Jiří Štancl Fenomén ploché dráhy Sportovní život plochodrážní legendy

Jiří Štancl Fenomén ploché dráhy Sportovní život plochodrážní legendy

Jiří Štancl, Antonín Škach Ústí nad Orlicí 2013

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Štancl, Jiří Jiří Štancl – fenomén ploché dráhy : sportovní život plochodrážní legendy / Jiří Štancl, Antonín Škach. – 1. vyd. – Ústí nad Orlicí : Oftis, 2013. – 384 s. ISBN 978-80-7405-309-2 796.72.071.2 * 929 * 796.72.093.52 * (437.3) - Štancl, Jiří, 1949- motocykloví závodníci – Česko – 20. stol. - plochodrážní sport – 20. stol. - biografie 796 - Sport. Hry. Tělesná cvičení [20] 929 - Biografie [8]

strana 2 – Jubilejní 30. Zlatá přilba Československa zůstala opět doma strana 10 – Vicemistr světa na dlouhé ploché dráze 1985 Korskro, Dánsko strana 14 – Vítěz Stříbrné přilby ADAC na dlouhé ploché dráze 1984 Herxheim, Německo strana 16 – První reprezentační start na mistrovství světa jednotlivců ve Stralsundu, NDR

© Jiří Štancl, 2013 © Antonín Škach, 2013 ISBN 978-80-7405-309-2

Obsah

Obsah Prolog........................................................................................................................... 15 Kapitola první

Z kokpitu Magdy mezi hvězdy světového finále (do roku 1971)

Z města zeleného zlata do stověžaté matičky.......................................................... 17 První smyk v Polepech.............................................................................................. 22 Přemýšlení základem vývoje závodníka.................................................................. 25 Finále mezi zbytky rozbředlého sněhu.................................................................... 27 Liga, liga a debut v mistrovství republiky jednotlivců........................................... 29 V zeleném sukně pouze na čas................................................................................. 31 Poprvé na seznamu mistrů........................................................................................ 33 Tragická svítkovská neděle........................................................................................ 35 Otrkat se musí každý.................................................................................................. 38 Výtah strmé kariéry prozatím staví těsně za domácími hvězdami...................... 40 Ledová plochá dráha jednou a dost......................................................................... 42 Zrodil se ligový suverén............................................................................................. 43 Taneční sólo bylo u prvního titulu nejhorší............................................................ 45 První světová bedna, první světové finále............................................................... 47 Volá Wembley............................................................................................................. 49 Nesmělé očichávání dlouhé dráhy........................................................................... 51 Únos na Markétu........................................................................................................ 53 Ztráta mistrovského trůnu byla vyvážena světovým šampionátem..................... 55 Trenérova dobrá rada přinesla světové finále......................................................... 58 Ve světovém finále musí jiskry jenom létat............................................................. 61 Kapitola druhá

Jalová léta prozářená Zlatou přilbou (1972–1975)

Svatba za časné vyřazení světového finalisty opravdu nemohla........................... 65 Dramatický návrat na domácí trůn.......................................................................... 67 Setkání s mechanikem s velkým M.......................................................................... 69 Mistr ukazuje zuby, tchýně platí na rozčílené mechaniky.................................... 72 5

Jiří Štancl – Fenomén ploché dráhy

Šance končí v zemi až příliš omezených možností................................................ 74 Dlouhá dráha se musí studovat dlouho................................................................... 77 Světová premiéra v oblacích mořského písku......................................................... 79 Domácí trůn se musí hájit......................................................................................... 82 Noční přesčasová směna kvůli střežení zlaté přilby............................................... 85 Ivan Mauger nestačil zírat......................................................................................... 87 Změny v organizaci šampionátu ke střídání na domácím trůnu nevedly.......... 91 Domácí šampión není ve světě prorokem............................................................... 94 Cesta do světového finále na dlouhé dráze začala na pódiu................................. 96 Kapitola třetí

Zámořská turné prodloužila sezónu na víc než rok (1976)

Přes celou Zeměkouli na jediný list papíru............................................................. 99 Ivan Mauger nezjistil o své prohře nic ani za cenu několika drinků................. 102 Linkové letadlo muselo před britským ligovým debutem počkat...................... 105 Britská univerzita ploché dráhy.............................................................................. 108 Šampión uděloval lekce........................................................................................... 112 Opět až do světového finále.................................................................................... 114 Pozdější mistr světa za výfukem............................................................................. 116 Jawa vrací čtyřventilový úder.................................................................................. 120 Druhé finálové drama se zlatou přilbou na konci................................................ 122 Dálky znovu lákají na druhou stranu Zeměkoule................................................ 127 Plochá dráha v zemi neomezených možností....................................................... 131 Kapitola čtvrtá

Obsah pokladnice mohl být ještě cennější (1977–1978)

Do světového finále i bez britské ligy..................................................................... 135 Déšť na stadiónu úlevy............................................................................................. 139 Cinkot bronzových medailí..................................................................................... 141 Ukradené medailové sny......................................................................................... 143 Ani zdvojnásobení počtu mistrovských závodů nepřineslo střídání na trůně.146 Ole Olsen splnil své předsevzetí............................................................................. 149 6

Obsah

Fernando mezi Včelami........................................................................................... 151 Psychika dělá svoje divy........................................................................................... 154 Nevábně vonící zábal pomohl................................................................................. 157 Sirka bez hlavičky prohrává kontinentální finále................................................. 158 Medaile prošla blízko, že si na ní šlo sáhnout....................................................... 162 Rudá hvězda sesazena z extraligového trůnu....................................................... 164 Pravda se ukázala už ve wimbledonských sprchách............................................ 166 Triumf v britské lize................................................................................................. 170 Šéfem týmu na Malorce........................................................................................... 172 Hola, hola, škola volá............................................................................................... 175 Kapitola pátá

Soustavné posunování hranice nemožného (1979–1981)

Řada se přetrhla........................................................................................................ 177 Vyřazení z dvojic kompenzoval bronz ze světového finále družstev................. 179 Nový britský začátek ve městě s drahými byty a formulí jedna......................... 184 Snaha funkcionáře FIM nepoškodit jméno republiky stála bronz.................... 187 Čtyři domácí tituly v jedné sezóně......................................................................... 189 Specialistou na zlaté přilby...................................................................................... 192 Půl století Zlaté přilby bylo důstojně oslaveno šampaňskou válkou................. 195 Podruhé na špičce britské ligy................................................................................ 197 Kontinentální kvapík se ve světovém finále změnil opět v ploužák.................. 200 Desátý titul rutinním způsobem ........................................................................... 202 Rudé ponožky........................................................................................................... 205 Pět jednotlivců je málo na medaili ve družstvech................................................ 209 Moc dírek může škodit............................................................................................ 211 Sudá, lichá neplatí..................................................................................................... 214 Do Wembley i bez britské ligy................................................................................ 216 Od volantu nákladní Tatry k desátému titulu v řadě s kaskadérskou vložkou.220 Comeback s plnou zlatou parádou a v netradičním stylu................................... 224

7


Kapitola šestá

Sezóny splněných přání (1982–1983)

Touha po Kalifornii přinesla kontrakt s Readingem........................................... 227 Stadióny potažené černým suknem....................................................................... 229 Rok bez domácího titulu neznamenal konec epochy.......................................... 230 Do světového finále úplně od píky......................................................................... 233 Kvalifikace byla snazší než souboj s úředníkem americké ambasády................ 236 Nejlepší výsledek kariéry se zrodil za oceánem................................................... 241 Mlha se postavila proti výsledku............................................................................ 245 Pátý finálový koncert se zlatou přilbou na konci................................................. 249 K protinožcům pouze na víkend............................................................................ 252 Dlouhá dráha dostává přednost............................................................................. 255 Král se vrací na trůn................................................................................................. 258 Nejlepší z kontinentu se mezi světovou elitu nevejde.......................................... 260 Noční bouřka obrátila ambice vzhůru nohama................................................... 263 Dlouhodrážní kvalifikace pozvedla sebevědomí na lázeňské finále.................. 267 Letitý sen se začíná měnit v realitu........................................................................ 270 Věřte dánské držgrešli!............................................................................................. 271 Slovenská zlatá přilba a největší pohár světa cizelovaly punc sezóny................ 275 Kapitola sedmá

Od reverzu v německé nemocnici k další stříbrné medaili z mistrovství světa (1984–1985)

První vážný úraz kariéry zastavil závodění na pouhý měsíc.............................. 281 Cíle leží mnohem dál než u triumfů v domácích šampionátech....................... 284 Na stupních vítězů až do světového finále............................................................ 288 Mistr vydřel výsledek............................................................................................... 291 Cejcha vzala kabel zapalování i s důležitými body.............................................. 295 ZP SNP vs. ZP ČSSR = 5:5...................................................................................... 298 Bronzové loučení ..................................................................................................... 302 Stranický úkol brzdí přípravu na mistrovství světa............................................. 305 8

Obsah

Ono to zatím vychází............................................................................................... 307 Druhé stříbro bylo náročnější................................................................................. 310 Už se neskáče, jak vedení píská............................................................................... 313 Druhá Zlatá přilba SNP prošla kolem o pouhých pět centimetrů..................... 315 Kapitola osmá

Údržbář z Poldovky prohání světovou elitu (od roku1986)

Po letech opět v práci............................................................................................... 319 Domov je tam, kde vždy býval, i když amplióny hrají Deutschland, Deutschland über alles....................................................................................... 321 Nejvšestrannější plochodrážník planety............................................................... 326 Nevídaná žeň úspěchů pražského kudrnáče......................................................... 330 Následovníkům se nedařilo..................................................................................... 333 Úspěch se neodpouští.............................................................................................. 336 I startmaršál může mít podíl na titulu mistra Evropy......................................... 340 Druhý ledový závod kariéry bylo rovnou světové finále..................................... 343 Posledních pár řádků............................................................................................... 359 Kariéra Jiřího Štancla řečí výsledků............................................................. 360

