J.J. RÁJ RAJ J.J. číslo ISSN Z ráje do ráje. Časopis pro svobodný život V PROROCTVÍ BIBLE

J.J. J.J. RÁJ RAJ

číslo

7 2009

Časopis pro svobodný život

ISSN 1801-0059

Z ráje do ráje

AMERIKA V PROROCTVÍ BIBLE

Úvodník

AMERIKA V PROROCTVÍ BIBLE P

o přečtení uvedeného nadpisu, někdo může namítnout: Vím, že v Bibli jsou mnohá proroctví, týkající se národů dávnověku, které ve světových dějinách sehrály důležitou roli: Asýrie, Babylon, Medopersie, Řecko nebo Řím – ale Amerika?!

pocty, i když po ní chodil, ale byla dána někomu jinému, přestože byl od ní hony vzdálen! Jak čas plynul, byly objevovány i vojensky dobývány další části Nového světa. Hrnuli se tam Portugalci, Španělé, Francouzi i Angličané aby si ji přivlastnili (kolonizovali) a zmocnili se jejího bohatství.

Název Amerika se ovšem vztahuje na celý obrovský světadíl situovaný na západní polokouli naší Země, rozprostírající se od Aljašky na severu a končící Ohňovou zemí na jihu Argentiny. Tato země protinožců se skládá vlastně z třech Amerik: Severní, Střední a Jižní. Biblické proroctví je však zaměřeno pouze na jednu z nich – na Severní, čili USA (Spojené státy americké).

První nepřímá zmínka o Americe

Přestože Amerika má své nezastupitelné místo jak ve světových dějinách tak i ve vesmírném konfliktu mezi dobrem a zlem, její jméno se ve skutečnosti v Bibli neobjevuje. Ona však o ní ví, a proto o ní mluví a dává nám nahlédnout do její zákulisní politiky, kterou se bude vyznačovat zvláštně před druhým příchodem Ježíše Krista. Letmý pohled do dějin amerického světadílu

D

o 15. století byla Amerika neznámou zemí! Byla objevena náhodně! A to námořním dobrodruhem Krištofem Kolumbem, který v r. 1492 přistál ve skupině Bahamských ostrovů poblíž Floridy. Tím bylo započato objevování Střední Ameriky. Přestože tento světadíl objevil Kolumbus, jméno této nové země ve své veřejně publikované zprávě prohlásil za kontinent. Dávno před touto událostí, moudrý Šalamoun vykřikl tato slova: „Spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných...“ (Ka 9,11) Toto rčení se plně vztahuje i na Kolumba, kterému se za objevení země nedostalo žádné

2

Z ráje do ráje 4 2009

J

ak bylo v Danielově proroctví (asi 620-540 př. Kr.) předpovězeno, obrovská římská říše se rozpadla a na evropské půdě z ní povstalo deset nových království (Da 2,40-43; 7,7). K této události došlo r. 476 po Kr. tj. asi za tisíc let od vyjití prorockého slova, v době babylonských králů, Nabuchodonozora a Balsazara. Krátce po rozpadu římské říše a formování se těch nových království, „vyrůstá“ mezi těmi deseti jiné království (mocnost), království Malého rohu (Da 7,8.19.20) a to kolem roku 538 po Kr. Tento vetřelec vyvracel a likvidoval vše, co stálo v cestě jeho rozpínavosti. Kdo to byl? Tímto záhadným a krutým královstvím, jak nám dějiny potvrzují, bylo papežství. Od roku 538-1798 vedlo nelítostný boj proti „svatým Nejvyššího...“ Pak nadešel čas prudkého nástupu reformace. Na mnoha místech povstávali Bohem povolaní mužové, kteří překládali Písmo svaté do řeči svého národa. Na základě Bible odhalovali falešné nauky římské církve. S Biblí v ruce šířili evangelium celou Evropou. Síla a moc evangelia se rovnala síle dynamitu. Papežství, se svým „svatým stolcem“, se otřásalo v samých základech! Řím zuřil. Svoji zlost dával znát všem nepolepšitelným kacířům, mučením, vezněním, ohněm i mečem. Dějepisci, ale zvláštně andělé zaznamenali jakým peklem procházeli ti, kteří odmítli sklonit svá kolena před římským Bálem!

r

Z e j rá do e j rá Impressum

Nezávislý časopis Z ráje do ráje sleduje čistě misijní účel. Vychází šestkrát za rok. Cena jednotlivého výtisku je 30 kč plus poštovné. Redakce a případní spolupracovníci pracují bez nároku na odměnu. Rádi bychom zasílali časopis na sběrné adresy, snížíme tím náklady na poštovné a uspoříme spoustu práce. Máte-li zájem, můžete si časopis objednat a předplatit na celý rok na adrese redakce. Pokud se vám časopis líbí, nabídněte ho sousedům, známým a spolupracovníkům. Mnozi z nich jistě o radostné zvěsti neslyšeli. Redakce: Jaroslav Juřica Ivo Kapec Jana Schlauer Adresa redakce: Vydavatelství a nakladatelství Jurica Jaroslav - Ráj Lubenská 630 739 11 Frýdlant n. Ostr. IČ: 87221284 MK ČR E 15637 ISSN 1801-0059 Tel: 0049 8031-9412291 Fax: 0049 8031-206 83 98 E-mail: [email protected] Bankovní spojení: Komerční banka Frýdek Místek Číslo účtu: 86-5795310207/0100 IBAN: CZ6601000000865795310207 BIC: KOMBCZPP

OBSAH 2

Amerika v proroctví

Ján Kováčik

6

Boží hněv

J. Jurica

9

Myšlenky sob. školy

J. H.

10 Černá růže

dětem

12 Seriál: O pravdě, 4.část

O. Vožeh

15 Kristova spravedlnost

E.G.W.

17 Melchisedech

F. Poslušný

20 Poklady v nebi

p. Voltr

22 Neposlušnost Izraele

J. Jurica

24 Schma Izrael

K.M.Púlz

Nemylte se, Bůh nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti. Galatským 6, 8

3

Řím svoji prodlouženou rukou pronikl až za kanál La Manche do Anglie, kde začátkem 17.st., skrze tamějšího panovníka, který právě nastoupil na trůn (VLB 16. kap; GC 290), se snažil úplně zničit pronásledováním a vězněním zdejší protestantské puritány. Jelikož poznali, že Anglie přestala být navždy jejich domovem, hledali útočiště v Holandsku. Stali se z nich „poutníci“. Odsud však po krátkém oddechnutí si, putovali do už objeveného Nového světa, Ameriky. Zde nalezli svůj nový domov. Pak přicházeli další a další, kteří utíkali před papežským pronásledováním. Jak úžasný je Bůh! Na záchranu mnohých věrných otevřel únikovou cestu do země ukázané ap.Janovi a popsané v knize Zjeveni asi 1400 let před jejích objevením: „Když drak shledal, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila onoho chlapce. Ale ženě byla dána dvě velká orlí křídla, aby mohla odletět na poušť do svého útočiště, aby tam – daleko od hada – byla živena rok a dva roky a půl roku.“ (tj, 1260 let pap.pronásledování; Zj 12,13.14; přkl. Petrů) Zmíněné Bohem vyhlédnuté a připravené pusté místo se nevztahuje pouze na Ameriku ale i na nejrůznější osamělá a bezpečná místa, na kterých se mohli věřící ukrýt před papežskými hrozbami. To byl jen malý pohled do dějin pronásledovaných protestantů a jejich úkrytů, v nich sehrála svoji roli i Amerika. Když nezapomeneme na minulost a na ty, kteří v té době trpěli pro Pravdu, lépe se budeme orientovat v tom, čím budou procházet věrné „ostatky“ pro Pravdu v době konce, jak je uvedeno ve Zj 12,17. Tato zpráva je současně úvodem do druhého dějství bibl.proroctví, týkajícího se Ameriky: „I rozhněval se drak pro (na) tu ženu, a šel bojovat s jinými (ostatky, zbytky) z jejího semene (potomstva), kteříž ostříhají přikázání Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.“ (Zj 12,17) Druhé bibl.proroctví o Americe

P

o roce 1798 ve kterém byl zajat papež a svržen z trůnu Malého rohu franc. generálem Berthierem, papežství „se zdálo být smrtelně zraněné“ (zasažené; Zj.13,3), ustálé

4


pronásledováním odpadlých kacířských protestantů. Mohli žít dle své víry a vyznávat svého Boha podle svého svědomí, bez bázně a strachu... Tento „klid zbraní“, trvá díky Bohu, až doposud! Trvá, jenže proroctví předpovědělo, že skončí a to tehdy, když bude „smrtelná rána“ opětovně uzdravena. Uzdravující proces je v plném proudu; lze jej pozorovat z obrovské aktivity „svatého stolce“ v poslední době. Ap.Jan ve vidění uslyšel tato vážná slova: „Kdo se vyrovná šelmě a kdo dokáže s ní se utkat?“ (bojovat; Zj 13,4; překl. Petrů) To mi připomíná dobu středověké papežské neomezené vlády. V té době, bez papežova svolení v celé Evropě – obrazně řečeno – nemohl „ani pes hnout svým jazykem.“ (2M 11,7) Doba se ovšem mění. Zatímco středověká Amerika byla vůči pronásledovaným protestantům laskavá a vstřícná tím, že je přijala a nabídla jim nejen bezpečí a ochranu před Římem, ale poskytla jim i plnou náboženskou svobodu. Svoji víru mohli praktikovat dle svého svědomí. V té době jednala jako „beránek“. Jenže tento zdánlivý „beránek“ bude mluvit a jednat „jako drak“. Toto dračí jednání můžeme v současné době sledovat v její světové politice. Toto druhé dějství je popsáno ve Zjevení 13,11-18. Koalice dvou šelem

