Jaroslav Kratochvíl: VESNICE

Jaroslav Kratochvíl: VESNICE

OŽRALA HANTOŠ Jednoho dne pøepadla Hantoše nespokojenost se vším na svìtì. Pøicházelo to obèas jako pøichází nemoc a pøedcházelo každému jeho pijáckému záchvatu. Ten den u Rubešù mlátili. Na mlatì kromì nádeníka Hantoše byla nádenice Lojzka, dìveèka i èeledín. Rozumí se i hospodáø, málomluvný a rozvážný, jako bývají sedláci obyèejnì, i jeho žena malá, silná a zdravá, ale bez onoho rozšafného a dùstojného zevnìjšku, jakým vyznaèují se selky obyèejnì. To proto, že stala se selkou z dìveèky teprve po smrti prvé Rubešovy ženy. — (Její pøípad pøes svoji prostotu vzbudil nemálo pohoršení ve vsi. Nutno se také o nìm zmíniti. Zaèal tím, že zdravé dìvèe po celou dobu vleklé nemoci selky otvíralo dennì dveøe sedláku vracejícímu se z hospody se zahøátými útrobami i duší. Nejprve otvírajíc vítala rozespalá dìveèka jak se sluší hospodáøe. Brzy však hospodáø vcházeje pozdravil sám a pak tápaje temnou pøedsíní vtahoval nozdrami zápach zahøátého dívèího tìla a pøál dìvèeti pøívìtivì dobrou noc. Nakonec pøicházíval pravidelnì pozdì a potichu, aby nemocnou nevzbudil a Maryša èekajíc na jeho pøíchod neusínala vzrušením. Za rok po smrti ženy uznal Rubeš za nezbytno dosaditi svoji dìveèku veøejnì i zákonnì na uprázdnìné místo ženy a hospodynì.) — Práce pøi mlácení rozdìlena byla takto: dìveèka s nádenicí pøihazovaly snopy z pater a se stohu selce, která rozvazujíc je podávala hospodáøi a ten po èástech dával klasy do stroje. Èeledín vyhrnoval zrno a Hantoš vázal slámu u vytøasadel. Konì v žentouru pohánìl Lojzèin kluk dvanáctiletý výrostek, kterého však zajímaly více zardìlé hrušky visící nad jeho drahou, než výkonnost svìøeného mu spøežení.

Byl pátek a sedlák bez pøestání starostlivým okem mìøil obilí, jež podle jeho rozhodnutí mìlo býti do nedìle vymláceno. Nìkdy se mu zdálo, že bude s tím hotov, ba ujišoval se v duchu, že docela lehce. Ale vzápìtí na to, když ještì jednou zmìøil velikou vrstvu snopù, probudily se v nìm jakési pochybnosti a øíkal si s mrzutou urèitostí: ,,Nebude to.“ Nakonec rozhodl, že tak èi jinak nutno si pospíšiti. Køiknul rozhorlenì na Lojzèina kluka a když konì vykroèili bodøeji, jal se se zvýšenou horlivostí dávati do stroje nutnì tím souèasnì i ženské k rušnìjší práci. Stroj zachrèel živìji. Polykal klasy div se nezalknul a z vytøasadel tekla sláma jako vodopád. Prach, který valil se bez pøestání vraty stodoly, který pokrýval bìlostnou sametovou vrstvou všecko kolem: zemi, trávu, listí stromù i kopøiv, støechu i temena a tváøe lidí, zhoustnuv zvedl se ještì výše. Nejhùø dolehlo toto zvýšení výkonu na Hantoše, který stoje èerný a zpocený v oblacích prachu jako v páøe i bez toho ztìží staèil odbírati stroji slámu. I bez toho pøi svém podráždìní od rána vyhledával spor, i bez toho zlobil se pro nic za nic a nejvíce proto, že lidé pøihlíželi i jeho muèivé rozmrzení. Jakoby nebyl nic. I na pøímý výpad bud¡ se smáli, èi úmyslnì pøeslechli. Ba i dìti honící se s køikem hromadou svázané jím slámy, vrtající v ní chodby, nedbaly jeho hrozeb, od nichž k èinùm pøejíti bránil mu pøekotnì spìchající stroj. O svaèinách sedlák hledaje místo pro sebe požádal Hantoše krátce, aby odsednul. Hantoš pøerušiv zaèatý spor s dìveèkou uhnul nevrle a zamyslil se. Teprve po chvíli jal se reptati a pak náhle vybuchnul: ,,Pus! Pus! — Ty si jenom øekneš!“ Sedlák na nìho ani nepohlédl. Nepøestal starostlivì mìøiti zrakem obilí ve stodole. Selka nepøestala krájeti chléb a dìlnice ani na vteøinu se neodmlèely.

,,Pus! — Pus! — Co, Rafku — ty si myslíš — sedlák, tož pravda — pus! — Huš! — Pravda — ch!“ Nikdo se neohlédl. Jsou nad ním, jdou pøes nìho. Jako pøes hmyz. — Bestie! ,,A já su já, k sakru! Nic se nesmìj!“ Sedlák nejen že se nesmál, ale snažil se neslyšeti i tento výbuch. ,,To se ví! Ty mᚠprávo — ty jsi pán — mᚠchalupu. No, nafoukni se! — Pfù! hù!“ Tu selka pohlédla na muže, který už svraštil èelo. ,,A co, Hantoš se ti na ni nedøe, a Lojzina hloupá nedìlá, co? — Pus, pus! Jak na èokla: jedeš! Hé! Já døu taky. Døu jako kùò. A co mám? — Nic. A ještì mi øeknou: nic nemáš, daò neplatíš — jedeš, èokle! Táhnout mùžu, vid¡?“ — — Hantoš zaklel a zkøivil ret: ,,Pravda, kobyla táhne a neplatí. — A kobyla pro rasa!“ Nachmuøiv silnì tváø pohlížel chvíli na jedno místo pøed sebe a pak náhle pøelétnul zrakem všecky pøítomné. Postøehnuv, že ženské za jeho zády se smìjí, hodil tím smìrem slínou: ,,A ty, Lojzino hloupá, smìj se, smìj, hastrošu — hi, hi, abys byla hezèí — ty — však to potøebuješ, blázne...“ Odmlèel se, ale nemoha nalézti slovo, které by vyjádøilo veškero jeho opovržení, dodal pouze prudce: ,,Mᚠdlouhé vlasy a krátký rozum!“ Potlaèovaný smích dìvèat osvobozen tìmito slovy vybuchl nevázanì. Hantoš bezmocnì odvrátil tváø, zkøivil zlostnì ret a ztichl urputnì jako vichr pøed bouøí. Po malé chvíli zaèal znova. ,,Tak, Rafku, tak“ — povídá jakoby pro sebe — ,,ty platíš — køen platíš. Tak si na ni dìlej sám!“ Pøisedl blíže a obrátil se pøímo k Rubešovi:

,,Ty platíš? Jak platíš? Tak tøebas ti povím — tys mi dal, øeknìme, ètyøi šestáky. No, pravda, mlátil jsem tøebas jenom celý den. Tak tys mi dal ètyøi šestáky a já jsem je — — probil! — Chleba jsem si koupil, vuøt jsem si koupil, pak jsem ten vztek zapil. Zahøál si bøicho, abych neklel. A šestáky jsou fuè! Zas nemá Hantoš nic a ty mᚠchalupu, kapouny a buchty — a žito, co jsem ti vymlátil.“ Sedlák, který pøed ním netrpìlivì odsednul, vzpøímil se náhle a porouèel: ,,Pùjdem! Vstávat!“ ,,Á, á poèkej“ — vyskoèil vzápìtí za ním Hantoš, zatím co ženské i selka zvolna se zvedaly — ,,poèkej, Rafku! Tak, øeknìme, já nemám nic. A ty tøebas prodávᚠto žito — no poèkej — neutíkej — poèkej! — Aha, utíkáš, tak abys vìdìl“ — to vykøikl Hantoš zlobnì ze vší síly — ,,ožrala Hantoš také platí na tu tvoji daò a na to tvoje právo! — — Ech, sám pes! Kobyla pro rasa!“ Hantoš si odplivl. Sedlák hledì s okázalou úmyslností pøes nìho, klidným hlasem a s tvrdou tváøí porouèel: ,,Tak, dìlat!“ Selka pohlédla oddanì na mraènou a nehybnou tváø muže, ale neulovivši jeho odvetný pohled svezla se zlýma oèima na Hantoše. Rubeš hvízdnul, výrostek sedící na oji žentouru vyskoèil a jal se horlivì pokøikovati na konì, kteøí probudivše se z døímot nerozhodnì dali se do kroku. Lidé zaujali svá místa. Stroj zvolna se rozešel, a vrèel pøekotnì dál vydechuje nová oblaka prachu a vyhazuje pøeplnìnou náruèí líné balvany slámy. Hantoš skloniv hlavu semknul se svými myšlenkami nepøátelsky proti celému svìtu. Nevidìl a vzdornì nechtìl vidìti ani starostlivé tváøe Rubešovy ani zlých pohledù selky, ani smíchu a vtipù dìl-

nic. Ale pobuøoval ho stroj spokojenì a bezstarostnì hrèící jako pøedoucí koèka, dráždila ho sláma bezvládnì a bezohlednì odpadající jako vodopád. Aby jeho pravdu umlèeli! Srdce zazmítalo sebou v hrudi jako pes na øetìzu. Ba — je hùø na tom než pes — ss! Syknuv tím slovem mezi zuby, zatáhl tak prudce povøíslo, až se pøetrhlo. Když bral jiné, mìl už mlhu v oèích. V tu chvíli chtìl ještì dohoniti zameškané. Jenže èím více spìchal, tím neobratnìjší byl. Sláma, ona prokletá tupá sláma se klidnì a neteènì hromadí pod vytøasadly, pøevaluje se mu velikými žvanci na ruce a sotva s pøemáháním jednu kupu slámy odhodí, již ho nová zasypává. Ve vzteku slámu ještì cuchal. A najednou nejsa už sebe mocen se vztyèil a svìsiv ruce zaøval na sedláka hlasem, jenž pøes panující hømot pøinutil všechny zastaviti se: ,,K sakru — nehaž tam!“ I výrostek pohánìjící konì stanul na místì jako pøikován a s otevøenými ústy zahledìl se na mlat. ,,A co máš?“ vybuchl netrpìlivì sedlák i zaklel tiše. A obrátiv se k podavaèkám køiknul na nì zhurta a krátce: ,,Poèkej!“ Na to neobyèejnì rozkøiknul se ještì na výrostka u vrat. Ten se rozbìhl polekanì za spøežením a chodil pak skrèen jako po špièkách. I mlátièka zmìnila tón. Jdouc pojednou naprázdno, klapala mìkce jakoby si øíkala tlumenì: Já nic, mne se to netýká. Hantoš pocítiv, že udeøil do prázdna, jal se v rozpacích pomalu vyvazovati nahromadìnou slámu. Rdìl se pod pohledem ostatních a zlobil se proto v srdci. Když byla poslední otep zavázána zvolal Rubeš netrpìlivì: ,,Tak už?“ a neèekaje ani vteøinu dále, jal se ve zlosti a proto ze všech sil dávati znovu do stroje.

Rubeška i tu oddanýma oèima snažila se zachytiti mužùv pohled, a když se ho nedoèkala, opìt nenávistnì vrhla se jimi na Hantoše. Okamžik na to všichni mimodìk zrychlili èinnost. Hantoš pocítiv s neobyèejnou jasností svoji osamocenost, stlaèil všemi silami hnìv jako píst páru. Stroj rozbìhl se pøes nìho a opìt tak provokativnì, dráždì bezohledným klidem, plival mu prachem v tváø a zasypával ho slámou. Vždy i lidé svornì s ním hledí na Hantoše s pohrdáním a nenávistí. Zatvrdil se i Hantoš v srdci. Nebìhal už s otepí jako døív. Chodil vdorovitì zvolna a házel ve vzteku otepi úmyslnì tak vysoko, že kutálely se po druhé stranì hromady do cesty. Co je mu po tom, že sláma hromadí se u vytøasadel! Co je mu po tom, že dohoniti stroj stává se èím dále, tím nemožnìjším. Jako ona sláma, tak hromadí se mu v srdci hnìv. Až najednou pøekypìl. V jednom okamžiku zdánlivì klidný Hantoš jako uštknut udeøil otepí vší silou o zem a zaøval. Hlas jako nùž v hrud¡: ,,Nedìlám!“ Opìt se lidé na mlatì lekli, opìt pøekvapený výrostek nechal koní a hledìl do vrat. Ale Hantošovi zøítil se už balvan ze srdce. Rozbitým ventilem uniká z nìho bolestné napìtí a vrací se do duše svìžest širého svìta. Ještì se jízlivì zasmál jedním dechem. Mohl to však býti pláè stejnì jako smích, uspokojení stejnì jako zloba. Pak šel a za všeobecného ticha bral kabát. A když oblékaje ho, obrácen zády k lidem, pocítil pøekvapení za sebou, bylo mu dobøe na duši. Otoèil se k hospodáøi: ,,Tak — a dej mi peníze!“

,,No — co je?“ Sedlák mìl sto chutí rozkøiknouti se. Vida však, že Hantoš chystá se odejíti od práce, snažil se mluviti co nejménì pøíkøe: ,,Tak nedìlej hlouposti a dìlej!“ ,,Nedìlám a basta“ — øekl Hantoš. — ,,Já se ti budu døít! Co já z toho mám? Pes hlady nepojde. Dej mi peníze!“ ,,Nedám“ — prohlásil Rubeš ztìží ovládaje vnitøní rozèílení a netrpìlivost. Øekl to tónem, z nìhož Hantoš okamžitì poznal, že nedá. Pøece však opakoval chladnì: ,,Dej mi peníze!“ ,,Nedám! Dìlej, anebo táhni!“ Sedlák zaklel. Slova udusila zlost. ,,Dej mi peníze a pùjdu!“ ,,Ještì jsme nedodìlali a ted¡ není výplata. Tam táhni a dìlej!“ ,,He he! Ty mi poruèíš!“ Již již chtìl se i Hantoš rozkøiknout, ale rozmysliv se vèas øekl ještì klidnì: ,,Dobrá — není výplata — dobøe, také dobøe. Tak tedy já si pøijdu.“ Na to odešel usmívaje se chytøe. Ještì týž den veèer, právì když sedlák veèeøel, vešel Hantoš vraty z ulice a znenadání objevil se v kuchyni. Zùstal státi u dveøí, kýval se z lehka kupøedu i nazad a chytrácky se usmívaje povídá: ,,Tož teda — já si jdu pro peníze.“ Pøikrèil hlavu mezi ramena, zakýval se silnìji a pozvednuv prst sešpulil ústa: ,,A — ha tì!“ Oslnilo ho svìtlo lampy, která stála na stole bez stínítka. Mžikal oèima i zavíral je. Sedlák, který sedìl za stolem a jedl z mísy, neodpovìdìl a nevstal.

,,Tož teda si jdu pro peníze.“ — opakoval Hantoš i pøikrèil se a zašklebil jako by mouchu lapil. ,,E — he? Nu!“ Opìt bez výsledku. A teprve, když otevíral ústa potøetí, pronesl sedlák odmìøenì nehýbaje se z místa a nepøestávaje jísti: ,,Ještì jsme nedomlátili.“ Zmatek slov vpadl Hantošovi v sluch a proletìl mdlým vìdomím jako bouøe. Bylo mu tìžko zachytiti smysl. Zvedaje s námahou klesající víèka pravil tedy v setrvaènosti tìžkým jazykem: ,,Tož teda — já si jdu pro peníze.“ Tu se sedlák za stolem zvednul: ,,Tak ty si jdeš pro peníze? Co?“ ,,He he...“ ,,Jedeš! Jedeš mi!! Jedeš!!!“ Pro opilého byla tato rána v sluch pøímou ranou do hlavy. Uvidìl v mlhách a v rozbìhlém svìtle lampy zvednouti se postavu a než se nadál, byla jako hora pøed ním. Mdlé leknutí pøebìhlo mu pøes oblièej. ,,P — peníze mi dej! — Co! — No!“ Uzøel mlhavou Rubešovu tváø docela blízko své, na jeho rámì dolehla tíže, až se zakymácel, pak všecko se kol nìho zatoèilo a zmizelo. Za zády zahømìla rána a ze tmy, která ho obklopila, dorážel na nìho pes. Za chvíli vyskoèil na protìjší stìnu zlomený pruh svìtla znovu, opìt zmizel s úderem, pak ucítil Hantoš tíhu v nadloktí, zatoèil se jako zvadlý list ve vichru a byl na dvoøe. Nìco jím škublo za kabát, uši mu naplnil psí štìkot a èísi hromový hlas. Toèil se v nìm sem i tam, kymácel se jako stožár v bouøi, chytal se zdi a rukávu a øíkal neobyèejnì smíølivì: ,,Poèkej — no — poèkej...“

Zastavil se u plotu zahrádky a musel se ho pevnì zachytiti, nebo v tu chvíli celý svìt se zakolísal. Kamsi vysoko k temné obloze jako by leknutím protáhla se støecha chalupy a rozšklebená okna rozbìhla se nekoneènou øadou do propasti. Ani jediná myšlenka nepohla køídlem. A jazyk pøece opakoval mdle: ,,A — ha tì — poèkej p — poèkej.“ Nu, a tak hloupì mùže zaèíti i veliké lidské neštìstí! Jasno: sraziv se tak prostì se zákonem poøádku na vsi, Hantoš stejnì prostì octl se na ulici. Leže pak v kopøivách u plotu plakal opilými slzami. Opilými slzami proto, ponìvadž byl pøíliš prost, než aby mohl žalovati støízlivými slovy. Jsou v hýøivé pøírodì semena padlá na skálu. Semena z modrých hor zavátá do zelených bažin. Jsou mezi lidmi zajatci osudu odvleèení tak daleko od rodných niv, že všechny dny života nestaèí jim k návratu. Jsou duše, jež muèí se pod jaømem chleba a v okovech hroudy. Duše podobné ptákùm s ochromenými køídly, jimž svobodný prostor je strašnìjším vìzením, než kobka žaláøní. Odsouzenci, jimž èas rovnomìrnì svírající svùj železný kruh kol vìènì laèného hrdla je strašnìjší, než smyèka šibenice zadrhující se rázem. Vzpírají se snad obèas osudu, jako postøelený pták smrti. Hladoví a neví po èem. Zoufají si a neví proè. Volali by do temnot o pomoc jako tonoucí, žebrali by o spasení u neznámého jako galejník na širém moøi. Strašno, strašno je duši bez jazyka. Krátce: plivnuv takto poèestné vesnici do tváøe, Hantoš odešel od ní a lehl do trávy u potoka. Ten den byl jako slavnost. Dopolední slunce širokou horkou hrudí pøitisklo se k radostné zemi. Ze zahrad, olší i lesù znìl vášnivý tlukot jeho srdce. Luka pod ním hoøela životem a dychtivostí po rùstu. Potok v jeho objetí smál se a výskal. A od obzoru stoupal tichý, ale

vøelý tón míru a spokojenosti k nebi vzklenutému pøímo na slávu volnosti. Jaký rozdíl mezi mraky prachu na mlatì a bílými beránky plujícími blankytem jako sny duší! Jaká blaženost noøiti zraky do èisté vody! Jak zábavné pohlížeti na svìt do trávy! Na mravence, jenž po mladém lístku šplhá se úpornì vzhùru, kamsi k svým výšinám. Jak je smìšný! Chtìl by nahoru a ocitá se na cestì k zemi, sotva se nìžný vrcholek trávy sklonil pod jeho tíží. Obrátí-li se, i nová cesta vede ho k zemi, sotva že se lístek vzpøímil. A pøece: zem v slunci je rozkoš — — Prvým nepøíjemným dùsledkem vzpoury bylo pro Hantoše nejprve to, že nemìl pøed obìdem koøalky s chlebem, že k obìdu nebylo selských buchet a že na noc nemìl míti støechy nad hlavou. To ponìkud se snese, pokud èlovìk nevydal poslední haléø, pokud je léto, pokud jsou stohy v polích a pokud hlídaè èi èetník z nich nevyhání. Snese! Ale pøece k veèeru den zesmutnìl, pøece mìsíc, který zùstal na pohaslém nebi, pohledìl s nìmým soucitem na vadnoucí Hantošovo štìstí. * Stoh slámy je nad vesnicí. Vesnice pod ním je rozložena v zahradách jako v mechu, je zjevnì syta i honosivì spokojena svojí užiteèností a oddává se nìhám mìsíce. Stoh svítí jedním bokem do zoraného pole, druhým klade tìžký stín na stráò. Je vyhoštìn v pole a vítá nehoštìné. Tìsnì pøed ním Hantošovi zastoupil cestu èlovìk. Vyrostl z ornice mezi stohem a øadou mandelù, stín mezi stíny, pitvorný, o jedné noze a jedné berli. ,,Nu, ještì jeden èert! — Do tøetice všecky vìci. Nezvaný tøetí do mariáše. — Kam, kam, kamaráde!“

