Jiří Kasala. Vedoucí práce: Mgr. Anna Ševčíková, Ph.D. bakalářská práce. Brno

Souvislost sledování materiálů zobarazující násilí a sex na internetu s vybranými aspekty prožívání a rizikového chování v mladší a střední adolescenci bakalářská práce

Jiří Kasala Vedoucí práce: Mgr. Anna Ševčíková, Ph.D. Brno 2014

Sledování násilných materiálů u adolescentů

2

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá souvislostí konzumace materiálů s násilným a nenávistným obsahem na internetu v období adolescence u populace, která zároveň přiznává sledování sexuálně explicitních materiálů a rizikového chování (sledovaného na výskytu konfliktů s policií), s některými ukazateli psychosociálních potíží. Text je zaměřen na populaci dospívajících ve věku mladší a střední adolescence. Autor sledoval rozdíly v míře psychosociálních potíží u adolescentů na základě výskytu konfliktů s policií a sledování násilného obsahu na internetu. Ve výzkumu byla použita data z rozsáhlého projektu EU KIDS ONLINE II, která byla sesbírána v 25 evropských zemích včetně České republiky. Celkový vzorek 25.142 respondentů byl ve věku 9–16 let. Pro účely výzkumu k bakalářské práci byla vybrána skupina adolescentů ve věku 11-16 let, která referovala o sledování sexuálně explicitních materiálů na internetu (N=2410). Výsledky výzkumu ukázaly, že existuje pozitivní vztah mezi sledováním násilného a nenávistného obsahu na internetu a výskytem konfliktů s policií s mírou výskytu psychosociálních potíží u zkoumané populace. Klíčová slova: adolescence, sexuálně explicitní materiály, internet, nenávistné stránky, psychosociální potíže This bachelor thesis deals with consumption of internet materials containg violence in adolescent population, that also admits watching sexually explicit materials, and its relation to risk behaviour (based on presence of conflicts with the police) and selected aspects of psychosocial difficulties. The author focuses on participants in the age of early and middle adolescence. Differences in selected psychosocial difficulties were measured in relation to conflicts with the police and watching hateful content on the internet. Data from comprehensive research „EU KIDS ONLINE II“ were used for this thesis. This data were collected in 25 European countries including the Czech Republic. Research sample consisted of N=25.142 adolescents aged 9-16 years. For the purpose of this thesis a group of adolescents aged 11-16 years who admitted watching sexually explicit materials on the internet was selected (N=2410). The results showed positive relation between watching hateful content on the internet and conflicts with the police, with psychosocial difficulties in examined population. Keywords: adolescence, sexually explicit materials, internet, hateful sites, psychosocial difficulties


3

Prohlašuji, že jsem práci vypracoval samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedl v seznamu literatury. V Brně 6.5.2014 Jiří Kasala


4

Chtěl bych poděkovat Mgr. Anně Ševčíkové, Ph.D. za vedení práce, rady a připomínky, které byly velmi cenné. Zároveň si vážím její trpělivosti a ochotě vyjít mi vstříc.


5

OBSAH 1 Adolescence jako vývojové stádium se specifickými riziky................................................................................6 1.1 Vymezení období adolescence..........................................................................................................................7 1.2 Psychosociální vývoj v adolescenci..................................................................................................................9 1.3 Sexualita adolescentů.......................................................................................................................................12 1.4 Rizikové chování v adolescenci......................................................................................................................13 2 Sexuálně explicitní materiály (SEM) na internetu ..............................................................................................15 3 Materiály obsahující násilí na internetu................................................................................................................18 4 Sledování sexuálních a násilných materiálů na internetu a jejich možný vliv na vývoj adolescentů.........19 4.1 Právní regulace násilného a sexuálně explicitního materiálu na internetu.............................................22 5 Cíl výzkumu a formulace hypotéz........................................................................................................................25 6 Popis zkoumaného souboru a sběru dat...............................................................................................................26 7 Použité metody.........................................................................................................................................................29 8 Etická stránka výzkumu..........................................................................................................................................32 9 Metody analýzy dat.................................................................................................................................................33 10 Výsledky..................................................................................................................................................................37 11 Diskuze....................................................................................................................................................................42 11.1 Limity výzkumu a návrh na další výzkum................................................................................................43 12 Literatura.................................................................................................................................................................45


6

1 ADOLESCENCE JAKO VÝVOJOVÉ STÁDIUM SE SPECIFICKÝMI RIZIKY Předmětem odborné, ale stále častěji také veřejné mediální diskuze, je již dlouhou dobu problematika agresivity dětí a dospívajících a jejích možných příčin. Odborníci i novináři dávají agresivní chování do souvislosti tu s rodinným prostředím agresivního dítěte, tu s nadměrnou školní zátěží, neméně frekventovaně se ale objevuje názor, že za vznikem tohoto jevu může stát hraní násilných počítačových her, sledování akčních filmů a agresivních obsahů na internetu. Tato práce se bude věnovat poslednímu ze zmíněných fenoménů, tedy problematice agresivních a násilných obsahů na internetu. V souvislosti s rozvojem mobilních telefonů, tabletů a sociálních sítí se totiž doba strávená na internetu za posledních deset let výrazně zvýšila (Deborah, Liu & Shultz, 2012) a lze se domnívat, že internet hraje v životě dnešních dospívajících významnější roli, než např. televize, která byla zásadním médiem spíše pro generaci jejich rodičů. Pozornost v této práci směřujeme na dospívající ve věku 11–16 let, jedná se tedy o období mladší a střední adolescence. Vzhledem k tomu, že se jedná o vývojové stádium, ve kterém se překonávají nastavené hranice a nebezpečné věci jsou lákavé (Macek, 2003), zaměřili jsme se na sledování stránek s agresivním či nenávistným obsahem a to u populace adolescentů, která přiznává sledování sexuálně explicitních materiálů (dále SEM) na internetu. V bakalářské práci budeme nejprve charakterizovat období adolescence se zaměřením na ty oblasti, které skýtají zvýšené riziko pro směřování dalšího vývoje jedince. Dále se budeme věnovat specifikům internetového prostředí – výskytu a jednotlivým druhům sexuálně explicitních materiálů a nenávistných materiálů. V rámci výzkumu jsou použita data, která byla získána v rámci projektu EU KIDS ONLINE II. Hlavním cílem tohoto projektu je identifikovat rizika nacházející se na internetu a na základě výsledků pak pomoci posílit jeho bezpečnost. Data získaná z 25 evropských zemí, včetně České republiky, byla vhodná pro otestování hypotéz našeho výzkumu. Cíl našeho výzkumu souvisí s původním cílem vzniku studie EU


7

KIDS ONLINE II. Budeme se snažit zjistit, zdali může mít sledování materiálů s nenávistným a agresivním obsahem (negativní) vliv na prožívání a chování adolescentů.

1.1 Vymezení období adolescence Termín adolescence pochází z latinského slova „adolescere“, což znamená dorůstat nebo také mohutnět. Jedná se o jednu ze základních etap lidského života a jak uvádí Macek (2003), adolescence se časově zhruba kryje s druhou dekádou života jedince. Různí autoři ale preferují různá konkrétní vymezení. Dle Langmeiera a Krejčířové (2006), kteří reprezentují tradiční evropský přístup, v psychologii rozlišujeme dvě období dospívání, a to pubescenci, která je ohraničena 11 a 15 lety a adolescenci, která začíná 15. a končí 20. rokem. Macek (2003) se přiklání k americkému pojetí adolescence jako celému období mezi dětstvím a dospělostí. Základními charakteristikami adolescence jsou podle něj dokončení pohlavního vývoje a tělesného růstu, neméně důležitý je ale i intenzivní psychický rozvoj a učení se sociálním kompetencím potřebným pro dospělý život. V souvislosti s adolescencí se setkáváme s výrazem puberta, který označuje (Balharová, Kukla, 2004, s. 35) „hormonálně podmíněný proces tělesného zrání a růstového urychlení (akcelerace), jimiž se dítě přeměňuje v dospělého jedince. Je obdobím, kdy dochází ke zrání pohlavních orgánů, k vývoji vnitřních pohlavních orgánů a zevního genitálu, sekundárních pohlavních znaků, k urychlení růstového tempa, k rozvoji svaloviny a tukové tkáně.“ Zakončení období puberty je spojeno s dosažením pohlavní zralosti, tedy je-li jedinec schopen reprodukce. U mužů je to začátek tvorby spermií a u žen první ovulace. V hovorovém jazyce se ovšem slovo puberta nepřesně používá pro celé období dospívání a leckdy i část mladé dospělosti. Celkový tělesný a psychický vývoj je dokončen až v dospělosti (Balharová, Kukla, 2004). Vývoj a vývojové změny u dospívajících se podle většiny autorů dají klasifikovat na biologické, kognitivní, emocionální a psychosociální. Jsou ovšem vzájemně provázány, interakce biologického zrání a vlivu rodinného i širšího společenského prostředí vede vždy ke specifické konstelaci změn a ke specifické interpretaci jejich významu v různých etapách období adolescence (Macek, 2003). Co se týče biologického vývoje, může probíhat značně odlišně jednak u chlapců a dívek a rovněž interindividuálně. U chlapců se první známky sexuálního zrání (zvětšení varlat) objevují v průměru v 11,5 letech, u dívek (vývoj prsů) již v 11 letech (Balharová, Kukla, 2004). K urychlení puberty dochází v případě předčasné tvorby hormonů (ve vaječnících, varlatech, nadledvině, hypofýze). Opoždění puberty je způsobeno opakem - v pohlavních žlázách se tvoří pouze malé množství hormonů, které nestačí k vyvolání


8

pubertálních změn. V předčasné pubertě se posune dívkám vývoj prsou, ochlupení podpaží a v oblasti pohlavního ústrojí. U chlapců je možno zaznamenat zvětšení pohlavního orgánu a rovněž zvýšené ochlupení (Balharová, Kukla, 2004). Dospívající jsou si vědomi, že tělo se mění a dozrávají pohlavní orgány, zároveň je provází myšlenky, jak tyto orgány používat (Weber et al., 2012). Dochází také k urychlení celkového růstu postavy, vývoj v tomto směru však bývá často disharmonický – končetiny rostou zpravidla rychleji, než zbylé části těla, což může vyvolávat dojem neobratnosti dospívajících. Jsou také patrné mezipohlavní rozdíly – specifické ukládání tuku u dívek, vyrýsování svalů u chlapců (Langmeier, Krejčířová, 2006). U adolescentů postupně nabývají na významu jejich prožitky, vztahy, zkušenosti, zvědavost a experimentování (Ybarra a Mitchell, 2005), proto je přirozené, že je zajímá sex a vyhledávají si k němu informace, materiály a sledují je. K tomuto účelu dnes jako vhodný nástroj slouží internet, ať už na jakémkoli zařízení (počítač, tablet či mobilní telefon). Dělat něco zakázaného (sledování erotických materiálů je ve většině zemí povoleno jedincům starším 18 let) a navíc stimulujícího totiž úzce souvisí se zvýšenou mírou „sensation seeking" v adolescenci (Brown et al, 2006). Sledování SEM na internetu je u adolescentů spojeno s určitými sexuálními postoji a také ovlivňuje jejich pohlavní vývoj (Peter & Valkenburg, 2008b). Autoři však ve svém výzkumu nezjistili, jaká je kauzalita vztahu, tedy zda je sledování SEM příčinou nebo důsledkem konkrétních sexuálních postojů. Udávají ale, že SEM mají vliv na sexuální fantazii adolescentů. Lze se tedy domnívat, že intenzivní konzumace určitého typu SEM na internetu může mít vliv na sexuální agresivitu v reálném životě. Tuto hypotézu ve své studii ověřovali Slater et al. (2003). Jejich výzkum týkající se agresivity prokázal pozitivní souvislost mezi mírou sledování internetových SEM s násilnějším obsahem a agresivitou u adolescentů. Tento výzkum byl proveden v USA na 20 různých středních školách. Korelační charakter výzkumu však nedovoluje vynést soud týkající se příčinnosti. Z kognitivního hlediska je dospívání obdobím utváření formálních operací. Jak uvádí švýcarský psycholog Piaget (cit. dle Macek, 2003, s.46): „mezi jedenáctým a patnáctým rokem se zakládá nutná výbava abstraktního myšlení. Schopnost představit si reálně neexistující, operování s abstraktními pojmy, kombinační schopnosti a hledání alternativních řešení problémů, schopnost reflektovat sebe jako subjekt vlastního myšlení vedou kromě jiného i ke zvýšení egocentrismu.“ Můžeme tedy konstatovat, že jsou adolescenti v tomto vývojovém období sami schopni přemýšlet nad problémy, jejich příčinami a důsledky. Tím se přibližují na pomyslnou hranici dospělosti. S tímto souhlasí i Macek (2003), který uvádí, že adolescenti jsou schopni myšlenkových operacích na stejné úrovni jako dospělí jedinci.


