je asi pùl ètvrtý. Právì jsme sežrali tøi raky, co Ady koupil od báby na peronu. Byl to docela kentus

UZBEKISTÁN 2006 RUSKO, MOSKVA, 3. záøí 2006, veèer Takže jsme tu. Po tøech cestovatelskejch nocích strávených ve vlaku se povalujem v pokojíku nìkde v Moskvì. Je to tu docela zajímavý; stìny lemujou krásný štuky a zásuvka je oblepená takovou tou papírovou lepenkou, co se používá pøi malování. Metallica a Divokej Andìl to jistí ze skøínì. Pokoj je souèástí zøejmì vìtšího bytu; zatím jsme mìli kontakt jen s paní, co nám pøinesla povleèení. Venku už od odpoledne chèíje a vypadá to, že bude celou noc. Potøebovali bysme nakoupit òáký piva na veèer, ale nemáme klíè od baráku. Asi budem muset sníst òáký to dávací peèivo. Jinak toho mam docela dost; jsem takovenej znavenej. Letos jsme vyrazili v klasickej sestavì: já, Šaman, Ady. Destinace: Uzbekistán, Kyrgyzstán, Kazachstán. A lemuje to Rusko a Ukrajina. Plán je zatím asi takovej: vlakem do Kyjeva, pak do Moskvy. Tam dvì noci pauza – prohlídka mìsta a dál vlakem do Biškeku. To by mìl bejt asi nejvýchodnìjší bod cesty. Potom už se budem pomalu pøesouvat kratšíma spojema a nasávat atmosféru Støední Asie. Zatím máme za sebou první noc v ruskym vlaku – mnì se docela líbila – a vidinu dalších tøech nocí v kuse na horní palandì ve vlaku do Biškeku pøed sebou. Cestou nazpìt chceme navštívit poloostrov Krym a užít si tam poslední dny výletu. Takže pohoda. Je noc, první na vejletì v normální posteli u nìkoho doma. Byla tu paní a je v pohodì, dala nám klíè a pár rad k tomu výmìnou za 1500 RUR (3 os/noc). Vypadá to, že dokonce pøestalo i chcát, tak by to zejtra moh bejt pìknej den. Ady teï dotáh do pokoje rychlovarku a èaj na ráno. Odjezd z Plznì 31. srpna v 18:06 byl lehce opoždìn jako malé varování pøed nastávajícim cestovánim. Na nádraží nás pøišly podpoøit spøíznìný duše, stejnì tak jako v Praze, kde už jsme pøesedli do vlaku do Kyjeva. Pøi nástupu nás lehce zmátli ajzipoòácí, který nás posílali sem tam, z jednoho konce vlaku ke druhýmu. Takže paráda. Je pondìlí dopoledne a místo procházky Moskvou sedíme v ubikaci, protože nás tu zamkli!! A nenechali klíè! Kráva! Ta paní! Ady pomocí motáku ètvrt hodiny pokoušel štìstí, zatímco já se Šamanem jsme zkoušeli pøekonat zámek. Ady byl úspìšnìjší (snad), protože odchytil òákou paní a ta se dovolala nìkomu, kdo by nám mìl pøijít za chvíli otevøít. Docela pruda! Vlak MOSKVA – BIŠKEK, støeda 6. záøí, poledne – 12 hodin ve vlaku Vlak žije vlastním životem. Jedou s náma samí Støedoasijci až Mongolové. Pøestože naše lehátka jsou asi ty nejhorší, docela jsme se už skamarádili; aspoò s tìma zásadnìjšíma lidma, jako napøíklad s holkou co vypadá jako Alena a je moc pìkná, s tou komunikuje Adam. Já byl zas kontaktován docela pìknou holkou z Kyrgyzstánu, která ale vypadá docela evropsky a je v cirkuse tou artistkou. A je jí 18. Nerozumim jí skoro nic, ale vèera po tìch pìti pivkách jsem si s ní celkem rozumìl. Alena mluví anglicky a má v Moskvì manžela. …je asi pùl ètvrtý. Právì jsme sežrali tøi raky, co Ady koupil od báby na peronu. Byl to docela kentus. SAMARA, 17:26 První vìtší pauzièka – hodinová – vyplnìná nákupem 20 piv a jídla na cestu. Mnì je nìjak blbì, asi z tìch cigár a piv a z toho, že od vèerejší noci jsme jedli akorát jednu malou šaurmu. Snad to nìjak pøekonam. Ètvrtek 7. záøí, poledne – 36 hodin ve vlaku Teï mi skonèila lekce ruštiny od asi osmiletýho kluka. Øikal poøád, že nic neumim. Jenže mi uèil psací azbuku a to sem vedle. Jinak ve vlaku už zaèíná bejt hic jak prase. Jsme v Kazachstánu. Kolem jsou samý pouštì, vlastnì stepi. Rovina, sucho, vedro, brutál. Kluk tu poøád nìco píše a ze mì chèije. To co je vidìt z vlaku, pùsobí absolutnì brutálnì. Nic. Z jedný strany teda vedou dráty a pak už všude nic. Step. Pátek 8. záøí, dopoledne – 50 hodin ve vlaku Krajina je poøád skoro stejná, i když tady je to zrovna lehce zelenìjší. No asi o moc ne. Docela èasto byli vèera vidìt velbloudi dvouhrbý, kusovì i celý stáda. Nìkterý jsou celkem hovada. Noc docela ušla, hic normální.

MOSKVA – byla fajn. Urbanistickej fetiš všude kolem. Obrovský prostory, baráky jako hovado, všechno XXL. Navštívili jsme nìkolik lokalit, o kterejch jsme se uèili ve škole, jako tøeba pomník kosmonautiky. Dorazili jsme sem v nedìli 3. záøí nìkdy kolem poledne. Docela v pohodì jsme se pøesunuli metrem z Kyjevskýho na Kazaòskýnádraží, kde jsme po delší dobì splašili lístky na úterní vlak do Biškeku. Skoro celej zbytek dne jsme strávili na nádraží shánìním ubytování. Báby s cedulema tam, zrovna nestály, takže jsme se furt ptali lidí, jestli o nìèem neví. Až jedna bába nám pøihrála kluka, co nabízel pokoj za 600 RUR/os/noc. To se nám zatím zdálo moc, takže jsme to odmítli. Ale po pár hodinách marnýho shánìní a za silnýho slejváku jsme se k nìmu vrátili. Dokonce to kluci dohodli za 500 RUR. Kluk nás chvíli tahal po mìstì za toho slejváku, což mi pøipadalo podezøelý, protože furt nìco øešil pøes mobil, ale nakonec nás doved k paní, co skuteènì pronajímala pokoj. Cena jak bylo domluveno, takže pohoda. Odvez nás tam takovej týpek podivnej, snad taxikáø (?); každopádnì jak otevøel kufr, auto spustilo alarm, ale pán pravil, že je to v poøádku a že do kufru se všechno vejde, když to tam dá On. Cestou k bydlení furt študoval mapu, naèež z nìj vypadlo, že tam nikdy nebyl. No nevim, asi to nebyl tágaø. Naštìstí za chvíli pán vesele sdìlil, že to našel. A taky že jo! Akorát chtìl òáký prachy, ale my mu øekli, že paní povídala, a• neplatíme nic. Tak odjel. Pøed barákem už èekala jiná paní, která nás uvedla do pokoje a vydala nám povleèení. Veèer už nás déš• nepustil ven, takže jsme usnuli bez piv. V pondìlí 4. záøí jsme mìli ten problém se zamknutejma dveøma, takže jsme se dostali do mìsta až po poledni. Jeli jsme na Rudý námìstí, který pùsobí menší než na fotkách, ale je to skuteèná krása. Obešli jsme Kreml – Lenin byl zavøenej a pak jsme se poflakovali po Moskvì. Byli jsme na Arbatu a taky asi u tøí Stalinovejch vìží, který pùsobí fakt monumentálnì. K tej nejvìtší – univerzitì – jsme šli asi šest kilákù pøi øece a furt jsme na ní èumìli. Je to fakt hovado. Prostor pøed ní je asi jako Václavák, køižuje to tøíproudovka na obì strany. Po pár fotkách jsme pøešli k takovej vyhlídce nad mìstem, kde jsme snìdli palaèinky se sýrem a houbama a trolejbusem jsme se pak svezli na metro. V naší stanici u kvartýru jsme nakoupili asi šest piv a šli domù. Akorát pøijeli pán s holkou, co u nich bydlíme, takže nás vpustili do baráku. Pohoda. Únava celkem znaèná, spánek pøišel hned po pivech. Úterý 5. záøí Ráno nás naštìstí nezamkli. Paní se smála, že máme strach, ale po vèerejšku by se nebylo èemu divit. Popili jsme èaj, což byl taky docela oøíšek, páè šòùra od rychlovarný konvice se musela celou držet v zásuvce rukou. Rozlouèili jsme se a šli na metro, kterým jsme se pøesunuli na Kazaòský nádraží a dali si vìci do úschovny. V plánu byla návštìva Výstavky úspìchù národního hospodáøství a obelisku kosmonautiky. Výstavka byla vskutku krásná – 2 km dlouhá a 1 km široká, takový jakoby výstavištì, kde byly od každýho (ruskýho) státu stylový baráky. Taky tam byla mikro raketa a òáký aera. U obelisku jsme si s Adym dali další porci veselejch koláèkù, ostatnì jako zatim každej den. Dycky to byla celkem jízda, ještì posilnìná pivkama. Nakoláèkovaný v metru peklo. Jeli jsme na Vagaòkovský høbitov, nìco jako náš Slavín. Adyho jsem vyblejsk u Vysockýho hrobu a trochu jsme se tam procházeli. Krchov vypadal hustì, kolem hrobù mìli vždycky takovou ohrádku, nìkde poøádnou hradbièku a sedátka, nìkdy i se stoleèkem. Po prohlídce høbitova jsme se zase pøesunuli metrem k Muzeu Velký vlastenecký války, kde nás zase zastih déš•, takže bylo nutný usednout do kiosku a vypít asi tøi piva. Kochali jsme se pøitom pohledem na takovej kovovej vysokej sloup s odlitejma výjevama z války. Po pivech nutnì muselo pøijít chcaní: v Moskvì venku vìtšinou v podobì nìkolika budek Toitoi; v jednej z nich mìla vždycky základnu hajzbába a vybírala od 10 do 15 rublù. Když jsem chcal, už docela vykalenej, vypadly mi z kapsy klokanky brejle a moc jsem se divil a nasmál tomu, jak spadly pøímo do hajzlu a hned klesly mezi hovna. No ani sem nemrk! Sluòáky za 60,- Kè se vrátily na svý místo – do hoven. Ani mi òák nenapadlo zkoušet je vylovit. Byl akorát èas vrátit se na nádraží, vymìnit òáký prachy, sníst pár šaurm a nakoupit piva a trochu jídla na cestu. Zbytek èasu vyplnilo pití piva a kouøení cigaret za 15,- Kè/krabièka na nádraží. Vlak odjíždìl ve 23:25. Ve vlaku pak probìhla docela brutální zahajovací kalba spojená se seznamováním se se spolucestujícíma. Padlo nakonec asi 14-15 piv (ve tøech) a asi deset cigár. Na pryènu jsem se odebral možná kolem jedný. Vlak MOSKVA – BIŠKEK, pátek 8. záøí, 19:15 – asi 69 hodin ve vlaku

Už je to peklo. Za hodinu bysme asi mìli pøekroèit kazašský hranice a ve tøi nebo ve ètyøi v noci by mìl bejt Biškek. Pøesnì se ale neví, je tu mezi lidma trochu zmatek s èasovejma pásmama. Kazašská hranice, asi 23 hod. Celníci absolutní èùrácí, neumìli ani pøeèíst naše jména v latince. Chtìli po nás razítko ze vstupu do Kazachstánu, který nám ale ty jiný hovada samozøejmì nedali, ale už máme proceduru za sebou a pasy v kapse, takže pohoda. Za hodinu nás èekají kyrgyzský hranice a tam èekáme problém, páè nemusíme mít víza a jsem zvìdavej, jestli to ti celníci budou vìdìt. Ve vlaku je zas vedro, vzduch k poblití. Zatim furt stojíme. Už jedem… KYRGYZSTÁN, BIŠKEK – autobusový nádraží, sobota 9. záøí, 5:30 Po asi 76 hodinách jsme dorazili do Biškeku. Bylo to asi ve tøi hodiny ráno. Na nádraží jsme se rozlouèili s kámošema z vlaku, ten nejvíc družnej nám domluvil taxík za 120 KGS na autobusák, odkud bysme mìli po rozednìní jet maršrutkou k jezeru Issyk-Kul. Mìlo by to trvat asi šest hodin, na což jsem zvìdav, páè už teï jsem dost v prdeli, padají mi oèi a chrápal bych jaxvinì. Šaman se tu válí na zemi a spí. Ady ète na lavièce. Naštìstí sem už zaèínají chodit normální lidi. Takový podivný pobudové a nezletilí bezdomovci pospávají na lavicích, kuleèníku (!) a ping-pongovym (!) stole pøímo tady v hale. Zvláštní. Nádraží v Biškeku nebylo nikterak velký, menší jak v Rokycanech. Na naše spolucestující tam èekalo docela dost lidí. Rozlouèili jsme se s nima a náš týpek nám objednal tágo na autobusák. Tágaø òák zaslech, že chceme jet do Èolpon-Aty a mermomocí nás tam chtìl vézt. My jsme ale chtìli jet až ráno maršrutkou, takže jsme na nádraží strávili asi tøi hodiny ve støehu, páè tam pospávali divný osoby, pravda, že vìtšinou vypadaly na dìti. Šaman sice vytuh, ale nikdo nás neobral, ba ani neobtìžoval, takže pøi rozbøesku jsme podarovali dìcka z nádraží igelitkou oplatek, kterou už jsme nechtìli s sebou vláèet a zakoupili místa v maršrutce za 150 KGS/os. Vyjíždìli jsme tak po 8 èi kdy, cestou nám ještì zastavili na výmìnu prachù u „centrální banky“, což byla mikrosmìnárna v takovým okýnku, a jelo se. Byl jsem dost nevyspanej, takže jsem porùznu vytuhával, ale bylo to nahovno, páè jsem nohama nedosáh na podlahu a pekelnì mi bolely nohy. Nakonec jsem se musel zout a postavit nohy na kecky, aby mi neupadly. Šaman byl vypruzenej, páè týpek, co sedìl vedle nìj, usínal a nalehával na nìj a byl dost velikej. Maršrutka byla zase malá, òákej mercedes. Týpek co øídil, to kalil jako kráva a to i ve mìstì; párkrát jsme skoro srazili chodce, ale asi to mìl zmáklý, protože karambol nebyl a asi v 11 hodin jsme dojeli do Èolpon-Aty. K jezeru Issyk-Kul, místòákama pøirovnávanýmu ke Švýcarsku. A bylo to dost. Jezero pùsobí jako moøe, na druhou stranu není vidìt, jen v roztrhanejch mracích na obzoru vykukujou hrdì hory jaxvinì, zasnìžený štíty, jaký jsem nikdy nevidìl. Z naší strany nad jezerem rostly kopce, nádhernì hladký, až za nima se tyèily bílý štíty taky obrovskejch hor. Voda v jezeøe je superèistá, snad opravdu èistší než moøe, jen ty vlny tu nejsou. Øikal jsem, že u takovýho jezera bych klidnì bydlel místo u moøe. Jak jsme vyhøezli z maršrutky, øidiè nám òák strašnym kvapem dohodil tágaøe, samozøejmì že nás chtìl osrat a jak jsme byli hotoví, tak se mu to povedlo tak na 40%, páè nás odvez asi 200 m k ubikaci a chtìl za to 100 KGS. Dali jsme mu 50 a i to bylo moc, ale únava je únava, takže jsme to jeho dohozený ubytování vzali. Bylo to hned naproti bazaru asi 300 m od jezera. Docela v pohodì. Komùrka byla nuzná ale èistá, jen ty zkurvený postele. Takový ty vojenský s kovovejma pružinama, úplnì vytahanejma, takže èlovìk spal prohnutej do luku. Chtìlo to ležet naštorc, aby se rozložila váha… A pak ty mouchy. Byl to takovej rodinnej penziónek s restaurací pod deštníkama, pokojíky byly v samostatným domeèku a dvorek plnej bordelu. Tedy aspoò kolem hajzlù a „umývárny“, co se skládala z umyvadla (døezu) a vanièky od sprchy a z dvou kohoutkù pøidìlanejch na stìnì „sprchy“. Jakože všechno venku. Teda sprcha byla zase døevotøísková stavbièka kousek od boudy a teritoria feneèky, která byla chudák vypruzená z toho, v jakým bordelu pod hruškou musela žít. Nedìle 10. záøí, odpoledne Mouchy. Relativnì strašnì much. Vèera pøed spanim jsem jich vybil asi 20. Ráno mì jich asi 30 vzbouzelo. Teï je jich tu taky dost. Jsem nasraèky. Uskuteènil se nákup hulení, pøi kterym jsme se s klukama pìknì zmrskali. Mam dneska narozeniny. Ráno pøed snídaní jsme se pøi smìnì penìz pøed naší ubikací poptali týpka ve smìnárnì, jestli neví o hulení, týpek sáh doleva za dveøe a vytáh kousek o velikosti hrášku. Takovej zvláštní hašiš, spíš èaras ale takovej s kouskama zelenýho, polotuhej,

