Jitka Snížková
Jitka Snížková
281
Dílo. Jiřího Rychnovského v klatovském materiálu
Působnost Jiřího
Rychnovského ve východních Čechách, v Chrudimi, je doložena řadou dokumentů, ať již v zápisech v notových památkách chrudimských; které tehdy Rychnovský kontroloval, nebo ve vyobrazení králové-hradeckého kancionálu Matouše Radouše (Hradec Králové muzeum - sign. II A 13 díl 1., II.). V tomto prameni však Rychnovský není skladatelem veškeré hudební části, jak se mylně domnívala některá dřívější literatura,' neboť kancionál Matouše Radouše obsahuje tradiční vícehlasy prastarého typu, které se ve východních Čechách v rukopisných kancionálech vyskytují již o půl století dříve, např. v kancionále z Třebechovic, který byl psán v době Rychnovského dětství. Jiří Rychnovský (1545? - 1616) byl úzce spjat s východočeským i podorlickým krajem. Podle jména "Richnovinus" se zdá pravděpodobné, že se narodil v Rychnově nad Kněžnou, i když dosud chybí přímé genealogické doklady, a že jméno Rychnovský nabyl až příchodem do jiného města.ě neboť bývalo zvykem zvláště u hudebníků, že uváděli svým příjmením své rodiště. Jiří Rychnovský působil jako "musicus celeber" na kruchtě chrudimské. Dnes jej považujeme za nejvýznamnějšího a zkušeného českého polyfonika doby předbělo horské. Jeho dílo ještě donedávna bylo známo jen v neúplném znění, neboť nebyly známy všechny hlasy, jak např. dokazuje" ještě edice české hudby Jar. Pohanky z r. 1958. 3 Nálezem z r. 1965 pátého hlasu "vagans", který doplňuje pramen Graduale latino-bohemicum (UK XI-B-1), se mi podařilo skompletovat několik jeho mešních a motetických celků. Životní pouť Jiřího Rychnovského není dosud dost osvět lena a asi do nenávratna jsou zasuty jeho životní osudy. zvláště
Orlické hory Podorlicko 6
282
Zdá se, že jeho život, naplněný prací skladatele, nebyl vždy snadný. Také z východočeských zápisů a dlužních spisů zachováných v Okresním archívu v Chrudimi pod č. 373 4 vysvítají životní okolnosti a svízele Jiřího Rychnovského, které svědčí ne vždy o příznivé hospodářské situaci i o skladatelově velkorysém nazírání a vážení věcí svět ských. Dílo Rychnovského však žilo již ve své době, tedy v létech předbělohorských,nezávisle na svém autorovi a půso bilo samostatně. Mnohé skladby zbyly ve zlomku několika hlasů v rukopisných hlasových knihách i mimo východočeskou oblast. Např. v Rokycanech se vyskytují officia super "Spiritus Domini" a "Dedicationis templi"5 a dále čtyřdílné moteto Exaudi nos Domine. Dále v Sedlčanech je ve dvou hlasových svazcích moteto "My všichni věří me v jednoho Boha" jako součást českého volného pře básnění části "Credo". Pražští novoměští literáti svátomichalští si do svých pěti svazků zapsali celou řadu Rychnovského mešních a motetických skladeb.f Také v konvolutu univ. knihovny v Brně sign. St./2 682167 se v dochovaném jediném hlase v rukopisném přípise českých motet jako č. 12 vyskytuje jeden hlas šestihlasého moteta signovaného autorem Georg. Richn. (Jiří Rychnovský) "Nastal nám den veselý". V Klatovech byly celkem dost nepovšimnuty dva hlasy ze čtyř skladeb na české texty Jiřího Rychnovského, o nichž zde pojednáme. Jsou svědectvím velké rozšíře nosti a upotřebitelnosti Rychnovského díla, které se v hlasových torzech vyskytuje spolu s dílem nejvýznamnějších českých polyfonikůJana Trajána Turnovského a