Každý, koho v životě potkám, umí něco lépe než já. A tak se od něho učím.
Jizerské hory 17. - 18. 1. 2012 Z Frýdlantu přes Jizerku do Návarova Dlouho jsem se těšil na výlet do jednoho ze severních výběţků Čech, neboť Frýdlant má mnoho společného s Jičínem díky Valdštejnovi. Pohraničnímu městu na břehu řeky Smědé vládl Albrecht z Valdštejna jen krátce, i kdyţ jeho sídlem byl Jičín, město udělalo za jeho panování největší rozvoj. Nazývali ho „vévodou frýdlantským“. Ráno jsem odjel vlakem z Jičína v 5.26
hod.
Liberec
přes
Turnov
a
s desetiminutovým
zpoţděním do Frýdlantu, kde
jsem byl v 8.15 hod.. Za cestu dlouhou 94 km jsem zaplatil zlevněné jízdné 47 Kč.
Bylo
zataţeno,
drobně
sněţilo s teplotou mírně pod
bodem
Z nádraţí přes
mrazu.
jsem
řeku
do
k mimořádně památce, 1
kterou
zamířil parku cenné je
trojlodní
děkanský
Nanebevzetí známou
sv.
pohřební
kostel
Kříţe kaplí
se a
vedle něho je morový sloup. Na
blízkém
náměstí
je
zajímavá radnice
pseudorenesanční a
Valdštejna,
skromná jejíţ
socha
podstavec
má zajímavé provrtané díry. 2
Poté jsem vystoupal k původnímu gotickému
hradu,
který
byl
přestavěn na renesanční zámek; v zimě je ale uzavřený. Horní hrad má 50 m vysokou věţ, renesanční je Nový či Dolní zámek se sgrafity a osmibokou
věţí
a
mohutnou
zámeckou kaplí sv. Anny.
Frýdlant ČD (290) – Frýdlant 1 km – zámek 2 km – Raspenava (320) – 7 km – Peklo 11 km – Lázně Libverda 13 km – Hejnice (370) 15 km – Bílý Potok 18 km – Smědava (847) 26 km – Promenáda 28.5 km – Bunkr 32.5 km – Jizerka (860) 34 km Zasněţená
silnice
do
Raspenavy byla pro auta uzavřena
z důvodů
pokládání nové kanalizace, coţ bylo pro mě příjemné. Městečko je poloţené podél řeky
Smědé
obklopené
loukami a pastvinami. 3
Šel jsem městem po levém břehu mezi
a
starou
později
novou
zástavbou více jak půl hodiny a pochopil, proč se mu říká také „Dlouhé
město“.
pohodlná
je
Příjemnější cesta,
resp.
cyklostezka po kraji lesa do osady Peklo
s rekreačními
často
zachovalými
chalupami, roubenkami.
Zde jsem poprvé musel pouţít sněţnice při zdolávání Dubového vrchu (467), neboť tam bylo cca 40 cm
neprošlapaného sněhu.
Následoval krátký sestup do Lázní
Libverda,
minerální
kde
pramen
je
léčící
choroby srdeční a celkovou vyčerpanost
(toto
v průvodci a tak sem musím brzy i já ). Minul
jsem
zámeček,
kde
empírový pobýval
nevýrazný hudební
skladatel Carl Maria von Weber stejně jako Josef Jungmann. 4
se
píše
Lázeňské místo obklopují smíšené lesy pod nejvyšší horou Jizerských hor, coţ je Smrk vysoký 1124 m n.m.. Kolem poledne jsem přišel do poutního města Hejnice v údolí řeky Smědé. Cesta je lemována kříţi, sochami a kamennými sloupy s obrázky svatých. Nejznámější památkou
ve městě je dvouvěţový jednolodní barokní chrám Navštívení Panny Marie. Památná jsou i boţí muka a barokní sochy sv. Václava a sv. Jana
i
mariánský
sloup
před
chrámem.
V přilehlém františkánském kostele sídlí Mezinárodní centrum duchovní obnovy. „Člověk je poutníkem na cestě života do nebe“. 5
Po ţluté značce podél řeky jsem šel do Bílého Potoka, kde jsem se těšil na oběd ve známé dobré restauraci,
kde
se
zastavuji
pravidelně
při
cestování na kole. Za chutné menu jsem zaplatil 70 Kč a ještě trochu osušil vlhký batoh a rukavice. Dále po pravé straně
silnice
je
nedávno
opravený kostel Nejsvětější Trojice. Plných 8 km jsem
stoupal
po
zasněţené silnici na Smědavu, kde je zákaz pro auta z důvodů ochrany
vodní
nádrţe
Souš,
dnes
rezervoár
pitné
vody.
