JIRÍ ˇ KROUPA OMNE VIVUM EX OFFO HISTORICKÁ KOMEDIE O ŠESTI OBRAZECH A ČTYŘICETI SEDMI MRTVOLÁCH FOTART 2004

ˇ KROUPA JIRÍ

OMNE VIVUM EX OFFO HISTORICKÁ KOMEDIE O ŠESTI OBRAZECH A ČTYŘICETI SEDMI MRTVOLÁCH FOTART 2004

PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

2 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

OMNE VIVUM EX OFFO Historická komedie o šesti obrazech a čtyřiceti sedmi mrtvolách

Jiří Kroupa

FOTART 2004 3 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Motto:

Masakry pokračují… Počasí je příjemné… Morris, americký vyslanec v Paříži, září 1792


POSTAVY Martineaux, přednosta soudní kanceláře Barnève, starší soudní úředník Simon, soudní úředník – elév Geneviève, jeho snoubenka Legrand, soudní sluha Misson, desátník Národní gardy

SCÉNICKÉ POZNÁMKY Odehrává se v soudní kanceláři Revolučního tribunálu v Paříží v únoru a na počátku března 1794 (měsíc ventôse podle revolučního kalendáře). Kancelář je rozdělena do dvou místností, mezi nimi dveře. Na levém konci okno, na pravém dveře na chodbu, přičemž prostor za oknem i chodba již nejsou vidět. V levé místnosti jsou na pozadí dveře do kumbálu. Kancelář je zařízena důstojně a čistě, avšak v duchu republikánských tradic nijak přepychově. V každé místnosti jsou dva pracovní stoly a u nich dvě židle. V pravé místnosti stojí ještě dvě židle navíc. Při volných stěnách jsou umístěny skříně na spisy. V pravé místnosti stojí v levém rohu u spojovacích dveří věšák na kabáty a na něm jsou zavěšeny dvě šavle v pouzdře. V horní části stěny na pozadí pak visí kruhová francouzská trikolóra. Postavy jsou oblečeny střídmě, opět nikoliv přepychově, přesto však důstojně. Zároveň ale jejich vzhled neobsahuje žádné typicky revoluční symboly (např. frygická čapka), nýbrž vyjadřuje jakousi úřednickou indiferentnost. Výjimku tvoří malá trikolóra na kabátě.


OBRAZ PRVNÍ Soudní kancelář, dopoledne. Všechny stoly jsou pokryté vrstvami písemností. Pouze jeden v pravé místnosti je zcela prázdný. U jednoho ze stolů v levé místnosti sedí Barnève. Přichází Martineaux a rovnou prochází do levé místnost, přičemž spojovací dveře za sebou nezavírá. Martineaux: (bez pozdravu) Jestli pak jste, pane kolego, už slyšel, že Fouquier-Tinville je bratranec Camilla Desmoulinse! Právě mi to řekli dole. Barnève: (udiven) Opravdu? Náš Fouquier-Tinville? Martineaux: Ano, právě náš veřejný žalobce. Barnève: Velmi zajímavé. Jak spolu vycházejí? Martineaux: Těžko říci. Fouquier-Tinville se ale považuje za politického neutrála, který jen plní rozkazy. Barnève: Jenže mu to moc nepomůže. S ohledem na jistě úctyhodné výsledky, jakých při svém působení dosahuje, snad ani nemůže nebýt spojován se „Zuřivými“. Což se Desmoulinsovi moc líbit nebude... Martineaux: To jistě. Ovšem ve skutečnosti... Barnève: (skočí mu do řeči) Omlouvám se, pane kolego, ale taky mám jednu důležitou informaci. A troufám si tvrdit, že nás dvou se dotýká podstatně více, než jemnosti příbuzenských vztahů mezi protagonisty pařížské politiky. Martineaux: (lehce překvapen) Ale! Tak ven s tím! Barnève: Konečně nám přidělili dalšího úředníka. Martineaux: (s nadšením) Ale to je skvělé! Vynikající! Nejlepší zpráva dne! Barnève: Taky si myslím. Však už bylo na čase. Martineaux: Ano, ano... Co ten předchozí emigroval do Anglie, máme práce jak španělská inkvizice po dobytí Mexika. Všechno musíme odedřít my. Apropó, kdo to vlastně je? Barnève: Jmenuje se Simon a do Paříže přijel z venkova. Martineaux: Z venkova? (ironicky) Doufám, že ne přímo z Vendéé! 6 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Barnève: (strojeně, v reakci na kolegův vtip) Ó ne! Pochází odněkud z Dordogne. Martineaux: Jak je vlastně starý? Barnève: Bude to vysloveně elév. Je mu něco přes dvacet. Martineaux: (poněkud zklamaně) Takže se bude zaučovat... Barnève: Zřejmě chtějí někoho nezatíženého starým režimem. Má to ale i své výhody. Stvoříme si nového úředníka k obrazu svému. Martineaux: Jistě, jistě... Ale stejně bych raději někoho, kdo by rovnou vzal polovinu té hromady, co mám na stole. (drobná odmlka, uvědomí si, že při tom nepočítal s Barnèvem) Totiž, třetinu... Barnève: (uznale pokývá hlavou, že je vše v pořádku a pak pokračuje) Ten Simon je vyučený písař. (nahlíží do papíru na stole) Má nějakou praxi v obchodě a snad i něco na radnici ve svém městečku. Martineaux: Tam toho asi moc nepochytil. A o dnešní trestní justici už vůbec ne. Jak se vlastně dostal do Paříže? Barnève: Nějaká přímluva vzdáleného příbuzného. Zřejmě bude také dosti schopný a snaživý. Martineaux: Mezi těmi mladými nadšenci z provincií jste králem, když umíte číst a psát. FouquierTinville ho nejspíš bral všemi deseti. Kdy má vlastně nastoupit? Barnève: Už by tu měl být. Martineaux: Takže se dnes zase nic neudělá... (zaklepání) Barnève: Dále! (oba se přemisťují do pravé místnosti, mezitím vejde Simon) Simon: Dobré ráno, pánové. Barnève: (s poněkud přehnanou srdečností) Á, kolega Simon. Tak jen pojďte dál! Simon: (dosti překvapen, že už o něm vědí) Ano, ano, Simon. To jsem já. Měl bych tu nastoupit na místo soudního úředníka. Už o mě asi víte.


Martineaux: (rovněž srdečně) Dobrý den, dobrý den, rádi vás poznáváme a samozřejmě jsme již byli informováni. Co bychom to ostatně byli za úřad, že? Já se jmenuji Martineaux a mám to tu na povel. (žoviálně) Budeme spolu sdílet kancelář. Barnève: Mé jméno je Barnève. (ukazuje přes rameno na dveře do sousední místnosti). Sedím hned vedle. Naneštěstí tu zrovna není náš soudní sluha Legrand. Takže s ním se seznámíte až odpoledne. Martineaux: (ironicky) Milý Barnève, o tom, zda je vhodné označit za nešťastnou takovou absenci, při níž se souhrnná intelektuální kapacita této kanceláře sníží o hodnotu v mezích matematického zaokrouhlení, bych s vámi někdy rád vedl polemiku. (pak se obrátí na Simona a ukazuje na jediný prázdný stůl) Nicméně tohle bude Váš stůl, příteli. Simon: Děkuji. Rád bych se hned zapojil, ale patrně mě budete muset podrobněji seznámit s náplní práce této kanceláře. Martineaux: Výborně, výborně! Tak se mi to líbí. Snaživé lidi potřebujeme ze všeho nejvíce. (otevře skříň vpravo u dveří, uchopí nevelký fascikl a položí ho na Simonův stůl) Nejdříve si musíte nastudovat právní předpisy. Ne že byste se bez nich v praxi neobešel, ale je lepší se v nich alespoň rámcově vyznat. Už jenom proto, abyste je mohl občas citovat ve spisech. Působí to dobrým dojmem. Jedná se samozřejmě o dekrety Konventu, ale pro naši potřebu jsou vůbec nejdůležitější opatření Výboru veřejného blaha. Barnève: To si všechno můžete nastudovat sám. Necháme vám na to dnešek a ostatní zvládnete za pochodu. Kancelář je momentálně vysoce vytížená. Martineaux: Na druhou stranu ale pouhá znalost předpisů ještě dobrého úředníka Revolučního tribunálu nedělá. Neobejdete se totiž bez elementární znalosti současných pařížských reálií. Barnève: Ty jsou pochopitelně nepsané, takže pro začátek vás s nimi seznámíme my. Předpokládám, že přinejmenším jistá jména jsou vám známa? Simon: Ano, o některých jsem slyšel už u nás doma. Martineaux: Alespoň to. (začne přecházet po místnosti, Barnève si mezitím sedá na jeho židli, Simon na svojí) No nic, takže abychom to neprotahovali. Hlavní postavou dnešní pařížské politiky je nepochybně Maximilien Robespierre. Stojí v čele Výboru veřejného blaha, samozřejmě je poslancem Konventu a tak dále a tak dále. O každé vrcholné instituci či orgánu obecně platí, že v něm je, a pokud není, pak daný orgán nemá valný význam. Podstatou této osoby je ovšem to, že vlastně nepatří nikam. Slyšel jste už o frakcích „Shovívavých“ a „Zuřivých“? On nepatří ani k jedné z nich. Nestojí ovšem ani mezi nimi, nýbrž nad nimi. Frakce jej nezajímají, pokud s nimi zrovna nemá nějaký konkrétní problém.


Barnève: A ten má poměrně často. Martineaux: Takže můžeme říci, že vlastně nemá rád frakce jako takové… Jinak je ovšem jeho modlou ZÁKON. Barnève: Tato skutečnost ale poněkud ztrácí na lesku, vezmeme-li v úvahu, že zákony vytváří on sám. Martineaux: Říká se o něm, že je neúplatný, ale po pravdě neznám nikoho, kdo by to mohl potvrdit. Rád bych věděl, jestli ta jeho neúplatnost už nežije svým vlastním životem. Možná si teď rve ty své napudrované vlasy, když vidí, jak ostatní vydělávají a jemu nikdo nic nenabízí, protože má pověst neúplatného. Těžko říct… (drobná odmlka) Barnève: Jeho hlavním spojencem je Saint-Just. Mladý, schopný, bezohledný. Martineaux: Ti dva jsou hlavními původci současného pracovního vytížení naší kanceláře. Oficiálně se tomu říká revoluční teror, lidově jenom teror. (sarkasticky) A o něm jste jistě slyšeli i v Dordogne, že? Taky jsem se už zmínil o frakcích. V čele „Zuřivých“ stojí jistý Hébert, v čele „Shovívavých“ naopak proslulý Danton a jeho věrný spřeženec Desmoulins. Simon: O Dantonovi něco vím. Martineaux: Není divu. Dlouho byl hlavní postavou revoluce. Kromě frakcí tu ale je ještě Bahno. Simon: Ty taky už myslím znám. Jsou to přeběhlíci, že? Martineaux: Spíše oportunisté. Přiklání se jednou tam a podruhé onam. Jako jednotlivci zajímaví málo, jako celek hodně. I takoví revoluční titáni jako Robepierre či Danton jsou více méně odkázáni na jejich přízeň… Ale zpět k frakcím. Jak už jejich název napovídá, rozcházejí se v názoru na teror. Barnève: Neshodnou se ovšem ani s Robespierrem. Jedni by chtěli teroru víc, jedni míň, zatímco Robespierre právě tolik, kolik ho je. V tom si patrně dobře rozumí s naším veřejným žalobcem. Martineaux: Tak, tak. Fouquier-Tinville možná obsahem své produkce vypadá jako souputník „Zuřivých“, ale ve skutečnosti se jako Robespierre drží ZÁKONA. Je tak především nástrojem Výboru veřejného blaha, tedy Robespierra samého. Posílá pod gilotinu zrovna tolik lidí, kolik on chce. Ani o chlup méně nebo více. (odmlka) Popravdě, někde uvnitř mám dojem, že kdyby na to přišlo – tím myslím, že kdyby na to byl nějaký zákon – poslal by pod gilotinu klidně i Robespierra samého. Ten by tam zase s chutí poslal frakce a frakce možná jeho a určitě sebe navzájem.


Barnève: Na tuhle vybíjenou by mohl někdo vypisovat sázky. Však už se taky celý ansámbl pěkně zředil, co jsme tu dostali na paškál girondisty. (zachytí Simonův nejistý pohled) No, tu partu, co to tu vedla před Robespierrem a jeho jakobíny. Za girondistů to bylo snazší – jenom samý monarchista či odbojný farář. Sem tam nějaká šmelina. Ale dnes nám v agendě počty republikánů závratně stoupají. Martineaux: Abyste ale rozuměl, ne že bychom si stěžovali. Jsme rádi, že máme práci, stálý příjem a důstojné postavení. Simon: Po tom všem toužím i já! Martineaux: (povzdech) Jenom ta práce v našem případě vyžaduje trochu moc velkou míru kreativity…. Simon: V jakém smyslu? Barnève: Nevěřil byste, jak je někdy obtížné připravit rozsudek tak, aby podle něj tribunál mohl vůbec provést jednání. Simon: (udiven) Možná to bude znít naivně, ale domníval jsem se, že se nejdřív jedná a pak se teprve píše rozsudek. Barnève: (dobrácky) Ó nikoliv! Vše musí být hotové předem. Kdyby měli celou záležitost řešit až u soudu, tak by se tribunál nikam nedobral. Simon: (již velmi udiven) Takže obžalovaných se vlastně nikdo na nic neptá? Martineaux: A proč vlastně? Co myslíte, že by asi řekli? Simon: Patrně, že jsou neviní. Martineaux: Právě! Takže ani není třeba se jich tázat. Na každém našem formuláři je již řádně předtištěno, že obžalovaný se cítí nevinen. A je to. Proč potom zdržovat řízení? Barnève: (dobrácky k Simonovi) Neplašte se, pane kolego! Jistěže projevy obžalovaných mají svůj význam. Ovšem ne pro rozsudek. Jinak se ale musí zaznamenat a interpretací uvést do souladu s rozsudkem. Simon: A co třeba důkazy? Barnève: Ty zrovna tak. Tedy pokud jde o důkazy obhajoby. Důkazy veřejného žalobce jsou pochopitelně známy již předem a podporují rozsudek.


Simon: (rozhořčeně) Promiňte mi, pánové, ale takové procesy přece nejsou regulérní! Barnève: (zcela vyrovnaně) To nejsou. Jenže regulérnost je pouhé slovo. Ve většině případů jsou ti lidé navíc skutečně vinni a není příliš důležité, že často něčím úplně jiným. Skutečná motivace pro jejich postih je pak pochopitelně jinde, ale to nás trápit nemusí, neboť se jedná o faktické aspekty, vymykající se spisům. A pokud jde o ty zbývající, kteří jsou možná skutečně - (s odporem) – nevinní, byli prostě v nepravou chvíli na nepravém místě. Taková je už dnešní pohnutá doba. Simon: (s údivem) A vám to vůbec nevadí? Martineaux: (s úsměvem) Ale ovšem. Jenže s tím nemůžeme dělat vůbec nic. Ostatně – na skoro všechno je zákon. Navíc tu máme, řekněme, svůj klid. Rozsudky se tu pouze tvoří, nikoliv podepisují… Co je však nejdůležitější, nesouhlasit by znamenalo mít názor. Simon: (zcela nechápavě) A co je na tom nepatřičného? Martineaux: V zásadě nic. Jenom je to poněkud neprozíravé. (odmlka, při níž si Martineaux vychutnává Simonův údiv) Nuže, milý příteli, věc se má zhruba takto… Budete-li mít kruté názory, znepřátelíte si Dantona. Budete-li mít umírněné názory, znepřátelíte si Héberta. A budete-li mít jakékoliv názory, znepřátelíte si Robespierra. Z toho nám prostou logickou úvahou vyplývá, že v naší pozici státních úředníků je nejlepším a skoro bych řekl jediným řešením žádný názor nemít. Simon: (mírně udiveně) Myslíte tím patrně, že člověk by se neměl plést do politiky? Martineaux: (rozšafně) To také. Ale nejen to. Dnes totiž žijeme v politováníhodných časech, kdy jakous takous jistotu skýtá pouze naprostá názorová indiferentnost. Simon: (již silně udiveně) Takže to se podle vás týká i naprostých drobností? (mírně posměšně) Třeba i kolikátého dnes je ? Martineaux: (s okázalým potěšením, jak mu Simon poskytuje argumenty sám proti sobě) Ale ovšem, milý příteli, dnešní drobnost je totiž zítřejší kardinální problém. Ani já bych si netroufl – a tím méně vy – tvrdit, že jsem schopen zachytit současný vývoj ve všech jeho proměnách a rychlostech. (s náhlou spokojeností a jakoby pro sebe) Jinou věcí je, že se to občas nedaří ani samotným strůjcům tohoto vývoje, což má jistě blahodárný vliv na smysl existence této kanceláře. (opět k Simonovi) A pokud jde o ten váš příklad s dnešním datem… Zrovna před týdnem jsme tu řešili jednoho kupce z Vincennes, který psal na dopisy data podle starého kalendáře. Vidíte? Včerejší drobnost je dnešní problém. Barnève: Kolega Martineaux přirozeně nemyslí, že byste názor ve skutečnosti neměl. Jenom si musíte dát pozor, aby příliš neovlivňoval vaše chování.