Kašpar, Kašpar — chromý Kašpar! Kašpar, který pøišel do cechu zbyteèných teprve, když mu jako následek ledabylé operace odumøela noha. Který byl bøemenem své obci, kdyby nevzal ho v užívání nájemce obecního hostince, kdyby mu sám nevykázal byt v koutì své konírny. Kašpar! Hantošovi nikdy nebyli lidé cizejšími a protivnìjšími, než v onen okamžik šetrného soucitu pøírody. A tu — málo jedné bìdy! Za chromým sedí Bartek. Žebravý tulák Bartek — neteèný samotáø, jemuž lidé i vosy jsou stejnì souèástí nepøátelské pøírody,s níž tulák bojuje jak se dá. Bartek! — Kašpar! ,,Kam se tlaèíš, co tu mᚠco dìlat, co tu chceš?“ ,,Spát,“ odpovìdìl klidnì Hantoš a spustil se do slámy. ,,Tady je to zakázáno — èert vás pøivedl oba — tady není hotel.“ ,,A kde je tedy hotel, kam máme jít — porad¡, jsi-li tak chytrý.“ ,,Ale, co tu — co je mi do toho,“ køièí chromý, „pracuj, jak se patøí — a mᚠi hotel. Ale — už zas tì to drží...“ ,,Co drží?“ ,,No — známe.“ ,,A kdo ti to øekl?“ ,,Rubeš.“ ,,Aha! Tak co je. A když víš, tož øekni: má mi dát peníze nebo ne?“ ,,Ale co — jaké øeèi — má — nemá. Ale ty dìlej jak èlovìk!“ ,,Nemùžu, kamaráde.“ Chromý se zbìsil: ,,Co — nemùžu!“

,,No, nemùžu“ — køièel Hantoš — ,,a ty na svoji chromou nohu mùžeš?“ Kašpar byl zmaten. ,,A — ha!“ hodil mu pod nos Hantoš. ,,Já, já bych rád dìlal víc.“ ,,A já také.“ — výsmìšnì opáèil Hantoš. ,,Cha cha cha — ty také — ale co?“ ,,Pravda — co! Není tady jenom Rubešova rasovina.“ ,,Inu“ — zvedl Kašpar ramena — ,,bez práce nejsou koláèe:“ ,,Ty jsi se jich moc nažral?“ ,,Víc než ty.“ Hantoš se rozesmál. ,,A já chlapèe“ — povídá — ,,jsem tøebas dìlal víc než ty — hm, bác ho!“ ,,Chi chi chi — dìlal — a co?“ ,,Všelicos — co ty víš — a tøebas i myslil brachu všelicos — a ty?“ ,,Myslil — cha cha cha! No — práce! Sakrment — a tos mìl studovat! Na panáèka, na doktora, na profesora... Che che che...“ ,,No tøebas i mìl. He — co je víc?“ Kašpar nepøestával se smát, a Hantoš vycenil neoèekávanì zuby: ,,Zalez! Hledìt na tebe nemùžu — škrobáku!“ Kašpar pøitichl. ,,Hm — hm“ — zakýval hlavou probrav se z pøekvapení — ,,a to by hrálo! Tady jsem já pánem. A ty tu spát nebudeš!“ ,,Je to tvoje?“ ,,Já tady hlídám.“

,,Che che, fena! Proto na nás štìkáš. — Che, che. No — a tak já ti pomùžu. Co! Ty budeš štìkat na lidi, já výt na mìsíc a Bartek vrèet a hryzat v díøe kost... Cha cha cha.“ * Jako odøezán ztichl Hantošùv smích. Kašpar polknul nadávku a všichni tøi souèasnì pohlédli dolù k vesnici. Ze zahrad prýštil nejasný ohlas krokù i hovoru. Minutu lovili ho z noci sluchem i zrakem. Pak najednou na chodník politý mìsíèním svìtlem vynoøili se ètyøi mužské postavy. V rukách hole, ba i jedna ruènice pøes rameno. Kašpar stojící napolo ve svìtle bystøe se obrátil: ,,Bacha“ — zvolal pøidušenì s neskrývaným vzrušením — ,,pryè, pryè — bìžte, bìžte!“ Ètyøi muži zastavili se na chodníku. ,,Kdo je tam?“ Dva z trojice ve stohu pøikrèili se do stínu a tøetí, Kašpar, zvolal: ,,Já.“ A hned nato vykroèil vstøíc hlídce s úmyslem postaviti se spoleènì s ní proti dvìma ve stohu. ,,Kašpar!“ zvolal jeden ze ètyø na chodníku poznav hlídaèe. Vzápìtí nato i ostatní zahovoøili hlasitì a celá hlídka dala se mírnì po chodníku k lukám. Kašpar zastavil se v rozpacích a potom nerozhodnì vrátil se ke stohu. A když už chvíli stál ve stínu a nikdo se neozval, odplivnul si a øekl: ,,Chrapouni.“ A toto jediné slovo spoleèné nenávisti srazilo rázem tøi lidi v celek. Nedávno mírná a sytá vesnice v témž okamžiku stojí v šiku kol hrozivì vztyèené vìže kostelní. Èernými zahradami objímá vysoko nakupené stohy jako dravec ohroženou koøist

a jako lidé mìšce zlata. Jako pøilbice mezi valy lesknou se støechy chalup mezi stromy. Protože z temna u stohu hledí na ni tøi lidé jako vlci z houští. * ,,Tak“ — pravil ke Kašparovi Hantoš, když za selskou hlídkou roztál poslední zvuk — ,,a teï mi øekni, kamaráde, kam mám jít, jestli nemám chalupu. A když mi Rubeš ani moje peníze nedá.“ Ale døíve než našel odpovìï na to Kašpar, ozval se neoèekávanì mlèící dosud tulák. ,,Èervený kohout!“ — pravil nedbale — ,,víš, jak kokrhá?“ Hlídaèovo srdce polekanì dalo se na ústup. ,,Nu, nu“ — povídá smíølivì Hantošovi pominuv tuláka — ,,ty zítra pùjdeš k Rubešovi — a pìknì mu to øekneš; vyválel jsi se — zítra je nedìle — zrovna tøetí den — no vidíš — jak vzkøíšení. Dostaneš peníze, užiješ svátku a v pondìlí zaèneš dìlat. A v poøádku — poslouchat se musí —“ ,,Ale koho? — Lumpa taky? — A co — høích taky?“ ,,Co ty víš, co je lú-ump“ — zapištìl Kašpar — ,,ty víš, co je høích! Ožrála!“ ,,Vím — no! — A nepoddám se!“ ,,Víš, cha cha — nepoddᚠse — èemu se nepoddáš? Poddᚠse, kamaráde, poddáš. Všecko se poddá na svìtì. Každý chvilku. Jak to vidíš dokola — lump nelump, høích nehøích — cha, cha — nepoddá se — —“ Hantoš mlèel. ,,Nepoddᚠse“ — zaèal po chvíli znovu Kašpar dotèen patrnì v jakémsi skrytém citlivém místì — ,,jiní se poddají — a každý den jináè — ani to nevíš. Cha, cha, a — ty víš, co bude zítra? — Dnes si tøeba myslíš — tak to musím udìlat,

tak to bude jako svíèka pánu bohu v kostele — a zítra musíš dìlat všecko naopak. — Høích? Svíèka èertu? — A všecko dobøe — zas se jde. Èlovìk míní — a co je dìlat, jestli pán bùh zmìnil. Pleva jsi — poddᚠse, kamaráde. Vždy se to hrabì okolo jak slepá štìòata v slámì. Jakpak se nepoddáš?“ Hantoš, který ještì chvíli mlèky a mraènì hledìl pøed sebe, náhle se vytáhl vsedì. ,,Tak a proè? Øekni sám, když myslíš, že ožrala Hantoš je poleno.“ ,,Nevím.“ ,,A ví pan faráø?“ ,,Neví taky.“ ,,A ví doktor a advokát?“ ,,Neví — žádný neví a tady na tom svìtì, kamaráde, se to už — myslím — žádný nedoví. — Každý si dìlá svoje — jak kuna a tamto si pán bùh srovná. — Tady a každý zatím døe na svém — jak chalupník — —“ ,,Ale koho —“ ,,A tam to žádný neví — ani císaø pán neví!“ Chromý vzdychl. ,,Tak ty, kamaráde, taky — a dìlej, poslouchej — na starost nad hrobem si oddychneš. — A — tam už — uvidíš konec; — od konce se nejlíp pozná taky zaèátek — ve jménu boha otce i syna i ducha.“ ,,Tak sakramentský — to — — cha cha! — A víš co? Tak já ti to povím.“ — Hantoš natáhl se pøes slámu a položil sevøenou pìst tìžce jako kladivo na syrou zemi. — ,,Vidíš, vidíš ji, vidíš — ta se nepoddá, ta, ta, ta — høích nehøích, lump nelump, ani císaøi pánu, ani svatému otci se nepoddá — ta, ta, ta, vidíš ji — ani psí duše nemá — a nás všecky i s nesmrtelnou duší — zkroutí. — Tady je vždycky pravda nakonec, tady

— cha, cha — rej si jak chceš — tak tì drží jako švestku nad kanálem — jak psa u boudy — rej si jak chceš — nakonec tì spolkne sakumpak i s chlupama — ta, ta, ta — bes-ti-e — — “ A všimnuv si náhle Bartka, který v té chvíli dožvýkal svùj chléb a zvedaje se tìžce, aby si upravil lože, zvolal na nìho bujnì: ,,Hé, Bartek — a jsme prý míò než faráø a doktor — hé — víc — stará liško — cha cha!“ Do noci chlestnul jeho smích. I Kašpar se náhle z jakési pøíèiny zaradoval. ,,No tak vid횓 — pravil smìje se smíøenì — ,,a potom — nepoddᚠse. — Povídám — jdi pìknì k Rubešovi — zítra ráno hned — on ti dá peníze — a mᚠto jak vzkøíšení — che che — —“ ,,A když nedá?“ — zeptal se vesele Hantoš — ,,když ani k sobì nepustí?“ ,,Tak pùjdeš k starostovi a musí dát. Na to je zákon.“ ,,A jestli nemùžu dìlat? Když mi nedají práci?“ ,,Nemùžu!“ — vyjel si Kašpar uraženì a za okamžik vybuchnul krátce: ,,Zdechnout tì nesmí nechat! Na to je zákon!“ ,,Nesmí?“ ,,Nesmí.“ ,,Dobøe. Tak a nám dají nejprv pelech. Všem tøem dohromady. A nás nemusí vyhánìt ze stohu. A mi dá Rubeš peníze. Zítra jdu k Rubešovi a k starostovi. Jsme tøi — k sakru — s kamarády je vìtší kurហ— všichni za jednoho a jeden za všecky. Bartku — hé — liško stará, zítra slavíme vzkøíšení! Bartkú! — Jak beran...“ Tulák se ani neohlédl. Hekaje ze zvyku lezl právì ze slámy a šel tìžkým staøeckým krokem pøes oranici k brázdì a v øepì za ní spustil se v døep.

,,Jdi dál — smrdíš!“ — rozkøiknul se Kašpar. A Hantoš se rozchechtal. ,,Cha cha cha — vidíš ho — už ji dává procenta — lichváøce. Cha, cha, cha — nech ho — je jak král — cha cha cha — krá-á-ál — hé — Bartku — —!“ Ni slovem, ni pohledem, ni myšlenkou neodvìtil starý tulák. Konèiv vážnì a beze spìchu své vìci, vrátil se obleèen k svému lùžku. Ale když lehal, všimnul si svìtlých mlh kolem mìsíce a pomyslil na d隝. Pøedstavil si blátivé cesty, mokrou, chladící slámu noclehù, nepøíjemné jednotvárné šelestìní deštì, zvonivý zvuk kapek padajících z okapù do kaluží a s neveselými myšlenkami vtiskl se do suché slámy. Vesnice v tu chvíli byla jako houf kuøat spících v trávì kol bdìlé kvoèny. * Radost nad novým sklenuvším se vùkol mírem otevøela Kašparovi dokoøán duši. Rozhovoøil se o minulém. V tu noc prožitá bìda stala se jasnou pohádkou, stala se hrdostí a pýchou jako vysloužilci prožité bitvy i zhojené rány. ,,Nu, brachu“ — mluvil se vzrùstajícím zápalem — ,,a tam tìch se neboj. Mne nechtìli pøijat na obec a musili. Také se poddali — che che. Zákon je zákon. A teï je dobøe a pokoj. Na panském, kamaráde, to bylo horší. Jakýpak byt! Šalanda — nelžu — jak sklep, všecko tam hnilo — sakrment. Okýnka s møížemi jako do arestu — podlaha, pane, holé cihly — jeden sporák — a v každém rohu jedna rodina. Che, che — veselo. Ètyøi, rozumíš, s dìtmi, bez dìcek, mladí, staøí — herdek — jak to pøišlo. — Jak v židovské škole. Ale, co tam — z chlévu beztohos nevyšel. Tam ses i vyspal jak milostpán. — Teplo, èisto. — Èlovìèe — jakživ jsi nevidìl takovou maštal. — Ahá! — Mustrštal. To bylo jako zábava staré-

ho pana knížete. Jeho Jasnost sám tam chodil. — Hosti, jak pøijeli, jistì je pøivedli k nám. K nám kamaráde i sleèinky mohly — však chodily taky jako z cukru. Hohó, — chlapèe! Jeho jasnost pøijde a tak jak ty tady pøede mnou: sám jeho jasnost, rozumíš! — Tu — povídá — vas futr — jako, co se krmí. Hohó. Chlapèe — v bøiše se ti tøepe všecko jako rosol, — ale ty musíš jako struna: vaše jasnosti tak a tak — semenec — tolik a tolik. Hohó, chlapèe, jak na vojnì! — Co? Áno, áno — semenec — áno, prosím, semenec. Celé vagóny ho chodily. Áno! Copak ty víš! Na výstavì ve Vídni jeho jasnost za to cenu dostal. Áno, prosím, áno...“ Pak s rozšíøenými zøítelnicemi zahledìl se kamsi pøes vesnici do prùsvitné noci. — V duši rozevøely se mu doširoka slunné prostory slavné minulosti. Stál jak stará vrba zkøivený a nehybný. Pouze odumøelá noha klátila se kol berly jako bouøí zlomená vìtev. Vzdychal: Pìkné to bylo — ach — pìkné to bylo — — pìkné to bylo...“ Náhle tulák hrubì zachrápal. Mrzák vyrván snùm pohlédl k nìmu a vidìl, jak Hantoš s rozpaèitým smíchem natahuje ruku po tulákovì torbì. I odvrátil se šetrnì do polí a øekl mírnì: ,,A ty jdi zítra k Rubešovi. Peníze ti musí dát — na to je zákon. A když nedá hned — tož k starostovi.“ ,,Pùjdu“ — odpovìdìl mu Hantoš skromnì. * Ráno — to bylo v nedìli, tøetí den od vzpoury — Hantoš probudil se ve stohu samoten. Kašpar odešel pøed svítáním nakrmit konì hostinského a brzy za ním i tulák s mírnou a jasnou myslí, ani jednou neohlédnuv se nazad, zmizel v záhybu silnice polité sluncem svìžím jako lázeò.

Opuštìnost a hlad uèinily pak smíøeného Hantoše pokornìjším nad beránka. K Rubešovu statku šel jako toulavý pes, vracející se na rodný dvùr. Ale Lojzèin kluk zahlédnuv ho zdáli blížiti se k chalupì pospíšil oznámiti to hospodáøi, jenž èesal na zahradì hrušky. Na jeho rozkaz pak zasunul závoru u vrat a položiv tváø do otvoru pod nimi, kudy štìkávají psi, køièel na Hantoše drze: ,,My nejsme doma!“ Když však Hantoš, nedav se tím odstrašit vytrvale bušil do vrat, šla do zahrady selka a pravila starostlivì muži: ,,Ty — dej mu to — a máme pokoj!“ ,,Nedám — nemám èas“ — odvìtil sedlák krátce a urèitì nepohlédnuv na ženu. Øekne-li to sedlák takovým tónem, je jisto, že nedá. Tak i Hantošovi nakonec nezbylo, než odejíti od vrat. Co dál? Kam jíti? Zbýval úøad. Ostýchavì bral za petlici starostových vrat. A sotva otevøel, rozeøval se tam na øetìze pes. Èeledín, který v prùjezdu za vraty mazal vozík, køikl nejprve na psa: ,,mlèíš!“ a potom stejnì pøíkøe i na Hantoše: ,,Co chceš? Jdi ven!“ Byv tázán po starostovi, pøesto vykøikl zlostnì: ,,není doma!“ a vystrèil obratnì Hantoše na ulici. Pøirazil za ním ještì s hlukem vrata a køièel na psa, který dlouho nemohl se uklidnit. Všecky dobré úmysly Hantošovy se rozsypaly a rozletìly jako peøí na vìtru. Opìt pohlédla na nìho s úèastí z celé návsi jediná hospoda. Ta jediná pøijme vždy a každého. Ráda. S nadšením! * Ètyøi veselá hrdla pozdravila bouølivì Hantoše sotva pøekroèil práh výèepu.

