | Violino 1mo Violino 2do | Oboe Primo. Oboe 2do | Trombone 1o Trombone 2do | Clarino 1o Clarino 2do. | Violone | e | Organo Concert: | Auth. Sig. Grasl.

1768-05-24 1746 1769-06-23

"Prod: 16 May 1763 / Prod: 11 Junii 1767 / [durchgestrichen: 24 May 68] / 23 Jun: 69"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 44

550248805

09.07.1768

"Prod: 11 Novemb 1762 / Prod: 24 Aug 1764. / 9 [?] July 68"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 299

550248701

1779-09-13

"Prod: 2 Maij 64 / Prod: 13 Sept: 1779"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 276

550248676

1746 1768-06-24

"Prod: 15 Junii 1762. / 13 Novemb: 63 / 21 Nov 64 / 22 July 65 / 24 Juny 68"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 300

550248702

1768-11-25 1749 1778-08-26

"Prod: 10 Aug 1762 / 29 Septemb: 1763.", mit Bleistift: "25 Nov 68 / 26 Aug 78."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 63

550248825

1780-08-13 1781-07-22 1781-07-29 1782-08-25 1782-09-01

"13 Aug 780. | 2dum prod: 22 Jul: 1781. | 1mum prod 29 Julij 1781. | 1mum prod: 25 Augusti 1782 | 2dum prod: 1ma Septembris 1782".

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 180

550282903

1781-05-02 1782-05-02

"Prod: 2 May 1781 / Prod: 2 May 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 112

550248869

247

Haan, Václav (1714-1765)

Händel, Georg Friedrich (16851759)

Hasse, Johann Adolf (16991783)

Hasse, Johann Adolf (16991783) Hasse, Johann Adolf (16991783) Hasse, Johann Adolf (16991783)

Haydn, Michael (1737-1806)

Haydn, Michael (1737-1806)

Lytaniae Laur. | à | 4. Voc | 2. Violin | Viola | con | Organo | Del Sig Wenc. Haan. 1751 Miserere Romanum | à 2 Chori ex C | senza stromenti ed Organo | 1774. | Del sig: Händl. (HWV deest ) Titel auf dem ursprünglichen Umschlag: "Miserere Romanum / a 2 Brixi ex C / à 4: Voci:" 1744? MESSA | a | Canto 1 mo Canto 2do NB: in Christe | Alto 1mo Alto 2do [NB: in Christe] | Tenore, Basso | Violinis 2bus | Flautraversis 2bus obl: | Obois 2bus | Cornuis 2bus oblig | Alto Viola | con | Organo | Auth: Hasse. Sì tranquilla in casto amore; Tito Vespasiano (Excerpts), La Clemenza di Tito; Aria in D | a | Soprano | Violini II | Flauti II | Corni II | Viola | Basso | Del Sig Adolffo Hasse. Giusti dei deh non turbate; Nitteti (Excerpts); Mottetto. | Sparso Crine. | Organo. Salve Regina. | Soprano Solo. | Violino Primo | Violino Secondo. | Violetta. | et. | Basso. | Del Sig: Hasse. | 1754. 1754 Litaniae della Maddonna | a | Voci 4t|: | Violini 2: | Clarini in C: | Organo Concerto | con | Violone | Di Ignoto; (MH 71; Hob XXIIIc: C3) Missa in C | di | Canto - Alto | Tenore - Basso | Violini Due | Oboi Due | Clarini Due | con | Organo. | Del Sigre Mich: Hayden. (MH 87; Hob XXII: C48)

1782-02-03

Umschlag, Titelseite: "Prod: 3 Februa:1782" Titelseite mit Aufführungsdaten: "Prod: 4 octob. 1762 / Prod: 25 septembris 1763. / 21 July 65"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 254

550248651

1782-02-16

"Prod: 16 Februa: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 118

550248875

1781-08-28 1782-10-04

"Prod: 7 Apri 65 / Prod: 28 August: 1781 / 4 Octob 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 202

550269037

1781-12-16

"Prod: 16 Decem: 1781 / Prod: 14 Augusti A 785" CZ-Pkřiž/ XXXV F 120

550282441

CZ-Pkřiž/ XXXV C 195

550255067

CZ-Pkřiž/ XXXV C 108

550248865

1783-10-05 "Prod: 5 Octobris 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 200

550282926

1781-01.21 1783-01-19

CZ-Pkřiž/ XXXV D 174

550255435

1783 "Prod: Anno 1783."

1780-09-28 1781-08-28

"Prod: 28. Sept 1780 / Prod: 28 August 1781."

"Prod : 21 Jan: 1781 / Credo Prod: 19 Jan: 1783 / Credo Prod: 30 Maj 1785"

248

Heffele

Heffele Heinichen, Johann David (1683-1729) Hoffmann, Wenzel

Hofmann Hofmann, Leopold (17381793)

Hofmann, Leopold (17381793)

Holzbauer, Ignaz Jakob (17111783)

Miserere mei Deus | Canto: | Alto: | Tenore | Basso. | Violin:2 | Organo è Tiorbe: | Del Signore Heffele:

Miserere mei Deus. | a | Canto, Alto Concertato: | Tenore Basso Concertato | Violino Primo. | Violino Secondo. | con | Organo. | Del: Sig: Heffele. Salve Regina | a | 4. Voci | 2 violini | 1 viola | et | Organo. | Del Sig:re Heinchen | Maestro di Capella | a Dresda. | Ex Partibus Ch: Gayer. Salve Regina | á | Canto et Alto | Violinis Duobus | Viola | Còn | Organo. | Auth: Wentz Hoffmann. O magna caeli domina; Mottetto De B: V: Maria | aut de Sancta | à | Canto. Alto | Tenore. Basso | Violinis Duobus | Clarinis Duobus | Violone | con | Organo Concerto | Del sig: Hoffmann Motteto | à | Soprano Solo | Canto | Alto | Tenore | Basso | Ripieno | Violin. Im. | Violin IId. | con | Organo. | Del Signore Hoffmann. Litanie della Madonna in C. | a | Quatro Voci Concerti | Due Violini | Due Tromboni | Due Clarini in C | N 1-mo in Salus Concert | et | Organo. | Del Sig. Leopoldo Hoffmann | Maestro di Capella di St Stephano | a Vienna. | PT Jubilate Deo; Motteto | à | Soprano Solo | Alto Ripno | Tenore Ripno | Basso Ripno | Violin 2. | Clarin 2 | con | Organo | et | Viola | Del Sig. Holzbauer.

"Prod: 16 Marti: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 158

550266675

"Prod: 6 Marti: 1781", "Prod: 21 Marti: 1781", "Prod: 23 Februa: 1782", "Prod: 22 Martij: 1783", "Prod: 8 Martij 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 159

550266676

1734 1780-09-17

"Prod: 10 Octob 1762 / Prod. 25 septembris 1763 / Prod 17 Septem: 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 166

550266683

1781-09-08 1764 1783-10-05

"Prod: 8 Septem: 1781. Prod: 5 Octobris 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 144

550266661

1781-11-01 1782-09-28

"Prod: 1 Novem: 1781. Prod: 28 Septem: 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV F 107

550282426

1781-05-24 1782 1783

"prod: die 24 Maji 1781 / Prod: in Ascen: Dmni 1782. / in Ascen. Dni 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 164

550266681

1780-09-19 1781-04-16 1781-08-05 1782-06-16 1783-06-09

"Prod 13 Sept Ao 1780", "Prod 16 April 1781", "Prod: 5 August 1781", "Prod: 16 Jun: 1782", "Prod: 9 Juny: 1783" CZ-Pkřiž/ XXXV A 163

550266680

1780-10-04 1782

"Prod: Dominic. in Albis 1782", von anderem Schreiber: "Produc die 8 Maji 1785" CZ-Pkřiž/ XXXV A 150

550266667

1781-03-16 1781.03-06 1781-03-21 1782-02-23 1783-03-22 1784-03-08 ?

249

Holzbauer, Ignaz Jakob (17111783)

Holzbauer, Ignaz Jakob (17111783)

Holzbauer, Ignaz Jakob (17111783)

Hymber, Werner (1733-1805)

Kayser, Isfrid (1712-1771)

Klíma, Benedikt Kohl, Franz Xaver Christoph (1746-1832)

Messa solnne in Dis. | di | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | due Violini. | Viola. | due Oboe. | due Corni | due Clarini. | due Tromboni | con | Organo. | Ex parti: Antony Fibic[h]. (BusH CCCLXV.A14) Credo, et Reliqua | á | Canto | Alto | Tenore | Basso Concert. | 2 Violini | 2 Clarini | 2 Tromboni | 2 Trombe | Viola: e Violonzello | con | Organo | Del Sig Ignatio Holzbauer (BusH deest; MacM deest) Missa Pastoralis. | á | Canto | Alto | Tenore | Basso | Concert. | Violinis 2.bus | Obois 2.bus | Clarinis 2.bus | Tympani | Alto Viola | con | Organo | Del Sig. Holzbauer. Ave Regina 3/. | a 4tro Voci | Canto Concto|: | Alto | Tenore | Basso. Ripieno | Violino Principale | Violino Primo | Violino Secondo | Organo et Violone | Del: Fratre Wernero: Hymbr: ord: Scti: Jo: | De Deo. Missa Pastoralis | Tota | a 4 Voc: | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin 2 | Litui ex A ad libitum | cum | Organo | 1749 | Del sig: Padre Isfrido [?] | Kayser | Praemonstratensio. Missa S: Mathaei | Mezzo Pastorale | a | Canto Alto | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Secondo | Clarino Primo | Clarino Secondo in C ad libitum | e | Organo | Del: Sig: Padre Klima.

Perfice gressus meos

1782-05-20 1782 1782-06-23

"Credo prod: 20 May 1782. Kyrie et Gloria prod: 23 Juni 1782. Prod: 1 Januar. 1786."

CZ-Pkřiž/ XXXV A 129

550266646

1781 1781-09-13

Prod: 13. Sept 1781. Prod: 3 May 1789 Sanctus etc"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 130

550266647

1781 1781-07-20

"Prod. 20 July 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 121

550266639

"[durchgestrichen: Prod: 2 Mart: 1781] / Prod: 25 Marti: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 230

550248616

"Prod: 27 Decemb 1762.", "Sanctus et Agnus 14 Jan 1781", "Antique" CZ-Pkřiž/ XXXV A 123

550266641

CZ-Pkřiž/ XXXV B 260

550248657

CZ-Pkřiž/ XXXV B 307

550248717

1781-03-02 1781-03-25

1749 1781-01-14

1782-01-01 "Credo: prod: 1ma Januarii 1782."

1780-11-19

21.11.1762 — 19.11.1780

250

Lytanie | de | SS: Nomine Jesu | à | Canto, | Alto, | Tenore, | Basso | Violinis 2bus Alto Viola Sola in Jesu Bone | Clarinis 2bus oblig: | Trombone Solo in Jesu Zelator | Violone | et | Kohout, Karl Organo | Auth: Sigre Carlo Kohaut | (1726-1784) WP: Missa Festivalis | à | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violin 2 NB benedictus Viola solo in Violi: Primo | Clarin 2 al piacere | con | Organo. | Del Kohout, Karl sig Cohaud Vienná | procurabat V: D: (1726-1784) Jos: Vögl. | 1761 Felix namque es; Offertorium de Beata M. V. | [underlined: Felix namque] etc. etc. | à | Canto | Alto. | Tenore Rip. | Basso Concerto | Basso Kohout, Wenzel Rip. | 2 Violini | 1 Viola Concerta | 2 Josef Thomas Clarini ad libit. | Organo | è | Violone | (1738-1793) Auth. Cohaud. Te Jesu gubernante; Arietta in C | à | Soprano Solo | Due Violini | Viola di Alto | e | Basso. | Arietta in E |##|## | à Koželuch, Johann | Alto Solo | Due Violini | Due Viole | Anton (1738è | Basso | Del: Sig: Giov: Ant: 1814) Koželuch. (RISM ID no. 550248687) Nostra spes in te quiescit; Arietta in C | à | Soprano Solo | Due Violini | Viola di Alto | e | Basso. | Arietta in E |##|## Koželuch, Johann | à | Alto Solo | Due Violini | Due Anton (1738Viole | è | Basso | Del: Sig: Giov: Ant: 1814) Koželuch. (RISM ID no. 550248687) Invictus heros numinis; Mottetto | Invictus Heros | a | 4 Voci | 2 Violini | Koželuch, Johann 2 Oboe | 2 Corni | Viola | con | Anton (1738Organo: | Di Giovanni Antonio 1814) Koželuch:

"Prod: 14 Septem: 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXV B 257

550248654

"Product. Sanctus et Agnus 2 May 1762 / Prod: 22 Aprill 1763. / Prod: 19: Octob: 1783. / Prod: [...] 1761"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 261

550248658

1782-11-10 "Prod: 10 November 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV B 149

550248522

1781-09-13

CZ-Pkřiž/ XXXV B 287

550248688

1781-09-13

CZ-Pkřiž/ XXXV B 287

550248689

CZ-Pkřiž/ XXXV B 194

550248567

1781-09-14

1761 1783-10-19

1782-03-02 1782-05-16 1783-03-02 1783-05-16

"Prod: 2 Mart: 1782. / Prod: 16 Maj: 1782 / Prod: 2 Martii 1783. / Prod: 16 Maji 1783 / Prod: 14 Jan: 1786."

251

Omni die dic Mariae; Mottetto in B | Omni die, dic Mariae | à | Canto - Alto | Tenore - Basso | Violino Primo | Koželuch, Johann Violino Secondo | Viola obligata | e | Anton (1738Organo. | Del Sig: Giovanni Ant: 1814) Koželuch. Messa in Gb. | à | Soprano, Alto, | Tenore, Basso. | Violini 2. | Oboe, e Koželuch, Johann Flauti 2. | Corni, Clarini 2. | Alto Viola Anton (1738[by later hand: manque] | ed | Organo | 1814) Del Sig. Gio. Ant. Koželuch.

Salve Regina | à | 4tro Voci | Due Koželuch, Johann Violini | Due Oboi | Due Corni in B | Anton (1738Violetta | è | Basso. | Del Sigre Giov: 1814) Ant: Koželuch. Haec persona nobis dona; Mottetto. | Per la festa della B.V.M. | a | 4 Voci | Koželuch, Johann 2 Violini | 2 Corni non obl | Con | Anton (1738Organo | Di Giovanni Antonio 1814) Koželuch Sub tuum praesidium; Sub tuum Praesidium. | à. | Soprano | Contra Alto | Violini Due | Flauti Due | Corni Due | Viola | con | Organo. | Del Sig: Koželuch, Johann Giovan: Ant: Koželuch | [caption title, Anton (1738score:] Di Giovanni Ant: Koželuch. 1814) 1774

1780-09-08 1781-08-15 1781-12-08 1782-09-08 1782-12-22 1783-09-13

1782 1780-09-14 1781-06-14 1781-08-13 1781-10.04 1782-06-09 1782-09-28 1782-11-02 1783-11-02

1781-03-25 1781-12-16 1782-12-01

"Prod: 8 Sept 1780 / [durchgestrichen: Prod: 15 August 1781] / Prod: 8 Decem: 1781. / Prod 8 Sept: 1782. / Prod: 22 Decem 1782. / Prod: 13 9bris 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV B 278

550248678

"Prod: 8 Decem: [ausradiert:] 1782", vielleicht auch "182..."