Martineaux: Nebo, nedej bože, abyste o něm nerozprávěl jen tak okolo. Ale vraťme se k politické situaci. Jak jsem řekl, budete-li mít jakýkoliv názor, nemůžete se nedostat do střetu s některou z frakcí. Simon: (lehce zoufale) Musí ale existovat někdo, komu nezáleží na tom, co si myslím! Martineaux: (stále pobaveně) Ale ovšem, milý příteli, i když si zdaleka nejsem jistý, jestli je tato skutečnost plodem nutnosti, jak se mi tu snažíte naznačit. Každopádně by ale vaše požadavky nejlépe splňoval monsieur Sanson. Simon: (s radostí) Opravdu? Martineaux: Zcela nepochybně! Sanson je jediná absolutně nestranná osoba v pařížské politice. Můžete město prochodit křížem krážem, ale nikde nenajdete člověka, který by ideál rovnosti naplňoval lépe. Muž nebo žena, monarchista či republikán, věřící či atheista, šlechtic nebo žebrák, stařec nebo dítě… To je mu jedno. Všichni lidé rovni jsou! Simon: Víte, že jsem v Paříži jen krátce. S tímto pánem jsem se zatím nesetkal. Pořád mi ale není jasné, ke které se hlásí frakci… Martineaux: Po pravdě řečeno, k žádné. Simon: Je tedy přeběhlíkem? Martineaux: To jako jestli patří k Bahnu? Ó, ne… (směje se) Těžko můžete z oportunismu obvinit Slunce jen proto, že se kolem něj střídají planety. A Sanson je takové Slunce. Stále na svém místě. Přežil už tolik bouří a ještě přežije a na rozdíl od nás mu prostě stačí jen stát a nedělat nic mimořádného. Simon: A kdo je tedy ten pán? Martineaux: Monsieur Sanson? Přece mistr popravčí… Barnève: (doplňuje) Dříve královský, dnes republikánský kat. Martineaux: Gilotina je ovšem stejná… Jako on sám. Barnève: Dejte mi pevný bod a pohnu zemí! Martineaux: (se smíchem) A nerušte mé kruhy… (odmlka)


Barnève: Ovšem, aby bylo jasno. Monsieur Sanson je skutečným mistrem ve svém oboru. Nikdo neodvádí tak vynikající práci. Martineaux: Bene, bene. Vezměte například toho břídila z Lyonu, co Chalierovi sekal hlavu na třikrát a nakonec ještě potřeboval ruční sekáček. To by se Sansonovi stát nemohlo. Barnève: Však je také jednou z nejpopulárnějších osob v Paříži! (odmlka) Martineaux: No, nesmíme našeho mladého kolegu příliš zahltit. Má toho dnes ke studiu až až. (k Simonovi) Musíte prostě sledovat, co se okolo vás děje a sám se něčemu přiučit. (přistoupí znovu ke skříni vpravo u dveří a vytáhne velikou plochou, ale nízkou krabici) Nejlepší bude, když začnete hned od zítřka vyřizovat vlastní spisy. Ze začátku to po vás ještě zkontrolujeme, buď kolega Barnève nebo já sám. Ale praxe je nejlepší školou, milý příteli. Simon: Vynasnažím se jak budu moci. Martineaux: To rád slyším. (položí krabici před Simona) Tady máte svoji vlastní sadu razítek. Dobře si je prohlédněte a naučte se je používat. Je jich přesně 124. Simon: (udiveně) Tolik? Myslel jsem, že jich může být tak kolem čtyřiceti. Martineaux: (s určitou mírou znechucení současnými poměry a ironicky) Ano, ano, to bylo dříve. Tehdy se ještě tolik nerozlišovalo v trestných činech a jejich motivech. Vražda byla prostě jenom vražda. Krádež byla prostě jenom krádež. Ale pak přišli republikáni, osvícenci a filosofové. Takže teď víme, že není vražda jako vražda a krádež jako krádež. Čert aby se v tom vyznal! Některé z nich jsou dokonce i přípustné… Simon: Aha, myslíte třeba v rámci boje za svobodu a tak… Martineaux: No ano, těmi úvahami to začalo. Ale dnes se již postoupilo v rozlišování mnohem dále. Simon: Jak mám ale potom přesně poznat, který zločin je přípustný? Martineaux: S kolegou Barnèvem jsme vyvinuli interní rozlišovací systém. V zásadě vychází z premisy, že spáchá-li zločin stát, není to zločin, zatímco spáchá-li ho soukromník, pak ano. Krom toho je ovšem třeba rozlišovat mezi jednotlivými představiteli státu a jeho orgány a brát ohled i na momentální situaci. Ale to vás jako začátečníka nemusí příliš zajímat. Pro tuto chvíli se držte pouze onoho obecného principu. Simon: (přehrabuje se razítky, obdivně) A vy opravdu všechna ta razítka znáte?


Martineaux: Nutnost, příteli, nutnost. Ale později sám poznáte, které razítko má větší a které menší význam. Musíte ovšem vzít v úvahu, že taková sada razítek, to není jen tak nějaká hromádka dřívek na hraní. (zasněně) Je to spíše jakýsi živý organismus, který má své záliby a vrtochy a kterému neporozumíte ze dne na den. Každé jednotlivé razítko je malou částečkou mozaiky, jedinou buňkou celého dokonale pracujícího organismu, který není pouhou sumou částí. Musíte s nimi zacházet s láskou, ale nebát se být někdy i spravedlivě přísný. Prostě občas přitáhnou a občas povolit. Práce s razítky se trochu podobá práci s koněm. Budete-li s nimi zacházet správně, bohatě se vám odmění a budou vám věrně sloužit. A taková razítka Revolučního tribunálu, to jsou přímo plnokrevníci mezi razítky… Barnève: Kolega Martineaux je tak trochu básník. Martineaux: (zamáčkne slzu) Mám jen rád svoji práci… (odmlka, dále již opět věcně, bere do ruky jednotlivá razítka) Tohle je velice důležitý kousek – ROYALISTICKÉ SPIKNUTÍ. Používá se ovšem jen na komploty bez vazby na cizinu. Krom toho tu totiž máme speciální případy: PAKTOVÁNÍ S PITTEM A COBURGEM, PAKTOVÁNÍ S VÉVODOU Z BRUNŠVIKU, PAKTOVÁNÍ S PAPEŽEM… (zkoumavě se dívá na poslední z razítek) Sacre bleu, tady je téměř nečitelné Ž… Velice důležité jsou také EMIGRACE a NEUPŘÍMNÝ NÁVRAT Z EMIGRACE. Hodit se může i ROYALISTICKÉ POBUŘOVÁNÍ. Barnève: To se používá hlavně na ty, co pořád vzpomínají na monarchii, „božské právo“ a „krále mučedníka“, zároveň jim ale nelze přišít skutečnou spikleneckou činnost. V praxi jde většinou o takové ty naivní prosťáčky, většinou sedláky a vůbec venkovany – bez urážky, příteli. Představte si, že na venkově má ještě spousta lidí na zdi portrét krále… Martineaux: Naproti tomu opravdové royalisty – teď myslím šlechtu a podobně, ty beztak dostaneme na SPIKNUTÍ nebo EMIGRACI… Barnève: (taky přejde ke krabici razítek a začíná se v ní přehrabovat) Anebo tohle – ŠMELINA, PORUŠOVÁNÍ CENOVÉHO MAXIMA, PODVODY S ASIGNÁTY, NEPŘIJÍMÁNÍ ASIGNÁTŮ… Všechno velice praktické. Zpravidla se toho dopouštějí ti, kteří nejsou nijak politicky aktivní a lze je jen těžko chytit na něco jiného. Ideální na obchodníky a drobné řemeslníky. Simon: (sám bere do ruky další razítko a čte z něj) A co třeba VOJENSKÁ ZRADA? Martineaux: Tu v Paříži moc neuplatníte. Většinou se to řeší na místě v provinciích. A úplně nejčastěji se to neřeší vůbec, protože podezřelý je v takovém případě už na druhém břehu Rýna… Daleko zajímavější jsou naproti tomu názorové delikty. POCHYBOVAČSTVÍ VE VZTAHU K VÝBORU VEŘEJNÉHO BLAHA, NEDOSTATEČNOST REVOLUČNÍHO NADŠENÍ, NEUVĚDOMNĚLOST. Do toho se snadno schová jakýkoliv protistátní postoj, který by vyzýval k jinému, především umírněnějšímu, řešení než jaké předkládá Výbor.


Simon: A co když někdo naopak vyzývá k přísnějšímu řešení? To se smí? Martineaux: Ale kdepak! Na takové tu máme REVOLUČNÍ RADIKALISMUS NAHRÁVAJÍCÍ KONTRAREVOLUCI. Barnève: Všechno jsou to ovšem relativní pojmy a musíte je nahlížet v časové souvislosti. Simon: Co to vlastně znamená? Martineaux: Že se postoje mění a to pohříchu jedním směrem. Co je dnes radikalismem, je zítra postojem Výboru a pozítří už neuvědomělostí. (odmlka, po chvilce se Barnève zvedá, aby pokračoval ve své práci) Barnève: Takže to by snad bylo pro tuto chvíli všechno. Podrobně se tím proberte a pokud budete mít nějaké otázky, neváhejte se zeptat. (Barnève odchází do druhé místnosti a zavírá za sebou dveře, začíná pracovat, Martineaux se rovněž usadí za svým stolem a pracuje, Simon zkoumá razítka, krátká odmlka) Simon: Pane Martineaux? Můžu se na něco zeptat? Martineaux: (přátelsky) Ale samozřejmě! Oč jde? Simon: Kde je razítko NEVINEN? Martineaux: (s jakousi zlověstností) Razítko NEVINEN? Simon: (bezelstně) Ano. Nemůžu ho tu najít Martineaux: (opatrně, ale přitom vychytrale) A k čemu byste ho potřeboval? Simon: (poněkud nechápavě, ale stále bezelstně) Abych mohl vyřizovat spisy neprávem obviněných. Martineaux: (pokývá hlavou, jako že to tušil, obličej mu ztvrdne a zpřísní) Malý moment, musím jít něco projednat s kolegou Barnèvem… (Martineaux rychle vchází do druhé místnosti k Barnèvovi a pečlivě za sebou zavírá dveře, potom povolí uzdu svému rozčilení a rychle se vrhá k Barnèvovu stolu) Martineaux: (vrcholně rozčilen) Kdo mu to řekl?! Barnève: (s přehledem) Já ne! 15 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Martineaux: A co?! Barnève: Nic! Martineaux: Komu?! Barnève: (s vítězným úsměvem) Nikomu! (drobná pauza, oba se na sebe zkoumavě dívají, nakonec to už nevydrží Martineaux) Martineaux: (už klidněji) Takže znovu! Řekl jste mu to?! Barnève: Vždyť říkám, že ne! Martineaux: Vždyť jste se ani nezeptal co! Barnève: (pokrčí rameny, jako že to není to nejdůležitější) Přesto jsem to neřekl. (po chvilce) O co tedy jde? Martineaux: O razítko NEVINEN. Barnève: (zpozorní) Co je s ním? Martineaux: Simon o něm ví! Barnève: Proklatě! Kdo mu to řekl?! Martineaux: Na to už jsem se ptal. Barnève: Pravda… Co ale teď budeme dělat? Přece mu ho jen tak nedáme! Martineaux: Samozřejmě, že ne. Musíme nejdřív zjistit, co vlastně ví. Barnève: Správně! Uhodíme na něj pěkně zprudka. (oba se zvednou a rázně vejdou do pravé místnosti, každý si stoupne k Simonovi z jedné strany a on se musí střídavě obracet nalevo i napravo) Martineaux: (zhurta) Takže ty bys chtěl razítko NEVINEN? Simon: (nechápavě) Ano, vždyť jsme se už o tom před chvilkou bavili. Barnève: Odkud o něm víš?! Rychle! Odpověz bez přemýšlení! 16 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Martineaux: Kdo ti o něm řekl?! Simon: (zmaten, neví jestli má dřív odpovídat nalevo nebo napravo) Já ... Já… odnikud… tak mě to napadlo… Barnève: (zahřmí) Nevykrucuj se! V tomto státě už pět let nikdo nic nedělá jenom tak! Martineaux: A znovu! Kdo ti to řekl?! Simon: (zoufale) Nikdo mi nic neřekl, pánové, já vůbec nerozumím, o čem to mluvíte. Martineaux: Tak jak jsi přišel na to razítko?! Simon: (zcela upřímně a bezelstně) No… řekl jsem si, že přece občas je taky někdo osvobozen, takže logicky tady musí být razítko NEVINEN. Moje bytná mi totiž říkala, že před měsícem dokonce osvobodili tři obžalované. Martineaux: Hmm… (zkoumavě se na Simona dlouho dívá, pak popadne Barnèva pod paží) Na okamžik pane kolego (oba zase zajdou do vedlejší místnosti). Barnève: Řekl bych, že lže. Určitě o tom ví Martineaux: To si nemyslím. Nesmíme zapomínat, jak to vypadá zvenku. Oficiálně jsme ty lidi přece skutečně prohlásili za nevinné. To ostatní už veřejnost neví. Barnève: Třeba je to nastrčenej provokatér. Martineaux: Spíš je to holobrádek, který si domyslel, že teoreticky by mělo existovat i osvobozovací razítko. A v mezích teorie má samozřejmě pravdu. To jenom my jsme hloupě ztratili nervy. Zatracená provozní slepota! Barnève: Takže mu ho chcete dát?! Martineaux: Samozřejmě že ne! Alespoň prozatím. Ale měli bychom mu o tom říct. Pak dá snad pokoj a ještě ho budeme správně motivovat. Barnève: (zamyšleně) Na tom něco je. Hmm… Tak dobrá… Jenom doufám, že se nám to nevymstí. (oba zase přejdou k Simonovi do pravé místnosti, opět ukazují srdečnou tvář, Simon je však předejde) Simon: Pánové, dovolte abych vás ujistil, že si nejsem ničeho…


