EVANGELIKÁLNÍ TEOLOGICKÝ SEMINÁŘ VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA TEOLOGICKÁ A SOCIÁLNÍ
Je možné vysvětlit trojiční pojetí Boha pomocí populárního románu? Porovnání křesťanského učení o trojici s líčením knihy Chatrč
Vladimír Horský, 3 TP, DS
Kurz: Systematická teologie Vyučující: Mgr. Jan Valeš
24.8. 2010
Teze: Je možné vysvětlit trojiční pojetí Boha pomocí populární knihy? A. Trojjediný Bůh podle Boice Pokusím se v několika následujících bodech vyjádřit jak J.M. Boice představuje Boha, Boží Trojici, jednotlivé osoby Trojice a jejich vlastnosti. Boží vlastnosti, které popisuje?1 Když přemýšlíme o Bohu, můžeme přemýšlet o jeho vlastnostech, jako např. láska, moudrost, moc atd. Jsou to vlastnosti, které jsme schopni i částečně sdílet a rozumět jim. Pak jsou takové, které nesdílíme a kterým ani nemůžeme plně porozumět. Jako například to, že Bůh je svébytný, soběstačný a věčný, nemá počátek, nic nepotřebuje, nemění se. Nerozumíme, co to všechno znamená a proto už naše přemýšlení o tom, jaký Bůh je, nás musí vést k pokoře. Při popisu následujících vlastností autor vychází z textu Gn 3,13-14 „JSEM, KTERÝ JSEM.“ Bůh je svébytný – nemá svůj počátek a není nikomu odpovědný, jeho existence na nikom ani na ničem nezávisí. Svébytnost nakonec i znamená, že Bůh takový jaký je sám o sobě, je nepoznatelný. Soběstačný – nemá žádné potřeby, a proto není na nikom závislý. Nepotřebuje ani žádné pomocníky. Nepotřebuje ani ty, kdo by jeho bránili. Bůh, který potřebuje být bráněn, není žádným Bohem. Je tomu spíš naopak, Bůh Bible je nezávislý Bůh, který je pravým obhájcem svého lidu. Věčný – Bůh vždy byl, vždy bude a zůstává stále tentýž ve svém věčném bytí. Na mnoha místech v Bibli je tato jeho vlastnost připomenuta. Znamená to, že je neměnný ve svých vlastnostech (např. nezmění svůj postoj ke hříchu…). Je neměnný ve svých úmyslech nebo vůli. Znamená to také, že mu nelze uniknout. Co říká o Trojici?2 - Prvně je potřeba říct, že křesťané, stejně jako Židé, věří, že je jen jeden Bůh. Jsou monoteisté. Společně se Židy můžeme odříkat jejich základní vyznání (Šema Izrael) z Dt 6,4-9. Zde je nejjasnější vyjádření učení, že Bůh je jeden. Ale stejně k nám mluví i některé NZ texty (1 K8,4; Ef 4,6; Jk 2,19). - V textu z Dt se píše: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný“. Slovo „jeden“ je zde vyjádřeno slovem echád, což neznamená „jeden izolovaně“, ale „jeden v jednotě“. Toto slovo se v hebrejské Bibli nepoužívá ve významu „naprosto samostatné entity“. Je to výraz, který se používá, když se mluví například o hroznu vína nebo, když izraelité odpověděli jako jeden lid. - V Bohu tedy existují tři osoby, z nichž každá má poznání, pocity a vůli. A přesto musíme být opatrní. Protože v případě Boha jsou poznání, pocity a vůle každé osoby v Bohu – Otci, Synu a Duchu – totožné. - Nikde v Bibli slovo „Trojice“ nenajdeme, ale i když se tam nevyskytuje, trojiční myšlenka je tam obsažena a to je podstatné. To, co o Trojici víme, známe jen na základě Božího zjevení, které je o ní v Bibli; ale přesto ji dobře neznáme. Když pojednáváme o tomto tématu, jsme tak náchylní k chybám, že musíme být velice opatrní, abychom nezašli příliš daleko nebo nepřekroutili to, co nacházíme v Písmu. - Boice při vysvětlování Božích vlastností i při popisu Boží trojice zůstává pokorný. 1 2
BOICE, James Montgomery: Základy křesťanské víry. 1 ed. Praha: Návrat damů, 1999, str. 84-91. Ibid. str. 91-96.
