Jaroslav Havlíèek: PETROLEJOVÉ LAMPY

Jaroslav Havlíèek: PETROLEJOVÉ LAMPY

ÈÁST PRVNÍ Lampy svítí a prostírá se 1 Uprostøed západní zdi jilemnického høbitova stávala od nepamìti stará márnice s pokøiveným køížkem na vrcholu prohnilé šindelové støechy. Po obou stranách této márnice, za rezavým železným plotem, se tísnilo nìkolik hrobek, každá byla pokryta tìžkým náhrobním kamenem. Dnešní mladá generace mìsteèka již o márnici nic neví, zmizela a nezùstalo po ní ani památky, hrobky jsou tu však stále a skoro v témž stavu jako pøed lety. Jsou vesmìs prastaré. Nìkterá má vryt nápis mìlkým písmem do kamene, jiná hlásá nebožtíkovo jméno a jeho životní data z mramorové desky, pøipevnìné k høbitovní zídce, všechny však kryjí rody, jichž v mìsteèku již není. Zde v pánu odpoèívá Familie Czihak, hned vedle od roku 1805 na slavné vzkøíšení èeká Georg Johann Heweroch, vychovatel Jeho Osvícenosti hrabìte z Harrachù, tam leží Wenzel Pestalini. Ani sama Pepka Stínilová, živá kronika mìsteèka, neví, kdo byli Czihakové a s kým byl spøíznìn Heweroch. Poslední Pestalini ještì žije ve vsi Hrabaèovì. Je již staøièký, nemá dìtí ani pøíbuzných. Dávno tomu, co cinkal zvoneèek jeho krámku v Dolení ulici, dávno tomu, co nosil kvìtovanou kupeckou èepièku, prodával dìtem lepkavé bonbóny a sekal cukr ozáblými prsty. Nyní obchoduje mezi hrabaèovskými chalupníky a tkalci, ještì hrabou slepice na jeho chu-

dém dvoøe, ale až dohasne, nebude již ani Pestaliniù. Docela jistì nebude pohøben do staré hrobky, neví, nikdy nevìdìl, jaké pøíbuzenství ho pojí k tìm mrtvým dole. Czihakové, Žantové, Polièanští, Žulianové a ti ostatní, jejichž jména jsou tìžko èitelná nebo dokonce jsou nadobro vyhlazena z kamenných desek, to jsou zpráchnivìlí a mlèeliví pamìtníci starých èasù. Mnohá z koster, zpùsobnì urovnaných v podzemí, by mohla vyprávìt o èetných požárech, pøi nichž mìsteèko, až na jediný dùm, Pecník, lehlo popelem, o hrùzách moru roku 1772, o slávì otevøení prvního vodovodu roku 1780, který sbíral vodu z pramínku pod kaplièkou svatého Izidora a zásoboval jí kašnu o ètyøech chrlièích v podobì lvích hlav uprostøed námìstí. Tak je aspoò o tìch vìcech psáno v jilemnických letopisech, uložených v mìstském muzeu. Železných kruhù, zapuštìných v náhrobním kameni rodiny Polièanských, nebylo použito po celé století, v písmenech, snad kdysi zlatých, která oznaèují hrobku hrabìcího vychovatele, d隝 vyhloubil jamky, na Žulianovu mramorovou desku zídka vypotila vápno, a to na ní uschlo v stružkách, podobných stopám slz. Možná že mrtví Žantové byli významní a zasloužilí m욝ané, možná že kterýsi Czihak byl radním, zakladatelem školy nebo dokonce purkmistrem, tak se tomu aspoò podobá, nebo na hrobkách rok co rok svítí obec na své útraty. Proè svítí, nikdy od nikoho se nedovíš. Stará márnice byla zboøena roku 1899 a na jejím místì vyrostla hrobka, v níž mìla dojít vìèného pokoje - jak praví masívní zlatý nápis nad vchodem - rodina Kiliánova. Tato nová Kiliánova hrobka, hrobka stavitele Kiliána, byla kdysi pro mìsteèko senzací. Pøedevším byla stavìna, když byl její pøíští obyvatel ještì zcela zdráv, a to podle jeho vlastních návrhù. Kromì toho byla první hrobkou ve tvaru kaple,