Barnève: (přeruší ho, sladce) Pane kolego! Museli jsme vás asi poněkud vyděsit! Ale nyní je všechno v naprostém pořádku. Simon: A můžu se tedy zeptat, co se vlastně stalo? Barnève: Ale samozřejmě. Chyba byla na naší straně. Zapomněli jsme, jak problematiku razítka NEVINEN nahlíží veřejnost. Provozní slepota, jistě chápete. Měli jsme vám hned na začátku sdělit, že razítko NEVINEN se dává teprve za zásluhy. Simon: Aha, rozumím. Nad zasloužilým obžalovaným se má přimhouřit oko. Martineaux: Obžalovaným? Ale kdeže! O tom tu přece nikdo nemluví. Jedná se o zásluhy soudního úředníka. Tedy i vaše, milý příteli. Simon: (opět udiven) Moje? Barnève: Přesně tak. Razítko NEVINEN dostanete, až si odkroutíte nějaký ten pátek tady v úřadě. Dříve pak leda za nějaký mimořádný počin. Simon: A kdo mi to razítko dá? Barnève: Přece my. Simon: Aha… A já myslel, že veřejný žalobce… Martineaux: (shovívavě) Zdá se, že jste celý mechanismus ještě plně nepochopil, milý příteli. Fouquier-Tinvilla zajímá pouze to, aby sem tam byl někdo osvobozen. Přece jen ty naprosto monotónní rozsudky vypadají poněkud hloupě, zvláště potom, co se sjednotily tresty do jediného. Proto má naše kancelář to razítko. Koho přesně ale osvobodíme, to je žalobci vcelku lhostejné. Těch pár případů ovšem pohodlně zvládneme my dva (ukazuje na sebe a na Barnèva). Vás vezmeme do hry až se ukáže, co ve vás je. Simon: Pořád mi ale není jasné, proč bych měl tedy o to razítko usilovat, když příslušné případy vyřídíte vy? Martineaux: Protože vycházíme z předpokladu, že použití osvobozovacího razítka představuje z naší strany jakousi nadstandardní službu občanům. A proto je od nich vyžadována jistá protihodnota. Simon: Myslím, že už začínám chápat… Barnève: Výborně! V praxi se přirozeně nabízejí různé možnosti. Například bohatí kupci nebo


příbuzní emigrantů, kteří mohou opatřit zajímavé zboží… A eventuelně i mladé pohledné ženy… To by se vás, vzhledem k vašemu věku, mohlo týkat. Ostatně, váš předchůdce na tom byl podobně… Martineaux: Jistě ale pochopíte, že my s kolegou Barnèvem již poslední dobou preferujeme spíše ty bohaté kupce. Přeci jen už nejsme nejmladší a potřebujeme se zajistit na stáří. Barnève: Takže, příteli, musíte se snažit a odměna vás nemine… Simon: (dosti nejistě) Hmm… Martineaux: No, tak to bychom měli. (opět zaloví ve stejné skříni a položí na stůl před Simona několik fasciklů) Tady máte první várku spisů. Zatím jsou to jen méně významné kauzy. (k Barnèvovi) A my se můžeme vrátit ke své práci… (Barnève i Martineaux usedají ke svým stolům, první z nich cestou zavírá dveře, oba začínají znovu pracovat, Simon rovněž usedá a začíná se přehrabovat hromadou papíru, odmlka) Simon: (nejistě, chvíli očividně váhá než promluví) A můžu se ještě na něco zeptat? Martineaux: (ochotně) Prosím! Simon: Pane Martineaux, vy vypadáte jako velmi sečtělý člověk…. Víte, vždycky mě zajímalo… (nervózně, protože už pochopil, že jeho dotaz bude asi pokládán za naivně idealistický) Rád bych věděl, co tady v Paříži považujete za vůbec největší přínos revoluce. (urychleně) Omluvte mě, jestli se ptám jako venkovan…(krátká odmlka) Martineaux: Jen žádné obavy, chlapče! To je velice důležitá otázka! Odpověď je ovšem jasná. Nejvýznamnějším přínosem revoluce je přece to, že jsme svobodní lidé! Simon: (s jistou úlevou) Rozumím. Svobodnému člověku se ve Francii žije daleko lépe. Martineaux: (důrazně) Hlavně se ale svobodnému člověku daleko lépe utíká do Anglie… (oba pokračují ve své činnosti)


OBRAZ DRUHÝ Soudní kancelář, později odpoledne. Na scéně předešlí a Legrand. Každý sedí na svém místě a pracuje. Dveře mezi kancelářemi jsou otevřené. Barnève: Dost! (vstane od stolu a začne přecházet po místnosti) Už toho mám plné zuby! Já už na mou duši nemůžu dál! (popadne spis a vejde do druhé kanceláře, Legrand se zvědavě vyhrne za ním, Barnève se svalí na jednu z volných židlí) No, věřili byste tomu?! Martineaux: (klidně, ale se zájmem) Oč jde? Barnève: Kdy už se konečně těm blbcům dole podaří poslat nám hodnověrné obvinění… Simon: Myslel jsem, že všechna obvinění jsou alespoň trochu hodnověrná. Martineaux: Nenechte se mýlit, drahý příteli, poslední alespoň trochu hodnověrné obvinění v tomto státě byl ten lupič, kterého oběsili na náměstí de Grève 13. července 1789… Legrand: To ne, pane, ten byl předposlední. Ještě přece pověsili toho otcovraha z Marais 14. července brzo ráno… Martineaux: (nevrle se na Legranda podívá a nakvašeně promluví) Legrande, kolikrát jsem ti už říkal, že nesnáším, když pomocný personál uvádí věci na pravou míru a tak mi kazí pointu? Legrand: Předpokládám, že to již bylo 135 krát, pane. Martineaux: (rozezlen odpovědí ještě víc) A kolikrát jsem ti už říkal, že se máš naučit rozlišovat řečnické otázky od těch, na které skutečně očekávám odpověď?! Legrand: Okamžik, pane.. (počítá na prstech) Martineaux: (křičí) Dóóóst!! (zhroutí se do křesla, aby dal najevo své duševní vyčerpání) Simon: (obrací se na Barnèva, aby vrátil hovor na začátek) Tak co vás tak rozčílilo, pane Barnève? Barnève: No vždyť se podívejte! Další na řadě je nějaký Gouton. Námořník, plavil se s kapitánem de Bougainville do Pacifiku. A přivezl si odtamtud jakéhosi mouřenína. Martineaux: (pokrčí rameny) A proč by ne?


Barnève: (jako kdyby se tím něco vysvětlovalo) Jenže ten mouřenín je prý černý jako bota, má kroužek v nose a tetování … Martineaux: Podstata problému mi stále není jasná. Mít černého sluhu přece není proti republice. A pokud jde o tu vizáž… (sarkasticky) Zápis z včerejšího nočního zasedání Výboru veřejného blaha nám sice ještě nedoručili, nicméně předpokládejme, že za děsivý ksicht se dosud hlava nestíná… Barnève: Alespoň do doby, než bude potřeba z nějakého důvodu popravit našeho poďobaného monsieura Dantona… Legrand: (směje se) Martineaux: Na tvém místě bych se moc neozýval, Legrande. Zítra poženou před tribunál hnusné ksichty a pozítří třeba prázdné mozky. V tom případě by ti hrozilo smrtelné nebezpečí… Simon: (znovu vrací debatu zpět) Tak o co jde s tím námořníkem? Barnève: Ach, ano… Problém je v tom, že tenhle Gouton údajně svého mouřenína přivezl proto, aby s jeho pomocí spáchal atentát na Robespierra. Ten divoch je prý Goutonovi slepě oddán a neváhal by na jeho rozkaz položit život. Legrand: To zní docela pravděpodobně, pánové. Martineaux: (posměšně) Nepsal jsi to náhodou ty, Legrande? Vskutku by to odpovídalo míře tvého důvtipu. Kapitán de Bougainville se vrátil z Pacifiku roku 1769, tedy dvacet let před revolucí! Tehdy nebyl Robespierre ještě ani tím neznámým advokátkem v Arrasu! Tahat se kvůli němu do Evropy s mouřenínem by bylo asi tak výhodné, jako dát se dnes povýšit do šlechtického stavu. Simon: Kdo vznesl obvinění? Barnève: Goutonova domácí, které dluží za nájem. Bála se mu dát výpověď kvůli tomu mouřenínovi. Martineaux: A koho vlastně chce dát popravit? Goutona nebo mouřenína? Barnève: No vidíte… (prohrabuje se papíry) Není mi to zcela jasné. Asi Goutona… Ale ne počkat, tady zase mluví o mouřenínovi. No to je ale bordel! Kdo dával ten spis dohromady? (podívá se na desky) Aha, nějaký Misson… Martineaux: To je ten dobrý republikánský duch od Národní gardy, který nám sem onehdy přivedl 21 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

toho ševce, co měl v zimě na svém krámě ten obří špičatý rampouch? Barnève: Ano, to bude on! Simon: (vrcholně udiven) Rampouch? Martineaux: (rozšafně) Ovšem. Měl totiž velikou smůlu, že tou ulicí denně chodí do úřadu SaintJust. Po prošetření jsme shledali, že se jednalo o rafinovaný pokus o atentát. Samozřejmě až by nastala obleva a ten rampouch se utrhl… Simon: Ale vždyť to byl evidentně nesmysl. Kdo by vraždil rampouchem? Martineaux: (pobaveně) To se ví, že to byl nesmysl. Zvláště, když se v okolí začalo šuškat, že ten švec byl ve skutečnosti pruský agent-dobrovolník, šikovatel Schwetz a k provedení atentátu se spřáhl s komtesou dÓbleva. Barnève: (směje se pod vousy) Kde vzali ta jména bych ještě chápal, ale jak přišli na tu hodnost, to pořád netuším… Martineaux: Mě zase pobavilo to tvrzení o „pruském dobrovolníkovi“. Nade vší pochybnost dokazuje, že jeho autor nikdy nebyl v Prusku. Zní to skoro jako „republikánský monarchista“… Legrand: (v horlivé snaze zasáhnout do debaty) Mně to naproti tomu zní jako „ruský dobrovolník“. Rozdíl je jen v jediném písmenu. Martineaux: (jedovatě) Milý Legrande, nechtěl jsem tady před naším mladým přítelem tak brutálně strhnout tvoji masku a odhalit to naprosté duševní vakuum za ní, ale tvoje poslední pokusy o proniknutí na pole důležitého umění, námi lidmi zvaného „rozhovor“, mě nutí zeptat se, kdo vlastně tehdy vyřizoval onen spis… Legrand: Tenkrát jste měli plné ruce práce s těmi posledními osmnácti girondisty, co se museli vyřídit do druhého dne. (hrdě) Takže ten Prušák výjimečně zbyl na mě. Martineaux: (sarkasticky) Ano? A co komtesa dÓbleva? Pořád ji ještě Národní garda nedopadla? Legrand: Naneštěstí zatím ne. Od konce ledna ji zde nikdo neviděl. Patrně uprchla do ciziny. Martineaux: (zvedne oči v sloup) V tom případě hodně štěstí. Něco mi ale říká, že se vrátí do Paříže příští jaro. Na tvém místě bych napsal gardě další urgenci. Legrand: Máte pravdu, pane. (po kratší odmlce, zkušeným hlasem, kterým trapně napodobuje své dva nadřízené) Gardě se pořád musí všechno připomínat… (odchází do vedlejší místnosti a píše urgenci)


Barnève: (nakloněn k Simonovi) Abyste rozuměl, ten spis se k nám potom zase vrátil, že prý toho „Schwetze“ v base nemají. Byl tam jenom nějaký baron zur Lippe und Wiessenfeld. Dali ho sice okamžitě popravit – konec konců, Prušák to byl – , ale přece jenom jim ten rozdíl jmen nedal spát a pro jistotu to poslali zase nahoru. Nakonec to musel znovu vyřídit tady kolega Martineaux. Simon: (zvědavě) A jak to tedy dopadlo s tím ševcem? Martineaux: Naštěstí při vyšetřování vyšlo najevo, že ve svém obchodě porušoval cenové maximum. Což dnes už našim potřebám zcela postačí… Barnève: Stejně jsme ho ale nakonec dali popravit za pokus o atentát. Sám si to přál. Simon: Proboha, proč?! Martineaux: Ten prozíravý muž tehdy předpověděl, že tento režim jej přežije jen o málo déle než západní věž Bastily tu východní… Oba jsme zvědavi, zdalipak jeho proroctví dojde naplnění. Každopádně usoudil, že Francie se jednou zase vrátí k monarchii a pro jeho pozůstalé tak bude in futurum lepší, přijde-li o hlavu jako účastník royalistického spiknutí, než jako šmelinář. (krátká odmlka) Potíž ale je, že náš nedovtipný podkolega Legrand tento vývoj celé kauzy jaksi nevstřebal a setrval v zajetí své původní bludné theorie. (další odmlka) Smutný případ… (opět odmlka) Leč vraťme se k původnímu tématu. Co s tím námořníkem? Barnève: Vím já? Martineaux: Říkáte, že ta hyperrepublikánská žena chce dát popravit jen jednoho? Barnève: Ale není mi jasné kterého… Martineaux: (opět rozšafným tónem) To je prosté. Dáme popravit mouřenína. Paní domácí bude spokojena, protože když ten divoch zmizí, může dát Goutonovi výpověď. Mouřenín bude taky spokojen, protože bylo naznačeno něco v tom smyslu, že již delší čas hodlá za svého pána položit život. No a o tom, že bude spokojen sám Gouton, snad ani netřeba hovořit. Barnève: A spokojení budeme i my, protože nemusíme zbytečně zamítat obvinění od uvědomělých občanů. Radost bude mít i monsieur Sanson… Simon: Proč? Barnève: Zvedne mu to sledovanost. Mouřenína nepopravuje každý den… Martineaux: Bene, bene.. Na vašem místě bych ten spis vyřídil bez šetření. Mouřenín si stěžovat 23 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

nebude. Legrand: (mezitím se zase vrátil a poslouchal konec hovoru) Jako kdyby si ti ostatní stěžovat mohli, že pánové… Martineaux: (rozezleně) Už jsem ti dnes jednou říkal, že mi nemáš kazit pointu… Legrand: Jistě, pane. (odmlka) Barnève: (zaklapne spis) Dnes to už nechám být. Zítra je taky den. (zvedne se a odchází) Navečer jsem si hnul žlučí až až… Simon: Já bych už taky šel. Tedy jestli mě tu nezbytně nutně nepotřebujete, pánové… Martineaux: V pořádku, v pořádku. Nashledanou zítra. (Barnève a Simon odcházejí) Martineaux: (unaveně směrem k Legrandovi) Tak máme tam dnes ještě někoho, Legrande? Čas již pokročil a proto považuji za vhodné tě upozornit, že v případě tvé záporné odpovědi jsem ochoten zapomenout na všechny dnešní projevy tvého chabého intelektu. Legrand: A v případě mé kladné odpovědi, pane? Martineaux: Pošlu tě k monsieru Sansonovi s písemným vzkazem, který bude obsahovat pokyn, aby ti dal neprodleně srazit hlavu. O tom ty ale samozřejmě nebudeš vědět. Legrand: Teď už to ale vím, pane. Martineaux: Ano, přirozeně. Jinak by to na tebe nemohlo působit odstrašujícím účinkem. Legrand: Co když ale potom dopis monsieuru Sansonovi nepředám? Martineaux: (se strojeným údivem) Jaký dopis? Legrand: (s upřímným údivem) Ten o kterém mluvíte. Martineaux: O žádném nemluvím. Legrand: (stále více zmateně) Jak to? Teď jste přece mluvil o dopise pro monsiuera Sansona. Martineaux: (ještě více strojeně udiven) Pro Sansona? Proč? 24 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Legrand: (již poněkud mimo) To já nevím, pane. Ale přísahal bych, že jste o něm mluvil… Martineaux: Cože? Ty jsi snad pil, Legrande! Přiznej se! Vím, že jsi měl vzadu v kumbále láhev calvadosu! Legrand: Vy to víte, pane? Martineaux: Jistěže. A popravdě, naplňuje mě to hrdostí. Podle našich republikánských zásad přece může prvotřídní calvados chlastat i takový druhořadý soudní sluha jako jsi ty... Legrand: Máte pravdu, pane. Je vskutku vynikající. Martineaux: Byl, milý Legrande, byl... Legrand: Jak to, pane? Martineaux: Tak daleko jsme v prosazování republikánských zásad ještě nedospěli, abych nemohl vypít calvados svých podřízených, kteří se vzhledem k výslovnému zákazu přinášení alkoholu do úřadu nemohou tomuto mému počínání bránit... Nicméně, Legrande, co ten dopis? Legrand: Jaký dopis, pane? Martineaux: Ten, který jsi chtěl napsat. Legrand: (opět udiven) Já chtěl napsat nějaký dopis? Martineaux: (ostentativně překvapen, že si Legrand nepamatuje) Ale jistě! Mluvil jsi o tom. Legrand: (s nedůvěrou) Opravdu? Martineaux: Ano! Legrand: Když to říkáte vy, pane. (stále ještě trochu nejistě) Asi ano, teď už si vzpomínám skutečně jsem o nějakém dopise mluvil. Martineaux: (naoko starostlivě) Jsi v pořádku, Legrande? Cítíš se normálně? Legrand: Ano, ale … abych pravdu řekl... pociťuji takovou nevysvětlitelnou hrůzu z představy, že bychom dnes měli vyřídit ještě jeden spis... Martineaux: Výborně! (a jakoby pro sebe) Jak snadno se pracuje se manipulovatelnými 25 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