CZ-Pkřiž/ XXXV B 66

550248418

"prod: 14 Sept: 1780 / prod: 14 Junii 1781. / Prod: 13 August 1781. / Prod: 4 October 1781. / Prod: 9 Junii 1782 / Prod: 28 Septem: 1782 / Prod: 2 Novem: 1782. / Prod: 2 Novem: 1783" CZ-Pkřiž/ XXXV B 193

550248566

25.03.1781 — 16.12.1781 — 01.12.1782 — 17.08.1784

CZ-Pkřiž/ XXXV B 285

550248685

CZ-Pkřiž/ XXXV B 34

550248378

Insgesamt sechs Eintragungen zu 1774 1780 - 1783 Aufführungen von 1780 bis 1783

252

Suscipe sancte pater; [cover title:] [crossed out: OFFERTORIUM] [changed into: Motetto] | Primitiale | Suscipe Sancte | PATER atc. | à | Canto Alto | Tenore Basso | 2 Violinis | 2 Flautis Traversis | 2 Cornis in G. | Koželuch, Johann et | Fundamento. | Authore Ioanne Anton (1738Koželuch. | - de rebus | Authoris. 1814) (Autograf!) Eia mortales venite; Mottetto Pastorale | a | Canto, Alto, | Tenore, Basso, | Violino Primo, | Violino Secondo, | Flauto Primo, | Flauto Secondo, | Corno Primo, | Corno Koželuch, Johann Secondo | Viola di Alto | con | Anton (1738Fondamento. | Del Sig. Giovanni Ant. 1814) Koželuch. Vesperae de Confessore. | â | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus | Kramel, Friedrich Clarinis 2.bus | Tympano. | con | (1727-1782) Organo. | Del Sig Friderico Kramel. Laudate Dominum; Laudate Dominum | à | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Kramel, Friedrich Violinis 2bus | con | Organo. | Del Sig: (1727-1782) Friderico Kramel Vesperae | De Beata Mariae Virgine | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin 2 | Clarin 2 ex C al piacere | con | Laube, Anton Organo | 1756 | Del sig: Antonio | (1718-1784) Laube Laube, Anton (1718-1784)

Laube, Anton (1718-1784)

Confitebor tibi Domine; Confetibor | di Laube. Missa S:S: Simonis et Judae | Festivalis | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin 2 | Clarin 2 ex C ad libitum | con | Organo | 1754 | Del Sig: Laube

1781-06-17 1783-10-05

"Prod: 17 Jun: 1781. / prod: 5 October 1783." CZ-Pkřiž/ XXXV B 263

550248660

1781-12-25 1782-12-25 1780-10-03 1780-12-24 1781-06-10 1782-05-26 1783-06-15

"Prod: 25 Decem: 1781. / Prod: 25 Decem: 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV B 268

550248665

"Prod. 3.Octob 1780.", "Prod. 24 xber 1780", "Prod. 10 Juny 1781", "Prod:26 May 1782", "Prod:15 Junii 1783" CZ-Pkřiž/ XXXV A 168

550266685

1780-09-14 1781-05-03

"14 Sept 1780" (oben) und "Prod: 3 May. 1781" (unten)

CZ-Pkřiž/ XXXV A 147

550266664

"Prod: 15 Aug 1762 / 18 Aug 63 / 8 July 1764 / Prod lauda Jeru: 9 Junii 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 97

550248766

"Prod: 2 May 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 102

550248859

"Prod: 19 August 1763 / Prod: 1 October 1780 / Prod: 21 April 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 98

550248767

1756 1782-06-09 1781-05-02

1780-10-01 1754 1782-04-21

253

Lohelius, Joannes (1724-1788)

Lohelius, Joannes (1724-1788)

Lohelius, Joannes (1724-1788)

Lohelius, Joannes (1724-1788)

Jubilate Deo; Offertoria 2: | 4: Jubilate Deo omnis terra perogni tempo: | a 5 Voc: ex B | Canto. Alto | Tenore Basso | Viol: 2: | Viola: | con | Organo: | 5 Hic est dies ter beatus. | a 4: ex D# | Viol: 2. | Viola | Clarini 2: ex D ad libitum | con | Orgno: | Del: P Loheli Praemon: | Stat in monte Sion Professo (RISM ID no. 550248712) Hic est dies ter beatus; Offertoria 2: | 4: Jubilate Deo omnis terra perogni tempo: | a 5 Voc: ex B | Canto. Alto | Tenore Basso | Viol: 2: | Viola: | con | Organo: | 5 Hic est dies ter beatus. | a 4: ex D# | Viol: 2. | Viola | Clarini 2: ex D ad libitum | con | Orgno: | Del: P Loheli Praemon: | Stat in monte Sion Professo (RISM ID no. 550248712) Quis separabit nos; Offertorium de Apostolis ex A | à 4 Voc | Violin 2. | Viola. | Corn: 2 ex A ad libitum | con | Organo. | Offert: de omni festo ex D | sanctorum | à 4 Voc: | Violin 2 | Viola | Clarin 2 ex D ad libit: | con | Organo. | 1755 | Del: sig: Padre Joanne | Lohelio Premonstr: | in Monte Sion. (RISM ID no. 550248709) Dies venit victoriae; Offertorium de Apostolis ex A | à 4 Voc | Violin 2. | Viola. | Corn: 2 ex A ad libitum | con | Organo. | Offert: de omni festo ex D | sanctorum | à 4 Voc: | Violin 2 | Viola | Clarin 2 ex D ad libit: | con | Organo. | 1755 | Del: sig: Padre Joanne | Lohelio Premonstr: | in Monte Sion. (RISM ID no. 550248709)

1780-10-20 1781-02-18 1782-02-10 1782-09-29

"1mum prod. 20.Xb 780 / 2dum Prod: 21 Jan: 1781 / 1mum prod: 18 febru: 1781 / 2dum prod 4 May 1781 / 2dum prod: 2 September 1781./ 1mum prod: 10 februa: 1782. / 2dum prod: 19 Mart: 1782. / 1mum prod 29 Septemb 1782 / 2dum prod: 6 Octob: 1782" CZ-Pkřiž/ XXXV B 306

550248713

1781-01-21 1781-05-04 1781-09-02 1782-03-19 1782-10-06

"1mum prod. 20.Xb 780 / 2dum Prod: 21 Jan: 1781 / 1mum prod: 18 febru: 1781 / 2dum prod 4 May 1781 / 2dum prod: 2 September 1781./ 1mum prod: 10 februa: 1782. / 2dum prod: 19 Mart: 1782. / 1mum prod 29 Septemb 1782 / 2dum prod: 6 Octob: 1782" CZ-Pkřiž/ XXXV B 306

550248714

1755 1781-03-04

"1mum Prod. 4: Marti. 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXV B 305

550248710

1781-07-22 1755 1781-10-07

"2.dum Prod. 22. July 1781 / 2dum 7 October 1781." CZ-Pkřiž/ XXXV B 305

550248711

254

Lohelius, Joannes (1724-1788)

Lohelius, Joannes (1724-1788)

Lohelius, Joannes (1724-1788)

Quam suavis melodia; Offertoria 2. pro omni festo | a | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violino 1: | Violino 2: | Viola | con | Organo | Del Sig Padre Lohelli (RISM ID no. 550248731) Jam exsurgit aurora; Offertoria 2. pro omni festo | a | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violino 1: | Violino 2: | Viola | con | Organo | Del Sig Padre Lohelli (RISM ID no. 550248731) Rex gloriose praesulum; Motetto Festivum | De Confessore | à | Canto Imo et IIdo | Alto, Tenore, | Basso | Violinis 2bus | Oboe 2bus obligat | Clarinis 2bus | et | Organo | Del Sig Lohelio Ad te thronum; Offertorium | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violinis 2bus | Cornuis 2bus | Alto Viola | con | Fundamento | Auth. Loheli

Lohelius, Joannes (1724-1788) Lohelius, Joannes (1724-1788) O fortuna salus una Beata cape debitum + Lauda caeli; Offertorium | de B: M: Virg: vel de quavis Sancta | Beata cape debitum | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violin 2. | Viola | Clarin 2 ad libitum ex D | con | Organo | Auth: P: Joanne Lohelio | ex Monte sion. | item | Lauda Caeli Civem | De omni sancte v[el] Patrono | ex D | a 4 Voci | Violin 2 | Viola | Lohelius, Joannes Clarin 2 ad libitum | con | Organo | (1724-1788) Author ut supra P. Lohelii | 1757

1781-07-26 1782-11-17

"1 um Prod. 26. Julii 1781. / 2dum prod: 29 Julii 1781. / 2d prod: 28 October 1781. / 1um Prod 17 November 1782. / 2dum Prod: 31 Augu: 1783." CZ-Pkřiž/ XXXV C 4

550248732

1781-07-29 1781-10-28 1783-08-31

"1 um Prod. 26. Julii 1781. / 2dum prod: 29 Julii 1781. / 2d prod: 28 October 1781. / 1um Prod 17 November 1782. / 2dum Prod: 31 Augu: 1783." CZ-Pkřiž/ XXXV C 4

550248733

1781-03-19 1782-05-05 1781-02-04 1782-07-21 1783-02-16 1783-07-26

CZ-Pkřiž/ XXXV C 6

550248737

"prod: 21 Novem 176. / prod: 4 febru: 1781 / Prod: 21 [?] Julii 1782. / Prod: 16 Februa: 1783 / Prod: 26 Julii 1783." CZ-Pkřiž/ XXXV C 9

550248740

1780-11-12

02.07.1762 — 12.11.1780

CZ-Pkřiž/ XXXV B 307

550248716

"2 Prod. 28 Aug. 1762, Prod 3 Augusti 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 3

550248728

1757 1783-08-03

"Prod: 19 Marti: 1781 Prod: 5 Maji 1782."

255

Virtuti et gloriae honori; Offertorium 2.plex | Primum de BB:V:Maria. | à | Canto. Alto. Tenore. Basso. | Violinis 2bus. Viola. Oboe Sola. | Tromba Sola con Organo è Tiorba. | 2.dum de quocunque Sancto. | à | Canto. Alto. Tenore. Basso. | Violinis 2.bus Viola. | con | Organo è Tiorba. | Del Sig:re Lotti, Antonio Lotti. | Anno D[omi]ni 1744. | die 10 (1666-1740) Xbris. (RISM ID no. 550266954) Frontem regiam lauri aeterni; Offertorium 2.plex | Primum de BB:V:Maria. | à | Canto. Alto. Tenore. Basso. | Violinis 2bus. Viola. Oboe Sola. | Tromba Sola con Organo è Tiorba. | 2.dum de quocunque Sancto. | à | Canto. Alto. Tenore. Basso. | Violinis 2.bus Viola. | con | Organo è Tiorba. | Del Sig:re Lotti. | Anno Lotti, Antonio D[omi]ni 1744. | die 10 Xbris. (RISM (1666-1740) ID no. 550266954) Messa Per La Quadrages: | in Capella. Lotti, Antonio | à 4 Voc: | Con Stromenti in Gloria. | (1666-1740) Con | Fondamento | Lotti. Laudate Dominum; Laudate D[omi]num o[mn]es Gentes | à | 4 Lotti, Antonio Voc. | 2 Violini | 1 Viola | 1 Tromba | (1666-1740) et | Organo | Auth: Lotti Resonate vos lyrae sonorae; Mancini, Offertorium | Applicabile | pro omni Francesco (1672- Festivitate | à | 5 Voc: | 2 Violin. | Con 1737) | Organo. | Mancini. TE DEUM Laudamus | a 4tro Voci con ripieni | e | Violini due doppiati | Violette | Oboe è flauti due | Trombe Martini, due | ed | Organo. | Da Sig. Giov. Giovanni Battista Battista S. Martino. | posto in Musica (1706-1784) l'anno 1771. | - PT

1744 1781-01-28

"1 prov: 9 Sept. 1762 / 1mum Prod 28 Jan: 1781 / [durchstrichen:] 2dum prod: 4 februa: 1781 / 2dum prod 4 November 1781.";

CZ-Pkřiž/ XXXV E 126

550266955

1781-02-04 1744 1781-11-04

"1 prov: 9 Sept. 1762 / 1mum Prod 28 Jan: 1781 / [durchstrichen:] 2dum prod: 4 februa: 1781 / 2dum prod 4 November 1781.";

CZ-Pkřiž/ XXXV E 126

550266956

"Prod: 17 Mart: 1782. Prod: 30 Martii 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV A 136

550266653

"13 Sept 1780 | 13 Sept 1782", další jsou pod označením autora: "Prod: 2 Maj: 1781 | Prod: 13 Septem: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 219

550282950

1768-11-17 1780-09-24 1736 1782-06-02

"Prod: die 17 Novemb 1768 [?] / Prod: 4 febr. 1764 / Prod 24 September 1780 / Prod: 2 Junii 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 297

550255213

1781-09-14 ..1784

"Prod: 14 Septem: 1781. Prod: in Resurrect: Domini 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 91

550248443

1782-03-17 1782 1783-03-30 1780-09-13 1781-05-02 1781-09-13 1782-09-13

256

Credo in Dis | a | Canto Alto Tenore Basso col Ripieni | Violino Primo | Martini, Violino Secondo | Corno Primo in Dis Giovanni Battista | Corno Secondo | Viola di Alto | con | (1706-1784) Organo. | Del Sig: Batta S: Martino. MESSA | à | Canto, Alto | Tenore, Monn, Mathias Basso | Violino Primo | Violino Georg (1717Secundo | Alto Viola obl: | con | 1750) Organo. | Sig. Mann Missa ex G S: Michaelis | Arch: Angeli | à 4 Voc: | Canto, Alto, | Tenore, Basso. | Violin 2 | con | Organo | 1768. | Del sig Carolo Müller Müller, Karl | Viennensi. Mysliveček, Come potrai tiranno; Aria in C mol | a Josef (1737| Soprano Solo | Violini II | Viola | 1781) Basso.

