ANALÝZA A HODNOCENÍ JAZYKOVÉ ÚROVNĚ VYBRANÝCH POŘADŮ ČESKÉ TELEVIZE ZA 2. POLOLETÍ 2011
Světla Čmejrková – Martin Havlík – Lucie Jílková – Petr Kaderka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)
Úvod Jazyková analýza, kterou jsme zpracovali, je založena na postupech a kritériích popsaných v úvodu textu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006. Za primární považujeme požadavek kultivovanosti vyjadřování, kterou chápeme jako správnost a přiměřenost jazykového projevu s ohledem na situační a žánrové aspekty. Tentokrát jsme analyzovali následující pořady: Otázky Václava Moravce, Politické spektrum, Pološero, Být v obraze, Automotorevue, Automotostyl, Rande s Fyzikou, Šikulové.
Otázky Václava Moravce Otázky Václava Moravce, dvouhodinový pořad, který vysílá ČT po několik let v neděli v poledne na kanálech ČT1 a ČT24, patří mezi nejetablovanější a nejprestižnější publicistické pořady, a to nejen České televize. Jejich dlouholetým moderátorem je nejznámější současný český moderátor politických debat, popř. interview, Václav Moravec. K Otázkám Václava Moravce se vracíme po více než pěti letech (srov. Analýzu a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006). Zajímalo nás, nakolik se Moravcovo moderování a jeho jazykový projev proměnily, resp. nakolik si udržely svůj vysoký standard. Již na první poslech je patrné, že Václav Moravec je velmi zkušeným mluvčím. Nečiní mu sebemenší problémy mluvit přirozeně spisovně. Bez problémů také dokáže formulovat své otázky i případné námitky, jeho výpovědi přitom nejsou syntakticky ani významově přetížené, nejsou ovšem ani triviální a jednoduše zformulované. Jeho dlouholetá moderátorská zkušenost s sebou nese i jevy, které nepovažujeme za jednoznačně pozitivní. Zejména je to velmi vysoké tempo řeči. Diváci (i hosté pořadu) zřejmě zvládají vnímat, co moderátor říká, jen díky výše zmíněné výtečné schopnosti formulovat své výpovědi i díky poměrně dobré výslovnosti. Je to ovšem právě moderátorova artikulace, která 1
sem tam podlehne vysokému tempu, např. asisovali (místo asistovali) nebo přes pravěký invesment (přes právě key investment – v tomto případě není optimální ani slovosled). Artikulace přitom trpí vlivem rychlého tempa zejména tehdy, když moderátor čte předem připravené texty. Moderátorovo patrné sebevědomí se projevuje v poměrně agresivním stylu moderování. Moravec bez váhání přerušuje promluvy hostů, pokud cítí potřebu vést je směrem, který mu vyhovuje. Otěže debaty tak drží pevně v rukou a kočíruje ji podle svých potřeb. Řízení debaty představuje pochopitelně značný díl moderátorské práce, a je pak spíše otázkou osobního vkusu, zda konkrétním divákům Moravcův agresivní styl moderování vyhovuje, či nikoli. Moravec dokáže být velmi nepříjemným tazatelem, občas až kousavým a ironizujícím. Ke svým hostům přistupuje jako k lidem sobě rovným, takže v jeho moderování rozhodně není žádná ustrašenost. V ojedinělých případech moderátorova neohroženost už takřka překračuje hranice respektu k hostu. Václav Moravec rozhodně chce být agresivním tazatelem a není nutné přimlouvat se za změnu jeho moderátorského stylu. Závěrem konstatujeme, že Moravcův projev je velmi profesionální a na vysoké jazykové úrovni.