,,Áá...!“ ,,Ho-hó!“ ,,Hosti! Sakrment!“ ,,Hospodo!“ Okna s muškáty a sluncem se rozesmála, staré stìny rozevøely náruè. ,,Cha cha cha...!“ Když Hantoš pije, smìje se celá vesnice. O starostovi? Èerti vìdí. Rubeš? — Známá kuna! Víme, co udìlal. Hantoš s vdìènou dùvìøivostí a ochotnì vykládá vždy znovu svùj pøípad. V koutì u výèepu dýmá chromý Kašpar a ètyøi sousedé povážlivì kroutí hlavami. ,,Che che!“ ,,C — c!“ ,,Ech, kuna!“ ,,Jaké øeèi! Známá vìc — pan Anton je v právu. Mordie, to by hrálo!“ ,,Po dobrém to pùjde sotva. Tu se musí palicí na palici.“ V tom jsou svorni. ,,To by hrálo!“ ,,Hej, hospodo, panu Antonovi jednu! S rumem! Na ten vztek!“ Udìlali místo u stolu. Komu èest, tomu èest! S Hantošem sklenièku na zdraví? Vždycky! ,,Hospodo! Bude to?“ ,,Cha cha cha...“ ,,Tak, kamaráde!“ ,,Sakrment!“ Napil se Hantoš na svoje hoøe.

,,Naráz!“ ,,Sakrment!“ ,,A žijem!“ Jsou ètyøi hostitelé, ètyøikrát nalejí. Ještì! Na zdraví kamarádù! Na zmar Rubeše! Na dno! Když je hoøe beze dna, je i žízeò beze dna. A je-li žízeò beze dna, letí srdce jako list ve vichru k oblakùm. Pìst drtí stùl. ,,Køeèek!“ Bouøí Hantoš. Vøískají hostitelé. Kašpar nosí sklenièky. ,,Kašpare, co ty nepøipiješ kamarádu?“ ,,K sakru — pij — ukni si — namaž si nohy!“ ,,A zèerstva ss...“ Zatepalo úslužnou vdìèností mrzákovo srdce. ,,Na zdraví!“ Døevo berlí horlivì tluèe o podlahu. S porozumìním snáší hostùm, co si poruèí. ,,Cigarety!“ ,,Už — už!“ ,,Pst! — Voda!“ ,,Voda?“ ,,Tiše!“ ,,Hm — hm.“ ,,A sa-ze.“ ,,Mhm.“ Dlanì jako lopaty padajíce na ramena ohlušují Hantoše. Paže jako medvìdí tisknou Hantoše. ,,To je mùj Hantoš — Hantoš — Hantošíèek.“ — køièí soused s šijí jako býk. Tìžká, drsná dlaò plná sazí jezdí po lebce od ucha k uchu, až se boltce ohýbají, od zátylku ke bradì, až

nos èervená. Když jiný lije Hantošovi vodu kornoutem za krk, usedá rozpálený Kašpar vedle a øíká: ,,Hantošu! Ty hovádko boží — ty hovádko boží!“ Vratká Hantošova hlava kotví v jednom bodu pohledem jako stožár lanem. ,,Øekni popel“ — øvou mu do ucha a tìžká hlava se kymácí jako pod nárazem vìtru. ,,Øekni popel!“ ,,Cha cha cha!“ ,,Tak sebou pohni aspoò — èlovìèe k obrazu božímu!“ ,,Èehý!“ ,,Po — pel“ — øve soused podobný býku a sune mu obrácenou cigaretu do úst! ,,Cha cha cha“ a ,,chi chi chi“ øièí a øehtají se i zaèouzené stìny i okna s muškáty a poledním sluncem. ,,Pozór!“ ,,Jdi pryè!“ ,,Sakrment!“ ,,Psst! — Páni! —“ To Kašpar zvedá hùl jako dirigent taktovku. ,,Co je?“ ,,Nechat, nechat ho — stát — nechat ho — psst — on pra — cu — je!“ ,,Cha cha cha!“ ,,On myslí, on myslí, — psst, pozór!“ ,,Profesór Hantoš!“ ,,A vymyslí trakaè!“ ,,Cha cha cha — prase šèór!“ ,,Mustrtrakaè“, jeèí nad všechny Kašpar, jemuž líh už silnì stoupl do hlavy. ,,Cha cha cha!“ — —

Ale pojednou na neèistých tøesoucích se Hantošových øasách vyrostla slza, èistá jako rosa, sebìhla po èerné tváøi na bradu a než padla na politý stùl, chvìla se ještì chvíli na odporném opilcovì vousu. S ní rázem zkøivila se celá tváø. ,,Hù, ïábel“ — chlestnulo do ní. Hantoš zvedl vysoko ruce. Zaøièel i zavyl a pìsti dopadly na stùl. Sklenice se kácí. ,,A já — a já...“ Zvednutá vlna opojeného hoøe hrozí prolomiti hruï, zaplavuje hrdlo a zatoèí hlavou jako suchým listem. ,,E — e — e — køivák!“ Hantoš bije se pìstí v levou stranu hrudi tam, kde je srdce. ,,Do vody — basta — do vody — basta — zdechnu — zdech...“ Tu jal se tlouci pìstí do èerné hlavy, mazal si sazemi ruce a mazal pak jimi stùl. A køièel bez pøestání: ,,A basta — a basta!“ ,,No — no — no“ — volali pøekvapení sedláci. Ohromený Kašpar otevøel jenom ústa. ,,Ještì — jednu —“ zaøièel ze všech sil bezvládným jazykem Hantoš. ,,Sedni a neøvi!“ ,,Co, dejte ho ke korytu!“ ,,Má dost!“ ,,Ještì“ — øièí Hantoš a bije pìstí o stùl. ,,Lehni.“ ,,Vraz mu jednu!“ ,,Ještì!“ ,,Neøvi, lidé jdou z kostela!“ ,,Dost má, dobytek!“ ,,Ale dejte mu!“

,,Ještì, ještì“ — køièí a pošklebuje se Kašpar — ,,a peníze? He!“ Ale Hantoš nad oèekávání spustil tìžkou ruku do kapsy kabátu a vysypal na stùl se suchými drobty nìkolik drobných mincí. ,,Má dost, má dost,“ køièeli tøi ze spoleènosti. ,,A co, když si zaplatí — dejte mu“ — rozhodl ètvrtý bera klobouk a odcházeje první v pøíjemné náladì k obìdu. * Za chvíli nato ve ztichlém výèepu za politým stolem sedìli Hantoš a Kašpar sami. Kašpar hledìl na svìt skrz teplou mlhu. Dopil zbylé sklenky a pøíjemnì zahøát v útrobách opøel se pohledem zblízka o Hantošùv profil. A najednou pocítiv pøíjemné ticho a samotu kolem, jihl bezvládnou nìhou. Lítost padala na srdce jako mlhy na luka. ,,No — bratøe — do vody! No proè?“ Celé nitro se mu zachvìlo jako zarosený kvìt pod dotekem nìžné ruky. A za bratrovu køivdu srdce horlí. ,,Do vody — ech!“ — V duši sesouvá se jakási pøehrada. Lítost i rozhoøèení tryská malou stružkou, hlodá hráze a sílí. A sílíc rve i bøehy. ,,Do vody! Høíchu se nebojíš? Co?“ V brunátné tváøi zamžikaly zarudlé oèi. Zvuk vlastních slov zvedá se vichrem a unáší srdce. ,,Do vody! Pohan jsi, èi co? A køivák! Nebo do vody! — Nesmrtelnou duši jako psa! — Ty!“ — Rozmáchnuv se po chvíli ticha celým trupem, nalehl zrakem tìžce na bezvýrazný profil druha. ,,Po hlavì do vody! Ty! — Hulákej, huè, pohane jeden — však tì èert sebere beztak — ty —“

Potom odsunul planoucí rozhorlením tváø tak daleko, jak jen bylo možno a obrácen celým tìlem k svému sousedu, pronesl zvolna s hlubokým pøesvìdèením: ,,Víš, — ty — Hantošu — já ti to povím — ty jsi, víš, až na tu nesmrtelnou duši — ty jsi, s odpuštìním — hovado...“ Slova znìla jako rány pìstí na stùl. Po nich Kašpar zvedl se tìžce a potáceje se vyšel ven rozhorlen v hloubi duše. * Po nedìlním poledni na náves vybìhly dìti. Sotva že kymácející se Hantošova postava, vyvedená hostinským, objevila se na ulici, stanuly rozjaøeny hrou, s oèima jiskøícíma laèností jako vìtøící smeèka mladých psù, a v jednu chvíli jako na povel zvedly pokøik: ,,Alá — Hantóš!“ Prach zvedl se za nimi. Pøekvapily Hantoše jako roj vos. Povykovaly nejprv kolem. Pak najednou do cesty padl kámen. Polekal Hantoše. A za chvíli jiný dopadl už do zad. Hantoš celým nitrem pøitichl a semkl se v sebe v instinktivním pocitu bezmocnosti. S napìtím všech sil snažil se pouze dostati se z místa. Ale všude mu do uší pršel pokøik a do zad štìrk. Chytal se plotu. I ploty bily ho do boku. A tu jednu chvíli zcela neoèekávanì jakýsi známý plot opøel se mu do boku a za ním známá okna v tvrdém a chladném èele chalupy vyšklebila se mu do tváøe. Okamžik hledìli si do oèí. Najednou opilá bolest pokoøené vzpoury vyšlehla z Hantošova srdce. Vyrostl. Zvedl ruce s hrozbou i v zoufalství a zajeèel strašným hlasem. Polekané dìti pøitichly a rozbìhly se v široký polokruh.

Byl to výkøik a opilý øev beze slov. Potom øev pøešel ve vìty beze smyslu, jejichž slova, podobná chvílemi divokému smíchu, skrývala smysl celých vìt. A nìkdy øadila se ve støepiny celých historií. ,,Á — á — á — zlodìj — Rubeš — chachá — chudáky škubeš — chachá — žena na postéli — Maryša v postéli — chachá...“ Nìkdy krev, vyhnaná napìtím hlasivek k mozku, zastøela mu mlhou zrak i sluch. Tu padal bezvládnì na plot. Ale oddechnuv si zaèínal znova: ,,Á — á — á — Marina èuba — chachá — an cvaj, an cvaj — báchor na báchor — an cvaj — chachá...“ Pokoušel se pochodovati s nadmutým životem. Octnuv se pøitom neoèekávanì èelem proti vratùm, zavyl opìt a drže se plotu zvedl ležící tu kámen a s námahou, pøi níž div neupadl, hodil ho na vrata. Vrata zadunìla a ze dvora na nì vrhl se zbìsilý pes. Pøede dveøe okolních chalup vycházeli zvìdaví lidé. Rubešova žena, kterou hned první zvuky vyvábily z kuchynì k oknu, vrátila se rychle se staženým èelem ke svým modlitbám. Dlouho se ještì pøemáhala. Když však øev pod okny nepøestával, vyšla nervóznì na dvùr a odtud do zahrady. Stanula pøed mužem, který doèesával hrušku, a øekla nerozhodnì: ,,Ty, Rafku, zas tam huláká...“ ,,Co?“ ,,Ale — huláká zas.“ ,,Kdo?“ ,,A Hantoš.“ Sedlák však neodvìtiv pokraèoval v práci. A když žena neodcházela, utrhl se na ni: ,,No, co chceš?“

,,Zas tam øve“ — øekla selka skromnì. ,,Ale a øve, a ho èert sebere, a zdechne!“ vykøikl sedlák. ,,Táhni po svém — já mám myslím èas!“ Selka odešla nespokojena, neochotnì, ale beze slova odporu. Netrvalo však dlouho a objevila se znova v zahradì. ,,Pojï tam, Rafku“ — pravila s pohledem, jenž byl na samé hranici pláèe. Ještì chvíli váhal sedlák. Ale potom odloživ zástìru šel za ženou beze slova, bez otázky. Teprve když pøišel na dvùr, kdy slyšel už køik z ulice, zaklel. To povzbudilo selku. ,,Už tam øve takovou dobu“ — požalovala si — ,,celý cirkus je tam.“ Sedlák upadl ve zlé rozpaky. Na ženu nepohlédl. Stanul až v pokoji dva kroky od okna, z nìhož bylo vidìti pøed dùm. Slyšel šeptem pronášené žaloby i nadávky ženy za svými zády. A náhle jako prach, když k nìmu dohoøel doutnák, vzplanul a vybuchl. S kletbou odstrèil polekanou ženu, povalil židli za ní, vyrazil ze dveøí a strhnuv v chodbì se stìny biè, øítil se ven. Hantoš uzøev Rubeše neoèekávanì proti sobì, pøitichl na okamžik, ale vzápìtí zvedl znova ruce: ,,Á — á — køeèek — sám pes — za moje peníze — za moje peníze — a — há — zlo — dìj...“ Sedlák, dobìhnuv tìsnì k Hantošovi, zabodl svùj pohled do jeho opilých oèí. Nìco se v nich rozprchlo a zùstal tam jen mdlý, hloupý úsmìv. ,,E — hé — pìkná holka — hé — he — jó — Mariána — má — —“ Rubeš se témìø pøitiskl k nìmu a zasykl: ,,Drž tlamu — dobytku!“ Bezvládný úsmìv v tváøi opilého zùstal nezmìnìn.

,,Eh jo — máma — má — —“ Tu sedlák nespoutìje svých oèí, trhnul krátce a ostøe násadkou. Øemínek zasvištìl vesele a ovinul se celý Hantošovi pod koleno, které okamžitì podkleslo. ,,Držíš!“ Sedlákovi se zaèala tøásti brada. V tom okamžiku zmizel i úsmìv z Hantošovy tváøe. Jako plachta na stìžni vydula se v ní tupá nenávist. ,,Eh ty — zabijáku!“ Volnou paží a za ní celým bezvládným tìlem rozehnal se Hantoš po sedlákovi. Byl by jistì upadl, kdyby Rubeš nebyl ho zachytil železnou rukou v zápìstí a neodstrèil krátce. Tím nabyl Hantoš opìt rovnováhy, ale dostal se za to zády ke svému protivníku. Tehdy Rubeš obrátil násadku a udeøil ho pøes hlavu. Pouze jednou. Mezi zuby zasyklo mu zaklení. Pak polykal sliny. Sotva však násadka dopadla, Hantoš podklesnul v kolenách a roztáhnuv ruce i spustiv víèka, zajeèel. Jeèel vysokým hlasem: ,,Á — á — zabijá — ák — pomóc — á — á — á — pomóc — zabijá — ák!“ Vydìšené dìti tajily dech kladouce ruce na ústa. ,,Držíš ji! Bestie!“ Udeøil podruhé. ,,Neøvi!“ Udeøil ještì jednou, pak znova a zas. Pøi každé ránì jakoby kus tíže padalo ze srdce. Ale Hantoš po každé z nich stoje nepohnutì zády k nìmu s podklesnutými koleny a roztaženýma rukama jeèel: ,,Á — á — á — pomóc — á — á — zabijá — ák.“ Tu Rubeš chvìje se bezmocným vztekem krátkým pohybem levou pìstí vrazil mu do týla. Hantoš upadl nejprv na kolena

a pak celým tìlem na hromadu štìrku pøed sebou. Dopadnuv, zavyl ještì více. A Rubešovi se zatoèila hlava. ,,Zavøeš ji, zavøeš, pse, pse, pse!“ Od té chvíle Rubeš už jenom bil. Bil pøes záda, pøes ruce, pøes krk, pøes hlavu. Rudý v oblièeji, oèi vypoulené, syèel, chvìl se a bil. Hantoš chtìl se vzchopiti. Zvednul se na kolena a pokusil se roztáhnout ruce. Ale rána pøes hlavu srazila ho zpìt. A jak dopadl tìžce do štìrku, sedøel si na rukou kotníky. Rubeš opilý hnìvem bil bez pøestání. Když násadka praskla a odletìla, bil pìstí, kopal tìžkýma botama do zad, do hlavy, do bøicha, nehledì kam, zavíraje oèi, supì, zadýchávaje se a s každou ranou znova se rozohòuje. Všimnuv si ležících u plotu vozových vah, uchopil je a tloukl jimi jako stoupou do tìla u svých nohou. Unášen vichrem divoké nenávisti nevidìl, neslyšel a zmítal se až do vyèerpání sil. Øev Hantošùv stal se už pouhým živoèišným øevem. Bité tìlo se svíjelo, štìrk chrastil a kutálel se do silnice. A pojednou, šílený zoufalstvím, vztekem a bolestí, zavrtal ruce do štìrku, hrabal se v nìm, vyl, svíjel se, tlaèil se tváøí k nìmu, nabíral køeèovitì zkøivenými prsty kamení do dlaní, cpal si je do úst a zatínal do modrého pískovce zuby. Prach sedal mu na poèernìné tváøe a stékající slzy kreslily na nich jasné stružky lemované èernými liniemi. Bláto usazovalo se mu v koutcích úst, na rtech, na zubech, v nose i v rozcuchaných vousech. Koneènì i Rubeš se vysílil. Váhy vypadly mu z rukou. Ruka se mu chvìla tak, že otvíraje vrata stìží zachytil šòùru petlice. Nohy se mu tøásly, že v kuchyni musil usednouti. Hantoš ve štìrku pøestal už výti. Pouze chroptìl temnì a hruï se mu zmítala zadýchanì. Údy se mu tøásly jako v zimnici.

Na krku pohyboval se ohryzek nahoru a dolù. Bezdìky polykal bláto a krev. Krev stékala i z rány nad oboèím klikatou stružkou, tvoøila nad druhým okem tìžké krùpìje, jež rostly a padaly pravidelnì do prachu mezi rozhrabané kamení. V prachu tvoøilo se místo tmavorudého bláta. ,,No tak, teï se vyspí a už mu bude, hovadu, líp“ — øíkali lidé, louèíce se s nevšedním divadlem. Jel kolem øeznický výrostek s košatinou a spatøiv opilce ležícího pøi cestì, snažil se dosáhnouti koncem násadky jeho zátylek. Když se to nepodaøilo, šlehnul po nìm bièem. Rozehnal však pouze mouchy, které tam hustými kruhy oblehly mastné i krvavé skvrny jako laèní hodovníci stùl. Dlouho tak ležel Hantoš nehybnì. Když pak se pohnul, tu zvìdavé dìti sbíhající se stále na místì divadla, rozutekly se v široký kruh. Už nekøièely. Hledìly se zájmem, ale vydìšenì a hloupì. — * Slunce už zapadlo, když pohnul se Hantoš podruhé. A potom jal se vstávati. Zvedal trup opíraje do kostí odøené ruce o hromadu štìrku. Každý pohyb dìlal s krajní námahou. Nìkolikrát opakoval pokusy, než se mu podaøilo vzpøímiti se. Strašná byla jeho tváø v sazích prachu i krvi. Kymácel se na místì, zdøevìnìlé nohy vypovìdìly mu službu. Hlasy ze svìta znìly mu jako za stìnou, ale v samé hlavì hluèely hrubé kostelní zvony. Bily s pøíbojem krve v tepnách. Ústa byla vyložena suchou, ztvrdlou korou až hluboko do jícnu. Sliny pøetékaly mu z koutkù, nebo pro bolest nemohl je polykati. Otevøená ústa nesl jako ranìný úd, vyhýbaje se každému pohybu èelistí. Dýchal zvolna a opatrnì. Bolel každý poskok hrudníku. Bylo mu na vrhnutí, k mdlobám.