Nowak, Johann Franz (1771+)

Nowak, Johann Franz (1771+)

Lytaniae Lauretanae | a | Canto Alto | Tenore Alto | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Secondo | Clarino Primo | Clarino Secondo ex D ad libitum | con | Organo | Del Sig: Novak. Litaniae | de Bma Virgine Lauretana | a 4 voci: | Canto Alto | Tenore Basso. | con | 2 Violinis et Organo | Authore Dno Novak

"prod: die 14 Sept: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 140

550255403

1760 1781-07-15

"prod: 9 Apri 65 / prod: 15 Juli: 1781. sine Credo."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 1

550255228

1768-06-27 1768 1769-09-23

"Prod: 27 Juny 1768. / 23 Sept. 69"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 237

550248632

"Prod 17 Septembris 1780 | Prod: 20.Octobris 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 189

550269024

Aufführungsdaten auf dem Titelblatt: "[durchgestrichen: Prod: 8 xbris 1780 / Prod: 25 xbris 1780 / Prod: 2 Mart:1781 / Prod: 8 Decem 1781 / Prod: 6 Jann: 1782 / Prod: 1 Mart: / -- 14 August 1782 / Prod: 8 Decem: 1782 / Prod: 5 Jann: 1783 / Prod: 29 Maji 1783] / Prod: 15 Augustus 1783 / Prod: 11 Januarii 1784 / Prod: 2 Mart: 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 57

550248818

"Prod: 1 Junii 1762 Prod: 16 Octob: 1763 Prod: 30 Augustus 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 36

550248794

1781-09-14

1780-09-17 1782-10-20 1780-10-08 1780-10-25 1781-03-02 1781-12-08 1782-01-06 1782-03-01 1782-08-14 1782-12-08 1783-10-05 1783-03-29 1783-08-15 1784-01-11 1784-03-02

1783-08-30

257

Nowak, Johann Franz (1771+)

Nowak, Johann Franz (1771+)

Nowak, Johann Franz (1771+)

Nowak, Johann Franz (1771+)

Nowak, Johann Franz (1771+)

Nowak, Johann Franz (1771+)

Nowak, Johann Franz (1771+)

Missa Neo=Nati Jesuli | pro sacra nocte Nativitatis | Domini | Brevissima et Pastoralis | à Soprano, Alto, Tenore, Basso | Violinis 2 Clarin:2 ad libirum ex D | con | Organo | D: Sig: Giovan | Novak M: | di Capella. | 1754 Justum deduxit Dominus; Offertorium | de Confessore | à | 4 Voc | Violin 2 | Viola | Clarin 2 ad libitum | Organo | Del Sig Novak | Maestro di Capella Alma redemptoris mater; Alma Redemptoris Mater | Duplex à 7 voc. | Canto, | Alto, | Tenore | Basso | Violinis 2 | con | Organo | Del Sig: Novak | Maestro di Capella | 1742 (RISM ID no. 550248751) Alma redemptoris mater; Alma Redemptoris Mater | Duplex à 7 voc. | Canto, | Alto, | Tenore | Basso | Violinis 2 | con | Organo | Del Sig: Novak | Maestro di Capella | 1742 (RISM ID no. 550248751) Missa | Sancti Caroli ex D | Solemnis et Brevis | à 4: Voc: | Canto Alto | Tenore, Basso | Violinis 2bus | Tubis et Tympanis ad Libit: | con | Organo. | Del Sig: Novak Regina Caeli | à 4 Voc | Canto, Alto, Tenore, Basso | Violin. 2 | Clarin: 2 ex D. | Tympanis | et | Organo | Del Sig. Novak. Vesperae Brevissimae | totius anni | à | Canto, Alto, Tenore, Basso, | à Violino Primo | Violino Secundo | Cornu Primo | Cornu Secundo ex C: | ad dixit, et in exitu. | con | Organo | Del: Sig: Gion Novak | Maestro di Capella | Nella Metropol: | Chiesa.

1780-10-31 1788-12-30 1754 1783-01-12

1782-04-28

1781-12-09 1782-12-29 1742 1784-01-11

1781-12-16 1782-12-27 1742 1783-06-05

"Prod. 31. xber 1780. / Credo prod: 30 Decem: 1788. / Prod: 12 Janu: 1783." Aufführungsdatum auf dem ursprünglichen Titelblatt: "Prod: 2 Junii 1763"

CZ-Pkřiž/ XXXV C 21

"Prod 28 Apr. 1782 / Prod: 29 Januarii 1786." CZ-Pkřiž/ XXXV C 23 1 prod: 29 Nov 1762 / 2 prod: 1 decemb 1762 / 1mum prod: 9 Decem: 1781 / 2dum prod: 16 Decem: 1781 / 1mum prod: [?] Decem: 1782 / Prod: 27:2 Decem:1782 / Prod 29: 1 Decem:1782 / 2dum Prod: 5 Juni 1783"; weiterer Vermerk: "I. Prod: 11 Januarii 1784" CZ-Pkřiž/ XXXV C 20 1 prod: 29 Nov 1762 / 2 prod: 1 decemb 1762 / 1mum prod: 9 Decem: 1781 / 2dum prod: 16 Decem: 1781 / 1mum prod: [?] Decem: 1782 / Prod: 27:2 Decem:1782 / Prod 29: 1 Decem:1782 / 2dum Prod: 5 Juni 1783"; weiterer Vermerk: "I. Prod: 11 Januarii 1784" CZ-Pkřiž/ XXXV C 20

1781-02-04 1781-09-23

"Prod: 8 decemb 1762 / Prod: 4 februa: 1781 / Prod: 23 Sept: 1781"

1781-05-06 1782-05-05 1782-03-30 1782-03-31 1782-05-30 1783-01-05 1783-04-20 1783-06-15 1783-08-28

"Prod:6 May 1781. / Prod: 5 May 1782." "Laudate dominum prod: 30 Mart: 1782. / In exitu prod: 31 Mart: 1782. / Credidi, Beati omnes et lauda Jerusalem prod: 30 May [?] 1782. / Primi quinque Psalmi prod: 5 Jann: 1783 / In exitu prod: 20 April 1783 / Inexitu prod: 15 Junni 1783 / Memento Prod: 28 Augustus 1783."

258

550248754

550248755

550248752

550248753

CZ-Pkřiž/ XXXV C 28

550248773

CZ-Pkřiž/ XXXV C 46

550248807

CZ-Pkřiž/ XXXV C 22

550248756

Ottani, Bernardo (1736-1827)

Ottani, Bernardo (1736-1827)

Öttl, Mathias (1675c-1725) Öttl, Mathias (1675c-1725) Palestrina, Giovanni Pierluigi da (1525-1594) Palestrina, Giovanni Pierluigi da (1525-1594)

Credo Solenne | a | Canto Alto dop: | Tenore Basso [dop:] | Violini 2 dop: | Oboe e Flauti 2 | Corni 2 | Viola e | Organo | Dal Sig: Bernardino Ottani Celeb: Maest: Filar: | di Bologna Magnificat | breve et Solenne | à | Soprani 2 conc:t | Contra Alto dop. | Tenore dop. | Bassi 2 Con:t | Violini 2 dop. | Oboe et Flauti 2 | Corni 2 | Viola e | Organo | Dal Celeb: Maestro Bernardino Ottani | Filarmonico, di Bologna. Missa | Et nè nos inducas in Tentationem | à. 4. Voci | 2 Violini | & | Organo. | Del Sig.re Ötteli Musico | di S M. Cesarea | - Sumptibus Ch: Gayer. (OpaÖ A/I/12) Missa | Adveniat Regnum tuum | a 4. Voci | 2 Violini | & | organo | Del Sig:re Mattheo Ötteli | - Sumptibus Ch: Gayer. (OpaÖ A/I/5) Improperium exspectavit; Offertorium | Pro | Dominica Palmarum | Ad 5 Voc: [added: C, A 1mo 2do, T, B] | Del Signore Prenestini

MISSA | à 6. Voc: | con | Fondamento | Authore d. Praenestini Kyrie e Gloria. | Canto Primo Concto: | Canto Secondo. | Alto Primo | Alto Secondo. | Tenore Conc[er]to: | Bassi 2 | Violini 2 | Oboe 2 oblig | Corni 2 | e Pasque | Organo. | Del Sig. Pasque. Kyrie, et Gloria in G. | à | Canto, Alto conc:to | Tenore, Basso [conc:to] | Violini 2 | Oboe 2 | Corni 2 | et | Pasqui, Theodoro Organo | Del Sigre Theodoro Pasque.

1777-09-14 1770-05-03 1771-09-14 1776-05-03 1776-09-14 1777-05-03 1781-05-02 1782-09-13

"14 Sept: 1777"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 2

550282704

"2 may 1770 | 14 Sept 1771 | 3 May 76 | 14 Sept 76 | 3 May 77 | 2 Maj: 1781 | 13 sept 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 220

550282951

1734 1778-03-15

"15 Mart: 1778"

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 132

550282661

1734 1778-03-22

"Prod: Credo et Sanctus 22 März [?] 1763 | 22 Mart 1778"

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 137

550282666

1783-03-23

"Prod: 23 Martii 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 214

550255093

1782-03-10

Prod: 10 Mart: 1782 [?]"

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 41

550282570

1780-08-28 1781-10-04 1782-05-04 1783-06-29

"Prod: 28 Aug: 1780 | Prod: 4 Octobr 1781 | Prod: 4 Maji 1782 | Prod: 29 Juny 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 14

550282716

Vpravo nahoře pozn. o provedení "15 Aug 780", další pod jménem autora "Prod: 28 Septem: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 18

550282720

1780-08-15 1763 1782-09-28

259

Patoni, Giovanni Battista (1713c1773) Pergolesi, Giovanni Battista (1710-1736)

Pergolesi, Giovanni Battista (1710-1736) Pergolesi, Giovanni Battista (1710-1736)

Perroni, Giovanni (1688-1748)

Pescetti, Giovanni Battista (1704c-1766)

Piazza, Gaetano

Porpora, Nicola (1686-1768)

Kyrie, et Gloria | a | Quatuor Constromenti | Oboe, et Lituo Obligati. | Del Sig: Giambatt[ist]a Pattoni mae | stro della Regia Ducale Capella | di S[ant]a Barbara e della Catedrale di | questa Citta di mantova, et Aca | demico Filarmonico di Bologna. | Offerto | devotissimo Affectu | J.W.F. Stabat Mater. | à Due | Canto. Alto. | Violinis 2bus. | Viola | con | Fondamento | [De]l Sig Pergolesi Kyrie, et Gloria | à 5. Voci | Canto 2. | Alto, Tenore, Basso | Violin 2. o 4. | Extra in Domine Cartina | Viola | Clarin 2. ex D. ad libitum | con | Organo è Violone | Pergolesi Laetatus Sum | à | Canto Praecinente | e | Choro Ripieno | Violin 2 | con | Organo | 1746 | Del sig Bergolesi. Miserere | a | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violini unisoni | et | Organo. | Del Sig: Perroni | - Sumptibus Ch. Gayer. MESSA | Kyrie Gloria, e Credo | à | Soprani 2 | Alti 2 | Tenori 2 | Basso | Violini 2 | Oboe 2 | Corni 2 | Trombe 2 | Viole 2 | e | Organo | Del Sig Giov: Batt: Pescetti Si nocte caelum; Aria in G# | a | Soprano Solo | Violino Princ: | Violini rip II | Oboi II | Corni II | Viola con | Basso | Del Sig: Gaetano Piazza Messa a 5. Voci | con Violini | 2 Trombe e Timpali ad libitum. | et | Organo | Del Sig:re Nicolò Porpora | Sumptibus Ch: Gayer

1779-09-14

"Reprod: 14 Sept: 1779"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 17

550282719

1782-03-25

"[Eja] mater et fac ut ardeat prod: 25 Mart: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 259

550282990

1780-09-28

"Prod. 28: Sept 780"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 15

550282717

"2 Julii 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 223

550282954

"Prod: 5 Martii. | prod: 23 Martii 1782 | Prod: 20 Martii 1783. | Prod: 28 Febru: 1784." CZ-Pkřiž/ XXXVI B 268

550283060

1772-09-14 1776 1780-09-14 1784-03-02

"14 Septem | 1772 | 1776 | 14 Septembris | 1780 | 2 Martij 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 16

550282718

1781-12-08

"Prod: 8 Decem: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 113

550282824

"Prod: 25 Septemb: 1763. / Prod: 18 Junii A[nn]o 1780."

CZ-Pkřiž/ XXXV E 93

550266921

1746 1780-07-02 1781-03-05 1782-03-23 1783-03-20 1784-02-28

1734 1780-06-18

260

Reichenauer, Anton (1694c1730)

Reichenauer, Anton (1694c1730)

Reichenauer, Anton (1694c1730) Reichenauer, Anton (1694c1730)

Reichenauer, Anton (1694c1730)

Reichenauer, Anton (1694c1730)

Miserere a | Canto, Alto. | Tenore, Basso. | Violino Primo. | Violino Secondo. | con. | Organo. | Del: Sig: Antonio Reichenauer. Laeta nobis adest dies; Offertorium | de quovis Sancto. v[el] S[anc]ta. | à | Canto. Alto. | Tenore Basso. | Violinis 2. | Clarinis 2.bus ad libitum | con | Fondamento è Tiorba. | Del Sig: Reichenauer. | Anno [domi]ni 1745. | die 26. 7bris. Litaniae de B: V: Maria | à | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus | Clarinis 2bus ad libitum | con. | Organo. | 1743. | Authore D[omi]no Reichenauer. Litaniae lauretanae ex A# | à | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violino Primo | Violino Secondo | è | Organo. | Del Signore Reichenauer.

Lytaniae Lauretanae Breves | a 4 Voc: | Canto, Alto, Tenore, Basso | Violinis 2bus | Clarinis 2bus ad libitum | con | Organo è Tiorba | Del Sigre Reichenauer | A[nn]o 1744 LITANIAE LAURETANAE | à 4 Voc: | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus | Clarinis 2bus | con | Fondamento. | Del Sig: Reichenauer. | Anno D[omi]ni 1744. | die 25 Septembris

1781-03-20

"Prod: 20 Marti: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 269

550283061

1745 1780-10-15

"Prod: 18 May 1761 | Prod 15 October 1780" CZ-Pkřiž/ XXXVI B 53

550282755

1781-10-21 1743 1782-11-10

"Prod: 1 May 1763 | Prod: 21 October 1781 | Prod: 10 Nocem: 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 189

550282915

"prod: 11 Marti: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 193

550282919

1780-09-17 1781-02-02 1781-10-04 1782-01-01 1782-02-02 1782-02-24 1782-05-26 1782-06-09 1782-10-04 1744 1782-12-25

"Prod: 17 Sep: 1780 | Prod: 2 febru: 1781 | Prod: 4 October 1781 | Prod 1ma Januarii 1782 | Prod: 2 februa: 1782 | Prod: 24 Februa: [prepsáno na Martii] 1782 | Prod 26 Maj 1782 | Prod 9 Junii 1782 | Prod: 4 Octob 1782 | Prod: 25: Decem: 1782".

