Jedna ruka, pět prstů. Školmí družina Adeodatus. 2 Augustínek, červen 2015

2010-2015

Léto 2015

Jedna ruka, pět prstů

Školmí družina Adeodatus Během posledních pěti let jsme se „rozmnožili“ a z původních několika dětí jich máme v současné době přes sedmdesát. V tomto roce jsme se proto rozdělili podle zaměření na tři skupiny: tvořivou, sportovní a všeobecnou školní družinu.

Milí přátelé, končí další školní rok. Prázdniny jsou za dveřmi a před námi je čas na odpočinek a možnost čerpat nové síly pro další kus naší životní cesty. Tento rok byl v naší škole výjimečný. Oslavili jsme pět let existence naší školy. S vděčností jsme slavili v průběhu celého roku a uvědomili jsme si, jak naše rodina roste a jak škola je darem pro všechny, kteří do ní chodí. Symbolem školy během tohoto roku byla ruka. Jedna ruka s pěti prsty. Ruka, to je naše škola; a prsty, to je každý z nás. Jedna škola, mnoho „prstů“. A jako je na ruce každý prst důležitý a má nějakou funkci, každý z nás je důležitý a má také poslání ve škole. Učitelé, rodiče, prarodiče, pracovníci školy a děti mají poslání, aby škola byla nejen nástrojem pro vzdělání a výchovu, ale hlavně místem, kde se každý (protože v augustiniánské škole jsme všichni žáci) učí milovat, jak učil svatý Augustin.

Děti měly možnost si vybrat, do jaké skupiny budou patřit. Umožňovali jsme jim přitom navzájem se navštěvovat. Jednou týdně jsme mohli opustit náš školní areál a vydali se na oblíbené dětské hřiště Lísek nebo k rybníčkům v Podzámčí. Ruka, která je symbolem pětiletého výročí naší školy, je zároveň znakem přátelství mezi námi. To je asi důvodem, proč se dětem stále nechce odcházet ze školy.

Jsem rád, že všichni jsme se během roku zapojili do oslav. Mám zvláštní radost ze setkání s prarodiči a z toho, že mi slíbili, že se budou za školu modlit a pomáhat, jak budou moci. Mám radost z práce pedagogických a nepedagogických pracovníků školy a z jejich nadšení pro věci školy. Byli a jsou pro nás opravdu dar od Boha. A samozřejmě mám radost z dětí, které rostou a vidím, jak rády do školy chodí. Příští rok bude pro nás významný, protože dovršujeme první stupeň základní školy a budeme se připravovat na další důležitý krok naší školy: zakládání osmiletého gymnázia. Těšíme se na to a počítáme s vámi a s „vašima rukama“. A na léto vám přeji „augustiniánsky nepokojné srdce“, které pořád hledá, a radost z každého dne prožívaného s dětmi a s lidmi, které máte rádi. A nezapomeňte, že nejlepším darem jsme jeden pro druhého! A jak říká papež František, „nebojte se projevovat dobrou a něhu“ ! Mám vás rád! P. Juan

