Jiří Kuhn: Není důvod státní maturitu rušit ani odložit Praha – Matematik Jiří Kuhn má zkušenosti za katedrou i v čele sborovny nymburského gymnázia. Nyní je sbírá i jako předseda Asociace ředitelů gymnázií ČR. Myslí si, ţe testování znalostí na základních školách je správné. Stejně tak je pro spuštění státních maturit. Autor: Kateřina Perknerová
Jiří Kuhn Autor: DENÍK/Martin Divíšek Když nastoupí ministr školství z jakékoli strany, v prvním projevu řekne, že školství potřebuje reformu. Co se tedy dělalo dvacet let, když pořád není zreformované? Školství radikální změny potřebuje, protoţe stávající pokus o reformu nebyl dotaţen do konce. Proč jen pokus? Protoţe zatím doklopýtal přes rámcové vzdělávací programy do školních programů, ale při výrazné omezování finančních prostředků hrozí, ţe zůstanou zavřené v šuplících ředitelen. Rámcové a školní vzdělávací programy, to je ta kýžená změna, která má přivést české žactvo na cestu ke hvězdám? Dobré školy se skutečně snaţí, aby učivo, jeţ dříve směřovalo výlučně ke znalostem, se přeorientovalo ke kompetencím. Poslední dobou ale slýchám, že někde se to přepísklo a poněkud bezradní učitelé místo suchého výkladu přeskočili jen na projektovou výuku, internetové vyhledání, týmové hrátky a žáci hloupnou. To by byl velmi zjednodušené pochopení kurikulární reformy jako takové. V ní nejde o opuštění znalostí, ale o to, ţe se k nim dochází jinými cestami. Hlavním cílem je dostat se k nim jinak a taky s nimi jinak zacházet.
Naučí je to na pedagogických fakultách? Přínos pedagogických fakult ke kvalitě absolventů je velmi slabý. A s jakou výbavou přicházejí do sboroven? Maturanti odcházejí studovat na pedagogické fakulty jako nám dobře známí lidé. Po pěti letech se vracejí buď jako vynikajícím způsobem připravení začínající učitelé nebo jako naprosto nepouţitelní kantoři. Z toho usuzuji, ţe program vysokých škol s nimi pracuje jen málo. Nadaného absolventa SŠ naučí metodiku, obsah látky a vyšlou ho do světa, kde se časem stane dobrým pedagogem. Pracují-li se špatným maturantem, nejsou schopny ho na dobrého kantora přetvořit. Není to proto, že jako z člověka bez hudebního sluchu žádná škola neudělá operního pěvce, ani z pedagogicky netalentovaného mladíka nelze vychovat Komenského? Je pravda, ţe člověk bez talentu k práci za katedrou nikdy nedosáhne pedagogického mistrovství a nebude kantorem, na nějţ se vzpomíná i po třiceti letech. Můţe z něj být ale velmi dobrý učitel. Učitelství se skládá jednak z obsahu předmětu, jednal z postupů, které pedagog musí zvládnout, aby byl relativně úspěšný a děti látku zvládly. A právě ty postupy jsou zásadně jiné neţ v době, kdy jsme studovali my. V čem jsou tak jiné? Kdyţ já jsem chodil v 70. letech minulého století na gymnázium, byla to vlastně frontální výuka, poslouchali jsme výklad a memorovali jsme látku z učebnic. Kantoři nás samozřejmě vedli k přemýšlení o obsahu, ale interakce mezi ţákem a učitelem byla nastavená jednostranně. Objevování látky spočívalo v tom, ţe jsem se ji dozvěděl z výkladu. Dnes ţáci znalosti v podstatě mají a naším úkolem je s informacemi účinně pracovat. Pokud jako matematik naučím ţáka dobře klást otázky, správně zareagovat v průběhu řešení, kdyţ dospěl k chybě, vnímat signály vedoucí k chybnému výpočtu, pak jsem dosáhl cíle. ZNÁMKOVÁNÍ JE HLOUPĚ NASTAVENÉ Když to schopný pedagog umí, měl by dokázat přivést každého gymnazistu k dobré známce i z matematiky? Známka s tím aţ tolik nesouvisí. Známkování je totiţ nastaveno dost hloupě. Je jednoduché jím ověřovat znalosti ţáků, ale hrozně komplikované postihnout vše ostatní, tedy schopnost přemýšlet, uvědomit si chybu, ověřit a aplikovat výsledek. Není chybou, že umíme oznámkovat to, co vůbec není důležité? Je to zásadní otázka. Proto mě vţdycky zajímalo, jak se mají hodnotit kompetence, k nimţ podle reformy máme ţáky dovádět. A dopídil jste se odpovědi? Pokud totiž ne, není mi úplně jasné, kde a jak se má protnout reforma se státní maturitou. To je momentálně nejsloţitější věc, která s novou maturitou souvisí. Existuje tam totiţ nesoulad termínu mezi startem státní zkoušky a ukončením čtvrtých ročníků středních škol podle školních vzdělávacích programů. Naši druháci jsou první reformovaní, ale čtvrťáci uţ by měli skládat příští rok novou maturitu. Čili i ta má dva roky na to, aby se změnila od testování znalostí ke kompetenčnímu zkoušení. To všichni chápou, ale nikdo neví, jak to udělat.