podřízenými... Legrand: (opatrně a se strachem) Přesto vás ale možná zklamu, pane. Máme tu ještě jeden případ… (téměř plačtivě) Ale já za to nemůžu... Martineaux: (s povzdechem zvedne oči v sloup) Mám dnes přece jen dobrou náladu. Řekl bych, že se ti nic nestane… Legrand: Děkuji, pane. Pořád se ale trochu bojím… I když nevím čeho… Martineaux: (již poněkud otráveně) Obraťme list, Legrande. Ten poslední případ. O koho jde? Legrand: Je to nějaký kovář z Bercy. Zabil svou ženu a jejího milence. Martineaux: A to proč? Legrand: (nechápavě pokrčí rameny vzhledem k tomu, že odpověď již vyplývá z dříve řečeného) Byla mu nevěrná. Martineaux: To mě nezajímá. Já se ptám proč ji zabil. Byla snad politicky činná? Legrand: Vždyť vám to říkám, pane. Zabil ji, protože mu byla nevěrná. Martineaux: (nechápavě) To snad nemyslíš vážně, Legrande! Chceš mi namluvit, že ji zabil ze žárlivosti? Legrand: Přesně tak, pane. Martineaux: Ale to je přece zcela apolitická vražda! Legrand: To ano, pane. Martineaux: Kolikrát ti budu opakovat, že na tohle tu nejsme zavedeni! … Apolitická vražda! … Opravdu? … Žádný politický motiv? Legrand: Obávám se, že ne, pane. (na krátko se odmlčí) Já vím, že tohle nás až tak moc nezajímá, ale poslala nám to sem Národní garda. Vyřídit se to musí. Martineaux: (ironicky) Že nás to až tak moc nezajímá?! To je slabé slovo! Tohle nás nezajímá vůbec! Kdy už ti pitomci dole pochopí, že my jsme Revoluční tribunál! Nemůžeme přece Sansona zahltit obyčejnými kriminálníky. Legrand: To jistě ne, pane. Ale po pravdě, tyhle běžné zločiny stejně nikdo jiný nestíhá. Nejsou 26 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

lidi. Martineaux: A co je nám do toho?! (na okamžik se odmlčí) No dobře. Tak to ale vyřídíme bez výslechu. Podej mi nový formulář. (opět se odmlčí, sáhne do krabice s razítky a vzápětí promluví) Aha! Tak jednoduché to zase nebude. Na prostou vraždu tu nemám razítko. To jen dokazuje, že to u nás nemá co dělat. Legrand: (udiveně) Opravdu tam vražda není? Martineaux: Když říkám, že není, tak není. (stále se prohrabuje razítky) Je tu VRAŽDA Z ROYALISMU, VRAŽDA V ŽOLDU PITTA, VRAŽDA V ŽOLDU VÉVODY Z BRUNŠVIKU, VRAŽDA V ÚMYSLU ROZVRÁTIT ČINNOST REVOLUČNÍCH ORGÁNŮ, VRAŽDA V ÚMYSLU ROZVRÁTIT NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ, VRAŽDA Z VŮLE LIDU PROVEDENÁ NA NĚKOM JINÉM, NEŽ LID CHTĚL, VRAŽDA Z VŮLE LIDU, OD KTERÉ SE POZDĚJI LID DISTANCOVAL … Ale obyčejná vražda nikde… Legrand: Mám se pokusit najít krabici starých předrevolučních razítek, pane? Možná, že tam by se vražda ještě našla! Martineaux: No, můžeš to zkusit… Ale nedoporučuju. Bude to zahrabané někde v archívu. (najednou jakoby Legranda prokoukl) A to zas ne! Nemysli si, že se na týden zašiješ do archívu jenom proto, že nějaký snaživý blb od Národní gardy chce poslat pod gilotinu toho Othella! Hezky zůstaň tady. (po drobné odmlce) Pokusíme se to vyřešit s tím, co máme. Legrand: Ale jak, pane? Martineaux: Budeme to klasifikovat jako některý ze zločinů, pro něž tu razítka jsou. Však on se již důvod najde. Tak pro začátek… Pořád ještě jsi mi neřekl, jestli ta kovářova žena nebyla politicky činná. Legrand: To nebyla, pane. Martineaux: Hmm… Opravdu nic? Ani Bastilu nedobývala? A co útok na Tuilerijský palác? Žádné pobití švýcarské gardy, co? Tam se myslím nachomýtlo dost ženských… Legrand: Kdepak, pane. Žádná politická aktivita. Martineaux: Netvrď mi, že alespoň v krámě něco neříkala… že fandí tomu nebo onomu… Legrand: Zdá se, že ne. Byla to obyčejná žena kováře. Martineaux: A co ten milenec? Taky nic? Nebyl to alespoň protistátní živel? To bychom pak kováře mohli osvobodit… 27 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Legrand: Naneštěstí ne. Byl to kovářův učedník. Rovněž zcela apolitický. Martineaux: Sacre bleu… Co s tím? … A co takhle hospodářské delikty? Co naše oblíbené cenové maximum? Legrand: Všechno v pořádku. Kontrola prokázala, že kovářovy obchody jsou naprosto košer… Ale teď mě napadá… Ten kovář prý odlévá náboje pro Národní gardu. Třeba by se to dalo pojmout jako VRAŽDA S ÚMYSLEM SABOTOVAT VÝZBROJNÍ PROGRAM REPUBLIKY V DOBĚ NÁRODNÍHO OHROŽENÍ. Martineaux: Nom dún chien! Ty se patrně řídíš heslem „Kdo se nesnaží myslet, nic nevymyslí“, že? Legrand: (hrdě) Ano, pane. Říkal mi to můj nebožtík otec. Martineaux: Budiž mu země lehká, i když už asi vím, po kterém z rodičů jsi zdědil svůj politováníhodný intelekt. Přičemž slovem „politováníhodný“ rozuměj „žádný“. Skutečnost je totiž taková, že pro tebe by se spíše hodilo úsloví „Kdo se nesnaží myslet, nemůže vymyslet totální pitomost“. Doporučuji ti vzít je za své. Legrand: (udiveně) Proč, pane? Martineaux: Protože VRAŽDU S ÚMYSLEM SABOTOVAT VÝZBROJNÍ PROGRAM REPUBLIKY V DOBĚ NÁRODNÍHO OHROŽENÍ bychom zajisté použít mohli, pokud by ovšem ta nevěrná dáma zabila kováře a ne on ji… Legrand: (zkroušeně) Promiňte, pane… Martineaux: Takže pokračujeme dál… Co se týče příbuzenstva těch zabitých… Ani tam bychom nikoho zajímavého nenašli? Legrand: Zdá se, že ne. Martineaux: A kdo to vlastně udal? Neuvádí nic politického? Legrand: Sestra oběti. Jako důvod uvádí… Okamžik… (listuje papíry) Martineaux: (netrpělivě) No, tak co? Legrand: (opatrně) Vraždu, pane… Martineaux: (rozčileně) Zpropadeně! Tihle prosťáčci mi už namouduši lezou krkem! Burani! (posměšně a pitvorně) Obvinění z vraždy! (již normálně) Nejsou schopni vymyslet ani 28 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

pitomé royalistické spiknutí! Sakra! Tady se nedá pracovat… (rozčileně rozhodí rukama, opře se do opěradla a tváří se jako, že má všeho dost, odmlka) Teď mě ale napadá… Ta tvoje myšlenka s ohrožením výzbrojního programu… (Legrand se tváří blaženě jako člověk, který byl vysmíván, ale na jeho slova později došlo, Martineaux si to náhle uvědomí a rychle odsekne) Ó, pardon… Nenech se mýlit. Řekl jsem myšlenka? Přirozeně jsem mínil tu tvoji poslední pitomost. Tak ta by se ještě dala využít. Je to sice ten nejstupidnější nápad od chvíle, kdy Robespierre prohlásil, že většinu peněz ve společnosti by měl mít stát, protože mu jako právnické osobě nemůžou zkazit charakter, ale to neznamená, že bych se nemohl inspirovat… Legrand: Ale já vám vůbec nerozumím… Martineaux: Není divu. Ale nemusíš se tím znepokojovat. Nebude to jediný případ. Ale zpět ke kováři. Na tu VRAŽDU S ÚMYSLEM SABOTOVAT VÝZBROJNÍ PROGRAM REPUBLIKY V DOBĚ NÁRODNÍHO OHROŽENÍ to přece jen narazíme. Legrand: Ale jak, pane? Martineaux: To je prosté. Kovář teď bude bez ženy. Bude si muset sám vařit, prát a vůbec se starat o domácnost. A v noci mu bude smutno… Co z toho všeho plyne, Legrande? Legrand: Že bude mít nárok na milodary jako ubohý vdovec? Martineaux: (zhnuseně) GRUMPF! Spolupráce s tebou začíná být nad moje síly! Plyne z toho, že se sníží jeho pracovní výkonnost! A při nižší pracovní výkonnosti vyrobí pro Národní gardu méně nábojů! A máme sabotáž jako vyšitou… Legrand: Ale pane, stejně tak by se dalo říct, že tu sabotáž provedla ta nevěrná kovářka právě svojí nevěrou. Ta přece musela také oslabit kovářovu pracovní výkonnost… Martineaux: (opět se svojí obvyklou rozšafností) Ale ovšem. Jenomže ta dáma je mrtvá a mrtvé zatím ještě nesoudíme. Alespoň dokud tak nahoře nerozhodnou. Zbytek jsou detaily, které historii, lid a naše nadřízené nezajímají… Legrand: Dobře, pane. Martineaux: No, myslím, že už jsem ti to myšlenkově natrávil dostatečně. Teď už to můžeš vyřídit beze mě a bez výslechu. Já jdu domů. Chystám se večer do divadla… A doufám, že to stihneš ještě dnes, aby se ten kovář dostal zítra k soudu a pozítří do káry. I když protistátní živly stejně budou mít přednost. (sarkasticky) Tihle obyčejní kriminálníci asi těžko seženou dav stoupenců, který by je mohl z basy osvobodit, že? Klidně si můžou pár dní počkat, až bude mít monsieur Sanson trochu volnější směnu. I když to bude asi až vyhlásí v Konventu parlamentní prázdniny… Legrand: Jistě, pane, všechno provedu. A přeji příjemný večer…


OBRAZ TŘETÍ Soudní kancelář, asi o dva týdny později, něco po poledni. Přítomen Barnève, který nervózně přechází po levé místnosti, jakoby na někoho čekal. Vchází Martineaux. Barnève k němu hned zamíří, ale ten si jeho rozčilení zprvu nevšimne. Martineaux: (s obvyklou rozšafností) Tak kde je náš mladý kolega? (než stačí Barnève odpovědět, pokračuje konverzačním tónem) Mimochodem, řekl bych, že se za ty dva týdny docela zapracoval. Barnève: (ignoruje poslední poznámku, rozčileně) Teď zrovna si zašel na oběd. Ale ráno byl asi půl hodiny u žalobce! Martineaux: (dosti udiven) Cože? Simon? U žalobce?! Barnève: No ano, pozval si ho sám Fouquier-Tinville! Že prý se má okamžitě dostavit... Martineaux: To se mi nechce líbit. Proč by si zval jeho a ne někoho z nás? (odmlka) A neříkal potom nic, když se vrátil? Barnève: Právě že nic. Jenom si přinesl takový celkem tenký spis a uložil ho do své skříně. Pak na skoro celé dopoledne odešel a když se vrátil, chvíli něco psal a ještě jednou byl u žalobce. Nakonec spis zase uložil do skříně a šel na oběd. Martineaux: No vida, to už je lepší. Kdy se vrátí z oběda? Barnève: Tak za čtvrt hodiny. Martineaux: (přistoupí ke skříni vpravo u dveří a otevře ji) Takže máme co dělat. Který je to spis? Barnève: (již radostněji, neboť se konečně něco děje) Ten horní v pravém sloupci. Martineaux: Postavte se ke dveřím a poslouchejte, jestli někdo nejde. (Martineax vezme spis, přinese jej ke stolu, otevře desky a rychle přelétává očima po první stránce, odmlka, než něco přečte, Barnève mezitím stojí u dveří) Martineaux: (velmi rozčileně) A sakra! Barnève: (zvědavě) Co je tam? Martineaux: (stále rozčilen, ale s dávkou údivu) No to snad... (jako člověk, který má smrt na jazyku) Panebože, to je katastrofa...


Barnève: (už netrpělivě a s obavami) Tak sakra, co je tam?! Martineaux: Pamatujete, jak jsme asi tak před dvěma měsíci poslali Sansonovi těch osmnáct girondistů? No, jistě si vzpomenete, byla to ta poslední várka, co jsme tu měli. Barnève: Počkat, nebyl tam taky ten tlouštík, co se Sansonovi skoro nevešel do límce? Martineaux: Ano, přesně ten. Když ho položili na prkno, kvůli břichu měl hlavu moc vysoko. Museli mu zvednout nohy, aby hlava klesla níž... Barnève: Tak co je v té složce, rychle! Martineaux: Hned nahoře je dopis od nějakého svobodníka Grenouillese od Národní gardy. Poslal to přímo prokurátorovi. Poslouchejte. (zvedá jeden papír a začíná číst) „...podle místopřísežného prohlášení Rolanda Brunota se jeden z odsouzených domáhal slyšení v soudní kanceláři. To mu ovšem bylo odmítnuto a...“ Barnève: (skočí mu do řeči) Moment, kdo je to ten Brunot? Martineaux: To je žalářník z Consièrgerie. Zřejmě měl ty odsouzence na starosti. Čtu dál: „Ze soudní kanceláře přišel vzkaz, že slyšení není důvodné. Odsouzenec poslal druhý den další dopis a obdržel stejnou odpověď. Třetího dne ráno se konala exekuce.“ Barnève: V čem je ale problém? Martineaux: V tom, že ten první vzkaz jste podepsal vy a ten druhý zase já. Abych řekl pravdu, už si na to vůbec nevzpomínám. Barnève: Já také ne. (ironicky) Ale takových žádostí přece odmítáme sto pět denně. V čem je tahle jiná? Martineaux: V tom, že ten dekapitovaný potížista byl placeným informátorem Výboru veřejného blaha. Barnève: (zděšeně) Mon Dieu! Jsme ztraceni! Martineaux: Jo. Zatkli ho s těmi girondisty, které před tím infiltroval. Nikdo o něm pochopitelně nevěděl. Barnève: Proč se sakra nebránil při jednání před tribunálem? Martineaux: (ušklíbne se) Protože by mu to bylo platné jako monsieru Voltairovi to jeho slavné „Nechte mě zemřít v pokoji!“. 31 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Barnève: Počkat, proč to Voltairovi nebylo nic platné? Martineaux: Protože ho pak stejně vystrčili na balkón. Barnève: Aha. (drobná odmlka) A já vždycky myslel, že Voltaire zemřel přirozenou smrtí... Martineaux: Kdepak. Všichni už měli toho jeho filozofování plné zuby. Navíc měl ten geront sakra tuhý kořínek... Barnève: (vrací se k tématu, najednou zase o poznání nervózněji) A ten falešný girondista, ten navíc nepotřeboval u soudu zrovna ventilovat, že je konfident. Takže to zkoušel přes nás... Martineaux: A bylo mu to platné ještě míň. (znovu se podívá na papír) Těsně před smrtí to zřejmě ještě vyžvanil tomu Brunotovi. Sacre bleu! Ve Výboru veřejného blaha si zřejmě pořád myslí, že mlčel až do konce, a tak nám nemůžou nic vytýkat. Jenomže tady je jasný důkaz, že se domáhal výslechu u nás. Barnève: Takže nás teď budou popotahovat přes skrupule legality? No to snad ne! Martineaux: Ten optimismus vám závidím, pane kolego. Myslím, že „popotahování“ je příliš dlouhodobá činnost ve srovnání s tím, co nás doopravdy čeká. (zadívá se znovu na papír) Mimochodem, divím se, že si na tu kauzu nepamatujete. Tady se píše, že v té první odpovědi na žádost o audienci jste napsal jenom „MERDE!“ (významně se podívá na Barnèva) Tak nakašlat, jó? Barnève: (pokrčí rameny) To mi pořád nic neříká, já tohle píšu dost často. U tohohle druhu stížností vlastně vždycky. Martineaux: Exactment! Co by měl taky člověk pořád vymýšlet, že… Barnève: Ale co teď budeme dělat? (dramatická pauza) Kdo mohl sakra vědět, že zrovna s tím jedním odsouzeným ze sta jsme se měli bavit. Martineaux: (sarkasticky) Už je také zjevné, proč si prokurátor pozval zrovna Simona, že... Můžou si pro nás přijít každou chvíli. Barnève: (už znatelně nervózně) Co takhle vzít roha? Martineaux: (na své poměry také evidentně nesvůj) Že by už nazrála doba na emigraci? (zamyšleně) Možná, ale je to neproveditelné. Nestačíme se tak rychle vypravit. Ale snad... Barnève: (vykřikne) Pozor, něco slyším! (přiskočí ke dveřím a naslouchá) Někdo jde, dole