jaká se na jilemnickém høbitovì vyskytla. Ještì døív než z ní bylo odstranìno lešení, døív nežli z její kupole, pobité mìdìnými pláty, slezl poslední pokrývaè, byla zaøadìna mezi nìkolik málo mìstských divù. Dìti i dospìlí jí byli nadšeni. Dlouho pak byl høbitov oblíbeným vycházkovým místem.M욝ané se svými rodinami se chodili dívat na novou Kiliánovu hrobku, jako se rok pøedtím chodili dívat na vìtrem se kymácející vìžièku nové dívèí školy a o ètyøi roky døíve na novou sokolovnu. Ještì dnes, aèkoli podhorské povìtøí dùkladnì zøídilo její bílou kdysi omítku, èímsi pøitahuje - nebo je to snad jen památka na dávné okouzlení? Má schodištì o sedmi stupních, prùèelí drží dva sloupy s dórskými hlavicemi. Jsou v ní tøi øady lavic, pøed nimi stojí oltáø s mramorovým køížem bez Krista, nad oltáøem visí obraz vzkøíšení Lazarova, ne sice zrovna dokonalý, ale pøece jen opravdový kostelní obraz. V kupoli, nyní zelené mìdìnkou, je pøipevnìn zvoneèek, který klinká dvakrát do roka, zatímco u oltáøe knìz slouží zádušní mši, a to dvanáctého února za v Pánu zesnulého Štìpána Kiliána a jedenatøicátého srpna za v Pánu zesnulou Annu Kiliánovou, rozenou Malinovou. Mezi všemi tìmi omšelými, zèernalými náhrobními kameny, oddìlenými od ostatního høbitova zrezivìlým plotem, vypadá Kiliánova hrobka asi tak jako palác mezi chatrèemi.Zatímco její kryptu chrání klenba, na níž je namalováno šmolkovì modré nebe s hvìzdami, do jejích bezpøístøešných sousedù pere d隝, zavaluje je sníh a opravdová nebeská báò je jim nekoneènì vzdálenìjší. Je pøepychová, je chlubná, a pøece se nìèím podobá zchátralým hrobkám kolem sebe: i ona hlásá jméno, které v mìsteèku již nežije. Když léta Pánì 1903 stavitel Kilián náhle zemøel (za pouhá tøi léta po dostavìní své posmrtné schránky) a za pùl roku

po nìm jeho manželka Anna, nezanechal po sobì ani sourozencù, ani jiných pøíbuzných, nýbrž jen jedinou dceru Štìpánku, provdanou za hejtmana Malinu. 2 Kilián nebyl obzvl᚝ znamenitý stavitel. Svìdèí o tom celá Hoøení ulice, jeho životní dílo, která rozmnožila jeho jmìní. Stojí v ní pøízemní, nejvýš jednopatrové domy, jeden jako druhý, celá øada papírových domkù, jaké se v zimì stavìjí v oknech do mechu. Malomìstští stavitelé nemívají zvláštních ambicí, patrnì proto, že se musejí pøizpùsobovat vkusu svých zákazníkù. Jsou-li velmi dobøí, dovedou postavit dùm ne-li krásný, tedy aspoò úèelný. Ani v tomto smìru Kilián nikterak nevynikal. Domy, které vystavìl, nemají sklepù, schody jsou v nich vìtšinou tmavé a strmé, nešastný obyvatel nebo host na nich snadno uklouzne, a pak se neodvratnì øítí až do pøízemí jako po toboganu. Místnosti jsou obrovské a nedají se vytápìt, chodby jsou hotovým bludištìm, bez plánku se v takovém Kiliánovì domì vùbec nevyznáš. Zato se však do dvorkù táhnou všemožné pøístavky, trèí nad nimi kryté i nekryté døevìné pavlaèe, dobré jen k tomu, aby se po nich s pøíšerným skuèením prohánìl prùvan, tøískal dveømi a rozbíjel okenní tabulky. Pøíkrý posudek díla nech nevrhá stín na tvùrcovu památku! Kilián nebyl o nic horší než jeho kolegové, kteøí stavìli vlastnì jen proto, aby vydìlali peníze. Lze se vùbec divit, že v jeho pøípadì výsledek nebyl úmìrný píli? Kilián právì tak jako oni, nebo aspoò jako mnozí z nich, nebyl veleduch prostì jen proto, že se svému øemeslu v žádných školách neuèil. Zaèal jako zedník a skonèil jako zednický mistr. Tehdy však nebylo v Ji-

lemnici jiného, odbornì školeného stavitele, mìsteèko se musilo spokojit tím, co se mu nabízelo, a když se to tak vezme, nebylo to ještì tak zlé. Domy v Hoøení ulici stojí dodnes, žádný z nich se nesesul, v žádném se neobjevila trhlina - Kiliánova práce byla poctivá, trvanlivá, dùkladná. Stavitel Kilián sám byl právì tak trvanlivý a dùkladný. Byl to veliký, tlustý, tìžkopádný èlovìk, k stáru ponìkud dýchavièný. Na nohou nosil perka, a ta perka ustaviènì vrzala, snad jeho tíhou. V dobì, kdy jsem ho poznal, bylo mu už víc než sedmdesát let. Husté bílé vlasy mìl nad vysokým èelem rozházeny v divoké zmìti. Stejnì divoké a naèechrané bylo jeho oboèí, ale oèi pod ním byly svìtle modré, pøi dobré náladì takøka nìžné. Tváøe mìl cihlovì èervené, nos hrubý, modøe žilkovaný, pod ním prokvetlý knír a krátkou, do špièky pøistøiženou bradku. A bochníèky tuku u uší i v týle - vypadal velmi zajímavì mistr Kilián! Pokud se dovedu upamatovat, nosil vždycky jen èerný nákrèník k nízkým ležatým límcùm, k límcùm co nejnižším, patrnì proto, aby jeho laloènatý, jakoby oteklý krk nebyl nièím tísnìn. Také podpatky nosil vždycky jen nízké, a tím se stalo, že se špièky jeho perek obracely vzhùru. Chodil jaksi pøíliš jen na patách. Šel-li po námìstí, bylo to, jako by se brodil rybníkem. Potom mìl ještì jeden zvláštní kus odìvu, jakých i tehdy bylo už poøídku: èerný polocylindr s širokou stuhou, s okrajem romanticky zvlnìným. Ostatnì - jeho fotografie dosud visí mezi fotografiemi velikých mužù mìsta Jilemnice v kanceláøi obecního úøadu.Vypadá tam ponìkud útlejší, menší a ušlechtilejší, než skuteènì byl, v podstatì je to však dobrá podobizna. Je na ní vyobrazen v celé postavì. Má tam své boty se špièkami obrácenými vzhùru i svùj polocylindr, a stojí trochu pokleslý

