Je d?ležité, abys miloval své nep?átele Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org)
Je d?ležité, abys miloval své nep?átele David Wilkerson March 3, 2000 Jestliže prohlašuješ, že nemáš žádné nep?átele, rád bych ti u?inil nabídku. Chci s tebou uzav?ít smlouvu na napsání knihy, kde vysv?tlíš, jak se ti poda?ilo dostat se v život? tak daleko, aniž by se ti jediná osoba postavila na odpor. Tvá kniha by byla jist? bestsellerem. Mohl bys popsat, jak na tebe nikdo nežárlil, nezávid?l ti ani se k tob? nechoval nep?átelsky. Mohl bys vysv?tlit, jak se nikdo nikdy nepokoušel zma?it tvé plány, zni?it tvé cíle nebo vykolejit tvou budoucnost. Mohl bys vypráv?t, jak t? nikdo nezranil, nezabránil tvému p?ání, ani nezinscenoval destruk?ní útok proti tob?. Nemám v úmyslu být prosto?eký ani sarkastický. Ale skute?ností je, že práv? tyto v?ci u?iní z n?koho tvého nep?ítele. A každý z nás má nejmén? jednu z t?chto zkušeností. Samoz?ejm? každý k?es?an ?elí úhlavnímu nep?íteli Satanovi. Ježíš ?íká, že on je nep?ítel, který zasívá zlá semínka do našich život? (viz Matouš 13:39). Podobn? nás apoštol Petr varuje p?ed Satanem: „Bu?te st?ízliví, bd?te, nebo? váš protivník ?ábel chodí kolem jako ?voucí lev a hledá, koho by spolkl“ (1. Petr 5:8). Už Ježíš objas?uje, že se nemáme ?eho obávat od ?ábla. Náš Pán nám dal veškerou autoritu nad Satanem a jeho démonickými silami: „Hle, dávám vám moc šlapat na hady a štíry i na veškerou sílu nep?ítele a v?bec nic vám neublíží“ (Lukáš 10:19). Kristus jasn? prohlašuje, že bitva se Satanem již byla vyhraná. Máme v sob? moc, abychom odolali každému pokusu, kterým nás chce ?ábel zni?it. Chci se spíše zam??it na naše zkoušky s lidskými nep?áteli – protivníky z masa a krve, lidi se kterými žijeme nebo vedle nichž pracujeme. Víš, když Petr používá slovo „spolkl“, jeho ?ecký význam je „pokusit se v každém p?ípad? polknout jedním hltem“. Petr mluví o každém jednotlivém problému – zápasu, zkoušce nebo pokušení – které by t? mohlo pohltit a poslat do deprese, strachu nebo zastrašení, ztráty odvahy. M?žeš být schopen sv?d?it, žes dosáhl velkého vít?zství v Kristu. Úsp?šn? jsi odolal všem pokušením a zlým touhám, všem žádostem a materialismu, všemu milování tohoto sv?ta. Ale zárove? m?žeš být stravován pokra?ujícím zápasem s lidským nep?ítelem. N?kdo proti tob? povstal – projevuje závist a ho?kost, p?ekrucuje tvá jednání a motivy, špiní tvou reputaci, ve všem ti odporuje, usiluje o zma?ení Božího plánu ve tvém život?. Tento osobní útok proti tob? t? okrádá o veškerý pokoj. Trávíš vzácný ?as vysv?tlováním a obhajováním sebe a svých jednání. A po chvíli za?ne konflikt stravovat všechny tvé myšlenky, stojí t? mnoho bezesných nocí. A pozoruješ, že to ovliv?uje tvou rodinu, tvé vztahy, dokonce tvé fyzické zdraví. Pokud toto popisuje tebe, pak jsi již spolknut nep?ítelem – pohlcen zkouškou, do které t? p?ivedl tv?j lidský protivník. Starý zákon zdá se podporuje naši tajnou nad?ji, že B?h bude soudit naše nep?átele Starozákonní soud volá po pomst? – oko za oko, zub za zub. Zdá se, že jeho poselství je „Ty jsi Pane vid?l, co mi ud?lal m?j nep?ítel, tak te? jdi za ním.“ Je pro nás snazší rozum?t tomuto postoji, když víc poznáváme zlé nep?átele Izraele. K?ik vál?