JDE TO!...1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O POČÍTAČÍCH...3 POČÍTAČ A JEHO KOMPONENTY (HARDWARE NEBOLI ŽELEZO )...3 SOFTWARE: PROGRAMOVÉ VYBAVENÍ POČÍTAČE,

Jde to!

1

JDE TO!....................................................................................................................1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O POČÍTAČÍCH.....................................................3 POČÍTAČ A JEHO KOMPONENTY (HARDWARE NEBOLI „ŽELEZO“).........................................3 SOFTWARE: PROGRAMOVÉ VYBAVENÍ POČÍTAČE, APLIKACE...............................................15 PRAKTICKÉ TIPY NA KONEC........................................................................................27 MICROSOFT WORD 2003..................................................................................28 K ČEMU JE MS WORD?...........................................................................................28 KDE WORD NAJDU?.................................................................................................28 PROSTŘEDÍ MS WORD.............................................................................................28 PSANÍ TEXTU...........................................................................................................30 UKLÁDÁNÍ..............................................................................................................30 KDE SVŮJ TEXT NAJDU?............................................................................................31 EDITACE TEXTU........................................................................................................31 VKLÁDÁNÍ NEOBVYKLÝCH ZNAKŮ...............................................................................33 FORMÁTOVÁNÍ.........................................................................................................33 TABULKY................................................................................................................39 TEXTOVÉ POLE.........................................................................................................40 HROMADNÁ KORESPONDENCE.....................................................................................40 MICROSOFT EXCEL 2003.................................................................................44 K ČEMU JE EXCEL?..................................................................................................44 KDE EXCEL NAJDU?.................................................................................................44 ZÁKLADY PRÁCE S TABULKOU....................................................................................46 VKLÁDÁNÍ ÚDAJŮ.....................................................................................................49 FORMÁTOVÁNÍ.........................................................................................................50 VZORCE A FUNKCE....................................................................................................54 TISK ......................................................................................................................56 GRAFY...................................................................................................................56 PRÁCE S ROZSÁHLOU TABULKOU.................................................................................57 WEBOVÝ PROHLÍŽEČ......................................................................................59 OTEVŘENÍ INTERNET EXPLORERU...............................................................................59 POPIS PROSTŘEDÍ INTERNET EXPLORERU......................................................................59 ZADÁNÍ ADRESY.......................................................................................................60 VYHLEDÁVÁNÍ.........................................................................................................61 SERVERY SPECIALIZOVANÉ NA INZERCI PRÁCE................................................................64

2

Základní informace o počítačích Počítač a jeho komponenty (Hardware neboli „železo“) To, co nás v našem kurzu zajímá, jsou osobní počítače (zkratka PC je z anglického termínu Personal Computer, tedy osobní počítač a jedná se o počítače standardu IBM).

Typy počítačů V běžné praxi se můžeme setkat s těmito typy : •

desktop – tedy klasický osobní počítač skládající se ze skříně počítače, monitoru, klávesnice a myši

•

laptop/notebook (tedy „kompaktní“ přenosný počítač s integrovanou klávesnicí i monitorem)

•

tablet

•

Palmtop, PDA nebo-li osobní digitální asistent (kapesní počítač)

Obrázek 1: tablet

Obrázek 2: laptop

Obrázek 3: palmtop

Tyto počítače mají jako operační systém (OS) většinou Windows, lze se ale také čím dál častěji setkat s OS Linux (resp. řadou tzv. distribucí / verzí tohoto OS). Také se můžete setkat s OS Unix, což je snad nejstarší hojně využívaný OS – s některou z jeho variant se nejčastěji setkáme u serverů. Dále v praxi běžně narazíme na pojmy jako server a počítačová síť. Server (aplikační podnikový nebo internetový) je výkonný řídící počítač, na který jsou připojeny další počítače, s nimiž tvoří tzv. počítačovou síť. Např. v podnikových sítích je server využíván hlavně kvůli sdílení dat, centrálně distribuované elektronické poště a centrálnímu přístupu k internetu. Server může tvořit jediný výkonnější počítač stejně jako rozsáhlý soubor počítačů a dalších přídavných zařízení.

3

Počítačová síť může vypadat např. takto (typ „klient - server“) v jejím „středu“ je řídící počítač. Obrázek 4: síť typu klient - server

Dalším typem sítě je tzv. peer-to-peer síť, tedy síť rovnocenných počítačů bez řídícího serveru. Jednotlivé počítače musejí mít síťovou kartu, jsou propojeny kabely a pokud je takto propojeno víc než 2 počítače, síť ještě obsahuje rozbočovač nebo přepínač. Tento typ sítě nemá obvykle víc jak 10 počítačů a jsou využívány zejm. pro sdílení např. jedné tiskárny, modemu pro přístup na internet apod. Obrázek 5: síť typu "peer-to-peer"

Co v počítači najdeme a co k němu patří •

4

Skříň - ve skříni počítače najdeme např. základní desku, na které jsou umístěny všechny základní komponenty počítače, např.: mikroprocesor, paměťové obvody pro uložení právě zpracovávaných dat, sběrnicový systém, který vše propojuje; do základní desky jsou dále zasazeny rozšiřovací karty (jejich konektory ústí skrz zadní stěnu počítače); dále pevný disk, na který jsou ukládána data (v jedné počítačové skříni může být několik pevných disků, zejména u serverů); napájecí zdroj, chladiče / ventilátorky (což je obvykle to, co je na počítači hlučné); z přední strany skříně vidíme krabici optické mechaniky (CD/DVD), disketovou mechaniku, síťový vypínač.

•

Vstupní zařízení – klávesnice, myš, skener, modem, digitální fotoaparát, webová kamera apod. – tedy zařízení, skrze která počítač přijímá informace (textové, obrázkové atd.) o modemy jsou řazeny mezi vstupní zařízení, ale je pravda, že jsou spíše někde mezi, protože skrze modem počítač informace nejen přijímá, ale i odesílá – většinou opět do jiného počítače.

•

Výstupní zařízení – obrazovka (monitor), tiskárna, reproduktory; dataprojektor

•

Vnější / externí paměť (paměťová média pro které jsou v počítači buď mechaniky, nebo které se k počítači dají externě připojit - např. diskety, CD-R, DVD, Flash disky – na tato zařízení ukládáme data zejména pro účely archivace případně i sdílení resp. výměny. o Samozřejmě nepřehlédnutelné na počítači jsou dále kabely, někdy obrovská změť – u některých zařízení ale již v současnosti kabely nahrazují bezdrátová zařízení (např. myš, klávesnice).

Pevný disk, základní deska, karty Pevný disk je součástí každého počítače. Na něm jsou permanentně uložena veškerá data (tedy pokud je nevymažeme) – všechny programy, aplikace, soubory. Z pevného disku se také startuje operační systém, z pevného disku spouštíme programy a na něj také ukládáme veškeré naše soubory - textové dokumenty, tabulky, obrázky, elektronickou poštu (pokud ji stahujeme např. přes Outlook) atd. – tedy cokoliv co na počítači tvoříme, či co do počítače např. stahujeme nebo kopírujeme. Na pevném disku jsou data zanesena v magnetické vrstvě a zůstávají na něm i když je počítač vypnutý. Existují i výměnné pevné disky, které je možno jednoduše vyměňovat a ukládat mimo počítač. Kapacita disků se v současnosti výrazně zvyšuje: dnes nejsou žádnou výjimkou pevné disky o kapacitě několika desítek gigabajtů – běžně se pohybují mezi 40 – 120 GB (GB – gigabyte). S ohledem na náročnost současného software na kapacitu i paměť by disk vašeho nového počítače neměl být menší než 20 GB. U staršího počítače by disk neměl být menší než 1,2 GB (minimální požadavek pro Windows 98 a základní programy), 5 GB pokud by měl mít počítač operační systém Windows ME a Windows 2000. Pevný disk je vždy označený písmenem C:\, někdy vidíme, že má počítač ještě další disk – obvykle označený jako D:\. Může se jednat o fakticky druhý pevný disk nebo také jen o „virtuálně“ rozdělený disk na dva či více. Tak či onak každý pevný disk je neviditelně rozdělen – členěn a má pro uživatele neviditelnou rezervní oblast. Důvodem je bezpečnost: v případě poškození části disku se data ukládají právě do rezervní oblasti. 5

Základní deska je v zásadě velký tištěný spoj na desce, který propojuje jednotlivé části počítače. Na desce je umístěna patice pro upevnění procesoru, tzv. sběrnice pro zapojení přídavných karet. V současné době dochází k trendu integrace zařízení přímo na základní desku. Dříve byl procesor na desce připájen napevno, dnes se zapojuje přes patice a dá se tudíž vyměnit (tedy v závislosti na typech procesoru / patice). Na základní desce je také umístěna záložní baterie, která vydrží v průměru 3 roky. U nových typů počítačů je baterie výměnná. Základní deska je velmi důležitý díl počítače a také úměrně k tomu i drahý, navíc bývá bariérou rozšíření (upgrade) počítače. Obrázek 6: základní deska

Karty Grafická karta se v počítačí stará o zobrazování na monitoru. Může být integrována na základní desce počítače – je ale možné ji vypnout a nahradit výkonnější kartou. Důležitým parametrem grafické karty je rychlost, která spolu s procesorem určuje, jak rychle se budou obrázky, videa apod. zobrazovat na obrazovce a jak kvalitní toto zobrazení bude. Grafická karta a monitor by měly být v odpovídající kvalitě – vysoce kvalitní grafická karta pro levný monitor je ale zbytečná investice, protože se zobrazení přiblíží kvalitě monitoru. Zvuková karta a reproduktory: tato kombinace umožňuje využívat počítač i pro přehrávání hudby či slova. Kromě her jsou klasickým příkladem např. jazykové pomůcky (slovníky, učebnice), encyklopedie a výukové materiály obecně. V případě kvalitnějšího počítače s DVD mechanikou a kvalitním monitorem stačí přidat kvalitní zvukovou kartu a reproduktory a máme z počítače domácí kino. Síťová karta je nutná pro propojení počítače do sítě. Je vhodné, aby počítač měl síťovou kartu (i v domácnosti může být další počítač / notebook a pak sdílená 6

zařízení jako třeba tiskárna nebo modem), ale vlastní „zasíťování“ je vhodné přenechat odborníkovi. Existují samozřejmě i další typy karet: např. na omezení přístupu do počítače, pro kódování dat, na převod obrazu do klasického televizoru.

Výstupní a vstupní zařízení počítače Vstupní a výstupní zařízení jsou označované jako „periferie“ nebo „periferní zařízení“ zajišťují komunikaci počítače s uživatelem, dalšími počítači a zařízeními.

Monitory Monitor patří mezi výstupní zařízení počítače a slouží ke zobrazení textových a grafických informací. Monitor může mít klasickou lampovou obrazovku, ale čím dál častěji se setkáváme s plochými LCD monitory. Základními parametry monitorů: •

úhlopříčka (udávaná v palcích), běžně používané monitory mají od 14" do 21", nejčastěji se setkáváme s 15", 17" a 19" ;

•

rozlišení (udáváno v bodech - pixelech), u LCD monitorů se jedná o skutečný počet bodů. U monitorů s klasickou lampovou obrazovkou jde o maximální zobrazitelný počet bodů;

•

počet zobrazitelných barev na bod (v současné době se už prakticky nevyskytují monochromatické monitory) Monitory mají nastavitelné prvky – jas, kontrast, velikost shora dolů, zleva doprava, polohování. Dražší monitory mívají ještě další funkce, které jsou popsány v menu monitoru a v návodu. Starší monitory se nastavují pod obrazovkou, novější monitory mají tzv. OSD menu (menu zobrazené na obrazovce) – pomocí tlačítek apod. volíme podle nabídky na obrazovce. Dnešní standard je 17", minimální rozlišení by mělo být 1024 x 768 bodů (pixelů) při frekvenci 85Hz až 100 Hz. Monitor musí splňovat normy o vyzařování škodlivých záření. Není od věci si k monitoru pořídit ještě i kvalitní filtr. Zacházení a údržba Na obrazovku monitoru pokud možno nesaháme – prach a případné další nečistoty čistíme k tomu určenými přípravky vesměs ve spreji (dají se koupit ve specializovaných prodejnách počítačů a počítačových doplňků a v prodejnách s kancelářskými potřebami). Pozor: na obrazovku a na plastovou část monitoru se používají různé přípravky! Dalšími výstupními zařízeními jsou např. dataprojektor, reproduktor a samozřejmě tiskárna – o těch později.

7

Klávesnice, myši a další vstupní zařízení Vstupní zařízení, se kterými se lze celkem běžně setkat jsou zejména klávesnice, myš, TouchPad, dále joystick, trackball, skener a tablet. Počítačová klávesnice je v zásadě odvozená od klávesnice psacího stroje. Je určena ke vkládání znaků a ovládání počítače. Běžné počítačové klávesnice jsou k počítači připojeny kabelem, stále častěji se ale vyskytují i bezdrátové klávesnice. Klávesnice osobních počítačů mají numerické klávesy zvlášť, na rozdíl od notebooků, kde je rozložení kláves úspornější. Některé klávesy slouží jen jako předvolba: vytvoření některých symbolů, provedení určitých akcí pak vyžaduje stisk či držení několika kláves současně nebo postupně. V horní řadě klávesnice jsou umístěné tzv. funkční klávesy F1 až F12 : ty nemají předem definovaný význam – význam jim přiřadí až konkrétní program, který je právě v činnosti. Daný program obvykle také uživateli řekne, kterou z těchto klávesnic má pro určitou funkci / akci použít. Klávesa Esc (z anglického „escape“ – útěk, únik) zpravidla slouží k předčasnému opuštění rozpracované operace (někdy i z nouze, když nevíme, jak danou operaci ukončit). Hlavní blok znakových kláves je analogický k psacímu stroji; přemykač se ovšem často jmenuje Shift a zámek přemykače Caps Lock Pokud jsou tyto klávesy zmáčknuty (a to často omylem, což např. v textovém editoru způsobuje psaní jinou velikostí písma, než jsme měli v úmyslu), kontrolky na horní pravé straně klávesnice se rozsvítí. Je možné měnit i význam znakových kláves; nejčastěji se tak přepíná mezi českou a anglickou klávesnicí. Základní význam kláves Tab  je tabulátor a Back Space   slouží k vymazání znaku vlevo od kurzoru; i pro ně však platí, že jim program může přisoudit jiné funkce. Dlouhá klávesa („Space“ – z angl. „prostor“) dole uprostřed slouží pro vytvoření mezery. V tomtéž bloku jsou ještě klávesy Ctrl a Alt, které se používají jen současně se stiskem některé další klávesy (význam opět závisí na spuštěném programu). Klávesa Enter (vstup)  umožňuje jednak udělat v textu odstavec a jednak potvrzuje zvolenou operaci. Vpravo vedle znakových kláves dole je skupina čtyř kurzorových kláves označených šipkami : jimi se posunuje kurzor po monitoru v příslušných směrech. Nad šipkami je série dalších kláves (u notebooku bývají po celé délce pravé strany): Home posouvá kurzor na začátek řádku (v kombinaci s klávesnicí Ctrl pak na začátek dokumentu), End posouvá kurzor na konec řádku (v kombinaci s klávesou Ctrl pak na konec dokumentu), Page Up posouvá o stránku (resp. o jednu „obrazovku“) nahoru, Page Down naopak směrem dolů. Klávesa Insert v textu (textovém editoru) způsobuje přepsání následujícího textu, v jiných 8

