jedna cesta duchovního rozvoje SHIMUZA

Poznávání energie jedna cesta duchovního rozvoje

SHIMUZA

….. Jsem hudba po koncertě v sále Rudolfina, Jsem čerstvý vítr v piksle od barev, Jsem oblak, vstupující oknem do horské chalupy. V náručí šedých mraků jsem doma, Je dobře písni v lehounké měkkosti oblohy, v šelestění křídel andělů …..

Obsah PŘEDMLUVA ..............................................................................3 DIVOKÉ HUSY ..........................................................................5 CO JE ENERGIE ........................................................................7 POZNÁVÁNÍ ENERGIE ............................................................10 VNÍMÁNÍ ENERGIE ....................................................................11 KOSMICKÁ A OSOBNÍ ÚROVEŇ .....................................................13 ČLOVĚK ..................................................................................14 MYŠLENÍ ................................................................................17 VĚDOMÉ ŽITÍ V PŘÍTOMNOSTI .....................................................19 VZTAH K RODINNÝM KONSTELACÍM ..............................................21 VZTAH K NÁBOŽENSTVÍ ..............................................................22 VZTAH K BĚŽNÉMU ŽIVOTU .........................................................24 CESTA ....................................................................................26 MOJE CESTA ...........................................................................29 ROZHODNUTÍ POZNAT CÍL ..........................................................36 STŘÍPKY NA CESTĚ DIVOKÉ HUSY .........................................39 SÍLA VLASTNÍ PRAVDY ...............................................................40 SAMI TVOŘÍME LÁSKU ...............................................................44 OTEVŘENOST A BARIÉRY ............................................................47 DŮVĚRA V KOSMICKÉ SPOJENÍ.....................................................51 EGO BOJUJÍCÍ ZE ZÁLOHY ...........................................................55 STRACH JE PŘÍLEŽITOST ............................................................58 PŘIJÍMÁNÍ ŽIVOTA JAKÝ JE .........................................................62 OPOUŠTĚNÍ STARÝCH STRUKTUR ..................................................65 TOUHA PO ÚSPĚCHU ..................................................................66 PŘÍLIŠ ZODPOVĚDNOSTI ............................................................67 RADOST ZE ŽIVOTA ...................................................................68 VYSVĚTLIVKY.........................................................................69

Předmluva Text knížky, kterou se chystáte číst, je souborem mých názorů na to, co je „Energy Work“. Původní název „Energy Work“ překládám do češtiny jako Poznávání energie, protože mi to v češtině lépe zní. Tyto názory se ve mně tvořily postupně ve velmi silném osobním procesu, kdy jsem měla potřebu vytvořit si celkový obraz o tom, k čemu tahle práce je a kam mě to dostává. Shimuza je duchovní jméno, které jsem dostala v roce 2001 od Michaela Barnetta, který našel tuto cestu duchovního rozvoje a založil společenství Divokých Hus. Husí jméno je dávané jako motto dalšího směřování člověka. Shimuza znamená „rozhodnutí poznat cíl“ a zdá se mi, že moje směřování toto dobře vystihuje. Mám v sobě něco silného, co mě kamsi táhne. A toto psaní znamenalo pro mě důležitou část cesty k poznávání cíle. Znamenalo pro mě utřídění názorů, které jsem po střípkách sesbírala na seminářích a v knihách Michaela Barnetta, Tiago Ully Jensen nebo Mushina Juergena Schillinga. Michael a ostatní mi s láskou dali souhlas k použití jejich myšlenek a textů a odpověděli mi na mnoho otázek. Začala jsem psát se střípky mosaiky v hlavně, s jednotlivými citáty a ideami a trpělivě jsem je skládala, obracela a přesouvala, až vznikla tato knížka. Dlouho jsem nevěděla, co to vlastně píšu, a pak se to začalo objevovat. Cestou se mi k myšlenkám a názorům osobností Divokých Hus přimíchávaly i moje vlastní názory, protože jsem chtěla být, co nejpravdivější. A co mi k tomu zmatku řekl Michael Barnett?








"















+











!







,







!





























!





%

-

























%















































































"

)







&



"





























&











%

%





























"















%











)

.









#











+

















"



$



'

!



#

'



#



























%







































*





























!









!









%





&

































(







!









%















0

1

1





2







!

+





/



3

















Knížku jsem doplnila svými básničkami, které ze mě v posledních letech vytryskly

„jako resonance duše, jako naladění a milostný dopis odkudsi, od Boha?“ Knížku bych ráda věnovala všem „Divokým Husám“, všem, které znám, i všem, které v tuto chvíli nevědí, že jimi budou. Je to něco silného a bytostně lidského, co nás spojuje. Po semináři podléháme iluzi, že jsme tak výjimeční a odlišní od zbytku světa a máme tolik společného, že se ani nechceme odloučit, ale po čase je to pryč. Zase se nesnášíme, kritizujeme, vyvyšujeme,…jako normální lidé. Žít vedle sebe je pro nás stejně těžké jako pro ostatní. Ale přesto je tu něco, co společného máme - odvážili jsme se jako hledající na duchovní cestu. A ještě něco. Je to vnitřní volání, toužení po rozplynutí v oceánu společné lásky lidí, které jsme už zakusili a chceme to znovu a znovu. Je to naše „droga“, kterou se chceme naučit vyrábět.

4

Divoké Husy “Poznávání energie” (anglicky Energy work) je moderní proud duchovního rozvoje započatý a formulovaný Michaelem Barnettem1 v 80. letech po jeho návratu z Indie zpět do Evropy. Společenství duchovně hledajících kolem sebe Michael Barnett (MB) pojmenoval „Divoké Husy“. Je to na základě podobnosti se zenovou básní: „Divoké husy táhnou prázdnou oblohou a nezanechává žádnou stopu“ tak i přítomnost prostě je a pak už není. A navíc Divoké husy létají společně a vzájemně se podporují stejně tak jako duchovně hledající. Společenství „Wild Goose“ (společenství Divoké Husy) volně sdružuje lidi z celého světa hledající duchovní rozvoj. Wild Goose Company v Německu2 organizuje semináře Michaela Barnetta a vydává knihy a jiné publikace. Společenství tvoří volně účastníci seminářů. Nejedná se o žádnou strukturu či organizaci, jen o vyjádření přízně ke stejným životním hodnotám. Pokud bych měla zde na začátku uvést o jaké hodnoty jde, pak by to byla hlavně pravdivost a láska. Duchovní proud „Poznávání energie“ bude více popsán v další kapitole. Pro první zařazení uvádím tři prvky, kterými se pro mě vyznačuje:
vnímání toku energie,
vědomé žití v přítomném okamžiku,
jednota se všemi lidmi a s celým kosmem. V dalším textu se pokusím z mého pohledu jednotlivé prvky vysvětlit a také je na základě vlastní zkušenosti je přiblížit. Budou snad jasnější po přečtení celého textu, ale k úplnému pochopení jsou potřeba osobní zážitky. Stačí několik seminářů vedených Michaelem Barnettem nebo jeho žáky. Základní pojmy Poznávání energie jsou vyobrazeny na přívěšku, který se může získat na semináři. Znak společenství Wild Goose je přívěšek s nápisem „XIO“:

O…...… prostor („the Zero“, kosmos, prázdnota, spiritualita),

5

I ………..jedinec („the One“, „self“, I také jednička v římských číslicích, prvek viditelného světa), X …transformace I do O a naopak (X znamená také neznámá). Ještě intenzivnější duchovní růst na vás čeká, když zkusíte na nějakou dobu žít v komunitě. První komunitu Divokých Hus založil Michael Barnett někdy kolem roku 1980 v Curychu a od té doby se stěhovala postupně na několik míst v Evropě. Byl to dům u jezera v severní Itálii a potom celý statek Energy World ve Francii. V současné době je kolem Michaela soustředěna pouze jeho rodina a pár blízkých spolupracovníků a několik žáků, nebo lépe hledajících, už se nemluví o komunitě. V Čechách vznikla komunita kolem Mushina v roce 2003. Je blízko Prahy v Postupicích u Benešova3. Žije tam na stálo pět až sedm lidí, kteří společně hospodaří a pořádají semináře. Většina obyvatelů komunity má normální zaměstnání. Je tam možnost pobýt a připojit se na krátko i na delší dobu.

6

Co je energie Je zvykem používat pojem energie tam, kde se jedná o zdroj nějaké síly. Z fyziky známé druhy energie jako je elektrická, pohybová, gravitační, jsou pro nás běžné pojmy, ale používání slova energie pro něco, co cítíme, je neobvyklé a vyžaduje vysvětlení. Duchovní proud „Poznávání energie“ používá pojem energie pro to, co vnímáme uvnitř těla, ale i pro všechno kolem nás. U takové energie nelze mluvit o druhu, je to něco obecnějšího. Stejně jako je uvnitř nás, je i vně nás, všude kolem. Může s námi hýbat, když to dovolíme. Za energii v tomto smyslu považuji jemná chvění vnímaná konečky prstů, jemné vibrace uvnitř těla, v místě solar plexu, srdce nebo dalších čaker nebo proud tepla kdekoli v těle, v páteři nebo na zádech. Posunujeme-li svoje dlaně ve vzdálenosti několika centimetrů od kůže druhého člověka, ucítíme z něho v některých místech něco silnějšího, jinde nic nebo něco slabšího. Pomocí našich dlaní se dá prozkoumat a objevit mnoho skutečně nového. Energii v tomto smyslu můžeme cítit i v přírodě. V blízkosti stromů, nebo jiných rostlin najednou cosi cítíme. V lese pod borovicemi je cítit jakoby vnitřní naplňování čistotou a sladkostí. Jarní květy na staré meruňce zase prosí o trochu pozornosti a úcty. Vyleštěný kamínek magnetitu někoho přímo odpuzuje, jiného přitahuje. Jsou také místa, kde jsme najednou něčím zaraženi. Například v Berlíně na místě bývalé zdi, která oddělovala východní a západní část. Tam je silné působení, jakoby nás to naplňuje tíhou a smutkem, až to zaráží do země. Stejně tak je to silné když se na semináři osmdesát lidí vezme za ruce a vytvoří velký kruh, jejich energie se spojí a začnou na sebe působit. Dojde k rezonanci na mnoha úrovních. Vznikne nové společné pole energie, silně působící na všechny přítomné. A naopak, při meditaci se člověk rozpouští do energie, cítí svojí propojenost s energií universa. Můžeme si vyzkoušet, že s námi energie hýbe, když to umožníme. Při provádění meditace „Body flow“, kterou vytvořil Michael Barnett, se staneme čajovým šálkem na mořském dně a moře energie s námi bude něžně hýbat. Prostě budete stát v místnosti a necháte být všechnu

7

kontrolu toho, co děláte, jak stojíte, jak se tváříte. Potom ucítíte velice jemné podněty, abyste něčím pohnuli. Rukou nahoru, prohnout se nebo si lehnout a válet se po podlaze. To jsou pohyby, které neděláte vy z vaší vůle, ale které jsou reakcí na podněty energetického pole v tom místě místnosti. Takto se poddat energii přináší velké uvolnění vašemu tělu. Energie je jen jedna, nedá se rozlišovat negativní a pozitivní energie. Jsou pouze silné a slabé energie, energie, které v nás vyvolávají emoce, positivní i negativní. Každé silné energii v našem těle je dobré rozumět. Jsou to signály pro nás, abychom něco změnili. Mushin4, mluví o tom, že lze používat silnou energii negativních emocí jako je např. zuřivost a nenávist pro svůj osobní růst. Tohle jsem nezkoušela a nevím. Energii cítím jako něco nekonečně mnohotvarého, dynamického, tvořivého, co je všude kolem, kdekoli. Třeba jako nekonečný proud.

Energie – dojem ze semináře Tiago (Cindrila)

8

Návrat proudu Ten proud crčí dolů skalami stává se řekou ztráceje svoje břehy stává se oceánem rozšiřuje se na všechny stran stává se oblohou ztráceje sama sebe stává se jednotou (the One) a jak si tak pohrává stává se opět tím proudem. Ten tok, ten proud. (MB) (The other cup of purple, 1986)

9

Poznávání energie Nedá se jednoduše popsat co to je Poznávání energie, čím se vyznačuje a čím se liší od jiných směrů duchovního vývoje. Podle mého názoru se duchovní směr Poznávání energie snaží pomoci člověku navázat se zpátky na všeobecný proces tvoření. Snaží se vrátit člověku jeho původní vnímání, citlivost a přirozenost, a tím vlastní živost. Pro člověka je důležitější naučit se poznávat než se jen stále učit nová fakta, vršit nové informace pro prospěch mysli. Poznávání energie je pro lidi, kteří se chtějí přesvědčit o skutečné existenci duchovní reality a skutečně prožít jednotu s universem. Je to pro lidi, kteří opravdu chtějí poznat, co jsou, chtějí poznat sebe sama. Je to pro všechny, kteří se vydávají na cestu osobního a duchovního rozvoje. Práci na osobním rozvoji může každý udělat pouze sám a pouze dobrovolně. Nepřináší to žádné nebezpečí kromě toho, že se člověk začne měnit a to se nesnáší lehce. Několikrát jsem pokoušela někomu vysvětlit, o co jde na seminářích Poznávání energie, ale pokaždé se ukázalo, že to nelze jednoduše a rychle formulovat. Litovala jsem, že není nějaká kniha, na kterou bych se okázala, kde by byly přehledně srovnané základní myšlenky a pojmy. Taková kniha opravdu v češtině není a možná ani být nemůže. Přesto jsem se pokusila v této části něco takového vysvětlit.