ících Egyp?an? byl: „Honiti budu, dohoním je, budu d?liti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu me? sv?j, zahladí je ruka má“ (Exodus 15:9). A B?h byl v?rný, aby pomstil Izrael proti jeho nep?átel?m: „Povanul jsi v?trem svým, i p?ikrylo je mo?e, pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách“ (15:10). „Vztáhl jsi pravici svou, i poz?ela je zem?“ (15:12). Již slyším, jak n?kte?í k?es?ané ?íkají: „To je to, co chci, aby B?h ud?lal mým nep?átel?m. A? je srazí dol? a pohltí je. Ostatn? ud?lali mi totéž co Egyp?ané Izraeli. Pronásledovali m?, zasahovali na nejzraniteln?jším míst?, dostihli m?. Takže mám jasn? biblicky podloženo, že mohu žádat na Bohu, aby odfoukl mé nep?átele.“ Jestliže se snažíme pod?ídit starozákonnímu zp?sobu jednání s nep?áteli – dokonce s našimi nespasenými nep?áteli – dostáváme se zp?t do otroctví zákona. Page 1 of 5
Je d?ležité, abys miloval své nep?átele Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org)
David u?inil n?kolik silných prohlášení o svém nep?áteli. Úp?nliv? prosil Boha: „Nechaž? se zastydí a p?ed?sí z?ejm? všickni nep?átelé moji, nechaž? jsou zp?t obráceni a rychle zahanbeni“ (Žalm 6:11). ?íkal: „Pronásleduj je, Hospodine – nedovol jim v?bec spát pro to, co mi ud?lali.“ V jednom p?ípad? byl Davidovým nep?ítelem blízký p?ítel, jeden z Božího lidu. David byl tímto p?ítelem hluboce zran?n. Byl zran?n n?kým, komu vyznal svou duši. Tento muž byl David?v modlitební spole?ník, druh, se kterým sdílel svou lásku k Bohu. P?esto se tento d?v?rný p?ítel odvrátil od Davida, zradil ho. A to zanechalo Davida zran?ného, naštvaného, zmateného. „Nebo ne n?jaký nep?ítel útržky mi ?inil, sic jinak snesl bych to, ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mn?, nebo skryl bych se p?ed ním. Ale ty, ?lov??e mn? rovný, v?dce m?j a domácí m?j. Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího spole?n? chodili“ (Žalm 55:13–15). David tu v podstat? ?íkal: „Kdyby to byla n?jaká oby?ejná osoba, zvládnul bych to. Ale toto byl d?v?rný, zbožný p?ítel. A to bylo na m? p?íliš, abych to snesl.“ V??ím s v?tšinou biblických u?enc?, že tím p?ítelem, který se obrátil proti Davidovi, byl Achitofel, rádce a d?v?rník sou?asn?. Tito dva muži hledali vzájemn? názory na všechny problémy života. Kdykoli David vstoupil do Božího domu, aby uctíval, Achitofel byl po jeho boku, p?sobil jako Hospodin?v prorok pro Davida. A David otev?en? sdílel své srdce s Achitofelem, protože se domníval, že má duchovního p?ítele. P?esto ten samý Achitofel – zdánliv? tak moudrý a duchovní, tak bezelstný, tak jednozna?n? oddaný Davidovi a jeho sporu – se náhle odvrací od krále a stává se jeho nep?ítelem. Ve skute?nosti Achitofel tak zho?knul v??i Davidovi, že proti n?mu vlastn? shromáždil lid. Dokonce si zajistil podporu Davidova vlastního syna Absolóna pro plán ho zabít. David si st?žuje: „Lib?jší než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj, m?k?ejší nad olej ?e?i jeho, a však byly jako me?ové“ (Žalm 55:22). ?íkal: „Myslel jsem si, že Achitofel je m?j p?ítel. Mluvil tak zbožn?, ?íkal, jak by si pro m? p?ál to nejlepší. Ale potom mi vrazil n?ž do zad.“ Strašný zrádce zp?sobil, že se David stále ohlížel p?es rameno. ?ekl: „Na každý den slova má p?evracejí, proti mn? jsou všecka myšlení jejich ke zlému. Spolu se scházejí, skrývají se, a šlép?jí mých šet?í, ?