aplikacích pak vložení objektu. Klávesa Delete (někdy jen Del) má úkol opačný – označený objekt vymaže. Pro různé účely se používají různé kombinace kláves. Např. v případech, kdy počítač z nejrůznějších důvodů přestane reagovat (tzv. zamrzne) často pomůže současný stisk kláves Ctrl, Alt a k tomu ještě Delete. Po jejich stisknutí se zobrazí dialogové okno pro ukončení označeného programu. Při opakovaném stisknutí se počítač obvykle restartuje (tedy vypne a v zápětí opět zapne a naběhne nanovo – nutno podotknout, že všechny aplikace, veškerá rozdělaná práce se po tomto úkonu uzavře a pokud jsme např. v textovém či tabulkovém editoru průběžně svou práci neukládali a ani nemáme nastaveno pravidelné automatické ukládání (doporučuji nastavit minimálně na 5 minut), o veškerou do té doby udělanou práci přijdeme. Blok numerických kláves je zcela vpravo. Jsou zde číslice, další základní početní znaky, desetinná čárka (někdy tečka používaná v anglosaských zemích) a další klávesa Enter, která je tak při psaní po ruce. Klávesy numerické klávesnice mívaly i funkci kláves kurzorových – přepínání jejich významu obstarává klávesa Num Lock (aktuální stav opět indikuje rozsvícená kontrolka). Při práci v tabulkových procesorech se doporučuje používat právě numerickou klávesnici. Numerické klávesy ale mají ještě další funkci – zadáme-li na nich za současného přidržení stisknuté klávesy Alt tzv. kód znaku, dostaneme z klávesnice znaky, které nemusejí mít samostatné klávesy: např. Alt a 64 na numerické klávesnici vytvoří „zavináč“ - @. Kompletní seznam znaků a jejich kódů udává tabulka kódu ASCII (K vidění např. na internetové adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/ASCII). Některé klávesy se dnes už běžně nepoužívají: např. Print Screen sloužila k vytištění aktuální obrazovky, Pause zastavila běh počítače až do opětovného stisku, Scroll Lock dočasně přerušil „rolování“ textu na obrazovce atd. S novými operačními systémy se funkce těchto kláves většinou změnila nebo ztratila smysl. Tlačítkem „letící okno“  se otevře hlavní menu Windows, jde o příkaz analogický stisku tlačítka „Start“ po levé straně hlavního panelu Windows. Můžeme se setkat s různou organizací klávesnic (podle výrobce a země původu) a největší rozdíly jsou pak u notebooku, kde je kláves i menší počet. Můžeme se také setkat s ergonomicky stavěnými klávesnicemi, které ale nemusejí každému vyhovovat. Zacházení a základní údržba Když klávesnici nepoužíváme, je dobré ji zakrýt plastikovým krytem nebo potahem (lze dokoupit). Občas klávesnici „vyklepeme“. Obrátíme ji klávesami dolů a lehce na ní poklepeme. Pokud klávesnici polijeme např. kávou, vypneme počítač, klávesnici otočíme, necháme vykapat a vyschnout. Pokud čistíme klávesy hadříkem, je dobré mít počítač vypnutý – nikdy totiž nevíme, jaké klávesnice (případně v kombinaci) omylem stiskneme a co si tím způsobíme.

9

Obrázek 7: klávesnice

10

Počítačová myš je zařízení, které převádí informace o změně své pozice na ploše do počítače, což se na monitoru projevuje jako pohyb kurzoru. Nachází se na ní jedno či více tlačítek, může obsahovat jedno i více koleček pro usnadnění pohybu v dokumentu (na monitoru). Ze spodní strany nalezneme zařízení snímající pohyb. Počítačovou myš je možné k počítači připojit pomocí šestikolíkového konektoru nebo přes tzv. USB rozhraní. V poslední době se také rozšiřují bezdrátové myši. Základní typy myší : Kuličková s vloženou koulí pro převod pohybu ve spodní části myši. Optická, která pracuje na principu optického snímání povrchu pod myší. Optická myš pracuje spolehlivě na téměř každém povrchu kromě zrcadla. Také se lze setkat s tzv. tablety. Je to podložka citlivá na dotyk, přes kterou se přejíždí perem. Vyrábí se také tablety citlivé na přítlak. Tablety jsou nejvíce používány v počítačové grafice. U přenosných zařízení (např. notebooků) se vyskytují dvě nejběžnější náhrady myši: TouchPad – dotyková destička: pohyb kurzoru je přenášem posunováním prstu po ní. Trackball - kulička je zabudována v zařízení a pohybuje se jí prstem (spíš starší typy notebooků). Obrázek 8: bezdrátová myš, touchpad, trackball

11

Externí paměťová média a mechaniky Diskety a disketová jednotka. Disketová mechanika je označena písmenem A:\, případně B:\, pokud máme v počítači ještě jednu (což dnes není běžné). Disketa slouží k ukládání a přenosu dat mezi počítači, případně i k archivaci– s ohledem na její snadné poškození a malou kapacitu je ovšem výhodnější používat dnes již běžně dostupná jiná média (zejm. CD ROM). Práce s disketami: Při vkládání diskety do disketové mechaniky dbáme na vložení diskety správným směrem (tedy „štítkem nahoru“ – resp. štítkem na druhé straně než je tlačítko pro vysunutí diskety). Data na disketě vydrží řadu let, ale disketa nesmí být zmagnetizována. Je vhodné zálohovat data dvojmo – tedy na dvě diskety. Pozn.: s ohledem na rychlost práce pokud možno nepíšeme přímo na disketě, ale vždy na pevném disku a rozpracovaný či hotový soubor na disketu ukládáme po skončení práce. Pozor: Pokud na disketě otevřeme dokument, disketu z mechaniky nevysunujeme dokud tento dokument buď zase nezavřeme, nebo pokud dokument neuložíme na pevný disk. Pokud se pohybujeme např. v Průzkumníku a máme v něm označenou disketovou jednotku, platí totéž – disketu nevyndaváme dokud si nepřeklikneme v Průzkumníku jinam. Hlavní důvodem je, že pokud v těchto případech vyjmeme disketu, počítač při pohybech v dokumentech hledá na prvním místě v disketové mechanice a působí to zbytečné komplikace / zdržení. Obrázek 9: označení disku, disketové a CD mechaniky

12

Když probíhá zápis na disketě (ukládání) svítí kontrolka u disketové mechaniky. Disketu NIKDY nevyndaváme, dokud kontrolka nezhasne. Pokud disketu vyndáme dříve, bude poškozena. Pokud chceme použít starší disketu, na které jsou uloženy staré soubory a staré soubory chceme vymazat, je vhodné po vymazání těchto souborů disketu přeformátovat a potom teprve nahrát nová data / soubory. Formátování lze použít i pro opravu poškozené diskety – ovšem nutno si uvědomit, že formátováním zmizí veškerá data uložená na disketě. Co se týká nových disket, ty jsou již formátovány od výrobce. Program FORMAT nabízí dva způsoby formátování – úplné nebo rychlé. Při prvním formátování diskety a při podezření na chyby zvolíme úplné formátování. Je dobré disketu (nebo i CD ROM) nezapomenout v mechanice po vypnutí počítače. Pokud je v disketové jednotce disketa při zapnutí počítače, může ji považovat za tzv. bootovací / zaváděcí disketu (tedy může se pokusit o počáteční zavedení systému). Pokud na ní ale systém není, ohlásí nám to - vyjmeme disketu, stiskneme libovolnou klávesu (povel „press any key“) a vše pokračuje normálně. A ještě poznámka: při vkládání použité diskety do počítače (tedy zejména diskety se soubory, kterou od někoho obdržíme), VŽDY disketu prověříme antivirovým programem, a to ještě než s ní začneme pracovat!

CD a CD mechaniky / DVD a DVD mechaniky Standardem u dnešních počítačů jsou CD-R mechaniky (mechaniky určené pro čtení CD ROM), často ale počítače už obsahují i tzv. „vypalovačku“, která umožňuje nejen čtení z CD ROM, ale také zápis na toto médium V počítači musí být zároveň nainstalován software, které „vypalování“ umožňuje (pozn. v OS Windows XP je „vypalování“ součástí funkcí Průzkumníku). Tyto mechaniky se dnes objevují v kombinací se čtením DVD disků. (Takovéto kombinované mechaniky jsou označeny jako CD-RW/DVD-ROM) CD ROM mají standardně kapacitu 700 MB a lze zakoupit disky, které jsou tzv. přepisovatelné (tedy můžeme na tento disk opakovaně ukládat data dle potřeby, až do vyčerpání kapacity disku). Tyto přepisovatelné disky jsou označeny jako CD – RW. DVD disky mají oproti CD diskům daleko větší kapacitu – 4,7 GB. Zapisovací DVD disky jsou označeny jako DVD-R, DVD disky, na kterých lze zápis provádět opakovaně jsou označeny jako DVD RW.1 Poznámka k formátům DVD disků: Existuje několik DVD nahrávacích standardů: DVD-R/DVD-RW a DVD+R/DVD+RW jsou si velmi podobné a jsou kompatibilní s řadou DVD přehrávačů videí a většinou DVD ROM mechanik.

1

DVD znamená Digital Versatile/Video Disc, DVDR znamená DVD Recordable (jednorázový zápis dat), DVDRW znamená DVD ReWriteable (tedy DVD je přepisovatelné a je možno na něj ukládat opakovaně). Obdobně u CD. 13

Existují také disky DVD-RAM (u nás ojediněle) a ty naopak potřebují DVD přehrávače a DVD ROM mechaniky umožňující použití tohoto formátu. Pokud máme možnost, je celkem výhodné mít v počítači dvě mechaniky, např. jednu CD-RW/DVD-ROM a jednu DVD-ROM případně DVD-RW, je to ale samozřejmě otázka ceny takové sestavy. U všech mechanik platí, že existují interní a externí – externí jsou ale zpravidla o něco dražší. Externí mechaniky se obecně vyplatí, když máme více počítačů (např. v podniku), které nejsou zapojeny v síti, a které nemají interní zálohovací mechaniky integrovány (platí u starších počítačů). V počítači uvidíme tyto mechaniky označeny dalšími písmeny, a to podle faktického počtu mechanik Pokud kromě disku C:\ budeme mít jen disketovou mechaniku A:\ a např. CD-R mechaniku, pak tato poslední mechanika bude mít označení D:\.

ZIP média a mechaniky Ještě před rozšířením CD – RW mechanik byly ZIP mechaniky celkem běžné zejména v dobách svého prvního nástupu, tj. kolem roku 1995. Jednalo se o odolné médium jednoduché na použití : ZIP médium se totiž tváří jako externí disk a dá se s ním jako s diskem i pracovat. Omezením ve využívání byla kapacita - původních 100 MB bylo postupně rozšířeno na 250 MB a nově i na 750 MB, což už je srovnatelné s CD ROM. Nepříznivá je ale cena, která je vyšší než u CD ROM. USB Flash disky jsou v poslední době značně rozšířené – jsou malé, přenositelné a o různé až velmi vysoké kapacitě (v současnosti běžně do 2 GB). Navíc jejich cena velmi rychle klesá. Abyste tyto disky mohli používat, musí váš počítač mít USB port – tedy musí se jednat o počítač novějšího typu. Běžnější jsou USB flash disky „tužkové“, ale existují také USB flash disky – karty (o velikosti kreditní karty). „Tužkové“ flash disky navíc někdy bývají kombinované s MP3 přehrávači. Obrázek 10:USB flash disk

A ještě něco málo k rozhraním Sériové a paralelní rozhraní jsou připojovací místa a konektory propojující vstupní a výstupní zařízení s počítačem. Sériové rozhraní se používá k připojení zařízení, která nemají velké nároky na rychlost, zejména např. myši a modemy. 14

Paralelní rozhraní se používá k připojení výstupních zařízení, konkrétně tiskáren. Původní paralelní porty byly jednosměrné (sloužily pouze k vysílání dat). Později byly vyvinuty modemové paralelní porty použitelné k vysílání i příjmu dat. Paralelní porty lze použít i k propojení 2 počítačů. USB rozhraní je rychlejší než sériové rozhraní a umožňuje připojit různé typy zařízení jedním kabelem a případně za sebou: tedy dříve vedly kabely jeden od počítače k monitoru, jiný od počítače k myši, jiný od počítače ke klávesnici. USB umožňuje propojení za sebou: tedy kabel od počítače vede k monitoru, z monitoru do klávesnice a od klávesnice k myši. Snaha je přecházet na propojení bezdrátové. USB port je někdy vyveden i na přední straně počítače, což je výhodné pro připojování např. digitálního fotoaparátu. U novějšího počítače se setkáme s kombinaci všech typů rozhraní.

Software: programové vybavení počítače, aplikace Software (SW) je programové vybavení počítače, které nám umožňuje faktickou práci na počítači – tvorbu dokumentů, tabulek, úpravy obrázků, elektronickou komunikaci – a samozřejmě, software také spouští / uvádí do chodu samotný počítač. Programového vybavení je velké množství a má více podob. Základní software je obvykle nainstalován v každém novém počítači (operační systém, základní nástroje a pomůcky). Další vybavení, jako jsou např. kancelářské balíky, grafické editory, antivirový program ad. si dokupujeme, případně některé volně šiřitelné programy / aplikace si stahujeme z internetu, případně získáváme – třeba jako plnohodnotné komerční verze na vyzkoušení – na CD či DVD nosičích, které jsou přikládány k počítačovým časopisům. Jak již tedy bylo zmíněno – programy / aplikace jsou dodávány na CD či DVD instalačních médiích, přičemž dříve se programy dodávaly na instalačních disketách. Důležitá poznámka – programy / aplikace jsou chráněny autorskými právy – takže si pořizujeme zásadně pouze legální verze, a to i pro soukromé domácí využití.

Operační systém (OS) OS je základní SW (sada programů) pro práci s počítačem. U osobních počítačů se nejčastěji setkáme s OS Windows (dříve MS DOS, který i nadále nadstavbově slouží starším verzím Windows – 95, 98. ME), Windows s jádrem Windows NT (Windows 2000, NT, XP, Vista), OS Linux (jeho distribuce), OS Solaris (Unix). Kapesní počítače, PDA mají vlastní OS. OS můžeme popsat jako soubor instrukcí, které umožňují práci jiných programů a OS zároveň zajišťuje součinnost HW a SW.