9

1.2 Psychosociální vývoj v adolescenci Co se týče psychosociálních faktorů ontogeneze, v období dospívání je dominantním tématem identita. Erik Erikson (Erikson a Erikson, 1999) označuje adolescenci za fázi hledání a rozvoje identity. Macek popisuje rozvoj identity takto (s. 65-66, 2003): „...proces utváření identity v adolescenci je mnohovrstevnatý. Kromě odpovědi na základní otázku „kdo jsem“ je důležitou kvalitou i vědomí vlastní stability, kompetence a pohody... Klíčové jsou odpovědi na otázky týkající se vlastního místa a směru..., smyslu a vůdčích hodnot..., ale i na otázky, které souvisejí s pocitem vlastní kompetence a spokojenosti se svým životem.“ Rozvoj individuální identity a získání nezávislosti je nezbytnou součástí procesu dospívání a dokončení vývojových úkolů v tomto období (Havighurst, 1972). R. Jolesslsonová (cit. dle Vágnerová, 2000) rozdělila proces individualizace v mladší adolescenci na následující fáze: 1.

Fáze diferenciace – v této fázi si pubescent uvědomuje odlišnosti od svých rodičů a zaměřuje se na

své proměny a více se soustředí sám na sebe. Dospívající se nechce vyrovnat svým rodičům, ale naopak se od nich co nejvíce odlišit. Pubescent je do určité míry svými rodiči zklamán a snaží se s tímto faktem vyrovnat po svém. 2.

Fáze experimentace – tato fáze trvá do konce pubescence (asi 15 let). Období, kdy pubescent

experimentuje s vlastní emancipací. Odmítá úplnou závislost na rodině, kterou nahrazuje vrstevníky. Otevřená budoucnost je samozřejmostí, zaměřuje se na přítomnost a tady a teď. Úvahy o budoucnosti považuje za obtěžující. V období dospívání jsou vrstevnické vztahy důležitější než v dřívějších letech. Pro dospívající se stávají jejich vrstevníci čím dál významnější, ale vazba k rodině zůstává i přes to, že adolescent může proklamovat opak (Macek & Štěfánková, 2012). Adolescent chce patřit do určité skupiny svých vrstevníků. Při začleňování je důležitý nejenom věk, vyspělost, ale také sociální situace (Taxová, 1972). Tyto vztahy se svými spolužáky a kamarády stojí v hierarchii hodnot adolescenta nad zájmy rodičů, konflikty mezi adolescentem a rodičem jsou tedy v tomto období mnohem četnější než dříve. Podle Macka (2003) je to způsobeno tím, že se adolescent snaží o své zrovnoprávnění v rámci rodiny. Tímto zrovnoprávněním však nemá na mysli, že bude zapojen do domácích prací stejně jako rodiče, či se jinak bude podílet na chodu domova, nýbrž že si bude žít životem dospělého se všemi právy, ale žádnými povinnostmi. Macek a Lacinová (2012) uvádí, že se v poslední době intenzita a četnost konfliktů v rámci rodiny snižuje. Z jejich


10

přehledové práce vyplývá, že pokud mají adolescenti pocit, že jejich názory jsou poslouchány, ať už jsou jakékoliv, a ačkoli nemusí být vždy akceptovány, tak se riziko konfliktů snižuje. Pro adolescenta nebývá až tak klíčové, co si o jeho názorech myslí rodiče, ale jaký má na celou situaci pohled on. Jak uvádí Macek (2003), adolescenti si v rámci vrstevnických vztahů umožňují vzájemně sdělovat názory, pocity a sledovat vzorce chování. Adolescent cítí ve skupině oporu a pochopení, které doma nenalézá. V rámci vrstevnické skupiny může porušovat určitá pravidla chování, aniž by měl pocit viny. Z toho důvodu zpravidla dospívající vyhledávají takovou skupinu, která je může přijmout, ve které se cítí dobře a která má nezřídka opoziční charakter vůči společnosti. Pro adolescenta nabývají na významu vnitřní normy skupiny vrstevníků oproti normám rodičovským, které byly důležité v dětství (Goddetová, 2001). Macek (2003, s. 57) charakterizuje změny ve vrstevnických vztazích v průběhu adolescence tak, že „široká vrstevnická platforma, pro kterou platí výše uvedené charakteristiky, má svoji nezastupitelnou funkci především v časné adolescenci, i když její význam přetrvává i v následných fázích dospívání. Vedle toho se dospívající daleko diferencovaněji a s větší osobnostní zaangažovaností než v mladším věku vnímají jako členové různých skupin – školní třídy, sportovních družstev, zájmových organizací, neformálních vrstevnických skupin atd.“ Podle klasifikace vrstevnických vztahů B. Dunphyho (cit. dle Macek, 2003) vzniká v různém věku určitá typická vrstevnická skupina: Malé skupiny (party) – vznikají v první fázi adolescence. Takovéto skupiny mají mezi 3-10 členy, jsou neformální, jsou buď výhradně dívčí, chlapecké anebo smíšené. Mají funkci zejména komunikační a ve většině případů mají svého vůdce, kterého ostatní členové uznávají a mají za vzor. Tyto vzory se často u adolescentů mění. Větší skupiny – dospívající je tvoří ve druhé fázi adolescence. Malé oddělené skupiny dívčí a chlapecké se dávají dohromady a tvoří větší smíšenou skupinu. Mají průměrně 20 členů, ale standardně se pohybují mezi 15–30 členy. Hlavní náplní této skupiny je pořádání večírků, kde se naskytne velký prostor pro budování vztahů dvojic. První partnerské a heterosexuální vztahy – jedná se o třetí fázi, kdy ze společných akcí vznikly partnerské vztahy a nyní se dospívající snaží opustit bývalou skupinu, aby se mohli přesunout do skupiny jiné.


11

Heterosexuální malé skupiny – čtvrtá fáze, kde vznikají nové skupiny s novou tématikou, které později vytváří znova jednu větší skupinu. Skupina hlubšího přátelství mezi páry – tyto skupiny slouží jako prostředek pro vývoj heterosexuálního chování. Každá vrstevnická skupina dává dospívajícímu pocit vlastní hodnoty a sociální status. Čas ve skupině je věnován především konverzaci, výměně a získání nových informací. Weber et al. (2012) vrstevnickou skupinu hodnotí jako novou rodinu dospívajícího, ve které řeší vývojové úkoly, do kterých spadá i sexuální život. Ve vrstevnické skupině si dospívající vyměňují zkušenosti a nabádají se k sexuálnímu aktu. Pokud se adolescent nezařadí do žádné vrstevnické skupiny, pociťuje to často jako sociální stigma, což se projeví na negativním sebehodnocení (Macek, 2003). U adolescentů se jedná o mnohem větší problém než v dospělosti, jelikož jsou na dospívajícího kladeny vysoké nároky jak doma, tak i ve společnosti vrstevníků. Zároveň je silně ovlivněn skupinou, do které náleží, nebo i ostatními skupinami, které jej vytěsnily (Hodačová a kol., 2011). Pro vstup do skupiny nebo udržení se v konkrétní skupině jsou nezřídka nastaveny takové nároky, se kterými se jedinec nemusí ztotožňovat. Členství ve skupině je tak pro adolescenta spojeno s určitou prestiží, které se zpětně nerad vzdává (Weber et. al., 2012). V některých případech to ale může vést k výskytu sociálně-patologických jevů, například záškoláctví, k některým formám šikany (Kolář, 2001) nebo nucenému sledování pornografických a agresivních materiálů. Výzkum (Weber et al., 2012), který proběhl v roce 2007-2008 na souboru 352 adolescentů v Německu, dospěl k výsledkům, že větší spotřeba pornografie je spojena s větší závislostí na vrstevnické skupině. Emancipace od rodiny nevede ke zrušení citové vazby k rodičům, ale k její proměně. Jistá citová vazba v raném dětství (attachement) je protektivním faktorem pro vývoj v adolescenci a usnadňuje vytvoření emočně-stabilní, „adaptované osobnosti“ (Štefánková, 2007). Silným prediktorem zdravého vývoje jedince je tedy emoční podpora rodičů, a to zejména v raných obdobích života (Bowlby, 1982). I v adolescenci ale mají rodiče nezastupitelnou úlohu (pochopitelně na jiné úrovni) v regulaci emocí dospívajícího, zejména těch negativních. Při zvládání negativních emocí v adolescenci nemohou rodiče ve všech směrech zastoupit vrstevníci.


12

1.3 Sexualita adolescentů Nedílnou součástí přirozeného vývoje v adolescenci je utváření romantických a erotických vztahů. Za začátek sexuální aktivity můžeme považovat tzv. lehký petting, který se postupem času stupňuje směrem k pohlavnímu styku (koitu). K prvnímu pohlavnímu styku dochází u českých adolescentů nejčastěji v 17 letech (Weiss a Zvěřina, 2001). U chlapců a dívek je věk prvního koitu přibližně stejný. U dospívajících, kteří brzy zahájili svůj sexuální život, se častěji vyskytuje rizikové chování: kouření, pití alkoholu, užívání drog. Dospívající s rizikovým chováním jsou také více promiskuitní (Macek, 2003). Předešlá sexuální zkušenost zvyšuje pravděpodobnost sledováním SEM na internetu, a to jak u dívek, tak u chlapců. (Weiss, Zvěřina, 2001) V období pubescence (mladší adolescence) začíná podle Macka (2003) uvědomování si vlastní sexuality, přičemž tento proces probíhá u chlapců a dívek odlišně. Podle dotazníkových šetření v minulosti vyšlo, že masturbuje v patnácti letech 80% chlapců a okolo 30% dívek. Jak zjišťovali Weiss a Zvěřina (2001) a Weiss et al. (1995), v České republice se adolescenti v sexuálním životě nechovají příliš zodpovědně. K tomu se připojuje Macek (2003), který uvádí, že pouze 10% adolescentů využívá kondom pravidelně. Toto chování může být způsobeno nízkou informovaností o úskalích a rizicích tohoto chování. Podle Rabušice a Kepákové (1999) je v oblasti sexuálních vztahů a prevence přenosu viru HIV nejdůležitější informovanost o nemocech a způsobech jejich přenosu. Peter a Valkenburg (2009) uvádějí zajímavé údaje získané v Nizozemí. Zdůrazňují přitom, že Nizozemsko je velmi liberální zemí, a přesto jsou zde adolescenti sexuálně poměrně nezkušení. Jejich zkušenosti jsou omezeny zpočátku na masturbaci, francouzské polibky a později orální sex. K prvnímu pohlavnímu styku dochází většinou až ke konci adolescence. Postupné sexuální zkušenosti a zážitky, počínaje masturbací, francouzským líbáním, orálním sexem a konče pohlavním stykem, přitom představují velmi důležitou součást zdravého průběhu dospívání (Furman & Shaffer, 1999). Říčan (2004, s. 187) k začátkům masturbace dodává: „že v pubescenci může souviset s první noční polucí doprovázenou sexuálním snem, u dívek s orgasmem ve spánku. Pod tlakem sexuálního napětí najdou někteří (dospívající) tento ventil sami, jiní podle návodu nebo i předvedení vrstevníků.“


13

Výzkum dětí a adolescentů ve věku 10–17 let na rozsáhlém vzorku (N=1501) prokázal, že dospívající starší 14 let měli čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že budou vyhledávat sexuální materiály, což je dáno tím, že od 14 let začíná prudce narůstat sexuální zvídavost (Ybarra a Mitchell, 2005). Dospívání je obdobím názorové nestability a zkoušením nového. V pozdní adolescenci se však nejen názorová, ale i erotická stránka adolescenta, stávají stabilnějšími a dlouhodobějšími (Macek, 2003). Dospívající se postupně stávají věrnějšími a zodpovědnějšími, díky čemuž se nejenom snižuje pravděpodobnost výskytu pohlavních nemocí, ale také si tím prohlubují intimitu a závazek (commitment) v partnerství.

