Jiří Bartoška Festivalový pan prezident

6 / 2013 / ročník 4 / zdarma

pro vas

reklamní magazín českých drah

ČD Restaurant Novinky v jídelních vozech

MFF Karlovy Vary

Soutěž o vstupenky

Jiří Bartoška

Festivalový pan prezident

Na start své cyklotrasy se jednoduše přepravíte vlakem i s kolem. Využijte výhodné přepravné již od 25 Kč!

www.cd.cz/cdbike

České dráhy, Váš osobní dopravce www.cd.cz 840 112 113

editorial

/

01

Vážení čtenáři, milí spolucestující, Sanitka. Pamatuji si premiérové vysílání tohoto kultovního televizního seriálu, když jsem jako malý kluk sedával s rodiči u televize. V mysli mi utkvěly některé scény, například hromadný výjezd sanitek k tragické nehodě civilního letadla na pražském Suchdole a také krvavá brada Jiřího Bartošky. Až z toho běhal mráz po zádech. To při sledování italského krimiseriálu Chobotnice jsem si pro jistotu při každé dramatičtější scéně dával polštář před oči a máma mě okřikovala: „Dej ten polštář dolů nebo půjdeš spát!“ Dnes, když občas v hlavním vysílacím čase zapnu televizi, nestačím se divit. Jako bych se vrátil do dětství a hledám opět polštář, obří polštář, za který bych se mohl schovat, protože to, co někdy běží na obrazovkách, to věčné panoptikum, musí notně kazit vkus průměrného obyvatele naší malé a kdysi televizní a filmovou tvorbou proslavené zemičky. Mimochodem, kvalita naší současné seriálové tvorby patří mezi nejčastější témata zasílaná našimi mladými čtenáři do rubriky Co mi hlava nebere. Ono to má ale určitou logiku – vždyť se vzrůstajícím počtem televizních kanálů musí přece, až na ojedinělé zázraky, notně klesat průměrná kvalitativní úroveň. Nebijte mě, studenti, ale možná by se měla zvážit základní matematika jako povinný maturitní předmět i pro umělecky nebo jazykově nadané jedince. To proto, aby mi příště představitelka PR klubu na přímý dotaz (podle jakého klíče/vzorce byla letos udělena cena za efektivitu firemních publikací) neodpověděla, že to je věc poroty. Naše věc. Cosa nostra. Příjemnou cestu vlakem přeje Zdeněk Ston, šéfredaktor

kouzlo železnice Štěpán Rak ● Nádraží Radotín

Foťte kouzla železnice a získejte Kilometrickou banku ČD!

Své fotografie posílejte na [email protected]. Autora zveřejněných fotografií odměníme Kilometrickou bankou ČD na 2 000 km v hodnotě 2 100 Kč.

02 / 07

obsah

rozhovor

Jiří Bartoška Koncem tohoto měsíce nás čeká velká kulturní událost – Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, jehož prezidentem je herec Jiří Bartoška. Kromě této ctěné funkce zvládá i náročná divadelní představení a role v celovečerních filmech. Nyní máte možnost vyhrát exkluzivní Festival Passy a zúčastnit se tohoto filmového svátku osobně!

11 retro Lid dvojích domácností

Také patříte mezi jedince, kteří se každý víkend, od jara do podzimu, vypravují na své rekreační sídlo uprostřed přírody a užívají si klidu a pohody? Nebo naopak celý den běháte kolem záhonků a kutíte od svítání do úsvitu? Chataři a chalupáři nám tentokrát posílali své fotografie, které je zachycují při jejich typické práci či relaxaci.

Příští číslo vyjde 3. 7. 2013.

Elektrická pionýrka s buržoazním rodokmenem

S koncem druhé světové války započala rozsáhlá elektrizace našich hlavních železničních tahů, díky níž se zrodila legenda mezi lokomotivami – Bobina. Co stálo za jejím úspěchem a kde přišla ke své přezdívce?

49

ze světa železnice

17

obsah /

03

kultura

Tipy a recenze

Přinášíme vám kulturní tipy a recenze vybraných knižních, filmových, hudebních i televizních novinek, které pro vás připravil novinář a publicista Jan Kábrt.

23

cestování po ČR

Liberecký kraj

Lanová dráha na vrchol Ještědu je v provozu již neuvěřitelných osmdesát let. Liberecká lanovka položila základ lanovkářské tradice u nás. Vybudovali ji tehdejší Československé státní dráhy a pod značkou národního dopravce funguje dodnes. A také zde potkáte průvodčího, stejně jako ve vlaku.

43 35 cestopis Městečko Palermo usíná… Hlavní město ostrova Sicílie se může pochlubit bohatou historií a v jeho temných uličkách se vám nemohou nevybavit scény z mafiánských filmů či seriálů. Neustálý boj o moc i holý život tu však kdysi skutečně probíhal. Jaká je dnešní realita na divokém italském jihu?

zábava

Aby vám cesta rychleji uběhla

Křížovka, komiks, rubrika Co mi hlava nebere, fotosoutěž pro mladé talenty a povídka spisovatelky Markéty Hejkalové, kterou v žádné její knize nenajdete.

52

ČD průvodce

ČD Restaurant

Plánujete delší cestu vlakem a už dopředu přemýšlíte, kolik s sebou usmažit řízků? Nedělejte si starosti s občerstvením a nechte to na nás! Nové restaurační vozy vám poskytnou maximální komfort a z jídelního lístku si určitě vyberete. Moderní gastronomie připravovaná z čerstvých surovin je naší předností.

04 /

novinky

Železničář

Plakáty na vaše četná přání Pokud patříte mezi předplatitele čtrnáctideníku Železničář, mohli jste ke své radosti najít již ve dvou číslech vložený oboustranný plakát a další připravujeme do jednoho z červnových vydání. Jestli jste prozatím pouze čtenáři časopisu ČD pro vás a toužíte také po sběratelském kousku ve formě plakátu, objednejte si předplatné Železničáře na  zeleznicar.cd.cz. Pokud tak učiníte co nejdříve, další plakát vás už jistě nemine!

Airport Express

V létě častěji na letiště

Protože naši linku Airport Express využívá stále více cestujících, dojde v období od neděle 9. června do neděle 29. září 2013 k rozšíření počtu spojů, kterými vás pohodlně a bez přestupů dopravíme z pražského

hlavního nádraží na Letiště Václava Havla Praha a zpět. Interval jízd se mezi devátou hodinou ranní a čtrnáctou hodinou odpolední zkrátí na dvacet minut (nyní jezdí spoje Airport Expressu ve třicetiminutovém taktu). Odjezdy z Prahy hl. n. v době od 9.05 do 14.05 h budou nově v x.05, x.25 a x.45 a odjezdy z Prahy letiště/Airportu (Terminál 1) v době od 9.05 do 14.05 h v x.05, x.25 a x.45. V ostatních denních dobách zůstane jízdDalší ní řád linky AE beze letní změny změn. Věříme, že cestující toto jízdního řádu „letní“ opatření vlaků ČD na  uvítají.

www.cd.cz

Poběžte s námi centrem Olomouce

Červnový podvečer, rozmanitá trať centrem města i parkem – to vše dělá z Mattoni 1/2Maratonu Olomouc jeden z nejoblíbenějších v České republice. Kromě toho se 22. června poběží ještě čtyřčlenná štafeta, štafeta 2RUN 10 + 11 kilometrů a hlavně České dráhy Rodinný běh o délce 3 kilometrů. A protože jsme hlavním partnerem tohoto běhu, opět je pro vás připravena sleva 50 % na startovné! Těšíme se na vás i u našeho stánku, kde se můžete informovat o produktových novinkách ČD.

novinky /

Akční nabídka

Místenka za 0 Kč i v Pendolinech Využijte akční nabídku na období letních prázdnin. Při zakoupení jízdenky přes eShop ČD získáte místenku zdarma!

Chystáte se o prázdninách na výlet vlakem? Pak jsme právě pro vás připravili akční místenky do druhé vozové třídy pro vlaky kategorie R, Ex, EC a SC Pendolino, které lze získat při zakoupení jízdenky eTiket přes eShop ČD. V případě, že vlastníte In-kartu s aplikací IN 100 %, lze tuto místenku získat i samostatně. Pokud si jízdní doklad zakoupíte u pokladní přepážky ČD nebo v jízdenkovém automatu, přijde vás místenka na 35 Kč, a to i do Pendolin včetně rezervace pro jízdní kolo (platí samostatně pro úseky Bohumín – Praha a Praha – Františkovy Lázně). Akční místenky jsou dostupné pouze do vyprodání zásob, předprodej místenek bude zahájen 15. června. Více na www.cd.cz/eshop.

anketa články, které vás nejvíce zaujaly Výsledky ankety o nejúspěšnější článek z minulého čísla ČD pro vás:

1

 26 % hlasů

2

 22 % hlasů

3

 18 % hlasů

Ze světa železnice – Nejslavnější inspirace pro paní Agathu (Petr Šťáhlavský)

Upozornění

Velká výluka v Brně

Velmi náročná výluka se uskuteční od 13. července do 11. srpna, kdy bude zastaven provoz mezi brněnským hlavním nádražím a nádražím v Brně-Židenicích, a to z důvodu nutných údržbových prací Správy železniční dopravní cesty na historickém viaduktu nedaleko hlavního nádraží. Výluka se dotkne především cestujících, kteří začínají nebo končí svou cestu v Brně. Chystaná opatření budou mít vliv na regionální i dálkové spoje, které tímto úsekem pravidelně projíždějí. Například vlaky EuroCity, expresní vlaky a některé rychlíky pojedou přes stanici Brno dolní nádraží, kde bude zřízeno provizorní nástupiště s navazující

náhradní autobusovou dopravou k hlavnímu nádraží. Všechny vlaky budou mimořádně zastavovat ve stanici Brno-Židenice, mezi hlavním nádražím a nádražími v Králově Poli a Židenicích bude posílena tramvajová doprava. Další vlaky budou začínat a končit v jiných brněnských stanicích. Souběžně v tomto termínu bude SŽDC pracovat i na trati mezi Rousínovem a Přerovem, všechny rychlíky směr Bohumín a Olomouc budou z Brna nahrazeny autobusovou dopravou. Více podrobností včetně výlukových jízdních řádů najdete postupně na stránkách www.cd.cz/vyluky. Všem cestujícím se za případné komplikace předem omlouváme.

KAŽDÝ MĚSÍC NĚCO NAVÍC Speciální nabídky, které najdete na akčním regálu v prodejnách PONT market, jste si již jednoznačně oblíbili. Tento měsíc jsme pro vás jako novinku připravili nápoj MountainDew za akční cenu. V půllitrové verzi stojí po celý červen jen 20 Kč. Jde o výjimečnou chuť, která perfektně osvěží. Prodejny PONT market patří mezi první, kde je výrobek k dostání. Zastavte se pro něj i vy!

Cestopis – Na zdraví našeho krále! (Jaromír Červenka)

Cestování po ČR – Plzeňský kraj (Tomáš Rezek)

05

www.ponty.cz

06 /

novinky z regionů

Olomoucký kraj

Květnové soutěže Soutěžili jste s minulým číslem ČD pro vás? Přesvědčte se, zda jste odpovídali správně.

Soutěž o 3 DVD Nespoutaný Django získal: B) 2 Oscary

Soutěž o 3 knihy

Parním vlakem na oslavy 800 let města Uničova Kulaté výročí slaví město Uničov po celý rok řadou kulturních a zábavních akcí. V polovině června se uskuteční tradiční městský jarmark, který bude v rámci oslav velkolepější než jindy. Do Uničova se 15. června můžete svézt parním vlakem. Ten doprovodí průvodčí v historických uniformách. V čele vlaku s historickými vozy Rybáky pojede parní lokomotiva Kremák. Součástí soupravy bude i historický motoráček Hurvínek, občerstvení si můžete dopřát v bufetovém voze. Parní vlak vás zaveze nejen z Olomouce do města oslav a zpět, ale můžete se s ním projet i po uničovském okolí. Více

informací včetně jízdního řádu a programu jarmarku najdete na internetové adrese www.cd.cz/zazitky.

Zámek Kozel vlastnili: C) Valdštejnové

Soutěž o předplatné časopisu Turista

Zlínský kraj

Přijeďte vlakem na Dny lidí dobré vůle!

C) Helfenburk

Součet nadmořských výšek rozhleden: 875 m n. m.

Soutěž o vstupenky do Království železnic Křestní jméno spisovatelky je: Agatha

Jména všech výherců najdete již nyní na www.cdprovas.cz.

Nostalgicky na Dny Karviné Milovníci železniční nostalgie jistě uvítají možnost svézt se na letošní Dny Karviné zvláštním parním vlakem. Historické parní vlaky pojedou v sobotu 15. června z karvinského hlavního nádraží přes

Obrázek na titulní straně je:

Soutěž o knihu Rájem rozhlednovým

Moravskoslezský kraj

Na Velehradě se 4. a 5. července konají Dny lidí dobré vůle. Letos budou ve znamení 1150. výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Akce opět nabídne pestrý program. Nejmenší návštěvníci se pobaví na tradičním Velehradu dětem, mladí fotbalisté si mohou zakopat pod vedením Antonína Panenky v soutěži fotbalových dovedností a Velehradský rukopis se rozroste o další stránky při ručním přepisování Bible. Chybět nebude ani fotografický workshop a mnoho zajímavých výstav. V rámci Večera lidí dobré vůle (4. 7. od 19.30 h) se představí tři charitativní projekty, na něž můžete přispět formou DMS VELEHRAD. Od nádraží ve Starém Městě u Uh. Hradiště vás na Velehrad dovede červená turistická značka (asi 5 km). Příznivci cykloturistiky, kteří do Starého Města přicestují vlakem s jízdním kolem, se vydají po cyklotrase č. 5150. Cyklostezka mezi Velehradem a Starým Městem je hojně využívána také in-line bruslaři.

Petrovice u Karviné do Karviné města a zpět. Máte jedinečnou příležitost projet si úsek tratě z Petrovic u Karviné do Karviné města, na nějž osobní vlaky běžně nezavítají. Pro návštěvníky festivalu Dny Karviné bude kromě historického vlaku připraven bohatý program. Na Masarykově náměstí vystoupí řada hudebníků, mimo jiné Banjo Band Ivana Mládka, Mňága a Žďorb nebo Petr Kotvald. Na závěr je připravena diskotéka s laser show.

rozhovor /

jiří bartoška TEXT: PAVEL HRABICA FOTO: archiv mffkv, čtk

Neodolatelný dr. Skalka ze Sanitky, svůdce žen z Katapultu nebo Pán Bůh z pohádky Anděl Páně. To jsou jen některé podoby Jiřího Bartošky, který mimo filmového, televizního a festivalového účinkování také stále hraje v divadlech.

Hvězdy si do Karlových Varů nekupujeme!

07

08 /

rozhovor

Jak se dnes, s odstupem dvaceti let, díváte na rozpad původního Divadla Na zábradlí, kde jste působil až do roku 1991? Divadlo Na zábradlí bylo v podstatě studiovou scénou a ty mívají životnost tak kolem sedmi let. Takže bylo jen logické, že po čase došlo ke změnám, přišla nová poetika, kterou sem přinesl režisér Petr Lébl, a já myslím, že to tak bylo dobře.

V Jakubovi a jeho pánovi v Divadle Bez zábradlí už spoustu let taháte Karla Heřmánka na ramenou. Sice ne dlouho, ale přesto. Poznáte, když má přes váhu? Myslím, že tohle představení je i ve světovém měřítku určitým rekordem. Neuvědomuji si, že by se skoro čtyřicet let někde hrála inscenace se stejným obsazením dvou hlavních rolí. Když jsme před pár lety s Karlem představení obnovovali, udělali jsme jednu změnu – že se s ním na ramenou nebudu zvedat ze země, ale on na mne nasedne ze stolu. A pořád ho unesu!

Osm let jste vystupoval v Příbězích obyčejného šílenství „u Krobota“ v Dejvicích. Kde ještě vám na jevišti povolují kouřit?

V Divadle Kalich hrajeme několikátou sezonu představení Moje hra. Mám tam skvělou roli – zemřelého spisovatele. Většinu času ležím v rakvi a kouřím.

Nikdy jste nebyl v angažmá v divadle s velkou scénou, ať už v Ústí nad Labem nebo v Brně a pak i v Praze. Nikdy vám „neházeli laso“ do Národního nebo na Vinohrady?

Hra Jakub a jeho pán – Jiří Bartoška nosí na ramenou Karla Heřmánka.

V Mojí hře v Divadle Kalich leží Jiří Baroška většinu představení v rakvi.

Jsem rád, že se podařilo dokázat, že ne všechna rozhodnutí státu musejí být nutně správná.

Já jsem ale jednu sezonu v Národním divadle strávil, pak jsem vystřízlivěl a vrátil se zpět do Divadla Na zábradlí. Ve vinohradském divadle nebo i ve Švandově divadle jsem hostoval, takže jsem si vyzkoušel i to hraní na velkých scénách.

Kdyby nebylo rozpadu Zábradlí a určitého bezvětří v herecké branži vůbec, pustil byste se do karlovarského festivalu?

Záchranu Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary jsme tehdy vzali jako výzvu. Stát se rozhodl festival nepodporovat, protože se mu nezdál perspektivní. My jsme byli přesvědčeni, že pokud je tu filmová akce, která je druhá nejstarší v Evropě, s obrovskou tradicí, tak to smysl má. Snad jsme si to tehdy představovali s jistou dávkou nadšenecké naivity. Možná že kdybychom přesně věděli, co všechno taková organizace festivalu obnáší, tak bychom se do toho nepustili… Ale dnes organizujeme dvacátý ročník a vybudovali jsme jednu z nejvýznamnějších kulturních akcí u nás. Jsem rád, že se podařilo dokázat, že ne všechna rozhodnutí státu musejí být nutně správná!

V roce 1994, kdy jste s Evou Zaoralovou festival převzali, se vám podařilo přivézt Leonarda DiCapria a Philippa Noireta. Bylo v těch letech snadnější nalákat filmové hvězdy?

Rozhodně to nebylo snazší. To, že se podařilo získat právě třeba Noireta nebo DiCapria, byla i souhra šťastných náhod – Philippe Noiret zde natočil s Věrou Caïs Příliš hlučnou samotu a měl ten film, Hrabala a Česko velmi rád. DiCaprio zase tehdy přivezl film Co žere Gilberta Grapea? Jeho kariéra byla už nastartovaná, ale ještě to nebylo to šílenství, které se strhlo kolem Titaniku, tak si to mohl ve Varech opravdu užívat.

Přijela některá z pozvaných hvězd kvůli vašim „modrým očím“? Někteří se vrátili – Malkovich, De Niro, Michalkov. Je to pro festival dobrá reklama? V úspěšné komedii Líbáš jako ďábel s Oldřichem Kaiserem.

Od počátku dodržujeme zásadu, že hvězdám za účast na festivalu nic neplatíme. Jejich návštěva je výsledkem jejich rozhodnutí a vždy je třeba najít vhodné spojení – udělení ceny, prezentace nového filmu.

rozhovor /

09

A to, že své dojmy pak neformálně sdělují dál, je pro nás ta nejlepší reklama. Řada velkých hvězd má například společného agenta. A pokud mu třeba Antonio Banderas řekne, že se mu v Karlových Varech líbilo, je to dobrý festival a stojí za to na něj jet, pak agent může svému dalšímu klientovi návštěvu jen doporučit.

Během festivalu jste se potkal a seznámil s desítkami herců, producentů, režisérů. Bývaly či bývají jejich představy o Česku jiné, než mají potom možnost sami vidět a prožít – pokud jsou u nás poprvé? V prvních letech možná hosté přijížděli tak trochu do nejistoty – jeli do země, o které moc nevěděli, do města, jehož jméno sotva vyslovili. Byl to pak pro ně docela příjemný šok, když je na letišti naložila limuzína a vystoupili před hotelem Pupp. Tohle se ale velmi rychle změnilo. Především od nás dostanou všichni lidé, kteří cestu osobností organizují, podrobné informace a díky internetu je ta bývalá informační bariéra dávno odstraněná.

Kdyby člověk ve všech rolích hledal obavy, skončil by u dabování Večerníčků. Pro každého je ideální, když může mít kolem sebe spolehlivé a stálé spolupracovníky. Na druhou stranu to může vést k rutině. Je nesnadné vnášet do stojatých vod pohyb a vymýšlet každoročně něco nového?

vizitka Jiří Bartoška (66) Narodil se 24. března 1947 v Děčíně, ale dětství a mládí prožil v Pardubicích. Vystudoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Začínal krátce v Divadle Husa na provázku v Brně, v letech 1973 až 1978 hrál v Ústí nad Labem v Činoherním studiu. Do roku 1991 bylo jeho hereckým působištěm pražské Divadlo Na zábradlí, dnes působí na různých divadelních scénách jako např. Divadlo Bez zábradlí, Divadlo Kalich. Od roku 1994 je prezidentem znovuobnoveného MFF Karlovy Vary. S manželkou Andreou má dceru Kateřinu a syna Janka.