Politické spektrum Politické spektrum je diskusní politický pořad, který lze vnímat jako jakýsi protipól k výše hodnoceným Otázkám Václava Moravce. K diskusi na předem dané téma jsou zváni zástupci menších, neparlamentních stran, tj. politici, kteří se v Otázkách Václava Moravce objevují výjimečně. Diskuse trvá jen necelou půl hodinu (stopáž pořadu je 26 minut) a obvykle se jí účastní tři diskutující a jedna moderátorka, resp. moderátor. V moderování se střídají Veronika Tobola Paroulková a Vladimír Kučera. Také způsobem moderování se tato diskuse nápadně odlišuje od zmíněných Otázek Václava Moravce. Ani jeden z moderátorů totiž není natolik aktivní a agresivní jako Václav Moravec a hosty nechávají mluvit poměrně dlouho bez přerušování. To platí zejména o moderátorce; moderátor je přece jen o něco aktivnější, ale i v jím moderovaných debatách hosté mluví v nepoměrně delších promluvách než v Otázkách Václava Moravce. Moderátorka dokonce často přitakává hostům responzní částicí hm (kterou lze v promluvách Václava Moravce při moderování slyšet opravdu výjimečně). Moderátor je diskutujícím hostům přece
2
jen větším oponentem. Celkově působí oba moderátoři neagresivně, pro některé diváky možná až pasivně. Moderátorka přirozeně intonuje, snaží se i náležitě artikulovat, nicméně její artikulace by mohla být ještě pečlivější. Rušivě působí v jejím projevu často se opakující hezitační zvuky (tj. protahování vokálu e při váhání, co říci a/nebo jak to říci). Moderátorka se drží spisovných morfologických tvarů. Potřeba hovořit formálně a spisovně ji však vede k tomu, že se nezřídka vyjadřuje zbytečně šroubovaně, a smysl jejích promluv pak diváci (i hosté) musí namáhavě dešifrovat z podivně usouvztažněných abstraktních výrazů. Jako příklad uvádíme dvě výpovědi, které moderátorka pronesla během dvou minut: Pojďme se teď dostat do té roviny, kterou jste zmínil na začátku, a to je určitá velice tenká hranice mezi národním sebevědomím a výchovou dejme tomu k nacionalismu. Takhle zformulovaná výpověď značně zvyšuje nároky na porozumění (a také působí neobratně). Přitom by stačilo říci Vraťme se k tomu, o čem jste mluvil na začátku, to je ta tenká hranice…Obdobně kostrbatě a nešikovně se moderátorka vyjádřila o chvilku později, když následujícím způsobem zformulovala další otázku: Ptám se na to, jestli tam vidíte tu možnost vlastně příklonu k určitému é výuce nebo k určité výuce nacionalistické nebo jinak krajní. Srozumitelnější a jistě i pro samu moderátorku snazší by bylo, kdyby se zeptala třeba takto: Ptám se na to, zda si myslíte, že tento přístup by mohl vést k nacionalistické výuce. Těžkopádně zformulovaných výpovědí bychom mohli bohužel uvést více. Hovořit spisovně neznamená vyjadřovat se zašmodrchaně. Nedoporučujeme ani přenášet významovou zátěž ze sloves na substantiva, neboť slovesné vyjádření působí v češtině jednodušeji a průhledněji. Moderátor je uvolněnější, většinou i tak dokáže užívat spisovných morfologických prostředků. Někdy se však uvolní přespříliš, to pak neváhá použít obecněčeských prvků i hovorovějších obratů a výrazů: I prezident by moh bejt takhle odvolatelnej? Kdyby zlobil, tak bysme ho odvolali jako lid. (…) Jémine, to by byla teda rána do do (prezidentské) tradice. Moderátorova uvolněnost se promítá i do jeho ne příliš pečlivé a zřetelné výslovnosti. To se také projevilo i ve výše uvedené výpovědi, v níž adjektivum prezidentské bylo tak nezřetelné, že si ani nejsme jisti, zda tam vůbec zaznělo. Velkou vinu na tom mělo i to, že v danou chvíli souběžně s moderátorem mluvil i host pořadu, značný díl viny má ovšem i nepečlivá výslovnost moderátorova. Celkově bychom uvítali, kdyby moderátorka nabyla trochu moderátorovy lehkosti a uvolněnosti, a ten zase naopak trochu její formálnosti, včetně přidržování se spisovné češtiny.
3
Pološero Publicistický pořad Pološero (stopáž 24–27 minut) připravený Centrem publicistiky a dokumentu vysílala Česká televize v druhém pololetí 2011 a v daném pololetí odvysílala 15 dílů. Ty jsou věnovány aktuálním společenským tématům, které jsou zároveň sociálně závažné a divácky atraktivní (celibát, anorexie, šikana, prostituce, nespravedlivá obvinění, týraní dětí, odebírání dětí kvůli chudobě, drogy, nepovedené lékařské zákroky, psychická energie a její výzkum aj.). Dramaturgyní pořadu je Jana Škopková, která pořad také moderuje a namlouvá komentáře. Pořad je uveden znělkou a mottem, které anticipuje jeho náplň: Život není černobílý. Často stačí jen málo, aby se všechno změnilo. Štěstí se změní v neštěstí, nenávist v lásku a z utrpení se může stát zázrak. Ukážeme Vám, co mělo zůstat skryto v pološeru. Již z tohoto dramatického předznamenání vyplývá, že pořad je koncipován tak, aby diváky zaujal prezentací často konfliktních témat, předváděných na několika lidských příbězích, které buď stojí v protikladu, anebo manifestují nějaké zvraty v osudech lidí. Na začátku pořadu uvede moderátorka téma monologem, který má stručně vysvětlit, oč v pořadu půjde. Protože je deklamovaný text předem připraven, neobsahuje nic, co by se jeho – samozřejmě plně spisovné – stylizaci dalo vytknout; moderátorka se snaží přednést monolog důrazně, s patřičnou atraktivní publicistickou intonací, která je naštěstí v jejím podání přiměřená a dobře přijatelná. Nezvyklá frázování a některá nečekaná klesání hlasem zpravidla nepůsobí tak rušivě jako u jiných moderátorů, přesto by bylo lepší, kdyby se moderátorka vyhnula takovým frázováním jako Pokušení, touha a láska (klesnutí hlasem) se totiž v jejich případě musí změnit v cit platónský. Text krátkých úvodních