1.4 Rizikové chování v adolescenci K rizikovému chování v adolescenci řadíme užívání návykových látek, šikanu ve škole i mimo ni, nenávistné chování i postoje, ale také fyzické ubližování sobě samému. Dolejš (2010, s. 34) uvádí, že „rizikové chování vnímá společnost jako nevhodné, ohrožující a nebezpečné nejen pro sebe, ale také pro aktéry tohoto jednání“. Ambrózová a kol. (2001) kategorizují rizikové chování do následujících oblastí: 

Agresivní formy – násilné činy, kriminální činy a činy způsobující bolest a ublížení druhým



Pasivní formy – záškoláctví, drogy a činnosti, které mají negativní dopad na člověka samotného



Kompromisní formy – problémy v rodině a ve vrstevnické skupině

Podle Vymětala (2007) se agresivita vyznačuje stálou individuální dispozicí k útočnému jednání. Jedná se o jednu z vlastností osobnosti, která je stálá a problematicky měnitelná. Agresivitu také klasifikujeme jako souhrn chování, které zahrnuje agresivní chování a záměrné ubližování (Výrost & Slaměník, 1997). Můžeme ji rozdělit na dvě základní kategorie – konstruktivní a destruktivní. Konstruktivní agresivita je imanentní součástí člověka a je nezbytná mimo jiné pro vývoj sebeuvědomování. Konstruktivní agresivita není spojena s ubližováním druhým lidem (Fisher & Škoda, 2009). Destruktivní agresivita se naopak projevuje jako touha po ublížení, ničení a obtěžování. Pokud je četnost a intenzita agresivity abnormálně vysoká, jedná se zpravidla o poruchu osobnosti. Člověk s poruchou osobnosti může mít problém se svým okolím či i se sebou samotným (Dolejš, 2010).


14

Čermák, Hřebíčková a Macek (2003) uvádějí, že agrese je konkrétní agresivní chování (projev agresivity jako dispozice), tudíž ji lze vnímat jako útočné jednání, narušení práv jiného člověka a vyhledávání záliby v ubližování jiným lidem. Rovněž je v některých případech chápána jako součást normálního života a může sloužit k překonání nebezpečí ohrožujících jedince. Záškodná (1998, s. 68) doplňuje, že „z psychologického hlediska představuje agrese častou reakci na frustraci (např. na nevhodný výchovný zásah).“ Macek (2003, s. 77) uvádí přehledný výčet rizikového chování u adolescentů: 

„predelikventní chování a páchání trestné činnosti,



agrese, násilí, šikana a týrání (včetně rasové nesnášenlivosti a diskriminace některých skupin),



užívání drog (včetně alkoholu a kouření),



sexuální rizikové chování (včetně předčasného manželství a rodičovství),



poruchy příjmu potravy,



sebevražedné pokusy a dokonané sebevraždy.“

Specifické prostředí k projevení se rizikového chování skýtá internet. Jak uvádí Šmahel a Konečný (2012), přibližně dvě třetiny dospívajících vnímají internet jako teritorium, kde neexistuje kontrola a nemusejí se tedy přizpůsobovat očekávání ostatních lidí. Na internetu mají adolescenti jiná morální stanoviska, vnímají např. lhaní nebo abruptivní ukončování vztahů jako normální a běžné. Ve virtuálním prostředí internetu může také snadno docházet k sexuálnímu obtěžování. Dle citovaných autorů se za oběť obtěžování označilo cca 10% dívek a 4% chlapců. Zhruba poloviční počty adolescentů se pak přiznávají k tomu, že sami obtěžovali.


15

2 SEXUÁLNĚ EXPLICITNÍ MATERIÁLY (SEM) NA INTERNETU Děti a adolescenti dnes vyrůstají v době, která je ze strany médií značně sexualizována (Brown et al., 2006, L'Engle, Brown, & Kenneavy, 2006). Médiem, které k tomu přispívá velkým dílem, je internet. Jednou z obecně vnímaných výhod internetu je dle našeho názoru to, že jeho uživatelům poskytuje anonymitu. Ta hraje v případě sexuálně explicitních materiálů a jejich dostupnosti velkou roli. Podle Paula a Bryanta (2005) je internet velmi lákavým médiem pro vyhledávání sexuálně explicitního materiálu dospívajícími. O jaké materiály se jedná? Morgan (2011) ve své publikaci charakterizuje sexuálně explicitní materiály jako obrazy, fotky či videa ukazující pohlavní orgány a vyobrazuje sexuální chování, zejména orální, anální a vaginální penetraci (Peter & Valkenburg, 2008a). Mezi laickou veřejností a v populárních diskuzích se častěji setkáváme s označením pornografie, která v nás vyvolává mnohem bouřlivější emoce než označení SEM (Wilson & Abelson, 1973). Ne každé zobrazování pohlavních orgánů je ale pornografie. K tomu, aby bylo možné použít pojmu pornografie, musí se jednat o takové dílo, jehož primárním cílem je vyvolání sexuálního vzrušení (Weber a kol., 2012).

Z tohoto důvodu se například u výukových materiálů o

pornografii nejedná (Mašková a kol., 2012). I když je sexualita jako taková přirozeným jevem, v naší kultuře je pornografie společenským tabu, a u většiny lidí vyvolává toto označení negativní konotaci. Vícero výzkumů (Flood, 2007, Lo & Wei, 2005, Wolak, Mitchell, & Finkelhor, 2007) ale dokládá, že s pornografií a se SEM se na internetu setkávají adolescenti z různých kultur. V oblasti SEM se nejčastěji setkáváme s následujícím rozdělením těchto materiálů (Döring, 2009): a) na lehkou (soft) erotiku, kde nejsou přímo vidět pohlavní orgány b) na tvrdou (hard) erotiku / porno, kde tyto orgány jsou přímo vyobrazeny c)

na deviantní pornografii, která je v dané kultuře považována za úchylku


16

Paul a Bryant (2005) poukazují na to, že internet je místem, kde je takřka neomezené množství materiálů se sexuálně explicitním obsahem, který je k dispozici kdykoliv a kdekoliv. Při jeho hledání a sledování není třeba jakékoliv interakce s jinou osobou, jak tomu bylo dříve, například ve videopůjčovnách nebo v novinových stáncích s časopisy s eroticky explicitním obsahem. V souvislosti se stále rozšiřující se dostupností internetu poukazuje Weber et al. (2012) také na čím dál tím jednodušší dostupnost SEM. Ještě z jednoho důvodu je internet pro adolescenty přitažlivějším zdrojem informací (včetně SEM) a to z důvodu, že internet umožňuje s tímto materiálem největší interakci, jako je například jejich výměna v reálném čase, jeho posílení a sdílení. Rodiče mají často obavy z toho, že jejich děti sledují filmy, obrázky či texty s pornografickou tématikou. Před masovým rozšířením sexuálně explicitního materiálu na internetu neměli adolescenti k tomuto tak jednoduchý přístup. Nyní skrze internetové médium mohou naprosto anonymně a téměř nekontrolovatelně tento materiál sledovat. Z výzkumu také vyplývá, že více než 68% adolescentů tráví na internetu více než hodinu týdně, z toho více než 30% až více než 5 hodin. Také 39% z nich přiznává, že tráví čas chatováním s neznámými lidmi (Bryant & Bryant, 2005). Tito neznámí lidé představují jednu z cest, kterou se k adolescentům můžou SEM dostat nevyžádaně. Nižší počítačová a internetová gramotnost rodičů (Bryant & Bryant, 2005) bohužel vede ke snížené možnosti kontroly aktivit dětí na internetu. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že tyto děti budou navštěvovat stránky se sexuálně explicitním materiálem více než ty, u kterých rodiče mají větší schopnost kontroly zobrazování obsahu na internetu (Ybarra & Mitchell, 2005). Období adolescence je pro mnoho jedinců obdobím nejistoty pramenící z nových otázek, které si pokládají ohledně svého zdraví, vztahů a sexuality (sexuální orientace a sexuální chování, tělesná hmotnost a další). Na tato témata jsou mladí lidé v období adolescence obzvláště zvědaví (Savin-Williams & Diamond, 2004), a zároveň se jedná o témata pro adolescenty obzvláště citlivá. Považují za trapné o nich mluvit s jinými lidmi (zejména dospělými), proto jim internet jako zdroj informací připadá vhodný. To, že je internet jedním adolescenty hojně využívaných zdrojů k vyhledávání informací ohledně sexuality a sexuální výchovy, potvrzuje také výzkum (Isler et al., 2009), který zkoumal vývoj sexuality u adolescentů s mentálním handicapem. Také máme empiricky potvrzené informace, že adolescenti svoje sexuální chování, postoje a očekávání přizpůsobují tomu, jaké informace získávají z médií (Ward, 2002). Internet ale nemusí být jen vyžádaným zdrojem SEM. Výzkum (Rideout (2001), který byl proveden na 1200 dospívajících ve věku 15–17 let, uvádí, že 70% respondentů přiznalo, že na SEM narazilo náhodou a materiál si prohlédlo. Třetina z nich dostala materiály nevyžádaně (například v emailové poště). Jiný


17

výzkum (Finkelhor et al., 2000) provedený na vzorku 1500 dětí a adolescentů ve věku 10 až 17 let ukazuje, že přibližně 25% z nich bylo na internetu nechtěně vystaveno fotografiím zobrazující nahé lidi nebo lidi při pohlavním styku. I když existují různé nástroje, jejichž účelem je zamezit přístupu nezletilých k SEM na internetu (různý filtrovací software, webové stránky vyžadující číslo kreditní karty a další), v globálu se nejeví jako účinné. Pro adolescenty je dnes mnohem těžší vyhýbat se SEM, než je cíleně vyhledávat (Bryant & Bryant, 2005). Téma je aktuální také z důvodu, že adolescenti se s tématem sexu a sexuálního chování neseznamují jen teoreticky, ale hodně z nich je také již sexuálně aktivních. Některé studie uvádějí až 94% sexuálně aktivních dívek ve věku 13-17 let ve specifických skupinách, např. odsouzených mladistvých (Kelly et al, 2003).


18

3 MATERIÁLY OBSAHUJÍCÍ NÁSILÍ NA INTERNETU Díky tomu, že internet představuje levnou variantu šíření informací a poskytuje svým uživatelům solidní míru anonymity, stává se atraktivním nástrojem pro sdělování a rozšiřování nejrůznějších názorů a myšlenek, často i protispolečenských. Na internetu se prezentují nenávistné skupiny či jednotlivci podporující vyvolávání násilí. Také se zde nachází celá řada materiálů zobrazujících hrané nebo reálné napadení, a to nezřídka i s tragickým koncem. Počet stránek s násilným, nebo nenávistným obsahem kontinuálně roste (Levin, 2002). Pro mnoho adolescentů, kteří hledají své zařazení ve společnosti, může představovat podobný obsah inspiraci. Obdobně jako u SEM, i v přístupu k materiálům s násilným obsahem mají adolescenti téměř stejné možnosti jako dospělí. Na rozdíl od dospělých mají ale adolescenti menší schopnost plně rozeznat nebezpečí zobrazovaného chování nebo informací (Bryant & Bryant, 2005). Násilný obsah je zobrazovaný nejčastěji v podobě sdílených videí nebo fotografií. Události posledních let, jakými jsou například množící se případy střelby ve školách, by mohly poukazovat na možný vliv sledování násilného obsahu na internetu. Rozhodně zde ale nelze usuzovat na přímou kauzalitu, neboť do každého takového případu vstupuje stále příliš mnoho proměnných. Na rozdíl od sexuálních témat, zaujme násilí většinu dětí a adolescentů jen na určitou dobu. V adolescentním období je u nich patrný zvýšený zájem o akční filmy a akční hry, ztotožňují se s akčními hrdiny, později v průběhu dospívání však tento zájem oslabuje. Obdobná situace je i v oblasti zájmu o radikální skupiny. V určitou dobu se značná část mládeže pohrává s myšlenkou sympatizace s nějakým extrémistickým hnutím. Jejich přitažlivost může souviset s pocity méněcennosti a snahou tuto méněcennost překonat získáním subjektivně prestižní pozice v dané skupině či hnutí. S příchodem dospělosti jsou ale tyto myšlenky většinou opouštěny, což uvádí i Metodický materiál pro pedagogické pracovníky (Nezákonný obsah na internetu), vydaný Národním centrem bezpečnějšího internetu (Mašková a kol., 2012). Tato metodika poukazuje také na to, že chlapci, pro které je násilný obsah atraktivní více, mají dnes o bolesti a důsledcích násilného chování díky předkládaným mediálním (zejména) hrdinům zkreslený pohled. Svoji vlastní bojovnost a soutěživost si už nefiltrují prostřednictvím sportu, ale přes obrazovku počítače.