íhajíce na duši mou“ (Žalm 56:6–7). David b?duje: „Sledují každý m?j pohyb, vy?kávají, jak by m? p?elstili.“ Ze svého strašného zran?ní, deprese a hn?vu David zbrkle vyk?ikuje: „Ó by je smrt náhle p?ikva?ila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla, nebo jest nešlechetnost v p?íbytcích jejich a uprost?ed nich“ (Žalm 55:16). Jinými slovy ?íkal: „Zabij toho zrádce, Hospodine. Nedovol mu p?ežít jeho dny. Pošli ho do pekla za to, co mi ud?lal.“ P?esto že David ?ekl toto, sám sebe zobrazuje jako nevinného. Vypovídá: „Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. U ve?er, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedn? volati budu, až i vyslyší hlas m?j“ (Žalm 55:17–18). David ?íkal: „Hospodine, Ty víš, že jsem ud?lal všechno, abych se T? pokusil pot?šit. Nedotkl jsem se toho muže – p?esto se obrátil proti mn?. Sám se stal mým nep?ítelem.“ To jsou slova stejného zbožného krále, který vzlykal, když jeho nep?ítel Saul byl zabit v bitv?. David roztrhl své šaty v zármutku a vyzval své p?átele k postu a modlitb? zvoláním: „Padl obr Izraelský. Saul byl nádherný Boží muž.“ P?esto te? David mluví o Achitofelovi, svém bývalém p?íteli: „Zabij ho, Hospodine. Pošli ho do pekla, rychle.“ Potom ospravedl?uje sv?j postoj slovy: „Já jsem muž modlitby, vždy na svých kolenou.“ Jak ?asto jsme my k?es?ané jako David. Ve svém strašném zran?ní a depresi vyk?ikujeme svou samospravedlnost proti našim nep?átel?m: „Pane, nedovol jim déle žít.“ Zažil jsi n?kdy zradu od blízkého p?ítele? ?asto se nám m?že zdát Boží p?ikázání milovat naše nep?átele jako ho?ká, odporná medicína. Ale jako ricinový olej, který jsem ve svém mládí musel polykat, je to lék, který uzdravuje. Mnozí k?es?ané nejsou ochotní brát tuto medicínu. Vidí ji vyjád?enou v Písmu, ale z?ídka ji dodržují. Stále se ješt? cítí ospravedln?ni v pohrdání svými nep?áteli. P?esto to Ježíš vyjád?il velice jasn?: „Slyšeli jste, že bylo ?e?eno: Budeš milovat svého bližního a nenávid?t svého Page 2 of 5
Je d?ležité, abys miloval své nep?átele Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) nep?ítele. Já vám však ?íkám: Milujte své nep?átele! Žehnejte t?m, kdo vás proklínají, konejte dobro t?m, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují“ (Matouš 5:43–44). Popírá zde Ježíš zákon? V?bec ne. Obrací t?lesného ducha, který vstoupil pod zákon. V t?ch ?asech Židé milovali jen ostatní Židy. Židé nesm?li pot?ást rukou pohanovi nebo dokonce dopustit, aby se jejich roucho ot?elo o od?v nezasv?cence. Ale toto nebyl duch zákona. Zákon byl svatý, na?izující: „Jestliže by la?n?l ten, jenž t? nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. Nebo uhlí ?e?avé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tob?“ (P?ísloví 25:21–22). Ježíš se také odvolává na zákon Staré smlouvy, pokud jde o zran?ní a ublížení. Uvádí: „Slyšeli jste, že bylo ?e?eno: Oko za oko, zub za zub. Já vám však ?íkám, abyste neodporovali zlému ?lov?ku, ale kdokoli t? ude?í do pravé tvá?e, nastav mu i druhou“ (Matouš 5:38–39). Pod Mojžíšovým zákonem kdokoliv zp?sobil škodu (zran?ní, urážku), byl kompenzován podobným zp?sobem – zran?ní za zran?ní, rána za ránu. Ale tak to nemá být pod Kristovou službou milosti. Vskutku, Ježíš?v p?íkaz milovat naše blízké znamenal dokonce v?etn? našich nep?