JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ROMANISTIKY
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
KOMPARATIVNÍ ANALÝZA ČESKÉ A ITALSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ZÁNIKU MANŽELSTVÍ A ROZBOR PŘÍSLUŠNÉ PRÁVNÍ TERMINOLOGIE
Vedoucí práce: JUDr. Mgr. Ivo Petrů, Ph.D.
Autor práce: Pavla Macurová Studijní obor: Italský jazyk Ročník: 4. 2013
Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích a na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 6. 12. 2013
……………………………….. Pavla Macurová
Poděkování Chtěla bych poděkovat JUDr. Mgr. Ivovi Petrů, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi poskytoval při psaní této práce, a za jeho čas, který mi věnoval při konzultacích.
Anotace Cílem této práce je analyzovat a porovnat právní úpravu zániku manželství v České republice a v Itálii a zjistit v čem se zánik manželství v těchto dvou státech liší a podobá. Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol a dalších podkapitol. V první kapitole se věnuji všeobecné charakteristice rodinného práva, zabývám historií, prameny i principy. Druhá kapitola se zabývá vznikem manželství a třetí kapitola následně jeho zánikem, to vše v České Republice. Popisuji v ní druhy zániku manželství a věnuji se hlavně nejčastějšímu zániku a to rozvodu. Ve čtvrté kapitole se věnuji již pouze Itálii, charakteristice rodinného práva, vzniku manželství a jeho zániku. Poslední pátá kapitola je věnovaná komparativní analýze manželství V České Republice a v Itálii. Celou práci zakončuje závěr, resumé v italštině a rozbor příslušné právní terminologie s italsko- českým glosářem.
Abstract The work is divided into five main chapters and other sub-chapters. The first chapter shows the general characteristics of family law, its history, resources, and/or principles. The second chapter describes the origin of marriage and the third follows with its termination, both in the Czech Republic. I describe the kinds of marriage terminations, especially the most common kind of termination , which is a divorce. The fourth chapter is devoted only to Italy, the characteristic of family law, origin and termination of a marriage. The last fifth chapter is a comparative analysis of a marriag in the Czech Republic and Italy. The complete work has a summary, resume in Italian, and description of the relevant legal terminology, with a Czech-Italian glossary.
Obsah 1
Úvod ...................................................................................................................... 9
2
Obecná charakteristika rodinného práva ............................................................... 11
3
4
5
2.1
Historický vývoj rodinného práva na našem území ........................................ 11
2.2
Pojem a předmět rodinného práva.................................................................. 13
2.3
Prameny rodinného práva .............................................................................. 14
2.4
Principy rodinného práva............................................................................... 17
Manželství v České Republice a jeho vznik .......................................................... 18 3.1
Občanský sňatek ........................................................................................... 20
3.2
Církevní sňatek ............................................................................................. 22
3.3
Zákonné překážky vylučující vznik manželství.............................................. 23
Zánik manželství na území České republiky ......................................................... 26 4.1
Zánik manželství smrtí jednoho z manželů .................................................... 28
4.2
Zánik manželství prohlášením jednoho z manželů za mrtvého ....................... 29
4.3
Zánik manželství rozsudkem soudu o rozvodu manželství ............................. 30
4.3.1
Rozvod všeobecně.................................................................................. 32
4.3.2
Typy rozvodů ......................................................................................... 35
4.3.3
Právní následky po rozvodu manželství .................................................. 36
Rodinné právo v Itálii ........................................................................................... 39 5.1
Ústavní principy ............................................................................................ 39
5.2
Reforma rodinného práva .............................................................................. 40
5.3
Manželství jako právní úkon.......................................................................... 40
5.4
Účinky sňatku osobní a majetkové povahy .................................................... 41
5.5
Překážky zabraňující vzniku manželství ........................................................ 43
5.6
Typy sňatků ................................................................................................... 44
a)
Civilní sňatek ................................................................................................ 44
b)
Církevní sňatek katolický .............................................................................. 45
c) 5.7
Sňatek uzavřený před hodnostářem nekatolické církve .................................. 45 Společné jmění manželů ................................................................................ 45
5.7.1
Osobní majetek ...................................................................................... 46
5.7.2
Správa společného jmění manželů .......................................................... 47
5.7.3
Zánik společného jmění manželů ............................................................ 47
5.8
Rodinný závod .............................................................................................. 48
5.9
Rozluka manželství ....................................................................................... 49
5.9.1
Rozluka dohodou ................................................................................... 49
5.9.2
Soudní rozluka ....................................................................................... 50
5.10 Rozvod manželství ........................................................................................ 50 5.10.1
Podmínky žádostí o rozvod manželství................................................... 51
5.10.2
Průběh rozvodu ...................................................................................... 51
6
Právní komparace zániku manželství podle české a italské právní úpravy ............. 53
7
Rozbor příslušné právní terminologie ................................................................... 55 Závěr .................................................................................................................... 57
1 Úvod Předmětem mé bakalářské práce je porovnání, tj. komparace, české a italské právní úpravy, která se dotýká vztahů mezi osobami v rodině – rodinného práva – a to očima neprávníka, tj. lajka. To však neznamená, že se nepokusím o co nejpřesnější výklad, za užití široké škály odborných termínů. Přitom hlavní důraz bude kladen, jak již název sám napovídá, na otázku zániku manželství. Důvodů, které mne vedly ke zvolení takovéhoto tématu, je celá řada. Předně se jedná o praktičnost takovéhoto tématu, když do manželství vstupuje, až na určité výjimky, skoro každý jednotlivec; proto zůstává dané téma předmětem zájmu právních teoretiků, praktiků, ale i obecné veřejnosti po dlouhá staletí, a to již od dob starověkého Říma. Dalším důvodem svědčící pro výběr takovéhoto tématu je otázka rekodifikace soukromého práva České republiky a dílčí změny, které přináší zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. Nicméně těžištěm mé bakalářské práce zůstává zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, které pozbydou účinnosti ke dni 31. 12. 2013. Tento fakt promítnu tím, že do jednotlivých pasáží své práce zařadím jak ustanovení „starého“ občanského zákoníku a zákona o rodině, tak „nového“ občanského zákoníku a to vždy s ohledem na problematiku, kterou v dané chvíli řeším. Systematika členění mé bakalářské práce bude spočívat na logické návaznosti jednotlivých témat. Z takovéhoto důvodu v druhé kapitole přiblížím historický vývoj rodinného práva na území České republiky, zmíním pojem rodinného práva a jako takové ho zařadím do systému práva soukromého a stručně nastíním též hlavní principy, kterými se takovéto právní odvětví řídí. Následující, tzn. třetí kapitola, se zaměří na vznik manželství, jelikož bez vzniku není zánik čehokoli možný. Jinak řečeno, má-li manželství zaniknout, musí nejprve vzniknout. Proto do obsahové náplně takovéto kapitoly zařadím taková témata, jakými jsou způsoby uzavření manželství, i s ohledem na jejich vzájemný vztah, stejně tak jako zohlední překážky, které snoubencům, tj. osobám, jenž zamýšlí vstoupit do svazku manželského, brání v jeho uzavření. V rámci čtvrté kapitoly, která je spolu s kapitolou popsanou o odstavec níže těžištěm této práce, se vypořádám s hlavními tématy zániku manželství a to, jak s ohledy na projev takovéto právní skutečnosti ve sféře osobního statusu osob (bývalých 9
manželů), tak i ve sféře majetkové. Rozeberu též jednotlivé typy procesů zániku manželství a přihlédnu při takovéto deskripci k podmínkám, za nichž mohou být užity. Přitom se pokusím uchopit zánik manželství z dvou odlišných úhlů pohledu, tzn. odlišných kritérií. V páté kapitole nastíním, též ve snaze o zúročení mých doposavad získaných jazykových znalostí v oblasti italského jazyka, hlavní instituty manželského práva v Itálii a popíši proces jeho zániku, který se v jistém směru liší od českého pojetí, a to zejména s ohledem na druh konfese, který se v Itálii převážně vyskytuje (dominantní postavení katolické církve). V následující šesté kapitole učiním komparaci obou dvou právních řádů členských států Evropské Unie, když se pokusím zdůraznit některé společné a odlišné rysy v oblasti rodinného práva těchto států, a následně, tzn. v pořadí sedmé kapitole, učiním rozbor příslušné italské právní terminologie. V závěru (osmá kapitola) zhodnotím skutečnost, zda se mi podařilo dosáhnout cílů, které jsem v tomto úvodu shora nastínila a shrnu hlavní závěry mého zkoumání. Bakalářská práce zohledňuje stav právního řádu ke dni 6. 12. 2013 včetně.
10
2 Obecná charakteristika rodinného práva Rodina je tradičním prostředím pro utváření vztahů. Ve společnosti plní významné funkce, zejména funkci socializační. Následky jejího nesprávného fungování se mohou projevovat v různých variacích, například zvýšenou kriminalitou mladistvých osob, zvýšenou rozvodovostí či špatnými studijními výsledky nezletilých a jejich zhoršením uplatněním na trhu práce; negativní psychické dopady nesprávného fungování na jednotlivé členy domácnosti snad není třeba blíže specifikovat. Je nepochybné, že rodina,
italsky la famiglia, je proměnlivou institucí,
jenž
zprostředkovává, jak bylo shora nastíněno, vztah mezi jednotlivcem a společností jako takovou. Výsledkem dlouhodobého vývoje je právě dnešní podoba rodiny a společnosti a na tuto skutečnost musí v dnešní době účinné1, ale též platné2, právo reagovat. Je nepochybné, že je možné definovat rodinu v společenských vědách, například v sociologii, psychologii, různými způsoby. Tyto definice, byť mohou mít při teologickém výkladu právní normy určitý význam, nebudou v této práci reflektovány. Nicméně i právních definic lze nalézt celou řadu, a tuto skutečnost nemůže normotvůrce v rámci legislativní činnosti opomenout. Rodinou se například dle Oxfordského slovníku myslí zákonné společenství muže a ženy, které se projevuje v právu a na jehož základě se muž stane manželem a žena manželkou.3
2.1 Historický vývoj rodinného práva na našem území V celé řadě evropských zemí lze nalézt v právní úpravě statusu osob, v právní úpravě týkající se rodinného práva, věcných práv či obligačního práva mnoho společných rysů; tato skutečnost není náhodná. Právní řády skoro všech členských států Evropské unie jsou postaveny na římsko-právních základech; ať už se jedná o právní regulaci dědických tříd, či sešvagření. Na římsko-právní tradici navazoval i Císařský patent č. 946/1811, všeobecný občanský zákoník rakouský (známý též pod zkratkou ABGB), který spolu s Manželským patentem Josefa II. posílil postavení státu v rodinných věcech na úkor
1
Zejména zákon č. 94/1963 Sb., Zákon o rodině ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „ZOR“) nebo zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „OZ“). 2 Zejména zákon č. 89/2012, Občanský zákoník (dále jen jako „NOZ“). 3 Viz http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/marriage
11
církve.4 To, čím se ABGB nejvíce vyznačoval, byla komplexní úprava soukromého práva (tj. i úprava osobního statusu osob a vztahu mezi nimi). Význam shora zmíněného kodexu byl zachován i po vzniku samostatné Československé republiky, díky tzv. Recepčnímu zákonu. Nicméně k určitým dílčím změnám došlo v důsledku Manželské novely (zák. č. 320/1919 Sb.), která nově upravovala vznik manželství zavedením fakultativního civilního sňatku vedle sňatku církevního nebo možnost rozluky manželství jako právního důvodu jeho zániku. Převzatá právní úprava spolu s novelizacemi za dob první republiky u nás platila až do 1. 1. 1950, kdy v rámci tzv. Právnické dvouletky vstoupil v účinnost zákon o právu rodinném.5 Zmíněný zákon napomohl k značné totalitarizaci soukromého práva, když ustanovení § 1 zákona neumožňovalo uzavření manželství před orgánem církve nýbrž jen před národním výborem. V opačném případě by manželství nevzniklo (viz ustanovení § 1 odst. 2 zákona). Ke značnému zjednodušení též došlo u zániku manželství. Starý institut rozvodu od stolu a lože a institut rozluky manželství byl odstraněn. Na základě objektivního principu zanikalo manželství rozvodem (viz § 30 a následující a shora uvedeného zákona). Nebylo možné, až na výjimečné případy (§ 30 odst. 4), například rozvést manželství bez souhlasu nevinného manžela V oblasti úpravy právních vztahů mezi rodiči a dětmi byl zrušen institut moci otcovské a oba rodiče měli nad dětmi moc rodičovskou.6 Pokud bylo dítě nezletilé, tak rodiče měli povinnost spravovat jeho majetek. V současné době účinná právní úprava je obsažena v zákoně o rodině7, který dle sovětského vzoru vyčlenil právní úpravu ze systému obecného soukromého práva a vložil ji do samostatného speciálního právního předpisu. Naproti tomu právní úprava manželského majetkového práva byla ponechána v občanském zákoníku (OZ). Společným rysem obou dvou v odstavci zmíněných právních předpisů je snaha po větším vlivu státu v záležitostech života jednotlivce. Za příklad může sloužit rok 1975, který byl v tomto ohledu přelomový, jelikož byly vydány zákony národních rad o působnosti orgánů ČSR a SSR v sociálním zabezpečení; tím dochází k značnějšímu
4
Nicméně vliv kanonického práva na běžný život jednotlivce byl stále, v porovnání s dnešní dobou, výraznější. Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném. 6 Viz ustanovení § 52 a následující. 7 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině (dále též jako „ZOR“). 5
12
zásahu práva veřejného do práva soukromého. Výsledkem bylo, že až do roku 2000 byl zákon o rodině prováděn předpisy sociálního zabezpečení. Nyní lze říci, že s určitostí od 1. 1. 2014 vstoupí v účinnost „nový“ občanský zákoník (NOZ), který navrací rodinné právo, tedy i problematiku zániku manželství, do systému obecného práva občanského. Právní úprava rodinného práva je obsažena v části druhé NOZ, která úzce navazuje na část první (obecná část) v níž se nachází právní úprava postavení osob (například § 23 až § 117 NOZ, který upravuje právní postavení fyzických osob). Do rodinného práva se z hlediska systematického navrací právní úprava manželského majetkového práva, dochází k vzniku nových právních institutů (například rodinného závodu) či k obnově institutu již v minulosti známých (například švagrovství). V obecné rovině lze říci, že v porovnání například s právní úpravou věcných práv či závazků, bude v rodinném právu zachována i po 1. 1. 2014 kontinuita v právním vývoji.