10

Vnímání energie Vnímat působení energie se učíme různým způsobem, podstatné jsou zážitky, které mohou přicházet odkudkoli. Já jsem se s tím setkala na seminářích Michaela Barnetta nebo jeho žáků. Na semináři neboli na skupinách se s energií pracuje různě. Používají se různé formy práce jako působení hudby, přednáška nebo odpovědi na otázky a hlavně působení energie okolních lidí. Hudba v nás na principu rezonance rozechvívá vnitřní energie, ze kterých se postupně učíme více vnímat. Naše citlivost se zjemňuje, můžeme zažívat plněji jemnou krásu prosté existence. Na stejném principu rezonance na sebe působí lidé, vzájemně si rozechvívají vnitřní struny. Skupina lidí, kteří se navzájem otevřou, působí mnohem silněji než skupiny lidí, se kterými se setkáme mimo semináře. V příjemném prostředí seminární místnosti člověk nejprve reagující jen na hrubší podněty, na hrubší energie, jako jsou zvuk, světlo, dotyk, se postupně učí vnímat celou bytostí. Přichází pomalým procesem k poznatku o reálné existenci další, našimi smysly nepoznatelné dimenze, vnitřního světa. V průběhu semináře, kde je ovzduší naprosté důvěry, je možno se naprosto uvolnit. Pokud dovolíme, ať se děje cokoliv, co se má dít, budeme překvapeni množstvím toho, co bude pro nás nového. Můžeme zažít spoustu hlubokých a opravdu nových prožitků. Někdy přijdou silné emoce, jako je pláč, smutek nebo lítost. Samozřejmě, že se vše děje individuálně a postupně, napoprvé se nemusí udát nic anebo se stane tolik, že člověk užasne. Člověk se mezi skupinou podobných, hledajících cítí dobře. Touží po dalších zážitcích, po cestě ke svému zdroji. Stane se časem, že se zjemní naše vnímání přítomného okamžiku. Postupně se i vlastní pocit bytí prohlubuje a mohou problesknout i intenzivní skutečné prožitky jednoty všeho. Vše se v člověku hýbe směrem k duševnímu růstu, který je založen na skutečných prožitcích duchovní zkušeností. Učitel dokáže přivést účastníky skupinové práce k výjimečně hlubokým pocitům jednoty. Mluví se o vyskočení z té reality, kterou běžně vidíme a žijeme, do jiné dimenze, která je ale stále opravdová. Nic není nahrané. Nikdo nikomu nenutí, co má prožít. Je to pouze pravda každého člověka, jak si zařadí uvedené prožitky a jak jim důvěřuje.

11

Někteří žáci neprožijí nic, neboť jim v tom mohou bránit jejich osobní stavy, nesoustředěnost, neschopnost odklonění běžících myšlenek, týkajících se něčeho jiného. A potom zase v některých situacích prožijí takovou hloubku skutečné lásky, se kterou se v běžném životě ještě nesetkali. Stává se, že po seminářích je citlivost přechodně velmi zvýšená a například působení obrazu nebo hudební skladby může opět vyvolat intenzivní zážitek podobně jako na semináři. Pokud je člověk k sobě a ke svým pocitům pravdivý, zbavuje se postupně bývalých zátěží – emočních a různých dalších bariér pro vnitřní proudění energie. A člověk ožívá, vidí druhé lidi jakoby v dalším rozměru. Stává se živějším, veselejším, má zájem, má svit v očích. Dokonce se viditelně pomaleji stárne a celkově se život prožívá intenzivněji. Všechno lidské se zintenzivňuje. Naše sexualita, která je naším lidským projevem, se velmi zlepšuje. Přijímáme a dáváme více energie. Kdo dokáže zůstat často jen v přítomném okamžiku, ucítí všeobecný proud energie, ve kterém plyne životem. Uvědomí-li si tento tok, získává velikou důvěru v život a ve svoje poslání býti člověkem.

12

Kosmická a osobní úroveň Je mnoho úrovní našeho vnímání. V běžném životě se pohybujeme na té první, nejpovrchnější úrovni, na osobní rovině. Používáme běžné formy komunikace mezi lidmi jako je řeč, mimika, gesta, pohyby těla a vnímáme smysly všechny barvy, vůně, zvuky, atd. jako podněty. V každodenním životě na této rovině řešíme emocionálně běžné situace mezi lidmi, vztahy a hádky. Člověk může prožít na této úrovni celý život, ale nikdy by si neuvědomil duchovní rozměr života. Pokud zavřeme oči a vnímáme svoje tělo jakoby zevnitř, dostáváme se na hlubší, druhou úroveň. Přichází nějaký další rozměr, který si nedokážeme našimi smysly vysvětlit. Jakoby se naše tělo do něčeho rozplývá. Ztrácí se ponětí o ostrém ohraničení těla v prostoru. Nedokážeme vnitřně vidět, kde končí naše ruka a začíná vzduch, ale přesto víme, že tělo v prostoru je omezené. Jednou jsem takto vnitřně viděla kolem sebe kruh světla, jako bych byla uvnitř osvětleného svého prostoru. Myslím, že to byla asi moje aura. Odhadem velká tak jako když rozpažím ruce a budu se otáčet. Je ještě mnoho dalších hlubších úrovní a ty se také dají prožít na semináři i v běžném životě. Člověk je si stále vědom své existence, ale ztrácí představu svého těla. To je vnímáno jako ve snu. Tělo pro tyto úrovně už není potřeba a člověk obvykle padá a tělo je jakoby v hlubokém spánku. Ta nejhlubší je úroveň kosmická, při které se dá prožít pocit absolutní jednoty s vesmírem, se všemi lidmi (myslím, že je to čemu se říká „satori“). Všechny tyto úrovně jsou v možnostech všech lidí. Škoda, že je vnímají jen někteří. Člověk si velmi dobře pamatuje pocit spojení s ostatními lidmi na kosmické úrovni. Je to něco tak silného, že se to do nás vryje jako do gramofonové desky. Nemohu si představit, že by člověk s tímto zážitkem byl schopen násilí na jiných lidech.

13

Člověk Člověk je energetická bytost. Je jednou vlnou v oceánu energie, oceánu lidí. Zdá se to být nemožné, ale stačí se bez předsudků nad tím zamyslet se a můžeme uvidět, že se s něčím takovým setkáváme často. Víme, že sdílíme plno pocitů s druhými lidmi, že můžeme sdílet i jejich emoce, že můžeme začít bezdůvodně plakat jejich pláč. Víme, že nás rozechvívá pocit sounáležitosti k našemu společenství, když nám mnoha jde o stejnou věc ve stejnou chvíli. Víme, že nemůžeme vidět očima všechno, co je ve světě kolem nás. Něco je to skryté a neviditelné. Lidé by mohli vypadat úplně jinak, kdybychom je viděli celé i s tou neviditelnou částí, a možná, že by bylo vidět i jejich propojení. Tak proč nepřipustit, že jsem sama sebou, ale také všemi ostatními najednou. Slyšela jsem názor, že člověk se vyvíjí směrem k úplnosti. Jak se známe, rádi bychom byli dokonalí. Ale vyvíjíme se skutečně nebo je to jen iluze a ztráta paměti?






&







,



!

/









,











































































)



























,






*

&





























)



,



/

-





























+





)















































!

)













0

1





1



2





Divoké Husy patří k lidem, kteří se podílejí na dalším vývoji lidstva. 









































!

!









)

!

















&







!









!



"
























































)















,




















"









)



















!

























&

%







+













&







)







)





















)

'















































&























14

%

,











%



!

,



"














!

+













"


























,







/







%









"














































,















,























































&





















2









'











)



















&































)























!





































%

























,



















)









!









































"





,















%

&



























+













"









%







,

-













)











"











!































1

1

+

















!

!











)

































"









































&









"













&



%





























,













%



*





"

!





)











+

























+









/













&















15









)

,







'











,













)



!

























%







"



"







,















'

,

%











"



+







%





























!















!





&





















)

















"

)











+

&





)





















0







+















!

















+

)



%









"







+











!







)





+



















)











"



!





)











%

























!



!





















)













!











































)





!

)



'

































































,









!



































!























%

+







































%

















!

























&























'





























)















!





*









,









+



















!

*



!









!



,





"








































































'











!

!





































,







"

























)





,





!



%











!

































*





!













!









-

































!

























,

*













0



1

%

1







Nový národ je energetickým polem, přirozeným kolektivem, ve kterém pravdivá nezávislost je uskutečňována na vyšší úrovni. Je to organismus vznikající ze starého, ve kterém každá složka sdílí vědomí celku. Je to čintamani, ten diamant z Východu každou fazetou blýskající s přítomností všech ostatních. Je to Indrova síť, ve které každé oko obsahuje všechna ostatní. Přirozený hologram prostor (Zero) a bytost (One) s člověkem navracejícím se do prostoru a zároveň jej představujícím. Jsi to ty a já, ona a on, tančící energie. (MB) (Nobody Knows My Name, 1985)

16

Myšlení Lidé mají vyvinutý mozek, aby jim pomáhal být vědomími; vědomími si svého těla, svých emocí, ostatních lidí, reality okolního světa,… Poslední vývoj člověka západního světa znamenal přecenění významu mozku a myšlení až tak, že lidé začali důvěřovat jen tomu, co si mohou myšlením vysvětlit a zdůvodnit. Ostatní složky reality jakoby přestaly existovat. Existence něčeho vnitřního, které se nedá experimentálně dokázat je pro většinu lidí západního světa absurdní. Mozek a myšlení se stalo překážkou poznávání světa v jeho úplnosti. Lidé žijí často ve světě svých představ o světě a nejsou si vědomi skutečného světa. Žijí jakoby každý ve svém bazénku, jak říká Michael Barnett, a přitom je tu celý oceán. Žijí pouze na té nejpovrchnější úrovni, jakoby se báli pocitu spojení s druhými lidmi. Ale ten strach je jen naše vlastní obrana. Obrana naší mysli, která v nás živí strach, že když ji vypneme, zahyneme. Ale my ve skutečnosti nezahyneme, mysl pouze ztratí absolutní vládu nad námi.


















+



-





!





























!









!

!

























"

















)









"









)
















!



+























"











+
























"



!















,

"





%









%









)











)

















,

















%









"



"





















!













sebe







&











!

















!























































,























!

























































Ty pasivní

,



!









!

!



&







+





















%





















)

)



*


































)


































































&

,























































,

































)

!





&



)







"





































































"









































+













!

"





+

























&



+

"

)





+





























%





"







&







!



















&






































!

%









"







!


























%









!







%

&

!



)

"





















-

























!

&









!



)


































*















!



















"









!

















































)











'







!





























"









%

,

















,


























!

































%

)





,

"









!







)

"

















"



%













'



















,

/



17



,

































Když si uvědomíme fakta, která vidíme a vnímáme kolem sebe každý den, třeba tuto lidskou hru pochopíme. 









)









&

)





















!



































"



"











!













"





!





















!



,

































!



*































'







!









,





+
































































'



"

&





)















+



,









&



















)










































"

!















































,

!





)



























































































)



















%









'











,








"



%







)













"



%









&































)



&







!

%

&

















,











%





!





0

1

1

2



Když se odpoutáme od neustálého přemýšlení, můžeme jen získat nové a možná neznámé vjemy a pocity ze života. Je to podobné jako s jídlem. Každý den několikrát máme pocit hladu, někdy jedením řešíme naše osobní problémy. Ale když si zkusíme hladovět, zjistíme, že jíme zbytečně moc, že náš pocit závislosti na jídle je nadsazený a zbytečný.

18

Vědomé žití v přítomnosti Žití v přítomnosti znamená, co nejvíc vnímat tu chvíli, ve které jsi právě teď, všemi smysly a zároveň být naladěn na celek. Vědomý člověk je schopen analyzovat situaci a vybrat si z možností a má vůli konat. Žít převážně v přítomnosti neznamená, že se musíš snažil, abys zapomněl na minulost a nepočítal s budoucností. Pouze neplánovat si přesně, co udělám za chvíli, za deset let, co řeknu, až on řekne, …ale spontánně reagovat na situaci tím, co přijde v tu chvíli. Bytí v přítomnosti je snazší na semináři než v běžném životě, ale právě tam je těžiště našeho života a ten bychom si měli, co nejvíce užít. Někdy se nedaří zastavit myšlenky na událost, která se stala nedávno a ještě nás pálí. Myšlení nás odvádí od vnímání přítomnosti. Michael Barnett říká, že uvědomování si svého zadku při sezení je důležitější než všechny naše myšlenky. Obvykle naše myšlenky ovládají naše vědomí víc než z devadesáti procent času! To je hrozná představa, že pak zbývá na vnímání skutečné přítomnosti tak málo. O neustálém ovládání našeho života myšlením se můžeme přesvědčit snadno. Zkuste si vyjít do přírody sami nebo s někým a jen jít a nic nepojmenovávat, na ničem pohledem ani myšlenkami neulpívat, nepovídat si. Pokud se nám to podaří, asi za půl hodiny takové chůze bez pojmenování toho, co vidíme, se dostaneme do stavu opojení láskou. Přijde to odkudsi zevnitř a pak už cítíme jen lásku ke všemu kolem a nebude záležet na tom, kudy jsme chodili. Stalo se totiž, že jsme dopustili, aby nás naplňovala energie v okolí kolem nás. Nebránili jsme se jí tím, že víme, co vidíme, že to máme zařazené. Prostě jsme nechali na sebe působit a dělo se, co se může dít běžně. Dostalo se nám podpory. Pokud vydržíte třeba celý den mlčet a nepojmenovávat, budete mít druhý den tolik energie jako po týdenním pobytu někde v sanatoriu s relaxačním programem. Pokud se vydáte sami na celý den na procházku v přírodě bez pojmenování, začnete si hned po chvíli všímat, že neudržíte myšlenky v klidu. Co chvíli se přistihnete, že myslíte na něco, jak to provedete nebo jak se to dělo. Všimnete si, že se věnujete svým myšlenkám téměř devadesát procent času. Bytí v přítomnosti většinu času je nesmírně těžký úkol, ale samo o sobě ještě nestačí, cílem je vědomé bytí. Cestovatelé vám řeknou, že lidé ve střední a jižní Americe, černoši v Africe vypadají jako zcela jen

19

v přítomnosti. Čas jim nic neříká. Jsou naprosto relaxovaní, srdeční, ale nejsou schopni udělat něco pro budoucí pokrok celku. Oni neumějí vymyslet, co je třeba dělat, aby se uživili nebo aby si našli lepší práci atd. Oni si nejsou vědomí své okamžité situace v přítomnosti a neorientují se v ní. Pochybuji o tom, že jsou skutečně šťastní. Myslím si, že jsou ovládáni každodenními strastmi a zbytečně se trápí mezilidskými konflikty. Stejně jako děti, ty jsou také pouze v přítomnosti.






"



















)

/



!











!





"

%



)























%























'







!











-























"

)













+

20





































!













%

















*









"







)


































!





+



!













&







,













!



