MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
VIKINGSKÉ MÝTY A LEGENDY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2005
Vedoucí bakalářské práce:
doc. ak. mal. Blanka Růžičková
Vypracovala:
Veronika Havlíčková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila
jen prameny uvedené v seznamu literatury.
……………………………………………….
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce
doc. ak. mal. Blance Růžičkové, za užitečné rady a pomoc při realizaci této práce.
Obsah 1. Úvod
2. Historické schéma
3. Vikingská kultura
3.1 Runové písmo
3.2 Odívaní Vikingů
3.3 Náboženství a obřady Bohové
4. Závěr
Věštění
5. Literatura
6. Obrazová příloha
1.Úvod Cílem mé práce je vytvořit a představit dávný svět starých Vikingů pomocí čtyř
velkých dek (130cm x 130cm) ušitých kombinovanou technikou patchworku. Deky ztrácí svou užitkovou funkci plní pouze funkci estetickou. Pracuji s nimi jako s trojrozměrným artefaktem, který je místem pro snění a imaginaci. Každá deka nese příběh o jednom
z vikingských bohů Odinovi, Thorovi, bohyni Frey a mystickém stromu Yggdrasil. V každé
dominuje určitý materiál, který je pro legendu charakteristický. Pro Odina je to kožešina, pro Thora kov, Freyu symbolizuje peří a bájný strom Yggdrasil samozřejmě dřevo. Deky se
dohromady skládají a vytváří tak další příběh. Je to tedy jedna obrovská deka představující svět vikingského mýtu. Tato práce je jen součástí celého autorského projektu, kterým chci vytvořit divadelní představení, kdy formou výrazového tance a za doprovodu vlastní živé hudby je vyprávěn určitý příběh k jednotlivým dekám.
2.Historické schéma Vikingové, původem z Dánska, Švédska a Norska, byli často rozděleni do
znepřátelených táborů a postupně dobývali obrovská území zahrnující hlavně většinu
britských ostrovů. Neuvěřitelně obratně a s ohromující odvahou se pohybovali na dřevěných lodích se speciálně upraveným plochým dnem, které Vikingům umožňovalo dostat se na jakékoli pobřeží nebo sjíždění řek.
Díky takto postaveným lodím se mohli přemísťovat i na veliké vzdálenosti a
překonávají i severní část Atlantského oceánu a v roce 825 osídlují vzdálený Island. Někteří
se v roce 985 pod vedením Erika Rudovouse usadili dokonce na pobřeží Grónska a v roce 992 dočasně na pobřeží Severní Ameriky. Pět století před Kolumbem. Ještě předtím v roce 911 získávají na evropském kontinentě od francouzského krále celé severní území, jež dodnes
nese vikingské jméno Normandie ( = země lidí ze severu ) . Další kmeny se usazují převážně podél ruských řek a po menších skupinách Vikingů nalézáme stopy i na Sicílii. Vikingská civilizace dosáhla svého vrcholu v 7. – 11. století.
3.Vikingská kultura 3.1Runové písmo
Hojná archeologická naleziště dokládají zanechání hlavně velkého množství hmotné
kultury Vikingů. Jejich kulturní a duchovní kulturu poznáváme z dochovaného písma a
nápisů. Stejně jako i první Germáni používali starogermánské runové písmo. Písmo vyrývané nejčastěji do kamene, dřeva, kovu a kostí. Podle mytologie ho lidem přinesl bůh Odin. Runy se objevily před rokem 1000, ale jejich původ je dosud nejasný.
Kromě těchto záznamů se vikingská civilizace poznává z písemných památek dalších
národů. Zajímavá svědectví zanechali katoličtí misionáři, francouzští nebo angličtí králové a arabští obchodníci. Nejpřesnější texty ke studiu mytologie jsou středověké islandské básně
shromážděné pod souborným názvem Edda. Texty svou formou připomínají epopej, psanou ve verších. Runové písmo je často považováno za tajné, obvykle se skládá z přímočarých prvků, což umožňovalo snadné rytí. Netvoří však přesnou abecedu.
Důležitou součástí, tedy to, co tvořilo určitou informaci, byl kromě run ještě
stylizovaný obraz, ve kterém byl schématicky zachycený vyprávěný děj nebo událost a výjev
se tak stával čitelný pro větší množství pozorovatelů. Byl tím upřesněn i samotný výklad run. Taková obrazná vyjádření nejčastěji dnes nacházíme vytesány na velkých rituálních
posvátných kamenech, kamenných náhrobcích válečníků, vyřezány do nejrůznějších
dřevěných předmětů a odlity do kovových výrobků, šperků a zbraní. Důležité či slavné události byly zachycovány i v nástěnných tapisériích, které si mohli dovolit jen bohatí. Takováto vyšívaná tapisérie sloužila zároveň i jako vnitřní zateplení domu.