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 191

550282917

1781-10-14 1744 1782-07-28

"Prod: 19 Sept: 1762 | Prod: 14 October 1781 | Prod: 28 Julii 1782." CZ-Pkřiž/ XXXVI B 190

550282916

1781-03-11

261

Reichenauer, Anton (1694c1730) Reichenauer, Anton (1694c1730) Reinhardt, Johann Georg (1676c-1742)

Reutter, Georg (1708-1772)

Reutter, Georg (1708-1772)

Reutter, Georg (1708-1772)

Sacchini, Antonio (17301786)

Miserere | â | Canto. Alto. Tenore. Basso. | Violinis 2do Viola obligat: | Con | Organo. | Del Sig: Antonio Josepho Reichenauer. Litaniae | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 | Clarini 2 | et | Organo | Del Sig Reichenauer Litaniae Lauretanae ex A: | à 4 Voc: | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violin: 2 | con | Organo, e Tiorba. | Del sig: Georg: Reinhard | 1748. Missa in C | à | Canto 1mo et 2do Alto 1mo et 2do | Tenore 1mo et 2do Basso 1mo et 2do | Violinis IIbus | Clarinis IIbus in C oblig: | con | Organo | Authore Reutter

Messa a 4 Voci | 2 Violini | 2 Clarini | e | Tympani | con | Organo | di Reutter. | 1782. Missa Dominicalis | ex Cb | à | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violin 2. | con | Organo | del Sig. Reütter (HofR 22/43 HofR 14/26b) Mancar oh Dio mi sento; ARIA in C: | Mancar, oh Dio! | a | Soprano Solo. | VViolini 2. | Flauti - 2. | Corni - 2. | Viola e | Basso. | Del: Sig: Antonio Sacchini.

1781-03-13 1781-03-30

"Prod: 13 Marti: 1781 | Prod: 31 Marti. 1781. [škrtnuto] | Prod: 30 Marti: 1781" CZ-Pkřiž/ XXXVI B 270

550283062

1780-09-24 1781-08-26

"Prod: 24 Septem: 1780. | Prod: 26 August 1781."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 194

550282920

"Prod: 24 Februa: 1782".

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 188

550282914

"Prod. 24 dec. 780" Na 2. straně obálky v opačné orientaci je nadpis: "Missa ex C. | à | Quatuor Vocibus | Canto, Alto, Tenore, Basso. | Violino Primo | Violino Secundo. | Oboe Primo ad Agnus Oblig. | Oboe Secundo [ad Agnus Oblig.] | Clarinis duobus. | Trombone Canto | Trombone Alto | Con | Fondamento | Del Sig | Reutter", v pravém horním rohu jsou pozn. o provedení: "prod: 7 Maji 1780 | Prod: 8 Decem: 1781. | Prod: 26 Maj 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 5

550282707

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 8

550282710

1780-09-17

"Prod: 17. Sept 1780."

CZ-Pkřiž/ XXXV C 140

550255004

1783-07-06

"Prod: 6. Julij Ano 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 128

550282839

1748 1782-02-24

1780-12-24

1780-05-07 1781-12-08 1782 1782-05-26

262

Sailer, Stephan (1741-1814)

Regina Caeli laetare. | di | Canto Primo | Canto Secondo | Alto Cont: [by Praupner: con rip] | Tenore Concerto | Basso Conct: | VViolini Due [by Praupner: dop:] | Oboi Due | Corni Due | con | Organo. [by Praupner: è tre Trom. con Tymp.] | Del Sigre Antonio Sacchini. Amati quaeso montes; Aria in F | a | Soprano Solo | Violini II | Oboi II | Corni II in F | Viola | Organo | Del Sig: Antonio Sacchini Alma redemptoris mater; Alma Redemptoris Mater | à | Canto, Alto. | Tenore, Basso | Violin: 2bus | con | Organo et Tiorba. | [crossed out: D. Novak.] | [by other hand:] D: S: Sadezky Lytaniae Lauretanae in C. | à | Canto, Alto. | Tenore, Basso. | Violino Primo. | Violino Secondo | Oboe Primo | Oboe Secondo | Clarino Primo | Clarino Secondo | con | Organo | Del Sig: Fr. Stephano Sailer | del Ordine di San Giovanni | di Dio | - di. | Francesco [!] Schön. Litaniae Lauret. | à | 4 Voc. | 2 Viol. | 2 Oboe | 2 Clarin. | con | Organo | Del F. Sailer

Saratelli, Giuseppe

Magnificat. | à | Canto, Alto, Tenore | Basso | 2 Violin. | Viola | Con | Fondamento. | 1744. | Del Sig Saratelli.

Sacchini, Antonio (17301786) Sacchini, Antonio (17301786)

Sadecky

Sailer, Stephan (1741-1814)

1781-04-14 1782-05-19 1783-06-09

Unter dem zitierten Titel: "Prod: 14 April 1781 / Prod 19 Maji 1782" Auf dem neuen Umschlag rechts unten: "Prod: 9 Junij Anno 1783 / Prod: in resurr. Dni 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 14

550255240

1781-08-19

"Prod: 19 August 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 109

550282820

1780-10-26 1781-12-08

"Prod 26 Obris 1780 / Prod: 8 Decem: 1781" CZ-Pkřiž/ XXXV D 218

550255497

1780-12-26 1782-05-20 1782-09-28 1782-12-27 1783-09-28

"Junio Ao 1780 / Prod 26 xbris 1780 / Prod: 20 May 1782 / Prod: 28 Septem: 1782 / Prod: 27 Decem 1782 / Prod: 28 September 1783." CZ-Pkřiž/ XXXV F 171

550282508

1782-05-16

1744 1783-07-06

"Prod: 16 maji: In Festo: S: Ioannis. | Anno 1782" CZ-Pkřiž/ XXXVI B 199 Von einem alten Umschlag nur ein Teil erhalten; rechts unten Besitzervermerk in Blei: "AIK" Auf dem neueren Umschlag Aufführungsdaten: "Prod: 11 Juni 1763 / 3 octob 63 / Octob 64." Titelseite: "Magnificat. / Breve Concertato. / à quattro Voci con strumenti. / Del Sig: Giuseppe Saratelli"; Vermerk links unten: "Part: 10"; Aufführungsdatum: "Prod: 6 Julij 1783" CZ-Pkřiž/ XXXV D 55

263

550282925

550255299

Sarro, Domenico Natale (16791744) Seger, Josef Ferdinand Norbert (17161782)

Sehling, Josef Anton (17101756)

Sehling, Josef Anton (17101756)

Sehling, Josef Anton (17101756) Sehling, Josef Anton (17101756) Sehling, Josef Anton (17101756) Sehling, Josef Anton (1710-

Novi plausus laetitiae dant signa; Offertorium | pro o[gn]i t[em]p[o]re | à | 5 Voc. | Violin. 2 | Viola | Clarin 2 ex d. ad libit. | con | Organo | Del Sarri Missa Quadragesimalis | a | Voci 4 ex F. | Canto Alto | Tenore Basso | con | Organo. | Del Sig Giuseppe Seghr | Suonatore D'Organo Eia caeli turbae alatae; Offertorium cuivis Festo Aptum | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin 2. | Viola | Clarin. 2 ex D ad lib. | con | Organo | Offertorium item de Aplis | à 4. | Violin. 2 | Viola | con | Organo | Authore Sehling (RISM ID no. 550255503) Isti sunt triumphatores; Offertorium cuivis Festo Aptum | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin 2. | Viola | Clarin. 2 ex D ad lib. | con | Organo | Offertorium item de Aplis | à 4. | Violin. 2 | Viola | con | Organo | Authore Sehling (RISM ID no. 550255503) Alma gaude cara; Offertorium | per ogni Festivita | Alma gaude | à | 5 Voc: | 2 Soprani, Alto, Tenore, Basso | Violinis 2obus | Viola | Clarin: 2obus | Tympal: | con | Fondamento | Del Sig: Giuseppe | Sehling. Regina Caeli ex D | à 4 Voc: | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violin 2 | Clarino 2 ad libitum ex D | con | Organo | 1746 | Del sig: Sehling In hac die tam amoena; Offertorium | de o[mn]i t[em]pore | Del Sehling Missa dom. | à | 4. Voc. | Viol. 2. | Tromb. ò Viola 2. Oblig. | con |

1782-10-20

"Prod: 20 Octobris 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 59

550282761

1783-03-23

"Prod: 23 Martii 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 228

550255509

1780-09-17 1782-07-26 1783-10-26

"Prod. 17. Sept 1780 / 1mum prod: 26 Julii 1782. / 1mum prod 26 8bris 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 224

550255504

1780-09-17

"Prod. 17. Sept 1780 / 1mum prod: 26 Julii 1782. / 1mum prod 26 8bris 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 224

550255505

1783-07-13

"Prod 13 Julij 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 223

550255502

"prod [...] 762 / Prod [...] 63 / Prod: [...] 763 / Prod die Apri 1776 / prod: 20 Maj 1781" CZ-Pkřiž/ XXXV D 229

550255510

"Prod: 11ma Augusti 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 222

550255501

"Prod: 4 Marti: 1781 / 12 8bris 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 237

550255520

1746 1781-05-20

1782-08-11 1781-03-04 1783-10-12

264

1756) Sehling, Josef Anton (17101756)

Seiche, Vavřinec Josef Schmid, Ferdinand (1693c-1756)

Schmid, Ferdinand (1693c-1756)

Schmid, Ferdinand (1693c-1756)

Schmid, Ferdinand (1693c-1756)

Schmid, Ferdinand (1693c-1756) Schmid, Ferdinand (1693c-1756)

Organo | Auth. Sehling. Dormi nate; Offertorium | per la | Nativita | Di Sig Sehling Missa | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2. | Trombon. ò Oboe 2. Oblig. | Clarini 2. | è | Organo | Del Sig Seüche. Salve regina; Salve ex B | à 4 Voc: | Basso praecinente | Violin 2 | con | Organo | Del sig: Schmidt. | 1757 Salve Regina | à | Canto. | Alto. | Tenore. | Basso. | Violino Primo. | Violino Secundo. | con | Organo. | Del: Signore Ferdinando Schmid M: D: | Capella della Madona di Sancto Steffano. | - Ex Rebus | Fratris Pancratii | Schürer Salve Regina | à Canto Praecinente | Canto Alto Ripieno | Tenore Basso. | Violinis 2bus | con | Organo. | Del: Sig: Ferdinando Schmidt | [org:] 1750 Salve regina; Salve. | à | Canto. Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus | Clarinis 2bus. | con | Fondamento è Tiorba. | Del sig: Ferdinando Schmidt. | Anno Dni 1745. | die 30 7bris. Lytaniae Lauretanae breves | à 4 Voc | Canto Alto | Tenore Basso | Violinis 2bus | Clari: 2bus ad libitum ex C | con | Organo | Del Sig: Ferdinando | Shmidt. Salve Regina | à 4 Voc: | Violin 2 | con | Organo. | 1747. | Del sig: Ferdinando | Schmidt.

1781-01-14 1783-01-05 1781-03-13 1781-04-29 1781-08-12 1781-08-19 1782-08-26 1783-08-17 1780-09-10 1757 1781-09-09

1780-10-03 1781-10-14 1782-10-13 1783-10-19 1770 -10-23 1780-10-01 1781-11-04 1782-09-15 1782-11-10 1750 1783-08-30

1780-10-15 1745 1780-09-05 1780-11-12 1781-12-23 1782-03-02 1782-11-27

1747 1780-10-08

"Prod: 9 January 1763. / Prod: 14 Jan: 1781. / Prod: 5 Jan: 1783 / Prod: 26 Dece: 1784" CZ-Pkřiž/ XXXV D 221

550255500

"[durchgestrichen: Prod: 13 Marti: 1781.] / Prod: 29 April 1781 / [durchgestrichen: Credo prod: 12 August 1781.] / Prod: 19 August 1781 / Prod: 26 August 1782 / Prod: 17 Aug 1783 / Prod: 29 Augusti A: 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 202

550255472

"Prod: 10 Sept: 1780 / Prod: 9 September 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 144

550255407

"Prod: 10 Augusti 1763 / Prod: 28 Octob. 1763 / 17 Juni 64 / prod: 24 Augustij 1764. / 25 Nov 64 / 12 Juny"; Umschlag - "Prod. 3. Octob 1780 / Prod: 14 October 1781. / Product: 13 Octobris 1782 / Prod: 19 Octobris 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 137

550255400

"Prod: 13 Juni 1762 / 4 sebt 63 / prod: 28 Septem: 64 / 23 octob: 1770"; Umschlag "Prod 1 October: 1780 / Prod: 4 November 1781. / Prod 15 September 1782 / Prod: 10 Novem: 1782. / Prod: 30 Augustu. 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 136

550255399

"Prod: 3 Septemb. 1762 / Prod: 15 October 1780 / 5 9b 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 139

550255402

"Prod 12 Novem: 1780 / Prod: 23 December: 1781. / Prod: 2 Mart: 1782. / Prod 27 November 1782" CZ-Pkřiž/ XXXV D 198 "Prod: 19 Sept: 1762 / Prod: 29 Junij 63 / Prod: 6 Novemb 1763 / 4 Sept: 64 / prod: 23 Sept: 64. / Prod 8 October 1780" CZ-Pkřiž/ XXXV D 138

265

550255459

550255401

Schmidt

Lytaniae Lauret. | à | Canto, | Alto, | Tenore, | Basso, | Violin. 2 | Viole 2. | con | Organo | Authore Schmidt. Vesperae de Beatissima Virgine | Maria | Brevissimae | à | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violin 2 | con | Organo | 1751 | Del sig: Ferdinando | Schmidt. Litaniae ex C | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 | Clarini 2 | et | Organo | Del Sigre Schmidt.

Schürer, Johann Georg (1720c1786)

Missa brevis ex D | a | Canto Alto | Tenore Basso | Violinis 2bus | Clarini in Gloria 2 ex D ad libitum | Con | Organo | Del Sig: Schürer.

Schmid, Ferdinand (1693c-1756)

Schmidt

Schürer, Johann Georg (1720c1786)

Schürer, Johann Georg (1720c1786) Schürer, Johann Georg (1720c1786) Schürer, Johann Georg (1720c1786)

Missa integra ex B. | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violinis 2bus | Alto Viola | & | Organo. | Authore Georgio Schürer. Intonuit de caelo; Offertorium | In paschale, et Pentecoste | Secundum [...] | potest produci | omni tempore: Laetamini in Deo Coelites, et altissimo Laude decantate in hac gloriosa solemnitate Alleluja. | Del Signore Hasse Salve Regina | à | Canto, ò Tenore | Violin: 2 | Viola | con | Organo. | 1750. | Del Sig: Shierer | Composit: a Dresda Lytaniae Lauret | à | 4 | Voc. | Viol. 2. | Corni 2. | Viola | e | Organo | Del Sig Schürer.