Pavla Spongopea Jistebnického všude tam, kde jsou lokality hlasových knih. Umělecké dílo vždy přerůstá životní význam svého tvůrce. Slyšíme-li hudební skladby z kterékoli doby, máme vždy chuť spojovat osudy umělce samého s genezí díla, podléhat třeba romantické představě a vyvozovat tvorbu z životních osudů umělce a dokazovat tak jeho "titánský" boj s životními okolnostmi. Jindy chceme spatřovat v umělecké tvorbě průsečík všech společensko -ekonomických vlivů anebo naopak poukazovat na uměl cův únik ze skutečného všedního života do říše snů. Dějinami poučeni víme, že umělecké dílo žije samostatně a mnohdy značně nezávisle na svém tvůrci, že se nedá na dlouho ovlivnit autorovou intencí a vůlí ke společen skému průniku - a naopak, procitá mnohdy až po úmrtí svého tvůrce, který z nadhledu dění je pouhým prostřed níkem uměleckého díla. Cím je život autora méně do-
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _.1
ložen a jedná se o dobu vzdálenou několik staletí, všechna shora uvedená estetická stanoviska vedou k úskalí nepřesných, i když zdánlivě čtivých a poutavých dohadů. Zároveň jsme si však vědomi, že pouhý soupis, popis, katalogizace, krátce jakákoli proměna uměleckého díla v číslo, umenšuje jeho podstatu a jeho základní funkci totiž umělecké působení. Soustřeďme se zde tedy na pramen od východních Cech nejvzdálenější, na dvě hlasové knihy z Okresního muzea Klatovska, označované čísly 75 a 76. Pramen je - jako obvykle bývá - hlasově neúplný, takže ze šesti, sedmia osmihlasých děl Rychnovského nám zbyly pouhé dva hlasy. Přesto však je tento pramen velmi důležitým doplňkern jeho díla. Obě hlasové knihy rozměru 22 cm x 32 cm jsou psány několikerou rukou pozdními okrouhlými tvary bílé mensurální notace. Originální dřevěná vazba je potažena koží a nese stopy renesančních ornamentálních vlivů. Knihy se uzavíraly dvěma kovovými přezkami, dnes velmi poškozenými. Hlasový svazek označený "bassus" má celkem 218 folií a přináší velmi cenný index skladeb s uvedením autorů. Hlasový svazek označený "tenor" má 237 folií. První zprávu o těchto foliích a svazcích podal M. Kaňák,? který však na rukopis nazíral spíše po stránce věro učnosti textů, než co do hudebního obsahu; mylně se tedy domníval, že druhý svazek je pouhý-m opisem prvého. Polyfonní svazky, jichž bylo původně maximálně osm (pro osmihlasé skladby), byly pořízeny v létech 1583 až 1605. Toto poslední datum je uvedeno v tenorovém svazku na fol. 237 b a značí pravděpodobně ukončení rukopisu. Ostatní data najdeme v průběhu zápisu skladeb. Hlasové svazky vznikly pravděpodobně pro potřebu hlavního klatovského chrámu Panny Marie; klatovskou provenienci dotvrzuje věnování několika skladeb v tomto rukopisu panu Danieli Korálkovi z Těšína, klatovskému rychtáři, jemuž patřil "korálkovský" dům s rýsovanými obrazy českých králů. Korálek byl široce vzdělán, hovoříl vedle mateřštiny plynně latinsky a německy, byl podporovatelem umění." Jeho tchán Kryštof Kobr z Kobršperka, člen jednoty bratrské, byl sťat při popravě staroměstské. Sám Daniel Korálek zemřel v roce 1625 a byl pohřben do tehdejšího kostela Beránka Božího, kamž před tím věnoval zvon, nesoucí [eho terb." Korálkovský erb je rozdělen na dvě části, vpravo jelení paroh, v levém poli dva šípy křížem, v klenotu je půl zbrojnoše, který ve zdvižené pravici drží šípy.