Uvědomuje si, že i při snaze věci vysvětlit, zůstává Trojice neproniknutelná a pokora je na místě. - Věříme v učení o Trojici ne proto, že mu rozumíme, ale proto, že o Trojici učí Bible a že sám Duch v našem srdci dosvědčuje, že tomu tak je. - Při snaze o pochopení Trojice poukazuje i na některé ilustrace, které se používají (např. světlo, teplo, vzduch). Ovšem upozorňuje na to, že při používání ilustrací je potřeby být velice opatrný. Co říká o jednotlivých osobách trojice a jejich vztahu? Je zvláštní, že o Bohu Otci toho Boice moc neříká a nevysvětluje. Biblické učení shrnuje do pěti tezí: 1. Je pouze jeden živý a pravý Bůh, který existuje ve třech osobách: je to Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Pluralitu můžeme spatřovat hlavně v těch oddílech, kde Bůh o sobě mluví v množném čísle (Gn 1,26; Gn 11,7; Iz 6,8) 2. Pán Ježíš Kristus je plně božský, je druhou božskou osobou a stal se plně člověkem. Zde se nachází jádro učení o Trojici, které také bylo v dějinách napadáno. „Člověk“ Ježíš byl pro některé problémem. (např. Árius z Alexandrie). Pokud by však Ježíš nebyl plně božský, pak naše spasení není dokonáno, ani zajištěno. Boice pak dokládá více biblických textů, které ukazují na božství Ježíše Krista.3 3. Duch svatý je plně božský Právě Pán Ježíš Kristus učí, jaká je podstata Ducha svatého. V Janově evangeliu přirovnává službu Ducha svatého ke své vlastní službě (J 14,16-17). Jsou mu připsány zřetelné božské atributy: nepomíjitelnost (Žd 9,14), všudypřítomnost (Ž 139,7-10), vševědoucnost (1K 2,10-11), všemohoucnost (L 1,35) a další. 4. Ačkoli je každá z osob božská, vzájemný vztah naznačuje i některé rozdíly V písmu se říká, že Otec poslal Syna na svět. Že Otec i Syn posílají Ducha. Neznáme plně, co takový popis vztahů uvnitř Trojice znamená. Obvykle se říká, že Syn je podřízen Otci, protože je Otec poslal, a že Duch je podřízen Otci i Synu, neboť je poslán na svět jak Otcem, tak i Synem. Je potřeba ovšem mít na paměti, že když hovoříme o podřízenosti, nemyslíme tím nerovnost. Představitelé Trojice jsou „stejní ve své podstatě a rovní ve své slávě“, jak říká Westminsterský malý katechismus. 5. Na Božím díle osoby trojice pracují společně Mezi křesťany je běžné, že Boží dílo rozdělují mezi tři osoby; dílo stvoření je připisováno Otci, dílo vykoupení Synu a dílo posvěcení Duchu svatému. Správnější ovšem je, že každý člen Trojice spolupůsobí na každém díle. Např. Kristovo vzkříšení je připisováno někdy Otci (Sk 2,32), někdy Synu (J 10,17-18) a někdy Duchu svatému (Ř 1,4). Základy křesťanské víry by se mohly brát a vlastně i jsou učebnicí systematické teologie. Autor vychází z Bible – Božího slova, na mnoha místech odkazuje na Bibli nebo mnohá jiná teologická díla a autory. Sám říká, že Boha můžeme poznávat pouze v tom, jak se nám zjevuje v Písmu.4 Boice, dle mého názoru, není ale typickou učebnicí. Je knihou, která se (alespoň dle mne) dobře čte, je schopná odpovědět na některé otázky, které lidé mají nebo odpovědět na věci, které nejsou tak jasné. Nebo je pomůže alespoň ozřejmit, ujasnit a trochu utřídit. Přitom si myslím, že se netváří dogmaticky. Tedy tak, že toto je pouze jediná správná představa o Bohu. Právě při pokusech vysvětlovat trojici zůstává autor při zemi a uvědomuje si naši nedostatečnost při poznávání Boha. 3 4
BOICE, James Montgomery: Základy křesťanské víry. 1 ed. Praha: Návrat damů, 1999, str. 95. Ibid. str. 84.
