Jifií Jan Pensante
Politika a my‰lení Ú V A H Y Z 2.
K O N C E T I S Í C I L E T Í
Praha 2000
V¯VOJ PROBÍHÁ NEROVNOMùRNù
© Jifií Jan Pensante, 2000 © Cherm, 2000 ISBN 80-902521-7-6
V˘voj v rÛzn˘ch ãástech svûta probíhá nerovnomûrnû (1). Je pozoruhodné, Ïe tak mnoho pfiedstavitelÛ rÛzn˘ch my‰lenkov˘ch smûrÛ ve filosofii, sociologii, ekonomii i praktické politice nebere nebo nechce brát tento poznatek v úvahu, aãkoliv nepochybnû patfií k základním pouãením z historie. Nejlépe lze snad tento problém ilustrovat na snaze pfiejímat cizí vzory v zemích nebo státech, kde se nevyvinuly vhodné pfiedpoklady pro jejich úspû‰né uplatnûní v dostateãnû pfiipraveném domácím prostfiedí. KdyÏ napfi. král a císafi Karel IV. se snaÏil uspofiádat politické a církevní pomûry v zemích Koruny ãeské podle vzorÛ francouzsk˘ch, vnímalo zdej‰í prostfiedí ãasto spí‰e negativní stránky proveden˘ch zmûn neÏ jejich klady, coÏ pak za Václava IV. usnadnilo vznik a roz‰ífiení husitského hnutí s jeho vyústûním v revoluci. Zatímco se Karel IV. ve Francii seznámil s tehdej‰ím stavem spoleãnosti, kter˘ byl v˘sledkem v˘voje probíhajícího po staletí, jeho zámûrné zavádûní v ãesk˘ch zemích probíhalo jen po nûkolik desítek let a zvlá‰tû ‰lechta provádûné reformy pociÈovala ãasto
5
jako pro sebe ménû v˘hodné neÏ star‰í uspofiádání, za nûhoÏ mûla více volnosti a mohla bez vût‰ích omezení uplatÀovat i svou zvÛli. V tom lze spatfiovat téÏ jeden z dÛvodÛ, proã se velká ãást ãeské ‰lechty pfiipojila k husitství. Podobnû v˘voj hospodáfiského liberalismu v západní Evropû probíhal po mnohem del‰í dobu neÏ v zaostávajícím Rusku, kde rovnûÏ znaãná ãást obyvatel mûla pfiíleÏitost seznámit se pfied 1. svûtovou válkou spí‰e s jeho ménû pfiízniv˘mi dÛsledky neÏ s v˘hodami. Zatímco v západní a severní Evropû, v Severní Americe a v Austrálii se trÏní hospodáfisví vyvíjelo pomûrnû pozvolna, takÏe spoleãnost tam staãila pfiimûfien˘mi sociálními, kulturními, zdravotními, ekologick˘mi a jin˘mi opatfieními postupnû do znaãné míry kompenzovat záporné jevy s ním související, pokusy o rychlou liberalizaci hospodáfiské sféry ve státech, které se od r. 1989 vymanily z komunistické totalitní diktatury, nebyly bez problémÛ patrnû jednak proto, Ïe nebyly souãasnû provázeny zmínûn˘mi pfiimûfien˘mi opatfieními, jednak pro celkovou kulturní a mentální nepfiipravenost jejich obyvatel. Z uvedeného lze dojít k závûru, Ïe rÛzn˘mi zahraniãními vzory sice mÛÏe b˘t uÏiteãné a vhodné se inspirovat, av‰ak pfii jejich aplikaci v domácím prostfiedí b˘vá Ïádoucí postupovat velice rozváÏnû, promy‰lenû a opatrnû, nechceme-li jít pouze metodou riskantních
6
pokusÛ, z nichÏ se znaãná ãást nemusí zdafiit. Na rozdíl od pfiírodních a technick˘ch vûd, kde experimentování patfií k základním metodám zkoumání, b˘vají dÛsledky nezodpovûdnû navrhovan˘ch a provádûn˘ch experimentÛ v politické a hospodáfiské oblasti natolik závaÏné nebo i katastrofální, Ïe je nelze z morálního hlediska naprosto nijak ospravedlnit (napfi. revoluce a války doprovázené genocidou nebo jin˘mi zloãiny proti lidskosti). V˘voji ov‰em podléhá také pojímání lidskosti. V Evropû mÛÏeme na jedné stranû sledovat bûhem nûkolika století tendenci k ‰ífiení a prosazování stále dokonalej‰í humanity a na druhé stranû naopak v˘skyt nov˘ch zloãinÛ (nûkdy v dfiíve netu‰en˘ch rozmûrech). Lze sledovat nejen úspûchy nûkter˘ch hnutí zasazujících se o roz‰ifiování, uznávání a dodrÏování lidsk˘ch práv i zmírÀování trestÛ za spáchané zloãiny nebo jiné poru‰ování právních norem, ale také faktické sníÏení vefiejné ochrany lidí pfied vzrostlou kriminalitou, které nejednou vede aÏ k situacím, kdy jsou lépe zaji‰tûna práva pachatelÛ trestn˘ch ãinÛ neÏ jejich obûtí. Za „nepfiimûfienou sebeobranu“ mohou b˘t odsouzeni ti, jimÏ se podafiilo odvrátit útok na sebe nebo jiné za cenu poranûní nebo usmrcení útoãníka, pfiiãemÏ se vlastnû mlãky pfiedpokládá, Ïe ti, kdo se brání, by mûli b˘t silnûj‰í a obratnûj‰í neÏ útoãníci, ktefií je napadli! Neb˘vá tomu v‰ak právû naopak, Ïe