Nechceme si takzvaně koupit hvězdu, kterou nám nějaký agent nabídne. Tato filozofie se nám už řadu let vyplácí. Skutečné osobnosti k nám jezdí prezentovat svou práci, setkávat se s dalšími filmaři, a vesměs jsou naprosto nadšeni atmosférou, která na karlovarském festivalu panuje. Tou možností potkávat se přímo s diváky. Vlastně si nepamatuji, že by od nás někdo odjížděl vysloveně zklamaný.

Festival má tu výhodu, že je vlastně každý rok stejný a pokaždé jiný. Díky té rutině, jak říkáte, už se jeho organizace natolik zprofesionalizovala a zažila, že už přesně víme, co nás čeká, na co je třeba dávat pozor, dokážeme řadu situací předvídat. Festival je zároveň každý rok nový. Představujeme nové filmy i hosty. A pak je tu spousta věcí, na které musíme reagovat. Vezměte si třeba, jak jen se za uplynulé dva tři roky změnily technologie. Před pár lety jsme většinu filmů vozili na pětatřicítkových kotoučích, dnes naopak většinu promítáme digitálně.

10 /

rozhovor

Dokázal byste žít jen s festivalem, bez hraní?

Asi ne. Mám tu velkou výhodu, že jsem sám svým pánem a mohu své profese střídat. A po těch letech už vím, kdy musím být s festivalem na plný úvazek a kdy třeba mohu souběžně točit nebo hrát divadlo. To mi dává svobodu a mohu si tak hraní užívat.

Jednou z vašich nejzapamatovatelnějších rolí je dr. Skalka v Sanitce. I když hrdina se smutným koncem, který zemře na těžkou nemoc. Existuje v herecké branži něco jako obava z „umírajících“ postav? Kdyby člověk ve všech rolích měl hledat nějakou obavu, skončil by nakonec u dabování Večerníčků.

Čím jste cestoval v mládí? Třeba z Pardubic do Brna na JAMU? Pardubice jsou známá železniční křižovatka, nabízí se tedy vlak…

Jako Pardubák jsem byl velmi hrdý na to, že v Pardubicích bylo moderní nádraží s krásnou mozaikou… až jsem nabyl dojmu, že v Pardubicích máme asi to nejkrásnější nádraží na světě. Vlakem jsem samozřejmě jezdil a moje oblíbená trasa byla Karlovy Vary – Mariánské Lázně.

Soutěž o Festival Passy Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte Festival Pass na celou dobu trvání filmového festivalu v hodnotě 1 000 Kč. Který slavný režisér má navštívit letošní festival? A) Steven Spielberg B) Oliver Stone C) Ridley Scott Odpověď jednoduše zadejte do formuláře na webových stránkách www.cdprovas.cz do 20. června. Deset z vás obdrží dva Festival Passy.

tradice Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary Letos se uskuteční již 48. ročník. První festival se konal v roce 1946, postupně se vypracoval na nejprestižnější filmovou akci ve východním bloku. Dlouhé roky se musel povinně ob rok střídat s filmovým festivalem v Moskvě. Po roce 1989 čelil nezájmu a krátkodobé konkurenci pražského festivalu a téměř zanikl. V roce 1994 byl úspěšně resuscitován novým vedením v čele s hercem Jiřím Bartoškou a filmovou publicistkou Evou Zaoralovou. Festival je držitelem kategorie A, stejně jako festivaly v Cannes, Berlíně, Benátkách nebo Tokiu. Mezi nejslavnějšími jmény, která se objevila v Karlových Varech během posledních 20 let, byli např. Roberto De Niro, Miloš Forman, Michael Douglas, Salma Hayek, Woody Harrelson, Nastassja Kinski, Morgan Freeman, Sharon Stone, Robert Redford a další.

Lidé vás poměřují úspěchem, bohatstvím, prestiží, také skandály a průšvihy... Téměř se ale neví, že občas vytáhnete peníze z kapsy a přispějete někomu, kdo má život o poznání složitější. Třeba klukovi na vozíku na lepší auto, aby mohl jezdit do školy. Je to pro vás téma?

Charita je důležitou součástí naší práce a jde o dlouhodobou aktivitu. Festival každoročně představuje oficiálního neziskového partnera, kterému na své půdě dává prostor k prezentaci jeho činnosti a tím i možnost k získání finančních prostředků. Těmto neziskovým partnerům výrazně přispívají i naši partneři – ať už finančními dary, nebo jako ti mediální inzertním prostorem, v němž mohou nadace představovat své projekty. Kromě toho máme už více než deset let program Kino bez bariér, díky němuž se mohou na festival a jeho představení dostat lidé s handicapem. Samozřejmě, když dojde k nějaké nečekané situaci, tak spolu s našimi partnery jsme schopni docela pružně zareagovat – takto se například podařilo před pár lety zorganizovat finanční pomoc pro lidi postižené povodněmi.

Koho ze slavných hvězd jste se snažil do Karlových Varů přivézt a nikdy se to nepodařilo?

Už řadu let usilujeme o to, aby naše nejvyšší ocenění přijal

sleva VLAK+ Festival Pojeďte na festival vlakem a získejte slevu „VLAK+ Filmový festival 2013“ ve výši 50 % z obyčejného jízdného. Sleva platí při zakoupení zpáteční jízdenky ve dnech 28. června – 6. července z jakékoli stanice ČD do všech stanic obsahujících v názvu Karlovy Vary. Při cestě zpět z Karlových Varů nezapomeňte jízdenku nechat označit na lícové (přední) straně otiskem pamětního razítka ČD, které získáte u propagačního informačního stánku ČD v mezipatře hotelu Thermal v Karlových Varech.

Jack Nicholson. Zatím se to nepovedlo. Když jsem o tom mluvil s Ivanem Passerem, tak mi to vysvětlil: Víš, on by prostě nevydržel celou tu cestu letadlem přes oceán nekouřit! To přece zrovna ty musíš pochopit! ▪

Se Sharon Stone.

retro /

11

Foto: Česká televize

HOMO CHATO/CHALUPUS

TEXT: TOMÁŠ CACH

Lid dvojích domácností

V pátek i svátek, od časného jara do lezavého podzimu (o dovolené nemluvě), se houfně přemísťuje do svého druhého životního teritoria, aby v rámci pozemku rekreačního objektu zveleboval již mnohokrát zvelebené. Homo chato/chalupus – již desítky let hojně rozšířený druh, jemuž ani přes chmurné předpovědi počátku 90. let zdaleka nehrozí vyhynutí.

12 /

retro

P

ředesílám – nejsem chatař. Ani chalupář. I když... tím druhým jsem vlastně v období vysokoškolských studií (1973–78) díky rodičům – tedy hlavně tátovi – tak trochu byl. Zmíním jen nejvýraznější vzpomínku. Z prvního léta. Stodola. Narvaná slámou. Čtyři metry vysoko. Bůhvíjak starou, slisovanou na kámen. Táta a já. V rukou vidle. Uždibujeme z té masy kousíček po kousíčku. Jde to sakra ztuha. A pomalu. Ve vedru. V prachu. Dvanáct hodin denně. Týden. Druhý. Třetí... (Táta si totiž usmyslel, že z toho slaměného odpadu postaví ve stoupající části pozemku za domem dvě nové terasy pro záhony. Jsou tam určitě dodnes...) Po pěti letech táta chalupaření, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, nedostatku financí i zájmu ze strany zbytku rodiny, vzdal. Domek v obci nedaleko Mšena se prodal, dosti nevýhodně (celá naše rodina totiž geneticky postrádá byť špetku obchodnického ducha), movitý kupec ho pak v 80. letech přeměnil na opravdu výstavní sídélko. S vlastní rodinou a dětmi jsem pak dlouhá léta jezdil do vesničky mezi Benátkami a Mladou Boleslaví, kde tchán postupně vybudoval ze svého skromného rodného domu solidní rekreační a nakonec i (na důchod) celkem komfortní nemovitost sloužící k trvalému bydlení. Mělo to jednu ohromnou výhodu. Mohli jsme tam jet kdykoli – ale „nemuseli“. Prostě nemuseli.

Z Divokého západu do pohraničí První chaty – spíš dřevěné sruby – se začaly stavět ve 20. a 30. letech v romantických údolích poblíž velkých měst (především Prahy), která trampům připomínala obdivovaný Divoký západ. Prosté příbytky sloužily vyznavačům pobytu v přírodě a táboření víceméně jen k přespání, postupně však vznikaly ucelené osady, z nichž některé se staly legendami (Ztracenka, Údolí děsu...). Na druhou stranu bohatší měšťanské vrstvy si už od konce 19. století budovaly – pochopitelně nikoli vlastníma rukama, ale také na dosah sídelních měst – letní vily. V okolí Prahy se těšily největší oblibě zejména Černošice, Dobřichovice, Klánovice, Jevany, Senohraby a další obce, kde stojí dodnes celé vilové čtvrti. Mezi slavné „letňáky“ se tak zařadili třeba herci Jára Kohout, Ferenc Futurista či Vlasta Burian, dobovou prázdninovou atmosféru kolem těchto sídel

Chato/chalupářské aktivity jsou hodnoceny jako tichá a nekritizovatelná forma protestu proti režimu, únik z reálně socialistické skutečnosti do osobního mikrosvěta. Nemíním s těmito tezemi polemizovat, jenom si prostě nevzpomínám, že by někdo z četných chatařů a chalupářů v mém širším okolí tehdy cokoli z uvedeného činil jaksi „uvědoměle“. Navíc je třeba zdůraznit, že podle průzkumů z konce 80. let vlastnilo chatu či chalupu 12 procent Čechů a Moravanů, takže naprostá většina obyvatelstva se musela ve volném čase zabavit a unikat realitě jinak...

zase skvěle vystihuje film Jiřího Menzela Rozmarné léto. Počátky chalupářství se datují až do období po druhé světové válce v souvislosti s vysídlením tří milionů sudetských Němců. Prázdné chalupy (mnohde i celé zemědělské usedlosti), často citlivě zasazené do překrásné krajiny, bylo tehdy možno získat většinou skutečně „za babku“.

Boom 60. a 70. let Bouřlivý rozvoj ve výstavbě nových chat přinesla 60. léta. Vznikaly celé chatové kolonie, což byl úkaz ve světě nevídaný, našimi i zahraničními odborníky chtě nechtě přijímaný jako osobitý projev lidové architektury. U nových i starších objektů se zlepšovalo jejich vybavení, takže druhá, rekreační domácnost poskytovala lidem často větší komfort (i co se týče prostoru) než jejich městské byty. Trend pokračoval i v 70. letech. Přibývalo i rekreačních chalup, i když ne takovým tempem, protože nejklasičtější „roubenky“ už byly rozebrané. Od počátku 70. let však raketově vzrostl zájem o (z různých důvodů uvolněné) vesnické domy. Sehnat v té době nějaký v relativně slušném stavu a za přijatelný peníz nebylo vůbec jednoduché, což mohu potvrdit zkušenostmi vlastní rodiny (v rámci výběru jsme jich osobně navštívili 17). Dnes zdůvodňují sociologové a politologové enormní rozmach chatařství a chalupářství v tehdejší ČSSR v dekádách 60. až 80. let přirozenou touhou lidí po svobodné, individuální činnosti (navzdory proklamovanému kolektivismu) a soukromém vlastnictví (v době, kdy „všechno bylo všech“).

Něco typologie Chatař a chalupář představují pouze variety jednoho druhu zvaného homo chato/chalupus. Čím se vyznačuje ve své nejryzejší podobě? Vztahem k rekreačnímu objektu. Jeho chata/chalupa je přirozeně ze všech nejkrásnější, umístěná v tom nejmalebnějším regionu. (Ve skutečnosti ovšem prakticky nemá čas podívat se za plot svého pozemku. Naše v úvodu zmíněná chalupa se nacházela 3,5 kilometru od Kokořínského dolu, kde jsme za pět let nebyli ani jednou.) Plánuje v ní strávit svá důchodcovská léta. (Pokud mu v tom nezabrání „nečekaný“ úraz či celková zchátralost v důsledku dlouholeté dřiny.) Vztahem k práci na tomtéž. Nikdy není hotov. Vymýšlí a realizuje stále nová a nová vylepšení, nezřídka bez ohledu na jejich smysl a své schopnosti realizace. Budovatelské úsilí je pro něho drogou, dokáže krátce „abstinovat“ pouze ve chvílích, kdy se může pochlubit výsledky své činnosti.

Počty domů sloužících k rekreaci podle krajů 12 645 7 716

15 078 6 279

301

1 414

12 673

5 753 6 793

33 017 17 140

12 379 24 529

Stav k 26. 3. 2011 Zdroj: ČSÚ

11 043

retro /

13

Pohoda na Špičáku Mamka s tátou během poobědní siesty před chalupou na šumavském Špičáku v létě roku 1958. Ke spokojenosti stačilo tak málo...

Josef Našinec

Vztahem k rodině. Považuje za samozřejmé, že manželka nejenže perfektně vede víkendovou domácnost, ale podílí se i na výkonech pro ženu zcela nevhodných (přemísťování obřích břemen apod.). Rovněž tak usiluje o zapojení dětí, které se v určitém věku většinou bouří, s léty se ovšem u nich často „virus chato/chalupus“ projeví, neboť ho mají v krvi. Na zcela opačném pólu stojí homo chato/chalupus laxní. Svůj objekt využívá s rodinou skutečně k rekreaci (tedy relaxaci), potřebné úpravy a opravy si nechává provádět odborníky (nebo na ně přímo kašle). Rád také poznává širší i vzdálenější okolí. (Ryzí typ jím pochopitelně hluboce pohrdá.) Mezi oběma krajními póly existuje široké spektrum mutací zahrnujících v různé intenzitě prvky obou, protože i chato/chalupus je taky jenom člověk.

Vývoj sloužících k rekreaci Vývojpočtů počtůdomů domů sloužících k rekreaci Počty domů sloužících k rekreaci podle kraj 10

5

6 279

11

301

1 414

20

15 078

42

7 716

12 673

5 753 6 793

25

33 017

8159 58

52

88

17 140

12 379

11 043

Zdroj: ČSÚ

70

24 529

Stav k 26. 3. 2011 Zdroj:ČSÚ ČSÚ Zdroj:

0

7 19

Listopad je „nezazimoval“ Hned počátkem 90. let předpovídali četní „...ové“ tu brzký, tu postupný zánik chato/chalupářského fenoménu jako typického důsledku totality. Předpokládalo se, že s rozšířením soukromého podnikání a otevřením hranic zájem o chaty a chalupy rapidně opadne. Povšechně lépe situovaní (hlavně mladší) lidé si zaopatří kvalitnější bydlení v kontaktu s přírodou (zejména v satelitních městečkách při větších aglomeracích) a volné dny budou trávit především cestováním. Nikdo už nedovysvětlil, jak se ten pokles zájmu projeví v praxi – čekalo se snad, že lidé budou svá druhá obydlí hromadně prodávat (ale komu?), případně rovnou srovnávat se zemí?

60 1 1 1 67 20200 16 91 60 19 6 777 001 16 4 2 0 7 1 80 17 38 199 19 77 28 04 1 0 87 17 55 98 83 42 1 12 10 5 12 645

Ukázalo se však, že ne každý Čech a Moravan chce/může/je schopen podnikat, že v cizině je sice hezky, ale draho (a našinec se tam nedomluví), zkrátka že na chatce nebo chaloupce je většině stejně nejlíp... Navzdory všem prognózám se počet domů sloužících k rekreaci v letech 1991–2011 dokonce zvýšil řádově o desítky tisíc! Homo chato/chalupus prošel všemi společenskými změnami prakticky beze změn. Jen ke svému milovanému rekreačnímu stavení se dnes přibližuje podstatně lepším autem. ■

Vybavuje se mi ještě jeden zážiteček z mého krátkého chalupářského období, zdánlivě

s tématem nesouvisející. Někdy v polovině 70. let jsem na chalupě trávil několik dní sám nerušenou přípravou na zkoušku. Půlnoc. Hutné ticho již spící obce nečekaně naruší děsivé, takřka nelidské výkřikozavytí. V domcích se řetězovitě rozblikávají světla. A do toho pronikavý ženský ječák: „Nechoď tam! Nebo budeš muset svědčit!“ Chalupáři nebo místní, „uposlechli“ jsme všichni. (Chaboučkou náplastí na svědomí nás všech, kteří jsme tam nešli, se stal fakt, že ani největší vesnické drbny se nedopídily lokálního zdroje, natož příčin a jakýchkoli následků incidentu. Možná se nám to jenom hromadně zdálo...) ▪

14 /

retro

Orlické budování Moje teta koupila v roce 1969 chalu pu v Orlických horách. Stavení vyžadovalo rozsáhlou rekonstrukci, na které se podíleli mnozí členové rodiny i řada kam arádů. Opravy probíhaly několik let, ale každý ze zúčastněných – i díky krásnému okolí – se tam rád vrací dodnes.

Helga Bilíková

Katlov 1989 Jako malá holka jsem trávila prázdniny s rodiči na chatě ve středních Čechách nedaleko Kutné Hory. A protože se nachází přímo na břehu rybníka, během její výstavby se usoudilo, že koupelna rozhodně nebude potřeba. Ke koupání tedy slouží místní rybník Katlov a k ranní hygieně pumpa na zahradě, ze které teče neskutečně studená voda. Malé děti ovšem vždy fascinovala.

Jana Poláková

íky mi vrchy Pod Hostýnskýdokončená chata postavená veoskoadupě iliLišnv roce

rcelu jsm i je téměř týnem. Pa Na fotografi sklepem kov pod Hos av Sl é přízemí se ce ěn ob zd li va do bu v katastru e tesařů za jsme zd ístní parta olik sezon m potom m ně 1975. Něk a tehdy na ál y St ab . anec do svahu, chatu Tatr se u no va zapuštěným to é on čn úpravy postavila m sku. Závěre i na Sloven dosud, í es jeden víkend aj kd íh na ob pr be i a byla vyro i přestávkam 29 000 Kč a s menším na řadu let ny. di ly ro áh ší ot na pr ci pak Vě ra Ho nkov á etí genera slouží již tř kdy chata

retro /

15

Kontrola vody

záni na vodu z vlastní Na chatě v Beskydech jsme odká ycuje rodinnou kontrolu zach 1993 u z rok ek Sním ny. stud stavu vodní hladiny.

Jarmila Faltín ová

šance Staňte se spolutvůrci našeho časopisu! Na této dvoustraně najdete i v následujících číslech vždy několik retro fotografií „s příběhem“ (a datem vzniku před rokem 2000) vztahujících se k uveřejněnému tématu a vybraných z vámi zaslaných příspěvků. Fotografie, doplněné několikařádkovým popisem (datum a okolnosti pořízení – zejména místo, zobrazení aktéři atd.), můžete zasílat elektronicky (naskenované) na [email protected], případně poštou na adresu redakce (viz str. 64). Na obálku nebo do předmětu e-mailu uveďte heslo RETRO. Fotografie vám budou vráceny pouze na vyžádání! Každý námi vybraný snímek bude honorován částkou 600 Kč. Pro nejbližší čísla magazínu vyhlašujeme následující témata:

č. 7/2013: ZÁJEZDY S ROH I CESTOVKOU – uzávěrka zaslání 7. června č. 9/2013: VÝCHOVA DĚTÍ – uzávěrka zaslání 14. srpna V č. 8/2013 uveřejníme speciál na téma výročí srpnové okupace.

Dobře utajený Barkas V roce 1995 jsem si koupil v Beskydech kus lesa, ovšem bez příjezdové cesty. Jak si tam post avit chatičku? A tak jsme do lesa ručn ě dotáhli s kamarády vyřazený Bark as z vrakoviště. Všude kolem bylo (mého) dřeva dost, není tedy divu, že časem krásně splynul s okolní přírodou... (Nakonec získal i kvali tní sedlovou střechu s cihlovým komínem!)

Petr Vokůrka

kultura /

kino • fIlmy na doma • divadlo •

17

• výstavy • knihy • cd

Kulturní tipy a recenze jana kábrta

ČD TIP SMRTONOSNÁ PAST: OPĚT V AKCI Frajeři, kteří by dokázali zachránit celý svět, zřejmě došli, a tak se musí do služby hlásit ti, kteří si něčím podobným už jednou či víckrát prošli, nehledě na to, že více než aktivní službě se blíží důchodu. A tak se Bruce Willis znovu objevuje jako policista McClan, tentokrát na cestě do Moskvy, aby tam našel svého syna. Než se stačí vzpamatovat z překvapení, že tu jeho syn pracuje jako tajný agent, musí společně odjet do Černobylu a zabránit fatálnímu obchodu s plutoniem. USA, 97 MIN. / REŽIE – JOHN MOORE / HRAJÍ – BRUCE WILLIS, JAI COURTNEY, AMAURY NOLASCO, COLE HAUSER, SEBASTIAN KOCH

Soutěž o 5 DVD

Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte film Smrtonosná past: Opět v akci na DVD. Ve kterém roce byl natočen první film s názvem Smrtonosná past s Brucem Willisem v hlavní roli? A) 1985 B) 1988 C) 1990 Odpověď zadejte do příslušného formuláře na stránkách www.cdprovas.cz do 20. června.