9


10

Úvodem

Vážení čtenáři, následující stránky této knihy vás provedou mojí závodní kariérou, přičemž plochodrážní novinář Antonín Škach vás pokaždé zasvětí do okolností, jimiž se dané období vyznačovalo. Protože ovšem nepředpokládám, že každý z vás bude ve světě levých zatáček dokonale zběhlý, rád bych vám jeho prostředí v kostce představil. Ideální bude stylizovat vás do role začínajícího adepta plochodrážního sportu a vytvořit vám co nejdokonalejší představu. Ve spektru motocyklových sportů zaujímá plochá dráha hodně specifické místo. Představuje totiž úplně jiné odvětví než motokros, silniční závody na okruzích, trial či enduro. Jde vlastně o sprint, během něhož musí závodník prokázat odvahu, uplatnit svůj cit s výkonem motocyklu, okamžitě řešit každou situaci na dráze a projevovat rychlou reakci. Sám sobě a svým soupeřům dokázat, že rozjížďka končí až mávnutím šachovnicového praporku. Začátky plochodrážní kariéry jsou pro závodníky rozličné. Ti, kteří měli zkušenosti s jinými motocykly, na tom byli odjakživa lépe než absolutní začátečníci. Ovšem starší borci, kteří zkoušeli plochou dráhu, si dlouho nemohli zvyknout na motocykl bez brzd a řazení. Poznal jsem silničáře, terénáře i soutěžáky, kteří byli hvězdami nejen doma, ale i ve světě, a chtěli poznat, jak by jim to na ploché dráze frčelo. A byli překvapeni. Ona jízda bez brzd v prostoru uzavřeném mantinely vytváří až ohromující situace, v nichž nedovedou odhadnout okamžiky, kdy měli skládat motocykl do polohy zmírňující rychlost. A to je smyk. Současně si neuměli poradit, jakým způsobem mají ještě na rovině a ve větší rychlosti dát motocykl do smyku. To je právě to plochodrážní umění! Na absolutním počátku byste se měli seznámit s motocyklem. Musíte vědět, jakou konstrukci má, jakou jednotkou je poháněn a do slova a do písmene si na svém stroji všechno ohmatat osobně. Motor svěřit někomu, kdo ho už rozebíral, přičemž si rozhodně nenechte ujít možnost se demontáže osobně zúčastnit. Celková znalost motocyklu je velice důležitá, neboť potřeba sdělit mechanikovi, co se vám jeví špatné na jízdních vlastnostech motocyklu, může být faktor vyhrávající závody. Pauzy mezi jednotlivými rozjížďkami jsou krátké a je zapotřebí v nich stihnout téměř i nemožné. Všechno závisí, jak si před závodem připravíte svůj stroj. Na závodech se většinou ukáže, co jste v garáži zanedbali. V závodním depu můžete dodělat mnoho, avšak s navyšujícím se počtem jízd kumuluje práce typu čištění stroje, mazání či výměna řetězů, změna převodů, otáčení pneumatiky, dolévání metylu a vypouštění oleje. K tomu další drobnosti jako čištění kombinézy, bot, přilby, rukavic a brýlí. Výhodu má ten, co jezdí vpředu, avšak i ten vítěz se kolikrát vrátí do depa špinavý úplně stejně jako poslední závodník v cíli. I na dráze by první krůčky měly být vedeny pomalu. Hlavním a důležitým požadavkem na ploché dráze je přenášení těžiště na motocyklu. Proto byste jako noví adepti plochodrážního řemesla zpočátku po dráze měli jezdit pomalu. Levou nohu na špačku, pravou zasunutou v háku. V dnešní době tvrdých drah není 11


potřeba prodlužovat podpatek pravé boty. Na hlubokých oválech se v minulosti často stávalo, že se nárt dostal úplně pod stupačku, čímž se stávala zhola zbytečná zranění. Jistý několikanásobný mistr světa míval dokonce špičku boty spojenou drátem s jejím horním koncem, aby se podobné patálii vyhnul. Toto opatření ovšem používal zejména na dlouhé a travnaté dráze. Když už na motocyklu sedíte, usilujte, abyste příliš nevrkali s plynem. Musíte se naučit pohybovat se po dráze plynule. I když dosáhnete rychlosti, že zatáčky projíždíte mezi čtvrt a půl plynem, stále nechávejte obě nohy ve stupačkách. Až nyní přijde vysvětlení, jak dostat motocykl do smyku, což souvisí s oním přenášením těžiště. Plochodrážní závodník používá levou nohu jako kluznou podpěru a současně vyvažovací předmět. Proto také záleží, jaký má na levé botě přidělaný kovový pantofel. Pokud je špatně navařený či špička nesprávně zaoblená, zadrhává o dráhu. Hrozí především pády a navíc průjezd zatáčkami není zejména v nájezdech plynulý. Na rovině v začínající zatáčce vysednete ze sedla, přitáhnete se k řídítkům, čímž odlehčíte zadní kolo. Současně s vysednutím ze sedla mírně přidáte plyn. Zadní kolo dostane ještě větší rotaci a umožní menší styk s dráhou a motocykl přejde lehčeji do smyku. Potom už jen záleží, jak jezdec plynovou rukojetí kontroluje otáčky motoru a tím i současně vytvořený smyk. Jestliže motocykl začne jet rovně, musíte ještě více přidat plyn. Je-li tomu obráceně, znamená to, že je stroj ve velkém smyku, je potřeba naopak ubrat. Levá noha se používá prakticky jen v nájezdu. Později slouží pouze pro vyvažování motocyklu v zatáčce. A někdy s ní závodník brání soupeři za sebou v předjetí, což je však velice riskantní. Jakýkoliv pohyb nohy může změnit smyk a riziko těžkého pádu se zvyšuje. Od půlky zatáčky je noha brzda, takže ji dejte zpátky na přední stupačku, buď špičkou či patou, jak to komu vyhovuje. V dřevních dobách ploché dráhy se levá noha táhla za motocyklem natažená špičkou u zadního kola a to i na rovině. Tento styl se podle místa svého vzniku nazýval australský. Ještě dodnes se používá klasický styl, jaký jezdívali Ivan Mauger, Barry Briggs, Ole Olsen a další, s nimiž jsem měl čest se utkávat. Závodník tvořil úhel sklonu motocyklu současně se svým tělem v nájezdu a celé zatáčce. Až ve výjezdu a na rovině jel vzpřímený nebo mírně předkloněný. V letech 1955–1975 bývaly dráhy přece jenom hlubší než dnes. Na motocykly se montovaly vysoko řidítka a na hlubších drahách mívalo zadní kolo stále velký záběr i na velmi úzkých pláštích a nebylo tolik zatěžováno kromě samotného výjezdu a roviny. Zatěžování se muselo provádět pomalu, neboť jeho násilná forma mohla zapříčinit zvednutí předního kola a tím i změnu směru jízdy a konec konců i pád. Někteří jezdci skládali motocykly do nájezdu pod velkým úhlem, aby byli velice rychlí. Levou nohu měli hodně pokrčenou a levé řídítko téměř mezi kolenem a chodidlem. V tom momentě ale museli mít značně ubraný plyn a pouze kontrolovali rychlost. Trup těla bylo třeba držet nad motocyklem mírně z pravé strany, aby vyvažoval stroj, což bylo potřeba provádět současně i rukama. 12

Úvodem

Už v nájezdu do zatáčky se postupně začal přidávat plyn. Závodník se přitáhl k řidítkům a odlehčil zadní kolo. Motocykl se dostával do smyku, který funguje současně i jako brzda, a srovnával se do svislé polohy pod kontrolou plynem a současně i pomalým přenášením těžiště těla od řidítek na sedadlo. Postupným zatěžováním zadního kola se stroj dostával ze smyku do přímé polohy a potom pokračoval už po rovině za většího přidávání plynu. V osmdesátých letech přivedli do ploché dráhy svůj vlastní styl Američané. Na jejich velice malých a tvrdých drahách se musí zahnout prakticky na pětníku. Postupně se přenesl i na ostatní ovály včetně těch dlouhých. Jezdec má velice nízko řidítka, aby s maximálně nataženýma rukama bylo celé tělo co nejvíce nad zadním kolem, které jede v maximálním záběru. Přitom motocykl je de facto kolmo k dráze a závodník svým vysedáváním v zatáčkách vlastně nahrazuje úhel sklonu motocyklu a současně vyvažuje stroj. Někteří borci dokonce měli nohu zavěšenou za rám či sedlo, aby mohli být ještě více vykloněni. Tím docházelo k velkému zlomení motocyklu, tedy smyku. Ale za předpokladu projíždění zatáček tímto stylem na plný plyn, setrvačná síla smyk zmenšovala. Ovšem jakmile přijde hlubší dráha, díra nebo kolej, zadní kolo je až neúměrně zatíženo maximální přilnavostí. Kontrola motocyklu přestává být dostatečná, jelikož v záklonu má jezdec jen velmi malé šance ubrat plyn. Plochá dráha je sport, kde musíte závodit proti zákonům přírody. Když jedete autem nebo na motorce, před zatáčkou uberete plyn nebo si přibrzdíte. Na speedway naopak musíte do nájezdu zatáčky vjet na plný plyn. Přitom proti vám stojí kolmá dřevěná bariéra. Jinak většinou ubráním plynu klesnete až za ostatní jezdce, kteří vás okamžitě předjedou. Na krátké dráze do nájezdu vletíte rychlostí mezi osmdesáti a sto kilometry v hodině, avšak na dlouhé i kolem stoosmdesáti. Nyní již znáte tajemství, jak se v sedle plochodrážního motocyklu pohybovat po dráze, a proto mi nezbývá než popřát pěkné chvíle nad čtením o mé kariéře.