v kolenou ani ne tak pøílišnou vahou tìla, jako spíš z jisté koketérie. Kalhoty má nad perky zvarhanìlé do nesèetných záhybù, jako by mu padaly. Tenkrát si pøedstavovali šviháctví ponìkud jinak než dnes. Kilián dožíval své dny v domku vedle školy - ó té ironie osudu! -, v domku, který sám nestavìl. Koupil jej za babku, když Hoøení ulice byla již zcela dokonèena, a odtamtud ho vynesli „za Frantáèkovy”, jak se v Jilemnici øíká høbitovu podle majitele posledního domku v ulici zvané Zvìdavá. Když se Kilián objevil za domkem na zahrádce, znamenalo to pro žáky a žáèky vždy jisté rozptýlení v duchamoru písmenek a èíslic. Zídka školního dvora byla nízká, stavitel byl právì o hlavu vyšší. Ta rudá, rozèepýøená hlava nad školní zdí se tak trochu podobala vycházejícímu slunci, nebo snad obrovské, nestvùrné mrkvi. Kiliánova hlava, nikoli celý pan Kilián, mìla u klukù pøezdívku ne zrovna trefnou - øíkalo se jí mìchuøina. Pøezdívka mìla význam hanlivý. Majitel mìchuøiny byl totiž velmi nesnášelivý. Bìda, zaletìlli míè pøi høe na školním dvoøe nešastnou náhodou za zídku Kiliánovy zahrádky! Bìda, zachytil-li se nìkterý z klukù svými špinavými prackami okrajù zídky, aby se zvìdavì rozhlédl po Kiliánovì království! V takovém pøípadì nezbylo uèiteli nic jiného než mládež seøadit a zachránit se s ní pøed hnìvem rozlíceného a hulákajícího starce ve školní budovì. Tato pokora uèitelstva by se snad mohla zdát ponìkud pøepjatá, je však nutno si uvìdomit, že staviteli byl pro jeho zásluhy svìøen úøad školního dozorce. Podvakrát jsem pøijal z ruky pana školního dozorce Kiliána výroèní vysvìdèení, a podvakrát se mi zaryly do tváøe jeho bledì modré, krvavými žilkami stínované oèi s nìmou výèitkou.

Kiliánova manželka Anna nebyla o nic menší postavy než její muž. Byl to opravdu rovný pár. Bledá, odulá Anna, se žlutými jaterními skvrnami na tváøích, s èernýma pichlavýma oèima, pøevyšovala o hlavu všechny staøenky, pilnì navštìvující ranní mše a roráty. Jako ony, poslední mohykánky nejstarší módy, nosívala klobouèek podobný èepci se závojíèkem pøes èelo, s cetkami, penízky a umìlými kvìtinami, uvázaný pentlemi pod bradou, èernou jupku k tìlu a obrovské mužské boty, od nichž byly její pøedlouhé, zvonovité suknì vzadu okopány. V nìkolika posledních letech svého života se již nemohla pohybovat. Tak jsem ji také jedinì znal, zemdlenou, bezmocnì ležící na vozíku, který tlaèíval ke kostelu dnes už také dávno mrtvý Tonánek-Svìtýlko, pobuda ze Špitálku, mìstského chudobince, povýšený staøeninou nemocí k jakési lokajské službì u Kiliánù. Anna Kiliánová byla žena pøísná, šetrná a nábožná. Selské dìvèe, vzala si za muže mìstského èlovìka, který se stal pánem. Ctila svého manžela, byla si ve vší pokoøe vìdoma jeho vysokého spoleèenského postavení a dbala vždy úzkostlivì na svou dùstojnost. Plnila vìrnì všechny povinnosti k rodinì, obci i církvi. Nebyla zlobivá jako její muž, nebyla tak vìhlasná jako on, veøejného života se úèastnila jen málo. Zanechala po sobì povìst skrblice. Nutno však pøipomenout, že v onìch starých, opatrných èasech, kdy bylo zvykem políbit ze stolu spadlý drobeèek a kdy krejcar mìl jistou kupní cenu, kdy mlsky byly prostièké a zábavy øídké, že tehdy bylo dosti obtížné odlišit skuteèného lakomce od èlovìka šetrného.