mrská, øek bych, docela slušnì. Že je to za kilo. To je 60 Kè, tak jsme si ho nechali v kapse. Ve tøi odpoledne že bude k mání pár géèek. Šli jsme se najíst do speciální afghánský jídelny, já mìl chu• na sladký, ale to samozøejmì nemìli, takže jsme si po delším vybírání dali pelmenì. A byly to pelmenì v bujónu se smetanou. Snìd jsem to bez tý vody, s køupavym chlebem-poloplackou a èernym èajem. Obsluha byla dost pìkná holka, ale much tam bylo hroznì, asi jsme si mìli vlézt do takovýho stanu za plentu, kam si pøišli zalézt jiný dvì ženský s týpkem, a tam ty mouchy vytìsnit. Asi tim pytlíkem, co jich vèera prodávala hrozný kvanta òáká ženská u vchodu do bazaru. ÈOLPON-ATA – privát, 10. záøí, 20:55 Pijeme tøetí piva. Už bohužel v komoøe, protože z pláže nás vyhnala bouøka a strašný blesky. Teda vlastnì normální velký blesky, myslim, bezpeènì daleko. Špeky jsou fajn, budem muset porušit zákaz kouøení, páè venku je po dešti, nebo zas chèije a hlavnì jsou tam rùzný lidi. Jsem dost nakalenej. Nad Adym leze velkej pavouk, ale òák se zasek pøed škvírou ve stropu. Ady se bojí, že na nìj spadne, protože už mu to párkrát uklouzlo a skoro sletìl Adymu do postele. Mouchy nechytá. Jenom já… Hulíme a posloucháme asi 107 FM. Samý vypalovaèky. Vymejšlíme co dál, jestli zaject do Afghánistánu na pár dní, když už jsme tady. BIŠKEK – èínská hustoubytovna, pondìlí 11. záøí, 21:00 Takže jsme se ubytovali v brutální èínskej ubytovnì za 150 KGS/os. Je to nìco jako v Plzni pavlaèák na Jateèní, zcela surový. Bydlíme na pokoji s jednim pánem, kterej tu teï není, asi šel na noèní. Ady hlásí, že hajzl jako je tady, eštì nevidìl. Místo splachovadla koš•átko. Já tam, doufam, nebudu muset, aè bych trochu sral, páè zejtra po ránu musíme vyfáknout na povoz do Jalal-Abadu. Pokojík je zbudovanej, podobnì asi jako celej interiér, ze sololitu, takže tu kalíme piva v jakoby krabici. Èumíme na bednu, kde bìží dva kanály, ale spíš jsou slyšet sousedi odvedle. Tak jsem se byl vychcat, zøejmì na jinym hajzlu a taky stál za to. Splachovalo to a to takovym tim telefonnim kabílkem, co se dává k modemu, což se mi celkem líbilo, takovej hi-tec WC. Jinak teda peklo. Úterý 12. záøí – støeda 13. záøí Noc byla nakonec pøíjemná, pán vùbec nedorazil a postele byly pìknì tvrdý (pod mou matrací byla døevotøísková deska). Probìhla rychlá ranní hygiena a odchod na maršrutku na nádraží. Vstávali jsme asi v pùl osmý, protože cesta k Uzbekistánu mìla trvat 12 hodin a my chtìli cestou pozorovat horský scenérie. Na náš známej autobusák jsme se dostali asi ve ¾ na devìt. Vymìnili jsme ještì òáký prachy, kdybysme do Jalal-Abadu dorazili v noci a potøebovali se ubytovat a protože nás nahánìè zas v hrozným zmatku a kvaltu nalanaøil do maršrutky, která mìla vyjet v devìt, nestihli jsme se ani najíst, jen vypít èaj s prapodivnou suchou buchtou. A tady zaèíná zatím nejhorších 20 hodin cesty… Maršrutka mìla totiž vyjet, až se celá zaplní, a to trvalo do 14 hodin! Týpcí poøád øíkali, že za chvíli jedem, ale poøád jsme tvrdli na autobusáku. Potkali jsme se tam s jednim známým z vlaku z Moskvy a pak taky s klukem z Prahy, kterej jel s náma do Oše. Kvùli tomu, že nám ty buzící neøekli, kdy vyjedem, jsme se ani nemohli jít nìkam najíst, což teda bylo super po tej vèerejší kalbièce. Asi v pùl druhý se koneènì povoz naplnil a já èumìl jaxvinì, protože øidiè, co se tam válel od tìch devíti, šel na obìd. No nic, to už bylo celkem fuk. Mysleli jsme, že za pár hodin se bude stavìt na gáblík a že v Jalal-Abadu budem po pùlnoci. UZBEKISTÁN, FERGÁNSKÁ KOTLINA, KOKAND – hotel Kokand, støeda 13. záøí, 21:15 Po dìsivej noci v maršrutce jsme se dostali do Uzbekistánu a asi v pùl tøetí jsme dorazili sem – do Kokandu. Hotýlek je relativnì špièkovej, máme dva propojený pokoje s koupelnièkou. Hajzl, bohužel, údajnì rozsed òákej strašnì tlustej èlovìk, takže jsme bez a musíme chodit na ten na chodbì. Jediný co je, nebo mùže bejt horší, jsou kvanta švábù, o kterejch píšou v Lonely Planetu, ale zatím jsme žádnýho nepotkali. Jsme hotoví z tý probdìlý noci dìsu, následnýho pøechodu hranic a z další asi ètyøhodinový jízdy maršrutkou a busem. Piva jsou docela hnusný, za 400 somù, Patriot. Koupili jsme ètyøi, ale jedno asi nakonec zbyde, páè je ke všemu teplý. Takže se vyjelo kolem tý druhý. To byla maršrutka akorát zaplnìná, docela pohoda. Ady se Šamanem sedìli na monosedadlech, já s òákou paní. Než jsme vyjeli z Biškeku, zastavili jsme u òáký jiný zastávky a na nìco èekali. To bylo asi deset minut od výjezdu. Adymu se dìlalo blbì z hladu, kalby apod., tak jsme aspoò koupili horkej chleba pøímo z pece. Za chvíli pøijela jistá paní, na kterou se pravdìpodobnì èekalo, a jelo se .

Ale ne na Jalal-Abad, ale nìkam mezi baráky po regulérním tankodromu. Brutalita zaèala. Busík zastavil mezi zahradama a dovnitø se zaèaly ládovat nìèí zavazadla, ale takový, že bych se do nich vklidu vešel a byly tøi. Pak dìtský jízdní kolo a asi pìt lidí, který posedali na ty bágly, kterejch byla plná ulièka. Jedna stará paní (jedna ze dvou normálních lidí v maršrutce) byla nasraná, že takhle jet 18 hodin nejde a já zpoèátku myslel, že ty lidi navíc za chvíli vystoupí. Omyl. Nevystoupili, ale zaèali kalit vodku. Nejvíc dva z nich: jeden takovej dìdek pìknì oplácanej, døív prý boxer a druhej mlaïák s kérkou na ruce, co povídal, že byl v krimu za to, že nìkoho zabil. Trvalo to asi pùl hodiny, než se pøesunuli z pøední èásti vozu, kde se pokoušeli nalejvat toho Èecha, k nám dozadu. Bylo to neskuteèný. Sedli si pøímo mezi mì a Adyho se Šamanem tak, že jsme byli v neustálym dotyku, pod nohama plno zavazadel, v ulièce ty strašný bágly. Mladší týpek chvíli rozmlouval s Adym a zdál se bejt ve støízlivìjších chvilkách relativnì normálnìjší, ale ten dìdek byl èùrák nejvìtší. Když dokalili první vodku (teda co jsme vidìli), byl už hroznì; rùznì tam padal a kecal furt òáký kokotiny, kterejm se ovšem dost lidí smálo a to ho hecovalo k dalším èùráckejm projevùm. Chlastat jsme odmítli, což se tlus•ochovi nezdálo, ale ten druhej øikal Adymu, že je to OK, že nás jen chtìli pøivítat. Oplácanej vytuh po první pauzièce, asi po dvou hodinách jízdy. Bylo to nechutný, rùznì se tam válel po tìch báglech v ulièce, až ho pak ta stará paní pustila na svý místo a celkovì se to v busíku pøeházelo. TAŠKENT – hotel Hadra, èvrtek 14. záøí, asi 19 hodin Právì jsme se ubytovali v hotelu Hadra. Klasickej bottom za 7000 sum/os/noc. Pùvodnì jsme chtìli do hotelu Tara, ale když jsme tam dorazili, paní povídala, že už nesmí ubytovávat cizince. Tara tedy vypadala o nìco málo hùø; tadyten hotýlek je aspoò docela v centru. Šaman šel vyøídit OVIR a prachy za nocleh, už je tam jakou dobu, ale to se dalo èekat, protože paní hotelmáma je asi nejnevýkonnìjší, co jsem kdy vidìl. Asi pùl hodiny jsme sedìli na chodbì, než nám ukázala pokojík, takže Šaman tam zkejsne tak do pùlnoci. Bylo to skuteèný peklo; hejbat jsem se nemoh, hic jako kráva, ožralové se furt chtìli bavit, pak tam ke všemu zaèali kouøit a cesta vùbec neubíhala. Pøejíždìli jsme hodnì vysoký hory a na nejvyšším místì jsme projíždìli asi kilometrovym tunelem, samozøejmì hlídanym vojákama. Hory byly nádherný, ale z maršrutky jsem toho moc nevidìl, páè jsem sedìl do ulièky a navíc byly zatáhnutý záclonky. Na druhym konci tunelu se otevøel boží výhled na velikánskou náhorní plošinu lemovanou horama, všude ovce, jurty a pastevci, moc pìkný. Jediný zadostiuèinìní a únik pøed megaèùrákama v buse. Adymu už bylo dost blbì a zastávka na jídlo furt ne a ne. Já èumìl po tìch horách a ty zmrdy jsem se snažil ignorovat. Poøád se váleli na tìch zavazadlech v ulièce a prudili a prudili. Hodná paní, moje sousedka, se nás poøád zastávala a zøejmì jim domlouvala, a• nás nechají bejt, za což na ni byli dost hustý, ale nikdo se jí nezastal. Já taky mlèel, jak nám radili, jenom jsem jí øíkal, že je mi to jedno, že na nì seru. Zastávka na jídlo byla akorát pøi soumraku a to libová. Na pùlce sjezdu z hor, asi klasická pastevecká jídelna, páè vaøili akorát maso a vejce na asi konim sádle. Teda podle vùnì a chuti a tim sádlem nešetøili. Adymu se z nich chtìlo blejt, takže se jich ani nedotk, já jsem vyjed žloutky a Šaman sežral všechno. Mnì bylo celkem fajn, jenom mi bylo líto Adyho, že je mu zle z hladu a zase se nenajed. Tedy akorát jabko, co jsme dostali od jedný paní z Almaty. Bylo tak 8-9 a èekalo nás ještì asi osm hodin hrùzný cesty. Ten jeden ožrala skoro poøád zpíval a to dost hlasitì a když ne, tak zas øvalo rádio. Taky hroznì nahlas. Prostì dìs. Moje paní sousedka nám poradila, a• radši jedeme až do Oše, že tam budem za svìtla, abysme nelezli po Jalal-Abadu v noci. A protože ty vykalencí se taky asi radili, že nás oberou, páè máme dolary, domluvili jsme se s øidièema, že pojedeme až tam. Cesta neutíkala ani v noci, spát nešlo, vodka evidentnì probudila v tìch debilech zvíøata a v jednu chvíli došlo skoro k potyèce, protože Šaman vytáh tomu tlustýmu z huby cígo a vyhodil ho ven, což se mu fakt nelíbilo a chtìl mu dát. Naštìstí k tomu nedošlo, tlouštík byl tedy dost nasraèky a snad bysme mu dali, ale ten kriminálník vypadal i po všech tìch vodkách furt èile. Zbytek noci probíhal obdobnì zkurvenì, navíc ta má sousedka vytuhla a zabírala moje místo, ale já jí nechtìl nic øíct, když se nás poøád zastávala, takže jsem se pár hodin nehejbal. Fakt hrùza. K ránu byl èilej už jen ten zpìvák, kterej si jel furt tu samou hitovku, ale nahlas. Prokládal to rùznejma výkøikama, který hecovaly zbylý kumpány, ale další vodka poslala aspoò jednoho spát. Na bágly do ulièky mezi mì a Šamana. Na Adyho padal další zezadu. Tlustej padal ze sedadla na všechny a dycky když se vzbudil, pokouøil. Do Oše jsme pøirazili ještì za tmy, ale bylo už asi pùl šestý, takže jsme zùstali ještì asi pùl hodiny v maršrutce a za svítání vylezli na pustej autobusák. Byl tam ten

zpívající ožrala a vyžadoval foto, takže ho mam zvìènìnýho a øadim ho mezi nejvìtší kretény, co mam na fotce. Autobusák se zaèal pomalu plnit lidma a po snídani v pøilehlej restauraèce, která se skládala z volskýho voka se salámem, èaje a chleba, byl už plnej lidí a povozù. Dost mrdník øek bych. Ady se šel vysrat, já vychcat a to jsem teda èumìl. Hajzly nejhorší, strašný – místa na sraní oddìlený asi pùlmetrovou zídkou a to jenom ze strany. Smrad k zalknutí, rynka na chcaní šílená. Adymu spadla sandála do tý díry v hajzlu. Na autobusáku probíhal asi zeleninovej trh, páè tam najednou bylo asi 1000 pytlù s rùznejma plodinama a lidi si je skládali do povozù. Když Ady tak òák poøešil tu botu, vydali jsme se na maršrutku na hranice. Adymu bylo zase blbì, asi po tej snídani a na maršrutku nás posílali poøád nìkam jinam. Nakonec jsme se nalodili a po prùjezdu brutální ètvrtí-tankodromem jsme najednou byli na kyrgyzsko-uzbeckej hranici. Pøechod hranic probìh v podstatì v pohodì, na uzbeckej stranì jsme akorát museli 4x vyplòovat registraèní lejstro, protože napøed jsme tam zašrktli, že máme „drogy nebo medikamenty“ a to pohranièníci nìjak nemohli pobrat, a i když vidìli naše tuèný zásoby lékù, øekli, a• zašrktneme, že nic nemáme. Bágly nám pak projeli scanerem a byli jsme vpuštìni do Uzbekistánu. Hned nás samozøejmì odchytávali tágaøi s tim, že žádná maršrutka nejezdí. O 100 m dál ale pochopitelnì maršrutky stály, tak jsme se do jedný pøipravený nahrnuli a za 2400 UZS za všechny jsme odjeli do Andijanu. Na autobusáku jsme v jednej jídelnì pojedli nudlovou polívku se všim možnym a klasickym velkym busem, ve kterym byl zpoèátku hroznej hic a asi 50 velkejch kobercù, jsme vyjeli do Kokandu. Bìhem jízdy nás krutì zlobila spojka, párkrát jsem èekal úplnej konec jízdy, ale pan šofér se toho nebál a øadil, takže asi za tøi hodiny jsme byli v krásnym útulnym Kokandu, kde se nám všem hned zalíbilo, páè to tam vypadalo moc pìknì a taky lidi byli o poznání pøíjemnìjší, zase nám chtìli všichni poradit, a dokonce nám ani nedoporuèovali taxíky. Maršrutkou jsme se svezli k hotelu Kokand, kterej nakonec nebyl vùbec zlej, naopak a po vyøízení OVIRU a nezbytnejch sprchách jsme vyrazili na obhlídku mìsta. TAŠKENT – hotel Hadra, pátek 15. záøí, 20:26 Válíme se na pokoji a Šaman šel pro druhou vodku. Jsme trochu víc v depresi kvùli tìm kokotùm nádražákùm, protože: chtìli jsme si koupit lístky na vlak z Kungradu do Saratova, což nešlo. Tak jsme chtìli aspoò nastoupit v Kungradu s tim, že si holt jízdenky koupíme z Taškentu… ale …to taky nešlo! Takže to vypadá, že se budem muset vrátit od Aralu pøes celej Uzbekistán do Taškentu, abysme se zas mohli tou samou cestou (20 hodin) vrátit do Kungradu a pokraèovat do Saratova. Že prej když nenastoupíme v Taškentu, tak nám to nìkdo zasedne! Nechápu, páè máme koupený místenky za 100 USD. Takže kvùli zkorumpovanejm prùvodèím, nebo nevim proè, strávíme ve vlaku o 40 hodin víc. Prostì èùrácí. Takže jsme pak šli ještì zkusit letadlo z Nukusu do Taškentu, ale bylo to drahý, takže se budem muset vrátit do Taškentu busem èi vlakem. //„Vodka špatná neni!“ øíká Šaman ochutnávaje druhou flašku.// Takže vlastnì skoro celej dnešní den jsme strávili shánìním lístkù na vlak a zjiš•ováním, jak se dostat z místa A do místa B. Právì proto musel pøijít veèer chlast, a to levnìjší vodka za 2 USD/0,4 l. A s Božkovem se prej podle Šamana nedá srovnat. To by prej blil. Tìžko ovšem pøedvídat, co se bude dít po tej druhej flandìøe. Mìsto bylo pìkný, žádný turisti, procházeli jsme božim starym mìstem, až jsme došli k òákej mešitì a tam nás odchyt týpek, co o nìm píšou v LP, a ochotnì nám udìlal asi hodinovou prohlídku po medresách; školách, kde se vyuèuje náboženství. Vládla tam pøíjemná unavená atmosféra, studentíci se zajímali, odkud jsme a týpek všem hlásil že z Èech. Protože se už schylovalo k veèeru, zašli jsme na net poslat domù emaily a koupili jsme pár piv na pokoj. Jak jsem se už zmínil, byly teplý a stály za hovno. Ètvrtek 14. záøí Ráno se probouzíme nìkdy kolem sedmý až osmý. Šamana už svìdí huba, takže neváhá a ještì pøed snídaní navštíví holièe, kterej provozuje živnost pøímo v suterénu hotýlku. Jeho hladký tváøe si pøi odchodu všímá i paní recepèní; moc mu to sluší, kluèinovi! V plánu je pøesun do Taškentu, ale bohužel tam jezdí jenom taxíky. Po snídani skládající se z dortíkù a èaje vyrážíme tedy v plnej polní po hlavním bulváru ke stanovišti maršrutek a taxíkù, s tim, že jsme ochotni zaplatit 25 000 UZS za všechny. Cestou nás lapí sympatickej dìdula, povídá, kde všude byl a na svejch asi 80 mu to šlape pìknì rychle, že mu skoro ani nestaèíme. Komunikuje samozøejmì s Adym a je tak hodnej, že nám slíbil domluvit tágo za solidní cenu. Pøeplnìnou maršrutkou se svezeme asi pùl kiláku a hned jak vylezeme, už se kolem nás houfujou tágaøi a zaèínají svou obehranou písnièku. Dìda s nìkolika z nich rozmlouvá a nakonec nám domlouvá takovýho asi

