JAZZ, SWING A ČESKÉ ZEMĚ

53

JAZZ, SWING A ČESKÉ ZEMĚ Československo, a zejména Čechy a Morava, patří k prvním evropským zemím, kde získal jazz oblibu a které se seznámily i s hudebními formami, jež jazzu předcházely. Josef ŠKVORECKÝ, Ráda zpívám z not

PRONIKÁNÍ JAZZU A SWINGU DO ČESKÝCH ZEMÍ „Hoši, slyšel jsem něco kouzelně krásného.“ Tato slova údajně pronesl v létě 1919 jednatřicetiletý Eduard Bass ke svým přátelům z kabaretu Červená sedma po návratu z Paříže, kde zhlédl vystoupení jazzového souboru vedeného Afroameričanem Louisem Mitchellem.52 Autor legendární Klapzubovy jedenáctky nebyl zdaleka jediným občanem právě vzniklého Československa, kterému hudba, jež se zrodila na přelomu 19. a 20. století v americkém New Orleansu mezi potomky někdejších černošských otroků, učarovala. V následujících dvou desetiletích najde jazzová hudba v Československu nejen mnoho nadšených fanoušků, ale i talentovaných interpretů. 52 DORŮŽKA, Lubomír – POLEDŇÁK, Ivan: Československý jazz. Minulost a přítomnost. Editio Supraphon, Praha – Bratislava 1967, s. 15.

SWINGARI A POTAPKY.indd 53

25.10.2016 15:01:13

54 V dosavadní literatuře byl za první veřejnou zmínku o jazzu v českém prostředí označován inzerát ve Večerníku Národních listů ze srpna 1921, který lákal návštěvníky Paláce Rokoko na Václavském náměstí na „Tonyho původní Jazz-Band“.53 Ve skutečnosti se slovo „jazz“ na stránkách českého tisku objevilo již minimálně o dva roky dříve. Dle mého zjištění je poprvé použil novinář a spisovatel Richard Weiner (1884–1937), který pobýval ve francouzské metropoli přibližně ve stejné době jako Eduard Bass. V rámci svých fejetonů Třásničky z dějinných dnů, psaných pravidelně pro Lidové noviny, publikoval v červnu 1919 reportáž o koncertu orchestru pražského Národního divadla v Paříži, který navštívily přední osobnosti právě probíhající mírové konference. Weiner mimo jiné popisoval, jak na hudbu českých skladatelů reagoval britský ministerský předseda David Lloyd George či vrchní velitel spojeneckých vojsk maršál Ferdinand Foch. Pozornost věnoval také důstojníkům Spojených států. „Jacísi američtí důstojníci projevují velikou naději vždy, kdykoliv uhodí tympány, vůbec šlagverk (bicí nástroje – pozn. PK). Ale pak, když se opět bylo ukázalo, že orkestr Nár. divadla nemíní konkurovat s jejich národními jazz-bandy, upadají znovu v letargii,“ napsal Weiner v reportáži, jež byla otištěna na titulní straně Lidových novin zároveň se zprávou o demisi ministra obrany Václava Klofáče nebo informací o zatčení komunistického aktivisty Aloise Muny, přezdívaného „rudá kuna“.54 O dva týdny později se Weiner zmínil o jazzu znovu, a to při popisu jedné ze slavností nedaleko Paříže, kde se konal průvod vojáků jednotlivých států Dohody. O pochodu 53 Faksimile inzerátu viz KOTEK, Josef (ed.): Kronika české synkopy. Půlstoletí českého jazzu a moderní populární hudby v obrazech a svědectví současníků. 1. díl 1903–1938. Editio Supraphon, Praha 1975, s. 53. 54 WEINER, Richard: Beseda. Třásničky z dějinných dnů. S prvního balkonu. Lidové noviny, roč. 28, č. 166, 17. června 1919, s. 1. Text byl publikován též v souborném knižním vydání Weinerových fejetonů. Viz WEINER, Richard: Třásničky dějinných dnů (1918–1919). Elfa, Praha 1991, s. 89.