1781-05-13 1783-10-21

1781-03-02 1751 1783-07-06

1783-11-09 1780-04-09 1780-10-22 1781-10-14 1783-02-09 1781-10-21 1782-01-27 1782-10-06 1783-01-26 1783-10-05 1784-02-08 1781-02-25 1781-05-13 1782-10-27 1783-01-26 1783-05-11 1784-01-25

1750 1780-11-12 1781-03-04 1781-05-06 1783-02-16

"Prod: 13 may 1781 / Prod: 21 Octobris 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 143

550255406

"Nisi Prod: 2 [?] Mart: 1781. / Prod 6. Julij 1783";

CZ-Pkřiž/ XXXV E 29

550266839

"Prod: 9 Novem: 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV E 28

550266838

"Prod: 9 April: 1780 / Prod 22 October 1780 / Prod: 14 October 1781. / Prod: 9:na Februarii 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 148

550255411

"Prod: 20 May 1764. / Prod: 21 October 1781. / Prod: 27 Janua: 1782. / Prod: 6 October 1782 / Prod: 26 Januarii 1783 / Credo Prod: 5 October 1783 / Prod: 8 Februarii 1784."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 149

550255412

"Prod: 25 febru: 1781 Prod: 13 May 1781 Prod: 27 Octobris 1782. Prod 26 Januarij 1783 Prod: 11 Maji 1783 Prod: 25 Jan: 1784." Am Kopf der org-Stimme: "Authore Giov: Georgio Schürer"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 100

550255358

"Prod: 9 Sept 1762 / 12 Novem 1780"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 90

550266918

"Prod: 4 Marti 1781 / Prod. 6. May 781 / Prod: 16 Febr: 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 20

550255246

266

Magnificat | à | 4tro Concert: | Canto Alto. | Tenore - Basso | Violini Due | Oboi Due [by other hand: ad lib.] | Trombe Due in C [by other hand: ad lib.] | Corni Due in C [by other hand: ad lib.] | Viola di Alto [by other hand: ad lib.] | Fagotti Due [by other hand: ad lib.] | Tympani [by other hand: ad Schuster, Joseph lib.] | con | Org | Del Sigre Giuseppe (1748-1812) Schuster. Confitebuntur caeli; Motteto in Dis | a | Canto Alto Tenore Basso | Violinis 2bus | Obois 2bus | Fagottis 2bus | Cornibus 2bus | Viola con | Schuster, Joseph Fondamento. | Del Sig Giuseppe (1748-1812) Schuster | il Sassone. Missa defunctorum. | à | Canto. Alto. | Sonnleithner, Tenore. Basso. | Violinis duobus. | Christoph (1734- Violis duobus. | Cornuis duobus. | con 1786) | Organo. | Del Sig: Sonnenleither. Semiramide (Excerpts); Amati quaeso Traetta, montes; Aria in A | a | Soprano | Tommaso (1727- Violini II | Oboi II | Viola | Basso. | 1779) Del Sig: Tomaso Trajetta Litaniae Lauretanae | à | Canto, Alto | Tuma, Franz Tenore, Basso | Violini Due | Organo è Ignaz (1704Tiorba | Del Sig. Francesco Tuma. | 1774) Anno D[omi]ni 1744 | Die 27 8bris Tuma, Franz Ignaz (1704Litaniae Lauret. | à | 4. Voc. | Viol. 2 | 1774) Organo è Violone | Del Sig Tuma. Lytaniae Lauretanae | a | 4tro Voci | Tuma, Franz Violinis IIbus | Clarini II ad libitum | Ignaz (1704Organo e Tiorba | Del Sig: Francesco 1774) Tuma Tuma, Franz Litaniae Lauretanae. ex F. | à | Canto. Ignaz (1704Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus | 1774) Hautbois Conc: | Organo è Tirba. | Del

1780-05-03 1781-05-03

CZ-Pkřiž/ XXXV D 19

550255245

1781-04-16 "product 5 Maji 1785"; "Prod: 16 April 1782-05-02 1781. / Prod: 2 Maj 1782. / Prod: 20 Aprilis 1783 -04-20 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 18

550255244

1781-11-02 1781-11-29

"[durchgestrichen: Prod: 2 Novem: 1781] / Requiem Prod: 29 Novem: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 15

550255241

1781-03-13

"Prod: 13 Marti: 1781 / produc 4 Septemb: 1784."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 151

550255414

1781-07-29 1744 1781-10-06

"Prod: 29 Julij 1781. / Prod: 6 Octobr 1782

CZ-Pkřiž/ XXXV E 144

550266978

1780-11-05 1781-06-03

"Prod: 5 Nov. 780 / [durchstrichen:] prod: 3 Juni 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 145

550266979

1781-07-15

"Prod: 15 July 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 151

550266985

"Prod: 17 Octob 1762 / [durchstrichen:] Prod: 8 Septem. 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 152

550266986

1744 1781-09-08

"Prod: 3 May 1780 3 May 1781"

267

Tuma, Franz Ignaz (17041774)

Tuma, Franz Ignaz (17041774)

Tuma, Franz Ignaz (17041774)

Tuma, Franz Ignaz (17041774) Tuma, Franz Ignaz (17041774) Tuma, Franz Ignaz (17041774)

Tuma, Franz Ignaz (17041774)

Sig:re Francesco Tuma. | Anno D[omi]ni 1744 | die 15 Octobris. Litaniae Lauretanae. ex G. | a.4.V: | Canto Alto. | Tenore. Basso. | Violinis 2bus. NB: Violino Solo. | Organo è Tiorba. | Del Sig:re Francesco Tuma. | Anno D[omi]ni 1744. | die 1.a Octobris

Litanie della Madonna | a | 4 Voci | VViolinis 2. | Clarinis in C, al piac: | con | Organo | Di Fran[ces]co Thuma: | PT: [cruciger] Lytaniae Lauretanae | ex D: a 4 Voc: | Canto, Alto, Tenore, Basso: | Violino Primo | Violino Secondo | Clarinis 2bus ad libitum | Organo è Tiorba | Del Sig: Francesco Tuma | Anno Domini 1744 | Die 29 Septembris Litanies Lauretanae. | à 4 | Soprano. Alto Conc:ti | Tenore, Basso [conc:ti] | Violino P:mo è 2do | Violoncello Obligato | Organo. | Del Sig: Franc: Tuma Lytaniae Lauret. ex D. | à | 4 Voc | 2 Violini conc[er]ti | 2 Tromb. Rip. | Organo è Tiorba | Authore Thuma Lytaniae lauretanae | a | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violinis 2bus. | Del Sig: Thuma. Litaniae Lauretanae | ex.C. | Canto, Alto, Tenore, Basso 2 Violini | 2 Clarini ad libitum | Organo e Tiorba | Del Sig:re Francesco | Tuma | 5 Octob: 1744

1744 1781-09-23 1780-07-09 1781-01-21 1781-05-24 1781-11-04 1782-04-07 1782-08-11 1783-06-22

1776-05-19 1781-04-08 1781-09-02 1744 1783-12-21

1780-10-15 1782-02-10 1783-08-03 1781-05-03 1781-06-03 1783-06-08 1781-09-09 1782-05-12 1783-01-12 1784-02-15

1781-10-28 1744 1782-09-01

"Prod: 28 Sept: 1762 / Prod: 23 Septem: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 146

550266980

"prod: 9 Jul: 1780. / Prod: 21 Jan: 1781 / Prod: 24 Maj 1781 / prod: 4 Novem: 1781. / Prod: 7 April: 1782. Prod:11 August: 1782", unter dem Namen des Komponisten: "Prod: 22 Junii 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 155

550266989

"Prod: 27 Juny 1762: / Prod: 12 May 1763 / Prod. 10 Januarij 1764. / Prod: 19 May 1776 / Prod: 8 April 1 [sic!]

CZ-Pkřiž/ XXXV E 143

550266977

"Prod: 23 May 1763 / Prod: 15 Octo: 1780. / Prod: 10 Februa: 1782. / Prod: 3. Augustus. 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 153

550266987

"Prod: 3. May 1781 / prod: 3 Jun: 1781 / prod: 3 Jun: 1781 / Prod: 8 Junij 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 149

550266983

"Prod: 9 Septem: 1781 / Prod: 12 May: 1782 / Prod: 12 Janu: 1783/ Prod: 15 Febru: 1784"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 148

550266982

"Prod: 24 juni 1762 / Prod: 21 Novemb: 1762. / 4 Sebt 63 / Prod: 28 October 1781. / Prod: 1ma Septembris 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 147

550266981

268

Tuma, Franz Ignaz (17041774) Tuma, Franz Ignaz (17041774)

Tuma, Franz Ignaz (17041774) Tuma, Franz Ignaz (17041774) Tuma, Franz Ignaz (17041774) Umstatt, Joseph (1711-1762)

Umstatt, Joseph (1711-1762)

Vinci, Leonardo (1696c-1730)

Salve Regina | à | Canto Concerto, Alto | Tenore, Basso | Violino 1mo | Violino 2do | con | Organo | Del Sig. Francesco | Thuma Lytaniae Lauret. ex E. | à | 4. Voc. | Violin.2. | Organo è Tiorba | Del Sig. Tuma Miserere Solenne | a | Canto, Alto, | Tenore, Basso | Violino Primo | Violino Secondo. | Trombone Primo | Trombone Secondo | Violetta o Violoncello Cartino Auditui meo | con | Organo | Del Sig: Francesco Thuma | Maestro di Capella della | Imperatrice Elisabete. Litaniae Lauretanae ex A | a | Canto Alto | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Secondo | con | Organo e Tiorba | Del Sig: Francesco Tuma. Miserere | à | Canto, Alto, Tenore, Basso. | 2bus VViolinis | Trombone Solo | Tiorba Solo. | con | Organo. | Sig: Francesco Tuma. Kyrie et Gloria Festivale. | à 4 Voc | Violin: 2 | con | Organo. | 1749. | Del sig: Umstadt Missa Pastoralis bona | Brevis | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin 2 | con | Organo | 1750. | Del sig: Giuseppe | Umstadt. Laeta surge dulcissima aurora; Per un Santo | Laeta Surge | a 5 Voci | 2 Violini | 1 Viola | 2 Oboe | 2 Clarini Timpali al piacere | Ripieni | è | Organo | Del Signore Leonardo Vinci | - Sumptibus Ch: Gayer

1780-10-04 1781-08-27 1783-06-28 1783-09-04 1780-09-08 1781-03-25 1781-09-08

"Prod. 4. Octob 780 / Prod: 27 August 1781. / Prod: 28 Junii 1783 / Prod: 4 September. 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV E 142

550266976

"Prod. 8. Sept 1780. / Prod: 25 marti. 1781 / Prod: 8 Septem: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 154

550266988

1781-03-31

"Prod: 31. Marti 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 156

550266990

1780-08-15 1780-08-28 1781

"15. Aug 780 / Prod: 28 Aug: 1780 / Prod: in dedic. Ecclesiae 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 150

550266984

CZ-Pkřiž/ XXXV E 157

550266991

CZ-Pkřiž/ XXXV E 76

550266904

1781-04-02

1749 1769-06-18

"Product. 1781 2 Aprilis" "productum 21 Sept: 1762 / 12 Juny 64 / 21 Sept: 64", in Blei (unleserlich): "18... / 18 Juny 69 /23 July";

1781-01-07 1750 1782-01-13

"Prod 26 Decemb 1762"; "Prod. 7. Jan. 1781. / Prod: 13 Janua: 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXV E 50

550266878

1734 1782-07-14

"Prod: 14 Julii 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV B 115

550248481

269

Wrba, Franz (1700-1799)

Zach, Johann (1713-1773)

Zach, Johann (1713-1773)

Zach, Johann (1713-1773)

Zach, Johann (1713-1773)

Zach, Johann (1713-1773)

Zechner, Johann Georg (17161778) Zechner, Johann Georg (17161778)

Domine audisti me; Motetto Solenne | de confessore | in B Fa | a Soprano, Alto, Dopli | Tenore, Basso | 2 Violini dopli | Viola obli | 2 Oboe o clarinetti in B. | 2 Corni in b fa. | Violoncello obli | Fagotti obli | Contra Basso. | con | Organo. | Del Sig: Vrba Kyrie, et Gloria | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin.2. | Viola | Trombae 2. ex D | con | Organo | Del Sig. Giovanne Zach. (KomZ B7) Vesperae de Confessore | dal Sig Zach | [by other hand, pencil:] a | 4 voci | Violinis 2 | Clarinis 2 | Violone (Organo) (KomZ B27) Vesperae de Domin: | à | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violin. 2. | Corn. 2. ex A. | Alto Viola | con | Organo | Del Sig. Zach. Missa Solemnis | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violinis 2bus | Flautraversis 2bus | Viola | Trombois 2bus | con | Organo | 1762. (GotZ deest KomZ deest) Vesperae | de | Confessore | à 4 voci | 2 VViolinis | Viola ad lib: | 2 Clarini ad lib ex D. | Tympanis | con | Organo | Authore Joanne Zach. Messa | 4 vocib: | Canto, Alto, | Tenore Basso | Violino Primo | Violino Secondo | duobus Clarinis oblig: | Tympanis | et | Organo | Del Sig: Czechner Missa Dominicalis | à | Canto. | Alto. | Tenore. | Basso. | Violin. 2. | Trombone 2. | con | Organo. | Del Sig. Zechner

1780-08-29 1781-08-28 1782-08-28 1783-10-04

"prod 29 Aug 1780 / Prod: 28 August 1781 / Prod: 28 Augusti 1782 / Prod: 4 October 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV F 55

550282355

1781-05-13

"Prod: 13 May 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 126

550255389

"Prod: 28 Augustus. 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXV D 118

550255378

"Prod: 3 Jun: 1781. / Confitebor et Beatus vir prod: 13 Septem: 1781. / Prod: 4 Octob: 1782. / Prod: 20 Aprilis 1783 / Prod: 4 october 1783." CZ-Pkřiž/ XXXV D 129

550255392

"Prod: 25 Martii 1783. / Prod: die 1 Novemb: 1762. / Prod: die 1 July Ao 1764"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 125

550255388

"Prod: 24 Maj 1781 | Prod: 28 Augusti 1781. | 3 Maji 1782 Confitebor Beatus Vir Laudate Dominum | Prod: 27 Augusti 1782."

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 207

550282933

1781-07-29 1781-08-12 1783-04-27

"Prod: 10. Sept 1750 / Credo Prod: 29 Julii A: 1781 / Tota Missa prod: 12 August 1781 / Prod: 27 Aprilis 1783."