Jitka Snížková
283
Orlické hory Podorfickof
284
Danieli Korálkovi je věnováno dílo Pavla Spongopea Jistebnického "Invitatorium resurrectionis" z r. 1594,10 dále moteto téhož autora "Miserere nostri Domine", zařazené jako č. 40 a další jeho moteto"Rex Babylonis venit" zařazené jako č. 5l. Zde uvedené skladby Jiřího Rychnovského nemají žádné věnování tomuto příznivci umění; nemáme žádné zprávy o tom, zda Jiří Rychnovský i jakožto třeba občan chrudimský byl s Danielem Korálkem ve styku. Dosud nemáme ani žádnou zprávu o tom, zda Rychnovský kdy Klatovy navštívil a existence jeho skladeb v klatovském materiálu není pražádným dokladem k takovéto návštěvě. Tehdy bylo zvykem si opisovat skladby vhodné pro literátskou chrámovou praxi polyfonního zpěvu, takže skladatelská jména ve svých známých zkratkách putovala z rukopisu do rukopisu. Tím spíše však musíme konstatovat, že literátská bratrstva si vybírala skladby, které se umělecky hodily pro jejich soubor, a které byly napsány zkušeným mistrným perem. Není divu, že v klatovském prameni se vyskytuje Pavel Spongopeus Jistebnický ve velké převaze, neboť byl kantorem v blízkých Přešticích. Jiří Rychnovský se však dostal do tohoto svému působišti vzdáleného - pramene přirozeným volným výběrem, což svědčí o pěvecké úrovni, vhodnosti a oblibě jeho skladeb. V protikladu k dílu J. Rychnovského i ostatních českých polyfoniků stojí dílo Kryštofa Haranta z Polžic, rodáka klatovského kraje, jehož skladby se nevyskytují hojně v hlasových knihách literátských bratrstev a nešířily se spontánně v tomto ovzduší, neboť Kryštof Harant patřil jiné společnosti a hudební skladba mu byla součástí renesanční životní úrovně jako vytříbená hříčka. V klatovských hlasových knihách jsou obsažena tato díla Jiřího Rychnovského:
ě.
16
Poděkujmež Otci nebeskému II. pars: Jezu Kriste bassus: fol. 73 b, 74 a, b tenor: fol. 80 a, b, 81 a, b Moteto bylo původně šestihlasé, což jest poznamenáno v záhlaví Jméno autora je uvedeno zřetelně na fol. 73 b
č.
17
Bože Otče sešliž nám nyní Ducha Svatého rl. pars (?) (oba hlasy pauzují) III. pars: O Bože Svatý Duše, račiž nás utěšiti bassus: fol. 74 b, 75 a, b, 76 a tenor: fol. 81 b, 82 a, b, 83 a
moteto bylo původně šestihlasé Jméno autora zřetelně uvedeno v záhlaví
Jitka Snížková
2alm č. 134 "Ecce nunc bene" Aj nuž Páně služebníci II. pars: Kdožkoliv jste věrní Pánu bassus: fol. 150 a, b tenor: fol. 162 b, 163 a, b Skladba žalmu původně osmihlasá, což označeno jako "octo vocum" v záhlaví. Jméno autora. uvedeno ve zkratce Geor: Ri:
e,
35
Žalm č, 133 "Ecce quam bonus" Když bratři v lásce a svornosti II. pars: Když jeho hlasy III. pars: Pohoří Sionské bassus: fol. 150 b, 151 a, b tenor: fol. 163 b, 164 a, b, 165 a Skladba původně sedmihlasá, což označeno v záhlaví se jménem autora. Čtyři skladby J. Rychnovského jsou svým tvarem dvě moteta o více částech a dva žalmy na české texty také o dvou a třech částech jako moteta. Jednotlivé části motet jsou samostatné textové celky. Moteto "Bože Otče, sešliž nám nyní Ducha Svatého" ve své první části zpracovává zřejmě "cantus firmus" tehdy známé a oblíbené české písně. Zde zachovaný tenorový hlas již přináší nikoli známý nápěv, ale jeho ozdobené zpracování pro kontrapunktickou skladbu. Textově se Rychnovského moteto drží téměř přesně původní verze Klimenta Bosáka, tehdy ostatně velmi rozšířené.t! Tento "cantus firmus" býval vícehlase opracován, známe např. verzi z kancionálu mladoboleslavského, anebo pětihlasé moteto obsažené v Graduale latino-bohemicum z pražského chrámu svatomichalského. Rychnovského moteto přináší ještě další dvě části, nám textově neznámý díl druhý (oba dosud známé hlasy mají "tacet") je vystřídán textem třetího třídobého dílu ,,0 Bože Svatý Duše račiž nás utěšiti a naše hříšné duše svým ohněm zapáliti". Moteto bylo tedy obsahově jednotné, zaměřené ke svatodušnímu svátku. Oba uvedené žalmy jsou komponovány na české texty. Zřejmě i tyto žalmy byly rozšířeny mezi literáty. Vyskytují se také v Hradci Králové v torzu, např. v bassu primi chori sign, Il. A 25 (Hradec· Králové) pod číslem 175 (Když bratři v lásce a svornosti - sedmihlasé původně) a pod č, 177 (Aj nuž Páně služebníci -původně osmihlasé)- bez uvedení Rychnovského autorství. Také v Ra-
ě.
