4. ˇcervence 2012 Jaroslav Kol˚ uch
Kuliˇ cka Byla tmav´a noc, ide´aln´ı podm´ınky pro utajen´ y start. Jan nasedl na chronocykl a ˇsl´apl do ped´al˚ u. L´etaj´ıc´ı kolo pozvolna nab´ıralo rychlost. Po chv´ıli stoupal k nebi. Stejnˇe jako kdysi jeho jmenovec Jan Tleskaˇc. Jeˇzek uvnitˇr klece, nacvaknut´e uprostˇred ˇr´ıd´ıtek, se l´ınˇe pˇrevaloval ze strany na stranu. Stroj vystoupal vysoko nad Brno. Jan pˇrepnul chronocykl z prostorov´eho na ˇcasov´ y reˇzim. Jeˇzek zasv´ıtil lehce namodralou z´aˇr´ı, zakotvil uprostˇred klece a pomalu se ot´aˇcel. L´etaj´ıc´ı kolo zmizelo z prostoru a letˇelo ˇcasem. Pˇrehodil na tˇeˇzˇs´ı pˇrevod. Jedno ˇsl´apnut´ı ted’ znamenalo mˇes´ıc zp´atky do historie. Moravsk´a metropole hluboko pod n´ım se zmenˇsovala, periferie se postupnˇe mˇenila v samostatn´e osady. Pˇrestoˇze se pohyboval mimo prostor, mohl pozorovat, jak se mˇesto pod n´ım mˇen´ı z´aroveˇ n s ˇcasem. Zmizela svitavsk´a d´alnice, d´e jedniˇcka“ se zvlnila v tankodrom pln´ y dˇer a nerovnost´ı. ” Pˇrehodil na lehˇc´ı pˇrevod a zpomalil. Sobota 18. z´aˇr´ı 2010, 5 hodin r´ano. Pˇrepnul reˇzim a vynoˇril se v prostoru. Pˇrist´av´an´ı ve tmˇe nemˇel r´ad. Spol´ehat na z´aznamy z katastru z roku 2010 zav´anˇelo ˇs´ılenstv´ım uˇz v roce 2010. Pokud ale chtˇel cestovat ˇcasem nepozorovanˇe, jinou moˇznost nemˇel. Chv´ıli krouˇzil nad pˇredpokl´adan´ ym m´ıstem pˇrist´an´ı, a jakmile si jeho oˇci pˇrivykly na tmu, s pomoc´ı navigace bezpeˇcnˇe pˇrist´al na star´e asfaltov´e cestˇe pobl´ıˇz lesa nedaleko Modˇric. Bylo tˇesnˇe pˇred sv´ıt´an´ım. Odmontoval kˇr´ıdla a ukryl je mezi stromy. Z ˇr´ıd´ıtek vycvakl klec s jeˇzkem, schoval ji do batohu, nasedl na kolo a vyrazil vstˇr´ıc Brnu. U hlavn´ıho n´adraˇz´ı kolo zamkl do jednoho ze stojan˚ u a vklouzl na m´ıstn´ı toalety. Tam ze sebe shodil obleˇcen´ı a pˇrevlekl se do kost´ ymu obr´ance mˇesta Brna ze 17. stolet´ı, kter´ y si pˇrivezl s sebou. D˚ uleˇzit´e vˇeci nacpal do kapes a batoh s p˚ uvodn´ım obleˇcen´ım uloˇzil do u ´schovn´ı skˇr´ıˇ nky. Mˇel chv´ıli ˇcasu, a tak se vydal na prohl´ıdku star´e n´adraˇzn´ı budovy. V roce 2010 st´ale jeˇstˇe slouˇzila k odbavov´an´ı cestuj´ıc´ıch; v jeho ˇcase uˇz bylo hlavn´ı n´adraˇz´ı posunut´e o p´ar stovek metr˚ u d´al a star´a n´adraˇzn´ı budova se zmˇenila na Muzeum ˇzelezniˇcn´ı dopravy. Kost´ ym vzbudil z´ajem v hlouˇcku m´ıstn´ıch ˇzebr´ak˚ u a bezdomovc˚ u. Nejvˇetˇs´ı ˇca´st jejich po’ zornosti pˇritahoval koˇzen´ y v´aˇcek na mince. Bud zdr´av mocn´ y vladyko!“ oslovil Jana vzletnˇe ” jeden z bezdomovc˚ u, aniˇz by od v´aˇcku odtrhl zrak. Podle ˇsatu vid´ım, ˇze letos jsi u ´rodu mˇel ” bohatou a s´ ypky tv´e v hojnosti se skvˇej´ı. Nepozbyl bys zlat’a´k z tv´eho cinkaj´ıc´ıho v´aˇcku? Na korbel chmelov´eho moku pro n´adraˇzn´ıho bracha.