Váš Jiří Štancl

13


14

Prolog

Prolog Pondělí 3. října 2011 mělo našemu kalendáři vládnout již jen několik málo hodin. Břevnovský klášter, perla pražského baroka, dostal o pár stovek metrů výše dalšího osvětleného konkurenta. Pod reflektory pražské Markéty se ve druhém závodě třídílného seriálu mistrovství republiky jednotlivců pomalu rozhodovalo, kdo zasedne na mistrovský trůn. Matěj Kůs se vydal na cestu nápravy chyb, jichž se dopustil během prvního podniku v Divišově. Jenže ambice závodníků se přetavily v pády a na dráhu musela sanitka. Díky jejímu zásahu se závod prodlužoval. Muže v zelené bundě v té době přestala podívaná bavit. Rozhodl se vrátit se do svého motolského domova. Jenže brána do areálu se mu neotevírala dokořán, jako když se sem vracel ověnčený medailemi z úspěšných světových závodů. V kapse měl vstupenku jako jakýkoliv jiný divák, který se na mistrovský závod přišel podívat. Turnikety vytvořily při jeho odchodu nepřekonatelnou překážku a malá branka vedle nich byla zavřená. Jaký rozdíl oproti roku 1970, kdy ho sem funkcionáři Rudé hvězdy doslova unesli přímo z jeho dílny v pražském dopravním podniku! Paní v uniformě hlídací agentury evidentně nebyla zvyklá na diváky opouštějící stadión před devátou jízdou. Její pohled, který upřela na muže prosícího o odemčení východu, vyjadřoval jeden velký otazník. „Tak na to, se dívat nebudu,“ odpověděl. „Vy tomu nějak rozumíte,“ bručela vrátná, když štrachala klíčem v zámku. Odcházející muž sotva pokrčil rameny. Přitom by celé dlouhé hodiny mohl vyprávět, jak on sám vybojoval dvanáct titulů v šampionátu, který ho v současnosti nenadchnul. Paní však na plochodrážní historky evidentně neměla náladu a Jiří Štancl přešel ke svému automobilu.

15


16


Kapitola první


Z města zeleného zlata do stověžaté matičky I když byla lokalita osídlena již v době kamenné, první písemnou zmínku o Žatci nacházíme až v roce 1004 v kronice Dětmara Merseburského. Městská privilegia mu udělil Přemysl Otakar II. krátce po polovině třináctého století. Město sehrálo klíčovou úlohu v době husitské revoluce a v době silného vlivu chiliasmu byl považován vedle Plzně, Loun, Klatov a Slaného za jedno z pěti měst, která s očekávaným koncem světa měla uniknout zkáze. Žatec se roku 1421 ubránil křižákům, ale třicetiletá válka mu přinesla jako ostatně mnoha jiným českým a moravským městům hospodářský úpadek. Pěstování chmele a pivovarnictví však od osmnáctého století nastartovalo hospodářské oživení. Vzhledem k převažujícímu německému živlu se Žatec po Mnichovu stal součástí Německé říše. Koncem války se do historie zapsal jako jeden velký lazaret a útočiště pro prchající německé vojáky. V jeho okolí vyrostlo vojenské letiště, kde Němci dokonce údajně zkoušeli své zázračné zbraně. Lidé dokonce hovoří o letadlu s kolmým startem i přistáním, které svým tvarem výrazně připomínalo létající talíř. Svědkové ho dokonce údajně viděli přistávat na poli u nedaleké obce Vyškov. Opusťme však pole určené pro historiky a záhadology, abychom se drželi svého vlastního příběhu. Psal se pátek 18. listopadu 1949, kdy se v Žatci narodil Jiřímu Štanclovi a jeho ženě Zdeňce syn. Jak už to v Čechách chodí, své jméno dostal po tatínkovi. Jiří Štancl senior patřil ke stovkám mladých mužů, které po druhé světové válce napadl bacil rychlosti. Pravidelně se objevoval nejen ve startovních, ale především i výsledkových listinách severočeských motocyklových okruhů. Spolu s přáteli byl nejen jezdeckou, ale i pořaSeveročeský plochodrážní tým koncem padesátých let. Jiří datelskou duší plochodrážních Štancl starší má číslo 4, vpravo od něho Stanislav Svoboda, podniků na žateckém stadiónu Karel Voborník, Jaroslav Volf starší 17


Na Flóře. Později se aktivně podílel na vzniku ústeckého plochodrážního týmu, s nímž na přelomu padesátých a šedesátých let vstoupil do zrozené československé ligy. Malý Jiřík se točil kolem tátových motocyklů již v době, kdy začínal brát rozum. Nechyběl při závodech a díky otcovým kontaktům poznal hvězdy tehdejšího motocyklového nebe. Nejen, že se o tom mohlo jeho vrstevníkům jenom zdát, ale získané kontakty se mu náramně hodily v budoucnu. Počátkem šedesátých let se Štanclovi stěhovali do Stodůlek u Prahy a po dvou letech do pražského Motola, kde Jirka ke své radosti nalezl početnou enklávu motocyklových závodníků. Sám přemýšlel o vlastní závodnické kariéře. Jedinou tehdejší šancí pro teenagera, který v pětašedesátém nastoupil u Dopravního podniku hlavního města Prahy do učebního oboru automechanik, bylo připravit si padesátku pro motocyklové soutěže. Už jako malý kluk jsem si hlavně hrával se vším, co mělo kola nebo alespoň kolečka. Svoji zručnost jsem začal vnímat, když jsem dostal k Vánocům stavebnici Merkur. Krabice obsahovala zase ty kladky a kolečka. Mohl jsem začít stavět autíčka a motorky. Později jsem dostal tříkolku a s tou jsem se pěkně vyřádil. Bydleli jsme na žateckém Hošťálkově náměstí v domě s asi deset metrů dlouhou a dva metry širokou chodbou. Právě v ní jsem začal nabírat fyzickou kondici věčným šlapáním. Problémy mi nezpůsobily ani žádné překážky. Jednou si vzpomínám, že máma upekla borůvkový koláč. Nechala ho vychladnout na zemi na dlaždicích, kterými byla pokryta chodba. Dlouho jsem se sladké pochoutce vyhýbal, ale jednou mi to nějak nevyšlo. Přejel jsem jen malinko přes obrubník pekáče, nicméně se na pneumatiku zadního kolečka nanesla malá vrstva borůvek. A ta měla za následek, že se po chodbě začaly dělat fialové čáry. Mně se především líbilo, že se to při rychlém sešlápnutí pedálů pěkně promydlilo tak jako na závodech. Netrvalo dlouho a byl jsem mámou přistižen. Okamžitě jsem dostal vařečkou a zadnice mě bolela, že jsem si několik dnů nemohl na tříkolku ani sednout! Pak jsem ještě něco dostal od táty, když se vrátil z krámu. Jako jedináček jsem trávil většinu volného času na malé zahrádce za domem. Když tam za mnou pustili nějakého kamaráda nebo známého, něco jsme pokaždé provedli. Zahrada byla asi patnáct metrů nad parkem a my většinou po lidech stříkali vodou v domnění, že na nás nepřijdou. Ovšem oběti našich lumpáren si spočítaly zahrady, jelikož naše byla pátá od hotelu Grand. Tohle trestal táta sám a okamžitě! Později jsem dostal malé kolo a na něm začal jezdit terénky na Farské zahradě nedaNa tříkolce leko kostela. Zkoušel jsem také jezdit s kluky 18


Kapitola druhá


Svatba za časné vyřazení světového finalisty opravdu nemohla O Jerzy Szczakielovi polští žurnalisté psali jako o jezdci bez hlavy. Získal titul mistra světa, avšak na druhou stranu propadl v závodech, kde od něho očekávali mnohem lepší výsledek. Základ své přezdívky položil, protože se už po svém triumfu v polských Katowicích nikdy zpátky mezi šestnáctku nejlepších plochodrážníků světa nepodíval. A co víc v následujících dvou sezónách se mu nepodařilo v kvalifikaci projít dál než do druhého kola. Jenže Poláci mívali standardně na své závodníky obrovské nároky ve všech údobích plochodrážní historie. Neúspěch Jerzy Szczakiela je křiklavější o to víc, že šlo o mistra světa. Podobné eskapády se však nevyhýbají ani jiným závodníkům, Jirku nevyjímaje. Jeho postup do světového finále v Göteborgu 1971 vzbudil zaslouženou odezvu. Karel Mikulášek, tehdejší předseda plochodrážní podkomise ÚAMK, ho ve svém rozhovoru pro Svět motorů dával za příklad, že je možné vychovat skutečné eso i v československých podmínkách. Nominace do prvních kol světového šampionátu roku 1972 Jirkovi plně vyhovovala. Měl startovní číslo šest v Liberci, kam se podnik ranku mistrovství světa vrátil po jedenácti letech. Technický ovál vyhovoval jeho jezdeckému naturelu, což prokázal hladkým triumfem v rozjížďce s číslem dvě. Jenže na scéně se objevil jeho urputný nepřítel déšť. Dráha se octila pod vodou a on třikrát upadl. Skončil jako první nepostupující a nepříliš zasvěcení žurnalisté referovali o špatném vlivu svatebního obřadu na jeho formu. Odcestoval do Borasu, kde po boku Jana Holuba skončil šestý ve světovém finále dvojic. Svého parťáka doprovodil na druhé kolo mistrovství světa v Bydhošti, což ho paradoxně stálo možnost naskočit do stejného závodu na pražské Markétě místo zraněného Zdeňka Majstra. Inu, v době před mobilními telefony nebylo vůbec snadné dostihnout člověka toulajícího se Evropou. A to tím spíše, když polští pořadatelé nemají velký zájem vyřídit vzkaz, protože vědí, že by jejich krajanům na pražskou Markétu mohlo jeho vyřízení postavit do cesty nebezpečného soupeře v boji o kontinentální finále. Na rozdíl od Jerzyho Szczakiela se však Jirka měl do světového finále vrátit a to nejenom jednou. Leč počínaje sezónou 1972 křivka jeho výsledků, která doposud mířila přímo vzhůru, nabrala poněkud plošší průběh.