19

4 SLEDOVÁNÍ SEXUÁLNÍCH A NÁSILNÝCH MATERIÁLŮ NA INTERNETU A JEJICH MOŽNÝ VLIV NA VÝVOJ ADOLESCENTŮ Bryant a Bryant (2005) tvrdí, že sledování SEM a materiálů zobrazujících násilí má negativní dopad na některé dospívající jedince. Opírají se o laboratorní výzkumy, ve kterých vystavování těchto materiálů mužům zvyšovalo jejich negativní postoj vůči ženám a také jejich agresivní tendence vůči nim. Stejný trend, avšak s větší intenzitou proto předpokládají také u adolescentů, a to zejména v oblastech chování, se kterými mají zatím málo nebo žádné zkušenosti. Když tedy zkombinujeme fakt, že adolescenti hledají na internetu informace o tom, jak vypadá pohlavní styk, a že v případě, že s ním mají málo nebo žádné zkušenosti, mají vyšší tendenci toto chování napodobovat, je výsledek poněkud znepokojující. Peter a Valkenburg (2008b) to tak přímočaře nevidí, podle nich sexuálně explicitní materiály na internetu postoje adolescentů ovlivňují, ale nedá se jednoznačně tvrdit, že právě negativně a ve všech případech. Častější sledování SEM na internetu však pozitivně koreluje s vlastní sexuální nejistotou a také s pozitivním přístupem k příležitostnému sexu. Dodávají také, že výzkum v oblasti fantazie prokázal, že opakované sledování sexuálního podnětu, který si později adolescenti vybavují, má vliv na jejich myšlení, což v případě SEM může vyústit v častější přemýšlení o sexu a touze zjišťovat více informací. Ve stejném výzkumu také doplňují, že pokud je konzumace SEM na internetu pravidelná a vyobrazuje sexuální chování v partnerském vztahu, které je v rozporu se obvyklým chováním, je velmi pravděpodobné, že budou adolescenti mnohem hlouběji přemýšlet o tom, co v SEM na internetu vidí, a budou mít tendenci k napodobování zobrazeného chování. Víme také, že adolescenti, kteří jsou častěji vystavováni SEM v médiích, začínají sexuálně žít dřív než ti, kteří jsou SEM vystavováni méně (Collins et al. 2004). Snell a kol. (1992) tvrdí, že vystavování adolescentů SEM v kombinaci s jejich sny a touhami, ale také s jejich nejistotou a obavami může vézt až k obsesivním sexuálním myšlenkám. Brown a kol. (2002) dodávají, že k vývoji obsese je klíčové, jak konkrétní osoba hodnotí otázky, „Jaká je role sexuality v adolescenci?“ nebo „Jak důležitá je fyzická atraktivita?“.


20

Americká studie (Braun-Courville & Rojas, 2009) zjistila za pomoci regresní analýzy, že newyorští adolescenti (N=433), kteří byli vystaveni SEM na internetu, měli více sexuálních partnerů, častěji užívali při sexu alkohol či drogy a rovněž se častěji účastnili rizikových sexuálních praktik, jako např. análního sexu. Vcelku logicky také vykazovali liberálnější postoje, co se týče sexu. Relevantnost hrozby zobrazování sexuálního násilí podporují kromě výše uvedeného výzkumu také teorie sociálního učení a sociální nápodoby. Eggermont (2006) také potvrzuje, že reálné sexuální chování a očekávání adolescentů jsou formovány právě obsahem, který se k nim dostává. Zejména sledování hardcore a deviantní pornografie může být jednou z příčin rizikového chování dětí a mladistvých. Tím, že pornografie zobrazuje nepravdivý obraz o sexu1, může být pro mladé zavádějící (Mašková a kol., 2012, Sanders et al., 1999). Na to, že akcelerovaný sexuální vývoj a brzká sexuální aktivita může mít souvislost s pozdějším problémovým chováním, může poukazovat také výzkum Kelly a kol. (2003), který odhaluje, že až 94% odsouzených dívek ve věku 13 – 17 je sexuálně aktivních. Jednou z pozitivních informací tohoto výzkumu je, že až 94% z celého souboru si uvědomuje potřebnost využívání antikoncepce. Tato informace může být poměrně zajímavá, protože SEM na internetu často spolehlivé formy antikoncepce nezobrazují. Adolescenti, kteří ještě nemají potřebné vědomosti ohledně existence pohlavně přenosných nemocí, tak mohou být v případě realizace pohlavního styku vystaveni zvýšenému riziku nakažení. S nedodržováním zásad antikoncepce se kromě rizika nakažení pohlavně přenosnými nemocemi pojí také riziko nežádoucího těhotenství, které je u adolescentů bez patřičných vědomostí také zvýšené. Další problémovou oblastí je zobrazování sexuality bez emocionálních vazeb. Toto téma nabývá zvláštní důležitosti právě v období adolescence, protože je klíčové pro tvorbu partnerských a intimních vztahů. Z pouhého sledování SEM mohou adolescenti nabývat dojem, že sexualita a intimita jsou dvě navzájem nesouvisející oblasti. To potvrzují také témata, která jsou adolescenty nejčastěji vyhledávana na internetu: nezávazný sex, mužská dominance, sex bez lásky (Brosius, Weaver, & Staab, 1993). V opozici k tomu se ale jeví výsledky výzkumu (Kraaykamp, 2002), na základě kterých většina adolescentů považuje přítomnost citů a vztahů za důležité k tomu, aby měli s druhou osobou sexuální styk. Analýza provedená Schetschem (2002) také poukazuje na to, že vystavení SEM v potenciálně nevhodném věku může působit jako zátěž. U dětí a adolescentů může vézt ke vzniku strachu z vlastního selhání Např. tělesná dokonalost všech zúčastněných, promiskuita všech sexuálních partnerů, délka soulože, současné dosahování orgazmů obou partnerů, mohutnost ejakulace, nedodržování hygienických pravidel a další. 1


21

(nenapodobení výkonu pozorovaného na internetu), frustraci z opakovaného selhávání, vzniku závislosti na pornografii, rozvoji sexuálních deviací jako voyerismus, hledání náhradních sexuálních objektů, exhibicionismus, či k vynucování si sexuální aktivity (Mašková a kol., 2012). Co se týče násilného a dalšího ohrožujícího obsahu na internetu, adolescenti se nejčastěji setkávají s následujícími obsahy: 

Agrese a její prezentace, násilí



Vzbuzování strachu



Šikana a kyberšikana



Diskriminace

Problém představuje fakt, že na internetu je sexuální chování, extremismus a násilí zobrazováno často i v těch nejdrsnějších podobách, jako je deviantní nebo hardcore pornografie či brutální extrémismus. Možný vliv extremistického a násilného obsahu na internetu na adolescenty popisuje Mašková a kol. (2012). Tvrdí, že takový obsah je přitažlivý zejména pro dospívající pociťující bezmoc a takové, kteří svět považují za nebezpečné místo, a pro které je násilí primární metodou řešení konfliktů. Takoví jedinci se sdružují ve skupinách obdobně smýšlejících osob, kde se navzájem podporují, protože si konflikty sami řešit netroufají. Jejich sebevědomí tím roste, čímž se odváží například k fyzickému napadení jiné osoby, což jednak napomáhá dalšímu posílení jejich sebevědomí a také získání „úspěchu“ v jejich sociální skupině. I když jsou k dispozici nástroje pro blokování nežádoucího obsahu na internetu, jako nejvhodnější se patrně jeví vzdělávání a rozvoj adolescentů v masmediální výchově. Jde o to vysvětlit jim, jak masmédia fungují, jak předkládají a zkreslují informace, jak informace třídit a využívat. K tomu lze jako příklad nastínit několik otázek pro inspiraci (Bryant & Bryant, 2005): 

Kdo je zdrojem tohoto obsahu?



Co dělá pro to, aby získal mojí pozornost?



Jaké postoje jsou zobrazované (zastávané, obhajované) v daném obsahu?



Jak daným informacím rozumím já a jak jim mohou porozumět ostatní?

Sledování násilných materiálů u adolescentů 

22

Jaká je motivace odesílatele informace?

4.1 Právní

regulace

násilného

a

sexuálně

explicitního materiálu na internetu I když je dle psychologů sledování pornografických materiálů relativně přirozené, pohled práva je v tomto ohledu přísnější. Pro uveřejňování obsahu a informací na internetu platí obdobná pravidla jako pro obsah vysílání televize nebo tištěných periodik. To znamená, že zde není povoleno šíření nelegálního obsahu, jakým je třeba dětská pornografie. Takový obsah na internetu je dle současné legislativy potřeba kontrolovat, přes veškerou snahu je ale stále dostupný. Obsah zmíněný v předchozích kapitolách – SEM a násilný obsah jsou pro zdravý vývoj adolescenta nevhodné, nejsou však u nás nelegální. Právní regulace se týká zejména obsahu dětské pornografie a extrémismu. Na rozdíl od dětské pornografie bývá extremistický obsah méně nápadný a skrytě podsouvaný, například v podobě názorů na nejrůznější politické otázky. Zakázáno je prezentování názorů, které směřují k potlačování práv a svobod člověka, nebo hlásají rasovou, etnickou, náboženskou či národnostní zášť (§ 356 Trestního zákoníku, dále TZ). Také nesmí být popíráno, schvalováno, zpochybňováno či ospravedlňováno genocidium (§ 405 TZ), zakázáno je hanobit rasu nebo etnickou skupinu, či podněcovat k nenávisti vůči nim (§ 355 TZ). Nelegální je také jednotlivci nebo skupině obyvatelstva vyhrožovat ublížením na zdraví, usmrcením, nebo způsobením škody velkého rozsahu (§ 352 TZ). Z hlediska práva a extremismu se publikování online obsahu stává trestním činem, pokud směřuje k založení, propagaci a podpory hnutí, která směřují k potlačení práv a svobod (§ 403 TZ) či projevují takovýmto hnutím sympatizaci (§ 404 TZ). Zobrazováno nesmí být (a samozřejmě ani neveřejně prováděno) týrání zvířete. Také ale nesmí být dětem zpřístupňován obsah, který by mohl vést k jeho svedení k zahálčivému nebo nemravnému životu. Co se týče pornografie, ta je legální za podmínky, že je zajištěna její nepřístupnost 2 do věku 18 let. (Zákon č. 40/2009 Sb.)

2

Zpřístupňování pornografických materiálů osobám mladším 18 let je v ČR trestním činem.


23

V realitě je ale právní ochrana nepříliš efektivní, což dokládá i studie EU KIDS ONLINE II, z jejíž dat vychází i výzkum k této bakalářské práci. Dle této studie se se SEM setkalo na internetu 7% dětí do 12 let, 16% dětí ve věku 13-14 let a 9% dětí ve věku 15-16 let. Děti a adolescenti v ČR jsou oproti svým vrstevníkům v Evropě vystavováni SEM (online i offline) v témeř dvojnásobné míře. Patrně k tomu napomáhá i již zmíněná legislativně jednoduchá ochrana. Na weby obsahující SEM jsou většinou pouze umístěna varování, že obsah je přístupný až od věku 18 let, případně má uživatel udat své datum narození, což ale není nijak kontrolované. Z právního hlediska je takovéto zabezpečení dostatečné, pro nezletilé ale nepředstavuje výraznější překážku v přístupu k SEM (Mašková a kol., 2012).

EU KIDS ONLINE II

V posledním roce se setkalo se sexuálně laděnými obrázky

V posledním roce se setkalo se sexuálně laděnými obrázky na internetu

Česká republika, děti 9-16 let

45%

28%

Průměr EU, děti 9-16 let

23%

14%

Tabulka 1: Porovnání expozice adolescentů sexuálně explicitním materiálům v Česku a v EU (Livingstone et al, 2011, s. 51) Zabránění prezentace násilného materiálu na internetu je poněkud obtížnější. Ve většině případů totiž nedochází k porušení zákona. Odstranění takového materiálu je možné jednak na základě oznámení, že materiál snižuje důstojnost oběti násilí, dále musí být stažen i v případě, že se jeho zveřejňováním osoba dopouští trestného činu. Výše jsme například již zmiňovali trestný čin týrání zvířat (§ 302 TZ), kterého se dopustí ten, kdo surovým nebo trýznivým způsobem týrá zvíře veřejně, tedy např. kdo usmrtí zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest a záznam o tom zpřístupní na internetu. Týráním se rozumí zlé nakládání s jinou osobou působící útrapy a příkoří (při nižší intenzitě násilí se trýznitel dopustí přestupku). Trestným činem může být také umístění násilného obsahu na internet, neboť takový obsah podněcuje k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejích práv a svobod (§ 356 TZ). Pachatel se může dopustit i trestného činu výtržnictví (např. napadením jiného s úmyslem zveřejnit záznam o tom na internetu, § 358 TZ). Násilný obsah na internetu může být postižen také jako trestný čin podněcování k trestnému činu (§ 364 TZ) nebo schvalování trestného činu (je-li schvalován zločin, § 365 TZ). Také zasílání materiálů


24

s násilným obsahem osobám mladším 18 let může být trestným činem, protože tím může být ohrožen mravní a citový vývoj dítěte (§ 201 TZ). (Zákon č. 40/2009 Sb.) Z právního hlediska se setkáváme ještě s jedním fenoménem, a tím je umísťování ilegálního obsahu na zahraniční internetové servery, které jsou ale dostupné i u nás.