3.2 Odívání Vikingů
I když badatelé mají dnes k dispozici hojná naleziště, kde se ve velkém množství
našly potřeby pro domácnost, zbraně, nářadí, šperky, a dokonce i lodě a vozíky ve vynikajícím stavu, nedochovaly se kromě pár fragmentů žádné látky a textilie.
Z podrobnějšího zkoumání však víme, že všechny ženy i dívky i z těch nejbohatších
rodin se učí příst a tkát. Mezi každodenní činnosti většiny žen patří mykání, předení, tkaní, barvení tkanin, stříhání látky. Šijí a vyšívají nejen šaty pro celou rodinu, ale vyrábějí i lůžkoviny, závěsy na stěny a lodní plachty.
Mezi nejoblíbenější patří kromě vyšívaní i tkaní ozdobných stuh. Ozdobné stuhy se
tkaly se tkaly tak, že se různobarevná vlákna protahovala otvory v řadě dřevěných nebo kostěných destiček.
Látky se odměřovaly na míry lidského těla. Loket byl například míra od loketního
kloubu ke špičkám prstů. Vzhledem k podnebí ve Skandinávii, které je velmi drsné, se
používali teplé látky nejčastěji utkané z ovčí vlny. Tkaní bylo velmi zdlouhavé a zaměstnalo ženu většinu roku. Na ochranu proti dešti a vlhku se používaly kůže a proti chladu kožešiny. Jemnou vlněnou látku většinou dováženou z Fríska či hedvábí z Dálného východu kupovali na velkých trzích. Tento druh lehkých látek byl velice drahý a dostupný pouze v městech.
Tuhá vlákna lnu se předla a potom tkala na látku pro spodní část oděvu. Aby se dalo vlákno použít, musí se len lámat, „potěrat“ a pak „vochlovat“, což byla náročná práce.
Skoro všechny šaty Vikingů jsou vyrobeny doma, buď výrobou vlastnoruční nebo je
šila otrokyně.
3.3 Náboženství a obřady
Jelikož šaty a látky byly Vikingy oceňovány a na oděvu se i odrážela vznešenost,
bohatství a původ, zdobili a oblékali do slavnostních rouch i sochy svých bohů. Krásná látka
či šaty byla jednou z forem oběti a míry úcty k bohům a oblékání sochy boha součást obřadů a rituálů. Před každým významnějším svátkem byly zbytky starého ošacení z bohů odřezány, poté se jim slavnostně oblékl nový šat.
Vikingové žili ve vynalézavých, ale poměrně jednoduchých staveních. Nenašlo se,
kromě podrobného popisu chrámu v Uppsale ve Švédsku a základy malých svatyní, žádné důležité místo nebo velký chrám. Nejčastěji své obřady, svátky, shromáždění a obětování prováděly na velkých prostranstvích nebo u velkých posvátných stromů.
Obřad se začínal nejprve podřezáním dobytčete, jehož krev se chytala do připravených
pohárů a nádob. Větvičkou bylo celé místo včetně věřících potřísněno čerstvou krví. Vše se
odehrávalo za doprovodu zpěvu modliteb a starých rituálních písní za doprovodu primitivních strunných nástrojů, píšťal a bubnů. Tyto staré texty se nám dochovaly v již zmiňované Eddě. Vykonavatelem obřadu se mohl prakticky stát kdokoliv. Vikingové neměli kněží, ani žádné
jiné náboženské osobnosti, dokonce neměli ani krále. Starší lidé, rodoví náčelníci nebo zdatní válečníci měli před ostatními Vikingy morální autoritu a tím i náboženskou přednost vést obřad. Vikingská víra je rodinné náboženství podléhající důležitým odlišnostem. Během
svých cest se postupně dostávali do kontaktu s jinými náboženstvími, která uctívala jednoho
nebo více bohů. V roce 966 se dal Harald Modrý zub pokřtít a postupně všichni Vikingové.
Situaci umocňovala přítomnost katolických misionářů, kteří často nově pokřtěné odměňovali lněným jemným bílým plátnem nebo kořením, takže většina věřících se nechalo za úplatu pokřtít, ale zůstali a modlili se ke svým domácím bůžkům.