“ Jan byl uchv´acen neˇcekan´ ym kulturn´ım z´aˇzitkem. Vynal´ezavost a r´etorick´a zruˇcnost ˇzebr´ak˚ u bavila lidi oded´avna. V roce 2125 byla dokonce zaˇrazena na listinu svˇetov´eho kulturn´ıho dˇedictv´ı UNESCO. Pˇresto musel ˇzebraj´ıc´ıho bezdomovce odm´ıtnout, pen´ıze mˇel jen na nutn´e v´ ylohy. No, pen´ıze. Tady to bylo p´ar korun, v budoucnosti ale docela cenn´a numizmatick´a sb´ırka. Byla by ˇskoda ji utratit za p´ar piv. Jan vyˇsel z n´adraˇz´ı a pˇridal se k davu proud´ıc´ımu na hlavn´ı brnˇensk´e n´amˇest´ı. *** N´amˇest´ı Svobody bylo pln´e. Prob´ıhaly Slavnosti v´ına a lid´e s napˇet´ım oˇcek´avali jednu z hlavn´ı kulturn´ıch ud´alost´ı roku: V 10:44 bude za u ´ˇcasti prim´atora odhalen ˇsestimetrov´ y hodinov´ y stroj tvaru n´abojnice, vytesan´ y z ˇcern´e ˇzuly - brnˇensk´ y orloj - pˇripom´ınka obl´eh´an´ı mˇesta za tˇricetilet´e v´alky. ˇ ed˚ Jak se p´ıˇse v povˇesti o t´eto ud´alosti, Brno tehdy dlouh´e mˇes´ıce odol´avalo pˇresile Sv´ u, v jejichˇz ˇcele st´al nezniˇciteln´ y gener´al Torstenson. Toho mohla zab´ıt pouze sklenˇen´a kulka 1
odlit´a o p˚ ulnoci pˇri magick´em ritu´alu. Po v´ıce neˇz ˇctyˇrech mˇes´ıc´ıch marn´eho obl´eh´an´ı ˇsv´edsk´ y gener´al zavelel k z´avˇereˇcn´e zteˇci a prohl´asil, ˇze pokud se nepodaˇr´ı jeho vojsku dob´ yt mˇesto ˇ ed˚ pˇred polednem, obl´eh´an´ı ukonˇc´ı a odt´ahne. Kdyˇz uˇz to vypadalo, ˇze se Sv´ um Brno dob´ yt podaˇr´ı, star´ y zvon´ık v kostele Svat´eho Petra a Pavla na Petrovˇe zazvonil na zvon, aby dodal ˇ edov´e v domnˇen´ı, ˇze zvon obr´anc˚ um mˇesta s´ılu a odvahu. Bylo teprve jeden´act hodin, ale Sv´ odb´ıj´ı poledne, zastavili obl´eh´an´ı a mˇesto bylo zachr´anˇeno. Od t´e doby se v Brnˇe na pam´atku t´eto ud´alosti zvon´ı poledne uˇz v jeden´act hodin. A nyn´ı se k Petrovsk´ ym zvon˚ um pˇripoj´ı tak´e orloj, jehoˇz u ´trobami bude kaˇzd´ y den v 11:00 za zvuk˚ u zvonkohry proj´ıˇzdˇet sklenˇen´a kuliˇcka, kterou bude moˇzn´e s trochou ˇsikovnosti chytit v jednom ze ˇctyˇr otvor˚ u k tomu urˇcen´ ym. Prvn´ı kuliˇcka, kter´a orlojem projede, bude uloˇzena v muzeu mˇesta Brna. Jan z dobov´ ych pramen˚ u vˇedˇel, ˇze prvn´ı kuliˇcku se nikomu chytit nepodaˇr´ı; do muzea p˚ ujde aˇz ta druh´a. A proto si pro svou cestu do minulosti vybral pr´avˇe tuto ud´alost. Chtˇel chytit nikdy nechycenou prvn´ı kuliˇcku a odn´est si ji jakoˇzto vz´acn´ y historick´ y artefakt dom˚ u do budoucnosti. *** Cestov´an´ı ˇcasem. Dlouho nikdo nevˇeˇril, ˇze je nˇeco podobn´eho v˚ ubec moˇzn´e. K pr˚ ulomu doˇslo (jak to tak b´ yv´a) u ´plnou n´ahodou. Zaˇca´tek byl ovˇsem obvykl´ y: neapolsk´e seismologick´e observatoˇri doˇsly pen´ıze a ˇcasem i seismografy. A tak byl mlad´ y italsk´ y vˇedec