25

5 CÍL VÝZKUMU A FORMULACE HYPOTÉZ Vzhledem ke zvyšování počtu stránek se sexuálně explicitním materiálem a webových stránek obsahujících násilí (o čemž jsme se zmiňovali v předchozích částech práce), která jsou pro adolescenty téměř neomezeně dostupná, jsme se rozhodli zjistit, jestli se populace, která přiznává sledování SEM na internetu a stránek obsahujících násilí, liší od populace adolescentů, která se na stránky obsahující násilí nedívá. Stejně tak jsme se rozhodli zkoumat, zda rizikové chování vyjádřené problémy s policií má negativní dopad na psychosociální charakteristiky adolescentů. Na základě toho jsme pro účely průřezového kvantitativního výzkumu formulovali tyto výzkumné otázky: 1)

Liší se skupina adolescentů, která se dívá na stránky s násilnou tématikou statisticky významně na

škále psychosociálních potíží od těch, kteří se na násilnou tématiku nedívají? 2)

Přiznává skupina adolescentů, která se dívá na stránky s násilnou tématikou statisticky významně

vyšší problémy s policií? 3)

Liší se skupina adolescentů, která se dívá na stránky s násilnou tématikou a zároveň se dostala do

kontaktu s policií statisticky významně na škále psychosociálních potíží od těch, kteří se na násilnou tématiku nedívají a nedostali se do problémů s policií? Z výše uvedených výzkumných otázek formulujeme následující hypotézy: H1: Adolescenti, kteří referují o návštěvě stránek s násilnou tematikou, vykazují vyšší míru psychosociální potíží než ti adolescenti, kteří tyto stránky nenavštěvují. H2: Adolescenti, kteří referují o problémech s policií, vykazují vyšší míru psychosociálních potíží než ti adolescenti, kteří se do konfliktu s policií nedostali. H3: Adolescenti, kteří referují o návštěvě stránek s násilnou tematikou a o konfliktech s policií, vykazují vyšší míru psychosociálních potíží než ti adolescenti, kteří tyto stránky nenavštěvují a do konfliktu s policií se nedostali.


26

6 POPIS ZKOUMANÉHO SOUBORU A SBĚRU DAT V této práci jsme se rozhodli vycházet z již existujících dat získaných v rámci projektu EU KIDS ONLINE II (Livingstone et al., 2011). Tento projekt vznikl, aby poukázal na internetová rizika pro děti a adolescenty ve věku 9–16 let (25.142 dětí a dospívajících vybraných náhodným stratifikovaným výběrem) a posílil bezpečnost na internetu. Výzkumu se celkově zúčastnilo 25 zemí Evropy. 3 Tento výzkum navazuje na předchozí výzkum EU KIDS ONLINE I, který proběhl v letech 2006-2009 v 21 zemích Evropy a zabýval se tím, jak děti a mládež využívají nová média (Livingstone & Haddon, 2009). Výzkumem byla pověřena společnost Ipsos Mori (http://www.ipsos-mori.com). V České republice bylo pro výběr reprezentativního vzorku zvoleno oslovení prostřednictvím pevné telefonní linky. V EU KIDS ONLINE II zvolili výzkumníci v některých zemích odměnu za účast a čas strávený na výzkumu, aby se zvýšila motivace k co nejpřesnějším odpovědím a rovněž jako satisfakce za účast na výzkumu. Dle již dřívějších průzkumů jednotlivých zemí vycházelo EU KIDS ONLINE II, a proto odměnu za účast na výzkumu nabídlo jen v některých zemích. V Rakousku a Belgii dostalo dítě poukázku v hodnotě 5 EURO na Amazonu. V Bulharsku pastelky, pravítko a knihu. V České republice dostali rodiče kávu a čaj v hodnotě 4 EURO a dítě flash disk. V Dánsku byla nabídnuta 100 DKR, ve Finsku měly děti nachystánu čokoládovou tyčinku po skončení rozhovoru. Domácnosti, které se účastnily výzkumu v Nizozemsku, byly dány do loterie a následně bylo vylosováno 21 domácností, které získaly dovolenou a zároveň všechny domácnosti dostaly 10 EURO. V Norsku dostala každá domácnost 300 NOK, v Polsku dostali rodiče čokoládu, v Rumunsku klíčenku a kapesní kalkulačku, ve Španělsku a Švédsku dárkové poukazy (6 a 10 EURO). V Turecku zápisník a pero a ve Velké Británii 10 liber pro každou domácnost po skončení rozhovoru. Vybrání tazatelů pro tento výzkum spočíval v jejich zkušenostech nejen z oblasti výzkumu, ale také úrovně přístupu v zúčastněném rozhovoru a práci s dětmi. Z celkového souboru (N=25 142) bylo pro výzkum k naší bakalářské práci vybráno N=2 414 respondentů, kteří přiznávají, že se na internetu setkali se sexuálně explicitními obsahy. Kritériem pro tento výběr byla kladná odpověď na otázku v dotazníku: „Viděl jsi nebo obdržel na internetu v posledních 12 měsících sexuální sdělení jakéhokoli druhu? Mohlo se jednat o text, obrázky či videa.“ („In the past 12 months have Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Litva, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Turecko a Velká Británie. 3


27

you seen or received sexual messages of any kind on the Internet? This could be words, pictures or videos.“) (Livingstone et al, 2011, s. 46).

Země původu Rakousko Belgie Bulharsko Kypr Česká republika Německo Dánsko Estonsko Řecko Španělsko Finsko Francie Maďarsko Irsko Itálie Litva Nizozemí Norsko Polsko Portugalsko Rumunsko Švédsko Slovinsko Turecko Velká Británie Celkem

Pohlaví dítěte Chlapec 58 66 46 49 66 72 38 61 50 43 53 69 40 30 14 60 54 63 55 42 77 65 67 40 23 1301

Celkem Dívka 45 53 52 20 63 49 55 72 18 26 55 50 23 27 10 53 55 55 42 45 68 47 66 25 39 1113

103 119 98 69 129 121 93 133 68 69 108 119 63 57 24 113 109 118 97 87 145 112 133 65 62 2414

Tabulka 2: Přehled respondentů našeho výzkumu dle země původu a pohlaví (EU KIDS ONLINE II, 2010) Tabulka 2 zobrazuje původ respondentů, kteří byli zařazeni do našeho výzkumu. Tato skupina je tvořena N=2414 respondenty, z toho bylo 1301 chlapců a 1113 dívek. Nejvíce respondentů pochází dle přehledu z Rumunska (N=145), nejméně z Itálie (N=24). Z České republiky je v naší výzkumné skupině zařazeno 129 respondentů.

Sledování násilných materiálů u adolescentů Věk 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let Celkem

28 Četnost (N) 135 208 300 456 628 687 2414

Tabulka 3: Přehled respondentů dle věku (EU KIDS ONLINE II 2010) Tabulka 3 zobrazuje složení naší výzkumné skupiny na základě věku. Byla sestavena z respondentů ve věku 11 – 16 let. Jak je vidět, nejpočetnější věková skupina zahrnuta do výzkumu měla 16 let (N=687), nejméně bylo respondentů, kterým bylo v době sbírání dat 11 let (N=135). Pro analýzu a srovnání jsme naši výzkumnou skupinu rozdělili na tři sledované podskupiny: 1. adolescenti přicházející do styku se SEM na internetu, a kteří přicházejí do styku zároveň s násilným internetovým obsahem. Probandi do této podskupiny byli vybráni na základě kladné odpovědi na otázku č. 142d dotazníku použitého ve výzkumu EU KIDS ONLINE II: „Zhlédnul/zhlédla jsi v posledních 12 měsících webové stránky, kde se diskutovaly nenávistné zprávy, které napadaly určité jedince nebo skupiny? („In the past 12 months have you seen websites where people discuss hate messages that attack certain groups or individuals?“) 2. adolescenti přicházející do styku se SEM na internetu, a kteří se zároveň dostali do konfliktu s policií. Probandi do této podskupiny byli vybráni na základě kladné odpovědi na otázku č. 108e dotazníku použitého ve výzkumu EU KIDS ONLINE II: „Měl/a jsi v posledních 12 měsících problémy s policií? („In the past 12 months have you been in trouble with the police?“) 3. adolescenti přicházející do styku se SEM na internetu, a kteří přicházejí do styku zároveň s násilným internetovým obsahem a také se dostali do konfliktu s policií. Probandi do této podskupiny byli vybráni na základě kladných odpovědí na obě výše uvedené otázky, tedy otázky č. 142d i 108e dotazníku použitého ve výzkumu EU KIDS ONLINE II.


29

7 POUŽITÉ METODY Pro účely našeho výzkumu byl použit dotazník sestavený k výše zmiňovanému výzkumu EU KIDS ONLINE II. První fázi terénního průzkumu předcházel pilotní průzkum (N=102, z toho 43 dětí ve věku 9–10 let, a 59 dětí ve věku 11–16 let). Součástí předvýzkumu byly kognitivní testy, které kontrolovaly dětské chápání otázek. V přípravné fázi byl zajištěn správný překlad a interpretace otázek pro každou zúčastněnou zemi. V projektu byla zvolena dotazníková metoda, která se skládala ze 3 částí: 1)

Rozhovor tazatele s dítětem tváří tvář

2)

Vyplnění dotazníku

3)

Rozhovor s rodiči dítěte

Nyní uvedeme popis jednotlivých částí výzkumu. 1)

Dotazování prostřednictvím rozhovoru se týkalo online činností, dovedností v práci s moderními

technologiemi, vnímání rodičů a online rizika. Otázky obsahovaly využívání typů technologií doma, ve škole nebo u kamarádů, zjišťovalo se, kolik času tráví respondenti na internetu a na jakých stránkách. Dotazování se dotklo i sociálních sítí, jejich využití a nastavení osobního profilu a uveřejněných informací v něm. Všechny děti odpovídaly a hodnotily své dovednosti na internetu na základě konkrétních otázek. Např.: „Umíš vymazat historii navštívených stránek?“ U otevřené otázky ohledně rizika na internetu, např. „Jaké věci na internetu by mohly obtěžovat lidi ve tvém věku“ neodpovídaly děti ústně, ale anonymně na papír mimo dosah rodiče a tazatele. Součástí byly otázky na rizikové chování a zhodnocení, jaký mají rodiče přehled o tom, jaké činnosti vykonávají na internetu, či jaké stránky navštěvují. V této souvislosti navazovaly otázky, zda mají některé činnosti na internetu zakázány nebo jestli jsou určité stránky na jejich domácím počítači blokovány. 2)

Další část tvořil dotazník, který dítě vyplňovalo na počítači nebo prostřednictvím tištěného

formuláře. Byly vytvořeny dvě verze dotazníků dle věku (9–10 a 11–16let), které se dotazovaly na psychologické faktory, rizikové chování, zkušenosti s online riziky, vyrovnávání se s riziky na internetu,


30

zdroje vzdělávání, poradenství a podporu. Na začátku dotazníku byly cvičné otázky (např. „Hrál jsi někdy hry po internetu?“). Dotazník obsahoval následující strukturu: 

Část A se týkala otázek o vlastní osobě: vrstevnická skupina, vypořádávání se s problémy, školní

problémy a mimoškolní aktivity. 

Část B obsahovala otázky pojící se s šikanou a kyberšikanou: zraňující chování vůči vlastní osobě a

vyrovnávání se s těmito skutečnostmi. 

Část C se dotazovala dítěte, zda někomu ublížilo či někoho zranilo.



Část D zaměřená na setkání se sexuální tématikou – kde a s čím se děti setkaly v uplynulém roce,

popřípadě jak se s tím vyrovnávaly. 

Část E orientována na setkání s internetovými stránkami s rizikovým obsahem.



Část F se týkala způsobů používání internetu a online i offline chování.