30letýho silnìjšího týpka s novym Hyundaem a øíká, že mu máme dát 22 000 UZS. To se nám zdá fér, vèera kluci øíkali, že normální cena je 6-8 tisíc/osoba. Vedle šoféra už sedí paní ve støedních letech a všude po autì jsou nastrkaný pantofle, s kterejma dìlá paní busines. Za klasický konverzace odkud že jsme, co a kolik si vydìláme apod., vyrážíme na asi 200 km štreku. Auto pán žene slušnì, zdá se, že nedodržuje vùbec žádné dopravní pøedpisy, což nakonec vyvrcholí jízdou po dálnici v protismìru. Kus za mìstem stavíme na checkpointu a protože týpek tu má údajnì kámoše, kterýmu pøedtim zavolal, neplatíme žádnej bakšiš, což je jinak prej 5000 UZS. No, kdopa ví… Cesta je docela široká, kalíme si to jak prase kolem všudypøítomnejch fízlù a všechno je OK. Asi ve tøetinì cesty pøejíždíme docela vysoký hory, kde dokonce i sprchne. Týpek nám zastavuje na fotrografování nad takovym údolim, kde vyšlapávám nechutný hovno a mam trochu vítr, abych jim neumaztal ty papuèe, který máme nastrkaný pod nohama. Cesta má neustále šíøku dálnice, i když kvalita povrchu silnì kolísá. Asi po hodinì jízdy nás zastavujou na køižovatce benga, že musíme pìt minut èekat. Týpek neustále pokøikuje na policajty, a• nás pustí a je to docela hustý, páè za náma vytvoøená kolona zaèíná troubit a rùznì na ty fízly najíždìt; nic takovýho jsem eštì nevidìl a asi po tøech minutách to benga vzdávají a všichni to hroznì napálí. My mìli na tacháèi 140 a to bylo ve mìstì! Èervený taky neznamenají Stùj!, ale jenom Bacha! Na konci mìsteèka stojí další fízlové a zase že pìt minut èekat. Tady to trvá už jen chvíli, než šílený øidièí donutí policajty odtranit zátarasy a už to zase kalíme. Po dalších dvou minutách jízdy doháníme kolonu minibusù jedoucích asi 60 km/hod a v levym pruhu za poslednim z nich to uzavírá policajtský auto a nikdo nemùže pøedjíždìt. Následující pùl hodina jízdy byla asi nejzajímavìjší adrenalinová jízda v mým životì. Dá se to tìžko popsat, každopádnì asi po ètvrt hodinì za kolonou to týpek zaèal zkoušet na to bengo, ale ten kejval hlavou, a• to nedìlá. Chvíli jsme jeli zprava po škarpì, chvíli nalepený na bengo èi poslední minibus a za další chvíli už se další øidièi vedle nás domlouvali, jak to pøedjet. Co udìlali nìkterý z nich, mi docela dostalo, páè na surovce projeli mezerou mezi retardérama do protismìru dálnice, zapli blikaèky a brutálnì to kalili dopøedu. Náš øidiè se zpoèátku asi bál, že se budeme bát my, ale netrvalo dlouho a šup – byli jsme taky v protismìru. Aut sice moc nejezdilo, pár kamazù, maršrutek, chodcù, cyklistù a bùhvíèeho ještì. Strach jsem ani moc nemìl, jenom jsem èumìl. V jednu chvíli jsme se témìø støetli s dodávkou, ale naštìstí to vyšlo, a když jsme pøedjeli kolonu (vezli dìti na pole sbírat bavlnu), vrátili jsme se zas do našeho pruhu. Týpek na mì pøes zrcátko mrk, já mu øek charašó a bylo. Policajt, co jel v èele kolony, jako by nic nevidìl. Asi kolem tøetí hodiny zastavujem u jedný velký jídelny u cesty, kde obsluhuje spousta mladejch dìvèátek a dáváme si plov a èaj. Najezený vyjíždíme a pomalu nám dochází, že jsme tu cenu za taxíka vlastnì s øidièem nezkonzultovali. Takže už èekáme budoucí ojebávku. A taky že mìla pøijít. Na kraji Taškentu vylejzá paní s baèkorama a dává tágaøi asi 17 tácù. Nás že hodí až k metru, ale zajíždíme na benzínku a týpek chce dìngi. Podáváme mu pøipravenejch 22 tisíc a von èumí a chce 40. Takže hádka s odvoláváním na dìdu a následnej výstup z vozu. Týpek mele nìco o milici, ale jsme hustý a vytahujeme bágly z kufru a s nadávkama odcházíme pryè hledat maršrutku do centra. Nakonec to byl bus za pár šlupek. Dojedem až k metru a hned se snažíme dostat k nejlevnìjšímu hotýlku. Ten se nachází docela na okraji mìsta, v celku v hustoètvrti, kam pøijíždíme èeskou tramvají made in ÈKD. Pravda, koleje nejsou nejrovnìjší, takže si to tramvajka moc nesere, ale pøesto nacházíme hotýlek celkem snadno. Naneštìstí nám paní s úsmìvem sdìluje, že už nesmí ubytovávat cizince, takže volíme další levnej hotel, kterej je zase blíž k centru, proti cirkusu. Je to veliká, asi devítipatrová pokachlíèkovaná bytovka, podle LP nejvìtší dìs ve Støední Asii. Nakonec to nebude tak zlý, jenom ten hajzl je dost špatnej. Takovej zdemolovanej splachovací, což je dycky horší než tureckej. Už za tmy vyrážíme do ulic nìco pojíst. Šaman je hovado a dává si tøi šašliky, já s Adym volíme jinej typ šaurmy, takovej jakoby hambáè. Já to pak chladim výbornou zmrzkou, kterou na ulici líže snad každej. Pak ještì obejdem cirkusovej park a vracíme se na pokoj, poøádnì se prospat. Pátek 15. záøí K snídani si u hotelmámy vaøíme za 150 UZS vodu na èaj a jdem koupit chleba a sýr a šest sladkejch pišingrù. Dneska chcem òák poøešit lístky z Uzbekistánu, abysme to mìli v rychtyku. Po snídani vycházíme smìrem k nákupnímu støedisku, kde podle Šamana mají prodávat hedvábí po metrech. V obchoïáku ale mají jen klasickej sortiment jak u nás v Tescu a jediný, co nás tam zaujme, jsou krásný prodavaèky. Bez hedvábí tedy jdem zas k metru a jedem na vlakáè, kde nás u vstupu hned kontrolujou benga a následnì se nás ujímá klasickej týpek-pøicmrndlík s tim, že nám pomùže poøešit lupeny. Moc se nám to nezdá, páè tušíme, že zadarmo to nebude, ale je dost neodbytnej a opravdu pomáhá.

Tøeba strkat pasy do okýnka. Posléze zjiš•ujeme, jaký jsou tady èùráci, páè prostì nejde koupit lístek z jinýho mìsta než z Taškentu, a dokonce ani s jízdenkou z Taškentu nejde do toho vlaku nastoupit nìkde dál. Já ke všemu trávim ètvrt hodiny zaøizovánim OVIRu, kterej zas je jinej než OVIR hotelovej. Celkem silnì zpruzelý jdem na net zkoumat cenu letenek, protože se nám vùbec nechce trávit zbyteènì o 40 hodin víc v buse èi ve vlaku. Letadla jsou samozøejmì smrdutì drahý, takže ještì víc vypruzený jdem hledat mezinárodní pokladnu, kde holt koupíme lístky na vlak Taškent – Saratov na 3. øíjna, 380 300 UZS/3 os. Pøed nákupem ještì poobìdváme ve spoøe zaøízenej jídelnì, kde je docela pìkná servírka, ale vùbec nám nerozumí. Kvùli smrkání, který je tu zase neslušný, se s náma dává do øeèi starší chlap, ale nakonec je docela v pohodì. S lístkama v kapse a nasraný na podivný pomìry máme chu• se ožrat. Ještì jednou zkoušíme zjistit cenu letenek od Aralu do Taškentu, ale na základnì UzbekAirways se dozvídáme, že jsou moc drahý, a tak na nì sereme a vracíme se metrem k našemu hotýlku. Jdeme se ještì podívat starým mìstem k Khast Imom, kde pokouøíme cigáro pøed mešitou, kam nemùžem kvùli krátkejm kalhotám. Je už zas podveèer, èas koupit vodku a džus. Nákup provádíme v modernim obchoïáku s luxusníma mladièkejma prodavaèkama, kde nás pøekvapujou èeský kapesníèky a utìrky a taky èeská voda „Karlovy Vary“. My se spokojíme s tim chlastem a krabicí nejlevnìjších kapesníèkù. S nákupem se pøemis•ujeme na pokoj, kde nakonec padly ty vodky dvì. Pøi bídnym TV programu vytuhávam. Sobota, 16. záøí Vstávaèka po vodce docela v klidu, kocovina nic moc. Paní nám vaøí èaj, snídáme až u autobusáku v bufáèi u moc pìkný holèièky, která se poøád smìje. Dáváme šaurmu v podobì hambáèe, Šaman dvì. Protože nechcem jet maršrutkou ale busem, musíme èekat asi dvì hodiny na autobusáku. Já to využívám ke sraní. Na hajzlíky je tøeba koupit žeton, projít terminálem jak do metra, na což dohlíží 2 hajzlbáby. Asi hodinu pøed odjezdem pøichází na autobusák týpek, co jsme ho vèera vidìli v metru, jak ète LP. Vyklube se z nìj Francouz a po dvou dnech (bydlíme v Samarkandu ve stejnym hotelu) se ukáže, že je to témìø proficestovatel, kterej projel snad všechno – Afriku, Asii, Austrálii – no fakt skoro všechno. Bus odjíždí poloprázdnej asi s desetiminutovym zpoždìnim, bágly si dáváme dovnitø, protože zavazadlovej prostor je plnej èesneku. Cesta se pìkelnì vleèe, všude jsou checkpointy a jedeme asi 60 km/hod. Postupnì pøistupujou lidi a stoupá teplota, až nakonec asi ètyøi lidi stojí. Docela pruda. Chcát se mi chce hroznì, ale pauza je asi až po ètyøech hodinách jízdy. Asi kolem pátý se pøehoupnem pøes kopec a otevøe se nám výhled na Samarkand, kterýmu vévodí ohromný mešitový portály, vyènívající nad celý mìsto. Hustej pohled. Bus zastavuje asi tøi km nad centrem, máme hlad jaxvinì, ale žádný jídelny nevidíme, tak se vydáváme na týpkovo radu pìšky do mìsta. Cesta je to nic moc, ale nejezdí tu auta a pøed centrem se prochází mezi høbitovama, což je docela fajn. Hned jak se doplazíme do støedu, bereme to na bazar, kde tušíme jídlo. Taky že jo; ve støedu bazaru v takovej vyvýšenej jídelnì dáváme plov, paní se furt smìje mýmu piercingu, na což jsem si už zvyk. Mam chu• prohodit nìco na adresu jejích zlatejch zubù, ale držim se zpìt. Dìdek se hned ptá, kolik si vydìláváme, což už nás taky docela sere, ponìvadž se na to ptá každej a myslí si buhvíco. Jídlo je dobrý a s plnym žaludkem procházíme kolem tìch monumentálních mešit hledat ten nejlevnìjší hotýlek. Naneštìstí je to klasickej bílejma prosáklej BB, samej Nìmèour apod. No ale je holt nejlevnìjší, tak zùstáváme a už jíme meloun a oplatky a splachujem to èajem, kterej má bejt údajnì zdarma. Potom je èas na pár piv Patriot, který jsou naštìstí chlazený; kecáme pøitom s tim týpkem cestovatelem, ze kterýho vyleze, že je mu 45 a cestuje asi poøád. Už je asi devìt, tak se jdem projít kolem Registánu, což je rozsáhlej komlex mešit a medres a je to boží. Jsou to fakt monumentální hovada, tìšim se na zejtra, až si to poøádnì prolezem za svìtla. Pøed mešitou nás zastavuje fízl, je tedy opravdu v pohodì a radí nám, a• pøijdem ráno v 6:15, že je to nejlepší na focení. Až posléze zjiš•ujeme, že má do ètvrt na sedm službu a chce nás pustit nahoru na minaret za 3-5 tisíc, takže aby z nás nìco stáh.Øeknu, že dorazim, ale to se nakonec nestane, protože ráno spim. Kupujeme ještì dvì vody a vracíme se na hotel, kde spíme ve spoleènej místnosti ještì s dalšíma tøema lidma (cestovatel a dvì docela solidní, pìknì hubeòouèký Japonky). Komárù je v pokoji ovšem jak nasráno, ponìvadž se asi do jedný v noci svítí. Zdají se mi prapodivný sny o lidech doma. Nedìle, 17. záøí Noc s cizíma lidma na pokoji probìhla docela v pohodì, až na komáry, který teda byli. Japoneèka neprojevila žádnou sexuální úchylku, ba dokonce spala v poøádnejch teplákách.

Vzbouzim se docela brzo a zvažuju, jestli mám vyrazit nafotit ty mešity. Lenost mi ovšem z pelechu nepustí a polehávam asi do pùl devátý, kdy procitají i mý kumpáni. Ze zápraží slezu rovnou ke stolu prostøenýmu ke snídani, ale napøed jdu vydrbat zuby, pøièemž pøekvapim starší ženskou na hajzlu. Lezu tedy do koupelny, kde je asi 50C, ale bohužel neteèe z kohoutku voda, takže se vracim k hajzlu a za sracích zvukù paní provádim obvyklou ranní hygienu. Šaman mezitim už dlabe hotýlkovou snídani, zajímavej je hlavnì talíøek s neidentifikovatelnou bílou kašièkou, kterou si zprvu dává jenom Ady, páè si myslí, že my jsme to už sežrali. Jinak je nescafé, èaj, òáký to peèivo se sýrem a klobáskou a sklenièka òákýho docela dobrýho jogurtu. Akorát ty spolustolovníci… je to jak na mezinárodnim lágru Artìk, samí cestovatelé naší rasy. Nejhorší je jeden Skopèák, co líbeznì mluví anglicky a vypadá, že se pøi tom brzy udìlá. My sedíme s našim kámošem, kterej povídá o všech koutech svìta. Po snídani a òákym tom vysrání bereme fo•áky a vodu a vycházíme vstøíc poøádnej turistickej orgii. Registán je teda opravdu supr, až na ty lidi a zkurvený všudypøítomný stánky se suvenýrama. Platíme vstupy plus jeden fo•ák, celkem asi 13 000 UZS a všechno to prolejzáme. Fotim furt, a• to za to stojí. Fízlové nám nabízí výstup na jeden minaret a páè mam fo•ák, jsem zvolen já a za 3000 UZS lezu úzkym schodištìm na vrchol minaretu. Docela se pøitom zapotim, fo•ák se mi plete a trochu mam i vítr, abych se nezøítil dolù, kde na mì èeká ten policista. Nahoøe je vopravdu supr rozhled na celej Samarkand; je to mìsto jako kráva, ale nejvíc jsou ty dvì seskupení mešit. Pode mnou Registán a kousek dál nejvìtší hovada – dva portály u velkýho bazaru. Ty doslova trèí nad okolí a pùsobí to hustì. Støíška minaretu je hnusná plechová, zezdola není vidìt a já èumim jakoby z jednoho vyndanýho plátu. Vyfotim to kolem dokola, Adyho a Šamana dole na lavièkách a lezu si to dolù. Fízl nikde, ale pak slyšim, jak odemyká dveøe, kterejma mi pouštìl nahoru, takže supr – jsem zas na pevnej zemi. Ještì odmítam poøádnou beranici, kterou mi chce vnutit paní u dvíøek, a jdu za klukama, sdìlit jim, že to bylo supr. Áda prudí, že jsem mu nahoru odnes cigarety a ty co si místo nich koupil, jsou nejhorší. Prolejzáme ještì zbylý dvì strany mešit, turistù je tu požehnanì, prodejcù kokotin strašnì. Kupujem pár pohledù, který nejsou jinde moc vidìt a opouštíme tadyten chrám, dneska, bohužel, už businesu. Stejnou cestou jako vèera veèer pøicházíme k Modrej mešitì, ve kterej jsou òáký hrobky. Dovnitø jde jen Šaman, nás sere platit vstup. Nic extra to prej stejnì nebylo. Akorát prej zlatej strop a hrobka z èernýho kamene. Když to Šaman skoukne, ještì to celý obejdem a kolem jiný, dle vzezøení starší, mešity jdeme k soše Timura, kterej sedí proti opeøe. Fotim se s nim, ale žádnej šlágr. Tak òák intuitivnì se pøibližujem kolem zadní strany Registánu k tìm ohromnejm mešitám u bazaru a zjiš•ujem, že zezadu bysme se do Registánu dostali nejspíš zadarmo, páè jsou tam otevøený dvíøka a nikdo u nich. V bazaru jsme možná kolem druhý a je to neskuteènej cvrkot. Tržištì jako mraveništì, èoud ze šašlíkáren, ovoce, zelenina, zase zelenina a pak všechno ostatní. Nad tim èumí ty hovadský portály, atmosféra tìžko popsatelná. Proplejtáme se mezi davama lidí, ptáme se po hedvábí a èepicích. Hedvábí mají tøi sorty, z nichž ty dvì vypadají jako bavlna a možná i jak silon. Ta první neni k mání po metrech, maximálnì šátek. Zato èepic nacházíme pøehršel, Ady jednu zkouší a paní mu pøedvádí, jak se skládá. Tvrdí, že je to hand made, takže jí za 5 tisíc somù berem. O dva stánky vedle z prdele zkouším takovou bílou kulatou èapku, naèež mi jí paní vnutí za 3000 a pøidá k ní ještì jednu. Jako má Ady, taky skládací, ale barevnì vyšívanou. Pak už se radši vracíme najíst k pánovi s obøím hrncem plovu a dáváme si poøádnou porci, pìknì s výhledem na maximešitu. S plnym žaludkem odcházíme odpoèívat do hotýlku, kde asi do pìti pospáváme. Po siestì se vydáváme obhlídnout zbytek mešit pod bazarem. Opìt platíme asi 15x vìtší vstupný než místòáci, 2500 UZS, ale docela to stojí za to, ponìvadž je to takovej komplexík hrobek poblíž høbitova. Zase fotim jak vzteklej všechny ty vykachlíkovaný portály, ještì dáváme mezi nima cigáro a pøes krchov vycházíme pryè. Zase to vypadá, že zezadu sem jde vlézt bez placení, ale holt jsme aspoò podpoøili. Hrobníci posadávají kolem hrobù, mnì se zas chce hroznì chcát, takže vycházíme z novìjšího høbitova na starej, takovou louku se zarostlejma popadanejma náhrobkama, kde svornì moèíme. Vracíme se do bazaru, kde už je docela polopusto, a v jednej z posledních otevøenejch jídelen poveèeøíme. Já královskou porci pelmeòù, Ady lagmanì a Šaman po dvou šašlicích. K tomu salát a chleba, no já se celkem pøejed, až mi bylo nedobøe. Šéfkuchaø pøes šašliky byl dost družnej, tak jsem ho s klukama a šašlikama vyblejsk. Zpátky do hotýlku to je kousek, je tu zas už plno lidí, zní tu nìmèina, francouzština, internacionální anglina a naše mateøština. Já jsem òák pøejezenej, takže dávam všehovšudy jedno hnusný pivo Patriot, zato Šaman si jich nakládá asi šest, což já ani nevim, protože s trochu bolavym bøichem odcházim nahoru do pokoje spát. Ještì pøi tom popíjení klábosíme s Cestovatelem, kterej nám ukazuje fotky z Afriky, jsou fakt pìkný, a vykládá, jak si nìkde trhal zub kombinaèkama. Je to