bouchly dveře. Martineaux: (rezignovaně) Už jsou tu! Barnève: (uskočí od dveří Martineauxovi po bok, mluví poněkud hystericky) Tak co teď? Martineaux: Teď už nic. Náš zánik je neodvratný. Barnève: (hystericky) Ale já nechci umřít! Martineaux: Obávám se, drahý kolego, že my budeme ti poslední, koho se právě na tohle budou ptát. Barnève: (spravedlivě rozhořčen) Ale my jsme nic neprovedli! Martineaux: Máte pravdu jako vždy, drahý kolego. Jen kdyby to bylo alespoň trochu podstatné... (rozezlen) Za všechno můžou ti nýmandi nahoře. Barnève: (také rozčilen) Ti flákači, vyžírkové a impotenti. Martineaux: (stejně jako Barnève si při vědomí konce pouští pusu na špacír) Ty intelektuální nuly! Můžete se podívat na kteréhokoliv z nich. Quel idiot! Quel stupide! Quel imbécile! Za práci s nimi jsme měli dostávat zvláštní příplatek! Barnève: Všechny bych je poslal Sansonovi! Robespierra, Dantona, Héberta! Ať si taky trochu užijou! Martineaux: Správně! Dokud to tu bude řídit ten neúplatný milovník pudru, nebudou se konfiskáty nikdy rozdělovat spravedlivě! Barnève: A co on přehlídne, rozeberou si ti nahoře. Na soudní kancelář nezbude ani pár livrů! Barnève a Martineaux: (dvojhlasně) Skety! Barnève: (náhle si znovu uvědomí jejich situaci, neboť kroky na chodbě zaznívají podstatně blíže) Ale já nechci umřít! Martineaux: To už jste říkal. (poněkud zamyšleně) Já jsem vždycky chtěl zemřít ve spánku… Barnève: (začíná usedavě vzlykat) Mám strach z otevřených prostranství. Proč se ty popravy musí dělat zrovna na náměstí?! (plačtivě, tahá Martineauxe za rukáv) Proč!!! Martineaux: Aby se lůza, ehm, totiž pařížský lid trochu pobavil. Mimochodem, minule jsem kousek 33 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

od gilotiny viděl sedět tři štrikující babky. Už dávno chci Sansonovi navrhnout, aby na vyhlášky o exekucích nechal připsat: „Po popravě tanec“. Barnève: (křečovitě se rozeštká) Teď budete mít možnost. Martineaux: (stále dosti cynicky, evidentně však také otřesen, neboť kdosi bere za kliku) Tak to zase ne! Já nebude dělat Sansonovi kašpara! Už je dost populární i beze mě! (teatrálně zvolá) Taste, Barnève! Ať to máme rychleji za sebou! (přistupuje k věšáku a vytahuje jednu z šavlí, míří s ní směrem ke dveřím, pak jakoby pro sebe). Nikdy jsem neměl Národní gardu doopravdy rád... (Barnève tasí druhou šavli z věšáku, i když o poznání pomaleji) Martineaux: (už dosti vyděšeným hlasem zaskřehotá do otevírajících se dveří) Tak pojďte, vy psi, a pohleďte, jak dokáže umírat francouzský byrokrat! Barnève: (se zájmem) To jste někde četl? Martineaux: Ne, teď mě to napadlo! Barnève: Skvělé! (chvilku je ticho, pak se dveře konečně otevřou a vchází Simon, evidentně spokojený po dobrém obědě, když vidí své dva starší kolegy, naprosto nechápe, co se tu děje) Simon: Dobré odpoledne. Děje se snad něco? Barnève: Hle! Jidáš! Martineaux: Výborně! S jeho krví na střevících bude se mi umírat snáze! Proklajte ho šavlí, pane kolego! Barnève: Nejprve jeho a pak ty tupce, co jdou s ním! Martineaux: Vpřed! (Barnève udělá krok k Simonovi) Počkat! Něco tu nehraje. Vždyť s ním nikdo nejde! Simon: (stále vůbec ničemu nerozumí) Nerad vás ruším, pánové, ale mohl by mi někdo vysvětlit, co se tu děje? Barnève: (jakoby Simona neslyšel) Vskutku! Nikdo za ním není! Martineaux: Patrně čekají na ulici! Budova bude zřejmě obklíčena! Koukněte se z okna, Barnève! Barnève: (přejde k oknu, při tom stále ostražitě pokukuje po Simonovi) Tam taky nikdo není. 34 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Ulice je prázdná. Simon: (poněkud důrazněji než předtím, ale stále uctivě) Pánové, prosím vás, může mě někdo říct, o co jde! (v té chvíli si všimne svého spisu rozloženého na stole a začne se potutelně usmívat, přemáhaje smích) Aha, už chápu. Přečetli jste si můj dnešní spis. Martineaux: On se nám ještě směje, Barnève! Barnève: Bídák! Simon: (stále více pobavenější) A vy jste si zřejmě mysleli, že už si pro vás jde Národní garda, že? Jak vidno, nedočetli jste spis až do konce. Martineaux: (již vytušil, že všechno bude asi jinak) No, ehm, až do konce jsme to přečíst nestačili. Simon: (sebevědomě) Samozřejmě! jinak by jste totiž věděli, že Martineaux a Barnève byli asi před hodinou popraveni. Martineaux a Barnève: (dvojhlasně) Cože?! Simon: Jak říkám! A exekuce se velmi vydařila. Přišlo opravdu hodně lidí... Martineaux: (rozčilen) O čem to tu žvaníš, Simone! Děláš si z nás legraci?! Jestli nám chceš něco vysvětlit, tak se vyjádři jasně! Simon: (klidně se usmívaje) O nic jiného mi nejde, pánové. (drobná odmlka) Dobře. Dnes ráno si mě zavolal žalobce kvůli tomu případu omylem popraveného informátora. To už pochopitelně víte. Fouquier-Tinville byl z toho tak rozčilen, že vypadal, že ho trefí šlak.. Barnève: (skočí mu do řeči, stále ještě roztřeseným hlasem) To musel být ale pohled, při tom jeho odpudivém ksichtu... Martineaux: Ticho! Pokračuj, Simone. Simon: Aby jste rozuměli: prokurátor vás nechtěl odepsat přímo, protože by v takovém případě padl stín i na něj. Sám asi moc dobře zná ty svoje kumpány z vyšších sfér. Můžeme se jenom dohadovat, ale takový proces by se mohl náramně hodit některým jeho konkurentům. A určitě Dantonovi a jeho „Shovívavým“... Na straně druhé zase nebylo možné tu věc jenom tak přejít. Kdo ví, komu všemu to ten svobodník Grenouilles ještě poslal a žalářník Brunot vyzvonil. Takže mě prokurátor pověřil, abych urychleně vymyslel, co s tím. Martineaux: (nedočkavě) No a co tedy? Honem!


(Martineaux je celý nervózní, Barnève si otírá čelo kapesníkem) Simon: Myslím, že ve skutečnosti ode mě čekal, že na vás najdu nějaký apolitický delikt, který vás potichu odklidí z cesty a zároveň uspokojí toho horlivého gardistu. Já ale vymyslel elegantnější řešení. Vyšel jsem jaksi od výsledku. Co bylo cílem? Popravit Martineauxe a Barnèva. Jenomže - záleželo vůbec na tom, o kterého Martineauxe a Barnèva půjde? Záhy jsem došel k tomu, že právě na tom nezáleželo ani trochu... Martineaux: Pořád nechápu, co jsi tedy vlastně udělal. Simon: Celé dopoledne jsem jezdil po městě a vyptával se po hospodách. A hledal nějakého Martineauxe a Barnèva. Barnève: Chceš říct, že jsi chtěl sehnat naše jmenovce? To snad ne! Simon: Přesně tak! A že to byla fuška! Ale nakonec jsem uspěl. Vaše jména naštěstí nejsou až tak neobvyklá. Martineaux: (vzrušeně) Rozumím tomu tedy správně tak, že jsi dal popravit ty jmenovce místo nás? Simon: Tak, tak. Je to vlastně velice prosté. Fouquier-Tinville potřeboval dvě hlavy s těmito jmény, aby se zaštítil a nikdo mu nemohl říct, že na to udání nereagoval. Taky potřeboval dát svobodníkovi Grenouillesovi vědět, že jeho udání bylo řádně prošetřeno a viníci jsou již o hlavu kratší. Zároveň ale nechtěl celou věc ventilovat nahlas a potřeboval ty dvě hlavy utnout za něco úplně jiného, než je zbrklá poprava placeného konfidenta. Jak jsem řekl - původně chtěl takhle dát popravit skutečně vás dva. Když jsem mu ale vysvětlil, že může panu Sansonovi poslat Martineauxe a Barnèva, kteří ale zároveň nebudou mít s jeho úřadem společného vůbec nic, a nádavkem ještě zachová svoje dva osvědčené úředníky, rozhodl se svůj prvotní postoj přehodnotit. Martineaux: Ale počkat - ten svobodník Grenouilles se přece dříve či později dozví, že tady pořád pracujeme. A stejně tak žalářník Brunot! Simon: Žádný strach. Touhle dobou je seržant Grenouilles již na cestě do Flander, kde mu jako odměna za jeho revoluční bdělost a uvědomělost bylo svěřeno mnohem zodpovědnější postavení. Přímo v poli... Barnève: A Brunot? Simon: Bylo mu nabídnuto místo vrchního žalářníka ve věznici v Lyonu. Tam je teď taky hodně práce. Touhle dobou asi oba dva balí... Martineaux: Pro samotný výsledek to nemá až takový význam, ale čistě z akademického zájmu bych to rád věděl. Ty naše jmenovce jste poslal Sansonovi jen tak? 36 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Simon: Ale prosím vás! Samozřejmě že ne. Jsme přece úředníci vždy postupující podle zákona. A praví republikáni! Když jsem si ty dva vyhlédl, prostě jsem na ně našel něco, za co je můžeme popravit. Martineaux: Můj obdiv, Simone! Simon: Jak jste mě to učili, pánové... S tím Barnèvem to bylo snadné. Už hostinský, který mě na něj upozornil, mi řekl, že je to zarytý monarchista. Prý si dával pozor na jazyk, ale to víte, nikdy se vám to nepodaří zcela dokonale. Při domovní prohlídce u něj našli portrét Ludvíka Kapeta a ilegální monarchistické tiskoviny. Ještě pod gilotinou hulákal „Vive le roi!“ S Martineauxem to už bylo složitější. Našel jsem ho poměrně snadno, ale nějak mu nešlo nic přišít. Kovaný republikán, obdivovatel Robespierra, podnikání čisté. Dokonce i nový kalendář používal... Barnève: (zvědavě) Tak na co jste ho nakonec dostal? Simon: Vyřešilo se to doslova v hodině dvanácté. Někdo v hospodě si vzpomněl, že se jednou dal slyšet, že byla hloupost bourat Bastilu, když se dala ukazovat cizincům jako revoluční pomník a dominanta Paříže. Martineaux: Zajímavý nápad. Vždycky jsem říkal, že se na Bastile mohlo jednoho dne něco trhnout. Simon: Jenže jak jistě chápete, věta to byla poněkud nešťastná. Ačkoliv pobývám v Paříži zatím jenom pár dní, dokonce ani mě nečinilo problém udělat z toho monarchistické pobuřování. Barnève: Brilantní! Jména souhlasí a detaily se nikdo zabývat nebude! Martineaux: Fascinující! V tomhle věku bych to ani já sám tak precizně nevymyslel! Barnève: (chytí se za hruď a těžce oddychuje) Že to byl ale šok, co pane kolego?! Martineaux: (najednou mu stejně jako Barnèvovi pořádně dojde, že jsou zachráněni) To tedy byl, to vám řeknu. Horší jsem tady nezažil. A už pamatuju ledacos. Barnève: Má Legrand vzadu ještě ten svůj calvados? Martineaux: Ten poslední jsem mu zkonfiskoval, ale myslím, že už doplnil zásoby. Barnève: Potřebuju něco ostřejší. (zamíří ke kumbálu pro calvados, pak se ještě zastaví a vrátí se k Martineauxovi, začíná se smát) Ale řeknu vám ... che, che ... pane kolego ... che, che ... jak jste zvolal (deklamuje stejně jako před tím Martineaux) „Tak pojďte, vy psi, 37 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

a pohleďte, jak dokáže umírat francouzský byrokrat!“, che, che ... to byl ale pohled, to tedy stálo za to (už neudrží smích). Martineaux: (také pobaveně) Děkuji. Musíte ale uznat, že mám nesporný herecký talent, co? Barnève: A jak jsme tady mladýho málem propíchli... (směje se už hysterickým smíchem, který obvykle následuje po uvolnění silného napětí) Martineaux: (podlehl smíchu taky) Bene, bene. A když dole vrzly dveře ... Cha, cha, cha ... mysleli jsme, že se sem žene půl Národní gardy! Ho, hó! Barnève: (téměř se dusí smíchem) A ... jak ... jsme ... cha, cha, cha ... byli takoví odvážní! Martineaux: (téměř brečí smíchy) To tedy ano! Che, che. Ještě nám nakonec mohli setnout hlavy za ty protistátní řeči! (najednou se oba podívají na Simona, který jen zdvořile stojí stranou a příliš nechápe, čemu se tak smějou) Barnève: No nic, já dojdu pro ten calvados. (stále ještě sebou cuká, jak smích odeznívá) Náš mladý kolega se jistě napije s námi. (drobná pauza, Martineaux se znaveně posadí, Simon jej následuje s výrazem dobře odvedené práce, vzápětí se Barnève vrací s lahví a skleničkami) Barnève: (rozlévá calvados do skleniček na stole) Tak pojďte, pánové, pojďte. Martineaux: Tak na našeho mladého kolegu. Zatím se obdivuhodně zapracoval. Ale co více. Dnes jsme se stali jeho dlužníky a budeme muset urychleně vymyslet, jak se mu za jeho mimořádnou kolegiální angažovanost odvděčíme. Ale pro tuto chvíli: NA SIMONA! (všichni si přiťuknou a vypijí skleničky) Simon: Děkuji pánové, bylo mi opravdu ctí to pro vás udělat. Každý má přeci právo chybovat a já už pochopil, že Národní gardu je občas třeba klepnout přes prsty.... (Barnève mezitím nalil další rundu) Barnève: A teď pronesu přípitek já. (všichni zvednou skleničky) JOB TVOJU MAŤ! Martineaux: (udiveně) Cože? Barnève: (hrdě se houpe na špičkách) Že nevíte, co to znamená, co kolegáčkové? Martineaux: No musím přiznat, že ne. Kde jste to vzal, to je nějaký slovanský jazyk, ne?