25.10.2016 15:01:13

SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI

55 Jazz, swing a české země

1.1 Prvním člověkem, který seznámil občany nově vzniklého Československa s pojmem „jazz“, byl podle nejnovějšího zjištění spisovatel a novinář Richard Weiner.

amerických vojáků napsal: „Kráčejí pomaleji než vojsko francouzské, ale důkladně, ač s nenuceností prochazečů. Nejsou barvití, dokonce i v hudbě nahradili mosaz bílým hliníkem. A ta hudba! Jejich tambor provádí závratné kejkle se svou holí a pochod je zpomalený vír jazz-bandů a černošských tanců. Ta hudba se svým tamborem představuje všechnu lidovou estetiku současné Ameriky.“55 Podle mého názoru se jednalo o vůbec první zmínky o jazzové hudbě, jež se objevily v českém tisku s celostátní působností. Kořeny této hudby bychom přitom mohli najít v českých zemích již před první světovou válkou, a to v pronikání synkopického ragtimu, „předchůdce jazzu“. Ve starší literatuře bývá za jednu z prvních ragtimových gramofonových 55 TÝŽ: Beseda. Třásničky z dějinných dnů. Stade Pershing. Tamtéž, roč. 28, č. 180, 1. července 1919, s. 2. Též viz WEINER, Richard: Třásničky dějinných dnů (1918–1919), s. 80.


25.10.2016 15:01:13

56 nahrávek v Čechách označována skladba Rhapsody Rag, nahraná Salonkapelle Hladisch v roce 1913,56 podle zjištění ústeckého archiváře a historika Vladimíra Kaisera existují ale i starší záznamy – první tuzemskou nahrávku synkopické hudby představuje podle něj skladba Lilly z roku 1903, interpretovaná hudbou 11. pěšího pluku Jana Jiřího Saského.57 I když se ragtime v českých zemích objevuje poprvé v prostředí vojenských kapel, centrem moderních hudebních a tanečních směrů se vpředvečer první světové války stávají kavárny. V Praze k nim patřila kavárna Montmartre v Řetězové ulici, jež byla oblíbeným místem pražské bohémy.58 A právě v baru Konvikt v nedaleké Konviktské ulici mohli v roce 1920 občané Československa poprvé slyšet jazz, respektive to, co za něj tehdy bylo v Evropě všeobecně považováno. Provozoval jej klavírista a bubeník Reiman, který po určitou dobu pobýval ve Spojených státech.59 Přestože jeho produkce, stejně jako vystupování dalších jazzových hudebníků v tehdejší Evropě, spočívala především ve vydávání disharmonických zvuků (součástí jeho bicího arzenálu byla například automobilová houkačka, kravské zvonce nebo špuntová pistole), řadu především mladých návštěvníků jeho vystupování nadchlo. „Místo vídeňských valčíků, obrozenecké polky a staropražských uslzených taháků něco úchvatně neslýchaného otřáslo staroměstskou Konviktskou ulicí: vzdálené echo Dixieland 56 DORŮŽKA, Lubomír – POLEDŇÁK, Ivan: Československý jazz, s. 14. 57 Přednáška PhDr. Vladimíra Kaisera „Po stopách čs. jazzu“, Ústí nad Labem, 18. 2. 2009. 58 KOTEK, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu. 19. a 20. století (1918 až 1968). Academia, Praha 1998, s. 66. 59 HOŘEC, Jaromír: Počátky jazzu a moderní taneční hudby v Československu. In: Taneční hudba a jazz 1960. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1960, s. 8. O tomto průkopníkovi jazzu není příliš informací – v literatuře není zaznamenáno ani křestní jméno, jeho příjmení se též objevuje ve formě „Raiman“.


25.10.2016 15:01:13


57

jazzu z amerického Jihu,“ vzpomíná na Reimanovy pro- Jazz, swing dukce Jiří Voskovec.60 a české země Nástup nového hudebního směru v Československu do značné míry souvisel s proměnou společnosti po první světové válce, která přinesla nejen určité uvolnění společenských konvencí, ale po letech válečného strádání i touhu po rozptýlení a bezstarostnosti. Jednu z možných zábav představoval právě jazz. Jak již naznačují svědectví o samotném „průkopníkovi“ Reimanovi, počátky jazzu u nás byly spojeny především s rámusem. Hrát jazz tehdy prostě znamenalo vydávat co nejhlasitější zvuk, a to především na buben, který byl právě označován za „jazz“.61 „Co všechno se i u nás tenkrát považovalo za jazz, bylo až groteskní,“ vzpomíná ve svých memoárech pianista Jiří Traxler, pozdější významná osobnost protektorátního swingu. „Například v jižních Čechách slovo ‚jazz-band‘ (písmeno ‚j‘ vysloveno jako ‚j‘) znamenalo velký buben, a nejsensačnější jazzband byl proto ten největší, pestře pomalovaný buben, v jehož útrobách svítila někdy i červená žárovka. Znal jsem kapely s jazzbandem tak obrovským, že se snad ani nedal nosit, a na místo účinkování ho asi museli kutálet. A muži, kteří na takových nástrojích pracovali, byli z tajemných důvodů považováni za šprýmaře, a aby si tuto zřejmě očekávanou pověst nepokazili, provozovali během hraní různé kejkle, vyhazovali paličky nad hlavu, v luftpauzách stříleli ze špuntovky nebo hvízdali na havajskou ﬂétnu.“62 Teprve kniha Emila Františka Buriana (1904–1959), osobnosti mnoha uměleckých talentů, jež vyšla roku 1928 pod lapidárním názvem Jazz, přinesla širší čtenářské i poslu-