65


Léta 1972 a 1973 pokládám za jalová. V našem mistrovství jednotlivců a v extralize se hodně válčilo. Vyjezdili jsme se, ale na světovém fóru jsme nebyli nic moc. Nedostali jsme se do finále, tam jsme postoupili jenom ve dvojicích. Jak říkám, byly to takové neslané, nemastné roky. S Alenou jsme plánovali svatbu 8. května, ale na Staroměstské radnici zrovna malovali. A tak jsme to přesunuli na sedmnáctého, to byl první den, kdy na radnici opět mohli začít oddávat. Jenže to byl termín extraligy v Kopřivnici. Josef Mičán řekl, že tam musím jet, ať se ožením v zastoupení. Budoucí manželka pochopitelně prohlásila, že něco takového neexistuje. I já jsem se nechtěl svatby vzdát. Stejně jsem v Kopřivnici nebyl potřeba, vyhráli i beze mě. Byla to dráha, co jsem nemusel. Stejně jako v Třinci. Tam to bylo hluboký a jednou jsem si tam strčil nohu pod hák, až mně jí to natáhlo. Měl jsem s ní zdravotní potíže. Takové zranění mohlo ovlivnit styl jízdy. Měl jsem špičku boty směrem dolů, a nebyl tehdy problém zachytit pravou botou o jakoukoliv muldu. Poté, když jsem si kupoval nové boty, posunul jsem si kramflek do středu chodidla. Jednou jsem to ukázal v Daytoně a oni to nějakou dobu vyráběli i v sérii. Oženil jsem se ve středu a v sobotu mě čekalo první kolo mistrovství světa jednotlivců v Liberci. Těšil jsem se, tu dráhu jsem miloval. Staré Pavlovice se svým technickým oválem byly pro mě skoro jako domácí stadión. Pršelo, ale v první jízdě jsem vyhrál a porazil pozdějšího vítěze Viktora Trofimova. Jenže potom jsem upadl třikrát na stejném místě v nájezdu do druhé zatáčky vždy z prvního místa. Když jdeš na hubu třikrát za závod, ptáš se proč. Ovál byl pod vodou. Hodně jsem motorku skládal, tím vznikla malá styčná plocha, kola ustřelila a už jsem se koupal. Někteří novináři ale psali, že moje vyřazení z dalšího průběhu mistrovství světa způsobilo, že jsem po svatbě ztratil formu. A tak jsem se jen zasmál a myslel si svoje. Za necelé dva týdny později jsme s Honzou Holubem jeli světové finále dvojic v Borasu. To bylo ve čtvrtek a Honzu v neděli čekalo druhé kolo mistrovství světa jednotlivců v Bydhošti. Po dvojicích jsme jeli ze Švédska do Bydhoště, kde jsme se spojili s výpravou, která jela v Polsku. Půlhodiny po skončení oficiálního tréninku nastoupil na dráhu místní Henryk Glücklich. To se nikdy předtím nestalo, ptal jsem se ho, jestli mu udělali individuální trénink, ale on se jenom usmíval. Když se druhý den odjely závody, přišli za mnou, že mě sháněli v Praze. Na Markétě se také jelo druhé kolo mistrovství světa jednotlivců a Poláci mi nevyřídili, že jsem ho nakonec mohl jet. Zdeněk Majstr měl na motorce zrcátko, aby viděl dozadu, ale technici mu s tím stejně nedovolili startovat. O tréninku spadl a zlomil si klíční kost. Sháněli mě a později mi bylo řečeno, že byli schopni pro mě dokonce poslat vrtulník. Ale to je všechno to pověstné kdyby. Faktem ale zůstává, že semifinále mistrovství světa jednotlivců jsem v roce 1972 viděl jenom v Polsku. Vyřazení z mistrovství světa byla škoda. Byl jsem rád, že jsem mohl startovat v Borasu. Závodů jsem tenkrát měl, jak se říká požehnaně. Začínal jsem být všestranný závodník a chtěl se ukázat. 66


Kapitola třetí


Přes celou Zeměkouli na jediný list papíru Plochodrážní sezóna v Evropě je limitována klimatickými podmínkami. Nejdelší je prakticky na Britských ostrovech zahřívaných teplým Golfským proudem. V zemi královny Alžběty II se pravidelně závodí od počátku března do konce října. Už ve třicátých letech si ovšem angličtí závodníci uvědomili, jaké příležitosti se jim nabízejí u Protinožců a to nejen ze sportovního, ale rovněž finančního hlediska. Když trysková dopravní letadla vystřídala zaoceánské parníky, cesta na druhý konec zeměkoule se adekvátně zkrátila. Vrchol zimního exportu evropských závodníků do teplých krajin přišel v první polovině sedmdesátých let. Ivan Mauger a Barry Briggs přišli s myšlenkou své World Series. Kdy přesně tato idea vznikla, si nemohl uvědomit ani samotný Barry Briggs. Záměr byl však jasný. Dát dohromady partu nejlepších závodníků světa a vydat se s ní napříč kontinenty. Po začátku v USA v sezóně 1974 se plochodrážní elita světa představila nejen v Austrálii a Novém Zélandě, ale také v Jižní Africe, Rhodesii a Izraeli. V hledáčku obou organizátorů uvízl také Jiří Štancl. Barry Briggs připouštěl, že ho mnoho lidí na svobodnější straně železné opony nezná, ale zdůrazňoval, že on sám viděl dost, aby věděl, že je velmi dobrý plochodrážní závodník. Velký dojem na něho udělalo předjetí Ivana Maugera v poslední zatáčce strhujícího velkého finále 26. Zlaté přilby v roce 1974. A samozřejmě i stupně vítězů Tomíčkova memoriálu, který tradičně pardubický mítink doprovázel. V jeho prvních sedmi ročnících nebyl Jirka na pódiu s Barry Briggsem, Ole Olsenem a Ivanem Maugerem pouze dvakrát. Jenže komunistické Československo nastoupilo na dráhu nekompromisní normalizace, při níž nešlo o nic jiného, než zadupání všech demokratizačních snah pražského jara. Reprezentace samozřejmě za západní hranici pod vedením spolehlivého vedoucího výpravy mohla. Ale že by se samotný Jirka bez dohledu na několik týdnů ztratil až kamsi pod Jižní kříž, neznělo funkcionářským uším zrovna vábně. Jemu se však vyplatil zvyk mluvit o svých názorech otevřeně a na rovinu, a to i před samotným ministrem vnitra. Stačilo jedno jeho slovo a úřednická mašinérie se dala do pohybu. Když na Silvestra zazvonil telefon ze Svazarmu, že dorazila patřičná povolení, neměl ještě zdaleka vyhráno. Po osobní návštěvě britského velvyslanectví, kam coby příslušník veřejné bezpečnosti nesměl, už ovšem věděl, že příchod nového roku 1976 musí s rodinou oslavit jaksepatří. Manželku Alenu, tříletou dceru Alici a malého synka Jirku měl spatřit zase až za několik týdnů. 99


Když jsem vyhrál svou první přilbu, byl jsem pozván na setkání u tehdejšího ministra vnitra Jaromíra Obziny. Byl velký fanda plochodrážního sportu, chodil i na závody extraligy. Zajímal se, co dělám v zimě, tak jsem mu popsal naši zimní přípravu, zatímco světová špička jezdí na turné do Austrálie a na Nový Zéland. Divil se, proč tam nejezdím, takže jsem mu řekl popravdě, že mě tam nepustí. Memoriál zms Luboše Tomíčka 1975. Vyhlášení vítězů s Barry Briggsem (NZ) a Ivanem Maugerem (NZ) Že mi chodí nabídky, ale nikdo mi o nich neřekne. Že se pozvání vždycky ztrácí, ale že o nich vím, protože mi chodí domů kopie. Ministr se jen otočil k Václavu Mudrovi, náčelníkovi Správy tělovýchovy a vrcholového sportu Ministerstva vnitra a povídá, ať to zařídí a přinese pozvání osobně druhý den podepsat, abych mohl vycestovat. Na Barryho a Ivana udělalo dojem nejen moje vítězství při Zlaté přilbě. V letech 1972–1975 jsem s nimi byl ve věnci také při Memoriálu Luboše Tomíčka. I na mé nejméně oblíbené dráze na celé Zeměkouli jsem dokázal předjíždět i mistry světa a vítěze Zlaté přilby, která se pro mě později stala důležitější. Silně jsem jim šlapal na paty a předjetím Ivana v Pardubicích jsem to potvrdil. I proto si mě na svoje turné vybrali. Uběhl téměř rok. Znenadání na Silvestra v devět hodin ráno mi volala paní Krausová z vízového oddělení Svazarmu. Znal jsem ji jako malý kluk ze Žatce, kde pracovala jako časoměřička. Její manžel psal do Světa motorů a už několikrát jsme ho na stránkách této knihy citovali. Byl normální pracovní den stejně jako dnes, i když si hodně lidí bere dovolenou. O půl desáté jsem si na Svazarmu vyzvedával doložku platnou na Nový Zéland, Austrálii a USA na tři měsíce. Víza jsem si vyřizoval sám, ačkoliv jsem jako příslušník veřejné bezpečnosti na zahraniční ambasády nesměl. Ale už druhého ledna měla závodnická skupina z Evropy odlétat z Londýna, tak jsem to risknul. Než by Svazarm dal žádost a vyřídila se víza, to by se všichni vraceli z turné. Vyrazil jsem na britský konzulát. Naproti měli estébáci kameru a snímali, co se tam děje. Bylo už dvanáct a oni snad měli otevřeno jenom kvůli mně. Anglicky jsem uměl jenom yes, no a thank you. Naštěstí mi sekretářka a také samotný velvyslanec hodně pomohli. Čekal jsem asi dvě hodiny, po nichž se ještě omlouval, že musel posílat telefax a vyřídit pro mě dva vstupy do Anglie, abych se mohl dostat zpět domů. Říkal, že československé parlamentní delegaci dělali víza za tři dny, Waldovi Matuškovi za dva, ale já jsem prý první a poslední, jemuž je vyřídili na počkání! 100