Části G a H se zabývaly sexuální tématikou na internetu a aktivitou dětí (setkání se SEM a jejich

přeposílání kamarádům). 3)

Tato část byla zaměřena na dotazováni se rodičů ohledně internetové aktivity dítěte a jeho

vystavení online rizikům. Otázky směřovaly rovněž ke vzdělávání rodičů v oblasti informačních technologií a internetu. Na závěr tazatel pokládal otázky, které se týkaly základních informací o nich a o dětech4. V průběhu našeho výzkumu byly porovnávány výsledky jednotlivých podskupin na Škále psychosociálních potíží (Psychosocial Difficulties) z Goodmanova dotazníku Strenghts and Difficulties Questionnaire (SDQ) (Goodman et al., 1998), které byly součástí dotazníků pro výzkum EU KIDS ONLINE II. Škála obsahuje celkem 19 tvrzení, ke kterým respondenti vyjadřují míru souhlasu na škále 1 až 3 (Nesouhlasím, Spíše souhlasím, Určitě souhlasím). Její reliabilita byla na původním vzorku (celá skupina Tématem rozhovoru byly otázky, zda dítě trpí nějakými potížemi, zda patří do diskriminovaných skupin, jaké mají oni a jejich děti znalosti v internetovém prostředí a otázky zaměřené na internetovou aktivitu jejich dítěte (například jestli mají přehled o stránkách, které jejich děti navštěvují, a zda činí nějaká opatření, aby se nedostaly do kontaktu se stránkami s nevhodným obsahem). 4


31

N=25 142) α = 0.71 (Lobe et al., 2011). Na našem vzorku (N=2 410) byla reliabilita obdobná, α = 0.72. Na rozdíl od Goodmanova originálu byla pro účely EU KIDS ONLINE II škála zkrácena o 3 položky. Zpracováno bylo 16 položek. Vzhledem k tomu, že každá položka mohla nabývat hodnot od 1 do 3, se celkový rozsah škály pohyboval v rozmezí 16-48. Škála jako celek je tvořena 4 subškálami (emocionální symptomy, problémové chování, problémy v párových vztazích, hyperaktivita), pro účely našeho výzkumu ale pracujeme se škálou jako s celkem, podrobnější analýza by přesahovala rámec bakalářské práce. Ukázka položek: 

Jsem sebevědomý/á, a proto se dokážu vypořádat s nečekanými problémy.



Bývám velmi rozzlobený/á a často ztrácím trpělivost.



Často se znepokojuji.


32

8 ETICKÁ STRÁNKA VÝZKUMU Výzkum byl proveden v souladu s ESOMAR etickými zásadami a byl schválen etickou komisí na London School of Economics Research. Základem etiky tohoto výzkumu bylo získání informovaného souhlasu s účastí na výzkumu od rodiče nebo zákonného zástupce i dítěte tak, jak je to v dané zemi požadováno. Přílohou tohoto souhlasu byly veškeré informace, které se týkaly výzkumu, a na jejichž základě se mohli probandi rozhodnout, zda se budou výzkumu účastnit. Tazatel proškolený nejenom v oblasti výzkumu, ale také v práci s dětmi a problematickými tématy, jim v případě nejasností na všechny dotazy citlivě odpověděl. Součástí informovaného souhlasu bylo, že v části dotazníku, který se dotýkal citlivých otázek, bude dítě odpovídat o samotě a zcela anonymně, tj. rodič ani tazatel nebudou vědět, jak odpovědělo. U tohoto typu otázek byla zároveň možnost „nechci odpovídat“, aby dítě nebylo tlačeno ke konkrétní odpovědi. Některé otázky nebyly určeny pro nejmladší účastníky, týkaly se dětí od 11 let. U sady otázek, kterých se to týkalo, bylo tučně označeno „Mladší 11 let ať nalistují stránku č. X a přeskočí a nevyplňují následující otázky“. Po dokončení výzkumu dostali všichni účastníci (rodiče i děti) informační leták šitý na míru konkrétní zemi s radami o bezpečnosti na internetu a online rizicích.


33

9 METODY ANALÝZY DAT Pro zpracování a analýzu dat v tomto výzkumu jsme použili statistický software SPSS. Jednotlivé podskupiny výzkumu byly popsány pomocí deskriptivních statistik. Pro komparaci sledované a srovnávané podskupiny jsme použili Man-Whitneyův test. Tato metoda byla zvolena po zvážení výsledků testů a grafů zjišťujících normalitu rozložení proměnné Škály psychosociálních potíží a dále výsledků testů zjišťujících podmínku homogenity rozptylu. Na jejich základě jsme zamítli možnost použití t-testů a naše hypotézy prověřit pomocí jejich neparametrické varianty. Výpočty dokladující nenormalitu rozložení a potřebu využití neparametrické statistiky dokládáme níže.

Pro analýzu jsme otestovali homogenitu rozptylu proměnné Škála psychosociálních potíží podle tří sledovaných podskupin, uvedených v oddílu 6 (Popis zkoumaného souboru a sběru dat) prostřednictvím Levenova testu. U respondentů, kteří se diferencovali otázkou: „Dostal jsi se v posledních 12 měsících do problému s policií?“ nebyla v rámci Škály psychosociálních potíží dodržena homogenita rozptylu, F(1, 2286) = 11.02, p < 0.05. Stejného výsledku jsme dosáhli i u otázky: „Viděl jsi v posledních 12 měsících internetové stránky, kde lidé diskutovali nenávistné zprávy, které útočily na určité skupiny nebo jedince?“ F(1, 2238) = 4.19, p < 0.05. U respondentů, kteří se diferencovali oběma výše uvedenými otázkami zároveň (hypotéza H3), vyšel Levenův test, F (1, 1366) = 5.15, p < 0.05. Z toho vyplývá, že opět nebyla dodržena podmínka homogenity rozptylu.

Název proměnné

N

Průměr

SD

Min

Max

Šikmost

Špičato st

Škála

2410

1.464

0.266

1

2.56

0.881

0.640

psychosociálních potíží Tabulka 4: Popis proměnné Škála psychosociálních potíží (EU KIDS ONLINE II survey 2010)

Tabulka 4 ukazuje, že z v rámci výzkumného souboru odpovědělo 2410 respondentů na všechny otázky, které se týkaly otázek k SDQ. Zbylí 4 lidé neposkytli odpovědi na všechny otázky. Výzkumný vzorek se tím nepatrně zredukoval. Nikdo z respondentů neskóroval v rámci uvedené škály hodnotou 3, skóry


34

naměřených hodnot byly v rozsahu od 1 do 2,56, což je o o necelých 0.5 méně než maximum škály. Na základě vypočítaných hodnot špičatosti a šikmosti předpokládáme nenormální rozložení.

Uvedená šikmost a špičatost by mohly působit problémy při naplnění předpokladu týkajícího se normality rozložení, proto jsme vytvořili histogram a Q-Q graf 5, které potvrdily podezření na nenormalitu rozložení.

Graf 1: Histogram proměnné Škála psychosociálních potíží (EU KIDS ONLINE II survey 2010)

Graf 1 ukazuje, že četnost na Škále psychosociálních potíží není rozložena normálně.

Pro naše účely jsme preferovali Q-Q graf před P-P grafem z důvodu, že jeho využití doporučuje Field (2009) v momentě, kdy chceme pomocí tohoto grafu zobrazit velké množství případů. 5


35

Graf 2: Q-Q graf zjišťující normalitu rozložení u proměnné Škála psychosociálních potíží (EU KIDS ONLINE II survey 2010)

Graf 2 potvrzuje nenormalitu rozložení na Škále psychosociálních potíží. Oba výše uvedené grafy poukazují na nenormální rozložení. Abychom nenormalitu rozložení potvrdili finálně, nechali jsme si na závěr vypočítat Kolmogorov-Smirnovův test. Z jeho výsledků vyplývá, že Škála psychosociálních potíží, D(2410) = 0.12, p < 0.05, je signifikantně nenormálně rozložena.


Otázka Viděl jsi v posledních 12 měsících internetové stránky, kde lidé

36

Ano 807

Ne 1434

Celkem 2241

Dostal jsi se v posledních 12 měsících do problému s policií?

160

2130

2290

Viděl jsi v posledních 12 měsících internetové stránky, kde lidé

71

1297

1368

diskutovali nenávistné zprávy, které útočily na určité skupiny nebo jedince?

diskutovali nenávistné zprávy, které útočily na určité skupiny nebo jedince a dostal jsi se v posledních 12 měsících do problému s policií? Tabulka 5: Přehled otázek, které dělí studovaný soubor na skupiny, které budou porovnávány v následující analýze (EU KIDS ONLINE II 2010) Tabulka 5 zobrazuje četnosti kladných a záporných odpovědí na otázky, na základě kterých jsme výzkumný soubor rozdělili. Ukazuje také velikosti jednotlivých podskupin.


37

10 VÝSLEDKY Za použití Mann-Whitneyho testu jsme srovnali výsledky našich sledovaných podskupin s příslušnými srovnávanými podskupinami.6 Pro první srovnání byla vybrána sledovaná podskupina, která přiznává, že za posledních 12 měsíců viděla internetové stránky, kde lidé diskutovali nenávistné zprávy, které útočily na určité skupiny anebo jedince.

6

V souvislosti s výše uvedenými grafy je důležité zmínit, že jsme záměrně upravili stupnici Škály

psychosociálních potíží tak, aby byly rozdíly dobře viditelné. Z tohoto důvodu nezačíná osa Y hodnotou 1 (analogicky jako rozsah škály), ale hodnotou 1,4. Stejně tak je tomu u vrchního ohraničení osy Y, kde osa nekončí hodnotou 3, ale 1,7 (1,8 v případě 3. grafu). K uvedenému kroku jsme přistoupili z důvodu lepšího vizuálního zobrazení výsledků, což jsme si mohli dovolit, protože všechny naměřené hodnoty se pohybovaly v tomto intervalu (1,4 – 1,8).


38

Graf 3: Rozdíly v průměrech Škály psychosociálních potíží podle účasti/neúčasti v internetové diskuzi týkající se nenávistných zpráv (EU KIDS ONLINE II survey 2010)

Průměrné skóry na Škále psychosociálních potíží dle faktu, zdali jedinec navštívil (skupina č. 1), či nenavštívil (skupina č. 2) v průběhu posledních 12 měsíců internetové stránky, kde lidé diskutovali nenávistné zprávy, které útočily na určité skupiny nebo jedince, se od sebe signifikantně odlišují, U = 350 698, z = -7.566, p < 0.01, r = -0,16. Medián pro první skupinu činil 1.5000 a pro druhou skupinu 1.3750.

Pro druhé srovnání byla vybrána sledovaná podskupina, která přiznává, že se za posledních 12 měsíců dostala do problému s policií.


39

Graf 4: Rozdíly v průměrech Škály psychosociálních potíží podle existence/neexistence problémového kontaktu s policií (EU KIDS ONLINE II survey 2010)

Průměrné skóry na Škále psychosociálních potíží dle faktu, zdali se jedinec dostal (skupina č. 1), či nedostal (skupina č. 2) v průběhu posledních 12 měsíců do problému s policií, se od sebe signifikantně odlišují, U = 96 031, z = -4.859, p < 0.01, r = -0,11. Medián pro první skupinu činil 1.5000 a pro druhou skupinu 1.4375.

Pro třetí srovnání byla vybrána sledovaná podskupina, která přiznává, že za posledních 12 měsíců viděla internetové stránky, kde lidé diskutovali nenávistné zprávy, které útočily na určité skupiny anebo jedince, a zároveň se dostala do problému s policií.


40

Graf 5: Rozdíly v průměrech Škály psychosociálních potíží podle účasti/neúčasti v internetové diskuzi týkající se nenávistných zpráv a podle existence/neexistence problémového kontaktu s policií (EU KIDS ONLINE II 2010)

Průměrné skóry na Škále psychosociálních potíží dle faktu, zdali se jedinec dostal v průběhu posledních 12 měsíců do problému s policií a navštívil v průběhu posledních 12 měsíců internetové stránky, kde lidé diskutovali nenávistné zprávy, které útočily na určité skupiny nebo jedince (skupina č. 1), či se nedostal do problému s policií a nenavštívil internetové stránky, kde lidé diskutovali nenávistné zprávy, které útočily na určité skupiny nebo jedince (skupina č. 2), se od sebe signifikantně odlišují, U = 28 710, z = -5.365, p < 0.01, r = -0,15. Medián pro první skupinu činil 1.6250 a pro druhou skupinu 1.3750. Při ověřování všech tří výzkumných hypotéz jsme kontrolovali vliv genderu jako nezávislé proměnné. Na základě zhodnocení pomocí neparametrického Mann-Whitneyho testu můžeme konstatovat, že statisticky významný rozdíl na hladině p<0,01 byl nalezen pouze u první hypotézy H1, kde respondenti


41

mužského pohlaví skórovali na Škále psychosociálních potíží výše, než respondenti pohlaví ženského. Faktická významnost (síla efektu) v populaci je ovšem marginální. Hypotézu H1 lze přijmout jako platnou, protože rozdíl na Škále psychosociálních potíží u sledované podskupiny (tedy podskupiny, která se na internetu setkala v posledních 12 měsících s násilným nebo nenávistným obsahem) a srovnávané podskupiny se prokázal na hladině významnosti p < 0.01 jako statisticky významný. Hypotézu H2 lze přijmout jako platnou, protože rozdíl na Škále psychosociálních potíží u sledované podskupiny (podskupiny, která se v posledních 12 měsících dostala do konfliktu s policií) a srovnávané podskupiny se prokázal na hladině významnosti p < 0.01 jako statisticky významný. Hypotézu H3 lze přijmout jako platnou, protože rozdíl na Škále psychosociálních potíží u sledované podskupiny (podskupiny, která se na internetu setkala v posledních 12 měsících s násilným nebo nenávistným obsahem a zároveň se ve stejném období dostala do konfliktu s policií) a srovnávané podskupiny se prokázal na hladině významnosti p < 0.01 jako statisticky významný.