2.2 Pojem a předmět rodinného práva Z obecného hlediska můžeme rodinné právo v objektivním smyslu vymezit jako souhrn právních norem, jejichž předmětem je právní regulace osobních a majetkových vztahů mezi členy rodiny. Legální definici pojmu „rodina“ v OZ či NOZ nenalezneme. Nicméně NOZ v některých svých ustanoveních pojem „rodina“ užívá, například ustanovení § 700 odst. 1 NOZ hovoří o rodinném závodu jako o závodu, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním s manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Je možné dovodit, že rodinou se buďto myslí společenství osob v přímém příbuzenství, tj. že jedna od druhé pochází, a to až do třetího stupně (pojem rodina v užším slova smyslu), nebo do okruhu členů rodiny lze zařadit i osoby sešvagřené, tedy příbuzné ze strany druhého z manželů, a to až do druhého stupně (pojem rodina v širším slova smyslu). Dle účinné právní úpravy není rodina sama o sobě subjektem právních vztahů, ale subjekty práva jsou pouze její jednotliví členové. Pokud jde o vzájemný vztah manželství a rodiny, pak tyto pojmy nejsou synonymy, ale manželství je základem, z něhož rodina vzniká.
13
Předmětem rodinného práva jsou 3 základní druhy právních vztahů: 1) „Vztahy mezi manžely vznikají na základě svobodného a dobrovolného prohlášení muže a ženy, že spolu vstupují do manželství. Zákon o rodině podrobně upravuje podmínky vzniku manželství, včetně problematiky manželství neplatného a zdánlivého.“8 Obecně formuluje základní práva a povinnosti manželů osobního charakteru. Z majetkových vztahů mezi manžely upravuje zákon o rodině pouze institut vzájemné vyživovací povinnosti mezi manžely, ostatní majetkové vztahy jsou upraveny v občanském zákoníku jako bezpodílové spoluvlastnictví manželů, společné nájemní vztah apod. Manželství může zaniknout pouze zákonem předepsaným způsobem. 2) „Vztahy mezi rodiči a dětmi tvoří těžiště právní úpravy rodinného práva.“9 Zákon o rodině upravuje určení rodičovství (např. právní domněnka otcovství stanovaná v ustanovení § 51 ZOR). Vzájemná práva a povinnosti rodičů a dětí. Právní vztah mezi sourozenci je omezen pouze na zákaz uzavření sňatku mezi nimi. 3) Vztahy náhradní péče – upravuje podmínky, za nichž může být nezletilé dítě svěřeno do výchovy jiných fyzických osob. Rodinné právo se také zabývá těmito oblastmi: 1) manželstvím a registrovaným partnerstvím 2) manželským majetkovým právem 3) příbuzenstvím a švagrovstvím 4) jinými formami péče o děti 5) výživným
2.3 Prameny rodinného práva V návaznosti na výklad v předešlé podkapitole je možné vymezit prameny rodinného práva tak, že za pramen rodinného práva lze označit všechny právní normy, jejíž věcnou působností, to je předmětem právní úpravy, jsou oblasti vyjmenované v bodech jedna až pět na konci předchozí podkapitoly. Hlavním pramenem rodinného práva je především ZOR, který je ve vztahu k OZ zvláštním zákonem. Občanský zákoník se užije pouze subsidiárně – podpůrně.10 S ohledem na dosud poskytnutý 8
HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998, s. 13-14. ISBN 80-7239-192-5. 9 Tamtéž s. 14. 10 Viz ustanovení § 104 ZOR..
14
výklad je zjevné, že rodinné právo díky svému znovu začlenění do systému obecného práva občanského pozbude vztahu zvláštního postavení vůči právu občanskému, které je v dnešní době představováno OZ. S ohledem na hierarchické uspořádání právních norem, je právní Listina základních práv a svobod11 právní normou s nejvyšší právní silou. V čl. 32 LZPS je vymezen rámec ústavní ochrany rodiny a rodičovství. Rodičovství i rodina jsou podle tohoto ustanovení pod ochranou zákonů. Tato zvýšená míra ochrany rodiny a rodičovství se projevu například v oblasti práva dědického (při absenci závěti dědí ze zákona osoby v prvé dědické třídě, tj. manželka a děti), pracovního práva (zákaz určitého druhu prací ženám či těhotným ženám) nebo v právní úpravě společného jmění manželů. Lze říci, že kogentní právní úprava uzavření a zániku manželství sama o sobě přispívá též k ochraně rodiny a rodičovství. Listina základních práv a svobod zdůrazňuje rovnoprávnost dětí narozených v manželství i mimo něj, stejně tak jako rovnoprávnost sourozenců plnorodých tak i polorodých. Všechny děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Pouze soud, resp. opatrovnické oddělení příslušného soudu, může na základě zákona rozhodnout o tom, že rodič bude, případně rodiče budou na svých rodičovských právech omezeni. Vyústěním takovéhoto rozhodnutí může být například faktické odloučení dítěte od rodičů i proti jejich vůli (to odpovídá zásadě uvedené v ustanovení § 7 Občanského soudního řádu12). Mezi prameny rodinného práva lze bezesporu zařadit též mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy České republiky13, podle níž jsou součástí právního řádu státu veškeré vyhlášené mezinárodní smlouvy, s jejíž ratifikací vyslovil Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána. Pokud mezinárodní smlouva stanoví něco jiného než zákon, bere se ohled na mezinárodní smlouvu (zásada aplikační přednosti). Mezi ně především patří Úmluva o právech dítěte14. „Úmluva o právech dítěte doplňuje ostatní mezinárodní dokumenty týkající se lidských práv, neboť práva dítěte jsou samozřejmou součástí lidských práv. Na rozdíl od klasického členění lidských práv používá Úmluva členění trochu odlišné a tzv. dětská práva rozlišujeme na čtyři základní skupiny: 11
Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod/ dále jen jako „LZPS“/. 12 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů. 13 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů. 14 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte.
15
a) ochrana práva, b) práva směřující k zabezpečení blaha dítěte. Tyto dvě skupiny vyjadřují ochranářský přístup k dětem. Následující dvě skupiny vyjadřují liberální přístup k dětským právům, nicméně jsou předmětem kritické diskuze. Mezi ně řadíme: c) práva směřující k osvobození dítěte, dávající dětem stejná práva jako dospělým, d) práva dítěte ve vztahu k jeho rodičům, pokud jde o sebeurčení dítěte, jeho samostatnost v rozhodování“15. Mezi další důležité mezinárodní úmluvy, jimiž je vázána Česká Republika, jsou tyto: Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, Haag 1958 (vyhl. č. 14/1974 Sb.) Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (sdělení MZV č. 43/2000 Sb. m. s.), Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (sdělení MZV č. 34/2000 Sb.), Evropská úmluva o osvojení dětí (sdělení MZV č. 132/2000 Sb. m. s.), Úmluva o uznání rozvodů a zrušení manželského soužití, Haag 1970 (vyhl. č. 132/1998 Sb.), Evropská úmluva o výkonu práv dětí (sdělení MZV. č. 54/2001 Sb. m. s.)16.
Mezi právní normy zákonné síly upravující rodinně-právní vztahy a manželství patří zejména ZOR, OZ a zákon o registrovaném partnerství
17
, tedy právní předpisy
dotýkající se právní úpravy osobního postavení osob. Do budoucna, to je od 1. 1. 2014, to bude zejména NOZ a zákon o registrovaném partnerství, který zůstane rekodifikací soukromého práva nedotčen. 15
HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998, s. 28-29. ISBN 80-7239-192-5. 16 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998, s. 29-30. ISBN 80-7239-192-5. 17 Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.
16
Pro úplnost je nutné dodat, že mezi prameny rodinného práva náleží též rozhodovací praxe soudu (tzv. judikatura), která dotváří obraz objektivního práva a svým způsobem ho v jistých případech též značně formuje.
2.4 Principy rodinného práva Principy rodinného práva můžeme ve stručnosti vymezit ze dvou pohledů. Princip monogamie, dobrovolnosti při uzavírání sňatku, zásada rozlučitelnosti manželství, rovnost muže a ženy v manželství apod., patří mezi principy, které lze vymezit jako týkající se jednotlivých druhů rodinně právních vztahů. Mezi principy všech druhů rodinně právních vztahů vymezujeme tři následující: a) princip blaha dítěte, b) princip rovnosti subjektů, c) princip vzájemné pomoci.
17
3 Manželství v České Republice a jeho vznik V mé práci se věnuji především zániku manželství. Aby mohlo manželství zaniknout, je třeba, aby nejdříve vzniklo. Přitom určení, zdali zde manželství je či není, má v mnoha ohledech značný význam. Tak například uzavře-li osoba za trvání stávajícího manželství manželství jiné, spáchá trestní čin dvojího manželství podle ustanovení § 194 odst. 1 trestního zákoníku18. Otázka existence manželství v době smrti zůstavitele hraje též důležitou roli v dědickém řízení. Proto stručně nastíním, s přihlédnutím vznik manželství. Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí (ustanovení § 1 ZOR). Z nastíněné definice plyne, že ZOR upravuje jen sňatky heterosexuálních osob; z tohoto důvodu je právní úprava homosexuálních vztahů ponechána speciálnímu zákonu a to zákonu o registrovaném partnerství. Zmíněné ustanovení taktéž zdůrazňuje trvalost vztahu. Takovýto právní vztah může zaniknout jen některým ze způsobů, které zákon stanoví; to samé platí i o jeho vzniku. Proto nemůže vzniknout manželský vztah mezi dvěma osobami prostým soužitím byť po dobu značně dlouhou. V naší společnosti spočívá manželství na pevných citových vztazích mezi mužem a ženou. Oba manželé jsou si v daném vztahu rovni. Porovnáme-li světské právo a právo církevní (kanonické), je z pohledu ZOR irelevantní, jestli bylo manželství naplněno, to je, jestli za jeho trvání byly zplozeny děti (založení rodiny); takováto skutečnost by měla význam jen při zániku manželství (určení o svěření dítěte do péče). Naproti tomu v právu kanonickém hraje skutečnost, zda manželství bylo či nebylo naplněno, značný význam v otázce jeho rozvodu. Hlavní společenský účel manželství spočívá v založení rodiny a v řádné výchově dětí (§ 1 odst. 1 ZOR). „Manželství není jen důležitou společenskou institucí, ale je především právním vztahem. Právo pojímá manželství jak trvalé životní společenství ženy a muže, které vzniká a zaniká způsobem stanoveným v zákoně.“19 Manželský právní vztah vznikne poté, co se muž a žena rozhodnout žít spolu a projeví svou vůli
18
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník HRUŠÁKOVÁ, Milana. Rodinné právo. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1993, s. 33. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 42. ISBN 80--85765-06-3. 19
18
v zákonem určené formě, tj. souhlasným prohlášením o tom, že vstupují do manželství (§ 3 odst. 1 ZOR). Takovéto prohlášení musí splňovat obecné náležitosti projevu vůle u právních úkonů (musí být tedy vážné, svobodné, určité, srozumitelné) a musí být učiněno před příslušným orgánem obce či církve, popř. náboženské společnosti. „Církevní formu uzavření manželství zavedl zákon č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb. o rodině ve znění zák. č. 132/1982 Sb., s účinností od 1. července 1992“20. Oba dva způsoby uzavření manželství jsou podle současné právní úpravy rovnoprávné a na výběr dané. Případná vada právního úkonu může založit pouze neplatnost vzniku manželství či způsobit jeho neexistenci (viz níže). Jinak řečeno nebude-li mít právním úkon náležitosti předepsané v ZOR, ale přitom se nebude jednat o vadu v ZOR uvedenou (například § 15a odst. 1 a § 17a odst. 1 ZOR), bude manželství platné, ledaže by tato vada zakládala nicotnost právního úkonu. NOZ v ustanovení § 656 obsahuje pouze formulační změny. Například nevyžaduje prohlášení muže a ženy, ale pouze jejich projev vůle. Tato formulace lépe odpovídá praxi, když reflektuje skutečnost, že osoba němá nemůže činit prohlášení, nicméně může projevit vůli (například kývnutím, mávnutím rukou). Přitom pořád platí, že takovýto projev vůle, právní jednání, nesmí vzbuzovat pochybnosti o tom, co daná osoba chtěla vyjádřit (§ 551 NOZ). Přitom stále platí, že projevy vůlí obou snoubenců při sňatečném obřadu musí být učiněny slavnostní formou veřejně a to za přítomnosti alespoň dvou svědků způsobilých k právnímu jednání. Pro daný proces uzavření manželství užívá zákon pojmu sňatečný obřad, který je dle důvodové zprávy k NOZ nejpřiléhavějším pojmem.21 Manželství má určitý společenský význam a účel, a proto zákon vyžaduje, aby kromě formálních předpokladů byly splněné i další určité předpoklady. Pokud nastane situace, že tyto podmínky zákonem předepsané nebudou splněny, může to mít za následek, že manželství buď nevznikne vůbec, nebo sice vznikne, ale bude neplatné. NOZ ve snaze o lepší formulaci důsledně rozlišuje mezi neplatným manželstvím (§ 680 a násl.) a zdánlivým manželstvím (§ 677 a násl.). Přitom rozdíl mezi putativním a neplatným manželstvím spočívá v tom, že v případě neplatného manželství, manželství vznikne a až následně je soudem prohlášeno za neplatné (například § 684 odst. 1 NOZ). Naproti tomu v případě zdánlivého manželství k vzniku manželského vztahu nedochází. 20
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Rodinné právo. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1993, s. 33. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 42. ISBN 80--85765-06-3. 21 Eliáš, K. a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012.