átel. Možná se ptáš: „P?edpokládá se, že budeme milovat zlé lidi – doktory, kte?í d?lají potraty, politiky bez skrupulí, agresivní homosexuály, kte?í tvrdí, že Ježíš byl gay? Ne?íká nám Bible, že máme volat proti h?íchu a divoce se vzpouzejícím ?initel?m zla?“ Ano, ?íká. Ale my máme odporovat t?mto zlým lidským zp?sob?m, aniž bychom nenávid?li jejich osoby. Možná chceš proklamovat Davidovu modlitbu: „Zdaliž t?ch, kte?íž t? v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kte?íž proti tob? povstávají, zdaž mne nemrzejí? úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nep?átely“ (Žalm 139:21–22). P?esto i David nakonec objeví milostivého ducha zákona. Nau?í se, že je možné nenávid?t n??í zlo, aniž by nenávid?l osobu. Napsal: „Skutek uchylujících se v nenávisti mám, nep?ichytí? se mne“ (Žalm 101:3). „Všeliké cesty bludné nenávidím“ (Žalm 119 104). „Falše pak nenávidím, a ji v ohavnosti mám“ (Žalm 119 163). Uvažuj o Ježíšov? p?íkladu. ?elil sjednocenému zlu všech významných sil t?ch dn? – státním ú?edník?m, politickým v?dc?m, církevním vedoucím. Všichni tito lidé se sami stali Kristovými nep?áteli, zlomysln? se mu posmívali. P?esto na vrcholu své bolesti – na samém pokraji smrti – se Ježíš modlil: „Ot?e, odpus? jim“ (Lukáš 23:34). Št?pán m?l plné právo klást odpor t?m, kte?í ho kamenovali. Mohl ukázat prstem na tyto zkorumpované náboženské v?dce a ?íci: „Uvidím vás v soudný den. Neujdete tomu. B?h vás ztrestá za tento h?ích.“ Ale místo toho následoval Št?pán Ježíšova p?íkladu: Modlil se: „Pane, nepokládej jim toho za h?ích“ (Skutky 7:60). Když se Marie vzbou?ila stížnostmi proti Mojžíšovi, spáchala trest hodný smrti. A B?h byl v?rný a pomstil Mojžíše, poslal na jeho sestru malomocenství. P?esto se Mojžíš neradoval z Mariina trápení. Zarmoutilo to jeho srdce a prosil Hospodina za její zdraví: „Ó Bože silný, prosím, uzdrav ji“ (Numeri 12:13). Pavlovi pochlebovali pokrytci, kte?í mu potom spílali, utrhovali se na n?j a pomlouvali ho. Lidé z druhé strany spektra Pavlových odp?rc? – zlých politik?, celých spolk?, ?ímských sodomit?, kte?í Pavla nenávid?li, protože se stav?l proti jejich homosexuálním praktikám. Dokonce církve proti n?mu povstaly. Rozzu?ení u?itelé, žárliví na zjevení, která Pavel p?ijal, ho zesm?š?ovali a p?ekroucen? citovali. Další ho obvi?ovali ze špatného zacházení s pen?zi. Nebu? na omylu – Pavel nenávid?l tyto lidské h?íchy. Jejich faleš ho zarmucovala a ve?ejn? mluvil proti jejich špatnosti. Ale nikdy nep?estal lidi milovat ani se modlit za jejich duše. Sv?d?il: „Uhan?ni jsouce, dobro?e?íme, protivenství trpíce, snášíme. Když se nám rouhají, modlíme se“ (1. Korintským 4:12–13). Pavel následoval Ježíšova p?íkladu. Jako napsal Petr o Kristovi: „Kterýžto, když mu zlo?e?ili, nezlo?e?il zase, trp?v, nehrozil, ale porou?el tomu, kterýž spravedliv? soudí“ (1. Petr 2:23). M?žeme nenávid?t nemorální jednání t?ch ve vlád?. M?žeme nenávid?t h?ích homosexuál?, potratá?? a všech, kte?í pohrdají Kristem. Ale Pán nám p?ikazuje, abychom je milovali jako lidi – lidi, za které Ježíš zem?el. A p?ikazuje nám, abychom se za n? modlili. Místo toho ?asto žertujeme na jejich ú?et. Vypráv?l jsem a smál se mnoha vtip?m o našem prezidentovi. V??ím, že Page 3 of 5