vskutku hustopán, dokonce žil s òákou Èeškou nìkde v Londýnì, èi co. Ani jsem nestaèil zabrat a do pokoje dorazil òákej týpek, kterýho jsem ani nevidìl, a pak ta Japoneèka. Ady se Šamanem dorazili tak hodinu po mnì. A spalo se. Pondìlí, 18. záøí Vzbudili jsme se do deštì, ke všemu byla v noci docela kláda. Japonka vstávala hroznì brzy a když jsme se úplnì probrali my, byla už dávno v èudu. Pøi snídani jsme si dìlali prdel z jednoho Nìmèoura, kterej mluvil hroznì sladce a nejspíš to byl homopornoherec. Po snídani jsme vyèkali asi pùl hodiny, jestli se to poèasí neumoudøí, ale jako na potvoru chcalo a chcalo a obloha nevykazovala žádnej pozitivní trend. Naopak. Vybavení pláštìnkama razíme asi 300 m na shromaždištì taxíkù, párkrát se poptáme a už nám týpek dohazuje jinýho týpka s brutální rozmrdanou Ladou a za 12 000 UZS vyjíždíme do Šachrisabzu, rodištì Timura Lenka. Øidiè promluvil za 80 km asi tøi slova a to uzbecky. Lada vypadala, že se co nevidìt rozpadne; taky òáký nedùležitý souèástky cestou upadly. V pùlce cesty, na zaèátku hor týpek zastavil u domeèku a vyložil z kufru òákej kontraband; asi kilo masa v igeli•áku ale nechal válet pod sedadlem na zemi. Chcalo a chcalo, takže rozhled nic moc, pøesto jsme se ale kochali zvláštníma, hodnì kamenitejma horama. Projeli jsme dvìma checkpointy, v podstatì bez zastavení a za neustálýho deštì dorazili do mìsteèka. Šofér nás vyhodil pøímo v centru, kousek od megasochy Timura. Z auta jsme pøebìhli do restaurace Aquarium, dali èaj a v pauze mezi deštìm vyrážíme na obchùzku. Pøed Timurem to žije jako prase, jedna svatba støídá druhou, svatebèanùm vyhrávají kakofonní melodie pištci s asi ètyømetrovejma trubkama, místo deštníkù tahají lidi sluneèníky. Poøád poprchává, ale je to lepší. Obcházíme sochu a jdem skouknout torzo paláce, kde nás chtí hned pumpnout o vstup, naèež prcháme pryè. Asi pùl kiláku dál jsou mešity a zaèíná zas chcát. Prolejzáme tedy co se dá zadarmo a protože poèasí je fakt zkurvený, odjíždíme maršrutkou do vedlejšího mìsta, odkud zas mají jezdit tága do Samarkandu. Pán nás odchytne hned jak vylezeme z maršrutky a chce napøed 12 000. Òák se nám to nezdá, takže pán jde shánìt ještì jednoho pasažéra, abysme mohli jet za 9000 UZS. Chvíli mu to trvá, my už si sedíme v hyundai a je to dobøe, páè už zase chèije a docela dost. Pán nakonec odloví dìdka, kterej pøedtim sežral asi kilo èesneku, a vyráží se. Ještì si teda popøáli š•astnou jízdu a to bylo moc dobøe, protože ten chlap nemoh z okna vidìt ani hovno, mìl ho totálnì mastný a stíral sporadicky. Myslim, že párkrát jsme mìli namále, ale radši sem pospával, abych to nevidìl. V Samarakandu jsme zašli na bazar, že si dáme plov, ale ten už byl zas všude sežranej, takže jsme zapadli do stejný jídelny jak vèera veèer a já s Adym jsme zkusili manty, takový obøí tìstoviny plnìný masem, Šaman dal pelmenì. Obsluha byla asi ráda, že jsme je opìt navštívili a všichni na nás byli moc milí. Poøád chcalo a moc se toho nedalo dìlat, tak jsme koupili cigarety, Šaman šel na net a já s Adym do hotelu èíst. Z našeho spoleènýho pokoje jsme tam zbyli sami, ostatní už nìkam odfrèeli. V noci se mi zase zdály pomatený sny a byla zase zima. Musel jsem se pøikrejt eštì ruèníkem a vzít si vyteplený fusekle. Komáøi tentokrát neprudili, asi si ty kurvy nìkam zalezly. BUCHARA – privát, støeda 20. záøí, 20:15 Ady se na mì nehoráznì nasral, protože jsem si omylem „pùjèil“ jeho ruèník, když jsem si šel omejt smradlavý nohy. Ale mimo to jsme dneska byli pøi procházce Bucharou pøizváni ke žranici pøi oslavì narozenin òákýho chlapa. Prostì si tak jdeme, guljájeme kolem jedný medresy a najednou taková tlustší holka na nás køièí, a• jdem dovnitø. Váháme, já si myslim, že nás zve na prohlídku, ale omyl. Adyho chytla za ruku a vtáhla ho dovnitø, kde probíhala vcelku velká žranice. Usadili nás na jednu stranu podkovový tabule, za 3 min padly asi 3 vodky, pak pøišel talíø masa a hranolkù, celej stùl plnej rùznejch pochutin. Já jim hlavnì víno, mandlièky a zkusim i nìco sladkýho. Pán, co nejvíc kalí a nalejvá nám vodku do mistièek na èaj, je rodinnej chirurg. Holce je 27, její kámošce, se kterou tam pak popíjíme, 29. Psycholožka, druhá ekonomka, nic extrovního, ale sympatický holky. Po tìch pár vodeèkách vtáhnou mì a Šamana na taneèní parket, øve Arash – tekele fekele – takže jsme jak doma. Tanec hrùza, všem hlásim, že neumim. Naštìstí staèil ten jeden song, pak pokraèujeme ve žraní. Chlapom moc nerozumim, ale øíkám da a charašó a vypadá to, že je vše OK. Asi po hodinì zaèali lidi pomalu odcházet a za stolem sedíme už jen my a ty dvì holky. Probíhá èilá konverzace za degustace uzbeckýho vína, ukazujeme si pasy a píšeme adresy. Zejtra máme ve dvì spicha u sochy zdejšího Hloupýho Honzy a prej nás holky vyvezou na òáký letní sídlo èi co. Ještì sezobnu pár kouskù arbusu a nìco mandlí a akce konèí; na náš vkus, spíš dle našich pomìrù, docela

brzo a rychle. Holt v nejlepšim je tøeba pøestat. Vcelku opojený vylejzáme na odpolední slunce a je nám dobøe.

Úterý 19. záøí Vzbouzíme se do o poznání lepšího poèas. Sice je zatim docela kláda, ale nechèije a vypadá to, že bude i svítit slunce. Dáváme poslední snídani na dvorku hotelu, zaplatíme 54 USD za ubytování za tøi noci a platíme i deset hnusnejch lahváèù Patriot, i když jsme jich vykalili asi 20. Vyteplenej Nìmèour taky odjíždí, bohužel taky do Buchary a opìt žádá všechno osazenstvo o rozmìnìní desetidolarovky na jednièky. Padáme pryè, na maršrutku na autobusák. Pìšky naposled obcházíme Registán a kousek dál se asi ètvrt hodiny pokoušíme lapit maršrutku è. 17 èi 45. Nakonec jsme samozøejmì úspìšný a už si to frèíme v celkem zaplnìnym povoze na busák. Celý se to objíždí, takže to trvá asi deset minut. Jak vylezem, Ady se pøezouvá do sandál a souèasnì s tim pøijíždí dva busy do Buchary, takže ten druhej bereme útokem. Velikej chlap po nás chce 4000/os, což se nám zdá OK, takže házíme bágly do zavazadlovýho prostoru a cpeme se dovnitø. Je to skuteènej boj o koryta. Sedáme na volný místa, naèež jsme atakováni pánem s paní, kterejm jsme to zasedli, když si šli ven koupit sváèu. No èùráci, nic si na sedadle nenechali, takže šéfík ho seøve a kyne na nás, a• v klidu sedíme. Než vyrazíme, nacpe se do busu neuvìøitelný množství lidí, je plná ulièka, zavazadlák je nacpanej rùznejma pytlema, který fakt nevim, jak tam vtìsnali, protože už když jsme si tam dávali bágly my, bylo už skoro plno. Nicménì se òák vyjelo, velikán øval na lidi v ulièce, a• se pošoupnou, patrnì tam mìl v úmyslu ještì pár lidí nacpat. Šaman sedìl vedle paní, která mìla chudák celou cestu na klínì tak desetiletýho kluka, kterej se ke všemu v pùlce cesty poblil, naštìstí do igeli•áku, kterej ale ta kráva hodila pod sebe na zem. Prostì magoøi. Já s Adym jsme sedìli za Šamanem a myslim celkem pohodlnì. Cesta trvala tak pìt hodin, èumìl jsem z okýnka na bavlníkový plantáže a na chudáky èesáèe a myslel jsem na to, kolik si asi vydìlají. Venku byl hic jak kráva, všude zavlažovací kanály a kde nebyly pole bavlníku nebo né moc vyfiklý baráky, byla pustina. Asi 40 km pøed Bucharou nás z busu pøesunuli do maršrutky, plnì zaplnìnýho minibusu, bágly jsme si hodili na klín, aby se tam vešlo víc lidí. Pùl cesty na mì pražilo slunce, pùl cesty jsem jakoby spal. Autobusák v Buchaøe pùsobí zmateènym dojmem, ale zase tam mají aspoò oèíslovaný „peróny“. Hlad nás zahání na pøilehlej bazar, zalejzáme do první pøíhodný jídelny, kde vaøí papriky plnìný rejží a masem. Já si teda pochutnal. Pak se jdem vychcat na, øeknìme, hard-core hajzly, kde mi chce ke všemu hajzlbába ojebat o 200 UZS. Výraznym pohledem na cedulku s cenou hajzlu (100 somù) ji pøimìju ke správnej kalkulaci. Maršrutkou se pøesouváme do mìsta, cestou Ady poklábosí se ženskejma v buse a vylejzáme u vodárenský vìže, pár desítek metrù od pevnosti. Ani se poøádnì nestaèíme porozhlídnout a už je u nás kluk, co s námi jel maršrutkou, a nabízí nám ubytování u nìj doma. Je to prej kousek a za 7 USD, což je cena, se kterou jsme kalkulovali, takže se na to jdem mrknout. Je to fakt kousek, docela v centru, takže øíkáme charašó. Rozhodnì stokrát lepší než òákym hotýlku s partou Germánù, neøku-li pornohercù. Navíc klukovo máma údajnì luxusnì vaøí a je tu pøíjemnej dvoreèek stínìnej révou, v pokojíku bedna – co víc si pøát. Dáváme èaj a cígo a razíme na pøedveèerní obhlídku mìsta. Stojí to za to. Asi nejhezèí co jsme navštívili, celkem kompaktní starý mìsto, dìti se chtí fotit, všichni volají „hallo“, prostì pohoda. Procházíme kolem Kalon minaretu – parádního vysokýho minaretu, na kterej chcem zejtra vylézt. Fotíme mešity a boží ulièky, prostì se tak kocháme. Pøi zpáteèní cestì na privátek dáváme k veèeøi šašlíky a èaj. Docela mi chutnají, dávam jeden z mletýho a druhej z kusovýho masa. Šašlíkáø je v pohodì, nechává mi vybrat z pøehršle šašlíkù a radí mi, kterej si nedávat. Doma nás uvítá pán, je hodnì v pohodì a domlouváme si snídani na devátou. Když už ležíme, pøijíždí ještì skupinka asi Uzbekù, který se ubytovávají v pokojíku naproti nám. BUCHARA – privát, støeda 20. záøí, 20:25 Teï zaèal v bednì film a, svìte div se, ještì ani poøádnì nezaèaly titulky a už ty hovada dávají reklamu. Pro nás zajímavý. Už jsme to teda zažili v Taškentu, ale to snad byla první reklama až po 5 minutách filmu. Kalíme vodku s granátojabkovym džusem. Ètvrtek 21. záøí, 19:07 Máme v sobì každej asi pùl litru vodky. Kalíme doma v hotýlku, spolu s dalšími spolubydlícími. Docela brutální odpolední kalba. Napøed sme si dávali škvarky z beraní prdele, který byly dost dobrý, k tomu pár litrù vodky. Zde na privátì je spousta øidièù turistickejch busù a ty si vaøí vlastní plov. My bysme

mìli dostat plov od paní, ale tìžko øíct, jak to nakonec bude. Kalba se docela rozjela, vodky padaly jaxvinì. Je 19:07 a sem už hodnì naplech. Pravda je, že ty jejich vodky nepálí. V podstatì sem se do pár chvil pøed tim cítil støízlivej. Teï už NE!! Vìtšina našich spolubydlících jsou øidièi turistickejch busù. Prej by nás vzali do Chivy, ale za 30 USD/os, což je hroznì. Navíc zejtra v podveèer máme ještì spicha s holkou a snad jdem nìkam na svatbu. 19:38 Jsme po veèeøi a totálnì naplech. Snìdli sme òáký maso, moc dobrý, plov a salát. Sem zvìdavej, jak to bude pokraèovat. Pátek 22. záøí, asi 11 dopoledne Takže vèera sme tedy dost brutálnì zakalili, tolik vodky by mi doma absolutnì vyøadilo, tady sem byl tak òák v rychtyku, horší je to teï ráno. Ale byla to prdel. Napøed sme kalili doma s pánem a øidièema, pak sme šli s Adym koupit vodu do nedalekýho kšeftu a tam sme taky silnì popili vodku. Zdrželi sme se tam asi hodinu, než pøišel policajt a rozehnal nás. Ètvrtek 21. záøí Kolem devátý ráno nás paní krmí plovem, co zbyl z vèerejší veèeøe, k tomu pár hroznù vína privátní produkce. Mnì už teda ten plov trochu leze na mozek, jak se øíká – všeho s mírou. Po vydatnej snídani odcházíme na nedalekej bazar, kterej je zrovna dneska ponìkud vìtší. Šaman s Adym chtí pokoupit òáký šátky a šály, ale docela dlouho nemùžeme na ty správný narazit. Poflakujem se tu asi dvì hodiny, slunce nezøízenì hicuje, všude je hroznì lidí, ženský voháklý do pìknejch barevnejch šatù. Zkoušim vyfotit místòáky, ale je to trochu problém. Šaman nakonec kupuje dvì kravaty asi po 50 Kè. Jsou to moc pìkný kravaty. Ady zas vybírá dvì šály asi za 4 USD obì. Už tak òák že pùjdem, ale ještì to berem pøes druhou, a to dost vyhuštìnou pùlku bazaru, která se rozprostírá mezi stromama v pøilehlym „parèíku“. A tady nabízí vskutku kde co. Nejvíc obdivuju rozmrdaný plošòáky, který vypadají absolutnì nefunkènì, èíselníky ze starejch telefonù, rezavý šrouby, skuteèná veteš. Jedna asi stoletá babka prodává na zemi starý hadry, mì zaujme barevnej pruhovanej pláš•, ale babka chce 10 000, takže nechci, ale ona na to kolik dam, já že 3000, ona 3500 – a• prej má aspoò na kilo masa, ale víc jak 3000 dát nechci, takže už odcházim a bába asi vytuší, že jinej by jí za to dal 10x míò a chytá obchodní pøíležitost za paèesy. Dávam jí tøi litry a pìknì si hábit zkoušim, vypadá, že by moh pamatovat bábu coby malou holèièku, taky moc nevoní, ale je to native. Bude mi slušet s tou èepièkou. Vlastnì mi ho koupil Ady k narozeninam. Po pár krocích zjiš•uju, že aè jsem zamykal pokoj, nemam klíè, takže velmi lehce plašíme, musíme dát cígo ještì s výhledem na ten vyhuštìnej bazar. Šaman jde domù napøed, páè jde ještì naproti ubikaci na net. Klíè jsem naštìstí neztratil, jenom jsem ho zapomnìl v zámku, ale nic se neztratilo. Je už asi jedna, ve dvì máme spicha s holkama ze vèerejší kalby, vezmou nás do òákýho letního sídla. Pøed tim dáváme cestou obìd – já s Adym lagmany (jsou chutný), Šaman šašlíky. Èíšník je hroznì rozlítanej, pobíhá kolem celý hospody – zahrádky a furt s nìkym øeší prachy, místo aby nám ten kokot pøines pøíbory. Po obìdì se ještì stavíme na poštì, asi nejbrutálnìjší co jsem kdy vidìl. Jde se tam takovym tmavym prochcanym prùjezdem, v provozu je pøízemí, ostatní patra mají vymlácený okna a celej barák vypadá na demolici. Vevnitø je to taky dost, ale je tam pìkná mladá holka a známky do Èech stojí 200 UZS, asi 4,50 Kè. Pohoda. Z pošty na místo srazu je to asi dvì minuty, pøicházíme na èas, ale holka tam už èeká. Jenom ta starší a o nìco lepší, druhá je v práci, ale prej òák dorazí. Nasedli jsme do káry òákýho spøíznìnýho týpka, muzika šla hned na max, ostatnì jako všude, kde nìco pouští. Velkym obloukem objíždíme historický centrum a dojedem kousek od naší gastìnice. Tam nás týpek vypouští, holka domlouvá tágo a už si to sereme úzkejma ulièkama ven z mìsta, smìrem k autobusáku. To sídlo je komplex asi tøí muzeí, kurvy zas vybírají tuèný vstupný, další poplatek za fo•ák a holka pak ještì dává prachy ženskej, která nám dává rychlej ruskej výklad. Je to celkem pìkný, takový pøepíèený interiéry s rùznejma vìcma z Ruska a Èíny, muzeum vyšívanejch kobercù a harém. Konverzace s holkou tak tak, èumíme na pávy a zkoumáme prapodivný plody – nìco jako jabka – ale potažený semišem a hroznì tvrdý. Jí se to prej vaøený. Po prohlídce se vracíme maršrutkou do mìsta, kde ještì vyzveme holku na èaj, dostáváme dárky (Šaman medvìda, já s Adym òáký vyšívaný kousky) a holka nás ještì zve na zítra na òákou svatbu. Øeknem, že zavoláme, což se nakonec nestane. Veèeøi máme objednanou doma, na minaret bohužel nelze vylézt, páè je v rekonstrukci, takže se pomalu šineme na cimru. No a tam to nenápadnì zaèalo. Spolubydlící byli vylezlí na dvorku a právì zaèínali pøipravovat plov, tentokrát taškentskej – smíchanej dohromady. A zaèaly padat vodky. Napøed jejich, pak naše, co zbyla ze vèera , pak jde

Šaman pro další dvì, oni pøitáhnou ještì asi taky dvì. Paní se to moc nelíbí a asi to trochu dává pánovi sežrat. Ochutnáváme škvarky z beraní prdele, já si dávam i òáký jatýrka, k tomu jim víno a posloucháme strašnì vykalenýho chlápka. Tedy on moc vìt nedoøíkává, vìtšinou tak kouká a vyluzuje neidentifikovatelný zvuky. Ale píše nám adresu svý ségry v Taškentu, kde prej mùžeme pøespat. Je fakt dost. Veèeøíme výborný maso a myslim, že hranolky, ale to už jsem taky dost, i když tady pøece jenom ten alkohol pùsobí jinak než doma. Jíme radši na pokojíku, abysmì mìli klid od tìch týpkù, co nás zaèali lákat nìkam na kurvy. Po jídle jdu s Ádou koupit vodu, kde ovšem strašná kalba graduje. Návrat domù registruju akorát pøed vchod, pak už nevim. Pátek 22. záøí Vstávaèka asi na desítku. Na to, jak to asi vèera vypadalo, se cejtim docela v poøádku. Zase jsme se vykalili pøed cestou busem, i když dneska jedem aspoò až naveèer. K snídani je tradiènì plov a hrozno. Dávam startovací cígo, Šaman je nasranej, že jsme pro nìj v noci nepøišli a pùl dne bude mlèet. Lepší nálada se mu vrátí až po vypití pár toèenejch pivek. Balíme bágly a házíme si je na dvorek, aby paní mohla pøipravit pokoj pro pøípadný nový hosty. Parta øidièù už je dávno pryè a my razíme na poslední pochùzku Bucharou. Vedro je slušný, procházíme kolem dùvìrnì známejch míst historickýho centra. Okolo poledne mi zaèíná bejt òák zle, bohužel park, kde by se dalo proležet odpoledne asi neexistuje, takže procházíme do nový èásti mìsta do jídelny, kde už jsme byli pøedevèírem nebo vèera? Že si dáme èaj a jídlo. Vedro je èim dál vìtší, velký ulice novýho mìsta neposkytujou chladivej stín. V jídelnì obsazujeme poslední volnej stoleèek a jdem objednat kotlet a kaši jako minule. Šaman dává první toèený. Pøi druhym soustu mi polejvá horko, musim na ulici. Sedim tam na schodu, úplnì ze mì chèije a je mi špatnì. Nebleju. Asi po pìti minutách se vracim ke stolu, ale kotletì už moc nedávam, spíš teda vùbec. Èaj pøiobjednáváme asi 3x, Šaman docela pøišel na chu• pivu a po tøetim je už aspoò v dobrej náladì. Musim si dát cígo, ale mam strach, co to se mnou udìlá. Máme samý ultralehký, což je, jako by èlovìk nehulil. Po asi pìti Šamanovo pivech opouštíme tu stinnou oázu a jdem hledat smìnárnu. Jako obvykle už ale odpoledne nemají somy, až prej zejtra. Supr. Pøemis•ujem se zpìt do centra, zajdem se ještì jednou podívat k malinký „mešitì“ se ètyøma „minaretama“ a ulièkama projdeme na zaèátek hlavní ulice. Potøebujem se vychcat, zasedáme tedy do èajírny, ke kterej pøiléhají jakoby veøejný hajzly. Šaman dává piva, my èaj èerný, ale dostáváme konvièku zasranýho jahodovýho pytlíkáèe a mnì se zas dìlá nedobøe. Dávam si kolu, která mi pøekvapivì docela srovnává. Sraní na místních toaletách probìhlo v mym pøípadì tak òák obkroèmo a ve stoje, následoval problém s nefunkènim splachovánim. Òák jsem si nakonec poradil a byl jsem rád, protože se mi dìlá zas trochu líp. S dalšim Šamanovo pivkem, mimochodem dost lacinym, se znova potkáváme s francouzskym cestovatelem a zvem ho ke stolu. Pùl hodiny kecáme a vymìòujeme informace o údajnì levnejch ubytováních v Chivì a Taškentu. Máme už asi pùl pátý, tak se všichni zvedáme a odcházíme kolem hlavního minaretu, kde se louèíme s týpkem, pro bágly do gastìnice. Na svatbu serem, nemáme sílu. Vøele se louèíme a jdem na poslední bucharskou veèeøi, jenom kousek od ubikace. Férovì jdeme do restauraèky, kde jsme ještì nejedli, i když týpek z protìjší èajovny nás vehementnì láká k sobì. Dávam lagmany, Ady taky a jsou fakt hnusný, samý sádlo, který mi dost nepøíjemnì postøíkalo kalhoty v rozkroku. Kluci si dávají pøed jídlem 50g vodky, což se èíšníkovi zdá smìšnì málo a chce dát 100g. Šaman dává pivo a šašlíky. Já jsem z dnešní stravy tak òák v rozpacích a jen trnu, jak probìhne tìch avízovanejch devìt hodin v buse. Po poplacení se maršutkou è. 53 pøesunujeme na autovakzal, ale naneštìstí asi kilák blíž než potøebujem. Tágaøi zas loví, ale mnì je už docela fajn a bereme to pìšky. Na správnej busák pøicházíme pod krásnejma èervánkama, v dálce je cejtit pustina a bus do Chivy tam zrovna jeden stojí. Øidiè po nás chce napøed 10 USD, ale už jsme ostøílený a srážíme to aspoò na 6000 UZS/os. I to je asi dost, ale jde to. Ještì kupujeme vody a asi po devatenáctej hodinì startujem s do ¾ zaplnìnym busem do Urgenèe. Vzhledem k tomu, že pùvodnì jsme chtìli vyjet mezi 9-10 veèer, abysme tam byli ráno, bylo nutný vyøešit, co dìlat v Urgenèi ve dvì ráno, kdy jsme tam dorazili. Zvolili jsme tágo do Chivy, což je asi 30 km. Podle rad Francouze jsme se nechali dovézt k hotelu Islambek, kterej mìl bejt údajnì za 5 USD os/noc, ale poté, co jsme asi ve tøi v noci vzburcovali pana hoteliéra, jsme se dozvìdìli, že je to 35 USD za pokoj, což nás uzemnilo a nakonec jsme z nìj vyloudili dva pokojíky po 10 USD os/noc. V jednom nefunguje sprcha. Silnì unavenej jsem ani nemoh usnout, ale nakonec jsem zabral a spal do devíti.