3 Anna Kiliánová pocházela ze dvora zvaného Vejrychovsko a byla sestra sedláka Jana Maliny. Vejrychovsko stojí nedaleko martinického lesa a je vzdáleno asi osm minut od posledního jilemnického stavení. Vypráví se, že na místì dnešního dvora stávala pøed dávnými lety tvrz, v níž sídlil zeman Vejrych, Vejrych z dob zapomenutých rodù na jilemnickém høbitovì, ba z dob ještì mnohem, mnohem starších. Byl to Vejrych-kouzelník a mìl spolek s èertem. Jilemnická pøedhistorie poèíná Vejrychem a týká se ho valná èást všech místních strašidelných povìstí. Jedna z nejznámìjších je povìst o regimentu vojákù, který mìl èarodìj vždycky k ruce a k nìmuž si pomáhal velmi jednoduchým zpùsobem: zaklepal kouzelným proutkem na mìdìnec, v kterém máèel otruby, a vojáci jeden za druhým vyskákali. Jejich plukovník si vìru nemusil dìlat starost, kam je po cvièení uloží. Staèilo další malé švihnutí proutkem, a vojáci se vrátili do mìdìnce, stali se opìt otrubami. K èemu potøeboval Vejrych vojáky, není známo, nejspíš mìl trochu tvrdohlavé robotníky. Všemožným zpùsobem èaroval Vejrych, z rùzných spletitých situací mu pomohl kouzelný proutek, tvrz byla místem nevylíèitelných pekelných rejdù a hrùz. Penìz mìl ovšem habadìj, nebo mu jeho pøátelé, jimž se upsal krví, vždy zavèas dodávali své pekelné dukáty. Spoleèenství s èerty mìlo však také jisté nevýhody. Vejrych musil zùstat celý život starým mládencem - tak znìly podmínky -, nebo strýèek satan mu chystal svou sestru za nevìstu. Potom, když smluvená lhùta vypršela, byla ovšem jeho smrt nikoli obyèejnou lidskou smrtí, nýbrž strašlivým pekelným sòatkem, sòatkem o tøinácti koèárech. Dvanáct koèárù, plných

ïáblù, v tøináctém sám zeman Vejrych se svou rohatou nevìstou. Ó té temné noci, noci bezhvìzdné, již má dìtská fantazie tak dobøe znala, kdy koèáry hrèely jeden za druhým pøes mìsteèko ke Koptíkovì hati! V té noci se vyznamenala bába Strouhalka, nesmrtelná bába Strouhalka z Jilmu, která si umínila, že ubohou zemanskou duši vyrve vìènému zatracení navzdory celému peklu. Stála na kamenném mostì pøes Jilemku, schována pod sochou svatého Jana Nepomuckého, drmolila modlitbu za modlitbou a poèítala koèáry - jedenáctý - dvanáctý – tøináctý. V té chvíli vyskoèila, hodila posvìcenou cihlou - a trefila! Rachot hromu, fialové blesky, sirný dým, a všechno totam, na kamenném zábradlí mostu se tøepotá bílá holubièka, tøikrát, právì tøikrát zakrouží nad Strouhalèinou hlavou. Strouhalka kleèí pøed svatým Janem a dìkuje pánubohu, že jí byl v jejím nebezpeèném podniku nápomocen, zatímco v tvrzi leží mrtvý Vejrych s krvavou ranou uprostøed èela, a rána mokvá. Pøestože svíce zhasly, je tu svìtlo jako v pravé poledne, a mrtvý kouzelník se usmívá nebeským úsmìvem. Po Vejrychovì smrti - tak praví povìst - ïáblové ze msty tvrz ze ètyø stran zapálili, ale komnata s mrtvolou zùstala neporušena. Tìlo bylo pak pochováno na rozkaz báby Strouhalky, jíž byl ten nápad vnuknut milostí boží, do hrobu bez jména. Dodnes ukazují u Malinova dvora stodolu, jejíž jedna stìna je postavena z ohoøelých kvádrù, v tìch kvádrech je místy vidìt otvory bývalých støílen. Øíká se jí èertova stodola. Sedlák Malina ovšem nezdìdil pekelné dukáty, ty - bùhví kam se podìly. K vzniku Malinova jmìní se víže jiná vzpomínka, ale ta již není legendární. Po napoleonských válkách zbohatlo mnoho jilemnických m욝anù plátenictvím, mezi nimi Bulušek, bydlící v chalupì

nedaleko Vejrychovska, které mìl tehdy v majetku jakýsi Krebs. Vlastní dìdeèek Štìpánky Kiliánové, Antonín Malina, byl u Krebsù na Vejrychovsku èeledínem. Zbohatlík Bulušek zmnožoval své jmìní lichvaøením, pùjèoval na nekøesanský úrok. Byl vdovec, samotáø a bezdìtek. Ústní podání praví, že tento Bulušek mìl ve svìtnici dubovou, železem kovanou truhlu, v níž schránìl svùj lup v podobì zlatých a støíbrných mincí, a že se od této truhly tøeba celý den ani nehnul. Sedìl na ní, ozbrojen až po zuby ze strachu pøed zlodìji. Byl tak lakomý jako lakomci v pohádkách, šetøil i na vlastní hubì a chudákovi by byl nedal zadarmo ani findu. Nu, a milý Bulušek se na konci svého života pøepodivným zpùsobem zbláznil - zaèal svùj mamon rozdávat. Vlastnì nikoli rozdávat, nýbrž rozhazovat. Èeledín Malina od Krebsù byl jedním z prvních, kteøí se šastnou náhodou domakali Buluškova podivínství, a nejvíce z nìho tìžil. Zjistil, že staøec vychází na toulky do martinického lesa, což nikdy pøedtím neèinil. Vrtalo mu to hlavou a dal se opatrnì za ním. Na odlehlé pasece nedaleko Javorka spatøil, jak Bulušek chodí od paøezu k paøezu, na každý klade zlaák a podšitì se pøitom usmívá. Malina se kradl za starcem, který nevidìl neslyšel, a shraboval zlaáky z paøezù. Tak Bulušek uèinil svým dìdicem les a Malina se uèinil dìdicem lesa. Jak lichváø své mince po paøezech rozdílel, tak mu jich v patách ubývalo. Vyprázdnil kapsy a šel si pro novou zásobu. Malina už do dvora na práci nešel, špehovat blázna bylo výnosnìjší. Není známo, jak èasto sbíral Malina zlaáky na paøezech, jisto však je, že když starý Bulušek zakrátko potom zemøel, jmìní po nìm zùstalo pramálo, zato se však stala vìc nad