19
Přitom je vždy zbytečné uvádět, že oprávnění prohlásit manželství za neplatné či zdánlivé náleží do pravomoci soudu, jelikož žádný jiný orgán nemůže, stejně jako v případě rozvodu, o statusové otázce rozhodovat22 Při teoretických rozborech ZOR častokrát vznikaly nejasnosti, spočívající v tom, jestli uzavření manželství je kombinací dvou samostatných jednostranných právních úkonů či zda se jedná o úkon dvoustranný, tj. smlouvu. Jedná se o zvláštní druh smlouvy, jejíž náležitosti jsou upraveny v ZOR. Manželství tedy vzniká kladnou odpovědí obou manželů (§ 3 odst. 1 ZOR). Přitom NOZ je v oblasti úpravy vzniku manželství po formulační stránce přesnější, když v ustanovení § 656 odst. 1 tuto skutečnost konstatuje. Před vykonáním těchto souhlasných prohlášení vyžaduje zákon znalost snoubenců o skutečnostech vyjmenovaných v ustanovení § 665 NOZ. Přitom tato formulace má svůj základ v dnešním ustanovení § 2 ZOR. Jen pro úplnost je nutné dodat, že manželství jako smlouva je smlouvou ústní, v případě osob němých a hluchých se vyžaduje přítomnost tlumočníka.23
3.1 Občanský sňatek Mezi lety 1950 a 1992, jak již bylo uvedeno, znala tehdejší právní úprava pouze možnost občanského sňatku, tj. uzavření manželství před orgánem státu. Náboženské obřady byly dovoleny až po uzavření manželství před místně a věcně příslušným národním výborem. Česká právní úprava je jedna z mála úprav, která nevymezuje pouze orgán, před kterým se manželství uzavírá, ale vymezuje okruh osob, který je oprávněný k přijetí prohlášení muže a ženy o vstupu do manželství (§ 4 ZOR). NOZ je v tomto ohledu značně obecnější, když v ustanovení § 657 odst. 1 ve spojení s § 658 odst. 1 odkazuje při stanovení osob oprávněných k asistování při sňatečném prohlášení na zvláštní právní úpravu24. Nicméně bude i nadále platit zásada, že skutečnost, že manželství nebylo uzavřeno před v zákoně vyjmenovanou osobou, nečiní manželství jako takové neplatné. Muž a žena mohou manželství uzavřít v místě příslušném obvodu, kde je příslušný matriční úřad. Matričním úřadem se myslí obecní úřad, který je jakožto orgán samosprávy oprávněn činit úkony vyjmenované například v § 4 ZOR v rámci své 22
Eliáš, K. a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, str. 328. Viz § 39 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. 24 Viz zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecním řízení). K tomu také blíže srovnej Eliáš, K. a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, str. 289. 23
20
přenesené působnosti (§ 104a ZOR). Příslušnost takovéhoto orgánu je dána dle trvalého pobytu muže či ženy (snoubenců). Pokud mají snoubenci trvalý pobyt v obvodech různých obvodních úřadů, manželství mohou uzavřít tam, kde písemně požádali o uzavření sňatku. Každý úřad má určené místo pro konání slavnostních obřadů, kde se manželství uzavírá. Sňatek je tedy možné uzavřít na kterémkoliv vhodném místě (např. zahradní slavnost, léčebna či kulturní památka). Záleží pouze na vůli snoubenců a předchozím povolení matričního úřadu. V posledních letech se tato možnost uzavření manželství stále více rozšiřuje. Vždy však musí být zachována přítomnost dvou svědků a měla by také být zachována slavnostní forma. Průběh obřadu již není nijak stanoven právním předpisem. Přitom se vyžaduje povolení takového matričního úřadu, do jehož obvodu dané místo, kde se svatební obřad má odehrát, spadá (§ 4 odst. 4 ZOR). Ve výjimečných případech lze manželství uzavřít i zjednodušenou formou; musí být k tomu však zvláštní důvody, které zákon předvídá. Muž a žena mohou manželství uzavřít před kterýmkoliv obecním úřadem v případě, že život jednoho z nich je přímo ohrožen. Zákon již ale nespecifikuje, jak by měli snoubenci přímé ohrožení života prokázat. Ohrožení života lze prokázat zejména lékařským potvrzením anebo prohlášením ošetřujícího lékaře; v tomto ohledu by mohla hrát značný význam též výpověď dvou svědků, která musí být při uzavření manželství přítomni. V uvedeném případě se sňatek uzavírá před starostou, místostarostou, případně pověřeným členem zastupitelstva. NOZ v této souvislosti v ustanovení § 667 odst. 1 zachovává okruh osob, které jsou oprávněny sňatečný obřad provést (velitel námořního plavidla)25. S ohledem na výklad poskytnutý shora se jeví jako nepochybné, že právní úprava uzavírání manželství v době totality, tj. od roku 1950 do roku 1998, byla značně kogentní. Proto ZOR v ustanovení § 104b speciálně upravuje případy, kdy snoubenci učinili prohlášení o uzavření manželství před osobou, která k tomu nebyla ze zákona oprávněna. V takovém to případě, byly-li dodrženy všechny ostatní zákonné podmínky pro vznik manželství, manželství vzniklo, nerozhodl-li soud do té doby jinak.
25
Srovnej s ustanovením § 7 odst. 2 ZOR.
21
3.2 Církevní sňatek Muž i žena si mohou sami zvolit, který druh uzavření manželství si vyberou. Oba dva způsoby uzavření manželství tedy jak civilní (občanský), tak i světský, jsou si postaveny naroveň – ani jeden ze způsobů nepřevažuje, nicméně užití jednoho způsobu k uzavření manželství vylučuje druhý (viz níže). To ostatně vyplývá i z NOZ, který v ustanovení § 658 zmiňuje oba dva způsoby uzavření manželství, aniž by jeden z nich upřednostňoval. Nicméně civilní sňatek zmiňuje přednostně, nejspíš z důvodu jeho četnějšího výskytu. Přitom se původně při debatách ohledně obsahu NOZ počítalo toliko s úpravou sňatku občanského26. Vzájemný vztah mezi občanským a církevním sňatkem je možné v budoucnu účinné právní úpravě nalézt v ustanoveních § 670 a § 671 NOZ. Dle zmíněných ustanovení není možné uzavřít po uzavření církevního sňatku sňatek občanský. Na druhou stranu se ale připouští po uzavření civilního sňatku sňatek církevní, ten však bude již bez právních následků; jinak řečeno manželství vznikne již okamžikem uzavření civilního sňatku. V účinné právní úpravě činí prohlášení o uzavření manželství muž a žena před příslušným orgánem církve, tj. před osobou, která byla pověřená církví nebo náboženskou společností. Osobu pověřenou stanovují vnitřní předpisy církve (například u římsko – katolické církve je to biskup). Lze však dovodit, s přihlédnutím k ustanovení § 4b odst. 1 ZOR, že by manželství vzniklo i v případě, kdy by oddávající osobou byla osoba, která by vnitřním předpisem církve nebyla k takovémuto oddávání oprávněna. Naproti tomu, pokud by bylo manželství uzavřené před jinou než státem registrovanou církví, nemůže vzniknout. Jednalo by se o tzv. non matrimonium. „Na rozdíl od občanského sňatku neupravuje zákon o rodině místní příslušnost u církevního sňatku, stanoví pouze, že manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. Místní příslušnost je tak třeba vyvozovat z vnitřních předpisů církve“.27 Pokud je život jednoho ze snoubenců přímo ohrožen, je, stejně jako v občanském sňatku, možné uzavřít manželství na kterémkoliv místě. Držel-li by se
26
Eliáš, K. a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, str. 288. HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998, s. 67. ISBN 80-7239-192-5 27
22
uživatel právní normy striktně jazykového výkladu, mohl by dovodit, že v případě ohrožení života snoubence je možné v případě církevního sňatku, uzavřít sňatek na kterémkoliv místě, kdežto u civilního sňatku by bylo možné uzavřít manželství pouze před kterýmkoliv obecním úřadem. Při sňatku musí být dodrženy všechny podmínky zákona o rodině pro uzavření manželství. „Skutečnost, zda takové manželství splňuje i všechny podmínky stanovené v církevních předpisech, není z hlediska zákona o rodině právně relevantní. Jestliže uzavře např. manželství církevní formou nezletilý bez povolení soudu, pak přestože toto manželství je z církevního hlediska platné, z hlediska zákona o rodině bude manželství považováno za neplatné nebo neexistující“.28 Stejně tak skutečnost, že například kanonické právo nepřipouští (až na určité výjimky) možnost rozvodu, nebude mít žádnou relevanci skutečnost, že po rozvodu civilního manželství bude takovéto manželství z pohledu kanonického práva nadále trvat. Pro uzavření církevního sňatku vyžaduje stávající i v budoucnu účinná právní úprava předložení příslušného osvědčení vydaného matričním úřadem, které v případě NOZ nesmí být ke dni sňatečného obřadu starší více jak 6 měsíců (§ 666 odst. 1 NOZ). I nadále bude zachována povinnost církevního hodnostáře – oddávajícího – zaslat do tří pracovních dnů od uzavření manželství protokol o jeho uzavření (odst. 2 stejného paragrafu). Otázkou by bylo, jestli by nedodržení takovýchto skutečností mělo vliv na případnou platnost manželství.
3.3 Zákonné překážky vylučující vznik manželství Překážky vylučující vznik manželství jsou různého druhu, s různými právními následky. V případě, že by došlo k uzavření manželství i přes tyto překážky, je manželství prohlášeno za neplatné. „Neplatné manželství chápe zákon o rodině jako manželství, které vzniklo, má právní následky, a to až do doby, dokud jej soud neprohlásí za neplatné. Dojde-li k prohlášení manželství za neplatné, pohlíží se na něj jako na neuzavřené“.29 O neplatné manželství se bude jednat v případě, že půjde o:
28
HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998, s. 68. ISBN 80-7239-192-5 29 Tamtéž, s. 71.
23
a) jiné manželství (§ 11 ZOR) – Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou; neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu. Každý kdo chce uzavřít manželství, je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné. Manželství nemůže být uzavřené ani s osobou, která uzavřela partnerství, které stále trvá. Pokud muž nebo žena uzavře druhé manželství, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky. b) příbuzenství (§ 12 ZOR) – Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu. Zákaz sňatků z příbuzenského hlediska je dán především z důvodu morálního a společenského. Jedním z nejstarších znaků rodiny je zákaz incestu, tj. pohlavní styk mezi nejbližšími příbuznými, který je v dnešní době zahrnut ve skutkové podstatě soulože mezi příbuznými dle ustanovení § 188 trestního zákoníku. c) nedostatek věku (§ 13 ZOR) – Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže je to v souladu se společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu. Jedná se o tzv. sňatečnou způsobilost. Ve většině zemí je věk občanskoprávní způsobilosti 18 let, v některých pak 21 let. d) duševní chorobu (§ 14 ZOR) – Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům. Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství jen s povolením soudu. Zákon svěřuje aktivní legitimaci pouze jednomu z manželů. Soud posoudí, jestli je zdravotní stav nemocného manžela slučitelný s účelem manželství. e) vadou právního úkonu (§ 15 ZOR) – Jestliže manželství zaniklo, nelze je prohlásit za neplatné.
24
Jedná se o: a) bezprávné výhružky, b) omyl v totožnosti, c) omyl v povaze právního úkonu. V budoucnu účinná právní úprava, stručně řečeno, zachovává stávající stav. Navíc však dochází k rozšíření zákonných překážek o poručenství30, pěstounství a o případy svěření dítěte do péče jiné osoby (§ 676 NOZ). V tomto případě nelze ztotožňovat výčet vztahů obsažených ve zmíněném ustanovení NOZ s případy uvedenými v ustanovení § 12 ZOR, jelikož mezi jednotlivými osobami nevznikají pokrevní příbuzenské vztahy či pokrevní příbuzenské vztahy založené právní fikcí (v případě osvojení).
30
Přitom v budoucnu účinná právní úprava vychází zjevně z právní fikce obsažené v ustanovení § 105 odst. 2 ZOR.
25
4 Zánik manželství na území České republiky Nynější kapitola je zaměřena na ústřední téma bakalářské práce. Jak již bylo jednou uvedeno, bylo nutné nejdříve popsat vznik manželství a témata s ním související až následně se věnovat samotnému zániku manželství. Manželství může stejně jako vzniknout, tak i zaniknout jen zákonem předepsaným způsobem; v tomto ohledu lze nejpřísnější formulaci nalézt v budoucnu účinném NOZ, resp. v jeho § 754. V dnešní době účinný ZOR rozlišuje tři různé způsoby zániku manželství. Právní úprava pro zrušení manželství se nachází v první části zákona o rodině č.94/1963 Sb., hlava čtvrtá a pátá, tj. § 22 – 29 ZOR. V důsledku zániku manželství dochází ke změně osobního statusu subjektů a k modifikaci jejich majetkových poměrů od okamžiku zániku manželství. Jinak řečeno, změna, kterou zánik manželství, ať už z kteréhokoliv právního důvodu, působí, nastává vždy až k určitému konkrétnímu okamžiku, tj. ke dni, kdy nastane určitá právní skutečnost (například smrt či okamžik, kdy rozhodnutí věcně a místně příslušného soudu nabude právní moci), která působí na vznik, ale též změnu práv a povinností manželů resp. bývalých manželů (například zánik vyživovací povinnosti mezi manžely, zánik společného jmění, změna stavu z vdaná na rozvedená apod.). Manželé od určitého okamžiku nejsou dále povinni společně žít, vzájemně si pomáhat, být si věrní a vytvářet zdravé rodinné prostředí 31. V OZ jsou upravena společná majetková práva a povinnosti; nicméně OZ absentuje na právní úpravu zániku manželství, které je naopak předmětem úpravy obsažené v ZOR. Společné jmění manželů (dále též jen jako „SJM“) představuje zvláštní druh spoluvlastnictví32, když podíly manželů nejsou u takovéhoto druhu spoluvlastnictví vyjádřeny. To znamená, že každý z manželů má moc nad věcí v plném, tj. stoprocentní, rozsahu (na rozdíl od podílového spoluvlastnictví, v němž podíly jednotlivých spoluvlastníků vyjadřují míru, v které mohou vykonávat práva a povinnosti věcně právního charakteru, například věc užívat či brát z ní plody – např. nájemné). Charakter SJM reflektuje intimitu vztahu mezi mužem a ženou (vzájemná důvěra) stejně tak jako skutečnost, muž a žena vstupují do manželského vztahu zejména za účelem založení 31
To neplatí absolutně v případě vztahu mezi rodičem/rodiči a dítětem, když rozvedení manželé jsou i nadále po rozvodu povinni poskytovat dítěti vhodné prostředí pro tělesný, duševní či intelektuální rozvoj. Zajištění řádného vývoje se nicméně neděje v rodinném prostředí, které v důsledku zániku manželství – hlavně z důvodu rozvodu - zaniká. 32 Takovýto závěr lze dovodit též interpretací § 712 NOZ, který stanoví, že právní úprava týkající se spoluvlastnictví se užije přiměřeně i na právní úpravu SJM, nestanoví-li zákon něco jiného.