Barnève: Správně, správně. Je to bojový pokřik donských kozáků v ukrajinštině. Simon: A co to tedy znamená francouzsky? Barnève: Já samozřejmě ukrajinsky neumím, ale podle jednoho mého známého od nás z ulice nějakého Larousse - to zřejmě znamená POUR LA PATRIE! Martineaux: Za vlast? Skvělé! Takže připijme! Martineaux, Barnève a Simon: (trojhlasně) JOB TVOJU MAŤ! (pak znovu přiťuknou a obrátí skleničky do sebe) (odmlka) Martineaux: (vezme Barnèva stranou) Na okamžik, pane kolego… (chvilku se o něčem potichu radí, pak se opět obrátí k Simonovi) Barnève: Tady s kolegou jsme se dohodli, že jste dnes projevil zcela mimořádné schopnosti a takovou míru nasazení, že to do značné míry vyrovnává vaši kratší praxi. Rovněž k vám pochopitelně pociťujeme jistý osobní závazek. Martineaux: Zkrátka, rozhodli jsme se vás odměnit. Barnève: Ano, ano. Jistě si pamatujete, že jsme se vám už zmínili o existenci razítka NEVINEN. A že si právo jej používat musíte teprve zasloužit. Po pravdě jsme tehdy nebyli zcela přesní. Kromě osvobozovacího razítka existuje ještě několik dalších, které plní podobnou funkci. (lišácky) Přinejmenším z našeho pohledu. A jedno z těch razítek bychom vám za odměnu rádi propůjčili. Martineaux: Konkrétně se jedná o razítko PŘÍPAD O TÝDEN ODLOŽEN. Simon: Nevím, jak vám mám poděkovat. Jsem naprosto dojat. To jsem nečekal. Martineaux: Netřeba falešné skromnosti, příteli. Zasloužil jste si ho. Simon: (opatrně) Jenže po pravdě… V tuto chvíli nevím zcela přesně, jak zrovna toto razítko využít… Barnève: Ale to je přirozené! Musíme vám ještě leccos vysvětlit. Martineaux: Pokud jde o samotné razítko NEVINEN, používáme ho skutečně velice zřídka. Mnohem běžnější je například razítko PŘÍPAD ODLOŽEN NA NEURČITO. Vemte si třeba takového bohatého kupčíka. Za svůj život jistě rád zaplatí. Ale požadavky zase nesmí být úplně přemrštěné. Představte si, že řada z nich se raději dá popravit, jenom aby majetek zůstal rodině. Či lépe řečeno, rodina by s nimi vyběhla, kdyby si 39 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

zachránili život, ale všechny tím poslali po žebrotě. A pokud jde o aristokraty, tam je situace ještě horší, protože se k tomu přidává šlechtická hrdost a rodový sentiment… Barnève: Při jednorázovém osvobozování si sice vyděláte, ale rozhodně nemáte jistotu, že jste získal prakticky celý majetek obžalovaného a jeho širokého příbuzenstva. Mnohem interesantnější je takového člověka podmínečně propustit a inkasovat pravidelné částky za neobnovení procesu. Obžalovaný potom ochotně platí v naději, že se skutečně jedná o poslední splátku. Ani rodina už nechce jen tak promrhat vloženou investici. Nakonec takový ubožák vydá vše co má a ještě si začne půjčovat široko daleko. A když už z něj opravdu nic nekyne, prostě obnovíme proces a je po problému. To při osvobození nejde. Martineaux: Či lépe řečeno, prokurátor tyhle formální veletoče nemá rád. Barnève: Všechno je to především o psychologii, milý příteli. Simon: Ano, ano, tomu rozumím. Ale k čemu mi bude razítko pro týdenní odklad? Nezlobte se na mě, ale za tu dobu přece z dotyčného žádný velký majetek nevytáhnu… Barnève: A kdo zde mluví o majetku? Martineaux: Toto razítko má poněkud odlišný účel. Je určeno pro ty, kdo spíše než truhlici livrů dávají přednost dámské společnosti… Vlastní princip je ovšem podobný. Barnève: (žoviálně) Přesně něco pro vás, pane kolego. Jste mladý, zdravý a při síle. Na nějaké to zabezpečení na stáří máte ještě dost času, že? Martineaux: Jak jsem řekl, mechanismus je obdobný. Prostě si vyhlédnete nějakou pohlednou obžalovanou a její případ na týden odložíte. Zároveň ji budete udržovat v naději, že po tom týdnu byste ji rád zcela osvobodil. Přirozeně je tu ale z vaší strany jisté riziko, které by mělo být veskrze ženským způsobem honorováno… Barnève: Ano, ano. Divil byste se, jak velké procento žen - a to i z nelepších rodin - obětuje raději svoji poctivost než svůj život. Přirozeně však musí mít pocit, že to dělají alespoň trochu dobrovolně a z vděčnosti. Tudíž to od vás vyžaduje určitou míru taktu a výřečnosti. Tady se nejedná o přímočarý obchod jako s těmi vyděšenými bohatci. Pokud byste na takovou krasotinku udeřil moc zhurta, zatvrdí se a raději si dá setnout hlavu. A ještě vás před smrtí udá. Simon: (poněkud na rozpacích) Hmm… Ale proč je ten odklad jenom na týden?¨ Martineaux: Za týden si s dotyčnou užijete podle libosti a můžete ji s klidným vědomím poslat Sansonovi. Simon: (pohoršen) No to snad ne! 40 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Martineaux: Bohužel, příteli. Taková jsou pravidla. Po týdnu začíná závratně stoupat riziko komplikací. Barnève: Víte, další prodlužování je nebezpečné, protože to už vás většina ženských prokoukne. A osvobodit je taky nemůžete. Po nějaké době se to totiž některým z nich rozleží v hlavě a začnou nepříjemnosti. Ženská hrdost, a tak… Samozřejmě, že to neplatí o všech, ale takové případy jsou poměrně časté. Z dlouhodobého hlediska navíc máte na krku i zhrzené manžele, milence a vůbec celé příbuzenstvo, které chce odčinit pohanu rodu. Nejproblematičtější jsou zase aristokratky. Takže suma sumárum, nezbývá než znovu zainteresovat Madame Guillotine… Simon: (poněkud zkroušeně) Hmm… (Martineaux a Barnève se po sobě chvilku dívají, pak se dají do smíchu a Barnève uštědří Simonovi přehnaně srdečnou herdu do zad) Barnève: Hlavu vzhůru, příteli! Tady si užijete jako nikde ve státní správě. (lišácky) Musíme přece brát ohled na individualitu každého případu… Martineaux: Říkejme tomu třeba klientský přístup.


OBRAZ ČTVRTÝ O další dva týdny později. Začíná pracovní den, kancelář je po ránu prázdná. Po chvilce přicházejí Barnève a Martineaux. Martineaux usedá za svůj stůl, Barnève po část rozhovoru postává okolo, pak si bere židli od Simonova stolu a sedá si. Barnève: Tak jaké bylo včerejší představení? Na čem jste to vlastně byl? Martineaux: (mávne otráveně rukou) Ani se neptejte! Původně jsem chtěl jít na Čajopijce, ale na poslední chvíli změnili program. Barnève: (přemítá) Čajopijci, Čajopijci, není to ta angažovaná protianglická veselohra? Martineaux: Ano, ano, hit letošní sezóny s věhlasným Jeanem Lomièrem v hlavní roli. Autor hru dedikoval přímo Robespierrovi, který prý sám vymyslel název. Nejsem si však jistý, jestli se v lidové řeči ujme. Barnève: Jinak ale po Paříži jdou jen samé dobré reference, že prý úroveň Comédie française pořád stoupá. Martineaux: Jestli stoupá úroveň Comédie française nevím, ale Jean Lomière určitě stoupat bude. Po žebříku. Barnève: (udiven) Jakže?! To bylo to včerejší představení tak strašné? Martineaux: Včerejší? To tedy bylo! Nicméně… Barnève: (skočí mu do řeči) A to chcete dát Lomièra opravdu popravit? Není to poněkud přehnané? Za zpackané představení? Martineaux: Ale co vás nemá, Barnève! Představení bylo zpackané právě proto, že v něm vůbec nehrál. Zatkli ho totiž už ráno a večer byla ta změna programu. Barnève: A co se, prosím vás, stalo?! Zatknout takovou hvězdu! Martineaux: Na závěr Čajopijců se prý má na melodii anglické hymny zpívat taková její zesměšňující parafráze. Barvitě se v ní popisuje, jak ministerský předseda Pitt každé ráno zaživa vaří zajaté francouzské republikány ve vlastní šťávě, aby z nich posléze připravil „čaj krutosti“, který poté podává celé vládě, členům obou sněmoven, prvnímu lordu Admirality, guvernérovi Bank of England a arcibiskupovi z Canterbury. Barnève: To se dost se divím, že to autorovi prošlo! Jak to poslouchám, dalo by se to vyložit taky tak, že sám Pitt má krutosti nedostatek a musí si ji doplňovat vylouhováním francouzských republikánů. 42 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Martineaux: Kupodivu to ale všichni chápou jako kritiku Anglie, takže až potud je všechno v pořádku. Jinak v té písni taky ještě zazní, že anglický král žere malé děti a královna je běhna, ale to už není tak zajímavé. Všechno to potom končí jak se popíjí čaj a do toho zní „God save the world“, tedy „Bůh ochraňuj svět“. Myšleno zřejmě před Angličany, ale já osobně bych byl raději, kdyby nás Bůh ochraňoval před autory takovýchto zpěvů. Barnève: Ano, ano, ale pořád nechápu čím se Lomière provinil. Martineaux: Ach, ano, to je velmi prosté. Nějak se mu to spletlo a místo té parodie nahodil pravou anglickou hymnu. Po pravdě se mu nedivím, kdo si má texty těch angažovaných slátanin pořád pamatovat, že? Jediná možnost je jít na to čistě mechanicky. Když ale pak někde něco přeskočí, už se to nedá zastavit. Na straně druhé ale uznávám, že procítěně zpívanou anglickou hymnu by některé revolučně útlocitné povahy mohly chápat jako provokaci. Barnève: Tu hru byl Lomièrovi čert dlužen, to vám tedy řeknu! Martineaux: Navíc si to ještě někdo spojil s tím příjezdem nového anglického vyslance těsně před revolucí. Kdy to vlastně bylo? V osmdesátém osmém? No to je jedno. Právě tehdy Lomière zpíval anglickou hymnu při přistání vyslance v Calais. No a včera se mu to, chudákovi, nějak v hlavě přehodilo… Barnève: Teď mu to Sanson přehodí zase zpátky. Definitivně… Martineaux: Hádám, že jeho spis k nám doputuje ještě dnes. Ach jo… Takový umělecký duch! Bude ho jistě škoda, bez ohledu na to, že poslední dobou musel hrát v takových obskurních kusech. Doufám, že mi před koncem řízení ještě dá autogram. Barnève: Ale považte, jaké bude to jeho poslední představení na náměstí! Takový nával nezažil ani když měl vyprodáno! Těch lidí! Ten sukces! A nepochybně pronese na závěr nějakou památnou větu! Martineaux: Myslíte třeba jako „Svou hlavu odhazuji v dál“? Barnève: Nebo spíše „Být či nebýt – o nás bez nás!“ Martineaux: To zbude až na Sansona. Lomière jenom poskytne hlavní rekvizitu. Barnève: A co tedy hráli včera večer? Říkal jste, že to bylo hrozné. Martineaux: Naprosto! Jmenovalo se to Prus Hnus a pro změnu to měla být angažovaná veselohra protipruská. Její autor byl o něco prozíravější a na závěr se tam zpívá Marseillaisa. Připouštím, že ta je politicky nezávadná, ale já osobně už tu odrhovačku nemůžu ani 43 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

cítit… Barnève: (zaražen) Opravdu? Martineaux: No jistě! Jak nějaká píseň zlidoví, těžko můžete zajistit, aby ji nezpíval někdo, kdo má hlas školený asi jako prase v chlívku. Barnève: Je to ale především bojová píseň, určená drsným mužům na frontě. Martineaux: Právě! Tak ať s ní neotravujou v hlavním městě. Barnève: Důležitý je ale text! Ty myšlenky! Martineaux: Ale jděte, Barnève! Jaké myšlenky? Myslíte třeba to „Aux armes, citoyens! Formez vos bataillons!“? To kdyby vzali lidi vážně, tak z toho vzejde buď totální bordel anebo vlastizrada. Podle toho kdo vyhraje. A zbytek textu jsou jenom takové ty obecné tlachy o svobodě, které by dokázal napsat každý z nás, plus kýbl vychrstnuté krve. Ani se nedivím, že si to oblíbila ta marseilleská spodina. Samý Korsičan. (posměšně paroduje, přehrává) „Cos to řek?!“ – „Kde mám nůž?!“ Puč sem střeva!“ – „ÁÁÁÁrgh!“ (teatrálně se chytá za břicho). Barnève: Ale nepřátelé se toho bojí! Martineaux: Pokud vím, bojí se toho hlavně malé děti. (ironicky) I když připouštím – kdoví z čeho dostali Prusové tehdy u Valmy ten průjem, že museli ustupovat od latríny k latríně, že? Když jsem to včera vyslechl, taky jsem začal rychle ustupovat na onu místnost… A jak se tam zpívá o těch vojácích, kteří přicházejí podřezat naše ženy a děti, tak to je myslím pro naše vojsko také velmi inspirativní doporučení pro správu dobytých území… Barnève: (poněkud zaraženě) No dobrá, dobrá, ale stejně, alespoň ta melodie! Martineaux: Jak myslíte, pane kolego. Ale až kolem zase potáhne na Flandry nějaká ta venkovská tlupa, okno raději neotvírejte. Apropó, co náš mladý kolega Simon? Neměl by tu už náhodou být? Barnève: (přímo nadskočí, jako člověk, který zapomněl na nějakou důležitou informaci, zároveň ale vesele, protože se jedná o informaci zajímavou, nikoliv dramatickou) Já na to úplně zapomněl! No ano, to vám musím říct! Martineaux: Zase něco s kolegou Simonem? (ironicky) Doufám, že zase nebyl u žalobce… Barnève: Ne, ne, ne. (potutelně, s lišáckým výrazem v očích) Jenom si nějak zařídil, že dnes vůbec nepřijde. Už totiž konečně použil to odkládací razítko!


Martineaux: Ne! Barnève: Ano! Martineaux: Včera? Že mu to ale trvalo! Barnève: (rozšafně) Tak, tak. Celou dobu se mu snažím vysvětlit, že hledá ženskou do postele a ne k oltáři. Ale on si nedal říct a vybíral dlouho – celé dva týdny. Pořád zřejmě úplně nechápe, jak systém funguje. Tedy, že pokud je při síle, tak nevybírá, ale bere všechno. (opět lišácky, se šmíráckým úsměvem) Ale na druhou stranu musím připustit, že nevybírá úplně špatně. Martineaux: (taky s nezvyklým zájmem) Vy už jste ji viděl? Jak vypadá? Barnève: (s potutelným úsměvem) No vida, i takový starý suchar jako vy, Martineaux, najednou ožívá! Martineaux: (zkušeným hlasem) Každý je tak trochu voyer. Někdo více, jiný méně. . Barnève: (jakoby pro sebe) No, já asi spíš více… (opět k Martineauxovi) Jo, jo. Viděl jsem ji. Včera spolu šli do opery. Martineaux: Ne! Barnève: Ano! Martineaux: (rozčileně) A to mi říkáte jen tak?! Vám to vůbec nevadí?! Barnève: Že bude s mademoiselle cukrovat v opeře a pak ji dá setnout hlavu? No ano, připadá mi to poněkud výstřední, možná i kapánek sebemrskačské, ale… Martineaux: (skočí mu do řeči) Vy jste snad úplně mimo, Barnève! Copak nevidíte, že další pohroma je na spadnutí?! Barnève: Ale vždyť jsme mu sami řekli, ať si trochu užije… Martineaux: (rozčileně vykřikuje) Ano, přesně tak! Ať si UŽIJE! Opakuji, Barnève: UŽIJE! V tomhle směru má zcela neomezené možnosti. Může si klidně smilnit celý týden. Kdykoliv a kdekoliv! Ať si začne třeba pod pultíkem v Konventu, pokračuje přes sakristii v Notre Dame a skončí třeba na mém pracovním stole! Tedy když na to bude mít chuť a nervy! To všechno Simon může! Tak proč ji, proboha, musel brát do opery?!