15

Základní softwarové vybavení počítače - aneb s čím se běžně v počítači setkáváme Pro běžnou práci s počítačem potřebujeme mít k dispozici zejména tyto aplikace: Kancelářšký balík, který obsahuje alespoň: •

textový editor (např. MS Word)

•

tabulkový editor (např. MS Excel)

•

nástroj na vytváření prezentací (např. MS Power Point)

•

(případně) databázovou aplikaci (např. MS Access)

•

e-mailový klient (tedy nástroj na správu elektronické pošty, kontaktů, kalendáře apod. – např. MS Outlook)

• webový prohlížeč (např. Internet Explorer) MS Office obecně patří mezi dražší kancelářské balíky: vyplatí se proto poohlédnout se po levnější a stejně funkční variantě, kterou může být např. kancelářský balík OpenOffice.org (v současnosti verze 2.0) nabízející analogické aplikační vybavení a navíc ještě výkonný HTML editor na tvorbu webových stránek. Tento kancelářský balík má navíc i plně funkční českou lokalizaci a je vhodný pro OS Windows, OS Linux i OS Solaris. Lze jej i s uživatelskou příručkou zakoupit prakticky v každém větším knihkupectví v ceně do 300 Kč (!). Dále v počítači potřebujeme internetový / webový prohlížeč, což ve Windows je Internet Explorer, ale opět existují i jiné možnosti (např. Netscape, Mozilla Firefox, Opera). Pokud chceme pracovat s obrázky, je vhodné zvážit grafický editor - i zde existují levná řešení, případně software, který je volně šiřitelný a lze jej případně stáhnout z Internetu. Velmi důležitou aplikací – naprosto nezbytnou - je antivirový program. Nejrozšířenější aplikací je AVG, Norton, Avast. Z mé osobní zkušenosti velmi vyhovuje aplikace AVG – tento program je pro domácí použití i volně stažitelný z internetu (http://free.grisoft.com/doc/2/lng/us/tpl/v5) - má všechny potřebné funkce a jedná se tedy o plnohodnotnou verzi programu, avšak tato verze zdarma je k dispozici pouze v anglickém jazyce. Pokud je angličtina překážkou, je nutno investovat do profesionálního programu (asi do 2.000 Kč): upgrady na vyšší verze jsou sice placené (v průměru se jedná o náklad jednou za dva roky), ale částky za upgrade se pohybují ve stokorunách. Aktualizace programu (pozor – ne upgrade!) probíhá přes internet zdarma. Dalším nutným nástrojem, který lze stáhnout z internetu zdarma je Acrobat Reader firmy Adobe, který umožňuje zobrazovat soubory ve formátu PDF (velmi rozšířené soubory zejména na internetu). http://www.adobe.com/products/acrobat/readstep2.html 16

Dále, pokud máme CD RW mechaniku (nebo DVD RW), bude v počítači program na „vypalování“ (např. NERO, přičemž Windows XP mají tuto funkci integrovanou v Průzkumníku), dále je také nutné mít k dispozici zipovací program (u Windows XP je opět integrován v Průzkumníku), který umožňuje „zabalit“ jeden i více souborů do jednoho menšího souboru, který se pak snadněji posílá např. po internetu, nebo zálohuje např. na disketu. Ve Windows XP je jak vypalování tak zipování k dispozici v Průzkumníku přes nabídku „Soubor“ („Odeslat“). Existuje nepřeberné množství různých dílčích aplikací, které se nám hodí pro velmi specifické práce – tyto dílčí aplikace lze velmi často získat z internetu, případně z CD / DVD příloh počítačových časopisů, kterých vychází velké množství – některé z nich jsou zaměřemé přímo na uživatele – začátečníky a nabízejí základní, velmi užitečné nástroje. Jedna důležitá poznámka – programy / aplikace běžně zastarávají, resp. u osvědčených zaběhnutých programů / aplikací vývoj pokračuje dál, a tak jednou za čas (1 – 2 roky v průměru) dochází k zásadnějším změnám, které vyžadují. abychom si u stávající aplikace provedli tzv. „upgrade“ – tedy povýšení aplikace z nižší verze na vyšší, rozšířenou o nové funkce, nebo vytvořenou pro vyšší verzi operačního systému (např. starší verze byla vytvořena pro Windows 98, nová verze je stavěna pro platformu Windows XP; v praxi to také znamená, že verze aplikace určené pro Windows 98 nemusí pracovat ve Windows XP – pak je nutný právě „upgrade“). Termín „aktualizace“ se objevuje u aplikací, které průběžně „modernizují“ některou ze svých částí – konkrétně u antivirových programů je např. nutno pravidelně stahovat aktualizační soubory, které jsou k dispozici na internetu a obsahují např. doplnění databáze známých virů. Znamená to tedy, že řada programů se musí jak „upgradeovat“ (jednou za čas), tak aktualizovat (často až denně). Týká se to také operačního systému – i když aktualizace v tomto případě spadá do kategorie „občas“ a např. Microsoft pro Windows různé aktualizace (často spojené s bezpečností OS – tzv. „záplaty“) po internetu inzeruje a je možné ji také po internetu provádět. http://www.microsoft.com/cze/ Když chceme zjistit, jaké programy / aplikace náš počítač obsahuje, klikneme buď na tlačítko START (vlevo dole), nebo použijeme nástroj PRŮZKUMNÍK. Obrázek 11:tlačítko Start na dolní liště

17

Objeví se nám pak takovýto „rozchodník“: Obrázek 12: nabídka Start

Dále přes „Příslušenství“ zjistíme nástroje, které jsou k dispozici v rámci našeho OS (Windows XP, v tomto případě) – zde jsou také k dispozici nástroje pro

18

- komunikaci

- systémovou údržbu

19

Přes nástroj „Průzkumník“ (Disk C:\ Program Files) Obrázek 13: Průzkumník

Organizace adresářů a souborů – využití programu typu Průzkumník Obrázky uvedené výše nám také jasně naznačují, že v našem počítači je vše nějakým způsobem organizováno / strukturováno. Soubory jsou organizovány do tzv. adresářů, a ty jsou za sebou řazeny v tzv. kořenovém adresáři, který začíná pod písmenem C:\ - tedy označením našeho pevného disku. (Můžeme si takový adresář samozřejmě vytvořit i např. na disketě, pak se adresář „navěsí“ na písmeno A:\) V kořenovém adresáři pevného disku jsou převážně systémové, programové adresáře – vyjma předdefinovaného adresáře DOKUMENTY. Můžeme si sice do „kořene“ přidat vlastní adresář, ale neměli bychom si dělat v organizaci adresářů chaos. Čím přehlednější a logičtější řazení, tím se nám bude v počítači lépe pohybovat. Do adresáře PROGRAM FILES patří nainstalované programy / aplikace – a při instalaci se nám tato možnost také automaticky prakticky vždy nabízí – je rozumné ji přijmout. DOKUMENTY je adresář, který bychom skutečně měli využívat pro naši vlastní práci. V Dokumentech si můžeme připravit vlastní adresářovou strukturu.

20

Obrázek 14: Struktura složek

Typy souborů (co nám sdělují přípony .doc, .xls, .html, .jpg, .pdf, .ppt, php a mnoho dalších.) Soubory nám o sobě hodně říkají – jednak mají název (u aplikací je daný výrobcem, u dokumentů, obrázků atd. tvoříme název sami) – když svůj soubor (obrázek, dokument, tabulku atd.) pojmenováváme, měli bychom dbát několika zásad : •

jasný, krátký název, pokud možno bez diakritiky a pauz mezi slovy: je sice pravda, že moderní OS neklade omezení, ale dlouhé názvy s diakritikou atd. dělají „paseku“ při ukládání např. na CD médium (neodpovídají totiž standardům) a pokud je náhodou budeme chtít „natáhnout“ na webovou stránku, tak webové servery takové soubory většinou nevezmou.

•

každý soubor by měl mít jedinečný název a neměli bychom ho nazývat stejně (např. „můjdokument.doc“) - pokud by se jednalo o několik verzí 21

stejného dokumentu, je vhodné ke stejnému názvu přidávat pořadové číslo nebo např. datum: o zapis_1.doc, zapis2.doc, zapis3.doc o

zapis_1012006.doc, zapis_1522006.doc apod.

Pozn.: Soubory se stejným názvem nelzne ukládat do stejného místa (např. stejné složky adresáře) – původní soubor se pak tím nově ukládaným přepíše. •

do názvu nesmějí nikdy přijít znaky typu…. „“ , / \ ! ? ( )

…. apod.

•

v názvu by se měly vyskytovat pouze písmena, číslice, podtržítka, pomlčky. Typ souboru poznáme podle koncovek / přípon: Pozor: .exe soubory jsou vždy programy; označují soubor, který spustí program, takže pokud vám přijde e-mailem soubor s .exe příponou, může se jednat o virus a doporučuji okamžitě takový e-mail smazat. Také platí, že soubor má vždy pouze 1 příponu. Pokud vám e-mailem přijde soubor s dvěmi příponami např. typu „skvelyobrazek.pif.jpg“ – okamžitě takový e-mail smažte – jedná se zaručeně o virus. Nejběžnější přípony (něco málo příkladů) MS Word, text. dokum.

.doc, .rtf, .txt

OpenOffice Writer

.odt

MS Excel

.xls

OpenOffice Calc

.ods

MS PowerPoint

.ppt, .pps

OpenOffice Impress

.odp

MS Access

.dbd

OpenOffice Base

.odb

Templates (Win)

.tmp

Přenositelný formát dokumetu (Adobe)

.pdf

Obrázky, grafické soubory

.gif, .jpg, .tiff, .tif, .png, .bmp

Video, audio soubory

.wmv, .avi, .mpg, .mpeg, .mov, .asf, .asx, .mp3

Na internetu se setkáme s těmito příponami

.html, .htm, .php, .asp

Pozor – nezaměňovat s „příponami“ adres internetových stránek – tedy doménami typu .com .cz .net .info .com .org .de .name apod. (např. http://www.cpr.com ) Podle přípony poznáme nejen typ soubor, ale také výrobce aplikace, v které se soubor tvoří. Mnoho aplikací umožňuje tzv. „konverzi“ – tedy ukládání v jiném 22

formátu (s jinou příponou) - nicméně nikdy sami příponu nepřejmenováváme. Ukládání do jiného formátu probíhá obvykle přes nabídku „Soubor“ dané aplikace, a sice většinou přes příkazy Uložit jako ... nebo Exportovat soubor...

Ochrana počítače – viry, spyware apod. Viry a další podobné „jevy“ jsou programy, které mají jediný účel: poškodit váš počítač případně o něm (tedy o vás) něco ve svůj prospěch zjistit. Šíří se internetem – tedy každý počítač připojený k internetu MUSÍ být vybaven antivirovým programem. Ale i když není počítač připojen k internetu, pokud přijímáte od někoho např. soubory na disketách, váš počítač je stejně ohrožen, protože nevíte, zda osoba, která vám disketu předává, antivirový program používá. Několik obecných zásad První věc, kterou do počítače nainstalujeme (nebo si necháme nainstalovat) je antivirový program, ten doplníme případně i nástrojkem na odstraňování spyware a případně i rovnou osobním firewallem (tedy „protipožární zdí“), který – pokud je dobře nastaven – by měl omezit nebezpečí útoků do vašeho počítače zvenčí. Pokud nemáte počítač připojen k internetu, postačí antivirový program. Antivirový program by měl mít mimo jiné možnost nastavit automaticky pravidelnou aktualizaci z internetu – a každý slušný výrobce antivirových programů ji také často („denně“) tvoří a dává po internetu k dispozici. Pokud nejste připojeni k internetu, měli byste mít možnost aktualizace v určitých intervalech pravidelně dostávat na CD – to ovšem pouze za předpokladu, že máte legální verzi programu a že jste se při koupi (nebo legálním stažení) u výrobce řádně zaregistrovali. Tento administrativní úkon se totiž opravdu vyplatí ! Kromě aktualizace byste také měli mít nastavenou pravidelné spuštění antivirové kontroly – pokud nejste na počítači denně, pak byste měli mít nastaveno, že virová kontrola proběhne např. vždy po každém zapnutí počítače. Cizí výměnná média (diskety, CD ad.) také vždy antivirovým programem kontrolujeme ještě než s médiem začneme pracovat. Profesionální antivirové programy (jako třeba AVG) takovou kontrolu provádějí automaticky (integrují se např. do e-mailového klienta a aniž byste o tom věděli, příchozí a odchozí poštu automaticky kontroluje). Pokud se pohybujeme po internetu, opatrnost je naprosto nutná. Můžete totiž virus nebo jiný zákeřný prográmek získat ze stránky jen při pouhé návštěvě, aniž byste něco stahovali (tedy vědomě – nevědomě totiž do počítače stahujete úplně vše co navštívíte – aby se vám webová stránka zobrazila na monitoru, počítač ji musí pro ten okamžik stáhnout / „načíst“ !)

23

Jednoduchá systémová údržba I když jsou dnes počítače rychlé, mají vysokou kapacitu disku a jsou celkem odolné vůči uživatelům, přeci jen je vhodné se o ně řádně starat. Totiž i když se zvětšuje kapacita disku, zvětšují se také programy, soubory, obrázky a všechno – a jak se nám zrychluje připojení k internetu a rozmáhají digitální fotoaparáty, lidé přestávají být opatrní a posílají si / ukládají si soubory dříve nepředstavitelné velikosti. S pevným diskem je to jako s kabelkou: bez ohledu na velikost ji vždy zaplníme, případně zaneřádíme. Konkrétně ve Widows k údržbě existují uživatelsky přátelské programy – pro začátečníka je nejjednodušší začít nástrojem „Vyčištění disku“, ze Startu se k němu dostaneme cestou přes „Všechny programy“ – „Příslušenství – „Systémové nástroje“. Tento nástroj nás povede údržbou krok za krokem a v zásadě je to účinná prevence problémů. Pokud jsme sami dělali v poslední době v počítači čistku (resp. jsme hodně věcí instalovali, pak zase odinstalovávali, mazali apod.) – zejména po delší době používání počítače je vhodné provést tzv. Defragmentaci disku. V závislosti na velikosti disku je to ale akce na hodně hodin, a proto je vhodné ji provádět v době, kdy víme, že na počítači nebudeme muset pracovat, případně ji spustíme přes noc (v zásadě nás počítač při této akci k ničemu nepotřebuje). U starších verzí Windows je navíc samostatný nástroj „Scan disk“, který kontroluje stav pevného disku i přídavných médií / externích disků. Máte-li starší Windows pak je toto dobré jednou za čas udělat, případně před defragmentcí disku – to je ovšem v souhrnu práce na velmi mnoho hodin. Disk se hodně zanáší tzv. dočasnými soubory (Temp a Internet Temporary Files) – ty se odstranují buď v rámci „Vyčištění disku“, nebo je sami můžeme z příslušných adresářů pravidelně mazat. Pro odstraňování templatů získaných z práce na internetu můžeme navíc udělat patřičné opatření v Internet Exploreru (a i v jiných prohlížečích): v prohlížeči půjdeme na Nástroje a pak na Možnosti Internetu – zde nastavíme pravidelnou čistící funkci. Občas se přihodí malér, ani nevíme jak: ve Windows XP je užitečná funkce nazvaná „Obnovení systému“. Dostaneme se k ní buď ze Startu přes „Všechny programy“ – „Příslušenství – „Systémové nástroje“, a nebo z menu Startu „Nápověda a odborná pomoc“. Dobrou prevencí je vytvořit si tzv. „bod obnovení“ - ten si samozřejmě nastavujeme preventivně, tedy pokud možno ještě před tím, než se něco přihodí (je ale možno využít této funkce i když jsme to předem neudělali). V případě problému, se kterým se nevíme rady, můžeme totiž využít návratu do doby, kdy problém neexistoval a systém se sám „opraví“. Data, která jsme si zatím v počítači vytvořili (dokumenty apod.) se nám tímto krokem neztratí. Pokud se vám např. zaviroval počítač, antivirový program vir vyléčí, vymaže apod., ale stejně nějaké divné problémy přetrvávají, je možno tohoto záchytného bodu využít (nikoliv ale místo antivirového programu !!!– ten jde na řadu jako 24

první). Další situace, kdy může bod obnovení pomoci je při špatně provedené instalaci či odstranění programu.