Od roku 1000 vikingská mytologie postupně vymizela, stejně tak jako většina
pohanských náboženství v severní Evropě. Mnohé vikingské bohy a hrdiny inspirovaly a
převzaly středověké germánské legendy. Vypravování se různí, ale zápletka zůstává stejná.
Bohové Bohové tvořili dvě velké rodiny a množství klanů, které se mezi sebou vzájemně
odlišovali a často i hádali. Podle Vikingů je svět placatý a obklopený oceánem. Středem světa je obrovský jasan Yggdrasil. Mezi jeho kořeny se rozprostíral podzemní svět, obývaný
nepřátelskými silami. Kolem kmene byl Midgard, svět osídlený lidmi, a v nejvyšších větvích, které se téměř dotýkaly slunce a měsíce, se rozkládalo království bohů. Tři hlavní kořeny stromu v podzemí vedly na nejposvátnější místa. První kořen se nořil až k posvátnému
prameni, který hlídaly tři tajemné sestry, norny, sudičky, které spřádají nit Osudu, život a
smrt. Druhý kořen vedl k hrubým a nebezpečným obrům do Země jinovatky a nedaleko odtud byl pramen moudrosti a poznání střežený obrem Mímirem. Třetí kořen vedl do světa
zemřelých, Niflheimu, nad kterým vládla bohyně Hel. Yggdrasil se snažil porazit nestvůrný had Midgardsormr, který obtáčí zemi kolem dokola a tím vyvolává zemětřesení.
Hlavním a nejvíce uznávaným bohem byl Odin. Původně to byl bůh, který řídil války.
Ve všech bitvách ho provázeli dva vlci a divoké jezdkyně, valkýry, které se zjevovaly těm válečníkům, kteří v boji přijdou o život. Spatřit valkýru bylo špatné znamení. Odinovými
spojenci byli také dva černí havrani se jmény Myšlenka (Huginn) a Paměť (Munnin) a za
soumraku se vraceli ze světa a vyprávěly svému panu o tom, co viděli. Tito ptáci jsou zároveň symbolem daru věštecké schopnosti.
Odin je velmi komplikovaná povaha. Bývá označován jmény Vševědoucí, Vysoký a
Havraní bůh. Odin je tedy nejčastěji vnímán jako bůh věštecké a vůbec nejvyšší moudrosti. Je to i v symbolice toho, jak svou moudrost získal. Aby se mohl napít ze studnice poznání u posvátného stromu Yggdrasilu, musel obětovat sám sebe. Dobrovolně obětoval strážci
studnice Mímirovi své oko, poranil se na boku vlastním kopím a pověsil se na devět dní
hlavou dolů z větví Yggdrasilu. Zato vylovil z pramene runové písmo, které bylo symbolem poznání.
Tento motiv sebeobětování nejvyššího boha je znám již v řecké mytologii u Prométhea
přinášejícího lidstvu oheň a později v novozákonních příbězích o Kristově oběti. Proto nebylo také tak těžké a násilné pro Vikingy přestoupit na křesťanství. Odinovi vyznavači měli jako symbol své víry visatce, tedy lidskou postavu s otevřenou náručí visící hlavou dolů. Když bůžka otočili, měli hned symbol křesťanství, tedy žehnajícího Krista.
Dalším nejvyšším bohem byl Odinův syn a konkurent bůh Thor. Měl obrovskou sílu a
moc a vládl hromům a bouřím a větru. Za svou sílu vděčil kouzelnému kladivu, které mu
ukoval trpaslík Sindri. Mohl s ním kdykoli hodit pravou rukou oblečenou do kovové rukavice. Kladivo přeletělo celou oblohu rychlostí blesku a zasáhlo protivníka. Pak se poslušně do jeho
ruky vrátilo. Thor ho hned mohl vyslat na jiného nepřítele. Taková zbraň mohla rozhodovat o osudech mnoha bitev a všichni obři a netvoři, v jakémkoliv množství se ho obávali.
Největší Thorovi nepřátelé byli obři ze země Thurů, s nimiž se často potýkal a kterým
se jednou podařilo kladivo získat. Jednou večer po hojném možná příliš zapíjeném jídle Thor
a jeho společníci upadli do hlubokého spánku, Mezitím se neznámý návštěvník dostal do jeho paláce a odnesl vzácné kladivo.
Thor po kladivu pátral, až se mu podařilo ho najít u krále Thryma ze země obrů. Ten
mu byl ochoten vrátit kladivo výměnou za krásnou ženu – samu bohyni Freyu. Ta však
samozřejmě nesouhlasila. Thorovi nezbývalo než se převléci sám za ženu a doufat, že mu tato jednoduchá léčka vyjde. Obři však byli hloupí a nechali se zmást a při svatební hostině v nestřeženém okamžiku si vzal zpět své kladivo, všechny obry zabil a palác zboural.