Kapitola čtvrtá


Do světového finále i bez britské ligy Sotva Jirka v březnu 1977 vystoupil na pražské Ruzyni z linkového letadla Československých aerolinií, s největší pravděpodobností si nedělal velkou hlavu, že za uplynulých čtrnáct měsíců prožil co z obyvatel Československa jen málokdo. Spěchal přes celní odbavení, aby byl konečně u svých nejbližších. Sedmdesátá léta se přelomila do své druhé půle, kontinenty spojoval podmořský telefonní kabel ležící v nepředstavitelné hloubce světových oceánů, jenže pouhá minuta hovoru s Prahou stála jedenáct dolarů. A co na tom, že australských, jejichž nominální hodnota je tradičně nižší od jejich amerických bratránků. Jediným spolehlivým kontaktem napříč obrovskými vzdálenostmi zůstávala pošta. Manželka Alena s dětmi dostávala v československé metropoli obálky se známkami, nad nimiž by zezelenal závistí leckterý filatelista. Jirka svou rodinu zásoboval neuvěřitelnými zprávami z exotických zemí, ujišťoval je o své lásce a sliboval společnou dovolenou alespoň na březích Černého moře. Protože kam jinam se tehdy od nás dalo letět? Opačným směrem putoval stejně početný kontingent dopisů v obálkách s červenomodrobílými okraji letecké pošty. Na druhou stranu Zeměkoule dokázaly pošty všech zemí doručit dokonce i kazetu do magnetofonu, takže si Jirka u Protinožců nepřipadal tolik osamělý. Březen se překulil v duben. Jirka nikdy nekřivil svou páteř ani před svazarmovskými generály, jejichž výložky svítily zlatými hvězdami s lemováním. A zůstal pevný ve svém postoji i před Ole Olsenem, jemuž stále nedocházelo, že ho do Coventry nedostane ani párem volů. Logickou reakcí dánského fenoména, jemuž se v divišovské Jawě a v pražském Motokovu málem klaněly i busty vůdců světového proletariátu, byla mediální kampaň. Britští žurnalisté psali, že Jirka udělal velkou chybu, když si jako první československý plochodrážník dovolil říci ne na nabídku klubu z britské ligy. Jirka však nebyl žádný vyjukaný zajíc a dal jasně najevo, že rozhodně nemá v úmyslu otočit křivku své výkonnosti směrem dolů. Mistrovství světa jednotlivců bylo ideální příležitost dát všem najevo, že když z boje neutíkal v patnáctém století český král, nejlepší český plochodrážník všech dob o pět set let později také ne. Jen přetržený řetěz v poslední rozjížďce mu zabránil, aby v předkole v severoitalské Civitta Nuova neskončil s patnácti body na stupních vítězů. Mnohem horší však byl tragický pád sedmadvacetiletého Josefa Angermüllera. 135


Vítězství by Jirku poslalo do prvního kola v Brémách, ovšem třetí místo přineslo postup do pro něho neznámého Wiener Neustadtu. Byť dráha měla daleko do optimálního stavu, vyhrál, když ho během celého odpoledne dokázal porazit jedině znalec místních poměrů Siegfried Eder. Ovšem v závěrečné sérii by Jirku o postup mohl připravit snad jenom konec světa. Ten však zaplaťpánbůh nenastal a tak Jirka mohl kalkulovat, jak projít skrz kontinentální semifinále v Nordenu. Tady byl doma Egon Müller, jenže raketa z Kielu se musela sklánět před neporazitelným Markem Cieslakem, jehož Weslake byl ještě rychlejší. Anglický stroj sedlal rovněž Edward Jancarz, který Egona Müllera odvedl hned v rozjížďce s číslem tři. Jirka skončil těsně pod stupni vítězů, když v rozjezdu o druhé místo projel cílem za Egonem Müllerem a Edwardem Jancarzem. Jeho myšlenky se už beztak točily okolo kontinentálního finále v Togliatti. Výlet na divoký ruský východ byl mnohem dobrodužnější než obě cesty na jižní polokouli dohromady. I když Sovětský svaz překonal diktátorské časy stalinistické éry, poměry se rozhodně neměnily závratným tempem. Už v tréninku na nebezpečném ovále si domácí Sergej Uchov zlomil ruku. Během samotného závodu ho do sanitky následovali Václav Verner s tržnou ránou na levé noze a Henny Kroeze, který přeletěl bariéru, s frakturou stehenní kosti. Vina za jeho zranění šla jednoznačně na vrub rozhodčího, který nepřerušil mítink navzdory průtrži mračen před osmnáctou jízdou. Na ovále se vyjela jediná stopa a jakékoliv vybočení z ní přineslo pád. Kromě nešťastného Holanďana, který se v nemocnici vrátil do poměrů polního lazaretu z časů velké vlastenecké války, se o tom přesvědčilo i šest dalších jezdců. Mimo jiné i Marek Cieslak či Georgij Ivanov, kteří však především ke svému štěstí vyvázli s otřesem mozku a pohmožděninami. Pohled na pódium však musel lahodit oku českého fanouška. Úplně nahoře stál Jan Verner s Egonem Müllerem a Jirkou po svém boku. Výška stupňů vítězů však byla v podstatě relativní, protože všichni tři skončili se třinácti body. Do světového finále je doprovodili Poláci Edward Jancarz a Jan Mucha, takže mezi nejlepších šestnáct plochodrážníků planety po mnoha letech poprvé nepronikl žádný Rus.

Kolize s Andersem Michankem na tréninku v Costa Mesa 136

Zraněnou nohu jsem si ještě v USA v bungalovu Barryho Briggse dával střídavě do kbelíků s horkou a studenou vodou. Sice jsem tam neměl čtyřventila, jezdil jsem, co tam bylo k dispozici, ale byl


Kapitola pátá


Řada se přetrhla Britská liga ještě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla pro absolutní plochodrážní špičku planety povinností. Vždyť z finalistů mistrovství světa ve Wembley v září 1978 neměl angažmá v některém z anglických klubů pouze Petr Ondrašík. V sezóně 1979 se za kanál La Manche vypravilo víc českých závodníků, avšak Jirka mezi nimi zkraje sezóny chyběl. V mistrovství světa jednotlivců stál před úkolem, který přede dvěma lety splnil beze zbytku. Dostat se do světového finále, aniž by svou formu cizeloval pravidelnými starty s elitními závodníky v britské lize. Předkolo v Žarnovici, která pořádala podnik ranku světového šampionátu vůbec poprvé, se stalo jednoznačnou záležitostí československých závodníků. Tři přímo nasazené borce doplnili tři další místo zástupců rumunské federace, která nedokázala závod obsadit. Všech šest se seřadilo za sebou od prvního místa, přičemž na vrcholu čněl Jirka, který neprohrál jedinou rozjížďku. Se stejnou rozhodností si počínal rovněž před zraky deseti tisíc diváků, kteří navštívili první kolo v německém Abensbergu. Ze stupňů vítězů nesestoupil ani v kontinentálním semifinále v italském Lonigu. Tady se na nejvyšší stupeň postavil Aleš Dryml. Jirka se rozjížděl o druhé místo s Viktorem Kuzněcovem, ale hladké vítězství se rozplynulo poruchou motocyklu těsně před průjezdem pod šachovnicovou vlajkou. Kromě šampaňského okusil i odvrácenou tvář ploché dráhy. Rozvášnění italští tifosi otevřeli stavidla svého hněvu po kolizi Václava Vernera s Giuseppe Marzottem a po všech našich reprezentantech začali metat kameny. I když Poláci coby pořadatelé světového finále nemuseli startovat v kvalifikaci, postup sedmi Čechoslováků do kontinentálního finále v Pockingu byl motoristickým tiskem pozitivně kvitovaný úspěch. Jejich konkurenci tvořili čtyři domácí, čtyři Sověti a jeden Maďar. S výjimkou našich borců se ještě ani jeden z nich doposud nedokázal kvalifikovat mezi šestnáct nejlepších borců světa. Hlavní roli však sehrál déšť. Ovál se jen hemžil kalužemi a zejména nájezd do první zatáčky měl hodně daleko i k nejzazší hranici regulérnosti. Státní trenér Miloslav Verner těsně před závodem ohlásil, že kvůli žaludeční nevolnosti odstupuje Petr Kučera. Na jeho místo naskočil Zdeněk Kudrna. Ten se nakonec jako jediný, nepočítáme-li Petra Ondrašíka v úloze náhradníka, dostal do světového finále v Katowicích, v němž se sedmým místem nakonec postaral o prozatím nejlepší výsledek československého závodníka vůbec. Jirka v psích podmínkách neriskoval, a to tím spíše měl-li kontrakt s Readingem v kapse a konec sezóny byl ještě v nedohlednu. Ačkoliv se jeho šňůrka s korálky svě177