Když utíral špinavým rukávem ránu nad oboèím, zavrávoral, div neupadl. Pøi prvém kroku zmizela mu pùda pøed oèima. Potom padala do propasti, èi rozplývala se v mrákotách. Zamíøil k hospodì. Zvyk z podvìdomí vedl jeho kroky. Zvìdavé dìti následovaly ho až k ní. ,,Už zase jde!“ zvolal hostinský zahlédnuv Hantoše potáceti se kol oken. Ale když dlouho nevcházel do výèepu, øekl lhostejnì: ,,To on se šel vyspat.“ Jak se Hantoš dostal do hospodské stáje, je tìžko vysvìtliti. Byla to náhoda, která obyèejnì vodívá opilce. Pøi zdi hned za stájovými dveømi míval Kašpar pøichystáno nìkolik otepí slámy ke stlaní. Na ty se Hantoš svalil. Snad chtìl si sednouti pouze, snad lehal nehledì kam, snad ztratil skuteènì už vládu nad sebou. Vyšlo to prostì tak, že bezvládné tìlo zvrátivši se naznak pøes hromadu slámy, udeøilo hlavou o dlažbu, zatímco ostatní èást trupu zùstala nahoøe na pevnì svázaných otepích. Pøi instinktivních pokusech vyprostiti se z tohoto položení, sjela mu ke všemu ještì tìžká hlava zátylkem do kanálu, jímž odchází hnojùvka. Tam zaskoèily ho mdloby. Zahuèelo mu náhle v hlavì. Všecko se zatoèilo s lebkou. Na mozek, jako by se svalila hora masívní tmy. Nebyla to však pouhá mrtvá tíže, byl to živý tlak, který prolnul lebkou, rostoucí souèasnì rychle do obrovských rozmìrù. V obou skráních souèasnì tloukly kladívka. Ostré spáry ždímaly vnitønosti tlaèíce veškerý obsah jejich k jícnu. Cítí se už nahoøe v hrudi. Je horký, pálí už v hrdle. A pojednou cosi ostrého a odporného proøezalo jícen a vykypìlo do úst. Rty sebou škubly a zkøivily se. Svaly rvou èelisti dokoøán, jakoby tudy vyhøeznouti mìly všecky odporné vnitønosti. Hrudník krátce poskakuje snaže se nabrati vzduchu. Zaklokotalo v ústech, vyrval se zadušený køeèovitý kašel. Ale mdlá hlava sevøená

stìnami kanálu se nepohne víc. Pouze oblièej se šklebí. Ruce se krátce zazmítaly jako u tonoucího. Prsty bloudily po stìnì i po zemi. A najednou z koutkù úst vyøinula se hustá, do ruda zbarvená tekutina plná svìtlých vloèek. V tom okamžiku ještì jednou vzchopila se hruï k pokusu nabrati vzduch. Rvala se o nìj, chrèela, hvízdala, klokotala. Zavøené dosud oèi vypoulily se v hrùze a úžasu. Vzápìtí slabounké chvìní rozbìhlo se po tìle, posledním strašným vzchopením svaly chytí èelisti — a v tom strašném napìtí nepovolí. * Když Kašpar vešel veèer do stáje, nemálo se rozhoøèil vida slámu rozházenou a Hantošovy boty trèící z ní. ,,Kam nevleze! Dobytek! Marš mi odtud!“ Smýknul za nohy. ,,No — kamaráde!“ — — ,,A on se èert ani nepohne. Ještìs tu opici nevyspal?“ — ,,Hej — pohane!“ — — ,,Vstávej! Copak tì ani hrom nevzbudí?“ — — Vzdychnul. ,,Andìl by se nedopálil.“ Kopnul tìlo do boku. ,,Bít ho mùžeš, støílet do uší mu mùžeš, jak se nažere, ani soudná trouba ho nevzbudí.“ — — ,,Hej — no což!“ Zvedl lucernu a posvítil mu do tváøe. A odskoèil. ,,Co, co — hledí jak ïábel“ — — Ruka se mu silnì tøásla, když zvìdavì a s jakousi bázní sunul svìtlo podruhé k Hantošovu oblièeji. Vypoulené oèi bez lesku hledìly na nìho ze špinavé tváøe stažené v hroznou grimasu. Otevøev ústa, civìl Kašpar do nich

s úžasem boje se pohlédnouti jinam. Po zádech pøecházel mu mráz. ,,Ve jménu boha otce i syna — — co je ti? — — Bledý a udýchán vpadnul potom s rozžatou lucernou do výèepu. ,,Pantáto — ježíš marjá — Hantoš — nelekejte se...“ A náhle nevìdìl, co øíci dále. Hluèící výèep ztichl postupnì a vyrušení lidé zvedali od sklenic i karet zvìdavé oèi. ,,Hantoš je — v maštali — ježíš marjá — snad je mrtvý...“ ,,Ožralý“ — houknul do ticha èísi hrubý hlas. Nedùvìøivì, nespìchajíce pøíliš, šli nìkteøí za Kašparem do stáje. ,,Ale zpil se zas! Pod obraz! Jak zákon káže! Hej, kamaráde, vstávej!“ ,,Pøetáhnìte ho!“ Tìlo pod ranou nìjak døevìnì se pohnulo. ,,No — snad — —“ ,,Sakra — —“ Pøitichli. ,,Hm — —“ ————— ,,No — — mrtvý — —“ V mrazivém tichu srdce pøítomných zvolnila tep. Potom Kašpar ještì jednou mlèky pøiblížil lucernu k Hantošovì tváøi. Nad ním ozval se èísi osamocený hlas: ,,A už zèernal.“ Vteøinu po nìm øekl jiný vzadu zvolna: ,,Chytil se v nìm špiritus.“ A po novém okamžiku ticha pronesl nesmìle kdosi skrytý v šeru stáje:

,,Já jsem øíkal,že se mu už nemá dávat.“ Nato rázem vybuchl mezi dveømi kdosi hašteøivý doprovázen hluènì rozhorleným souhlasem dvou jiných. ,,Vždy pil sám — kdopak mu dával? Zaplatil si a basta.“ ,,Ano, to se ví, my jsme svìdci“ — rachotil jeden hlas a za ním vybuchl jiný: ,,Když nic nevíš, tak drž hubu.“ Nato se i Kašpar vztyèil o berli a øekl autoritativnì: ,,Sám si platil a k nám pøišel už ožralý. Poøád chtìl — ještì, ještì — pantáta ho ještì vyhodil.“ ,,No ba!“ ,,Ch! — — Kdo si nevidí do huby, dostane po ní.“ — Chvíli stáli lidé mlèky kolem. ,,Koøalka se v nìm chytla,“ opakovali potom tìm, kteøí pøibìhli ještì vzrušeni novinkou z výèepu. A v hlouècích vzpomínali kohosi, kdo také pil, v nìmž se také koøalka vznítila a jenž také zèernal. Pøišel i sám hostinský, láteøil a køièel, že to v chalupì nechce. To patøí obci, nech si to obec vezme. A hned. Poslali pøítomného obecního pastuchu pro starostu. S ním pøišel i obecní strážník. Starosta vyslechnuv zmatené líèení nálezu, svolil koneènì mrzutì vzíti se za obec mrtvolu k sobì. A obrátiv se k strážníku, rozkazoval: ,,Zatím ho vynesem. Dáte ho k nám na mlat. Vemte tam dvì zástavy. Kozy jsou pod kùlnou.“ A pak ještì dodal: ,,A zavøete vrata, aby tam pes nemohl.“ Strážník plivnul si do dlaní a obrátiv se ku Kašparovi, zvolal: ,,Kašpare — tak — hej — rup!“ A Kašpar, který už opìt nabyl obvyklé rovnováhy, odplivnul si do rozházené slámy, udìlal místo obecnímu pastýøi a zvedaje lucernu do výše pravil:

,,No, dodìlal to! — Hùø než dobytek žil a hùø než dobytek pošel.“ — — Jak s mrtvým pohli, zašplouchalo mu ve vnitønostech jako v neplném sudu.

STAØEÈEK A STAØENKA Hála František, kováø a rolník — jak se sám kdekoliv bylo tøeba podpisoval — všimnul si ubíhajících let teprve tehdy, když provdal jedinou dceru a hlavnì, když nabyl práva zváti se ,,staøeèkem“. Pochopitelno, že pohled do této brány stáøí pro kováøe v rozkvìtu padesáti let není nikterak rozkoší. Ale Hála chtìl a mohl do ní hledìti ještì s dobrým smíchem. Cha cha! Hruï mohl si ještì obruèí utáhnout. Pìstí mohl bušit jako perlíkem. — Staøeèek? Dobøe. Ale ,,staøeèek“ dýmá mìchem a zvoní kladivy ne hùø mladého táty. Ne, cho cho! Ani mìøice polí ještì neustoupí zeti. Má-li ze, sirota, prázdný výmìnek na chalupì, mùže v nìm dvacet let ještì ukládati ovoce a zelí. Docela jinak pøijala ony rodinné události Hálová. Dosáhnuvši této nejvyšší hodnosti v životì vesnické ženy, pocítila ulehèení jako èlovìk, jenž došel koneènì vytouženého cíle. Od té chvíle celou svojí bytostí pøilnula k místu, kde s vnuèkou pustila koøeny rodu její dcera. Až v den, kdy dcera stala se matkou, usedla k ní jako k sobì rovné. Teprve tehdy odvážila se promluviti se svým dítìtem o vlastním životì: životì ženy a matky. Teprve ,,staøenka“ dceøi-matce mohla odkrýti svùj manželský život: pro pouèení: Staøence bylo tøináct let, když Hálu chytili na vojnu. Že byl vyuèený kováø, pøišel k jízdì. Když se po dvanácti letech objevil opìt v rodné vesnici, bylo staøence dvacet pìt let. Staøeèek dobyl si okamžitì první místo mezi chasou. Nebo pøes svoji tøicítku byl junák jako hora, vidìl svìt, ba rval se i v italské vojnì. Proto i tìžko pouštìl koøeny v úzké rodné pùdì. Chlapci z obdivu zvolili ho prvním stárkem. A staøeèek neoèekávanì za stárku vybral si staøenku. Staøenka byla už z mládí drobná a skromná. Nemilovala pøíliš muzik. Ráda jen chodila ve sváteèní dny èistá a naškrobená

s dìvèaty za humna. Dìvèata bývala v nedìli jako kytièky, vodívala se za ruce, vysedávala nad bøehy a utíkala schválnì do mezírek, blížili-li se chlapci. Velmi neochotnì vyšívala tenkrát staøenka bílou stárkovu zástìru. Ale do masopustu vìci se úplnì obrátily. Staøenka najednou pevnì se rozhodla, vzíti si staøeèka za muže pøes vèecek odpor své starousedlé rodiny. Dobøe. Bylo nakonec po jejím. Ale pro kováøe nemohli ji dáti to, co by jí byli dali na chalupu. Staøenka se staøeèkem zaèali témìø z nièeho. První rok nemìli dokonce ani semeno na osetí tìch nìkolika polí, jež patøily k venkovské kovárnì. Staøence nezbylo než vypùjèiti si z domu. Ale to všecko vyseli a aèkoli spoøili semenem, jak jen bylo možno, pøece na celý klín u lávky se nedostávalo. Šla teda staøenka k mamìnce a mamìnka potají, aby tatínek nevìdìl, pøidala. Rozkrázela staøenka zemáky témìø na oèka, ale posázela jimi tak polovici. Co dìlat? Vzdychla, dodala si odvahy a šla ještì jednou na mamìnku. Tam však už také nebylo. Zbyla ve sklepì hromádka pøebraných a nahnilých pøichystaných pro hnùj. Chceš-li prý, mùžeš si vzít, kolik chceš. A staøenka šla, vybrala, co se dalo, a odnesla na pole. Když je sázela, modlila se vroucnì, a když skonèila, køížek ze svìcené jívy zastrèila na souvra. A co myslíte? — Právì na tom kousku bylo nejvíc a nejvìtší zemáky. Tak tvrdila staøenka každému. A toto pøesvìdèení, jež nesla si celým životem, bylo pevné, jako její prostá víra v zlatý boží trùn nad modrou oblohou. Skuteènost byla, že po první sklizni bylo všeho dost. Všecko oplatili a po setí i na prodej zbylo. Tak vedle staøeèkovy kovárny zavedla si staøenka hospodáøství. Staøeèek jí s kravkou nejvýš pole pooral a pohnojil. Staøenka osela i sklidila. Starostí bylo do úpadku.

Na poli nejvíc pozornosti i práce vyžaduje rytina. Zeleninu, aby se rodila, nutno peèlivì pleti. Celými mírami polí proplahoèila se staøenka na kolenou, jako po svatých schodech. Sama si pak zeleninu vybírala, èistila, vázala v malé otýpeèky a dvakrát týdnì nosila v nùši na zádech do mìsteèka na trh. Šest kilometrù tam a šest zpátky. Vždy ve ètvrtek a v nedìli. V nedìli byla to souèasnì její cesta do kostela. Z tìchto trhù pøinášela si všecky drobné potøeby pro domácnost a zbylé krejcary ukládala peèlivì v starou truhlici, kterou dostala jako nevìsta od maminky. Jestli tedy kováø Hála stal se i rolníkem a mohl jediné dceøi dáti èistý ètvrtlán bez krejcaru dluhu, bylo to jedinì zásluhou staøenèinou. Hála byl dobrým øemeslníkem. Ale dvanáct let vojenského života nauèilo ho nejen dùkladnì podkováøství, ale i dùkladné lehkomyslnosti. Pracoval-li mnoho a vydìlal-li dosti, tedy také dosti mnoho lehkomyslnì utratil. Láhev kmínky a ètyøkrejcarový balíèek tabáku pokládal za svoji oprávnìnou denní dávku. Kováøi je koøalka jako tažnému koni oves, øíkal. Aèkoliv tìchto zbyteèných devìt krejcarù dennì bylo už znaèným zatížením øemesla, tedy to by se ještì sneslo. I to, že obèas, v sobotu po práci, se staøeèek v dobré spoleènosti i doopravdy podnapil. Horší pøi staøeèkovì lehkomyslnosti byla jeho vášeò ke kartám. Staøenka také nemohla hledìti na karty než s tajemnou bázní, podobnou oné, jakou pociovala v kostele pøed obrazem pekla. Nazývala je dùslednì ,,èertovými obrázky“ v protivu ke ,,svatým obrázkùm“, jimiž plnila modlitební knížky. Mluvilo-li se o kartách pøed ní, upadala v rozpaky jako v blízkosti smrtelného høíchu. Staøenka mìla o nich své tìžké zkušenosti. Stávalo se, že po nešastné høe staøeèkovi nezbylo ani na železo. Stydì se sám, posílal v takovém pøípadì tovaryše ke staøence: ,,Pan

mistr povídal, že mi máte dáti na železo.“ A staøenka zahoøevši úzkostí i rozpaky spìšnì vydala, kolik po ní žádali. Jednou však tovaryš pøijav peèlivì odpoèítané peníze, povídá ji srdeènì: ,,Nedávejte to tak, mistrová. Sama si to kazíte. To pøece musí øemeslo zaplatit.“ Staøenka øekla to pak mezi výèitkami staøeèkovi a dodala, že je hanba, øíká-li to o mistrovy tovaryš. Od té doby staøeèek pro peníze si neposílal. Nejel-li si s kravkou sám pro železo, dával tovaryši peníze ze svých. A tu se stalo toto: Jednou v nedìli židovka železáøka skoupila staøence témìø celou nùši. A poruèila si: ,,zaneste mi to k nám do krámu. Tam se vypoøádáme.“ V krámì pak najednou spoèítavši všechno ještì jednou na krejcar, povídá usmívajíc se úlisnì: ,,A tak to tedy odepíšeme od dluhu, že ano?“ Staøenka otevøela ústa: ,,Jakého?“ — ,,Za železo,“ odpovìdìla židovka nadmíru pøívìtivì. A staøenka pochopila všechno okamžitì. Ani neví, jak vyšla z krámu. Hlava se jí zatoèila hanbou. V prvé chvíli chystala v srdci rozhoøèené výtky. Ale než došla domù, rozhodla jinak. Neøekla staøeèkovi ani slova. Zato se zvýšenou horlivostí jala se od toho dne vázati zeleninu, tlouci máslo, dìlati tvaroh, sbírati vejce a nositi všecko na trh. Židovku pìknì poprosila, aby už za nic na svìtì nedávala staøeèkovi železo na úvìr, a jala se dluh upláceti sama. Teprve když bylo vše zaplaceno, pustila se ve spravedlivém rozhoøèení do staøeèka. Své výèitky zakonèila rezolutnì: ,,Kdo dìlá dluhy, a si je zaplatí!“ Možno si pøedstaviti zahanbení staøeèkovo, když potom pøišel pokoøen k židovce s prvou splátkou a dovìdìl se, že celý dluh je už dávno zaplacen a že zaplatila ho staøenka. Dojat stál veèer pøed ní.

To byl jeho poslední lehkomyslný kousek. Hrál-li i potom nìkdy karty, hrál velmi opatrnì a pouze pokud byly peníze do hry. Dluhy nikdy nedìlal. Tak tomu bylo až do doby, kdy provdal dceru. I potom podle pravdy pouze jednou pøišlo mu udìlati dluh. A to z nouze. Nešlo to jinak. Bylo to asi desátý rok po tom, když se stal podle titulu staøeèkem. V jednu sobotu totiž, když mìl vypláceti starému tovaryši mzdu, oznámil mu tento zeširoka, že se rozhodl koneènì oženiti se, že dne má pøijíti s nevìstou na faru a že prosí proto o zálohu tøiceti rýnských. Už èekáme s Fankou kolik let a tak jsme se rozhodli. Budeme zatím u jejich jenom tak. A až vy jednou necháte øemesla — tož bych vás prosíl — vzal bych to po vás.“ Staøeèkovi se pøi tìch slovech malièko sevøelo srdce. Tak jako tehdy, když ho ponejprv nazvali staøeèkem. Jelikož tøiceti rýnských v kapse nemìl a ponìvadž staøenka nebyla právì doma, nezbylo chtìj nechtìj než vypùjèiti si z hospody od Salaèù, kde jsou vždy doma a kde vždy mají peníze hotovì. Jakmile staøenka pøišla domù, hned jí staøeèek o tom øekl. Staøenka pak vzala z truhlice tøi desítky a podala mu je, když podle obyèeje odcházel veèer do hospody. ,,Na“ — povídá — ,,když tam jdeš, dej mu je radìji hned.“ Když pak se staøeèek dosti pozdì, ale krom obyèeje tiše vrátil z hospody, pravila staøenka probudivši se: ,,Ty, Francku —“ ,,Co?“ vzchopil se staøeèek ochotnì. ,,Dals Salaèùm tìch tøicet rýnských?“ Staøeèek s hlukem stahoval boty. ,,Ty — slyšíš?“ ,,Co co?“ ,,Jestli jsi dal Salaèùm tìch tøicet rýnských.“