Z

jevení 13 pojednává o dvou šelmách. Každá z nich vyvstala v jiné době. Ta první symbolizuje papežství a jak už bylo uvedeno, vyrostlo mezi deseti rohy na hlavě rozpadlé římské šelmě (říši). To znamená, že od ní vstřebala do sebe její geny. Papežství disponuje jejích duchem a duchem draka, který mu „propůjčil svou sílu, trůn i velikou moc“ (v.2). Druhá šelma představuje Spojené státy americké, zemi která kdysi otevřela evropským exulantům, prchajícím před pronásledováním Říma svoji náruč. Nyní si tyto dvě šelmy velice dobře rozumí. V závěrečné době budou společně řídit události světového rozsahu a dění. Blíží se doba, kdy budou společně pronásledovat opět ty, kdo se jejich nařízením nepřizpůsobí a nepodrobí! Dle

proroctví to vypadá tak, že papežství bude svoji pronásledovatelskou roli vykonávat nepřímo, zatímco Amerika bude „hrát první housle“. Když

Bůh bude stát na straně svých ostatků i Kníže Michael, který se jich bude zastávat. (Da 12,1)

prorok na Patmosu jejich spolupráci ve vidění sledoval, zaznamenal: „Ta (šelma jako beránek; Amerika) se teď stává vykonavatelem moci té první šelmy (papežství). Nutí obyvatele země, aby uctívali onu první šelmu, která se vyléčila ze smrtelné rány.“ (Zj 13,12; překl. SNC)

Zajímavý sen…. K zamýšlení – jako dodatek právě k přečtenému článku Amerika v proroctví Bible. J.Kováčik

Bude užitečné podívat se i do jiných překladů, které zas jiným způsobem přibližují spolupráci těchto dvou šelem (mocností). „Kteráž (Amerika) všecku moc první šelmy (papežství) provozuje před tváří její...“ (Kral.překl.) „Provádí totéž násilí jako ona první šelma a to před ní...“ (Překl Dr Col) „Z pověření té první šelmy vykonává veškerou moc...“ (ekum.překl.) Je až nepochopitelné, že kdysi protestantská Amerika, země svobody, v době svého vzniku zakotvila do své Ústavy náboženskou svobodu, bude pronásledovat ty věřící, kteří svým postojem nebudou ochotni podřídit se papežství v ekumenickém duchu, neboť budou ctít svatý Boží zákon a řídit se jim dle svého svědomí. Amerika nerespektováním vlastní Ústavy je bude nutit podřídit se papežství. Taková bude realita! Proto ať se nikdo z nás ASD, především ti, kteří pohlíží zvláštně na tu druhou šelmu přes ekumenické brýle, nedomnívá, že nám bude i nadále vstřícná ve svěcení soboty, když se k nám až doposud chová – navenek – „laskavě a vstřícně“! Zdání klame! Nedělní zákon, který se zrodí v Americe (snad je už i hotový) bude vlastně „dítětem“ papežství. Amerika totiž už dlouho není protestantkou zemí! Je zemí katolickou. Tuto skutečnost lze zjistit i z těch různých překladů, které jsem uvedl. Tyto dvě šelmy si už dlouhou dobu nahrávají na „smeč“, aby pak v rozhodné chvíli prudce zaútočily na „nepřítele“ (heretiky), který nebude chtít respektovat jejich nařízení a bude jim v cestě překážet! Nezapomeňme, že v této nelehké situaci

Zajímavý sen...

N

ěkdy po roku 1980, bratr Jack Darnall (?), známý adventistický kazatel z konzervativních kruhů, vedoucí školícího střediska End-time Training Center, zaměřeného na přípravu lidí pro události doby konce. Ve svém domě měl modlitební setkání a když lidé odcházeli, zavolal jednoho muže stranou a řekl mu, že má nutkání říci mu svůj působivý sen. Měl sen o příchodu Pána Ježíše, když se vrátil v moci a slávě veliké. V té době měla Amerika černošského prezidenta (něco takového bylo před 30.lety nemyslitelné). Byl vysoký a hubený, měl krátké vlasy a velké uši. Když byl zvolen, nejdřív se těšil mezi lidmi velké oblibě, ale později se z něj stal hrozný diktátor. Byl to ovšem jenom sen, ale zvláštní. Povahu věcí vystihuje tak, že se podobá současnosti. Tím nechceme říci, že zmíněný kazatel byl prorok. A vůbec, nemluví Pán, že v poslední době, „starci budou mít sny?“ Čas ukáže, zda tento sen zapadá do této kategorie. Uložte si jej proto do přihrádky vašeho mozku a vzpomeňte si na něj, když budete vidět první dění „velice oblíbeného“. (Převzato z „Cherith Chronicle“ NovemberDecember,2008) J. Kováčik

5

Boží hněv

BOŽÍ HNĚV Jaroslav Juřica

P

oselství o Božím hněvu vůbec nezapadá do všeobecných představ o Bohu, který je představen jako Bůh bezmezné lásky, kterou dává všem lidem. Celý svět mluví o Bohu jako Bohu lásky. Celá desetiletí je kázáno z kazatelen poselství : „Bůh je láska“.

K

ázat o Bohu hněvu není jednoduché, protože to nechceme slyšet. Nechceme slyšet, že Bůh se také hněvá, soudí a trestá. „Takový Bůh nemá nic společného s „Bohem lásky.“ To je velký omyl. Bůh, který je jen láska, je jen vzdušný zámek. Bůh z Bible není myšlenkou, ale je to Bůh, který byl přítomen v minulosti, je přítomen v současnosti a bude přítomen i v budoucnosti. Bůh soudu a milosti. Představa, že Bůh je jen láska, svádí k tomu, že má plné porozumění a je velkorysý k našim negativním sklonům, je ten, který se vzdal deseti Božích přikázání a zrušil všechny hranice, osvobodil nás od všech povinností k Němu a jen chce, aby se každému v životě vedlo dobře a byl šťastný.

Z

e začátku Nového zákona získáváme poznatky o Bohu hněvu. V kázání o blížícím se Božím království jde Jan Křtitel s farizeji a saduceji tvrdě k soudu. Mt 33,7: „Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu?“ Bez zastírání říká zástupcům jeruzalémské církve, že nedělají pokání, že zůstanou pod Božím hněvem a nebudou mít účast na spasení, přineseném Ježíšem Kristem. Také Ježíš mluví o Božím hněvu: Lidé neposlušní Boha a vzpouzející se Jeho svaté vůli a Božím přikázáním propadnou Božímu hněvu a Božímu soudu. Právě proto přišel Ježíš k lidem, aby povolal hříšníky k osvobození se ze zajetí hříchu a Božího hněvu. Jeho poselství zní: „Kdo věří v Syna, má život věčný.“ Druhá strana mince

6


ukazuje, že Boží hněv přijde na všechny, kteří nepřijmou Boží pozvání: „Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.“ J 3,36

V

e stejném duchu mluví i apoštol Pavel k Římanům 1,18-32: „Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících. Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim učiněno, Bůh zajisté zjevil jim. Nebo neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa, po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby oni byli bez výmluvy, Protože poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich. Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou. Nebo směnili slávu neporušitelného Boha v podobenství obrazu porušitelného člověka, i ptactva, i hovad čtvernohých, i zeměplazů. Protož i Bůh vydal je v žádosti srdce jejich, k nečistotě, aby zprznili těla svá vespolek. Jako ty, kteříž směnili pravdu Boží za lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli Stvořiteli, kterýž jest požehnaný na věky. Amen. Protož je vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti přirození. A podobně i mužské pohlaví, opustivše přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádosti své jedni k druhým, mužské pohlaví s mužským pohlavím mrzkost pášíce, a spravedlivou mzdu, kteráž na jejich blud slušela, sami na sebe uvodíce. A jakož sobě nevážili známosti Boha, tak i Bůh vydal je v převrácený smysl, aby činili to, což nesluší. Jsouce naplněni vší nepravostí, smilstvem, nešlechetností, lakomstvím, zlostí, plní závisti, vraždy, svárů, lsti, zlých obyčejů, Utrhači, pomluvači, Boha nenávidící, hanliví, pyšní, chlubní, nalezači zlých věcí, rodičů neposlušní, Nemoudří, smluv nezdrželiví, beze vší lítosti, neukojitelní a nemilosrdní. Kteříž vědouce

o tom právu Božím, že ti, kteříž takové věci činí, hodni jsou smrti, netoliko ty věci činí, ale i činícím nakládají.“

která nemluví o Bohu hněvu a soudu, nenaplňují smysl Kristovy záchrany z nadvlády (ze zajetí) hříchu a popírají Boží jednání v soudu.

L

M

idstvo se nachází v hlubokém mravním úpadku, není to jen lehká dekadence. Je trapné, jak se společnost i církev dívá mimo a přehlíží ovoce morálního úpadku pod dohledem vymyšleného a velkorysého Boha lásky.