18 / Kino

kultura

TRANS

Když pracujete v aukční síni, těžko se ubráníte myšlenkám na podvod. A tak se historik umění Simon spřáhne s gangem a společně ukradnou Goyův obraz za miliony. Jenže po ráně do hlavy, kterou při tom Simon utrží, si nepamatuje, kam ho ukryl. Když nepomůžou výhružky ani mučení, objedná šéf gangu terapeutku, která se má ponořit hluboko do Simonovy mysli. VB, 101 MIN. / REŽIE – DANNY BOYLE / HRAJÍ – JAMES MCAVOY, VINCENT CASSEL, ROSARIO DAWSON, TUPPENCE MIDDLETON, SAM CREED V KINECH OD 13. ČERVNA

UNIVERZITA PRO PŘÍŠERKY Toto bude skvělá zpráva pro všechny děti: příšerky jsou zpátky. A to hlavně Mike, který od doby, co byl jen malé monstrum, snil o tom, že se stane úspěšnou příšerkou. A protože ty většinou vycházejí z Univerzity, neváhá. Tady se však nechá strhnout strašícím esem Jamesem P. Sullivanem a brzy následuje vyhazov. Dokážou své průšvihy napravit? USA, 109 MIN. / REŽIE – DAN SCANLON / V ČESKÉM ZNĚNÍ – JIŘÍ HROMADA, TOMÁŠ TRAPL, DAVID SUCHAŘÍPA, VLASTIMIL ZAVŘEL, SAŠA RAŠILOV, NAĎA KONVALINKOVÁ V KINECH OD 26. ČERVNA

Divadlo

DONAHA!

MARILYN (PŘEKRÁSNÉ DĚCKO)

Od doby, kdy měl tento film (v originále The Full Monty) premiéru, se z něho stal fenomén. Muzikálová verze se dostala na jeviště v Londýně i v New Yorku, nyní se ji rozhodli uvést v Brně. Proč ne, vždyť muzikál o pěti kamarádech z oceláren, kteří přijdou o práci a ze zoufalství založí striptérskou skupinu, umí stále pořádně pobavit. MĚSTSKÉ DIVADLO, BRNO / REŽIE – STANO SLOVÁK / HRAJÍ – PETR ŠTĚPÁN, JAKUB ULIČNÍK, LUKÁŠ JANOTA, MICHAL ISTENÍK, MILOSLAV ČÍŽEK

I v Hradci Králové se rozhodli pro muzikál, na kterém se vedle režiséra a autora libreta Radka Balaše podílel i hudebník Ondřej Brousek. Vydali se na cestu do duše blonďatého sexsymbolu, kterou vydláždili nejen náročnými pěveckými party, ale také lidmi, kteří jí byli nablízku, ať již šlo o její tři manžele, kamarádky, matku nebo kolegy. KLICPEROVO DIVADLO, HRADEC KRÁLOVÉ / REŽIE – RADEK BALAŠ / HRAJÍ – KAMILA SEDLÁROVÁ, FRANTIŠEK STANĚK, JAN SKLENÁŘ, TOMÁŠ LNĚNIČKA, HYNEK PECH

Filmy na doma LET

Další zajímavý kousek od autora Forresta Gumpa, režiséra Roberta Zemeckise. Tentokrát točil o leteckém kapitánovi Whipovi Whitakerovi, jehož stroj se dostane do bouře. Z té ho však Whitaker skvělým manévrem vyvede a všechny pasažéry tak zachrání. Jeho hrdinský čin však krátce nato zastíní fakt, že dávno propadl drogám a alkoholu. USA, 138 MIN. / REŽIE – ROBERT ZEMECKIS / HRAJÍ – DENZEL WASHINGTON, KELLY REILLY, JOHN GOODMAN, DON CHEADLE, NADINE VELAZQUEZ

HITCHCOCK Málokdo čeká, že když jde o mistra hororu, dočká se tak milého filmu. Samozřejmě že tu nechybí ani legendární Psycho, respektive to, co mu předcházelo, ale i to je jen součást Hitchcockova milostného příběhu s jeho ženou Almou, věčnou inspirací a oporou za jakýchkoli okolností, aniž se kdy dočkala uznání… Skvělý výkon Anthonyho Hopkinse! USA, 98 MIN. / REŽIE – SACHA GERVASI / HRAJÍ – ANTHONY HOPKINS, HELEN MIRREN, SCARLETT JOHANSSON, JAMES D‘ARCY, JESSICA BIEL

kultura /

Výstavy

19

HOLLAND RETRO STYLE Zajímavý pokus udělali v Moravské galerii. Expozici starého umění doplnili o vybraná díla nizozemských malířů 17. století, ke kterým přidali obrazy malířů 19. století. Jak k určitým tématů přistupovali umělci, které dělily dvě stovky let? Rozhodně mistry takzvaného zlatého věku slepě nenapodobovali, tvořili originály, v nichž lze rozpoznat zárodky moderního umění! MORAVSKÁ GALERIE, BRNO • OTEVŘENO DO 29. PROSINCE

KADDIŠ Před sedmdesáti lety bylo pražské nádraží Bubny němým svědkem obludných událostí – stalo se místem, kde tisíce lidí nastupovaly do židovských transportů. Taková minulost nenechává chladnou řadu lidí, a tak vznikla společnost Památník Šoa Praha, která od 4. do 18. června připravila řadu kulturních akcí, které mají minulost tohoto nádraží připomenout. Jejich základem je výstava, kterou přibližuje ředitel zmíněné společnosti Pavel Štingl: „Největším gestem bude monumentální plastika Aleše Veselého přímo před budovou. Nádražní hala působí ve své podstatě jako největší argument minulosti. Umocňuje ji prázdnota. Z několika míst přicházejí k návštěvníkům hlasy pamětníků, očitých svědků. Po podlaze nádražní haly putují světelné efekty otisků bot v reálné velikosti. Světelné stopy neustále pomalu mění svou polohu, kráčejí, stěny budovy vydávají svá svědectví, objevují se tváře těch, kteří se nevrátili…“ Budou tu i dobové jízdní řády s fragmenty z průkazových fotografií – oči lidí, pro které se transporty staly cestou bez návratu. Na pultících v nádražní hale budou ležet noviny s autentickou titulní stranou z října nebo listopadu roku 1941, tedy z doby, kdy byly z Prahy vypraveny první židovské transporty. Obsah novin však bude aktuální se vzpomínkami pamětníků, názory současných osobností a také prezentací záměru vybudování Památníku Šoa. Program kulturních akcí najdete na internetové stránce pspbubny.cz. NÁDRAŽÍ BUBNY, PRAHA • OTEVŘENO OD 4. DO 18. ČERVNA

Knihy

ALICIA KEYS Že má doma čtrnáct cen Grammy, to u ní nepřekvapí, vždyť jde o jednu z nejlepších zpěvaček světa. Se svým krásným hlasem dokáže divy, což nedávno předvedla i v megahitu o New Yorku (Empire State Of Mind). Alicia Keys navíc loni těsně před Vánocemi vydala další zajímavou desku Girl on Fire. Její koncert bude jistě jedním z vrcholů sezony. 12. ČERVNA, O2 ARENA, PRAHA

ERIC CLAPTON

OSTROV ANTRAX

NELEHKÝ DEN

Ústředním hrdinou detektivky z New Yorku je John Corey, který se přestěhoval na Long Island, aby se zotavil ze zranění, které utrpěl ve službě. Místní šerif ho však jako poradce přizve k vyšetřování vraždy manželů Gordonových – biologů, kteří si žili nad poměry. Ukradli snad cennou vakcínu? Nebo smrtící virus? Mohli i pašovat drogy… KNIHA ZLÍN, 369 KČ

Pokud vás zajímá den, kdy byl zabit terorista Usáma bin Ládin, jeho věrnějšího vylíčení se už asi nedočkáte. V této knize totiž průběh operace zvláštní jednotky amerického námořnictva vypráví její přímý účastník! V otevřené zpovědi popisuje nejen Ládinův osudný den z pohledu očitého svědka, ale také výcvik a každodenní život příslušníků speciálních jednotek. KNIŽNÍ KLUB, 349 KČ

Nelson Demise

Koncerty

Mark Owen, Kevin Maurer

Pokud platí, že to nejlepší přichází nakonec, máme se na co těšit: svoje evropské turné totiž Eric Clapton v Praze končí. Skladatel, zpěvák a skvělý bluesový kytarista hraje už od začátku šedesátých let, kdy vstoupil do kapely Yardbirds. Od té doby vydal desítky alb, z nichž vzešly hity jako Layla, Cocaine nebo Tears In Heaven – nejslavnější balada, která snad nebude chybět. 19. ČERVNA, O2 ARENA, PRAHA

20 /

Tipy a recenze připravuje Jan Kábrt, novinář a publicista.

televize

Červnové menu

VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ I kdybyste skvěle obsazený film o hrdinské záchraně židovských dětí Nicolasem Wintonem viděli už poněkolikáté, pokaždé dojme k slzám. Minimálně závěrečným setkáním dávno dospělých dětí se svým zachráncem. ČT1 • 9. ČERVNA / CCA 21.45

AMERICAN HORROR STORY

Nova zase vsadí na doktory

Nejoblíbenější televizní zábavou u nás zůstávají české seriály. Dlouhodobě vládnou sledovanosti a ty úspěšné televize natahují, co to dá. Na Nově teď doufají, že na super úspěšnou Ordinaci navážou Doktoři z Počátků.

J

ako by lékařské prostředí bylo pro seriál přímo stvořené – tím nekonečným propojováním dramatických osudů pacientů se vztahy doktorů na pracovišti i v soukromí. Brzy si to uvědomili v seriálové velmoci Americe, kde léta vládly Nemocnice Chicago Hope nebo Pohotovost, ale věděl to i geniální scenárista Jaroslav Dietl, který napsal Nemocnici na kraji města. Při každé další repríze patří její výsledky sledovanosti k pozoruhodným. A když před deseti lety přišla ČT s novými díly Nemocnice, dívalo se na první díl čtyři miliony lidí! O takových číslech si dnes Ordinace v růžové zahradě může nechat zdát, i tak ale patří k televizním stálicím a nejúspěšnějším pořadům současnosti. Na druhou stranu – nezmizela z obrazovek dlouhých osm let, dějově se stále více cyklí, a tak se nabízí otázka, jak dlouho může divácká přízeň vydržet. V červnu na Nově vyzkoušejí, zda by jeden lékařský seriál nemohl nahradit druhý. Nasadí zmíněné Doktory z Počátků, pojmenované podle vesnice, v níž se bude seriál odehrávat.

TV kupé

V duchu princezny oblečené i neoblečené je vztah Doktorů z Počátků právě k Ordinaci. Spojníkem je herec Martin Stránský a jeho poněkud tajemný lékař Ota Kovář. Dceru mu zmrzačí zfetovaný řidič, jeho bývalá žena se s ní navíc stěhuje do zahraničí. A tak se Kovář rozhodne z Kamenice v Ordinaci odejít do Počátků, od nichž si slibuje jakýsi životní restart. Pak už si ovšem budou Počátky žít vlastním životem. Novými osudy, vesnickou šeptandou nebo jednou skrytou hrozbou v podobě podnikatelského záměru. Jisté je, že seriál určitě vzbudí zájem obsazením, protože tvůrci dokázali zlákat i řadu v seriálech neokoukaných tváří. Hvězdami mezi nimi jsou Václav Postránecký v roli lékaře na sklonku kariéry, který své místo přepouští právě Otovi Kovářovi z Ordinace, a Marek Vašut v roli arogantního hulvátka, jenž zdědil hospodu po rodičích a zároveň je v Počátcích starostou. V dalších rolích se objeví Josef Carda, Halina Pawlowská, Sabina Laurinová, David Prachař nebo Lenka Termerová. ▪

U ničeho, co dnes v televizi dávají, se nebudete bát víc než u seriálu o rodině, která se z centra Bostonu přestěhovala na předměstí Los Angeles do starobylého domu. Za každým rohem tady číhá tajemství. PRIMA COOL • OD 9. ČERVNA / NE 22.00

LEHKÁ JAKO DECH Režisér Vít Olmer natáčel na velmi aktuální téma – na dramatickém příběhu dvou dospívajících dívek, jejichž současnou životní náplní je starost o štíhlý pas, poukazuje na smutný fenomén bulimie a anorexie. ČT1 • 23. ČERVNA / 22.00

NEČEKANÉ SOUVISLOSTI I z vědeckého bádání se může stát napínavá detektivka, která zapojí diváky do děje. To slibují nové půlhodinové pořady na Prima Zoom, při nichž můžete hádat třeba to, co mají společného nafta s jahodami. PRIMA ZOOM • OD 16. ČERVNA / NE 19.00

■ DEJDARA V TALENTU NEUVIDÍME

■ ÓČKA UŽ BUDOU TŘI

■ UŽ DOST, ŠÉFE!

Ve čtvrté řadě soutěže Česko Slovensko má talent už nebude porotcem Martin Dejdar. Prima s ním počítá jako s moderátorem Vylomenin i nového pořadu, též založeného na skryté kameře. Zatím jediným známým porotcem je Leoš Mareš.

Hudební televize Óčko s červnem spustila svůj druhý kanál – Óčko Gold, který se zaměří pouze na české a světové hity z 60. až 90. let. Ještě během června chce televize spustit i třetí kanál, programově podobný sesterskému Expresradiu.

Zdeněk Pohlreich, který teď radí se základními kuchařskými dovednostmi, z obrazovky nezmizí ani na podzim. Prima totiž chystá pořad Už dost, šéfe!, v němž oblíbený kat restaurací zavítá do podniků, které navštívil se show Ano, šéfe!

recenze /

Rychle a zběsile si zahrálo na Bonda

Kdo by to před dvanácti lety řekl. V kinech měl premiéru film Rychle a zběsile, potěšil především milovníky rychlých aut a drsných mužů, ale nijak nevybočil ze slušného akčního průměru. A vida, teď už je na světě Rychle a zběsile 6.

J

e jasné, že po pěti dílech už fanoušci vědí, co je čeká a do kina půjdou tak nějak automaticky. Od prvního dílu dostávají akční mix, v němž dominují rychlá auta a partička neohrožených. A je asi jedno, že se svými bouráky kdysi závodili v nočních ulicích a ve dne v nich přepadávali kamiony, zatímco dnes se v nich prohánějí v rámci spolupráce s tajnými agenty (samozřejmě pod nátlakem). Má ale smysl na film zajít, když mezi fanoušky této série nepatříte?

Gang odložil důchod Vezměme to oklikou. Zašli byste na novou bondovku? Pokud odpovíte ne, dál už nečtěte. Rychle a zběsile – a je jedno, zda jde o jedničku, trojku nebo šestku – není pro vás. V opačném případě máte rádi akci, napětí, humor, stylizaci. A o to vše se vlastně snaží i Rychle a zběsile. Určitě cílí na mladší publikum, patrné je to nejen z rapu během úvodních titulků, ale i sázkou na fascinaci z vytuněných aut, o nichž přece jen sní především adolescenti s vidinou bezproblémového obsazení místa spolujezdce. Na druhou stranu šla v šestce auta trochu do pozadí. Však se také šéfové gangu už už chystali na důchod, jen jim pak zvláštní agent Hobbs podstrčil fotku Letty, bývalé

21

Ovšem největší rozdíl spočívá v tom, že v Bondovi obyčejně většina herců umí hrát. Vin Diesel si z toho buď dělá pořádnou legraci, nebo si těsně před natáčením zaplatil pár hereckých lekcí a ještě je úplně nevstřebal. Chtělo by se říct: nemá natrénováno.

Bručící Vin Diesel ženy jejich šéfa Doma, kterou po jedné z minulých akcí považovali za mrtvou. Mohou se k ní dostat, když Hobbsovi pomohou chytit gang, v němž nyní působí.

Akční zázraky Rozdání karet tedy bondovku zase trochu připomíná – loví se gangster globálního rozměru, který by mohl napáchat na lidstvu nedozírné škody. Podobnost můžeme rozšířit i o humor, ať už jde o vtipné hlášky a glosy nebo nadpozemské provedení některých akčních výstupů. Zejména toho, kdy na mostě zachrání Dom Letty způsobem, za který si medaili zasloužil nejen Bond, ale i tlupa cvičených opic křížených s klokany. Jsou však dvě věci, které poslední Rychle a zběsile od bondovek dělí a vždy je to ke škodě chlapů od rychlých aut. Bond jednak mívá propracovanější scénář, Rychle a zběsile tentokrát (na rozdíl třeba od prvního nebo pátého dílu) vsadilo na přímočarost bez dějových příkras. Je tak čistou akční podívanou. A i přesto, že jsou bitky ve vzlétajícím letadle nebo jízda tanku po dálnici efektní, nenabídne ve finále víc, než jsme už v jiných thrillerech měli šanci vidět.

Nejokatější je to s poučkou, že by herec měl dýchat břichem, což přispěje k jeho kultivované mluvě. Diesel se do toho opřel způsobem, že při některých hláškách musí člověk sám sebe ujišťovat, že místo kina neskončil v opeře. Netřeba dodávat, že je to při filmu pro teenagery poněkud komické. I proto je Rychle a zběsile 6 hlavně pro ty, kteří zhltali předcházejících pět dílů. Opět je čeká slušná akční podívaná, při které stará parta dokazuje, že kromě rozdávání ran a řízení superbouráků umí vypustit i docela vtipnou hlášku. Stačí to, ale na zadek se z toho člověk neposadí. ▪

hodnocení RYCHLE A ZBĚSILE 6 REŽIE JUSTIN LIN / HRAJÍ VIN DIESEL, PAUL WALKER, DWAYNE JOHNSON, TYRESE GIBSON, JORDANA BREWSTER, MICHELLE RODRIGUEZ

60 %

Cesta k vnitrˇnímu klidu vede prˇes aktivní prožitky.

w w w. a u s t r i a . i n f o

V í c e i n f o r m a c í p ro Va š i d o v o l e n o u v R a k o u s k u n a b e z p l a t n é i n f o r m a cˇ n í l i n c e v cˇ e š t i n eˇ : 8 0 0 1 8 0 8 0 0

cestování po ČR /

23

Za krásami Česka

Liberecký kraj

Frýdlant Liberec – Ještěd Kryštofovo Údolí Doksy

Smržovka

České moře – tak se nejčastěji přezdívá Máchovu jezeru. Milovníci komiksu Čtyřlístek mu ale neřeknou jinak než Blaťák. Není žádným tajemstvím, že předobraz komiksu našel jeho autor Jaroslav Němeček v Doksech (tedy Třeskoprskách) a blízkém okolí. Loni byla otevřena nová naučná stezka Se Čtyřlístkem kolem Blaťáku. Po stopách Fifinky, Bobíka, Myšpulína a Pindi se můžete vydat z náměstí v Doksech po žluté turistické značce. Brožurku o naučné stezce s mapkou a úkoly pro děti si vyzvedněte v Muzeu Čtyřlístku – v budově městské knihovny ve Valdštejnské ulici (č. p. 251). Město Doksy získali po Bílé hoře Valdštejnové a jen díky jejich úsilí jezdí do Doks vlaky. Podle původního plánu se totiž měla železnice městu vyhnout a to šlechtický rod nechtěl dopustit. O tom, že se Valdštejnové na železniční spojení těšili a hojně ho využívali, svědčí dodnes zachovaná tzv. hraběcí čekárna na nádraží v Doksech. Foto: Martina Bartova

24 /

cestování po ČR

Osmdesát let lanovky

na Ještěd Již ze samotného libereckého nádraží lze spatřit siluetu horského masivu s charakteristickou stavbou ve tvaru rotačního hyperboloidu. A právě na tento nejvyšší vrchol Ještědského hřbetu vede oblíbená lanová dráha Českých drah.

TEXT: PAVEL VURSTA FOTO: AUTOR, PETR NEUMANN, REDAKCE

C

estovatel a návštěvník, který si vybral výlet do Liberce a na Ještěd vlakem, má nespornou výhodu. Rozhodně z toho důvodu, že je toto velké a zajímavé severočeské město přístupné železnicí ze všech stran i blízkého příhraničí, ale i proto, že nádraží leží takřka v jeho středu. Samotné město, v minulosti silné centrum průmyslu, získalo železniční spojení třetí parostrojní železnicí u nás, a to Pardubicko-libereckou dráhou v roce 1859, a ještě téhož roku další železnicí z Liberce do Žitavy.