26
rodiny a výchovy dětí a pro tyto účely potřebují shromažďovat majetek společně tedy bez jednotlivých podílů. Proto mají snoubenci před uzavřením manželství poznat své charakterové vlastnosti (například schopnost šetřit finanční prostředky - § 2 ZOR) a zvážit uspořádání budoucích majetkových poměrů a hmotného zajištění po uzavření manželství (§ 665 NOZ). Stranou zájmu této bakalářské práce zůstává pojednání o jednotlivých druzích správy SJM (v NOZ zákonný, smluvní režim a režim založený soudním rozhodnutím. Stejně tak se bakalářské práce nezabývá obsahem SJM, tzn., že nepojednává o věcech, které jsou předmětem SJM. Jednou z hlavních otázek, která vyvstává při zániku manželství jakýmkoliv způsobem, je vypořádání SJM. OZ v ustanovení § 149 odst. 1 stanoví okamžik, ke kterému se stanoví rozsah majetkové podstaty SJM, které bude předmětem vypořádání. A následný odst. 2 a 3 téhož paragrafu poskytuje hlavní zásady, kterými se mohou, ale nemusí jednotlivé osoby řídit. Lze ale dojít k závěru, že dojde-li k vypořádání SJM rozhodnutím soudu, bude tento státní orgán akcentovat při vypořádání majetku náležejícího do SJM zájmy dětí, respektive může nastat situace, že vyšší podíl při vypořádání přisoudí tomu z manželů, kterému budou svěřeny děti do péče; tím zohlední zájem dětí. Zákon, se záměrem po spravedlivém uspořádání majetkových vztahů po zániku manželství, stanoví, že při vypořádání SJM se přihlédne i k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o rozšíření a udržení SJM, případně co ze svého vynaložil na udržení či rozšíření SJM (§ 149 odst. 3 OZ, případně § 742 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) NOZ). Pro úplnost je nutné dodat, že SJM může být též vypořádáno dohodou manželů. Není-li takovéto dohody a nebyl-li do tří let od zániku manželství podán návrh na jeho vypořádání na soud, platí, že movité věci náležející do SJM, jež slouží k potřebám jednoho z bývalých manželů, jeho rodiny, domácnosti či je takováto osoba výlučně jako vlastník užívá, náleží do výlučného vlastnictví. Ohledně ostatních movitých i nemovitých věcí platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví obou bývalých manželů, přičemž podíly těchto osob jsou stejné (§ 150 odst. 4 OZ). NOZ způsob vypořádání SJM upravuje v ustanovení § 736 a následující; přitom vychází z obdobných principů jako OZ. Nejenže zánik manželství má vliv na vliv postavení bývalých manželů v majetkoprávních vztazích (SJM), vliv zániku manželství působí i na osobní práva a 27
povinnosti těchto osob (takovýto bývalý manžel může například vstoupit do nového manželského vztahu). Na druhou stranu může zánik manželství vyvolat i nová práva a povinnosti mezi mužem a ženou, kteří byli manžely. Pokud jsou splněny podmínky stanovené v zákoně (§ 92 a 94 ZOR), rozvedenému manželovi vzniká právo na příspěvek na výživu od rozvedeného manžela. Zánik manželství má také vliv na povinnosti a práva rodičů, jejich manželství zaniklo, vůči jejich společným dětem (úprava vyživovací povinnosti a svěření do péče). Jelikož právní následky u jednotlivých způsobů zániku manželství vykazují určité rozdíly, je nutné na ně poukázat v následujících podkapitolách, které se věnují samostatnému způsobu zániku manželství. Mezi tyto způsoby patří: a) Zánik manželství smrtí jednoho z manželů b) Zánik manželství prohlášením jednoho z manželů za mrtvého c) Zánik manželství rozsudkem soudu o rozvodu manželství
4.1 Zánik manželství smrtí jednoho z manželů Zánik manželství smrtí jednoho z manželů je upraveno v ustanovené § 22 odst. 1 ZOR. V okamžiku smrti jednoho z manželů zaniká manželský právní vztah. To samé nastane i v případě, jestliže manželé zemřou současně. Pozůstalý manžel má právo a i povinnost, používat příjmení, přijaté při uzavření manželství. Není možné, aby přijal zpět své příjmení, které měl před uzavřením manželství. Zákon toto neumožňuje, možnost vzít se zpět svoje předešlé příjmení má možnost manžel rozvedený, ne manžel ovdovělý 33. Pozůstalý manžel je jediný nositel rodičovských práv a povinností v případě, že ze zaniklého manželství pocházejí společně nezletilé děti. Jedinou podmínkou je, že má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu a také, že nebyl omezen či zbaven rodičovských práv soudním rozhodnutím.
33
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Rodinné právo. Brno; Masarykova univerzita: Doplněk, 1993, s. 53. ISBN 80-210-0598-X.
28
V případě, že pozůstalý manžel uzavře další manželství a vezme si příjmení nového manžela, u nezletilého dítěte ke změně příjemní nedochází, zůstává mu příjmení z manželství předchozího. Pro úplnost je nutné dodat, že smrt jakožto občansko – právní skutečnost může způsobit určité následky i v případě, že manželství bylo před smrtí jednoho z bývalých manželů rozvedeno a však nedošlo ve vztahu k právu na nájem družstevního bytu k dohodě nebo k rozhodnutí soudu o tom, který z bývalých manželů má právo byt užívat jako člen družstva, stává se přeživší manžel výlučným nájemcem družstevního bytu a členem družstva 34
4.2 Zánik manželství prohlášením jednoho z manželů za mrtvého Další způsob zániku manželství je prohlášení jednoho z manželů za mrtvého. Tento způsob zániku je spíše výjimečný. OZ upravuje podmínky prohlášení fyzické osoby za mrtvou při splnění zákonných podmínek (§ 7 odst. 2 OZ). Nutné je prokázání smrti, a to výhradně předepsaným způsobem. Předepsaným způsobem rozumějme vydáním úmrtního listu. Nelze-li smrt takto prokázat, může soud prohlásit osobu za mrtvou na základě zjištění smrti prokázané jinými prostředky než vydáním úmrtního listu a ohledáním mrtvého. Další možnost, kterou soud má, je prohlášení nezvěstné osoby za mrtvou. Ovšem za předpokladu, že dle všech možných okolností, taková osoba již nežije. V tomto případě se jedná o prohlášení osoby za mrtvou na základě pravděpodobnosti smrti. Právní úprava v NOZ je daleko složitější, obsáhlejší a sleduje zejména ochranu dotčené osoby, tedy té osoby, která má být za mrtvou prohlášena. Vždy však platí, že v případě obživnutím osoby, která byla za mrtvou prohlášena, se manželství neobnovuje (§ 22 odst. 2 ZOR). Ve starších právních úpravách byl zánik manželství rozlišován z hlediska, zda byl manžel prohlášen za mrtvého nebo zda byl prohlášen za nezvěstného. V případě, že byl manžel prohlášen za nezvěstného, neměla tato skutečnost za následek zánik manželství, ale bylo možné dosáhnout zrušení manželství soudem. Česká účinná právní úprava tato prohlášení spojila v jedno, takže manželství zanikne v okamžiku, kdy nabude právní moci rozsudek, jehož předmětem je prohlášení dané osoby za mrtvou (§ 22 odst. 1 ZOR). Takovéto rozhodnutí je konstitutivním rozhodnutím o osobním stavu a jeho 34
K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2001 spis. zn. 26 Cdo 1285/2000.
29
účinky nastávají od právní moci takovéhoto rozhodnutí, nestanoví-li zákon něco jiného 35
. V případě, že dojde k nezvěstnosti, soud nezvěstnému stanoví opatrovníka a
vyzve nezvěstného pomocí vyhlášek nebo jinými způsoby, aby se do jednoho roku přihlásil. Též vyzve všechny ostatní, kteří o nezvěstném vědí, aby o něm podali informace. Den smrti nezvěstného, případně den, který nezvěstný nepřežil, je uveden v rozsudku.
4.3 Zánik manželství rozsudkem soudu o rozvodu manželství V právní úpravě napříč evropskými zeměmi lze nalézt mnoho společných rysů v oblasti úpravy rozvodu. Tento závěr není překvapivý a je podpořen i odbornou literaturou. „Převážně byl v evropských právních úpravách pod vlivem práv římského a později práva kanonického rozlišován rozvod manželství od stolu a lože a rozluka manželství. Přitom pouze rozluka manželství znamenala zrušení manželství za života manželů. Právní podstata rozvodu manželství od stolu a lože spočívala v tom, že manželům bylo dovoleno žít odděleně, nebylo jim však umožněno uzavřít nové manželství. Rozvod od stolu a lože se uplatňoval tam, kde právní úprava zrušení manželství za života manželů vycházela z konfesní příslušnosti manželů. Manželství katolické bylo nerozlučitelné v těch státech, kde právní úprava tento princip akceptovala. Na území nového státu, Československé republiky, tomu tak bylo až do účinnosti tzv. manželské novely Obecného občanského zákoníku. V době po II. Světové válce je nerozlučitelnost manželství známa např. italskému zákonodárství. V současné době nerozlučitelnost manželství pro katolíka prakticky již z evropských právních úprav vymizela.“36 Rozvod od stolu a lože a rozluka byly upraveny na území České republiky Obecným občanským zákoníkem a jeho zmíněnou novelou až do 1. 1. 1950, poté nabyl účinnosti zákon o právu rodinném. Až tento zákon se podstatně dotkl právní úpravy rozvodu. Díky přijetí zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se zjednodušila hmotněprávní úprava rozvodu: byl zcela opuštěn kasuistický přístup, tj. nebyly nadále kasuisticky vyjádřeny a taxativně uvedeny rozvodové důvody.37 Za důvod rozvodu bylo
35
K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2006 spis. zn. 33 Odo 240/2005. RADVANOVÁ, Senta a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Kurs občanského práva: instituty rodinného práva. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 1999. Právnické učebnice (C.H. Beck), s. 60. ISBN 8071791822. 37 Tamtéž s. 61 36
30
uznáno pouze rozvrácené manželství postižené hlubokým a trvalým rozvratem, který se projevoval navenek. Zákon navíc ochraňoval toho z manželů, který rozvod nezavinil; vina naproti tomu nabývala právního významu u toho z manželů, který rozvod zavinil. Manželství mohlo být rozvedeno pouze tehdy, pokud souhlasili oba manželé; bez souhlasu tzv. nevinného manžela nemohlo k rozvodu manželství v žádném případě dojít. Dne 1. 1. 1956 nabylo účinnosti zákonné opatření č. 61/1955 Sb., které už neochraňovalo nevinného manžela, tudíž i bez souhlasu nevinného manžela mohl soud manželství rozvést, pokud byly splněny další zákonné podmínky, např. pokud spolu manželé po delší dobu nežili. Na hmotněprávní úpravu zániku manželství navazují též předpisy procesní. K tomu aby soud mohl vydat určité rozhodnutí (například rozhodl o rozvodu manželství) se vyžaduje zákonné zmocnění. Proto je vývoj hmotněprávní úpravy průběhu rozvodu manželství pro soudní praxi značně významný. ZOR zjednodušil hmotněprávní předpoklady pro zrušení manželství rozvodem. Jednou z jeho nejvýznamnějších změn se stala objektivizace rozvodového důvodu38. V konečném důsledku to znamenalo, že již nebylo nutné stanovovat výslovný důvod, aby manželství mohlo být rozvedeno; v procesních předpisech došlo pouze k dílčí změně a to v případě, že k zahájení řízení mohlo dojít až poté, co proběhlo obligatorní řízení, tj. řízení o smíření manželství. Naše právní úprava rozvodu manželství se tím ve vztahu hmotného a procesního práva stala, i s přehlédnutím k právu italskému, jednou z nejjednodušších.39 Přijetím NOZ tak dochází v oblasti právní úpravy rozvodu spíše k drobným formulačním zpřesněním a v obecné rovině lze konstatovat, že v budoucnu účinná právní úprava spíše navazuje na právní úpravu v dnešní době účinnou, než aby jí zásadním způsobem měnila (kontinuita právního vývoje). Nastávají pouze dílčí změny, když se například manželovi, který přijal příjmení druhého manžela, prodlužuje lhůta pro oznámení matričního úřadu a to z jednoho měsíce na šest měsíců40
38
Objektivizací se myslí to, že manželství musí být natolik rozvráceno, že ho nelze obnovit. Lze jinak říci, že nastane-li takovýto důvod, považuje se, z objektivního hlediska za rozvrácené a může být rozvedeno. Přitom subjektivní stránka věci nehraje roli; proto daný rozvodový důvod je posuzován objektivně nikoli subjektivně. 39 RADVANOVÁ, Senta a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Kurs občanského práva: instituty rodinného práva. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 1999. Právnické učebnice (C.H. Beck), s. 61., ISBN 8071791822. 40 K tomu porovnej ustanovení § 29 ZOR a § 759 NOZ.