C

o slyšíme od kněží, pastorů, kazatelů a jejich představených ohledně morálního úpadku? Většina mlčí, nenajde odvahu ani sílu vyjádřit se k morální nevázanosti světa a natož členů církve, vzniklé pod tzv. Bohem lásky. Nemají odvahu ani sílu postavit se proti proudu a nazvat hřích hříchem a odsoudit hříšné počínání. Naopak, najdou se i sympatizanti. Tak se mezi Božím lidem vžívá nejen nedisciplinovanost, ale také náruživosti bez hranic. Platí také heslo: „Všechno je dovoleno, co mi dělá potěšení!“ Není nikdo napomínán a zastavován. Co je to za duch, který se šíří mezi křesťany a bere jim řeč? Nemusíme se postavit na odpor? Vraťme se zpět ke slovům ap. Pavla k Římanům 1,18-32. Pavel zřejmě nepsal tato slova s lehkým srdcem. Ten, kdo by chtěl dnes vysvětlovat jeho slova, jistě by zažil nepříjemná překvapení. Neměli by Kristovi následovníci raději mlčet? Určitě ne! Věrní následovníci musí otevřít ústa. Boží slovo musí být zvěstováno „v čas i ne v čas“. Nesmíme nic zamlčet z biblického poselství. Návod nám dává apoštol Pavel v 2Tm 4,2.3: „Kaž slovo Boží, ponoukej v čas nebo ne v čas, tresci, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení. Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele.“

J

ežíšova církev nesmí mlčet. Když bude mlčet, stane se vinnou před lidmi i Bohem, protože bez kázání o Božím hněvu a Božím soudu nebudou probuzena svědomí lidí a nenastane jejich obrácení. Většina mlčí. Kázání nabádající k pokání nikdo nepřináší a také nikdo nechce slyšet. Výjimky se jistě vždy najdou. Přinášená kázání o falešné lásce zaplavují lidi a dělají je necitlivými k Božím požadavkům. Vybledlá myšlenka o Bohu lásky, který se nehněvá a netrestá, je náboženský podvod. Přinášená kázání,

luvíme-li o Bohu jako o Bohu lásky, je to špatné? Určitě ne, musíme o Něm mluvit, ale svědectví musí být vyvážené. V Bibli čteme: „A myť jsme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh má k nám. Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm.“ 1J 4,16 „Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.“ Žd 10,31 Boží poslové ukazují na Boží lásku, ale také nezapomínají poukázat na Boží hněv a soud.

K

řesťané mají plnou odpovědnost zvěstovat nezkrácené biblické poselství, tzn. také mluvit o Božím hněvu na hříchy lidí, o soudu a trestu. Ap. Jan píše: „Bůh je láska“. Tím ale nemyslel vymyšleného Boha, který má milovat všechny lidi, jedno, jestli žijí ve shodě s Jeho vůlí nebo ne, jestli jsou lháři, podvodníci nebo smilníci. K Bohu, kterého zvěstovali proroci a apoštolé, patří obě strany mince: soud a milost, hněv a láska. Vše ostatní je podvod na lidech.

K

do se oddá cele Boží vůli, najde v Bohu milujícího Otce. Pán Ježíš říká u Marka v 15. kapitole v podobenství o ztraceném synu, že Bůh je milostivý a trpělivý. Také jsme poznali, že Bůh nepřehlíží naše činy, že se také hněvá a trestá, ale také volá k pokání, soudí a dává lidem nové srdce. Bůh chce také dnes vytahovat lidi z bahna hříchu, z neomezené chamtivosti a hříšných náruživostí, aby nemuseli nést následky Jeho hněvu. Bůh chce, aby každý člověk, jednotlivě, vedl nový, hodnotný život ve shodě s Jeho vůlí.

Z

věstování křesťanství nese sebou velkou odpovědnost před lidmi i před Bohem. Kdo nepředstaví biblickou pravdu v celé její šířce a nenazve hřích hříchem, pak neunikne Božímu hněvu. Bůh chce, aby v církvi nastalo oživení. Kdo ale nechce probudit své svědomí, kdo zatajuje Boha hněvu falešnou řečí o Bohu lásky, stává se před Bohem vinným. Nemůžeme doslova žertovat s Bohem, který staví hříšníka pod svůj hněv, soudí ho a trestá! Buďme si toho vědomi!

7

Truchlivý

T R U C H L I V Ý J. A. Komenský Chceš-li tedy být zachován, ukážu ti k tomu tuto dokonalou cestu: Přestaň si vybírat, jaký by měl být tvůj osud, nebo jaký by měl být osud jiných lidí na světě a nechej to na starosti mně. Přestaň svým mozkem činit rozdíl mezi štěstím a neštěstím a pokládej za štěstí všechno, co pochází z mé ruky, byť by se jednalo i o žalář, šibenici, hranici apod. Přestaň se ohlížet, co ve světě šustí a chřestí a hleď, abys jenom mně tiše sloužil a se zavřenýma očima věřil, že tebe i jiné své vyvolené vedu přímou cestou k potěšení, byť by se ti to jevilo jako cesta k zármutku anebo alespoň jako nějaké divné motání a okolkování. Odlož, prosím, svůj rozum, chceš-li dojít k uklidnění mysli, a odlož zcela i svou vůli. Ani nechtěj, ani nežádej, ba ani nepomýšlej na to, aby něco jinak bylo, než já činím. Modlit se ke mně můžeš. Dovoluji ti přednášet mně svoje těžkosti. Ba co víc, já ti to přikazuji. Ale posuzovat a trápit se nad tím, co se děje, to nedovoluji. Ani bát se a lekat se něčeho nešťastného. To je znamením nevěry. Já vím, že se o sebe bojíš a schováváš se za obecné blaho. Ale chceš-li být v bezpečí a ničeho se na světě nebát, poslechni tuto radu: Svěř se mi a zcela se vším všudy do ochrany. Příjmu tě pod svá křídla a nedobude tě žádný, leda, kdo by mě přemohl. Poruč mně, pravím, všechno, co máš, tělo i duši, čest i majetek, zdraví i nemoc a všechny své příhody, délku svého života i čas a způsob tvé smrti. Zkrátka přestaň se starat, co se s tebou nebo jinými má dít a přenechej to

8


s důvěrou mně. Já se o to postarám. Budu tvým štítem a bdělým strážcem, budu tě chovat jako ve stanu v skrýši svého obličeje a jako v městě obehnaném hradbami. Přikážu svým andělům, aby tě opatrovali na všech svých cestách jako vojenská stráž a kde bude zapotřebí, aby tě na rukou nosili. Ba dokonce já sám tě budu nosit a pečovat o tebe, abys neklesl. A pak bys klesl, aby sis neublížil. Půjdeš-li přes oheň a vodu (neboť to si vyhrazuji, že tě povedu, kudy já to uznám za vhodné ), budu s tebou, aby tě proud nestrhl a oheň nezachvátil. Zkrátka, budeš šťastný a bude ti dobře.

Myšlenky sobotní školy ze dne 15.12.2007

T

am, kde lidé přijali větší světlo, měla by v duchu a povaze díla být patrná rozhodná změna.Co dělají, aby varovali ty, kdo nerozumějí, že Pán brzo přijde? „Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.“ Iz 26,21 Každý den, každý okamžik spočívá strašná odpovědnost na všech, kterým bylo svěřeno světlo pravdy, protože se v každé zemi rozhodují muži a ženy pro život nebo pro smrt a o jejich osudu bude navždy rozhodnuto.

K

aždého, jehož osvěcuje světlo přítomné pravdy, má povzbuzovat soucit k těm,kteří jsou v temnotě. Od všech věřících se má světlo odrážet jako jas ve zřetelných paprscích. Dílo podobné tomu, které konal Pán skrze své posly o letnicích, se má konat dnes. Ti, kdo naslouchali Kristovým slovům slyšeli a zaznamenali Jeho učení podle ducha, který byl v nich. Tak je to vždy s těmi, kdo slyší Boží slovo. Způsob jak to chápou a přijímají, závisí na tom, jaký duch je v jejich srdci.

M

nozí budují svou vlastní stavbu na tom, co slyší a myšlenku vysvětlují zcela jinak, než jak ji přednášející vyjádřil. Někteří, slyšící prostřednictvím vlastních předsudků nebo domněnek, chápou věci podle svého přání tak, jak se jim to nejlépe hodí a tak to také šíří

dál. Z podnětu svého neposvěceného srdce překrucují na zlé to, co správně pochopeno může být prostředkem velikého dobra.

V

yjádření dokonale pravdivé a samo o sobě správné může být naprosto překrouceno, slyší-li ho lidé zvědaví, nedbalí a pomlouvační. Dobře smýšlející lidé jsou často nedbalí a dopouštějí se vážných omylů a není zaručeno, že budou šířit zprávy správně. Kdo sám plně nepochopil, co řečník výrazem mínil, opakuje poznámku nebo tvrzení ve vlastním zabarvení. Na posluchače to činí takový dojem, jaké jsou jeho předsudky a představy. Oznamuje to třetímu, který ještě něco přidává a posílá to dál a dřív než si kdokoli z nich uvědomí co dělají, plní satanův záměr tím, že do nejedné mysli zaseli símě pochybnosti, žárlivosti a podezírání.