tových finále přetrhla, žádný ústup ze slávy se ani v nejmenším nekonal. Ba právě naopak. Jirka si mohl užívat vrcholné období své kariéry. Ve svých třiceti letech již dávno opanoval čelo mnoha statistických žebříčků a dál si držel postavení československé jedničky. A ke všemu neustále zvyšoval laťku nejen svým tehdejším rivalům, ale i budoucím následovníkům, kterým jeho rekordy připadají stejně obtížně překonatelné jako výkon amerického atleta Jesse Owense z berlínské Olympiády. Musel jsem jet už předkolo v Žarnovici, kde jsem vyhrál s patnácti body. Byla to moje oblíbená dráha. Absolvoval jsem tam jedenáct významných závodů, z toho jsem desetkrát vyhrál a jednou byl druhý o pět centimetrů za Tondou Kasperem. Navíc jsem tam pravidelně překonával rekordy dráhy. V prvním kole v Abensbergu jsem dosáhl rovněž patnáct bodů a postoupil jsem dál. Stejně tak z kontinentálního semifinále v Lonigu. Kontinentální finále pořádali v Pockingu. Hned po tréninku se spustil déšť a pršelo celou noc. Petr Kučera tenkrát musel říct, že mu je blbě, a nakonec za něho nastoupil Démon. Po tom nočním dešti voda rozmočila a nacucala antukovou dráhu. Jel jsi z depa na start asi tři čtvrtě kola. A než ses dostal na rošt, všechnu antuku jsi měl i za kombinézou. Trvalo dvě série jízd, než se všechno bláto částečně vyházelo. To jsem neměl rád. Kdyby ale postupovalo osm jezdců, tak bych také byl mezi nimi. Jenže těch vyvolených bylo pouze pět. Nechtěl jsem riskovat, abych se zranil. Démonovi to nevadilo. Držel a postoupil do světového finále. V něm mu Pepík Hnidák dal o dva zuby těžší převod. On to nepoznal, možná mu bylo i jedno, na čem jede. Dařilo se mu startovat a nakonec byl sedmý, což byl nejlepší výsledek československého závodníka do té doby vůbec. Potvrdilo se, jak moc byla britská liga důležitá. Démon startoval za Exeter a měl průměr okolo šesti bodů. Z Anglie byl vyježděný. Nevím, co měl v Katowicích za motor. Asi z fabriky, možná i od Standy Dvořáka. Ten mu hodně pomáhal na ledech. Já mu prodával hodně věcí jako ventilová péra. Démon byl prostě Démon. Pořád mám před očima, když jsme jednou jeli z Rakouska do Belgie na trajekt. V autě s námi cestoval Bobby Schwartz a celou cestu spal. Pršelo, na dálnici tekly potoky vody a Démon neslevil pod sto padesát, abychom v pondělí stihli večerní závody. Kdesi za Bruselem jsme zajeli na benzínku. Zastavili jsme a Bobby se probudil. Mžoural ospalýma očima a najednou mu došlo, jakou palbu Démon jel. Podíval se pod sebe a uvědomil si, že spal na deseti kanystrech s benzínem. Vyděsil se, že s námi ani nechtěl pokračovat dál. Stavěl jsem dům a Démon taky. Za komunistů nešla spousta věcí sehnat bez známostí a úplatků. Co šlo, vozili jsme z Anglie. Třeba dlaždičky. Když nám na to jednou přišel belgický celník, nemohl pochopit, proč jich vezeme čtyři čtvereční metry. Naštěstí jsme mu vysvětlili, že se u nás takový kvalitní artikl prostě nedá sehnat. Ovšem šetřit jsme se nesnažili jenom my Češi. Pamatuju, když našeho Jirku vezli Australané do Anglie, schovali ho vzadu mezi motorky, aby za něho nemuseli platit 178


Kapitola šestá


Touha po Kalifornii přinesla kontrakt s Readingem Říká se, že na světě není spravedlivější veličiny než čas, který odměřuje každému přesně stejným dílem. I když se nedá podplatit, jeho doprovodné účinky se na každém jednotlivci projevují odlišně. Když se Jirka v květnu roku 1982 zastavil v redakci deníku Lidová demokracie na dohodnutý rozhovor, vrátný jej redaktoru Pavlu Kovářovi ohlásil jako nějakého mladíka. Nad kávou v redakci se poznámce dědy ve vrátnici oba zasmáli. Jirka v prosinci oslavil jednatřicáté narozeniny a připomněl, že anglický tisk jej vesměs označuje za veterána, protože v ostrovní lize se prosazují mladíci mezi sedmnácti a dvaceti lety. Právě britská liga se stala hlavním předmětem otázek, jimiž zvídavý žurnalista zasypal Jirku. Jeho dům v Motole byl v zásadě dostavěn, a tak se po roční přestávce znovu vrátil do sestavy Reading Racers. Sice toužil po úspěchu ve světovém šampionátu na dlouhé dráze, kde spatřoval vidinu zlaté medaile, jenže termínový kalendář FIM na rok 1982 nabídl ještě větší lákadlo. Světové finále šampionátu jednotlivců se konalo v kalifornském Los Angeles a Jirka vytušil příležitost nejen na slušný výsledek, ale i na exotický průnik skrze železnou oponu začínající v šumavských hvozdech. Britská liga tehdy stále nabízela nejlepší zboží v plochodrážní výkladní skříni, proto se ještě jednou rozhodl zkusit její náročný chlebíček. Kapitánem Readingu byl Švéd Jan Andersson a kádr vedle Jirky tvořil americký trojlístek Bobby Schwartz, Steve Gresham a Denny Pyeatt a Angličané John Grahame a Tim Hunt. V tabulce s patnácti týmy se Reading nakonec umístil jako devátý. Ani v roce 1982 nebyl Jirka ve Velké Británii jediným profesionálem. Václav Verner oblékal vestu Poole, Zdeněk Kudrna Birminghamu, Jan Verner Swindonu, Antonín Kasper Hackney a Jiří Hnidák King’s Lynnu. Roku 1982 jsem se chtěl dostat do světového finále v Los Angeles. V USA jsem sice už byl na turné mistrů světa, ale přesto jsem podnikal všechno, abych se do toho finále kvalifikoval. Usmyslel jsem si, že zkusím pro to udělat maximum. Věřil jsem si, že bych mohl postoupit až tam, ale i proto jsem šel zase zpátky do anglické ligy. V Anglii je to otázka známostí s promotéry. V Readingu byl John Smith, který mě v osmdesátém druhém sponzoroval a pracoval také jako manažer týmu. Chtěl mě do družstva, takže jsme se dohodli. Jezdí se ti jinak, když máš kamarády, kteří ti pomůžou. Přes den jsi vesměs v dílně, ale jak se začne stmívat, nemáš najednou, co dělat. Na televizi se dá koukat, ale potřebuješ si vyčistit hlavu. Proto jsme s Johnem nebo Dougem zaskočili na pivo. 227


Dneska může do Anglie prakticky každý, ale vidíš sám, kdo tam z Čechů dneska je. Strávili tam jednu nebo dvě sezóny a už se nechtějí vracet. Mysleli si, že se to tam naučí a budou lepší. Jenže takových závodníků je tam tisíc. Abys nad ně vynikal, musíš to umět líp nebo mít dobré motocykly. Když to není, zapadneš do průměru. Za naší éry jsme potřebovali pracovní povolení. Věděl jsi, že tě nemůžou vyhodit Reading Racers 1982. Zleva Bobby Schwartz, Denny Pyeatt, Jiří Štancl, manažer John Smith, Steve Gresham, Tim Hunt, Andy jen tak, když jsi dělal svůj Grahame a na motocyklu Jan Andersson standard. V Readingu jsem byl dobrý průměr. Chtějí tě tam, když boduješ a jsi nekonfliktní článek zapadající do družstva. Já dělal nějaké body pokaždé. Ty sis musel vybojovat, protože ti je nikdo nenakreslí jenom tak zničehonic. Potřebuješ mít klubového ducha, jak říká slánský šéf Petr Křikava, musíš být hlavně klubista. V roce 1982 se Velká Británie ocitla ve válce s Argentinou o Falklandské ostrovy. Angličané jsou velcí patrioti. A tak jezdili v autech s Union Jacky, jako když se hrálo nějaké důležité fotbalové utkání. Těmi vlaječkami dávali najevo podporu britské armádě. A když nakonec vyhráli, byli hrdinové úplně všichni. To bylo asi jediné, co jsem s nimi necítil. Bylo mi to vlastně jedno, jestli budou mít Falklandy nebo ne. Bral jsi to, že jsem byl vlastně na ostrově, proto jsi musel být s nimi, aby nás někdo nepotopil, samozřejmě myšleno v humorné rovině. Válčili stejně hlavně v televizi a v rádiu. V Československu nám nikdo o válečné situaci žádné školení nedělal, Argentina nebyla v sovětské sféře vlivu. Navíc jsem do Anglie odjel v březnu a válka vypukla až v dubnu. Sice jsem se vracel domů, ale druhý den zase jel zpátky. Nebo jsem to říkal v Rudé hvězdě, i když jsem byl ještě jeden den doma a chystal si motorky. Vedení už poznalo, že nemáme potřebu v Anglii zůstat a emigrovat. Venca s Jéňou měli mámu v Německu. Venca byl straník z přesvědčení, což mu neberu. Já ho spíš hecoval, že je komunista. Nakonec jsem stejně musel do strany vstoupit také, i když jsem se bránil. Jenže jak jsi u policajtů, nezbude ti stejně nic jiného.