Jako v mnoha náboženstvích uctívajících více bohů hrály důležitou roli bohyně. Podle
velkého množství sošek byla tou nejoblíbenější bohyně krásy a plodnosti Freya, dcera Odina, jedna z nejkrásnějších žen. Freya byla vychovávána posvátnými sokoly, kteří se stali jejími
ochránci a naučili ji magickému učení zvané seithr, jehož součástí je věštění pomocí pláště ze
sokolího peří. Bohyně Freya bývá nejčastěji znázorňována právě jako dravý posvátný pták se zlatým nádherným opaskem. Ten dostala od trpaslíků zato, že byla uvězněna dlouhou dobu
v zemi jinovatky. Záře zlatého pásu byla tak silná, že v zemi roztál led a přišlo jaro s létem. Pak byla Freya opět unesena do země ledu.
Věštění Věštění samotné mělo v době předkřesťanské veliký význam. V té době se
nezaměňovala ještě, jak se to dálo později, věštkyně s čarodějnicí. Věštkyně a čarodějnice
měli podle tradice velice málo společného. A ze všeho nejméně pověst. Věštkyně byla ctěna a
vážena, čarodějnici většinou ukamenovali k smrti. Jasnovidectví – jakýsi druhý, vnitřní zrak – se tehdy vyskytovalo v jistých rodinách a bylo pokládáno za dědičné.
Věštkyně většinou velmi milovaly společnost a věštily pouze při slavnostech, které
byly pořádány přímo kvůli nim. A bývaly pořádány, protože každý chtěl znát svou
budoucnost. Pokud někdo chtěl slavnost pořádat, přípravy zabraly i několik dní. Vědma
musela mít vlastní vyvýšené křeslo s polštáři, v nichž smělo být jen slepičí peří. Jíst také
nemohla to ,co ostatní hosté. Jejím prvním chodem musela být ječná kaše, připravená z mléka mladé kozy; a hlavním chodem byl pokrm ze srdíček divoké i krotké zvěře všech druhů.
Vědma nikdy nepřijala doprovod ze dvora, na kterém se naposledy zdržovala. Museli vždy pro ni přijít a odvézt si ji.
Všechno u ní bylo zahaleno mystikou, její výraz, oděv i každý sebemenší pohyb. Byla
oblečena v drahocenný indigově modrý plášť a na krku měla šňůru skleněných perel. Na
hlavě jí seděl kulatý čepec z černé beránčí kůže, podšitý kůží z bílého kocoura. Takovému
čepci, který zakrýval dokonale všechny vlasy se říkalo kofri. Nejzajímavější věcí byl její pás. Byla to široká hedvábná šerpa, ze které visely kolem dokola léčivé houby a kožený měšec se všemi kouzelnickými rekvizitami.Při svém věštění nejvíce vycházela, ze snů a spánku na
daném místě. Uměla kontrolovat své sny a skvěle využívat. Snění bylo důležitou součástí magického úkonu, věštění.
Samotný obřad věštění probíhal za neustávajícího zpěvu písně Völuspá – Vědmina
věštba, kterou zpívaly v kruhu za ruce se držící ženy. Tato nejznámější píseň je zachycena ve
starogermánských ságách a v Eddě. Vypráví se souvislá historie stvoření světa a zániku světa, avšak tento příběh se stává ze své podstaty rámcem pro vyslovení nejrůznějších vědomostí o světě bohů. Vyprávějící se vyjadřuje stručně, často v pouhých náznacích, u posluchačů se předpokládá se širší znalost.
V síni se ztlumilo světlo a věštkyně se naklonila nad stříbrnou mísu s vodou, zakryla
se hedvábným dlouhým závojem, pod nímž se neustálým kolébáním a zaříkáváním dostala do transu. Vyvrcholením přineslo zpívání písně Vardlok. Tato píseň měla přivolat strážné duchy
a uzavřít je v kruhu zpívajících. Tyto neznámé mocnosti bydlící ve vzduchu, ve vodě, v lesích
a skalách, všude v přírodě se nechávají zlákat zpěvem a tím je spojení mezi nimi a vědmou
navázáno. Po skončení písně se vědma zdvihla a promluvila k shromážděným, o všem co jí bylo zjeveno.