42

11 DISKUZE Výsledky výzkumu potvrdily hypotézy, na základě kterých jsme předpokládali, že sledování násilného internetového obsahu a konflikty s policií budou souviset se zvýšenými hodnotami na Škále psychosociálních potíží. Jak jsme uvedli v úvodu, období adolescence je obdobím experimentování a zkoušení nových, někdy i nebezpečných, věcí (Ybarra a Mitchell, 2005). Toto experimentování ale může mít negativní dopad na jejich další psychický vývoj, což byl také předpoklad tohoto výzkumu. Tak jako jiné studie (Bryant & Bryant, 2005, Matoušková a kol., 2012), i náš výzkum tuto negativní souvislost potvrdil. Dle našich výsledků souvisí sledování materiálů s násilným a nenávistným obsahem a častější konflikty s policií se zvýšenou mírou psychosociálních potíží (u adolescentů ve věku 11-16 let, kteří sledují SEM na internetu). Hypotézu H1 jsme přijali jako platnou, protože rozdíl na Škále psychosociálních potíží u sledované podskupiny (tedy podskupiny, která se na internetu setkala v posledních 12 měsících s násilným nebo nenávistným obsahem) a srovnávané podskupiny se prokázal jako statisticky významný. Sledování násilného obsahu tedy má souvislost s psychociálními potížemi v adolescenci, což je v souladu i s výsledky dalších výzkumů (např. Bryant & Bryant, 2005). Jako otázka do diskuse se nabízí otázka příčiny a následku, tedy jestli sledování násilného obsahu na internetu vede k psychosociálním potížím, anebo jestli adolescenti, kteří skórují na škále psychosociálních potíží výše, vyhledávají tyto materiály ve zvýšené míře. Otázkou je také to, kolik intervenujících proměnných, které nebyly v rámci výzkumu kontrolované (např. rodinné uspořádání, sociální zázemí apod.), může do vztahu zasahovat a výsledky tak ovlivňovat. Hypotézu H2 jsme přijali jako platnou, protože rozdíl na Škále psychosociálních potíží u sledované podskupiny (podskupiny, která se v posledních 12 měsících dostala do konfliktu s policií) a srovnávané podskupiny se prokázal jako statisticky významný. I zde se ale k diskuzi nabízí stejné otázky, jako u předcházející hypotézy H1. Hypotézu H3 jsme také přijali jako platnou, protože rozdíl na Škále psychosociálních potíží sledované podskupiny (podskupiny, která se na internetu setkala v posledních 12 měsících s násilným nebo nenávistným obsahem a zároveň se ve stejném období dostala do konfliktu s policií) a srovnávané podskupiny se prokázal jako statisticky významný. I zde se ale k diskuzi nabízí stejné otázky, jako u předcházejících hypotéz H1 a H2.


43

Výsledky výzkumů nelze zobecnit na celou populaci adolescentů ve věku 11-16 let, ale jen na ty, kteří se k sledování SEM na internetu přiznávají. I zde je ale důležité zmínit, že u všech hypotéz (H1-H3) může být rozhodující povaha SEM, kterou adolescenti sledují. Lze totiž předpokládat, že sledování „soft SEM“ může mít pro psychosociální potíže zanedbatelný nebo žádný vliv v porovnání například s deviantní pornografií. U hypotéz H1 a H3, kde vystupuje jako závislá proměnná sledování násilného a nenávistného obsahu lze také polemizovat o různé míře vlivu různých násilných obsahů. Také z další studie vyplývá, že vystavení adolescentů násilným scénám má vliv na jejich přemýšlení a chování (Pratt, Miller, 2012). V souvislosti s faktem, že přístup k moderním technologiím má dnes téměř každý adolescent prostřednictvím počítače nebo prostřednictvím mobilního telefonu (Orde, 2014), je otázka dostupnosti těchto materiálů a jejich vlivu na psychosociální vývoj aktuální. Jak uvádí přehled (Crouse, Zurita, 2012), sexuálně explicitní materiály představují riziko zejména kvůli tomu, že: •

Můžou vyvolávat závislost – změnou struktury a fyziologie mozku, který po pornografii baží více.

•

Pornografie zkresluje vnímání adolescentů – adolescenti považují násilné a ponižující scény viděné

v médiích za přirozené a normální, nebo dokonce jako prostředek zábavy. •

Nepřímé ubližování přes SEM – adolescent je zneužíván jinou osobou prostřednictvím prezentování

pornografických materiálů s následným rizikem zneužití. V období 2006-2009 se počet zatčených kvůli dětské pornografii zdvojnásobil. Při takovém vystavení SEM se u dítěte může vytvořit trauma, nebo může podpořit vznik deviantního chování. •

Zvyšují úroveň a frekvenci násilného a ponižujícího chování – dochází k desenzibilizaci adolescentů

vůči těmto materiálům, což může vézt k vyhledávání násilnějšího chování, které poskytne větší stimulaci. •

Má negativní vliv na vztahy – a to nejen partnerské vztahy, ale také vztahy pracovní a rodičovské.

Jedním z efektů je vytrácení romantiky. V některých případech stojí sledování pornografických materiálů také za rozvodovými řízeními. •

Vytváří z žen objekty – zneužívání žen jako sexuálních objektů je v SEM častým jevem. Díky učení

nápodobou se tento postoj může u adolescentů internalizovat. •

Zvyšuje agresivitu v sexuálním chování – adolescenti sledující pornografické materiály obsahující

násilí můžou předpokládat, že ženy si znásilnění a jiné deviantní chování ve skutečnosti užívají. •

Může podněcovat obchodování se sexem a lidmi


44

Z výzkumů vyplývají také rozdíly v konzumaci sexuálně explicitního materiálu na internetu. V České republice se k jejich sledování ve věku 12 až 20 let přiznává 43% chlapců, ale jenom 8% dívek. Na rozdíl od genderového srovnání neukazuje srovnání na základě věkových skupin téměř žádné rozdíly. Z uvedené skupiny projevuje nižší zájem o SEM jenom skupina adolescentů ve věku 12 let. U všech dalších věkových skupin (13-20 let) byl zájem o SEM přibližně stejný (Vybíral, Šmahel, Divínová, 2013) a také to, že až 68% rodičů se nezajímá, co jejich dítě na internetu dělá. Také až 60% rodičů si hrozbu vystavení násilných a SEM na internetu vůbec neuvědomuje. O zpětnou kontrolu stránek, které dítě navštívilo, se nezajímá až 72% rodičů. Přitom až 50% dětí uvádí internet jako nejdůležitější a nejčastěji využívány zdroj informací obecně (Chudoba, 2013). Co se týká konkrétních informací o sexualitě, jako nejvíce preferovaný zdroj uvádějí adolescenti svoje vrstevníky. Za nejhodnotnější zdroj považují svojí školu, kde je až 70% adolescentů spokojeno s výukou sexuální výchovy. Nepochybně pozitivním jevem může být, že až 43% adolescentů uvádí jako druhý nejpreferovanější zdroj pomoci v případě problémů v oblasti sexuality svoje rodiče. Také 52% adolescentů uvádí, že se s rodiči na toto téma občas baví (Málková, 2011). Jako jeden z hlavních problémů se jeví to, že velká část rodičů je v práci s moderními technologiemi málo vzdělaná a nedokážou tedy efektivně kontrolovat nebo blokovat nežádoucí obsah pro svoje dítě. V rámci ochrany dětí a adolescentů před nevhodným internetovým obsahem by tedy v budoucnu bylo vhodné zaměřit se na práci právě s jejich rodiči, a to se zaměřením jak na vzdělání a dovednosti v práci s internetem a dalšími moderními echnologiemi, tak na jejich zájem o aktivitu dítěte v online prostředí. V dnešní době považujeme za důležité, aby adolescenti měli přístup k počítačům a k internetu, který představuje obrovský zdroj informací a dalších možností. Zároveň je potřebné myslet na to, že ne všechny informace na internetu prezentované jsou vhodné pro všechny osoby, které s nimi přijdou do kontaktu, nebo že je všichni dokážou zpracovat správným způsobem. V souvislosti s úvahami o zpřísnění kontroly považujeme za chybu nezvážit možnost, že utajováním, blokováním nebo cenzurováním těchto materiálů můžeme dosáhnout i přesně opačného efektu než toho, který je námi požadovaný. Takovéto kroky totiž můžou vézt ke zvýšení atraktivity uvedených materiálů pro uvedenou skupinu na základě principu nedostupnosti. Také až 60% lidí oslovených ve výzkumu nesouhlasí s tím, že by měla být pornografie na internetu cenzurována. Téměř 60% respondentů také souhlasí s tím, že pornografie je legitimní formou sebevyjádření (Mikešová, 2011). Možnost negativního vlivu sledování násilného a nenávistného obsahu v médiích není v psychologii novou myšlenkou. Stejně tak není novum ani to, že konflikty se zákonem v adolescenci souvisejí s možnými problémy v psychosociální oblasti. Zájem o sexualitu v průběhu dospívání je přirozeným jevem a vzhledem k citlivosti problematiky předpokládáme, že se SEM na internetu přichází do styku větší


45

procento adolescentů, než prokazují oficiální výzkumy. Obdobný jev lze předpokládat také u materiálů s násilným nebo nenávistným obsahem. Ten je pro jedince v období dospívání také zvýšeně přitažlivý, což v kombinaci se značnou vulnerabilitou adolescentů vytváří rizikový faktor. Množství internetového obsahu, které může být pro mladistvé adolescenty potenciálně ohrožující, se kontinuálně zvyšuje. Vytvářejí se sice ochranné a zabezpečující systémy, jejichž účelem je zamezení přístupu této skupiny k nim, ve většině případů je však nenáročné je obejít, což je zřejmě dáno nízkými legislativní požadavky na zabezpečovací opatření.

11.1 Limity výzkumu a návrh na další výzkum Hlavní limit výzkumu a analýzy spatřujeme v čerpání ze sekundárních dat, které sloužily pro výzkum EU KIDS ONLINE II. Přestože se nám podařilo z těchto dat vyvodit závěry ohledně našich hypotéz, při formulování případného vlastního dotazníku, který by zkoumal námi prezentovanou problematiku, bychom postupovali v souladu se stanovenými hypotézami. Námi použitý datový soubor představuje velmi rozsáhlý a cenný zdroj informací. Zajímavé by jistě bylo rozsáhlejší prozkoumání vztahů i s dalšími proměnnými, které už stanovený rozsah bakalářské práce neumožňoval. Jako limit naší práce vnímáme to, že u uvedených výsledků nelze s určitostí identifikovat, která proměnná je příčina a která následek, tedy jestli sledování násilného obsahu a konflikty s policií vedou k psychosociálním potížím, anebo jestli jedinci se zvýšenou mírou psychosociálních potíží inklinují k častějšímu sledování násilného materiálu na internetu a k častějším konfliktům s policií. Při pokračování ve výzkumu s námi použitým souborem by mohlo být jako další krok vhodné vzájemné srovnání výsledků tří námi sledovaných podskupin. Mohlo by tak být zjištěno, zda větší míra psychosociálních potíží souvisí s konzumací násilného obsahu na internetu, nebo s problémy s policií či jejich kombinací. Pro získání komplexnějšího přehledu by rovněž bylo možno náš výzkumný soubor srovnat s celým souborem probandů EU KIDS ONLINE II. Je totiž možné, že použití sledování SEM na internetu jako závislé proměnné by přineslo další výsledky, které by pak bylo možné zobecnit na celou populaci.


46

Tato práce rovněž naznačila, že existuje vztah mezi rizikovým chováním na internetu i mimo něj a psychosociálním vývojem. K tomu, abychom to mohli tvrdit s jistotou, je ale potřeba dalších, nejen průřezových, ale také longitudinálních výzkumů. Obtížnou otázkou bude nepochybně jejich etická náročnost a také možnost kontroly intervenujících proměnných.