monologů je sestaven tak, aby obsahoval krátké věty, intonačně bohatě členěné (Lidská myšlenka je neviditelná a neuchopitelná. Přesto, v řadě zemí světa, především ve Spojených státech a v Rusku, probíhají i dnes, oficiální, ale i tajné, výzkumy tohoto fenoménu. I u nás, v bývalém Československu, existovala od r. 1973 Psychoenergetická laboratoř a tam se zkoumala energie myšlenek), a řadu otázek (Jakou má myšlenka sílu? Můžeme skutečně pouhou myšlenkou někoho ovládat? Co na tom všem tedy je?). Moderátorčiny vstupy tedy téma nějak zobecňují (Za zdmi výchovných ústavů a dětských domovů žijí v České republice tisíce dětí. Tzv. pasťák je často jedinou možností, jak se zbavit nezvladatelného puberťáka). Za těmito předem připravenými komentáři moderátorky, formulovanými spisovnou češtinou, i když s příležitostnými citacemi z příslušné vrstvy jazyka spjaté s uváděným tématem (že na téhle pryčně skončí kdokoli z nás), následují sestřihy z výpovědí aktérů zobrazovaných příběhů
4
(výchovný problémy se mnou začaly vod těch patnácti; nejčastěji jsem se zhulil; ten den jsem se vopila). V pořadech se zpravidla proplétají příběhy několika lidí a je na moderátorce, aby ve zkratce ozřejmila jejich osudy. Spleť příběhů je někdy obtížné dešifrovat, zejména pokud se výpovědi aktérů příběhů kombinují s výroky jejich rodinných příslušníků, sousedů, svědků, obětí, manažerů, farníků apod., kteří vnášejí do pořadu svá hlediska, často protikladná. Z hlediska jazykového je však toto proplétání diskurzů a příslušných stylových rejstříků pozoruhodné, zvlášť když si uvědomíme, že se v pořadech vedle vstupů moderátorky a vedle výroků aktérů, občas ze sociálně stigmatizovaných prostředí, objevují i výroky odborníků komentujících dané jevy (lékařů, právníků, historiků, vědců, mluvčích různých organizací, jako je Arcibiskupská konference nebo různá ministerstva apod.). V pořadu tak zaznívají v jednotlivých útržcích nejrůznější rejstříky češtiny, od promluv spisovných syntakticky, tvaroslovně i lexikálně (pokud jste vystaven nějakému nespravedlivému stíhání, pokud se někomu stane příkoří, pak žádné zadostiučinění není dostatečné), obsahujících terminologii odpovídající tématu nebo oboru (podmíněná ordinace nebo podmíněné svěcení, hlasy požadující zdobrovolnění celibátu, mezinárodně uznávaný jasnovidný diagnostik, cela předběžného zadržení, omluva pod tlakem úspěšně vyhraného sporu), k nespisovným výrokům pronášeným aktéry příběhů tzv. obecnou češtinou (to byl dobrej chlap, začátek vztahu byl klasickej, jak jsem si na tý cestě uvědomila takový ty prostý věci, kamerovej systém, kdy je každej druhej násilník, ňákej bambus, ňákej rákos, to znamená bejt manažerem, muži jsou jednoduchý tvorové, s těma klientama, obyčejně ty onemocnění bejvají chronickýho charakteru apod.). Upoutává míšení spisovnosti a nespisovnosti ve výrocích jednoho mluvčího, tak příznačné pro současnou češtinu, ať už jde o příležitostná proniknutí spisovnosti do průběžně nespisovného projevu, anebo naopak o proniknutí prvku nespisovnosti do jinak spisovné výpovědi (tenhle kus papíru je certifikát tedy potvrzení o tom, že jsem byl vysvěcen na kněze podle norem stanovených apoštolskou stolicí, podepsán tedy pomocný biskup pražský Václav Malý, takže tím se stalo, že jsem se stal nejspíš jediným katolickým ženatým knězem sloužícím v západním obřadu, zde v kostele sv. Benedikta na Hradčanském náměstí tedy proběhla moje podmíněná ordinace nebo podmíněné svěcení, já jsem tedy manželce koupil sedm červených gerber, já jsem byl v ornátu kněze římskokatolické církve, manželka byla tady v první řadě, to jsem Vám ukazoval na vobrázku, že jsem potom před zraky celého kostela ji vlastně, jsa oblečen v ornátu, políbil a dal jsem jí tu kytici), které někdy má charakter záměrnosti, jako tomu bylo v uvedeném projevu kombinujícím knižní vyjádření kněžských záležitostí s líčením 5
profánních zážitků. V jiných případech je ovšem míšení spisovných a nespisovných tvarů zcela spontánním rysem nepřipraveného mluveného projevu některých mluvčích, včetně těch, kteří se vyjadřují jinak spisovnou odbornou češtinou (velkým problémem verifikace těchto pokusů, léčitelů a proutkařů je to, že vědecké metody uznávají určitý počet opakování, to je klasický omyl veškerýho vědeckýho hodnocení pracujících s psychotroniky nebo s léčiteli, že na nich chtějí standardní vědecké podmínky a vůbec si neuvědomují, že pracují s lidským faktorem). Pořad považujeme za užitečný a dobře zvládnutý. Projev moderátorky Jany Škopkové, jak jsme dokumentovali, je spisovný a tvaroslovně bezchybný. Jediná chyba v jejím projevu, kterou jsme zaznamenali, svědčí o stoupajícím vlivu angličtiny na vnímání odborné terminologie. Když moderátorka mluví o Psychoenergetické laboratoři (vedl ji prof. František Kahuda, který již před jejím založením v r. 1973 pracoval při Karlově univerzitě na podobné téma), která byla na počátku 90. let zrušena, říká: Jedním z největších objevů naší Psychoenergetické laboratoře v 80. letech minulého století byl mention, hmotná částice, kterou má vysílat mozek. Řečeno slovy Františka Kahudy, mentiony existují, protože dosud nikdo nedokázal opak. Výraz mention (výslovnost [mentyjon]), který je latinského původu a který má navozovat představu podobnou např. termínu elektron, však moderátorka chápe jako termín anglický a v její výslovnosti se objevuje čtení [menšn] a [menšny], které ukazuje, jak silná je dnes v českém povědomí představa, že termíny pocházejí z angličtiny (v daném případě vzniká zřejmě asociace s anglickým výrazem mention [menšn], majícím ovšem význam „zmínka“).