Silnice je přesto udrţována pluhováním, coţ jsem viděl dvakrát během výstupu. Čím jsem byl výše, tím byla větší mlha a ochlazovalo se. Na Smědavě jsem potkal první lyţaře, ale stopy byly zaváté. 6
Pokračoval jsem po Jizerské neveřejné asfaltové lesní silnici, na které však leţela min. 70 cm vrstva prachového sněhu; u Jizerky ještě více, cca 90 cm. Proto jsem se rozhodl podruhé pro pouţití sněţnic, neboť čerstvého sněhu bylo stále více a věděl jsem, ţe na chatu za světla nedojdu. Přímou Promenádní cestu 5.5 km dlouhou jsem kráčel kolem kosodřeviny a zakrslých namrzlých bříz za tmy a ţádného lyţaře jsem uţ nepotkal; připadal jsem si v danou chvíli, ţe jsem někde ve Skandinávii. U Bunkru jsem se snaţil fotit a ještě se posilnil Becherovkou. Na Jizerku, na chatu Pod Bukovcem, jsem došel skoro v 18 hodin. Známí Slováci, kteří mají chatu dlouhodobě pronajatou, mne čekali a přivítání bylo velice milé. Ani jsem neměl hlad, spíš velkou ţízeň. Omluvil jsem se, ţe nebudu chtít večeři, neboť musím konzumovat velké mnoţství svého jídla v batohu, coţ přátelům nevadilo. Čekal mne
příjemně
vytopený
a
upravený
pokojíček, ale do něho jsem se dostal aţ po 22. hod., neboť jsem celý večer vedl přátelskou
debatu
s třemi
staršími
vysokohorskými turisty z Frenštátu. Jeden z nich,
Tomáš,
velký
znalec
hlavně
Vysokých Tater, je dokonce ochotný jít se mnou na obtíţnější vrcholy v září, kdy máme plánovaný týdenní pobyt ve Staré Lesné. 7
Ráno jsem si uvařil pouze čaj, který mi připravila
majitelka
Beata,
a
konzumoval
sladkosti přinesené z domova. Po šesté hodině si ke mně však přisedl její manţel Juro, který měl chuť si se mnou vyprávět, a tak jsem odešel
aţ
za
hodinu.
Doporučuji
všem
zájemcům o kvalitní běţecké lyţování vyuţít tuto
chalupu
vrchem
pod
Bukovec
zalesněným (1005),
čedičovým
navíc
snadno
přístupnou autem a s velkým parkovištěm, zrovna tak jako je moţno přijet vlakem do Kořenova a na chatu dojít po upravené lyţařské cestě: mail. '
[email protected]' tel. 483339004, mobil 724236461. Venku byla jasná obloha, teplota mínus 9 °C – „pěkná kosa“. Po zasněţené vyfrézované silnici podél bariér vysokých více jak 1.5 metru jsem sestupoval do Velkého Polubného.
Jizerka – Velký Polubný (800) 6 km – Desná 11 km – Tanvald (455) 15 km – Svárov 17.5 km – Haratice 20 km – Návarov ČD 25 km – Jičín zastávka – Jičín + 2 km = 27 km Překrásné ráno
a před
Polubným začaly svítit první sluneční paprsky na
věţ
místního
8
kostela Narození sv. Jana Křtitele; velký rozdíl proti včerejšímu dni. Zde jsem
se
s místními
poradil
v obchodě o nejhezčí cestě dolů do Desné III., abych nešel po silnici. Musel jsem ale pouţít sněţnice, coţ bylo s kopce dolů příjemné. Desná se stala známou po katastrofě v roce 1916 na Bílé Desné, kdy voda protrţené přehrady zničila část
stará
překrásná
Riedlova vila v Desné I. Do Tanvaldu jsem šel turistickou stezkou podél řeky Desná a částečně
souběţně
se ţeleznicí, kde jsem nedaleko od nádraţí potkal pětici lidí znovu vyšetřující nedávnou vraţdu
Roma
v Tanvaldu
(měli
obavy, ţe je záměrně fotím
a
dokonce mé
kontrolovali poslední
fotky);
nakonec poţádal
jsem o
je
vyfocení
mé osoby . 9
obce.
Moc
se
mi
líbila
Z Tanvaldu jsem pokračoval jako uţ mnohokrát předtím Palackého stezkou, sevřeným údolím řeky Kamenice; dříve červená barva turistické cesty je dnes nahrazena modrou barvou. navštívit
Měl
jsem
v plánu
zříceninu
hradu
Návarov na strmém ostrohu nad řekou, ale do odjezdu prvního
vlaku
z Návarova
zbývalo jen 25 minut. Šel jsem
neznačenou
proto
cestou podél řeky přímo na nádraţí, coţ bylo jen 1.3 km a v pohodě stihl motorový
vlak
s odjezdem ze zastávky Návarov hodin.
uţ
v
12.39
S přestupem
v Ţelezném
Brodě
a
Turnově jsem přijel do Jičína na zastávku uţ v 14.25 hodin. Zlevněné jízdné za 49 km bylo jen 26 Kč.
Lipovou alejí
jsem
přišel
do
Aquacentra uţ před 15. 10
hodinou a provedl hygienickou očistu a relaxaci svého starého těla po 34 + 27 = 61 km chůze. Byl to překrásný dvoudenní výlet s velmi rozdílným počasím a minimálními náklady. Za vlak pouhých 47 + 26 = 73 Kč a ubytování
tentokrát
zdarma
(vzhledem
k častým
návštěvám
a
vzájemnému přátelství). Největší poloţkou byla tentokráte „pitná kúra“ po příchodu na chatu.
„Pokud se daří dobře tvým nohám, zádům i břichu, víc už ti nemůže přidat ni skvělé bohatství králů.“ Horatius V Jičíně 19.1.2012
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2012
11