7
útoãník si troufá spí‰e napadnout slab‰í a bezbrannûj‰í neÏ silnûj‰í nebo ozbrojené a Ïe navíc vyuÏívá momentu pfiekvapení? Mohou si slab‰í a v sebeobranû dostateãnû nevycviãení vÛbec dovolit pfii svém (ãasto neãekaném) napadení uvaÏovat o tom, jak˘ zpÛsob obrany bude jednou nûk˘m uznán za pfiimûfien˘? Mnozí povaÏují za projev humanity a civilizaãního pokroku téÏ zru‰ení trestu smrti, udávají pro nû fiadu dÛvodÛ a snaÏí se vyvrátit argumenty sv˘ch oponentÛ. I kdyÏ ve vût‰inû pfiípadÛ jsem naklonûn hodnotit dÛvody proti trestu smrti jako opodstatnûné, pfiece si dovoluji pochybovat o vhodnosti a oprávnûnosti jeho bezpodmíneãného zru‰ení za v‰ech okolností: mûla by b˘t zváÏena moÏnost jeho uplatnûní zejména za nepochybnû prokázan˘ trestn˘ ãin terorismu, pfiesnû definovan˘ pfiíslu‰n˘m zákonem. Spoleãenskou nebezpeãnost trestného ãinu terorismu lze totiÏ posuzovat jednak podle poãtu obûtí, jednak podle toho, zda ‰lo o ãin ojedinûl˘ ve stabilizovan˘ch pomûrech nebo o fiadu teroristick˘ch akcí, jejichÏ úãelem a v˘sledkem by mohlo b˘t rozvrácení ústavního pofiádku a právního státu, zavedení diktatury nebo vznik anarchie. V takovémto pfiípadû by bylo moÏno aktivity teroristÛ pojímat jako válku proti právnímu státu, kter˘ zajisté má mít moÏnost sebeobrany, a uplatÀování trestu smrti za prokázané teroristické ãiny by bylo moÏné pokládat za jeden ze zpÛsobÛ této sebeobrany.
8
Obdobnû by téÏ demokratickému státu mûlo b˘t pfiiznáno právo na sebeobranu pfied v‰emi politick˘mi smûry, které jak˘mkoliv zpÛsobem usilují o likvidaci demokracie a její nahrazení rÛzn˘mi formami diktatury, despocie nebo tyranie, pfiípadnû anarchie. Proto zvlá‰tû ve státech, v nichÏ demokratické zfiízení dosud není dostateãnû stabilizováno, by legální pÛsobení zmínûn˘ch politick˘ch sil nemûlo b˘t tolerováno, jejich pfiedstavitelÛm by nemûlo b˘t umoÏÀováno kandidovat ve volbách a demagogické projevy jejich stoupencÛ na vefiejnosti i v hromadn˘ch sdûlovacích prostfiedcích by mûly b˘t úãinnû postihovány. Ve vefiejnosti se v souvislosti s diskusemi o kriminalitû a pfiimûfienosti soudy ukládan˘ch trestÛ uvaÏuje i o tom, jak˘ vlastnû je nebo by mûl b˘t jejich smysl. Nûktefií fiíkají, Ïe by to nemûla b˘t pomsta a Ïe by mûlo jít hlavnû o pfiev˘chovu pachatelÛ, jiní zdÛrazÀují, Ïe jsou i takoví odsouzení, ktefií jsou nepfievychovatelní nebo jejichÏ náprava je velmi nepravdûpodobná, jiní poukazují na odstra‰ující v˘znam pfiísnûj‰ích trestÛ, coÏ jejich oponenti popírají (alespoÀ pro nûkteré delikventy), a dal‰í kladou dÛraz na izolaci zloãincÛ, kterou se jim zabraÀuje pokraãovat v trestné ãinnosti. Zdá se, Ïe zvlá‰tû poslední smysl uloÏen˘ch trestÛ neb˘vá v na‰í dobû doceÀován a Ïe právû proto se pak ãasto mluví i pí‰e o vysokém v˘skytu tzv. recidivistÛ. Dostateãn˘m zv˘‰ením posti-
9
hu zejména násiln˘ch trestn˘ch ãinÛ (tj. izolací pachatelÛ) by nepochybnû bylo moÏno dosáhnout v˘razného sníÏení tohoto druhu kriminality a odmítání pfiíslu‰n˘ch opatfiení je podle mého názoru nezdÛvodnitelné a neospraveditelné. Úãinnou izolací pachatelÛ násiln˘ch trestn˘ch ãinÛ by patrnû rovnûÏ bylo moÏno dosáhnout zeslabení dnes ãastého volání po znovuzavedení trestu smrti za tyto delikty.