Být v obraze V druhém pololetí 2011 vysílala ČT2 13 dílů pořadu o médiích nazvaného Být v obraze. Každý z dílů (stopáž 27 minut) byl věnován nějakému tématu z mediální oblasti, takže postupně byly probrány fakta a zajímavosti kolem novin, rozhlasu, televizních zpráv, časopisů, filmu, internetu, témata jako televizní zábava, reklama, hudební průmysl, vztah médií a politiky, vztah médií a celebrit, mediální logika a otázka regulace médií. Průvodci pořadu a jeho moderátory jsou J. Havelka a O. Cihlář, nazývaní MeKo1 a MeKo2 (označení vzniklá z počátečních slabik slov mediální konzumenti). Moderátoři se tak navzájem oslovují (drahý Meko, Meko jsi tam?) a již tato hra se slovy svědčí o tom, že moderování pořadu má být originální (rád bych Vás uvítal nějakým originálním způsobem), neotřelé (noviny jsou také
6
mimořádně vhodné při odevzdávání do sběru) a vtipné (nahlédli jsme do trouby, kde se noviny pečou). Projev moderátorů je většinou silně stylizovaný, moderátoři totiž vystupují v pořadech v nejrůznějších rolích, jako dobří kamarádi, navzájem se neznající lidé, např. redaktor a člověk volající do redakce, prodejci novin, jejich čtenáři, celebrity apod. S tím souvisí proměnlivý jazykový a stylistický rejstřík, který moderátoři užívají. Je to nejčastěji rejstřík uvolněný, obsahující hodně kontaktních výrazů, částic a prostředků vyjadřujících návaznost dialogických replik (ano, ale možná, přesně tak, tedy, zkrátka, co ti budu povídat? apod.). Tvarosloví, které ve vzájemných rozhovorech moderátoři užívají, bývá spisovné (já už jsem někdo jiný, jsem opět někdo jiný), ale v závislosti na předváděné roli i nespisovné (podívej, pár vebíků projedeš, a hned máš krásnej článek, já Ti děkuju, Ládíku, ahoj; že si jako holky padly do noty, že von je teda skutečně charizmatickej politik, že von je teda krásnej chlap). Jak je patrné z uvedených ukázek, moderátoři provádějí pořadem spíše v komických rolích a využívají při tom tvarosloví i slovník obecné češtiny (sprostý slova, erotickej film, ale nesmí to bejt porno, eroťák – ježíšmarjá, ono se to jelo?). Zatímco chování i projev moderátorů jsou založeny na nejrůznějších hereckých stylizacích, seriózní průvodkyní pořadu, která vnáší do výkladu mediální problematiky zobecňující informace, je Simona Babčáková, představující mediální vědkyni označovanou jako MedVědkyně; ta pronáší nejrůznější definice (téhle regulaci se říká regulace vnitřní nebo také samoregulace), uvádí fakta (do médií se snaží proniknout různé skupiny, např. i teroristé), vnáší upřesnění (pokud by Vás zajímala čísla), uvádí nové mluvčí (zeptejme se na to právníka). Její projev je takřka výhradně spisovný, jen místy odlehčený a ozvláštněný prvky obecné češtiny (hvězdička, teď si nejsem jistá, jestli byla i u Angeliky, a to byl skvělej film). Kromě toho jsou některé zobecňující informace o médiích a jejich historii předávány ještě komentáři, které čte redaktor Petr Stach; tyto komentáře mají zcela neutrální odborný ráz a jsou pronášeny neutrální intonací (vydávání novin má za sebou dlouhou historii, některé z deníků se označují jako seriózní, byl vynalezen linotyp). Kromě těchto průvodců vystupuje v pořadech řada osob pracujících v médiích nebo s médii, jako jsou redaktoři, vydavatelé, mediální vědci, historici médií, právníci, politici apod. Vcelku lze shrnout, že ve výkladech odborníků pracujících v médiích nebo analyzujících média zaznívá zcela samozřejmě odborná čeština (jak média regulovat tak, aby se jejich škodlivost snížila, adekvátní možnosti obrany, etický kodex) ve spisovné podobě (hrubý jazykový projev, různá komerční sdělení, od té doby má smysl mluvit o předběžné nebo následné cenzuře, cenzurování je relativně snadné, vždy byste měli uvádět zdroje a osoby, které s Vámi ten text píší, informace, jejichž spolehlivost je obtížné ověřit, my se všemi těmi 7