,



/













Vztah k rodinným konstelacím Rodinné a jiné konstelace jsou stále více populární metody používané k rozvoji naší osobnosti. Rodinná konstelace, kterou vytvoří lidé – zástupci členů rodinného systému stojící v určitém tvaru – konstelaci, je opět energetickým polem. Pole našich rodinných pout – pole lásky, není nic jiného než pole energie. Pole lásky patří k přirozenému řádu života. Je to na první pohled neuvěřitelná možnost, kterou máme v potenciálu nedávno objeveného pole lásky. Je tady, aby se s ním pracovalo. Vztahy mezi nejbližšími se mohou narovnávat silou odkryté pravdy, tou nejvyšší silou universa, a lidé se uzdravují. To je hmatatelný výsledek práce s energií! Rodinná konstelace je ale stále ještě struktura. Při práci s ní zůstáváme částečně stále na té první, běžné úrovni, kdy dovolíme jenom malé změny. Hodně záleží na lidech, kteří se na semináři sejdou a na hlavně na tom, kdo seminář vede. Pokud se skutečně naladíme na ostatní lidi, můžeme jít do hlubších úrovní a více se otevřít novému. Je významné, že tato metoda názorně ukazuje velkému počtu lidí, že skutečně existuje něco tak silného mimo naše vidění. Ukazuje se, že pole lásky působí na všechny, kteří patří k tomu poli, a že působí samo o sobě. Ozdravné procesy probíhají, i když, ti lidé uvnitř pole, nic nedělají. Jedna Divoká Husa, Moa5, pracuje tak, že více vnímá a odkrývá energii uvnitř rodinných systémů. Nenechává jen věci plynout, ale katalyzuje silné energetické projevy, které tam jsou, ale sami nestačí na to, aby se projevily. Je to možná silnější zásah do energie pole rodinného systému, ale dosud se neví, jaká míra je postačující. Objevitel této metody, Bert Hellinger, prý vůbec nezasahuje do vývoje konstelace. Podle mého názoru je už samo postavení konstelace zásahem do systému energie a je třeba hodně pracovat s citem k vývoji situace. Moa také vedle vytváření rodinných konstelací nechává působit na účastníky semináře hudbu, slovo a energii ostatních lidí. Je to velmi kreativní přístup. Umožňuje jí to volně přecházet od formální struktury k dynamické, řešit situace pomocí jejich vlastní energie.

21

Vztah k náboženství Poznávání energie je nadnáboženské. O Bohu se explicitně nemluví, mluví se o zdroji a o všudypřítomné energii. Poznávání energie není postaveno na nějakých tradicích nebo obřadech, ale na respektování přirozeného řádu universa. Mluví se o tom, že všichni máme stejné schopnosti tvoření, že všichni pocházíme ze zdroje a jsme zároveň tím zdrojem a že tedy můžeme být cokoliv, protože to tvoříme sami. Všichni jsme potenciální buddhové. Pravděpodobně by se našlo mnoho podobností s různými náboženstvími, s hinduismem, s buddhismem a s myšlenkami Lao’c. Michael Barnett ve svých knížkách často zmiňuje krátké příběhy uváděné mistry zen buddhismu a ztotožňuje se s jejich poselstvím. Nejznámější je „Husa už není v láhvi“, který použil Michael Barnett jako název jedné knížky na začátku období existence komunity. Michael Barnett i jeho žáci také hodně mluví o Tao. Používají na svých seminářích metodu „Tao walk“. To se člověk prochází v přírodě zcela bez vlastní vůle, jen veden silou Tao, kterou se učí nacházet, vnímat a poznávat. Taková procházka přináší velice hluboké a zcela nové, mnohdy neuvěřitelné zážitky. Pro mě znamenala setkání s vůní a blízkostí stromu nebo objevení veliké zásoby vlastních sil. V jedné knížce zmiňuje Michael Barnett hinduistický mýtus o světě, se kterým zřejmě souhlasí i jeho názor na současný stav a vývoj světa.










+





















%















!



















!













)









%




















%





























)

















!











!













%

%







"







"









%





+











%



)

!

















)





!

































%





)

"







&







)



















-









,



)

+





















%







%











*





%



,



"











%



"









!



















)

















































,

)













"













%















%









'



















!





+



,



*





/








!























Hinduistická cesta k Bohu pomocí poznání6 se velice podobá tomu, co říká Michael Barnett. Je to jeden ze čtyř způsobů realizace Boha, nazývaný „jnana yoga“. Našla jsem tam stejnou představu, že lidské bytosti (self) jsou konečnými vlnami v nekonečném společném oceánu 22

(Self). Také se tam hovoří o tom, že žáci se učí hledat v sobě to, čím vlastně jsou, protože nejsou tím tělem, a že o sobě nejprve mluví ve třetí osobě a později se snaží žít s tím poznáním, že jsou obojí, a také se snaží překonat vliv ega. Tento vliv hinduismu na názory Michaela Barnetta je přirozený, když si uvědomíme, že jeho učitelem byl Osho a že u něho v Indii strávil několik let. Možná, že „Poznávání energie“ patří do stejného proudu v západním světě jako je New Age, hnutí hippies, které začalo v šedesátých letech dvacátého století. Kořeny New Age se prý dají vysledovat až do doby před naším letopočtem. Je to obecný odklon od tradičních pohledů na svět, hledání něčeho nového, co cítíme jako silnou pravdu o světě.

23

Vztah k běžnému životu Lidé, kteří vnímají silněji energie universa, protože procházejí procesem poznávání energie, jsou lidé běžného života. Nikam se nesnaží uniknout. Je to nový způsob života. Žití v přítomnosti, vnímání všeho, co se kolem děje v jednom okamžiku. Je toho tolik, že to člověk nedokáže postihnout svými smysly, na které je zvyklý. Přichází i něco navíc, něco vše prostupujícího, co víme, že je dynamické a neskutečně tvořivé, ale co se nedá slovy popsat. V souladu s tím, přichází k člověku štěstí, pocit vnitřní radosti. Obvykle si myslíme, že věci běžného života, běžné starosti jako je práce, peníze vztahy, jsou důležitější než vnímání plnosti okamžiku. Ale v běžném životě člověk nenachází uspokojení pro svojí hledající duši. Michael Barnett říká, že to něco a ta touha to prožít znovu a znovu, člověka táhne, že přichází a pracuje na svém duchovním rozvoji a všichni takoví zároveň pracují na duchovní obrodě celého lidstva. Některým lidem trvá velice dlouho než vnitřně přijmou tento řád. Bojují s tím a je při tom spousta otázek: Proč je tak zařízeno? …Proč lidská společnost funguje na úplně jiných principech než je láska? Uplatním se mezi lidmi, když se budu řídit hlavně láskou? Na jednom semináři odpovídala Tiago7 na dotaz, jestli se člověk, který zažil na semináři nádhernou blízkost lidí a společné sdílení, cítí osamělý po návratu mezi ostatní lidi do běžného života. Říkala, že před tím, než poznala Michaela Barnetta a Divoké Husy, se snažila patřit do různých struktur společenství lidí a cítila se mezi nimi dobře, ale s velikou touhou po něčem vnitřně hlubokém. Když začala s Poznáváním energie, našla uspokojení této vnitřní touhy tam, na seminářích, mezi Divokými Husami. Když se vrací do běžného života má nějakým způsobem blíž k ostatním lidem, snadněji se jí komunikuje s prakticky kýmkoliv, a i když takovou blízkost jako na seminářích v běžném životě mnohdy nezažívá, osamělá se necítí a dokonce postupně zmizela ta hluboká touha po něčem.














































'







































'

























24



)























!









!







)













!











)







)











&













"













"











%



















&

!







)

















,





+

























)







!



































!





&













&



































%





































+











!







&



!





25

%



























































"













%

,































-

















!




















!

)









)

,







































"

















%









!











!





/









2



Cesta Po staletí se duchovně hledající v různých náboženstvích vydávají na cestu k cíli. Modlí se, meditují v klášterech, odcházejí do pousteven. Duchovně hledající v naší, civilizovanější části světa se spíše vydělují ze společnosti a tvoří duchovní společenství, komunity. Hledají osvícení mimo běžný život. Podle „Poznávání energie“ cesta k cíli, tedy cesta k pravdě, ke štěstí, vnitřní rovnováze a spokojenosti, je cestou skoků do neznáma. Vede přes kontakty s různými lidskými bytostmi, uvolňováním vnitřních bariér pro proudění energie, která vyživuje náš systém. Vede k vytvoření si stálého vnitřního prostoru spojeného s kosmickou energií, s nekonečným zdrojem. Učíme se na to laděním se (tuning in) na někoho, kdo umí navázat spojení s universem. Je to někdo, kdo je učitelem na semináři, někdo, kdo je osvícený, v tom smyslu, že umí navázat to spojení. Potom tím naladěním můžeme do sebe nasát i jeho metodu spojení s universem, která je stále uvnitř něho.






















)





"













!

"









%























&



,

"







%







,












































,















%









































!







-



































!

























!

%















"













)











































!











+









!























)



























!



















































!









!





%







)















!







!



















)































!







"















































-











!

-







!

,





/







"





































'













%





+

%

















!









+

)















%















%





















)





!

















!





























)



"



%







/









%



*












!























Bez ohledu na to, kam se člověk narodí (do jaké rodiny, jakým rodičům, v jaké době) čeká ho vychovávání, které znamená určité formování. Dítě se rodí s přirozenou citlivostí a intuicí, kterou však postupně ztrácí. Stačí když chvíli pozorujete malé děti, jak spolu komunikují. Jsou více podobné ve své přirozenosti a spontánnosti zvířatům než dospělým lidem. Rostoucí dítě se snaží patřit k bytostem svého okolí a proto se jim snaží přizpůsobit. Ze všech sil zkouší 26

pochopit a přizpůsobit se chování ostatních, kteří jsou už zformovaní. To, co je zformovalo byla lidská společnost a její hodnoty, mezi kterými se téměř vytratila pravda. Je pro nás velkým darem, že v určité fázi života se snad u každého člověka projeví něco jako hlas duše. Je to hluboká touha po něčem, co nevíme co je, ale co nás někam táhne. Toužíme po nějakém nasycení, které se nedá dosáhnout běžným způsobem života. Toužíme po otevření se novým prožitkům, které přicházejí z našeho nitra. Tato touha se nám zdá jako touha po něčem hlubším než známe.














%





%

















!























%



+



!





!

'

















,





)



!







,





"





!





"
















"











&









'



%

!

!

















%































































"







)

!





!



















,









,



























-









"

























%







%







'













"

!



!







































%















"

























%







































"

!





&

)













!



/













%





!



%

*



%



















Myslím, že stejná touha je také skryta v odvěké touze lidí po lásce ve všech podobách, po pohádkovém vztahu mezi princem a princeznou, po vítězství dobra nad zlem. Je to hluboká touha najít pravdu o sobě.

Proč nekotvit člověka Závidím stromům podél cest, Mají jasný úkol pro život jenom být na jednom místě, ve známé společnosti, napořád. Jak může člověk vzešlý ze stejné esence, z borového pylu, chtít něco jiného? Setrvat na místě! Je pro něj nesmírně těžké udělat krok a rozhlédnout se, natož pak jít a vybrat si podle sebe. Ale proto je teď člověkem, že nesetrvává na místě! 27

Také jsem našla a konečně pochopila tu touhu v sobě. Nebylo to napoprvé, vždy jsem něco uviděla na semináři, potom dál zažila a udělala krok v sobě, ale vedlo to jen ke zlepšení mé představy o sobě, která nemohla být konečná a znovu musela být rozmetána. Pomalu jsem začala chápat to, co je napsáno o komunitě: 











!



"





%

%





















!













!







!







)

































)

!





!















)















!

































"







%



















)



'













"



%

































/































0

1

1

0



A po jenom semináři, který mě zase znovu zbortil tu mojí představu o sobě a pak mě zase naladil na nové přicházející, mi Mushin k tomu řekl:


!















%

!





















-



















+























!



!

















































"

































,









!

















!



&















&





"



%



%













&













!

























28





)

















































!















,



















!



















)













/











0

1

1





Moje cesta Tak jako cestičky v neznámém lese nás vedou a my jdeme nevěda kam…. Cestičky blízko lidských sídlišť vytváří husté sítě, ale dále řidnou až vymizí a musíš jít sám a důvěřovat vlastní cestě. Moje cesta vede taky přes lidi a skoky do neznáma, i když v mém případě většinou zakopnutí s volným pádem. Před devíti lety jsem byla celkem úspěšný vědec s matematickým mozkem. Náboženství ani nic duchovního mi nic neříkalo, spíš mi to připadalo směšné. Lidskou společnost jsem vůbec nechápala. Nedařilo se mi najít obecné, logické principy, na jejichž základě by se dalo popsat chování lidí. Chovali se všichni tak iracionálně. Chtěla jsem vystopovat pravé příčiny chování lidí v různých situacích. Pravda mě hodně lákala. Lidi mě většinou odpuzovali, protože se chovali hloupě, přetvařovali se a lhali. Sama jsem se snažila být dokonalá a dělat, co jsem myslela, že se má dělat v určitých situacích. Svou dokonalostí jsem asi dost lidí provokovala. Mysleli si, že jsem namyšlená. Příroda mě vybavila obličejem s živou mimikou, ve kterém lze vyčíst většinu mých názorů. Dávala jsem lidem najevo, že si myslím, že by se měli chovat jinak než se chovají. To štvalo hlavně ambiciózní muže, kteří se mi nikdy nemohli zavděčit. To všechno bylo v hlavě. Moje tělo na tom bylo jinak. Začínaly se projevovat psychosomatické potíže. Hlavně jsem měla střevní bolesti a potom i bušení ve spáncích a taky nějaké tiky… Tehdy jsem konečně poslechla volání života, abych nezahynula a vydala jsem se hledat pomoc u kamarádky. Ona byla ke mně milá, ale pomoci mi sama nemohla. Domluvila mi chození k psycholožce. A poprvé jsem od ní slyšela, že se tím změním, jestli se pro to rozhodnu. Nechápala jsem proč, ale cítila jsem, že to chci zkusit. Psycholožka Blanka, silná žena, byla pro mě v tu dobu druhou matkou. Neuměla jsem říci, co chci od ní vědět ani jsem neuměla vyprávět, co sama cítím. Pamatuji se, jak jsem byla tuhá. Nic, žádné slovo, jen pocit temna v hlavě a zamknutá ústa. Chovala jsem se jako pubertální holka,