Barnève: To máte samozřejmě pravdu, ale pořád mi není jasné… Martineaux: (opět mu rozčileně skočí do řeči) Není jasné?! Vás snad Legrand nakazil tou svojí nedovtipností! Copak to nevidíte?! Léta si tady budujeme solidně fungující systém majetkové a sexuální korupce a Simon nám z toho dělá poctivou seznamku! Vždyť jste to sám říkal! Vybíral si tu svou slečinku ne jako hračku do postele, ale jako potenciální manželku! Sakra práce! A teď ji ke všemu pozve do opery! No řekněte, vy byste to takhle dělal? Barnève: (poněkud dotčeně) No dovolte! Považujete mě za amatéra?! Já bych šel hned na věc! Martineaux: No vidíte! Taková nerozvážnost! Do opery! Teď se mu už nejspíš zapalujou lejtka! Barnève: No, to je asi pravda… Ale pořád nevidím nikde žádný problém. Konec konců, je to jeho věc, jestli ten přidělený týden stráví atletikou v ložnici nebo jenom recitací básniček. Proti gustu žádný dišputát a na výsledku to stejně nic nemění. Martineaux: Ale právě že mění! S takovouhle se nám ten elév do týdne zamiluje až po uši! Barnève: (nyní již konečně také rozčilen) Cože! Myslíte?! No to snad ne! (s odporem) Zamiluje? Blázen! Martineaux: No ano, ano! Zní to sice šíleně, ale mnohem horší je, že momentálně nevím, co s tím! Barnève: Pravda, pravda! (opět s odporem) Něco takového jsme tu ještě neměli! To je už skoro tak hrozné, jako kdyby propadl idealismu! Martineaux: Horší, pane kolego, mnohem horší! Zamilovaný člověk je nevyzpytatelnější než veřejné mínění! Z fleku vám provede nějakou nepředloženost! (po drobné odmlce) A tomu idealismu pak propadne jen tak mimochodem! Barnève: A co myslíte, že má za lubem? Martineaux: Rád bych se mýlil, ale jestli se Simon opravdu zamiloval, začne brzo uvažovat, jak ten týden prodloužit a ideálně jak dotyčnou úplně osvobodit. Barnève: Ale vždyť jsme mu jasně vysvětlili, jaká jsou pravidla. Martineaux: Na to bych moc nespoléhal. Takového mladíčka si krásná ženská obtočí kolem prstu jedna dvě. Tedy pokud jí to dovolí, což náš mladý přítel zřejmě již velmi nerozvážně učinil. Barnève: A vy opravdu myslíte, že se nám zamiloval? Vždyť ji viděl včera poprvé. Tak rychle


to přece nechodí… Martineaux: Normálně jistě ne! Ale pamatujte na to, v jaké době žijeme. Revoluce nám kráčí nezadržitelně vpřed, kolo dějiny se nám valí pod okny a všechny ostatní vztahy jsou bohužel taženy za ním. Nic nedokáže urychlovat věci tak dobře, jako stín Madame Guillotine! Dnes se rychle umírá a od toho se nám přímo odvíjí i to ostatní: rychle se dospívá, rychle se utrácí, rychle se jí a pije, rychle se nenávidí a rychle usmiřuje. Nevidím důvod, proč by se nemělo taky rychle milovat. Barnève: (uchechtne se) Mluvíte skoro jako nějaký filosof… Martineaux: A přitom jsem jen obyčejný pragmatik. (drobná odmlka) Leč dosti tlachů a najděme řešení. Mimochodem, máte asi pravdu v jednom, že i když se Simonovi zapalují lejtka rychleji než při lesním požáru v Provenci, pořád je to teprve čtyřiadvacet hodin. Má na tu svoji dámičku ještě skoro celý týden. Takže bychom se neměli unáhlit. A rovnou si přiznejme, že se o celé situaci zatím pouze dohadujeme. Navrhuji počkat do zítřka a několika dobře mířenými otázkami z něho vytáhnout, co se vlastně děje. Tohle nechám na vás. Musí to vypadat, jako že jste starý voyer, který se chce dovědět nějaké pikantnosti. Jak tak na vás koukám, nemělo by vám činit potíže slintat jako starý obšourník… Barnève: (už potěšeně) Žádné strachy, Martineaux, zahraju toho šmíráka, jakoby by to byla moje přirozenost! Martineaux: (pro sebe) Toho se naopak bojím… Barnève: A co když zjistíme, že se skutečně zamiloval? Martineaux: (nekompromisně) Potom budeme muset podniknout razantní kroky! Barnève: Ano! Vyřízneme ten vřed lásky z těla této kanceláře! Martineaux: (znechuceně) Mírněte se, Barnève! Proč ta zbytečná teatrálnost. Já nikoho kuchat nehodlám. Že jsem chodil do školy s de Sadovic Donatienem Alphonsem, ještě neznamená, že musím skončit jako on… Prostě jenom převezmeme spis té slečinky a pošleme ji štando péde Sansonovi. Barnève: A Simon? Martineaux: Zní to možná krutě, ale bude to pro jeho dobro. Jednou nám ještě poděkuje. Barnève: A když se bude vzpouzet? Martineaux: Pak nás sám donutí poslat ho taky pod sekyru! To ho definitivně naučí!


Barnève: Smutné! Ale asi nebude jiná možnost… Jenom si nejsem jistý, jestli mu to poučení k něčemu bude. Martineaux: To víte… Voltairovská didaktika… (po drobné odmlce) Ale nesmíme se nechat zviklat! Říkám vám, na nějakého takového „zamilovaného Simona“ možná jednou dojede samotný Robespierre! (drobná pauza) Barnève: Takže do zítřka to uložíme k ledu? Dobrá… Martineaux: (už se téměř zabírá do svých papírů, v tom si vzpomene) Apropó, nakonec jste mi neřekl, co je ta malá vlastně zač a jak vypadá! Barnève: Vidíte, pro samé problémy zapomínáme na zajímavější věci. (opět už skoro slintá) Já jsem ji jenom zahlédl přes dveře – mimochodem ta klíčová dírka má pěkně mizerný úhel záběru. Je to nějaká měšťanská dcerka, soudím ale, že bude chudá jak kostelní myš, protože Simon pak něco prohodil o tom, že už jsme tady kdysi měli většinu její famílie – celkem prý dvanáct lidí. No, jinak tmavovlasá, figura tak akorát. Samozřejmě byla trochu přešlá pobytem v base, to nikomu na kráse nepřidá, ale řekl bych, že docela ujde. (uchechtne se) Na míry se budete muset zeptat Simona… Martineaux: (s jistou dávkou zájmu) Jak se vlastně jmenuje? Barnève: Je to nějaká Geneviève Delbosová, věkově zhruba jako Simon, přesně to nevím. Martineaux: Hmm… možná jí bude i škoda… Ale ta dnešní doba…Nestínáš hlavy sám, setnou ti ji opodál! Barnève: Nesmíme podléhat sentimentu, pane kolego! Děláme jen, co je v zájmu úřadu! Martineaux: Omne vivum ex offo!


OBRAZ PÁTÝ Soudní kancelář druhý den ráno. Přítomni předešlí a Legrand. Martineaux sedí za svým stolem, Barnève na židli vedle něho. Legrand se nachází ve druhé místnosti a smolí jakýsi papír. Martineaux a Barnève si něco potichu šuškají a tváří se při tom velmi konspirativně. Po chvilce Legrand odloží pero, spokojeně si prohlédne svůj výtvor a energicky vyrazí do vedlejší místnosti nechat si lejstro podepsat od Martineauxe. Oba dva spiklence tím vyruší. Barnève: (který se navíc lekl) Mon Dieu, Legrande! Koukej dělat při chůzi větší kravál! Mě snad z toho tvého plížení trefí šlak! Legrand: Zajisté, pane. Postačí budu-li šoupat nohama? Barnève: Nevím, nevím. Lepší bude, když si uvážeš na krk zvoneček. To by v tvém případě konec konců mohlo mít i symbolický význam. (ustrašeně) A nemysli si, že jsme tu kuli nějaké pikle. Legrand: To mě ani v nejmenším nenapadlo, pane. Ale rád bych věděl, jestli dostanu zvoneček erární. Martineaux: Patrně ne, Legrande. O ten si zažádáme my, neboť podle pokynu vrchního prokurátora máme nárok na ochranné prostředky. Už jsme si sice pořídili šavle, ale vzhledem k tomu, že není přesně specifikováno, před čím se máme chránit, můžeme si to vztáhnout i mdlá individua tvého ražení. Legrand: A je pravda, pánové, že se předchůdce pana Simona pokoušel nafasovat i vepřová střívka jako ochranu před... Barnève: (hlasitě žene Legranda z místnosti) Ven! Takové impertinentní poznámky vůči představeným zde trpět nebudu. A zavři za sebou dveře! Martineaux: No vida, tak už i pomocný personál má povědomí o téhle malé aférce... A mimochodem, nebylo příliš chytré říkat mu, že zde kujeme nějaké pikle. Barnève: Ale vždyť jsem mu přece výslovně řekl, že žádné pikle nekujeme! Martineaux: No právě! Barnève: Raději vymyslete, co se Simonem. Dneska se zase ulil. Nechápu, jak to dělá, že mu to Fouquier-Tinville baští. Martineaux: Takže dnes se opět nedozvíme, jak moc je ta jeho avantýra vážná, hmm... (mezitím doléhá dovnitř hluk z ulice, oba předešlí se zvednou a jdou se podívat do vedlejší místnosti k oknu) 49 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Barnève: Co je to zase venku za kravál?! Copak nevědí, že se tady pracuje? Martineaux: (vyhlíží oknem, ostatní dva mu nakukují přes rameno) Dole je nějaké srocení. Je tam plno vojáků Národní gardy. Asi jdou někoho zatknout... Barnève: (udiven) Zatknout? Tady na úřadě? (s obavami v hlase) Aby tak nastal převrat! Je náš veřejný žalobce vůbec ještě žalobcem? Martineaux: Kdepak převrat, tohle je normální zatýkačka. Většina lidí jsou zjevně pouze čumilové. Zřejmě si přišli pro někoho z přízemku. (nevzrušeně si sedá do křesla) U oběda poznáme kdo chybí. Barnève: (uklidněn a hned opět plný veselí) A třeba si přišli tadyhle pro Legranda. Martineaux: (postřehne možnost trochu se pobavit na Legrandův účet) To je dost dobře možné! Poznáme to snadno, pokud zamíří po schodech nahoru! Legrand: (bázlivě) Pro mě si ale jít nemůžou. Já jsem nic neudělal. Martineaux: Nevím, milý Legrande, mám-li do tvé osoby ještě investovat nějaké duševní úsilí, neboť tvé další setrvání mezi živými se mi jeví jako krajně neperspektivní. Ale pokusím se to pojmout jako poslední laskavost. Nuže, v prvním patře sedíme jen my tři - tedy ještě Simon, ale ten tu dnes není. Nad námi je jenom archiv a půda. Pokud garda zamíří po schodech, může si jít pouze pro někoho z této kanceláře. Mám pravdu? Stačíš mě sledovat? Legrand: Ano, pane. Martineaux: Takže pokud nejdou pro tebe, jak tvrdíš, znamená to tedy, že musí jít buď tady pro pana kolegu, anebo pro mě, že? Legrand: Ano, pane. Martineaux: (naoko rozhořčen) No to snad nemyslíš vážně! Ty se domníváš, že jdou zatknout některého z tvých představených? Ty nás snad dokonce obviňuješ ze zločinu proti republice! No tohle tedy... Legrand: (zděšeně) Ne pane, to bych si nikdy nedovolil. Martineaux: (přátelsky) V to doufám Legrande. Pokud jsi ale pochopil můj malý rychlokurs logického myšlení, je ti nyní jasné, že když je absolutně nemožné, aby šli pro nás, mohou si jít jedině pro tebe. Legrand:


Ale to máte pravdu, pane! To mě vůbec nenapadlo. (s hrůzou si uvědomí co z toho plyne). Ale pánové, já vás ujišťuji, že si nejsem ničeho vědom... Barnève: (šelmovsky) Rád věřím, Legrande, ale stačí, že jsou si vědomi tamti dole... Legrand: Já ale na mou duši... Martineaux: (s falešnou přísností) Á, jen se nedělej! Když si pro tebe jdou, tak jistě vědí proč! Legrand: (zoufale) Jenže já nic neudělal. (nejistě) Tedy snad... Barnève: (ihned radostně skočí po kořisti) Snad - co?! Jen se přiznej! Legrand: (plačtivě) Ale já... Martineaux: Ulev svému svědomí v této poslední hodině! Legrand: (téměř brečí) Já...jednou v hospodě...měl jsem trochu upito...bratr slavil narozeniny...a já řekl o žalobci...eh, skoro se to až bojím vyslovit...že je vůl! Barnève: (zhnuseně) A to je všechno? Martineaux: (sice se směje pod vousy, ale dál pokračuje ve hře) Však to stačí! Sanson lidem provětrává krční páteř za menší prkotiny. Legrand: (kleká si na zem, už zcela zoufale) Ale já nechtěl! Ono mi to jen tak vylítlo! Byl jsem skoro namol! Ale někdo mě asi udal. Nejspíš hostinskej. (k neviditelnému hostinskému) Ale jen počkej, ty hajzle, já tě... Martineaux: Ale kdeže Legrande! Ty nikoho, zatímco oni tebe! Barnève: Jo, jo. Brzy se budeš muset rozloučit se svojí hlavinkou. Martineaux: Jedinou výhodu máš v tom, že na tvé inteligenci se to valně neprojeví. Barnève: A abys věděl, že dokážeme být šlechetní, promluvíme s Fouquier-Tinvillem, aby tě po smrti angažoval jako místní strašidlo. Martineaux: Bezhlavý úředník, to bude ale fascinující zjevení! Barnève: I když ty bys možná raději strašil toho hospodského, který tě udal, ne? Legrand:


(křečovitě se rozeštká) Pánové, pomóóóć! Zachraňte mě. Já s nima nepůjdu. Barnève: (líbezně) Ale to víš, že půjdeš. Oni se totiž nebudou ptát... (zabouchání na dveře v gestapáckém stylu) Legrand: (zaječí a chce se schovat pod stůl) Už jsou tadýýý! Barnève: Vylez, zbabělá kryso, a jdi otevřít. Martineaux: Vzmuž se trochu! A jestli můžu radit, vmeť jim do tváře „Pojďte, vy psi, a pohleďte jak dokáže umírat francouzský slouha! Barnève: Cha, cha a nezapomeň na nejnovější revoluční heslo: Blbost cti netratí! Martineaux: (výborně se baví) Hle, tvůj epitaf! (nové zabušení na dveře a zvolání „Národní garda! Otevřete!“, opět v gestapáckém stylu. Legrand se mezitím vzchopí a vrávoravě se vydá ke dveřím a otevře je. Dovnitř vchází desátník Národní gardy Misson.) Misson: (zařve, až se Legrand téměř zhroutí) Vive la republique! Legrand: (naprosto přeskakujícím hlasem a zcela bez patosu, takže to působí směšně a trapně) Pojďte, vy psi... (dojde mu, že před ním stojí jen jeden člověk) totiž promiňte... pse a pohleďte, jak dokáže... (zapomněl jak to pokračuje) Misson: (nejdřív nechápe a nerozumí, co Legrand huhlá) Cože?! (stále nerozumí a ztrácí trpělivost) Uhni, slouho! Vive la republique! (odstrčí Legranda z cesty a ten se schoulí do koutka, potom se Misson podívá na Martineauxe a Barnèva) Co to tu - vive la republique - máte za mátohu?! (ukazuje zpět na Legranda) Tihle civilisti... Vive la republique! (odplivne si) Ale k věci, vive la republique! Vy jste Martineaux a Barnève? Martineaux: K vašim službám, jestli potřebujete nějaké svědectví proti tomu individuu tady v koutě, tak můžeme posloužit! Misson: Vlastně potřebuji jenom odsvědčit jedno zatčení v přízemí. Pojďte prosím se mnou! Vive la republique! (oba jdou za oficírem) Martineaux: (k Legrandovi) Koukej se vzchopit, Legrande, děláš nám jenom ostudu! (do dveří vstupuje první Barnève, sotva zmizí ozve se dupot a několik výkřiků jako „Teď, garçons“ a „Držte ho pevně, zrádce“. Martineaux to vidí a rychle se otočí, tam však již stojí Misson se šavlí. Ten výhružně zařve „Vive la republique!“, Martineaux před ním o krok


ustoupí, čímž se dostane do blízkosti dveří. Odtud jej uchopí ruce a vtáhnou jej do chodby. Ještě chvíli se ozývají tlumené výkřiky a dupot.) Misson: (uklízí šavli a kouká se do dveří, naštvaně) Tak to šlo jak po másle, vive la republique! Zase jsem nemoh´ nikoho rozsekat! (potom se zarazí a se zajmem se podívá na skrčeného Legranda. Nejprve znovu povytáhne šavli, ale pak se podívá pozorněji a zase ji spustí. Mávne rukou, jako že podměrečné kusy neseká a uplivne si) Vive la republique! (odchází).