2

Augustínek, červen 2015


3

Školní noviny

Je tomu 8 let, kdy jsme se přistěhovali kvůli speciální školce pro nejstarší dceru do Prahy. Přišli jsme do velkého, cizího města, kde jsme nikoho neznali. Prvním domovem se nám stala farnost sv. Anežky. Přemýšleli jsme, co dál. Jak zajistit kvalitní péči a školní výchovu pro naše další děti. Dát je do anonymní sídlištní školky a školy bylo pro nás nemyslitelné. V tom čase před 5 lety se nám dostala do ruky knížečka Noc kostelů, kterou jsme si listovali, až manželovi padla do oka pozvánka do kostela sv. Tomáše, kde se prý dokonce nabízí i svatotomášské pivo:) Bylo rozhodnuto, jdeme tam. Zde jsme kromě ochutnávky piva, ochutnali a přivoněli k augustiniánské spiritualitě, k osobnosti otce Juana a k jeho neodolatelnému nadšení a touze vybudovat školu a školku dle křesťanských zásad v duchu odkazu sv. Augustina. Touto hořící touhou nakazil i nás, byla to odpověď na naše hledání optimálního vzdělávání a výchovného prostředí pro naše děti. Otec Juan, jak jsme postupně poznávali, oplývá mnoha dary, které nám dodávaly naději, že tato snaha bude požehnaná. Proto jsme se i my snažili přispět svými silami k růstu této instituce. Kromě naší farnosti se Škola svatého Augustina stala naším druhým duchovním domovem a hluboce se zapsala do srdcí všech členů naší rodiny. Během 5 let existence školky a školy jsme poznali mnoho skvělých pedagogů, kteří se snaží v křesťanském duchu vzdělávat a působit na naše děti, poznali jsme i těžkosti spojené s řízením a fungováním rozvíjející se a hledající mladé školy. Nicméně neutuchající modlitba a služba Bohu skrze službu dětem dodávají sílu k překrásnému a nosnému mottu, které si sebou odnašíme jako inspiraci i do našeho rodinného života: „S radostí a nadějí dál.." A to přesně přejeme školce a škole svatého Augustina i do dalších let. S vděčností Ryzovi

4


MŠ 1 Augustínek

My jsme malé kytičky, cink, cink, tralala. Máme hezké hlavičky, cink, cink, tralala. Pyšně si je nosíme, cink, cink, tralala. A pak hezky voníme, cink, cink, tralala. Sluníčko nás ohřívá, cink, cink, tralala. Dolů se na nás dívá, cink, cink, tralala. Tento rok slavíme páté výročí školy a zároveň náš první vstup do společenského života. Je to důležitý krok, který nám otevírá nové obzory, které jsme doteď nepoznali. My jsme ho zvládli na jedničku. Měli jsme hodně práce, abychom jednak vpluli do života školky a také se vypořádali s odloučení od rodiny. Teď je pro nás školka místo pohody, radosti, tvořivosti a hlavně přátelského prostředí, kde má každý z nás své místo a kamaráda. Snažíme se, aby zde vládlo porozumění, přijetí a naše paní učitelka byla dobrým průvodcem našeho seberozvoje. Děkujeme všem za úžasnou podporu, kterou jste nám a naší paní učitelce v průběhu školního roku dali. Těšíme se na prázdniny a také na další shledání v následující třídě.


5

MŠ 2 Patricius

MŠ 3 sv. Monika

Od Nového roku přes Velikonoce a máme tu léto a konec školky :-) Naučili jsme se mnohému. Hlavně jsme prožili spousta veselých chvilek při hraní, běhání a dokonce i jídle. Už zase lépe víme jak se máme k druhému chovat, jak s kamarádem vyjít a jak si pěkně pohrát bez slz, křiku či bouchání. Známe mnohé nové ze světa kolem nás a pilně jsme se snažili dostat se ke dveřím předškoláků. Pár dní ve sněhových radovánkách. Letos jich nebylo moc, ale užili jsme si je i tak. I pana sněhuláka jsme postavili a ne jen jednoho :-) A když to nejde venku i ve vnitř je veselo :-) Zkoušíme naší fantazii. Copak se dá všechno vytvořit z obyčejné modelíny? Je toho opravdu hodně. A zacvičit si na novém velkém hřišti je prostě paráda. Cítíme se jako školáci, ale máme výhodu, můžeme si ještě pěkně v klidu hrát. Tak hurá, prázdniny :-)