N

aslouchají-li lidé Božímu káravému, varovnému a napomínajícímu poselství, zatímco jejich srdce jsou naplněna předsudky, nebudou chápat pravý dosah toho, co jim bylo posláno jako vůně života i k životu. Satan jim je po boku, aby jim všechno vykládal ve falešném světle. Avšak duše hladovějící a žíznivá po božském poznání bude správně slyšet a obdrží převzácné požehnání Pánem ji určené. Mysl takových je pod vlivem Ducha svatého a oni správně slyší. Jsou-li srdce zbavena sobectví a vlastního já, pak jsou v souladu s Božím J.H. poselstvím.

9

Nejen pro děti

ČERNÁ RŮŽE Příběh z války Severu proti Jihu - část první

James Jeffe byl malý černošský chlapec. Narodil se

„Ale maminko, ty přece nesmíš umřít. Já nechci

na plantáži jednoho bohatého amerického statkáře.

zůstat sám. Budu pracovat a vykoupím tebe i sebe.

Matně si vzpomínal na nízkou, černou chatu, kde ho

Budeš se mít stejně dobře, jako se mají bílé ženy,“

za tmavých nocí houpala jeho maminka v náručí,

prohlásil Jeffe a směle zvedl svou kučeravou hlavu.

když byl ještě docela maličký. Ve dne pracovali oba rodiče na poli. Jeffe byl uvázán

„Bůh žehnej pánovi za to, že vůbec můžu být

v šátku na matčiných zádech a musel tam vydržet

s tebou,“ řekla matka s pláčem. Jeffe se k ní přitulil

i v horkém slunečním žáru, dokud nevyhlásili

a ona ho hladila po vlasech. Noc jim nerušeně patřila

přestávku v práci. Ale Jeffe byl silný a zdravý

a oni s duší plnou naděje vzhlíželi ke stříbrnému

a statečně překonával

srpku měsíce, který svítil dovnitř jejich chýše jako

všechny nepříjemnosti a

útrapy. Brzy mohl také on svýma malýma ručkama

nebeský posel míru.

vykonávat různé lehčí služby. častokrát viděl, jak dozorce bije bičem jeho otce

O několik let později si Jeffe vzpomněl na to, co

anebo jak se maminka potácí pod těžkým břemenem

mu maminka říkala. Jednou odpoledne, když bylo

– a jeho dětského srdce se zmocňovala trpká bolest.

zase veliké horko, klesla na poli a už nevstala.

Pak přišel večer, kdy otci spoutali ruce a spolu

S hlasitým výkřikem se k ní Jeffe vrhl, ale nad

s několika dalšími černými druhy ho odvedli pryč.

hlavou mu ihned zasvištěl bič krutého dozorce.

Na tázavý chlapcův pohled matka odpověděla: „Tatínka prodali!“

Jeffovi bylo tenkrát právě deset let. Statečně

Malý Jeffe zajásal: „Tak to se teď bude mít líp,

přemohl svoji bolest a postavil se do řady na místo

maminko, že?!“ a zatleskal rukama.

své mrtvé matky. Od této chvíle však myslel jen na

„Snad,“ povzdechla si matka. „Jeffe, až umřu, musíš

jedno: Musí uprchnout!

se pokusit o útěk,“ pokračovala. „Máš hbité nohy a

Především se snažil oklamat dozorce tím, že ještě

až se dostaneš za hranice, budeš v bezpečí, budeš

zvýšil svoji píli a pozornost. Dozorce si toho

svobodný. Bílí páni na druhé straně řeky nevydají

povšiml. A pak jednoho rána nebyl Jeffe na svém

uprchlého černého otroka.“

místě. Dozorce zuřil, nadával a poslal několik lidí

10


se psy, aby uprchlíka hledali. Ihned se dovtípil, že

svého pána, zbývalo mu vždy ještě dost času. Jeffe

chlapec utekl. Ale Jeffe byl pryč. Ve chvíli, kdy se

byl výjimkou mezi černochy – on totiž miloval

za ním hnali, byl už na druhém břehu řeky. Měl

práci. Brzy si udělal skřínku na kartáček a leštidlo

rozdrásané, poraněné nohy, ale srdce lehké. Byl

a poprosil plukovníka aby si mohl něco přivydělat.

svobodný!

Každodenně pak procházel ležením a pronikavě volal: „Leštit boty za pěťák!“

Bylo to na jaře roku 1862, kdy plukovník Bryte

Brzy měl Jeffe plné ruce práce. Vojáci mu žertem

pomalu projížděl ležením svého pluku a dohlížel na

přezdívali „Lesk“, protože leštil boty opravdu

pořádek. Z hustého stromoví a keřů náhle vystoupil

skvěle. Toto nové jméno se na něho hodilo i z jiného

malý chlapec. Předstoupil před plukovníka a

důvodu. Obyčejně se totiž tak snažil, až mu na čele

vojensky ho pozdravil. V chlapcově tváři se

vystával pot, a nepřestal pracovat, dokud se jeho

nezachvěl ani jediný sval. Jen jeho oči byly plné

obličej neodrazil v lesklé botě. A ten obličej byl

života.

od přírody leskle černý jako kus hedvábí. „Lesk“

Plukovník se na malou, nehnutě stojící postavičku

byl ale také rozeným zpěvákem. Jakmile vyleštil

zadíval a zeptal se: „Co tu děláš, chlapče? A jak se

pár bot, oslavil to zpěvem. Bývaly to světoznámé

jmenuješ?“

melodie z plantáží, které černoši s oblibou zpívali

„James Jeffe Jones, pane!“ řekl hoch.

při svých slavnostech. Zpíval rovněž i smutné

„A dál?“ smál se plukovník.

písně, které ho naučila jeho maminka, a které byly

„Prosím, pane, obyčejně mi říkají jenom Jeff. Je to

útěchou i jejímu srdci, když ve večerních hodinách

kratší,“ odpověděl chlapec.

kolébala své dítě. „Leskovi“ přitom tekly po tvářích

„Tak tedy Jeff, dobrá. A co hledáš v ležení?“

slzy a i mnohému otrlému vojákovi mezi mužstvem

„Prosím, pane plukovníku, chtěl bych čistit

zvlhly oči. A on, když dojat uléhal ke spaní, byl

vojákům boty, umím je dobře leštit!“ Plaše se

v duchu u svých vzdálených milých.

ohlédl a tlumeně pokračoval lámanou angličtinou: „Víte, já jsem utekl. Mého otce prodali do Alabamy

Tak se stalo, že „Lesk“ byl brzy miláčkem pluku.

a maminka mi zemřela na plantáži. Tak jsem si

Přitom si našetřil tolik pěťáků, že si připadal jako

řekl: Nejlepší bude uprchnout. A tak jsem to udělal.

bílý lord. Proměnil je na papírové dolary a spolu se

Potloukám se tady už několik dní a dívám se na

služným, které dostával od plukovníka, je opatroval

vojáky. Většinou mají hrozně špinavé boty, ale

ve staré punčoše, kterou kdesi našel. Zavázal ji

neopovážil jsem se nic říkat, dokud jsem neviděl

proužkem rudého flanelu a zavěsil ji na krk. Často

vás, pane plukovníku. Jsem rád, že jsem vás uviděl,

sedával večer v záři měsíce a počítal svůj poklad.

protože bych jinak umřel hlady. Už dva dny jsem

„Ach, maminko, proč jsi mi odešla? Tvůj Jeffe

nic nejedl, uvnitř jsem úplně dutý a musím si pořád

bude brzy boháčem!“ naříkal hlasitě.

držet jednou rukou kalhoty, aby mi nespadly“

Hluboko ve svém dětském srdci cítil stesk samoty, a tak si ulevil hořkým pláčem. Na druhý den však

„Chudáčku,“ slitoval se plukovník. „pojď se mnou,

z něho byl už zase ten veselý „Lesk“ – samý žert a

nakrmím tě.“

zpěv. Uplynulo několik neděl. V tom Jeffe náhle

Takovou hostinu Jeffe ve svém životě nezažil! A od

onemocněl. Jeho dřívější útrapy a nynější blahobyt

té chvíle neměl plukovník věrnějšího služebníka.

byly pro něj příliš rychlou změnou. Laskavý

Když skončil s čištěním koně a cíděním zbraní

plukovník ho dopravil do města do dětské

11

Černá růže nemocnice, kde mu jako plukovníkovu sluhovi poskytli všemožnou péči. Jedná laskavá paní denně navštěvovala chlapecké oddělení. Obyčejně přinášela dětem ovoce nebo květiny. Jeffovi zářily oči radostí a štěstím . Ve dne se radoval ze svých pokladů a v noci se mu o nich zdálo. Jestliže paní některý den nepřišla, byl

Seriál o pravdě 4. část Otakar Vožeh

smutný a stále se díval na dveře, kdy se zase objeví. Když se to paní dověděla, přicházela k němu každý den, a když už mu bylo lépe, zeptala se ho, jestli mu nemá něco přinést. Jeffe jí odpověděl radostným úsměvem. Tak mu paní předčítala z Bible – z Nového zákona. Vždy mu přečtené vysvětlila, takže se chlapci otevíral svět, který nikdy předtím nepoznal. Když mu vyprávěla o veliké lásce Pána Ježíše k nám lidem a o jeho dobrodiní, která prokázal celému světu, Jeffe se nedůvěřivě ptal: „Je to skutečně pravda? Jak moc bych si přál, abych mohl být i já – černý Jeffe - u nebeského Pána!“ Když mu paní četla o Ježíšově ukřižování, zesmutněl a v jeho vážném výrazu bylo znát, jak je to pro něj nepochopitelné. Zatínal pěsti a skřípal zuby – a tyto projevy hněvu určitě patřily surovým žoldnéřům a těm, kteří Pána Ježíše ukřižovali. Paní viděla jeho veliký zájem o duchovní věci,