Francesco Collina, nov´aˇcek v observatoˇri, vysl´an s ˇzidliˇckou, pr˚ upiskou a blokem pozorovat Vesuv, jestli z nˇej neteˇce l´ava nebo se m´ırnˇe nechvˇeje. A to, jak kaˇzd´ y jistˇe uzn´a, nen´ı zrovna adrenalinov´a z´aleˇzitost. Francesco se nudil. Aby se aspoˇ n trochu zabavil, luˇstil kˇr´ıˇzovky, doplˇ noval ˇc´ısla do sudoku, ˇcetl kn´ıˇzky a pˇritom po oˇcku sledoval Vesuv. Po nˇekolika mˇes´ıc´ıch, str´aven´ ych pozorov´an´ım onoho roku nadm´ıru klidn´eho vulk´anu, si uvˇedomil, ˇze kdyˇz luˇst´ı, ˇcte nebo jinak zah´an´ı nudu, ˇcas mu ub´ıh´a daleko rychleji. To by samo o sobˇe nebylo nic objevn´eho, ovˇsem Francesco byl vˇedec a jako takov´ y si poloˇzil z´asadn´ı ot´azku: Je skuteˇcnˇe moˇzn´e, ˇze ˇcas bˇeˇz´ı rychleji, kdyˇz si ” ˇctu? A jestli ano, proˇc tomu tak je?“ Sv´a pozorov´an´ı a z´avˇery z nich zapisoval a v´ ysledkem byl koncept Teorie ˇcasov´eho pole, jej´ıˇz hlavn´ı myˇslenkou bylo, ˇze pˇredmˇety urˇcen´e k ukr´acen´ı dlouh´e chv´ıle kolem sebe indukuj´ı ˇcasov´e pole a mˇen´ı tak ve sv´em okol´ı rychlost toku ˇcasu. Proto v´am daleko rychleji ubˇehne ˇcas str´aven´ y s kn´ıˇzkou neˇz ˇcas str´aven´ y ˇcek´an´ım na v´ ybuch sopky. Francesco na toto t´ema napsal ˇcl´anek a poslal ho do pˇredn´ıch svˇetov´ ych vˇedeck´ ych ˇcasopis˚ u. Jak se dalo oˇcek´avat, ani jeden ˇcasopis ˇcl´anek nezveˇrejnil. Teorii ˇcasov´eho pole povaˇzovali za fakty nepodloˇzen´ y bl´abol pˇrehnanˇe ambici´ozn´ıho nezkuˇsen´eho vˇedce a ani se neobtˇeˇzovali Francescovi odpovˇedˇet. K ˇcl´anku se vˇsak z´ahy dostal tak´e redaktor ˇcesk´eho popul´arn´ıho vˇedeck´eho ˇcasopisu 24. stolet´ı Vendel´ın Baˇrina, kter´ y mezi odm´ıtnut´ ymi texty s oblibou hledal n´amˇety pro svou humornou rubriku. Francesc˚ uv ˇcl´anek ho zaujal na prvn´ı pohled. Pˇreloˇzil ho do ˇceˇstiny, vypustil nˇekter´e nudn´e pas´aˇze, zbyl´ y text okoˇrenil vtipem a humorem a apr´ılov´ y ˇzert do dubnov´eho vyd´an´ı byl na svˇetˇe. Z p˚ uvodn´ıho ˇcl´anku nez˚ ustalo t´emˇeˇr nic. Teorie ˇcasov´eho pole se zmˇenila na Teorii ˇcasu str´aven´eho na poli, pˇredmˇety pro ukr´acen´ı chv´ıle byly kosa, r´ yˇc a lopata. V jejich okol´ı ˇcas bˇeˇzel rychleji a ˇcl´anek doporuˇcoval s´azet kolem nich sem´ınka, protoˇze u ´rodu pak bude moˇzn´e skl´ızet uˇz za t´ yden. A nakonec, aby Vendel´ın Baˇrina uˇsetˇril za autorsk´ y honor´aˇr, jako autora ˇcl´anku uvedl s´am sebe. ˇ anek nebyl vˇedeck´ Cl´ y, ale zato byl vtipn´ y a vzbudil velkou pozornost na soci´aln´ıch s´ıt´ıch. Po ˇcase se objevil pˇreloˇzen´ y do angliˇctiny, coˇz pomohlo jeho dalˇs´ımu ˇs´ıˇren´ı, a dokonce ve Farmville (hra, kde se star´ate o virtu´aln´ı farmu) pˇribyla moˇznost koupit si motyku, kter´a umoˇzn ˇuje skl´ızet u ´rodu aˇz tˇrikr´at roˇcnˇe.