Lanovka jezdí od roku 1933 A co má železnice společného s Ještědem? No přece lanovou dráhu, vybudovanou tehdejšími Československými státními drahami

cestování po ČR /

a dodnes provozovanou jejich následnicí – akciovou společností České dráhy. Důvodů k návštěvě této nepřehlédnutelné liberecké dominanty je hned několik. Letos tu oslaví hned dvě výročí – osmdesát let bezzávadového provozu lanovky a čtyřicet let existence unikátního horského hotelu. Liberecká klasická visutá lanová dráha položila základ budování lanovkářské tradice u nás. Byla zprovozněna v roce 1933 jako druhá po lanové dráze z Janských Lázní na Černou horu. Tato první osobní lanová dráha v Krkonoších ale byla již zrušena a nahrazena modernější lanovkou, navíc v jiné trase, a tak ta liberecká má punc nejstarší zachované lanovky u nás. Onen pojem nejstarší může u někoho evokovat dojem zastaralosti a malé spolehlivosti, ale opak je pravdou. Právě péče železnice a její tradičně odborný přístup k dopravní technice dodávají této lanovce lesk a slávu. A to i po osmdesáti letech provozu. Výstavbu lanovky prováděla chrudimská firma František Wiesner a za necelý rok předala dílo, které je ve svém technickém řešení stále funkční a hodné obdivu. Po zprovoznění v roce 1933 byla lanovka trvale v provozu i po dobu okupace. Průběžně se měnila lana i kabiny. V sedmdesátých letech došlo k výměně celé technologie, úpravě podpěr a přestavbě obou nástupních stanic. Tato dvoukabinová visutá lanová dráha s jednou podpěrou má převýšení 401 metrů a šikmou délku tratě 1 188 metrů. Nutno připomenout, že právě železnice byla u zrodu všech

spojení Vlakem do Liberce Od libereckého hlavního nádraží ČD odjíždí tramvaj linky č. 3, která jede do konečné stanice Horní Hanychov. K dolní stanici lanové dráhy ČD je to od konečné tramvaje po příjemné značené cestě asi 10 minut chůze. Cestující od České Lípy ve stanici Liberec-Horní Růžodol mohou použít stejnou tramvajovou linku z blízké stanice MHD Janův Důl. Informace o provozu lanové dráhy lze najít na www.cd.cz nebo telefonech 485 104 287 či 972 365 582. Celoroční jízdní řád lanové dráhy na Ještěd je uveden v celostátním jízdním řádu jako trať č. 900.

25

Soutěž Zodpovězte správně následující otázku a vyhrajte publikaci Osobní lanové dráhy v Libereckém kraji autorů Pavla Vursty a Petra Neumanna.

Ve kterých letech proběhla rekonstrukce liberecké lanovky? A) 1966–70

B) 1971–75

C) 1976–79

Odpověď jednoduše zadejte do příslušného formuláře na www.cdprovas.cz. do 20. června 2013. Správná odpověď z minulého čísla je C) Valdštejnové.

Zahájení provozu lanovky v roce 1933.

významných lanovek v tehdejším Československu, a tak na této jediné lanovce ČD dnes můžete spatřit i průvodčího v železniční uniformě.

Hotel s polovičním výročím Ještě před výstavbou opravdového horského hotelu byly na křemencovém vrchu postupně obnovované kříže a chata. Turistický zájem vedl tehdejší Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory k výstavbě prvního hotelu, který byl otevřen v lednu 1907 s tím, že silný zájem o tuto kamennou stavbu se následně promítl i do záměru výstavby lanovky. Ta přispěla k rozvoji turistiky a zpřístupnila vrchol i pro méně zdatné návštěvníky na mnoho dalších let. Osudový požár poslední lednové noci roku 1963 nenávratně zničil oblíbený hotel s vyhlídkou. Novodobá historie dominanty se začala psát po vypsání architektonické soutěže na nový hotel. Z jedenácti návrhů byl vybrán ojedinělý

a odvážný projekt architekta Karla Hubáčka, který navrhl věž ve tvaru stříbrného kuželu, do kterého umístil hotel, restaurace a antény pro rozhlasové i televizní vysílače. Základní kámen stavby byl položen v roce 1966 a ve složitých podmínkách byla dokončena v září roku 1973. Návrh architekta Karla Hubáčka a jeho kolektivu získal celosvětové uznání a samotný Liberec byl obohacen o mimořádnou stavbu i přitažlivou dominantu, která již od roku 2002 září v noci osvětlena nad městem mezi Jizerskými a Lužickými horami. Postupem let změnil ještědský hotel řadu majitelů a i čas se podepsal na současném stavu, který pro zachování zasluhuje trvalou a mimořádnou péči také proto, že usiluje o zapsání do seznamu významných památek. A tak v porovnání s výročím lanové dráhy, která je jakousi pupeční šňůrou a nerozlučným partnerem, je letošní výročí hotelu z pohledu času „pouze“ poloviční. ▪

26 /

cestování po ČR

Skalní mísy v Jizerských horách

Smržovská vyhlídka.

Málokde najdeme tolik skalních mis, obřích neboli obětních hrnců jako v Jizerských horách. Jejich výskyt byl odedávna spojován s konáním tajemných obřadů v předkřesťanských, pohanských dobách.

TEXT A FOTO: JOSEF KOSÁK

K

ruhové či oválné prohlubně na vrcholcích skal bývají naplněny dešťovou vodou, měnící se obrazce na vodní hladině prý sloužily k věštění budoucnosti a lidských osudů i k odhalování a posuzování minulých dějů. Vznik kamenných mis si lidé spojovali s konáním čertovských rejdů. Mísy ve skalách prý vznikaly úderem čertova kopyta, jiné prý byly vytlačeny jeho čertovským pozadím, odtokové stružky z nádrží vytvářel ďábel svým ocasem. Přestože se odborná komise dr. Wirchova při

spojení Vlakem do Jizerských hor Největší a zároveň nejlépe přístupné skalní mísy se nacházejí nad Smržovkou. Z náměstí či od nádraží ČD dojdete za necelou půlhodinku po modré TZ k Vyhlídce neboli Finkově skále. Veškerá další spojení do nejbližšího okolí skalních mis si můžete vyhledat na www.cd.cz/spojeni.

průzkumu mis na Pohanských kamenech u Višňové na Frýdlantsku v r. 1895 přiklonila k názoru, že obří hrnce (z něm. Riesentopf) ve skalách jsou výhradně přírodními výtvory, které vznikly dlouhodobým působením vody, mrazu a větru, nemůže se návštěvník ani dnes ubránit pocitu, že v některých případech člověk přírodě trochu pomohl.

Finkova skála Největší a zároveň nejlépe přístupné skalní mísy v Jizerských horách se nacházejí nad Smržovkou. Skála má tři výškové

cestování po ČR / Soutěž o předplatné

slouží jako vyhlídka, shlédneme odtud Smržovku, Tanvaldsko, ale i část Krkonoš.

Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte roční předplatné časopisu Turista! Na titulní straně časopisu Turista č. 6/2013 je pohled z Vlhoště na Sedlo. Vlhošť je svými 614 m n. m. nejvyšším bodem: A) CHKO Slavkovský les B) CHKO Bílé Karpaty C) CHKO Kokořínsko

Výtvory nejen ďáblovy

Skalní bloky s obřími hrnci najdeme i v severní části Jizerských hor – na vrcholu Frýdlantského cimbuří (875 m), pod Oldřichovským Špičákem a na Lysé skále, posunutý kámen s výraznou mísou se nachází nedaleko Šolcova rybníka u Raspenavy. Ne všechny hrnce byly podle názvů výtvorem ďáblovým. Nad Rudolfovem, na Ježíškových Finkův kámen kamenech, prý podle pověsti Panenka Maria omývala 1 km Andělské v kamenné míse malého Ježíška, kameny s prohlubní rovněž zaplněnou vodou najdeme nad Novým Harcovem. Ještě mnoho zvláštních mis se skrývá ve zdejších žulových skalách a bukových lesích. Odbočíme-li z neznačené cesty vedoucí z Lukášova vzhůru podél Harcovského potoka na hřeben ke KráSmržovka lovskému vrchu, narazíme na zřícený skalní blok s mohutnou, nyní na bok otočenou mísou. Dostala název Bručoun, vysloužila si jej vyluzováním nelibých zvuků, jež vznikají při poryvech větru. ČERVEN

|

6 2013

ZAJÍMAVOSTI A NOVINKY PRO VÝLETY PĚŠKY I NA KOLE PO ČESKU I ZA JEHO HRANICEMI

Odpověď jednoduše zadejte do formuláře na www.cdprovas.cz do 20. června. Tři správné odpovědi odměníme ročním předplatným časopisu Turista.

Oknem do Velké Moravy nahlédnete do historie

Arkózové komory u Mirošova Za mašinkami na Velimský okruh

Monumentální klášter v polském Henrykowě

Kde se skrývá utajený vodopád v Rychlebských horách?

PRIX NON PEREANT opět pro TURISTU

Za ptáčky po Čechách (2. část)

Vladimíru Čechovi in memoriam…

Hlubiny české krajiny Toulky s Toulavou kamerou Koruna nejen zlatá Hrady a zámky Waldviertelu

Cykloputování blatskými vesnicemi

Pekelné „safari“ pustinou severočeských dolů Do Čáslavi za Pradědečkovým traktorem Pozoruhodný model planetární soustavy najdete v Benátkách nad Jizerou Poutní kaple Svatých schodů Turista slaví 125 let!

LII | 125 Cena: 48 Kč

úrovně. Největší mísu, tzv. Čertovu studánku, spatříme již v nejnižší části skalního bloku pod převislou skálou. Průměr skalní prohlubně je 130 cm, její hloubka dosahuje 50 cm. Mísa nikdy nevysychá, je trvale naplněna „mrtvou vodou“. Bývala používána k lidovému léčitelství – k zacelování ran a ke zpomalování postupu infekcí. Není jasné, proč právě tato největší mísa vznikla právě zde, v místě zpola překrytém převislou skálou. Po vysekaných schodech vystoupáme do druhé výškové úrovně skalního bloku k dalším třem menším mísám s odtokovými žlábky. Nejvyšší vrchol skály

Finkův kámen

27

Katalog produktů Sport Arsenal uvnitř časopisu

Bručoun.

Bílý potok

ně dosahuje 1 m, výška přes 1,5 m. A jak Kukaň pod Smrkem přišla ke svému jménu? Dnes již málokdo zná z proutí upletený krytý koš pro slepice, který sloužíval ke snášení vajec – trefný název zdejší3,5 km mu na bok spadlému hrnci prý dali při jeho objevení nedaleko tábořící skautíci. Skálu s obřím hrncem najdeme dokonce i v Jablonci nad Nisou, kde jedna z hlavních ulic nese název U balvanu. ZdejšíFrýdlantské skalní blok – balvan s mísou

cimbuří

1 km

Finkův kámen 1 km

Bílý potok pod Smrkem Bílý potok pod Smrkem

Smržovka

3,5 km

Lužec pod Smrkem Kukaň

3,5 km

Smržovka

2 km

Frýdlantské cimbuří Frýdlantské cimbuří

Kameny oblých tvarů

U Šolcova rybníka.

Podobnou, rovněž před staletími či tisíciletími spadlou skálu s překrásnou prohlubní najdemepod nedaleko Staré poutní cesty (modrá Lužec Smrkem TZ) vedoucí z Oldřichova do Hejnic. Nad Farskou loukou je řada skalních bloků, Kukaň Lužec pod Smrkem ve kterých jsme hledali zdejší raritu – Kukaň, 2 km na bok otočenou skálu s mohutnou mísou Kukaňa s odtokovým žlábkem, po pádu bloku nyní 2 km k nebesům. Dají se dobře změřit otočeným její rozměry: šířka a hloubka oválné prohlub-

na vrcholu – se časem sice ocitl těsně za plotem rodinné vily, ale zřejmě díky tomu zůstal dosud označen tabulkou z r. 1904. Rovněž v Liberci najdeme kámen s povědomými tvary – v parku naproti Liebigovu zámečku v Jablonecké ulici je instalována kamenná skulptura, jejíž autor se zřejmě inspiroval přírodními vzory, skalními mísami z okolních hor. ▪ Při hledání skal s obřími mísami poslouží mapa KČT č. 20–21, Jizerské hory. Tento článek vyšel také v časopise Turista č. 8–9/2012.

28 /

cestování po ČR

Z okna vlaku

v Libereckém kraji

Kryštofovo Údolí

Foto: Jindřich Berounský

Foto: Plotnikov l Dreamstime.com

Frýdlant v Čechách

Foto: CzechTourism.com

Smržovka

Vyhlídka se skalními mísami

Gotický hrad a renesanční zámek

Pohled z Novinského viaduktu

Naproti smržovskému nádraží se tyčí na první pohled nepřekonatelná skalní stěna. Jen kousek nad ní nad korunami stromů je ukryta skalní vyhlídka, která stojí za krátkou námahu (asi 15 minut chůze). Vydejte se k ní od rozcestníku u nádraží vlevo po modré turistické značce, po krátkém stoupání pak narazíte na směrovku ke skalní vyhlídce. Z vyhlídkové plošiny se vám naskytne poutavý výhled na Smržovku, jižní svahy Jizerských hor i západní Krkonoše. Skalní vyhlídku zdobí pozoruhodné oválné prohlubně, tzv. skalní mísy, o nichž se více dočtete na stranách 26–27.

Na čedičové skále nad řekou Smědou se nad městem Frýdlant vypíná stejnojmenný areál hradu a zámku. Svou majestátnost ukazuje rozlehlé šlechtické sídlo výletníkům už zdaleka. Jeho typickou siluetu vytváří hlavně mohutná hradní věž Indica. Veřejnosti se hradní interiéry otevřely už v roce 1801 jako první ve střední Evropě. Během prohlídky renesančního zámku a gotického hradu zavítáte do více než 70 místností. Nevynecháte ani zámeckou obrazárnu, funkční kuchyň, koupelnu nebo dětský pokoj. Zajímavá je expozice historických zbraní.

Jízda vlakem z Liberce do České Lípy patří k cestovatelským zážitkům. Technicky nejzajímavější je asi sedmikilometrový úsek tratě mezi železničními stanicemi Karlov pod Ještědem a Křižany. Vlaky k překonání náročného terénu využívají čtyři tunely a čtyři velké kamenné mosty. Z nich vyniká Novinský viadukt, postavený v letech 1898–1900. Kamenný most se 14 oblouky, který je dlouhý téměř 200 metrů a vysoký 30 metrů, nabízí cestujícím ve vlaku oku lahodící výhled na malebnou horskou obec Kryštofovo Údolí a její okolí.

Ze skalní vyhlídky je dobře vidět dominanta Smržovky – jeden z našich nejkrásnějších železničních viaduktů s půlkruhovými kamennými klenbami, který je dlouhý 124 metrů a vysoký přes 23 metrů. Postaven byl v letech 1893–1894 a díky kvalitě provedení byl prvně rekonstruován až v roce 2008. Do Smržovky se můžete svézt novými motorovými vozy RegioSpider (RS1 Stadler). Z Liberce vám jízda po kolejích zabere necelých 40 minut.

Z Liberce vás do stanice Frýdlant v Čechách dopraví vlaky ČD asi za půl hodiny. I do Frýdlantu jezdí nové motorové vozy RegioSpider (RS1 Stadler). Kompletní jízdní řády nových souprav ČD, které jezdí na Liberecku, najdete na adrese www.cd.cz/ libereckykraj (sekce Nové vlaky). A jak se dostanete od frýdlantského nádraží k hradu a zámku? Od rozcestníku u nádraží se vydejte po žluté nebo zelené turistické značce.

Železnice z Liberce do České Lípy, část tzv. severočeské transversálky, byla uvedena do provozu 17. září 1900. Měla sloužit pro přepravu uhlí z mostecké pánve na Liberecko. Dnes se po této trati (č. 086) můžete svézt každé dvě hodiny i rychlíky, které zajišťují rychlou dopravu cestujících mezi Libercem a Ústím nad Labem. Pokud ale nepospícháte, využijte pomalejší osobní vlaky, ať si jízdu po romantické trati náležitě vychutnáte.

cestování po ČR /

29

Rájem rozhlednovým ILUSTRACE: JIŘÍ ŠTEKL

Nisanka

Pětatřicetimetrový ocelový tubus s vnějším točitým schodištěm z roku 2007. trať č. 036, nejbližší žel. stanice Jablonecké Paseky, vzdálenost 2,3 km Kruhový výhled z otevřené plošiny ve výšce 24 metrů (Černá Studnice, Ještěd, Jizerské hory, Krkonoše).

Kilometrové stoupání k rozhledně začíná u budovy pošty v obci Nová Ves nad Nisou. Hrubá a velmi rozbitá asfaltová silnice kopíruje červenou turistickou značku do příkrého kopce. Pak následuje mírné klesání a další prudký kopec. V polovině cesty vystřídá špatnou silnici o něco lepší písčitá cesta po rovině, ale i z kopce, až k rozcestí se zelenou značkou. Zde se odbočí doprava a vystoupá se prudký kopec až k chatě Jizerka, odkud vede k rozhledně asi šedesátimetrové prudké stoupání po zámkové dlažbě. Opatrně sjízdné i na silničním kole. Občerstvení a suvenýry ve věži, v chatě Jizerka nebo na Obecním úřadu Nová Ves.

Frýdlantská výšina (Dresslerova) Jednadvacetimetrová cihlová věž z roku 1907. trať č. 039, nejbližší žel. stanice Frýdlant v Čechách předměstí, vzdálenost 1,6 km Kruhový výhled z otevřeného ochozu ve výšce 18 metrů (Jizerské a Lužické hory, Ještěd, Frýdlant, v Polsku pak elektrárna Turoszow a mohutné haldy vytěžené hlušiny). Po překonání železničního přejezdu tratě Frýdlant – Jindřichovice stoupá hrubá asfaltová silnice starým stromořadím 700 metrů rovně do příkrého kopce. Na vrcholu stoupání, kde končí les, se nachází odbočka doleva. Nejprve po luční pěšině a pak i lesem přes kořeny stromů je to k věži, tentokrát již po rovině, pouze 300 metrů. Druhou možností je silnice z města směrem na Višňovou. Prudkým stoupáním opět překonáme železniční trať a dojedeme na kraj města, kde odbočíme doprava. Po cyklotrase č. 3016 pak přijedeme k hospodářským budovám, kde zatočíme opět doprava. Odtud po 350 metrech vystoupáme na rozcestí těsně pod rozhlednou. Zbývá nám 150metrové příkré stoupání na vrchol.

Soutěž

Kvůli poslednímu úseku lesem je první cesta sjízdná pouze na horském kole, druhá je dobře sjízdná i na silničním kole. Občerstvení a suvenýry v kiosku pod věží.

Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte knihu Rájem rozhlednovým. Jaký je součet nadmořských výšek rozhleden Nisanka a Frýdlantská výšina? Správnou odpověď jednoduše zadejte do 20. června do formuláře na www.cdprovas.cz. Nápovědu najdete na www.rozhlednovymrajem.cz.

cena již od 150 Kč, studenti od 115 Kč

Vyzkoušejte vlaky D1 Express • jízdní doba již od 2:35 hod. • pohodlné spojení mezi Prahou a Brnem Více na www.cd.cz/d1express nebo na infolince 840 112 113

šéfkuchař pro vás /

PŘEDSTAVUJEME...

Iveta Fabešová

Tvrdí, že jeden amatér s velkým srdcem pro věc zmůže více než deset znuděných vyučených profesionálů. Iveta je toho dobrým příkladem. Vzdělaná mladá dáma s fenomenálním nadšením pro gastronomii, pečení a cukrařinu především, autorka tří kuchařských knih: Iveta a české sladkosti, Slavnostní pečení s Ivetou a Iveta a sladká Francie. Přestože vystudovala pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a několik let pracovala jako office manager v jedné úspěšné developerské zahraniční společnosti, živí se svou vášní. Možná ji znáte i z kulinářského pořadu Když vaří táta, kde připravovala sladké tečky na závěr. Za zmínku stojí i její úspěch v reality show Na nože! Mimo jiné je autorkou nového projektu Matky a dcery, mezi jehož hlavní cíle patří předávání zkušeností s pečením mezi generacemi. Zatímco starší generace maminek a babiček je nositelkou tradičních receptur a postupů, tu mladší ovlivňují gastronomické trendy a moderní kuchyně. Iveta spojila tyto světy dohromady a dosáhla dokonalého výsledku. Také „otevřela“ první školu vaření on-line v České republice, kde můžete navštěvovat kurzy přímo ze své kuchyně a jediné, co k tomu (kromě základního kuchyňského vybavení) budete potřebovat, je počítač s kamerou a připojením k internetu.

Cukrárna IF

Iveta si právě plní svůj celoživotní sen a otevírá svou vlastní cukrárnu. Útulný a kouzelný obchůdek na pražském Smíchově se pyšní francouzskými macarons neboli makronkami. Dvě barevné mandlové pusinky spojené krémem vás ohromí svou netradiční chutí. V cukrárně si můžete pochutnat na domácí čokoládě nebo výborných malých dortících různých chutí. V letním období si navíc můžete koupit domácí zmrzlinu nebo nanuk, který je neodolatelný díky poctivým surovinám.

Kde najdete cukrárnu IF? U Paliárky 1 Praha 5-Smíchov Více informací na www.ivetafabesova.cz nebo jejím FB profilu www.facebook.com/iveta.fabesova. Objednávky výborných lahůdek z cukrárny IF na tel. +420 602 640 399.

31

32 /

3 dezerty ivety fabešové

šéfkuchař pro vás Letní sorbet z rebarbory SUROVINY NA 8 PORCÍ:

❘ 600 g rebarbory nakrájené na menší kousky ❘ 450 ml vody ❘ 250 g krupicového cukru ❘ špetka soli ❘ 2 čajové lžičky pomerančové kůry ❘ 2 čajové lžičky nasekaného zázvoru ❘ 2 lžíce medu Všechny ingredience kromě medu dáme do hrnce a na vysokém plamenu přivedeme k varu. Poté plamen zmírníme, přikryjeme poklicí a vaříme ještě cca 5 minut. Necháme asi 10 minut vychladnout. Směs rozmixujeme a přes velmi jemné sítko přecedíme. Přidáme med. Dáme do mísy a poté vložíme do mrazáku. Jakmile asi 1/3 zmrzne, metličkou rozmícháme a necháme znovu zmrazit. Postup opakujeme a pak necháme zmrazit celou vrstvu.