Sobota 23. záøí I po ránu se nám tìch 10 USD zdálo až až. Pán sice v noci povídal, že je to s balšoj snídaní, to se ale ráno ukázalo jako lehce nadnesený. Ke všemu mi pøi snídani obsluhující holka tahala nevìøícnì za piercing a mìla chlupatý nohy. Takže jsme zatáhli 30 USD za tu polovièní noc a že se pùjdem porozhlídnout po nìèem lacinìjším. Jenže vedle v hotelu Zafarbek chtìl týpek taky 15 USD/os, ale hned jsme mu øekli, že máme slíbeno za víc nocí slevu na 8 USD, takže taky slíbil slevit. No ale proè bysme se stìhovali o dva baráky vedle, když by to bylo stejnì drahý, takže jsme se vrátili ještì pøed 12 hodinou zpìt do Islambeku a domluvili s laxnim pánem ještì tøi noci po 8 USD za osobu, vèetnì tý jeho velký snídanì. A šli jsme asi do tøí hodin spát. Po siestì jsme vyšli do mìsteèka, který je opravdu krásný, nicménì malinký. Lemujou ho mohutný hlinìný hradby, vevnitø je to samá mešita – dnes muzeum, ale hlavnì jsou tu boží minarety. Dva celkem normální, i když zase jiný než jinde, ale ten jeden tlustej tlus•och, krásnì vykládanej modrejma kachlièkama s useknutym vrškem, je asi nejvíc. Ten se mi líbí moc. Jináè bìhem dne je pøi hlavní ulièce spousta krámù a stánkù s píèovinama, pøed tim speciálnim minaretem stojí zaparkovanej velbloud Míša, kterej už asi na všechno rezignoval a tváøí se docela spokojenì. Dìcka øvou furt „hello“, prolejzáme mìsteèko køížem krážem, jdeme na bazar, kde už ale nemùžem sehnat nic hotovýho k snìdku, takže v jednej dost native jídelnì (?) dáváme èaj, týpek neumí rusky, takže nám chce dát té zadarmo, my mu ale solidárnì dáváme 200 UZS. Nasírá nás až paní kousek dál, která nám prodává ètvrt pytlíku burákù a ètvrt pytlíku rozinek za 2000 UZS. Dáme jí to, protože nás pøedtim lehce pokrmí, ale vzápìtí si uvìdomujem, že jsme jí tak 10x pøeplatili. No co se dá dìlat, pøíštì se nedáme! Hlad je hlad, ve starym mìstì hovno k snìdku, takže vylejzáme jednou z postranních bran ven do nový èásti, kde ale kupodivu taky skoro žádný jídelny nejsou a ty co jsou, nabízí akorát somsy a hot dogy. Zalejzáme nakonec do jedný zahradní èajírny na kraji parku, kde mají jakousi polívku. Dáváme to s chlebem a èajem, polívka je opravdu dost mastná, samá kost jak hrom a ke všemu si k nám pøisedají dva silnì ožralí pánové; mladší nás furt láká do Zafarbeku a nemùžeme mu vysvìtlit, že už bydlíme v Islambeku, starší je asi o pár vodek pozadu, ale je taky dost. Docela dotírají, samý podávání rukou, dìdek mi dokonce naznaèuje cosi o píchání. Radši to platíme a mizíme. Kolem parku jezdí trolejbáè made in Škoda, po asi 25 km trase z Urgenèe, tak ho fotim. Loudavou chùzí lezeme zpìt za hradby a na hradby, zase procházíme skoro celý starý mìsteèko. Kousek od bazaru kupujeme v prodejnì nápojù 5 l vody a tøi flašky èervenýho plus jedno víno v klasickej pivní lahvi, komplet za 720 UZS. S celou várkou chlastu se vracíme na hotýlek, kde to všechno vychlastáme, tedy až na to pivní víno, toho se bojíme. Ani ne moc nasraèky kolem pùl jedenáctý zalejháme. Nedìle 24. záøí Dneska asi zaèal ramadán. Vèerejší menší pitka není dnes ani moc znát, jsme všichni v rychtyku. Po hotýlkovej snídani, na kterou si bereme ještì vlastní peèivo, jdem do mìsta obhlídnout pohledy. Kolem hlavní brány jsme vyklouzli za hradby do pìkný starý obytný ètvrti. V rygolu vedle cesty lezla krtonožka, docela pìkná, zkoušim ji vyfotit. Jak to vidí dìti, sebìhnou se k nám. Jdem dál a necháváme krtonožku svýmu osudu. Procházíme z vnìjší strany kolem hradeb, proti nám jezdí po prašnej cestì povozy tažený oslíkama, prostì paráda. Dojdeme až k bazaru, kde to neskuteènì pulzuje, k mání je zase všechno možný i nemožný, mají dokonce pìkný ryby z Amu Darji, „èerstvý“, sušený nebo uzený maso visí na ulièních stáncích, kus dál zase haldy melounù a dýní, v sekcích hadrù a parfémù vybírají holky a paní v pestrobarevnejch šatièkách parádu, dìti tlaèí vozejky s kdeèim. Èumim po celkem pìknejch ženskejch, ty se mi posmívají kvùli propíchnutýmu oboèí a do toho všeho se zvedá prach a pálí slunce. Vracíme se do historical city a se sluncem témìø v nadhlavníku šplháme na zdejší nejvyšší minaret za 2000 UZS/os. Adyho táhne nahoru za ruku malá holèièka, my se Šamanem se plazíme po ètyøech úzkym a nízkym schodištìm, jenom lehce osvícenym malinkýma okýnkama. Nahoøe jsme celkem vyøízený, ale rozhled je fajnovej. Šaman se zdrží jenom chvilku, nedìlá mu to nejlíp. Já fotim, co se dá, a po Adym chce holèièka peníze. 50 kopìjek se jí zdá jako podivná odmìna, ale tìžko jí vysvìtlujem, že kasu drží Šaman a ten už je dole. Lezeme teda taky dolù, to jde o poznání líp, hlavnì je líp vidìt. Proti nám lezou nahoru òáký zoufalci a evidentnì toho mají taky dost. Pod vìží dávam holce 200 UZS, který jsem našel v kapse, a s roztøesenejma kolenama se šouráme na bazar, kde sháníme nìco k snìdku. V postranní ulièce dáváme nálož šašlikù a moc si pochutnáváme. Potom se pøes pøes bazar, kde Áda kupuje za 300 UZS keramickou mistièku, suneme

do hotýlku., kde dáváme asi do pùl ètvrtý siestièku. Já ètu a píšu deník, Ady ète a pak chrápe (doslova), Šaman vedle v pokoji prej taky zabral. Po zkušenostech ze vèera, kdy jsme k veèeru nemohli sehnat žádný jídlo, se vydáváme k parku, kde jsme se vèera potkali s tìma vykalencema, ale lezeme do èajovny vedle. Dáváme somsy a speciální hot dog s mrkvièkou, èaj z pytlíku, kterej ale stojí za hovno a pár cigárek. Z repráku vøíská poøád stejná hudba, lidi skoro žádný, akorát vedle u stolku sedí kluk se tøema holkama, z nichž jedna se mi docela líbí. Platíme a známou cestou podél trolejí jdeme opìt za hradby. A koho to tam nepotkáme – samozøejmì že známýho Francouze, jak si tak fotí podveèerní mìsto. Chvíli kecáme a pak se pøesouváme do èajovny mezi minarety, dáváme zkurvenì pøedraženej èaj (2000 UZS) a klábosíme. Pøevážnì o focení a exotickej stravì. Po pùl hodinì se louèíme, lezem na kraj už témìø vylidnìnýho bazaru, kde kupujeme solidní meloun za 1000 UZS a jdem s nim na hotel. Po asi pùlhodinovej pauze vyvalujeme melouna už do noèního mìsta pod hradby a celej ho sežerem. Jdem pak udìlat menší okruh noènim mìstem, je to paráda – aspoò nìkterý èásti jsou liduprázdný a je to úplnì jiná atmosféra než ve dne. Òáký cígo u useknutýho minaretu, pár noèních fotek a hurá do pelechù. Chlast nedáváme, držíme solidárnì ramadán. Pondìlí 25. záøí Dneska to byl pìknej den! Po snídani, asi v deset hodin, vylejzáme na hradby a jdem po nich až zpátky nad náš hotýlek. Slunce pekelnì smaží, ještì z tìch hradeb z hlíny to ukrutnì sálá, ale je pìknì vidìt na mìsto. Vedlejší branou lezem ven a pøes park si to sereme k bance vymìnit òáký dolary. To je zas operace hrozná, trvá to asi ètvrt hodiny, nakonec dostáváme 50 000 UZS ve dvoustovkách. Paní je vytáhla zpod vyndanýho prkna z obložení radiátoru. Docela èumim, ale aspoò že mají òáký somy. S paklama prachù se vracíme k bránì a ještì kousek dál na zastávku trolejbusu. Jedem do Urgenèe, asi tìch 25 km. A je to jízda vskutku zajímavá; trvá to hodinu, jednou nám spadly tykadla, ale na to, jak vzadu lítaly ty lana, to bylo ještì v cajku. Tøiètvrtì cesty cesty kecáme s týpkem, no já spíš posloucham a kejvu. Kolem jsou samý bavlníkový pole, nechtìl bych to v tom hicu sbírat ani náhodou. Mìsto je takový roztáhlý, samý široký jednosmìrky a všehovšudy nic. Jdeme se hned najíst do vìtší zahradní restaurace, kde posedávají samý sáèkaøi, a dáváme kotlet s bramborovym pyré, kterýho je tam trochu, a òákejma otrubama, kterejch je víc. Taky je tam volský oèièko a celý mi to chutná. K tomu dva salátky, z nichž v jednom je nakrájenej celej citron i s kùrou, a pivo toèený. Chce se mi chcát, ale hajzl je údajnì v rekonstrukci. Kousek odtud lezeme na poštu a posíláme partu pohledù. Necháváme se zlákat cedulí „vysokorychlostní internet“ a pùl hodiny se snažíme zkontrolovat emaily. Zatím asi nejpomalejší pøipojení, fakt hrùza a dìs, ale za 200. Pak že poguljájem po parku smìrem k bazaru a avtovokzálu, kde to slušnì žije, ale je tu horko jako kráva. Chcem zjistit, odkud zejtra pojedem do Nukusu a kde pøípadnì legálnì koupit lupeny, ale fízlové nás informujou, že to lze jen v busu. Dáváme dvì konvice zelenýho èaje v hustej restauraèce, kde šéfuje jakoby Èíòanka, ale jak se zdá, její hlavní náplò práce je vybíjení much, kterejch je tu jak nasráno. Možná i trochu víc než v cimøe v Kyrgyzstánu. Platíme celkem 200 UZS a lezem ven na busák. Chcem ušetøit èas, tak že pojedem busem. Jede asi za deset minut, ale zase nìjakou vedlejší cestou, poøád zastavuje, je pøecpanej a trvá to nakonec asi hodinu dvacet. Cestou kecáme s pánem, co dva roky sloužil v Mladej Boleslavi. Prej se mu tam moc líbilo. V Chivì jsme si jen skoèili do hotýlku na hajzl (celou dobu sem nechcal) a hned jsme zase pospíchali pøed bránu na taxíka. Jedeme se totiž podívat na kraj pouštì Karakum (asi). Tágaøi napøed plácli 15 000, na to jsme se jim vysmáli, protože pán v buse øíkal 3000. Po minutì jsme to stáhli, s tim, že tam budem 15 minut. Tágaø byl docela v pohodì, starší chlap, moc toho nenapovídal, až pak trochu na zpáteèní cestì. Kus pøed pouští zastavil, pravil, že tu bydlí a pøibral nám do auta malou holèièku, co postávala u jednoho krámku-stánku. Pouš• zaèíná kousek odtud, kupodivu za docela velkym jezerem a je to hustý. Rovina, písek, sem tam bodavá kytka, torza broukù. Ady prej vidìl asi 10 cm velkýho králíèka (ale jistej si neni, že byl prej hroznì rychlej), já se Šamanem vidìl taky nìco hroznì rychlýho, snad ještìrku nebo nevim. Pán pak chytil dva slušný brouky, tak 3 cm, co vypadají jako støevlíci, ale možná to jsou òáký skarabi. Zajímavej zážitek. Vedro už bylo na odchodu, slunce pomalu zapadalo. Nechali jsme se odvézt k jednej jídelnì, asi kilák od našeho hotýlku. Dali jsme každej po dvou šašlicích z mletýho, salát a kvantum cibule. Pøi zapadajícim slunci se vracíme pomalu domù, ještì pokoupit vodu a zalejzáme na ubikaci. Bylo to dneska pìkný.

AR KARAKALPAKSTAN, NUKUS – hotel Taškent, úterý 26. záøí, 21:00 Jsme na cimøe v rozhodnì nejstrašnìjšim hotelu v Uzbekistánu. Konkrétnì v komunistickym monstru jménem Taškent. Skuteèný zoufalství. Voda teèe jenom v 6-9 ráno a 18-21 veèer, ovšem ani s tim, jak jsme zjistili, se nedá poèítat. Hajzl taky splachuje jen v tomto mezidobí, ale už se nám podaøilo vytopit koupelnu, páè jsem roztoèil kohoutky v domnìní, že má téct voda, ale nic. Pak se šel Ady vychcat, ty hovada to mezitim pustili a samozøejmì to z trubek teklo ven (tedy mimo hajzl). Švábíka jsem, pravda, zašláp zatím pouze jednoho, v noci jich èekam víc. Hotel má asi deset pater, je to skoro nejvyšší budova v jinak docela plochym mìstì a už z venku se dá tušit, co se ukrejvá uvnitø. Ovšem jen tušit, protože co je venku jenom nastínìno, se vevnitø rozvíjí do hrozitánskejch rozmìrù. Zaèíná to vstupní halou, pokraèuje výtahem a chodbama v patrech a konèí „koupelnou“. A to ke všemu máme lux-pokoj. Šaman prej vidìl pokoj è. 912 a to že bylo nìco hroznýho. Už pár nedobrejch ubytovan jsme, myslim, skousli, ale tuto vede. To všechno a možná ještì víc za rovnejch 8 USD/os/noc!!! A pozor, normální cena je 50 USD za pokoj!!! Bez snídanì! Jediný pozitivum je, že jsme v devátym patøe a máme velkej, jinak hroznej balkón se slušnym výhledem na pouštní mìsto Nukus. A taky zas máme dvì cimry, s 2+1 postelema, plus tu výteènou koupelnièku… Ty soudruzi udìlali v tutom projektu ne jednu chybu, dokonce bych øek, že se na to celý mìli už v poèátku vysrat… Úterý 26. záøí Sny, co se mi tu zdají, jsou celkem šílený a to se mi dneska zdálo nìco celou noc, furt jsem se budil a pøemejšlel, kde je realita. Nakonec vstáváme asi pøed devátou, dávam poslední sprchu v Islambeku, následuje poslední zdejší snídanì. Platíme 72 USD za ty tøi noci, pán nám dopisuje OVIRy a jdem naposled skouknout Chivu. Dìláme pár posledních fotek, samý pózy jak mají bejt, pøed minaretem a kolem šikujících se cvièenkyò, který každej den 3x dennì trápí na námìstíèku tìla pro radost turistù, se vracíme do pokojù pro bágly, louèíme se s laxnim pánem a razíme na trolejbáè pøed hradby. Akorát tam jeden stojí, docela narvanej, takže stojíme. Jede to snad pomalejš než vèera, tykadla padají hned 2x, napodruhý jim øidiè domlouvá pár ranama kladivem nebo klíèema, to nevim, každopádnì dává slušný rány. Ani se o nás nikdo moc nestará, akorát pán, co sedí za mnou. Víc se zaène zajímat až v Urgenèi, kde chcem jít na blízkej busák, co jsme vèera objevili na bazaru, ale pán tvrdí, že odtamtud do Urgenèe nic nejezdí a posílá nás na jinej avtovakzal asi kilák po hlavní. Vedro je k posrání, bágly tíží a na autobusáku nám sdìlujou, že busy do Nukusu jezdí z toho druhýho; od bazaru. Supr, prej jede za chvíli, takže jedem jakoby maršrutkou, ale sami a za 1000. (Pán chtìl pùvodnì 3000.) Docela vypruzený tam po pùlhodinì èekání zjiš•ujeme, že žádnej bus dneska do Nukusu nejede, protože lidi sbírají bavlnu. Znenadání se objevuje pán z trolejbusu, øíká, že nic nepojede a že se domlouval s tágaøema, že by nás tam za 15 000 vzali. A nebo že máme jet k nìmu na kolchoz a zejtra ráno že bus do Nukusu pojede. Tágo se nám zdá drahý, do kolchozu se nám moc nechce, takže zkusíme vlak. Vlakáè je 100 m od toho druhýho busáku, kde jsme byli pøed pùl hodinou! Rezignovanì tam jdem pìšky, pøece jenom už známe cestu… Vedro. Na nádraží se dozvídáme, že dneska jede jenom jeden vlak a to do Taškentu. Do Nukusu prej zejtra. Napadá nás jet tágem asi 15 km do jednoho mìsta na hlavní cestì Buchara – Nukus a tam že zkusíme stopnout òákej bus. Ale – taxíky jezdí od bazaru! Je už pùl tøetí, takže lezeme do maršrutky a za 600 UZS se vezem opìt na bazar a busák. Tam to nakonec dopadá tak, jedeme tágem za 18 000 až do Nukusu. Ady ještì kupuje dva pytlíèky nìèeho, co tu chlapi strakají pod jazyk a má to dávat. Nestojí to skoro nic, ale varujou nás, že je to dost silný. Pán, co Adymu pomáhal nákup uskuteènit, s nim dává ještì vodeèku (100 g v plastikovym kelímku zavíèkovanym alobalem). Cesta v pohodì, jedem na zadních sedadlech, protože jedema ve 4+1. Posledních tak 50 km, potom co se pøejede Amu-Darja, se jede pouští, takže èumíme. Nukus je celkem nic moc, mìsto v poušti, samej prach, což pùsobí hustì. Po ubytování v hotelu Taškent jdem hledat veèeøi a zjiš•ujeme, že je tu hroznì moc krásnejch holek. Tágaø øikal, že za 10 USD jsou leckterý k mání a já bych je s radostí dal. Procházíme bazar, je tu docela svinec, ten zvednutej prach èi písek tvoøí hustou atmošku, do toho ještì nizouèko zapadající slunce, ty všemožný smrady a ty nádherný asijský holky. Paráda. Jenomže s jídlem je to hoší. Jsou tu samý lékárny a kde je jakoby hospoda, tam toèí jenom zmrzlinu. Nakonec ale nacházíme opravdu hrubou èajovnu, kde dostáváme úctyhodnou porci plovu, saláty a dva èaje, komplet za 2000 somù. Už je tma a mìsto jde spát, stejnì jako my. Do toho hotelu bídy a zašlý (byla-li vùbec kdy òáká) slávy. ARALSKÉ MOØE, MOYNAK – hotel Oybek, støeda 27. záøí, 20:38