10
POLITIKA
Politika se pfieváÏnû zab˘vá fie‰ením sporÛ mezi lidmi s rÛzn˘mi zájmy a názory. Pfii fie‰ení tûchto sporÛ se uplatÀují nebo mohou uplatÀovat rozliãné formy a zpÛsoby, z nichÏ nûkteré b˘vají povaÏovány za legitimní, morální nebo pro vût‰inu zúãastnûn˘ch alespoÀ pfiijatelné, zatímco jiné b˘vají naopak posuzovány jako nezákonné, nemorální nebo odsouzeníhodné. ZároveÀ je vÏdy vhodné mít také na zfieteli, Ïe na rÛzn˘ch místech a územích nejsou tytéÏ formy nebo zpÛsoby hodnoceny shodnû, event. Ïe se jejich posuzování mÛÏe li‰it v rÛzn˘ch ãasov˘ch obdobích. JestliÏe nûkdy není zcela snadné rozhodnout, zda urãité jednání bylo ãi nebylo v souladu se zákony a pfiedpisy v té dobû na daném místû platn˘mi (zejména pokud nûkteré právní normy byly ve vzájemném rozporu), je posuzování morálnosti a akceptovatelnosti chování a ãinÛ legislativnû neupraven˘ch je‰tû obtíÏnûj‰í, zvlá‰tû ve spoleãnosti národnostnû, náboÏensky, kulturnû nebo sociálnû znaãnû heterogenní. Koncem 20. století b˘vá napfi. ve stfiední Evropû zásadnû odmítán tzv. princip kolektivní viny a kolektiv-
11
ních trestÛ a nûktefií z tohoto pfiístupu i vyvozují, Ïe je tfieba odsuzovat, zavrhovat nebo dokonce za neplatnou uznat aplikaci zmínûného principu v minulosti, popfi. v jin˘ch ãástech svûta. Z historie je v‰ak známo, Ïe v nûkter˘ch obdobích (zejména za válek a po jejich skonãení) b˘valo pouÏívání uvedeného principu bûÏné a dodateãné korigování domnûl˘ch nebo skuteãn˘ch kfiivd z toho vze‰l˘ch je tûÏko moÏné bez postiÏení dal‰ích osob nebo skupin obyvatel, které se na zmínûn˘ch kfiivdách samy nepodílely (v dÛsledku váleãn˘ch konfliktÛ napfi. ztratily poraÏené státy ãást svého území, nûktefií jeho obyvatelé se tak dostali pod cizí nadvládu nebo se museli vystûhovat, pfii‰li o svÛj majetek nebo jeho podstatnou ãást ap.). Nakolik lze po krat‰í nebo del‰í dobû vÛbec povaÏovat za oprávnûné nebo pfiijatelné úsilí o nápravu kfiivd nebo ‰kod historick˘mi událostmi zpÛsoben˘ch? Z dûjin je moÏné se spí‰e pouãit, Ïe takovéto úsilí vedlo zaãasté k revan‰i, nov˘m konfliktÛm a z nich plynoucím dal‰ím ztrátám, kfiivdám a utrpení mnoh˘ch. Jako reakce na rasismus, nacionalismus a xenofobii se objevují domnûnky, Ïe obecnû je pro státy a spoleãenskou, kulturní a civilizaãní úroveÀ jejich obyvatel v˘hodnûj‰í a lep‰í, jsou-li ideovû, kulturnû, národnostnû, rasovû a snad i z jin˘ch hledisek spí‰e heterogenní neÏ homogenní, a takováto rozrÛznûnost sama je pak povaÏována za klad. Myslím, Ïe oba tyto po-
12