Doba přípravy: 30 MINUT Doba MRAŽENÍ: 5 HODIN

šéfkuchař pro vás /

Rebarborové muffiny

SUROVINY NA 15 PORCÍ: ❘ ❘ ❘ ❘

300 g nasekané rebarbory ❘ 3 lžíce krupicového cukru 300 g hladké mouky ❘ 1 čajová lžička prášku do pečiva 100 g krupicového cukru ❘ 2 vejce 200 ml mléka ❘ 100 g másla, rozpuštěného a vychladlého

33

Video z přípravy muffinů najdete na www.cdprovas.cz!

Rebarboru smícháme s první várkou cukru a dáme do trouby, kterou jsme předehřáli na 180 °C. Pečeme asi 10 minut. V míse smícháme tekuté ingredience a přisypeme suché. Promícháme a nakonec přidáme upečenou rebarboru. Směs rozdělíme do košíčků na muffiny a v troubě pečeme asi 20 minut.

Doba přípravy: 5 MINUT Doba PEČENÍ: 20 minut

Doba přípravy: 20 MINUT Doba KYNUTÍ: 2 HODINY Doba PEČENÍ: 20 minut

Rebarborový koláč

SUROVINY NA 8 PORCÍ: ❘ 500 g polohrubé mouky ❘ 75 g krupicového cukru ❘ 75 g másla, rozpuštěného a zchladlého + na plech ❘ 2 žloutky + 1 vejce na potření okrajů ❘ 25 g droždí ❘ 250 ml polotučného mléka ❘ nastrouhaná kůra z jednoho biocitronu ❘ 1 lžička soli ❘ 500 g rebarbory, oloupané, nakrájené na kostičky ❘ 2 sáčky vanilkového cukru Drobenka: ❘ 140 g hrubé mouky ❘ 100 g másla, nakrájeného na kousky ❘ 100 g krupicového cukru Mouku nasypeme do větší mísy, uprostřed uděláme důlek, do něj vlijeme trochu vlažného mléka, přisypeme polovinu cukru a rozdrobíme droždí. Necháme zhruba deset minut stát, aby vzešel kvásek. Pak přidáme žloutky, máslo, zbytek cukru, citronovou kůru, sůl a postupně přiléváme zbytek mléka. Zaděláme těsto – nejprve ho mícháme vařečkou, až přestane lepit, můžeme ho zpracovat rukama. Necháme až dvě hodiny kynout, aby zdvojnásobilo svůj objem. Předehřejeme troubu na 170 °C. Dva plechy vymažeme máslem. Na každý dáme polovinu těsta a rukama ho roztáhneme po celé ploše. Koláče posypeme rebarborou a poprášíme vanilkovým cukrem. Na drobenku dáme do misky máslo, posypeme ho moukou a cukrem a rychle prsty zpracujeme. Drobenkou pak posypeme koláče. Jejich okraje potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme zhruba 20 minut nebo dokud okraje koláčů nezezlátnou.

34 /

specialita

Rebarbora

V posledních letech se stala velkým hitem – a i když se vyskytuje na trhu po celý rok, podle staré pranostiky by se měla jíst jen do sv. Jana, tedy do 24. června. Potom už ztrácí svou dobrou chuť. TEXT: FILIP ČERNÝ, FOTO: ABELSONAGENCY, PIXMAC

N

ejvětší překvapení, které vás při seznámení s rebarborou zaskočí, je skutečnost, že nejde o ovoce, ale o zeleninu. Byla objevena v Číně, poté ji Arabové rozšířili po celém světě. Kolem 18. století si ji v Evropě začali vychutnávat Němci a Angličané. U nás se rebarbora pěstuje od konce 19. století, především na jižní Moravě.

Kyselá rostlina Jsou dvě teorie o tom, jak rebarbora získala své jméno. Jedna tvrdí, že je odvozeno od slova Rha, starověkého názvu pro řeku Volhu, na jejíchž březích rostla. Druhá odvozuje název z řeckého slova Rheo, tok, což je narážka na její projímavé účinky. U této rostliny, které se také říká reveň, se konzumují pouze stonky, protože listy obsahují jedovaté sloučeniny. Nejčastěji má světle růžové nebo až rubínově červené odstíny, ale to o zralosti nic nevypovídá, je to pouze odraz pěstovaného druhu. Některé druhy mají totiž stonek úplně zelený, přesto jsou zralé a sladké. V syrovém stavu ji pozná-

te podle její surové, velmi kyselé chuti, která je jen pro hodně otrlé jedlíky.

Skryté afrodiziakum Rebarbora obsahuje mnoho vitaminů ze skupiny B, čímž posiluje obranyschopnost organismu. Je bohatá na vápník, mangan i hořčík a mimo jiné nám dodává vlákninu, která čistí organismus od škodlivých látek, proto se hodí k očistným kúrám. Je močopudná a podporuje krevní oběh. Reveň pomáhá v boji s nadváhou, neboť na sebe váže tuky. Také prospívá naší pokožce a vlasům. Lidové léčitelství jí přisuzuje pozitivní vliv na vitalitu. Kvůli značnému množství kyseliny šťavelové však není vhodná pro nemocné trpící žlučovými či ledvinovými kameny, překyselením žaludku a při revmatismu. V minulosti

Co možná nevíte ▪ U rebarbory se konzumují pouze řapíky, a to tepelně opracované, nikdy syrové. ▪ Před tepelnou úpravou je třeba stonky oloupat, slupka obsahuje velké množství nežádoucí kyseliny. ▪ Syrová i vařená se dobře zmrazuje. ▪ Při vaření by se nemělo používat hliníkové nádobí. Kov reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou, přechází do zeleniny a nemuselo by to prospívat zdraví. ▪ Jídla z rebarbory se doporučuje jíst nejvýš dvakrát týdně. Při častější konzumaci může zelenina podráždit zažívací ústrojí. ▪ Nejdokonalejší pokrm lásky prý představuje rebarborový koláč s jahodami.

Jak ji vypěstovat Pokud si ji chcete vypěstovat, vyberte polostinné prostředí. Je proto vhodné zasazovat ji mezi listnaté či ovocné stromy. Rebarbora vyžaduje kvalitní humózní zeminu, nejlépe lehce zásaditou. Důležité je pravidelné přihnojování a zalévání. Nejlépe uděláte, pokud při hnojení dáte přednost přírodnímu rozloženému kompostu před chemickými hnojivy. Kvete od května do června, květy je dobré odstraňovat, aby se rostlina příliš nevyčerpala. Jestliže chcete rebarboru rozmnožit, daří se jí v srpnu.

se prý považovala za silné afrodiziakum, což možná vysvětluje, proč je jí věnována taková pozornost právě v květnu a červnu. Její řízná chuť prý slibuje i stejně řízné vztahy.

Koláčová ingredience Rebarbora má v jídelníčku zvláštní postavení, protože jde o zeleninu, která se využívá jako ovoce. Nejčastěji se z ní připravují náplně do knedlíků a koláčů. Zpracovává se i do kompotů a nakládá jako ovocné víno. Vyrábí se z ní džem, u nějž labužníci oceňují lahodně pikantní nakyslost stejně jako u ovocných polévek a omáček. Nepopře ovšem ani svůj zeleninový původ. Podušená rebarbora vytvoří zajímavou přílohu k masu, může se také obalit v těstíčku a usmažit. Zajímavostí je, že kořen z této rostliny bývá označován za drogu, která se používá při snížené chuti k jídlu, ke zlepšení vylučování žluči do střeva, při poruchách zažívání a nechutenství spojených s nadměrnou tvorbou žaludeční kyseliny. ▪

cestopis /

35

SICÍLIE

Itálie

Sicílie Zingaro Palermo

Městečko

Palermo

usíná…

TEXT a foto: ZDENĚK STON

…a z hlubin páchnoucích ulic derou se chapadla mocné sicilské mafie. V tomto městě bych nechtěl žít a umřít tu nechtěl ani komisař Catani. Jeho stín byste zde ale hledali marně, hory odpadků tu už pohřbily nejeden lidský osud. Vítejte v hlavním městě největšího a nejobávanějšího ostrova Středozemí.

36 /

cestopis

S

icílie leží jen kousek od africké pevniny a ještě menší od Apeninského poloost­ rova, který oddělují nevyzpytatelné mořské proudy úzké Messinské úžiny. To, co objevíte v hlavním městě Sicílie, budou jen náznaky slavné italské módy, vybraných pochutin a temperamentu. Víc než cokoli jiného připo­ míná toto město poslední místo, kam byste se vydali na rodinnou dovolenou nebo obchodní cestu. Čekají vás scenérie jako vystřižené z ryzí balkánské současnosti nebo v příměru k naší malé zemi podobající se nevábným sídlištím a předměstím některých severočeských měst. Přesto tu je co obdivovat a proč vážit dlouhou cestu napříč kontinentem na jih. Skvostná architektura pod překrásnými pahorky, které se jako divocí mustangové vystavují ze všech stran městu na odiv.

Moře, co nikdy nespí

Běžný obrázek z palermských uliček v centru kontrastuje se scénou z pobřežní promenády, kde právě probíhal svatební obřad synka z dobré rodiny.

Když se začnou ve starobylých a špinavých uličkách Palerma rozsvěcovat první lucerny, dýchne na vás atmosféra podobná té z dob výprav slavných mořských dobyvatelů i z dob neslavné současnosti mořských cikánů. Alespoň tak se ve starých knihách píše a fantazii se tu meze nekladou. Tolik krásných paláců a staveb na jednom místě, zapomenutých a teprve tmou a svitem luce­ ren jakoby objevených, i nejednoho kultur­ ního ignoranta nadchne a upoutá. Poslední rybáři odklízejí z pobřežních ulic své stolky, kde celý den čistili, porcovali a prodávali mušle a jiné rybí pochutiny pokropené plody citronovníku. Potulní trhovci odvážejí své pojízdné kolostánky, starci v ošuntělých kalhotách potichu brebentí u stolečků kaváren a u vchodů do turistických restau­ rací postávají naháněči, aniž by vás nějak výrazně obtěžovali. Při procházce úzkými uličkami historic­ kého centra musíte být stále na pozoru a uhýbat mopedům, malým fiátkům i vel­ kým mercedesům. Čím hlouběji se noříte do nitra a noci, tím jasnější je onen pocit – odtud není úniku. I dlouho po půlnoci jako by na ulicích neustávaly proudy aut, jen se jejich intenzita ztenčila, a vy nechá­ pete, proč vás cestovka ubytovala ve čtyř­ hvězdičkovém hotelu v té nejzapadlejší čtvrti, odkud vám to po úzkých chodníčcích kolem svodidel, skladiště potravin, rybího tržiště a parku plného tlejících odpadků trvá do první lepší restaurace přes půl hodiny rychlé chůze. Obavy se zjemní až ve chvíli, kdy východní oblohu projasní světlo boží a z chátrajících baráčků, ze kterých opadává omítka i střešní krytina, začnou vylézat

cestopis /

37

Jedna z rušných jednosměrných hlavních ulic s nekončícími proudy aut, mezi které se zanedlouho zařadí i prodejce se svým kolostánkem.

hlavní město první rybáři, aby si v časném jitru zajistili na moři ten nejlepší úlovek. Jsou to ti samí, které jsme potkali cestou do města. A tak nechápu, co a proč nás napadlo, že z přeplněné restaurace uprostřed noci odejde­ me bez zaplacení celé částky. Respektive s po­ kusem o zaplacení, ale obsluha byla celý večer tak šíleně pomalá a podivně chaotická a jídlo nedobré, že jsme to mírně posilněni alkoho­ lem a opiti jakýmsi fluidem nedoknutelnosti zahraničních turistů prostě zkusili. Ušli jsme jen pár ulic, když jsme za našimi zády zaslechli rychlý dupot, ne – doslova sprint jednoho z číšníků v zástěře s účtenkou a kalkulačkou v ruce. Jeho výraz byl nekompromisní: „Please, come back!“ (Prosím, pojďte zpátky!) Opako­ val to ještě několikrát a zastoupil nám cestu. Radši jsme rozdíl na místě uhradili. Číšník si peníze přepočítal a beze slov a náznaků emocí se pomalu vydal zpět do restaurace.

Tenhle ostrov není pro sraby Seriál Chobotnice vysílaný v 80. letech minu­ lého století v československé televizi šokoval nejednu obyčejnou českou domácnost. Mi­ chele Placido v roli komisaře Cataniho v něm rozehrál nerovný souboj proti mocné sicilské mafii. Byť se jednalo o produkt západní pro­ venience, mohl se s nálepkou „nedobrý vzor“ usadit na exkluzivních místech v televizním programu socialistické televize. Ale není to obava z tajemné sicilské mafie, chlápků v černých oblecích šitých na míru, se slunečními brýlemi na očích a doutní­

Palermo Rozhlehlé hlavní město autonomního italského ostrova Sicílie se rozkládá v nížině Conga d‘Oro (Zlatá mušle) obklopené mohutně vyhlížejícími pahorky. Jeho bohatá historie sahá až do 8. století př. n. l. Město ovládali například Kartáginci, Římané, Normané nebo Španělé, což se výrazně projevovalo na jeho vzhledu a činí ho dodnes architektonicky velmi různorodým a zajímavým. Exotickou atmosféru Palerma umocňuje klima, lidé, všudypřítomný chaos a tropická vegetace. Samotné Palermo má asi 700 tisíc obyvatel, s předměstími kolem jednoho milionu.

Kdo ještě neboural, ten bude nabourán.

38 /

cestopis

mafie Cosa nostra Cosa nostra (italsky Naše věc) je označení používané pro sicilskou mafii, která je považována za největší a nejsilnější mafiánskou organizaci v Evropě. Počátky jejího působení sahají do 19. století, kdy byla Sicílie v roce 1860 připojena k Itálii. Obyvatelé tuto skutečnost nesli nelibě a zhoršující se hospodářství bylo příčinou mnoha vzpour a rebélií. Protože vláda Říma sídlila daleko, vznikla skupina místních obyvatel, kteří vzali spravedlnost do vlastních rukou. Vliv Cosa nostry postupně sahal až do Ameriky, kde skupiny imigrantů koncem 19. století začaly své krajany vydírat. Vrchol vlivu mafie nastal v období prohibice mezi světovými válkami, její útlum pak v 70. letech minulého století. Každá skupina se skládá z několika gangů známých jako rodiny. Počet rodin může být menší než 10, ale i vyšší než 100. Vedoucí každé rodiny je známý jako boss (šéf) nebo taky don. Činí veškerá důležitá rozhodnutí a spravuje „rodinné“ finance. V hierarchii těsně pod šéfem se nachází tzv. underboss nebo italsky sotto capo (podšéf). Underboss je druhý nejvyšší velitel, i když vliv jeho moci se může lišit. Někteří z podšéfů jsou připraveni kdykoli nahradit bosse s ohledem na jeho stáří nebo když mu hrozí vězení. Pod underbossem funguje několik capos (kapitánů), jejich počet závisí na velikosti rodiny. Capo vede svou vlastní část rodiny a věnuje se specifickým aktivitám na svém území (např. nelegálním hazardním hrám). Špinavou práci provádějí soldiers (vojáci, pěšáci). Kromě vojáků využívá mafie společníky (associates), kteří nejsou skutečnými členy mafie, ale spolupracují v různých oblastech (bankéři, účetní, policisté, politici). V rodině se však nachází ještě jedna, pro mafii typická, pozice – consigliere, poradce šéfa. Je mezičlánkem mezi donem a capos, ale zároveň patří k donovým „nejlepším přátelům“. Traduje se, že je ve skutečnosti třetím, někdy i druhým nejmocnějším mužem rodiny. Tato funkce má i svůj význam v případě zásahu policie, protože vrchol pyramidy může být hůře vypátratelný. V poslední době je na chudém italském jihu často slyšet také o tzv. kalábrijské mafii. Zdroj: www.howstuffworks.com, Wikipedia

kem v ústech, co vás tu čeká. Ty legendy přiživuje spíše fantazie, na běžného turistu číhají v Palermu mnohem méně prozaičtější překážky. Může k nim patřit i pokus o pře­ chod některé z hlavních ulic v historické části města. Byť je Palermo podle unijních pravidel osázeno značkami i pomalováno zebrami, souvislými i přerušovanými čarami, v jeho ulicích panuje pro našince absolutní dopravní chaos. Značení i semafory mají mnohdy spíše doporučující charakter. Nekončící šňůry aut, které si v případě potřeby z dvouproudové silnice „vyrobí“ čtyřproudovou, předjíždění ze všech stran, neustálé troubení a houkání malých mopedů, které jako mravenci zalézají do volných skulinek, jež se před nimi vytvoří. Zkuste v tom chaosu vstoupit na přechod! My to zkusili několikrát a většinou jsme se zase po několika vteřinách rychle vraceli na chodník – to když se nám o košile otřela zrcátka projíždějících aut. Až mladý Palerman nám ukázal, jak se to dělá. Chce to prostě

My to tušili a teď to víme: Corado Catani žije!

Suché tropické klima, palmy, v pozadí mohutné kopce a historická architektura dotvářejí jedinečnou atmosféru hlavního sicilského města.

cestopis /



39

Sicílie





Rozloha: 25 703 km2



Počet obyvatel: 5 108 000 (2006)



Hlavní město: Palermo

40 /

cestopis

chobotnice Corado Catani nastupuje Psal se rok 1984, když byla natočena první řada později slavného italského krimiseriálu Chobotnice (v originále La Piovra) zobrazujícího (nekonečný a často marný) boj proti sicilské mafii. Hlavní postavu komisaře Corada Cataniho ztvárnil charismatický italský herec Michele Placido (v českém dabingu Jan Kanyza). První řada se natáčela přímo na Sicílii, děj začíná v provinčním městečku Trapani (hodina cesty od Palerma) a jeho okolí, které výborně vystihuje atmosféru ostrova. Seriál tak dobře ukázal a divákům na celém světě vykreslil zavedené praktiky sicilské mafie, že na adresu televize i samotných aktérů chodily výhružné dopisy od mafiánských organizací, aby další pokračování zastavili. Z bezpečnostních důvodů se tak natáčení dalších sérií přesunulo na jiná utajená místa v Itálii (např. Milán) i jinde v Evropě (Švýcarsko, Německo, Řecko…).

Autorem hudby se od druhé řady stal slavný Ennio Morricone. Obliba seriálu byla tak veliká, že když na konci čtvrté série mafie Corada Cattaniho chladnokrevně zabije, vzbudilo to obrovský ohlas. Přestože scenáristé dokážou mnohdy divy, Michele Placido další pokračování odmítl. Natočeno bylo nakonec celkem 9 sérií, nejlépe hodnoceny však zůstávají první čtyři. S využitím filmového blogu metalforever.info

trochu sebevědomí a odvahy, přednost nepřednost, vstoupíte (v zásadě kdekoli) do silnice a mezi auty prokličkujete. Bude vám to spíše připomínat scénu z nějaké akční arkádové hry, ve které máte tři životy a musíte přejít dálnici mezi projíždějícími auty, ale překvapivě to funguje. Asi z obavy, že by vás musel sbírat z kapoty svého fiátku, občas i nějaký ten řidič přibrzdí. Přesto mezi typické znaky palermských aut patří jejich plechy. Starší i novější auta vypadají, jako by je právě někdo vezl od bouračky. Jsou plné oděrek, prohlubenin, vysklená okýnka překrytá provizorními lepenkami a rozbi­ té reflektory ponechané osudu. Kdo ještě neboural, ten bude nabourán.

Jízdní řád? Jde to i bez něj Když si chcete zkrátit cestu v poměrně roz­ hlehlém Palermu nebo přepravit mezi čtvrtě­ mi, je výhodné využít městskou dopravu. Byť má Palermo v součtu s předměstími podobný počet obyvatel jako Praha, nefunguje zde metro ani žádná tramvajová síť. Veškerou hromadnou dopravu zajišťují autobusové linky spojující centrum, nádraží i přilehlé městské části. V centru a jeho okolí je pro au­ tobusy vyhrazen speciální jízdní pruh, který také často využívají motorkáři a mopedisté. Asi tušíte, jak zareaguje v Palermu řidič auto­ busu, když se v protisměru proti němu vyřítí skupina chalanů na mopedech. Nebrzdí. Má totiž větší stroj, což mu umožňuje mít na silnici určitou psychickou převahu. A zase mu to vychází, nějakým zázrakem se všichni minou a jen poslední mopedista otře své koleno o blinkr autobusu. K čemu blinkr, že, ale koleno asi zabolí... Evropské jižní národy mají obecně zvláštní nadání pro chaos, proto nemůže překva­ pit absence jízdního řádu na zastávkách. Přesněji – někde ho najdete, ale zase v něm nenajdete časy odjezdů, ale pouze interva­ ly, ve kterých by se zhruba autobusy měly po městě pohybovat. Jaká je realita, si do­ myslete sami. Palermo a dopravní zácpy, to je první věc, před kterou vás varují na letišti. Takže je to vlastně úžasná praktická pomůc­ ka, doslova natěšeně vyhlížíte další spoj, protože mimo špičku a o víkendech mohou intervaly činit i 75 nebo 90 minut. Paradoxně je tento chaos prověřen časem a nějakým záhadným způsobem funguje. Tedy vlast­ ně pouze s tím dovětkem, že i díky nepříliš funkčnímu systému hromadné dopravy po­ užívá většina Palermanů vlastní auta a moto­ cykly, čímž zase přispívají ke zvyšování již tak vysoké intenzity dopravy.