Zálohování a komprimace souborů O zálohování jsme si již něco pověděli v oddíle hardware – mechaniky a média. Teď tedy jen několik zásad. Vždy si svou práci zálohujeme! Je jedno jestli na diskety nebo CD ROM – podle možností našeho počítače, ale měli bychom si zvyknou zálohy dělat pravidelně a měli bychom si udělat i jakýsi archivační systém, abychom se v našich archivech vůbec vyznali. Archivujeme z několika důvodů - můžeme si někdy nějaké soubory vymazat omylem, může se nám poškodit disk, zavirovat počítač, nebo prostě potřebujeme část souborů odstranit kvůli úspoře místa na disku, ale data nechceme ztratit. K tomu tedy zálohování slouží. Jedno upozornění - nedělejte si zálohy (kopie složek / souborů) na pevný disk, leda byste v počítači měli prokazatelně alespoň dva samostatné pevné disky. Když dojde k havárii, vaše veškerá data budou ztracena – odborník je sice často dokáže obnovit / z poškozeného disku získat, ale většinou jen částečně, poškozené a hlavně se na to nedá spoléhat. Soubory (např. dokumenty, obrázky) je možné komprimovat (tedy zmenšovat jejich velikost), a to speciálními aplikcemi – zipovací program jsme již zmínili; na obrázky existují další nástroje, které jsou často součástí grafických editorů. Obrázky zmiňuji zvlášť kvůli rozšířeným digitálním fotoaparátům – i když je dnes rychlejší připojení k internetu celkem „běžné“, stejně není příjemné dostat email s obrázkem o velikosti 3 MB : obecně totž platí, že společensky únosná kapacita posílané fotografie je tak do 200 kB. Nemusíte se obávat, kvalita fotografie se pro prohlížení v počítači nijak výrazně nezhorší, spíše naopak. Je dobré komprimovat i objemné soubory / dokumenty (za využití „zipovacího“ nástroje) , a to jak pro archivaci na diskety (s ohledem na jejich kapacitu), tak na posílání po internetu. Pro posílání souborů přes internet musíme mít na paměti ještě jednu věc: omezenou kapcitu e-mailových schránek, případně limit na odesílání / přijímání emailů s přílohami ! Jinými slovy, pokud pošlete objemný obrázek např. na adresu [email protected] s ohledem na velmi malou kapacitu této služby adresát nejen že email nedostane celý (např. část obrázku se uřízne), ale ještě mu zaplníte zbývající kapacitu a on / ona už žádný další e-mail nebude moci ani přijmout ani odeslat, tedy dokud váš „příspěvek“ nesmaže. Jinými slovy : nikdo vám za takovou zásilku nebude vděčný. Pozn. k velikostem: bity a byty. Informační jednotka byte je tvořená 8 bity (Základní jednotka informace je tedy bit. Nabývá jen dvou hodnot: 1 nebo 0). Byte 25

se rovněž používá jako jednotka velikosti paměti nebo pevného disku. Nabývá hodnot od 0 do 255. 1024 bytů = 1 kilobyte (KB), 1024 KB = 1 megabyte (MB), 1024 MB = 1 gigabyte (GB) atd U bitů se počítá stejně, ale značení je lehce odlišné (malé „b“): 1024 bitů = 1 kilobite (Kb), 1024 Kb = 1 megabite (Mb), 1024 Mb = 1 gigabite (Gb) atd. Na měření skutečných velikostí souborů apod existují na internetu kalkulátory. Např.: Byte Converter - File Size Calculator http://www.t1shopper.com/tools/calculate Bit and Byte conversions : http://www.beesky.com/newsite/bit_byte.htm

Instalace programů a jejich správné odstranění z počítače Dnes samostatná instalace programu nepředstavuje větší problém (opatrnost je na místě v případě, že získáte dojem, že si např. sami znovu nainstalujete OS Windows) - instalační CD či DVD (málokdy instalační diskety) jsou už dnes většinou samospouštěcí a průběhem celé instalace vás provázejí. Prakticky nemůžete udělat chybu, leda by na vás instalační program mluvil jazykem, kterému nerozumíte: pak je lepší od instalace upustit. Dobrou zásadou také je, že si instalujeme programy jen z důvěryhodných zdrojů (týká se zejména programů stahovaných z internetu) – ostatně počítač se vás i většinou zeptát, zda danému zdroji opravdu důvěřujete. Instalační program také většinou navrhne místo na disku, kam daný program hodlá instalovat: buď je to rovnou adresář Program Files nebo při stahování z internetu vám navrhne aresář Dokumenty resp. podadresář Download files či Přijaté soubory, kam se stahovaný program pouze uloží. V případě, že instalace probíhá rovnou do Program Files, proběhne instalace celá od začátku do konce (většinou). V případě, že se program stáhne do Přijatých souborů, je na vás, abyste po skončení stahování na stažený soubor klikli (většinou se bude jednat o .exe soubor) a tak se teprve samotná instalace zahájí a bude pokračovat v adresáři Program Files. Větší paseku si můžete způsobit při odinstalování programu. NIKDY program neodstraňujte „ručně“ za pomoci klávesy Delete : odstraní se patrně jen část programu a uděláte si v systému s vysokou pravděpodobností zmatek. Když budete chtít odstranit nějaký program, jděte ze Startu přímo na Ovládací panely a tam zvolte funkci Přidat nebo odebrat programy. Tato funkce vám nechá vybrat, který program chcete odstranit a povede vás celým procesem odstraňování. Někdy budete k odstranění programu potřebovat původní instalační disketu / CD.

26

Praktické tipy na konec Přídavných zařízení je velká řada – před jejich pořízením si musíme promyslet, co přesně od nich očekáváme. Modemy: existují interní (karty) a externí. Podle typu připojení jsou modemy zvlášť na ADSL, vytáčenou pevnou linku, mobilní telefon, kabel, pevnou linku (nebude případ domácnosti) a WiFi – tedy bezdrátové připojení. V případě připojení k internetu je nutno si zjistit jaká služba je pro vás jednak dostupná fyzicky (tzn. jestli ve vaší lokalitě existuje), jednak finančně. Tiskárny – jehličkové se snad již dnes ani nevyskytují, leda staré typy, které ale budou fungovat jen na starších typech počítačů. Dále jsou tiskárny černobílé a barevné, inkoustové a laserové. Ceny tiskáren šly výrazně dolů, ale před jejich koupí bychom si měli uvědomit, že levná tiskárna může mít velmi drahý provoz (týká se zejména barevných inkoustových tiskáren !) . O laserových tiskárnách obecně platí, že mají kvalitnější výstupy, ale jsou také dražší. Tiskárny se často vyskytují v kombinaci (multifunkční zařízení) se skenerem. Nemusí to být špatná volba, ale o kombinovaných zařízení obecně platí, že bývají poruchovější a že všechny jejich části nejsou stejně kvalitní (čili např. tiskárna může být kvalitnější než skener). Skenery šly cenově rovněž velmi dolů a i levnější skenery bývají kvalitní a hlavně k nim bývá dodáván celkem kvalitní grafický software na úpravu obrázků. Pokud ale chcete skener na fotografie a začínáte zároveň používat digitální fotoaparát, může být skener vyhozenou investicí (leda byste měli zároveň fotografický archiv z dob analogových fotoaparátů). V tomto momentě je vhodné také připomenout, že skenery mívají přídavná zařízení – jako např. modul na skenování negativů a diapozitivů. Technika se nesmírně rychle vyvíjí, a proto je vhodné konzultovat odborné časopisy, případně specializované internetové portály, kde se u jednotlivých produktů často vyskytuje i jejich hodnocení a srovnání s jinými produkty např. ve stejné cenové kategorii. Pokud si pořídíme jakékoliv přídavné zařízení (i digitální fotoaparát) musíme počítat s tím, že do počítače budeme muset nainstalovat ovládací software (případně ještě z internetu stáhnout dodatečné softwarové řadiče v případě, že máte operační systém jiný, než pro který byl přístroj explixitně nastaven). Nemusíme se toho bát, ale je vždy nutné dbát instrukcí v manuálu. Samotné instalační CD vás sice provede instalací krok za krokem, ale někdy je nutno dbát posloupnosti připojení daného přístroje k počítači a vložení instalačního CD, případně propojení kabelů s telefonní linkou u modemů pro ADSL.

27

Microsoft Word 2003 K čemu je MS Word? Program Microsoft Word je textový editor, to znamená, že slouží k psaní a úpravě textů, aťuž krátkých dopisů nebo rozsáhlejších dokumentů.

Kde Word najdu? Pokud ještě nemáte na pracovní ploše svého počítače ikonu zástupce Wordu, zcela jistě jej najdete v nabídce Start v levém dolním rohu plochy. Kurzorem myši (šipka) najeďte na volbu Start a kliknutím na levé tlačítko myši volbu „stiskněte“. Najeďte myší na volbu Všechny programy. Objeví se nabídka, ve které najdete nápis Microsoft Office. Na něj najeďte kurzorem myši (šipka), objeví se nabídka se zmenšenou ikonu Wordu a nápisem Microsoft Word. Kurzorem myši najeďte na tento řádek a zvolte kliknutím na levé tlačítko. Pokud zástupce na ploše je, jednoduše spusťte Word dvojím kliknutím levým tlačítkem myši na tuto ikonu..

Prostředí MS Word Po otevření programu Word před sebou vidíte prázdnou stránku a různé nástroje pro práci s textem, s budoucím dokumentem. Díváte se na okno programu Word. Okno ovládáte pomocí tlačítek v pravém horním rohu obrazovky. Minimalizujte okno

,

Obnovte okno Zmenšete okno Maximalizujte okno Zavřete okno programu Word (Zavíráte Word) Spusťte znovu program Word

28

Obrázek 15: Prostředí MS Word

Panel nabídky Panely nástrojů

Stavový řádek

Panel nabídky Klikněte na jakékoliv heslo v panelu nabídek. Pod každým se skrývá seznam nástrojů či příkazů pro práci s dokumentem. Na konci seznamu (rolety) vidíte zdvojenou šipku. Klikněte na ni, objeví se kompletní seznam s dosud skrytými položkami.

Panely nástrojů Pro usnadnění práce jsou některé často používané nástroje zobrazeny přímo na panelu nástrojů. Nemusíte je tedy hledat v nabídce. Standardně jsou panely nástrojů ve skutečnosti dva, oba začínají svislou tečkovanou čarou a končí roletou pro přidání či odebrání dalších tlačítek. Mohou být zobrazeny vedle sebe, na našem obrázku jsou pod sebou Cvičení V nabídce Zobrazit / Panely nástrojů je zaškrtnuta volba Formát. Zrušte zobrazení panelu Formát (jedním kliknutím na volbu Formát). Zobrazení tohoto panelu opět obnovte.

Klávesové zkratky Další možností, jak se rychle dostat k některým nástrojům, je použití klávesové zkratky. Některé klávesové zkratky jsou uvedeny v roletách nabídky (viz nabídka Úpravy).

Rychlá nabídka Kdekoliv na ploše dokumentu klikněte pravým tlačítkem myši. Objeví se nabídka nástrojů, ke kterým se můžete dostat i přes Panel nabídky a Panel nástrojů. Tato nabídka slouží k urychlení práce.

29

Psaní textu Zkuste si napsat větu: Á Bé Cé Dé, kočka přede, pes počítá kolik nití do desíti. Velká písmena píšeme pomocí klávesy Shift (držíme Shift, jednou stiskneme klávesu s požadovaným písmenem). Některé klávesy zastupují více znaků. Znaky na horní polovině klávesy píšeme také pomocí klávesy Shift. Chceme-li tedy napsat velké dlouhé Á, napíšeme nejprve znak čárky nad písmenem (hned vedle klávesy Backspace), pak stiskneme Shift (držíme) a stiskneme klávesu A. Abychom nemuseli Shift držet pro několik písmen za sebou, stiskneme jednou klávesu Caps Lock. Vpravo nahoře na klávesnici se rozsvítí indikátor Caps a MY MŮŽEME PSÁT VELKÝMI PÍSMENY. Opětovným stiskem Caps Lock vypneme.

Stavový řádek Během psaní můžeme dole na stavovém řádku sledovat, na jaké stránce dokumentu se nacházíme, na kterém řádku a ve kterém sloupci se právě nachází kurzor.

Měřítko zobrazení Pokud se vám psaný text špatně čte, ale nechcete měnit velikost písma, použijte vyšší měřítko zobrazení. V panelu nástrojů klikněte na šipku rolety vedle měřítka a kliknutím vyberte např. 150 %.

Ukládání Všimněte si, že Word tento dokument pracovně pojmenoval dokument1.doc. Tento dokument však není uložen. Pokud by nyní došlo k výpadku proudu, nebo byste počítač omylem vypnuli, dokument ztratíte a vaše práce přijde nazmar. Nikdy nezapomeňte dokument včas uložit. •

Dokument uložíte stisknutím ikony Uložit (obrázek diskety) na panelu nástrojů.

•

Nebo volbou Soubor / Uložit z Panelu nabídek.

•

Nebo klávesovou zkratkou Ctrl+S. (Držíme klávesu Ctrl a zmáčkneme jednou klávesu S.)

Objeví se okno Uložit jako. Do položky Název souboru vypište název, pokud možno výstižný, nepoužívejte první větu souboru, kterou vám Word automaticky nabízí. Dbejte na to, aby název nebyl zbytečně dlouhý. Ověřte si, že dokument ukládáte do složky Dokumenty, ať ho pak zoufale nehledáte. 30

Kde svůj text najdu? Teď když máte dokument uložen, můžete si okno Wordu cvičně zavřít. Word většinou ukládá dokumenty do složky Dokumenty, ale nemusí tomu tak být - vždy si kontrolujte, kam dokument ukládáte. Složku Dokumenty najdete v nabídce panelu Start. Klikněte na ni, objeví se okno složky. V ní najdete své dokumenty, popřípadě další složky, pokud jste si je vytvořili. V nabídce panelu Start najdete také nabídku Poslední dokumenty. Klikněte na ni, objeví se seznam dokumentů, se kterými jste pracovali naposledy. Můžete také využít nabídky Soubor programu Word. Spusťte znovu program Word (Viz Kde Word najdu?). Klikněte na nabídku Soubor na panelu nabídek. Na konci seznamu nabídek jsou poslední soubory, se kterými jste pracovali.