V dnešní úvaze se společně vracíme k přemýšlení o pravdě. Podle Písma je zápas o pravdu duchovním bojem. Někteří křesťané by pod pojmem „duchovní boj“ spíš viděli něco jiného, dovolím si říct okrajového. Pravý duchovní zápas je však především zápasem o pravdu. Naneštěstí je dnešní Církev tak zlenivělá, zesvětštělá a sebe-uspokojená, že se v nějakém duchovním boji vůbec nevidí. Vidím velkou tragedii v té skutečnosti, že spolu s prakticky neomezenou svobodou, ze které se v České republice radujeme od roku 1989, se Církev v této zemi nechala vtáhnout do směrů a proudů, které jí byly dříve neznámé, a dnes v nich musí chtě-nechtě plavat. Celosvětové křesťanské hnutí prožívá již několik let krizi – nebo spíše krize v plurálu – které nyní zasahují i církve v České republice.

a proto mu věnovala stále více času. Prostými a jasnými slovy mu vysvětlovala, jak se může stát následovníkem Spasitele Ježíše Krista a že Bůh je ochoten ho přijmout. Tento ubohý černošský chlapec přijímal evangelium, které tisíce lidí slyší od svého nejútlejšího mládí, aniž by jím byli dotčeni, jako opravdu radostné poselství a celou silou svého mladého srdce se odevzdával Pánu Ježíši. Od této chvíle bylo jeho nejvroucnějším přáním sloužit Bohu.

12


Hovořil jsem nedávno s jedním českým kazatelem, který si velice upřímně posteskl, jak ti „slušní a zdvořilí“ v Církvi až příliš často rozpačitě mlčí, zatímco ti „nevychovaní a nezdvořilí“, hlasitě až drze propagují své vlastní názory na úkor pravdy a ke škodě Církve. Jsou to především vedoucí osobnosti církví, kdo jsou před Bohem odpovědní za stav Církve a za zvěstování a praktikování pravdy v Církvi. Bůh slibuje ústy proroka Jeremiáše, že pošle Izraeli „pastýře podle svého srdce,kteříž pásti vás budou uměle a rozumně“ (Jr 3,15). Když se apoštol Pavel loučí s věřícími v Efezu, připomíná starším – tedy vedoucím efezského

společenství: „ Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.“ (Sk 20,28-31). Tedy především vedení církví a sborů, ale i každý věřící jednotlivec má nejen právo, ale i povinnost stát na pravdě Božího slova, žít pravdou a bojovat o pravdu. Jakým útokům je dnes pravda v Církvi vystavena? V průběhu dějin se křesťané nepohodli v oblastech více-méně periferního charakteru, když se jednalo o učení Církve. V těch nejzásadnějších otázkách však panovala v Církvi shoda: jasnost a postačitelnost Písma, ztracenost lidstva bez Boha, spravedlnost Božích soudů nad hříšníky, jedinečnost Ježíše Krista. Církev tomuto biblickému učení věřila, vyznávala je a učila je jako pravdu bez ohledu na to, jestli okolní svět jejímu učení rozuměl, jestli mu věřil, jestli je přijímal, anebo nikoli. Proč? Protože Církev věřila, že existuje objektivní pravda mimo nás, pravda definovaná Bohem a zjevená lidem skrze Písmo a skrze Krista. Dnes naproti tomu mnozí křesťané experimentují se subjektivními, relativistickými myšlenkami a názory a dávají jim všelijaké křesťanské nálepky. Nejedná se o nic jiného než o zásadní odklon od biblického a historického křesťanství. A dotaženo do důsledků, toto hnutí zasahuje každou oblast křesťanské víry a křesťanského života. Naneštěstí jsou tyto trendy propagovány a obhajovány známými vedoucími osobnostmi a to jim dodává v očích mnohých věrohodnost. Křesťanské knihy, přednášky, semináře a konference všemožného druhu svádějí upřímné věřící na scestí, vedou je k pochybnostem o pravdě Božího slova a plodí velmi ploché, nezásadní, nedůsledné a povrchní křesťany.

K tomu se ještě pojí dnešní nechuť naprosté většiny věřících zaplétat se do jakéhokoli konfliktu nebo sporu. Ve jménu úzkostlivé tolerance a pod rouškou lásky a vzájemného respektu se mnozí věřící vyhýbají jakýmkoli střetům, i když jde o zásadní věci a o boj za pravdu. K omylu dochází i v tom, že věřící vidí svůj boj především se světem kolem, zatímco často je to pravé bojiště uvnitř Církve, ve vlastních řadách. Dokud není vyhráno uvnitř Církve, nemá smysl hovořit o boji mimo Církev. Reformace nebyla bojem se světem, byla bojem za pravdu uvnitř Církve. V době, kdy Duch Svatý pracoval na dokončení novozákonního zjevení, zápas o pravdu byl dominantní prioritou. Dokladem jsou tři krátké apoštolské listy, z nichž jasně vyzařuje věrnost pravdě uprostřed konfliktu. Autorem dvou listů je apoštol Jan, autorem toho třetího je apoštol Juda. Ve druhém listu apoštola Jana najdeme slovo „pravda“ celkem pětkrát hned v úvodních čtyřech verších. A závěr listu je výstražným varováním: „Nebo mnozí bludaři vyšli na svět, kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle. Takový každý jest bludař a antikrist. Hleďtež sebe, abychom neztratili toho, o čemž jsme

MISTR JAN HUS

13

Seriál o pravdě pracovali, ale odplatu plnou abychom vzali. Každý, kdož přestupuje a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdož zůstává v učení Kristovu, tenť i Otce i Syna má. Přichází-li kdo k vám, a tohoto učení nepřináší, nepřijímejte ho do domu, aniž ho pozdravujte. Nebo kdož takového pozdravuje, přiúčastňuje se skutkům jeho zlým. (2J 7-11). Ve svém třetím listu píše apoštol Jan o jistém Demétriovi tako: „ Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest.“ (v.12). Apoštol Juda neměl původně v úmyslu dát svému listu obsah, který v něm nacházíme. Úvodem píše: „Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru jednou provždy odevzdanou Božímu lidu“ (v.3). Judovi leží na srdci zápas s vlivem falešných učitelů, kteří infiltrovali křesťanskou komunitu: „Neboť jsou podešli někteří lidé bezbožní, prve již dávno poznamenaní k tomu odsouzení; kteřížto milost Boha našeho přenášejí v chlipnost, a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají.“ (v.4). Chápeme? Nezájem, stydlivost, kompromis, nemístná tolerance, strach před konfliktem – pro tyto věci není v zápase o pravdu místo. Juda měl zájem o Církev, záleželo mu na ní, stál na pravdě, nevyhýbal se konfliktu, nepřipouští kompromis. My bychom všichni daleko raději mluvili o věcech pozitivních, radostných, o věcech ohledně našeho spasení a každodenních krásných prožitků s Pánem – jenomže když je zapotřebí varování, nemáme právo uhýbat nebo se vymlouvat: „pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru“. V poslední biblické knize, knize Zjevení, Ježíš

14


Kristus má toto slovo pochvaly pro věřící z Efezu: „Známť skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři.“ (2,2). To je slovo proti lži a slovo pro pravdu. V Církvi nemá lež místo. Učení musí být prověřeno, lež odhalena a pravda potvrzena. To očekává od své Církve Kristus, její Spasitel a její Hlava. To očekává Kristus od každého z nás. Nemohu v této chvíli na závěr nepřipomenout to krásné heslo, které vyšlo od presidenta Havla během sametové revoluce, o vítězství pravdy nad lží a lásky nad nenávistí. To heslo bylo od té doby velmi zkompromitováno a dnes se mu většina lidí jen směje, protože v dnešní České republice nevítězí ani pravda ani láska. Proč tomu tak je? Vidím odpověď velice jednoduše: je tomu tak proto, že se lidé soustřeďují jen na sebe, na svoje vzájemné vztahy. A ve své hříšné porušenosti nejsou schopni naplnit ideál lásky a pravdy ve společnosti, ve vztahu k druhým stejně porušeným lidem. Neuznávají existenci objektivní, vyšší pravdy, protože se odvracejí ve své soustřednosti od Boha. Teprve když se zaměříme na Boží pravdu a lásku a když pochopíme, že v Něm je ten jediný skutečný zdroj síly k životu pravdy a lásky, jedině pak jsme schopni žít v pravdě a praktikovat lásku mezi lidmi, v naší společnosti. Jedině návrat k Bohu přinese i českému národu vítězství pravdy nad lží a lásky nad nenávistí. Otázka je: může mít národ naději, může mít šanci na život v pravdě a lásce, když nejsou pravda a láska zvěstovány a praktikovány především v Církvi, mezi Božími lidmi, křesťany? Z pořadu TWR-CZ: O pravdě. Text poskytlo TWR Nashledanou u příští relace