Pochopila jsem ale správně, že přes všechny otazníky jste pro spuštění státních maturit na jaře příštího roku? Určitě. Školy dostaly velikou volnost a stát, který dává hlavní směr výuky i peníze, musí umět ověřit, zda školy jeho zadání plní. Kdyţ byly společné osnovy, nutnost takového kroku nebyla aţ tak velká, protoţe úroveň výstupů byla více méně shodná. Z UČILIŠŤ BEZ MATURITY Pak se ale nabízí otázka, zda by absolventi učebních čtyřletých učebních oborů vůbec měli dosáhnout na státní maturitu? Neměli. Tahle diskuse nás provází po celou dobu přípravy státní maturity. Pokud by byla skutečně jednotná, pak by se testování ţáků gymnázií, středních odborných škol a učilišť muselo nastavit na nejniţší moţnou úroveň tak, aby ji zvládli všichni. Proto je nyní maturita koncipována jako dvouúrovňová. Tu základní by měli splnit skutečně všichni úspěšní absolventi čtvrtých ročníků. Hasiči, zdravotní sestry, policisté, ti všichni se musí prokázat dokumentem o dosaţení úplně středního vzdělání, takţe pochopitelně maturitu mít mají. Pak tu ale jsou učebních oborů a logicky mnozí jejich posluchači to nedokáţí. A neměly by naopak vysoké školy limitovat možnost přijetí složením státní maturity ve vyšší úrovni? O tom vedeme debatu s vysokými školami. Zatím váhají, zda mohou maturitu jako jedno z kritérií přijímacích řízení zohlednit. Jistě si dovedu velmi snadno představit, ţe jednotlivé fakulty nastaví přijímačky tak, ţe vyšší úroveň maturity bude podmínkou nejen přijetí, ale vůbec přihlášky na VŠ. Určitě by se tím zbavily i sloţitého přijímacího řízení a spolupráce se soukromou firmou, která připravuje národní srovnávací zkoušku. A jak jste na podobný proces připraveni vy na středních školách? Ministr školství Josef Dobeš už jasně řekl, že se zavedou srovnávací testy v 5. a 9. třídách ZŠ. Budou jejich výsledky pro vás vodítkem pro přijetí na gymnázium? Jednoznačně. Po tomto principu dlouho voláme. Chceme, aby tento nahradil přijímací řízení. Jak to bude fungovat v praxi? Gymnázium řekne všem úspěšným absolventům těchto testů, ţe o ně má zájem. Zároveň stejný ţák 9. třídy nás klidně můţe odmítnout, protoţe dosáhl tak dobrého výsledku, ţe si vybere podle jeho názoru třeba kvalitnější nebo jinak zaměřenou školu. Vlastně to přirozeně a okamţitě nahradí současný model tří přihlášek. Navíc takové zkoušky by se mohly dělat na konci června, protoţe přijímací řízení by bylo velmi jednoduché a krátké. Čili by bylo víc času na výuku a v květnu by se normálně učilo? Jistě. V současnosti po přijetí na SŠ uţ deváťáci nic nedělají a udrţet jejich pozornost je velmi náročné. Navíc mnozí učitelé se možná ani nesnaží. Pokud berou 14 700 korun hrubého měsíčně, ani se nedivím. Pomůže jim Dobešův záměr zvýšit mzdy začínajícím kantorům aspoň na 20 tisíc? Musí se ještě o tom hodně diskutovat. My máme pedagogy, kteří učí pátým rokem a nejsou na tom o moc lépe. Není důvod, aby jejich nový kolega najednou měl na výplatní pásce totoţnou sumu, ačkoli ještě nic nepředvedl. Věkový automat není příliš motivující a popírá základní poučku, ţe za stejně odvedenou práci by měla být stejná odměna, ať uţ je někomu pětadvacet nebo padesát.