60 VOSKOVEC, Jiří (ed.): Klobouk ve křoví. Výbor z veršů V+W (1927–1947). Československý spisovatel, Praha 1965, s. 27. O Reimanovi se ve svých pamětech zmiňuje i Vítězslav Nezval. 61 KOTEK, Josef (ed.): Kronika české synkopy. 1. díl, s. 51. 62 TRAXLER, Jiří: Já nic, já muzikant. (Vzpomínky z let 1918–1978). Sixty-Eight Publishers, Toronto 1980, s. 45–46.


25.10.2016 15:01:13

58

1.2 Počátky jazzu v Československu jsou spojeny s klaunskými výstupy hudebníků a s vydáváním co nejhlasitějších zvuků.

chačské obci komplexnější informaci o tomto hudebním směru. „V paláci moderní džungle v Africe a Australii vyrostlo umění z nových nevypotřebovaných prvků. Z radosti z pohybu a živého rytmu. Snad si dnes evropský gentleman namaluje tvář válečnými barvami. Je to rytmus a zvuk století i budoucnosti,“ napsal o novém hudebním trendu Burian. A poměrně přesně vystihl i důvody, proč bylo evropské obyvatelstvo jazzem tak nadšené: „Sedněte si do baru a poslouchejte tu světovou znamenitost. Budete tancovat, neboť, je-li člověk smuten, dokáže rozestříti nejkrásnější nesmysly na taneční parkety. Nemáte chuť odejíti do symfonické rozvláčnosti. Kdopak dá tolik překvapujících požitků jako bláznivý černoch, zpívající kloktavě! Zmáčkněte své poválečné srdce a tancujte nad ním v groteskním dávení.“63

63 BURIAN, Emil František: Jazz. Otakar Štorch-Marien, Praha 1928, s. 18.


25.10.2016 15:01:13


59

Právě Burianova kniha sehrála v propagaci jazzové hud- Jazz, swing by v Československu klíčovou roli, neboť se jednalo o jednu a české země z prvních teoretických publikací o tomto fenoménu v Evropě. Přestože se dnes hudební teoretikové na některé její pasáže dívají kriticky, nelze popřít, že se na dlouhá desetiletí stala jedinou prací svého druhu u nás a ovlivnila nejen řadu svých současníků, ale i pozdější generace. I díky Burianově Jazzu došlo v českých zemích ke zvýšenému zájmu o jazzovou hudbu a tato kniha zajisté přispěla ke skutečnosti, že o několik desetiletí později řadili světoví specialisté Československo spolu s Francií a Velkou Británií mezi evropské země s největší a nejcennější jazzovou tradicí.64 Jazz se v Čechách postupně zbavoval negativní nálepky ze svých excentrických počátků a stával se součástí moderní kultury. Inspiraci v něm nalézali od druhé poloviny dvacátých let i skladatelé vážné hudby jako Bohuslav Martinů či Ervín Schulhoff, jazzové prvky ve svých „klasických“ skladbách používali též E. F. Burian (opera Bubu z Montparnasu z roku 1927) nebo Jaroslav Ježek. „Pro skladatele vážné hudby, ty mladé ovšem, jazz byl mesiáš, čarovný lektvar a průvodce neznámým krajem, všechno dohromady, a také i koštětem, které vymete pavučiny ze světa symfonií a oper. Všechno staré se dá na půdu a všechno nové bude ve jménu jazzu,“ píše o vztahu mladých hudebních skladatelů k novému trendu Jiří Traxler.65 Doménou jazzu se v této době stala především oblast taneční hudby, jejíž průkopník Rudolf Antonín Dvorský používal synkopické prvky ve svých písních již od počátku dvacátých let. Jazz ale přesto zůstával spíše záležitostí vyšších společenských kruhů, kde byl považován za určitou módní kuriozitu. Proto rané jazzové soubory v Československu nenacházíme v lidových tančírnách, ale v luxus64 DORŮŽKA, Lubomír – POLEDŇÁK, Ivan: Československý jazz, s. 220–221, pozn. č. 129. 65 TRAXLER, Jiří: Já nic, já muzikant, s. 45.


25.10.2016 15:01:13

60

1.3 Kniha E. F. Buriana Jazz byla nejen první teoretickou knihou o tomto fenoménu v Československu, ale též jednou z prvních publikací svého druhu v Evropě.