jiné nepochopitelná: chudý èeledín od Krebsù koupil za hotové statek svého pána. Antonín Malina, lovec zlaákù, mìl tøi dìti: Antonína, Jana a Annu. Antonín pøedèasnì zemøel a dìdicem statku se stal Jan. Anna byla bohatou nevìstou, pøesto však zùstala neprovdána až do svých dvaatøiceti let, tak dlouho, dokud se v mìsteèku neobjevil Kilián. Patrnì nebyla zvl᚝ pùvabná, a pak - mìsto se dívalo s jistým opovržením na novopeèené majitele Vejrychovska. Pøece jen tu trochu vadila ta podezøelá historie Buluškova mamonu. Tehdy byli lidé na sebe ještì náramnì pøísní a nezbavovali se tak lehce svých pøedsudkù. Kilián nebyl vybíravý. Chtìl se v životì nìèeho dopracovat a potøeboval k tomu penìz. Mìl už také leccos za sebou, prožil prý velmi dobrodružné mládí. Bylo mu šestatøicet let. Pepka Stínilová tvrdí, že pøišel do mìsteèka s vandrovním rancem na zádech, v roztøepaných kalhotách, èlovìk neznámý, bez pøátel, bez známostí. Takovým zpùsobem se ovšem v Jilemnici odjaktìživa mluvilo o všech pøistìhovalcích, kteøí se tu pozdìji domohli jmìní. Zvl᚝ když nepocházeli z hor, nýbrž z kraje, z rovin. Byli to cizáci, nebo také krajáci. Podle všeho bylo tenkrát v zjevu a v chování stavitele Kiliána jakési kouzlo a jakási síla. Aèkoli byl nejen cizák, nýbrž dokonce i kraják, bylo mu to kupodivu brzy odpuštìno. Hraèkou pøemohl odpor, který k nìmu zpoèátku mìli jako k manželu Malinovy dcery, a stoupal s jejím vìnem v kapse závratnou rychlostí na jilemnickém nebi, až se stal hvìzdou první velikosti. Možná že mu také cestu k úspìchu uvolnila tchánova smrt. Antonín Malina zemøel za necelý rok po dceøinì svatbì. Za ním šli do hrobu jeden za druhým pamìtníci jeho nenadálého zbohatnutí. Nová generace, náchylná k tomu, hledat v onìch dávných událostech spíš prvek romantický, ne-

mìla již nedùvìry k muži, který tak pøesvìdèivì prokázal svou zdatnost. 4 Veèer prvního záøí 1870, když se schyloval ke konci zoufalý zápas obklíèené francouzské armády u Sedanu, narodila se Annì Kiliánové po ètyøletém manželství dcera Stìpánka. Stavitel byl zklamán, doufal, že bude mít syna. Dìátko však bylo zdravé, buclaté, tìžké - až pøíliš tìžké, rodièka ležela na svém lùžku bolesti jako neživá. Trvalo jí dlouho, než se zas trochu sebrala. Domníval-li se Kilián, že bude první nezdar napraven pøi nejbližší pøíležitosti, pak je možno nazvat všechna další, zbývající léta jeho junáctví jedinou dlouhou øadou zklamání. Štìpánka byla první a poslední. Více dìtí u Kiliánù nebylo. Stavitelovu švagrovi Janu Malinovi ze dvora se holèièka nelíbila. Marnì ji pøed ním vychvalovali. Øekl to právì tak, jak si to myslil, nebyl z tìch, kteøí nìkomu pochlebují: „Co je to všechno platné, když má trojitou bradu!” Trojitá brada byla sedlákovi známkou tuènosti, blahobytu, pohodlí, hlouposti. Jan Malina zùstal po všechen èas svého života takový, jakým se narodil, - mìl odpor k trojitým bradám. Nepozbyl ho ani tehdy, když pøivdání trojité brady do statku znamenalo nejen finanèní obnovu, nýbrž i skuteènou obì, ovšem neuvìdomìlou, jak se pozdìji uvidí. Kilián dostal s Annou od tchána Maliny vìnem dvacet tisíc zlatých. V oné dobì, kdy se Štìpánka narodila, byl již z nejhoršího venku. Bydlil v jednom ze svých prvních výtvorù v Hoøení ulici, mìl zakoupeny skoro všechny volné parcely, které bylo tehdy v Jilemnici výhodno zastavìt, a znièil a odstranil