stížnostmi zabýváme). Lze konstatovat, že citované projevy většiny profesionálních pracovníků médií i odborníků na jednotlivá mediální témata jsou kultivované; příjemně překvapuje dodržování některých tvarů, které v jiných mediálních pořadech slyšíme už spíše jen sporadicky, např. jmenných tvarů slovesného pasiva (soukromé materiály, které mohou být ukradeny, byl zde blokován i celý google, byly blokovány webové stránky, pořad byl shledán závadným, rodič nechce, aby jeho potomek byl vystavován třeba sprostým slovům apod.). V řeči odborníků, s nimiž jsou vedeny rozhovory, slyšíme i některé nezvyklé profesionalismy, které ale nepůsobí rušivě a chápeme je jako záměrné ozvláštnění vystihující intenzitu jevu (odsledovat, učíst, naposlouchat). V menší míře se uplatňuje v pořadech tohoto cyklu v řeči vydavatelů a redaktorů, např. bulvárních médií (točíme různý společenský akce) nebo v řeči běžných mluvčích, kteří se snaží do médií proniknout (připomenutí komunistickejch zločinů, zkusíme oblíknout ňákou sochu), také nespisovná čeština. Mluvčí se v pořadu rychle střídají, pořady mají rychlý střih, vynalézavou grafiku, často divák sleduje na obrazovce hovořící nebo interviewované osoby a souběžně v pozadí ukázky z nejrůznějších tiskovin, televizních relací, filmů apod., přesto je výklad celkem přehledný. Pořad Být v obraze považujeme za promyšlený, informativní a dobře komunikačně zvládnutý.
Automotorevue Automotorevue (nebo též Auto Moto Revue, jak se uvádí na oficiální internetové stránce pořadu) je zhruba dvacetiminutový magazín pro motoristy, který se vysílá každou druhou sobotu po poledni na ČT1. Pořad je složen z několika rubrik, z nichž některé se pravidelně opakují, jiné jsou zařazovány podle potřeby. K stabilním rubrikám patří představování a testování automobilů. V dalších rubrikách se objevují praktické rady (např. ohledně havarijního pojištění, výběru autoservisu), reportáže (např. z automobilového veletrhu), rozhovory apod. Promluvy moderátorů pořadu jsou dvojího druhu: (1) čtené promluvy (doprovázející obrazový materiál) a (2) promluvy před kamerou (monologické i dialogické). V obou typech promluv používají moderátoři spisovnou češtinu a jejich projev je na velmi dobré úrovni. Oba moderátoři dobře artikulují, jejich mluvní tempo je spíše volnější (je dobře, že do magazínového pořadu nepronikl nešvar zpravodajských a publicistických pořadů, totiž přehnaně rychlé mluvní tempo a s tím spojená horší výslovnost). Dokážou pomocí
8
prozodických prostředků srozumitelně členit text a zdůraznit v něm důležité informace. Diváci se tak v jazykových sděleních neztrácejí a mohou řeč moderátorů sledovat bez větší námahy. Oba typy promluv zvládají moderátoři suverénně; zejména před kamerou působí velmi přirozeně, jsou schopni vyjadřovat se bez zbytečných výplňkových slov a hezitačních zvuků, nepřeříkávají se ani se neopakují. Jen občas dochází k nadbytečnému dloužení hlásek na konci promluvových úseků nebo k horší artikulaci (např. při výslovnosti opakujících se hlásek na předělu dvou slov: vyslovení slov design nové splynulo natolik, že divák mohl slyšet spíše slovo designové). Po stylové stránce čerpají moderátoři ze spisovné vrstvy jazyka, bez zaváhání si poradí i s místy, u kterých se neprofesionální mluvčí často zarazí, jako je skloňování složených číslovek (s třemi sty čtyřiceti) nebo plurálová shoda u neuter (ani čtyři desetiletí mu ale neubrala nic na popularitě). Svůj projev koření úměrnou dávkou motoristického slangu (tu a tam je tedy dobré zkontrolovat budíky, protože můžete mít pocit, že jedete třeba devadesát, mrknete na tachometr, a ejhle, máte tam o třicet kilometrů v hodině víc), expresivními pojmenováními vozidel (kupátko, rychlík, divočák) i různými ozvláštňujícími výrazy (ve srovnání s třemi sty čtyřiceti plnokrevníky v novém modelu má originál jen dvě stě patnáct koní). Běžné jsou personifikace testovaných automobilů (gétéčko je rychlík, který se nejlépe cítí na kvalitní silnici či dálnici). V řeči moderátorů se objevují i odborné termíny (hodně je znát také značná trakce širších pneumatik; budete si postupně zvykat na přísun značného množství newtonmetrů k zadním kolům), naštěstí v nijak přehnané míře. Některé termíny jsou přejaty z angličtiny a zdá se, že česká motoristická žurnalistika si pro ně (zatím) nenašla český ekvivalent (hatchback, roadster, head-up display aj.). Poznámka na závěr. V pořadu hovoří také testovací jezdci. Domníváme se, že vedle jejich odbornosti by kritériem pro jejich výběr měl být také kultivovaný mluvní projev. V jednom případě jsme zaregistrovali velice nedbalou mluvu, v níž se jednak několikrát vyskytla nesrozumitelná (špatně vyslovená) slova, jednak se hodnotící výrazivo omezovalo téměř na jediné slovo – supr (v krátkém hodnocení se objevilo celkem pětkrát, např. je to čtyrkolka, která by třeba supr fungovala i v nějakym těžkym terénu, ale vlasně díky těm všem vlastnostem se mi na ni supr jezdilo i po tý vinici). U ostatních testovacích jezdců jsme nic podobného naštěstí nezaregistrovali. Jazyková úroveň pořadu Automotorevue je velmi dobrá.