CZ-Pkřiž/ XXXVI A 11

550282541

1782-04-28 1783-10-26

"Prod. 28. Apr. 1782. / Prod: 26 8bris 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV E 39

550266851

1772 1783-08-28 1781-06-03 1781-09-13 1782-10-04 1783-04-20 1783-10-04

1762 1783-03-25 1781-05-24 1781-08-28 1782-05-03 1782-08-27

270

Zechner, Johann Georg (17161778) Zechner, Johann Georg (17161778)

Zechner, Johann Georg (17161778) Zechner, Johann Georg (17161778) Zechner, Johann Georg (17161778) Zelenka, Jan Dismas (16791745) Zelenka, Jan Dismas (16791745)

Ziegler

Ziegler

Missa Festivalis ex B | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 | con | Organo | Del sig: Zechner. | 1758. Missa Festivalis | a | Canto Alto | Tenore Basso | Violini 2. | Clarini 2 ex C: | Trombon: in Christe siad sunt. | Organo. | Del Sig Zechner. Litaniae ex A | a | Canto, Alto, Tenore, Basso | Violino 1mo | Violino 2do | Con | Fondamento. | Del Signore Zechner. Missa Festivalis | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violini 2 | Clarin 2 ad libitum quasi | con | Organo | Del signore Zechner

Lytaniae ex C. | à | 4. Voc. | Viol. 2. | con | Organo | Del Sig. Zechner. Lytaniae Lauretanae | solemnes | à | Canto, Alto | Tenore, Basso | Violin 2 | Viola | con | Organo. | 1751 | Del sig: Disma | Zelenka (ZWV Z 152) Missa | à | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violin. 2. | Oboe 2. | Violetta | Flautrov. [!] 2. | con | Fondamento | Del Sig. Zelenka. (ZWV Z 17) Lytaniae Ex C: | a | 4 Voci Concerti | 2 Violini Con sordini | 2 Tromboni Concerti | 2 Clarini ad libitum | et cum | Organo | Del Sig Zigler Lytaniae Tutti | a | Canto | Alto | Tenore | Basso | Violin 2. | Clarin 2. | Organo concert. | Violoncell. Oblig. | è | Violone. | Authore Ziegler

1758 1781-10-21

1781-05-06 1782-05-12 1775-07-29 1781-02-04 1781-06-17 1782-08-18 1782-12-29

"Prod: 12 July 1762 | Prod: 9 Septemb 1764 | Prod: 21 October 1781" [poslední datum je škrtnuto] CZ-Pkřiž/ XXXVI B 10

"Prod: 6 Maj 1781. | Prod: 12 May 1782." CZ-Pkřiž/ XXXVI B 12 Prod: 18 Julij 1762. | 20 martii 1763. | 4 Aprill 1763. | 29 septembris 1763. | 6 Augus. 1764. | prod: 29 Juli 1775. | prod: 4 februa: 1781 | prod: 17 Juni: 1781. | Prod: 18 August: 1782 | Prod: 29 Decem: 1782". CZ-Pkřiž/ XXXVI B 195

550282712

550282714

550282921

"Prod: Credo et Sanctus 15 Jun 1762 | Prod: 26 July 1762 | 16 A[...] 63 | 18 July 64 | 10 [...] 64 | 13 Marti: 1781"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 11

550282713

"Prod: 18 febru: 1781 | Prod: 7 October 1781. | Prod: 30 Decem: 1781 | Prod: 23 Juni 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXVI B 204

550282930

"Prod: 9 Apri [?] 1763 / Prod: 27 december Ao 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 64

550255308

1781 — 1782

"Prod. in dedic. Eccl. 781 / Prod: in dedic: Eccl: 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 132

550255395

1780-09-28 1781-06-29 1783-04-17

"Prod. 28. Sept 1780 / Prod: 29 Junii 1781 / Prod: 21 Aprilis 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 190

550255451

1782-04-01

"Prod: 1 April 1782"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 192

550255453

1752 1781-03-13 1781-02-18 1781-10-07 1781-12-30 1782-06-23

1751 1783-12-27

271

Ziegler Ziegler, Joseph Paul (17221767)

MESSA: | a | Canto Primo. | Canto Secondo. | Alto - Tenore | Basso Primo | Basso Secondo. | Violino Primo | Violino Secondo | Oboi, e Flauti 2 | Alto Viola | Clarini 2. | Tromboni 2. | Violone con | Organo. | Del. Sig. Ziegler.

Lytaniae Lauretanae | Del Sig Ziegler

1781-06-17 1780-05-13 1781-05-27 1783-05-04

"Prod: 17 Jun: 1781 [...] Credo [...]"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 191

550255452

"Product 13. May 780. / prod: 27 May 1781. / prod: 4 May 1783"

CZ-Pkřiž/ XXXV D 217

550255496

7. 2. PŘÍLOHA Č. 2 – PŘEHLED HUDEBNIN Z VLASTNICTVÍ JOHANNA ANTONA KOŽELUCHA, DOCHOVANÉ V ARCHIVU PRAŽSKÉHO HRADU Datace, záznamy o Skladatel Název skladby Ms. Provenience provedení Poznámka Pristinus textus ariae: Contro il destino Anfossi Pasquale Aria [partim AIK] che freme Anfossi Pasquale Aria AIK AIK Nota in titulo a AIK adscipta: Authore probabilius Loos (Štefan II, [1674] s. Anonym Requiem (bonum) [partim AIK] AIK 368 - 369) Sine nomine auctoris. In catalogo anni 1892 sub nomine Brixi (Štefan II, [1676] Anonym Rorate 8 Lb, AIK s. 370 - 371) Nota in titulo legitur: bonum (Štefan II, Anonym Te Deum [partim AIK] AIK [1691] s. 374) In catalogo anni 1892 sub nomine Antonín Laube. (Štefan II, [1699] s. 379 Anonym Vesperae de Beata [partim AIK] AIK -380) Armelini Aria [partim AIK] AIK Armelini Aria [partim Lb, AIK] Lb Aumann [František Josef]

Messa in C

Bigaglia Diogenio Boog [Andreas]

Aria Te Deum

Boroni Antonio

Recit. + Aria

[partim AIK] AIK

Signatura CZ Pak 5 CZ Pak 6

CZ Pak 850

CZ Pak 162 CZ Pak 824 CZ Pak 1622 CZ Pak 8 CZ Pak 9

AIK

CZ Pak 14

AIK AIK

CZ Pak 35 CZ Pak 44 Aria a J. A. Koželuh in usum liturgicum accommodata. Pristinus textus ariae Disperata in van mi lagno CZ Pak 46

[partim AIK]

272

Boroni Antonio

Aria

Boroni Antonio

Aria

[partim AIK]

AIK

Boroni Antonio

Aria

[partim AIK]

AIK

Boroni Antonio

Aria

[partim AIK]

AIK

Aria in usum liturgicum accommodata CZ Pak 47 Aria a J. A. Koželuh in usum liturgicum accommodata. Pristinus textus ariae Fra canto affani, e cento CZ Pak 51

Boroni Antonio

Aria

AIK

Aria in usum liturgicum accommodata

CZ Pak 50

Brixi

Aria

[partim Lb, AIK]

Lb

Nota in 2. pagina involuori adscripta: prod. 10. Septeb. 1785

CZ Pak 59

Brixi

Aria

[partim Lb, AIK]

Lb

Brixi Brixi Brixi

Aria Aria Aria

Lb [partim Lb] Lb

Lb, AIK Lb, AIK Lb, AIK

Brixi

Dixit duplex In convertendo et Domine probasti me duplex

Brixi

AIK

Aria in usum liturgicum accommodata CZ Pak 49 Aria a J. A. Koželuh in usum liturgicum accommodata. Pristinus textus ariae Sia trionfo del mio sdegno CZ Pak 48

prod. 10. Septeb. 1785

Cf.: OA Sokolov, ubri est sub nomine Francisci Brixi Cf.: OA Sokolov, ubri est sub nomine Francisci Brixi

AIK

Motetto

[partim Lb]

Brixi

Motetto

Lb, AIK

Brixi Brixi Brixi

Motetto Motetto Motetto

Lb, AIK Lb, AIK Lb, AIK

Brixi

Missa in C dur

[partim Lb]

CZ Pak 64 CZ Pak 61 CZ Pak 65 CZ Pak 75

Lb, AIK

Brixi

CZ Pak 58

CZ Pak 144 Cf.: NM Praha, ubi est sub nomine Francisci Brixi cum textu laeta dies Cf.:OM Jindřicův Hradec, ubi est sub nomine Lohelius [!] cum textu Adest dies Cf.: NM Praha, ubi est sub nomine Francisci Brixi

Lb, AIK

[partim AIK]

273

Cf.: ([1440] Sign. 1376), OA Mělník et HAM Brno, ubi est sub nomine Zechner

CZ Pak 130

CZ Pak 136 CZ Pak 127 CZ Pak 132 CZ Pak 131 CZ Pak 98

Brixi

Missa ex G

Lb, AIK

Brixi

Missa brevis ex E moll

Lb, AIK

Brixi

Missa brevis ex F

Brixi Brixi

Missa brevis ex A [partim Lb, AIK] Missa hyemalis ex F Lb

Brixi

Missa Pastoralis ex C

Brixi

Brixi

Missa Pastoralis Missa Pastoralis ex D Kyrie et Gloria

Brixi

Tres Psalmi Vespertini Dominicales

[partim Lb]

[partim Lb]

"Gloria II dum" adscipsit AIK. In ultima pagina partium tenoris Koželuh designavit fugam quattuor vocum. Nota in 2. pagina involuori adscripta: prod. Die 12 Nov. 1772. Cf.: Pulkert ([40] sign. 302) et OA Sokolov, ubi est sub nomine Francisci Brixi Cf.: NM Praha et OA Sokolov, ubi est sub nomine Francisci Brixi. In vocibus nomina vocalistarum manu ipsorum ex dimidio saec. XIX. Scripta sunt Cf.: DÚ Březnice, ubi est sub nomine Bach [!] et OA Rakovník, OA Sokolv, NM Praha , OM Kutná Hora, ubi est sub nomine Francisci Brixi. Nota in titulo adscipta: 1851 dom. Pass. Nota in titulo adscripta: valet pro Quadaragesima et est pulchra. Cf.: NM Praha, ubi est sub nomine Francisci Brixi Cf.: NM Praha, ubi est sub nomine Francisci Brixi Cf.: Pulkert ([65] Sign. 308), OA Beroun, et OA Sokolov, ubi est sub nomine Francisci Brixi Involucrum vice fragmenta vocum operis instrumentalis a AIK scripti adhibita sunt. Cf.: Sokolov et DÚ Březnice, ubi est sub nomine F. Brixi

Lb, AIK

Lb, AIK Lb, AIK

Lb, AIK

Lb, AIK

[partim Lb, AIK]

Lb, AIK

CZ Pak 102

CZ Pak 113

CZ Pak 108

CZ Pak 109 CZ Pak 115

CZ Pak 122

CZ Pak 121

CZ Pak 88 Psalmus num. [III.] idem quod signatura ([176] Sign. 173), ubi est sub nomine Francisci Brixi et ([1218] Sign. 1157), ubi est sub nomine Ferdinand Schmidt. Cf.: NM Praha, ubi est sub nomine Brixi et HAM Brno, ubi est sub nomine CZ Pak 153

Lb, AIK

274

Bernard Strouhal

Brixi

Rorate 6plex

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Lb, AIK

CZ Pak 161

Missa Solen. Alma redemptoris duplex Alma redemptoris duplex solenne Alma redemptoris triplex breve

Lb, AIK

CZ Pak 125

AIK

CZ Pak 57

AIK

CZ Pak 55

AIK

CZ Pak 56

Aria in D Ave Regina duplex Ave Regina solenne breve Ave Regina /solennissimus/ Ave Regina triplex Credidi triplex Dies irae Dies irae Dixit Dominus Dixit Dominus Duetto de venerabili

AIK

CZ Pak 62

AIK

CZ Pak 66

AIK

CZ Pak 67

AIK

CZ Pak 68

AIK AIK AIK AIK AIK AIK

CZ Pak 70 CZ Pak 72 CZ Pak 73 CZ Pak 74 CZ Pak 77 CZ Pak 76

Brixi Franz Xaver

[Fuga]

Brixi Franz Xaver

[Fuga] Graduale et Offertorium

Brixi Franz Xaver

[partim Lb]

[partim AIK] AIK

AIK [partim AIK]

Fuga ad Offertorium Mirabilis Deus a Schustero compositum Fuga ad Magnificat a Schustero compositum

AIK AIK

AIK

AIK

CZ Pak 79 CZ Pak 1197 CZ Pak 1188 CZ Pak 166

275

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Graduale Graduale Graduale Kyrie et Gloria Kyrie et Gloria

Brixi Franz Xaver

Kyrie et Gloria Pastorale Kyrie et Gloria Pastorale /Solennissimum/

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Madrigall Magnificat Magnificat Magnificat Magnificat

Brixi Franz Xaver

Missa in C

Brixi Franz Xaver

[partim AIK, W.H.] Lb

AIK AIK AIK AIK AIK

CZ Pak 82 CZ Pak 80 CZ Pak 81 CZ Pak 85 CZ Pak 86

AIK

CZ Pak 87

Lb, AIK

partim AIK

CZ Pak 89 NB. con Sotto Scritto: Salutaris Stella Maris per la festa della Madona. Offertorium pro feria IV. hebdomadae sacrae. Delle parti di Giovanni Koželuch CZ Pak 90 CZ Pak 91 CZ Pak 92 CZ Pak 93 CZ Pak 94

AIK AIK AIK AIK AIK AIK

Brixi Franz Xaver

Missa in C

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Missa Messa Messa

Brixi Franz Xaver

Missa in D

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Missa Messa

Brixi Franz Xaver

Missa

AIK

Brixi Franz Xaver

Missa aulica in C

AIK

CZ Pak 97 producta 3. Julii 1785, Nota in 2. pagina involucri adscripta: item 25. Martii 1786, 2. producta 3. Julii 1785, item 25. Martii Mají 1790 1786, 2. Mají 1790 "Qui tollis AIK contraxit. In vocibus nomina vocalistarum manu isposrum propria scripta sunt. Idem quod 1772 signatura ([1587] Sign. 1525)

AIK

[partim AIK]

AIK AIK AIK

dies operis producti ex annis 1784 - 1805

AIK [partim AIK]

In 2. pagina involucri dies operis producti ex annis 1784 - 1805 "Qui tollis" AIK contraxit et accomodavit vocibus CATB

AIK

Prod. 9. Iulii 1786

276

In vocibus C et A nomina vocalistarum manu ipsorum propria scripta sunt Nota in 2. pagina involucri adscripta: Prod. 9. Iulii 1786

CZ Pak 105

CZ Pak 104 CZ Pak 95 CZ Pak 106 CZ Pak 99 CZ Pak 100 CZ Pak 96 CZ Pak 103 CZ Pak 107

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Missa brevis in C Missa brevis in B Missa Brevis Hyemalis ex C Missa Hyemalis ex C Missa hyemalis in D Missa hyemalis in D Missa hyemalis in B Missa hyemalis in A Missa hyemalis in E dur Missa Solemnis ex D Missa Solenne e curta Mottetti duo Mottetti duo Mottetti duo Mottetto

"Benedictus" instrumentis accommodatus ab AIK

[partim AIK] [partim Lb, AIK]

AIK AIK

[partim Lb, AIK]

Lb, AIK

CZ Pak 112

AIK

CZ Pak 117

AIK

CZ Pak 114

AIK

CZ Pak 118

[partim Lb, AIK] [partim AIK]