Letos nás do třídy „Svatá Monika“ chodilo 10 chlapců a 8 děvčátek a musíme říct, že jsme chodili opravdu poctivě. Málokdy se stalo, že nás přišlo méně než patnáct. A tak jsme se pustili hned od začátku roku do práce – procvičovali jsme ruku, aby byla poddajnější při psaní jednotlivých písmenek abecedy ne-bo číslic, četli jsme si pohádky i příběhy, seznamovali jsme se se spoustou nových věcí… Uvažovali jsme společně o tom, co je a co není správné a snažili jsme se to uvádět do praxe v chování ke svým kamarádům, rodičům, učitelkám… Samozřejmě jsme také rádi malovali a tvořili, vystřihávali a lepili… To je jenom pár fotek, náš život byl daleko barevnější – navštívili jsme katedrálu, přijeli za námi hasiči a předvedli nám nejen hasičské auto, ale i cvičeného psa, účastnili Zakládáme zahrádku jsme se svatováclavského běhu, připravili jsme pro maminky vystoupení ke dni matek a vyrobili jsme ji přáníčko. Zvládli jsme toho prostě za tento rok hodně. A teď už se těšíme do školy do 1. třídy. P. S. Milí rodiče, každoročně děkuji za mě svěřené děti. Chci tedy poděkovat i Vám, že jste měli velkou odvahu svěřit je naší školce, a pustit je na novou etapu jejich žiHrajeme si, učíme se: vota. Nástupem do školky jste jim projevili Některé důvěru, že jsou už schopné se o sebe v něnaše kterých věcech postarat samy. Troufám si výrobky říci, že v této poslední třídě mateřské školy jsou už opravdu samostatnější nejen například v oblékání ale i v uvažování a myšlení, dokážou rozpoznat dobro a zlo a dokážou se omluvit, umí si společně hrát, aniž by si ubližovaly, umí řešit různé situace, které nastanou při hře i při učení. Díky Vám za tuto důvěru a prosím nebojte se o ně. Myslím, že se v životě neztratí. Budu je doprovázet svými modlitbami. M. Alexie de N.D.

První sníh –užíváme si ho:

6



7

ZŠ. 1.třída: Tagaste

ZŠ. 2.třída Madaura

V naší nové třídě se v září sešlo 23 chytrých a mi-lých dětí. Učili jsme se číst, psát, počítat, zpívat, cvičit, modlit se, poznávat přírodu, mluvit španělsky a anglicky. Všichni seděli ve „čte-nářském křesle", aby ostatním vyprávěli, oknížce, kterou přečetli. Později nás bavila "čtenářská dílna". Nechybělo ani společné čtení tří knížek (Školní strašidlo, Modrý poťouch a Draka je lépe pozdravit). Projekt Draka je lépe pozdravit nás poučil, jak se máme slušně chovat. Vydařil se nám výlet do zoo i na farmu. Navštívili jsme divadlo U Hasičů. Všichni se zapojili do postí hry. Všem se líbilo naše taneční vystoupení na Fiestas. Inspirovalo nás divadelní představení kocourek Modroočko. Školní rok se vydařil a hurá na prázdniny !

8



9

ZŠ. 3.třída Kartágo

Jednou, když šel Karel do školy, tak paní učitelka říkala, že do školy přijde nový kluk, který se jmenuje Roman. Karel si s ním hned začal povídat, protože ho už znal. Při hodině si Karel povídal s Romanem a vůbec neposlouchal paní učitelku. Pak si Karel přestával věřit. Karel říkal Romanovi, že nezvládne zítřejší test. Roman mu dal svojí tužku s hvězdičkami a řekl, že když s ní bude psát, tak to bude vždycky dobře. Karel pak napsal test bez chyby a zeptal se Romana, jak to udělal. Roman řekl, že je to obyčejná tužka a že si Karel zase začal věřit, a proto napsal test správně. Tři nálezy (Martin Brábek, Kartágo) Byl jednou jeden paleontolog. Byl Ital a jmenoval se Antonio di Pietro. Když byl jednou s paleontology na vykopávkách, tak dostali zprávu z Číny, že našli Brachiosaura. Vedoucí skupiny se rozhodl, že poletí do Číny a budou hledat u hranic s Mongolskem, hlvaně v těchto městech: Uma, Chaj-la-er, Čchang-čchung, Pao-tchou, Jü men, Urumči, Karamaj a Burčun. Ve většině těchto měst se nic nenašlo. Ale vné vesnici jim jeden pán řekl, že našli vzácného dinosaura.