B. Kniha Chatrč (Wm. Paul Young) Představení knihy Román Chatrč vyšel ve Spojených státech v roce 2007 a brzy se stal bestsellerem. Kniha vypráví o jistém Mackenzie Allenovi Phillipsovi, kterému unesl pedofil dceru, jedno ze šesti dětí, a po zneužití ji zabil. Tato ztráta poznamenala celou rodinu, ale nejvíce asi samotného Macka (jak mu všichni říkali). Od té doby na něj padlo to, čemu říkal „Velký smutek.“ Po několika letech nalezl Mack v poštovní schránce lístek, aby se znovu vrátil do chatrče, kde byly nalezeny stopy po jeho zmizelé dcerce Missy, včetně její krve. Lístek měl podpis Taťka – bylo to důvěrné oslovení, které používala Mackova žena pro Boha. Mack se nakonec rozhodne, manželce a dětem nic neřekne, od kamaráda si půjčí auto a vydá se do chatrče. Tam nenajde polorozbořenou chatrč, ale krásně zařízenou chatu a v ní tři osoby. Starší černošku, mladého muže a jakousi éterickou bytost jménem Saraju. Všichni se chovají jako dobří příbuzní – a jako obyčejní lidé, kteří vaří, pečou, pečují o zahrádku nebo chodí na ryby. Ukáže se, že starší černoška je Bůh Otec, mladý muž je Ježíš a ona éterická bytost Duch svatý. Možná to připadá opravdu podivné, že Boha Otce přestavuje v tomto románu postarší černoška (říká se jí Taťka). Ona sama to Mackovi vysvětluje tak, že potřebovala (tj. Bůh Otec potřeboval) zbavit Macka jeho zajetých stereotypů, co se týče pochopení, jaký Bůh ve skutečnosti je. Mack se tedy setkává s trojjediným Bohem a současně si živě uvědomuje všechny své námitky vůči Bohu, své výčitky, že dopustil smrt jeho dcery. O tom, co se stalo, nezačnou hovořit přímo a hned. Smrt malé Missy se stává tématem rozhovoru velice pozvolna. Postupně Mack hovoří se všemi osobami Trojice. Později Ježíš přivede Macka k jiné podivné bytosti, Sophii (ztělesněné božské Moudrosti), která mu za zvláštních okolností umožní krátce spatřit v ráji si hrající Missy. Sophia ovšem po něm rovněž chce, aby usednul na soud. Aby rozhodl, které z jeho dětí půjde do nebe a které do pekla. Mack je drsně konfrontován jak se svým vesměs nevědomým sudičstvím, tak s Božím dilematem: Kdy a jak odsoudit lidské bytosti, které miluje? Vrcholem románu je okamžik, kdy se Mack rozhodne odpustit vrahovi své dcerky. Pokusím se znovu popsat v jednotlivých bodech, co říká tato kniha o Bohu, o Trojici, o jednotlivých osobách trojice a jejich vlastnostech. Co říká kniha o Trojici - Pěkné je hned první setkání hlavního hrdiny (Macka) se všemi třemi osobami Trojice. V okamžiku, když se s nimi setkal a oni se mu postupně představí, vyděšeně na ně zírá a pokládá otázku: „…který z vás je Bůh?“ „Já,“ odpověděli ti tři jednohlasně. Mack jednoho po druhém přelétl pohledem, a ačkoli ani zdaleka nechápal to, co vidí a slyší, tak nějak jim věřil.“5 Bůh je jeden a všichni tři dohromady tvoří jednoho Boha. - Mack měl mnoho možností hovořit s každým z těch tří o samotě. Pokud jednotlivé osoby mluví o sobě, většinou mluví v množném čísle. Např. : „…stvořili jsme vás…“6 - Na jiném místě Bůh (Taťka) znovu vysvětluje: „Nejsme tři bohové, ani tu nejde o jednoho Boha se třemi rolemi, jako když je nějaký muž manžel, otec a zaměstnanec. Jsem jeden Bůh a jsem tři osoby, a každá z těch tří je plně a naprosto tou jednou.“7