36
Orlické hory Podorlicko 6
286
kovníku ve dvou zbývajících hlasových knihách altu a tenoru najdeme pod číslem 26. Žalm 134 "Aj nuž Páně služebníci dnem nocí před ním stojící" - původně osmihlasé moteto. Doplňují tedy klatovské dva hlasy oba uvedené materiály o znalost autorství Jiřího Rychnovského. I ze zbývajících hlasů můžeme postihnout, jak skladatel pracoval s textem, což nám vždy i v každé epoše poukazuje k niternému založení a uměleckému cítění autora. I v době 16. století, kdy texty jsou dány, je třeba si všímat i docela malých odchylek, zda skladatel mechanicky text přejímá, nebo v něm, i když jen minimálně, ale přece, pozměňuje. Rychnovský pracuje s daným textem ne mechanicky, ale určitá slova nebo věty v jednom z hlasů opakuje, jiná slova či věty v některém z hlasů vynechává podle potřeby kontrapunktického vedení hlasů i podle potřeby zdůraznit a vyzvednout smysl textu. Ani ve dvou zachovaných hlasech nenajdeme stejné texty, což dokazuje velmi impulsívní tvůrčí přístup skladatele k obsahu básně. Je známo, že utrakvisté, pokud používali latinských mešních textů, i v nich dělali malé obměny zdůvodněné věroučně. Zcela nepatrné obměny samostatně v jednotlivých hlasech a nikoli ve všech místech všech hlasů najdeme i v latinských mších J. Rychnovského, např. v pětihlasé mši super "Et valde mane".12 Domněnka, že latinské sbory se zpívaly vícehlase a české jednohlase, je popřena právě tak jako tvrzení, že katolíci zpívali latinsky polyfonně a kališníci česky a jednohlase. Vždyť v mnohých prostých, převážně [édnohlasých čes kých kancionálech, najdeme zapsané vícehlasy na české texty, jak o tom. svědčí např. celá řada východočeských pramenů tohoto typu. 13 Dále známe celou řadu polyfonních motet na české texty s hudebním projevem vytříbe ného kontrapunktu. Také tato čtyři moteta z Klatov autora J. Rychnovského jsou dalším dokladem české polyfonní školy. Celý tento klatovský pramen má kališnické zaměření s tendencí novoutrakvistickou. Vedle celých mešních celků (ovšem bez části "Agnus") uvádí moteta jak na latinské tak i na české texty. M. Kaňák v přípisu, který napsal na zadní stranu desek, uvádí podle obsahu, "že v písních jest patrna převaha novoutrakvistických písní s katolickými písněmi. Jsou však mezi nimi i písně směru kalvinistickoreformovaného, upravené "věroučně." Pojmem "písně" nazývá M. Kaňák i mešní části a moteta. Pro novokališnickou hudební tvorbu polyfonní je široká věroučná tolerance naprosto jasným dokladem. Jistěže i věnování několika skladeb renesanční osobnosti Klatov,
rychtáři
a primátoru Danielu Korálkovi, doplňuje ideové pramene i hudby do celku pozdně renesanční kultury novokališnické. Tvůrčí práce Jiřího Rychnovského spadá do tohoto kulturního okruhu zcela organicky. S vročením pramene do období let 1583-1605 nás napadá otázka související s datací zdejších skladeb Rychnovského. Žádná z uvedených skladeb nemá datum. Přesná data jsou však uvedena na okolních kompozicích. Tak hned po obou motetech Rychnovského, jako č. 18, následuje skladba Pavla Spongopea Jistebnického označená rokem 1584. Před oběma žalmy, tedy jako č. 34, je uvedena šestihlasá skladba "Rorate coeli" P. Fabricia s datem 1593; po obou našich žalmech, tedy jako č. 37, následuje moteto Pavla Spongopea s datem 1594. Zůstává však otevřenou otázkou, zda jde o data zápisu nebo vzniku skladby. Spíše se přikláníme k domněnce, že jde o data zápisu, neboť při vzniku bývá uvedena poznámka "composuit .. 