jediného konkurenta, který se mu v mìsteèku hodlal usadit. Mohl si dovolit furiantské gesto, že všechny své volné peníze, valnou vìtšinu ženina vìna, uložil na novì zøízenou vkladní knížku na Štìpánèino jméno a prohlásil, že až pøijde dìdic mužského rodu, nebude na svém podílu zkrácen. Dìdic nepøišel, a jednoho dne u Kiliánù shledali, že druhá vkladní knížka již nikdy založena nebude. Možná že z nastøádaného podílu dítìte, které se nenarodilo, byla pozdìji postavena empírová hrobka. Za onìch starých èasù nebylo ani v sebezámožnìjších malomìstských rodinách zvykem žít v pøepychu. Tak se stalo, že Štìpánka byla kolébána jen v docela obyèejném prádelním koši právì tak jako dìti koèího Parduse, který bydlil v srubovém pøístavku Kiliánova domku. Jenomže košík nebyl uvázán k stropnímu trámu, jak tomu bylo u Pardusù, nýbrž upevnìn na háku, z nìhož byla sundána stahovací lampa. Prvním vjemem probuzeného dìtského vìdomí byl odlesk pestrých skel ve skleníku v parádním pokoji, jak tam zrána dopadal sluneèní paprsek, pak mátožné stíny, které za èasných zimních jiter vrhala po stìnách blikající svíèka, a koneènì èervené svìtélko noèního knùtku, plovoucího v olejové lampièce. Jásala pøi svìtle a bála se stínù - není toho mnoho, co lze øíci o dítìti Štìpánce. Nemoci ji míjely. Pomìrnì velmi pozdì zaèala chodit. Byla pøíliš tlustá. Zato se u ní brzy projevila vyøídilka. Usuzovali z toho, že bude chytrá. V dobì Štìpánèina útlého dìtství byl obraz jejího malého svìta asi takový: èistá, bílá, rozlehlá kuchyò, z níž se mohlo do pokojù jen pøes studenou, tmavou domovní chodbu. V chodbì na almárce, která nahrazovala spíž, ustaviènì a tesklivì cukrovala zajatá hrdlièka. Pokoje na druhé stranì chodby byly dva: jeden, kde se spalo - neøíkalo se mu právì

ložnice, ponìvadž se tam také projektovalo, rýsovalo, úètovalo, bydlilo -, vymalovaný neurèitou hnìdou barvou se zlatými ornamenty, které se pøi pouhém doteku obtiskovaly na šaty, druhý, zastínìný záclonami, nepøístupný, parádní. Tam byla voskovaným plátnem potažená pohovka, zrcadlo s širokým vyøezávaným rámem, v jehož spodním okraji byla zatknuta papírová baletka s naèechranou sukénkou, skleník budící uctivou hrùzu, množství vìjíøù, alb, rohoží s pohlednicemi, ochranných pøikrývek a háèkovaných i vyšívaných polštáøù a nesèetné množství jiných titìrností z porcelánu i z vosku. To byl vnitøní svìt. K vnìjšímu patøilo území nepomìrnì širší: rozlehlý dvùr s kùlnami na døíví, husím trusem, sporou trávou a s koèovými kluky, malièká zahrádka s lakovým altánem, v níž byla pìstována spíš zelenina než kvìtiny, a koneènì celá dlouhá, dosud nezastavìná Hoøení ulice. Když byla Štìpka ještì docela malá, stavìl Kilián sousední dùm, který dnes patøí krejèímu Herajnovi. Plot mezi obìma parcelami byl poražen, aby bylo usnadnìno skládání stavebního materiálu na staveništì pøes Kiliánùv dvùr. Snad bylo tehdy deštivé léto, snad ne, kdožpak to ještì dnes mùže øíci, Štìpánce se však nesmazatelnì vtiskla do pamìti pøedstava na sebe narovnaných klád, na nichž s matkou sedávala a v jejichž vytesaných jamkách se ustaviènì držela voda.V této dešové vodì plovaly Štìpánèiny husièky z drobtù, lodièky z úlomkù kùry, ze spadaného listí, a zemì byla všude okolo èervená cihlovým prachem. Nedaleko stála kád’, v které páchlo žlutavì bílé stavební vápno. Štìpánka nemìla spousty panen, mìla jen jedinou loutku s porcelánovou hlavou, se strnulýma oèima a s lesklými èervenými tváøemi, kterou nenávidìla, protože ji ujišovali, že se jí podobá. Potom mìla miminko, které nemìlo tìla, nýbrž bylo

sestaveno jen z dùmyslnì svinutých a sešitých hadøíkù, na nichž byla klihem nalepena papírová dìtská hlavièka v karkulce. Ani toto miminko nemìla Štìpka ráda. Milovala-li nìjakou svou hraèku, byl to vetchý, slámu trousící králíèek s dùlky místo oèí a jeho druh psík, kdysi strakatý, s jediným okem, knoflíèkem ze Štìpánèiny odložené baèkorky. S tímto psíkem a se svým slepým králíèkem vedla na prahu kuchyòských dveøí nekoneèné vášnivé rozprávky, vymýšlela si o nich dramatické dìje, které jí byly tu k smíchu, tu k pláèi, a usínávala, tisknouc oba v náruèi. Štìpánka byla dítì samotáøské. Nebo byla z dìtí, které nejsou u svých malých pøátel a pøítelkyò oblíbeny. Pøednì to bylo panské dítì mezi všemi tìmi dìtmi okolních øemeslníèkù a chudákù, a potom to bylo dítì zvláštní, hlavaté, tìžkopádné, nehezké. Byla mnohem statnìjší a vìtší než ostatní. Svádìlo je to k pøedpojatosti, která se èasem vystupòovala v opravdovou z᚝. Pošklebovaly se jí, nadávaly jí, házely po ní blátem i kamením. Jakási nevysvìtlitelná, pøedèasná dìtská pýcha Štìpce bránila, aby si na své trapièe doma postìžovala. Tak asi vypadal život Štìpánky Kiliánové do jejích šesti let, tak dlouho, dokud se blíže neseznámila s Vejrychovskem a s Malinovými kluky a dokud nezaèala chodit do školy. 5 Když pøišel stavitel Kilián na staveništì, aby dohlédl na práci svých zedníkù, mìl ve zvyku opøít se zády o hùl a mlèky se na nì dívat kalným, nepøítomným pohledem. Stejnì mlèky a neúèastnì, kalným zrakem se díval doma na dcerku. Kdožví byla-li v tom pohledu láska. Ostatnì býval doma jen málokdy, byl od rána do veèera zamìstnán.