9
Automotostyl Automotostyl (nebo též Auto Moto Styl, jak se uvádí na oficiální internetové stránce pořadu) je zhruba dvacetiminutový magazín pro motoristy, který se vysílá každou druhou sobotu po poledni na ČT1, tj. na stejném kanálu a ve stejnou dobu jako pořad Automotorevue, s tím rozdílem, že pořadu Automotorevue jsou vyhrazeny liché týdny a Automotostylu sudé týdny. Zájemci o motorismus tak mohou týden co týden sledovat motoristický magazín z dílny ČT. Nabízí se otázka, v čem se oba pořady liší. Koncepční nebo dramaturgické rozdíly nejsou mezi oběma pořady patrné. I v Automotostylu diváci naleznou testy vybraných automobilů, reportáže z motoristických akcí, rozhovory, diváckou soutěž atd. Výrazný rozdíl mezi pořady spočívá jinde – v jazyce: pořady se nápadně liší v mluvním projevu moderátorů. Zatímco moderátoři Automotorevue se zjevně orientují na spisovný projev, moderátoři Automotostylu mluví téměř výhradně obecnou češtinou. To by samo o sobě nemuselo vadit – v pořadu tohoto typu se moderátoři mohou rozhodnout, zda budou hovořit standardní nebo substandardní varietou češtiny (s vědomím toho, že jejich volba nejspíš ovlivní skladbu diváctva). Problematičtější než samotná volba jazykové variety je zvuková a stylová stránka jejich projevu. Jakým stylem se chtějí moderátoři obracet na diváky, signalizují už v úvodních promluvách: Dobrý den, vítejte u prvního poprázdninovýho dílu Automotostylu. / Dobrý den, my doufáme, že jste se vydovolenkovali, v pořádku se vrátili a že máte plno energie, abyste dál mohli sledovat náš báječnej motoristickej magazín. / A o čem to dneska bude, Tome? Dvojice moderátorů sází na uvolněný konverzační styl. To s sebou nese vyšší míru upovídanosti a slovního balastu (A ty se v tom ňák vyznáš? / Vůbec ne. Ale asi bych měl, viď? / No, ono se v tom nevyzná spousta lidí...). Vyšší míra informační redundantnosti se dostává i do připravených monologických promluv testujícího redaktora (Tak jsem tady. Tohle je moje první zastávka. Kromě toho, že je to tady hezký, tak se tady taky energie vyrábí tim nejčistšim možnym způsobem. Ale nesledujete dokument o elektrárnách. Pojďte se radši podívat na auto.). Dokonce i ve čtených (tj. písemně koncipovaných) pasážích se objevují výrazy, které sice něco prozrazují o vkusu (nebo spíš stylizaci) autorů pořadu, ale nebudou patrně vyhovovat všem (BMW v případě loni představené pětky v interiéru hodně zabralo, ale A6 ji podle nás trumfla s prstem v nose). V pořadu se rovněž projevuje současný český trend orientovat se na angličtinu jako na cizí jazyk číslo jedna. Tato orientace se někdy rovná ryzímu jazykovému snobismu. V pořadu
10
Automotostyl ho najdeme např. v názvech rubrik Preview (s výslovností česko-anglickou: a vy se podívejte na Preview [vysloveno prevjú]) a Story. Kromě toho jsme zaregistrovali v promluvě jednoho z moderátorů frazém, který nečerpá z domácích zdrojů, ale je kalkem z angličtiny (Máš taky takovej ten divnej pocit motýlků v bříšku? < z angl. butterflies in the stomach). S vlivem angličtiny patrně souvisí i nadužívání výrazu technologický v kontextech, kde by bylo vhodnější užít výraz technický (hlavní technologický parametry [vozu]). V dialogických vstupech moderátoři neartikulují příliš dobře, občas polykají hlásky nebo celé slabiky a není jim někdy rozumět. Divák je pak nucen domýšlet se z kontextu, jaké slovo vlastně zaznělo. Monologické promluvy redaktorů jsou po této stránce lepší. I zde se však setkáváme s občasnou nesrozumitelnou či nepečlivou artikulací (např. ajrodynamický). Jazyková úroveň pořadu Automotostyl by se mohla celkově zlepšit, zejména po stránce fonetické (artikulační) a stylové, aby i při zvolené substandardní jazykové varietě působil projev moderátorů kultivovanějším dojmem.