Malièko ještì pomlèel staøeèek a pak odpovìdìl s výèitkou: ,,Ale — Katrino — jdi — —“ ,,No, já se jenom ptám — pøece se mùžu zeptat,“ øekla smíølivì staøenka, obrátila se na druhý bok a usnula spokojenì. Tato bezvýznamná celkem pøíhoda zùstala v pamìti pouze proto, že stala se den pøedtím, kdy Hálovi rozhodli se jíti na výmìnek. Èi spíše proto, že až k ní sahají jemné koøínky té nálady, která zplodila ono rozhodnutí. Nálad okamžiku tak èasto stává se osudnou výhybkou na dráze života. Den po této pøíhodì byla totiž nedìla. To jest: odpoèinek zšeøený nudou nedìlního odpoledne. Pøestavte si: mohutné oøechy pøed domem a bujné muškáty v malých zamøížovaných oknech naplòují zeleným šerem èistou sváteèní svìtnici. Starý nábytek døíme po koutech. Hodiny zdá se jakoby neusnuly pouze proto, že k bdìní nutí je vzdálený køik dìtí na návsi, jenž proniká sem jediným klidným a ztlumeným tónem. Staøeèek po nedìlním obìdì leží na lavici za dubovým stolem. Leží na starém formanském kožichu, pod nímž na místì podušky narovnána kupa starých kalendáøù. Døíme, spí, probouzí se a opìt usíná. Èím déle odpoèívá, tím malátnìjším a ospalejším je. Staøenka sedí na truhlici u zelených kachlových kamen vstavených do zdi a modlí se z velkých knížek pohybujíc rty. Obèas ozve se šelest èi vzdech spícího, obèas noha zavadí o stùl, èi šoupne po podlaze. Pravidelnì èas od èasu zašustí obrácený list modlitebních knížek a køídlem vzdech zaševelí nìkolik slov modlitby. V kuchyni neslyšnì vzbouzí koèka a kdykoliv nìèím zašramotí, pozvedá staøenka hlavu naslouchajíc. A tu zaèíná výhybka. Koèka v kuchyni skoèila se stolu. Temná tìžká rána do ticha vzrušila staøenku a probudila staøeèka. Staøenka zahu-

bovala hlasitì na koèku a staøeèek uloviv náhle zahrèení povozu na silnici pøed domem, vzhlédl zvìdavì oknem pøes muškáty. Nakloniv se potom ještì blíže ke sklu a zadržev se u nìho, praví: ,,Ignác s Fankou. Kampak jdou? Snad ne zvat už.“ Pak si lehl opìt a díval se, jak se klátí vìtev oøechu v úhlu okna, díval se na zežloutlý lístek voòavého muškátu mezi møížemi, myslil o tom, že pøed týdnem se ještì zelenal, všiml si, že pouzdro od brejlí není na svém místì a poèítal ospalé tikání hodin. A vzdychl: ,,Á ja —“ Staøenka zívla. Potom zavøevši knížky vzdychla staøenka a staøeèek zívnul. A pohlédnuv na hodiny øekl: ,,Pùl ètvrté.“ Staøenka pøemýšlí, jestli ,,už“ pùl ètvrté nebo ,,teprv“ pùl ètvrté. A praví: ,,Øíkals Zemance o tom mlácení?“ Staøeèek odpovìdìl: ,,Øíkal.“ Staøenka myslí, není-li tøeba pozvati i Šùrkovou. Nakonec vzdychne: ,,Už jsou ètyøi pryè.“ ,,Co?“ — línì táže se staøeèek. ,,Aby šla popravit krávy,“ — odpovídá staøenka a staøeèek zvolna a lhostejnì, nepøikládaje váhy svým slovùm, praví ji: ,,Však mᚠještì èas.“ Staøence zní ta slova v uších, i myslí, mnoho-li èasu má. Sedí tak dlouho v toku minut se sepjatýma v klínì rukama. Potom zvedne hlavu økouc:

,,Tak se Fanka pøece doèkala.“ — A za chvíli: ,,Ale tìžko jim bude. Tovaryš — ani chaloupku nemají.“ — A po další pomlèce: ,,I na svatbu si musí vypùjèit. Chudáci.“ Než vstala, vzpomnìla se vzdechem ještì na vlastní zaèátky. A když se zvedala, píchlo jí v kolenì až zasykla. Za ní tìžce a s hlukem vstal i staøeèek pohledem nezvykle družnì a pozornì pøedbìhnuv staøenku. Nábytek po koutech rázem oživl a hodiny rozešly se bodøe pevnì rozmìøeným krokem. Chystajíc potom veèeøi staøenka zastavila se s mísou v ruce uprostøed svìtnice: ,,Ty, Francku“ — povídá — ,,tak jsem si myslela — že už bychom jim to mohli dát. Už nemáme naè se starat.“ A postavivší mísu pokraèovala: ,,Podívej se — my tu na kousku se hudlujem sami — na nás dva je to moc už. A tam i Francka se ohání jak mùže. Povídala, že by potøebovala doma zastání. Tak jim to dej a radìj jim pak pomùžeme na tom. Nám lehèí, jim lehèí. A pak — ty mᚠopravdu už øemesla dost.“ Pøeklenuvši pak jakousi zøejmì vážnou myšlenkou delší pomlèku, dodala: ,,A Ignác èeká jak na boží smilování, až toho necháš. Vždy by tak umøel chudák tovaryšem.“ Pak pohlédla na staøeèka zpøíma: ,,Tak co — pùjdeme na chalupu. Nech si to tady mladí pronajmou. Ignác to rád vezme všecko s kovárnou. Sobì polepšíme a jim polepšíme — no a — (staøenèin hlas klopýtnul a zachvìl se) — vždy nám je tady také už smutno — vidíš -“ Vytøela zvadlou dlaní slzu z oka a èekala odpovìï nemajíc odvahy usednouti døíve za stùl. Ale staøeèek v té chvíli skromný a poddajný pøijal návrh staøenèin kupodivu s ochotou a pozorností ne nepodobnou ochotì kajícího provinilce. Neodvá-

žil se odmítnout, aè se mu srdce potají stáhlo nevysvìtlitelnou úzkostí. Tak bylo tedy rozhodnuto. Brzy potom vešli staøeèek, staøenka a ze sváteènì odìní k notáøi. Vešli nesmìle a loudav jak vcházívají prostí lidé do úøadù. Když vyšli, byli slavnostnì vážní. Obìma starým lidem bylo pojednou úzko. A doma ve svìtnici, v níž prožili celý svùj spoleèný život, pøepadl je neurèitý strach a smutek. Staøenka vzdychla nìkolikrát potají a staøeèek nìkolikrát nahlas. Nebylo chuti k hovorùm. Cítili oba, že tím dnem octla se za nimi pøedposlední stanice života, že tím dnem zaèal se konec životní pouti. To, co ujednali u notáøe, nebyl vlastnì výmìnek. Na chalupì zetì jim také dle obyèeje nepatøil. Staøí lidé odevzdali prostì všechno dceøi jako dávno slíbené vìno a za to odstìhovali se k zeti. Jejich staré hnízdo najal pak i s kovárnou vdìèný Ignác. Plakali pøitom. Mùj bože, kdo by neplakal? S léty pøirostou i neživé vìci k živému srdci. A rváti srostlé, znamená rváti živé tìlo. * Život starých lidí na výmìnku, zejména život staøeèkùv, zmìnil se od základù. Staøenka pomáhajíc dceøi v hospodáøství zùstala ještì jakž takž ve svìtì, podobnému starému. Mìla i zde své krávy, drùbež i rytinu, mohla i zde vázati zeleninu a nositi nùše dvakrát týdnì do mìsteèka na trh. Ale staøeèka odervali od kovadliny úplnì, tak jako jedli od rodné skály. Vzali mu práci, k níž pøivykl a jeho den stal se podobným prázdné míse a suché láhvi. Zaprvé. A zadruhé — staøeèek nemìl svých pøíjmù. To znamená, že nebylo na onu trochu koøalky, k níž pøivykl, že nemohl si sám kupovati tabáku, kolik mu bylo

tøeba, že nemohl zasednouti už se sousedy ke kartám. Penìz nedávali mu do rukou pod krásnou záminkou, že koøalka je vìc neslušná, nemírné kouøení že škodí zdraví a že bez zbyteèných penìz v kapse se èlovìk uchrání pøed svody karet. Neodbylo se to pøirozenì bez trpkého pocitu køivdy a nevdìku u postiženého. Vedlo to k tomu, že staøeèek nejenže odcizil se mladým, ale dokonce rozhoøèen jsa v hloubi duše demonstrativnì pøed tváøí vesnice zavøel se jako dobrovolný vìzeò v úzký svìt chalupy, snaže se nevycházeti ani pøed vrata. S tímto novým zpùsobem života poèal staøeèek vadnouti jako strom, který pøesadili v dospìlosti. Z dlouhé chvíle lehkomyslný starý voják poèal vždy èastìji a èastìji otevírati modlitební knížky. Pustotu svého èasu i prostoru pøeklenul pøesným poøádkem toho, co v nìm zbylo. Pod kùlnou mezi døívím a starým náøadím našel si svoje místo. Stala se jím poloshnilá kostra jakési starodávné pohovky, kterou tam našel mezi haraburdím, vystlal slamou i pokryl peèlivì starými pytli. Na ní sedával celé dny, od zimy do zimy, hledì otevøenými vraty na dvùr, modlil se a kouøil, pokud mìl tabáku, kouøil a modlil se. Modlitby z knížek, které dávno umìl nazpamì, zaèínaly se dennì na stejné stranì a konèily na stejné. Obraceje listy, líbal potištìné švabachem stránky i svaté obrázky uložené mezi nimi až od starých vlhkých rtù zèernaly a staly se neèitelnými. A den jak den dlouze a vroucnì políbiv vždy tutéž poslední stránku své denní modlitby, položil složené brejle za ni, zavøel zvolna knížky a uložil peèlivì vždy na totéž èistì umetené místeèko mezi narovnanými poleny døíví. Pak teprve s blaženým pocitem dobøe vykonané povinnosti nacpal si skromnou dýmku a kouøil ji zvolna a labužnicky, vyhlížeje vždy na týž známý už do podrobností dvùr.

Kùlna ponenáhlu stala se jeho svìtem. Našel a uznal v nìm urèité pevné zákony. Rozložení vìcí dokola stalo se mu pevným a dùležitým øádem tohoto svìta, který nebylo možno narušiti bez narušení rovnováhy v staøeèkovì duši. Každé sebenepatrnìjší zmìny v nìm všimnul si okamžitì. Pøedložil-li nìkdo zlomené bidlo v koutì, pocítil okamžitì nepøíjemný nelad i v duši. Postavil-li nìkdo po práci motyku do jiného kouta, než který jí byl urèen poøádkem jeho svìta, pospíchal, pobouøen v nitru, napraviti poruchu. Kolik zlé krve, kolik zlosti a strádání zpùsobila mu dìveèka, když naštípavši v kùlnì døíví, nechávala za sebou nejen tøísky, ale celá polena rozházená, zatímco staøeèek každou sirku peèlivì zhasiv opatrnì vynášíval pøed kùlnu. Vùbec v mladé dìveèce pøedstavil se mu nejvìtší nepøítel svìta, jehož pevný poøádek udržovati a chrániti stalo se mu životním úkolem. Tak tedy v tomto úzkém, zvolna trouchnivìjícím svìtì bez rozmachu kladiva a bez šíøky polí jako v suchém kvìtináèi vadla zapomenutá duše kováøe a rolníka. A s duší vadlo i tìlo. Jednou staøeèek ulehl. ,,Stáøí je stáøí a na starost vždycky se nìco najde.“ Tak pravila i staøenka, když ke kuøatùm i vnouèatùm odkázaným její péèi pøibyl nyní i staøeèek. Trvalo to plné tøi mìsíce. Staøeèek jsa sám starostliv už i zaopatøiti se dal. Ale potom vstal a sedával jako døív pod kùlnou, modlil se, kouøil a chránil svùj poøádek. Za necelý rok lehl podruhé. Jednoho dne døíve než jindy odešel z kùlny do výmìnku a døíve než jindy sám si ustlav ulehl ku spaní. Když pøišla staøenka, povídal: ,,Nìjak mì, Katruško, bolí v køíži.“ ,,Namohl jsi se nejspíš,“ staøenka na to, ,,rozmastím tì.“

I rozmastila dùkladnì sádlem záda i køíž a pøiložila modrou zástìru nakouøenou jalovcem. Druhý den ráno staøeèek povídal: Tak už mne to Katruško tak nebolí.“ Ale protože pršelo, zùstal ten den ještì v posteli. Zùstal v ní i tøetí den, ponìvadž i ten byl nevlídný. Ètvrtý den sedl si na okraj postele a øekl staøence: ,,Nic mne nebolí, jenom nìjak sebrat se nemùžu. Starý èlovìk je jak hrachovina. Foukne na nìho vítr a už se ètrnáct dní nemùže sebrat.“ Bylo mu jistì tìžko i stydno ležeti neèinnì ve výmìnku a mysliti na chaos, jenž podle jeho mínìní bez nìho nutnì vznikl už ve svìtì pod kùlnou. Když staøenka pøicházela do výmìnku, øíkával ji rozpaèitì: ,,Katruško, už vstanu. Pojï, pomoz mi.“ Ale staøenka odpovídala mu, jako by odpovídala dítìti: ,,No, dnes ještì polež v teple. Až zítra, s pánem bohem — dnes už to vydrž. Už to ani dnes nestojí za to.“ Tak znenáhla zvykal si staøeèek i na tuto formu života. Svìt zúžil se mu ještì víc. Stlaèil se celý mezi stìny výmìnku. Kùlna žila už v jeho pøedstavách, jako nìco vzdáleného, cizokrajného. Toužil po ní jako cestovatel na sklonku let touží po místech svých mužných toulek. O tom, co se dálo venku, tìžko si tvoøil pøedstavy ze staøenèina vypravování, jimiž tato ukládajíc se veèer vedle nìho ke spánku starala se oživiti spoleènou nudu. Zpoèátku staøeèek tìžkým jazykem a znìžnìlým hlasem vyptával se na všeliké bezvýznamné malièkosti onoho svìta, upozoròoval, dával vážné i dùkladné rady a zlobil se na dìveèku, která je taková, že každému co mùže nejhoršího schválnì udìlá. Ale brzy i to pøestalo ho zajímati a jediným svìtem, jediným kruhem pùsobnosti i zájmu stala se mu postel a vyhlídka z ní.

Byla to pokrývka, po níž od brady pøes hruï táhly se modré i bílé pruhy. Vždy modrý bílý — modrý bílý. Tak je to urèité a spoøádané, jako dny jeho staøecké nemoci. Jdou stále a stále. Táhnou se odtud až tam. Nikdy za pelest. Zahledí-li se do nich, zdá se mu, že pádí šílenì od brady po prsou k pelesti. Letí bez pøestání jako voda se splavu. Až se hlava zatoèí, hledí-li se do nich déle. Ale vždy: bílá a modrá. To jeho zákon, jeho poøádek! — Není divu, že zlou novotou bylo mu, když tyto povlaky vymìnili. Proti tomu se také staøeèek dlouho a vzrušenì bránil. Vždy pak už nepádily k pelesti jeho známé a vìrné, modré a bílé, ale vedle ztichlých bílých jakési hømotné èervené, nezvyklé a cizí. Za pokrývkou širokým rozhledem byla mu po levé stranì bílá stìna se svými drobnými nerovnostmi, z nichž každou sebenepatrnìjší znal dávno již zpamìti, jichž drobouèké stíny dennì vídal se rodit a zanikat. Byla tu lišta na protìjší stìnì tlustì ovìšená rùznými kusy šatstva. Nad ní v èerném, úzkém, rozvrtaném èervy rámu zažloutlý obraz svatého Josefa, jenž od rána do veèera shlížel na nìho s nezmìnitelnì sladkým úsmìvem, drže na jedné ruce dítì a v druhé lilii; a na druhé stìnì rovnìž takový obraz svaté Anny s malou Marií, jejichž tváøe už dávno nebyly k rozeznání. Byly tu hodiny na stìnì s dlouhým kyvadlem a tìžkými závažími na motouzu s pøivìšenými kusy železa. Staré a vìrné hodiny, které jediné hovoøívaly s ním trpìlivì po celé dlouhé dny jeho samoty, podpíraly chabé kroky jeho prostièkých myšlenek a neopouštìly jeho bdícího ducha, tak jako tepy srdce neopouští živého tìla. Všechny i nejdrobnìjší jevy jeho okolí nabývaly znenáhla pro nìho stìžejní dùležitosti. Hrbolky na stìnì, linie obrazu, stín

na listì, tikání hodin, vše to stávalo se v jeho životì èímsi dùležitým a pøitom jakousi nezbytností, samozøejmým zákonem, jenž nepotøebuje odùvodnìní. Samozøejmostí, o níž se nepøemýšlí, samozøejmostí, jakou je dítìti slunce, den, noc a stromy rostoucí vìtvemi k slunci bylo mu i to, že sv. Josef nezmìnitelnì sladce se usmívá, že hledí bez pøestání na nìho, že na jedné ruce drží dítì a v druhé lilii. Samozøejmým bylo, že tváøe sv. Anny s malou Marií nejsou už tváøemi, ale pouhými špinavými skvrnami. Protože to v pevném øádu tohoto svìta jiným absolutnì nemohlo býti. Jak by byl staøeèek užasnul, kdyby jednou pohlédnuv nalevo na stìnu nebyl na ní nalezl onu malièkou èernou skvrnu, neznámo odkud vzniklou, která však sedí na svém místì od poèátku jeho dní na výmìnku. Jednou se stalo, že hodiny došly. Jaký to nepokoj, jaká to úzkost zkrušila staré srdce! Volal svým slabým hlasem ze všech sil, ale nikdo nepøicházel. Bylo mu, jako by nìkdo vedle nìho umíral a nikoho nelze se dovolati. Když došel hlas, tloukl pìstí o pelest. Zdálo se mu, že celý svìt odešel už daleko od nìho a jeho mrtvých hodin. Když koneènì staøenka náhodou zaslechnuvši volání, vydìšenì vpadla do výmìnku, mìl staøeèek plné oèi slzí, že nerozeznal ani oblièej staøenky sklonìné nad ním. Chvilku pomlèev povídá: ,,Katruško, hodiny se zastavily — natáhni je.“ Usychal staøeèek mírnì. Doslova. Nic mu není, nic ho nebolí a pøece se tratí jako sníh na slunci. Pøi jasném duchu mìní se tìlo v kostru potaženou kùží. Došlo k tomu, že nemohl se sám ani obrátiti na posteli. Staøence v bezesných nocích zaèínaly už pøicházeti vážné myšlenky o tom, že jednou staøeèek odejde od ní, tak jako v tichou podzimní pohodu upadá list javoru. Uprostøed rušného dne, když z peøin zakrývajících kostru hledìly na ni jasné

staøeèkovy oèi, odcházely chmury za obzor. Ale zato v noci v opuštìném výmìnku zadýchaném pokorným svìtlem olejové lampièky pod obrazem Marie Lurdské, kdy staøeèkova tváø tuhla ve spánku a slabý dech zvadlých plic sotva hýbal hrudníkem, zakryly jí ty mraky celý svìt. Tu èasto vydìsila staøenku myšlenka, že staøeèek už zhasnul, jako dohoøevší svíce, nebo že už už vydechne naposled, tak jako naposled tiknou hodiny, jichž závaží došla. Vzrušena do dna duše takovými pøedstavami pohlížela pak každou minutu s napjatou úzkostí do tváøe spícího, s nímž ještì veèer hovoøila klidnì o všedních vìcech. Zasténal-li dokonce v takovou chvíli, tu vzchopila se leknutím a tlumíc bouøi vlastního srdce naslouchala, dýchá-li. A neuvìøivši ani svému sluchu, kladla tøesoucí se ruku opatrnì na staøeèkovu hruï. Pozdní spánek mìnil se pak v tíživé mrákoty a klid vracelo jí teprve støízlivé jitro. Tento rovnomìrný a klidný spád narušila neoèekávaná, zcela náhodná událost. Bylo to na onom rozhraní letního dne, kdy pøichází mír do vesnice snímající z lidí starosti dne prošlého a nepøipouštìjící ještì starosti dne následujícího, kdy stíny i vzdálených pøedmìtù natahují se pøes ulici i pøes dvory a opírají se mdlými vrcholky o zarùžovìlé stìny chalup, kdy vysoko ve vzduchu honí se vlaštovky, k rybníku táhnou hejna špaèkù a z polí spìchají domù hospodynì. Staøenka shánìjíc jako obyèejnì na noc kuøata, vyšla na ulici, právì když mimo pøechází hostinský Salaè. ,,Dobrý veèer“ — volal Salaè hluènì — ,,na chládku?“ ,,Ale kde“ — odpovìdìla staøenka — ,,kuøata sháním.“ Salaè odvìtil širokým smíchem.