Jsme v rozhodnì ještì pekelnìjšim hotelu než vèera. V podstatì nìco neuvìøitelnýho – jsme sami v celym hotelu, v takovym torzu, všechny pokoje jsou odemèený, mùžem se tu volnì pohybovat, tøebaže pan nejvyhuštìnìjší hoteliér nám pøidìlil dvoják úplnì nakonci chodby. Hajzlík v našem apartmá má funkèní období dávno za sebou, takže máme chodit do pokoje è. 24. Voda nejde, nešla a nepùjde, elektriku nám pán zapnul naveèer. Pøed chvílí jsme se vrátili ze suterénu, kde nám pán pøipravil docela chutnou veèeøi – brambory s cibulí a paprikou a salát. Jedli jsme to u malýho stoleèku na chodbì, mezi obrazama Aralu, když tu ještì byla voda (1977). Je to NEJVÍC hotýlek, na rozdíl od vèerejší megabestie na nás Oybek pùsobí svým zvláštním zašlým charisma, no a hlavnì nás tu pán zamknul a pøijde prej brzy ráno. Je to zvláštní mít takovej hotýlek pro sebe a ještì ke všemu je všechno otevøený! Pán je taky megahustej, poøád se smìje a dost ho pobavilo, že chcem zùstat dvì noci. Pøi servírování veèeøe si prozpìvoval a mezitim se smál. My se pøi veèeøi øezali furt. Eštì jsme to nezažili. Hroznì hustý! Støeda 27. záøí Celou noc se zdály neuvìøitelný sny. Vìtšinou dobrodružný, nebo o píchání, nebo dohromady. Vzbouzim se pøesnì v sedum, což pozoruju z balkónu na hodinách na protìjšim baráku, když se pokoušim vyfotit východ slunce nad mìstem a pouští. Burcuju Šamana, kterýmu se napøed moc nechce, Ady je vypruzlej, že se vùbec nevyspal kvùli komárùm, nebo štìnicím. Balíme kvapem sakypaky, aby nás nechtìla dìžurná stáhnout o present tip. Naneštìstí, jako na potvoru, ji potkáváme pøi èekání na výtah, kterej uveze jenom dva, ale nic nechce – a taky by nic nedostala. Pøed hotelem lezeme do trolejbáèe, kterej už neni ze Škodovky a má dokonce jinej patent na nahazování tykadel, který nám taky cestou dvakrát padají; stojí to 200 UZS pro všechny, ovšem nejedeme na avtovakzal, ale jen na vokzal, a proto musíme asi 500 m pìšky. Cestou pøed mostem fotim z T-busu tøi kamely. Bus jede podle oèekávání za deset minut devìt, takže kupujeme bilety a dáváme èaj. Vyrážíme dle platnýho jízdního øádu z poloviny obsazenym busem. Bìhem cesty ovšem pøibíráme další lidi podél cesty, takže se bus zaplní. Já sedim zprvu sám, ale zanedlouhosi ke mnì pøisedne mongo-rambulák a to je v píèi – je fakt velikej. Napøed nemluví a držim ho i na jeho polovinì, ale v Kungradu se rozpovídá (tedy co jsem schopnej èeskou ruštinou skazat), pojí ten tabákovej dryják a zaène se roztahovat. Naštìstí vystoupí za chvíli a mam zbytek cesty leháro – nožky nahoøe. Èumíme na pustinu, která je neèekanì docela „zelená“, zarostlá tu trávou, tu keøema, tu takovou vysokou trávou a asi ve 13 hod jsme v Moynaku. A to je docela velkohustota. Vlastnì jsem asi nic takovýho zatím nevidìl. Døív pøístav u Aralskýho moøe, dnes zapomenutá ves na konci svìta, resp. uprostøed pouštì. Døevìný baráky, hlinìný støechy, písek, vedro, po cestì bìhají hbití skarabové, dìti èumí a øvou hello. Dokonce i z okna ve škole, jsme velká atrakce. Zapomenutý mìsteèko, kde už dávno chcíp pes. Zvláštní nostalgický, smutný místo, pøesto plný dìtí, který ovšem asi lepší budoucnost neslibujou. Autobusák je samozøejmì na kraji vsi, asi 3 km od hotelu a dalších zásadních staveb. V závìsu malejch školákù pochodujem po hlavní ulici parnym odpolednem a jenom èumíme. Poprvý si uvìdomujeme, jaká katastrofa se tu stala. Procházíme kolem nízkýho domeèku, podle kluka-prùvodce kavárny. Je zakryto. Kino je dávno v prdeli, spousta barákù jsou jenom opuštìný torza. Když dojdeme k hotelu, docela èumíme. Teda dost, hlavnì to skoro vypadá, že je taky zavøenej. Visací zámek to jen potvrzuje. Ale pøece jenom známky života jsou vidìt – kýbl s vodou, fusekle na lavièce. Jinak teda nic. Rozhodnì sám hotel pùsobí jako už pár let zavøenej. Ady jde naproti do obchùdku zjistit co a jak. Vrací se s flaškou vody a informací, že hotel funguje, ale týpek se šel najíst. Takže pohoda. Už chcem jít nìkam na jídlo a vidíme pána v èervenym trièku a brýlých, jak si to šine k nám. Je to on – hoteliér. Vysmátec obecný mongoloidní. Velmi ho pobavíme, že bysme zùstali na dvì noci. Skouknem cimru, je to náøez, chce asi 5000 UZS/os/noc, ale veèer má dorazit boss a snad to usmlouváme na míò. Ubytujem se a jdem hledat obìd. Je to hustý, taková chajda, kde mají akorát vejce a èaj. Dáváme každej dvì volský oèi, èaje a pak karton vod a hajzlák. Vracíme se na pokoj, týpek se vyhøívá pøed stavenim a má oèividnì pohodu. Po lehkym odpoèinku vyrážíme obhlídnout Aral. Je to hustota. Pouš•. Jemòouèkej písek, mušlièky, rovina a v dálce nic. Brutalita. Lodì uvìznìný v píseènejch dunách, sem tam jezírko slaný vody, další lodì. Mrtvolky velkejch broukù, písek. Hovna od velbloudù, nebo snad od krav. Asi tøi hodiny chodíme po bejvalym dnì Aralu, pøemejšlim, jak to tu asi kdysi, pøed 30 lety, vypadalo. Znova musí èlovìka napadnout, jaká katastrofa se tu stala. Jak ty lidi tady na to dojeli. Jak se to, kurva, mohlo stát. Zmizelo moøe. Asi v sedm se vracíme ke vsi, dìti nás chtí stáhnout o dìngi a vodu. Chvíli si s nima pøátelsky povídáme, za chvíli jsou neodbytný a docela prudící, tak se otoèim a øvu, co chtí, nebo co, oni mi asi

nadávají, ale mizí. Ještì jdem koupit 500 g vodky a limo a pak hurá do hotýlku èekat do pùl 8 na veèeøi. Následuje kalení vodky a tlachání. Teï se jdu vychcat a spát. Ètvrtek 28. záøí V noci se jdeme spoleènì vychcat na pokoj è. 24, protože se tam samotnýmu nikomu moc nechce. Po vodce se mi nìjak nezdají sny, nebo si je možná nepamatuju. Vstáváme docela pozdì a ven lezem asi až po desátej hodinì. Vysmátej hoteliér už brousí dole v hotýlku a my jdem na snídani do èajovny, kde jsme vèera jedli vejce. Je ale bohužel zakryto, takže alternativnì mìníme chu•ový buòky a o baráèek dál, kde jsme vèera nakupovali vodku, kupujeme každýmu devìt oplatek tøech rùznejch druhù. Kilo stojí 1000 UZS. Pøi zpáteèní cestì na hotel se pokoušíme v místní minibance smìnit pár doláèù, ale kdo by to èekal – nejsou somy. Klasika, tady mi to ale nijak nepøekvapuje, zvláš• pøi pohledu na sídlo banky. U hotelu opìt zjiš•ujem, že na dveøích visí zámek, týpek v prdeli a to jsme si mysleli, že nám k tìm pišingrùm uvaøí èaj. Jíme tedy na lavièkách ve stínu hotýlku a když to všechno sníme, objevuje se týpek. Zøejmì se byl nìkde vysrat. Poprosíme o èaj a mezitim si trochu povídáme. Prej jako kluk pamatuje vodu, ale pak po milimetru ubejvala až byla v hajzlu. Smutnej pøíbìh veselýho blázna. Po èaji jdem èíst a odpoèívat asi do pùl druhý, kdy razíme na druhou stranu mìsteèka k autobusáku, kde má bejt nejlíp vyvyøující èajovna. Asi po ¾ hodinovej procházce tam dolezem, ale mají jenom lagmanì a pirožky. Dáváme postupnì obojí, lagmanì jsou horký, bez masa se zelím a dobrý, pirohy s bramborovou kaší taky ujdou. Zalejvámì to dvìma èajema a s plnejma bøichama a flaškou vody beremì smìr pustina. Chcem dojít k jezeru, ne Aralskýmu, ale k nìjak umìle vytvoøenýmu pro zmírnìní zdejšího klimatu. Z týhletý strany není vidìt, takže to bereme docela oklikou, ale je to pìkná procházka rùznejma typama pustiny. Ani se nezdá že je extra hic, fouká svìží vítr a slunce svítí do zad. Po hodinì a pùl chùze po nìkdejšim dnì opravdu k jezeru dojdem, ale jenom k jednomu z mnoha jeho ramen. Je docela velký, ale v porovnání s okolní pouští jako když plivne. Fouká silnej vítr a na vodì je nìkolik lodièek s rybáøema chytajících ryby do sítí, který napøed natáhnou cik cak pøes to rameno a pak takovejma spešl zvonama (jako na WC) mlátí do vody a nahání ryby do smrtonosný sítì. Je to zajímavá podívaná, ryby vyskakujou vysoko nad hladinu a nìkterý jsou pìkný kusy, urèitì kolem pùl metru. Èumíme na tu akci asi ètvrt hodinky, ale fujavec nás vyhání dál. Podél jezera a pak pustinou míøíme k mìsteèku, tentokrát jsme tam docela brzy, páè jdeme pøímo. Zdálky vidíme zase ty torza lodí, který už vzdaly marný èekání na vodu a lidi je postupnì rozebírají na šrot. Velejemnej písek se mi neustále dostává do sandál, jak si tak jdeme cestou necestou, a pøemejšlim, jestli jsem na ty dva pøede mnou nasranej, že jsme nepoèkali u vody, abysme vidìli úlovky rybáøù zblízka. Než se pøes mìsteèko dobrouzdáme píseènejma ulicema na hlavní ulici, je mi taky už trochu zima, kupujem dva chleby a protože nemùžeme najít funkèní èajovnu, míøíme nazpìt do hotelu. Bereme to zase vedlejšíma ulièkama, tvoøenejma tim jemòouèkym pískem, procházíme kolem pìknejch domeèkù, nìkterejch døevìnejch, se zvláštníma hlinìnejma støechama. Dìti. Všude samý dìti. Chtí vodu, jako vždycky . Lepší jsou malý holèièky, ty jenom zdraví. Na hotel pøicházíme asi v pùl sedmý. Japonèík, kterýho jsme potkali pøi odchodu na obìd a kterýho jsme sem navigovali, je ubytovanej naproti pokoji è. 24. Zkoušim si hajzlákem otøít zasraný nohy, ale s ne moc uspokojivým výsledkem. Do pùl osmý èteme v postelích, pak lezem dolù do haly-chodby, jako že bude veèeøe (pùvodnì objednaná na 19. hodinu). Hoteliér se diví, že už jsme zpátky z odpoledního výletu a že jídlo bude za pùl hodiny. No, èekáme u stoleèku na chodbì asi do devíti. Ale dnešní dlabanec je luxusní, taková plnìná bramborová placka a salát. Ještì než nám to naservíroval, pøišli do hotelu òáký týpkovo kumpáni a vypadá to na kalbu. Šamana bolí bøicho, jde èíst, já s Adym dopíjíme èaj, krátce pohovoøíme s jednim z kalících a jdem taky nahoru. Japonèík dostává svou porci jídla na pokoj. Taky jsme poplatili ubytování, což nakonec dìlalo 30 000 sum, žiïák jeden a ty dvì veèeøe celkem za 10 000. Tolik jsme pùvodnì nechtìli dát, ale nebylo zbytí. Pátek 29. záøí Zdají se mi sny o rybaøení s klukama doma, jak to vždycky poseru; o kalení vodky s neznámejma cikánama a o píchání. Vzbouzí mi kluci, že už je 7:05, takže pobalim pár vìcí, s hygienou je to snadný, není voda. Japonèík vyrazil chvilku pøed náma. Lehce pošahanej hoteliér nám vypisuje OVIRy a kolem pùl osmý opouštíme snovej hotel. Venku pìknì svítí sluníèko, ale zima je hrozná. Je to takovej pøíjemnej rozbøesk v mìsteèku na konci svìta. Na autobusáèek, tedy koneènou stanici busu, je to zas pøes celý mìsto asi ¾ hodiny svižnou chùzí v závìsu za Japonèíkem. Dolejzáme tam pomìrnì schvácený, slunce pøece jenom zaèíná

žhavit… Kupujeme lístky za 2100 UZS/osoba pìknì v pokladnì, aby nás ty kurvy øidièi nemohli ochcat. Do devíti zbejvá pùl hodinka, kterou trávíme v tej èajovnì, kde jsme vèera jedli a dopøáváme si celkem bohatou snídani: smažený vejce, pùl šišky uzenýho sýra a vlastní chleba ze vèera, protože ten co jsme dostali, podezøele chutná po plísni. Ze dvou konvic èaje stíháme tolka jednu, za oknem se už totiž nepøíjemnì zaplòuje autobus. A nevypadá to pøíliš optimisticky; autobus kompletnì obsazenej, venku ještì dav lidí o nákladu ani nemluvì. Lístky, co jsme koupili, jsou tøi ruènì napsaný øádky na papírku: Nukus, 29.9., èíslo sedadla. Na našich místech už sedí lidi, bágly si prej máme vzít dovnitø, do zavazadláku se údajnì nevejdou. Dobrý. Probijem se pøeplnìnou ulièkou pøes ¾ busu k našim místùm. Ukazuju týpkovi významnì bilet s èíslem a docela èumim, že bez øeèí vstává a nacpe se do ulièky. Horší je to s tìma báglama, který musíme držet na klínì s tim, že jsem se nestaèil vychcat. Obojí je dost pruda, když si pøedstavim ètyøi následující hodiny jízdy, jak je tu zvykem – bez zastávky. Když ale skouknu bus, kde stojí tak 30 lidí v ulièce, pokoušim si vsugerovat, že je to v klidu: vždy• za ètyøi hodinky vystupujem! Jak tak èumim z okýnka na cvrkot kolem busu, trochu mi zarazí, že aèkoliv mìly bejt zavazadlový prostory plný, ládujou tam nìkolik velkejch pytlù èehosi, na støechu leze kluk a tahá nahoru rezavej disk z auta. Lidí v buse pøibejvá, øidièi na nì øvou, a• se smrsknou. Tìsnì pøed odjezdem mi pobaví magor na ulici, co chce fotit dvojici sedící pøede mnou kompaktnim fo•ákem. To, že má zavøenou pøíklopku na objektivu – pohoda, ale že fotí objektivem smìrem ke ksichtu, mi už naprosto dostává. Dvojice je ale spokojená, nikdo se nièemu nediví a tìší se na krásnej snímek. Ve strnulej poloze s bagáží na klínì opouštíme tohle žíznivý mìsteèko, plný písku a plíživý deprese, Moynak, pøed 30 lety prosperující pøímoøský letovisko. Cesta probíhá dle oèekávání: døevìní mi nohy, sluníèko pálí pøes záclonky a krajina docela o hovnì. Naštìstí po polovinì cesty se zaèíná uvolòovat ulièka a už není tak trapný sedìt pøed stojícíma bábama a ženskejma s miminkama. Na kraji Nukusu, kousek pøed mostem pøes polovyschlou Amu Darju zjiš•uju, co vezeme v tìch pytlích dole v busu. K mýmu velkýmu pøekvapení jsou to ryby, poøádný maccí, takový jaký jsme vidìli v sítích. Kentus jako prase, vysypali je z pytlù na cestu, páè plný pytle ženský a dìti neunesou a pøehazujou je do døevìnýho vozíku. Opravdu nepøíjemnej gurmánskej zážitek, už ty pytle stojí za to. Až teï jsem rád, že mam bágl na sobì. To by byl jinak asi konec. Dovezem se až pøed známej hotel Taškent, kde stejnì vystupuje i zbytek cestujících a pøi výstupu se jedna paní poblije do ulièky. Venku zas prudí tágaøi, takže jednoho zkoušíme, jestli nás hodí do Prahy a hurá, odprejskne. Je pùl druhý a jdeme k NBU vymìnit dolary. Je ale samozøejmì èas obìda, takže i my vyhledáváme jídelnu, kde si nakládáme plov, salát a èaj, naši klasickou trojkombinaci. Plov nic moc, trochu nechávam, zdá se mi dost suchej. Šaman se uvolí, že do banky skoèí sám, abysme se tam nemuseli tahat s báglama. Trvá to tak pùl hodiny, prachy kupodivu jsou a my se pøesouváme zpìt pøed Taškent na trolejbáè. Tágaøi se zas projevujou jako mrdky, øíkají nìco maršrutkáøi a• nás nebere. Chvíli ale poèkáme na T-bus a ten nás za 150 UZS za všechny hodí na vokzal, odkud to na busák už dobøe známe. Japonèík už odpoèívá v nádražní èajovnì, my kupujeme v pokladnì bilety za 1050 UZS + 1000 UZS bagáž. Dáváme odvážnì ètyøi konvice èaje, obfotíme pana šašlikáøe, kterej chce poslat fotku ètyøikrát. Pøed 17. hodinou se naloïujeme na svý místa v buse. Vozidlo je to opìt ponìkud letitý, vezem zas pár pytlù ryb a tentokrát máme bágly taky tam dole, naštìstí mezi žokama s bavlnou. Sedíme celkem pohodlnì, Áda dlouho hovoøí s pánem, kterej sedí za náma. Já èumim do pustiny, obèas vystrèim fo•ák z okýnka, abych zachytil scenérii v západu slunce. Jak se pøibližuje noc, zjiš•uju svou velkou chybu – nevyndal jsem si z báglu nohavice ke kalhotám. Èùráci totiž dost èasto otvírají okýnka, protože kouøí, a tim pádem nehoráznì fièí na nohy. A to tedy dost silnì, v noci se to mìní v èernou mùru, rùznì se zahøívam rukama a vyhledávam místa s menšim proudìním. Naštìstí mam aspoò silnìjší ponožky a boty, bez nich bych to dozajista odstonal. Radši ani nepiju, je mi jasný, že chcacích zastávek moc nebude. Taky že jen dvì za tìch dvacet hodin. První hned asi hodinu po výjezdu, když v jednej osadì na kraji pouštì tankujeme pašovanou naftu, pumpujou to tady sem-tam pumpou a musí toho vozit strašnì, protože sem jezdí tankovat i kamazy. Druhá zastávka, spojená s jídlem, je v pùl druhý v noci u jedný vìtší jídelny. Zima je šílená, na jídlo nemam ani pomyšlení, ale Adyho týpek nás každýho obdaruje danajským darem v podobì šašlikù. A takhle v noci, to teda šašlik k duhu nepøijde… Ani nevim proè, ale vlastnì si docela pochutnávam, splachujem to èajem, Šaman si nakládá ještì kotel lagmanù, Ady dává somsu. Chcát jdu radši dvakrát – jak øikam, èekam z týhle strany zradu. Pøestože mam ledový lýtka a èekam problémy s revmatem a ztuhlejma žílama, nìjak asi na pár chvil usínám, dokonce i chvíli snim. Z toho mi ovšem budí fízlové na jednom checkpointu, kdy se ukáže, že to hovado tupý v Moynaku v hotelu nám napsalo OVIR se špatnym datumem. Fízlové nás vyvádí z busu, venku je tak 5°C, ti