4.Závěr
Cílem mé práce je vytvořit a představit dávný svět starých Vikingů. Jelikož se nemůže
povést nikdy rekonstruovat původní podobu náboženských představ záměrně vytvářím
imaginativní svět. Pro znovuoživení vikingských bohů se opírám o snění a snažím se vycházet z archetypů, které nám snění ukazuje. Ke snění a spánku neodmyslitelně patří také přikrývka či deka, pod kterou se vytváří nové, ale i staré sny a představy. Na těchto dekách se také
odehrává a prochází jimi celý příběh,který je do i dek „vetkán“. Úmyslně jsem vybrala čtyři
nejpodstatnější mýty, které se vzájemně doplňují. Symbolicky čtyři jako čtyři světové strany, jako čtyři roční doby jako čtyři základní živly.
To všechno nám dohromady vytváří jeden celek. Vzniká tak divadelní představení
s důrazem hlavně na výtvarnou stránku, dále pak hudební a výrazová taneční improvizace.
Celý koncept představení vychází z kulturního dědictví vikingské mytologie a je postaven na náboženském obřadu podpořeném rituálem věštění vědmy, která je zároveň průvodkyní a spojovacím článkem mezi jednotlivými částmi . Stejně jako se vypráví příběh a skládá
dohromady jednotlivé části, skládá se a ukazuje celek,v jehož centru je posvátný strom Yggdrasil a alespoň základní motivy vikingského světa.
Představení má pět částí. Na úvod přichází průvod s vědmou, která je zároveň i
nornou, sudičkou, která rozpřádá znovu osudy jednotlivých bohů a mýtických postav a oživuje tyto představy ve stříbrné míse s vodou.
Oblečením sochy,tedy tanečníka, který se pomalu roztáčí a tím dává do pohybu celý
svůj osud, vypráví se první příběh o osudu boha Odina, valkýrách, vlcích, havranech, o hledání run a celý příběh je zakončen symbolickým pověšením Odina hlavou dolů.
To je prostor pro roztočení dalšího osudu. Tím dalším je bůh Thor se svým slavným
kladivem a příběhem o odcizení kladiva obry.
Vše vyúsťuje v příběh třetí. Legendu o bohyni Frey, která se vznáší díky sokolím
křídlům a roznáší po světě hojnost díky svému zlatému pásu.
Všechny tři příběhy se uzavírají v poslední dece, tedy vrací se zpět k počátkům, ke
kořenům posvátného stromu, k nornám a hadovi. Ukázal se nám celý mýtický svět ve zkratce.
Deky jsou navzájem k sobě postupně přivazovány až vzniká jedna obrovská velká přikrývka či vypravující tapisérie.
V poslední části je pak položena na zem a zvednutím předních cípů vzniká
schématicky velká vikingská loď, na které jsou postupně usazeny všechny postavy a tanečníci.
Toto představení je určené pro nejširší okruh diváků a za úkol má představit
symbolický svět Vikingů. Jelikož náboženství nemá nějaký hmotný základ může být zprostředkováno naprosto imaginativně.
5. Literatura
ARBMAN, HOLGER,Vikingové.1.vyd. Praha: Mladá fronta, 1969. 197s.
BATEY, COLLEN, Svět Vikingů. 1.vyd. Praha: Knižní klub, 1998.240s. ISBN:80-7176-669-0
BENGTSSON,FRANS GUNAR,Zrzavý Orm.1.vyd.Praha: Odeon,1980.416s.
BRENT,PETER, Sága Vikingov.1.vyd.Bratislava: Smena,1982. 212s.
HEGER, LADISLAV, Edda. V této úpravě 1.vyd. Praha: Argo, 2004. 491s. ISBN: 80-7203-533-9
KAMBAN,GUDMUNDUR JÓNSSON, Vidím krásnou a širou zem.3.vyd. Praha:Odeon,1972.286s.
MORLEY, JACQUELINE, Kdybych byl Viking.1.vyd. Praha: Slováry, 1995. 48s.ISBN: 80-85871-11-4
MOUNTFORT, PAUL RHYS, Nordické runy. 1.vyd. Karviná: Tenno, 2005. 255s. ISBN: 80-903592-2-1 MÜLLER-WILLE,MICHAEL, Frühstädtische Zentren der Wikingerzeit und ihr Hinterland. Stuttgart: Franz Steiner, 2002. 55s. ISBN: 3-515-082002-6
RAGACHE, CLAUDE-CATHERINE, Vikingové.1.vyd. Bratislava: Gemini.1993.47s.ISBN: 80-85265-45-1
6. Obrazová příloha
Odin visící hlavou dolů (130x130)
Odin visící hlavou dolů; detail
bůh Thor (130x130)
Thor; detail
bohyně Freya (130x130)
Freya; detail