CZ Pak 116 AIK

CZ Pak 120

AIK

CZ Pak 119 prod. die 1. Novemb. 1786

Lb, AIK

AIK AIK AIK

CZ Pak 111 CZ Pak 110

AIK AIK AIK AIK AIK

Nota in 2. pagina involucri adscipta: prod. die 1. Novemb. 1786 In vocibus C et A nomina vocalistarum manu ipsorum propria scripta sunt

CZ Pak 124 CZ Pak 126 CZ Pak 133 CZ Pak 134 CZ Pak 135 CZ Pak 128

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Nro I. Ex Brixianis Motettis de B. V. M. Offertorium

[partim AIK]

AIK AIK

Nota in titulo adscripta: Vocibus, hic descriptis, addantur partes Instrumentorum ex Motettis supra dictis, quae reperiumtur sub: Litt: B, Nro 1. Cf. ([103] Sign. 83a et [136] Sign. 138] CZ Pak 83b CZ Pak 142

Brixi Franz Xaver

Offertorium

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 143

Brixi Franz Xaver

Offertorium

AIK

CZ Pak 140

Brixi Franz Xaver

Offertorium

AIK

CZ Pak 139

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Offertorium Tres Psalmi de

Lb

[Lb], AIK AIK

277

In 3. pagina involucri pristinus titulus

CZ Pak 141 CZ Pak 148

Brixi Franz Xaver

Apostolis Tres Psalmi de Beata

Brixi Franz Xaver

Psalmi tres

Brixi Franz Xaver

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Psalmi tres Quatuor Psalmi de Sabatho Duo Psalmi Vespertini [Psalmus N. 113] Psalmus de Dominica Quatuor Regina coeli brevia Regina coeli duplex Regina coeli duplex Requiem in G molle Requiem in Cb Requiem solenne Salve Regina duplex Salve duplex

Brixi Franz Xaver

Salve duplex

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

AIK

AIK

Cf. ([149] Sign. 150) - Ms. Lb Prov. Lb

AIK

1775

AIK

CZ Pak 151 Nota in titulo adscripta: Itae Vesperae obtigerunt anno 1762, dum festum S. Mathiae incidisset in diem cinerum, quod tamen in foro celebrabatur, in choro translatum, ideoque primae Vesperae fuere de feria tertia. Anno Domini 1807 venit festum Annuntionis B. V. M. in feriam IV hebdomadae sacre, tum nec 1mas, nec 2das Vesperas chorus figuralis persolvendas hubuit. Decantabantur autem a Choralistis solil. Cf.: ([148] Sign. 149)

AIK

CZ Pak 149

CZ Pak 152

AIK

CZ Pak 147

AIK AIK

CZ Pak 145 CZ Pak 84

AIK

CZ Pak 154

AIK

CZ Pak 155 Secundum Regina coeli vide Ant. Laube ([855] Sign. 156) CZ Pak 156 Secundum et tertium Regina coeli vide Ant. Laube ([856] Sign. 157) CZ Pak 157

AIK [partim AIK]

AIK

AIK [partim AIK]

AIK AIK [partim AIK]

CZ Pak 159 CZ Pak 158 CZ Pak 160

AIK AIK

AIK AIK

CZ Pak 164 CZ Pak 165

AIK

AIK

Secundum Salve vide Ant. Laube ([858] Sign. 163) CZ Pak 163

278

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Brixi Franz Xaver

Brixi Franz Xaver

Brixi Franz Xaver Brixi Franz Xaver

Tenebrae factae sunt duplex Tenebrae factae sunt solenne Vesperae breves in C Vesperae brevissimae in B de Beata Vesperae Solemnes de Confessore

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 167

AIK

CZ Pak 168

AIK

AIK

Vesperae Solen: ex B de Beata Vesperae Solen. de Confessore

AIK

Vesperae Solennes de Confessore

AIK

Brixi Franz Xaver

Vesperae Solennes et breves

AIK

Brixi Franz Xaver

Fuga

[partim AIK]

AIK

Brixi Šimon Caldara Antonio

Requiem Missa brevis

AIK AIK

Caldara Antonio Caldara Antonio Caldara Antonio Caldara Antonio

Offertorium Offertorium Offertorium Offertorium

AIK [partim AIK] Oehlschlägel Jan Lohelius

Offertorium

AIK

AIK

CZ Pak 170

CZ Pak 172

CZ Pak 176 In vocibus nomina vocalistarum manu ipsorum propria ex anno 1811 scripta sunt

AIK

Brixi Franz Xaver

Caldara Antonio

Adagio ad Magnificat adscipsit AIK Adagio ad Magnificat adscipsit AIK. In tergo vocum Clno I II exempla operis multarum vocum sunt a Joanne Nepomuceno Vitásek scripta

CZ Pak 174 CZ Pak 177

In vocibus nomina vocalistarum manu ipsorum propria ex saec. XIX. scripta sunt Idem quod ([1218] Sign. 1157). In vocibus nomina vocalistarum manu ipsorum propria ex saec. XIX. scripta sunt viz Schuster Offertorium Annotatio in titulo "Auth. Quodam Italo" mutata in "Signore Brixi" Idem quod ([227] Sign. 1708).

AIK [AIK] AIK AIK

Idem quod ([255] Sign. 249). Idem quod ([277] Sign. 260). Offertorium I. Idem quod ([276] Sign. 254) Offertorium II. v. ([1333] Sign. 261)

AIK

279

CZ Pak 175

CZ Pak 173 CZ Pak 1197 CZ Pak 178 CZ Pak 213 CZ Pak 240 CZ Pak 241 CZ Pak 260 CZ Pak 259

CZ Pak 261

Idem quod ([276] Sign. 254) Offertorium 3 tium. Secundum Offertorium v. ([760] Sign. 735)

Caldara Antonio

Offertorium

partim AIK, J.N. Škroup

Caldara Antonio Dittersdorf Karl Ditters, von

Offertorium Aria in D

AIK AIK

AIK AIK

CZ Pak 245 CZ Pak 300

Dittersdorf Karl Ditters, von

Salve Regina ex F

Lb

Lb, AIK

CZ Pak 301

Ehrenhardt

[partim RF]

AIK, RF

CZ Pak 329

Lb, AIK

CZ Pak 350

Ferrandini

Vesperae Aria Solemnis ex G Graduale et Offertorium

AIK

AIK

Fischetti Domenico

Offertorium

AIK

AIK

CZ Pak 355

Fischetti Domenico

Offertorium

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 356

Frankenberg Carolina, de

Aria

[partim AIK]

Ferrandini

Aria excellens de Frankenberg Carolina, de S. Cruce Gassmann Florian [Leopold] Aria Gassmann Florian [Leopold] Aria

[partim AIK] AIK AIK

AIK

Graduale v. ([646] Sign. 618)

CZ Pak 735

CZ Pak 618

CZ Pak 358 Aria excellens de S. Cruce … Authore Dno Koželuch [!] Nota in titulo a AIK adscripta: Non est verum, sed est compositio Suae Scholaris Illust[r]issimae Dnae Dnae Caroline Comitissae de Frankenberg AIK AIK producta die 11. Junii Anno 1786

Nota in 2. pagina involucri adscripta: producta die 11. Junii Anno 1786

Gassmann Florian [Leopold] Missa Solenne Duetto Pastorale. Giardini Pro Sancta Nocte

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 393

Grabe

Offertorium

AIK

AIK

CZ Pak 413

Grasl Lorenzo

Missa in C

AIK

CZ Pak 415

Graun Karl Heinrich Hasse Johann Adolf Hasse Johann Adolf Hasse Johann Adolf

Motetto Aria Aria Graduale Motetto

AIK AIK AIK AIK

CZ Pak 435 CZ Pak 458 CZ Pak 444 CZ Pak 473

Hasse Johann Adolf

Motetto

AIK

CZ Pak 359 CZ Pak 387 CZ Pak 388

AIK AIK [partim AIK] [partim AIK]

[partim AIK]

Nota in titulo a AIK adscipta: Alleluja dicitur Solummodo cum textu de Transfigurationae Domini, de Dominica

AIK

280

CZ Pak 389

CZ Pak 470

autem non

Hasse Johann Adolf

Motetto pro Adventu

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 472

Hasse Johann Adolf

Offertorium

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 469

Hasse Johann Adolf Hasse Johann Adolf

Offertorium Salve ex Cb

AIK [partim Lb]

AIK Lb, AIK

CZ Pak 474 CZ Pak 475

Hasse Johann Adolf

Te Deum

[partim AIK]

AIK

Haydn Franz Joseph

Missa

Haydn Johann Michael

Graduale

Idem quod ([1684] Sign. 1607)

CZ Pak 476

AIK AIK

Cf. Hoboken II, XXII:8

AIK

CZ Pak 478 CZ Pak 489a

Haydn Johann Michael

Graduale

AIK

AIK

Idem quod ([505] Sign. 489 a). Cf.: Praha, NM XLVI F 236, ubi est sub nomine Michael Haydn

Haydn Johann Michael

Graduale

[partim AIK]

AIK

Cf. DTÖ II a/45

CZ Pak 494

Haydn Johann Michael

Graduale

AIK

CZ Pak 493

Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael

Graduale duplex Graduale duplex

Haydn Johann Michael

Graduale duplex

AIK

Cf. DTÖ II a/24 Cf. DTÖ II a/55 Graduale I. v. ([625] Sign. 595) Cf. DTÖ II a/46, 47 Graduale Imum v. ([636 Sign. 631). Cf. DTÖ II b/ 12

Haydn Johann Michael

Graduale

[partim AIK]

AIK

Cf. DTÖ II a/ 39b

CZ Pak 497

Haydn Johann Michael

Graduale

[partim AIK]

AIK

Cf. DTÖ II a/ 30

CZ Pak 484

Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael

Graduale Graduale Graduale

AIK AIK AIK

Cf. DTÖ II b/ 29 Cf. DTÖ II a/ 37 Cf. DTÖ II b/ 8

CZ Pak 488 CZ Pak 487 CZ Pak 495

Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael

Graduale Graduale

Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael

Graduale Lauda Sion Missa in C

[partim AIK] AIK AIK [partim AIK, Fr. Hruška, Meindl] AIK [partim AIK, Zubatý] AIK AIK

AIK [partim AIK]

AIK AIK

CZ Pak 489b

CZ Pak 595 CZ Pak 492 CZ Pak 631

AIK AIK

1793 Cf. DTÖ II b/ 3 Cf. DTÖ III / 7

CZ Pak 496 CZ Pak 490

AIK AIK

Cf. DTÖ II a/41 Cf. DTÖ II a/42 Cf. DTÖ I/5

CZ Pak 486 CZ Pak 519 CZ Pak 500

281

Haydn Johann Michael

Messa solenne

[partim AIK]

AIK

Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael

Messa solenne Missa solennis Missa solennis

[partim AIK]

AIK AIK AIK

Haydn Johann Michael

Motetto in Dis

Haydn Johann Michael

Offertorium

[partim AIK]

AIK

Haydn Johann Michael

Offertorium

[partim AIK]

AIK

Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael

Offertorium Offertorium

[partim AIK] [partim AIK]

AIK AIK

Haydn Johann Michael Haydn Johann Michael

[partim AIK] AIK

AIK AIK

Haydn Johann Michael

Offertorium Offertorium Sequentia Veni Sancte Spiritus

[partim AIK]

AIK

Hoffman Leopold

Messa

Hoffman Leopold Hoffman Leopold

Missa Missa in F in

AIK adjunxit abreviatam Credo et Gloria. Cf.: Hoboken II. XXII C 12, Pulkert ([350] Sign. 210), Plzeň, Měst. A. A 195, Praha NM XLVI C 59 ubi sub nomine Michael Haydn Nota in voce A adscripta: Scribere Pem Franz 1811. Cf.: Praha, NM, ubi est sub 1811 nomine Johann Michael Haydn Cf. DTÖ I/10 Cf. DTÖ I/14 Cf. DTÖ V/19/b Cf. DTÖ III/9. Nota in tutulo adscripta: Darf nicht überjagt worden Cf. DTÖ II a/52. In voce A nomina vocalistarum manu ipsorum propria scripta sunt Cf. DTÖ II b/58. Nota in titulo adscripta: Interclusa possunt ommitti. Cf. DTÖ II b/40. Cf. DTÖ III/21. In 3. pagina involucri prod. 3. Decembri 1780 pristinus titulus cum annotatio: prod. 3. et 2. Decem. 1781 Decembri 1780 et 2. Decem. 1781 Cf. DTÖ II b/11 Cf. DTÖ II a/39 a.Nota in titulo adscipta: detur pro offertorio Post abbreviationem Nota in titulo adscipta: Post producta 1796, 28. abbreviationem producta 1796, 28. Martii Martii Producta prima vice 1792 in coronatione Francisci II. Item festo SSS Corporis Christi Notae in 2. pagina involucri adscriptae: 1793. Item festo S. Producta prima vice 1792 in coronatione Francisci 1794. Item Francisci II. Item festo SSS Corporis festo S. Annae 1795. Christi 1793. Item festo S. Francisci Item festo Immaculatae 1794. Item festo S. Annae 1795. Item 1801 [?] festo Immaculatae 1801 [?]

AIK

AIK

[partim AIK] [partim AIK]

AIK AIK

282

CZ Pak 504

CZ Pak 506 CZ Pak 503 CZ Pak 505 CZ Pak 507 CZ Pak 517

CZ Pak 513 CZ Pak 511 CZ Pak 510

CZ Pak 508 CZ Pak 509 CZ Pak 518

CZ Pak 527

CZ Pak 529 CZ Pak 534

pleno plefumque

Hoffman Leopold

Hoffman Leopold Hoffman Leopold Hoffman Leopold

Missa

Missa Missa in B in pleno plerumque Missa in B in pleno

Prod. Dom. Pentec. 1792 Producta prima vice 1791 in der Huldigungs-Messe Leopoldi II. Item festo SSS Corporis Christi 1792, eodem festo SSS. Corp. Christi 1794, festo Asc. D. 1800

AIK

[partim AIK]

AIK

AIK

AIK

[partim AIK]

AIK

Hoffman Leopold

Missa in A pleno praeter Benedictus Tenore solo [partim AIK]

AIK

Hoffman Leopold Holzbauer [Ignaz Jacob]

Missa solenne Motetto solen.