,,Ani vás nevidìt — jak se dostali na pensi, jako by se do svìta propadli. Co Francek? Tøicet let mu byli kamarádi dobøí a nejednou ani nos neukáže — he!“ Staøenka se smutnì usmála: ,,Ani na dvùr nos neukáže — vždy víte — leží a schne.“ ,,No no“ — zamáchal rukama šenkýø — ,,neuschne vám starý dragoun — jen chlapa do hospody puste a pøestane stonat — cha cha —. Sám øíkal kdysi — napiju se a sedum nemocí pojde — zapálím si a i èerta vykouøím — sekyru zatnu u šenkýøe a zubatá musí na distanc dokud ji nevytrhnu. — Cha cha. — Pøipomeòte mu to jenom — a že tedy nesmí schnout, když tu sekyru nevytrhl — cha cha cha!“ Staøenka oøevøela ústa. ,,No jen mu to øeknìte — to nejde umírat.“ — Staøenka pokusila se cosi øíci. ,,Hlouposti, hlouposti,“ køièí smíchem zardìlý Salaè ,,jen mu to tak øeknìte — a neuschne! Že radìj na to neèekám — jenom když zas pøijde mezi kamarády.“ ,,Co — on je vám Francek dlužen?“ táže se koneènì polekaná staøenka. A šenkýø ryènì odpovídá. ,,Ale hlouposti povídám, jaký dluh! Zapomnìl. Na takovou hloupost se lehko zapomene. Když i na kamarády zapomnìl. Cha cha. — Jen mu to øeknìte — a že ho nechám pozdravovat.“ ,,Poslouchejte“ — táže se znova dùtklivì staøenka — ,,Francek je vám nìco dlužen?“ ,,Ale jaký dluh — tøicet rýnských není žádný dluh.“ A Salaè povìdìl staøence novinku. Och! Staøenka zhluboka vydechla a ve zmatku øekla pouze: ,,Já to — my to zaplatíme...“

,,No vždy je dobøe, vždy je dobøe“ — volal šenkýø spokojen v duši — ,,vždy to nespìchá. Pozdravujte Francka a a vstane z peøin — je to hanba, starý dragoun a kováø — —“ Ten den dlouho shánìla staøenka kuøata do kurníku. Bylo to pøekvapení. Rána k srdci. Zmatek. Hle, staøeèek! Bála se mysleti o nìm. A hrozila se. Vždy od tìch dob, co se odstìhovali k mladým, nemìla u sebe na hotovosti snad nikdy víc, než pìt rýnských. V myšlenkách, neví ani jak, octla se staøenka pøed výmìnkem. Mechanicky vzala za kliku. Ale vzpamatovavši se spustila ruku. Nerozhodnì, s bázní a v zamyšlení stojí èelem proti dveøím. Vzdychne a vzpomíná: co to, bože, mám ještì na práci? Vzpomnìla. Otevøela dokoøán dveøe do síòky, pøitáhla odnìkud koš s cibulí, posadila se na práh a jala se vázati cibuli v otýpky. Ale sklonìnou hlavu jako rosa list trávy tíží jedna myšlenka: ,,Bože, kde vezmu peníze?“ Jak zaplatit bez hluku? Vždy bude nutno øíci to mladým. Kde jinde by peníze vzala? Tøicet rýnských! Vzdech. Co dìlat? Nìkdy to zeti øekne. Ba brzy. Hned jak pøijde z pole. Co by si Salaè pomyslil, kdyby ani teï nezaplatili. Ale aèkoliv se už rozhodla tak, aèkoliv vìdìla, že jiné možnosti není, pøece jen nepøestává muèiti se otázkou: ,,kde vezmu peníze?“ Jakoby doufala, že pøece jen kdesi je ještì možnost jiné cesty z bìdy. Hledá ji usilovnì, ale souèasnì bojíc se ztratiti nalezený jednou bøeh øíká si: ,,Až pøijde mladý, øeknu mu to.“ —

Až pøijde! A bojí se pøitom otázky: což není-li mladý už doma? ,,Bože, kde vzíti peníze?“ Když vjel do dvora vùz a staøenka i v rachotu okamžitì ulovila hospodáøùv hlas, sevøelo se jí srdce jako odsouzenci pøed popravou. Byla ráda, že mohla si ještì øíci: ,,Jenom, co to dodìlám, pak tam pùjdu.“ Od té chvíle pozorovala se strachem, jak rychle práce ubývá. Jala se znovu uvažovati o vìci a pøicházela postupnì vždy k pevnìjšímu a pevnìjšímu poznání, že je pøinejmenším docela jedno, øekne-li to hospodáøi dnes, èi zítra ráno. Dnes už k Salaèùm tak jako tak nemùže a zítra to bude kratší. Øekne to mladým, vezme peníze, zanese je Salaèùm a bude po starosti. Krátce a navždy. Toto rozhodnutí ulehèilo duši. Upokojila se staøenka. Ale tu, ještì než skonèena práce, objevila se pøed ní dìveèka z chalupy a hlásí: ,,Staøenko, máte pøijít k nám.“ Až se srdce staøence sevøelo úzkostí. Znìlo jí v sluchu: máte pøijít k nám! Tak — padá cosi v hrudi — a proè? Roztržitì se ptala: ,,Co?“ ,,Máte pøijít k nám“ — opakovala dìveèka — ,,panímáma vzkazuje.“ A staøenka už spìchá s odpovìdí: ,,Hned, hned! Už jdu.“ Jak spìšnì vstala, rozsypala cibuli, která byla v klínì. ,,Bože, co dìlám“ — øekla si v duchu v rozpacích. V chalupì zùstala státi na prahu a se stísnìným srdcem se otázala: ,,Tak cos chtìla, Francko?“

Rdí se. Èeká, že v pøíštím okamžiku uslyší: ,,Tak vy tedy máte dluh u Salaèù?“ Ale dcera praví jí klidnì a srdeènì: ,,Podívejte se, mamìnko, když jdete zítra na trh, zeptejte se tam u žida, má-li ještì dva lokte takových krajek.“ A mezi øeèí otírajíc ruce o boky vede staøenku do jizby a ukazuje na stole kus jakýchsi krajek. Staøenka kývá hlavou a vzpomíná, co že to dcera po ní chce, co že to vlastnì má udìlat. Ještì když si za chvíli potom ukládala vzoreèek do košíku vedle cibule, pøetøela si dlouze èelo a vzpomnìla si najednou: ,,Bože, a jak moc toho chce?“ I vrátila se k dceøi. ,,Jak moci jsi to chtìla tìch krajek?“ ,,Dva lokty“ — pravila dcera. ,,Dva lokty“ — opakovala staøenka se ztuhlou starostlivou tváøí. Když pak pøišla do sínì výmìnku, vzala v zamyšlení krajku z košíku a pak vzpamatovavši se znovu ji uložila. Chtìla svázati ještì nìkolik zbylých cibulí. Vzpomnìla si také na pøichystanou petržel. ,,Ale nití málo“ — myslila chvíli hledíc na zbytek klubíèka, z nìhož èouhal papír. Když však si vzpomnìla, že nové klubíèko leží na polici vedle postele, podívala se ještì jednou na zbytek nití a øekla si: ,,Snad to postaèí.“ Navázala tedy otýpek, pokud staèilo nití. Pak ještì cosi je tu na práci. I vzpomíná, co. Šuká sem i tam po dvoøe i po síni. Ale myšlenky jsou už ve svìtnici. Chystá si pøedem slova, jimiž se staøeèka zeptá. Øekne: ,,Ty Francku —.“ Tak zaène, ale cítí už, jaká hora hoøkosti vyroste tu všem myšlenkám v cestu. Už teï kypí. Odhodlanì vchází do jizby.

Ale sotvaže pohlédla na staøeèka a setkala se s jeho dìtsky klidnýma, nic netušícíma oèima, ztratila veškerou odvahu. Šuká opìt sem i tam, vyjde ještì za èímsi ven, vrátí se, a na každém kroku bez pøestání myslí, jak mu to øekne. Už i ústa otvírá. Ale se vzdechem roztálo i slovo úvodu. ,,Však mu to øeknu —“ Pak mizí všechno pøed jedinou muèivou myšlenkou: ,,Ale kde vezmu peníze?“ — — Staøeèek, který každý její krok provázel pøítulným pohledem, èekal, že ho osloví jako obyèejnì. Když se to nedìlo, zaèal sám dìtsky nìžným hlasem nemocných lidí: ,,Cos dìlala, Katruško?“ Až srdce povyskoèilo v staøenèinì hrudi. Hle, jak se pøetvaøuje! Odpovìdìla mu pøíkøe: ,,No vždy víš, a teï vidíš, co dìlám.“ Staøeèek pøekvapenì pohlédl na staøenku, potom uraženì uzavøel se v sebe. Zdìtinštìlé srdce se mu rozplakalo v hrudi. V napjatém mlèení staøenka svlékla kabátek i svrchní sukni a ovázavši si hlavu šátkem poklekla k modlitbì spouštìjíc ztìžka koleno za kolenem. Blízkost staøeèka naplnila jí modlitbu nepøíjemnou tíží. V pùli pøepadla ji úzkost. Dluh! A za ní žhavá starost: Kde vezme peníze? I kleèíc se sklonìnou hlavou zapomnìla na vše ostatní. — Pak vstala zhluboka vzdychajíc. Když zhasivši lampu na stole, namáhavì vylézala na lùžko a opatrnì pøekraèovala nehybnì ležící tìlo, nepohlédla staøeèkovi do oèí. Lehala opatrnì a ležíc tiskla se ke zdi; vyhýbala se i doteku se staøeèkem.

Tak leželi vedle sebe mlèky, ale obtíženi druh druhem. Hnìvali se. Stará jizba byla plna bledého smutku. Tesknila olejová lampièka. Najednou ležíc na znaku a hledíc kamsi do stropu, povídá staøenka zvolna: ,,Ty — Francku — poslouchej — jsi ty Salaèùm nìco dlužen?“ Staøeèkovo srdce pøi tìch slovech zvadlo jako ohnìm sežehnutý kvìt. Aèkoliv pochopil všecko okamžitì, pøece se zeptal: ,,Co, co?“ ,,No, rozumíš èesky — jestli jsi Salaèùm nìco dlužen?“ ,,Jᓠ— zelepetal staøeèek — ,,Salaèùm? — A jak moc?“ ,,Já ne. Ty! A jak moc, musíš vìdìt sám nejlépe.“ Staøeèkova duše v tu chvíli podobala se smuteèní jívì v dešti. ,,No — Katruško — su — —“ ,,Tak! Su! Tak zapla!“ Ostøe, velmi ostøe to staøenka øekla. Tak ostøe pocítila i spravedlnost svého hnìvu. Ulevilo se jí. Vìdìla: já taková nejsem. Po chvíli ticha ozval se prosebnì staøeèek: ,,Katruško — —“ ,,A co“ — vybuchla staøenka — ,,mi do toho nic není. Zapla si! Ale co mne chodí upomínat? Já jsem si nic nevypùjèila.“ ,,Což on tu Salaè byl?“ tázal se mrzutì i nejistì staøeèek. ,,A nech mne!“ vybuchla staøenka. ,,Byl. Však myslím ještì pøijde. Tak si to pak vyøiï. Mi do toho nic není.“ — — A dost. Konec. Ani slova více. Tak horlí staøenka, zatímco v staøeèkovì srdci zalitém hlubokou malomocnou lítostí vchází jako èervánky po bouøi neskonalá vdìènost i nìžnost. A nade vše bezmocná zoufalá touha odèiniti vinu.

,,Katruško — —“ ,,E jdi!“ Pak ještì chvíli krèilo se tu zakøiknuté ticho. Najednou staøenka prudce posadí se na posteli, obrátí se celým tìlem k staøeèkovi a povídá: ,,Ty — Francku — víš, kdybys si byl vzal ženskou ještì jednou tak velikou jak jsi sám, tak bys tak teplo nesedìl.“ Na to stejnì prudce spustila hlavu na podušku, otoèila se zády k staøeèkovi a nemluvila víc. A staøeèek mlèel, protože všecka myšlená slova zalkla se mu lítostí v samé hrudi. Ze staženého hrdla nevyšel ani sten. * Dávno už spala vesnice, když staøenka ještì se obracela z boku na bok. Neodbytná myšlenka na dluh a na zítøejší ráno, kdy bude jí øíci o nìm zeti a požádati ho najednou o celých tøicet rýnských plašila sen od ustarané hlavy. Veškerá hoøkost utonula v obavách. ,,Kde vzít peníze?“ Známé pøedmìty stály bezradnì kolem. Pod obrazem lurdské Marie pokornì hoøel plamének. Jako živé srdce. Staøenka zaèala se šeptem modliti. Jednu chvíli zrak jí padl na ostrý nehybný profil staøeèkùv zasypaný neurèitými znepokojenými stíny a náhle pøepadl ji strach. Myšlenka o staøeèkovì smrti pohltila modlitbu a okamžik na to jako dým na vìtru rozletìlo se všechno pøed jedinou otázkou: Dýchá? Staøenka zatajila dech a napjala sluch. Srdce zrychlilo tep. Nedýchá?

Vzpøímila se rázem. Zlehounka chvìjíc se vzrušením kladla ruku na staøeèkova prsa. A tu náhle, vzrušiv napjaté ticho, ozval se znavený, pøesycený nìhou hlas: ,,Co je, Katruško?“ — — Staøenka spìšnì stáhla ruku zpìt. ,,A tak se mi zdálo, že voláš.“ ,,Ne, nevolal jsem — Katruško,“ — ještì mìkèeji slovo za slovem pronáší staøeèek. Staøenka oddychla si tiše, tichounko. Ale nemodlila se už. V dlouhých minutách, které vlekly se nocí, padal nepokoj neustále zpìt do jejího srdce, jako mlhy do dolin. Když odbilo jedenáct, staøeèek lehce zasténal. Minutu na to tiše zvedá se staøenka v peøinách a tajíc dech, naklání ucho nad staøeèkovu tváø. A opìt padá do ticha: ,,Co chceš — Katruško — —“ ,,Volals?“ — zmatenì místo odpovìdi táže se staøenka. ,,Ne — nevolal — Katruško“ — odpovídá staøeèek zvolna a nìžnì — ,,a že nespíš?“ ,,I vždy jsem spala“ — praví staøenka — ,,a tak se mi zdálo, že voláš.“ — Leželi potom mlèky vedle sebe podobni zvadlým listùm splaveným podzimním deštìm na okraj cesty. Ale jejich smíøená srdce høála se jako párek holoubat v hnízdì. Z celého jejich svìta zakoøenìného tak pevnì mezi hlínu, hvìzdy a èervánky, zùstal jim obsah ètyøech stìn z bláta. Dobré a skromné svìtlo olejové lampièky oddìlilo ho pro nì od cizí jim vesnice, vykrojilo z nekoneèného vesmíru. Staøecky vážné hodiny, jediné ze všech, vìrnì bdí s nimi a brodí se tìžce

tuhnoucí tišinou. Staré, zdìdìné lože, památník nejedné lásky, zrození i smrti, nese je jako oltáø obì. — Bùh ví, proè v té chvíli do duše staøenèiny tiše vešla vzpomínka na onu první noc, prožitou se staøeèkem na téže posteli, pod týmiž hodinami. A pøi pohledu dálky za sebou, na onu klenbu života, jež spojuje lidský východ i západ, padl jí do srdce strach, jako pod klenbou mohutného chrámu, v nìmž ve veèerním tichu dohoøívají poslední svíce a tají poslední obláèky kadidla. Se stísnìným srdcem jala se odøíkávati rùženec, tisknouc se pøestrašenou a ohromenou duší k živému èlovìku vedle. V hodinách hrklo. Ozval se chraplavý zvuk a staré hodiny poèaly odbíjeti zvolna dvanáct. Každý jejich úder se chvìl a chøestil. Dva poslední splynuly v zrychleném tempu v jeden chraplavý zvuk, který umøel, jako kruhy na mrtvé tùni. A z ticha vyskoèilo znovu: Tyktyk — tak — tyktyk — tak. Dvanáct. Staøenka vzpomnìla, že tehdy v první noc na této posteli, také ještì nespala vzrušením, když hodiny právì tak chraplavì klopýtajíce odbíjely pùlnoc. Myslila o nich vdìènì — za vìrnost. Vzpomnìla, jak staøeèek kdysi chystal se s nimi k hodináøi pro onu chybu v hlase. Chudák! Dnes byli už všichni tøi staøí, chraplaví, klopýtající. Vzpomnìla, jak staøeèek øíkával žertem, že doklepají spolu. A øekla si v duchu, jako si øíkávali vždy: ,,Ach, copak hodiny! Ty hodináø ještì spraví, i když se zastaví; a ony zase jdou. Ale ta tvoje koleèka jak dojdou, žádný hodináø na svìtì za sebevìtší peníze nespraví.“ V tu chvíli tišeji než pøedtím ozval se vedle pomalý a tìžký hlas: ,,Katruško — spíš?“ ,,Ne — co je — chtìls nìco?“ ,,Ne — nic — —“

Ale po chvíli ticha hlas zvedl se ještì a pravil chvìje se v slzách: ,,Že jsi — hodná — —“ A složil do ticha køídla. ,,A kdybych spala — tož bych nebyla?“ ,,No — — taky — —“ Napjaté vteøiny pozbyly rázem svoji tíži. Nad starými nehybnými tìly objaly se dvì duše. Staøeèkovo slabé srdce zemdlevši dvojím vzrušením i nìhou, klesalo v chùzi do sladkých mrákot. Tikalo šastnì s hodinami: tyktyk — tak — tyktyk — tak. Šlo zvolna, zvolna. A chvìlo se jako mladé tìlo spálené rozkoší. Èela starých lidí spoèinula vedle sebe, jako dva èluny v tichém zálivu. Pak pomalu tlaèil na nì spánek. Znenáhla i myšlenky i slova modlitby i dech vkroèil do rytmu hodin: tyktyk — tak — tyktyk — tak. Staøenka nìkolikrát zaèínala jeden otèenáš, na jehož stezce vždy kdesi propadala v polosen. Zaèíná stále a stále, vždy horlivìji a horlivìji a pøece vždy hloubìji a hloubìji klesá v sen. Už jenom v mysli opakuje: otèenᚠ— otèenᚠ— — — — otèe nᚠ— — —. Pak z temnot nad hlubinami zvolna tvoøí se svìt. Pod okny za muškáty svítí slunce. V korunách oøechù køièí vrabci. Hála vchází do svìtnice umounìný, ramenatý a veliký, takže ve dveøích jest se mu sehnouti. Sedá na kožich za dubový stùl. A hle, staøenèina maminka je tu též a povídá: ,,Katrino, tady ti nesu peníze. Francek si vypùjèil od Salaèù, tož jim to vra.“ — — *

Bylo už k ránu, když staøenka náhle se probudila. Vzchopila se jako by jí nìkdo zatøásl. Nechápavì hledìla na stíny hrající si a dovádìjící dosud v záhybech sukní na lištì. Malièký plamének olejové lampy krèil se hluboko v kalíšku. Šedé matné svìtlo naplòovalo okenní rámy a èerné lístky muškátu v nich malièko prosvítaly zelení. Co je? Ach! Tìžká starost svalila se na staøenèino srdce. Dluh! Nutno øíci zeti o nìm. Ted¡, brzy — aby neujel do pole. Pohlédla ještì na staøeèka. Spí. Spí? Opatrnì, jako vždy spustila ruku na jeho prsa. Zlehounka, aby se neprobudil, spíli a aby se nezeptal. Dýchá tak potichouèku, pomyslila si. Ale když zavadila rukou o staøeèkovy prsty, natažené na pokrývce, zrovna ji zamrazilo. Nedomyslila. Vzchopila se rázem a se srdcem i hrdlem stísnìným opatrnì odvažuje se podruhé sáhnout na prsa spícího. Sama oddychuje zdlouha a øíká si: ,,Já hlupák taky.“ Poslouchala. Dýchá? Položila ruku smìleji, a v témž okamžiku tajíc sama dech úzkostí i napìtím sedí už sehnuta tìsnì nad staøeèkovou tváøí obrácenou ke stropu. Srdce se úží, skáèe a bouøí. Potom klade rychle ruku na staøeèkovo èelo. I èelo je chladné. ,,Francku!“ Z pod víèek lesknou se matné oèi upøené kamsi ke stropu. ,,Francku — slyšíš!“ Jenom kyvadlo hodin lhostejnì odpovídá. Tato prostá skuteènost rázem vztyèila se pøed ní temenem až k nebesùm: staøeèek umøel. V ten okamžik místo pláèe zachvìly se jí pouze slzy v øasách. Nìco neskonale nìžného k této mrtvole, k této studené tuhé kostøe ve vyschlé kùži naplnilo jí srdce.