KRISTOVA SPRAVEDLNOST Kristova podobenství: „Bez svatebního šatu“ E.G.W. Svatebním šatem podobenství znázorňuje

prošetřit a přijme jen ty, kdo si oblékli šaty Kristovy

čistou, neposkvrněnou povahu, kterou

spravedlnosti.

budou

mít

praví

následovníci

Ježíše

Krista. Církvi „je dán zářivě čistý kment, aby se

Spravedlnost znamená konat správné věci. Proto

jím oděla“ (Zj 19,8a) a aby byla „bez poskvrny,

budou všichni souzeni podle svých skutků. V našich

vrásky a čehokoli podobného“ (Ef 5,27). Písmo

činech se projevuje naše povaha. Skutky ukazují,

vysvětluje, že „tímto kmentem je spravedlnost

je-li víra pravá.

svatých“ (Zj l9,8a). Je to Kristova spravedlnost, jeho neposkvrněná povaha, kterou vírou získávají

Nestačí jen věřit, že Ježíš Kristus neklamal a

všichni, kdo přijmou Krista za svého osobního

že náboženství Bible není chytře vymyšlenou

Spasitele.

pohádkou. Můžeme věřit, že jméno Pána Ježíše je jediným jménem pod nebem, ve kterém můžeme být

Když byl Kristus na zemi, řekl svým učedníkům:

spaseni, a přesto jej nemusíme ještě vírou přijmout

„Já zachovávám přikázání svého Otce“ (J 15,10).

za svého osobního Spasitele. Nestačí jen přijímat

Svou dokonalou poslušností umožnil každému

pravdu teoreticky, nestačí pouze vyznávat Krista a

zachovávat Boží přikázání. Odevzdáme-li se

zapsat své jméno do seznamu členů církve. „Kdo

Kristu, naše srdce se spojí s jeho srdcem, naše vůle

zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh

splyne s jeho vůlí, naše mysl se sjednotí s jeho

v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že

myslí a naše myšlenky se mu podřídí, žijeme jeho

nám dal svého Ducha. Podle toho víme, že jsme

životem. Tím si vlastně oblékneme roucho Kristovy

ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání“

spravedlnosti. Když pak na nás Hospodin shlédne,

(1J 3,24; 2,3). To je projev pravého obrácení.

neuvidí šat z fíkových listů ani nahotu a ošklivost

Žádné vyznání nám není nic platné, pokud se

hříchu, ale roucho Kristovy spravedlnosti, kterým

Kristus neprojevuje v našich skutcích

je dokonalá poslušnost Hospodinova zákona.

spravedlnosti.

Král prověřil hosty na svatební hostině. Přijal jen

Bůh požaduje od svých dětí dokonalost.

ty, kteří uposlechli jeho požadavky a oblékli si

Zákon představuje Boží charakter a je

svatební šaty. Tak je tomu i s hosty, kteří slyšeli

měřítkem lidských povah. Bůh seznamuje

pozvání evangelia. Velký král nechá všechny

všechny s tímto věčným měřítkem, aby

15

Kristova spravedlnost se nikdo nemýlil, jaký druh lidí chce

se světu, jeho způsobům, zvyklostem,

mít ve svém království. Pozemský život

sobectví. Církev přešla ke světu tím, že

Ježíše Krista dokonale zpříkladnil Boží

přestupuje zákon, zatímco svět by měl

zákon. Když se Kristovi následovníci

přejít k církvi tím, že bude zachovávat

budou povahou podobat Pánu Ježíši,

zákon. Církev se denně obrací ke světu.

budou také zachovávat Boží přikázání. Pán je začlení do nebeské rodiny. Přijali

Domnělí křesťané očekávají, že budou

Krista, oblékli skvostné roucho Kristovy

spaseni

spravedlnosti, aby se mohli zúčastnit

žít obětavým životem jako Pán Ježíš.

královské slavnosti. Mají právo připojit se

Zdůrazňují velikost milosti a pokoušejí

k zástupu těch, které Pán Ježíš očistil svou

se své povahové kazy zakrýt zdánlivou

krví.

spravedlností. Den Božího soudu ukáže

Kristovou

smrtí,

ale

odmítají

marnost jejich úsilí. Situaci mnohých lidí v naší době znázorňuje muž, který přišel na hostinu bez svatebního

Kristova spravedlnost nepřikryje ani

šatu. Vyznávají, že jsou křesťané a činí si

jediný pěstovaný hřích. Člověk může

nárok na požehnání a přednosti evangelia.

hřešit

Neuvědomují si, že jejich povaha se musí

nedopustí žádného viditelného přestupku,

změnit. Nikdy neprožili opravdové pokání.

svět ho pokládá za naprosto bezúhonného.

Neuvědomují si, jak velice potřebují Krista

Zákon Boží však posuzuje i tajemství srdce.

a nevěří v něho. Nezvítězili nad zděděnými

Bůh posuzuje každý čin podle pohnutek.

nebo vypěstovanými sklony ke zlému.

Na soudu obstojí jen to, co je v souladu

Přesto si myslí, že jsou dostatečně dobří a

se zásadami Božího zákona.

místo, aby důvěřovali Kristu, spoléhají na vlastní zásluhy. Jsou to pouze posluchači slova, chtějí jít na slavnost, ale neoblékají si roucho Kristovy spravedlnosti. Mnozí z těch, kteří si říkají křesťané, jsou pouhými lidskými moralisty. Pouze dar

Kristovy

spravedlnosti

je

může

uschopnit, aby Krista představili světu, a tím ho vyvýšili. Oni však tento dar odmítají přijmout. Působení Ducha svatého je jim cizí. Nejednají podle Božího slova. Pravé Kristovy následovníky je možné poznat podle nebeských zásad. Zdánliví následovníci Krista se spojují se světem a není možno je od světa odlišit. Nejsou od něj odděleni, nejsou zvláštním lidem. Dělící čáru není možno rozeznat. Přizpůsobují

16


svými

myšlenkami.

Pokud

se

MELCHISEDECH Mysterium nebo realita František Poslušný

S

todesátý Žalm je jeden z překrásných Davidových hudebních veledíl, které opěvuje Kristovo kněžství. Tento Žalm je prorockým zpěvem Davidovým, v němž velebí Krista, kněze a současně krále, zlegalizovaného podle zvláštního způsobu, „Melchisedechovského řádu“. Kdo to byl Melchisedech? Bible se o něm zmiňuje na třech místech. (1M 14, Ž 110, Žd 5.) Nikde však nepodává o něm bližší informace. Zůstává jakoby tajemný... To vedlo mnohé k závěru, že to snad nebyl ani člověk. Někteří se domnívají, že to mohl být anděl, jiní že sám Bůh mohl poctít svou přítomností Abraháma, který se s tajemným Melchisedechem setkal. Ať už si vykládají tuto skutečnost jakkoli, přece se mýlí. Nechme být spekulace a domněnky a podívejme se na celou záležitost ve světle Bible a musíme vzít v úvahu také fakta. Když apoštol Pavel popisuje Melchisedechovo kněžství, pak to líčí takovým způsobem, že z toho někteří vyvozují už zmiňovanou možnost nadpřirozeného setkání. Ve verši třetím mají Kraličtí slovo věčně. Také Luther užívá toto slovo, zatímco jiné překlady používají výrazu navždy nebo natrvalo. Bible nám ale říká, že to byla historická postava, především současník Abrahámův, dále kněz, a konečně i místopisně se dává na vědomí kde se to stalo a čím byl ještě

onen tajemný Melchisedech – byl to král města Sálem (1M 14). Sálem bylo město ve starověku, které se později jmenovalo Jeri-Sálem. Ještě o něco později se město jmenuje Jerusalem. Když Izrael přišel do zaslíbené země, město v němž byl Melchisedech, se jmenuje Jebuz, (Sd 19,10.) Už ne tedy Sálem, ale podle národa, který držel město v moci. Později asi okolo roku 1000 před Kristem, dobyl David pevnost Sion, rozšířil město a přenesl sem svoji vládu. Proto se také nazývala jižní část Jeruzaléma, Město Davidovo. Nás ale stále nejvíce zajímá onen tajemný Melchisedech a ještě více ten jeho tajemný „řád“, s nímž má cosi společného i samotné kněžství Ježíšovo. Bible však o tom mlčí. Ani slovo o tom, co by nás velmi zajímalo. Tak se tajuplnost tohoto způsobu „řádu“ ještě zvětšuje. Avšak zkoumáme-li známá fakta tohoto problému, nemusí být na celém případu nic tajemného. Co to znamená prakticky? Materiál, který k tomuto problému poskytuje Bible, a toho není zase až tolik, je třeba analyticko syntézně posuzovat ve světle Písma. Už bylo řečeno, že Bible v tomto směru podrobnostmi příliš neoplývá. Historie také ne. Zbývá ještě archeologie. Tady se přece jenom jistá stopa nabízí. Zasloužil se o to věhlasný archeolog

17

Melchisedech britského muzea Dr.A.A.Sayce. Kdyby znal tuto skutečnost apoštol Pavel, když psal epištolu Židům, jistě by „přidal“ několik „podrobností“ navíc. Co zjistil? Posuďte sami, zda zjištěné skutečnosti dávají logický smysl!