5
YOUNG, Wm. Paul: Chatrč, 1.ed. Praha, Knižní klub, 2009, str. 87. Ibid. str. 99. 7 Ibid. str. 101. 6
-
-
Při jiné společné diskuzi, kdy se Mack snaží pochopit vztahy v Trojici, říká: „vždycky jsem si představoval Boha Otce jako šéfa a Ježíše jako toho, kdo ho poslouchá a plní jeho rozkazy a nejsem si jistý, jak do toho zapadá Duch svatý.“ Pak položí otázku: „Copak nemáte nějaké organizační schéma?“ Dostává odpověď – tentokrát od Saraju (Ducha svatého): „My nemáme mezi sebou pojem nejvyšší autority, jenom jednoty… To, co tady vidíš je vztah, který není zaštítěný žádnou mocí. Hierarchie by pro nás neměla žádný smysl. Je to vlastně váš problém, ne Boží.“ 8 A na jiném místě zase Ježíš vysvětluje: „My k sobě přistupujeme s pokorou… taťka se podřizuje mně stejně jako já jemu nebo Saraju mně nebo Taťka jí. V pokoře nejde o autoritu a není to ani poslušnost; jde v ní jen o vztah plný lásky a úcty.“9 Pokud s Mackem mluví jedna osoba z Trojice, je to jakoby u něj byli i ostatní dva. Vědí, o čem daný rozhovor byl a jak probíhal.10
Co říká kniha o Bohu? - Boha představuje jako lásku. Od prvního okamžiku setkání s Mackem – všechny jeho projevy. Každý pohled, každé slovo, každý pohyb je prodchnutý obrovskou, hlubokou, všeobjímající láskou. Člověk byl stvořen, aby byl milován. Zde se ani nedají psát odkazy, protože bych musel odkázat na celou knihu - Bůh nechává člověku svobodu. Při prvním setkání říká Mack Ježíšovi: „Myslím, že je mou povinností si jít s Taťkou promluvit…“ Ježíš zvážněl a odpovídá: „nechoď, jestliže máš pocit, že to je tvoje povinnost. Tím tady žádné body nezískáš. Jdi, pokud to chceš udělat.“11 - Je svébytný – neomezený, nemá žádné hranice, je podstatou všeho, přítomný ve všem. 12 - Je skutečným OTCEM. Při rozhovoru o otci, se kterým měl Mack jen špatné zkušenosti …Nemusela nic říkat, bylo vidět, že chápe, co se v něm odehrává, a tak nějak věděl, že se o něho zajímá víc, než se o něj zajímal kdokoliv jiný. „Jestli mě necháš, budu tím Taťkou, kterého jsi nikdy neměl.“13 - Bůh žije ve vztahu naplněném láskou. Jsou to všechny chvíle, kdy jsou některé z osob Trojice spolu nebo chvíle, kdy je někdo z nich s Mackem. Každý vztah je prolnutý obrovskou láskou. - Na jiném místě zase : „Mack pohlédl Taťkovi do tváře. V životě neviděl laskavost, lásku, naději a živoucí radost v tak čisté podobě.“14 - Silným zážitkem pro Macka byla společná pobožnost. Nebylo to něco takového, co si asi představí každý z nás. Ježíš se natáhl přes stůl a vzal Taťkovi ruce do svých; na jeho zápěstí zřetelně vystupovaly jizvy. Mack seděl jako přimrazený a sledoval, jak Ježíš líbá ruce svého otce, pak otci pohlíží upřeně do očí a nakonec říká: „Taťko, bylo nádherné tě dnes pozorovat, jak jsi Mackovi byla plně k dispozici, abys převzala jeho bolest, a jak jsi mu poskytla možnost, aby si zvolil vlastní tempo. Prokázala jsi mu čest a prokázala jsi čest také mně. Poslouchat, jak šeptáš lásku a klid jeho srdci, bylo opravdu neskutečné. Bylo mi velkým potěšením tě sledovat. Jsem moc rád, že jsem tvým synem.