stoje nejsou ve své vyhranûné nebo krajní podobû správné, ponûvadÏ vycházejí pfieváÏnû jen z v˘hod a opomíjejí nev˘hody pfiíli‰né heterogenity, event. homogenity. Pro kfiesÈansk˘ universalismus, novodob˘ kosmopolitismus ani souãasn˘ internacionalismus není samozfiejmû pfiijatelné pronásledování ãi znev˘hodÀování lidí pro jejich rasovou nebo národnostní pfiíslu‰nost a poskytování azylu pronásledovan˘m z politick˘ch, náboÏensk˘ch i jin˘ch dÛvodÛ má v demokratick˘ch státech jiÏ dlouhou tradici. Je ov‰em rozdíl mezi poskytováním azylu v˘znamn˘m pfiedstavitelÛm nûkter˘ch potlaãovan˘ch smûrÛ, hnutí, politick˘ch stran a církví a mezi hromadn˘m pfiistûhovalectvím velk˘ch skupin obyvatel ze zemí s ménû pfiízniv˘mi hospodáfisk˘mi nebo Ïivotními podmínkami do státÛ ekonomicky, sociálnû, kulturnû a civilizaãnû vyspûlej‰ích. Z nûkter˘ch historick˘ch zku‰eností lze totiÏ usuzovat, Ïe nedostateãnû regulovaná nebo Ïivelná hromadná migrace mÛÏe zpÛsobit v cílov˘ch zemích nejen znaãné hospodáfiské problémy, vzrÛst kriminality a terorismus tam, kde se dosud nevyskytoval, ale i zcela rozvrátit jejich relativnû spofiádané spoleãenské a politické pomûry (Libanon). Nejde ov‰em pouze o velikost migrace (poãet pfiistûhoval˘ch osob), ale téÏ o státy, odkud se stûhují, ãi prostfiedí, z nûhoÏ pocházejí. Hostitelsk˘m zemím nemusí pÛsobit váÏné obtíÏe pfiijímat mlad‰í, vzdûlané
13
a schopné pfiistûhovalce a zvlá‰tû nûktefií odborníci mohou b˘t pro nû i v˘znamn˘m pfiínosem, kdeÏto imigranti ze zaostalej‰ích oblastí nebo ze zemí se znaãnû odli‰n˘mi spoleãensk˘mi, kulturními a náboÏensk˘mi tradicemi mohou b˘t obyvatelstvu cílov˘ch zemí znaãnû na obtíÏ. Mnoh˘m se sice mohou líbit v˘zvy nûkter˘ch vefiejn˘ch ãinitelÛ ke vzájemné toleranci nebo se zdát pfiijatelné omlouvání nepfiizpÛsobiv˘ch etnick˘ch skupin zvlá‰tnostmi jejich zpÛsobu Ïivota, av‰ak pro vût‰inu obyvatel v hostitelské zemi ãasto b˘vá souÏití s takov˘mito pfiistûhovalci v jejich sousedství jen s nejvût‰ím sebezapfiením snesitelné (napfi. ru‰ení noãního klidu zpûvem, kfiikem a jin˘m hlukem) nebo zcela nepfiijatelné (nízká hygienická úroveÀ, hádky a rvaãky). Za zvlá‰tû nepfiizpÛsobivé b˘vají obvykle pokládáni Cikáni (z nichÏ nûktefií se sami naz˘vají Romové); i mezi nimi se ov‰em vyskytují jednotlivci a rodiny, jejichÏ Ïivotní styl se nejen vyrovná, ale nûkdy dokonce pfievy‰uje bûÏnou úroveÀ vût‰inového obyvatelstva. Je jistû nesprávné obviÀovat z rasismu kaÏdého, kdo vzhledem ke sv˘m zku‰enostem a informacím je vÛãi takov˘mto etnick˘m skupinám opatrn˘ nebo k opatrnosti nabádá nûkoho jiného, ale nikdo by naproti tomu nemûl nikoho odsuzovat, napadat ani „trestat“ jen pro jeho vzhled nebo pfiíslu‰nost k jakékoliv národnosti.