2
Vendel´ın Baˇrina se pˇres noc stal slavn´ ym novin´aˇrem a sv´ ymi humorn´ ymi ˇcl´anky pˇrisp´ıval do pˇredn´ıch ˇcesk´ ych den´ık˚ u. Svˇedom´ı mu ale nedalo sp´at a zveˇrejnil, jak´ ym zp˚ usobem vznikl ˇcl´anek, kter´ y ho proslavil, a zveˇrejnil tak´e p˚ uvodn´ı Francescovu verzi. Jestliˇze redaktoˇri vˇedeck´ ych ˇcasopis˚ u ˇcl´anek povaˇzovali za smˇeˇsn´ y bl´abol, ne tak experiment´aln´ı vˇedci, kteˇr´ı zah´ajili pokusy s indukc´ı ˇcasov´eho pole. A byly to u ´spˇeˇsn´e pokusy! Nejlepˇs´ı vlastnosti z pˇredmˇet˚ u pro ukr´acen´ı chv´ıle vykazovaly hlavolamy. A ˇc´ım byl hlavolam mezi lidmi zn´amˇejˇs´ı a obl´ıbenˇejˇs´ı, t´ım silnˇejˇs´ı ˇcasov´e pole indukoval. M´ıra vˇseobecn´e zn´amosti (neboli legendarity) hlavolamu byla pˇr´ımo u ´mˇern´a intenzitˇe ˇcasov´eho pole. Tuhle zvl´aˇstn´ı skuteˇcnost vˇedci vysvˇetlovali tak, ˇze vˇseobecnˇe zn´am´e pˇredmˇety pouˇz´ıv´a velk´e mnoˇzstv´ı lid´ı a t´ım p´adem maj´ı velk´ y vliv na utv´aˇren´ı historie a t´ım i na vytv´aˇren´ı ˇcasoprostoru. Tento z´asadn´ı objev spustil lavinu pokus˚ u o sestaven´ı stroje ˇcasu. Mnoho zem´ı touˇzilo b´ yt ˇ adn´ prvn´ı zem´ı, kter´e se podaˇr´ı protrhnout ˇcasovou bari´eru pˇr´ıtomna. Z´ y z pokus˚ u ovˇsem ke k´ yˇzen´emu v´ ysledku nevedl. Rakety s hlavolamov´ ym pohonem se posouvaly v ˇcase maxim´alnˇe v tis´ıcin´ach sekund. Lehounce zavibrovaly ˇcasoprostorem a slily se s pˇr´ıtomnost´ı. Po letech ne´ uspˇech˚ u byly n´akladn´e a bezv´ ysledn´e experimenty s cestov´an´ım v ˇcase ukonˇceny a cestov´an´ı v ˇcase bylo povaˇzov´ano za nemoˇzn´e. A to aˇz do doby, kdy brnˇensk´eho amat´ersk´eho fyzika Jana Rybku napadla zd´anlivˇe jednoduch´a myˇslenka: Co kdyˇz m´a legendarita vliv tak´e na zvolen´ y ˇcasoprostorov´ y dopravn´ı prostˇredek? A rozhodl se takov´ y dopravn´ı prostˇredek sestrojit s´am ve sv´e k˚ ulnˇe. Vyˇsel ze starod´avn´eho Tleskaˇcova pl´anku a zkonstruoval novodobou verzi legend´arn´ıho l´etaj´ıc´ıho kola, kter´e napojil na pohon jeˇzka v kleci. V´ ysledky byly neuvˇeˇriteln´e! Symbi´oza spˇr´ıznˇen´ ych legend fungovala dokonale. Legend´arn´ı hlavolam spolu s legend´arn´ım dopravn´ım prostˇredkem umoˇzn ˇovaly br´azdit historii a budoucnost v rozmez´ı mnoha stovek let, z´aleˇzelo pouze na cyklistick´ ych schopnostech cestovatele. Tleskaˇcovo kolo bylo lehk´e a nijak sloˇzit´e, pˇri neˇcekan´ ych probl´emech se dalo snadno opravit za pomoci sady imbusov´ ych kl´ıˇc˚ u, pˇr´ıpadnˇe dofouknout pumpou; do ˇcasoprostoru vnikalo potichu a nepozorovanˇe jako Rychl´e ˇs´ıpy do St´ınadel. Jan se se sv´ ym objevem nikomu nesvˇeˇril. Nemˇel z´ajem se sv´ ym ˇcasostrojem uv´ıznout v kolonˇe na pˇreplnˇen´e ˇcasoprostorov´e d´alnici. Naopak ho l´akala romantika osamˇel´ ych dobrodruˇzn´ ych v´ ylet˚ u. Cesta autem byla jistˇe tak´e velk´a romantika, kdyˇz jeˇstˇe silnice nebr´azdily mili´ony aut. *** Pˇri jednom v´ yletu byl Jan spatˇren nechtˇen´ ym pozorovatelem. Stalo se to u Brnˇensk´e pˇrehrady. Kdyˇz se vracel z jedn´e ze sv´ ych v´ yprav zp´atky do pˇr´ıtomnosti, maliˇcko pˇrejel a m´ısto v noci pˇrist´aval aˇz za sv´ıt´an´ı. A vˇsiml si ho mad’arsk´ y turista. Za norm´aln´ıch okolnost´ı by to nebyl ˇza´dn´ y velk´ y probl´em: obyˇcejn´ y mad’arsk´ y turista by si pomyslel nˇeco o l´etaj´ıc´ıch bl´aznech, zakousl by se do pekelnˇe ostr´e papriky a v klidu by dosn´ıdal. Jenˇze tento turista nebyl obyˇcejn´ ym turistou, byl z´aroveˇ n vˇedcem na Budapeˇst’sk´e univerzitˇe. Hbitˇe popadl dalekohled, a kdyˇz na ˇr´ıd´ıtk´ach l´etaj´ıc´ıho kola spatˇril jeˇzka v kleci, bylo mu vˇse jasn´e. Cestovatel v ˇcase! Naˇstˇest´ı v tom spˇechu umatlal ostrou paprikou okul´ar dalekohledu, rozslzely se mu oˇci a v´ıc vypozorovat nestihl. Po n´avratu do Budapeˇsti se o sv˚ uj z´aˇzitek (samozˇrejmˇe krom incidentu s umatlan´ ym dalekohledem) podˇelil s m´ıstn´ı vˇedeckou komunitou. Mad’ar˚ um, kteˇr´ı jen tˇeˇzko nesli, ˇze se jim, n´asledn´ık˚ um geni´aln´ıho Ern˝o Rubika, nepovedlo sestrojit stroj ˇcasu, padla i posledn´ı u ´tˇecha, ˇze se to nepovedlo ani nikomu jin´emu. V ˇcem je Jeˇzek v kleci lepˇs´ı neˇz Rubikova kostka?“ ptali se sami sebe navz´ajem. A kdo ” ” byl ten nezn´am´ y cestovatel?“ Rozhodli se ˇreˇsit obˇe ot´azky z´aroveˇ n. Zaloˇzili tajn´ y spolek Rubik, jehoˇz ˇclenov´e nosili v klopˇe ˇspendl´ık s hlaviˇckou v podobˇe Rubikovy kostky, a znovu zah´ajili b´ad´an´ı v oblasti cestov´an´ı ˇcasem. Z´aroveˇ n zaˇcali intenz´ıvnˇe p´atrat po nezn´am´em cestovateli. *** 3
Vˇse prob´ıhalo pˇresnˇe podle historick´ ych pramen˚ u: voj´aci v dobov´ ych kost´ ymech, prim´ator v doprovodu policejn´ı gardy, projevy, slavnostn´ı odhalen´ı orloje. A prvn´ı chyt´an´ı kuliˇcky, k nˇemuˇz byly pˇrizv´ani lid´e v historick´ ych kost´ ymech, doplnˇen´ı dˇetmi. Jan vsunul ruku do otvoru, ve kter´em se za chv´ıli objev´ı kuliˇcka. Tr´enoval to mnohokr´at, pˇresto mu nervozita m´ırnˇe svazovala ruce. Kuliˇcka v orloji se dala do pohybu. Objevila se v otvoru, Jan ji u ´spˇeˇsnˇe chytil, v dlani prohodil s pˇredem pˇripravenou n´ahradn´ı kuliˇckou, kterou n´aslednˇe upustil do otvoru tak, aby ji nemohl chytit ˇz´adn´ y z dalˇs´ıch chytaj´ıc´ıch. N´ahradn´ı kuliˇcka propadla dol˚ u do orloje a ta spr´avn´a zmizela v jeho ruk´avu. V davu to zaˇsumˇelo a moder´ator pohotovˇe do mikrofonu zahl´asil: Kuliˇcka propadla aˇz do ” propadliˇstˇe dˇejin. Ale nevad´ı! M´ame na jej´ı chycen´ı dalˇs´ıch dvacet pokus˚ u!“ Jan si nevˇs´ımal pozn´amek o ˇsikovn´ ych ruk´ach“ a odch´azel od orloje do u ´stran´ı. Kdyˇz byl ” s´am, vyt´ahl kuliˇcku z ruk´avu a rychle ji schoval do kapsy. Na prohl´ıˇzen´ı bude dost ˇcasu, aˇz se mu ji podaˇr´ı dopravit do budoucnosti. Znal to z minul´ ych v´ yprav: historie nem´a r´ada zmˇeny. Maliˇcko se na chvilku vych´ yl´ı a pak se nezadrˇzitelnˇe vr´at´ı zp´atky do sv´eho p˚ uvodn´ıho ˇreˇciˇstˇe. Jde jen o to, co v´am dovol´ı. Kdyˇz se pokus´ıte o zmˇenu, kter´a by ji vych´ ylila pˇr´ıliˇs, zas´ahne pomoc´ı n´ahody. Zakopnete, kuliˇcka v´am vypadne z ruky a