25.10.2016 15:01:13


61

ních hotelích nebo lázeňských zařízeních. Inspirační zdroj Jazz, swing pro ně představoval především takzvaný symfonický jazz, a české země spojený s orchestry Paula Whitemana nebo Jacka Hyltona, který v Praze opakovaně vystupoval, poprvé v prosinci 1928.66 Jazz se tedy v žádném případě nestal výlučně záležitostí mladých lidí. „Teprve v době swingu se stal jazz – tehdy ovšem již v mnohem čistší podobě – výrazem a heslem mladé generace, především studentů,“ uvádějí ve své syntetické práci o dějinách jazzu v Československu Lubomír Dorůžka a Ivan Poledňák.67 Jazz ovlivňoval v té době významným způsobem i ostatní umělecké oblasti. Velkou inspiraci v něm nacházeli mladí literáti hlásící se k poetismu a surrealismu, kteří ve svých textech hojně používali nejen slovo „jazz“, ale i pojmy jako „trubka“, „blues“ či „černoch“. Za častý námět svých obrazů si jazzové atributy volili i výtvarní umělci spjatí s avantgardou, jako František Tichý, Josef Čapek nebo Adolf Hoffmeister. Zásadním způsobem zasáhla tato hudba i do divadelního prostředí. Ve dvacátých letech se uplatňovala nejprve na kabaretních scénách, ve třicátých letech pak ve dvou divadlech, jež sehrála v kultuře první republiky klíčovou roli – Burianově Divadle D-34 a Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha. S dvacátými lety končí první etapa jazzu, která je v českých zemích charakterizována napodobováním zahraničních vzorů a také nízkou estetickou hodnotou. Od poloviny třicátých let nastupuje nový trend, se kterým je spjat větší zájem českých posluchačů o jazz. Jednalo se o odklon od vyumělkovaného a uhlazeného symfonického jazzu ke stylu blízkému původní hudbě z amerických černošských čtvrtí, který v té době reprezentovala jména jako Louis Armstrong nebo Duke Ellington. V českém prostředí se této formě jazzu nejprve dával přívlastek „hot“, který 66 DORŮŽKA, Lubomír – POLEDŇÁK, Ivan: Československý jazz, s. 18. 67 Tamtéž, s. 213, pozn. č. 29.


25.10.2016 15:01:13

62 je obecně v jazzové terminologii používán jako „označení pro bytostně jazzové kvality“.68 Teprve později se pro něj vžilo pojmenování „swing“, což demonstruje i vývoj názvu orchestru Osvobozeného divadla – v roce 1936 byl ještě představován jako Ježkův Hot-jazz orchestr, o rok později již jako Ježkův Swing Band.69 Právě Jaroslav Ježek se stal jedním ze symbolů jazzu v prvorepublikovém Československu, jeho vliv na formování české swingové taneční písně je naprosto zásadní.70 Hudební vědci však upozorňují na to, že Ježkův orchestr nehrál „čistý“ hot-jazz ani swing, neboť se primárně podřizoval divadelním potřebám.71 Za žánrově „nejčistší“ hot-jazzový soubor první republiky je považován Orchestr Gramoklubu, jehož vznik inspiroval jazzový teoretik Emanuel Uggé. Orchestr vedený Janem Šímou byl koncipován nikoliv jako divadelní či taneční těleso, ale jako koncertní soubor, který měl mimo jiné prokázat, že jazz je též hudbou určenou k poslechu. S Orchestrem Gramoklubu vystupoval jako zpěvák E. F. Burian a prošla jím řada pozdějších významných osobností protektorátní swingové éry jako Jiří Traxler, Kamil Běhounek nebo Jan Rychlík.72

SWING JAKO HUDBA, TANEC A ŽIVOTNÍ STYL Na tomto místě je třeba položit si otázku, co je to vlastně swing a jak se odlišuje od jazzu. V dnešní době se setkáváme 68 MATZNER, Antonín – POLEDŇÁK, Ivan – WASSERBERGER, Igor a kol.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část věcná, s. 129. 69 KOTEK, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu, s. 80. 70 DORŮŽKA, Lubomír – POLEDŇÁK, Ivan: Československý jazz, s. 31. 71 Jan Rychlík upozornil na to, že je nutné odlišovat Ježka jako skladatele vážné hudby, jako skladatele jazzu a konečně též jako skladatele divadelní hudby. RYCHLÍK, Jan: Vztahy mezi jazzem a vážnou hudbou. In: Taneční hudba a jazz 1960, s. 105–108. 72 DORŮŽKA, Lubomír – POLEDŇÁK, Ivan: Československý jazz, s. 47–51; též viz KOTEK, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu, s. 82–83.


25.10.2016 15:01:13

JAZZ, SWING A ČESKÉ ZEMĚ

Recommend Documents