14
Dosáhnout co nejlépe vyhovující legislativní úpravy regulace pfiistûhovalectví se proto zdá b˘t koncem 2. tisíciletí jedním z nejnaléhavûj‰ích a zároveÀ velice nároãn˘ch úkolÛ (z aspektÛ odborn˘ch, politick˘ch, humanitních, v˘chovn˘ch, ekonomick˘ch aj.). O problémech a nev˘hodách národnostnû heterogenních státÛ svûdãí napfi. nûkteré zku‰enosti s francouzsky mluvícími obyvateli provincie Québec v Kanadû, s Vlámy a Valony v Belgii, s Basky ve ·panûlsku, s Maìary na Slovensku a v Rumunsku, s Albánci v Srbsku, se Srby v Chorvatsku, Bosnû a Hercegovinû, s Turky v Bulharsku a na Kypru, s Kurdy v Turecku a v Iráku nebo s Armény v ÁzerbájdÏánu. Jin˘m nezanedbateln˘m rysem soudobé politiky je pfiíli‰n˘ dÛraz na hospodáfiské problémy, kter˘ lze oznaãit za ekonomismus v politice. Nûkteré politické smûry jako by pfiímo vycházely z urãit˘ch ekonomick˘ch teorií, kter˘m zjevnû podfiizují své zamûfiení a úsilí v dal‰ích sférách Ïivota i vlastní ãinnosti. Pfiehnanou pozornost pfiitom vûnují sporÛm o deficitní, vyrovnan˘ nebo pfiebytkov˘ rozpoãet, o privatizaci, druÏstevní, obecní ãi státní vlastnictví rÛzn˘ch podnikÛ a zafiízení, usnadnûní exportu, omezování dovozu, podporu té ãi oné v˘roby, sniÏování nezamûstnanosti nebo inflace aj. RÛzné skupiny v˘robcÛ, obchodníkÛ i spotfiebitelÛ mívají v tûchto otázkách odli‰né a nezfiídka protichÛdné zájmy a podporují pak rozliãn˘mi
15
zpÛsoby politiky, ktefií jejich zájmy prosazují. JestliÏe se ov‰em na takovéto problémy soustfiedí pfieváÏná ãást politikÛ, jeÏ jiné oblasti Ïivota pfiitom opomíjí, ponûvadÏ je pokládá za druhofiadé, zaãínají se dfiíve nebo pozdûji projevovat ménû ãi více patrné pfiíznaky nepfiíznivého v˘voje v zanedbávan˘ch resortech, které mohou i zpûtnû ovlivÀovat hospodáfiskou sféru. Tak napfi. pfii podceÀování duchovních a morálních hodnot znaãnou ãástí spoleãnosti mÛÏe chybût jak pfiimûfiená legislativa, tak dostateãná snaha postihovat hospodáfiskou kriminalitu v praxi (tj. v pÛsobnosti moci v˘konné a soudní). Nejsou-li v‰ak rÛzné podvody ve finanãní a hospodáfiské ãinnosti ve spoleãnosti chápány jako nûco nepfiijatelného a opovrÏeníhodného, mizí vlastnû hranice mezi legálním, fiádn˘m a s etikou sluãiteln˘m podnikáním a mezi podvádûním, jímÏ si „úspû‰nûj‰í podnikatelé“ dopomáhají k vy‰‰ím ziskÛm. Je pak pochopitelné, Ïe se v takové atmosféfie nemálo ztûÏuje i skuteãné úsilí o sniÏování nebo vym˘cení korupce. Za podezfielé lze rovnûÏ povaÏovat, jestliÏe pfiedstavitelé nûkter˘ch politick˘ch stran mluví o inflaci jako o samozfiejmém pfiirozeném jevu, kter˘ nelze odstranit a s nímÏ je tfieba v rozpoãtech kalkulovat jako s tûÏko ovlivnitelnou veliãinou, aãkoliv je známo, Ïe znehodnocování mûny zv˘hodÀuje dluÏníky a exportéry a zároveÀ po‰kozuje vûfiitele, dÛchodce, spotfiebi-
16