èùráci tam stojí div ne v kožichách, já v kra•ákách. Ady jde øešit situaci do budovy, já se Šamanem stojíme s tøema fízlama venku u závory. Jsou pøíjemný jak osina v prdeli, ale posléze když jim dojde, že jsme Èeši, zaènou øíkat Milan Baroš, Pavel Nedvìd apod. Ady se vrací, že OK, nic neplatil a nìjak to pøešli. Roztøesenej jak osika se doklepu do busu, omlouvám se øidièi za problém a jede se. Zase asi usínám. Procitam pøi svítání a zjiš•uju, že pán za náma už zmizel, stejnì jako pùlka lidí z busu, dokonce i hromada zavazadel ze zadní èásti. Sobota 30. záøí Masíruju si lýtka a pøelejzam na volnou dvojsedaèku, kde se pokoušim obalit nohy pøehozem od sedadla. Moc to nejde, je to pruda. Chcal bych. V pùl osmý zastavujem v Samarkandu, pøistupujou noví lidi. Chvíli je vidìt na ty ohromný portály mešit u bazaru, do busu leze kluk prodávající somsy. Jede se dál. Stejnou trasou co jsme jeli prve do Samarkandu. Mìlo by to bejt ještì tak ètyøi hodiny. Kolem devátý jíme sušenky coby snídani, ale je to jako když dáš volovi malinu. Trochu to skrápim vodou, moc ne, zechcal bych se. Adymu se chce dost na hajzl, teda jako srát. I Šaman by chcal… Do Taškentu pøijíždíme asi ve ètvrt na jednu, na známej avtovokzal. Ady jde rovnou srát, já se Šamanem lovíme bágly zpoza pytlù s bavlnou. Jsou celkem zasraný, jak se dalo èekat, naštìstí pytle s rybama byly ve vedlejší kóji. Ryby budou urèitì moc dobrý. Po mírnì divokym rozhovoru s taxikáøema a chcaní, kde omylem beru òákýmu pánovi jeho soukromej ruèník, pøekraèujeme magistrálu. Hlad nás zahání do jídelny, kde byly minule pìkný holèièky a jedna, ta nejroztomilejší, je tam i dnes. Kluci dávají pøirozenì plov, já volim dvì manty. Salát, èaj. Dojdem do metra a na Francouzovu radu se vydáváme hledat lady Karamat Apu, která údajnì nabízí privátní ubytování za 5 USD. A skuteènì; jdem si to takhle po ulici, èumíme, kde by mohla bejt Samarkandská ul. a òáká paní, dosti pitoreskního vzezøení, malé postavy a témìø ztrácejícího se nosíku se k nám hned má a jde v podstatì najisto. Jakou adresu že hledáme, my to pøeètem a ona praví: „To jsem já, lady Karamat Apa!“ A už si nás vede za roh do hustoèlenitýho èinžáku. Vypadá to tady zajímavì, pøed barákem vaøí ženský nìco ve velkým kotli, vìtve jim èumí z kamínek, jak tomu poøádnì pøikládají, je to takový sídlištì žijící spoleèným životem. Byteèek je docela nóbl, rozhodnì proti moskevskýmu bejváku luxus. Jinými slovy: bereme to na tøi noci. Paní nám pøipravila na zemi ležení, máme pro sebe pìknej pokojík vyloženej peršanama. Jdu dát sprchu, po ètyøech nocích to už pomalu chce, v metru jsem se docela stydìl. Pøepírám trenýrky a ponožky, abych se nemusel poblejt. Kluci asi dìlají totéž. Asi ve ètvrt na pìt jdem ven, do obchoïáku GUM na solidní internet, kde checkujem vlaky ze Saratova smìrem do vlasti. V kavárnì sedí u kompù samý moc roztomilý holèièky, bohužel je jim tak 13. Jdu s Adym radši koupit cigarety a vodu do supermarketu vedle. Témìø všechny prodavaèky luxusní koèièky. Šaman píše òáký maily, tak kouøíme a èekáme pøed netem. Když dokomunikuje, pøejdem cestu k mešitì, obejdem ji a na konèícim bazaru dáváme dvì konvièky zeleòáku. Odsud to berem zas do GUMu, kupujem dvì lahve vodky, džus, limonádu a vodu. Je už 19 hod. a je tma. Projdem zadní ulicí domù, kde èekáme, až paní pøipraví veèeøi. Napøed je to dýnì, klobáska a chleba, pak pøijdou saláty a jako hlavní jídlo tìstoviny s beranim masem a trochou brambor a deci beraního sádla. Toho nebožáka berana jsme ostatnì potkali už pøi cestì na net. Ležel tam vedle baráku pod stromama, hlavu na jinej hromádce než tìlo, který bylo zpola stažený z kùže, a co mi udivilo, bylo tlukoucí srdce pod tou obnaženou svalovinou. Inu, jinej kraj, jinej mrav. Po veèeøi chvíli rozmlouváme s paní a dáváme jí pohledy a peníze za dnešní noc. Teï se povalujem na cimøe a otvíráme tu druhou vodku. Mimochodem, vodka Taškent trochu pálí. Je asi pùl 11. Asi se to bude pìknì spát. Nedìle 1. øíjna Byla to noc ve znamení komárù. Zkurvenejch komárù. Veèer jsme jich pár pobili, ale v noci se ty kurvy, mnì neznámým zpùsobem, vrátili. Navíc bylo docela vedro a bylo tøeba spát odkrytej, takže žádnej med. Prohraná bitva s moskytama skonèila definitivnì asi v devìt hodin. Òákej pán, patrnì syn paní, nám pøipravil spolu s dìtma snídani – klobásu, chleba a vajíèka. Po ní vyrážíme ven; napøed na bazar, kde to cvrèí životem a byznisem, chodí tady kvanta koèièek a je vedro. Bazar je to poøádnì rozlehlej, èást je krytá, situovaná do kruhový haly s ohromnou kopulí a ochozem, kde jsou hlavnì oøíškáøi a sušený ovoce. Sice nic nekupujem, ale dostávam ochutnat patrnì sušenou meruòku a med. Fotim trh z ochozu a týpka s oøechama, ale musíme jít pryè, protože tady nám všechno hroznì nutí. To v oddìlení se zeleninou, hlavnì tedy s cibulí, který je tu neuvìøitelný množství a další vykládají

z náklaïákù, máme aspoò výmluvu, že to nemáme jak upravit. Fotim ty kvanta cibule, protože tolik pohromadì jsem jí eštì nevidìl. Pøilepujou se na nás nahrubo somrující, asi sedmiletý holèièky, chytají se nás a snad i breèí, ale øídíme se podle knihy a žádnym darem je nekazíme. Vylejzáme z týhle soustavy krytejch bazarù, co vypadají jako nedalekej cirkus, a v nekrytej èásti dole kupuje Šaman kravatu. Vedro je k zalknutí a všude hordy lidí, že se ulièkach ani nedá zastavit, nebo naopak projít. Opuštíme to pulzující místo s chutí na èaj, kterej dáváme v našem známým parku mezi hotelem Hadra, planetáriem a cirkusem. Je tu pøíjemnej stín, ale paní obsluhující je dìsnì pomalá a líná. Navíc si nìco zadøela do ruky a ukazuje to všem zákazníkùm, vyjma nás. Po druhym èaji se jde dál, po hlavní ulici Navoi, kolem kina, kde asi 6x dennì bìží premiérovì bollywood, až zase k takovýmu rozlehlýmu travnatýmu parku se spoustou vodotryskù a nìkolika sochama, lemovanýho z jedný strany obrovskýma vládníma budovama, z nichž jedna hází hrozný šajny, jak odráží paprsky. Šamanovi je ovšem dost blbì, nevypadá dobøe, a tak musíme zalézt do metra a vrátit se k našemu bejváku. Šaman jde do cimry, já s Ádou se vracíme na kraj bazaru, kde poobìdváme šašliky, moc dobrý a pak pùl hodiny èekáme, až svatí mužové z vedlejší medresy dopeèou ve speciální podzemní pícce somsy, který mají bejt pùvodnì na sladko – s èokoládou, ale posléze se ukáže, že jsou opìt s beraním masem. Zacházíme ještì do GUMu pro barel vody a èervený Viceroyky. Pak jdem taky domù, odpoèíváme èetbou asi do 18 hod., kdy jdem skouknout do Troy-net café vlaky do Charkova, ponìvadž jsme se rozhodli, že na ten Krym sereme. Jsme tam do pùl osmý, za tmy se vracíme na veèeøi: pelmenì, dýni, chleba, jabka a nìco pálivýho z piri-piri paprièek. Šaman dává tolka chleb a èaj, od paní-šéfky dostává òáký prášky na uklidnìní žaludku. Teï je pùl desátý, dokaluju s Adym vodku ze vèera, posloucháme radio Onido a zabíjíme komáry. Na chodbì v akvárku plave jedna tlustá ryba už od vèera bøichem nahoru a pùsobí pomatenì. TAŠKENT – privát, pondìlí 2. øíjna, 19:45 Oslava je v plným proudu. Celý pøízemí, tzn. minimálnì tøi byty, je nacpaný lidma a jídlem. Lidí je tu cca 50, venku kvanta dìtí, mlaïáci sedí na dvorku, starý jsou rozlezlí po bytech. Já sem totálnì pøežranej po asi ètyøech chodech a to paní ještì strašila plovem. Snad se mu vyhnem, jinak bych patrnì puknul. Mìli jsme: výbornou polívku se všim možnym, meloun, dýni, somsu, salát, jinej salát – jakoby ze sýrovejch nudlí, chleba, placku s masem a èaj. A ještì po dvou lahodnejch mantách. Všechno moc chutný. Doufam, že už nic nepøijde. Pondìlí 2. øíjna Noc zase nic moc. Vzbudil jsem se dvakrát – kvùli chcaní po vodce a kvùli komárovi. Moc svìží se po ránu necítim. Kluci už oba ètou, ještì se chvíli válim, než se jdu opláchnout. K snídani je opeèenej mìkkej salám a chleba s máslem. Šamanovi už je oèividnì líp, z èehož máme radost nejen my, ale i všechny paní, který se vèera podílely na jeho léèení. Bìhem snídanì se dozvídáme, že dnes tu probìhne jistá oslava, zøejmì narození mimina, a že se musíme pøestìhovat do bytu naproti, kterej má naše bytná též pod palcem. Byt je to zas jako kráva, my ovšem dostaneme pøidìlenej jenom malej pokojík vedle kuchynì. Stará paní nám kvapnì pomáhá pøesunout vìci vedle a vykládá, jak a kde všude budou hosti. Poté co se tak òák v novym bejváku rozkoukáme, vyrážíme ven. Trolejbusem no. 4 po Navoi street tam, kde jsme to vèera násilnì pøerušili a možná ještì dál. Skoro až do samýho centra novýho Taškentu. Jsem takovej ospalej, takže navrhuju popít èaj, což celý kolektiv schvaluje. Vybíráme èajovnu, resp. hamburgrárnu na takovým parkovišti mezi parkama. Vedle u stolu sedí skuteènì krásná extradlouhovlasá tmavovláska s mizernou kámoškou, ale po chvíli se k nim pøidávají zase dvì, jedna docela luxusní dlouhoblondýna s ohromnejma øasama, a všechny pijou kolu. Ve stanu za nima bìží na plazmì ruský MTV. Holky se pomalu zvedají a i my máme dopito, takže padáme pryè. Máme v úmyslu obmìnit poslední doláèe, ovšem ve dvou velkejch bankách to opìt nejde. Asi nejsou somy. Loudáme se parkama k soše Timura, jak majestátnì jede na koni s poøádnejma koulema, po místní Brodwayi, kde se „umìlci“ snaží v množství vetším než malém prodat svý kýèovitý dílka. Krásnì si tam procházíme, Šaman hledá zvoneèek, kterej by koupil pro pí Hánovou, ale mají jen extra strašný. V jedný ze smìnáren mìníme v pohodì 11 USD a docházíme až ke vstupu do metra, odkud jsme se vèera vraceli domù. Procházíme opìt parkem kolem pomníku neznámýho vojína dál pøes kanál kolem staïáku a kina, až k základnì TV. To už je kousek od hotelu Hadra a vlastnì i našeho bejváku, takže dávam s Adym šaurmu, kterou si zase krásnì pokapu kalhoty, takže na nich mam pìknou partu velkejch mastnejch skvrn. Naštìstí ty první pomaštìný kalhoty se záhadnym zpùsobem témìø samovyèistily, takže od tutìch to èekam èasem taky.

Šaman chce normálnì jíst, navštìvujeme proto bazar a dáváme celkem sedum šašlikù a salát (3+2+2). Paní obsluha je zas extrémnì pomalá, èaj nám dotlaèí až 5 min. po jídle, no hrùza. Vedro je klasicky velký, dáváme teda ještì výteènou zmrzlinu a s kornoutama v rukou odcházíme na byt. Šaman nelíže, zato pøed barákem navštìvuje již podruhý lazebníka, aby mu bøitvou zkulturnil zarostlou tváø. V celým pøízemí našeho hostitelskýho paneláku to už zaèíná vøít, vrcholí pøípravy na velkolepou oslavu. Zalezeme si do svejch 8 m2 a pøi ètení krásné literatury siestujeme. Dáváme sprchy, WC a podobnì. Vedlke v kuchyni se zatím buï pøipravuje jídlo, nebo tam sedí chlap a jí. Asi v 18 hod. lezem ještì jednou ven, jdeme do Troy-net poøešit vlaky. Když se vrátíme, akce je už v plným proudu. U stolku v kuchyni máme prostøeno a zaèínáme hodovat. Vlak TAŠKENT – SARATOV, úterý 3. øíjna, kolem 10:00 Kluci šli do jídelòáku koupit 3. lahev vodky. Jedem vlakem z Taškentu. Docela kalba. Vedle v kupíèku je luxusní asiatka, nádherná prdelka, kozièky. Jsem taky docela naplech, ale z Uzbekistánu jedem možná jednou za život. Dìžurný povídali, že na kazašskejch hranicích budou chtít prachy, my na to, že nemáme nic. Ovšem už podruhý jdem do jídelòáku pro pøedraženou vodku, ale zas jsme pozvaný zejtra na plov, možná zdarma. Platit fízlùm je pro nás asi to nejhorší, co chcem udìlat. A doufam, že to neudìláme… Kluci jsou furt pryè. Já sem už dost naplech. Støeda 4. øíjna, òák ráno Hrùza hrùz. Vèera padlo 1,5 l vodky. Pro dvì lahve jsme byli v jídelòáku, pøestože všem tvrdíme, že dìngi nìt. Jsem eštì docela vožralej, pojedli jsme èást sýra, kluci dole pode mnou dìlají, že spí. Já musim taky. Trochu mi bolí hlava a mam takovou tu veselou kocovinu. Zatim. 19:00 – 24 hodin ve vlaku Celej den je mi dost blbì. Furt se válim na kavalci, každou hodinu jíme 3 mandle a 5 køížal (švestkovejch èi meruòkovejch). Vlak, tedy aspoò náš vagón, se zaplnil, takže je tu už vedro a vzduch k zblití. Jsme mezi Nukusem a Kungradem. Úterý 3. øíjna Noc zase docela špatná. Veèer jsem si strèil špunty do uší, protože vedle v kuchyni furt nìco klohnili, pøipravovali, myli nebo jedli a dveøe k nám do komùrky nešli zavøít kvùli dvoum prodlužovaèkám. Vzbudil jsem se nìkdy v noci, v bytì už byl klid, ale vedro jako svinì. Vytáh jsem špunty, ponìvadž to nemam moc rád, ten teplej tlak a vydal se napospas mosky•ákom. Takže blbý. Ráno se budíme pomìrnì vèas, snídanì je na stole – zbytky ze vèerejší akce, ale dobroty. Pobalíme bágly a domlouváme se, že si je ve ètyøi vyzvedneme. Jdem na bazar nakoupit sušený švestky a meruòky. Samý energeticky nadupaný pochutiny, s kterejma to snad ty tøi noci pøeklepeme. Obloha vypadá ponìkud zakabonìnì a taky že když objednáváme èaj v èajírnì u planetária, padají první kapky. Jen pár, ale zahání nás to pod støechu. Po druhym èaji se zvedáme a jdem do starýho mìsta, že navštívíme tu mešitu s nejstaršim Koránem, kam jsme poslednì kvùli krátkejm kalhotám nemohli. Ovšem ani tentokrát svatou knihu neuvidíme, páè nás z mešity s omluvou vyhání. Vypadá to na òákou akci. Potulujem se tedy pøíjemnejma ulièkama starýho mìsta, v jejichž spletitym labyrintu nìkolikrát narazíme na ulièku slepou. Èasu máme hafo, co jsme mìli v plánu v Taškentu vidìt, jsme navštívili, takže se tak poflakujeme. Asi ve dvì poobìdváme ve velkojídelnì na kraji bazaru, objevujeme pøi tom sekci sladkostí, bohužel už nemáme prachy, abysme nìco ochutnali, plov ale naèas zasytí a i chu• na sladkosti utlumí. V èajovnì kousek od kvartýru dáváme zase dva èaje a už tak òák rekapitulujem trip a psychicky se zocelujeme na cestu vlakem. Krátce po tøetí hodinì si vyzvedáváme bagáž, vyprazdòujeme se v možná poslednim dobrym hajzlu a louèíme se s paníma. Bágly nepøíjemnì ztìžkly zásobou vody, kterou ovšem za pár minut v GUM obchoïáku doplòujeme dalšíma tøema 5L kanystrama a šiškou uzenýho sýra. Náklad je to brutální, bágl, kanïák a igelitka v ruce a hurá pøes pøeplnìnej bazar, kde dokupujeme tøi chleby, na metro Chorsu. Tam trochu zazmatkujem, když omylem vystoupíme a pøejdem s tim pekelnym outìžkem na druhou tra•, kde vzápìtí zjistíme, že jsme vystoupit ani pøestoupit nemìli. Takže zpìt na pùvodní trasu a hurá na nádraží. Už to tu známe, chcem jít na poslední jídlo do jídelny, kde už jsme byli, ale nakonec chvíli posedíme v parku a dáváme šaurmu, takovej hamburgr s kebabem. Šašlik, kterej bysme všichni chtìli, totiž jako na potvoru nikde poblíž nemají. Vedle v krámu kupujeme lahev 45% vodky Generalskaja a litr limošky.