ANI LEVÉ, ANI PRAVÉ, ŠKOLSTVÍ MÁ BÝT DOBRÉ Ono vlastně není ještě moc o čem debatovat. Nakonec se totiž kvůli škrtům Dobešův plán nemusí uskutečnit. Podle mne není dál únosné, aby mezi vysokoškoláky byli učitelé nejhůře placenou skupinou. Všechny vlády tvrdí, ţe školství je pro ně prioritou. Ţádná ale nedokázala změnit odměňování nositelů vzdělání. Pak se nemohou divit, ţe na pedagogické fakulty odchází buď skuteční fandové tohoto povolání, nebo ti, kteří jinde neuspěli. Jaký je ten poměr? Jedna ku dvěma třetinám. A to nemluvím o tom, ţe s nenormálním růstem počtu vysokých škol se sniţuje kvalita vyučujících, tudíţ i poţadavků na posluchače. Střední školy zřizují kraje. Máte jejich podporu? Dnes je na SŠ dvakrát tolik volných míst neţ ţáků. Je jasné, ţe prázdných ţidlí ve třídách přibývá, tudíţ nějaká redukce je nutná. Existuje Bílá kniha pro střední školství, která jasně říká, jaké jsou cíle sekundárního vzdělání, které obory podporovat. Gymnázia k nim asi nepatří, že? Na celostátní úrovni má všeobecné vzdělání zelenou. Ve zmiňovaném dokumentu se předpokládá, ţe v roce 2020 by se měl poměr přijatých ţáků do oborů všeobecného vzdělávání zvýšit na 40 procent z populačního ročníku. Česko má totiţ nyní v mezinárodním porovnání jednoznačně nejvyšší podíl odborného vzdělávání, dnes činí 80 procent proti 55 procentům v zemích EU. Ale krajští představitelé se na to dívají jinak. Když se ruší třídy, tak právě gymnaziální. Zdůvodňují to hlavně těžkostmi při uplatňování absolventů. To je nesmysl. Na úřadech práce máme nejméně abonentů, na rozdíl od mnoha absolventů učebních oborů. Kdyţ se náš maturant nedostane na vysokou školu, většinou si doplní kvalifikaci na jazykové škole, odjede do zahraničí. Časem se kaţdý velmi dobře uplatní. Je pravda, ţe v krajích se na to dívají jinak. Třeba v Karlovarském se zredukuje počet prvních ročníků víceletých gymnázií z dvanácti na tři, coţ je šílené okleštění. Podle mne je za tím i ekonomický kalkul. Kdyţ páťák zůstane na základní škole, platí jeho normativ obec, pokud by odešel na gymnázium, uţ to jde z krajské kasy. Není problém třeba v tom, že dnes máme socialistické kraje a pravicovou vládu? Školství nesmí poznat, jestli vládne pravice nebo levice. Pohled na to, kam má směřovat, se nemůţe měnit kaţdé čtyři roky podle sloţení sněmovny. Samozřejmě že se podle toho mění, dokonce radikálně. Bohuţel. Tím, ţe všichni poslanci chodili do školy, mají pocit, ţe tomu rozumějí. Jenţe to není pravda. Jinak by nemohl školský zákon vznikat patnáct let.
Možná je to dané i tím, že tlak veřejnosti je minimální, když děti denně chodí do školy a jakž takž prosperují, rodiče to prostě netrápí. To je pravda, i kdyţ my na gymnáziu máme rodiče, kteří uţ umí říct, tohle se mi nelíbí, představuji si změnu v tom a v tom. Pak nezbývá než blahopřát. Obecně spíš platí, že rodiče se bojí jakkoli si stěžovat, aby to jejich potomek neodnesl a učitel si na něj nezasedl. Nedovedu si představit, ţe by to u nás takhle fungovalo. My rodiče skutečně bereme jako partnery. A jako s takovými by se s nimi měla uzavírat také smlouva, v níž by na sebe vzali díl odpovědnosti za nevhodné chování svých dětí? Kázeňské problémy pochopitelně na školách jsou. Děti dřív dospívají a velmi razantně uplatňují svá skutečná či domnělá práva. Nicméně učitel to má umět zvládnout. Problém je, ţe absolventi pedagogických škol posun v chování dětí vůbec nezaznamenali. Vysoké školy připravují češtináře nebo biology, ale daleko méně psychology. Přitom pedagog by měl umět s dětmi jednat, vycházet s nimi, argumentovat. Tenhle typ pedagogické práce nabývá čím dál většího významu. Změna přístupu na fakultách připravujících učitele by tedy pomohla víc než jakási obecná smlouva s rodiči? Mělo by to jít ruku v ruce. Učitel musí být dobře připraven a také vybaven většími pravomocemi neţ je ředitelská důtka. A samozřejmě rodiče by měli být přesvědčeni, ţe to s jejich dětmi myslíme dobře. Ţák, rodič i učitel totiţ mají stejný cíl.