tele a zejména ty, kdo dávali a dávají pfied okamÏitou spotfiebou pfiednost spofiení. Pokud se v‰ak lidem pfiestává spofiení vyplácet a penûÏní ústavy mají proto ménû penûz pouÏiteln˘ch k pÛjãování, je pro podnikatele, stavebníky i jiné zájemce obtíÏnûj‰í získat úvûr, a do obtíÏí se tak dostávají i ti, kdo si potfiebují pÛjãit. ZÛstává tudíÏ otázkou, komu inflace pfiiná‰í skuteãn˘ prospûch a kdo proto má na jejím udrÏování zájem. Vzhledem k tomu, Ïe spory vypl˘vající z rÛzn˘ch zájmÛ a názorÛ lidí se net˘kají jen hospodáfisk˘ch a finanãních problémÛ (které samozfiejmû mají svou dÛleÏitost), zab˘vá se politika pochopitelnû mnoha jin˘mi oblastmi spoleãenského Ïivota, které by bylo nesprávné povaÏovat za ménû v˘znamné pouze z dÛvodu, Ïe v‰echny mají téÏ svou finanãní stránku (napfi. problémy sociální, zdravotní, ekologické, kulturní, v˘chovné, ‰kolské, vûdeckov˘zkumné, duchovní a morální). V‰echny tyto oblasti se totiÏ v rÛzné mífie bûhem v˘voje vzájemnû ovlivÀují; v nûkteré dobû mÛÏe více pfievládnout ta ãi ona problematika a po jejím relativnû uspokojivém fie‰ení se zase dostat do popfiedí jiná. Úspûch politikÛ proto nemálo závisí na tom, zda a jak se jim podafií rozeznat nebo odhadnout priority v rÛzn˘ch zmínûn˘ch nebo i dal‰ích oblastech v dobû, která je k fie‰ení pfiíslu‰n˘ch problémÛ nejpfiíhodnûj‰í. VÏdyÈ napfi. problematika zneãi‰Èování prostfiedí a s tím souvisejících klimatick˘ch
17
zmûn mÛÏe za nûkter˘ch okolností nab˘t i takového v˘znamu, Ïe podstatnû ovlivní hospodáfiské zámûry a programy (po‰kozování lesních a jin˘ch porostÛ, vzrÛst nákladÛ pfii zvy‰ující se nemocnosti obyvatel, ãastûj‰í rozsáhlé povodnû nebo pfiedpokládané zvy‰ování hladiny mofií a oceánÛ v dÛsledku tání ledovcÛ v polárních oblastech pfii celkovém oteplování zemské atmosféry).
18
T¤ÍDùNÍ POLITICK¯CH SMùRÒ âetné politické smûry lze jednak popisovat podle toho, jak se v dûjinách rÛzn˘ch státÛ a zemí objevovaly a vyvíjely, jednak pfii zvolené mífie zobecnûní nebo zvoleném v˘bûru kritérií více ãi ménû vhodn˘m zpÛsobem kategorizovat (zpfiehledÀovat). I kdyÏ nûkteré zpÛsoby této kategorizace jsou popsány v dostupné literatufie (2, 3, 4), je v zásadû moÏné dojít i k jin˘m fie‰ením. Napfi. lze politické smûry klasifikovat podle mûfiítek relativních, tj. zda v pfiíslu‰ném období zaujímají pozici ultrakonzervativní, umírnûnû konzervativní, centristickou, umírnûnû nebo radikálnû reformní, event. ultrareformní (spoãívající ve stálém úsilí o reformy nebo jejich zmûny ze záliby v reformování samém). PouÏijeme-li jin˘ch vybran˘ch mûfiítek, mÛÏeme vytvofiit také stupnice, jeÏ lze oznaãit jako absolutní, zejména: a) radikální a umírnûn˘ liberalismus, centrismus, umírnûn˘ a radikální socialismus, b) radikální a umírnûn˘ nacionalismus, centrismus, umírnûn˘ a pfiehnan˘ (radikální) universalismus, event. kosmopolitismus nebo internacionalismus.