Tento učenec studoval různé archeologické prameny historie Chetitů. Z mnoha vykopávkového materiálu, nápisů v klínovém písmu, dospěl k překvapujícím závěrům, které vrhají nové světlo na pozadí tohoto kněze a krále Melchisedecha. Město Sálem, kde byl knězem a současně králem, bylo střediskem starodávného monoteistického náboženství. V každé době měl Bůh své následovníky. Bývali většinou v menšině, ale udržovali ve světě známost pravého Boha. To se soustřeďovalo v době, o které je v tomto příběhu řeč, v městě Sálem. Dr.Sayce zjistil, že na počátku bylo obydleno pouze kněžími a jejich rodinami. Měli zvláštní způsob vlády, který je dnes těžko vysvětlitelný nebo k něčemu přirovnatelný. Nejlépe by se hodil výraz „despotická demokracie“. V čem záleží? Sálem bylo řízeno králem, který měl absolutní moc. Současně byl také knězem monoteistického náboženství. Tito králové udržovali uctívání pravého Boha, a zvěstovali jeho jméno okolním národům, většinou pohanům. Nyní je zde něco jedinečného v historii tohoto města. Když zemřel král Sálem, uplatnila se demokracie. Všichni dospělí se sešli, aby zvolili nového krále. Ale musely být dodrženy dvě podmínky,aby mohl být zvolen král. 1. Kandidát musí být hluboce zbožný, prakticky nejzbožnější muž města.

18


2. Kandidát nesměl být nijak spřízněn rodem nebo sňatkem některou z předchozích rodin, z níž pocházel dřívější král. Sálemští byli zajedno v tom, že nikdy nedovolí, aby v jejich městě začala vládnout nějaká dynastie králů. Zjistilo-li by se, že by tomu tak mohlo v případě volby být, kandidát nemohl být zvolen. Nyní můžeme jasně pochopit význam slov ap. Pavla v ep. Židům. Na Sálemském trůnu seděl jen jednou, jeden Melchisedech. Nikdo z jeho rodiny, ani předtím, ani potom, nemohl být králem ani knězem Sálemu. Po zvolení krále přestala demokracie existovat, a král vládl bez omezení nebo zásahu ze strany lidu. Melchisedech – předobraz Krista.

P

o tomto zjištění rozumíme tomu, že Melchisedech byl normálním člověkem, typologicky vhodným k tomu, stát se předobrazem Ježíše Krista. To je důvod, proč apoštol Pavel tento starý příběh uvádí. Bez otce bez matky bez rodokmenu...Žd 7,3. Židé věnovali rodokmenům velkou pozornost, o tom svědčí biblická podání. Tím větší, jednalo-li se o kněžství. Po léta byly vedeny přesné záznamy, ne kvůli tradici, ale aby bylo zachováno poručení Boha Izraele. Kněžský úřad nemohl mít nikoho, kdo neprokázal věrohodně, že má původ v pokolení Lévi a rodině Aronově. Ezd 2,62 líčí jeden takový případ. Chyběly záznamy rodokmenu, nebylo kněžství. Bible v příběhu Melchisedecha nepodává žádný záznam, nic není známo o jeho narození, ani smrti, a přesto byl knězem i králem. Tedy náboženským vůdcem a současně vládcem. Ten, na něhož se tento obraz vztahuje,

byl z královského pokolení Juda, potud by to bylo v pořádku. Ale knězem? Nikdo nikdy z pokolení Juda nepřisluhoval u oltáře. O Judovi nic takového Písmo neříká. Kněžský systém, Mojžíšovský řád, tuto možnost nezná. Melchisedechovský ano! V čem spočívá moc a síla tohoto systému? Pavel argumentuje v Žd 7,16 tím, že je to moc nezničitelného života. (Žilka a jiné překlady) Aronovské kněžství bylo dědičné, ale skončilo... Melchisedechovské trvá věčně, nikdy nekončí. Rozdíl mezi prvním a druhým je nesrovnatelný. Je zárukou lepšího zastupování věci člověka před Božím soudem Žid 7,22-25 Díky za takového kněze. Nikdy nespí, nikdy není unaven, nemá úřední hodiny, nikdy nepostoupí své místo jinému. To zaručuje Melchisedechovský řád. Vždycky je to ten nejlepší, nejzkušenější a našim potřebám blízký. Takového máme kněze. V levitském systému nebyl nikdo takový. Bůh to prostřednictvím Mojžíše zakázal. Když to navzdory někdo zkusil, čti jak to dopadlo: 1Kr 12,33; 13,1-5., 2Pa 26,14-21

vine jedna myšlenka: Máme velekněze, stal se člověkem, poznal utrpení a pokušení lidí, chápe naše potřeby, vždycky je ochoten nám pomoci. Je náš zástupce a zprostředkuje naše potřeby... Znáš svého prostředníka a zástupce? Jestliže ne, snaž se ho co nejdříve poznat a s ním seznámit. Ještě je čas, ale už ho mnoho nezbývá. Svěříš mu svůj případ? Nemusíš mít obavy, on všechno zná, vším prošel, tvé problémy a potíže vnímá tak, jako by byly jeho. Odpovíš-li na tyto otázky kladně, máš zaručeno, že s Abrahamem a Melchisedechem budeš věky pobývat v přítomnosti Krále spravedlnosti. On sám se postará o to, aby už nikdy nic nenarušilo klid a pokoj toho místa. Také, aby spravedlnost vládla mezi všemi.

Zdá se, že ze všeho co bylo uvedeno vyplývá: Melchisedech nebyl anděl, nebyla to nadpřirozená bytost či něco takového. Navíc, apoštol Pavel říká, že to musel být člověk. Žd 5,1. Proto i Pán Ježíš se musel stát člověkem, zkusit všechno lidské pokušení, aby se mohl stát naším veleknězem. Melchisedechovo jméno znamená: 1. král spravedlnosti 2. král pokoje V biblické historii nebylo nikoho, kdo by splňoval všechny podmínky tak, aby se mohl stát předobrazem našeho velekněze. Byl jenom jeden, který to splňoval, ačkoli to byl pomíjitelný člověk. Celou epištolou Židům se

19

Poklady v nebi

Ukládejte si poklady v nebi… P. Voltr

V letních měsících přijel do České republiky br.

svůj nový projekt - nákup ochranných moskytiér

Milan Moskala na plánovanou dovolenou. Cestou

pro chudé. Tak jako jsou teplé deky pro chladnější

z Bangladéše se účastnil mise v africké Keni, kde

zimní období, tak i moskytiéry jsou velmi potřebné a

navštívil spolu s ředitelem vzdělávacího střediska

užitečné. Zajišťují účinnou ochranu před napadením

BASC v Bangladéši – doktorem M.M. Lee -

moskyty, a tím před onemocněním malárií. Pán Bůh

jedny z nejchudších oblastí Keni. Br. Moskala

dává bratrovi moudrost, jak co nejlépe a nejúčinněji

k tomu říká: „Situace v Africe je úplně jiná, než

pomáhat v zemi omezených možností.

v Bangladéši. V Africe žije málo lidí, nepotkáte tam široko daleko člověka, kdežto v Bangladéši

Mohli jsme také z jeho úst slyšet mnohé zkušenosti,

je obrovské přelidnění. V Africe je velké sucho,

nad kterými jsme žasli. Vyprávěl o nebezpečí, do

lidé tam živoří bez vody, nemají co pít, nemají

kterého se dostal, když vyjel na misijní cestu do

se v čem umýt, mají rozpraskanou suchou kůži

severních oblastí Bangladéše. V určitém období,

plnou boláků a ran, nemají čím rány vymýt.

kdy dozrává rýže, se sem táhne houf divokých

To je těžká situace. V Bangladéši zas prší až

slonů z Indie za potravou a pustoší vše, co jim stojí

moc, široké řeky se vylévají z břehů, zaplavují

v cestě. Mají hlad a nedají se zastavit. Již mnoho

obrovská území a působí zkázu. Měl jsem radost

domorodců jejich nájezdy na rýžová pole zaplatilo

z toho, že se i v chudých a zubožených oblastech

životem. Sloni umí zlikvidovat celou vesnici,

Keni rozhodli místní lidé pro křest. Složitou

choboty odhodit i auto. A právě v této oblasti a

otázkou bylo, kde je pokřtít, když země byla

v této době se nedávno bratr nacházel, ale náš dobrý

naprosto vyprahlá a bez vody. Prožili jsme zde

Bůh ho vedl předivným způsobem a ochránil ho od

ale krásnou zkušenost s Pánem Bohem, kdy po

nebezpečí střetu se slony. A tak i do těchto míst

upřímných modlitbách za déšť nám Pán Bůh

mohl br. Milan přinést radostnou zvěst o záchraně

seslal tolik vody, že naplnila vyschlé koryto,

v Kristu.

ve kterém bylo možné křty vykonat. A to zde nepršelo již několik měsíců! Modleme se za tyto

V květnu tohoto roku se dostal do situace, opět při

země, i zde chce Bůh působit na srdce lidí a

výjezdu na misijní akci, kdy zapadl ve velké bouři

zachraňovat je pro své království.“

s autem hluboko do bláta a hrozilo mu, že se zřítí do jezera. Psal nám SMS zprávu, abychom se za něj

Místo zaslouženého odpočinku navštěvoval br.

modlili, což jsme okamžitě učinili. Díky Pánu byl i

Moskala sbory a mnohá místa v Čechách i na

z této nelehké situace vysvobozen!