228


Kapitola sedmá


První vážný úraz kariéry zastavil závodění na pouhý měsíc Dodnes se v plochodrážních kuloárech traduje, že se zranění Jirkovi vyhýbala velkým obloukem. Avšak pakliže jste pečlivě četli až sem, jedním dechem tento názor vyvrátíte. Jirka se totiž vyhýbal úrazům sám. V duchu anglického přísloví there is always a tomorrow pečlivě kalkuloval míru rizika. Pokud ji uznal za neúnosnou, slevil i z postupu do světového finále. Neuvěřitelných sedmnáct let se v lékařských ordinacích objevoval s problémy, jež by většina plochodrážníků označila za prkotiny, které k jejich řemeslu prostě patří. Až přišlo jaro 1984. Pořadatelé volného závodu na travnaté ploché dráze v německém Hasslochu si nenechali ujít příležitost lákat diváky na jméno úřadujícího světového vicemistra. A Jirka bral jejich pozvánku jako další kamínek do mozaiky své dlouhodrážní přípravy, z níž měl v konečném důsledku vzejít jeho obrázek coby mistra světa. Leč neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Nezaviněná kolize s místním knírkatým kudrnáčem Georgem Hackem mu přinesla vážné zranění krčních obratlů. Konkurence již nad ním zlomila hůl. Československá špička testovala nový motor Jawa 897. Zjednodušený motor s rozvodem 1×OHC se mohl chlubit novou hlavou a válcem a absence jednoho vačkového hřídele přinesla úsporu dvou kilogramů na celkové hmotnosti. V úvodní fázi vyrobila divišovská továrna čtyři prototypy, které na pražské Markétě testoval i Švéd Jan Andersson, nová akvizice divišovského továrního týmu. Jirka mezitím zůstával doma na neschopence. Blížilo se kvalifikační kolo mistrovství světa jednotlivců v bavorském Landshutu. A očekávaná omluvenka z Motola stále nikde… Na jaře 1984 jsem se v Mariánských Lázních svezl na jedné z prvních motorek, kterou vyrobil Jaroslav Simandl v Divišově. V televizi pracoval Vladimír Dolejš a chtěl, abychom tam něco o ploché dráze natočili. Přitom teprve opadnul sníh a po dráze se nedalo ani chodit, natož pak jet na motorce. Televizáci chtěli něco natočit, jak se vicemistr světa připravuje, ale jenom idiot by v takových podmínkách jel dvě kola pod plynem. Nějaký místní závodník tam jezdil toho Simandlova JAPa, já si přivezl tréninkovou Jawku, ale to jenom proto, aby to nějak vypadalo. Vůbec se mi nechtělo riskovat, jel jsem vyloženě na jistotu a on mě porazil. A pak chtěli, ať si motorky vy281


měníme. Mně toho veterána bylo vyloženě líto, že vůbec běží. Motor nebyl vyvážený a celé se to chvělo. Radil jsem jim, ať to nechají být, ale nakonec jsem se s tím jedno kolo pomalinku svezl. Nechtěl jsem historickému stroji ublížit. Prostě jsem si vychutnával jízdu na starém motocyklu. Nakonec se mě Vladimír Dolejš zeptal, jak je možné, že jsem byl v Mariánských Lázních po roce zase jenom druhý. Originální plochodrážní veterán z roku 1950 – kopie motoru Odpověděl jsem, že seJap. Vyrobený Jaroslavem Simandlem z Divišova včetně rámu zóna teprve začíná, až bude potřeba, tak opět zatáhnu. Na kluky z Mariánských Lázní jsem apeloval, ať ten vzácný motocykl zakonzervují a nechají si ho jako muzeální exponát. Nikdy předtím a bohužel ani potom to neudělali. Měl jsem zájem celou motorku koupit, ale prodat ho nechtěli, závodili na tom takovým způsobem, že rozsypaný motor shrabali hráběma z dráhy do kolečka a odvezli do šrotu. Nesehnal ho později ani Václav Maxim, i když jsem nabízel, že jim udělám kopii. Měl jsem i zájem aspoň o rám, ale oni snad zlikvidovali i ten. Brzy po natáčení v Mariánských Lázních mě čekal volný závod na travnaté dráze v Hasslochu. Byl to první závod roku bez předchozího tréninku, co jsme se dostali ven. Já byl druhý na světě a tak mě brali všema deseti. Ovál ležel v lese a já si tam připadal jako před lety ve Vracově, kde z povrchu dráhy koukaly kořeny stromů. Věděl jsem však, když chceš závodit na trávě, musíš se připravovat už doma a jezdit s vyceněnými zuby a vozit si s sebou i holínky. Postoupil jsem do semifinále, ale tam se to Georgu Hackovi ve výjezdu po startu zvedlo. Lízli jsme si o sebe a už jsme lítali. Křísili mě ve stanu a tvrdili, jak perfektně německy jsem s nimi mluvil. Nakonec jsem jim řekl, že jsem OK a vrátil jsem se přes celou dráhu do depa pěšky. Akorát jsem se divil, že se jedou ještě závody. Sbalil jsem Jízda do depa na trávě v Hasslochu (D), jaro 1994 282


Kapitola osmá


Po letech opět v práci Celý rok 1985 se Jirka utvrzoval, že jeho rozhodnutí odejít na komerční styk bylo správným krokem. O svém záměru poprvé veřejně hovořil po svém návratu z dánského Korskra před novináři, kteří si pečlivě plnili své bloky při jeho vyprávění zážitků ze světového finále na dlouhé dráze. Reportér deníku Svobodné slovo mu neváhal položit otázku, zda nemá strach z velké mezery, která po jeho odchodu do zahraničí v československé ploché dráze zůstane. Jirka se zamyslel, připomněl svých šestatřicet let na tomto světě a také skutečnost, že mladší závodníci měli již dostatek času, aby se mu přiblížili. Zdůraznil, že pakliže se tak nestalo, nebude cosi v pořádku. Mobilizoval, aby se plochodrážní sport dostal dál, museli by všichni zainteresovaní začít pracovat naplno. Omezit byrokratické papírování a víc času věnovat tréninku. Neskrýval, že chybí trenérské osobnosti typu Ole Olsena, zatímco v našich podmínkách trénují i lidé, kteří plochou dráhu nikdy nejezdili. Za nesmysl přitom neváhal označit, když trenéři po jezdci vyžadují vrcholné výkony nepřetržitě od března do října bez šance na odpočinek. Svůj recept si nenechával pro sebe, přesto nenašel ideální podmínky, o jejichž účinnosti se přesvědčil sám na vlastní kůži. V září roku 1985 vyslovil hypotézu, že to možná bylo zapříčiněno jeho neustálým vyhráváním. Protože kdo pořád vítězí, nebývá nikdy ve vlastních řadách příliš oblíben. Prostřednictvím cestovní kanceláře Autoturist a německého partnera MSC Wolznach skutečně nakonec uzavřel komerční smlouvu. Po patnácti letech opustil Rudou hvězdu a postavil se na vlastní nohy. Jenže ústava komunistického Československa vedle práva na práci pro každého obsahovala také povinnost pracovat. Soukromé podnikání bylo ještě nelegální a tak se Jirka nemohl živit pouze závoděním. Nastoupil proto jako údržbář do SONP Poldi Kladno s vidinou, že třísměnný rytmus pracovních směn bude pro jeho sportovní činnost představovat nejvýhodnější řešení. Ve čtvrtek 31. října 1985 jsem skončil na Rudé hvězdě a tím pádem i na ministerstvu vnitra. Podmínka, kterou si Svazarm při povolení komerčního styku vymínil, zněla, že musíš mít zaměstnavatele, který tě musí zaměstnat i po skončení komerčního styku.

319


V komunistickém Československu byla povinnost pracovat. A zaměstnavatel tě vzal nejenom, abys měl pracovní smlouvu a razítko v občance, ale samozřejmě po tobě chtěl nějakou produktivitu práce. Nešlo tedy mít zaměstnání a nechodit tam. Jak to měl Aleš, netuším. Nikdy jsem se ho na to neptal, ani mě to nezajímalo. Já si sehnal zaměstnání ve vodárně Poldi v Podmoráni, které mi vyhovovalo svým třísměnným provozem. Osmihodinové směny se pravidelně střídaly v rytmu dva dny denní, dva dny odpolední, dva dny noční a dva dny volno. Původně jsem nastoupil jako údržbář s pracovní dobou od šesti do dvou. Ale rychle jsem se práci naučil a mohl chodit na směny s kolegou, který se jmenoval Václav Vacek a bydlel v Úholičkách. Do ložisek vodních čerpadel bylo nutné dávat grafitové ucpávky, aby se do nich přes klikové hřídele nedostala voda. Nikdy bych nevěřil, jak agresivní voda ve Vltavě může být. Za dva roky bylo všechno sežrané od rzi, přitom se používaly antikorové, metr vysoké a v průměru osmdesát milimetrů silné šrouby s trapézovým závitem na elektrické zavírání šoupátek pump. Filtrovanou vodu z Vltavy potom hnalo devět velkých pump až na Kladno do chladicích věží ocelárny. Nebyla to práce, u níž by sis mohl na chvilku zdřímnout. Tam jsi pořád musel všechno kontrolovat, a kdyby se něco stalo, hned to opravit. Od 13. března do konce října jsem měl od Autoturistu deset výjezdních doložek na dobu devadesát pracovních dnů, kterou schválil můj šéf a potom i ředitel Poldovky. Musel jsem to skloubit a nakombinovat třeba i s volnem mezi šichtami, abych měl volno na přípravu motocyklů a na samotné závody. Když jsem byl doma v Československu, docházel jsem normálně do práce. Bylo to pro mě výhodné, protože jakákoliv šichta znamenala volno navíc. Dávali mi dva tisíce korun měsíční plat a měsíční částku z komerčního styku v hodnotě třech tisíc marek jsem odevzdával na Autoturistu. Přitom jsme já, ani Aleš nedostávali žádné potvrzení o příjmu valut. Bylo nám tehdy řečeno, že můžeme být rádi, že můžeme jezdit do ciziny. Ani mi je dneska nechtějí započítat do výpočtu důchodu právě za léta 1986 a 1987, protože JUDr. Oldřich Vaníček, nynější předseda představenstva obchodní společnosti Autoturist, IČ 458 04 800 mi odmítá vystavit potvrzení, že jsem tyto valuty odevzdával. Přitom je přímým právním zástupcem bývalé obchodní firmy Autoturist, cestovní kanceláře Autoklubu ČSSR, jako hospodářské zařízení společenské organizace bývalého výboru Svazu pro spolupráci s armádou. Jenom mi pouze sdělili, že v souvislosti s dřívějším převzetím veškeré agendy bývalého subjektu nebyl nalezen žádný dokument potvrzující příjem valut. A to jsem mu poslal osobní dopis s kopií dokumentu ze Správy pro tělesnou výchovu a sport Úřadu předsednictva vlády ČSSR, zdali může potvrdit uvedenou částku, která vyplývá z informace pro soudruha Lubomíra Štrougala, předsedu vlády ČSSR, která činila pro cestovní kancelář Autoturist v roce 1986 celkem 45 128 devizových korun. Ovšem doktor Vaníček mi při osobním krátkém rozhovoru tvrdil, že se žádný dokument neztratil. Stalo se tak letos v únoru před slavnostním uvedení mé osoby do síně slávy za přítomnosti JUDr. Františka Schullmana a Evžena Erbana. 320