“ Ačkoliv si Mack připadal jako vetřelec, nezdálo, se, že by někomu vadil… Být přítomen takovému vyjádření lásky jako by v něm uvolnilo vnitřní citový blok, a přestože plně nerozuměl tomu, co cítí – bylo to příjemné. …byl svědkem něčeho prostého, hřejivého, důvěrného, opravdového; tohle bylo svaté…15 8
YOUNG, Wm. Paul: Chatrč, 1.ed. Praha, Knižní klub, 2009, str. 121-122. Ibid. str. 145. 10 Ibid. str. 106 a další. 11 Ibid. str. 89; 95 a další místa. 12 Ibid. str. 99; 112. 13 Ibid. str. 92. 14 Ibid. str. 229. 15 Ibid. str. 107. 9
Co říká kniha o Ježíši? - Je pravda, která má jméno a která osvobodí. - Je cele Bůh a cele člověk. - Nejlepší cesta, jak se dostat blíž k Bohu i Duchu. - On je ten, kdo chce žít v nás. Přišel nám dát naplněný život – svůj život. Jestliže se budeme snažit cokoli dělat sami bez něj, bez probíhajícího dialogu s ním, bez společného sdílení – nedokážeme to! - V celém stvoření a celých dějinách jde o Ježíše. On je středem Božího záměru a Bůh se v něm stal člověkem – takže Boží záměry a lidské osudy jsou jednou provždy propojené. Co říká kniha o Duchu svatém? - Tvořil úplně všechno.16 - Ukazuje, na to, co je v našem srdci (obraz zahrady a bince).17 - Duch dává zmocnění lidem – z něho vychází skutečná moc a autorita - Duch (Saraju), říká Mackovi: „Já jsem vždycky s tebou, ať už mou přítomnost vycítíš, nebo ne.“ - Na jiném místě zase: „Já jsem proces, který tě dovede k živoucí odpovědi (Ježíši) – a až k Němu dospěješ, On tě změní zevnitř.“ - Když se Mackův pobyt v chatrči chýlil ke konci, položil Saraju otázku: „Uvidím tě ještě někdy?“ zeptal se váhavě. „Samozřejmě. Můžeš mě zahlédnout v uměleckém díle nebo hudbě anebo v tichu, prostřednictvím lidí nebo ve Stvoření anebo ve své radosti a ve svém smutku. Moje schopnost komunikovat je bez hranic, živoucí a proměnlivá, a bude vždycky naladěná na Taťkovu dobrotu a lásku. A uslyšíš mě a uvidíš v Bibli novým způsobem. Jen nehledej pravidla a zásady, hledej vztah – cestu k bytí s námi.“
C. Závěr Porovnám-li obě dvě knihy, tak musím říct, že najdu mnoho společného. Oba dva autoři vycházejí z Písma. Boice píše učebnici systematické teologie, kde se přímo opírá o Bibli. Při čtení knihy Chatrč jsem nenašel nic, co by mne nějak negativně zastavilo a co by se stavělo proti Božímu slovu. Snad jen kapitola se Sofií (personifikovaná moudrost) mi možná úplně nesedla, ale na druhou stranu to, co Sofie říkala, nebylo protibiblické. Pokud oba autoři popisují Boží trojici a jednotlivé osoby Trojice, tak se v mnoha věcech shodují. Není nic, v čem bych našel mezi oběma knihami nějaký rozpor. Chatrč se mnohem více věnuje Bohu