15 ..." V každém případě nás data poučují o svrchním prahu možnosti vzniku skladby. Usuzujeme tedy, že prvá dvě moteta byla napsána dříve, než sedmihlasý a osmihlasý žalm, kde basová linie nemá již ráz imitujícího hlasu, ale tvoří linii harmonického základu, jak je tomu např. v Rychnovského, žalmu "Decantabat populus", jehož partitura je hlasově kompletní-? nebo v žalmové tvorbě čtyřhlasého žaltáře Davida Crinita z Hlavačova z r. 1618 z Rakovníka.té nebo ve strofické čtyřhlasé tvorbě Mistra Jana Kampana také z r. 1618. 16 Ostatně i podle zbývajících hlasů se zdá, že osmihlasý žalm J. Rychnovského "Aj nuž Páně služebníci" má vypsanou strofu a podle vyznačených pauz se zdá, že šlo o osmihlas rozložený dvousborově, tedy ve slohu s benátským vlivem tehdy velmi moderním; Toto zjištění má velký význam, protože odhaluje Rychnovského nejen jako technicky dobře vyzbrojeného a dovedného skladatele, ale jako skutečného umělce, který má rozhled po tehdejší soudobosti a zároveň i tvůrčí vztah k textu, což je také známkou nového přicházejícího slohového ovzduší. Renesanční smysl pro krásu i v nejmenší podrobnosti se projevil ve vazbě obou hlasových - knih, estetické zaměření ke vznešenosti lze sledovat v rozsáhlé polyfonně stavěné koncepci vokálních skladeb a konečně toleranci orientovanou historickým humanismem pozorujeme v rozmanitostí všech textů včlenění
těchto zpěvů.
Novokališnické umělecké ovzduší provázelo tehdejší rychlý vývoj měst, chrámů a patricijských domů; umělci se opírali u nás o bohatství řemeslnických cechů; jen velmi zřídka se soustředili pouze k bohatým jednot-
Jitka Snížková
287
Orlické hory Podorlicko 6
288
livcům, kteří
spíše svým vlivem než penězi městskou kulturu podporovali. Proto si bylo umělecké prostředí měst velmi blízké i při značné zeměpisné vzdálenosti. V Klatovech, v Sušici, právě tak jako v Chrudimi, v Hradci Králové, v Kostelci nad Orlicí nebo v Solnici ve východních Čechách si byla hudební praxe velmi podobná. Pozdní česká hudební renesance s díly označenými skladatelskými jmény ani nemůže být regionálně typická, ani krajově uzavřená, neboť tvůrčí osobnosti přerůstají hranice svého kraje a nabývají u nás celonárodního významu tak, jako např. nizozemští autoři působící v Praze (např. Filip de Monte, Carl Luython) nabývají významu celosvětového. Jiří
Rychnovský je prototypem skladatele, jehož živnou byly východní Cechy, avšak jehož dílo zasáhlo mnoho měst našeho území. Právě v tomto celonárodním působení tkví jeho skladatelský význam ve vývoji naší hudby. půdou
Poznámky
1 Rybička,