Rande s Fyzikou Rande s Fyzikou je nový vzdělávací pořad České televize; na obrazovkách se objevuje od podzimu 2011. Pořad je primárně určen starším žákům základních škol a středoškolským studentům; každý díl se věnuje některé oblasti fyziky (např. Newtonovým zákonům, hybnosti, gravitaci apod.). Jak ukazuje internetová diskuse, pořad je diváky značně oblíben, a dokonce najdeme několik příspěvků od učitelů fyziky, kteří vybrané díly tohoto pořadu začleňují do své výuky. Přestože může být téma fyziky někým považováno za odtažité, tvůrcům pořadu se daří představit je ve svěží, přitažlivé formě. Přispívá k tomu příjemný vzhled moderátorky Kláry Hejdinové, její kultivovaný jazykový projev, dále pak zasvěcený a přitom zcela přirozený projev dvou přizvaných fyziků, doc. RNDr. Zdeňka Drozda, Ph.D., a RNDr. Martina Vlacha, Ph.D., z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Moderátorka pořadu vykládá jednotlivé fyzikální jevy. Při výkladu se dívá do kamery a oslovuje diváky, tj. snaží se vytvořit s diváky kontakt. Součástí pořadu je také pouliční anketa, v níž se moderátorka mladých lidí na probíraný jev ptá (Co je to gravitace?), a konečně k pořadu patří rozhovory moderátorky se zmíněnými fyziky. Ti k vysvětlení probíraných jevů často užívají názorných pomůcek (siloměr) a provádějí pokusy (odpálení plastové lahve). S ohledem na zaměření pořadu obsahují vstupy moderátorky i obou odborníků zhusta odborné výrazy, jednotky fyzikálních veličin, vzorečky pro výpočet apod.
11
Je třeba ocenit, že diváci jsou s nimi seznamováni postupně, výklad postupuje od jednodušších jevů ke složitějším, je srozumitelný a vždy doplněn názornými příklady (házení bowlingovou koulí, tahání loďky, sledování vozíčkáře jedoucího do kopce, pohyb tenisového míčku apod.). Kromě jazykového projevu moderátorky, kterému se budeme věnovat dále, je třeba ocenit i její další schopnosti, které tvůrci pořadu vždy vhodně využili s ohledem na téma toho kterého dílu (moderátorka šplhá po provaze, skáče do hlubiny na připravený airbag, úspěšně předvádí krasobruslení...). Protože předpokládanými diváky pořadu jsou především žáci a studenti, slovník moderátorky se přibližuje této věkové skupině: tak se mějte a randěte s fyzikou; Cavendish se seknul ani ne o jedno procento; náš svět je fesťákem pohybu, moderátorka divákům i oběma fyzikům tyká, se všemi se zdraví ahoj. Moderátorka je schopna bez obtíží mluvit spisovnou češtinou i češtinou obecnou. Je dosti pozoruhodné, že první díly pořadu jsou vedeny téměř výhradně v češtině obecné (na další názorný ukázky jsem si pozvala našeho odbornýho poradce; na příkladech z běžnýho života; ty ses předved jako skvělej cyklista; silový působení fénu), zhruba od třetího dílu se naopak setkáváme s češtinou spisovnou (viz dále). Snad se tvůrci pořadu náhle rozhodli pro prestižnější varietu češtiny (tj. češtinu spisovnou), protože předpokládají, že se jejich pořad může stát součástí školní výuky; o jejich skutečné motivaci k nápadné změně kódu se však můžeme jen dohadovat. V dílech vedených již ve spisovné češtině pozorujeme v řeči moderátorky na morfologické rovině např. tyto projevy spisovné češtiny: v hovorové řeči někdy hmotnost a tíhu zaměňujeme, ale ve fyzice jsou to dvě úplně rozdílné veličiny; kuličky létají po kružnici; v rovnoměrném přímočarém pohybu. Moderátorka bez obtíží zvládá ortoepické zásady češtiny, např. zcela náležitě umisťuje ráz: přímo ´úměrná, v ´encyklopediích, aby ´odstartoval, pečlivě vyslovuje dvě stejné hlásky na hranicích slov: směr rychlosti, zvýšit tření, impuls síly, tolik klouže či souhláskové skupiny: brzdné síly, náležitě realizuje slabikotvorné m ve slově sedm, dodržuje samohláskovou délku: napovím vám, tíhovým zrychlením. Mluví v přiměřeném tempu, s vhodnou intonací i frázováním. Oba přizvaní odborníci rovněž užívají češtinu spisovnou, jejich projev je přirozený a kultivovaný. Drobnou výtku snad můžeme učinit směrem ke Z. Drozdovi, který pravidelně užívá nenáležitého tvaru dvěmi (namísto náležitého dvěma): mezi těmito dvěmi koulemi, před dvěmi sty lety.