29

to jsem dovedla. V jedné hodině, kdy jsem se paličatě rozhodla, že nebudu sedět na té houpací židli, kterou mi stále nabízí, ale na gauči, si ke mně přisedla na zem a nevím, jak to udělala, ale zapálila mi v srdci nesmírnou lásku. Potom jsem jí velice milovala a ona se mi musela bránit. Ale ta láska opět po letech vyprahlosti, to byl takový dar, že jí to unikání nemám ani trochu za zlé a cítím k ní stále velikou vděčnost a pocit, že jí něco velikého dlužím. I když ona asi dělala jen svou práci. Toužila jsem po tom, aby mě chválila za pokroky, které dělám. Všimla jsem si, že se vážně měním. Uvolňovala jsem se. Uvědomila jsem si, že začínám vidět lidi jakoby s dalším rozměrem, který jsem dříve neviděla. Věděla jsem, že se mi daří změna k lepšímu a že je to rychlá změna, která se jen tak někomu nepodaří. Byla jsem na to pyšná, ale žádnou chválu jsem od Blanky nikdy neuslyšela. Tehdy jsem se vlastně poprvé setkala s tím proudem bytí, který nás někam směřuje. Nechala jsem se jím nést. Ucítila jsem vlastní životní sílu v tom proudu. Pamatuji si, z té doby, že jsem s Blankou stále v duchu diskutovala. Vymýšlela si otázky, které jí položím a co ona řekne. Ale potom to u ní bylo jinak. Jednou, vím, že jsem řekla, že už mám svůj životní vztah za sebou, že už nemám nárok na další, a ona tak povytáhla obočí, že bylo jasné, co si myslí, že říkám pěknou pitomost. Před sedmi lety v Japonsku to probuzení srdce možná opravdu začalo. V zemi, kde jsem nemohla nic přečíst a skoro s nikým se dorozumět kam jsem přijela pracovat na dva měsíce. Tak jsem vsadila na to, co mi něco říká, abych …vsadila jsem na svoje srdce. A podařilo se to. Podařilo se mi dorozumět se se srdcem člověka ze vzdálené kultury. A kdyby jen jednoho. Přišla ke mně velká touha po jednom muži, která přerostla v lásku a později v odmítnutí, které hodně zabolelo. V té době jsem říkala, jak se mi Japonsko líbí. A taky se líbilo. Všechno tam mají takové domyšlené a lidi si váží vzdělání. Byla jsem unešená jejich zahradami, pečlivostí s jakou je mají řešené, s barevností a růzností tvarů. Jak dokonale zabalují dárky,… Po roce a půl chození a povídání s psycholožkou jsem měla pocit, že už nejdu dál, že už mi to víc nedává. Narazila jsem na knížku „Neomezená síla představivosti“ , která mě nadchla tak jako již dlouho nic. Zhltla jsem jí. A potom jsem se z ní inspirovala. Byla tam popisovaná relaxace, při které člověk může ve svém nitru vidět obrazy ze své minulosti. Začala jsem to zkoušet a zdálo se mi, že jsem něco viděla. Když jsem o tom vyprávěla Blance, zhrozila se a varovala mě, abych

30

nepodlehla kdejakým šarlatánům a dala mi přečíst něco více podloženého vědecky. Blanka mi půjčila knížku Stanislava Grofa „Holotropní vědomí“. To bylo před čtyřmi lety. Do knížky jsem se začetla až mi rudly uši. Na konci byl seznam lidí, kteří nabízeli holotropní dýchání. Zatoužila jsem, ale neuměla jsem si vybrat. Blanka mi poradila psychiatra, kamaráda Standu. Rozjela jsem se za ním do Plzně. Byla jsem čtyřikrát na holotropním dýchání u Standy a pokaždé to byl neskutečný zážitek. Poprvé jsem skoro celou dobu držela za ruku mojí partnerku. Jako bych se bála poznávat sama něco tak nového. Dýchala jsem poctivě a moje nohy běžely několik hodin. Další dny jsem měla pocit, že mám velice vnímavé konečky prstů a i hodně citlivé celé ruce. Podruhé přišly i nádherné polosny na konci, při nichž jsem viděla obrazy v sytých barvách, které nikdy nezapomenu. Viděla jsem lidskou postavu od hlavy k patě zamotanou do bílých obvazů, možná spíš mrtvolu zabalenou do sádry. Postava plavala v hlubokém moři a pod ní a kolem ní toho tolik bylo. Celá osvětlená města, různobarevné ryby, celá pohoří, spousty rostlin. Dlouho jsem si lámala hlavu, co to bylo. Co mi to mělo říct? Že je na světě tolik mnohosti, kterou nevidím? To určitě, ale kdo byla ta postava? Letos jsem na to přišla. Byla jsem to já! Potřetí na HD jsem prožila svůj porod. Běžela jsem dlouho předlouho chodbou nebo tunelem. Měla jsem spoustu sil a byl to radostný běh za světlem v dáli. Potom jsem se dostala do místnosti, kde už to dál nešlo. Po chvíli snažení jsem pochopila, že se musím opřít dozadu. Moje partnerka to pochopila a společně se Standou mi zezadu udělali oporu, abych mohla vylézt a narodit se. Moje tehdejší partnerka, Darinda, se potom odpoledne zase s mojí pomocí narodila také. Ona a Satyasan, tehdejší pomocnice Standy, se staly mými velkými kamarádkami. Oni mě přivedly před šesti lety poprvé na seminář Poznávání energie k Tiago. Na jaře před pěti lety mi přišla první velká láska a s ní velká životní změna. Neměla dlouhé trvání, ale proud osudu dosáhl cíle – konečně jsem se odhodlala k zásadní životní změně! A potom přišla série dalších velkých lásek, nejdříve ke kamarádce. Přinesla nám oběma divy, které jsme nečekaly. Po prvním přibližování se náš silný vztah dostal do slepé uličky nesmyslných reakcí a urážení, za kterými se skrývaly naše vlastní projekce. Běžně bychom takový

31

vztah ukončily, ale tady bylo tak silné vnitřní spojení, že se to nechtělo udělat. Jako divoké husy jsme měly ještě šanci na budoucí kamarádství. Na příštím semináři nám Tiago naordinovala „husí koktejl“. Klečely jsme proti sobě, čela opřená o sebe a naše energie se mísily. Měly jsme si všechno vyříkat, po pravdě. Nejprve každý za sebe a potom, po výměně míst, každá za tu druhou. Výsledek byl neuvěřitelný. Nejprve naprosté zmrazení vztahu ze strany mojí kamarádky a silné, fyzické bolesti v oblasti srdce v jejím i mém případě. Snažila jsem se ze všech sil něco s tím udělat, ale dlouho marně. Bylo to jako vysoká zeď. Trvalo to snad dva měsíce než se mi podařilo konečně kamarádku přesvědčit, že nejsem její nepřítel! A pak se ledy protrhly a náš vztah se obnovil a rozkvetl. Bylo to nádherné. Moje nitro se probudilo a já jsem se vznášela ve stavu blaženosti. Napsala jsem mnoho básniček.

Čajová růže Jsi pro mě žlutá, čajová růže. Dovoluješ mi přebývat mezi tvými okvětními plátky a plnit se tvou vůní a sladkostí. Žlutá růže ze svahů Himaláje. Cesta k ní vede přes kamení a trny, ale vůně tě vábí z pěkné dálky. Stojí ti za to přejít ledovec a uvidět třpyt rosy na horizontu. Jak se ti bydlí, Růženko, navždy ukrytá v hedvábném plamínkoví? Kapičky krve z poškrábaných dlaní snad povedou mě k tvému srdci. Našla jsem jej pod horou, mluvilo o samotě a bolesti. Přimkni se, oviň se kolem mojí kůže, propleť se i s trny do mých vlasů. Budeš mít stále výhled na Himaláje a ta vůně, sosnorůžová, bude lákat dál. 32

I když to bylo zase jen na dva měsíce, nic tak silného jsem v životě nezažila. Na ty společné bezhlavé výlety Prahou nikdy nezapomenu! Pak dala kamarádka přednost lásce k příteli, jako kdyby nemohla unést obě lásky najednou. Nastalo mi zase trápení, ale zase se Divoká Husa dokázala vyrovnat s pouštěním, kotvením a proudem života. Teď jsme znovu kamarádky. Na pohled je to už jen takové běžné kamarádství, ale ten náš hluboký a silný vztah trvá. Podařilo se nám jej zachránit!

Cesta do Tibetu Jsou chvilky v životě k cíli směřující Jsem tím rozhodnutím Je už za mě rozhodnuto, že půjdu. Vím, že je i jiná cesta do Tibetu, Za staletou lidskou moudrostí Za původním kořenem lidství. Žízním po ní. Toužím po pokoře před silami přírody Po skutečně živém člověku Po dotyku s duší člověka. Cesta k prakořenům vede i člověkem, Našla jsem duše, kterými vede moje cesta do Tibetu. Zkus se projít nitrem, zakopnout o zážitek a spadnout do zmatku a do stydění. Věčné ukrývání před sluncem, před větrem, před pohledem ….v hlubině slov. V Tibetu se neschováš! Nohama tam nedojdeme a většina se ani naši chůzi nenaučí. Je to o umožnění snadného propadávání. A láska je Concordem a pochopení je koloběžkou. Propadnout se ale musí každý naučit sám. Je to o povolování vnitřních překážek o otvírání prostoru prakořenům. 33

Další a zatím poslední lásku mi přinesl osud zcela nečekaně. Před třemi lety jsem byla zamilována do člověka, kterého jsem už znala dvacet let. Občas jsem ho vídávala v práci a vždy jsme prohodili jen pár slov, ale ve snu mě nenapadlo, že by mohl být můj partner. Byla to neuvěřitelná série setkání s ním, téměř každý den. A po každé jsem mu vyprávěla velice otevřeně o mém životě, až se dozvěděl skoro všechno. A při tom jsem si vůbec nebyla vědoma nějakého specielního zájmu o něho. Vždyť se mi ani nijak zvlášť nelíbil. Co se se mnou děje jsem zjistila až tenkrát, když jsem ho na obědě minula a možná to bylo mojí vinou. Začala jsem se chovat jako smyslů zbavená. Aha, tak takhle to je, řekla jsem si konečně a už jsem věděla, že to je vážné.

Úskalí lásky Láska mě pro tebe otvírá, Tlačí mě za hranici bezpečí, a tam mě nechává s pocitem neznáma a slastného očekávání. Jsme teď! Křísnutí jiskry zapalovače! Neznámo tam i zpět v čase. Pachuť strachu. Balí se na mě zmatení slov, uzly vět, zachumlané porozumění. Láska pod hladinou slov celá září. Spojit se a oddělit, spojit se a oddělit, Nádech a výdech. Pod hladinou nevydržím dlouho bez dechu. Pojď se mnou milý nad hladinu. Můžeme společně dýchat celý čas můj princi, moje součásti. Vidět záři stoupat křišťálovou vodou našich těl. Zrušit tu hladinu slov a zmatených významů. Nevnímat ji a dýchat tebe. Porozumět si v blízkosti i beze slov.

34

Oba jsme se shodli na tom, že nás k sobě dostala nějaká síla mimo nás. Bylo jasné, že je to přání a nabídka osudu, abychom byli spolu a to by jen hlupák nevyslyšel natož Divoká Husa. Pro mě navíc bylo zajímavé, že mi nepřišla ta bláznivá zamilovanost, při které se člověk cítí jako puberťák, ale že to byla hned velice hluboká a klidná láska. Někdo mě posunul tam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Byl to opravdu nový vztah, nový ve smyslu kvality. Na rozdíl od těch blízkých vztahů, které jsem měla dříve, tady hned od počátku byla absolutní jistota v tento vztah, ve druhého. Dříve jsem stále potřebovala ujištění, že se nic nemění, že vztah trvá, a dá se říct, že jsem to někdy dost necitlivě vyžadovala. Asi jsem chtěla mít kontrolu a manipulovala jsem. A teď jako bych se úplně změnila. Už jsem byla blízko názoru, že já asi nedovedu s nikým žít, a to padlo. Dovedu a úplně snadno.

35

Rozhodnutí poznat cíl Co je to za sílu, které mě nutí stále dál hledat cíl? Na rozkolíbané vodní hladině vidím – nevidím odrážející se oblaka. Stejně tak se mi ukazuje cíl lidského snažení během jednoho života. Chci-li jej uchopit, voda se rozechví a obraz zmizí.








"




















!



































)









"









































+













&





"









%

















"















!

























+











"

































"





%











&

'








,







"













+







&

/





















2



Cítím obecný princip přírody, universa o tvoření. Je to zvláště silné na jaře, když z mrtvých větví raší pupeny a ze země se dere první zelená travička. Vše je neustále v pohybu, vše se vyvíjí. Nic není stabilní a stále stejné. Není třeba být nábožensky orientovaný, aby se objevilo poznání, že z existence všeobecné tvořivosti plyne neustálá přítomnost tvořící síly – tvořitele.


!