skonˇc´ı v kan´ale. Nebo najednou m´ate dˇeravou kapsu a kuliˇcka se vykut´al´ı a skonˇc´ı v ˇrece. A to jsou jeˇstˇe ty lepˇs´ı pˇr´ıpady. *** ˇ si s histori´ı nen´ı radno zahr´avat, o tom se Jan pˇresvˇedˇcil uˇz nˇekolikr´at. Poprv´e na sv´e Ze dosud nejdelˇs´ı v´ ypravˇe do minulosti, to kdyˇz se rozhodl pod´ıvat, jak se ˇzilo na jeho rodn´em Slov´acku koncem 19. stolet´ı, tedy v dobˇe, kdy kr´asy tohoto kraje zvˇeˇcnil na sv´ ych obrazech slavn´ y slov´ack´ y mal´ıˇr Joˇza Uprka. Po absolvovan´e pouti na Svat´ y Anton´ınek proch´azel veˇcern´ı Lhotou, kdyˇz si vˇsiml, ˇze u stˇeny m´ıstn´ı hospody stoj´ı opuˇstˇen´ y demiˇzon. Mal´ y opleten´ y demiˇzon pln´ y slivovice - to by byl suven´ yr z cesty! Jan se rozhl´edl, jestli ho nˇekdo nesleduje, popadl demiˇzon a chtˇel rychle zmizet. Neuˇsel ani p´ar krok˚ u, kdyˇz se mu do cesty pˇripletl k´amen. Jan o nˇej zakopl, a aby se vyhnul p´adu, pustil demiˇzon, a ten se zakut´alel zp´atky ke stˇenˇe a postavil se na to sam´e m´ısto, kde st´al pˇred chv´ıl´ı. Jan jen nevˇeˇr´ıcnˇe zakroutil hlavou. A to bylo naposled, kdy si myslel, ˇze takov´e n´ahody se obˇcas prostˇe st´avaj´ı a nen´ı tˇreba za t´ım nic v´ıc hledat. Znovu sebral demiˇzon a rychle pryˇc. A tu najednou, kde se vzal, tu se vzal srˇseˇ n. A druh´ y. A dalˇs´ı dva. A dalˇs´ıch pˇet... Jan poloˇzil demiˇzon a odh´anˇel srˇsnˇe. Jaaauu! Ty sviˇ no mal´a pruhovan´a!“ poskakoval a m´aval ” rukama. Kdyˇz se mu koneˇcnˇe podaˇrilo vˇsechny srˇsnˇe odehnat, demiˇzon st´al opˇet u zdi hospody. To uˇz mu zaˇc´ınalo sv´ıtat. Jak to tak vypad´a, z nˇejak´eho d˚ uvodu je d˚ uleˇzit´e, aby demiˇzon z˚ ustal, kde ” je.“ Pˇresto mu to nedalo a rozhodl se celou vˇec jeˇstˇe jednou prozkoumat. Vzal demiˇzon a udˇelal zkusmo p´ar krok˚ u. Okoln´ı kameny se zaˇcaly pˇresouvat do smˇeru Janovy ch˚ uze. Z´aroveˇ n se se zlovˇestn´ ym skˇr´ıp´an´ım a vrz´an´ım otevˇrela br´ana protˇejˇs´ıho statku, na jehoˇz dvoˇre se rozcviˇcoval a prudk´e n´arazy tr´enoval m´ıstn´ı ˇcun´ık, statn´ y to kousek. Bl´ıˇz´ıc´ı se hlasit´e bzuˇcen´ı r´aznˇe ukonˇcilo veˇsker´e dalˇs´ı pokusy. Jan rychle pochopil situaci a vr´atil demiˇzon ke zdi hostince. Bzuˇcen´ı n´ahle ustalo, kameny se pˇrem´ıstily do p˚ uvodn´ıch pozic a ˇcun´ık se vr´atil do chl´ıvku, zasunul za sebou z´avoru a spokojenˇe se bahnil. Br´ana statku se zavˇrela bez jedin´eho vrznut´ı. Jan se schoval za nedalek´ y keˇr a pozoroval, co se bude d´ıt. Z hospody vyˇsel ml´adenec v kroji. Vzal demiˇzon a poˇra´dnˇe se napil. Andulko moja! M´am ” t’a r´ad!“ zakˇriˇcel na celou n´aves a znovu se napil. A jako ˇze sa Antoˇs Forn˚ usek menuju, dneskaj ” ti to aj ˇreknu!“ A pos´ılen slivovic´ı vyrazil za svou milou. Jan ml´adence poznal. Byl to jeho d´avn´ y pˇredek Anton´ın Forn˚ usek. Znal ho z obrazu z domu sv´ ych rodiˇc˚ u. A mil´a, za kterou vyrazil, byla Janova prapraprapra a dalˇs´ıch mnoho pra babiˇcka Anna Mizer´akov´a. Kdyby byl b´ yval vzal demiˇzon, Antoˇs Forn˚ usek by se jen tˇeˇzko odv´aˇzil zaj´ıt