31
4.3.1 Rozvod všeobecně Rozvod je jediným způsobem zániku manželství, který může nastat za života obou manželů. Pro většinu populace je brán jako důkaz životního neúspěchu, přičemž míra rozvodovosti stále stoupá.41 a liší se místo od místa - nejvyšší je především ve velkých městech, nejnižší zase naopak na vesnicích a v zemědělských oblastech 42. V této době je rozvod chápán z právního hlediska jako legitimní způsob konečného řešení sporu mezi manžely. V každém státě se rozlišují právní úpravy konkretizující rozvod manželství a v každém státě volí zákonodárce vždy odlišný způsob právní regulace zániku manželství za života obou manželů43. Tak například právní úprava nekomplikovaného rozvodu je typická například pro Švédsko, naopak přísné podmínky pro rozvod manželství nalezneme v Itálii. Jedinou výjimkou napříč členskými státy Evropské unie je Malta, která jako jediná nedovoluje rozvod manželství44. Ve většině států Evropy se můžeme setkat se třemi možnými způsoby rozvodu manželství. U tří níže uvedených způsobů rozvodu manželství je důležité, aby každý zákonodárce vymezil důvody, pro které je možné manželství zrušit. Každý zákonodárce při posuzování této otázky, vychází ze specifik vlastní země, které jsou dány společenskými zvyklostmi a tradicemi. Druhy rozvodu jsou: a) rozvod manželství na základě zavinění Jde o nejstarší způsob rozvodu, který byl součástí i právní úpravy v České republice. Princip rozvodu vycházel z toho, že jeden z manželů porušil povinnosti, které měl plnit v manželském svazku, takovým způsobem, že druhý manžel už nebyl schopný dále v manželství pokračovat. Manželovi, který nesl vinu, hrozily hmotněprávní následky při vypořádávání majetkových vztahů a vyživovací povinnosti. Tento způsob zániku manželství se již, s ohledem na objektivizaci důvodů rozvodu manželství. v České republice nepoužívá. Takovéto pojetí, vychází-li ze zavinění jednoho 41
www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost. HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998, s. 118. ISBN 80-7239-192-5. 43 Například je značný rozdíl v chápání rozvodu v katolických zemích jakými jsou Polskou či Itálie a v liberálních zemích jakými jsou Nizozemsko či Dánsko. 44 FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, xii, Právní rukověť. ISBN 978-807-3573-508. 42
32
z manželů, které je podmínkou pro rozvod manželství, samo o sobě musí předpokládat a stanovit povinnost soudu zkoumat, zda-li nastal vztah příčinné souvislosti mezi „nevhodným“ způsobem života prvého manžela a následkem, tj. vzniku rozhodnutí druhého manžela takovýto svazek rozvodem ukončit. Je možné, s určitými výhradami, takovýto princip zkoumání přirovnat k pojetí zavinění v trestním právu. b) rozvod manželství na základě zjištění rozvratu či bez nutnosti jeho nalézání45 Podmínka rozvratu manželství je 46, a nadále bude47, v České republice založena na objektivní skutečnosti, kdy příčinou rozvratu manželství je zpravidla porušování manželských povinností či dlouhodobé citové odcizení obou manželů. Tyto manželské povinnosti definuje ZOR v ustanovení § 18 jako povinnosti manželů žít spolu, být si věrní, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí; dodržení těchto principů by mělo vést k naplnění účelu manželství stanoveného v ustanovení § 1 odst. 2 ZOR. Soud se musí před zahájením rozvodového řízení pokusit o smír48 manželů; toto je jeho povinností. Tzn., že soud vyzve účastníky (manžele), aby zvážili, zda je rozvod poslední možností řešení rozvratu jejich manželství - současné manželské krize. „V některých právních úpravách je vyžadováno zjišťování příčin rozvratu za účelem zjištění základní podmínky pro vydání soudního rozhodnutí, kterým se manželství rozvádí. Někdy se naopak existence rozvratu prokazuje nepřímo, na základě odděleného žití manželů, které musí trvat zákonem stanovenou dobu“.49 Z praxe vyplývá, že důvodem manželských rozvratů bývá zejména nevěra, dále pak finanční neshody, rozdílné povahové vlastnosti, odlišné názory na výchovu dětí a také domácí násilí50.
45
Rozvod s i bez zjišťování příčin rozvratu jsou stavěny úmyslně proti sobě v rámci jednoho oddílu, a to z toho důvodu, aby došlo k přesnějšímu vysvětlení pomu rozvrat. 46 Viz § 24 odst. 1 ZOR 47 Viz § 755 odst. 1 NOZ 48 K tomu srovnej ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen jako „OSŘ“) a s tím související zavedení mediace dle zákona 202/2012 Sb., o mediaci, jakožto nástroje k řešení konfliktů mezi členy rodiny. Za účelem odstranění příčin rozvratu totiž může soudce (předseda senátu) nařídit účastníkům řízení, to znamená manželů, první setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu nejméně tří hodin (ustanovení § 100 odst. 3 OSŘ) 49 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998, s. 117. ISBN 80-7239-192-5. 50 K tomu srovnej ustanovení § 751 až § 753 NOZ.
33
Pokud s rozvodem souhlasí oba manželé, není tak složité a náročné nechat manželství rozvést. Hovoříme o tzv. nesporném rozvodu. Ten lze realizovat pouze za současného splnění zákonem stanovených podmínek. Manželství musí trvat alespoň jeden rok, manželé spolu nesmí žít po dobu delší jak šest měsíců a druhý manžel se musí k takovémuto návrhu připojit. Může ale nastat i situace, kdy manžel, který návrh k soudu nepodal, změní v průběhu řízení, a to i v řízení odvolacím, svůj názor změnit. Význam skutečnosti, že se manžel, který návrh na rozvod manželství nepodal, připojí k návrhu, nemusí soud zkoumat příčiny rozvratu a manželství obligatorně rozvede. Než se tak stane, musí: 1) dojít k vydání pravomocného rozhodnutí soudu, kterým bude schválena dohoda o úpravě poměrů k nezletilým dětem po dobu po rozvodu; lze tedy dovodit, že pokud soud rozhodne jinak, než schválení dohody, nebude naplněna tato podmínka, 2) manželé předložit písemnou smlouvu s úředně ověřenými podpisy, jejímž předmětem jsou vzájemné majetkové vztahy rozvodu, práva a povinnosti týkající se společného bydlení a vyživovací povinnost (to vše v ustanovení § 24a odst. 1 ZOR). Pro úplnost dodejme, že pojem „manželé spolu trvale nežijí“ je často vykládán jako trvalé přerušení intimních styků; tato skutečnost je však těžko prokazatelná. Může se stát, že jeden z partnerů bude tvrdit, že shora míněné tvrzení se nezakládá na pravdě s cílem dosáhnout zamítnutí žaloby. Pak nezbývá manželi, který návrh k soudu podal, aby opustil společný byt a nehodlá se do něj vrátit. S takovouto situací počítá jen OZ v ustanovení § 758. c) rozvod manželství na základě dohody manželů Tento způsob rozvodu se nachází v první části zákona o rodině, hlava pátá, § 24a. Zmíněné ustanovení slouží i manželům, kteří se předem dohodli a s rozvodem dvoustraně souhlasí. Oba došli k závěru, že společné manželské soužití není možné. V podstatě se víceméně jedná o druh nesporného rozvodu s tím rozdílem, že se manželé ještě před podáním návrhu dohodnou na rozvodu manželství. V takovém to případě soud nebude nařizovat první schůzku mediátorem, jelikož by pozbývala jakéhokoliv smyslu. 34
Tato forma rozvodu je doporučena z důvodu, že je rychlá a řeší komplexně celou problematiku. Účastníci řízení se tímto způsobem vyhýbají konfliktům a snižují náklady, které by bylo nutné v průběhu řízení vynaložit (například právní zástupci – advokáti). Díky tomuto způsobu rozvodu se manželé vyhýbají i stresovým a obtížným záležitostem a vše je vyřízeno během několika měsíců.
4.3.2 Typy rozvodů Členění typů rozvodů lze, v porovnání shora provedeným výkladem, provést dle jiného kritéria a to podle toho, zdali zde spor je, není, nebo zde sice je, ale jsou zde určité další skutečnosti, které rozvedení manželství stěžují. Lze tedy rozlišovat tři typy rozvodů: a) Sporný rozvod Jedná se o rozvod, kdy důvodem k ukončení manželství je trvalý a hluboký rozvrat. Už sám název naznačuje, že nejsou vyřešeny všechny otázky týkající se rozvodu, např. porozvodové uspořádání. Podle ustanovení § 24 odst. 1 ZOR může soud manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. Zákonná úprava vyžaduje rozvrat trvalý, z toho důvodu, aby se předešlo případům, kdy dochází pouze k dočasnému zhoršení manželských vztahů. Nikde však už není dáno, jak dlouhý takový trvalý rozvrat musí být, zda měsíce nebo roky. Rozvrat musí být neodčinitelný, nenapravitelný, nemožný navrátit manželské soužití zpět. Všechny tyto příčiny rozvratu bere soud v úvahu. Pokud soud dojde k závěru, že se skutečně jedná o trvalý a hluboký rozvrat, může manželství rozvést i bez souhlasu druhého manžela. b) Nesporný rozvod Jedním z nejjednodušších rozvodů je rozvod nesporný. Jedná se o typ rozvodu, kdy se oba manželé dohodnou a jsou splněny následující podmínky a předpoklady, které byly vyloženy shora.
35
c) Ztížený rozvod Tato forma rozvodu je uvedena v ustanovení § 24b ZOR a do naší právní úpravy byla zavedena při novelizaci v roce 1998. Ustanovení předmětného paragrafu, tzv. tvrdostní klauzule, má za cíl chránit toho z manželů, který s rozvodem nesouhlasí. Jsouli splněny podmínky takovéto klauzule, soud manželství nerozvede ani přesto, že zákonné podmínky pro rozvod manželství jsou splněny. Podmínky uplatnění tvrdostní klauzule jsou: a) rozvrat manželství, b) nesouhlas jednoho z manželů se žádostí o rozvod, c) manžel, který nesouhlasí s rozvodem, se na rozvratu manželství nepodílel, d) tomuto manželovi by byla způsobena rozvodem zvlášť závazná újma, e) manželé spolu již nežijí. Jelikož nelze manžela, který žádá o rozvod nutit proti jeho vůli, aby v manželství nadále setrval, ochrana manžela, který nesouhlasí s rozvodem, není absolutní. Je tedy ze zákona stanoveno, že pokud spolu manželé nežijí delší dobu než tři roky, soud manželství rozvede. Je však otázkou, zda pod pojem tvrdostní klauzule by nebylo možné zařadit i nemožnost rozvodu manželství pro případ uvedený v ustanovení § 24 odst. 2 ZOR, kdy manželství nemůže být rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmy nezletilého dítěte. Takovéto zájmy musí být dány zvláštními důvody (§ 24 odst. 2 ZOR). Tento názor lze podpořit i systematickým uspořádáním ustanovení § 755 odst. 2 NOZ, který obě dvě podoby tvrdostní klauzule, jenž jsou obsaženy v § 24 a § 24b ZOR spojuje do jediného ustanovení.
4.3.3 Právní následky po rozvodu manželství Právní následky rozvodu manželství vznikají v oblasti osobního statusu (postavení) osob - manželů, ale také v oblasti majetkových práv (SJM). Dále působí na některá společná majetková práva (například společný nájem bytu manžely – ustanovení § 705 OZ) a na jiná než společně majetková práva (například případné svěření nezletilých dětí do péče). Právní následky rozvodu manželství nastávají vždy ke
36
dni, kdy v právní moc vstoupí rozhodnutí, jehož enunciát (tj. výroková část rozhodnutí) zní, že se manželství rozvádí. Mezi tyto právní následky můžeme zařadit: a) Změna status rozvedených manželů Dnem, kdy vstoupí v právní moc shora specifikované rozhodnutí, se mění postavení každého z bývalých manželů, a to z „ženatý“ na „rozvedený“ a „vdaná“ na „rozvedená“. Mezi manžely zanikají vzájemná práva a povinnosti, které jsou stanoveny ZOR (specifikované zejména v ustanovení § 18 a následující). Změna statusu se však nedotýká právního vztahu k dětem bývalých manželů. Jinak řečeno, i po rozvodu manželství zůstává nadále rozvedená žena matkou (§ 50a ZOR) a rozvedený muž otcem (§ 51 odst. 1 ZOR), nestanoví-li zákon něco jiného; například nedojde-li k popření otcovství bývalým manželem (§ 58 odst. 1 ZOR) či osvojení (§ 63 a následující ZOR). b) Příjmení Významné právo, které po rozvodu rozvedenému partnerovi vznikne, je uplatnění změny dosavadního příjmení. K této změně lze ale přistoupit pouze tehdy, pokud je toto právo u matričního orgánu uplatněno do třiceti dnů po právní moci rozvodu. Pokud jeden z manželů nechá tuto dobu uplynout, právo na změnu příjmení tím prekluduje, tj. zaniká. Jak již bylo shora zmíněno, NOZ prodlužuje lhůtu pro uplatnění práva na změnu příjmení na šest měsíců (§ 759 NOZ). c) Výživné Vyživovací povinnost je chápána jako majetkové právo, které se nepromlčuje (§ 98 ZOR). Promlčuje se nicméně právo na jednotlivá opětující se plnění dle obecné právní úpravy týkající se promlčení, která je obsažena v OZ. Vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely vzniká po rozvodu manželství za splnění určitých podmínek mezi nimi samotnými (§ 92 ZOR). Porovnáním nadpisu hlavy třetí (část třetí) a hlavy čtvrté lze dojít k závěru, že zatímco v prvém případě existuje vyživovací povinnost mezi manžely navzájem (§ 91 ZOR), což plyne z jejich rovného postavení v rámci manželského vztahu, tak v druhém případě (§ 92 ZOR), náleží výživné toliko jednomu z rozvedených manželů.