Přírodní park Zingaro. Drsná krása, skryté zátoky s průzračně čistou vodou Tyrhénského moře a endemický druh trpasličí palmy žumary nízké s jejími zralými barevnými plody.

Pryč z dusné metropole Pro našince se ovšem nabízí i lepší mož­ nost, pokud chce ušetřit, vyhnout se chaosu na silnicích a přitom relativně po­ hodlně navštívit většinu vyhlášených míst na ostrově. Cesta vlakem. Nádraží v Pa­ lermu patří mezi nejčistší místa ve městě. Odjezdy vlaků jsou uvedeny na klasických elektronických panelech, jak je známe my, a překvapí vás pouze extrémně dlouhá ná­ stupiště pro dvacetivozové soupravy, která převážně využívají kraťoučké regionální vlaky. A u toho modrá vlaječka se žlutými hvězdičkami – štědrá dotace z evropských strukturálních fondů. Idylku vyspělé že­ leznice kazí snad jen pobíhající divocí psi, kteří štěkotem zdraví většinu přijíždějících vlaků. Skvělé zákusky v cukrárnách a restaura­ cích, tradičně výborná italská káva, ale také

cestopis /

41

busy dovezly téměř až k branám vyhlášené přírodní rezervace Zingaro.

Zingaro – palmy a antuka Stačí zaplatit u vstupní brány pár eur a ocitnete se v jiném světě, tolik vzdáleném od smradlavých a špinavých ulic hlavního sicilského města. Ten tunel, kterým jsme prošli, tu vybudovali v minulém století, když chtěli propojit jedno z nejseverněji položených sicilských městeček San Vitu pomocí pobřežní silničky mezi strmými kopci, skalami a záto­ kami. Nakonec z plánů sešlo a místo pobřežní silnice tu vznikla překrásná přírodní rezervace, kde si můžete vybrat z několika tras, navštívit muzeum selské kultury, kochat se krásnými výhledy na okolní kopce i sestoupit úplně dolů k moři. Hned několik zátok nabízí báječná místa ke koupání v průzračných a čistých vodách Tyrhénského moře. Tady nám ani nevadilo, že naše obuv byla po chvíli celá pokrytá jemným oranžovým prachem podobným tomu antukovému. Dle instrukcí jsme si na návštěvu vzali dostatek zásob, hlavně pití, není zde totiž žádné místo, kde byste se mohli občerstvit, klima i okolní krajina připomínají spíše vyprahlou mexic­ kou poušť s mnoha kaktusy. Došli jsme až k opuštěné vesnici, kde střechy chátrajících domů zarostla tráva a dvorky divoké keře. Nemohlo to být zase až tak dávno, co zde ves­ ničané museli narychlo opustit své domovy. Co se tady asi událo? Najednou vrznutí dveří

tip na léto Zahrajte si Městečko Palermo „Městečko Palermo usíná…,“ tak zní legendární věta vypravěče před rozdáním rolí v oblíbené táborové hře. V městečku Palermu se usadila mafie a každou noc zabije jednoho Palermana. Corado Catani zase může prosadit zabití člena mafie. Ovšem musí k tomu přesvědčit ostatní. Tím by se ve stručnosti dala shrnout základní myšlenka hry. Obrňte se trpělivostí, kterou budete muset věnovat pochopení hry nebo vysvětlení ostatním, v čem vlastně spočívá její kouzlo. Výsledek ale bude stát za to. Jednoduchá hra pro 6 a více osob, vyžadující interakci celé skupiny, kde si během kol měníte role, takže uspět mohou výborní intrikáni i mlčící šedé eminence. Pravidla najdete na internetu, stačí do nejlepšího vyhledávače zadat „městečko palermo hra pravidla“.

předražené pivo (v restauraci nebo tratorii bez rozdílu 4–5 eur za jedno točené), i to je Palermo. Nepamatuji, kdy naposledy bych měl tak špinavé boty a kalhoty. Čistič bot u hotelového výtahu se nezastavil. Po dvou dnech pobytu v Palermu jsme měli nacho­ zeno mnoho kilometrů (nejbližší restaurace i obchody byly od našeho hotelu vzdáleny více než kilometr) a při vzrůstajících teplo­ tách v dusném městě na nás začala působit

jakási vězeňská tíha. A nemělo to nic společného s tím, že uprostřed města stojí mezi betonovými paneláky obehnané vy­ sokými kamennými zdmi vězení. Rozhodli jsme se vyrazit ven z města, okolní monu­ mentální pahorky lákaly a konečně jsme se také chtěli vykoupat v moři. Zvolili jsme záliv u městečka Castellammare del Golfo, vzdáleného asi hodinu cesty regionálním vlakem z Palerma. Odtud nás linkové auto­

a z jedné z oněch zubožených staveb vyšel zarostlý poustevník. V ruce držel vědro vody, a když nás spatřil, jako by se trochu ulekl, ale jen nepatrně – stačila vteřina, aby nás jeho temné oči prozkoumaly. Rychle za sebou zavřel vrzající dveře a sestupoval po vyšlapa­ né stezce mezi křovinami dolů k pobřeží, až zbyl jen jeho stín. My to tušili a teď to víme: Corado Catani žije! A městečko Palermo se pomalu probouzí…▪

042 /

FOTOgrafická soutěž

1

 

Magdaléna Markéta Gorčíková, 23 let

Přeměň realitu ve svůj sen…

...uploaduj a získej honorář

3 000, 2 000 a 1 000 Kč hlasuj a podpoř mladé talenty

www.cdprovas.cz

43 43

//

FOTOgrafická FOTOgrafická soutěž soutěž

2

 Povznášející pocit Radek Sieber, 18 let

Výherci fotosoutěže za měsíc červen 2013

3

 Těšíme se na léto Monika Mischingerová, 23 let

Máte rádi klasickou fotografii, nebo vás štvou zažité konvence? Dokážete pomocí fotografie přenést pocity a atmosféru na druhé? Jste počítačovými programy nepolíbení, nebo si naopak bez grafického softwaru moderní fotografii nedokážete představit?

P

okud tě výzva zaujala a dosud jsi publikoval maximálně tak na Facebooku, pošli nám své výtvory a neboj se přiložit originální komentář, který umocní tvoji šanci na výhru. Nejpovedenější díla budou oceněna honorářem ve výši 3 000, 2 000 a 1 000 Kč (1., 2. a 3. místo).

Pravidla Vyber maximálně 3 své výtvory a na stránkách www.cdprovas.cz (záložka Soutěže) je přes soutěžní formulář odešli. Na tom samém místě zároveň můžeš hlasovat pro nejhezčí snímek. Soutěž je omezena věkem 30 let. V každém čísle vyhlašujeme 3 výher-

ce. Pokud se nám však tvoje umění natolik zalíbí, můžeš to být právě ty, komu dáme šanci vyfotit exkluzivní fotografie pro náš časopis nebo kalendář. ▪ Kompletní pravidla, vstupní formulář a hlasovací rozhraní na www.cdprovas.cz.

křížovka POMŮCKA: ALET, ACHT, BELA, POOL

ODE DNE VYDÁNÍ (Z LATINY)

VRHAT (KNIŽNĚ)

JAŘMO

KONTRA

AMPULKA (LAT. ZKR.)

JMÉNO VYNÁLEZCE EDISONA

SVIT DOUŠEK

NĚMECKÝ URČITÝ ČLEN

2. ČÁST TAJENKY

SKUPINA KOPYTNÍKŮ

TROPIČTÍ KOMÁŘI

JADERNÁ

OZNÁMIT

MRCHOŽRAVÝ PTÁK

VÝRAZ PŘIROVNÁNÍ

DOMÁCKY EDUARD

PLYNNÝ UHLOVODÍK

ODĚV (KNIŽNĚ) VYSOKÁ KARTA

MENŠÍ PLACHETNICE

PÁDOVÁ OTÁZKA

STAROVĚKÉ POČÍTADLO

OBTĚŽOVAT (EXPR.) VODNÍ BYLINA

DLOUHÁ CHVÍLE

NÁDOBA NA BENZIN

POSTRANNÍ ČÁST ČAPKOVO DRAMA

NĚMECKY POUZE ODLIŠNÁ (SLOV.)

VYMÍLÁNÍ HORNIN (-S-) MOŘSKÝ PTÁK

ZNAČNĚ

POPRAVČÍ

MILENEC (ZASTAR.)

HLAS KUKAČKY SB. KRIMIN. PŘÍBĚHŮ

HORNÍ SNĚMOVNA

LATINSKÝ PŘEKLAD BIBLE

DEN V TÝDNU MÁRY NEDÁVAT POLIBKY TEČKA ZN. SPORT. OBUVI AUSTRAL. MEDVÍDEK

VÝKVĚT ZÁPADOČ. MĚSTO

NĚKDO (SLOV.) ELEMENT CHŮZE

ZPĚVNÝ PTÁK MOŽNÁ

SPORTOVCI NATRIUM JMÉNO JANŽUROVÉ

ŘEZNICTVÍ

OLA

SKRÝVKA (HORN.) SADA

SALAMANDR

KOLONIE

NEPRAVDA

INDONÉSKÁ JEDNOTKA HMOTNOSTI

ČIRÁ TEKUTINA MOZOL

SOUČÁST AROM. OLEJŮ UTRPENÍ

ODLOUČENOST

JIHOAM. HLODAVEC TEXTILNÍ ROSTLINA

PŘEZDÍVKA PATRASOVÉ

PODEPŘENY DVANÁCT MĚSÍCŮ

1. ČÁST TAJENKY

BIOGRAF

VRCH U TŘEBECHOVIC

VALIT (OČI)

VYHYNULÝ PTÁK SVĚTADÍL

RYTMICKÉ CELKY

POTÁČ

TŘENÍ SVALŮ

PODSTAVEC

JMÉNO FRANC. HERCE DELONA

ZN. FOTOAPARÁTŮ SDRUŽENÍ PODNIKŮ

POŘAD JÍDEL HESLA

SMYČKY

MIMO

JM. UHER. KRÁLŮ

CIZÍ ZNAČKA KOSMETIKY HMOTA

PLAZI

JINÝM ZPŮSOBEM

LIKÉRNÍK

KOPNUTÍ

OPATŘENA OBUVÍ

ÚBYTEK HMOTNOSTI KAPALIN

PODBRADEK

SYMETRÁLA CHEM. ZN. PLATINY

STOPA

KORÁLOVÝ OSTROV

HON

ZAČÁTEČNÍK NÁSTROJ ŽENCE

TAHLE

3. ČÁST TAJENKY

ŠACHOVÁ REMÍZA

ŘÍŠSKÁ KLATBA

ZAVINĚNÍ

LUČNÍ POROST

FÁZE MĚSÍCE

SMĚNEČNÝ RUČITEL

SMĚSNÝ ODPAD (HOVOR.)

TVOJI

ČESKÝ MALÍŘ

ÚKON

FRANC. MĚSTO ÚŘAD (ZASTAR.)

ZNAČKA ČISTICÍHO PRÁŠKU

L. de C. Vauvenargues (1715–1747) – francouzský spisovatel, moralista: Manželství s dobrou ženou je jako přístav v bouři; ... (dokončení v tajence).

co mi hlava nebere Budoucnost národa

D

ěti jsou krásné, děti jsou roztomilé. Jsou budoucností světa. Naše naděje, naše vize. Když se tak ale dívám na většinu té budoucnosti národa, nemohu říci, že bych neměla o svět příští generace strach… Některé matky chodí na mateřskou jen proto, že nemají práci. Nebo práci mají, ale po prvním dítěti se nějak nemohou smířit s představou adaptace a volí pokračování mateřské s dalším mrnětem. Je to pro ně jednodušší. A na co se trápit nějakou výchovou? Vřískající haranty pak s bohorovným klidem pozorují, kterak na pískovišti šikanují své spoluvrstevníky, jejich záchvaty vzteku nad něčím, co prostě neodkladně musejí mít, přecházejí netečným mlčením a špatnou náladu svých ratolestí vylepšují návštěvou u McDonalda. Jak to asi dopadne, až o deset let později přijde tentýž „mrňous“ za matkou, že chce tisíc korun nebo i víc a ona mu peníze nedá? Jak na tom bude naše společnost, až se parta takových fracků rozhodne míchat do politiky státu? Uvědomujeme si my sami, jaký potenciál nám v té budoucnosti národa roste a že skončíme v nejhanebnějších domovech důchodců, kde nikomu nebudeme chybět, protože „tak jsme si ty naše dětičky vychovali“? Magda Hegerová, 22

Pohovor nebo rande?

T

i, kteří to zažili, vědí. Připravujete se na pracovní pohovor v domnění, že půjde o vaše pracovní zkušenosti. Jenomže nejde jenom o ně. Jde také o vzájemnou sympatii, o to, jestli jste si padli do oka. Z vaší strany až tolik ne, protože jste přišli hlavně kvůli práci. Ale ten, s nímž jste si sjednali schůzku, si vás určitě změří od hlavy k patě. Někdy to vážně připomíná rande naslepo. Máte trému a různá očekávání, přitom nevíte přesně, co čekat. A zklamání opravdu bolí jako zhrzená láska. Nevyšlo to, snad příště. Však on se najde ten pravý. Totiž ta pravá práce, ten pravý džob. A zkoušíte to znovu a znovu, nové tváře, nová místa, stejná písnička. Setkání ve dvou za nepřátelským stolem. Tisíce osobních otázek. Na konci romantika trochu rozbředává. „Zavolám vám!“ slyšíte. Ale už nezavolá. Zkoušíte vylepšit účes, neustále dokola probíráte skříň a botník, kladete pečlivý důraz na doplňky. Protože každý detail je důležitý. Každá maličkost může změnit zbytek vašeho života! Vždyť s ním zestárnete, bude-li to ten pravý zaměstnavatel. A když ne, i to se dá řešit. Stojíte před zrcadlem a cvičíte formulku: „Slibuji věrnost a lásku, dokud nás výpověď nerozdělí!“ Miroslava Musilová, 25

Je vám mezi 15 a 30 a „hlava vám to nebere“? Napište na [email protected] a do předmětu zprávy uveďte CO MI HLAVA NEBERE. Povedená dílka otiskneme a honorář 600 Kč doručíme.

POVÍDKA

46 /

TEXT: MARKÉTA HEJKALOVÁ ILUSTRACE: JAKUB MAREŠ

cestování po ČR

„M

ůžu vám s tím pomoct?“ Mladý muž vstal a zdvořile sáhl po Magdině veliké igelitové tašce, že ji dá nahoru do police na zavazadla. Taška se ne a ne vejít, a jak ji tam mladík cpal, vykoukl ven kousek svítivě růžového plyše. Mladík se na Magdu zvědavě podíval. Asi student, stejně jako Andrea, její dcera. Dneska dělá zkoušku. „Moc děkuju,“ usmála se na něj a otočila se k oknu. Byl krásný červnový den. Vlak se rozjel. Kousek za Prahou jí zazvonil telefon. „Ano... abych řekla pravdu, jsem zrovna ve vlaku, ale... aha, do novin, dobře,“ přikývla odevzdaně, ale pak se nadechla a spustila profesionálně: „Dnešní konference o implementaci evropských směrnic a direktiv do firemní kultury malých a středních podniků je významná především tím, že ji navštíví i několik vysokých úředníků z Bruselu...“ Z tašky nad hlavou vyklouzl růžový plyšový chobot. Spolucestující, kromě úslužného studenta ještě maminka s malou holčičkou, zvědavě pozorovali, co se děje. „Jé, ten je krásnej,“ ožila holčička. „Můžu ho zatahat za chobot?“ Magda rozpačitě přikývla, holčička zatáhla za chobot a z igelitky vypadl kostým veselého růžového slona. A to je teprve začátek, pomyslela si Magda odevzdaně.

Růžový slon

„Ale jak ti v tom můžu pomoct?“ nechápala Magda. A dcera jí to vysvětlila: Matka musí nejen přivézt z Prahy do Ostravy kostým růžového slona, ale také v něm dvakrát za hodinu obejít celý veletrh volného času. „Ale jenom první den, než udělám zkoušku.“ ■

Magda nervózně odříkala zahajovací projev a pak se nenápadně vytratila. V úklidové komůrce se převlékla z šedého kostýmku koordinátorky do křiklavě růžového kostýmu reklamního slona a seběhla po zadním schodišti dolů. Konference se naštěstí konala v kongresovém křídle výstaviště. „Ten je krásnej!“ ozval se dětský hlásek, sotva se slon objevil mezi stánky. „Můžu ho zatahat za chobot?“ Magda se nechala zatahat za chobot, ale dalším zájemcům už musela utéct. Rychle se převlékla a zahájila implementační workshop. A pak zase za slona – a znovu za koordinátorku. Růžový slon byl podstatně oblíbenější než šedivá úřednice. Tu lidé poslouchali s neskrývanou nudou. Zato na růžového slona se každý usmíval a chtěl se s ním fotit. A chtěl ho tahat za chobot. ■

Ten malý kluk se k ní přidal po obědě. Ani se nezeptal a rovnou slona zatahal za chobot. Jenže se pak nepustil a držel se jí – vlastně chobotu růžového slona – jako klíště.

„Kde máš maminku?“ zeptala se ho Magda. „Nevím,“ řekl kluk tiše. „Já jsem se ztratil.“ Odvedla ho do infocentra. „Počkej tady, maminka si pro tebe přijde.“ „Já chci být s tebou,“ řekl kluk zase tak tiše a pořád se úpěnlivě držel sloního chobotu. „Tak ještě chvíli,“ přikývl slon, chobot se vesele zahoupal a kluk se také rozveselil. Sedli si na lavičku. Kluk se uvelebil vedle slona, zabořil hlavičku do měkkého růžového kožíšku a za chvilku usnul. I Magdě se zavíraly oči. „No to se mi snad zdá! Já tě hledám po celým výstavišti a ty si tady chrápeš!“ ozval se nad nimi jekot. „Koukej vstávat, ty zmetku, jdeme domů!“ Magda zvedla hlavu. I přes tlustý plyšový kožich cítila, jak se kolem rozčilené maminky vznáší vůně slivovice. Přitáhla chlapečka k sobě, jako by ho chtěla před tou fúrií ochránit. „Maminko,“ vyskočil kluk radostně, „maminko, já jsem se ztratil a bál jsem se, že mě nikdy nenajdeš!“ Chytil ženu za ruku a na růžového slona se už ani nepodíval.

■

Na Magdu padla únava. Kde vězí ta Andrea?! Měla ji dávno vystřídat. A ona už nemá čas, musí odjet na letiště a přivítat delegaci z Bruselu. Konečně dceru uviděla. „Tak co zkouška?“ zeptala se jako přísná maminka, ne jako veselý slon. „Jo, udělala jsem ji. Ale Petr nepřijede... mami, on se se mnou rozešel,“ řekla tiše Andrea a vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Magda nevěděla, co jí má říct. Takových lásek ještě prožiješ? Dceřin přítel se jí nikdy nelíbil. Takových zklamání ještě zažiješ? Asi je to pravda, ale k čemu jsou takové pravdy? „Mami, můžu tě zatahat za chobot?“ zeptala se najednou dcera, jako by byla ještě malá holčička, a Magda ji sevřela ve své měkoučké růžové náruči. ▪

■

Původně měla jet do Ostravy jen s malým kufříkem jako koordinátorka konference. Jenže včera večer jí zavolala dcera: „Mami, musíš mě zachránit. Našla jsem si skvělou brigádu, na veletrhu, dělat reklamu na cestovku, sice takovou zvláštní, ale já ty peníze fakt potřebuju, a Petr mi měl dovézt kostým, ale může přijet až odpoledne, a navíc dělám zítra tu zkoušku...“

vizitka Markéta Hejkalová je spisovatelka, autorka několika románů (Andělé dne a noci, Důkazy jejího života, Kouzelník z Pekingu, Slepičí lásky, Vždycky jedna noc a Ženy a cizinci na konci tisíciletí) a knih faktu, překladatelka finské literatury, členka výboru světového PEN klubu a místopředsedkyně českého centra PEN klubu, zakladatelka a ředitelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, kde také žije. Ráda cestuje nejenom vlakem.

ze světa železnice /

BOBINA

Elektrická pionýrka

s buržoazním rodokmenem

TEXT: VÁCLAV RUBEŠ FOTO: ARCHIV REDAKCE, čtk



Zrod legendy jménem Bobina byl spojován s budovatelským úsilím socialistického Československa při poválečné elektrizaci železnice a její úspěch vyzdvihován dobovým tiskem jako vítězství státu dělníků, rolníků a pracující inteligence. Komunistická propaganda však už jaksi zapomněla dodat, že bez licencí od firem z kapitalistického Švýcarska by tento stroj světlo světa nikdy nespatřil.