4
za Andulkou a moˇzn´a by pak spolu nikdy neˇzili. Historie Jana m´alem zabila, a to jen proto, aby se v budoucnu mohl narodit. Od t´e doby vˇedˇel, ˇze pˇri sv´ ych cest´ach mus´ı b´ yt opatrn´ y a neust´ale mus´ı sledovat, jestli se kolem nˇej nedˇeje pˇr´ıliˇs mnoho n´ahod a tˇeˇzko uvˇeˇriteln´ ych vˇec´ı. Jakmile za zvuku bzuˇc´ıc´ıch roj˚ u oˇzivnou kameny a jakoby odnikud se vynoˇr´ı tlupa statn´ ych divoˇca´k˚ u a zaˇcne si protahovat svaly, pak je nutn´e ve sv´em vlastn´ım z´ajmu vr´atit vˇeci co nejrychleji do p˚ uvodn´ıho stavu. *** Orlojem sj´ıˇzdˇela k druh´emu pokusu o chycen´ı dalˇs´ı kuliˇcka. Janovi nˇekdo zaklepal na rameno. A je to tady,“ pomyslel si a pomalu se otoˇcil. ” M˚ uˇzete j´ıt pros´ım se mnou?“ oslovil Jana uniformovan´ y policista a zlehka ho chytil za ” ruk´av. Slovensk´ y pˇr´ızvuk a v klopˇe ˇspendl´ık s hlaviˇckou ve tvaru Rubikovy kostky - to bylo velmi podezˇrel´e! Jan nemˇel tuˇsen´ı o spolku Rubik, nicm´enˇe st´ale poˇc´ıtal s moˇznost´ı, ˇze ho nˇekdo pˇri cest´ach ˇcasem spatˇr´ı, domysl´ı si souvislosti a obnov´ı v´ yzkum. Coˇz o to, r´ad by si s nˇek´ ym o sv´ ych z´aˇzitc´ıch popov´ıdal; tohle ale na pˇra´telsk´e pozv´an´ı na kafe nevypadalo. Nicm´enˇe st´ale tu byla moˇznost, ˇze jde o opravdov´eho policistu. No nic, uvid´ıme, jak si historie porad´ı s t´ımhle.“ Jan se policistovi vytrhl a dal se na u ´tˇek. ˇ ” ˇze uklouzne na ban´anov´e slupce, nebo mu zkˇr´ıˇz´ı cestu obˇzivl´ Cekal, y brnˇensk´ y drak, ale historie nic zvl´aˇstn´ıho nepˇrichystala, a tak bˇeˇzel d´al smˇerem k n´adraˇz´ı. Policista se opatrnˇe rozhl´ıˇzel kolem sebe, a kdyˇz vidˇel, ˇze si ho nikdo nevˇs´ım´a, rychlou ch˚ uz´ı vyrazil Janov´ ym smˇerem, aby ho neztratil z dohledu. Ted’ uˇz si byl Jan jist´ y. Skuteˇcn´ y policista by k takov´e pˇr´ıliˇsn´e opatrnosti nemˇel d˚ uvod, zato zkuˇsen´ y cestovatel v ˇcase ano. Na n´adraˇz´ı se Jan pˇrevlekl z kost´ ymu, nasedl na kolo a vydal se k m´ıstu pˇrist´an´ı. Pro jistotu, kdyby ho nˇekdo sledoval, sjel na menˇs´ı cesty a okrajov´ ymi uliˇckami se prokliˇckoval aˇz do Modˇric. K veˇceru vyrazil na louku k lesu, kde nechal ukryt´a kˇr´ıdla chronocyklu. Na krajinu padla noc. Jan popojel s l´etaj´ıc´ım kolem na asfaltku, rozsv´ıtil svˇetlo a vyrazil. ˇ Slapal do ped´al˚ u a nab´ıral rychlost, kdyˇz vtom zaslechl zvuk bl´ıˇz´ıc´ıho se motoru. Hlasit´eho motoru. Ze zat´aˇcky za n´ım se vynoˇrila dvˇe kulat´a svˇetla a velkou rychlost´ı se bl´ıˇzila k nˇemu. Jan zabral z pln´ ych sil a pomalu zaˇcal stoupat k nebi. Pron´asledovatel stoupal za n´ım a st´ale se bl´ıˇzil. Jan pˇrehodil na tˇeˇzˇs´ı pˇrevod a st´ale zrychloval, ale na pˇrepnut´ı do ˇcasov´eho m´odu bylo jeˇstˇe brzy. Otoˇcil se. Za n´ım se ˇr´ıtil okˇr´ıdlen´ y Ikarus, legend´arn´ı autobus mad’arsk´e v´ yroby, zn´am´ y tak´e jako harmonika. Vedle volantu mˇel upevnˇenou Rubikovu kostku a za volantem sedˇel policista z n´amˇest´ı. Jan koneˇcnˇe nabral potˇrebnou v´ yˇsku a rychlost a pˇrepnul reˇzim