37
Je bezpochyby, že rozvod manželství nemá vliv na existenci vyživovací povinnosti rodičů (bývalých manželů) vůči jejich dětem. Rozsah takovéto povinnosti může nicméně upravit soud (§ 86 odst. 1 ZOR). d) Další majetková práva V tomto případě nastávají změny především ohledně společného jmění, jak již bylo vyloženo shora. Proto lze stručně konstatovat, že SJM rozvodem zaniká; je nutné provést jeho vypořádání. Pokud byla předložena dohoda o vypořádání, tak ta má vždy přednost a nabývá účinnost dnem právní moci rozvodu. Pokud ale k vypořádání dochází až po právní moci rozsudku, postupuje se podle § 149 a násl. OZ, v případě, že se jedná o SJM, ledaže by se jednalo o nemovitost. V takovémto případě by účinky vypořádání nastaly až účinností vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (§ 149a OZ). Nedojde-li k vypořádání SJM ani jedním ze shora uvedených způsobů, nastupují zákonné fikce (§ 150 odst. 4 OZ). e) Dědění Po rozvedení manželství, ztrácí rozvedený manžel právo na dědictví ze zákona. Dědit může po svém bývalém manželovi pouze jako dědic testamentární, tzn. dědictví ze závěti, ledaže by zůstavitel takovouto závěť zrušil. NOZ nově upravuje tzv. dědickou smlouvu (§ 1582 až § 1593). Uzavřou-li manželé takovouto smlouvu za trvání manželství a později dojde k rozvodu manželství, nedochází ke zrušení povinností z takovéto smlouvy, ledaže je právě touto smlouvou určeno něco jiného. K zrušení takovéto smlouvy je oprávněn soud a to na základě návrhu některého z manželů (§ 1593 NOZ). Pro úplnost dodejme, že možnost uzavření takovéto smlouvy mají i snoubenci před uzavřením manželství. Smlouva se stane účinnou až vznikem samotného manželství.
38
5 Rodinné právo v Itálii Za účelem provedení právní komparace je nutné, aby po výkladu vztahujícím se k českému
právnímu
řádu
se
přistoupilo
k základnímu
popisu
hlavních
charakteristických rysů a průběhu zániku manželství, a to zejména zániku manželství rozvodem. V této oblasti je patrný značný vliv církve, zejména katolické, a náboženských společenství. Jako výlučný zdroj pro výklad obsažený v této kapitole slouží jedno z děl Zagrebelskeho 51
5.1 Ústavní principy Rodinné právo je část občanského práva, která se zabývá manželstvím a rodičovstvím a také vyplývajícími právními vztahy mezi manžely ve vztahu k dětem. Nejdůležitějšími principy v oblasti rodinného práva jsou stanoveny v Ústavě v článcích 29, 30 a 3152.
Zejména ustanovení článku 29. COST vymezuje rodinu jako přirozenou společnost založenou na manželství. Taky ukládá základní pravidlo rovnosti mezi manželem a manželkou. Takovýto princip prostupuje napříč celým právním vztahem mezi manžely. Mezi tyto vztahy patří vztahy osobní (např. povinnost loajality platí pro oba manžele ve stejném rozsahu), tak vztahy majetkové (oba manžele se podílejí na potřebách rodiny).
Ustanovení článku 30. COST se zabývá vztahy mezi rodiči a dětmi. Ukládá rodičům povinnost podporovat, vychovávat a vzdělávat své potomky a to i v případě, že se děti narodily mimo manželství. Kromě toho článek představuje základní princip rovného postavení dětí narozených v manželství a mimo manželství. Zmíněný článek taktéž vyjadřuje jasným způsobem, jak stát zajišťuje ochranu slabším subjektům v rodinném jádře, přesněji dětem, zejména pokud jsou nezletilé.
51
ZAGREBELSKY, G. et al. Diritto civile. Milano : Mondadori, 2007, ISBN 978-88-00-20582-5 Zákon č. 1/2003 Costituzione della La Costituzione della Repubblica Italiana, k nalezení na www.governo.it/Governo/Costituzione/1_titolo2.html, (dále jen jako „COST“). 52
39
5.2 Reforma rodinného práva Občanský zákoník Itálie
53
byl vydán v roce 1942, během fašistické éry;
v původním znění ještě neznal určité zásady rovnosti mezi manžely nebo rovného zacházení mezi dětmi narozenými v manželství a mimo manželství. Rodinné vztahy byly upraveny podle základního pravidla autority manžela, který jako hlava rodiny uplatňoval svou moc nad dětmi sám a mohl přijímat veškerá rozhodnutí týkající se průběhu rodinného života. Právní postavení dětí narozených mimo manželství bylo podstatně horší, jelikož pouze děti narozené v manželství měli právní ochranu. Vše bylo postupem času upraveno a přizpůsobeno moderní společnosti. Nejdříve v Ústavě z roku 1948 a následně reformou rodinného práva v roce 1975 54.
5.3 Manželství jako právní úkon Italský občanský výslovně nedefinuje rodinu, stejně jako neobsahuje ani přímou definici manželství (il matrimonio). Manželská instituce je odborníky klasifikována jako dvoustranný právní úkon nemajetkoprávní povahy. Rozdíl mezi manželstvím a smlouvou (která je taktéž dvoustranným právním úkonem) spočívá v tom, že zatímco smlouva utváří pouze majetkoprávní vztahy (často se uzavírá za účelem realizace určitého ekonomického zájmu), manželství dává vzniknout především vztahům osobního charakteru (spíše je následkem určitých osobních preferencí). Nicméně „manželství pro majetek“ nelze vyloučit. I přes tuto skutečnost
není předmětem ústního
sňatečného
prohlášení například převod
vlastnického práva k určité věci, ale toliko učinění takového úkonu, který bude mít dopad primárně do osobní sféry snoubence. Jinak řečeno, práva a povinnosti, které z jeho uzavření vzejdou, nemohou být ekonomicky hodnoceny. Mezi tato práva a povinnosti patří především věrnost, vzájemná pomoc, společné soužití a spolupráce. Manželství tedy není smlouvou, přestože samotné uzavření manželství má za své podstaty dopad do majetkoprávních vztahů mezi manžely. Tyto vztahy již ale řadíme mezi sekundární aspekty vzniku manželství, které jsou vyjádřeny charakterem a účelem právní disciplíny obsažené v občanském zákoníku. 53 54
Zákon n. 262/1942 Codice Civile dostupný na www.jus.unitn.it/cardozo/obiter_dictum/codciv/codciv.htm (dále jen jako „C. C.“). Zákon č. 151, 19 maggio 1975, Il Codice Civile Italiano.
40
5.4 Účinky sňatku v osobní a majetkové sféře jednotlivce Od roku 1975, kdy proběhla reforma rodinného práva, dává italská legislativa úplné uplatnění principu rovnosti mezi manžely, který je obsažený v ustanovení čl. 29 COST. Z tohoto důvodu ustanovení čl. 143 C. C. stanoví, že práva a povinnosti osobního charakteru, které vnikají založením manželství, jsou naprosto stejné jak pro manžela, tak pro manželku. Patří mezi ně: věrnost spoluúčast morální a materiální
spolupráce v zájmu rodiny
život ve společné domácnosti. Porušení těchto povinností je trestáno možností toho, že druhý z manželů požádá věcně a místně příslušný soud ve věcech rozluky, aby vydal rozhodnutí, jehož obsahem bude vypořádání se s návrhem podání jedním z manželů. Aby bylo učiněno zadostiučinění rovnosti mezi manžely, směřování rodinného života musí být rozhodováno společně, stejně jako musí být společnou dohodou ustanoveno trvalé bydliště rodiny. V případě soud rozhoduje o řešení, které se jeví jako nejvhodnější. Prvním z účinků majetkové povahy je dán závazkem přispívat na potřeby rodiny přiměřeně k vlastnímu jmění a vlastní schopnosti k pracím v zaměstnání nebo domácnosti (ustanovení čl. 143, odst. 3 C. C.). Tzn., že manžel nebo manželka, která nemá v úmyslu pracovat, musí i tak přispívat buď vlastním majetkem, nebo domácí prací, k udržení či rozšíření majetku rodiny, stejně tak jako přispět těmito činnostmi k řádné výchově a výživě dětí. V důsledku uzavření manželství dochází k vzniku majetkoprávních vztahů, jak již bylo uvedeno shora. To může mít za následek vznik celé řady níže uvedených problémů:
41
Komu náleží vydělaný příjem jednoho nebo obou manželů? Kdo disponuje vlastnickým právem k majetku, který byl nabyt během manželství? Jak je spravováno jmění manželů? Jak jsou právně upraveny vztahy mezi manžely a třetími osobami (například věřiteli jednoho nebo obou manželů)? C. C. odpovídá na shora uvedené otázky tím, že upravuje různé majetkové režimy, které se buď z vůle manželů, nebo z vůle zákona (tedy automaticky) zakládají právně relevantním projevem vůle obecně či speciálně a to aktem uzavření manželství. V rámci italského právního řádu lze rozeznávat dva režimy správy společného jmění manželů: a) zákonný Zákonný režim je takový režim, který se zakládá automaticky ve chvíli, kdy dvě osoby (lidé) uzavřou sňatek, aniž by předvídaly jakoukoliv úpravu svých hospodářských vztahů. Jinak řečeno nedohodou-li se manželé jinak, užije se podpůrná právní úprava regulující zákonný režim; tím se projevuje mimo jiné charakter soukromého práva. Jedním z důvodů, pro zavedení takovéhoto pravidla byla skutečnost, že zákonodárce chtěl dát tomuto režimu co největší a nejširší možnou kapacitu k ochraně „slabšího z manželů“. b) smluvní Smluvními režimy se myslí takové režimy, které si mohou, na rozdíl od režimů zákonných, manželé zvolit ve chvíli, kdy uzavírají sňatek, anebo i následně v průběhu manželství přiměřeným projevem vůle nazvaný manželská smlouva. Smluvní režimy jsou:
oddělení majetku
smluvní spoluvlastnictví
majetkový fond. 42
5.5 Překážky bránící vzniku manželství Za překážky bránící vzniku manželství jsou považovány takové okolnosti, za jejichž přítomnosti nemůže určitá osoba uzavřít manželství osobou jinou. Italský právní řád rozlišuje dva typy překážek bránící vzniku manželství. Jsou to ty, které nemají za následek neplatnost manželství, a ty, které za následek neplatnost manželství mají. Ty, které nemají za následek neplatnost manželství, jsou definovány jako překážky malé závažnosti, jejichž porušení neohrožuje platnost manželství. Nicméně jejich existence způsobuje vznik následné povinnosti manželů uhradit peněžitou pokutu (sankci). Naproti tomu překážky uvedené níže jsou natolik závažné, že jejich porušení znamená neplatnost sňatku. Mezi překážky vylučující vznik manželství patří: a) věk Snoubenci nemohou být mladší osmnácti let (ustanovení čl. 84 C. C.). b) přirozené omezení způsobilosti Manželství nemůže uzavřít ta osoba, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům kvůli existenci duševní poruchy, která není pouze přechodná (ustanovení čl. 85 C. C.). Stejně tak se bude postupovat i v případě, kdy je daná osoba omezena ve způsobilosti k právním úkonům a to v takovém rozsahu, že takové omezení zahrnuje též nezpůsobilost omezené(ho) učinit sňatečné prohlášení. c) existence manželství, které nezaniklo Uzavřít sňatek může pouze osoba, která není vázána předchozím manželstvím (ustanovení čl. 86 C. C.); samozřejmě předchozí sňatek neexistuje, pokud došlo k rozvodu či smrti druhého manžela z původního manželství (tedy daná osoba by se stala vdovcem či vdovou). Ten, kdo navzdory předešlému manželství uzavře manželství nové, se dopustí trestního činu bigamie, a tudíž bude postižen trestní sankcí.
43
d) příbuzenské vztahy Stejně jako u nás nemůže být manželství uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá (ustanovení čl. 87 C. C.). e) Trestný čin Manželství nemůže být uzavřeno, pokud jeden ze snoubenců byl odsouzen za vraždu dokonanou nebo za pokus o ni na manželovi druhého (ustanovení čl. 88 C. C.). Jedná se o případ toho, kdo zabije nebo se pokusí zabít jinou osobu, aby si vzal vdovce nebo vdovu.
5.6 Typy sňatků Uzavření sňatku může proběhnout třemi různými způsoby. Jednotlivé typy (formy) manželství se posléze budou odvozovat od snoubenci zvoleného způsobu uzavření sňatku:
a) Civilní sňatek Civilní sňatek je takový, který je uzavřen před matrikářem (starostou nebo funkcionářem jím pověřeným) v sídle obce, ve kterém má jeden z manželů trvalé bydliště, a to za přítomnosti dvou svědků (ustanovení čl. 106 a 107 C. C.). Matrikář zajistí vystavení oddacího listu, který se založí do registru sňatků dané obce. Sňatku musí předcházet ohlášky (ustanovení čl. 93 C. C.), tj. vystavení opatření v obci, které obsahuje osobní údaje snoubenců. Cílem ohlášek je umožnit osobám, které jsou znalé překážek daných zákonem (například ví, že jeden ze snoubenců je již ženatý/vdaná), uzavření sňatku oponovat. Stane-li se tak, sňatek se neuzavře až do chvíle, kdy soud nepotvrdí nebo nevyvrátí existenci oponované překážky. Pokud nikdo neoponuje, sňatek musí být uzavřen do 180 dnů následujících po ohláškách, v opačném případě musí být ohlášky opakovány.