A.: Památky archeologické, Praha 1856 II., s. 183,
a III. d. s. 168
SRB-DEBRNOV, J.: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha 1891, s. 36 Hnilička, A.: Dějiny hudby na Chrudimsku, Chrudim 1912, III. d. s. 516-518 Masarykův naučný slovník, Praha 1930, s. 334 Hartmann, P.: Český kancionál Královéhradecký, Acta Musei _Reginae-Hradecensis, Hradec Králové 1959, s. 74 2 Capek, J. B.: Jiří a Václav Rychnovští a jejich doba v edici Jiří Rychnovský, Rychnov nad Kněžnou 1966, s. 7-8 ::\ Pohanka, .Jar.: Dějiny české hudby v příkladech, Praha 1958, s. 52-53. 4 Okresní archív Chrudim, č. 373, folia 68-9, 150, 162, 239. Děkuji za laskavé upozornění s. M. Veletovi CSc. Veleta, M. CSc.: Příspěvek ke studiu historie hudební výchovy ve východních Čechách. Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové, Praha 1969, s. 13 5 Podle rokycanského pramene spartoval dílo v torze zbylých hlasů E. Trolda, NM - hud. oddělení sign. XXVIII E 105 Buchner, A.: Hudební sbírka Emiliána Troldy, Praha 1954, s. 92 6 Snížková, J.: Jiří Rychnovský hudební _profil, Rychnov nad Kněžnou 1966, s. 17-30 Snížková, J.: Le motet tchěque 1570-1620, Musica Antiqua Europae Orientalis, Bydgoszcz 1969, s. 38-39 7 Kaňák, M.: Klatovské kancionály, Náboženská revue roč. XIV, Praha 1942, s. 269-270 8 Stehlík, L.: Z dávné minulosti, Klatovy, Praha 1971, s. 31-32 9 Vaněk, F. - Hostaš, K. - Borovský, F. A.: Soupis památek
historických a uměleckých v pol. okrese Klatovském, Praha 1899, s. 74 10 Uvedeno ještě před indexem v hlasové knize bassus na fol. 3a, tenor na fol. 2a: "In gratiam D. Daniel.i Koralek a PSG (tj. Pavlus Spongopeus Gistebnicenus) comp(osuit) Anno Domini 1594 Pragae" 11 Konrád, K.: Dějiny posvátného zpěvu staročeského, Praha 1893, s. 56 12 Snížková, J.: Úvod k edici mše super "Et valde mane". Chorwerk, Č. 118, Moseler Verlag Wolřenbůttel, 1973, str. HL-V.
Snížková, J.: Kancionál Orlicko-kostelecký, Sborník Orlické hory a Podorlicko Č. 4, Rychnov nad Kněžnou 1971, s. 109, 110 14 Kancionál Matouše Radouše (Hradec Králové, sign, II A, 13 b) - vepsáno do obrazu, J. Snížková: Musica polyphonica Bohemiae, Praha 1958, s.50-51 15 Čtyřhlasý žaltář Davida Crinita z Hlavačova má 431 listu, vazbu r. 1618 pořídil Jakub Špička Příbramský. Patřil rakovnickým Iiterátům. Byl revidován Jezuity. Je psán bílou ménsurálrií notací velkých pozdních oblých tvaru ve hlasech pod sebou. (Nyní v okresním muzeu v Rakovníku) Snížková Jitka: Les formes de la musique tchěque a la fin de la Renais. Musiqua Antiqua, Bydgoszcz 1972, s. 166 ie Tisk skladeb Mistra Jana Kampana; ;,M. Johannis Campani Vodniani prořesorís Pragens sacrarum odarum libri duo ... Quorum prior Psalmos Davidicos, Posterior Hymnos Dominicales et feriales continet. Accessere Cantica Canticorum in Odaria LIII, necnon melodiae pro omnibus Psalmis, Odis et Canticorum Odariis, eiusdem Authoris. Francofurti ad Moanum, Anno 1618." (sign, UK 52 l i 2) Carmina Festiva: předmluva J. Snížkové k edici (Supraphon Praha ~ v tisku).
13
Jitka Snížková
289