47

12 LITERATURA Ambrózová, A., Labáth, V., Smik, J., & Štúrová, J. (2001). Riziková mládež: Možnosti potenciálnych zmien. Praha: Slon. Balharová, J., & Kukla, L. (2004). Pohlavní vývoj dětí. In Smékal, V., Lacinová, L., a Kukla, L. (Eds.) Dítě na prahu dospívání. Brno: Barrister & Principal. Bowlby, J. (1982). Attachment and Loos. New York: Basics Books. Braun-Courville, D., K., & Rojas, M. (2009). Exposure to Sexually Explicit Web Sites and Adolescent Sexual Attitudes and Behaviors. Journal of adolescent health. 45, 2, 156-162. Brosius, H.-B., Weaver, J. B., & Staab, J. F. (1993). Exploring the social and sexual reality of contemporary pornography. Journal of Sex Research, 30, 161-170. Brown, J. D., L'Engle, K. L., Pardun, C. J., Guo, G., Kenneavy, K., & Jackson, C. (2006). Sexy media matter: Exposure to sexual content in music, movies, television, and magazines predicts black and white adolescents' sexual behavior. Pediatrics, 117, 1018-1027. Brown, J. D., Steele, J. R., & Walsh-Childers, K. (2002). Sexual teens, sexual media: Investigating media's influence on adolescent sexuality. Mahwah, NJ: Erlbaum. Collins, R. L., Elliott, M. N., Berry, S. H., Kanouse, D. E., Kunkel, D., & Hunter, S. B. (2004). Watching sex on television predicts adolescent initiation of sexual behavior. Pediatrics, 114, 280-289. Crouse, J. S., & Zurita, B. (2012). 10 Harms of pornography. Beverly La Haye Institute. 1-25. Čermák, I., Hřebíčková, M., & Macek, P. (2003). Agrese, Identita, Osobnost. Brno: SCAN. Deborah, O. A., Liu, J., & Shultz, K. S. (2012). The influence of facebook usage on perceptions of social support, personal efficacy and life satisfaction. Journal of organizational psychology, 12, 3, 133-144. Staženo 2.11.2013 z databáze ProQuest na http://proquest.umi.com/pqdweb Dolejš, M. (2010). Efektivní včasná diagnostika rizikového chování u adolescentů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.


48

Döring, N.M. (2009). The internet´s impact on sexuality: A critical review of 15 years of research. Computers in human behaviour, 25, 5, 1089-1101. Staženo 13.11.2013 z databáze ProQuest na http://proquest.umi.com/pqdweb Eggermont, S. (2006). Television viewing and adolescents' judgment of sexual request scripts: A latent growth curve analysis in early and middle adolescence. Sex Roles, 55, 457-468. Erikson, E., & Erikson, J. (1999). Životní cyklus rozšířený a dokončený: doplněné vydání o devátém stupni vývoje od Joan M. Eriksonové. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Field, A. (2009). Disvovering Statistics Using SPSS. Third Edition. London: Sage. Finkelhor, D. et al (2000). Online victimization: a report on the nation´s youth. Dostupné na http://www.unh.edu/ccrc/pdf/jvq/CV38.pdf Fisher, S., & Škoda, J. (2009). Sociální patologie – Analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálněpatologických jevů. Praha: GRADA. Flood, M. (2007). Exposure to pornography among youth in Australia. Journal of Sociology, 43, 45-60. Furman, W., & Shaffer, L. A. (1999). A story of adolescence: The emergence of other-sex relationships. Journal

of

Youth

and

Adolescence,

28,

513-523.

Staženo

4.11.2010

z

databáze

ProQuest

na

http://proquest.umi.com/pqdweb Goddetová, E. T. (2001). Umění jednat s dospívajícími. Praha: Portál. Goodman R., Meltzer H., & Bailey V. (1998). The Strengths and Difficulties Questionnaire: A pilot study on the validity of the self-report version. European Child and Adolescent Psychiatry, 7, 125-130. Havighurst, R.J. (1972). Developmental tasks and education. New York: Longman. Hodačová, L., Hlaváčková, E., Scémy, L., Šmejkalová, J. & Čermáková, E. (2011). Sociální vztahy jako důležitý faktor kvality života dětí. Československá psychologie, 54, 1, 1-11. Chudoba, L. (2013). Nebezpečí působící na děti na síti Internet a jehonásledná identifikace a eliminace ze str any rodičů.

Diplomová

práce,

Masarykova

univerzita,

Pedagogická

fakulta.

Dostupné

z

http://is.muni.cz/th/397142/pedf_m/ Isler, A., Tas, F., Beytut, D., & Conk, Z. (2009). Sexuality in Adolescents with Intellectual Disabilities. Sexuality and Disability, 27, 27-34.


49

Kelly, P. J., Morgan-Kidd, J., Champion, J.D., & Wood, R. (2003). Sexuality Knowledge, Attitude and Pracitces of Young Women in the Juvenile Justice System. Pediatric Nursing, 29: 271-275. Kolář, M. (2001). Bolest šikanování. Praha: Portál. Kraaykamp, G. (2002). Trends and countertrends in sexual permissiveness: Three decades of attitude change in the Netherlands 1965-1995. Journal of Marriage and the Family, 64, 225-239. L'Engle, K. L., Brown, J. D., & Kenneavy, K. (2006). The mass media are an important context for adolescents' sexual behavior. Journal of Adolescent Health, 38, 186-192. Levin, B. (2002). Cyberhate: a legal and historical analysis of extremists´ use of computer networks in America. American Behaviour Science, 45: 955 – 988 Livingstone S., & Haddon, L. (2009). EU kids Online: Final Report. LSE, London: EU Kids Online. Livingstone, S., Haddon, L., Görzig, A., & Ólafsson, K. (2011). Technical report and user guide: The 2010 EU Kids online survey. LSE, London: EU Kids Online. Lobe, B., Livingstone, S., Ólafsson, K., & Vodeb, H. (2011). Cross-national comparison of risks and safety on the internet: Initial analysis from the EU Kids Online survey of European children, London: EU Kids Online, LSE. Lo, V., & Wei, R. (2005). Exposure to internet pornography and Taiwanese adolescents' sexual attitudes and behavior. Journal of Broadcasting & Electronic Media, 49, 221-237. Macek, P.(2003). Adolescence. Praha: Portál. Macek, P., & Lacinová, L. (2012). Výzkum vztahů v adolescenci: minulost a současnost. In Macek, P. & Lacinová, L. (Eds.) Vztahy v dospívání. Brno: Barrister & Principal. 11-23. Macek, P., & Štefánková, Z. (2012). Vztahy s rodiči a jejich souvislosti s citovou vazbou. In Macek, P. & Lacinová, L. (Eds.) Vztahy v dospívání. Brno: Barrister & Principal. 25-40. Málková, J. (2011) Sexuální výchova: vztah mezi informovaností a sexuálním chováním dospívajících. Diplomová

práce,

Masarykova

univerzita,

Fakulta

sociálních

studií.

Dostupné

z

http://www.is.muni.cz/th/364820/fss_m Mašková, A., & kol (2012). Nezákonný a nevhodný obsah na internetu. Metodický materiál pro pedagogické pracovníky. Národní centrum bezpečnějšího internetu. Mikešová, H. (2011). Sociologické přístupy k pornografii na internetu. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z http://is.muni.cz/th/181018/ff_m_a2/


50

Morgan, E. M. (2011). Associations between Young Adults’ Use of Sexually Explicit Materials and Their Sexual Preferences, Behaviors, and Satisfaction. Journal of sex research, 48, 520–530. Staženo z EBSCO 14.11.2012 na http://www.ebscohost.com Orde, H. (2014). Current surveys and research on media use among young people in Germany. International Central Institute for Youth and Educational Television. 4-5. Peter, J., & Valkenburg. (2008a): Adolescents’ exposure to sexually explicit internet material and sexual preoccupancy:

Media

Psychology,

11,

207-234.

Staženo

26.9.2010

z

databáze

ProQuest

na

http://proquest.umi.com/pqdweb Peter, J., & Valkenburg. (2008b). Adolescents‘ exposure to sexually explicit internet material, sexual uncertainty, and attitudes toward uncommitted sexual exploration: Is there a link? Communication Research, 35, 569-601. Staženo 26.9.2010 z databáze ProQuest na http://proquest.umi.com/pqdweb Peter, J., & Valkenburg. (2009): Adolescents’ Exposure to Sexually Explicit Internet Material and Sexual Satisfaction: A Longitudinal Study. Human Communication Research, 35, 171-194. Staženo 26.10.2010 z databáze ProQuest na http://proquest.umi.com/pqdweb Pratt, R., & Miller, R. (2012). Adolescents with sexually abusive behaviours and their families. Victorian Government Department of Human Services. Rabušic, L., & Kepáková, K. (1999). Sexuální chování adolescentů a riziko HIV. Sociologický časopis, 35, 161-179. Rideout, V. (2001). How young people use the internet for health information. Menlo Park: Kaiser Family Foundation. Říčan, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál. Sanders, G., Deal, J., & Bowman, K. M. (1999). Sexually explicit material on the Internet: Implications for family life educators. Journal of Family and Consumer Sciences, 91, 112-116. Staženo 28.11.2010 z databáze ProQuest na http://proquest.umi.com/pqdweb Savin-Williams, R. C., & Diamond, L. M. (2004). Sex. In R. M. Lerner & L. Steinberg (Eds.) Handbook of adolescent psychology (2nd ed., pp. 189-231). Hoboken, NJ: Wiley. Schetsche, M. (2002). Pornographie im Internet. Phänomenologie und Phantomatik. In Schmidt, G., Strauss, B. (Eds.) Sexualität und Spätmoderne. Uber den kulturellen Wandel der Sexualität. Stuttgart: Enke. 139158.


51

Slater, M. D., Henry, K. L., Swaim, R. C., & Anderson, L. L. (2003). Violent media content and aggressiveness in adolescents: A downward spiral model. Communication Research, 30, 713-736. Staženo 28.10.2010 z databáze ProQuest na http://proquest.umi.com/pqdweb Snell, W. E., Fisher, T. D., & Schuh, T. (1992). Reliability and validity of the sexuality scale: A measure of sexual-esteem, sexual-depression, and sexual-preoccupation. Journal of Sex Research, 29, 261-273. Šmahel, D., Divínová, R., &Vybíral, Z. (2004) Dospívání ve virtuální realitě adolescenti a internet. In Society, Reproduction, and Contemporary Challenges. Brno: Barrister&Principal – studio. 169 - 188 Šmahel, D., & Konečný, Š. (2012). Vztahy na internetu: Fantazie i zklamání. In Macek, P. & Lacinová, L. (Eds.) Vztahy v dospívání. Brno: Barrister & Principal. 151-174 Štefánková, Z. (2007). Citová vazba v rané adolescenci. Československá psychologie. 51,5, 503-516. Taxová, J. (1972). Vrstevnické vztahy v adolescenci. Praha: Univerzita Karlova Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie: dětství, dospělost. Praha: Portál. Vymětal, J., & kol. (2007). Speciální psychoterapie. Praha: Grada. Výrost, J., & Slaměník, I. (1997). Sociální psychologie. Praha: ISV. Ward, L. M. (2002). Does television exposure affect emerging adults' attitudes and assumptions about sexual relationships? Correlational and experimental confirmation. Journal of Youth and Adolescence, 31, 1-15. Weber, M., Quiring, O., & Daschmann, G. (2012). Peers, Parents and Pornography: Exploring Adolescents´ Exposure to Sexually Explicit Material and its Developmental Correlates. Sexuality and Culture. 16, 408 – 427. Staženo 3.11.2013 z databáze ProQuest na http://proquest.umi.com/pqdweb Weiss, P., Kučera, Z., & Svěráková M. (1995). Sexuální chování českých adolescentů a jeho rizikovost z hlediska infekce HIV/AIDS: výsledky národního výzkumu. Československá psychologie, 39, 425-432. Weiss, P., & Zvěřina, J. (2001). Sexuální chování v ČR - situace a trendy. Praha: Portál. Wilson, W.C., & Abelson, H. I. (1973). Experience with and Attitudes toward Explicit Sexual Materials. Journal of social issues, 29, 3, 19-39. Staženo z EBSCO 17.11.2012 na http://www.ebscohost.com


52

Wolak, J., Mitchell, K., & Finkelhor, D. (2007). Unwanted and wanted exposure to online pornography in a national sample of youth internet users. Pediatrics. 119, 247-256. Staženo 20.11.2013 z databáze ProQuest na http://proquest.umi.com/pqdweb Záškodná, H. (1998). Sociální deviace dětí a mládeže. Ostrava: Ostravská univerzita. Zillmann, D., & Bryant, J. (1982). Pornography, Sexual Callousness, and the trivialization of Rape. Journal of

Communication

32,4,

210-213.

Staženo

20.11.2013

z

databáze

ProQuest

na

http://proquest.umi.com/pqdweb Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znení pozdějších předpisů. Dostupný z www: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/

Jiří Kasala. Vedoucí práce: Mgr. Anna Ševčíková, Ph.D. bakalářská práce. Brno

Recommend Documents