"











&





























)

































































"











































































"





)























%




























































































































%









"













































)









































"



























)

"

















,





































/

0

1

1





Je vůbec možné cíl najít? Vždyť ani ten nemůže být bez vývoje. Anebo že by cílem bylo samotné tvoření? A cílem by taky mohla být láska a taky štěstí, protože přece všechny lidské bytosti touží po lásce. Tvoření lásky je tím cílem? Můj život je nekonečná cesta poznávání. Jsou stále další vrstvy skrývající cíl. Pro mě je cílem tvoření lásky. Dávat lásku lidem znamená nejprve sám milovat, být zdrojem lásky. 36

Divím se, že je mnoho lidí, kteří nedávají najevo potřebu milovat. Všechny bych je hned milovala, jen kdyby se nechali. A tak se mi zdá, že milovat ani nechtějí nebo neumějí, asi to není přes jejich obrany viditelné a vnímatelné. Ale hned vidím, že tento úhel pohledu znamená, že stále posuzuji, stále chci nejdřív něco dostat, abych pak mohla milovat. A přitom opravdově milovat znamená milovat vždy, nechtít nic brát, jen dávat. Milovat znamená nehodnotit, a to se učím. Pro mě je život i učením se bezpodmínečně milovat a nejdřív sebe sama. Zažívám situace, které život přináší, ty které mám i nemám ráda. Střídá se pohoda s nepohodou, blaženost s depresí. Pocit spojení s prostorem kolem, velikosti, neohraničenosti, …se střídá s pocity roztříštěnosti, omezenosti, osamocenosti ve svém prostůrku, nekompatibility, tak začíná deprese. V období deprese, kdy je tlak nejsilnější, se něco, co běžně nevidím, snaží vyjít do mého života…. V období lásky se derou na svět básničky… Kam až se dá dojít? Ke střídání stavu s egem a bez ega? Být bez ega cítím jako jen tak být, být bez názoru, bez hodnocení sebe sama, jen vnímat okolí a sebe jako součást, která tam přirozeně patří. Teď žiji spokojený život, ale hluboko v sobě mám velice silný pocit, že chci něčeho dosáhnout, někam dojít. Je to takový vnitřní tah na branku. Je opravdu silný, že jsem schopna se úplně vyčerpat pro něco, co dělám. Úplně se vydat ze sil. A pak tělo strádá a musím hodně spát, třeba dva dny. Ptala jsem se Michaela, jestli tento tah patří k mému egu nebo je to pohyb oceánu, který mě někam táhne. Protože Michael mi dal jméno Shimuza – rozhodnutí poznat cíl. On mi odpověděl, že to jsou asi oba důvody, ale spíše část oceánu. Před třemi lety na zimním semináři s Mushinem na Doubravce byla jedna skupina věnovaná našemu směřování. Chodili jsme jen tak po té krásné, prostorné místnosti s okny ze tří stran a dovnitř svítilo sluníčko. Měli jsme myslet na náš cíl, na naše směřování v životě. Bylo tam asi třicet lidí a všichni se pomalu procházeli nebo různě potáceli spíše uprostřed místnosti a spíše v chumlu. Různě se setkávali a skupovali. Někdo se také odděloval a sedal si nebo si lehal nebo dělal, co chtěl. Já

37

jsem cítila, že musím jít ven z toho chumlu lidí, že musím jít sama, zády k nim, směrem k oknům a ke sluníčku. A tak mi bylo dobře, vůbec jsem tam nebyla osamělá. Najdu, svůj cíl v životě?

38

Střípky Střípky na cestě Divoké Husy Můj život je cesta časem od bezčasí do bezčasí. Ten čas mi běží uvnitř a jeho běh se postupně zpomaluje, jak ve mně roste vnitřní prostor, až se docela zastaví.




























!















%

































%















!



%

"

























!











+







































39











,

%





%









+



















%

,











+

*

+

























+














!



























,

!



"



*

%



!



,





/



Síla vlastní pravdy Hluboká touha najít pravdu o sobě je zakořeněna v každém z nás. Divoká Husa patří k těm, co se jí vydali hledat. Žádné důvody na světe nejsou, které by nám měli bránit, abychom šli dál. A nikdo jiný, jen my sami můžeme tvořit svojí cestu. Je to tak, že naše osobní zkušenost je naším jediným pomocníkem. Nikdo jiný nám nepomůže, nikdo to za nás neudělá. Ani učitel, ani guru. Ti jsou taky aby nám dali radu, ale jen na nás je rozhodnutí, jak s tou radou naložíme. Máme své dvě možnosti, přijmutí nebo odmítnutí. Na prvním místě se člověk potřebuje vyrovnat s pocitem, že si zaslouží, aby dělal něco jen pro sebe. Má to příchuť sobectví a to je přece špatné, jak nás učili ve škole. Však taky sobectví přichází úplně odjinud než ta touha po vlastní pravdivosti, přichází z našeho ega. Ale tohle, pro sebe, přichází s kosmickou energií, s tím proudem, který nás nese k oceánu. Člověk má právo vzít svůj čas jen pro sebe, protože žije svůj život jen jednou a má zodpovědnost vůči sobě za způsob, jak ten život žije. Tu také nikdo jiný nepřevezme. Zdálo by se, že jsou určité hranice, ve kterých se máš pohybovat, abys nezranil ostatní. Ty je vidíš a respektuješ a současně se tím zastavuješ a něco v sobě potlačuješ. Třeba když dlouho žiješ s někým, kdo ti nijak neubližuje, jen se ti nelíbí, že tě omezuje. Ty cítíš, že potřebuješ jít jinam a strádáš, nemůžeš už tak žít, a přece cítíš tu povinnost setrvat. Bojíš se překročení té hranice. Nechceš bez důvodu ublížit druhému, kterého si míval rád nebo ho stále máš rád. Tvé důvody se ti zdají sobecké. Ale nejsou! Tam je ten okamžik, kdy se musíš rozhodnout, pokud jsi hledající, a to ty si nevybíráš. Tam je třeba trvat na vlastní pravdě. A když víš, že tvoje pravda je nesená kosmickou energií, tak víš, že jsi nesen tam kam patříš a že, když tam budeš, bude to zcela jistě lepší a potřebnější i pro tvé blízké. A pokud jejich pouto k tobě je dost silné a není sobecké, budou tu změnu respektovat. Máme právo být sebou samým. Naše pravda mlčí, když si necháme sáhnou na tuto naši svobodu. Můžeme si dovolit cokoli, co naše já chce a potřebuje v cestě za projevením naší pravdy. To je cesta proudu života, která nás nese a nikdy nás nedonese tam, kde bychom mohli skutečně škodit druhým lidem. Budeme naladěni na tu energii, která nás všechny spojuje, a součástí našeho naladění se na ostatní bude i

40

citlivost k okolí. Ucítily bychom to, kdybychom překračovali někde hranice druhých lidí. A ještě navíc to, co uděláme pro sebe dnes, se v budoucnu tvým blízkým několikrát vrátí. Nemůžeme chtít po člověku jistotu v lásce. Nevíme předem, jak dlouho vydrží naše společná cesta, jak dlouho vydrží naše touha společně sdílet. A každý má právo si zvolit svojí cestu a odejít ze vztahu a toto je třeba respektovat. Musíme respektovat i vztah našich těl, ona poznají tu hloubku a pravdivost vztahu. Jak se pozná, že právě tohle je ta tvoje pravda? Podle mě je to něco uvnitř, co cítíš, že se chce rozvinout. Je to jako posedlost, vášeň, pro zdánlivou maličkost, kterou prostě musíš poslechnout. Nemusíš vědět, jestli je to v tu chvíli pravdivé, ale rozhodně cítíš, že to vede někam, kde je ta pravda schovaná. Třeba se ti moc chce na nějaký seminář, moc se těšíš a ani nevíš, co bude. Zároveň můžeš mít strach jít tam do toho nového. Mnoho lidí cítí v sobě velkou potřebu udělat něco pro ostatní, pomoci jim vidět dál, pomoci jim uzdravit se, prostě se vydat pro druhé. Ale svět je takový, že tohle úsilí je z velké části zbytečné. Tou touhou dát se druhým jen zakrýváme touhu po vlastním vývoji. Odvádíme svojí pozornost od sebe, protože uvnitř máme něco, na co se nechceme podívat, co jen možná někdy vzdáleně tušíme. Tam se musíme podívat a hledat svojí pravdu.










)



&











































!















&









































!



















)



%







"















!















%



"

















)























)







)

-

!

























)













,



%















&







+































"

























)



!

























%



"







































































!

























!



&





























































!







&









"

















"





!











!

,





























"

!









!

































-









"





!















)





































"



























'



!





%





%



"















!











!





















)





,



!

























%







)













)









































'

































%

"



















)











































&

/



41











(



























Na cestě životem máme s sebou fyzické tělo. Naše duše svádí mnohdy marný boj s fyzickým tělem. Ono má navrch v běžném, fyzickém světě. Má každodenní potřeby, aby přežilo. Tělo se nesmí zanedbávat, ale duše musí být uslyšena, abychom cítili naplnění životem, štěstí a spokojenost. Právě to je na seminářích „Poznávání energie“ důležité, že se pracuje hodně s tělem. Tělu je dána volnost, aby se mohlo spontánně projevovat. Například meditace nazvané „Body flow“ a „Soma“, které vytvořil Michael Barnett, přinášejí příjemné uvolnění těla a zároveň pracují s našimi vnitřními bariérami pro proudění energie. Právě o to jde, abychom tělo postupně přivedli k prožívání spojení s druhými a tím i s kosmickým prostorem. Tvoje tělo ti může hodně pomoci při hledání vlastní pravdy. Tedy tělo, které necháš mluvit. Tělo, které bude autentické a ne to, které je řízené tvojí myslí. Je to ten stav, kdy odložíme všechny masky a role a jenom jsme a to je těžké. Zkuste si stát před někým a netvářit se nijak. Neusmívat se vstřícně, ani se nijak nesnažit zalíbit. Takové cvičení jsem zažila několikrát na seminářích Mushina i Tiago. Člověk chodí v kruhu ostatních, před každým se zastaví a ukáže se mu takový jaký je. Je to moc nový a divný pocit. Najednou uvidíme, jaké děláme pózy. Potom si začneme všímat situací, kdy je používáme. Když to nahlédneme, to je už cesta dopředu.








*











"

-



*





























%



%

-





















-

























%







"









)



















&









&





















!





/









%







!



















)







!











"







+





%





,







!

"





!

,

,

,





,



%













%











%





!





"























!



















"









%









"

%



"









!



"









"



!











)











%







)







!

















(





!



"

)





+



































+





















"







































"






















%

%

,



"

*































%













































)











!









%







42

"









,

!



























%













,

/













Vidím kolem sebe spoustu utrápených tváří těch, kteří se nechali zastavit nebo se nikdy neodvážili jít. Je to hodně těžká cesta a člověk naší doby je už nějak zlomený. Už nevěří v to mimo běžný svět, a tím se mu ztratil důvod pro něco žít. Je radši pohodlný, pod užíváním si života vidí spotřebu. Nejde mu o kvalitu svého vnitřního života. Ale přece to, cítit se stále mladý a živoucí, stojí za to nesmírné úsilí! Je mnoho drobných falešností a podvůdků, kterých se denně na sobě dopouštíme. To je přirozené a lidské. Děláme to všichni. Zkusili jsme to a naučili jsme se hledat nejsnazší cestu. Když zkusíte začít projevovat vaší skutečnou pravdu, pak začnete jinak vychutnávat vlastní život. Bude mít větší hloubku. Bude to něco, čeho si budete vážit.
























"





,

"









,

%



!

!





"

"



,





+



&





%





%

























"







!

%



"













!























)





















,

)















)

































)





&





!

























+











!



"


































,













"



















!











!











"













+











&

"





































%



*












!









Obhajoba vnitřní pravdy Došla jsem k moři pravdy, už jsem v něm po kolena, za zády mi stále někdo volá „vrať se, utoneš!“ Důvěřuji, že se dá dýchat i pod vodou? Vnitřní pravda není moje pravda, je to společný oceán, který se mi otevřel.

43















!





/





"

%











Sami tvoříme lásku Fascinuje mě, jak jsou všichni lidé na celém světě stejní v tom, že stále touží po lásce. Chceme se podílet na tvoření lásky. Každý chce mít stále někoho, kdo ho má opravdu rád, ale jak je to komplikované. Jak nás to zraňuje, když takového člověka ztratíme nebo ho nemůžeme najít. Hledáme si různé náhražky, jako třeba domácí mazlíčky tady ve vyspělých zemích. Jedna z cest k Bohu podle hinduismu je láska. Lidé dávají dárky soškám svých bohů, modlí se za ně, opakují jejich jméno, uctívají je jako živou bytost. Touto láskou, tím kanálem, který si v sobě vytvářejí, se postupně dostávají blíže ke zdroji lásky, k Bohu. Taková láska nemůže být s podmínkami, musí být bezpodmínečná. Je pro mě těžké si takový vztah představit. Myslím, že tam musí být silná emoce, že jsou opravdu milováni. Musí s tím vnitřně rezonovat. Taková láska není známa jenom z východu, také křesťané uctívají Krista a zřejmě tímto způsobem jej milují. Asi je za tím hodně jistoty, že jsou milováni. Dlouho jsem nevěděla, že si sám člověk může být překážkou v lásce. Neumíme milovat bez podmínek. Neumíme jenom dávat, ale chceme taky brát. Nebo jen dáváme a nic nedostáváme a neumíme z toho odejít. Bojíme se o každý kousíček lásky. A přitom je jí tolik nadosah. Máme každý v sobě zdroj lásky, ze kterého můžeme nekonečně čerpat. Abychom mohli čerpat z toho zdroje, tak musíme milovat sebe. Lidé rozeznají člověka, který je schopen bezpodmínečné lásky. Má kolem sebe plno láskyplnosti. Je to člověk vyrovnaný sám se sebou, sám sebe milující. Je to zdroj lásky pro ostatní. Jednou mi doporučila Tiago:„obejmi se sama v duchu, tak jako objímáš své dítě, a uvidíš, co to je za sílu“ to, abych si uvědomila, že nejdůležitější je dávat lásku sám sobě a potom se dostane i na ostatní. Ale moje srdce bylo zraněné a musela jsem nejprve hledat způsob, jak jej léčit. Na jednom semináři s Tiago, který se jmenoval „Cesta domů“, jsme dostali za úkol podívat se do sebe, jak to naše doma vypadá. Já

44

jsem se dívala dovnitř a snažila se naladit na svoje místo, kde cítím pocity z domova. Připomínala jsem si maminku a babičku a místa, kde jsem byla jako dítě doma. A po chvíli jsem uviděla svoje srdce jako velký červený sval, jak bývá malován v knížkách. Viděla tu červenou hmotu zevnitř a viděla jsem také velké střepy tabulového skla, které tam vězely tak, že byly zapříčené mezi srdečními stěnami a píchaly při každém stahu. Ucítila jsem bolest a lítost z toho obrazu a dlouho jsem hlasitě plakala. Moje srdce se léčí těch několik let, co chodím na Tiago. Ona je pro každého plná lásky, umí skutečně pohladit srdce a léčit naše vnitřní zranění. Cítím, že ty střepy postupně mizí. Jednou jsme si ve dvojicích zkoušeli sáhnout na svá srdce, položit ruku na druhého v místě srdce a představit si, že se jej opravdu můžeš dotknout a ten druhý, že dovoluje ten dotyk až na srdce. Tenkrát jsem měla představu, že někde v prostoru visí veliké živé srdce, ke kterému všichni spěcháme se svými malými srdíčky v dlaních, abychom se s ním spojili. A na povrchu toho velkého srdce se otvírají důlečky kam právě patří naše srdíčko. Jak moc příjemné bylo to propojení!