Editace textu Pohyb kurzorem Abychom mohli text opravovat, musíme se v něm umět pohybovat. To je možné několika způsoby. Pomocí myši: Zahýbejte myší, ať vidíte, kde je kurzor myši. Má tvar podobný velkému I. Najeďte kurzorem na místo textu, které chcete opravit a jednou klikněte levým tlačítkem myši. Objeví se blikající kurzor pro psaní textu. Pomocí šipek na klávesnici: šipka nahoru a šipka dolů skočí o jeden řádek, šipka doleva a šipka doprava skočí o jeden znak. Ctrl+levá šipka skočí na začátek předchozího slova (o 1 slovo doleva) Ctrl+pravá šipka skočí na začátek následujícího slova (o 1 slovo doprava) Pomocí kláves Home (kurzor skočí na začátek řádku, na kterém se nachází) a End (kurzor skočí na konec řádku, na kterém se nachází). Ctrl+Home skočí na začátek dokumentu. Ctrl+End skočí na konec dokumentu.

Odstranění, vkládání, přepisování Chybný text napravo od kurzoru smažeme klávesou Delete. Chybný text nalevo od kurzoru smažeme klávesou Backspace. Režim psaní je předvolen na vkládání, to znamená, že při psaní se text napravo od kurzoru odsouvá. To můžeme změnit stisknutím klávesy Insert. Tím se přepneme do režimu přepisování. Upozorní nás na to i indikátor PŘES na stavovém řádku. Text napravo od kurzoru už se nebude odsouvat, ale bude přepsán. Opětovným stiskem klávesy Insert se vrátíme do režimu vkládání.

Výběr textu Abychom zbytečně nedělali zmatky s přepínáním režimů, můžeme k opravám použít výběr textu. To můžeme provést několika způsoby. 31

•

Za pomoci myši: Umístíme kurzor na požadované místo, stiskneme levé tlačítko myši, tlačítko stále držíme a tahem myši označíme požadovaný text.

Obrázek 16: Označení/výběr textu

•

Za pomoci kláves pro pohyb kurzoru: držíme klávesu Shift a stiskneme klávesu nebo kombinaci kláves pro pohyb kurzoru. Kurzor se pohybuje stejně jako v předchozím případě, navíc ale vybereme text ve směru kurzoru. Např. Držíme-li Ctrl+Shift+klepneme na pravou šipku označíme celé slovo napravo od kurzoru. Můžeme takto „skákat“ po celých slovech a zároveň je označovat do výběru. Vyzkoušejte. (Viz též Pohyb kurzoru)

Označený text můžeme vymazat klávesou Delete nebo můžeme prostě začít psát – vybraný text je smazán a nahrazen psaným textem. Výběr jednoho slova provedeme dvojím kliknutím myši. Trojím kliknutím vyberete celý odstavec. Výběr celého dokumentu provedeme kombinací kláves Ctrl+A Výběr textu je důležitý i pro další základní úpravy textu.

Krok zpět Pokud se nám ani oprava nepovedla, nebo jsme si smazali něco, co jsme nechtěli, můžeme chybný krok vrátit zpět pomocí tlačítka Zpět na panelu nástrojů. Šipka rolety u tohoto tlačítka nám umožní vybrat návrat i o několik kroků zpět.

Kopírování textu Abychom mohli kopírovat, musíme nejdříve vybrat text, který má být kopírován. (Viz Výběr textu) Označený text zkopírujeme: •

kombinací kláves Ctrl+C

•

stisknutím tlačítka Kopírovat na panelu nástrojů

•

v nabídce Úpravy na panelu nabídky volbou Kopírovat

Tímto si Word text „zapamatuje“ (vloží do schránky – obsah tedy ještě nevidíme) a my jej můžeme znovu vložit na další místo:

32

•

kombinací kláves Ctrl+V

•

stisknutím tlačítka Vložit na panelu nástrojů

•

v nabídce Úpravy na panelu nabídky volbou Vložit

Vyjmutí a vložení textu Abychom mohli text vyjmout, musíme jej nejdříve označit (vybrat). (Viz výběr textu) Označený text vyjmeme: •

kombinací kláves Ctrl+X

•

nebo stisknutím tlačítka Vyjmout na panelu nástrojů

•

nebo v nabídce Úpravy na panelu nabídky volbou Vyjmout

Na nové místo text vložíme stejně jako při kopírování: •

kombinací kláves Ctrl+V

•

nebo stisknutím tlačítka Vložit na panelu nástrojů

•

nebo v nabídce Úpravy na panelu nabídky volbou Vložit

Vkládání neobvyklých znaků Nemůžete najít na klávesnici znak cizí abecedy nebo např. matematický symbol? V nabídce Vložit na panelu nabídek klikněte na Symbol. Na kartě Symboly zvolte v položce Písmo: (normální text). V tabulce vyberte žádaný symbol a klikněte na něj dvakrát levým tlačítkem myši. Symbol se vloží do textu na místo, kde byl umístěn kurzor. Umístění kurzoru můžete měnit i při otevřené kartě Symbol. Díky tomu můžete vkládat na různá místa textu více symbolů najednou.

Formátování Formátování písma Základní, často používané nástroje na formátování písma vidíte na panelu nástrojů formát. Pamatujte si, že pokud chcete formátovat, musíte nejprve vybrat text, který má být formátován. Typ písma (font) si můžeme vybrat z rolety na panelu nástrojů. Názvy fontů jsou psány přímo tím kterým písmem, vidíme tedy, jak písmo vypadá. Písmu můžeme také přiřadit různé vlastnosti (atributy): tučné, kurzíva, podtržené. Atributy písma volíme stisknutím příslušného tlačítka na panelu nástrojů, nebo klávesovou zkratkou. •

Tučné písmo: tlačítko B nebo kombinace kláves Ctrl+B

•

Kurzíva: tlačítko I nebo kombinace kláves Ctrl+I

•

Podtržené: tlačítko U nebo kombinace kláves Ctrl+U 33

Atributů můžeme použít více najednou. Opakovaný stisk klávesové zkratky nebo tlačítka na panelu nástrojů atribut zruší. Atributy můžeme měnit i během psaní. Píšeme normální text, zmáčkneme klávesovou zkratku, např. Ctrl+B, další text se už píše tučně. Znovu stiskneme Ctrl+B a píšeme dál normálně. Velikost písma můžeme měnit volbou z rolety na panelu nástrojů. Velká a malá písmena můžeme měnit kombinací kláves Shift+F3 Cvičení Stiskněte Caps Lock a napište ABCD. Text vyberte myší a stiskněte kombinaci Shift+F3. Text se změní na Abcd. Stiskněte kombinaci Shift F3 ještě jednou. Text se změní na abcd. Po opětovném stisku se text změní zpět na ABCD. Kombinace Shift+F3 tedy slouží k přepínání mezi velkými, prvním velkým a malými písmeny.Obrázek 17: Formát / Písmo Obrázek 18:Formát / Písmo

34

Veškeré vlastnosti písma můžeme nastavit najednou. Z nabídky Formát na panelu nabídek zvolte Písmo. Otevře se dialogový panel na kterém můžete vybrat veškeré parametry písma. Font, řez písma, velikost a navíc styl (např. horní nebo dolní index) a také barvu písma. U barvy pamatujte na to, že budete pravděpodobně tisknout černobíle a je nutné zachovat čitelnost textu. (Světlé odstíny budou světle šedivé.)

Formátování odstavce Obrázek 19: Formát / Odstavec

Odstavec je text mezi dvěma znaky konce odstavce. Konec odstavce je skrytý znak a vkládáme jej během psaní při každém stisknutí klávesy Enter. Chceme-li si zobrazit skryté znaky v dokumentu, stiskneme na panelu nástrojů tlačítko Chceme-li formátovat písmo odstavce, musíme jej nejprve vybrat myší. Pak jej můžeme formátovat stejně jako při formátování písma (formátujeme písmo odstavce), ale můžeme měnit idalší parametry odstavce. 35

Chceme-li formátovat parametry odstavce jako zarovnání, odsazení atd., stačí, když máme v odstavci umístěný kurzor. Pro zarovnání odstavce tedy nemusí být odstavec vybrán, stačí, do něj umístit kurzor. Příslušným tlačítkem na panelu nástrojů pak zvolíme zarovnání doleva, na střed, doprava nebo do bloku. Veškeré parametry odstavce nastavíme v dialogovém okně Odstavec. Na panelu nabídky zvolte Formát / Odstavec. Zde můžete nastavit zarovnání odstavce, odsazení odstavce zleva i zprava, odsazení prvního řádku odstavce (skrývá se pod volbou Speciální) a rovněž řádkování.

Odrážky a číslování Obrázek 20: Formát / Odrážky a číslování

V textu je často třeba vytvořit číslované seznamy nebo výčty uvedené odrážkami. Jednotlivé položky seznamu nebo výčtu jsou odděleny Entrem. Vyberte myší položky seznamu a klikněte na tlačítko číslování. Položky seznamu jsou odsazeny doprava od kraje stránky a uvedeny číslováním. Chcete-li změnit formát číslování, ponechte výběr označen a v panelu nabídek 36

klikněte na Formát / Odrážky a číslování. Otevře se okno Odrážky a číslování. Na kartě číslování vyberte vhodný formát a potvďte OK. Stejně postupujeme v případě výčtu. Vyberte myší položky výčtu a na panelu nástrojů stiskněte tlačítko odrážky. Položky výčtu jsou odsazeny doprava od kraje stránky a uvedeny odrážkami. Chcete-li změnit formát odrážek, ponechte výběr označen a v panelu nabídek klikněte na Formát / Odrážky a číslování. Otevře se okno Odrážky a číslování. Na kartě Odrážky vyberte vhodný formát a potvďte OK.

Oddíly Pro složitější formátování je dobré rozdělit si dokument na oddíly. Každý oddíl pak má své formátování a nemusíme se bát, že se nám naše dílo „rozsype“. Konec oddílu (a současně začátek nového) vložíme z nabídky volbou Vložit / Konec. V dialogovém okně Konec nebo zalomení pod nápisem Typy oddílů zvolíme, kde má text následujícího oddílu začínat, zda na další stránce nebo na stejné, v případě, že používáme rozlišení sudých a lichých stránek, zda na stránce sudé či liché.

Sloupce Může se stát, že za nějakým účelem budete potřebovat rozdělit text do novinových sloupců. Vyberte text, který má být takto rozdělen a na panelu nástrojů stiskněte tlačítko sloupce. Objeví se nabídka s obrázky sloupců. Přejeďte přes nabídku myší, aniž byste mačkali tlačítko myši. Označí se takový počet sloupců, přes jaký přejedete myší. Vyberte žádaný počet, obvyklé jsou dva sloupce, a klikněte levým tlačítkem myši. Vybraný text je rozdělen do sloupců. Stiskneme-li na panelu nástrojů tlačítko pro zobrazení skrytých znaků, vidíme, že text ve sloupcích je od ostatního oddělen konci oddílů. Sloupce lze formátovat i z panelu nabídek volbou Formát / Sloupce. V dialogovém okně Sloupce zvolíme počet sloupců, jejich šířku a zda chceme do sloupců rozdělit pouze vybranou část textu nebo celý dokument. Sloupce můžeme rovněž vzájemně oddělit svislou čarou.

Ohraničení Text lze zvýraznit či oddělit od ostatního pomocí rámečku. Ohraničit rámečkem lze •

znak či skupinu znaků (slovo, řádek) – tento text musíme nejdříve označit

•

odstavec – nemusíme označovat, stačí do něj umístit kurzor

•

celou stránku 37

Volbu ohraničení můžeme provést buď přímo z panelu nástrojů kliknutím na roletu tlačítka Ohraničení a volbou Vnější ohraničení nebo z panelu nabídek volbou Formát / Ohraničení a stínování. Otevře se dialogové okno Ohraničení a stínování. Na kartě Ohraničení zvolíme styl ohraničení, tloušťku čáry a zda chceme ohraničit vybraný text nebo celý odstavec. Chceme-li ohraničit celou stránku, přepneme se v dialogovém okně na kartu Ohraničení stránky. Zde si opět zvolíme styl ohraničení, tloušťku čáry a zda chceme ohraničení aplikovat na celý dokument nebo na aktuální oddíl. Na této kartě klikneme na tlačítko Možnosti. Zde si zvolíme, jak daleko má být ohraničení umístěno, a to buď od textu nebo od okraje stránky. Z dialogového okna ohraničení a stínování lze také vložit do textu na místo kurzoru vodorovnou čáru.

Iniciála Chceme-li zvýraznit první písmeno textu, např. u článku, umístíme kurzor do odstavce, který má být uveden iniciálou. Z panelu nabídek zvolíme Formát / Iniciála. V dialogovém okně Iniciála zvolíme umístění iniciály, font, přes kolik řádků má být iniciála roztažená a jak vzdálená má být od textu.

Tabulátory Obrázek 21: Tabelační zarážky

Během psaní se můžeme posouvat kurzorem k jednotlivým tabelačním zarážkám stisknutím klávesy Tab. Tabulátor zajistí, že na každém dalším řádku skočíte kurzorem vždy na stejnou vzdálenost od okraje stránky. Psaný text budete mít srovnán pěkně pod sebou, jako v tabulce. 38

123 456 789 12 45 78 1233 4566 7899 Tabelační zarážky jsou nastaveny na vzdálenost 1,25 cm od sebe, ale vy si je můžete nastavit podle vlastních potřeb. Na levém okraji na úrovni vodorovného pravítka si kliknutím myši na značku zarážky vyberte typ zarážky. (Levá zarážka, zarážka na střed, pravá zarážka – viz obrázek.) Pak už jen klikejte myší na spodní okraj vodorovného pravítka v místech, kde chcete zarážku mít. Zarážkou lze posunovat doleva i doprava tahem myši. Klikněte na zarážku levým tlačítkem, držte tlačítko a táhněte myší. Zarážku odstraníte tak, že ji myší stáhnete pod spodní okraj pravítka.

Tabulky Příjemnější způsob, jak vytvořit tabulku je vložení tabulky. Volba v nabídce Tabulka / Vložit / Tabulku nám otevře okno pro nastavení parametrů tabulky. Obrázek 22: Tabulka / Vložit / Tabulku

Zvolíme si počet sloupců a řádků tabulky podle potřeby. Další řádky a sloupce je možné přidat i později. Volba Pevná šířka sloupce znamená, že šířka sloupců se nebude měnit, ať je vepsaný text jakkoli široký, text se zalomí na další řádek. Pokud chceme, aby se sloupce roztahovaly podle šířky vloženého textu, zvolíme Přizpůsobit obsahu. Výběr textu pro úpravy můžeme v tabulce provést například 39

•

Kliknutím na levou hranu buňky – vybereme obsah buňky

•

Kliknutím na horní hranu sloupce (kurzor se předtím přemění na svislou černou šipku) – vybereme sloupec tabulky. Tahem myši můžeme vybrat více sloupců najednou.