,,Tak s pánem — bohem — Francku,“ šeptá polykajíc slzy. ,, Však — však — dlouho — na mne — èekat — už — — nebudeš — —“ Chvìjící se rukou dìlá na èele mrtvoly tøi køížky. Oèi tonou jí v mlhách, nic nevidí, všecko jí splývá. ,,A odpus — odpus mi všecko — co jsem — „ Zaplakala tichým, staøeckým pláèem. Potom slezla z postele, vytøela okrajem suknì oèi i nos, poklekla k pelesti a modlí se. Po malé chvilce vzpomenuvši si ještì vstala namáhavì a nadklonivši se nad mrtvým zatlaèila mu oèi. Ještì jednou udìlala tøi køížky ševelíc rty a za chvíli už znìl svìtnicí s tikáním hodin klidný hlasitý otèenáš. Pak staøenka vstala, otevøela okno dokoøán a šla pøes dvùr oznámit do chalupy, že staøeèek umøel. Pes, který ležel v boudì, uzøev ji zvedl se, prohnul a natáhnul høbet a bìžel pøes dvùr za ní. V kurníku za dvíøky tísnila se hašteøivá drùbež, vystrkovala mezi pøíèkami hlavy a vidouc staøenku, tlaèila se i køièela ještì usilovnìji.

JURÁŠEK A HANINKA Otec byl Jura a syn byl Jurka, a protože byl malièký, øíkali mu Jurášek. Narodil se v horách; ale v takových, kam nikdo nepøijde, kdo chce do hor. Za vysokou rovinou zvedají se na nevysokých høbetech lesy. Sedláci v rovinì øíkají tìm kopcùm ,,v horách“ a tkalci v lesích øíkají rovinì ,,v kraji“. Všecka èeládka v kraji je z hor. Ale sedláci z kraje do hor pøijdou nejvýš pro døíví, èi na pou. Jurášek vyšel z lesù, když otce Juru potkalo štìstí, že byl pøijat obcí v kraji na úøad obecního pastýøe. S tím kromì teplé obecní pastoušky dostal Jura právo na urèitý poèet obìdù z chalup, právo sbírat po domech v hody èi ostatky koláèe do putny a právo, èi povinnost na štìdrý veèer práskat s Juráškem bièem a zpívat pastýøské koledy pod okny teplých a svìtlých chalup. Rozlouèení s rodnými horami ulehèila jim ta okolnost, že nová vesnice svým èelem hledìla sice do roviny s obilím a øípou, ale zády opírala se ještì o kopce a lesy. To znamenalo, že oba Jurové, kteøí svým minulým životem zakoøenili v lesích, mohou i z nového domova choditi do nich na houby, borùvky a jahody a prodávati je v kraji. V dobì odchodu z hor, Jurášek byl už úlevákem, což znamená, že brzy vyjde ze školy docela. A vyjíti ze školy na vesnici znamená vyjíti do života. Èili: Jurášek bude potom každý den s otcem pásti stádo po stráních a úhorech. Tak jako je pase už po dobu svých školních úlev. Vyhání-li Jurášek s tátou na pastvu, jde táta Jura po jedné a malý Jurášek po druhé stranì ulice. Zapráská dlouhým bièem pod okny a lidé, kteøí ještì nevyhnali, spìchají vypustiti dobytek do ulic. Starý Jura žene ho pak stádem ven za dìdinu.

Jurášek honí na pastvu rád. Èasnì ráno spìchá z pastoušky první. Vyjda na ulici práská tìžkým bièem hrdì a stateènì jako velký. Nejdøíve, a proto i nejdéle, stojí pøed Šafaøíkovými vraty a trpìlivì èeká, dokud Haninka Šafaøíková nevyžene. Haninka je menší než Jurášek a není ještì úlevaèkou. Nosí èervenou sukénku na šlích, ale oèi má rozšafné jako selka. Juráškovi zdá se býti moudøejší než všichni úleváci dohromady. Když na jeho zapráskání spìchá vyhnati dobytek, nemytá a neèesaná ještì, podobá se svojí rozcuchanou plavou hlavièkou panence, kterou má za okny od loòského Mikuláše. S Haninkou Šafaøíkovou sblížil Juráška vítr. Jednoho nevlídného rána, jaké bývají po dlouhém dešti, když Haninka vyhnala dobytek, opøel se do široké plochy vrat celou svou bezohlednou silou, a nejen že nedovolil zavøíti vrata, ale hrozil dokonce poraziti Haninku, tak že se malomocnì rozplakala. Tehdy Jurášek položiv biè, pøispìl jí na pomoc. Zavøeli spoleènì vrata, Haninka osušila slzy a Jurášek dostal pohlavek od táty za to, že se opozdil. Ještì jednou nesl Jurášek pøíkoøí za Haninku. Tehdy už veøejnì. Bylo to v kostele, pøed oltáøem, kde chlapci stávají po pravici a dìvèata po levici. V nejhlubší tišinì pozdvihování; ve chvíli, kdy laskavé a nìžné zvonky rozechvìly slavnostní klenbu; v tišinì, v níž bylo slyšet holuba, jak usedl zvenèí na okno, jak pokloniv se zavrkal a vrhnul se udeøiv køídly k modrým nebesùm. Jurášek tehdy hledì na Haninku, letìl za holubem k èistému blankytu. Snil o tom, oè vìtší byla by boží sláva, kdyby andílci na oltáøi byli podobni Hanince Šafaøíkové. Zapomnìl kleknout, i když už celý chrám ležel na tváøi. Až z jeho nebes srazila ho rána v zátylek uèitelovy ruky. Kleèe pak zahanben, pokydán výsmìšnými pohledy celého to-

hoto cizího svìta, nemohl ani v nejhlubší tišinì zadržeti vzlykot, aè cítil, jak celý bezcitný kostel stìží dusí smích. Po cestì z kostela pak pokøikovali na nìho všichni kluci. Nejlehèeji bylo Juráškovi se stádem za vsí. Stádo mu hlídal Tyras. Když sytý dobytek se rozložil po zemi, lehl si i Tyras a Jurášek mohl blouditi bez starosti po stráních kolem. Chytal motýly, èíhal na lesklé cvrèky, kteøí v sluneèní dny zpívali vesele u svých dìr v trávì, dìlal oèka ze stébel trávy, vyplòoval je zrcadélkem ze slin duhovì zbarvených mlíèím; a nejradìji trhal plané máky a ohrnuje jejich køehké lístky, dìlal z nich panenky v sukénkách èervených jako mìla Haninka. Když pøišla doba jahod a hub, smìl Jurášek do lesa. Les byl mu tím, èím ptáku i lesní zvìøi. Znal v nìm daleko široko všechny opuštìné, zarostlé stezky, všechny skrýše v podrostu. Jsa cizí ve vesnici a k tomu i jako pastýøùv syn nevhodný pro družbu se selskými dìtmi, zamiloval si samotu. Odkrýval místa v lese, kam nikdo nechodí a jako høích skrýval v nich svá dìtská snìní. Nejednu hodinu, ba nejedno pùldne prosnil, skryt v rozlehlé seèi, na místì sevøeném vìtvemi mladých smrkù, sedících na zemi, v neporušené trávì, mezi kvìty, kam vidìl pouze pták a slunce. Chodí tam jako milenec za sladkým høíchem snít — ach, jen o høe na schovávanou. Ten nejkrásnìjší sen ocitá se tam blízko skuteènosti. Hle, tak jistì to bude: v tuto objevenou, neporušenou skrýš zavede jednou pouze Haninku a nikdo nikdy je tu nenalezne. Pøisní k tomu podrobnosti a sny jeho tvrdì chrání rodný les. Je tich jako matka nad kolébkou. Teprve veèer na útlé vršky mladých smrèkù louèících se se sluncem usedne známý pták, a do slastné únavy kolem køièí bez pøestání: ,,Jurášku, spí — iš?“ A zase: ,,Jurášku, Jurášku, spí — iš? — Jurášku, Jurášku, spí — iš?“

* Otec Jura vládl velmi dobøe kosou. Proto, když panu starostovi uzrála luka, pøipadla starost o stádo Juráškovi s Tyrasem. Otec Jura vyhnal ze vsi, pomohl zahnat za humna k potoku, kde dobytek se drží nejlépe pohromadì, a tam zùstal u stáda pouze Jurášek s Tyrasem. Juráškovi staèí odtud popohnati pouze nemnoho po vodì, aby se octl zrovna za Šafaøíkovým. Ze stránì nad potokem vidí pøímo do Šafaøíkova humna. V humnì na šòùrách se suší prádlo. Mezi bílým, modrým a rùžovým se tøepetá kus èervenì; vesele jako motýl nad kvìtem. To je Haninèina sukýnka. Jurášek nemùže odervat od ní oèi. Je pro nìho støedem celého kraje, jako rùže støedem záhonu. Od ní je všechna radost ve svìtì. Posílá dobrý pohled i Juráškovi. Známá a milá! Není pøíèiny, aby hnal stádo stále po potoku. Není motýla ani kvìtu, jenž by byl stol, zlákati ho ze stránì, která hledí pøímo do Šafaøíkova humna. Jednou pøed polednem — když pøišla ze školy — vybìhla za humna sama Haninka. Jurášek se až lekl. Sedì znepokojen nad strání, provázel ji oèima na každém kroku. Haninka chodila po bøehu, trhala do klína kvítí a z lístkù bílých, žlutých, èervených i modrých dìlala posýpátko. Jurášek dlouho hledìl na to s tlukoucím srdcem a koneènì si øekl v duchu: ,,Má tam málo kvítí.“ I vstal sám, rozbìhl se k polím i k lukám, natrhal kohoutkù, chrp, koukole, kopretin, zvonkù a všeho kvítí na bøezích. Pohvizduje, voní ke kytici a zálibnì ji otáèí. ,,Haninko, podívej!“ ,,Jej, ty mᚠkvítí“ — podivila se závistivì Haninka. ,,Chceš?“

,,Chci.“ ,,Na!“ — A rázem jí dal Jurášek polovici; a ještì jí pøidal; ba vsypal jí do klína i svoje poslední. Haninka sedla si do trávy, zkøížila nožky, roztáhla pøes nì sukénku v klín a jala se plést vìneèek. Jurášek klekl opodál, pøisedl na paty a díval se, jak Hanince prsty hrají. Když byly vìneèky hotovy, Haninka je rozložila po trávì a tìšila se z nich uklánìjíc zálibnì, hlavu napravo i nalevo. Jurášek jí pøinesl plochý kámen, z nìho udìlali oltáøíèek a vìneèky dali na nìj. Pøed ovìnèeným oltáøíèkem vyškubali pak trávu, Haninka hlínu utloukla pìstí a posypala svým pestrým posýpátkem. Metlice a trsy trávy, které se vlnily dokola, staly se lesem. Jím proklestil Jurášek cestièku klikatou i toèitou. Napøíè pøes ní i napøíè lesem vyhrabal stružku, a to byl potok. Vodu do nìho nanosil v èepici a z døívek postavil pøes nìj most. Po chodníku putovali mravenci vylézající z trávy. Haninka øekla, že se jdou modlit k oltáøi. Jurášek však nazval je zajíci a veverkami, protože bìhají v lese a lezou po stromech. Když pak na vyhøátý kámen oltáøíèku usedla náhle pestrá moucha, zaradovala se Haninka: z lesa pøiletìl pták ohnivák! Nakonec Juráškovi napadlo oltáø ohraditi i jali se spoleènì s Haninkou stavìti z kolíèkù zahrádku. Tvoøili svìt. Kolem nich nad bøehy bzuèel hmyz, v olších nad nimi žvatlaly sýkory a z èisté oblohy hledìlo na nì dobrotivé slunce. ,,Zatracený kluku! Zpropadený parchant! Poèkej, já ti ty uši natáhnu. Kde mᚠprasata?“ Jurášek vyletìl z trávy nepohlédnuv ani na klnoucího. Tyras se rozštìkal a prasata i kozy tryskem opoutìly tuènou pastvu v polích. Polekaná Haninka klusem zmizela v mezírce.

Bit byl Jurášek teprve doma od táty, který prohlásil, že takovému ulièníku nelze svìøiti stádo ani na pùl dne. * Když dozrálo starostovi žito, a táta Jura byl nucen znovu vzíti kosu, stal se Jurášek opìt jediným pánem stáda. Byl tedy za Šafaøíkovým humnem i v dobu, kdy Haninka vyhánìla kaèeny na potok. Kaèeny se laènì spustily do vody a Haninka s proutkem v ruce usedla na bøeh. Když Haninèino stádo zaèalo na druhém bøehu vylézati z vody, pøibìhl Jurášek a sehnal jí ho ochotnì zpátky. Sedl pak na tom místì do trávy. Možná, že pouze proto, že bylo tøeba pøevázati biè. Pøevázav øemínek, srovnal tøásnì, pøidìlal jeden souèek, vstal a zapráskal na zkoušku. Podíval se pøitom na Haninku, a ta mimodìk zmìøila zrakem svùj proutek. Øekl jí pak: ,,Haninko — já o nìèem vím.“ ,,A o èem?“ ,,Hm... Kdybys vìdìla...“ Haninka ohrnula nos. ,,No ba! — Když mi to nechceš øíct, tož si to nech!“ ,,Já ti to povím, Haninko, ale øekni na mou pravdu, že to nikomu nepovíš. Ani Maøence.“ ,,Na mou pravdu.“ ,,Já vím — — o místeèku v seèi. Hm — —“ ,,No — to je toho“ — zvedla Haninka nos. ,,Ale jaké“ — pospíchal dodati Jurášek. ,,Tobì ho ukážu, když chceš. — Pojï se tam v nedìli podívat — —“ ,,Ále —“ zvolala pohrdavì Haninka a Juráškovi bylo stydno za vše, co jí øekl. I zdùraznil nato:

,,Ale o jahodách vím — —“ ,,Hm“ — øekla Haninka — ,,naši koupili vèera plnou mísu.“ Opìt se Jurášek zastydìl. Naklonil hlavu na stranu a protáhl pro sebe: ,,Ale já vím v lese — —“ A spìšnì vytáhnuv z kapsy kudlu, jal se vyøezávati násadku svého bièe. Zdál se býti hluboce ponoøen do své práce. Haninka byla zvìdava, co z toho vyjde. Pìkné to bylo. Sám Jurášek zálibnì pøehlédl vyøezané bièištì a srovnav šòùru, prásknul do vzduchu. Oèkem šlehl po Hanince a Haninka ještì skromnìji zmìøila zrakem svùj ubohý proutek. Tu pravil zvolna Jurášek, upjav pohled na svùj biè: ,,Haninko, já ti nìco dám — my nìco máme — chceš?“ ,,A co?“ ,,Nìco!“ ,,A co? Hm ba! Však my také nìco máme.“ ,,A co?“ Nato opìt Haninka pøiklonila hlavu na stranu a švihajíc proutkem, jako by pro sebe, øekla: ,,Nìco —“ Jurášek se jí nezeptal víc, ale druhý den svùj slib splnil. V pastoušce na dvorku byl štìp letních jablek, který v tom roce pøinesl první tøi plody. Byly veliké a zardìlé jako dìtská tváø. Tvrdil-li otec Jura, že jablka nejsou ještì zralá, øíkal tak jistì pouze proto, že se sám o nì bál. Pochopitelno. Nic nad nì krásnìjšího v celé pastoušce není. Z tìchto tøí jablek utrhl Jurášek to nejvìtší, jakmile otec ráno odešel s kosou. Sotva se mu do kapsy vešlo. Haninku uzøel pøed polednem. Trhala na lukách pomnìnky. Dìti je mají rády pro jejich odkrytá modrá oèka, jimiž se v sa-

mém nebi shlížejí. Dìvèata dìlají z nich vìneèky a kytièky, které na talíøi za oknem i bez koøenù kvetou a kvetou. Honí-li Jurášek motýla, bije-li po nìm èepicí, motýl letí k lukám. A když neletí ten, najde se jiný. Není-li motýla, mùže to býti i moucha. Èi se tak jenom za èímsi rozbìhl a ono to nic nebylo, nebo zrovna to kamsi uletìlo. Však je už Haninka nedaleko. Udeøil Jurášek èepicí o zem: ,,Aha, už tì mám!“ A Haninka se ohlédla. Mìl. Polámal motýlu køídla, ale pøesto ho vysoko zvedl a ukázal Hanince. ,,Aha!“ Haninka øekla: ,,Odøeš mu køidýlka.“ ,,A ba už je má odøenᓠ— odpovìdìl Jurášek a udeøiv motýlem o zem a pøišlápnuv ho ještì, rozbìhl se za jiným. Bìhá, skotaèí, ryje se v trávì, ale poøád okolo Haninky. Najednou se zastaví. V ruce zvedá jablko. ,,Haninko, chceš?“ Haninka sotva hlavu zvedla od své kytièky. ,,A! My jich máme! A nejsou ještì zralá. Tonka povídala, že kdo to jí, dostane psinku.“ Jurášek s tváøí èervenìjší, než jeho jablíèko, skoèil po èmeláku. Konce nedoslechl. Bylo mu stydno i hledìti na Haninku. Jablko, nejlepší jablko pálilo ho v hrsti. Jal se jím v rozpacích pohazovati jako míèem a najednou mrštil jím vysoko do vzduchu a rozbìhl se k stádu, které se zatím pøíliš rozlezlo. Køiknul na Tyrasa, který nehlídal. Ještì si i ruce o kalhoty otøel. A veèer byl bit za to, že se ztratilo nejlepší jablko ze štìpu.