Je d?ležité, abys miloval své nep?átele Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) jeho ne?innost ve v?ci potrat? v pozdním termínu je v Božích o?ích opovržením, a va?í se z toho ve mn? krev. Ale neomlouvá m? to, abych nebral vážn? jeho v??nou duši. Kdybych n?kdy pohrdal rad?ji osobou než principy za touto osobou, nebyl bych skute?ný p?edstavitel Krista. V??ím, že jméno Ježíše bylo zostuzeno zp?sobem, jakým mnoho k?es?an? reaguje na ?initele zla. Horlili jsme proti t?m, za které bychom se m?li modlit. Takzvaní v??ící bombardovali kliniky provád?jící potraty, vraždili léka?e, kte?í potraty provád?li, hrozili vztekle p?stmi na manifestující gaye. Nic z toho není Krist?v Duch. Naše moc je na našich kolenou, ne v našich hrozících p?stích nebo ve vynášení rozhn?vaných soud?. Nyní si pov?zme o nep?átelích v církvi Jak máme reagovat na k?es?any, ze kterých se stali naši nep?átelé? Ježíš nám p?ikazuje, abychom je milovali skrze ?in?ní t?í v?cí: 1. Žehnali jim. 2. ?inili jim dob?e. 3. Modlili se za n?. „Milujte své nep?átele, dobro?e?te t?m, kte?íž vás proklínají, dob?e ?i?te nenávidícím vás, a modlete se za ty, kte?íž váš utiskují a vám se protiví“ (Matouš 5:44). P?ezkoumejme naše životy ve sv?tle t?chto t?í v?cí, abychom vid?li, zda jsme poslušní Krista, naší hlavy:
1. „Dobro?e?te (žehnejte) t?m, kte?í vás proklínají.“ Co to p?esn? znamená žehnat? ?ecké slovo pro „žehnat“ zde znamená „mluvit pouze to, co je dobré a vzd?lávající, nahlas našimi ústy.“ Nemáme pouze uvažovat (myslet) dobré v?ci o našich nep?átelích, ale mluvit je otev?en?. V tomto p?ikázání jsem byl opravdu neúsp?šný. Pamatuji si na dobu, kdy n?kte?í lidé, které jsem nesmírn? miloval, povstali proti mn?, pronásledovali m? a vy?ítali mi. Byla to nejhorší bolest, kterou jsem snášel, stravovala mé myšlenky ve dne v noci. Kdykoliv jsem m?l možnost, vyznával jsem své srdce komukoli, kdo by poslouchal. Jednou nás jedna drahá manželská dvojice ze služby požádala, abychom já a moje žena Gwen s nimi poob?dvali. Sotva jsme dosedli, už jsem za?al své b?emeno nakládat na n?. Vypráv?l jsem jim každý detail svého zran?ní – každou vy??enou lež, každou zasazenou ránu. Tato dvojice nikdy nepoznala, co je postihlo. Za hodinu nebo tak n?jak odešli zcela zmateni. Když jsem se podíval na Gwen, vid?l jsem v jejích o?ích skleslost, depresi. Tehdy se mi rozb?esklo – ud?lalo to všechno mé mluvení. Pozd?ji jsem zjistil, že tato drahá dvojice byla zran?na – a proto se s námi zoufale pot?ebovali sejít. Ani jsem se jich nezeptal, jak se mají. V?bec se nedostali ke slovu – a odešli prázdní, vyprahlí, nepovzbuzení. Kdybych jen poslouchal Ježíšovo p?ikázání žehnat svým pronásledovatel?m mluvením dobrých v?cí o nich, tato dvojice mohla p?ijmout požehnání. Místo toho odcházeli skleslí na duchu. 2. „Dob?e ?i?te nenávidícím vás.“ Co znamená ?init dob?e t?m, kdo se nám staví na odpor? ?ecký význam je „otev?enost (?estnost) plus uzdravení“. Ježíš zde v podstat? ?íká: „Ud?lejte všechno, co je ve vaší moci, abyste usilovali o uzdravení vašich nep?átel a jejich zotavení ze Satanovy pasti. Víš, že to, co ti ta osoba ud?lala, bylo zlé. P?esto se nezam??uj na své zran?ní, ale na podvod a klam, který je v duši nep?ítele.“ Ježíš zaslíbil: „Kterýmžkoli odpustili byste h?íchy, odpoušt?jí? se jim, kterýmžkoli zadrželi byste, zadržáni? jsou“ (Jan 20:23). Prominout (odpustit) znamená „úpln? zapomenout, z?