O začarovaném muži aneb Kdo to byl (Denisa Juráková, Kartágo) Byl jednou jeden muž jménem Fred. Fred měl krásnou manželku a byl šťastný. Dlouho však neměli děti. Fred proto zajel do sirotčinců. Někde mu řekli: „Děti už si někdo vzal.“, jinde zas naštvaně: „Zkrachovali jsme už minulý týden.“ Žena ho poslala za čarodějnicí. Fred řekl: „Chceme děti.“ Čarodějnice řekla: „Dám ti dítě, když budeš každý den nosit mému drakovi lva. Ale tento rok budeš bez jídla. Neboj, přežijete.“ To, co čarodějnice řekla, konal Fred každý den.¨Jednou měl takový hlad, že zabil lva a chtěl ho odnést domů. Však se objevila čarodějnice, chtěla říct, že ho zabije, ale neřekla to. Kdo by pak krmil mého draka? „Seberu ti majetek včetně podoby.“ Z Freda se stal netopýr zkřížený ani nevíme s čím. Tak letěl domů povědět jim, co se stalo. „Už vím, co to znamenalo vzít mi majetek,“ řekl, když uviděl ženu a syna ležet na podlaze bez dechu. Jednou potkal v lese vílu. Ptal se: „Vílo, jak se vrátit v čase a jak mám napravit své činy?“ Víla mu dala mapu za strojem času a kouzelným talismanem. Fred úspěšně zvládl všechny překážky, našel stroj času, dal si na krk talisman. Ale pak přišel drak a slupl ho jako malinu. Fred si stačil přát, ať z draka vyleze. A vylezl, sedl do stroje a byl doma. Přál si, ať má dítě i bez čarodějnice. A všechno šťastně skončilo. O Karlovi a kouzelné tužce (Tadeáš Bartoš, Kartágo) Byl jednou jeden kluk, který se jmenoval Karel. Byl nejlepším žákem ve škole. Vždy dostával jedničky a ani nechodil pozdě do školy. Jednou si řekl, že by mohl hrát na trubku. Tak se zeptal mámy, jestli by ho přihlásila na hodinu trubky. Když šel na první hodinu trubky, tak tam byl jeden kluk, který se jmenoval Roman.

10


Smutná výhra (Šimon Štěpánek, Kartágo) Měli jsme ligu. Těšili jsme se, až si zahrajeme hokej. Šli jsme na zahajování ligy. Dařil se nám každý zápas, ale pak přišlo vyhlášení umístění každého týmu. Měli jsme být na prvním místě, ale prý došlo k velké úřední chybě. A začalo peklo! Náš trenér se hádal s pořadatelem, křičeli na sebe. Potom náš tým diskvalifikovali. Nejprve jsme byli smutní, ale pak jsme se s tím smířili. Člověk nemusí být oceněn pohárem, aby věděl, že je dobrý. Dvě legrace (Klára Zelinková, Kartágo) Byl jednou jeden pejsek, který jednou šel do lesa. Šel, šel, šel a šel, až došel k jedné borovici, odkud slyšel chechotání. Byla to veverka. A ta řekla: „Můžu ti říct vtip?“ Pejsek odpověděl: „Ne.“ Veverka zase: „Chceš říct vtip?“ Pejsek na to: „Ne!“ Veverka se zeptala snad 100x a pejsek na to: „Ne, ne, ne a ne.“ Veverka nakonec navrhla: „Tak ti povím pohádku.“ Pejsek řekl: „No tak jo…“ A veverka začala vyprávět: „Byl jednou jeden pejsek, který šel do lesa a bouchl se o pařez a řekl AU!!!“ A rozesmála se, až spadla ze stromu. Tomu se pejsek smál, až se za břicho popadal a vykřikl: „Ha, ha, veverka Žuchavka!“ „To bylo lepší, než všechny tvoje vtipy.“ O otci Petrovi (Robin Hyršl, Kartágo) Žil jednou otec Petr. Jednoho dne se dozvěděl, že poletí do Konga postavit školu a nemocnice. Za pár dnů už byl v Kongu. Viděl, jak jsou tam chudí lidé. Začal stavět školy, nemocnice, ale najednou škola se zhroutila. Otec Petr se koukl do díry a byli tam termiti. Vyskočili ven. Lidi rychle utekli, ale otec přemýšlel. „Aha!“ vykřikl otec. „Vemte všechny zápalné věci! Honem, zapálíme termity!“ Termiti umřeli. Otec vymyslel, že by mohl udělat školu třeba z kamene. Když to udělal, všechny děti byly rády, že už neumírají, protože mají nemocnici, a že můžou chodit do školy.