19
Zvlá‰tní pozornost je tfieba vûnovat nemalému terminologickému chaosu, vznikajícímu svévoln˘m zamûÀováním kdysi vÏit˘ch (tj. bûÏnû uÏívan˘ch) oznaãení. Tak dochází k tomu, Ïe strana s v˘raznû liberálním programem se opakovanû vydává za konzervativní, aãkoliv nehodlá zachovat (konzervovat), ale radikálnû reformovat dfiívûj‰í pomûry, jiná strana se spí‰e centristick˘m zamûfiením se sama oznaãuje za pravicovou nebo konzervativní, strana hájící pfiedev‰ím regionální zájmy a usilující o decentralizaci moci a posílení samosprávy se nazvala stranou stfiedu ap. Odvykla snad vût‰ina na‰ich souãasníkÛ pravdivému vyjadfiování natolik, Ïe se v politické rétorice pfii snaze získávat dal‰í stoupence a voliãe pfiedstavitelé nûkter˘ch politick˘ch smûrÛ jiÏ nemohou vyhnout ani takov˘mto zámûnám? Souvisí to patrnû s tím, Ïe nejen umûlecké, ale i politické smûry a programy podléhají v prÛbûhu v˘voje jakési módní oblibû, a coÏ je hor‰í, leckdy i módním v˘stfielkÛm. Tak po období témûfi neomezovaného hospodáfiského liberalismu docházelo ke znaãnému roz‰ífiení socialistick˘ch a komunistick˘ch programÛ, zejména v zemích, kde nepfiíznivé dÛsledky hospodáfiského i politického v˘voje postihovaly ‰ir‰í vrstvy obyvatel. Po negativních zku‰enostech s komunistick˘mi experimenty v fiadû zemí pak znaãná ãást obãanÛ naopak pociÈovala sympatie k úplnému popfiení
20
uveden˘ch programÛ, coÏ se v praxi projevilo zpûtn˘m pfiíklonem k radikálnímu liberalismu, event. k v‰eobecnû pravicové orientaci, pfiiãemÏ slovÛm pravicov˘ a levicov˘ byly leckdy pfiisuzovány odli‰né v˘znamy. Zdá se, Ïe po mnoh˘ch zku‰enostech z historie by se vût‰ina obãanÛ mûla vyvarovat hlavnû v‰ech smûrÛ pfiíli‰ radikálních a extrémních, neboÈ realizují-li se jejich programy v praxi, vedou ve skuteãnosti z hlediska celé spoleãnosti, národa a státu k daleko vût‰ím ‰kodám (v oblasti materiální, kulturní, duchovní i morální) neÏ ke kladÛm a pfiínosÛm, které jejich propagátofii demagogicky slibují. Z toho by mûlo vypl˘vat, Ïe za nejvhodnûj‰í politick˘ smûr by bylo moÏno povaÏovat centrismus, pokud ov‰em jde o centrismus skuteãn˘, nejen proklamovan˘, a v nûkter˘ch v˘vojov˘ch fázích by pro vût‰inu obãanÛ mûly b˘t pfiijatelné téÏ nûkteré stfiedu blízké smûry, zejména umírnûn˘ konzervatismus i reformismus, umírnûn˘ nacionalismus i universalismus, umírnûn˘ liberalismus nebo umírnûn˘ socialismus. V podstatû v‰ak, jak se zdá, platí, Ïe ãím více se kter˘ smûr od stfiedu vzdaluje, tím vût‰í neÏádoucí a obvykle nepfiedpokládané potíÏe a problémy dfiíve nebo pozdûji vyvolá. Za pov‰imnutí také stojí, Ïe právû centrismus b˘vá v‰emi radikály a ov‰em i extrémisty témûfi vÏdy odmítán, zpochybÀován a znevaÏován a Ïe stoupenci takov˘ch-
21
to smûrÛ mají tendenci pfiecházet ke smûrÛm spí‰e opaãn˘m, pokud jimi dfiíve zvolená politika se projeví jako ne dosti úspû‰ná nebo neúspû‰ná. Jak v‰ak poznat a formulovat, co je v které problematice a souvislosti skuteãn˘m stfiedem, jak vymezit centrismus? Za uÏiteãné je moÏno povaÏovat napfi. srovnání s poznatky z oboru ekologie, kde odborníci rozli‰ují u fiady faktorÛ dolní a horní pesimum (tj. minimum a maximum snesitelnosti pro rÛzné druhy organismÛ) a mezi nimi leÏící optimum, pfii nûmÏ se tûmto organismÛm dafií pomûrnû nejlépe a které je pro jejich zdraví a pohodu nejpfiíhodnûj‰í (5 a 6). Lze to pozorovat u faktorÛ fyzikálních (napfi. teploty, osvûtlení nebo vlhkosti vzduchu), chemick˘ch (napfi. obsahu nûkter˘ch prvkÛ a slouãenin ve vodû nebo potravinách) i biologick˘ch (napfi. niωího nebo vy‰‰ího v˘skytu pfiirozen˘ch nepfiátel nûkter˘ch ÏivoãichÛ). U lidí pak tyto poznatky do znaãné míry platí nejen v prostfiedí pfiírodním, ale i umûle vytváfieném a spoleãenském. Samozfiejmû to neplatí o v‰ech faktorech a jevech bez v˘jimky a jsou i pfiípady, kdy se optimum blíÏí minimu, ãi naopak maximu nebo je s nimi shodné. Tak pro obytné prostfiedí je lépe, neníli ru‰eno hlukem vÛbec, neÏ vyskytuje-li se v nûm jakási prÛmûrná hladina hluku, zji‰tûná z mûfiení na více místech. RovnûÏ je lépe, jestliÏe se nûkde nevyskytují Ïádné ‰kodliviny v ovzdu‰í nebo Ïádné cizorodé