12
Šikulové Pořad Šikulové se připravuje v ostravském studiu již od roku 2007, na obrazovkách se objevuje jednou týdně na programu ČT1. Je určen dětem navštěvujícím základní školu, které rády samy nebo s pomocí dospělých něco vyrábějí: každý díl pořadu poskytuje návod na výrobu několika drobností – hraček, vánočních ozdob, papírových přání apod. Moderátory pořadu jsou Jana Zajacová a Ivo Marták (jinak herci ostravského divadla Loutka). Natáčení ve studiu se dále účastní několik dětí, které s moderátory rovněž výrobky vytvářejí. Pořad Šikulové je mezi dětmi velmi oblíbený, což dokazují pozitivně zaměřené příspěvky v internetové diskusi k pořadu a také fakt, že na webu ČT jsou Šikulové pravidelně uváděni mezi pořady, které lidé hojně sledují prostřednictvím internetu. Oba moderátory lze označit za velmi dobré a kultivované mluvčí. Mluví v přiměřeném tempu, vhodně frázují a intonují. Jejich výslovnost se vyznačuje značnou pečlivostí, oba mluví výhradně spisovnou češtinou. V promluvě Jany Zajacové jsme na morfologické rovině zaznamenali např. tyto projevy spisovné češtiny: je důležité mít ve věcech pořádek, nic těžkého to zatím není, skutečné labutě, různé rostliny, dřevěné kolíčky; v promluvě I. Martáka: pokojíček je hotový, krásné knížky, nejsou ta jablka nějaká shnilá?, jako kdybych splétal klubíčko. U Iva Martáka se občas setkáváme se znělými hláskami v místech, kde by podle ortoepických pravidel češtiny měla být souhláska neznělá, zvláště je to nápadné na hranici slov: pag je realizujete, ped lahev, ukrojid jo?, stačid vám budou pastelky, budež nalívat; v případě sousloví od oka chybí ráz a d je vysloveno zněle [odoka], jindy je však umístění rázu zcela ortoepické: pro ´úspěšné ´odpálení. Zcela náležité umísťování rázu se pravidelně objevuje v promluvě Jany Zajacové, např. s´ Ivem, u ´obrazovek, ta mě ´inspirovala; pro tuto mluvčí je dále typická pečlivá výslovnost souhláskových skupin na hranicích slov, např. ve spojení náš šikulovský pokojíček nebo když neumíš šít slyšíme dvě zřetelná š, ve spojení tvořit základ nebo potřebovat budeme není koncové t u prvního slova nijak ošizeno. U obou moderátorů je běžné dodržování náležité vokalické délky, u J. Zajacové jsme např. zaznamenali naměřím, začneme tím, poprosím, u I. Martáka prosím, vidím, už tam chystají, mezitím. I. Marták někdy začleňuje do své promluvy různé dialektismy (slámka, vršek, zavírací špendlík neboli jak říkáme my tady u nás zicherka, vezměte si průpisku, rožky abyste měli natažené) či výrazy, které si patrně sám vymyslel (podvodouhled, lednuky), což činí jeho projev živým a vtipným. Zdrojem inspirace se oběma moderátorům stává i samotný název pořadu (dvě šikulovská trička; nevím, co dneska vyšikulit; protože jsme v Šikulích). Jedinou
13
drobnou výtku snad můžeme mít ke slovnímu spojení tavící pistole (jedná se o velmi často používanou pomůcku při vyrábění), v němž oba moderátoři opakovaně vyslovují ve druhé slabice přídavného jména dlouhé í, přičemž náležité by bylo i krátké: tavicí pistole, neboť se jedná o tzv. přídavné jméno stavové, nikoli procesuální (obdobně viz dvojice kropicí – kropící, honicí – honící apod.). Kultivovaný projev moderátorů podtrhuje jejich příjemný vzhled, daří se jim vytvářet příjemnou atmosféru také například tím, že se vzájemně podporují (JZ: To ty sám? IM: Pochybuješ, Jani?) a vhodným způsobem komunikují také s dětmi, a to jak s těmi ve studiu (je to tak, Dominičko; díky, Oli; Duško, musím tě pochválit), tak s televizními diváky (tak co, šikulové, vyzkoušíte si to také?). Podotkněme ještě, že děti ve studiu jsou žáky Základní umělecké školy v OstravěSvinově, což se v jejich řeči občas projeví (krácení vokálů: každy vi, vyřiznout, hláskové změny: vezneme si lepenku, záměna neznělé souhlásky za znělou na konci slova: tag malá hra, umísťování přízvuku na předposlední slabiku spolu s krácením samohlásky: toho červeneho). Domníváme se, že i toto může být leckterému diváku nevtíravým poučením, jak se u nás také běžně mluví.
14