47

48 /

ze světa železnice

P

lány na elektrizaci našich hlavních železničních tahů nebyly výplodem socialismu, jak bylo ve sdělovacích prostředcích zdůrazňováno. Ještě před Vítězným únorem, v roce 1946, Československo přijalo rozsáhlý elektrifikační program, jehož cílem bylo zavést elektrickou trakci na zhruba jednom tisíci kilometrů nejvýznamnějších tratí. Jako napájecí systém byla zvolena stejnosměrná soustava o napětí 3 000 voltů, která se v té době zdála být vhodným kompromisem mezi hospodárností (střídavé systémy mají menší přenosové ztráty) a technickou náročností (stejnosměrný systém využívá principiálně jednodušších vozidel). Vývojem zcela nových lokomotiv pro tento systém byly pověřeny Škodovy závody v Plzni. Toto rozhodnutí bylo pochopitelné, neboť plzeňská lokomotivka nejenže produkovala kvalitní parní lokomotivy srovnatelné s evropskou špičkou, ale již jednou, ve dvacátých letech, dokázala vyrobit elektrickou lokomotivu pro plánovou elektrizaci tratě Praha – Plzeň. Díky lobbingu uhlobaronů však nakonec byla realizována jen elektrizace některých pražských nádraží a spojek mezi nimi.

Švýcarská inspirace Jenže doba pokročila a konstruktéři si z původního meziválečného projektu mohli vzít jen velmi málo. Muži za rýsovacími prkny v Plzni si především lámali hlavu nad tím, jak efektivně a hlavně rychle zkonstruovat pojezd stroje a jakým způsobem nejlépe přenést výkon trakčních motorů na nápravy. Jednalo se o konstrukční celky, které se u parní trakce řešily zcela odlišným způsobem. To vše

Foto: Peter Krajňák

ve světle právě skončené světové války, která vývoji technických fines pro civilní využití nijak zvlášť nenahrávala. Nakonec svůj vzor ale našli. Stala se jím lokomotiva švýcarské výroby, označená jako Ae 4/4, která v zásadě splňovala to, co se od nové lokomotivy očekávalo. V zájmu maximálního urychlení vývoje se začalo uvažovat o odkoupení licencí od dvou švýcarských strojírenských firem a byly s nimi navázány úzké pracovní vztahy. Bobinu v pre-

natálním období však měla ohrozit ještě jedna událost – blížící se převzetí moci komunisty.

Byznys je byznys Ačkoli měli soudruzi krátce po Únoru 1948 mnohem důležitější starosti než se věnovat takové malichernosti, jakou je odkoupení strojírenských licencí ze svobodného světa, komunistickým „ultras“ přece jen neuniklo, že nová lokomotiva se má zrodit s přispěním

Pramáti a pokračovatelky rodu

Ae 4/4 1944–1955

E 499.0 (140) 1953–1958

E 499.1 (141) 1959–1960

ze světa železnice /

49

inovace Mašina s volantem

Technické údaje Označení řady: E 499.0 (nově 140) Uspořádání pojezdu: Bo´Bo´ Napájecí soustava: 3 000 V = Trvalý výkon: 2 032 kW Maximální rychlost: 120 km/h Hmotnost: 80–82 tun Počet vyrobených kusů: 100

Nemálo ajznboňáků zpočátku údajně věřilo vykutáleným kolegům tvrdícím, že „ta nová mašina se musí na kolejích udržet volantem stejně jako autobus na silnici“. Faktem zůstává, že ve srovnání s tenkrát běžnými parními lokomotivami se v případě Bobiny jednalo o neuvěřitelný pokrok nejen s ohledem na výkon a efektivitu (u parní trakce 5–8  %, u elektrické až 90 %), ale také v pracovních podmínkách pro strojvedoucí a zejména v ovládání lokomotivy. A tak asi největší „pozdvižení“ vyvolal onen ovládací prvek ve formě volantu, což je ve skutečnosti jízdní kontrolér, jehož otáčením se zařazují jednotlivé jízdní stupně a tím se ovládá výkon lokomotivy. Volant se pak stal běžnou součástí škodováckých lokomotiv po příštích 20 let.

kapitalistických firem. To bylo samozřejmě naprosto nepřijatelné. Na druhou stranu však nový režim lokomotivu potřeboval, neboť elektrizace železnice se stala po vzoru Sovětského svazu prioritou a bez Bobin by „zadrátované“ tratě byly jen prázdnou výkladní skříní. Po náročných jednáních se nakonec podařilo zástupce strany a vlády přesvědčit, že bez švýcarských licencí se vývoj stroje protáhne o několik let, s čímž samozřejmě Gottwaldova připravovaná první pětiletka nepočítala. A tak 3. února 1949 byla konečně podepsána licenční smlouva s ženevskou společností Société Anonyme des Ateliérs de Sécheron (SAAS) na výrobu patentované lamelové spojky pro

Foto: Robert Kubica (2x)

E 469.1 (121) 1960–1961

E 669.1 (181) 1961–1962

E 469.2 (122) 1967

50 /

ze světa železnice

přenos kroutícího momentu z trakčních motorů na nápravy a na některé další komponenty trakční výzbroje. O dvacet dní později vznikl další smluvní vztah s taktéž švýcarskou firmou Lokomotiv und Maschinefabrik Winterthur o spolupráci při konstrukci pojezdu. Rozjela se výroba elektrické pionýrky a v plzeňské Škodovce (která byla v duchu doby a režimu přejmenována na Závody Vladimíra Iljiče Lenina) tak nastala absurdní situace, kdy její brány

a tudíž s polovičním výkonem, kde lokomotiva najezdila bezmála 2 500 kilometrů. Na „plnotučném“ napětí 3 000 V se Bobina poprvé projela 29. srpna 1953 v úseku Žilina – Vrútky. Od února následujícího roku byla lokomotiva zkoušena společně s další vyrobenou Bobinou E 499.0004 v Polsku, kde během necelých deseti měsíců bez problémů najezdila sto tisíc kilometrů. Také ve své domovině se pomalu dostávala do role, pro kterou byla stvořena.

mavým výkonům se řadí také „Ivanovy expresy“ z Milovic do Sovětského svazu v úseku Lysá nad Labem – Čierna nad Tisou, kde dopravovaly příslušníky milovické posádky sovětských vojsk mezi jejich „dočasným“ působištěm a domovinou. Do jejich výsostného postavení v osobní vozbě výrazně nezasáhly ani dodávky moderních strojů E 499.2 (dnes 151 a 150.2) realizované od roku 1977. Začátek konce přišel až v 90. letech s nástupem většího počtu tyristo-

S postupující elektrifikací začala převyšovat své parní vrstevnice nejdříve na Slovensku (Žilina – Spišská Nová Ves, 1955–1957), následně i v Čechách a na Moravě (Praha – Česká Třebová, 1957; Kolín – Ústí nad Labem přes Všetaty, 1958), až se postupně objevila prakticky na všech místech pod měděnou pavučinou severní poloviny republiky. Během pěti let (1953–1958) jich v Plzni postavili rovnou stovku. Zbrusu novou a neobvykle moderně vyhlížející lokomotivu si železničáři velice záhy pojmenovali podle strohého technického označení pojezdu Bo´Bo´ (čti: bé nula bé nula), které nesprávně vyslovovali jako „bobo“. A přezdívka Bobina byla na světě.

rových Peršingů řady 163. Přesto Bobiny přežily rok 2000 v běžném provozu v počtu bezmála pětiny vyrobených kusů. Dnes už je na pravidelném vlaku nespatříte, ale šedesáté výročí od zrození mohou ve velice dobrém technickém stavu oslavit celkem tři provozní historické lokomotivy: dvě v Česku (140.004 a 140.085 Českých drah) a jedna na Slovensku (140.047). Stroje postupně vyřazované z vozidlového parku národních dopravců se dostaly i do hledáčku soukromých nákladních dopravců, kteří je v současnosti po dílčí modernizaci využívají v Čechách, na Slovensku a v Polsku. Bobiny tak ještě neřekly poslední slovo.

nostalgie Kam za Bobinou

opouštěly vrcholné typy parních lokomotiv (rychlíkové Albatrosy, rozjížděla se výroba parních nákladních Štokrů) a doslova opodál se už rodila jejich pokořitelka – Bobina.

Bobina jako zkomolenina Montér Janda před první zkušební jízdou důkladně překontroloval chod sběračů proudu a stav odpružení. V květnu 1953 tak zvedla první dokončená Bobina E 499.0001 poprvé svůj sběrač. Samozřejmě u toho nechyběla kamera filmového týdeníku a díky tomu je tento historický okamžik uchován i na celuloidovém pásu. Následovaly zkoušky na zmiňovaných pražských spojkách s polovičním napětím 1 500 V,

Foto: Jan Lachnit

Nejjednodušší způsob, jak se osobně seznámit s elektrickou legendou, je navštívit expozici Muzea ČD v Olomouci. V loni otevřeném historickém areálu bývalého lokomotivního depa, který leží doslova coby kamenem dohodil od hlavního nádraží hanácké metropole, čeká na své obdivovatele Bobina 140.085 z roku 1958. Jde o provozní exponát (stejně jako stroj 140.004 v Bohumíně), patřící do stavu Depa historických vozidel ČD, takže je k vidění během muzejní sezony stále v plné síle při vedení nostalgických vlaků nebo akcí pro železniční fanoušky.

Foto: Leoš Tomančák

Přežily rok 2000

Pojízdné lešení ve Spišské Nové Vsi – i tak mohou dožívat některé železniční legendy.

Ačkoli byla Bobina vyvíjena jako univerzální lokomotiva pro osobní i nákladní dopravu, rychle rostoucí nároky na výkon a sílu potřebnou pro těžké nákladní vlaky, jakož i zvyšující se schopnosti domácího průmyslu vyrábět výkonnější (později také šestinápravové) stroje, zapříčinily, že se doménou Bobin, dislokovaných ve větších počtech zejména v moravských a slovenských depech, stala osobní a rychlíková doprava. V této roli byly dlouhou dobu nezastupitelné a vozily prakticky všechny rychlíky a expresy ve směru západ – východ a opačně. K jejich zají-

60 let od prvního zvednutí sběrače Před šedesáti lety v Plzni po velkých předporodních bolestech spatřila světlo světa lokomotiva, která se již v průběhu aktivního života stala legendou. Určila směr, kterým se následně ubírala výroba elektrických lokomotiv v Československu po dlouhá desetiletí. Železničáři na ni vzpomínají jako na nejskromnější a nejméně poruchovou elektrickou lokomotivu, která kdy brázdila československé koleje. Lepší ocenění tato elektrická pionýrka s buržoazním rodokmenem ke svým šedesátinám nemohla dostat. A přitom se od ní očekávalo, že bude „jen“ první… ▪

ČD Restaurant Moderní gastronomie Čistý festival Soutěž o vstupenky Vlak+ Na festival i na výstavu

52 /

čd průvodce

Moderní gastronomie v restauračních vozech I gurmáni si mohou pochutnat ve vlaku! Jako jediný dopravce nabízíme plnohodnotné teplé pokrmy, které si můžete vychutnat v příjemném prostředí nových restauračních vozů.

O

d počátku letošního roku postupně nasazujeme na vybraných spojích kategorie EuroCity a Expres rekonstruované restaurační vozy (typ WRmee816), které jsou projektovány s ohledem na nové trendy v gastronomii a stále se zrychlující jízdní dobu. Tyto restaurační vozy disponují nejen novým moderním interiérem, ale i kvalitně vybavenou kuchyní, díky které dokážeme obsloužit větší počet cestujících v kratším časovém úseku. S novými vozy se můžete setkat v úsecích Praha – Žilina, Praha – Budapešť, Praha – Brno – Vídeň a Praha – Varšava.

Vždy čerstvé Kuchyně v našich vozech jsou vybaveny konvektomaty, indukčními vařiči a prvotřídní chladicí technikou. Tato technologie nám umožňuje zajistit pro naše zákazníky přípravu čerstvých pokrmů bez nutnosti zamrazování. Současně využíváme farmářských produktů

Bistro on-line Vyzkoušejte unikátní objednávkový systém. Prostřednictvím palubního intranetu, který je šířen přes vlakové wi-fi, si můžete vybrat a objednat libovolný pokrm z nabídky bistrovozu. Stevard vám posléze v určeném čase přinese objednávku až na vaše místo. Službu během prvních několika měsíců vyzkoušely tisíce spokojených uživatelů. Stačí si ve spojích SC Pendolino najít na vašem tabletu nebo notebooku internetovou stránku www.cdwifi.cz. TM

a obměny jídelních lístků sezonními nabídkami. Garantem celého projektu ČD Restaurant je tým profesionálů z Československého svazu kuchařů v čele s Jiřím Králem a Jaroslavem Sapíkem. V současné době dochází také k instalaci výčepního zařízení, které zpříjemní cestování u sklenice vychlazeného točeného piva.

Ledové osvěžení Vstříc vašim chuťovým pohárkům přichází aktuální nabídka, která je k dostání ve všech vlacích SuperCity Pendolino a ve vybraných jídelních vozech ve vlacích kategorie EuroCity. Jedná se o kvalitní zmrzliny Magnum a Ben & Jerry's s certifikací Fairtrade. Zmrzlina Magnum ve dvou příchutích se těšila velké oblibě již v loňském roce, a to především díky dobré prodejní ceně, která činí i letos 20 Kč. Nabídka platí pouze do vyprodání zásob. ▪

Jídelní lístek s jarní sezonní nabídkou Kulajda s jarními žampiony a vaječnými kuřátky

Teplé pokrmy z čerstvých surovin jen ve vlacích ČD

Tartar z kuřecích prsíček s tomaty, rukolou a bazalkovým pestem Vepřová krkovice pečená v pikantním koření a s čerstvým křenem Jablečný koláč s rebarborovou omáčkou

Připravte si farmářskou vepřovou krkovici z nabídky jídelního vozu i doma! Vepřovou krkovici očistěte a rozkrojte na 4 hranolky o výšce cca 4 cm a stejně tak široké. V misce si společně s olejem rozmíchejte směs pikantního koření a nechte chvíli odstát. Maso osolte a sůl důkladně vmasírujte do masa, které následně potřete směsí koření. Oloupejte šalotku, rozkrojte na čtvrtiny a rozdělte jednotlivé měsíčky. Do vakuového sáčku (lze použít i pečicí pytlík) vložte 1 kus připravené krkovice se snítkou tymiánu a jednou čtvrtinou připravené šalotky. Po naplnění všech sáčků zavakuujte, popřípadě pevně utěsněte pečicí pytlík, vložte na pekáč do trouby rozehřáté na 80 °C a pečte minimálně 120 minut. Díky metodě souse-vide se v mase zachovávají nejen všechny důležité živiny, ale maso si zachová svou charakteristickou chuť a je skvěle provoněné kořením a šalotkou. TIP: Nakupujte krkovičku u svého ověřeného řezníka a vždy čerstvou, ne vakuově balenou, která může obsahovat zbytečně velké množství vody a v původní surovině rozhodně nebyla.

jtené a r H not d

o ho

ceny

MÁTE CHUŤ TO ROZTOČIT? VYZKOUŠEJTE NÁŠ NOVÝ SOUTĚŽNÍ WEB Můžete nám posílat svá díla, soutěžit a těšit se na zajímavé výhry!

www.cdprovas.cz

České dráhy, Váš osobní dopravce www.cdprovas.cz

ČD průvodce

/

55

Třikrát TOP pro naše firemní časopisy

V

 první řadě je třeba připomenout, že více než subjektivní a mnohdy „tajuplné“ hodnocení odborných porotců nás zajímá efektivita vlastního vydávání – tedy názory vás, „obyčejných“ čtenářů, které můžeme podložit i konkrétními čísly, jako je například čtenost. Letos bylo do ankety Zlatý středník přihlášeno celkem 127 titulů. Všechny naše tři časopisy byly ohodnoceny razítkem TOP Rated, což znamená vysokou profesionální úroveň. To potěší zvlášť u titulů, jejichž zpracování si z větší části zajišťujeme v redakci sami bez podpory mediálních a grafických agentur pouze zaměstnanci ČD.

Věčně druhý, nebo nejlepší? Nejlépe hodnoceným článkem loňského roku (první místo nebylo uděleno) se stalo zamyšlení našeho redaktora Václava Rubeše nad používáním železničního žargonu s názvem Šoupněte s tím maňasem do šturcu, které vyšlo v zářijovém ČD pro vás. Pokud si lámete hlavu nad onou slovní hříčkou, doporučujeme její překlad v přiloženém minislovníčku. Kdo se nedostal k tištěné verzi časopisu, má možnost si článek přečíst na našem webu. Václav Rubeš obdržel za článek ocenění Zlatá litera a diplom s obrovským nápisem DRUHÝ. Autor si diplom připíchl špendlíkem na nástěnku za svá záda. I díky tomu tak v kanceláři, kde sedí se šéfredaktorem Železničáře, panuje stále veselá nálada :-) ▪

pro vas Na zdraví

5

Porovnávat a zlepšovat se, to jsou hlavní důvody, proč se každoročně zúčastňujeme anket hodnotících firemní tituly. Také profesní soutěž Zlatý středník potvrdila jejich vysokou úroveň.

Bhútán

e! našeho král

ČD Bike

a začíná Cyklosezon

Barbora kováé Polá mne těžk

Bývá prorozhodnout se

Lifestylový měsíčník, který baví při cestách i krátí chvíle čekání na nádražích, je zdarma k dispozici ve 120 vlacích vyšší kvality každý den včetně spojů SC Pendolino a ve speciálních stojanech ve více než 330 stanicích po celé ČR do vyčerpání zásob. I díky unikátnímu systému distribuce má při nákladu 130 000 ks pravidelnou čtenost přes 1 000 000 obyvatel (průzkum GFK). Na soutěže prostřednictvím našeho soutěžního webu www.cdprovas.cz odpovídá každý měsíc kolem 10 000 čtenářů. Kvůli velkému zájmu o časopis, který převyšuje naše rozpočtové možnosti, jsme zavedli od předloňského roku možnost předplatného – 19 Kč za číslo (za cenu poštovného).

Ilustrovaný časopis pro děti ve věku od sedmi do dvanácti let vychází v rámci Junior programu Českých drah 10x ročně a je distribuován do vybraných veřejných knihoven, základních škol, dětských center, nemocnic a domovů. Jakýmsi průvodcem časopisu se stal maskot ČD slon Elfík, který má také svoji interaktivní webovou stránku www.elfikuvweb.cz a profil na Facebooku. S časopisem, stejně jako se slonem Elfíkem, se můžete setkat na akcích pořádaných ČD (např. Kinematovlak, Bambiriáda, vybrané promo jízdy) anebo si ho předplatit.

Odborný časopis Železničář přináší každých čtrnáct dní dvanáct celobarevných stran o dění uvnitř Skupiny České dráhy, ale i ve světě železnice všeobecně, a je určen pro zaměstnance skupiny, partnery i železniční fanoušky. Unikátní je především systémem zpracování, které kompletně (od koncepce, přípravy článků, fotografií přes veškerou grafiku až po tisk a distribuci prostřednictvím naší tiskárny v Olomouci) zajišťují zaměstnanci ČD – proto má časopis železničářskou duši a srdce. Vybrané články zveřejňujeme pravidelně na webu zeleznicar.cd.cz, plakáty a oblíbené, originálně graficky zpracované vnitřní téma i železniční cestopis jsou k dispozici pouze předplatitelům, a to téměř „za hubičku“ (10 Kč za jedno číslo).

Svůj výlet začněte

na portálu ČD Inspirujte se na www.cd.cz/zazitky ZOO

▶ ▶ ▶ ▶

Vyberte si výlet pro děti i pro dospělé Vyhledejte, kam za železniční romantikou Naplánujte si cestu vlakem příhraničím Zjistěte, jak na výletech vlakem ušetřit

České dráhy, Váš osobní dopravce www.cd.cz 840 112 113

čd průvodce /

57

MŮŽETE POTKAT VE VLAKU

V kondici díky adrenalinu Před výškami má respekt a pud sebezáchovy, ale nikoli strach. Jednu část svého života věnuje vlakům, druhou hloubkovému potápění a vysokohorskému horolezectví včetně účasti na pochodech v extrémních podmínkách. TEXT A FOTO: MARTIN HARÁK

V

e všech sportovních disciplínách, které provozuje, je důležitá sebereflexe, pokora a úcta k přírodě. Kdo se nebojí, většinou skončí velmi špatně. O tom se mohl vlakvedoucí Radek Toman sám přesvědčit přesně před dvaceti lety na švýcarském Matterhornu.