jako Otci a od začátku do konce je plná lásky. Způsob, jakým autor píše je obdivuhodný a mnohokrát dokáže otřást city a emocemi. Nejen hlavního hrdiny, ale také čtenáře. Možná záleží na vnímavosti každého, ale pro mne to byl silný zážitek. Boží láska, která přímo bytostně vystupuje z textu a probouzí lásku i u mne. Lásku k Bohu i lásku k lidem. Boice zůstává při vysvětlování trojice velice pokorný a uvědomuje si, že stojíme před tajemstvím, do kterého se snažíme alespoň trochu nahlédnout. Kniha Chatrč, pokud popisuje hlavního hrdinu, píše o něm např. takto: „Mack si uvědomoval, že to, co poslouchá, i když se to jen těžko dalo pochopit, je něco úžasného a neskutečného…“ 18 Nebo: „Máš pravdu, dost dobře to nechápu. Na okamžik mám pocit, že tomu rozumím, ale pak … Ale mám v Tebe důvěru…“19 Pokud ovšem autor nechává mluvit Boha, nebo jednotlivé postavy Trojice, pak mluví velice samozřejmě. Bůh přece všechno ví a nemůže být nejistý a zde jsme v románu. Přesto na závěr autor píše: „…Možná, že něco z toho není tak úplně pravda v určitém smyslu, ale je to pravda 16
YOUNG, Wm. Paul: Chatrč, 1.ed. Praha, Knižní klub, 2009, str. 131. Ibid. str. 134-138. 18 Ibid. str. 102. 19 Ibid. str. 223. 17
jinak – jestli chápete, co tím chci říct. Asi si to budete muset přebrat se Saraju.“20 Asi jediné, co vyvstává při čtení knihy Chatrč je otázka: Může si člověk něco takového dovolit? Popisovat Boha? Musím se přiznat, že úplně nevím a neznám odpověď na tuto otázku. Závěr knihy je napsaný způsobem, jakoby se ten příběh skutečně stal. A bibličtí autoři také mnohokrát popisovali svoje vidění, která měli. Jenže to je Bible a my jsme ve dvacátém století? Nevím. Druhá věc je ta, že autor se snaží zbořit naši zaběhnutou představu Boha – což je asi dobře. Ale možná se dopouští podobné chyby, protože podává zase nějakou jinou představu. Na závěr se pokusím odpovědět na úvodní otázku, jestli je možné vysvětlit trojiční pojetí Boha pomocí populární knihy. Nejprve odpovím sám za sebe. Pro mne samotného byla tato kniha úžasným čtením. Myslím, že jsem mnohem víc schopen chápat Boží lásku. Mnohem víc pro mne znamená to, že Bůh je láska. Možná se mi otevřely i úplně jiné pohledy na ostatní lidi, kteří jsou kolem mne. Možná jsem i něco víc pochopil z toho tajemství Trojice. Mám ale jednu otázku. Nejsem schopen se asi úplně vcítit do člověka, který nemá žádnou biblickou znalost a Bibli třeba nikdy v ruce neměl. Ale myslím, že pro takového člověka se tato kniha může stát opravdu jen zajímavým románem. Člověk bez jakékoliv biblické znalosti se v knize ztratí. Alespoň si to tak myslím. Ovšem stejně by se asi ztratil i v učebnici systematické teologie. Myslím, že potřebujeme biblický základ pro to, aby nám takováto kniha mohla něco dát. Použitá literatura:
20
•
Boice, James Montgomery. Základy Křesťanské Víry. 1 ed. Praha: Návrat domů, 1999. Strany 84-103.
•
Young, William P. Chatrč. 1 ed. Praha: Knižní klub, 2009.
Ibid. str. 248 – slovo závěrem.