z prostorov´eho na ˇcasov´ y. To sam´e udˇelal i ˇridiˇc autobusu. To nen´ı dobr´e,“ zoufal si Jan. Ikarus byl rychlejˇs´ı a pˇr´ıpadn´a ” sr´aˇzka by pro Jana mˇela tragick´e n´asledky. Naopak v´ yhodou l´etaj´ıc´ıho kola byla jeho lepˇs´ı man´evrovatelnost. Jan neust´ale mˇenil smˇer pohybu, hbitˇe uh´ ybal ze strany na stranu, Ikarus se ale vˇzdy po chv´ıli znovu objevil tˇesnˇe za n´ım. Takhle dlouho nevydrˇz´ım. Jedna chyba a je konec. Mus´ım zp´atky do prostoru,“ hodno” til situaci Jan a uˇzuˇz se chystal pˇrepnout zp´atky na prostorov´ y reˇzim. Najednou harmonika zachrchlala a vydala podivn´ y zvuk. N´asledovalo ne´ uspˇeˇsn´e ˇrazen´ı. Zaskˇr´ıp´an´ı. Znovu ˇrazen´ı. A vydˇeˇsen´ y ˇridiˇc˚ uv obliˇcej. Jan se zaˇcal vzdalovat. Dalˇs´ı zachrchl´an´ı, bezmocn´e zam´av´an´ı kˇr´ıdly, stˇr´ıdavˇe se otevˇrely prostˇredn´ı a zadn´ı dveˇre a Ikarus zastavil. Zastavil a z˚ ustal st´at, uvˇeznˇen´ y v ˇcase. Jan pˇrepnul na prostorov´ y reˇzim. Byl zp´atky ve sv´e dobˇe. Kdyˇz pˇrist´aval, koutkem oka zahl´edl s´am sebe, jak vzl´et´a. To bylo na cestov´an´ı ˇcasem nejlepˇs´ı: nebyla to ztr´ata ˇcasu. *** Koneˇcnˇe si ji mohl v klidu prohl´ednout. Kuliˇcku v barv´ach Brna - b´ıl´e a ˇcerven´e. Vloˇzil ji do vypolstrovan´e otev´ırac´ı krabiˇcky a na krabiˇcku pˇripevnil popisn´ y ˇst´ıtek: Prvn´ı kuliˇcka 5
z brnˇensk´eho orloje, ´era divok´eho kapitalismu, st´aˇr´ı 300 let. Jako nov´a,“ usm´al se Jan a otevˇrel ” staroˇzitnictv´ı prvn´ım z´akazn´ık˚ um. Ve dveˇr´ıch se objevil muˇz v dlouh´em kab´atˇe a v tmav´ ych ˇcern´ ych br´ yl´ıch. Dobry deˇ n,“ ” pozdravil a prohl´ıˇzel si vystaven´e zboˇz´ı. Zastavil se u kuliˇcky a dlouze ji zkoumal. Jan poznal ˇridiˇce autobusu a doˇslo mu, ˇze pr´avˇe takhle na nˇej pˇriˇsel. Tyhle ˇcasov´e paradoxy mˇe nikdy ” nepˇrestanou bavit,“ pousm´al se ve sv´ ych myˇslenk´ach a z´aroveˇ n ˇridiˇce litoval. Snad se mu podaˇr´ı autobus opravit. Nejste n´ahodou ˇridiˇc autobusu?“ zeptal se z´akazn´ıka. ” Nie, preˇco? Vyzer´am ako vodiˇc?“ ” To ne, promiˇ nte, asi jsem si v´as s nˇek´ ym spletl. Ale kdyby n´ahodou, vemte si na pˇr´ıˇst´ı ” cestu velkou bednu s n´aˇrad´ım, autobusy se obˇcas kaz´ı.“ ˇ c si Jana zkoumavˇe prohl´ıˇzel, pok´ Ridiˇ yval hlavou a pak beze slova odeˇsel. Jan popoˇsel ke kuliˇcce a vzal ji do ruky. Aˇz ted’ si uvˇedomil, ˇze pokaˇzen´ y Ikarus nebyla ´ n´ahoda. Respektive to byla NAHODA. N´ahoda, kter´a nedovolila zmˇenit historii. A tou histori´ı bylo, ˇze prvn´ı kuliˇcku z brnˇensk´eho orloje u ´spˇeˇsnˇe pˇriveze do budoucnosti pr´avˇe on, Jan Rybka, brnˇensk´ y staroˇzitn´ık a amat´ersk´ y fyzik. Sedl si za prodejn´ı pult a otevˇrel Dˇejiny mˇesta Brna. Tentokr´at bych dal pˇrednost nˇeˇcemu ” m´ıˇ n adrenalinov´emu.“ Prst mu padl na rok 2175, kdy Kometa Brno poprv´e vyhr´ala WHL, celosvˇetovou hokejovou ligu. Snad seˇzenu l´ıstky na fin´ale,“ usm´al se, zavˇrel knihu a ˇsel mezi ” vystaven´e expon´aty hledat modrob´ılou komet’a´ckou ˇsa´lu z druh´e poloviny 22. stolet´ı.
6