•

Výběrem řádku stejně jako v textu, kliknutím na okraji řádku.

Jesltliže nyní stiskneme klávesu Delete, vymažeme pouze text ve vybraných buňkách, prázdné buňky nám zůstanou. Pokud chceme odstranit např. sloupec nebo řádek, musíme po jeho označení provést příkaz odstranit – buď klikneme v panelu nástrojů na tlačítko Odstranit, nebo použijeme klávesovou zkratku Ctrl+X

Textové pole Potřebujeme-li umístit do dokumentu text na méně obvyklé místo, např. jako popisek k obrázku, pomůže nám textové pole. Nejprve si ve volbě Nástroje / Možnosti na kartě Obecné zrušíme zaškrtnutí „Při vkládání automatických tvarů vytvořit automaticky kreslící plátno“. Z nabídky zvolíme Vložit / Textové pole. Kurzor myši se změní na černý křížek. Kliknutím na prostor stránky a tahem myši vložíme textové pole. Jeho velikost můžeme upravit tahem za vodící body v rozích a vprostřed stran pole (kurzor se mění na dvojšipku). Textové pole přemístíme „uchopením“ za stranu pole – kurzorem najedeme na stranu pole, kurzor se změní na čtyřšipku, stiskneme levé tlačítko myši a tahem přemístíme pole na žádané místo. Klikneme-li do prostoru pole, objeví se kurzor a můžeme psát libovolný text, který můžeme formátovat tak, jak jsme zvyklí. Z nabídky zvolíme Zobrazit / Panely nástrojů / Textové pole. Na tomto panelu lze měnit směr textu v poli. Nyní zvolíme z nabídky Formát / Textové pole. Na kartě Barvy a čáry nastavíme barvu výplně pole (může být i bez výplně) případně průhlednost (nastavíme posuvník do poloviny – 50%), jestliže má být textové pole před textem. Nastavíme i tloušťku čáry ohraničující textové pole (může být i bez čáry). Na kartě Pozice můžeme zvolit obtékání textem nebo umístění pole před textem.

Hromadná korespondence Word umožňuje zjednodušit si práci v případě že potřebujeme rozeslat stejný dopis velkému množství adresátů. Vytvoříme si vzor dopisu, který propojíme s adresářem. Word pak vytvoří dokument s potřebným množstvím kopií dopisu, z nichž každá má jinou adresu příjemce, přesně podle adresáře. 40

Využití aplikace Access Funkce Hromadná korespondence předpokládá, že máme vytvořenu nějakou databázi adres. Za tímto účelem můžeme použít adresář Outlook, pokud si v něm skutečně vyplňujeme veškeré potřebné údaje. Adresář můžeme vytvořit také v Excelu nebo v Accessu. V našem případě zvolíme Access. Klepneme na tlačítko Start / Všechny programy / Microsoft Office / Access. Otevřeli jsme program Access. V podokně úloh klepneme na volbu Vytvořit prázdnou databázi. Otevře se dialogové okno, pojmenujeme databázi třeba jako Adresy a uložíme. Z nabídky v okně Access vybereme Vytvořit tabulku vložením dat. Otevřeli jsme prázdnou tabulku. Dvojím kliknutím na záhlaví sloupce označíme nadpis Pole1 a můžeme ho přejmenovat na Příjmení. Stejně tak přejmenujeme další sloupce na Jméno, Ulice, Město a PSČ. Vložíme alespoň tři adresáty.

Protože se nám v adresáři v poli Oslovení budou neustále opakovat jen dvě hodnoty, vložíme poslední sloupec Oslovení jako vyhledávácí. Z rolety si pak budeme moci vybrat jednu z hodnot. Označíme poslední sloupec a z panelu nabídek zvolíme Vložit / Vyhledávácí sloupec. Otevře se průvodce pro vytvoření vyhledávacího sloupce. Zvolíme možnost Hodnoty zadá uživatel a stiskneme tlačítko Další. Na této kartě ponecháme hodnotu údaje Počet sloupců 1 a klepneme kurzorem do buňky nabízeného sloupce. Vepíšeme text Vážený pane, do další buňky text Vážená paní. Stiskneme tlačítko Další. Na další kartě nazveme vyhledávácí sloupec Oslovení a stiskneme Dokončit. Sloupec se zařadil před označený poslední sloupec. Abychom ho mohli tahem myši přetáhnout na konec tabulky, musíme nejprve z panelu nabídek zvolit Formát / Uvolnit všechny sloupce. Nyní klepneme myší na záhlaví sloupce, sloupec se označí a tahem myši jej můžeme přesunout na konec tabulky. Tabulku uložíme pod názvem Adresy organizací. Klepneme myší do pole Oslovení. Objeví se značka rolety, klepneme na ni. Z rolety zvolíme odpovídající oslovení. Uložíme poslední změny a zavřeme program Access

41

Dopis Nyní si vytvoříme vzor dopisu. Ve Wordu otevřeme nový dokument. Z panelu nabídek zvolíme Nástroje / Dopisy a korespondence / Hromadná korespondence. V podokně úloh na pravé straně obrazovky zvolíme typ dokumentu Dopisy a ve spodní části okna klepneme myší na Další. Opět v podokně úloh vybereme Použít aktuální dokument a klepneme na Další. Pro zadání příjemce vybereme Použít existující seznam a klepneme na Procházet. V dialogovém okně najdeme v Dokumentech databázi Adresy (v adresáři, do kterého jsme si ji uložili) a stiskneme tlačítko otevřít. V nabídce zvolíme tabulku Adresy organizací. V dialogovém okně Příjemci hromadné korespondence stiskneme Vybrat vše a OK V podokně úloh se nyní objeví nápis Příjemci jsou nyní vybráni z tohoto seznamu: [Adresy organizací] v adresy.mdb. Klepneme na Další: vytvořit dopis. V dokumentu vytvoříme nejprve záhlaví firmy, např. Administrativa s.r.o., zformátujeme např. na tučné písmo velikosti 20 b. Kurzorem zvolíme místo, kde chceme mít v dopise adresu příjemce. V podokně úloh klepneme na Další položky. Postupně zvolíme pole, která chceme do adresy vyplnit z databáze. (Klepneme na pole, stiskneme vložit.) Nezapomene změnit pořadí při vkládání – nejprve Jméno, pak Příjmení, PSČ před Městem. Stiskneme Zavřít a upravíme pole adresy (vložíme mezeru mezi Jméno a Příjmení, konec odstavce za Příjmení atd.) Z panelu nabídek zvolíme Vložit / Datum a čas a vybereme odpovídající formát pro datum. Potvrdíme OK. Tento řádek zarovnáme doprava. 42

V podokně opět klepneme na Další položky a vložíme pole Oslovení. Zarovnáme doleva nebo do bloku, za pole napíšeme čárku. Napíšeme text dopisu podle potřeby a v podokně náhledů klepneme na Další. Nyní si můžeme prohlédnout náhledy všech dopisů s vyplněnými adresami. V podokně úloh klepneme na Upravit jednotlivé dopisy. Otevře se nový dokument se všemi kopiemi dopisů. Tento dokument uložíme.

Tisk štítků Tisk štítků připravíme obdobně jako dokument hromadné korespondence. Otevřeme si nový dokument, zvolíme Nástroje / Dopisy a korespondence / Hromadná korespondence. V podokně úloh zvolíme typ dokumentu Štítky. Klepneme na Další a v novém podokně klepneme na Možnosti štítku. Na kartě zvolíme správný typ štítku. Stiskneme tlačítko Podrobnosti a zkontrolujeme počet a rozměry štítků. Nebo můžeme nadefinovat nové štítky na základě vybraných štítků. Potvrdíme OK, do dokumentu se vložila mřížka štítků. V podokně úloh klepneme na Další. U položky Vybrat příjemce ponecháme volbu Použít existující seznam a klepneme na Procházet. V dialogovém okně opět najdeme námi vytvořenou databázi Adresy.mdb, klepneme na otevřít, vybereme tabulku Adresy organizací, potvrdíme výběr všech adresátů. V podokně klepneme na Další: uspořádat štítky. Klepneme na Další položky a vložíme ve správném pořadí slučovací pole. Ve štítku upravíme rozložení polí (vložíme mezery, konce odstavce). Jakmile štítek dokončíte, stiskněte v podokně tlačítko Aktualizovat všechny štítky. Klepneme na Další: zobrazit náhled štítků. Vidíme štítky s vyplněnými adresami. Klepneme na Dokončit hromadnou korespondenci a na Upravit jednotlivé štítky. Vytvoříme tak nový dokument s vyplněnými štítky, který si uložíme.

43

Microsoft Excel 2003 K čemu je Excel? Program Excel je tabulkový editor, slouží tedy k vytváření a úpravám tabulek, především číselných, neboť je vybaven řadou funkcí umožňujích provádět různé výpočty a je v něm možné na základě zadaných dat vytvářet přehledné grafy.

Kde Excel najdu? Pokud ještě nemáte na ploše počítače ikonu zástupce Excelu, naleznete jej v nabídce Start v levém dolním rohu obrazovky. Klepněte levým tlačítkem myši na tlačítko Start a po té na volbu Všechny programy. Zde najděte v seznamu zmenšenou ikonku Excelu a nápis Microsoft Office Excel 2003. Klepněte na něj, otevře se program Excel. Pokud zástupce pro Excel na ploše už máte, jednoduše otevřete program dvojím klepnutím levým tlačítkem myši na ikonu. Obrázek 23: Tlačítko Start

Popis prostředí Excelu Před sebou vidíme mřížku prázdné tabulky a různé nástroje pro její tvorbu a údržbu. Díváme se na okno programu Excel. Zcela nahoře v tmavě modrém pruhu vidíme název souboru (sešitu), se kterým právě pracujeme. V pravém horním rohu vidíme tlačítka pro ovládání okna programu.

Panel nabídky Klepněte na kterékoliv heslo panelu nabídek. Objeví se seznam nástrojů či příkazů k práci s tabulkou, tzv. roleta. Na konci rolety je dvojitá šipka. Klepněte na ni, objeví se kompletní nezkrácený seznam nástrojů.

44

Obrázek 24: Panel nabídky

Panel nabídky

Panely nástrojů Pro usnadnění práce jsou některé často používané nástroje zobrazeny přímo na panelu nástrojů. Nemusíte je tedy hledat v nabídce. Standardně jsou panely nástrojů ve skutečnosti dva, oba začínají svislou tečkovanou čarou a končí roletou pro přidání či odebrání dalších tlačítek. Mohou být zobrazeny vedle sebe či pod sebou. Najeďte myší nad některé tlačítko na panelu nástrojů. Objeví se kontextová nápověda, co tlačítko znamená. Prohlédněte si kontextovou nápovědu u tlačítek. Obrázek 25: Panely nástrojů

Panely nástrojů V nabídce Zobrazit / Panely nástrojů je zaškrtnuta volba Formát. Zrušte zobrazení panelu Formát (jedním klepnutím na volbu Formát). Zobrazení tohoto panelu opět obnovte. (Opětovným klepnutím na volbu Formát.)

Okno sešitu Pod tlačítky pro ovládání okna Excelu vidíme ještě další tlačítka. Jsou to tlačítka pro ovládání okna sešitu.

45

Obrázek 26: Tlačítka pro okno sešitu

Tlačítka pro okno sešitu Sešit je vlastně „svazek“ listů. Je to soubor, který bude uložen jako celek na disku našeho počítače. Tabulky sešitu můžeme vytvářet na jednotlivých listech. Klepneme-li 2x na záložku listu (místo, kde je napsáno List 1, List 2 atd.), text se označí a můžeme list přejmenovat podle našich potřeb. Mezi jednotlivými listy přepínáme jedním klepnutím na tuto záložku.. Rozlišujte tlačítka pro ovládání okna programu Excel a pro okno sešitu.

Nový sešit V nabídce Soubor na panelu nabídek vyberte Nový nebo klepněte na tlačítko Nový (prázdný list, hned první zleva) na panelu nástrojů. Vyzkoušejte.

Uložení sešitu Svou práci musíme také uložit, abychom se k ní mohli později vrátit. V nabídce klepneme na Soubor / Uložit. Otevře se dialogové okno pro uložení souboru. Vybereme složku, do které chceme sešit uložit (dvakrát na složku klepneme). V kolonce název souboru vyplníme název. Stiskneme tlačítko Uložit. Sešit můžeme uložit také pomocí tlačítka Uložit (obrázek diskety) na panelu nástrojů.

Přepínání mezi sešity Můžeme mít otevřeno více sešitů najednou. Na dolní liště (modrý pruh na spodním okraji obrazovky) si za pomoci tlačítek s názvem sešitu můžeme zvolit aktivní sešit, se kterým chceme pracovat.

Základy práce s tabulkou Buňka a adresa buňky Podívejte se na List 1. Je rozdělen do jednotlivých buňek tvořících mřížku tabulky. Každá buňka má svou adresu určenou písmenem označujícím sloupec a číslem řádku. Aktivní buňka je zvýrazněna černým rámečkem a její adresa se zobrazuje v Poli názvů.

Zápis textu Klepnutím na buňku do ní můžeme zapisovat. Psaný text se současně zobrazuje i na řádku vzorců. Jestliže text šířkou přesáhne okraj aktivní buňky, při zobrazení 46

Obrázek 27: Aktivní buňka

Pole názvů Aktivní buňka

řádek vzorců

překryje další buňku, ale není jejím obsahem. Celý text, jakkoliv dlouhý, je obsahem aktivní buňky. Jestliže nechceme, aby dlouhý text překrýval vedlejší buňky, zalomíme text v buňce: potvrdíme obsah buňky tlačítkem Zadat Z panelu nabídek zvolíme Formát / Buňky / karta Zarovnání, klepneme na Zalomit text. Pokud si sami chcete určit, ve kterém místě má být řádek zalomen, můžete ručně vložit text do buňky po řádcích. Napište text prvního řádku, stiskněte kombinaci kláves Alt+Enter a na napište text dalšího řádku, atd. Cvičení Klepněte na buňku A1 a zapište své křestní jméno. Zkontrolujte v Řádku vzorců. Klepněte na buňku B1 a zapište své příjmení. Zkontrolujte v Řádku vzorců. Klepněte na buňku A2 a zapište jméno i příjmení do jedné buňky. Zkontrolujte v Řádku vzorců. Ponechte buňku A2 aktivní, stiskněte tlačítko Zadat (viz obrázek 6) a dejte zalomit text v buňce. Obrázek 28: Tlačítko Zadat

Tlačítko zadat

Pohyb po tabulce Do buněk sousedících s aktivní buňkou se přesuneme pomocí kurzorových kláves (klávesy se šipkami vedle numerické klávesnice). Při zadávání dat používejte také tabulátor (klávesa Tab) – posunete se o jednu buňku po řádku doprava, a klávesu Enter – posunete se o jednu buňku ve sloupci dolů nebo, pokud jste používali tabulátor, na první buňku následujícího řádku. Jestliže chcete záznam v buňce ukončit, ale nechcete aktivní buňku přesunout dál, stiskněte na panelu nástrojů tlačítko Zadat (zelené zatržítko). Cvičení Klepněte znovu 1x postupně na všechny vyplněné buňky a podívejte se na Řádek vzorců. Klepněte na Buňku A1. Pomocí klávesy šipka dolů najeďte na buňku A2. 47

Najeďte pomocí šipek na buňku C1 a napište 123456. Vyzkoušejte si pohyb po buňkách pomocí šipek, tabulátoru a klávesy Enter

Oprava zapsaného údaje Chceme-li vymazat chybný údaj (celý obsah buňky), stačí dostat se na požadovanou buňku (klepnutím, šipkami, atd.) a stisknout klávesu Delete. Chceme-li dostat kurzor do textu v buňce a opravit jen část, dvakrát klepneme levým tlačítkem myši. Pak už můžeme upravovat text stejně jako ve Wordu. Klávesa Delete maže text napravo od kurzoru, klávesa Backspace nalevo od kurzoru. Opravy můžeme provádět stejným způsobem i v řádku vzorců, stačí jednou klepnout levým tlačítkem myši pro umístění kurzoru do textu v řádku vzorců. Pokud jsme ještě v upravované buňce (bliká v ní kurzor) a chceme smazat vše, co jsme napsali, stiskneme na panelu nástrojů tlačítko Zpět nebo klávesu Escape (Esc).