11

ZŠ. 4. třída Řím Ahoj, my jsme Římani! V létě odjíždíme do Španělska….. Terka ….chodíme do divadla. Mě se tady líbí. Anetka Naše představy o oslavě MDD Představoval bych si to tak, že by mi rodiče koupili vojenskou flotilu. Cristiano Ronaldo by přiletěl do Prahy a zůstal u mě doma. Nejdřív bych chtěl vidět nějaké fotbalové hvězdy. Podívat se na módní přehlídku mojí mámy. Jet do Legolandu v zahraničí, projet se v tanku a jít spát hodně pozdě. Celá naše třída by se z Prahy projela stíhačkou, která překoná rychlost světla, pak bychom navštívili historické památky v Římě, Kartágu, Spartě, Aténách, Paříži a taky Čínskou zeď.

O besedě s paní spisovatelkou Braunovou 8. května jsme se seznámili s paní spisovatelkou Petrou Braunovou. Povídali jsme si o spisovatelském životě. Postřehy Římanů o své třídě Naše třída je hodně bezva. Učíme se angličtinu a španělštinu. Máme tu skvělý „jojaře“. Hrajeme společně hlavně karty: Uno, Bang, Prší. Potřebovali bychom nějaké nové žáky….. Petr

Nejdříve přijde nápad, celý příběh se napíše, pak se to dostane k nakladatelstvím a ta ten příběh může odmítnout nebo odsouhlasit. Celý příběh potom jde k ilustrátorovi a tam nakreslí obrázky. Spisovatelé dostávají výplatu až půl roku po vydání.

My, 4. třída jsme ve škole Sv. Augustina nejstarší. Máme tu 14 dětí, z toho jsou dva z cizích zemí. ….Tady se všichni kamarádíme ! Naki Ve čtvrté třídě se učíme hodně dějepis. Je tu kluk Vilda, který umí skoro všechno z dějin od 13. století do 21.století. ….. Míša ….asi 90 procent jsou kluci, jsou tu 2 suproví hráči fotbalu a Einstein na geometrii… Vilda Máme málo dětí, ale hodně kamarádů, tři krásné holky a vtipného Vildu, Míšu, Nakiho a Vikiho …. Viki

12



13

Mateřská škola

Učitelé ZŠ

Učitelé MŠ

14



15

Augustiniánský styl vzdělání

Radostné prázdniny

„Nic není ztraceno, dokud je nadšení, aby se to našlo“ (Sv. Augustin)

www.skolasvatehoaugustina.cz 2010–2015: 5. let v českém školství: Škola, která učí chválit a radovat se!

16



17

O Nadačním fondu Adeodatus trochu jinak

18


19



19

20



21

Sdružení rodičů

22


English


23

První přijímání 2014

Škola sv. Augustina 2010–2015: 5 let v českém školství: „Škola, která učí chválit a radovat se!“

24


25



2014

25

26


27



27

28


29

Augustínek, 29 Augustínek, červen léto 20152014


29

30


31



31

32


33



33

34


35



35

Jedna ruka, pět prstů. Školmí družina Adeodatus. 2 Augustínek, červen 2015

Recommend Documents