Po pøesunu na nádraží, asi pìt ptaní pìti rùznejch lidí s pìti rùznýma odpoveïma na to, odkud jede náš vlak, se po 18. hod. naloïujeme na vlak Taškent – Saratov, do vagónu è. 14. Je krásnì svìží a èistý, máme radost, která se ale za pár desítek hodin tak nìjak vytratí. Krátce po výjezdu nastává kalba. A to poøádná. Tøetí flašku si už nepamatuju. Støeda 4. øíjna Jedeme vlakem od rána do veèera. Ady prohlubuje kontakt s týpkem, s kterym jsme se seznámili vèera pøi cigáru v ulièce vagónu. Jmenuje se Adcham a jak se ještì ukáže, je moc hodnej. Jede asi 20 km od Volgogradu na deset mìsícù makat, stavìt òáký baráky. Jinak se celej den povalujem, mnì je nìjak zle z tý kalby a èumíme na okolní pustinu. Uzbecká hranice, ètvrtek 5. øíjna, 2:15 Pohoda. Kazašská hranice, 5:30 Pohoda. Ètvrtek 5. øíjna Zase jedeme vlakem od svítání do svítání. Už je mi OK, máme vypracovanej dùmyslnej úspornej stravovací plán: ráno ètvrt šišky uzenýho sýra s celym chlebem a pak prùbìžnì mandle a rozinky nebo sušený švestky a meruòky. K obìdu chleba s medem, po hodinì vždycky po pár kusech sušenýho a 3-5 mandlí. Ještì máme òákej èernej èaj, ve výbavì vlaku je konvièka a stakany a samozøejmì samovar, kterej ale obèas nefachá a musí se chodit do vedlejších vagónù, pøi èemž zas prudí dìžurný. Takže si sem tam dáme èajík. Odpoledne somroval dìžurnej prázdný PET lahve, protože samovaru nestaèila elektrika a museli v nìm zatopit, a to právì PET a jiným bordelem. Taky jsme jednou zastavili v pustinì, dost lidí venku kouøilo a protahovalo se a najednou se vlak znièehonic rozjel, naštìstí se nám všem (myslim – nenaskakoval jsem poslední) podaøilo za rozjezdu nastoupit. V pustinì, kterou jedem celej den, je vidìt velbloudy, pìkný kousky i menší stádeèka. Pán je v pohodì, vèera jsme od nìj dostali granátový jabko a chleba, dneska povídal, jak byl ve válce v Afgánistánu a jiný zajímavý vìci. V noci probìhl pøechod hranic, kde se zas ty èùraci ukázali. Poprvnì to Kazachom trvalo asi dvì hodiny, úplatky ovšem nechtìli, Rusáci byli o nìco svižnìjší, ale ve dvì v noci to byl opìt opruz. Vypadalo to, že dìžurný i dost lidí z nich má celkem respekt, ale byla to komedie, u Rusákù i s èuchacim psíkem, férovym kokršpanìlem. Hodláme vystoupit ve Verchnym Baskunèaku spoleènì s pánem a jet nejspíš tágem do Volgogradu. Vlak má dvì hodiny zpoždìní a pøijíždíme tam asi až v pùl sedmý. Svítá. Pátek 6. øíjna Zaèíná svítat. Vylejzáme z dlouhatánskýho vlaku, dìžurný se s námi louèí slovy: „Èeši, Praga – Hitler kaput!“ Beru pánovi tìžkou dýni a vystupujem do ruskýho mìsteèka, spíš vesnièky. Je pøekvapivì celkem teplo, venku pøed modernim nádražíèkem, pøedpokládám nejvíc hi-tech stavbou v osadì, chrápou na zemi bezdomovecký cikáni, pár jich má základnu v èásti èekárny. Všichni zasraný tágaøi stojící a checkující na perónu chtí za tìch 200 km do Volgogradu nehoráznejch 100 USD a to i pøes to, že to domlouvá pán. Z jídelního vagónu na nás køièí kuchaøi a servíøi a louèí se s námi. Zase o nás vìdìlo pùl vlaku. Z jednoho vagónu vykládají pøibližnì multikáru dýní – hovada. Po ètvrt hodinì, kdy já se Šamanem hlídáme zavazadla a dýni, domluví pán s Adym tágo za 1800 RUR. A je to brutální rozmrdanej žigulík, dost strašnej. Naházeli jsme bágly do kufru a vyjeli. Asi 300 m prašnou cestou mezi døevìný baráèky k tágaøi domù. Pro kanystøík oleje. Vypadá to, že ragulín bude mít vyšší spotøebu. S rudym kotouèem slunce v zádech vyrážíme asi v sedm hodin smìr Volgograd. Bìhem prvních 50 km má cesta asi dvì zatáèky. Vede stepí, sem tam høbitov nebo kobyla. Když zaèínaly volgogradský pøedmìstí, u monumentíku stíhaèky, sjedeme z hlavní cesty a náš ragulín zdolává brutální prašný cesty, místy poøádnej tankodrom a to proto, abysme objeli policejní hlídky, který vybírají na hlavní cestì prachy, pravdìpodobnì za cokoliv. „Objížïka“ nás vede nad údolím veliký øeky – Volhy, ale asi jenom nìjakýho ramene, kolem ètvrti zbohatlíkù s domama jako zámeèky. Poté, co zas najedem na hlavní, pokraèujeme ještì kus, stavíme se v bance a mìníme na ruble. S penìzma v kapse se kousek vracíme a vysazujeme pána u rozestavìnýho velikýho baráku, jakoby bytovky, kde pán pracuje. Zatímco tágaø dává vozidlu dávku oleje, louèíme se a fotíme

s pánem. Ten nám dùraznì øíká, a• tágaøovi dáme jen tìch 1800 RUR, i když tágaø chce dalších 100 RUR za krátkou zastávku na focení Volhy. Tu dìlá pár kilákù potom, za mostem a øeka je tu opravdu kolosální, jednim smìrem není vidìt na druhej bøeh a pùsobí to jako moøe. Na mostì, spíš hrázi, je patrnì hydroelektrárna, protože všude je spousta drátù, traf a jinejch elektrokokotin. Fotim to pár minut, pán je v pohodì, øíkáme mu, že takovou øeku vidíme poprvý v životì, a to ho zøejmì obmìkèí, ponìvadž když za chvíli vystupujeme, o kilu neøíká ani slovo a normálnì se s námi louèí. Vystupujeme kus za hrází, na koneèný trolejbáèe è. 8. Vedro jako kráva. Vlak VOLGOGRAD – CHARKOV, sobota 7. øíjna, 11:00 Vyjíždíme z Volgogradu v zatím nejbrutálnìjšim vlaku, co jsme jeli. Ke všemu nám èùráèí dìžurnej sebral ze sedadlopostelí ty nechutný matrace, když jsme mu øekli, že nemáme prachy na povleèení. Kundy, kundy, teï nás dokonce pøesunuli jinam, na zaèátek vagónu do nejhnusnìjší kóje, kde je stoleèek nakøivo a možná je tu i nachcáno. Zmrd. Docela tu smrdí hajzly, kentus hroznej. 13:46 Úspìšnì jsme se sbratøili s širší rodinkou Ázerbajdžáncù sedících v kóji vedle nás. Dostali jsme 85% koøalku, dost brutální, pálí mi po ní krk. Udìlaná jest z jeøabin. Víno, to sem já nedával, prý taky výborný. Tøi granátový jabka jsou taky zpetøením naší jednotvárný stravy. My jim za to rozdali adresy a pohledy. Pøed pùl hodinou jsme jeli kolem a pøes brutální nejvìtší øeku, ohromnou. Nejspíš to byla Volha, i když podle mapy to vypadá spíš na Don. Taky jsme ochutnali chaèapurí, výbornou placku z listovýho tìsta se sýrem. Homemade. … Ani nedokouøim Viceroyku a nasedáme do T-busu, kde vládne tlustá zrzavá dìžurná a za 6 x 4 (3+bágly) RUR projíždíme asi ¾ hodiny jednou hlavní ulicí kolem vìtšiny váleènejch pamìtihodností až na vokzal. Lidí pøibejvá, vedro ze mì ždímá kapky potu, smrdim, øek bych, solidnì. Nádraží vypadá jako malá Stalinovo vìž, je velkoryse zdobený váleènejma reliéfama po obou stranách hlavního vchodu. Uvnitø v modernì vybavenym interiéru upoutává hlavnì krásnì malovanej strop. Opìt hrdinskejma motivama. Rovnou hledáme Komoru otdycha, která by mìla poskytnout pøespání buï zadarmo, nebo velmi levnì. Komoru sice najdem, ovšem stojí 290 RUR/os/noc. Vzhledem k tomu, že tu chcem bejt jenom jednu noc a nechceme strávit celej den hledánim možná ani ne levnìjšího ubytování, zùstáváme tu. Volnej je ètyølùžkovej pokoj a mladej kluk s berlema se válí na kavalci u okna a èumí na TV, kde bìží Bruce Lee. Je to tu docela luxusní, bohužel, ken•ák by byl nejspíš lacinìjší. Ale smradu je v pokoji plno. Jen se lehce omyjem na hajzlu, vyèistim chrup a už bez báglù jdem dolù na nádraží poøešit lupeny do Charkova. Na zejtra 10:44. Naštìstí jsou k mání plackarty za 550 RUR/os, místa ovšem, jak stojí na biletu, ukáže prùvodèí, což se ukáže jako zrada a zkurvenost. Nicménì s lístkama v kapse vylejzáme z vokzalu vstøíc stopám tý krvavý bitvy. Hladu máme tøi prdele, takže první vìc je jídlo. Procházíme pøednádražníma stánkama a páè poøád jdem jakejmasi luxusnì vypadajícíma ulicema, poprvý jíme asi za ¾ hodiny pøed zdejšim bazarem. A bylo to takový osmažený hovno, šiška plnìná kuøátkem, sýrem a houbama a bylo to horký a moc dobrý. Asi za 17 RUR. Ale taky to bylo po takovym dlouhym skoropùstu dost malý, takže pokraèujeme v hledání normálnìjší jídelny se sezenim. A vono furt nic. Musíme teda zpìt na nádraží, kde jsme si prve všimli slušnì vypadajícího fast-foodu. Lezem tam, s tácem si porouèíme, co chcem a je to kupodivu opìt smažená kuøecí šiška (bez výplnì, jen maso) a smažený brambory se žampiónama. Je to ale docela drahý, asi 77 RUR a neni toho taky moc. Lehce vypruzlí jdem na T-bus è. 8 a jedem pod památník vítìzství, nebo co to je, kde si kupujeme tøi baltiky 7. Když stoupáme po schodech vzhùru, otvírá se nám pohled nas gigantickou sochu ženský s meèem, asi nejvìtší sochu co jsem vidìl. Fakt strašný hovado. Piva kalíme kus pod ní u pomníku se svalnatym vojákem vystupujícím jakoby ze skalnatýho bloku. Celý je to tu park vítìzství, samý sochy, reliéfy, hraje tu hudba úderníkù a mezitim pouští støelbu z ka•uší a váleènou vøavu. A mezi granátama hlásí rozhlas: „Gavarí Maskva“. Èlovìka by to chytilo za srdce! Stoupáme dalším schodištìm vzhùru, kolem reliéfù Lenina a vojákù, po toèitejch schodech do kruhový místnosti, kde kovová ruka svírá pochodeò s vìèným ohnìm. Akorát se tu støídá stráž, takže èumíme. Kluci dupají, až to nahání hrùzu, mají to parádnì secvièený. Èeká nás poslední, klikatá èást schodištì a už èumíme jak ocasi zespoda na tu sochu soch. Zespoda je to teda kus poøádný ženský. Bradavku musí mít nejmíò jako moje hlava! Ale je fakt, že zdálky, jak tam tak strnule vlaje ve vìtru na vrcholu kopce, prostor kolem ní, vypadá ještì vìtší.

Obejdeme tu betonovou superženu svírající v ruce poøádnej (v noci možná svítící) meè a plni dojmù sestupujem pomalu dolù. Je tu docela dost lidí, a to starejch i mladejch, všichni se mocnì fotí a vypadá to, že to neberou na lehkou váhu. Když kolem prochází babièka o holi, je to jasný a tak òák to na mì taky dopadá. Za stálýho pozorování neuvìøitelnýho množství luxusních kundièek slejzáme pomalu dolù a hned lezem do trolejbusu a popovezeme se o pár stanic zpìt, k Panoramatu stalingradský bitvy. Kupujem tøi baltiky 3 a slejzáme je vykalit nad Volhu. Je to hustoøeka s velkejma nákladníma lodìma a pøíjemnì pùsobícíma píseènejma bøehama. Vedle nás pøišla popíjet partièka mlaïákù. Po pivku se vracíme k rozstøílenýmu baráku, kterej tu nechali stát jako memento, obestavìný tìžkou vojenskou technikou. Fotim ty tanky a dìla a docela mi z únavy pálí oèi a z nevychcání tlaèí mìchýø. Vyprázdòuju ho kus dál, ve stínu køovisek u zpustlýho høištì, kde pár klukù hraje fotbal. Kolem parèíku se vracíme k nádraží, už je zase hlad. Ady ještì mìní pár dolarù a jdem pøed vokzal sníst šaurmu. Po veèeøi se vracíme do minimarketu koupit šest veèerních baltik 3 a šištièku sýra na zejtra do vlaku. S igelitovkou lezeme do komnaty otdycha, kde už nikdo není, a tak zapnem bednu, kde bìží samý píèoviny jako W. T. Ranger, a pijeme ty piva. Na konci druhýho piva zaène Maska s J. Carrym a pøi tej usínáme. Poprvý spim tak blízko nádraží. Teda jako v regulérní posteli. Ráno, asi v pìt, nám dìžurná pøivedla nocležníka, kterej ráno furt chrápe, tak se ani nedozvíme, jak vypadal. Ruská hranice, sobota 7. øíjna, 20:15 moskevskýho èasu Paní pohraniènice se diví, že nemáme ani matrace… Ukrajinská hranice, 21:10 ukrajinskýho èasu Vlak CHARKOV – LVOV, nedìle 8. øíjna, 19:45 Jedem vlakem do Lvova, kolem nás sedí asi 3 holky, z nichž 2 sou docela kundièky a jedna je luxusní kundièka. Máme v sobì asi 6 piv. LVOV – autobusový nádraží, pondìlí 9. øíjna, 10:55 Vèera kalba vostrá. Já asi 8, Šaman 10, Ady 9 piv. Teï èekáme ve Lvovì na autobusáku na bus do Plznì. Jede to asi ve 2. Kundièek je tu strašnì. A spousta superluxusních kouskù. Vèera v noci mi bohužel spad fo•ák z police ve vlaku a pøestal fungovat. Což je dost v kundì. Taky je mi po vèerejšku dost zle. Mìli sme pøed chvílí boršè, takovej se zelím nebo øepou, èervený to bylo, a trochu mi pomoh. Vzal sem si nový trièko, nakoupili cigára, sýr a chleba. A vodu. Poslední jízda pøed náma… V Plzni bysme mìli bejt zejtra asi v 10 dopoledne. Pondìlí 9. øíjna Bus vyjíždí s asi pùlhodinovym zpoždìnim a je poloprázdnej. Pøitom ta kráva ráno v pokladnì povídala, že má poslední tøi místa. Navíc lístky od ní byly asi o ètvrtinu dražší než od soukromejch agentur, o jejichž existenci a pøítomnosti na zdejšim busáku jsme nevìdìli. Vlastnì jsme to tušili, ale jak nás vyplašila s tìma lístkama, tak jsme holt zazmatkovali a dostateènì jsme neprohledali nádražní budovu. Reklamy totiž na ty agentury (jsou tam minimálnì dvì) žádný nikde nebyly. No, øekli jsme si, že na to nebudem myslet, pøesto jsme si tu svini od lístkù ještì nìkolikrát nechali projít pøes jazyk. Pøes Ukrajinu to bylo kousek. Teda òákejch šest hodin jízdy. Èumìli jsme z okýnek, co to šlo, Šaman vytuh s otevøenou hubou. Vesnièky, jimiž jsme projíždìli, pùsobily docela melancholickym dojmem; døevìný baráèky, všude zelenina a dýnì, sem tam povoz taženej oslíkem a vedle nìj Peugeot 507 (nebo jakej). Ovšem na polskejch hranicích, kde jsme strávili tak dvì hodiny pøi západu slunce, jsme si opìt ovìøili, jaký jsou pohranièníci kurvy a svinì, protože z busu musely vystoupit dvì ženský, který mìli vízum do Èech až od 10. 10. (zítra) a pøestože bysme do Èech pøekraèovali èáru až toho 10. 10., oni je do Polska nepustili. Že musí poèkat tady. Hm, to jsem koukal. Pøi èekání na hranicích bìžel film z ruskýho pracovního tábora, docela dobrej a v Polsku ho následovala píèovina nehorázná, pøi kterej jsem vytuh. Vzbudil jsem se pøed polsko-èeskejma hranicema, toho èasu ji obstarávali jenom Èeši. A tu svini celnici, která se chovala extrémnì arogantnì, sprostì a vùbec nepatøiènì, jsem mìl sto chutí požádat o èíslo, abych na ní podal stížnost. Byla to opravdu strašná píèa! V rámci všech výstupù celníkù na týhle cestì si, bohužel, Èeši vydobili místo nejvìtších kurev. Aspoò mi to v tu chvíli tak pøipadalo. A vlastnì furt pøipadá. Takže si od dvou pokraèujeme už naší republikou do Brna a do Prahy. Tam vysazujeme lidi v Roztylech s tim, že to je jediná zastávka v Praze, protože nemají rezidentskou kartu na Florenc. V pùl desátý, když míjíme Rudnou, se vzadu v busu nasírá asi pìt lidí, že chtí na Florenc. Hádka

s øidièem docela brutální, mam strach, že po nìm chlap skoèí za jízdy a nìkam to nakouøíme. Nedalo se asi nic dìlat, prostì to u Lodìnic otáèíme a jedem zpìt pøes ucpanou Prahu do centra na autobusák. Prostì hovada, oni i oni. My už se tìšili na obìd! A hlavnì se nám všem chtìlo dost chcát. Asi v pùl dvanáctý, 10. øíjna 2006 pøijíždíme do Plznì. Ani tomu poøád nevìøim, hledam správnou realitu.