Slovensku, aby kázal, přednášel a vyprávěl své zkušenosti z jihovýchodní Asie. Představil nám

20


Skutečně vážnou situaci prožil, když mu těžce

onemocněla manželka a později i on sám. Léky

Pokud někoho z vás Boží Duch povede k modlitbám

nezabíraly. A byla to zase jen mocná ruka Boží,

za bratra Moskalu a jeho náročnou práci, modlete se

která je oba zachránila a zázračným způsobem

prosím horlivě a se vší vážností. Až teprve jednou

uzdravila.

v nebeském království nám všem bude zjeven dosah takových modliteb, jejich moc a důležitost.

V našich podmínkách si vůbec neumíme představit,

Pokud někoho z vás Boží Duch povede k podpoře

jak moc se musí člověk, žijící v takové zemi, naučit

bratrových projektů, prohlédněte si webové stránky:

spoléhat na Boha, a jak mu musí umět bezmezně

www.helpforlife.cz. Zde naleznete číslo účtu a jiné

důvěřovat. Mnohým zkušenostem o zázračných

informace, týkající se práce Br. Milana Moskaly.

uzdraveních, dokonce i o vzkříšení z mrtvých

Bůh se nemění, je stejný dnes, jako byl před léty. I

„ Střádejte si poklady v nebi a ne na zemi…Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších…“ (Mt 6,19 – 21 a

v dnešní době ve prospěch svých dětí koná mocné

25,40).

(úžasná zkušenost z jihu Bangladéše), se nám nechce ani věřit a znějí nám jako sci-fi. Ale Pán

zázraky.

21

Neposlušnost Izraele

Neposlušnost Izraele vůči evangeliu Ř 10,14-21 Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? 15 A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Aj, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci. 16 Ale ne všickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázání našemu? 17 Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží. 18 Ale pravímť: Zdaliž jsou neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich a až do končin okršlku země slova jejich. 19 Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael toho? Ano první z nich Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kteréhož nemáte za lid můj; skrze lid nemoudrý k hněvu popudím vás. 20 A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali. 21 Ale proti lidu Izraelskému dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému. Ve verších 14-17 je pojednáváno o vzniku víry, případně o dalším předávání víry. Protože mi jde o věcnou zřejmost, obrátil jsem pořadí, popsané v uvedených verších. Jedná se o: a) Slovo a Ježíšova misie b) Vyslání apoštolů Ježíšem c) Kázání apoštolů o Ježíši d) Slyšení kázání o Ježíši e) Víra v JK a jeho evangelium f) Víra ze slyšení a slyšení skrze Boží slovo Co se z těchto bodů naplnilo? Mimo poslední

22


dva všechno. Ježíš byl zde, kázal, Jeho slovo bylo rozšiřováno apoštoly; přirozeně nejdříve k Židům, od kterých ale nevyšel žádný pozitivní náznak o přijetí evangelia. „Ne všichni uposlechli evangelium.“ Co říká prorok Izaiáš?: „Pane, kdo uvěřil kázání našemu?“ To byla rána pro Petra, misionáře Židům. Také ap. Pavel musel udělat stejnou zkušenost v mnohých synagogách. Jeho vyjádření k této skutečnosti je velice mírné, zdrženlivé. Důrazněji řečeno by jeho projev zněl: „Jen málo Židů přijalo víru Ježíše Krista.“ Za touto skutečností stojí zklamání, nouze, neúspěch, odmítnutí a znepřátelení. Tato zkušenost není ale nová. Také proroci v Izraeli ji udělali. (Iz 53,1) Jsem přesvědčen, že je to také zkušenost dnešní doby. Pavel ještě možná hledá vysvětlení neúspěchu, v čem to vězí. Neslyšeli snad Židé všechno? Nebyli jsme při zvěstování evangelia dost horliví? Ne! V 18. verši dává odpověď: „Ale pravímť: Zdaliž jsou neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich a až do končin okršlku země slova jejich. Dále se táže, zda je možné, že Izrael nerozuměl poselství. K vysvětlení používá Pavel slova Mojžíše; 5M 32,21: „Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.“ Co chce Bůh Izraeli říci? Zde dává znát, že nechce odložit svoji snahu o záchranu Židů. Tím, že se ponese poselství národu, který není národem, vzbudí u nich závist. (žárlivost) To je snad přivede k přijetí poselství o Ježíši Kristu. Pavel zde vidí i další možnost v tom, že tím budou popuzeni k hněvu. Tento hněv ale nepřivedl Izraelity k přijetí evangelia, nýbrž k pronásledování jeho poslů. To museli apoštolové také zakusit. (Sk 4-12; 2K 11,24) První nepřátelství a pronásledování křesťanů bylo ze strany Židů. Ti chtěli křesťanské

poselství utiskovat a umlčet. Také ap. Pavel se před svým obrácením aktivně podílel na pronásledování křesťanů. (1K 15,9) Dalším citováním proroka Izaiáše zdůvodňuje cestu evangelia k pohanům. Iz 65,1: „Dal jsem se najíti těm, kteříž se na mne neptávali, nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali, a národu, kterýž se nenazýval jménem mým, …“. To byl Boží plán pro ty, kteří podle Židů neměli žádné předpoklady k přijetí evangelia. Bůh se dal najít těm, kteří ho nehledali.

Ve 21. verši je znovu citován prorok Izajáš, 65,2, kde je ukázána Boží láska slovy: „Rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu vzpurnému, který chodí cestou nedobrou za myšlenkami svými.“ Zde vidíme Boží pozvání, Boží snahu o navrácení vyvoleného národa. Lid si nenechal nic říci, odporuje dále Bohu a jde si stále svojí cestou. Izrael se staví kvůli Ježíši proti Božím cestám. Tento odpor Izraele je přivedl do smutné situace, která je popsána v 5M32, 21 a dalších verších. Jaroslav Jurica

V prvém století měli Farizeové velkou autoritu a silný vliv na Židy žijící v Palestině. Byli ctěni za jejich přesné znalosti Mojžíšova zákona. Mnozí Farizeové znali zákon tak dobře, že se stali učiteli zákona. Také byli strážci vysvětlovaní zákona, který se po generace jen ústně dále předával.

Zákoník byl titul pro zkušené muže v zákoně ve starém Izraeli. Byli nejen vykladači a učitelé zákona, ale i jako pisaři při zasedání Vysoké rady.

23

SCHMA IZRAEL Těmito slovy začíná naše vyznání víry, ale jaký je hlubší význam těchto slov? Následoval někdy Izrael slova svých proroků; naučili jsme se něčemu z doby 2000 let exilu? Mohli jsme se vrátit do vlasti na základě našich zásluh? Je Izrael vůbec schopen se změnit? Vedlo by se dnes proroku volajícího k pokání lépe než proroku Jeremiášovi?

Dnes neexistuje výzva k pokání Na všechny otázky musíme odpovědět hlasitým NE! Nepomůže nám, když budeme v každé době i hodině zdůrazňovat židovský charakter státu a nebudeme se držet Božích požadavků. Žijeme v době konce, a nikdo nepoznal znamení brzkého příchodu Mesiášského vykupitele. Co jsme to za nechápající lidé? Kdekoliv se podíváme, udělali jsme z živé víry k Bohu tradiční myšlení, ačkoliv Bible, ke které také patří Nový zákon, je knihou, která se zabývá otázkami budoucnosti. Ale pohled Židů a také křesťanské církve stále směřuje do minulosti. Ostatně bohoslužba v Synagoze je nulová a nic neznamenající od zničení našeho chrámu v Jeruzalémě v roce 70 p.Kr. Nemůžeme provádět spasitelný obětní kult, ani na svátek Yom Kippur.

Kde jsou myslitelé dnešní doby? V dnešní době nemáme žádné duchovní myslitelé (proroky) což je nedostatek (potíž). Obrácení ve smyslu učinit pokání Izrael nezná, protože náš národ je velmi panovačný. Za všechny naše nesnáze děláme odpovědné jiné národy, a nehledáme vinu u sebe. Ale právě to je velmi nutné! Na chybách obou vrchních Rabinů Izraele vidíme, kde došla naše „duchovnost“. Právě také oni usilují o bohatství tohoto světa, místo aby hledali nezničitelné bohatství, které pro nás připravil Bůh. Od roku 1981 neúnavně veřejně poukazuji na vitální souvislosti, ale mám co dočinění s umíněným národem, který chce, aby mu bylo poklonkováno. Nepřizná vinu otců, kteří s nadávkami a výsměchem zavrhli Mesiáše a k tomu zanechali v Talmudu pomlouvačnou vzpomínku. Nestarám se o úcty tohoto světa, protože pro mě úcta k Bohu stojí před vším ostatním, proto mám odvahu psát tak otevřeně. Ještě více: nabízím zdarma všem naším čtenářům dokumentaci „Povolání a budoucnost národa Izraelského“, kde je poukázáno na všechny špatné předsudky proti Ježíši, který znovu přijde v naši generaci a zavrhne všechny, kteří nenásledují Jeho hlas a nepřijmou Jeho oběť (Iz 53,8-10) a ještě jím opovrhují a posmívají se mu. Institut für Izraels Universale Berufung. Klaus Mosche Pülz, předseda a autor všech příspěvků Postfach 30503, Tel.Aviv 61304

J.J. RÁJ RAJ J.J. číslo ISSN Z ráje do ráje. Časopis pro svobodný život V PROROCTVÍ BIBLE

Recommend Documents