Jediné společné srdce (podle mého vyprávění nakreslil Taraka)

45

Abych takový pocit mohla zažít i ve skutečném světě a nejen na semináři, asi by se musel každý vnitřně otevřít a dovolit přístup k sobě, aby došlo ke vzájemnému spojení lidí. A to je nepředstavitelně veliký krok, který asi lidstvo nikdy neudělá. Ale třeba to bude vůle kosmické energie. Kosmos nám pomáhá v tom sbližování. Nejsem si úplně jista, jestli zamilování vzniká v našem těle anebo je přineseno odkudsi. Pokud se zamilujeme, je to jako mávnutí andělské peruti, výzva na cestu do neznáma. Opět se chce po nás odhodlání ke skoku. Možná, že zamilování je nástroj universa, kterým nás dostává do pohybu, vyráží ze zdánlivé rovnováhy našich představ a dostává do přítomnosti, ruší naše skořápky a vzorce. Ale je to jen na chvíli, pak nás nechá svému osudu a náš vztah možná skončí anebo bude trvat dál jako hluboká láska. Myslím si, že to, co nazýváme láskou k určitému člověku, je vlastně vzájemným vztahem našich energií. Naše energie spolu mohou rezonovat v lásce. A každý přitahuje toho druhého s podobnou energií, jak se ukazuje z rodinných konstelací a často to uvádí zdůrazňuje Moa. Cesta od zamilovanosti k lásce je cestou k uvědomění si společného prostoru lásky, který v sobě všichni máme. K té jediné jistotě na světě, jak říká Mushin.

Láska a svoboda Přiblížit se až na tu nejzažší mez, kde cítíš srdce a zavoní dech, ale být celá, neproniknout, nerozpustit se v druhém, a přece dávat vše, co chvíle vnímá. Sesbírat kousky sebe, slepit se a vnímat, že to co bylo ještě stále trvá, že můžeš na chvilku vystoupit a nepoškodíš tu krásu. Na cestě k přijetí lásky je přijetí omezené svobody. 46

Otevřenost a bariéry Netušíme, jak obrovské jsou v nás bariéry vůči bytí v jednotě s energií vesmíru. Ty bariéry nás prorůstají a brání volnému proudění kosmické energie skrz naše tělo. Jsme tím odtrženi od našeho zdroje života a trpíme. A pokud energie neproudí tak, jak má, naše tělo strádá a může být i nemocné. Naše fyzické tělo je součástí hmotného světa, ale my sami nejsme jen tím tělem, jsme mnohem víc. Jsme tou řekněme duší, která je součástí kosmu. Když se někomu povede tyto bariéry odstranit, bude osvícený.














,

,









,









!



















"







%



"

























)

!





































"







%







"















-



!



























































































%

































"

'















































'

















"

%







,















%























%











"









































'

























,

!













'

!









'









!



















!

















"





,































+

















%





































!



















"













)















)





















!





































"



































)













!













%











+

















!













&

!























-

























,



























%



)













"

























































)





)

&









)





,















!











)







!










"





!









,

&



































%





!



)











-









































,









%





















)

"





!







&













,





"

























%





)

























"





















$











%



"





,

)











"











'





























)

+































'



















,





!

























%





















%

"







"





-

,



















!



,



















,



*












!























Naše vnitřní bariéry se nám ukazují v kontaktu s druhým člověkem. Pohled, přiblížení, komunikace,… a přicházejí emoce, které v nás vyvolává druhý člověk. Pocity lásky, přitažlivosti nebo odpudivosti. Jindy zas náhle přijde pocit únavy, vyčerpanosti, mizení energie. Tak se projevuje bariéra, energie se spotřebovává na naší vlastní ochranu před blízkostí druhého.

47

Je to pro mě, dospělého, vzdělaného člověka těžké přiznat, že mi kontakt s někým, kdo je mnohem mladší a na první pohled primitivnější, působí nějaké vyšinutí z rovnováhy. Tak radši zaujmu obranný postoj, a tím ten kontakt zruším. Kdybych to vydržela, došlo by uvnitř mého těla k rezonanci. Tu rezonanci by vyvolala ona nepříjemná energie, která byla tak silná, že dospělého a vzdělaného člověka překvapila. Pomocí rezonance energií se vnitřní bariéry rozpouštějí a člověk se postupně navrací ke spojení se zdrojem, a tím se uzdravuje. Je to složitá cesta zpět, z toho místa, kde se teď už cítím bezpečně, od těch navyklých způsobů obrany. Bylo to rozhodnutí malé holčičky bránit, které mě dostalo sem? Na nedávném semináři Tiago jsem byla ve dvojici s blízkým mužem, se kterým jsem před časem začínala chodit, ale potom to skončilo, pro mě tak, že mě odmítnul. Je to můj kamarád, ale stále tady bylo něco nedořešeného, možná sexuálního, mezi námi. Tehdy, na konci vyčerpávajícího dne, jsme si navzájem měli dělat něco velice příjemného, co může člověk člověku, abychom si zase odpočinuli. Michal mě namasíroval nohy a celé tělo, to mi bylo moc příjemné, a potom jsme se vystřídali. Byla jsem na řadě a nějak těžko se mi vymýšlelo, co mu příjemného udělám. Když jsem vyčerpala svoje způsoby masáže, tak mi navrhl, abych si na něho lehla. Já jsem moc nechtěla, chápala jsem ho stále jako někoho víc než kamaráda, ale protože to bylo jeho přání, tak jsem si na něj lehla. Byla jsem moc překvapená, co se stalo. Ležela jsem na něm a vůbec jsem necítila jeho tělo pod sebou, ale ani svoje těle. Byla jsem z toho strašně unavená, jakoby odsál všechnu mojí energii. Ptala jsem se na to Tiago a ona mi odpověděla, ať se zeptám zítra na skupině. Druhý den jsem byla postavena opět do dvojice s Michalem. Stáli jsem proti sobě a měli jsme zkoumat svoje bariéry. Nejprve měl Michal roli pasivního a já jsem se k němu přibližovala. Nemohla jsem jít moc blízko, bylo mi to nepříjemné, bylo to přes můj vnitřní nesouhlas. Tak jsem zůstala stát asi půl metru od něho a neměli jsem spolu žádný větší kontakt. Když měl Michal roli aktivního a já jsem mu měla všechno dovolit a jen se na to dívat, tak jsem postupně tuhla s tím, jak se přibližoval. Bylo to postupné ztrácení pocitu sama sebe. Tělo kamenělo. Chtěla jsem zmizet, ale nešlo to. Chtělo se mi dolů a tak jsem se hrbila a podklesávala. Pak ale došlo ke zvratu. Když došel za

48

určitou mez, stál velice blízko mě a jeho ruka už se mě skoro dotýkala, najednou mě napadlo, že se mu pomstím. Vychutnávala jsem chvilku ten pocit, že vím, co ho čeká, a on se rukou ještě malinko přibližoval. Ve mně pomalu narostla síla a pak jsem ho prudce odstrčila až odletěl skoro ke zdi. Běžela jsem za ním a chtěla jsem se prát. Tloukla jsem ho, ale on se nebránil, jen se kryl. To se mi nelíbilo, ale nemohla jsem pokračovat, zasáhla Tiago. Vrátila nás na místo a řekla mi, že mám ochutnat ten pocit mezi tím, nebýt ani mrtvá, ani nebojovat. Zkusila jsem to. Jeho blízkost se dala vydržet a pak přišla veliká lítost. Celou dobu mě provázely myšlenky, že jsem byla odmítnutá a tím hluboce uražená. Možná, že to nebyly jen moje pocity, ale i pocity mé maminky a babičky. Hlasitě jsem plakala. Cítila jsem, že se mi uvolňuje energie z břicha. Byly to jemné vibrace v oblasti břicha, které jsem nechávala odejít. Teď jsem mu už nějak mohla dovolit, aby se přiblížil úplně a sdílel mojí blízkost. Najednou to bylo tak hluboké a krásné. Stačilo jen překonat ten moment, kdy jsem cítila, že se musím bránit. Nemusela jsem, nebyl k tomu skutečný důvod. Zdá se mi, že se většinou bráníme odstraňování bariér. Nechceme se cítit zaskočeni, být slabší než ten druhý. Jakoby v nás číhal strach z doby lovců mamutů, který nám oznamuje, že slabost znamená blízkou smrt. Vyžaduje to od nás velkou statečnost podívat se na vnitřní bariéry. Máme jich v sobě na tisíce. Každá rozpuštěná bariéra znamená trvalou změnu. To je skutečně cesta do neznáma. Navyklé vzorce chování se už nebudou neustále opakovat, stačí jen vidět, uvědomit si příčinu svého jednání. A možná při kontaktu s dalším člověkem se dalších bariéra rozpustí a tělo bude konečně dostatečně propustné, abychom ucítili tok života. Je to nesmírně těžká cesta, ale stojí za to. S přibývající otevřeností přibývá radosti ze života. A když vypadám slabá a hloupá tak co, vždyť to není poprvé. V dnešní době už mě šelmy nesežerou.

49

Jak málo slov mám k popsání stavů duše, a přitom jsou tak důležitá, důležitější než slova Duše mi mluví jako hudba není vidět, a přece zpívá. Potkala jsem se s tvojí duší záměrně? Vnímám jednotu, beze slov, něžné houpání pramínků v srdeční oblasti. Propichuje mě paprsek blaženosti. Jak je vše na této úrovni jednoduché a jasné. Ano, vše se dá takto vyjádřit prostě a jasně, a vše se tam vejde. Jen falešné tóny nejsou jednoduché. Konečně otevřená třináctá komnata je plná pavučin a prachu. Kašlu prach zvířený probouzejícím se srdcem, dere se do mě sluníčko, závoje pavučin se rozpouštějí nasává mě jednota – láska. Zázrak života pokračuje! S velkou pokorou a láskou přijímám.

50

Důvěra v kosmické spojení Myslím, že důvěra v kosmické spojení je to, co v lidech zažehává ten viditelný vnitřní plamen. Důvěra v to tady kolem musí být tak silná, aby překonala strach z přicházejícího neznáma, které nás čeká tam, kam se pomalu odvažujeme skočit. Ptala jsem se Tiago, kde bere svojí vnitřní sílu a odhodlání k tomu všemu novému, co dělá, jestli je to její sebedůvěra. Představovala jsem si to jako pevné vnitřní přesvědčení, které je v souladu s jejím obrazem ve mně – tam v hloubi je cítit ocel, jako starý železobetonový pilíř ve skále obrostlý tlustým mechem do měkkosti. Tiago mi odpověděla, že je to obrovská důvěra v přítomný okamžik. Ví, že věci přicházející z toho proudu energie, na který je naladěna v přítomném okamžiku, nejsou falešné. Mohou být jen pravdivé. Já u sebe ten vnitřní plamen necítím. Moc bych si jej přála zažehnout a hořet ve jménu něčeho silného. Taková důvěra, abych dělala kroky do neznáma, se mi hledá obtížně. Zvlášť když moje mysl stále vymýšlí další možnosti toho, co bude, když … a stále pochybuji, že jdu správnou cestou. Moje tělo automaticky reaguje na podněty a jednám tak, jak jsem zvyklá. Mohu tu svoji cestu vůbec sama ovlivnit? Vím, že stačí jen se dívat na svojí cestu a důvěřovat tomu vedení. Ale jak skutečně získat tu důvěru? Moje důvěra ve správnost cesty by se posílila pocitem, že jsem opravdu někdo. Rozumí se tím někdo, kdo za něco stojí. Někdo, kdo něco znamená pro společnost, tedy pro ostatní. Dlouho jsem se snažila stát se tím někým. Chodila jsem do školy, neúnavně jsem pracovala a učila se, ale stále nepřichází pocit, že někým jsem. A když teď, jako duchovně hledající slyším „můžeš být cokoli“, jsem z toho zmatená. Nevím, co to vůbec znamená ta možnost být kýmkoliv? Znamená to třeba být někým uznávaným v naší společnosti? Napadá mě taková představa, že když chceš být někým jako třeba dobrým kuchařem, tak je to snadné. Potřebuješ jen znát hodně dobrých receptů a trochu zručnosti a praxe a pak, pokud budeš poctivě pracovat, tak toho dosáhneš. Kuchař je tady jako příklad někoho, kdo je v podstatě neznámý ze společenského hlediska. Nevytváří nějaké

51

významné trvalé hodnoty, ale je spokojený, protože je užitečný pro okolí. Když se chceš stát umělcem, třeba velkým malířem nebo básníkem, musíš trpělivě každý den tvořit, malovat nebo psát, a gumovat a malovat a nechat svoje dílo růst si pod rukama. Tady už musíš opravdu hodně důvěřovat ve vlastní tvořivost. Tady už se musíš hodně spoléhat na vnitřní pravdu a taky nemáš jinou možnost. Ta tvořivost musí být jako silný pramen. V mém případě se taková tvořivost vyskytuje jen zřídka, více mám období uzamknuté poetické tvořivosti. To je pro mě signál, že toto není moje hlavní cesta, jen moje zábava a radost. Já jsem teď na cestě stát se expertem. Představuji si, že když chci být v něčem opravdovým expertem, třeba materiálovým odborníkem jako já, tak si musím neustále plnit hlavu novými informacemi, abych neustále věděla, co je všechno známo o vlastnostech nějakého materiálu a zkušenostech s ním. To je nekonečný proces, kdy musím uchovávat v pohotovostní paměti v hlavě spoustu faktů a neustále si je doplňovat. Prostě hromadit v hlavě spoustu informací, se kterými dále pracuji. Moje vlastní tvoření je omezeno na hledání logických souvislostí a vytváření nových teorií, do kterých všechny tyto poznatky zapadají. V tomto případě musím především důvěřovat ve vlastní mysl, ve vlastní dobrou paměť, mít jistotu v sebe. Stačí když funguji jako spolehlivý logický stroj, nemusím mít žádný vztah ke kosmické energií. Ten by mě spíš rušil. A tak v takovéto situaci se mi nitky důvěry v proud kosmické energie navazují obtížně. A přece se i ve mě objevila ta touha dojít k Oceánu. Nejprve jí našlo tělo a moje mysl už o ní taky dost ví, i když jí nechce připustit. Stále ještě chce něco být. Takže když jsem na teď cestě experta a zároveň cítím v sobě touhu, vím, že proti ní nemohu donekonečna bojovat. Moje důvěra v logiku věcí musí být narušena a vyměněna za důvěru v širším významu. Musím si dovolit důvěru v sebe i v kosmos. Musím hledat prostor v sobě pro oboje současně, pro skvěle pracující logickou mysl i pro uvědomění si kosmických souvislostí. Mohu svojí logickou mysl zaměstnat třeba hledáním poznání duchovní cesty a tak využít svoje schopnosti pro radost. Mohu si více hrát s tím, co mám, ale musím se vzdát představy, že budu všechno vědět a pohotově reagovat na nějaké odborné téma, protože to nejde dohromady. Část mojí mysli se bude toulat s kosmickou energií.