Mohlo se proto pøedpokládat, že matka vynahradí holèièce nìhu, kterou jí neprojevoval otec. Nebylo tomu tak. Anna Kiliánová byla selsky pøísná, selsky strohá. Vychovávala dítì jako mnohé jiné matky jen samým peskováním. Líbat, hladit, mazlit se - to nebylo u Kiliánù zvykem. Štìpánka si poprvé uvìdomila tento nedostatek rodièovských nìžností teprve tehdy, když ji spolužaèky zavedly do svých domovù. V rodinách obchodníkù a øemeslníkù našla skoro totéž co doma. Pracné shánìní živobytí, vlídnost k zákazníkùm, ale málo pozornosti k malièkým. Nápadnì jiné to bylo v rodinách úøedníkù a uèitelù. Tam bylo zamìstnání peèlivì oddìleno od hodin odpoèinku, žena se v domácnosti obírala dìtmi jako svou nejvìtší a mnohdy i jedinou radostí. Regenschori Karban mìl dcerku, jedináèka, právì tak jako stavitel Kilián. S Boženkou Karbanovou zaèala Štìpka chodit do školy. Sedìli vedle sebe v poslední lavici, ponìvadž byly nejvìtší z tøídy. Štìpka však byla èervená a buclatá, Božka hubená a bledá. Uèení bylo v první tøídì pramálo, v deset hodin bylo po všem. Kteréhosi dne si Štìpka pøivedla Božku domù, ukázala jí hrdlièku, provedla ji dvorkem, sedla si s ní do altánu. Božka ji na oplátku pozvala ke Karbanovùm. U regenschoriho objevila Štìpka nový svìt, svìt obrázkových knih, pohádek, nevýslovné péèe, spoleèných her s dítìtem, koèku žijící pod kamny a po klínech život podobný životu èlovìka. Stavitel Kilián si nikdy se Štìpkou nehrál, nedùvìøoval knihám a koèky nenávidìl. Naštìstí nebyla Božka tuze družná, lnula jedinì k rodièùm, k spolužaèkám byla falešná. Vzájemné styky dìvèat se neopakovaly tak èasto, aby Štìpèina duševní rovnováha byla porušena závistí. Pøesto však zaèala od té doby snít. Snít!

Ona, takové tlusté, nemotorné a nehezké stvoøení? Štìpka však opravdu snila. Snila, když uléhala do postele, za níž byla postavena prkenná zástìna, aby se dítì ve spánku nedotýkalo studené, vlhké zdi. Zástìna byla vyzdobena výšivkou, která pøedstavovala selský dvùr se slepicemi, kohoutem a holuby, - vždy tentýž obraz na dlouhém pásu látky. Rodièe svítili dlouho do noci. Teprve kolem jedenácté vstával Kilián od svých plánù a Anna odkládala pletení. Štìpánka se obracela ke zdi, pøivírala oèi, skrz øasy pozorovala kohouta, slepice a holuby, pestré barvy jí splývaly v neurèitou smìsici, nabývaly jiných obrysù. Štìpka se stávala nìkým, kým nikdy nebyla, krásnou, útlou, køehkou, vybranì oblékanou holèièkou, s níž se všichni mazlili, hýèkanou princeznou trpaslíkù, Snìhurkou, pokrytecky spící ve sklenìné rakvi, Popelkou, která oèekávala svého prince. Zimní noci byly lepší než letní, v létì byla petrolejová lampa rozsvìcována pozdì, nebo se také vùbec nesvítilo. V zimì bylo možno se zachumlat do peøin, vnímat teplo jako jeden ze vzácných darù života, naslouchat dùvìrnému praskání ohnì v kachlových kamnech, a když se zhaslo, pozorovat žhnutí rudých oèí popelníku a jejich plápolavý odlesk na stìnách. Vùnì jehlièí na vánoèním stromku a šelest vloèek narážejících do okenních tabulí, rachot snìhových lavin, které padaly ze støech, cinkot opoždìných rolnièek - to vše se rýmovalo s pohádkami. Snìní, o kterém u Kiliánù nikdo nevìdìl, které by byli pohrdavì odsoudili, které by byli mìli za jakýsi druh choroby, bylo tajnou pùlí Štìpèina života. Druhou, živou a pohyblivou pùlí bylo Vejrychovsko. Matka Štìpce nebránila bìhat do dvora, který byl kdysi jejím vlastním dìtským rájem. Naopak to schvalovala, dokonce v tomto dceøinì tíhnutí k starému selskému stavení nalézala vzkøíšení