Výběr buněk Výběr jedné buňky provedeme klepnutím na buňku nebo přesunem na buňku za pomoci kurzorových kláves nebo ukončením záznamu v sousední buňce.

Výběr oblasti buněk Vyberte buňku, která má tvořit roh oblasti a táhněte myší na buňku, která má tvořit protilehlý roh oblasti.

Výběr nesouvislé oblasti buněk Vyberte oblast, či buňku, kterou potřebujete, stiskněte klávesu Ctrl a vyberte další oblast či buňku. Výběr sloupce provedeme klepnutím na záhlaví sloupce. Tahem myši přes záhlaví sousedících sloupců vybereme více sloupců najednou. Výběr řádku provedeme klepnutím na číslo řádku. Tahem myši přes čísla sousedících řádků provedeme výběr více řádků najednou. Změnit velikost výběru lze tak, že držíme klávesu Shift a klepneme na buňku, která má být poslední ve výběru. Výběr všech buňek – celého listu – provedeme klepnutím na šedé políčko v levém horním rohu listu, tam kde se stýká záhlaví sloupců a řádků nebo kombinací kláves Ctrl+A (držíme Ctrl, klepneme jednou na A).

Kopírování Vyberte buňku, kterou chcete kopírovat.

48

•

Z nabídky vyberte Úpravy/Kopírovat

•

Nebo klepněte na tlačítko Kopírovat na panelu nástrojů

•

Nebo stiskněte kombinaci kláves Ctrl+C

Vyberte buňku, do které má být kopírovaný obsah vložen •

Z nabídky vyberte Úpravy / Vložit

•

Nebo klepněte na tlačítko Vložit na panelu nástrojů

•

Nebo stiskněte kombinaci kláves Ctrl+V

Vložit jinak Pokud nechcete přenášet všechny vlastnosti buňky, klepněte na novou buňku pravým tlačítkem a zvolte Vložit jinak. V okně Vložit jinak vyberte vlastnosti, které potřebujete.

Kopírování do sousedních buněk Vložte údaj do buňky, najeďte na úchyt (čtvereček) v pravém dolním rohu buňky a tahem myši přes sousední buňky zkopírujte obsah.

Přesouvání Vyberte buňku kterou chcete vyjmout •

Z nabídky vyberte Úpravy/Vyjmout

•

Nebo klepněte na tlačítko Vyjmout na panelu nástrojů

• Nebo stiskněte kombinaci kláves Ctrl+X Vyberte buňku, do které má být kopírovaný obsah vložen a vložte jej stejně jako při kopírování.

Vkládání údajů Typy údajů v buňce Klepněte na buňku, do které chcete vložit údaj, pravým tlačítkem myši, a z nabídky vyberte Formát buňky. V dialogovém okně Formát buňky na kartě Čísla si prohlédněte možné typy údajů v buňce. Můžete volit a formátovat čísla, datum, číselné hodnoty s uvedením měny atd.

Rychlé vložení údajů Excel je připraven na vkládání některých často používaných seznamů. Napište např. do buňky B1 slovo pondělí, najeďte kurzorem myši na úchyt (čtvereček) v pravém dolním rohu rámečku aktivní buňky a táhněte myší přes sousedící buňky (vodorovně nebo svisle, podle potřeby). Excel sám doplní další dny v týdnu. Stejně tak si vyzkoušejte číselný seznam. Do první buňky seznamu napište 1. a tahem myši vložte zbytek seznamu.

Vložení řádku, sloupce, buňky Potřebujete-li do vyplněné tabulky přidat prázdný řádek, vyberte řádek, před který má být prázdný řádek vložen, z panelu nabídky zvolte Vložit / Řádek. 49

Pro vložení prázdného sloupce označte sloupec, před který má být nový sloupec vložen a z panelu nabídky zvolte Vložit / Sloupec. Cvičení Vyberte myší tři řádky a z panelu nabídky zvolte Vložit / Řádek. Kolik řádků se vložilo? Vyzkoušejte totéž se dvěma sloupci.

Vložení a přemístění listu Klepněte myší na záložku listu, před který má být prázdný list vložen. Z panelu nabídky zvolte Vložit / List. Chcete-li list přemístit jinam, klikněte na jeho záložku levým tlačítkem myši a tahem přesuňte na požadované místo mezi ostatními záložkami.

Formátování Úprava vzhledu tabulky Výšku řádku nastavíme tak, že kurzorem najedeme na rozhraní mezi políčky s čísly řádků. Kurzor se změní na křížek s dvojšipkou. Stiskneme levé tlačítko a tahem myší řádek rozšíříme. Šířku sloupce nastavíme obdobně. Najedeme kurzorem myši na rozhraní mezi záhlavím sloupců, kurzor se změní na křížek s dvojšipkou. Tahem myší sloupec rozšíříme. Pokud chceme změnit šířku více sloupců, označíme je a změnou šířky jednoho z nich nastavíme stejnou šířku i u všech ostatních označených sloupců najednou. Stejně postupujeme, chceme-li změnit výšku více řádků.

Sloučení buněk Pokud potřebujeme zrušit rozdělení např. mezi buňkami v řádku, označíme oblast buněk, které chceme sloučit a z panelu nástrojů zvolíme Formát / Buňky / na kartě Zarovnání zaškrtneme Sloučit buňky.

Zarovnání, orientace písma Vybereme oblast buněk, kde chceme nastavit zarovnání. Na panelu nástrojů klepneme na příslušnou ikonu zarovnání: vlevo, na střed, vpravo. Zarovnání můžeme nastavit také volbou z panelu nabídek Formát / Buňky / karta Zarovnání. Na této kartě můžeme rovněž změnit orientaci písma.

50

Obrázek 29: Formát buněk - Zarovnání

Ohraničení buněk Vybereme oblast buněk, kde chceme nastavit ohraničení. Na panelu nástrojů klepneme na roletu ikony Ohraničení a vybereme ohraničení, které nám vyhovuje Nebo z panelu nabídky zvolíme Formát / Buňky / karta Ohraničení. Zde vybereme styl čáry, připadně její barvu a klepneme na tlačítko Vnitřní ohraničení, můžeme zvolit odlišný styl čáry pro vnější ohraničení a klikneme na tlačítko Vnější ohraničení.

Pozadí Vybereme oblast buněk, kde chceme změnit barvu pozadí a na panelunástrojů klepneme na tlačítko Barva výplně. Další možností je zvolit z panelu nabídky Formát / Buňky / karta Vzorky. Zde můžeme vybrat jak barvu pozadí tak případný vzor výplně, což se ovšem nedoporučuje kvůli špatné čitelnosti. I při volbě barvy je třeba pamatovat na případné uživatele s černobílou tiskárnou. 51

Obrázek 30: Formát buněk - Ohraničení

Typ písma Vybereme oblast buněk, kde chceme změnit typ písma. Pokud chceme změnit písmo na celém listu, stiskneme kombinaci kláves Ctrl+A. Na panelu nástrojů klepneme na šipku rolety Písmo a klepnutím vybereme příslušný font.

Kopírování formátování Formát buňky lze jednoduše kopírovat pomocí tlačítka Kopírovat formát na panelu nástrojů. Označte buňku či oblast, ze které chcete formát přenést. Stiskněte tlačítko Kopírovat formát a označte oblast, na kterou má být formát přenesen.

Formátování čísel Napište do buňky A1 číslo 456. Najeďte kurzorem myši na úchyt (čtvereček) na pravém dolním okraji rámečku aktivní buňky a tahem myší zkopírujte hodnotu do sousedících buňek až k A4. 52

•

Vyberte buňku A1 a stiskněte na panelu nástrojů tlačítko Měna. Tvar čísla se změní – jsou přidána dvě desetinná místa a symbol měny podle Místního nastavení v Ovládacích panelech, v našem případě tedy 456,00 Kč

Obrázek 31: Formát buněk -Písmo

•

Vyberte buňku A2 a stiskněte na panelu nástrojů tlačítko Styl procent. Údaj je vynásoben stem a přidán symbol %, tedy 45600 %.

•

Vyberte buňku A3 a stiskněte na panelu nástrojů tlačítko Přidat desetinné místo. Číslo se změní na 456,0. Stiskněte tlačítko znovu, číslo se změní na 456,00.

•

Vyberte buňku A4 a na panelunástrojů stiskněte tlačítko Styl čárky. Číslo se změní podle formátu nastaveného v Místním nastavení v Ovládacích panelech a je odsunuto od pravého okraje buňky. Formát čísla lze nastavit i z panelu nabídek volbou Formát / Buňky / karta Čísla.

53

Změnu Místního nastavení lze provést z nabídky Start v levém dolním rohu obrazovky. Start / Ovládací panely / Místní a jazykové nastavení / karta Místní nastavení / tlačítko Vlastní nastavení. Otevře se dialogové okno Vlastní místní nastavení. Na kartách Čísla, Měna, Čas, Datum lze měnit nastavení formátu. Změna v Místním nastavení se projeví i v jiných programech, nejen v Excelu!

Vzorce a funkce Vytvořte si jednoduchou tabulku nákladů. V záhlaví tabuky od buňky B2 dále budou měsíce roku od ledna do března, v prvním sloupci od buňky A3 dále názvy údajů: Osobní, Administrativní, Služby. Vyplňte do tabulky libovolná čísla. Nyní do buňky A6 vložte text Celkem, přesuňte se do buňky B6 a stiskněte tlačítko AutoSum na panelu nástrojů. Vloží se vzorec pro součet sousedících buněk nad touto buňkou. Na panelu nástrojů klepněte na tlačítko Zadat. V aktivní buňce se zobrazí výsledná hodnota, v řádku vzorců se zobrazuje vzorec pro výpočet této hodnoty. Nyní najeďte na úchyt (čtvereček) v pravém dolním rohu buňky a tahem myši přes sousední buňky C6, D6 atd. zkopírujete vzorec. Excel automaticky upraví adresy buňek ve vzorci adekvátně ke sloupci, do kterého součet vkládáte.

Náklady za I. čtvrtletí Náklady

leden

únor

březen

Administrativní

120

110

130

Osobní

140

120

150

Služby

160

140

150

Celkem

420

370

430

Změna oblasti výpočtu AutoSum přednostně sečítá sloupce. Umístíme-li kurzor pod vyplněné buňky a chceme, aby byl proveden výpočet z řádku, klepneme nejprve na tlačítko AutoSum. Vloží se vzorec s adresami buněk nad aktivní buňkou. Tahem myši označíme, ze kterých buněk má být proveden výpočet (adresy buněk ve vzorci se změní) a potvrdíme tlačítkem Zadat nebo klávesou Enter. Vyzkoušíme sečítání opět na stejné tabulce. Do buňky E3 vložte součet (administrativní náklady za čtvrtletí) – ve vzorci jsou automaticky adresy předcházejících buněk v řádku 4. Stejně tak, vložíme-li součet do buňky E4. Jakmile však vložíme součet do buňky E5, za oblast součtu jsou automaticky považovány buňky ve sloupci E. Tahem myši označíme buňky B5 až C5, adresy ve 54

vzorci se změní na adresy vybraných buněk a my můžeme potvrdit tlačítkem Zadat nebo stisknutím klávesy Enter.

Zápis vzorce Vzorec lze zapsat do buňky také ručně za pomoci operátorů: + pro součet pro rozdíl * pro součin / pro podíl Vzorec vždy začínáme znakem = =A1*B1 =B3/B6 Vytvoříme si tabulku nákladů pouze za leden. Z tabulky nákladů zkopírujeme oblast buněk A2 až B6 a vložíme do oblasti začínající buňkou A11. Náklady

leden

Administrativní

120

Osobní

140

Služby

160

Celkem

420

V buňce C11 vytvoříme záhlaví Z celkových nákladů za leden, text v buňce necháme zalomit. (Formát / Buňky / Karta Zarovnání / Zalomit text) Buňkám C12 až C15 přiřadíme formát procent. (Formát / Buňky / Karta Číslo / Procenta) Do buňky C12 zapíšeme vzorec =B12/B15. Díky formátu procenta je výsledek dělení přepočten na procenta a tak i zapsán. Stejně provedeme výpočet i pro Osobní náklady a Služby. Do buňky C15 vložíme kontrolní součet podílů všech nákladů – měl by vyjít 100%.

Náklady

leden

Z celkových nákladů za leden

Administrativní

120

28.57%

Osobní

140

33.33%

Služby

160

38.10%

Celkem

420

100.00% 55

Průvodce funkcí Vzorec lze do buňky vložit i za pomoci Průvodce funkcí. Do buňky F1 zapište hodnotu 16 a stiskněte klávesu Enter (aktivní buňka F2). Klikněte na roletu tlačítka AutoSum a zvolte Další funkce. V dialogovém okně Vložit funkci vyberte kategorii Matematické, funkci Odmocnina. Potvrďte OK. Otevře se dialogové okno Argumenty funkce. Do kolonky Číslo zadejte adresu buňky čísla, jehož odmocninu chcete zjistit, tedy F1. V náhledu se zobrazí předběžný výsledek. Potvrďte OK. V Buňce F2 vidíme výsledek výpočtu, na Řádku vzorců vidíme vzorec funkce s adresou oblasti, z níž jsme výpočet provedli.

Kontrola správnosti vzorce Zkusíme zapsat chybný vzorec. Do buňky D8 zapište vzorec =D3/D7. Buňka D7 je prázdná, má tedy nulovou hodnotu. Potvrďte vzorec tlačítkem zadat. V rohu buňky se objeví zelená barva a inteligentní značka s vykřičníkem. Vzorec je chybný, neboť jsme se pokusili dělit nulou. Klikneme-li na roletu inteligentní značky, dozvíme se, jakou chybu jsme udělali, máme možnost nechat si zobrazit nápovědu k chybě, opravit chybu, popřípadě chybu ignorovat.