* Nastaly prázdniny. V první volný den opojena svìžestí svobody, vybìhla Haninka za humna hned zrána. Stín stodoly a bzuèících líp ležel ještì v rosné trávì a vlhkém prachu, ale do zrajících polí lilo se už plnými proudy letní slunce. A tu, kde se vzal, tu se vzal, pøímo u sousedových lip: — Jurášek. Kabát mìl upnutý, v jedné ruce nesl lískovou hùl, v druhé veliký hlinìný džbán, na provázku kolem pasu uvázán hrníèek a v nìm krajíc chleba. Kolébal se nerozhodnì støedem cesty a na Haninku se usmíval: ,,Kam jdeš?“ zeptala se ho Haninka, když pøecházel mlèky mimo. ,,Na jahody,“ odpovìdìl Jurášek usmívaje se. Ale teprve když již pøešel na nìkolik krokù, zastavil se a dodal nerozhodnì: ,,Pojï taky, Haninko!“ Haninka se mimodìk ohlédla do otevøené mezírky za sebou. ,,Já nesmím — je to daleko.“ ,,Co by daleko“ — zvolal horlivì Jurášek — ,,jenom tady do kopeèka a z kopeèka a už je to. Však k Hanákùm za Maøenkou chodíš, a to ani není tak daleko.“ Haninka váhala. ,,Pojï, Haninko! Tam ti je jahod èerných a èervených — já si vždycky jenom sednu a jím. — A ještì o nìèem vím! Já ti to ukážu, Haninko, chceš?“ ,,Ále — já bych dostala — —“ ,,Vždy je to tady hned za kopeèkem. A nikdo to ani nebude vìdìt. Pojï, Haninko!“ Haninka mlèí. Již již chystal se Jurášek s horkou tváøí a sestydlým srdcem jíti samoten dále, když se Haninka ozvala nejistì:

,,A není to daleko? Nezabloudíme?“ Jak by mohl Jurášek v lese zablouditi? Když zná tam každou cestièku, každé i nejskrytìjší místeèko! Když i za obrázek a do vysokého lesa chodí sám! ,,Tož pùjdu“ — rozhodla Haninka. — ,,A co si mám vzít? Do èeho si natrhám?“ Podle Juráška není nièeho tøeba. Pouze jíti hned, nebo slunce už dávno svítí. Šla tedy Haninka odhodlanì do kopeèka i z kopeèka. Když už prošli i kus lesem, povídal Jurášek: ,,Tak ještì tam z kopeèka a tam už je to.“ Na cestì z kopeèka našli se vpravo i vlevo bohaté trsy borùvek. ,,Ale to nic není“ — prohlásil Jurášek — ,,za obrázkem ve vysokém lese tam je jich slitá zem.“ Pøi pouhé pøedstavì onoho ráje záøí dìvèeti oèi. ,,Pojïme tam, Jurášku! A èervené jsou tam také? Zajíc! Pu pu!“ Haninka rozbìhla se z kopeèka. Pod ním je moudrý bukový les. Opøev se o tìžké letní slunce zadýchal své snivé ticho jeho prudkou radostí. (Na Haninèinì hlavièce každá krùpìj její výská zlatem.) Na dnì lesa po koøenech a omšeném kamení tekou èisté vody, kolem nich mezi ostružinami roste vysoká tráva a dlouhé bledé metlice, nad kamením rozložily se kapradiny a na mýtinkách tísní se mnoho kvítí. Bílé na vysokých stopkách, rùžové i žluté; všecko nevídané ve vsi. ,,A já si tady natrhám kytku“ — prohlásila Haninka. Jurášek jí ochotnì pomohl. Když už mìla kvítí mnoho, pøinesl dlouhý list trávy a kytici jím svázal. ,,A kde jsou ty jahody, Jurášku?“ vzpomnìla si potom Haninka.

,,Tady — pojï“ — øekl smìle Jurášek a vykroèil napøed vzhùru po stráni. Nahoøe vedla cesta starou seèí, v níž smrkový podrost uèinil z prùsekù ulièky. Tu široké a rovné, že dìti neodolaly a rozbìhly se jimi, tu køivolaké a úzké, místy úplnì zatarasené vìtvemi, tajemné a vábící stále hloubìji. V takových místech Jurášek pronikal napøed a spouštìje opatrnì vìtve, napomínal Haninku: ,,Haninko, pozor.“ Když seè najednou proøídla, když za paøezy a sazenicemi skrytými v trávì, køoví, ostružinách, malinách i šípcích vystoupil vážnì vysoký les, zeptala se Haninka starostlivì: ,,Už tam budem brzy, Jurášku?“ ,,Tady už to bude“ — odpovìdìl Jurášek a rozbìhl se ještì kousek kupøedu. Stanuv tam pod vysokými šumnými borovicemi, zvolal pyšnì: ,,Tady!“ Skuteènì. Pod sosnami mezi dubovým podrostem samé borùvèí. Tak bujné, že dìti usednuvše, ztratily se v nìm témìø. ,,Ty mᚠèerný jazyk, Jurášku! A vousy máš!“ ,,Však ty také! A zuby mᚠèerné! A nos!“ — — ,,Haninko“ — øekl Jurášek, když ho borùvky omrzely — ,,já ještì o nìèem vím. Já ti ukážu místeèko — pojï!“ A Haninka šla. Brodila se sluncem mezi ostružinami, malinami a šípky. ,,Tady to bude,“ øíká jí Jurášek. ,,Kde?“ ,,Tam.“ Haninka stìží mu staèí. Ostružiny na každém kroku chytají ji za sukénku.

,,Poèkej!“ ,,Ne — tam je to —“ Haninka pohlédnuvši za ním do slunce, zaclání ruèkou oèi. ,,Neutíkej!“ — — Juráška bodla výèitka v jejím hlase, proto se vrátil a jda s ní, ohýbal opatrnì vìtve, aby mohla snáze projíti. V jednom místì však smrèky se semkly v stìnu a postavily se jim davem v cestu. Nebylo možno projíti dále. Jurášek zkoušel vpravo, zkoušel vlevo, a najednou rozhlédnuv se prohlásil, že zašli pøíliš dolù. ,,Já už vím, Haninko.“ Pamatoval si, že na tom místì, kde byl skrytý vchod do houští, stál jako na stráži mladý doubek. — Ale teprve teï si všimnul, jaké to množství mladých doubkù je roztroušeno kolem dokola. Už i Haninka pøemýšlela. ,,Tøeba tam, Jurášku,“ øíkala — ,,nebo tam.“ — A Jurášek poslušnì prodíral se tam i tam. Najednou ostružina smýkla prudce za Haninèinu sukni, nìco prasklo a Haninka zbledla. Srdce jí vyskoèilo až k hrdlu. I Jurášek zbledl. Ale bylo to malièko. To ani nepoznat. Haninka pøihladila sukni a Jurášek ještì jednou podíval se z dálky. Nebylo to ani vidìt. ,,Já už vím, kde je to“ — øekl jí v náhradu za to zbìžnì se rozhlédnuv kolem — ,,tam, co je ten doubek.“ Ale když po nìkolika krocích ztratil se i ten doubek, zasteskla si Haninka: ,,Jurášku, pojïme už dom, už jsme myslím za obrázkem.“

A když Jurášek s napìtím vší vùle chtìl pøinutiti les k vydání skrýše, povolil pøedèasnì šípkový prut v jeho ruce a udeøil Haninku do tváøe. Z oèí dìvèete vyskoèily slzy. ,,Jurášku, pojïme už dom,“ poprosila skromnì a snažnì. Jurášek lekl se krve i slz v Haninèinì tváøi, a proto odpovìdìl spìšnì: ,,Pojïme!“ Od té chvíle dìti už nemyslily na les, nevidìly borùvek ani jahod, nestaraly se o ztracenou kytici. Jurášek pohlížeje z boku na Haninku, všiml si, že má sukénku silnì zamazanou od borùvek, a to roztržené, že je pøece jen hodnì vidìt. Dolehl na nìho tìžký strach. Sám nenesl domù ani jedné jahody, ani jedné houby. Když scházeli z posledního kopeèku k vesnici — to bylo už velmi horko a mìli veliký hlad — když zdaleka uzøeli pøed mezírkou matku Šafaøíkovou, tu už klesli na duchu úplnì. ,,Naši“ — vydechla Haninka, a jak matka u mezírky založila ruce v bok, tak jí i nohy zdøevìnìly. Hned byl Jurášek nìkolik krokù napøed. Poèkal-li na ni v rozpacích, octla se opìt Haninka na sáh pøed ním. Haninka oèí nespouší z matky a už už zdá se propukne v pláè. ,,Hanko! Kde byla? No poèkej!“ Haninka povolila slzám. Jurášek šoural se støedem cesty pod pøívalem hrozeb i nadávek. Aè hlavy nepozvedl, pøece vidìl, jak dva štulce vrhly Haninku do mezírky. Slyšel všecky kletby, které ji zasypávaly. Srdce mu stydlo bolavým strachem a chvìlo se lítostí. Bál se potkati èlovìka. Sedl si nad úvozem k plotu, stáhl nohy pod bradu a nešel domù až veèer.

,,Tak naše Hanka má ženich. A jakého — kdybys vìdìl! Bude pastýøkou“ — øekla se strojenou vážností matka Šafaøíková otci, ukazujíc na kleèící Haninku. ,,Ták?“ — podivil se hluènì otec — ,,tak to zejtra abychom upekli buchtu a a jde sloužit k pastýøùm. Aby se zauèila.“ Haninka pøitom, kleèíc uvázaná u stolu jako na pranýøi, tøese se pláèem v bezmocném žalu i hanbì. Tiskne napjaté ruce na srdce a zvedá k rodièùm prosebné oèi lapajíc otevøenými ústy vzduch. * Dlouhou øadou šly všední dny. A Jurášek Haninku neuvidìl. — — Pásl-li za humny sám èi s otcem, nahlížel úkradkem do Šafaøíkova humna, kde se tøepetala nìkdy Haninèina sukýnka jako køídlo ptáka v korunì stromu. Pøišel-li do lesa, ocital se jistì na místech, kde v zeleni, podrostu i borùvèí mohl si živì pøedstaviti svoji malou družku. Nauèil se choditi veèer tajnì jako zlodìj za Šafaøíkùv mlat. V podrostu starých lip vysedával tam dlouho do noci, skrývaje se pøed lidmi, jako plachá zvìø. Èasem vyslídil, že nìkdy chodí na mlat pro slámu sama Haninka. Slyšeti v temnu a v samotáøském tichu skøípnouti vrata, slyšeti kroky drobných bosých nohou v šelestící slámì èi dokonce bezstarostný dech tak blízko, pouze za zpuchøelými vraty stodoly, bylo mu rozkoší, jež staèila naplniti horeèným životem celé dny jeho chudého dìtství. V tìch veèerech znenáhla rodila se v jeho hlavì myšlenka. Tajný sen. V pozdním létì zrála v pevné odhodlání a na hranici podzimu odhodlání vtìlilo se v èin. V záøí, kdy bývají veèery svìtlé jako svátky, tiché a smutnì sladké jako ukojená láska, kdy všecko milé a blízké srdci,

vìènì hledané a nikdy nenalézané, èeká a touží po posledním vøelém a smutném rozlouèení, kdy spící svìtlo i procitnuvší stíny mluví svým jazykem k živému srdci, vyšel Jurášek tiše jako zvìø na lov. Srdce i duše jeho byla nabita vzrušeným oèekáváním. Mìsíc mìl nezvykle jasné oèi. Tichý potok oddanì hledìl do nich a stromy stály tu jako kajícníci v chrámu. Obešed rozlehlý Šafaøíkùv mlat, který uzavíral celou šíøku humna, pøitiskl se Jurášek k sousedovì zídce. Na zídku to šlo lehce. I dolù. Ale když stanul na cizí pùdì, zatajil se mu strachem dech. Snad by se byl vrátil, kdyby byl mìl odvahu pohnouti v té chvíli znova tišinou. Ani šelest se neozval kolem, kromì úzkostlivého tlukotu jeho srdce. Pod tichými stromy na èerném trávníku, který dýchal rosou, táboøily tiché paprsky mìsíce. Ani pohyb lístku nerušil jejich sen. Když se mu srdce uklidnilo, odvážil se Jurášek udìlati krok. Pohly se bledé skvrny po jeho tìle a vzrušily ho opìt. Zastavil se. Zastavil se svìt. Když se chystal udìlati krok, nìco temnì udeøilo pøed ním a Jurášek zkamenìl. Hruška. Svalilo se vykypìvší leknutí. S tlukoucím srdcem došel k plotu Šafaøíkova humna. Pomalu a opatrnì plížil se podle nìho. Svìtlo velikými krùpìjemi teklo po jeho šatech i tváøi. Mezi stromy v mìsíèní záøi svítí Šafaøíkùv stoh slámy. Sedí ve stínech, jako høib v trávì. Jurášek ví, že tìsnì vedle nìho krèí se pod stromy ještì èerný stoh suchého roští. Malá ulièka je mezi nimi. Nejprv opatrnì vyzkoušel plot. Plot se nahnul, zaskøípal a polekal ho. Pak opatrnì vysoukal se nahoru a ještì opatr-

nìji po druhé stranì spouštìl se mezi stoh slámy a stùžek roští. Sláma šustìla, roští praskalo, plot vrzal, nohy, ruce, šaty, srdce i dech, všechno bilo na poplach. Sevøen mezi plot, roští i slámu Jurášek neodváží se ani pohnouti rukou, na níž ho pálí èerstvá rána. Jako povodeò uchvátila ho jedna panická myšlenka: ,,Chytí mne, jistì mne chytí.“ Strnulá lhostejnost noci uklidnila ho. Ale když nedaleko na dvoøe kdosi zahovoøil, zatetelil se Jurášek znovu jako zvíøe v pasti. Mnoho proteklo ticha, než se odvážil krok za krokem prodrati se ulièkou kupøedu. A pøi každém kroku, pøi každém pohybu bilo srdce divoce o stìnu hrudi. Z celého svìta v tu chvíli vidìl pouze toto: bìží cestièka od dvora k mlatu; mìsíc na ni svítí; sláma je po ní roztroušena a tu i tam se leskne jako z kovu. Za cestièkou stojí èerné stromy. Pod stromy je šero a za ním na jedno místo plotu svítí mìsíc. Za tím opìt kupí se èerné mysy opøedené tichým svìtlem. V roští škrábe myš. Když Juráškovi jednu chvíli napadlo, že snad dnes ani Haninka na mlat nepùjde, opadly rázem vzbouøené vlny v tìle a tu umiòoval si v duchu, že pøijde sem zítra zas. Zná už cestu i místo. Ale slyš! Vrzly dvíøka ze dvora. Poskoèilo hochu srdce až k hrdlu a do skrání udeøila krev. Zacupaly bosé nožky, zapraskala roztroušená sláma a Juráškovi se zdálo, že napøed letí vítr z vrátek. V mìsíèním svìtle zatøepetala se Haninèina sukénka. Haninka bìží po cestièce k mlatu. A mìsíc pouze na ni se dívá.

Ale ach! — Èerného cosi skáèe za ní. Pozor bìží za Haninkou. Juráškovo srdce, to poplašený pták v kleci. Haninka se jenom mihla kolem, jenom zadupaly nožky, zašustìla sukénka a už je pryè — ale Pozor se zastavil. A než si Jurášek vùbec uvìdomil všechno, co vidìly jeho oèi, pes vyštìknul, zavrèel a vycenil zuby. Jurášek tiskne se k roští; bez dechu. Kam se podìje? ,,Pozore!“ zaznìl od mlatu Haninèin bezstarostný hlas. A Pozor: Haf haf! ,,Pozore!!“ Haf, haf, haf! vrrr — haf! ,,Co tam máš?“ Jurášek, který nespouští oèi z Pozora, slyší cupat bosé nožky a vidí, jak Haninka chytá psa za obojek. ,,Pozore, co tam...“ Pozor se vyrval, Haninka zdøevìnìla. Jurášek vypustil ztìžka zadržený dech a hlasem tøesoucím se na okraji pláèe povídá: ,,Haninko — — neplaè — —“ Haninka nevìøí oèím. ,,Jurášku!“ Haf, haf. ,,Haninko“ — lepetá Jurášek — ,,já jsem — pojï si — pøijdi si — hrát, Haninko — pøijdi si...“ Haf, haf, haf. ,,Pøijdi si...“ Haf, haf, haf — vrrr — haf! Svìt byl jediný zmatek. ,,Haninko — chytil — nachytal jsem ti rybièky — pøijdi se podívat...“

Vteøiny — voda na kamenitém svahu. A tu Haninka vzpamatovavši se z pøekvapení povídá jasnì: ,,Nechci.“ Sám pøikryt stínem vidí bezduchý hoch drobnou tváø dìvèete v mìsíèním svìtle pøísnou a vážnou. Och, malá Haninka v tom okamžiku je dospìlou. Takovou, jakou chtìla býti, když s tichým obdivem i zvìdavostí snažila se proniknouti slova starších. Naklonivši na stranu rozcuchanou hlavièku s dìtsky lehkým srdcem, ale s velmi vážnou tváøí, jako dospìlá praví Juráškovi: ,,Víš, Jurášku — nechoï za mnou. — Vždy ty si mne nemùžeš vzít — —“ A širý svìt onìmìl. Jen Pozor horlí: Vrrr, haf, haf. Kdosi dole otevøel vrátka a mužský hlas zvolal: ,,Hanko!“ ,,Už jdu!“ Bosé nožky zacupaly. Mužský hlas dole ještì cosi bruèí. Ale to všecko je Juráškovi lhostejno. Rozechvìn tìlem, ale strnulý v duši pøelézá v tu chvíli už plot. Srdce mu tluèe malinko, jakoby umíralo. Veliká smrš ho zpustošila. Mìsíc teï pouze na nìho se dívá. Sad ani lístkem nepohne. Nu — — A vy se usmíváte? — — Sedl si Jurášek nad úvoz k èernému bramboøišti. Dva klasy bledého pozdního ovsa zatoulaného na cizí souvra sklonily se k nìmu jako soucitné ruce matky. A pøece Jurášek nepláèe. Bojí se i zaplakat pøi této hanbì, pøi tomto høíchu.

Velcí se smìjí! — — A veliký svìt mu šeptá: Plaè beze studu, dítì! Nech se i smìjí! A ptej se tìch velkých, jaké jejich hoøe a o kterou míru je vìtší, než hoøe tvoje. Ptej se, které jejich štìstí a o kterou míru je vìtší, než bylo štìstí tvoje. Plaè beze studu, dítì! Hluboká moudrá noc soucitem obklopuje tebe. Zahaleny jejím závojem pøicházejí k tobì dálky a stojí kolem, jako užaslí lidé kol místa neštìstí. — — K dítìti pøišly dálky! Ty dálky, k nimž nikdy za ohni na obzorech nezatouží tento svìt oplocených chalup. Plaè beze studu, dítì! Vždy tu, a se i smìjí, dokonalo jediné èisté jako blankyt, a proto nejkrásnìjší a nejvìtší — štìstí.