Ještě jednou břevno a o květině nevinnosti. V našem seriálu o obecním znaku se dostáváme k další části – bílé (stříbrné) lilii na modrém pozadí. Ale ještě předtím doplníme minulý díl, který pojednával o černém břevnu.
Zalomené černé břevno - ještě jednou Černý pruh v našem obecním znaku pravděpodobně upomíná na rod pánů z Kunštátu, jak jsme psali v druhé části seriálu, protože Kunštáti ovlivňovali osud naší obce jeden a půl století. Nebyli však jediným moravským rodem tohoto znaku – dalším byli jejich příbuzní Drnovští z Drnovic, původně vladycká rodina z Drnovic u Blanska. Klenotem v erbu Drnovských byly rohy s pruhy jako ve štítu, čímž se celý znak přece jen od znaku kunštátského odlišoval. Shodou okolností je historie naší obce krátce svázána i s tímto rodem a to od roku 1551 až do pobělohorských konfiskací.
Po Kunštátech patřily Horní Bojanovice od roku 1510 Pernštejnům, postupně Vilémovi a jeho synovi Janovi. V roce 1551 prodal Jan z Pernštejna statek bratřím Janovi, Bernardovi a Bohušovi z Drnovic. Je zajímavé, že Drnovští, kteří byli dlouhá léta zastiňováni Kunštáty, se postupně vypracovali do panského stavu (1611) a v době, kdy Kunštáti vymírali a jejich sláva uvadala, získali někteří jejich příslušníci významná postavení a majetky. (Patřil jim vedle rodných Drnovic například zámek Rájec nad Svitavou.) Jedním z nejznámějších je beze sporu Ctibor Drnovský z Drnovic (zemřel kolem roku 1543), významný moravský šlechtic, známý jako tvůrce právnického spisu Kniha drnovská a jeden z členů komise o novém zemském zřízení pro Markrabství moravské.
Ale vraťme se zpátky do Horních Bojanovic na začátek 17. století. Jan Drnovský z Drnovic měl dceru Johanku. Ta byla v roce 1619 provdána za Georga Ehrenreicha II z Roggendorfu a přinesla mu Horní Bojanovice věnem. Ale hrabě Roggendorf, účastník stavovského povstání, o hornobojanovský statek zanedlouho přišel. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře v rámci konfiskací připadl Františku Kardinálu z Dietrichsteinu. Tímto převodem také končí období, kdy majiteli Horních Bojanovic byla nekatolická šlechta. Kardinál zahájil protireformaci Moravy a ihned vyloučil všechny nekatolíky ze správy městských rad. Vypověděl ze země všechny novokřtěnce, pak následovali čeští bratři a všichni další nekatolíci. V listopadu roku 1624 uzavřel všechny nekatolické kostely a nekatolické kněze vypověděl za hranice. Nekatolickému obyvatelstvu dal na výběr mezi obrácením ke katolictví, nebo vystěhováním. V březnu roku 1628 vydal kardinál patent adresovaný šlechtě – do půl roku museli šlechtici přestoupit na víru, nebo opustit zemi.
Mariánská tradice kostela v Horních Bojanovicích a její symbol – bílá lilie Horní Bojanovice byly založeny ve 13. století. Také kostel je z doby po polovině 13. stol. Jeho původní zasvěcení bylo P. Marii. Toto starobylé zasvěcení (trochu zahalené rouškou tajemství) je významnou skutečností a bylo vyhrazeno jen pro významná místa. I když šlechta, vlastnící Horní Bojanovice od konce 15. do začátku 17. století byla nekatolická, mariánská tradice v kostele zůstala uchována. Po Panně Marii se nazývá největší z renesančních zvonů – Marie – z roku 1504. Pannu Marii zobrazuje vzácná gotická dřevěná socha z počátku 16. století. Dnes je uložena v depozitáři Moravského muzea. Na jejím místě stojí zdařilá replika od uměleckého řezbáře pana Josefa Zelinky.
V posledních několika stoletích je kostel zasvěcen sv. Vavřinci. Nevíme, kdy ani proč se tak stalo, doklady se nezachovaly. Přesto zůstává mariánská památka živá a aktuální. A to je důvod, proč najdeme symbol Panny Marie - lilii ve znaku obce. Je v erbu umístěna dole, v modrém hrotu, provázená vpravo a vlevo „kunštátským“ pruhem. Lilie je jednou z květin s pevně zakotvenou symbolikou. Čistota, mír (vzhledem ke své bílé barvě a ušlechtilému vzezření), královská důstojnost, panenská bohyně, panenskost, nesmrtelnost, ale i plodnost.
V židovském náboženství značí důvěru v Boha. Je znamením cudnosti, květinou Velikonoc. V křesťanství představuje symbol a atribut P. Marie, která jediná mezi matkami zůstala podle křesťanské věrouky neposkvrněna. Lilie spolu s růží symbolizovala jaro a v hojné míře jí obrazově využilo zejména gotické umění i heraldika.
V Horních Bojanovicích, dne 21. března 2012 Zdeněk Seifert, Šárka Prokešová
Použitá literatura:
Nezhodová, S.: Horní Bojanovice putování staletími, Podivín 1998. Samek, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska, díl 1, A-I, Praha 1994. http://cs.wikipedia.org (Páni z Drnovic).