44
b) Církevní sňatek katolický Katolickým párům umožňuje konkordát uzavřený mezi státem Itálie a Svatým stolcem55 z roku 1929, aby náboženský sňatek uzavřený před farářem měl stejné následky jako sňatek civilní; tím se snoubenci vyhnou potřebě uzavírat sňatek dvakrát, respektive podstupovat sňatek civilní za účelem vzniku státem uznaného manželství. Aby měl náboženský sňatek stejné účinky jako sňatek civilní, je nutné, aby: uzavření sňatku předcházely ohlášky akt faráře byl přepsán do registru sňatků obce, v jejímž obvodu došlo k uzavření manželství Toto však nejsou jediné rozdíly mezi sňatkem občanským a církevním – katolickým. Katolický sňatek není upraven, co se týče požadavků na jeho platnost, občanským právem, ale právem kanonickým (tj. právem katolické církve). Následkem takovéto eventuální neplatnosti katolického sňatku může být, že církevní soudy prohlásí manželství za neplatné. Státní soudy však rozhodují ve věci rozluky manželů (§9) a rozvodu (§10) i v případě církevních katolických sňatků.
c) Sňatek uzavřený před hodnostářem nekatolické církve S cílem vyhnout se dvojitému uzavírání sňatků, a za účelem nastolit rovnost v zacházení s katolíky a stoupenci jiných náboženství (např. židé, valdenští, adventisté aj.), dovoluje italský právní řád párům, které jsou odlišného vyznání, uzavřít manželství před k tomu kompetentní hodnostářem jiné než katolické církve. Aby bylo tohoto záměru dosaženo, musí snoubenci podat žádost matrikáři kompetentnímu v dané věci, který zajistí přenesení svých vlastních funkcí na hodnostáře daného náboženství. Na rozdíl od církevního katolického sňatku je tento druh sňatku celkově upraven státním právem a je proto podřízen ve všech svých aspektech jurisdikci civilních soudů.
5.7 Společné jmění manželů Není-li dohodnuto jinak, dochází k vzniku SJM automaticky bez dalšího. Takovéto jmění tvoří zisky nabyté manžely (společně nebo každým zvlášť) po uzavření sňatku; SJM se tak zjednodušeně řešeno nevztahuje na majetek, který nabyl některý 55
Jedná se o zvláštní druh subjektu mezinárodního práva, který reprezentuje římskokatolickou církev.
45
z manželů před vnikem manželství, případně i na jiné případy. (ustanovení čl. 177, písm. a C. C.). V SJM jsou manželé spoluvlastníky, jejichž podíly jsou stejné. Takovéto spoluvlastnictví se týká všech práv získaných každým z nich, jak společně, tak odděleně. Není důležité to, jestli peněžitá částka, za kterou byl majetek pořízen, pochází jen od jednoho z manželů, nebo to, jestli jen jeden z manželů majetek pořídil, i bez vědomí toho druhého. Do spoluvlastnictví se zahrnou i podnik, za předpokladu, že je řízen oběma manžely a byl založen (a vznikl) za trvání režimu SJM.
5.7.1 Osobní majetek Jako osobní majetek se označuje takový majetek, který, nehledě na existenci SJM, je, nebo zůstává, exkluzívním vlastnictvím jednoho z manželů, bez toho aniž by druhý manžel mohl disponovat právy k takovémuto výlučnému majetku. Mezi takovýto majetek patří: majetek, jehož byl každý z manželů vlastníkem ještě před uzavřením sňatku, majetek nabytý po uzavření sňatku darem nebo děděním, majetek určen výhradně k osobnímu užívání (např. oblečení, osobní věci, atd.), majetek, který slouží k výkonu profese jednoho z manželů (např. zařízení kanceláře advokáta, nástroje a stroje zubaře, apod.), majetek nabytý z titulu náhrady škody (například peněžitá náhrada poskytnutá jednomu z manželů jako náhrada za majetkovou či nemajetkovou újmu, jež mu/jí vznikla v důsledku nehody), kromě penze, která je přiznána pro absolutní nebo částečnou ztrátu pracovní způsobilosti, majetek pořízený manželem z příjmů, které získal výlučně zpeněžením osobního majetku nebo jeho výměnou, za podmínky, že bude při koupi (směně) výslovně stanoveno, že získané peněžité prostředky (nebo majetek daný do směny) pochází z takovéhoto osobního majetku.
46
5.7.2 Správa společného jmění manželů Co se týče správy majetku v SJM, je zapotřebí rozlišovat mezi akty obvyklé a mimořádné správy. Obvyklou správu majetku (například drobné opravy na společném domě) může činit každý z manželů volně i bez souhlasu druhého. Pro zásahy mimořádné správy se naopak vyžaduje, aby manželé jednali společně (ustanovení čl. 180 C. C.). Tak například bude možno společný majetek zcizit nebo dát do nájmu pouze pokud dojde ke shodě obou manželů. Jelikož C. C. žádá u aktů mimořádné správy shodu obou manželů, nelze opomenout hypotetické situace, ve kterých jeden z manželů odmítne dát souhlas k určitému aktu, který je důležitý pro zájmy rodiny, popř. takový souhlas dát nemůže, jelikož je nedosažitelný, zaneprázdněný či zdravotně nezpůsobilý (např. v kómatu). C. C. C. tedy stanovil, že v případě bezdůvodného odmítnutí, popř. překážky na straně jednoho z manželů, je možné, aby druhý z manželů získal oprávnění k realizaci mimořádné správy SJM od soudu (ustanovení čl. 181 a 182 C. C.).
5.7.3 Zánik společného jmění manželů Zánikem SJM se myslí zánik režimu společného jmění manželů a následné provedení jeho oddělení. Důvodem zániku SJM jsou:
deklarace nezvěstnosti nebo domněnky smrti jednoho z manželů,
anulace sňatku,
rozvod,
rozluka manželů,
rozhodnutí soudu o rozdělení majetku,
změna režimu SJM ze zákonného na smluvní (například smlouva o rozdělení majetku),
úpadek jednoho z manželů (ustanovení čl. 193 C. C.).
47
5.8 Rodinný závod Institutem rodinného závodu, jenž byl do italského právního řádu zaveden roku 1975 zákonem o reformě rodinného práva, zákonodárce právně přiznává výhody rodinám, které stabilně spolupracují v produktivní aktivitě se svými příbuznými. V minulosti byl tento typ spolupráce (často uplatňované manželkou nebo dětmi) zákonem úplně ignorován, což dávalo vzniknout nespravedlivým situacím. Ustanovení čl. 230b C. C. definuje rodinný závod jako takový závod, ve kterém vykonávají pracovní činnost po delší časový úsek rodinní příslušníci, mezi které patří manžel či manželka, příbuzní do třetího stupně a sešvagření do druhého stupně. Spolupráce může být uskutečňována dvěma způsoby a to buď přímo uvnitř závodu, nebo nepřímo, přispíváním rodině tím, že se některý člen rodiny zabývá domácími záležitostmi tak, aby její ostatní členové mohli věnovat více času i energie aktivitám v rodinném závodu. Subjekty, které mohou být součástí rodinného závodu, jsou: manžel či manželka, příbuzní do třetího stupně (tj. rodiče, sourozenci, prarodiče, vnuci, strýcové a tety podnikatele, ne však bratranci a sestřenice), sešvagření do druhého stupně (tj. kromě manžela nebo manželky podnikatele i sourozenci, rodiče a prarodiče manžela či manželky, ne však jeho strýcové a tety). C. C. stanoví těm, kteří soustavně vykonávají práce v rodině či v rodinném podniku následující práva: být vydržován podle majetkového stavu rodiny, podílet se ne zisku podniku, na majetku, který podnik nabude, a to nejen s ohledem na zvýšení majetku rodinného podniku v poměru ke kvalitě a kvantitě v něm vykonané práce, na podíl k zůstatku při likvidaci rodinného závodu a to ve výši, která je přímo úměrná nárůstu, kterého dosáhl rodinný závod v důsledku přispění daného člena rodiny, kterému takovéto právo náleží, 48
podílet se na vedení rodinného závodu ve věcech zvláštní důležitosti (tzn., že rodinný příslušník se musí podílet na rozhodnutích, které mají co dočinění například s uzavřením podniku).
5.9 Rozluka manželství Rozluka manželů (la separazione) je institut, jehož původním cílem bylo reagovat na závažné konfliktní situace, které vznikly mezi manžely. Její vznik se váže k době, kdy bylo manželství nezrušitelné (v Itálii tomu tak bylo až do r. 1970). Rozluka vyžadovala odloučení manželů, a to z toho důvodu, aby následně mohlo dojít ke smíření mezi manžely. V praxi se však stala rozluka nástrojem, jak zajistit definitivní a trvalé odloučení obou manželů. Dnes se již zdá tato funkce rozluky překonaná a slouží spíše jako „předpokoj“ k rozvodu. Její dnešní smysl tkví v tom, že se srze takovýto institut snaží zákonodárce zabránit takovým rozvodům manželství, které by byly činěny impulzivně a v příliš krátké době. Rozluka manželů nedává zaniknout manželskému svazku (tzn., že v rozluce nelze uzavřít nový sňatek), ale znamená konec soužití manželů. Dále také znamená přeměnu nebo rozšíření dalších práv a povinností, které vyvstávají ze sňatku (například spolubydlení). Jako zákonná rozluka se označuje taková rozluka, která se odehrává způsobem předvídaným zákonem. Rozděluje se dvou typů:
rozluka dohodou,
rozluka soudní.
Jiným případem je faktická rozluka, to je taková rozluka, která se neodehrává způsobem stanoveným zákonem; taková rozluka není obecně pro právo relevantní.
5.9.1 Rozluka dohodou Rozluka dohodou předpokládá, že manželé souhlasí s podmínkami, které takovou rozluku podmiňují: konkrétně se vyžaduje, aby se manželé dohodli na vyplacení výživného ze strany jednoho z manželů druhému, svěření dětí do péče jednoho z nich a přidělení domu, ve kterém rodina bydlí.
49
Po dosažení shody na těchto záležitostech musí být dohoda homologovaná (potvrzená) soudem. Homologace může být zamítnuta pouze v případě, kdy by byla ve vztahu k zájmu dětí v hrubém nepoměru (například pokud se manželé dohodnou svěřit nezletilého potomka do péče tomu z nich, který se zdát být méně způsobilým k jeho výchově).
5.9.2 Soudní rozluka Soudní rozluka předpokládá, že manželé nenalezli shodu v podmínkách rozluky, a ty budou proto rozhodnuty soudem. Rozsudkem o rozluce soud stanoví, zdali a komu bude přiznáno výživné, které náleží tomu z manželů, který je ekonomicky slabší. Musí také rozhodnout o postupu ve věci svěření nezletilých dětí do péče, v souladu s pravidlem o střídavé péči. O bydlení v rodinném domě rozhodne soud tak, aby byl brán v potaz především zájem nezletilých dětí. Podmínky rozluky soudní, tak rozluky dohodou, mohou být pozměněny soudem na žádost jednoho z manželů, v případě, že se v průběhu času změnily okolnosti rozhodné pro vydání daného soudního rozhodnutí významným způsobem (například vyvstaly hospodářské problémy u jednoho z manželů až po aktu rozluky). Eventuální smíření manželů (tj. návrat ke společnému životu) nevyžaduje žádné formality a způsobuje zánik účinků rozluky (ustanovení čl. 157 C. C.).
5.10 Rozvod manželství Rozvod (il divorzio) je zánik manželského svazku, jež nachází svou oporu ve faktech, které nastaly po uzavření manželství. Rozvod se odlišuje od neplatnosti, která se zakládá na důvodech, které již existovaly před nebo současně s uzavřením sňatku. Rozvedení manželé mohou po právní moci rozhodnutí, jež rozvádí dané manželství, uzavřít manželství jiné. Institut rozvodu, který nebyl upraven v C. C. z roku 1942, byl zaveden do italského právního řádu zákonem z roku 1. 12. 1970
56
(v roce
1974 byl tento zákon podroben obecnému referendu, jehož výsledek potvrdil přijetí
56
Zákon č. 898/1970
50
takovéhoto zákona), který byl následně upraven zákonem z 1. 8. 1978
57
a zákonem z
6. 3. 1987 58. Pozornost zasluhuje i terminologie užitá zákonodárcem k definování rozvodu, přičemž se jedná o „zánik civilních účinků sňatku“; to slouží k odlišení rozvodu civilních manželství od rozvodu těch manželství, která vzešla z církevního sňatku. V případě církevního katolického sňatku zákon hovoří o „zániku civilních účinků sňatku“, jelikož pro katolickou církev zůstává manželský svazek nerozrušitelný.
5.10.1 Podmínky žádostí o rozvod manželství O rozvodu rozhoduje soud na návrh jednoho z manželů v případech předvídaných zákonem. Nejběžnějším případem je ten, kdy mezi manžely trvala rozluka (soudní nebo založená dohodou) po dobu alespoň tří let. Ostatní případy jsou v praxi poměrně vzácné a nastávají pokud: jeden z manželů byl odsouzen k trestu odnětí svobody za závažný trestný čin, jeden z manželů, občan cizího státu, obdržel v zahraničí anulaci sňatku nebo rozvodu, anebo, stále v zahraničí, uzavřel jiný sňatek, nebyl sňatek naplněn, jeden z manželů změnil pohlaví. Přirozeně může být v posledních čtyřech případech žádost o rozvod podána okamžitě; rozluka se nevyžaduje.
5.10.2 Průběh rozvodu Tak jako pro rozluku tak i pro rozvod platí, že jeho proces je poměrně jednoduchý, pokud se strany dohodnou na podmínkách. V případě dohody představí manželé soudu návrh, který obsahuje úpravu vzájemných vztahů k dětem a majetku. Soud vyslechne manžele, ověří, že byly splněny podmínky stanovené zákonem (například, že uběhla minimální doba rozluky) a zváží, jestli dohody, ke kterým manželé došli, odpovídají zájmům dětí. V případě, že tomu tak je, prohlásí manželství za rozvedené rozsudkem. 57 58
Zákon č. 436/1978. Zákon č. 74/1987.
51
V případě, že se manželé nedohodnou, je proces komplexnější a delší. Na jeho konci to bude soud, kdo rozhodne rozsudkem o rozvodu ve prospěch eventuálního přiznání pravidelného výživného manželovi nebo manželce, který/á je ekonomicky slabší. Soud se bude nadále zabývat otázkou opatření týkajících se nezletilých potomků, podobně jako je tomu u rozluky. Tak jako v případě rozluky i u rozvodu platí, že podmínky se mohou po podání žádosti jednoho z manželů změnit za předpokladu, že se prokáží významné změny ve faktické situaci kterékoliv ze stran, která byla rozhodná pro původní soudní rozhodnutí.