AIK AIK

[partim AIK] AIK

Huber

Missa in B

[partim AIK]

Huber

Missa in C solemnis et brevis

[partim AIK]

Huber Laube Anton Laube Anton Laube Anton

Missa solemnis et brevis in B [partim AIK] Aria della Madona Lb Credidi triplex AIK Dixit duplex

In Credo AIK adscripsit "Et incarnatus". In 2. pagina involucri nota adscripta: Prod. Dom. Pentec. 1792 CZ Pak 526

Notae in 2. pagina involucri adscriptae: Producta prima vice 1791 in der Huldigungs-Messe Leopoldi II. Item festo SSS Corporis Christi 1792, eodem festo SSS. Corp. Christi 1794, festo Asc. D. 1800 CZ Pak 528 CZ Pak 531 CZ Pak 532 Nota in titulo ab AIK adscipta: Benedictus a quattuor vocibus (Tenore solo ex originali omisso) producendum erit, Organo et Violinis manentibus. In vocibus C et A subscriptiones vocalistarum ex anno 1804, quae legi non possunt Benedictus adscripsit AIK a quattuor vocibus in foliis propriis

CZ Pak 530 CZ Pak 536 CZ Pak 538

Nota in titulo adscripta: differt ab originali. In voce Vno II data copiae 1798, 30. Aug. Scripta CZ Pak 539 In voce T data die 24. Junii 1798 scripta. In vocibus C et A nomina vocalistarum manu ipsorum propria ex primo dimidio saec. XIX. Scripta sunt CZ Pak 540

AIK

AIK Lb, AIK AIK AIK

CZ Pak 544 CZ Pak 805 CZ Pak 807 CZ Pak 808

283

Laube Anton Laube Anton Laube Anton Laube Anton

Duo Psalmi Vespertini Duo Psalmi Vespertini Duplex Psalmus ultimus

[partim AIK]

AIK

[partim AIK]

AIK

AIK

AIK

AIK

Idem quod ([865] Sign. 816 [VII.]). Psalmus I. V. ([1075] Sign. 812)

CZ Pak 812 CZ Pak 814

AIK

Idem quod ([865] Sign. 816 [I. II.]). Idem quod ([865] Sign. 816 [VI.]). Psalmus I. V. ([1076] Sign. 813) In vocibus nomina vocalistarum manu ispsorum propria scripta sunt

AIK

I. v. ([157] Sign. 156

CZ Pak 156

CZ Pak 813

Laube Anton

Psalmus Regina coeli Duplex

Laube Anton

Regina coeli Triplex

[partim AIK]

AIK

I. v. ([158] Sign. 157

CZ Pak 157

Laube Anton

Salve duplex

AIK

AIK

1mum v. ([164] Sign. 163)

CZ Pak 163

Laube Anton

Salve Regina

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 819

Laube Anton

Salve triplex

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 820

Laube Anton

Te Deum Tres Psalmi vespertini

AIK

CZ Pak 817

CZ Pak 823

AIK

AIK

[partim AIK] [partim AIK]

AIK

[partim AIK]

AIK

Adagio ad Magnificat AIK adscripsit

CZ Pak 828

[partim AIK]

AIK

Adagio ad Magnificat AIK adscripsit

CZ Pak 830

[partim AIK]

AIK

Adagio ad Magnificat AIK adscripsit In titulo annotationes ad interpretationem pertinentes

CZ Pak 826

Laube Anton

Vesperae Vesperae in B Vesperae breves in C Vesperae de Confessore in D Vesperae de Confessore in A Vesperae de Confessore

Idem quod ([865] Sign. 816 [III,. IV., V.]). Adagio ad Magnificat AIK adscripsit. Involucrivice vox instrumentalis missae anonymae adhibita est Adagio ad Magnificat AIK adscripsit

Monza Carlo

Aria

[partim AIK]

Mozart

Missa in B

[partim AIK]

Mozart W. A.

Offertorium

AIK

Laube Anton

Laube Anton Laube Anton Laube Anton Laube Anton Laube Anton

AIK AIK

CZ Pak 815

CZ Pak 829 CZ Pak 827

CZ Pak 825 CZ Pak 891

K. V. non affert. K. V. non affert. Nota in titulo adscipta: Misericordias Dni cantabo aliis verbis

AIK

284

CZ Pak 893 CZ Pak 892

Mozart W. A.

Missa

[partim AIK]

AIK

Mozart W. A.

Missa

[partim AIK]

AIK

Mozart W. A.

Missa in C

Mozart W. A.

Missa in C dur

[partim AIK] [partim C. W., AIK, J. N. Wittasek]

Mozart W. A.

Missa in C dur

Mysliveček Josef

In 2. pagina involucri dies operis producti 6. 7. 1800

K. V. non affert. In vocibus nomina vocalistarum manu ipsorum propria ex anno 1813 scripta sunt. Involucri vice adhibitum est fragmentum vocis operis anonymi "reguiem"appellati CZ Pak 894 Cf.: K. V. 259. In titulo dies operis producti 4. Maii 1815 et nota: diffet ab originali. Pars Benedictus instrumentalis accommodatus ab AIK. In vocibus nomina vocalistarum manu ipsorum propria ex annis 1796 - 1863 scripta sunt. Idem quod ([941] Sign 898) CZ Pak 895 Cf.: K. V. 257. In titulo annotationes ad interpretationem partinentes. In 2. pagina involucri dies operis producti 6. 7. 1800 CZ Pak 896 Cf.: K. V. 317.

CZ Pak 897

[partim AIK]

Cf.: K. V. 196b.

CZ Pak 899

Aria in C

[partim AIK]

Mysliveček Josef

Aria in D

[partim AIK]

AIK

Pensa à Serbarmi ò Cara CZ Pak 903 Involucri vice adhibitum est fragmentum recitativi dramatis musici anonymi CZ Pak 909

Mysliveček Josef

Aria in D

[partim AIK]

AIK

CZ Pak 910

Mysliveček Josef

Aria

Mysliveček Josef Nowak Johann Franz

AIK

Aria [partim AIK] Quatuor Psalmi de Sabatho

Nowak Johann Franz

Duo Psalmi

AIK

Nowotny

Missa in C

[partim AIK]

CZ Pak 902 In voce Org initium verborum pristinorum: Serbo infelice in Seno

AIK AIK

CZ Pak 907 CZ Pak 926

AIK

Item quod ([967] Sign. 928) num. 13. et 14.

CZ Pak 917 CZ Pak 918 CZ Pak 930

CZ Pak 925 CZ Pak 919

Nowotny

Missa in A

[partim Lb, AIK]

AIK

In vocibus Vno I II interpositus est Benedictus a AIK aliter instrumentis accommodatus

Nowotny Franz Oehlschlägel Jan Lohelius

Missa curta in B Motetto de omni

[partim AIK] [partim AIK]

AIK Lb, AIK

Idem quod ([979] Sign. 933)

285

Sancto ex B Oehlschlägel Jan Lohelius

Offertorium

[partim Lb]

Lb, AIK

Oehlschlägel Jan Lohelius Piccini [Nicola] Pichl Wenzel

Te Deum Aria in G Graduale

[partim AIK]

AIK AIK AIK

Posselt Franz

Requiem in Gb

AIK

Posselt Franz

Requiem in E la fa [partim AIK] Requiem in C con terza minore [partim AIK] Requiem in F minore

AIK

Posselt Franz Posselt Franz

AIK

AIK

[partim AIK]

AIK

[partim AIK]

AIK

AIK

AIK

[partim AIK]

AIK AIK

Rathgeber [Valentin]

Vesperae de Beata [partim AIK] Vesperae de Dominica [partim AIK]

Reutter

Messa

AIK

Rathgeber [Valentin] Rathgeber [Valentin] Rathgeber [Valentin] Rathgeber [Valentin] Rathgeber [Valentin]

Reutter

Messa in Es Tres Psalmi vespertini Duo Psalmi vespertini Dupex Psalmus ultimus Vesperae de Apostolis

Missa

[partim AIK]

In fine vocum CATB AIK partim mutatam Diem irae adscripsit.

AIK

Tisk Vídeň

Preindl Giuseppe

Nota in 2. pagina involucri adscripta: prod. 8va Novembris 1772 Duo involucra; in posteriore auctor nominatur A. Laube [!].

(Messa in Es … composta da Giuseppe Preindl, Maestro di Capella di St. Pietro in Vienna. Op. VIII. No II. Impr. In Vienna presso T. Mollo e Comp., [s. d., s. no]) Partem "Benedictus" mutavit AIK in CATB Cf.: ([1739] Sign. 1659) Cf.: ([1739] Sign. 1659). Psalmus II. v. ([848] Sign. 812) Cf.: ([1739] Sign. 1659). I.v. ([850] Sign. 813) Nota in titulo adscripta: differt ab originali.

AIK

Idem quod ([1694] Sign. 1620)

In vocibus C et A nomina vocalistarum manu ipsorum propria sine data scripta sunt

AIK

286

CZ Pak 938 CZ Pak 943 CZ Pak 981 CZ Pak 979 CZ Pak 1017 CZ Pak 1015 CZ Pak 1013 CZ Pak 1016

CZ Pak 1655 CZ Pak 1032 CZ Pak 812 CZ Pak 813 CZ Pak 1033 CZ Pak 1034 CZ Pak 1035 CZ Pak 1083 CZ Pak 1082

Reutter

Missa ex C

[partim AIK]

Lb, AIK

Reutter

Missa solemnis

[partim Lb]

Lb, AIK

Ristori [Giovanni Alberto]

Aria ex B

[partim Lb, AIK]

Lb, AIK

Sacchini Antonio [Maria]

Aria

Sacchini Antonio [Maria]

Aria

[partim AIK]

AIK

Sacchini Antonio [Maria]

Aria in B fa

[partim AIK]

AIK

Sacchini Antonio [Maria]

Aria Clalia

[partim AIK]

Sarti Joseph Sehling Josef Antonín

Aria pastoralis Offertorium

[partim AIK] AIK

AIK AIK

Sehling Josef Antonín

Offertorium

Sg

Sg, Lb, AIK

Seiche [Vavřinec] Josef

Missa in C

Seiche [Vavřinec] Josef

Requiem

Seiler

Messa

AIK

In titulo pristinus textus ariae Vorrei spiegare appieno In titulo pristinus textus ariae Fin che vivrà questʼ alma

Cf.: ([760] Sign. 735)

AIK

Aut. Seüche [!]

[partim AIK]

Sg, AIK

[partim AIK]

AIK

[partim Lb, AIK]

Lb, AIK

Aut. Giuseppe Seüche [!] In fine vocum CATB adiunxit AIK abbreviatam partem Gloria Cf.: N. V. , VI., VII., StA Č. Krumlov, ubi sub nomine Gsur; n. VII., III. NM, ubi sub nominibus Gsur et Habegger; n. IX., VII., NM, ubi sub nomine Habeger; n. IX. v. ([1436] Sign. 1372), ubi sub nomine Zach.

Schmidt

Vesperae brevissimae Vesperae de Confessore

Schürer Johann Georg

Magnificat

AIK

Schürer Johann Georg

Magnificat

AIK

Schmid

Nota in 2. pagina involucri adscripta: prod. 8va 9bris 1772

AIK

287

CZ Pak 1085 CZ Pak 1086 CZ Pak 1099 CZ Pak 1125 CZ Pak 1124 CZ Pak 1127 CZ Pak 1126 CZ Pak 1146 CZ Pak 261 CZ Pak 1273 CZ Pak 1292 CZ Pak 1296 CZ Pak 1297

CZ Pak 1179 CZ Pak 1178 CZ Pak 1188 CZ Pak 1187

Sonnleiter

Missa

AIK

Sonnleiter

Missa Mottetto De Venerabili Sacramento

AIK

CZ Pak 1190 CZ Pak 1191 CZ Pak 1192 CZ Pak 1197 CZ Pak 1195 CZ Pak 1196 CZ Pak 1193 CZ Pak 1198 CZ Pak 1201 CZ Pak 1299 CZ Pak 1300

AIK

CZ Pak 1903

Schürer Johann Georg

Messa solenne

Schürer Johann Georg

[partim AIK]

Schürer Johann Georg

Offertorium Salve Regina duplex

AIK

AIK

Secundum Salve v. ([1417] Sign. 1192)

Schuster

Offertorium

[partim AIK]

AIK

viz Fuga di Franc. Brixi

Schuster

Offertorium

[partim AIK]

AIK

Schuster

[partim AIK]

AIK

Schuster Joseph

Offertorium Aria de Beata et de omni tempore

[partim AIK]

AIK

Schuster Joseph

Te Deum

[partim AIK]

AIK

Schwanenberg

Aria

Stamic

Wanhal [Johann Baptist] Wrba Wrba W.

Zach Johann

Missa brevis festivalis Salve Regina duplex Motetto v[el] Offertorium

Requiem

AIK

AIK

[partim AIK]

AIK

revisa et producta 20. Sept. 1795

(text Si tranquilla in casto amore) Nota in titulo adscipta: revisa et producta 20. Sept. 1795

AIK

In vocibus nomina vocalistarum manu ipsorum propria ex dimidio saec. XIX. scripta sunt

AIK

Primum Salve v. ([1248] Sign. 1192)

AIK

[partim AIK]

In vocibus C et A nomina vocalistarum manu ipsorum propria, quae legi non possunt

AIK

288

CZ Pak 1340 CZ Pak 1192 CZ Pak 1367 CZ Pak 1370

AIK

Notae a AIK in titulo scriptae: 3 Trombonis ad lib. melius si adfuerint. NB. Pro defectu Trombonum 2 Corni, quibus pro majori affectu addi poterunt duo Clarini ad Dies irae, tunc autem corni no omittendi. Item osana abreviatum. Partem Agnus mutavit AIK in CATB et in fine vocum vocalium adiunxit

Vesperae de Beata

AIK

N. [v.] idem quod ([1210] Sign. 1179)

Zach Johann

Vesperae solennes in C de confessore

AIK

Zach Johann

Vesperae solen. de confessore

Zechner Johann Georg

Missa brevis in A

Zach Johann

Requiem solenne

Zach Johann

Zechner Johann Georg Zechner Johann Georg Zechner Johann Georg Zechner Johann Georg

Zechner Johann Georg Ziegler

[partim AIK]

CZ Pak 1375 Nota in 3. pagina involucri adscripta: Producta pr. die festi S. Producta pr. die festi S. Wenceslai AD Wenceslai AD 1811 1811

AIK AIK

Missa brevis et solennis ex C [partim Lb, AIK] Missa festivalis ex C [partim Lb, AIK] Vesperae de Beata solemnes Vesperae de confessore Vesperae solemnes ex C de Beata [partim Lb] Missa solemnis ex C partim Lb

CZ Pak 1371 CZ Pak 1372

AIK

Idem quod ([1447] Sign. 1383 Partem "Benedictus" mutavit AIK in CATB. Idem quod ([576] Sign. 274). Cf.: NM Praha, XLVI C 108, XLVI C 107, ubi sub somine Zechner

Lb, AIK Lb, AIK

CZ Pak 1374 CZ Pak 1377

CZ Pak 1378 CZ Pak 1381 CZ Pak 1392 CZ Pak 1395

AIK AIK Sine nomine auctoris; nomen sumptum ex inventario anni 1892 Partem "et incarnatus est" AIK voci supernae coloratae accommodavit

Lb, AIK Lb, AIK

289

CZ Pak 1394 CZ Pak 1407