22
látky ve vodû a v potravinách, neÏ jsou-li v nich zji‰Èovány nûjaké prÛmûrné hodnoty tûchto látek. V oblasti spoleãenské se pak pochopitelnû více cení vynikající Ïák, student, vûdec, spisovatel, skladatel, malífi, sochafi nebo architekt neÏ ten, kdo je ve svém oboru pouze prÛmûrn˘. U celé fiady spoleãensk˘ch jevÛ je v‰ak podle mého názoru Ïádoucí dospût k jakémusi optimu mezi limitujícím minimem a maximem, jejichÏ pfiípadné pfiekroãení hrozí nûjak˘mi katastrofálními následky. Hledané optimum by ov‰em nemûlo b˘t fie‰ením nejvhodnûj‰ím pouze pro ãást spoleãnosti (napfi. skupinu, vrstvu nebo „tfiídu“), ale pro spoleãnost jako celek v mûfiítcích obce, národa, státu nebo i spoleãenství státÛ (coÏ neznamená ani opomíjení, ale naopak respektování pfiimûfien˘ch potfieb a práv nejrÛznûj‰ích men‰in). Zastánce uveden˘ch principÛ v politice lze, jak se domnívám, oznaãit za skuteãné centristy (tj. stoupence politického stfiedu) na rozdíl od centristÛ domnûl˘ch, údajn˘ch nebo zdánliv˘ch, ktefií se pfii fie‰ení sporn˘ch problémÛ zamûfiují spí‰e na hledání kompromisÛ spoãívajících ãasto na „vyváÏen˘ch“ vzájemn˘ch ústupcích stoupencÛ opaãn˘ch názorÛ (takovéto kompromisy pochopitelnû mohou b˘t od pfiíslu‰ného optima nûkdy i dosti vzdálené). ProtoÏe v‰ak spoleãnost není nûãím statick˘m (jednou provÏdy uspofiádan˘m), ale podléhá v˘vojov˘m zmûnám, ne-
23
musí b˘t ani optima nûkter˘ch spoleãensk˘ch jevÛ ve v‰ech fázích v˘voje zcela shodná; proto je patrnû bude tfieba vÏdy znovu hledat a ovûfiovat jejich platnost i pro dal‰í období. Vzhledem k tomu, Ïe charakterizovat nebo definovat centrismus objektivnû není nijak snadné, dochází v civilizaãnû vyspûl˘ch státech v praxi spí‰e ke kolísání parlamentních vût‰in mezi tzv. prav˘m a lev˘m stfiedem a tomu odpovídajícímu vytváfiení vlád pravého nebo levého stfiedu, pfiiãemÏ se toto kolísání nûkdy více a jindy ménû odchyluje od obtíÏnû ve v‰ech sv˘ch sloÏkách zjistitelného a stanovitelného stfiedu ideálního (tj. optima). VÏdyÈ podobnû jako u fiady jin˘ch jevÛ je sice moÏné se ideálu stále více pfiibliÏovat, ale nikdy ho v praxi nelze dosáhnout zcela beze zbytku (tj. na 100 %); témûfi vÏdy je téÏ moÏné oãekávat, Ïe se vyskytnou jednotlivci nebo skupiny, ktefií s dosaÏen˘m stavem nebudou spokojeni a budou usilovat o jeho zmûnu ve svÛj prospûch. Na druhé stranû ov‰em lze nikoliv bezdÛvodnû pfiedpokládat, Ïe ãím více se politická nebo jiná praxe od zmínûného ideálu odchyluje, tím vût‰í negativní dÛsledky pro spoleãnost jako celek vyvolá. Zdá se, Ïe stoupenci radikálních a extrémních smûrÛ obvykle inklinují ke spí‰e jednoduch˘m, údajnû ãist˘m nebo systémov˘m fie‰ením sloÏit˘ch problémÛ, event. tyto problémy posuzují pouze z nûkterého, jimi
24
vybraného a zdÛrazÀovaného hlediska. Pokud mají pfiíleÏitost své koncepce uskuteãÀovat v praxi, ztroskotává pak jejich úsilí právû na pÛvodním podceÀování nebo ignorování sloÏitosti toho, co mûlo b˘t fie‰eno, napraveno nebo reformováno. Jednotlivá v dobré mífie prosazovaná a provádûná opatfiení b˘vají jen do jakési míry pfiínosná a po pfiekroãení této míry se mohou stále více projevovat jejich negativní dÛsledky (vÏdyÈ dobrá nebo uÏiteãná opatfiení lze snadno diskreditovat jejich pfiehánûním).
25