Tisk Než vytiskneme hotové tabulky či grafy, je třeba jednotlivé listy upravit. Na panelu nástrojů klepneme na tlačítko Náhled. Zobrazí se celková pohled na stránku. Pro širší tabulky se hodí orientace stránky na šířku. Klepneme na tlačítko Vzhled, na kartě klepneme na volbu Na šířku. Potvrdíme (OK). Klepneme na tlačítko Okraje. Objeví se tečkované čáry naznačující nastavené okraje stránky. Dole na stavovém řádku vidíme, na kolikáté stránce z celkového počtu stránek připravených k tisku se nacházíme. Pokud jsme zhotovili jednu jednoduchou tabulku a na stavovém řádku je Stránka 1 ze 2, zkontrolujeme, co je na druhé stránce. (Klepneme na pravém posuvníku na šipku dolů.) Pravděpodobně tam zůstal poslední sloupec tabulky. Zmenšíme tedy okraje stránky, tím si zvětšíme prostor pro tabulku: Kurzorem myši najedeme na pravou svislou čáru, kurzor se změní na křížek s vodorovnou dvojšipkou, a táhneme myší doprava. Stejně posuneme levou čáru doleva. Na stavovém řádku se pravděpodobně objeví Stránka 1 z 1. Tabulka se vejde na jednu stránku.

Grafy V tabulce připravené podle kapitoly VI. označte oblast buněk A2 až D5. Z panelu nabídky zvolte Vložit / Graf. Otevře se Průvodce grafem. V průvodci je již zvolen Typ grafu Sloupcový, podtyp Skupinový sloupcový. Kliknutím myši na kterýkoliv typ a podtyp můžeme vzhled grafu měnit. Pro náš příklad se předem zvolený typ hodí. Klikneme tedy na tlačítko Další. 56

Objeví se okno s náhledem grafu, s adresou oblasti, ze které jsou čerpána data pro tvorbu grafu (Oblast dat) a s možností zvolit, které údaje budou na ose x, zda údaje ze sloupce, nebo z řádku (Řady tvoří). Zvolíme-li v našem případě Řádky, na ose x budou měsíce a za každý měsíc tři skupiny – Osobní, Administrativní a Služby. Skupiny jsou popsány v legendě. Stiskneme tlačítko Další. V tomto okně můžeme pojmenovat graf, v našem případě klepneme myší do kolonky Název grafu a napíšeme Náklady. Do kolonky Osa X napíšeme Měsíce a do kolonky Osa Y napíšeme Kč. Stiskneme tlačítko Další. V tomto okně volíme, kam bude graf umístěn. Můžeme zvolit možnost Jako nový list – graf bude umístěn v Sešitě na samostatném listu, na tomto listu je graf jediným obsahem. Nebo zvolíme možnost Jako objekt do a vybereme list, do kterého má být graf umístěn. V našem případě můžeme vybrat List 1, graf bude umístěn na listu společně s tabulkou. Chceme-li změnit umístění vůči tabulce, najedeme kurzorem myši na bílou oblast grafu, stiskneme levé tlačítko myši a tahem přemístíme graf na žádané místo. Graf je stále označen jako aktivní, pokud se chceme v náhledu podívat na vzhled celé stránky, musíme na listu kliknout mimo oblast grafu.

Práce s rozsáhlou tabulkou Příčky Pracujeme-li s rozsáhlou tabulkou, záhlaví stále zůstává na první stránce a my ztrácíme orientaci ve sloupcích. Tomu lze zabránit ukotvením příček. Záhlaví pak zůstává „na svém místě“ a my rolujeme pouze zbytkem tabulky. Poloha příčky je určena levým horním rohem aktivní buňky. Klepneme na první buňku pod záhlavím ve sloupci A a v nabídce Okno zvolíme Ukotvit příčky. Zkusíme rolovat posuvníkem. Záhlaví zůstává na místě. Příčky odstraníme volbou Okno / Uvolnit příčky. Klepneme na buňku pod záhlavím ve sloupci B. Opět zvolíme Okno / Ukotvit příčky. Kromě vodorovné příčky bude fungovat i svislá příčka. Umístění jejich průsečíku je dáno levým horním rohem aktivní buňky.

Rozdělení okna Chceme-li najednou sledovat více částí listu, použijeme volbu Okno / Rozdělit. Okno bude rozděleno podle levého horního rohu aktivní buňky. Každá část má svůj posuvník, jímž nastavíme pohled na tu část listu, která nás zajímá. Rozdělení zrušíme volbou Okno / Odebrat příčky.

Uspořádání oken Chceme-li najednou sledovat dva různé listy sešitu, volbou Okno / Nové okno otevřeme sešit znovu, novému oknu je za název přiřazeno číslo 2. Z nabídky 57

zvolíme Okno / Uspořádat okna a vybereme, zda je chceme mít uspořádána svisle vedle sebe nebo vodorovně pod sebou. Obě okna mají svá ovládácí tlačítka pro minimalizování, maximalizování atd., zobrazují se pouze u aktivního okna. Chceme-li opět sledovat pouze jedno okno, klepneme na něj (není-li aktivní), zobrazí se ovládací tlačítka a klepneme na Maximalizovat.

Formuláře Pro tabulky obsahující jednotlivé záznamy, se někdy používá termín databáze, přesnější termín je spíše seznam. Každý řádek je záznamem v databázi. Názvy sloupců odpovídají názvům polí v záznamu. Protože databáze bývají rozsáhlé, snadno uděláme při zápisu přímo do tabulky chybu. Abychom se tomu vyhnuli, můžeme vkládat data pomocí formuláře. Ten vyvoláme volbou Data / Formulář. Formulář se otevře na prvním záznamu. V záznamech můžeme listovat pomocí tlačítek Další a Předchozí, nebo pomocí svislého posuvníku. Nový záznam vložíme po stisknutí tlačítka Nový – otevře se prázdný formulář pro vyplnění polí. Tlačítkem Odstranit vymažeme aktivní záznam. Pokud nechceme listovat všemi záznamy, nastavíme kritéria prohlížení/editace záznamů. Klepneme na tlačítko Kritéria, otevře se prázdný formulář a my zadáme podmínku nebo i více podmínek, které musí záznam splnit, aby byl zobrazen pro editaci. Podmínky musí být splněny současně. Po vyplnění kritérií klepneme na tlačítko Další, ve formuláři se objeví první záznam splňující podmínku/y.

Řazení Záznamy v tabulce můžeme seřadit podle vybraného sloupce stisknutím tlačítka Seřadit vzestupně nebo Seřadit sestupně na panelu nástrojů. Přesněji určíme řazení ve volbě Data/Seřadit. Zde můžeme zvolit až tři třídící klíče (názvy sloupců, podle kterých chceme řadit). Seřadit můžeme označenou oblast nebo lépe celou tabulku.

Filtry Abychom nemuseli pracovat s celou tabulkou, můžeme záznamy filtrovat. Volba Data / Filtr / Automatický filtr nebo tlačítko Automatický filtr na panelu nástrojů vloží do záhlaví tabulky rolety s možnými hodnotami polí, včetně hodnot Vše, Prázdné a Neprázdné. Zvolíme-li z rolety nějakou hodnotu, v tabulce se zobrazí pouze záznamy které mají právě tuto hodnotu.

Zamčení buněk Při tvorbě formulářů v Excelu se hodí uzamknout všechny buňky, ve kterých jsou údaje, které nemá další uživatel měnit. Nejprve tedy znemožníme uzamčení buněk, do kterých uživatel psát má a pak uzamkneme celý sešit. Ten se uzamkne celý kromě buněk, u kterých jsme uzamčení znemožnili. 58

Pomocí výběru nesouvislé oblasti (výběr s pomocí klávesy Ctrl) označíme všechny buňky, do kterých má uživatel zapisovat. Z panelu nabídky zvolíme Formát / Buňky / Karta Zámek. Zde zrušíme volbu Uzamčeno. Zamkneme list volbou Nástroje / Zámek / Zamknout list. Jsou uzamčeny všechny buňky listu kromě těch, u kterých jsme předtím možnost Uzamčeno zrušili. List můžeme opět odemknout volbou Nástroje / Zámek / Odemknout list.

Podmíněné formátování Vybereme nejprve oblast buněk, na které chceme podmíněné formátování aplikovat.(Lze vyzkoušet v naší tabulce Nákladů – vynecháme součet). Z panelu nabídek zvolíme Formát / Podmíněné formátování. V dialogovém okně zadáme podmínku, Např. Hodnota buňky - je větší než – 120 a klepneme na tlačítko Formát. Na kartě písmo zvolíme Barvu písma červenou. Můžeme si zvolit i jakékoliv jiné formátování. Potvrdíme OK v obou dialogových oknech. Podmíněným formátováním jsme zvýraznily všechny náklady, které překročily hodnotu 120.

Webový prohlížeč K tomu, abyste mohli webové stránky prohlížet, potřebujete program zvaný prohlížeč. Prohlížečů existuje více, pokud máte na svém PC nainstalován operační systém Windows XP, máte pravděpodobně nainstalován i prohlížeč Microsoft Internet Explorer (MSIE).

Otevření Internet Exploreru Najděte na ploše ikonu Internet Explorer. Klepněte dvakrát na levé tlačítko myši. Pokud ikonu Exploreru na ploše nemáte, najděte Explorer v nabídce Start – zelené tlačítko v levém dolním rohu obrazovky.

Popis prostředí Internet Exploreru Panel nabídky Klikněte na jakékoliv heslo v panelu nabídek. Pod každým se skrývá seznam nástrojů či příkazů pro práci s prohlížečem. U některých příkazů jsou vypsány klávesové zkratky, které můžeme použít, nechceme-li příkaz zdlouhavě zadávat z nabídky.

59

Obrázek 32: prostředí MSIE

Panel nabídky Panel nástrojů

Panel Adresa

Panely nástrojů Pro usnadnění práce jsou některé často používané nástroje zobrazeny přímo na panelu nástrojů. Nemusíte je tedy hledat v nabídce. Vzhled panelu nástrojů můžeme upravit podle libosti. V nabídce Zobrazit / Panely nástrojů vidíme seznam panelů, označený zatržítkem. Pokud chceme některý z panelů skrýt, kliknutím na zvolenou položku zatržítko odstraníme a vybraný panel zmizí. Stejně postupujeme, pokud chceme neoznačený panel zobrazit. Jestliže na panelu nástrojů postrádáme nějaké tlačítko, vybereme z nabídky Zobrazit / Panely nástrojů / Vlastní. V okně Upravit panel nástrojů vybereme hledané tlačítko a klepneme na tlačítko Přidat.

Zadání adresy Abychom mohli začít prohlížet webové stránky, musíme znát jejich adresu nebo musíme vědět, jak je najít. Při orientaci na webu nám mohou pomoci katalogové a vyhledávací servery. Zkuste do řádku na panelu Adresy zapsat následující adresu http://www.seznam.cz Server Seznam má vypracovaný katalog webových stránek, rozdělený podle témat. Rovněž umožňuje hledat v rubrikách podle zadaného tématu. 60

Obrázek 33: Seznam - katalogový server

Zobrazenou stránku posouváme podle potřeby pomocí svislého posuvníku na pravém kraji stránky (okna prohlížeče). Jednotlivé podtržené kategorie a nadpisy článků jsou ve skutečnosti odkazy na stránku této kategorie nebo článku. V prostředí prohlížeče stačí pouze jedno klepnutí levým tlačítkem myši na odkaz! Všimněte si, že pokud najedete kurzorem myši na odkaz, změní se kurzor (bílá šipka) na bílou ručičku. Vyzkoušejte i další servery, které vám mohou pomoci zorientovat se v prostředí webu: http://www.atlas.cz/ http://www.quick.cz/ http://www.centrum.cz/

Vyhledávání Pokud hledáme stránky podniku či organizace, která se zabývá konkrétní činností, poslouží nám lépe katalogové servery jako je Seznam, Centrum apod. Pokud hledáme jakýkoliv text na dané téma, použijeme vyhledávací servery, např.: http://www.google.com/ http://morfeo.centrum.cz/ 61

Vyhledávácí server Alenka Pro srovnání různých způsobů vyhledávání nám poslouží vyhledávácí server Alenka. Na tomto serveru můžeme prohledávat různé typy serverů, v rámci těchto typů si můžeme zvolit, který konkrétní server chceme prohledat. Obrázek 34: Vyhledávací server Alenka

fulltext Pro fulltextové vyhledávání je i na tomto serveru nejčastěji používán Google. Zkusíme vyhledat termín rodičovský příspěvek. Označíme způsob vyhledávání fulltext a vybereme Google. První odkaz ve výsledku vyhledávání nám v tomto případě vyšel na server Výplata http://www.vyplata.cz , kde lze najít formuláře pro výpočet mzdy, příplatků, data odchodu do důchodu a podobně a také rodičovského příspěvku. metasearch (vyhledává na vyhledávacích serverech) Zkusíme najít termín sociální poradenství. Použijeme-li např. Metacrawler, ve výsledku vyhledávání vidíme: 62

číslo výsledného odkazu, název stránek (odkaz), náhled textu na stránkách, hledané výrazy jsou zvýrazněny, konkrétní URL a pomocí kterých vyhledávačů byly stránky nalezeny. yahoo-like Prohledává katalogové servery, tzn. zadáme-li dotaz sociální poradenství sem, výsledkem vyhledávání budou odkazy na stránky organizací, které se sociálním poradenstvím zabývají (hledáme v popisu stránek) Zkusíme prohledat např. server Atlas.cz file Prohledává servery, ze kterých můžeme stahovat soubory, mimo jiné hlavně freeware (software zdarma). Zkusíme zadat Psaní všemi deseti a nechat prohledat server Slunečnice.cz. dictionary podle výběru můžeme zadat dotaz překladovým slovníkům nebo encyklopediím. Zkusíme najít termín shareware ve Wikipedii. Výsledek se zobrazí v angličtině, ale Wikipedie má i českou verzi. V levém sloupci najděte rubriku in other languages (v jiných jazycích) a zvolte česky.

Další zajímavé zdroje informací Noviny http://lidovky.zpravy.cz/ http://idnes.cz/ http://pravo.novinky.cz/ nebo http://www.novinky.cz/ Výstřižková služba http://www.newtonit.cz/ Inzerce http://www.annonce.cz/cgi-bin/online Počasí http://www.meteopress.cz/ http://www.novinky.cz/pocasi/ Slovníky, encyklopedie http://slovnik.seznam.cz http://cs.wikipedia.org

63

Servery specializované na inzerci práce http://www.cvonline.cz/ http://www.ejob.cz/ http://www.hotjobs.cz/ http://www.hledampraci.cz/ http://www.jobset.cz/ http://www.jobatlas.cz/ http://www.joblist.cz/ http://www.jobmaster.cz/ http://www.jobpilot.cz/ http://www.jobs.cz/ http://www.prace.cz/ http://www.sprace.cz/ http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/vmjedno http://www.prilezitosti.cz/ http://jobdnes.idnes.cz/Home/Default.aspx?PageID=Home&SiteCode=jdcz http://www.start.cz/

64