Paradoxní na celé záležitosti zůstává, že doktor Vaníček byl v té samé době na stejném komerčním styku jako já a závodil na vozech BMW. Navíc při konzultaci s JUDr. Šebou, bývalým ekonomickým náměstkem Autoturistu sám uvedl, že se může zaručit za řádné odevzdávání valut. Samozřejmě, když se hodnota odevzdaných peněžních prostředků objevila už na tehdejším Úřadu vlády, musel jim to někdo z vedení Autoturistu písemně oznámit. Ale vraťme se raději na počátek roku 1986. Snadné to nebylo. Přesto jsem dokázal závodit, dělat motorky a sám se dopravovat na místa závodů. Nemohl jsem s sebou brát rodinu. Alena se mnou a oběma dětmi byla ve Francii a v Cloppenburgu. V Německu jsem rozbil svůj hlavní stan v Bielefeldu. Bydlel jsem v karavanu u mechanika Günthera Uhlemeiera, který potom po skončení mé sportovní činnosti pomáhal Zdeňku Schneiderwindovi. Zázemím jsem Na komerčním styku v Německu disponoval rovněž v Bavorsku u Harryho s mechanikem Güntherem Uhlemeierem Prölla, mého manažera, bývalého mechanika Josefa Angemüllera, který se na závodech v italském Civita Nuova před mýma očima smrtelně zranil. Pořád se objevovaly nové problémy, které bylo potřeba řešit. Největší byl, že jsem měl německou licenci, ovšem československý pas. Němci chtěli úrazovou pojistku ve velmi vysoké hodnotě, což jsem si u československé pojišťovny nemohl vůbec sjednat. Byl to začarovaný kruh. Tady mě nechtěli pojistit, protože jezdím v Německu. Tam mi zase pojistku odmítali s odůvodněním, že mám trvalé bydliště v Československu. Tak jsem tam nakonec závodil bez úrazového pojištění. Naštěstí se mně dlouhodobá zranění vyhýbala. Ovšem když jsem měl dva úrazy, jednou na trávě ve Zweibrückenu, podruhé na finále bundesligy, stálo mě to osm tisíc marek, co jsem musel vysolit natvrdo.

Domov je tam, kde vždy býval, i když amplióny hrají Deutschland, Deutschland über alles Během února 1986 Jirka konečně obdržel povolení od Svazarmu ke startu na volných závodech za naší západní hranicí. Ve své dílně finišoval s přípravou svých motocyklů. Přesně na apríla zazvonil v jeho bytě telefon. 321


358

Co se jinam nevešlo

Posledních pár řádků Čtením těchto řádků pomyslně projíždíme cílem naší knihy. Startmaršál už mává svým šachovnicovým praporem, jímž mě v mém sportovním životě odmávnul nespočetněkrát. Chtěl bych touto cestou poděkovat mojí manželce Aleně. Našim dětem Alici a Jirkovi s rodinami. A našim vnoučatům Amy, Benjaminovi, Mie a Jackovi. Bez jejich pomoci bych nikdy nemohl dokázat to, co jsem se snažil celých dvacet sportovních sezón. Vždy jsem si přál, aby plochodrážní sport navštěvovalo hodně příznivců v ochozech stadionů a i u televizních obrazovek. Myslím si, že se mi to za mé éry nejednou podařilo. Je krásné, když se Vám podaří zvítězit v zahraničí nad soupeři světových jmen, hrají Vám naší hymnu. A ještě krásnější je, když před pětadvaceti tisíci diváky nasazují na hlavu zlatou přilbu právě Vám. Přál bych Vám všem, zažít tento neopakovatelný pocit. Váš Jiří Štancl

S vnoučaty. Vlevo stojí Ben, na klíně je Jack, vpravo Amy a před ní Mia 359


Kariéra Jiřího Štancla řečí výsledků Přehled titulů mistra republiky Družstva: Jednotlivci: Dvojice: Dlouhá:

1968, 1970, 1971, 1972, 1973, 1974, 1975, 1976, 1977, 1979, 1980, 1981, 1983, 1985 1970, 1972, 1973, 1974, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981, 1983 1979, 1980 1978, 1979, 1980, 1983, 1984, 1985

Přehled světových finále

Jednotlivci: Göteborg 1971, Chorzow 1976, Göteborg 1977, Wembley 1978, Göteborg 1980, Wembley 1981, Los Angeles 1982, Norden 1983, Göteborg 1984 Družstva: Wembley 1970, Wroclaw 1977, Landshut 1978, White City 1979, Wroclaw 1980, White City 1982, Vojens 1983 Dvojice: Malmö 1970, Boras 1972, Boras 1973, Belle Vue 1977, Chorzow 1978, Liverpool 1982, Lonigo 1984 Dlouhá: Scheessel 1974, Gornja Radgona 1975, Mariánské Lázně 1976, Aalborg 1977, Mühldorf 1978, Mariánské Lázně 1979, Scheessel 1980, Gornja Radgona 1981, Korskro 1982, Mariánské Lázně 1983, Herxheim 1984, Korskro 1985

Působení v britské lize rok 1976 1978 1979 1980 1982

klub Coventry Bees Coventry Bees Reading Racers Reading Racers Reading Racers

závody 25 23 14 31 23

jízdy 151 90 50 128 88

body (bonus) 297 (15) 110,5 (26) 52 (12) 200 (36) 101 (14)

average 6,811 6,067 5,120 7,375 5,227

umístění 4. místo 1. místo 7. místo 1. místo 9. místo

Působení v první bundeslize rok 1986 1987

klub Brokstedt Neustadt/Donau

závody 7 3

jízdy 32 12

body 116 36

umístění 4. místo ve finále bez postupu do finále

Jak šel rok za rokem 1967 Pohár Světa motorů: skupina A 25. 5. 14. 6. 19. 10. 11. 11. 360

Praha České Budějovice Praha Praha

RH Praha vs. Plzeň 48:29 České Budějovice vs. RH Praha 33:44 RH Praha vs. České Budějovice 42:32 RH Praha vs. Slaný 40:37

Jiří Štancl 1 bod Jiří Štancl ? Jiří Štancl 6 bodů Jiří Štancl ?

Kariéra Jiřího Štancla řečí výsledků Utkání Slaný vs. RH Praha má známý jen skóre 30:47; utkání Plzeň vs. RH Praha bylo kontumováno 0:50 v neprospěch domácích finále 2. 12. Spořilov VSC Žižkov vs. RH Praha 47:31 3. 12. Praha RH Praha vs. VSC Žižkov 40:35 celkově VSC Žižkov vs. RH Praha 82:71

Jiří Štancl 1 bod Jiří Štancl 2 body

Kvalifikace pro MR jednotlivců 1968: 30. 9. 1. 10.

Slaný – semifinále předkvalifikace Polepy – finále předkvalifikace

Jiří Štancl 10. místo (6 bodů) Jiří Štancl 14. místo (2 body)

6. 10. Praha – kvalifikace – 1. závod 7. 10. Slaný – kvalifikace – 2. závod 8. 10. Chomutov – kvalifikace – 3. závod Celkově: Jiří Štancl – 14. místo

Jiří Štancl 14. místo (3 body) Jiří Štancl 14. místo (3 body) Jiří Štancl 15. místo (2 body)

1968 1. liga: 21. 4. Praha RH Praha vs. Kopřivnice 60:37 Jiří Štancl 4 body 5. 6. Spořilov VSC Praha vs. RH Praha 36:42 Jiří Štancl 2 body 18. 7. Praha RH Praha vs. Ústí nad Labem 48:30 Jiří Štancl 5 bodů 3. 11. Kopřivnice Kopřivnice vs. RH Praha 25:55 Jiří Štancl ? 21. 11. Praha RH Praha vs. VSC Žižkov 61:16 Jiří Štancl 8 bodů ??? Slaný Slaný vs. RH Praha 34:41 Jiří Štancl ? utkání Ústí nad Labem vs. RH Praha a RH Praha vs. Slaný byla kontumována 30:0 ve prospěch RH Praha Celkově: RH Praha mistr republiky

MR jednotlivců:

Jiří Štancl debutoval jako náhradník dne 15.6. na Spořilově a ve dvou rozjížďkách získal jeden bod.

Kvalifikace pro MR jednotlivců 1969: 28. 9. Liberec semifinále kvalifikace Jiří Štancl 7. místo (10 bodů) 4. 10. Třinec semifinále kvalifikace 5. 10. Olomouc semifinále kvalifikace 6. 10. Olomouc semifinále kvalifikace 12. 10. Slaný finále kvalifikace 13. 10. Slaný finále kvalifikace Jiří Štancl 7. místo (9 bodů) 15. 10. Pardubice finále kvalifikace Jiří Štancl 9. místo (6 bodů) Kompletní výsledky se nedochovaly, ale Jiří Štancl se kvalifikoval do mistrovství republiky 1969. 361

Autoři děkují Václavu Vítkovi z Divišova a Dirkovi Riemannovi z německého Oldenburgu za korekturu a doplnění výsledků ze svého archívu a Mílovi Čmejlovi za propagaci knihy na plochodrážních stadionech. Zvláštní poděkování patří Vladimíru Vopatovi za uskutečnění mého snu a finanční pomoc při zajištění výroby této knihy.

Jiří Štancl, Antonín Škach

Jiří Štancl Fenomén ploché dráhy

Sportovní život plochodrážní legendy Fotografie archiv Jiřího Štancla V roce 2013 vydal jako svou 399. publikaci OFTIS Ústí nad Orlicí První vydání Stran: 384 Sazba Václav Novák Vazba Knihařství Hác s. r. o.

Jiří Štancl Fenomén ploché dráhy Sportovní život plochodrážní legendy

Recommend Documents