52
6 Právní komparace zániku manželství podle české a italské právní úpravy I přes skutečnost, že italský právní řád náleží ke kontinentálnímu typu právní kultury, je postaven na římskoprávní tradici. Je možné v porovnání s právním řádem České republiky nalézt v oblasti zániku manželství mnoho společných rysů; na druhou stranu některé odlišnosti nemohou být opomenuty. V prvé řadě se jedná o existenci rozluky, kterou zná italský právní řád. Dle něj totiž nelze manželství rozvést po vzájemné dohodě obou manželů jako tomu je, za splnění určitých podmínek, v České republice. Přitom rozluka vždycky musí být schválena soudem (existuje-li dohoda) nebo o ní musí soud na návrh jednoho z manželů sám rozhodnout. Faktická rozluka totiž pozbývá jakýchkoliv právních účinků a manželství nadále trvá. To může mít dopad do oblasti dědického práva za předpokladu, že odloučení manželé nejsou odpovědni za rozluku; takovýto manželé by byli oprávněnými dědici druhého z nich. Naproti tomu manželé, kteří odpovídají za rozluku, mají právo toliko na výživné a to za předpokladu, že na něj od zemřelého manžela mají právo v době dědického řízení. S přihlédnutím k NOZ se jeví italská právní úprava jako velmi užitečná v oblasti chápání a řešení různých výkladových problémů, dotýkajících se rodinného závodu. A to z toho důvodu, že definice institutů vyskytující se v obou dvou právních řádech, jsou prakticky stejné. Naproti tomu v oblasti chápání majetkoprávních vztahů mezi manžely (SJM) existují mezi českým a italským právním řádem určitý rozdíl. Italské právo chápe SJM jako podílové spoluvlastnictví, zatím co v budoucnu český právní řád staví SJM do vztahu speciality vůči podílovému spoluvlastnictví. Snad z důvodu vyšší míry ateismu v České republice lze dovozovat absenci pravomoci církevních tribunálů prohlásit manželství vzniklé církevním sňatkem za neplatné. Takovou to možnost naopak mají církevní soudy v Itálii. Navíc v České republice zákon nerozlišuje a nebude činit rozdíly v rámci jednotlivých před církví uzavřených sňatků, jak tomu je v italské právní úpravě. Naproti tomu lze nalézt shodu v délce doby, v které musí snoubenci uzavřít manželství před orgánem církve; tato doba začíná běžet ode dne vydání potvrzení matričním úřadem a činí 180 dní (tj. 6 měsíců). Je také velmi zarážející, že dle italského právního řádu se žena, až na výjimky, které jsou obsaženy v ustanovení § 89 C. C., se nesmí po určitou dobu od rozvodu 53
manželství znovu vdát. Navíc bez dalšího ztrácí příjmení manžela, které přijala za své vlastní. S výjimkou případů, kdy by soud povolil bývalé manželce zachovat vedle svého rodného příjmení příjmení svého manžela59. Takovéto znevýhodnění bývalé manželky v českém právním řádu nalézt nelze.
59
K tomu srovnej výklad dostupný na http://ec.europa.eu/civiljustice/divorce/divorce_ita_cs.htm.
54
7 Rozbor příslušné právní terminologie Tato kapitola bude věnována termínům z rodinného práva, které jsem použila při psaní bakalářské práce. K výkladu termínů a slovních spojení jsem používala výkladové a překladové slovníky, a to především výkladový slovník Il Sabatini Coletti, a výkladový slovník Zingarelli.
Famiglia – rodina V italsko – českých slovnících je výraz „famiglia“ překládán jednoduše jako rodina. Výkladový slovník Zingarelli však vykládá termín „famiglia“ jako: „Nucleo fondamentale della società umana costituito da genitori e figli“, to lze přeložit jako jádro lidské
společnosti založenou na rodičích a dětech. Ve výkladovém slovníku Sabatini Coletti je výraz „famiglia“ vyložen jako základní jádro lidské společnosti, tradičně tvořené v užším slova smyslu, z rodičů a dětí s možnou přítomností jiných příbuzných, to v originále zní: „Elementare nucleo organizzato della società umana, formato in senso stretto e tradizionale da genitori e figli, con l’eventuale presenza di altri parenti“.
Divorzio – rozvod Termín rozvod najdeme v česko – italském slovníku pod pojmem „divorzio“. Výkladový slovník Sabatini a Coletti vykládá rozvod jako: „Scioglimento del matrimonio a termini di legge“ to lze do češtiny přeložit jako zrušení manželství podle zákona. Podle výkladového slovníku Zingarelli je tento termín vykládán: „Scioglimento del matrimonio durante la vita dei coniugi“, to v českém překladu znamená zrušení manželství za života manželů.
Matrimonio – manželství Dalším výrazem je termín „matrimonio“, tento výraz je italsko – českým slovníkem přeložen jako manželství či sňatek. Ve výkladovém slovníku Zingarelli je termín „matrimonio“ popsán jako: „Accordo tra un uomo e una donna stipulato alla presenza di un ufficiale dello stato civile o di un ministro di culto, con cui i soggeti contraeti si impegnano a instaurare e mantenere fra essi una comunanza di vita e d´interessi“, to lze přeložit jako dohoda mezi mužem a ženou uzavřena v přítomnosti matrikáře nebo duchovního, jíž se tito jedinci zavazují vytvořit a udržovat mezi nimi pospolitý život a společné zájmy. Ve výkladovém slovníku Sabatini a Colleti je tento termín vykládán stručněji a to jako: „Unione tra un uomo e donna ufficialmente sancita davanti a un 55
ufficiale dello stato civile o a un ministero del culto“, to v českém překladu znamená svazek mezi mužem a ženou oficiálně schválený před matrikářem nebo před duchovním. Výkladové slovníky dále také obsahují definice forem manželství. „Matrimonio civile“ je do českého jazyka překládáno jako občanský sňatek uzavřený před matrikářem. „Matrimonio canonico“ výkladový slovník Sabatini a Colleti vykládá jako manželství uzavřené před duchovním katolické církve. Poslední forma uzavření manželství je „Matrimonio religioso“, tzn. manželství uzavřené jako přísaha před duchovním. Separazione – odluka Poslední výraz „separazione“ je podle italsko – českého slovníku překládán jako oddělení. Z právnického hlediska tento výraz znamená odluku. Podle výkladových slovníků je tento termín vykládán jako „Azione del dividere, separando cose precedentemente congiunte o distinguendone le componenti“, to lze vyložit jako průběh rozdělování věcí, které se staly společnými při sňatku nebo jejich rozdělení na jednotlivé komponenty. „Separazione“ neboli odluku může dále rozlišovat jako „separazione consensuale,“ tedy odluka dohodou nebo „separazione giudiziale,“ to je překládáno jako odluka soudní.
56
Závěr Rodina je základ státu. Každá společnost, tj. stát, přistupuje k právní úpravě vztahů mezi členy rodiny odlišně, s ohledem na mnoho proměnných faktorů (vliv náboženství a společnosti, historické zkušenosti, tradice, hodnotový žebříček). Cílem této práce bylo popsat právní úpravu rodinného práva (s ohledem na zánik manželství) ve dvou státech, které byť mají oba právní kořeny v římskoprávní tradici a u nichž hrála v minulosti významnou úlohu katolická církev, přistupují do určité míry k právní úpravě zániku manželství odlišněji, zejména co se právní úpravy rozvodu týče. Cíl absolventské práce, který byl nastíněn v úvodní kapitole, byl s určitými výhradami splněn. Je tomu tak proto, že toto téma si zasluhuje větší rozsah, než který je pro bakalářskou práci vhodný, a navíc míra odborných znalostí nebyla natolik dostačující, aby bylo možné v určitých oblastech proniknout hlouběji do jádra vybrané problematiky. Při shrnutí hlavních závěrů lze do jisté míry parafrázovat obsah šesté kapitoly práce. V oblasti definice rodinného závodu, délky doby nutné k uzavření manželství před církevním orgánem od okamžiku vydání osvědčení, lze nalézt shodné prvky mezi českou a italskou právní úpravou. To stejné platí i o teoreticko právním náhledu na manželství, když oba dva právní řády toto dvoustranné právní jednání nepovažují za běžnou smlouvu ale za smlouvu zvláštního druhu, která nesleduje majetkový prospěch. Naproti tomu odlišnosti mezi zmíněnými právními řády lze spatřovat oblasti rozlišování mezi církevním – katolickým – a církevním – nekatolickým – sňatkem, když italská právní úprava činní mezi těmito dvěma poddruhy církevního sňatku rozdíly, které promítá do právní úpravy. Naproti tomu český právní řád mezi církevními sňatky, ať už jakýchkoli církví či náboženských společností rozdíly nečiní. Dále můžeme nalézt rozdílný přístup k společnému jmění manželů (SJM), když italský zákonodárce chápe SJM jako podílové spoluvlastnictví, zatímco ten český k němu přistupuje jako k spoluvlastnictví se zvláštním právním režimem. Rozdíly jsou však spíše teoretické, než aby způsobovaly určité praktické dopady. Pro úplnost dodejme, byť níže uvedený problém je odlišný od shora popsaného, že v italském právním řádu je odlišně upravena pravomoc církevních soudů, které jsou oprávněny prohlásit manželství uzavřené církevním sňatkem za neplatné. 57
Résumé Nell‘ introduzione del mio lavoro ho stabilito come obiettivo principale la descrizione dello sciogliemento di matrimonio nella Repubblica Ceca e nell'Italia. Quindi lo scopo di questa tesi è confrontare queste due legislazioni e poi trovare e descrivere le differenze tra loro. Prossimi tre capitoli sono dedicati alla Repubblica Ceca. Nel secondo capitolo ho cercato di descrivere la storia del diritto di famiglia e descrivo anche le fonti fondamentali del diritto di famiglia. Nel terzo capitolo ho descritto la descrizione di nascita di matrimonio. Delineo motivi per quali i fidanzati non possono celebrare il matrimonio e anche le forme di nascita di matrimonio. Il capitolo quarto è di scioglimento di matrimonio. Questo capitolo è uno dei più importanti nel mio lavoro. È necessario per il confronto. Ho analizzato scioglimento di matrimonio, tipi di scioglimento di matrimonio e soprattutto il divorzio e le sue forme e processo. Principalmente ho frequento il divorzio, perchè il divorzio è il più frequente sciogliemento di matrimonio Ultima quinto capitolo è interamente ha dedicato a Italia. In questo capitolo ho descrivo la storia del diritto di famiglia, le fonti fondamentali, la nascita di matrimonio, il scioglimento di matrimonio e anche la separazione. La separazione è speciale perché non esiste nella Repubblica ceca. Come ho detto, l'obiettivo principale è stato constatare la descrizione dello sciogliemento di matrimonio nella Repubblica Ceca e nell'Italia. Le differenze non sono solo lo scioglimento del matrimonio, ma anche del nascita di matrimonio e nel fonti fondamentali. La differenza piú importante é la differenza tra le fonti fondamentali. Nella Repubblica Ceca è il fonte fondamentale del diritto di famiglia la legge della famiglia, in Italia invece il codice civile. Questa situazione sará cambiata nel 2014 con introduzione di nuovo codice civile nella Repubblica Ceca. Un'altra differenza si trova nelle forme matrimonio. Nella Repubblica Ceca è possibile contrarre il matrimonio civile o il matrimonio religioso, in Italia è anche possibile contrarre il matrimonio acattolico. Come ho detto, la separazione è speciale perché non esiste nella Repubblica ceca, è uno dei motivi importanti è la separazione personale dei coniugi. Quando i coniugi in Italia vogliono raggiungere il divorzio, devono essere prima legalmente separati per almeno di 3 anni.
58
Sulla base dei risultati possiamo dire il diritto di famiglia ceco e italiano non è molto differente e funzionano allo stesso principio.
59
Seznam použitých zdrojů Právní předpisy Itálie Zákon n. 1/2003 Costituzione della La Costituzione della Repubblica Italiana, Zákon č. 151, Il Codice Civile Italiano, Zákon n. 262/1942 Il Codice Civile Italiano, Zákon č. 898/1970 Il Codice Civile Italiano, Zákon č. 436/1978 Il Codice Civile Italiano, Zákon č. 74/1987 Il Codice Civile Italiano.
Česká republika – právní předpisy jsou dostupné na internetových stránkách www.portal.gov.cz, Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Zákon č. 89/2012, Občanský zákoník.
60
Soudní rozhodnutí – rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky jsou dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz, Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2006 spis. zn. 33 Odo 240/2005, Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2001 spis. zn. 26 Cdo 1285/2000.
Tištěné zdroje FRANCOVÁ, Marie a Jana DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, xii. Právní rukověť. ISBN 978-807-3573-508. HOLUB, Milan. Zákon o rodině a předpisy souvisící: podle stavu k 1. 8. 2002. 5. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2002. ISBN 80-720-1362-9. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Rodinné právo. Brno; Masarykova univerzita: Doplněk, 1993, ISBN 80-210-0598-X HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. 3., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006c1998. ISBN 80-723-9192-5. PLECITÝ, V., SALAČ, J. Základy rodinného práva. Praha: Eurounion, s.r.o., 2001. ISBN 80-7317-002-7. VESELÁ, Renata. Vývoj rodinného práva do roku 1938. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1993. Právnické sešity, Č. 73. ISBN 80-210-0794-X. ZAGREBELSKY, G. et al. Diritto civile. Milano: Mondadori, 2007, 414 s. ISBN 97888-00-20582-5.
Internetové zdroje http://www.governo.it/Governo/Costituzione/1_titolo2.html http://www.jus.unitn.it/cardozo/obiter_dictum/codciv/codciv.htm http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost http://www.laseparazione.com http://ec.europa.eu/civiljustice/divorce/divorce_ita_cs.htm http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/marriage http://www.jus.unitn.it/cardozo/obiter_dictum/codciv/codciv.htm
61
Slovníky SABATINI, F., COLETTI, V. Il Sabatini Coletti : dizionario della lingua italiana. Milano: Rizzoli Larousse, 2007. ZINGARELLI, N. Lo Zingarelli 2008: vocabolario della lingua italiana / di Nicola Zingarelli. Bologna: Zanichelli, 2001. ISBN 978-88-08-04455-6
62