OBRAZ ŠESTÝ Tentýž den po několika hodinách. V kanceláři je pouze Legrand, který se povaluje v někdejším Martineauxově křesle, na hlavě má studený obklad a upíjí z láhve calvadosu. Vchází Simon a Geneviève. Simon: (vesele) Dobré odpoledne, Legrande! Mám pro vás znamenitou novinku. Ne, nevstávejte, to není třeba. Už nejste soudním sluhou. Právě jste byl povýšen na řádného soudního úředníka! Legrand: (chvíli na něj nechápavě hledí, pak sípavě promluví) Ale pane, jak je to možné? Simon: Snadno! Již asi hodinu má tato kancelář padesátiprocentní podstav a pánové Martineaux a Barnève nás navíc opustili, aniž by řádně předali svoji spisovou agendu. Jakožto nový přednosta kanceláře jsem si vaše služby vyžádal přímo u žalobce a ten souhlasil. Legrand: (zpitoměle) Dě-děkuji vám, pane. Do smrti budu vaším dlužníkem. Simon: Dobrá, dobrá, vidím ale, že jste poněkud přetažený. Po zbytek dne si dejte volno a ráno se pustíme do spisů našich bývalých kolegů. Legrand: Ano, pane. Přeji hezký den. (s lahví calvadosu se šourá ven). Musím si ještě jít něco vyřídit s jistým hostinským… (přihlouple) Anebo ne? Simon: Ááá, mimochodem, Legrande! Musím vám ještě představit svoji snoubenku. Slečna Geneviève Delbosová. Geneviève: Dobrý den. Legrand: Velice mě těší, mademoiselle, ale já už opravdu ničemu nerozumím. Sbohem. (odchází) Simon: (po chvíli) Ale poprava se vcelku zdařila, že? Pokud vydrží tohle pěkné počasí i příští týden, kurs pana Sansona bude zase závratně stoupat... Geneviève: Já bych se bez těch nechutností klidně obešla. Ale zase na druhou stranu, když to byli zrovna tihle dva... Simon: Snad to už bylo naposled. Ale vidět jsem to chtěl. Jistota je jistota. Geneviève: Jenom mi ale ještě řekni, kdo byl ten třetí odsouzený?


Simon: Myslíš toho pána s vojáckým vystupováním, který pořád vykřikoval „Vive la republique“? To byl přece desátník Misson od Národní gardy... Geneviève: A co ten s nimi měl co dělat? Simon: Ten přece způsobil, že omylem popravili Martineauxe a Barnèva. Geneviève: Ale počkej! Vždyť je popravovali spolu s ním! Simon: Ale já myslím toho prvního Martineauxe a Barnèva. Geneviève: Teď už se v tom nějak ztrácím... Simon: (s úsměvem a strojeně, jako se citují nepravdivé oficiální verze událostí) To je velice jednoduché. Vyšlo totiž najevo, že před dvěma týdny omylem popravili nějakého Martineauxe a Barnèva. Ti si to sice podle důkazů zasloužili, jenomže se jednalo o úplně jiné lidi, než které měli správně setnout na základě udání. A právě tenhle Misson to popletl. V dnešních pohnutých časech se ovšem mezi popletou a zrádcem valně nerozlišuje. Geneviève: Ale vždyť jsi to všechno zorganizoval ty, ne? Simon: Samozřejmě. Stačilo jenom urychleně povolat z fronty jistého seržanta Grenouillese, který pak ochotně navštívil veřejného žalobce a sdělil mu, že Martineaux a Barnève, co měli být podle jeho setsakra pádného udání dávno popraveni, si pořád běhají v integrovaném stavu a ještě dokonce stále sedí ve svých funkcích. Geneviève: A Fouquier-Tinvillovi v té chvíli asi došla trpělivost… Simon: Přesně tak! V prvním kole byl ty dva ochoten ještě krýt, ale teď už měl celé té záležitosti plné zuby. Dnes na něho útočí ze všech stran „Shovívaví“ i „Zuřiví“ a on si ještě bude zadělávat na další průser? Pche... V tom momentě jakoby pánové už byli v káře. Prokurátor si ovšem vymínil, že si někdo musí odnést i tu záměnu, což bych po pravdě měl být já, ale takový nucený výsek si už v kanceláři přeci jen dovolit nemohl. A navíc jsem mu navrhl toho Missona… Ještě jsme ho poslali zatknout ty dva a pak jsme zase zatkli my jeho. Geneviève: Dříve či později ale na tebe stejně přijdou... Simon: Jo, to asi jo. Ale to už nás nemusí pálit. Mimochodem, ještě musím uzavřít tvůj spis. (přejde k Martineauxovu stolu, chvíli loví v šuplíku a pak vítězoslavně vytáhne razítko) Tak tady je! Geneviève: Ukaž jak vypadá! (kouká se zblízka) 55 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Simon: Nic moc... (sedne ke svému stolu, vytáhne složku a na stole ji orazítkuje) Tak, to bychom měli. Teď už by tě tribunál s gardou měli přestat otravovat. Že to ale stálo námahy. (prohlíží si razítko) Kvůli jednomu hloupému razítku.. Geneviève: Děkuji, miláčku. Stejně bych ale ráda věděla, jestli jsme ty dva skutečně předešli. Anebo jsme je špatně odhadli a ve skutečnosti jsme se s nimi mohli dohodnout... Simon: Podle mě by nám razítko nikdy nedali. A pak by logicky už neměli jinou možnost něž nás zlikvidovat. Takže si myslím, že jsme jen byli rychlejší... Geneviève: Asi ano... (stoupne si vedle Simona, položí mu ruko kolem ramen a koketně se zeptá) A co budeme dělat teď? Simon: (jako by nepostřehl podtext v otázce) Teď? Pomalu si půjdeme domů zabalit… Geneviève: (poněkud zklamaně) Tak brzo? Simon: Čím dřív, tím líp! Navíc odmítám vyřizovat ty zděděné spisy... Geneviève: A kdo za tebe převezme kancelář? Simon: No, zbude jim tady jenom kolega Legrand, takže to asi zůstane na něm… Po těch létech, co tu působí, to jistě hravě zvládne. Geneviève: Tak dobře. (drobná odmlka, pak se zájmem) Zatím jsi mi ale neřekl, kam vlastně pojedeme? Simon: Vidíš, málem bych zapomněl. (s úsměvem) Že nevíš, co je vůbec největším přínosem revoluce? Geneviève: (vzhledem k předchozím zkušenostem ironicky) Nechceš mi tu doufám vykládat o tom, že jsme svobodní lidé?! A že se svobodnému člověku ve Francii žije daleko lépe?! Simon: To právě chci. Geneviève: Prosím tě, proč?! Simon: Protože svobodnému člověku se daleko lépe utíká do Anglie! (padá opona)

KONEC


NĚKOLIK POZNÁMEK O SKUTEČNÝCH PERSÓNÁCH Georges Jacques Danton „Jeho chyby, úspěchy a výčitky svědomí byly chybami, úspěchy a výčitkami obra.“ André Maurois (1759 - 1794) advokát, republikán, nesmírně populární u veřejnosti. Vedle Robespierra patrně nejznámější jméno revoluce, zvláště s ohledem na to, že svým hrubozrným a dosti bonvivánským chováním byl pravým opakem tohoto extrémního askety. Danton byl po určitou dobu nejmocnější osobou revoluční vlády, postupně však byl Robespierrem odstaven. Revoluční teror přímo neorganizoval, ale v jeho počáteční fázi mu v atmosféře vnějšího ohrožení Francie záměrně nebránil. Podle A. Mauroise byl později pronásledován výčitkami svědomí, což byl jeden z důvodů proč spolu s Desmoulinsem vytvořili frakci „Shovívavých“. Ta vyzývala ke skoncování s naplno rozjetým terorem Robespierrovy diktaury, ve kterém mimo jiné spatřovala nebezpečí pro revoluci jako takovou. Na konci března 1794 byli „Shovívaví“ v čele s Dantonem zlikvidováni pro své údajné „smířlivectví“ s nepřáteli revoluce.

Camille Desmoulins „Čeho se bojíš? … Budu s Dantonem.“ Camille Desmoulins své ženě „Setli hlavu Francii.“ Jules Michelet o Desmoulinsově a Dantonově smrti (1760 - 1794), advokát a novinář, „mluvčí“ revoluce a jeden z jejích nejpopulárnějších protagonistů, který do ní vstoupil již v samém počátku jako přímý strůjce dobytí Bastily. Republikán, věrný spojenec Dantona a vedle něj další klíčová postava frakce „Shovívavých“. Popraven spolu s Dantonem. Do historie vstoupila rovněž jeho žena Lucille, která protestovala proti popravě svého manžela a stálo ji to hlavu pár dní po něm.

Antoine Quentin Fouquier-Tinville „Stejně přesvědčení o Robespierrově vině, jako by bývali přesvědčení o vině jeho nepřátel, kdyby býval zvítězil…“ Jules Michelet o Fouquierovi a porotcích Revolučního tribunálu (1746 – 1795), právník, v letech 1793 až 1794 veřejný žalobce Revolučního tribunálu. Symbol justiční stránky revolučního teroru a loajální nástroj vládnoucí moci. Postupně nechal mimo jiné odsoudit Marii Antoinettu, girondistické poslance, Héberta,


Dantona a Desmoulinse (svého bratrance). Nakonec poslal pod gilotinu i Robespierra a Saint-Justa. Procesy před tribunálem byly většinou absolutně zmanipulované a rozsudky byly známy předem. Po likvidaci Robespierra a konci teroru byl spolu s porotci tribunálu sám popraven.

Jacques René Hébert „Dělali kariéru ve všech extremismech, v extremismu gilotiny i oltáře.“ André Maurois o hébertistech (1757 – 1794), význačný řečník a novinář, reprezentující nejradikálnější proud revoluce. Prezentoval se jako zástupce nejchudších vrstev a proslul jako iniciátor zákona o cenovém maximu. Především však byl stoupencem masového revolučního teroru, kdy jeho frakce „Zuřivých“ dokonce kritizovala Robespierrův teror jako příliš umírněný. Krom toho byli „Zuřiví“ propagátory nového náboženství (Kult rozumu) a vyznačovali se velmi demagogickou a vulgární rétorikou a sklony k anarchismu. V březnu 1794 byli hébertisté po nezdařeném pokusu o převrat zlikvidováni.

Maximilien de Robespierre „Pěstoval v sobě strašlivou sebejistotu člověka, který věří ve své poslání. S nejupřímnějším přesvědčením považoval své nepřátele za nepřátele Francie.“ André Maurois (1758-1794), advokát, republikán, nejslavnější postava revoluce. Osobně ctnostný, až asketický, zcela oddaný revoluci a „Neúplatný“. V období 1793-1794 v čele Výboru veřejného blaha (výbor Konventu) soustředil fakticky veškerou výkonnou moc ve státě. Nesmírně schopný krizový organizátor, zároveň však strůjce revolučního teroru a osoba s diktátorskými sklony, nesnášející jakýkoliv odpor ve svém okolí. Tak mimo jiné zlikvidoval své předchůdce girondisty, někdejší přátele Dantona a Desmoulinse a rovněž hébertisty. Podporoval udavačství, zmanipulované procesy a atmosféru všeobecného strachu. Postupně ztratil smysl pro míru. V červenci 1794 jej ve strachu o svůj život a pro „únavu terorem“ téměř celé jeho okolí s podporou pařížské veřejnosti svrhlo a s hrstkou věrných dalo neprodleně popravit (tzv. thermidorský převrat). V čele převratu stáli poslanec Tallien a generál Barras, přičemž první z nich tak učinil především ve snaze zachránit jistou markýzu, která měla být další obětí teroru a s níž se po převratu oženil…


Louis Antoine Léon de Saint-Just „Vláda republiky dluží nepřátelům lidu jedině smrt.“ Saint-Just „Republiku vytváří zničení všeho, co se staví proti ní.“ Saint-Just (1767 - 1794), mladý a nelítostný revolucionář a republikán, člen Výboru veřejného blaha, věrný stoupenec Robespierra a spolu s ním hlavní organizátor masového revolučního teroru v letech 1793 až 1794. Spolu s Robespierrem také skončil na popravišti. I když to všechno asi myslel upřímně…

Charles Henri Sanson (1739 - ?), veřejný popravčí v Paříži v letech 1788 až 1795. Katovská funkce se v rodině dědila od roku 1688 a další členové rozvětveného rodu ji vykonávali i v jiných francouzských městech. Největšího věhlasu však jméno Sanson dosáhlo právě v letech revoluce, kdy rukama tohoto kata prošel král Ludvík XVI., královna Marie Antoinetta a postupně i většina revolučních vůdců. Roku 1795 předal Charles Henri Sanson úřad synovi a odešel na odpočinek (přesný rok úmrtí není znám). Jako poslední z rodiny vykonával funkci vnuk slavného kata.


PÁR SLOV NA ZÁVĚR Závěrem bych rád poprosil všechny čtenáře – frankofily a odborníky na francouzské dějiny, aby toto dílko nahlíželi shovívavě a prominuli mi případné historické lapsy. Doufám, že se odborníci jejich případným výskytem nenechají otrávit, ale naopak se nad mojí hrou budou dobře bavit. Což ostatně přeji i všem ostatním čtenářům… Konečně bych rád poděkoval Michalu Krejčíkovi za vytvoření trefné obálky tohoto vydání a rovněž autorům níže uvedených publikací, které mi byly zdrojem faktografických údajů a inspirace. Autor

DOPORUČENÁ LITERATURA André Maurois: Dějiny Francie, Nakladatelství Lidové Noviny, 1994 Jules Michelet: Francouzská revoluce, Odeon, 1989 Petr Křivský, Robert Kvaček, Aleš Skřivan: Věk starý a nový, Albatros, 1987 Victor Hugo: Devadesát tři, Melantrich, 1952


Ó Jiří Kroupa

OMNE VIVUM EX OFFO Historická komedie o šesti obrazech a čtyřiceti sedmi mrtvolách V roce 2004 vydalo nakladatelství FOTART, jako svojí 5. publikaci. Obálka: Ó Michal Krejčík Použitý obrazový materiál: vyšpatněno na Internetu, i když se pravděpodobně jedná o díla volná Všechna práva vyhrazena. Tato piblykace neprožla redakchní a yazykovou ůprávou.


JIRÍ ˇ KROUPA OMNE VIVUM EX OFFO HISTORICKÁ KOMEDIE O ŠESTI OBRAZECH A ČTYŘICETI SEDMI MRTVOLÁCH FOTART 2004

Recommend Documents