Po zadku z Matterhornu Jako dítě měl dýchací potíže a lékařka prohlásila, že ho mohou zachránit jen hory a sport. V patnácti se proto přihlásil do horolezeckého oddílu a začal zdolávat Vysoké Tatry, později si troufl i na alpské velikány a také se začal potápět. Hory se mu ale málem staly osudnými. Jako jednadvacetiletý podnikl sólo výstup na nejvyšší švýcarskou horu Matterhorn. Jde o velmi nebezpečný vrchol, kde každoročně zahyne řada horolezců. „Cesta nahoru byla náročná a velmi pomalá a viděl jsem, že sníh je hodně lavinózní. I když ve mně nějaký vnitřní hlas křičel, ať slezu dolů, dál mě poháněla nezkrotná zvědavost. Během jedné chvilky ale

Radek Toman Po absolvování strojní průmyslovky odešel v roce 1990 pracovat nejdříve jako průvodčí a později vlakvedoucí k tehdy ještě Československým státním drahám. V současnosti je zaměstnán jako vlakvedoucí na regionálních motorových spojích mezi Brnem, Moravskými Bránicemi a Ivančicemi, resp. Moravským Krumlovem a Miroslaví. Jeho životním hobby je horolezectví a hloubkové potápění.

studený vítr směrem od Itálie začal nabírat na razanci, ale ze švýcarské strany bylo naopak slunečno. Z těchto dvou mas vzduchu se utvořil vichr, proto jsem se rozhodl rychle nouzově sestoupit. Sjel jsem tedy po zadku sněhovým žlabem – a ocitl jsem se v lavině! Dnes na tento poměrně šílený čin vzpomínám jako na mladickou nerozvážnost.“ Radkův táta, který ho přivedl ke sportu, se následující rok vydal na Matterhorn s výpravou kolegů, ale při cestě zpět bohužel zahynul. Prý v takřka podobné lavině, jako byla ta, která málem stála život jeho syna.

Potápění přináší uvolnění Potápění se Radek Toman věnuje několik let. Je členem klubu Direkt Ocean, kde má veškeré zázemí a technickou podporu pro výlety a cesty do vodních hlubin. „Potápění je nebezpečný sport, ale pokud se dodržují jasně daná pravidla, nehrozí žádné větší nebezpečí. Tato činnost vyžaduje určitou koncentraci a soustředění. A právě to mě v kombinaci s vizuálním prožitkem objevování života a dění pod hladinou dává pocit uvolnění a radosti,“ vysvětluje Radek a dodává, že potápěčské lokality jsou velmi rozmanité. „U nás se většinou potápíme v zatopených lomech, kde se kromě ryb také nachází původní těžební technika a někde i stavby, které kdysi sloužily jako zázemí pracovníků lomů. Dnes vše povětšinou vytváří prostředí podvodní fauně a flóře. Své kouzlo a nádech tajemna přináší například potápění ve vodách Středozemního moře k starým vrakům lodí.“ ▪

58 /

čd průvodce

Na krajinnou výstavu

do Chebu Hledáte inspiraci na výlet? Mimořádně úspěšný projekt Krajinné výstavy bez hranic z roku 2006 pokračuje. Tentokrát pod názvem Příroda a historie Cheb 2013.

P

okud navštívíte od 29. května do 25. srpna město Cheb, máte jedinečnou možnost zúčastnit se výstavy, která je v České republice naprosto ojedinělým počinem. Probíhá zejména na pravém břehu řeky Ohře – pod hradem, v hradním příkopu, na šancích a v nivním parku. Tato oblast, tzv. Krajinka, byla kompletně revitalizována již během krajinné výstavy v roce 2006 a po jejím skončení se stala vyhledávanou rekreační zónou. Lokalita poté prošla dalším zkrášlením. Přibyly zejména nové záhony, stromy a keře, ale i další prvky.

Příroda i historie Úplný název projektu – krajinná výstava Příroda a historie Cheb 2013 – prozrazuje, že se netýká jen zeleně. Logo výstavy má v sobě zakomponované hned tři pro Cheb důležité letopočty – 1213, 1713 a 2013 – a k nim se váže koncept doprovodných výstav. K roku 1213 se vztahuje výstava mapující historii Štaufů na Chebsku. Štaufové byli římsko-němec-

kou vládnoucí dynastií v letech 1138–1254 a panovnicky patřili k nejschopnějším. Tato výstava v prostorách hradu je interaktivní, aby zaujala i dětské návštěvníky. Druhou expozici můžete navštívit ve františkánském klášteře a v kostele Zvěstování Panny Marie a představuje dílo významného barokního architekta a nejslavnějšího chebského rodáka Johanna Balthasara Neumanna (*1687 Cheb, †1753 Würzburg). Letos uplynulo 300 let od představení jeho významného vynálezu – kružítka pro stavitele. Třetí výstavu najdete v kulturním centru Svoboda. Tato část seznamuje veřejnost s principem krajinných výstav, jejichž smysl spočívá nejen v sezonní prezentaci zahradního umění a krajinotvorby, ale především v tom, že rekultivují často problémová a ekologicky narušená území a mění je v zóny příměstské rekreace, které slouží občanům natrvalo i po skončení akce. ▪

Sleva VLAK+ pro zákazníky ČD České dráhy se staly oficiálním dopravcem a poskytnou cestujícím jedoucím na výstavu, která nese název Příroda a historie Cheb 2013, slevu na zpátečním jízdném ve výši 25 %. Při cestě tam stačí vyžádat si slevu na pokladně ČD, v turistickém infocentru v Chebu je pak nutné jízdenku nechat označit razítkem VLAK+, aby byla sleva při cestě zpět uznána.

Na výstavu do Chebu se slevou!

čd průvodce /

To nejlepší z české hudební scény na vás letos čeká na Vysočině. Soutěžte o vstupenky a vypravte se na festival vlakem za zvýhodněnou cenu!

59

Sleva

50 Kč

na vstupenky u pokladen ČD

V

 srdci Kraje Vysočina, v malebném údolí a v těsné blízkosti zoologické zahrady, odstartuje ve čtvrtek 11. července třídenní multižánrový festival Vysočina Fest, který nabídne pestrou směsici zábavy napříč všemi uměleckými žánry.

Hvězdy a hvězdičky V jihlavském amfiteátru Letního kina vystoupí největší hvězdy domácí hudební scény: Zlatý slavík Tomáš Klus, Xindl X, Anna K, David Koller, kapely Kryštof, Monkey Business, Wohnout, Pražský výběr, Peter Bič Project, Nightwork a další. Příležitost vystoupit na velkém pódiu před širokým publikem dostane i pět nejlepších autorských kapel z Vysočiny, které se díky hlasování pomocí SMS dostanou do velkého finále. Kromě šance představit se návštěvníkům festivalu získá vítěz také možnost nahrát své skladby ve špičkovém renomovaném nahrávacím studiu.

Sleva VLAK+ pro zákazníky ČD Pro návštěvníky je připravena speciální tarifní nabídka VLAK+ Vysočina Fest, díky níž získají slevu 25 % ze zpátečního jízdného. Děti do 15 let mají navíc slevu ve výši 50 %. Ta se vztahuje na všechny zpáteční jízdenky zakoupené do cílové stanice Jihlava nebo Jihlava město. Před nástupem cesty zpět je třeba jízdenku označit razítkem VLAK+, které návštěvník získá u vstupu do festivalového areálu.

Soutěž o vstupenky Kromě skvělé muziky nabídne festival i ochutnávky dalších umění, např. divadelní představení, výstavy, workshopy nebo i promítání filmů. Chybět nebude místo pro setkávání umělců a hostů, relaxační zóna ani dětský program a závěrečný ohňostroj.

Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte vstupenky na Vysočina Fest! Jak se jmenuje nejvýše položená železniční stanice v Kraji Vysočina? A) Nová Buková

B) Jihlávka

C) Nové Město na Moravě

Odpověď jednoduše zadejte do příslušného formuláře do 20. června na stránkách www.cdprovas.cz. Více informací o festivalu na www.vysocinafest.cz.

Vstupenky za výhodné ceny Na pokladnách Českých drah nekoupíte pouze jízdenku na Vysočina Fest, ale i vstupenku! Cena třídenní vstupenky činí 550 Kč (do 16. června 2013) nebo 650 Kč (od 17. června 2013 do ukončení předprodeje). Držitelé In-karty navíc mají nárok na slevu 50 Kč! Zlevněnou vstupenku zakoupíte výhradně u pokladen Českých drah po předložení platné Inkarty (bez ohledu na aplikaci – podstatná je platnost In-karty jako takové). ▪

Každý může jezdit vlakem ČD se slevou! S In-kartou ušetříte na každé jízdě 25, 50 nebo 100 %!

České dráhy, Váš osobní dopravce www.cd.cz 840 112 113

čd průvodce /

61

Třiďte odpady a užijte si větší porci zábavy Přes 150 tun odpadu, z toho 1 070 000 plastových kelímků! Tolik jsme společně vytřídili za posledních pět let v rámci projektu Čistý festival. Pojďte do toho s námi i letos!

D

vacet českých letních festivalů se rozhodlo ve spolupráci se společností EKO-KOM již pošesté realizovat unikátní projekt Čistý festival. Díky propojení projektu s recyklačně-zábavným portálem Samosebou.cz bude letos třídění odpadu na festivalech zábavnější. Na většinu čistých festivalů dorazí skupina Recyklas, která má připravenou jedinečnou bubenickou show na čtyři barevné kontejnery na tříděný odpad. Jejich vystoupení nadchlo návštěvníky i pořadatele již na několika loňských akcích. Kromě bubeníků se mohou návštěvníci těšit na mimořádnou novinku v podobě chilloutové zóny s recyklovanou trávou. Do ní budou mít přístup všichni, kteří budou třídit odpady buď u barevných košů, nebo na stánku Čistý festival. Vstupenka do chilloutové zóny bude obsahovat poukaz na bezplatný internet a zapůjčení tabletu.

Tatabojs zahrají na recyklované nástroje Patronem projektu Čistý festival se letos stal známý rozhlasový a televizní moderátor Pavel Cejnar, který na pěti čistých festivalech přímo na stánku projektu lidem poradí, jak si zařídit ideální recyklovanou domácnost s košem na třídění odpadů. Na pěti festivalech se objeví i skupina Tatabojs, která letos v březnu ve spolu-

Blesková soutěž Pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a vyhrajte jednu z následujících cen, které do soutěže věnovaly Samosebou.cz, Čistý festival a České dráhy. ▪ Smartphone Samsung Galaxy ▪ 2 vstupenky na festival Rock for People ▪ 2 vstupenky na festival Colours of Ostrava ▪ 2 vstupenky na festival JamRock a voucher na jízdenky ČD ▪ 2 vstupenky na festival Benátská noc a voucher na jízdenky ČD ▪ 2 vstupenky na festival Sázavafest a voucher na jízdenky ČD Jak se jmenuje skupina, která vystoupí na čistých festivalech s bubenickou show? A) Třídilas

B) Recyklas

C) Komunální odpad

Pro zařazení do losování odpovězte na e-mail [email protected], do předmětu e-mailu uveďte ČD PRO VÁS. Soutěž trvá do půlnoci 15. června 2013.

práci s portálem Samosebou.cz připravila recyklovanou verzi skladby Pěšáci. Jejich festivalové turné bude výjimečné v tom, že odehrají část koncertů na nástroje vyrobené z recyklovaných materiálů. Veškerý odpad vytříděný na dvaceti čistých festivalech bude již tradičně svezen k dotřídění a recyklaci. ▪

62 /

čd průvodce

www.flamencool.cz

Pojeďte do Olomouce na Colores Flamencos Ozdobou jubilejního 5. ročníku festivalu bude světová hvězda Paco de Lucía!

M

ezinárodní festival flamenca a španělské kultury Colores Flamencos patří mezi nejvýznamnější festivaly tohoto žánru ve střední a východní Evropě. Letos se bude konat od 25. do 28. července. Španělský kytarista Paco de Lucía vystoupí se sedmičlennou doprovodnou skupinou na Horním náměstí v Olomouci v pátek 26. července 2013.

Dědictví UNESCO Program festivalu je již tradičně rozdělen do čtyř dní, v rámci kterých mají zájemci možnost navštívit galavečer flamenca, flamencovou fiestu, přehlídku španělské kinematografie, jazzové koncerty a koncerty klasické hudby, flamencové workshopy, dny španělské gastronomie a další doprovodné programy. Cílem je představit široké veřejnosti španělskou kulturu v mnoha jejích podobách, zejména potom žánr flamenco, který je zapsán na listině nehmotného dědictví UNESCO. Za čtyři roky konání festivalu

ho navštívilo téměř 20 tisíc lidí. Vzrůstající tendenci návštěvnosti lze předpokládat také v letošním roce, a to zejména díky koncertu světové hudební hvězdy Paca de Lucíi. Předpokládá se zájem návštěvníků nejen z celé České republiky, ale také z okolních zemí, jako jsou Slovensko a Polsko. Z tohoto pohledu se jedná o unikátní a velmi prestižní akci.

spojení Vlakem do Olomouce Do Olomouce na festival Colores Flamencos se nejpohodlněji dopravíte vlakem. Stanice Olomouc hlavní nádraží je dobře dostupná z celé České republiky a zastavují v ní všechny regionální i dálkové spoje včetně SC Pendolin. Ideální spoj si snadno vyhledáte na internetové adrese www.cd.cz/spojeni.

Paco de Lucía Letos šestašedesátiletý Paco de Lucía je bezpochyby jedním z největších žijících hudebníků. Fenomenální kytarista a skladatel dokázal dostat flamencový žánr do podvědomí světové hudební veřejnosti a také díky jemu se v roce 2010 stalo flamenco světovým dědictvím UNESCO. Vlastním jménem Francisco Sánchez Gómez se narodil 21. prosince 1947 v přímořském městě Algeciras. Protože pocházel ze skromných poměrů, musel si své místo na slunci světové hudby doslova vybojovat. Vybaven obrovským talentem a nesmírnou houževnatostí již ve třinácti letech získal první profesionální angažmá jako kytarista v tanečním flamencovém ansámblu Josého Greca a vyrazil s ním na turné po světových pódiích. Zcela zásadní bylo jeho setkání s géniem flamencového zpěvu Camarónem de la Isla. Vydali společně celých deset alb, ve kterých flamenco prošlo cestou od regionálního folkloru k univerzálnímu umění světového významu. ▪

čd průvodce /

63

JUNIOR PROGRAM ČD

Elfíkovo poděkování Skončil 4. ročník soutěže O nejhezčí básničku na Dětskou jízdenku. Všem zúčastněným moc děkujeme! Vláčky

, á jména ají různ Vláčky m í Brejlovec, líb , mně se l, žádná pára se je to die alovec. sv učiněný račená, dy Zam Pak je ta rdotka, a B řinu, říká se jí ládne každou d zv . a snadno tk á Doro ráda ji m v ZOO, je nejen Elefant ti. a tr o p y jezdí tak řády, je jízdní Dodržu tak neztratí. n ten se je Bavorov dekrová, Ivana Haj

P

řišlo nám přes 500 dopisů a básniček bylo ještě o něco víc, protože do soutěže se zapojily celé kolektivy mateřských škol, základních škol a školních družin. Všem jsme poslali Elfíkovy tetovací obtisky, takže každý dostal nejen obrázek Elfíka, ale i veselých vláčků. Bylo opravdu těžké vybrat ty nejhezčí příspěvky, a proto nakonec máme 15 výherců, kteří se mohou těšit na hezké dárky. Všechna dílka budou zveřejněna v časopise Můj vláček, na Elfíkově webu a na Elfíkově facebookové stránce. A nyní si tedy můžete přečíst dvě básničky, které se v blízké době objeví i na dětských jízdenkách číslo 19 a 20. ▪

Auto ať je v garáži, já mám raději nádraží. Osobní vlaky, rychlíky taky, Nymburce jich jezdí mraky. Nákladní vlak na mě zahouká, Vždy když se nikdo nekouká. U mašinek tam je krásně, Na jízdenky píšem básně. Štěpán Petrtýl, Nymburk

19

na

zná jmé

mají rů

ké 2013 Čes DEJNÉ © a NEPRO lm Pa tr Pe Kresba:

dráhy, a.

s.

Manažerka Junior programu ČD Elen Mátéová

20

NEPRODEJNÉ © 2013 České dráhy, a. s. Kresba: Petr Palma

křížovka

V

íte, milé děti, jak se říkalo lokomotivě, o které se píše v článku ze světa železnice? Vyluštěnou tajenku zadejte do 20. června do příslušného formuláře na našich internetových stránkách www.cdprovas.cz.

Vesnice Místnost Obuv Bomba

k

tí ta

la ka p

Zmrzlina na špejli

pen Vstu GEN

ERÁ

LNÍ

PA

ER RTN

Vstupenka rahy el P platí také pro Model Prahy Mod ER roGENERÁLN RTN p PA é KÍ ÝPARTNER PROJEKTU

PRO

JEK

TEC

HN

OLO

5C 0/30 0/0/ ol Gray YK: CM E: Co TON PAN

KZvstupenkaFIN.indd 1

C

.13

13.3

2

11:3

PANTONE: Black C

CMYK: 0/0/0/30 PANTONE: Cool Gray 5 C

13.3.13

Úspěšní luštitelé, 11:32 1 ndd kteří budou vylosováni, získají rodinnou vstupenku do Království železnic!

.i aFIN

k

pen

stu

KZv

ack

E: Bl

TON

PAN

Vedoucí na lodi

TECHNOLOGICKÝ PARTNER

GIC

TU

soutěž

NOVÉ WEBOVÉ STRÁNKY

pro chytré hlavy

1 A B C

2

Kdo hraje s Jiřím

Bartoškou ve hře Jakub a jeho pán? Karel Heřmánek Miroslav Donutil Petr Štěpánek

Jak nazývají příznivci

komiksu Čtyřlístek Máchovo jezero?

A B C

3 A B C

Zlaťák Blaťák Svaťák

Kdy byl

postaven Novinský viadukt?

začátkem 19. století koncem 19. století ve 30. letech 20. století

4

www.cdprovas.cz Ve kterém roce byla

vyrobena první lokomotiva „Bobina“?

A B C

5 A B C

1853 1953 1956

Jakou slevu získáte na

zpáteční jízdné při cestě na výstavu do Chebu?

6

10 % 15 % 25 %

Který článek

v tomto čísle vás nejvíce zaujal? *

* Na tuto otázku je nutné odpovědět, její správnost se však neposuzuje.

Soutěžit můžete na www.cdprovas.cz, kde vyplníte příslušný formulář, nebo své odpovědi zasílejte poštou do 20. června 2013. Nezapomeňte uvést svůj e-mailový kontakt nebo zpětnou adresu. Adresa: Redakce ČD pro vás, České dráhy, a.s. Odbor marketingu a komunikace nábřeží Ludvíka Svobody 1222 110 15 Praha 1 Na obálku napište PRO CHYTRÉ HLAVY. Tři správné odpovědi odměníme Kilometrickou bankou ČD – poukazem na volné cestování vlaky ČD v hodnotě 2 100 Kč – a další tři z vás obdrží poukázky do obchodní sítě PONT v hodnotě 1 000 Kč. Výherci z minulého čísla: Kilometrická banka: Zdeněk Maník, Jiří Mika, Lenka Berdychová Poukázky PONT: Marie Dulíková, Karel Haider, Jiří Sigmund Správné odpovědi z minulého čísla: 1 – Rabiáda, 2 – Jan Vojtěch Černín, 3 – 1906, 4 – 29. května, 5 – 15 % Kompletní pravidla soutěže najdete na www.cdprovas.cz.

Hrajte o Kilometrické banky ČD za 2 100 Kč a o poukázky v hodnotě 1 000 Kč do obchodní sítě PONT.

ČD pro vás – reklamní magazín Českých drah / www.cdprovas.cz / [email protected] Monitorovaný tištěný náklad ABC ČR 130 000 ks / VYDAVATEL České dráhy, a.s. / DATUM A MÍSTO VYDÁNÍ 5. června 2013, Praha REDAKCE ČD pro vás, Generální ředitelství ČD, nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1 / ISSN 1210-9142 / ŠÉFREDAKTOR Zdeněk Ston REDAKČNÍ RADA Miroslav Šebeňa (předseda), Zdeněk Ston, Petra Kubíčková, Stanislav Perkner, Jitka Kocyanová, Michal Málek, Tomáš Cach INZERCE A PŘedplatné www.cd.cz/cdprovas / GRAFIKA/sazba/zlom SEVENART s.r.o. / tisk MORAVIAPRESS a.s. Pokyny pro autory: V případě nároku na honorář je nutné, aby autoři redakci uvedli jméno, příjmení, bankovní spojení, rodné číslo a adresu.



V opačném případě nemůže být honorář vyplacen.

PŘEDPLATNÉ

19 Kč za číslo

Skupinovávíkendová jízdenka

Jezděte o víkendech a svátcích levněji jednodenní jízdenka bez omezení kilometrů platí v sobotu nebo v neděli a ve svátky

lze zakoupit pro konkrétní region nebo pro celou ČR platí pro skupinu max. 2 dospělých a 3 dětí

Více na www.cd.cz

České dráhy, Váš osobní dopravce www.cd.cz 840 112 113

Akční Jízdenka

Popadněte příležitost cestovat za

AKČNÍ CENU!

SLEVY na vybraných tratích

Brno–Zlín Praha–Brno Praha–Plzeň Praha–Hradec Králové Brno–Uherské Hradiště Praha–České Budějovice Brno–Prostějov/Olomouc Praha–Litvínov/Most/Chomutov/Jirkov Praha–Olomouc–Přerov/Ostravsko/Zlínsko

České dráhy, Váš osobní dopravce www.cd.cz 840 112 113