52

A stejně představa, že mohu ze sebe udělat někoho významného ve společnosti patří egu. Nemohu se jen tak stát někým mimořádným z pohledu lidské společnosti bez toho, že bych šla přes svojí pravdu. Ta významnost je otázkou hodnocení, které je založeno na lidských měřítkách. Je to nakonec souhra náhod, jak tě společnost ohodnotí, a z hlediska mého života to nic neznamená. Podstatnější pro mě je, že je to pravda, že mohu být všechno. Jsem přece součástí lidstva a součástí zdroje - tvoření vesmíru. Mohu opravdu vytvořit cokoliv, ale nevím předem, co to bude, a s tím se musím spokojit. To je opravdu nejvíc, co jde. A aby se to tak stalo, musím dovolit to, být čímkoliv, a musím si v tom důvěřovat. Možná budu přece jen někdo významný třeba tím, že přispěji k poznání duchovní cesty ostatním lidem. Jeden z nejsilnějších zážitků na mojí cestě jsem měla na semináři Michaela Barnetta v Berlíně před dvěma lety. Byl krásný listopadový den, sluníčko svítilo do opadaného listí ohromných platanů. Seminář se konal v Penthouse, střešní nástavbě v centru Berlína blízko řeky. Stáli jsme ve velkém kruhu v té světlé místnosti ze tří stran prosklené a Michael chodil od jednoho ke druhému a něco se dělo. Když přišel ke mně, tak jsem se rázem měkce dostala do hlubšího stavu než ve kterém jsem byla a pomalu jsem se složila na zem. Tam jsem zároveň plula v jiné dimenzi a zároveň jsem si uvědomovala, že ležím. Ale ten nejsilnější zážitek přišel až když tato část semináře skončila. Narostl ve mně pocit extáze. Bylo to něco silného uvnitř. Oknem jsem viděla televizní věž na Alexander platz a to bylo ono. Šla jsem jen tak v ponožkách na střechu a dívala se na tu věž. Ta síla proudila ze mě směrem k té věži a po ní vysoko do nebes. Nevyslovitelno. V tom okamžiku jsem byla tak v přítomnosti jako snad nikdy. A to proudění trvalo, vzhůru do nekonečného prostoru, dokud jsem to nepřerušila a nevrátila se zpátky dovnitř. Možná se mi ukázala ta obrovská síla zdroje, aby mi řekla, že jsem taky tak silná.

53

(MB, The other cup of purple, 1986)

54

Ego bojující ze zálohy Naše ego pro nás představuje překážku na cestě. Ego se snaží oddělit nás trvale od celku, od našeho kosmického zdroje. Snaží se nám vnutit představu, že jsme sami sobě uzavřeným celkem, který něco znamená, a přitom se cítíme osaměle, když jsme dlouho sami, a máme silnou touhu blízkosti někoho druhého. Ego chce, abychom zůstali v tom našem bazénku a měli se pod kontrolou a přitom je tu celý oceán.














!























!























!

























+











,

!



























































'



















!















'













"































/









!















'



















)

























Ego má neuvěřitelnou sílu. Taky proto, že bojuje proti nám a že je zpočátku silnější a že to je mnohdy ze zálohy. Prostřednictvím ega se sami manipulujeme. Dokáže nám zavřít přístup k našim přirozeným pocitům a vnucuje svoje výklady. Ego si žije jakoby svým vlastním životem a s námi, to je s tělem i s duší, to vůbec dobře nemyslí. Jeho cílem je nějaká chiméra, nějaký vnitřní obraz o tobě, který chce stále zlepšovat, aby byl dokonalý. To je myslím další důkaz, že ego musí být naším vlastním „vynálezem“, produktem našeho myšlení a nemůže patřit do všeobecného proudu energie. Ego je na jedné straně produktem našeho myšlení, součásti našeho těla, a přitom dokáže působit proti tělu. Může nás táhnout za úspěchem v nějaké práci. Bude chtít ukázat, že jsi nejpracovitější, nejchytřejší a proto nejnepostradatelnější pro tvojí firmu. Dokud vydržíš to tempo, budeš mít možná pocit uspokojení, ale jakmile začneš ztrácet krok, začneš se propadat do deprese. Ego tě může nutit, abys vypadal nejlepší a nejsilnější, mrštný a hbitý a zdolával vysoké hory bez odpočinku až se uštve tvoje tělo. Vždycky se nakonec objeví někdo, kdo nás překoná, je to jen otázka času. Ego soupeří s časem, cítí, že je námi jen na omezenou dobu, že jsme smrtelní.

55






%

























*













"

































!



























!

































)













!



!































%















*



















,





































&


































,









-



"

!





,







"



&









!





















'



)





















































!





















"







!

























+






!











,

+





















!





!











,















)

!

































































/

!



%



































































"































+























+









!



!



%























&

























,

/








!























Ego to jedna z velikých překážek na tvé cestě duchovního vývoje. Jak se máš zbavit ega, když je zároveň tebou samým? To je vlastně cílená sebevražda. Je to operace, kterou si pacient dělá sám. Zbavování se ega je velice dlouhý proces a všichni jím musíme projít. A sami to těžko dokážeme. Tady nám musí pomoci nějaké spřízněné společenství lidí, kterým důvěřujeme. Musíme se hodně ptát na všechno, co nás napadne. Musíme ten proces uchopit najednou z různých stran, abychom ego usvědčili ze zločinnosti a přemohli. Musíme se hodně obracet ke svému tělu, které zná tu naší pravdu dříve než my. Pokud cítíme fyzickou bolest nebo nechuť něco dělat, musíme tělo poslechnout. Jinak jej zase manipulujeme a to je zase práce ega. A nemusíme pořád hledat nějaké vysvětlení pro to, co děláme.

56

Stý způsob spadnutí z postele Je mnoho způsobů jak spadnout z postele, z postele spánku zapomnění. Tady je jeden z nich: Pokud pozoruješ jak ti tluče srdce vypátráš že je to místní jev – nemá nic společného s tlukotem tvojí existence který je naprosto někde jinde. V srdci tohoto vesmíru? Pokud nasloucháš tlukotu svého srdce můžeš projít do centra věcí kde nic nepřichází a nic neprobíhá. Pokud přicházíme ze světla a vracíme se tam, proč se díváme jinam? (MB) (The other cup of purple, 1986)

57

Strach je příležitost Cesta duchovního rozvoje vede přes všechny naše strachy. Tam je pro nás největší neznámo a tam je nejvíc energie pro změnu. Strach je tvoje příležitost uvidět, jak říká Michael Barnett. Pro mě je jeden z největších strachů oddělení od společnosti. Být jiný a proto kritizovaný a nepřijímaný. Touha být součástí lidského společenství je přirozená pro každého člověka, kvůli ní se člověk často odvrací od své pravdy, chce zůstat součástí, podřizuje se všeobecné morálce. Já jsem měla to štěstí, že jsem v životě došla do bodu, kde jsem poznala, že to, co ze sebe dělám, už nejsem já, a zastavila jsem se. Měla jsem tenkrát tělo spoutané všemožnými konvencemi, od oblečení až po to, co jsem říkala. Byl to stav, kdy jsem se necítila dobře ani sama se sebou, ani ve společnosti, kde jsem už více nemohla hrát tu roli, kterou jsem si stanovila. Bylo to moje tělo, které to všechno začalo odmítat. A mám podezření, že to taky zapůsobila kosmická energie. Jdu dál už více po svém a občas propadám depresím. Mám stále strach z vlastního bytí, z jinosti, z odlišnosti od ostatních, z vlastní aktivity a vlastního tvoření. Dostávám se do prostoru mimo zavedenou morálku. Vím, že tam nemůže čekat něco, co by lidem škodilo, že tam čeká láska k lidem a lidé ji rozeznají a nebudou mě odhánět. Michael Barnett uvádí překonávání tohoto strachu mezi nejdůležitějšími skoky do neznáma, kterých se musí Divoká Husa odvážit. Řekl mi k tomu:









































!









"











%















&











!























!















%



"















#







'











%





















)



























"














)







)















'













)































,





!























*





+



)

/









,

!









&





































+





















)

1

1









0



!









,




"






!

2























Je ve mně bytostně hluboko uloženo, že musím být dobrý člověk, abych nebyla lidmi odmítána. Chtěla bych, aby si všichni lidé stále o mě mysleli, že jsem dobrý člověk. Je to ve mě od dětství, kdy jsem se

58

asi snažila vyhovět ve všem a získat lásku rodičů. Teď už si uvědomuji, že jsem schopna hodně popřít sama sebe, když se snažím všem vyhovět a slyšet jen chválu. Překonání takového bytostného názoru je pro mě velice obtížné a zatím nedosažitelné. Je to moje cesta – beze strachu projevení sebe sama. A jsou tady i další strachy, které mám ani nevím proč. Mám strach z jízdy v autě. Připomíná mi to souvislost s důvěrou a kontrolou. Kontrolu nad sebou pomalu ztrácím, ale plnou důvěru ještě nemám. V jednom období se mi už podařilo nemít tolik strachu v autě. Řídila jsem velice uvolněně a kupodivu stejně dobře jako jindy. Ale strach se mi zase vrací. Nedávno jsem si uvědomila i strach ze síly přírody kolem. Byla jsem po letech zase v horách jen tak se stanem. První noc ve stanu v pustině mi nebylo vůbec dobře, hrozně jsem se všeho bála – tmy, zvuků. Cítila jsem obrovskou sílu přírody a vedle ní tu vlastní nicotnost, nemohoucnost. Za léta spíše v civilizaci, ve městě jsem si zvykla na pocit bezpečí, a tady uprostřed toho ticha byl strach jako neviditelný poklop. Našla jsem v sobě všechny prvky ztotožnění s osobností, jak to vyjádřil Michael Barnett v následujícím proslovu, i když patřím spíše k lidem s nízkým sebevědomím.
















)











)

+





















!









"













'



%







"





"

!



























&

















"











!













!















































!

















!



















































)

,











!





'







!





!



























&













"



%

























!









,








!









,





59























,















!









)




















&

%

,

!











"





































%























)





"











!





















)

















































%









!





"





%















































































!



























%









"









'









)









%









*



%

"



,



"







&

$



















"





%











)

































,





'







)









'



&



























!























+















'





























"





































!





'





)





















+















































%

'











)

&

















"

!











+





















-









,

















































!





!













&





























&

'

















!

















































)













!









)













































































*















,









'

!







)





























!

&

























'





















'





+











"







+



























&













+





&































%





















,





'

















)













+





























%





!

"







%



"



'







































!

&









)













!































!



&

















&







&













)

%











!





















'











































%











*









,









"

%













%



















&









)











!



)











&























!



















%







!























!





















'











'



%
















,











'

























"















%





"











&







'









"





-





)

!









,



$





!



















!







)



"









%





























)





%

























"



























)









!

,

,

-



















'





















!





























)



















!















"

%







&















































!



!

)



























&





"











!

















!



!









!









!







"



%

%







!

















%















!



,









"























,



























!



%















%





























"

















"





%

























!

















































!

'







"









,





"











!

"















"

%





)



















%








"

!

!





































60





"









































!

,





&













!













"





)





















)





"























%

















!

+



















,







!







%







!





















"









































%







































!

'









&









!















)





!



























"



























%





















%







!

"















"



























%

,























)



,

*













+





)







*











'







*

























!

























"

















!



























































)









%

"











!















+





%













"









































"

%















!

























"











)

















"







%



























)



&

'















)

























,



)





















!





















+





























































!



!

























+





































%











"

















































!



























$





















































,























)













%













!





























"







%







+







!













!







"



%

,













/

























!





!



+











0

1

1





Já už mám všechny příznaky toho úplného vyčerpání. Zároveň vím, že se otevírám a více vidím a důvěřuji tomu spojení s lidmi a s kosmickou energií. Tak možná dokážu časem překonat všechny svoje strachy.