íci se, zapudit“. Samoz?ejm? nikdo nem?že prominout n?komu h?ích proti Bohu. To m?že ud?lat jenom Kristus skrze jeho ?in na k?íži. Ale m?žeme odpustit t?m, kte?í spáchali h?ích proti nám. Ježíš ?íká: „Jestliže odpustíš tento h?ích proti tob?, odpustím ho v nebi. Zapomenu na nep?átele na tvém ú?tu.“ Kristovo p?ikázání zde je velmi jednoduché: „Ud?lej první krok. Ne?ekej – nepromeškej p?íležitost – protože duše tvého nep?ítele by mohla vklouznout do v??nosti a nést s sebou sv?j h?ích. První hledej usmí?ení. Samoz?ejm?, že tvá laskavost m?že být odmítnuta. Ale je-li p?ijata, m?žeš stát v soudný den a v?d?t, že tví nep?átelé nebudou souzeni a zatraceni pro sv?j h?ích proti tob?.“ 3. „Modlete se za ty, kte?íž váš utiskují a vám se protiví.“ Vidíme tento p?íkaz vysv?tlený v povinnostech nejvyššího kn?ze. Zaprvé zákon vyžadoval, aby kn?z zabil ob?? a položil ji na oltá?, aby jednal s h?íchem lidí. A za druhé se kn?z musel modlit za shromážd?ní, fungoval jako ten, kdo se za n? p?imlouvá. Tato kn?žská práce byla demonstrována na k?íži. Ježíš d?lal obojí: Zaprvé vykonal ob?? za h?ích, tou bylo jeho vlastní t?lo. Potom se modlil za odpušt?ní pro lidi v?etn? jeho vlastních pronásledovatel?. A práv? te? se Kristus p?imlouvá za tvé nep?átele: „Pakli? by kdo zh?ešil, p?ímluvci máme u Otce, Ježíše Krista Page 4 of 5
Je d?ležité, abys miloval své nep?átele Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) spravedlivého“ (1. Jan 2:1). Ježíš je advokátem dokonce t?ch, kte?í nás využívali a pronásledovali. Proto, jestliže On se p?imlouvá za jejich duše, jak m?žeš z?stávat jejich nep?ítelem? To je prost? nemožné. Jak je d?ležité odpustit a žehnat našim nep?átel?m? Pavel píše: „Dejte místo hn?vu“ (?íman?m 12:19). Krátce ?íká: „Snášej zlo. Slož to a jdi dál. Získáš život v Duchu.“ Ale když odmítneme odpustit zran?ní, které nám bylo u?in?no, budeme ?elit t?mto d?sledk?m:
1. Budeme mít v?tší vinu než ti, kte?í nám zran?ní zp?sobili. 2. Boží milost a milosrdenství se pro nás uzav?e. Potom, až se v?ci v našem život? pokazí, nebudeme tomu rozum?t, protože budeme v neposlušnosti. 3. Pronásledování našich pronásledovatel? proti nám bude pokra?ovat, aby nás okradlo o pokoj. Stane se vít?zem, bude mít úsp?ch, dostane nás do ustavi?ného zran?ní. A bude se smát, zatímco mi se budeme neustále dusit vzteky. 4. Protože je Satan úsp?šný, když nás vede k myšlenkám o pomst?, bude schopen nás dovést k smrteln?jším h?ích?m. A my se dopustíme p?estoupení mnohem horších než oni. Pisatel P?ísloví radí: „Rozum ?lov?ka zdržuje hn?v jeho, a ?est jeho jest prominouti provin?ní“ (P?ísloví 19:11). Jinými slovy nemáme d?lat nic, dokud nep?estane náš hn?v. Nemáme nikdy ?init rozhodnutí nebo pokra?ovat v jakékoliv akci, dokud jsme ješt? rozhn?vaní. Krom? toho p?inášíme slávu našemu nebeskému otci, kdykoli p?ehlížíme naše zran?ní a odpouštíme h?íchy, které nám byly provedeny. Když to d?láme, buduje to náš charakter. Už jsme ?etli, že když reagujeme, jako Ježíš reagoval, „Hospodin odplatí tob?“ (P?ísloví 25:22). Jestliže odpouštíme, jako odpouští B?h, p?ivádí nás B?h do zjevení p?ízn? a náklonnosti, kterou jsme nikdy nepoznali.
Download PDF [1] Source URL: http://sermons.worldchallenge.org/node/2656 Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/2656/
Page 5 of 5