61

Přijímání života jaký je Nemáme stejné podmínky v okamžiku, kdy si uvědomíme, že stojíme na začátku duchovního rozvoje. Závidíme druhým, že se narodili v jiných podmínkách, že prožili jiné životní situace nebo měli více příležitostí. A přitom je každému dáno přesně to, co právě jen on potřebuje, aby šel dál. Přijetí všech svých „nedostatků“ je počátek. Cokoli se objeví, je třeba pozvat dál a říci ano, takový jsem, takové je to tady… Jak často uvádí Mushin na seminářích v příběhu o poustevníkovi, který bojoval proti démonům z okolí. Bylo jich několik a dlouho se jich nemohl zbavit, do té doby než je pozval dál do svého obydlí. Přijal je jako svoje součásti. Nemá cenu bojovat proti proudu, který nás unáší. Nemůžeš být velkým hercem, když si to „tvůj osud nepřeje“. Přijetí situací, které tě v životě potkávají, jako fakt, který nehodnotím, je krokem na cestě. Říct si: „aha, tak tady jsem, tak ano“ je důležitější než vědět, kde jsi a kam jdeš. To neznamená, že se nechám vláčet osudem a bude jej jen sledovat zpovzdálí. Potřebuji stále vidět, že jsem se svojí pravdou. Nejsem oběť, jsem svůj člověk, který má vždy možnost se rozhodnout. Jsou to pro nás připravené zkoušky, které nám pomáhají uvidět, křižovatky, na kterých se musíme rozhodovat. Nejdůležitější je přijetí sama sebe takové jaká jsem. Stále se mi to nedaří. Pořád chci být někdo jiný, lepší, něco znamenající pro ostatní. Nevím proč to tak pořád mám i když už šest let chodím na semináře a přesvědčuji se o tom, že někdo jsem. Jsem někdo už jen tím, že se narodím jako živá bytost. Asi je stále ve mně představa, že mě lidé nemohou přijímat takhle, že nejdřív musím opravdu někdo být. Asi se taky bojím dát se jim taková jaká jsem. Chtěla bych se opřít o důvěru v sebe, v pravdivost toku života, v duchovní energii, ale nemohu v sobě najít místo úplné důvěry. Zatím nacházím v sobě spoustu silového zacházení se sebou samou. Většina mých názorů o sobě a představ o tom, co jsem schopna udělat, je postaveno na vodě. Při konfrontaci s realitou vychází najevo, že klamu sebe samu. Většinou svoje schopnosti nedokážu odhadnout a pouštím se do věcí, které nemám připravené a musím hodně improvizovat. A

62

zase z toho mám další strachy, že něco nedokážu dobře zorganizovat a domluvit, aby se to povedlo. Vždy je z toho zmatek, který hasím. Poslední dobou si myslím, že se asi nemám snažit něco udělat. Všechno pěkného se mi stalo tak nějak zčista jasna nebo náhodou, nic jsem nedokázala udělat sama, tak jak jsem si představovala. Ale nechávat věci jen tak běžet a ladit se na ten běh, to zatím neumím. Teprve teď, ve svém pokročilém věku, začínám více projevovat svůj názor a mnohdy zjišťuji, že to, co jsem považovala za svůj názor, byla jen obecná představa bez argumentů, kterou nedokážu obhájit. Je to jakoby mi něco, nějaký můj stín, mátl a zakrýval mlhou mojí vlastní pravdu, abych se k ní nedostala, protože, co bude potom! Vím, že mě už nese proud kosmické energie. Byla jsem tím proudem nesena nejprve silně do komunity, do centra duchovního dění, do společenství hledajících stejně naladěných na myšlenky Poznávání energie. Tam jsem zažila spoustu radosti, blízkých setkání s lidmi, ale nepodařilo se mi tam rozvíjet mojí pravdu. Byla jsem dost potlačená tím duchem, náladou mezi lidmi v komunitě. Zase jsem potřebovala být jiná než oni, ale tam jsem to nedokázala. Nebylo tam ovzduší vzájemného respektu a podpory, ale řád. Uměla jsem se mu přizpůsobit, ale zase jsem to přestávala být já. Prohrála jsem. Ani jsem nebojovala o svoje místo tam. A pak jsem navíc dostala darem lásku – životní vztah, tak jsem aspoň dokázala říct ne a čestně odejít. A opět jsem se ocitla doma, v rodině, kde teď žiji spokojený život. Střídám do práce a domů jako ostatní, ale trochu trpím nudou. Cítím ten tah k duchovnímu růstu, potřebu hnát se někam do neznáma, potřebu nových setkávání, potřebu stavět se na hlavu a tančit. Nikdo mi nebrání. Mohu začít hned tančit. Zase nevím odkud se odrazit. Cítím podobu s porodním procesem, který jsem prožila během holotropního dýchání. Tak čekám na tu oporu, abych mohla vylézt do světa konečně sama za sebe. Měla bych každodenní situace bez protestů přijímat, ale ty protesty jsou tak nějak ve mně hluboko a nejde to jen tak si říci, přijmu to. Něco je za tím, proč to nejde. Něco mi vyvolává tu automatickou reakci – vlnu protestu. Když se hlouběji dívám, vidím, že za tím je můj pocit, že musím. Něco, protože někdo něco potřebuje… . Mnohdy je to absurdní. Třeba

63

když mě muž, který je mi milý, chce obejmout nebo pohladit a já zrovna dělám něco jiného. Dostaví se automatická reakce, tak já to teda vydržím, i když mě to zdržuje…a za tím je ten pocit, že musím vyhovět tomu, co on chce. I když je to tak, že nechce nic ode mě, jen tak sdílí to, co mu přišlo, lásku. A já přece taky nic nemusím, mohu jednak podle svého a je to úplně v pořádku. A když jsem si tohle začala uvědomovat, jako mávnutím kouzelného proutku, se to začalo měnit. Ale musím si to stále připomínat, protože moje automatická reakce se mi stále vrací. Asi je hlouběji, než si mohu představit. Nebo další příklad: velice přísná žena, která má na všechno názor (možná jako někdy dříve moje matka), ve mně budí automatickou reakci, že musím věřit tomu, co říká a chovat se tak, jak ona říká, že by to mělo být. A tady následuje další automatická reakce, reakce puberťáka: já ti na to kašlu! A to je ten protest. A přitom stačí uvidět, že prostě nemusím všemu věřit, co říká, že je to prostě jen její názor, který říká tónem znějícím pro mě jako rozkaz, ale není to žádný rozkaz. A takové kategorické musím, které jsem si zadala, ve mně ztuhle leží a uvolňuje se až někdy doma v klidu a já se v tom klidu líně povaluji. Už se nemohu přinutit, abych udělala práci, kterou opravdu musím udělat. Tak to různě odkládám a bojuji s tím, i když by to mohlo být za chvilku hotové a nemusela bych se trápit.

64

Opouštění starých struktur Lpění na věcech, situacích, ale i na lidech nás kdesi ukotvuje. Přicházíme tím o část svoji svobody a tak je bráněno našemu dalšímu rozvoji určitým směrem. Je to mnohdy těžké opustit místo, kde jsme v bezpečí, jsme nasyceni a zaopatřeni.

Pouze to otočení tváří do kosmu, a jsi tam. Pouze nechat to na čem právě lpíš a vše ti leží u tvých drahocenných nohou. (MB) (Nobody Knows My Name, 1985) Pokud dlouho setrváváme na nějakém místě, tak děláme to, že si jej zabydlíme. Vlastně si jej přizpůsobíme sobě, aby se nám tam dobře žilo. Vytváříme si svůj domov, svoje bezpečí. Toužíme mít vlastní svět, svou známou část světa. Je to taková naše obrana před neznámem. Chceme vědět, kde budeme dnes v noci spát, co budeme mít k jídlu,… Nemusíme se tohoto zbavovat, ale když nahlédneme, že to je jen část světa, když připustíme, že svět může být i jiný, nezavíráme si cestu. A naopak, každé překročení hranic našeho domova, každý nový úhel pohledu, každý další kamarád, pro nás znamená vývoj. Byl to úžasně nový a čerstvý pocit, když se rozvedla a přestěhovala prakticky jen s osobními věcmi do nového domova. Bylo to tak plné naděje, tak očisťující! Zároveň jsem se sama na sobě přesvědčila, že nezávisím na věcech, které vlastním, ani na prostředí, ve kterém žiji.

A myslím si, že je třeba opouštět i svoje názory. Lpění na tom, že něco je tak, jak si myslíme, vede jenom k naší izolaci. Znáte přece lidí, kteří si jednou vytvořili názor a teď trvají na tom, že to tak musí pořád být. Ti se nemohou daleko dostat. Vše se stále vyvíjí, jako celý kosmos. Chtěla bych se naladit a plout s dynamikou života.

65

Touha po úspěchu Ptala jsem se Michaela Barnetta, jestli touha po úspěchu, po moci, ta věčná lidská soutěživost patří k naší společnosti? Chtěla jsem vědět proč lidé touží více po úspěchu než po lásce a blaženosti. Odpověděl mi:






!























%







































'





)











!























+









!



























































+















+



































































!

%























,











)































!













)







"



%

)







"









%

)

















"

















,

)





%





)

"































'



/

Ale já to přece všechno dělám pro lásku! Abych byla pochválena a milována. Já to ještě úplně nevím, že touto cestou lásku nezískám. Mám v sobě hlubokou touhu patřit mezi svojí rodinu, být jimi uznávána a doceňována. Stejné je to s kýmkoliv na kom mi opravdu záleží. Pro to, abych se zavděčila, dělám věci, které přesahují moje síly a umím zapřít sebe sama, svoje potřeby dokonale. Jako matka pro svoje dítě. A to se přenáší i do zaměstnání. Pracuji tak, že se ždímám k nejvyššímu výkonu proto, abych … byla oceněna, stačí jen úsměvem nebo slovem uznání někoho, nějaké autority pro mě. Hledám tu mez, tu rovnováhu mezi uspokojováním vlastních potřeb a dávání se blízkým. Chce to odvahu říci ne, nemohu, nestačím, ne tohle nezvládnu…ne tohle já dělat nemohu. Zní to jednoduše, ale to je tak těžké udělat a vůbec najít ten konec, ze kterého se to dělá. Radši pasivně čekám vedení a přitom můžu cokoliv. Prostě jen opravdově, do hloubky sebe přesvědčit, že mám právo být sama sebou a jednat sama jen za sebe!


























"

/











,





*

%









"











!



%





































%





































!





&

!

%







%

"







"



,







!

%

+

+

!



"

!























,

/

"







!













































%







































%









'





*



























,



%



!

!












&



!







































!





&





%









"

+























%

























Pokud se mi nepodaří vyskočit z této honby za úspěchem, nemůžu dojít ani naplnění na duchovní cestě. 66

Příliš zodpovědnosti Mám v sobě příliš zodpovědnosti za způsob, jakým žiji. Je jí moc a myslím, že mi brání přirozeně se radovat ze života. Zřejmě úzkostně trvám na obrazu sebe a nemohu to pustit. Beru si automaticky zodpovědnost i za ostatní, když jsem v kolektivu. Bojím se být špatná, nezodpovědná. A přitom jsou chvíle, kdy nezodpovědná jsem, kdy bezhlavě jednám a spoléhám na to, že mi to vyjde, protože jsem to já. Hraní si se životem jako si hraje dítě se mi po letech zase poštěstilo zažít. Bylo to na semináři Tiago v Postupicích, když jsem měla za úkol být na den dítě. Cítila jsem najednou, že můžu všecko dělat. Odhodila jsem tu neustálou dospěláckou zodpovědnost za své činy a to bylo tak osvobozující. Opět jsem se cítila vnitřně lehká a radostná, dělala jsem spontánně různé skopičinky. Jak vznikl ten osvobozující pocit? Byla jsem jako dítě omluvena z psaných i nepsaných povinností. Tehdy jsem měla jen dvě: nesměla jsem utéct a musela jsem se nechat krmit jako dítě. Když to jako paralelu převedu do mého současného života, mohlo by těmito povinnostmi být, že si nesmím sáhnout na život a musím respektovat, že chodím do práce, abych měla peníze na jídlo, a jinak můžu cokoliv. Postupem času jsem si nabrala v životě více zodpovědnosti než kolik mi náleží. To se nedá změnit ze dne na den. To není se vším praštit a odejít do hor, to je o tom, že bych měla rozvolnit závazky, nebrat si to jako, že když nesplním, tak mě pověsí, ale být nad tím. Být! Zodpovědnost pouze za sebe. Jsem omluvena, jsem to jenom já!

67

Radost ze života Možná, že je smyslem života jen tak si pohrávat. Jako to Michael Barnett říká v básni Návrat proudu. Být hravý jako dítě. Znám už i tu hlubokou radost ze života, tu, která přichází, když je mi dobře na světě, když jsem s Divokými husami. To je proud blaženosti, nekonečný proud. Kosmický tanec místo myšlení, analyzování, chápání, odpovídání, jednání, ničení… Je v tom ale i spousta vděčnosti za to, že žiji. Opravdu, nejvíce radosti zažívám kolem seminářů Poznávání energie. Jakmile se začne, vstoupí do mě pocit blaženosti. Navenek se sladce tvářím, jako bych někde našla spoustu sladkostí. Pamatuji si na první cestu na Michaelův seminář do Berlína na podzim v roce 2002. Tam jsem byla od začátku tak krásně uvolněná a prožívala jsem blaženost a lásku z toho všeho kolem. Měla jsem o přestávce bláznivou chuť skákat jako koza přes patníky na ulici. Byla v tom neskutečně bytostná lehkost.

Párty tlusťocha Je nějaký způsob jak pozorovat prázdnotu a necítit se jako blázen? Prázdnota je velká tlustá švestka, ze které ti šťáva stéká po bradě a přistává na tvé břiše. (MB) (The other cup of purple, 1986) Možná je to právě na seminářích, kde se plně otvírám neznámu. Tam nejsou žádná pravidla, která by se měla dodržovat. Mám jen vnímat sebe a energie všude kolem a nechat se nést.

Dokážu se takto radovat i v běžném životě?

68

Vysvětlivky 1

Michael Barnett pochází z Anglie. Vystudoval práva a matematiku. Původně pracoval jako úspěšný obchodník, ale potom přešel na práci s lidmi. Několik let žil v Indii, v Puně u Osha (kolem 1974). Po návratu do Evropy se nejprve věnoval terapii a v roce 1984 založil společnost Wild Goose. Nyní se věnuje práci s lidmi pořádáním seminářů a tréninků. Mnoho jeho myšlenek bylo vydáno v knihách. Od roku 1973 mu vyšlo kolem 40 knih.

2

http://www.wildgoose.net

3

http://www.wildgoose.cz/

4

Mushin, žák Michaela Barnetta pochází ze západního Berlína. Pořádá semináře „Poznávání energie“. Jezdí do Česka pravidelně od roku 1999. V roce 2003 spoluzaložil komunitu Divokých Hus v Postupicích u Benešova.

5

Moa Doris je žačka Michaela Barnetta přicházející ze západního Berlína. Inspirovala se prací Berta Helingera. Jezdí do Prahy vést semináře „Rodinných konstelací“, od roku 2002. 6

Podle popisu z knihy Hudson Smith: „The world’s religions”, revidované 1991.

7

Tiago je žačka Michaela Barnetta pocházející z Dánska. Studovala psychologii. Pracovala jako terapeutka hlavně s postiženými dětmi. Více než 10 let žila v komunitě Divokých Hus v Itálii a ve Francii. Vede semináře „Poznávání energie“. Jezdí pravidelně do Prahy už od roku 1996.

69