svých vlastních dìtských zálib. Dìvèe, které zažívalo aspoò èást toho, co sama prožívala v dìtství, jí bylo bližší než ono, které se bez cíle ploužilo po domì a rozprávìlo se svými hraèkami. Mìstské dìti, s Vejrychem a s èerty z povìstí, se Malinova dvora bály. Vìøily, že tam dosud straší. Štìpka se odjaktìživa nebála nièeho, ani jí nenapadlo bát se starého rodinného statku. Jako malièkou ji tam vodili nebo vozili, ovšem jen zøídkakdy. Školaèka si tam dovedla najít cestu sama. Sotva jen trochu okusila pùvabù, které jí dvùr nabízel, chodila tam èastìji a èastìji. Jeník Malinù byl o sedm let starší než Štìpka, Pavel o pìt. Matka jim zemøela brzy po Pavlovì narození a otec se podruhé neoženil. Byli to vlastnì už velcí hoši, tøináctiletý Jan a jedenáctiletý Pavel, když se s nimi Štìpka sblížila, a dívali se na mìstskou sestøenici jaksepatøí spatra. Také s jistým ostychem venkovanù. Mìli v oblibì hry, pøi nichž si docela dobøe staèili sami - špaèka, otloukaèku, kulièky -, a o kamarády z okolních chalup nemìli nikdy nouzi. Štìpka mezi nimi byla zbyteèná. Vidìli domácí zvíøata rodit se a rùst, byli mnohem blíž skuteènému životu než ona, byli moudøejší. Stìpánka milovala kuøátka, ale bála se krav, štítila se vepøe a nedùvìøovala psu. Teprve když se zbavila tìchto svých pøedsudkù, bylo její kamarádství s Malinovými kluky jakžtakž navázáno. Zaèalo to tím, že ji zasvìcovali do svých vìdomostí. Štìpka byla zvìdavá, neustále se vyptávala, klukùm to lichotilo. Nikdy se na nic neptala strýce, který byl ustaviènì zabrán do práce a její mìstskou zmìkèilostí pohrdal, ale jich. Ostatnì, ptát se strýce na jisté vìci, v tom jí pøekážel stud. Domnívala se právem, že by jí buï vùbec neodpovìdìl, nebo že by

se jí vysmál svým hrubým, køaplavým smíchem. Kluci se uculovali, šouchali se lokty, pošklebovali se, ale vysvìtlovali rádi. Tak se Štìpka pomìrnì dosti èasnì dozvìdìla všechno, èemu ani zdaleka nerozumìli její mìstští spolužáci a spolužaèky. Pouèili ji, proè kohout prohání slepice, proè má strýc zachmuøené èelo, když kráva má mít telátko, proè je mladý býèek krotký a poslušný v její pøítomnosti, kdežto mužùm podléhá jen po ranách holí. Štìpánèin domov byl velmi mlèelivý, a to mìlo také svou výhodu. Nikdo ji nevyslýchal a ona sama nic nevyprávìla. Nebylo tøeba, a nebylo také záhodno - to tušila -, chlubit se nabytými vìdomostmi. U Kiliánù nevìdìli pranic o snìní svého dítìte, právì tak jako nevìdìli o tom, jak poznává vìci tohoto svìta. Jan a Pavel mìli u plotu zeleninové zahrádky nasázeny sluneènice. Když veliké žluté terèe zaèaly uvnitø zrát a èernat, støíleli do nich z vlastnoruènì vyrobených šindelových kuší. Jan byl o nìco pøívìtivìjší než Pavel, dovedl se spíš schýlit k dítìti. Udìlal samostøíl i pro Štìpánku. Kupodivu, støelba lukem šla tlusté a jinak neobratné dívence docela dobøe. Když pøíštího jara hoši sázeli sluneènice, dali hrst semének i Štìpce, a podle èertovy stodoly pak rostly i její budoucí terèe. Jan a Pavel chovali králíky. Sami si postavili králikárnu, sami zvíøátka opatrovali a krmili. Králièí kožky prodávali kožišníkovi a za stržené peníze si kupovali kulièky, sladké døevo, kouzelné obálky a cukroví. Jan byl skoupý, nikdy se se Štìpkou nerozdìlil, ale Pavel dával ochotnì, bez zdráhání. Jana mìla Štìpka ráda za to, že s ní obèas vlídnì pohovoøil, Pavla za jeho štìdrost, za nevážnost k nabytému mamonu, za cukroví, které smìla plnými hrstmi jíst z jeho kapsy, vždy slepené a plné mlskù.

V devíti letech spatøila Štìpánka poprvé páøení býèka a krávy, a toto divadlo, jemuž byla pøítomna s obìma hochy, ji povzneslo. Od té doby se domnívala, že je jim zkušenostmi rovnocenná. Aby se jim vyrovnala docela, pokoušela se mluvit jejich hantýrkou. Nebála se výrazù, nazývala vìci ve statku jejich pravými jmény. Tak žila vlastnì Štìpka dvojím životem. Na statku se s bratranci úèastnila jejich indiánských her, shrabovala seno, krmila drùbež, pásla dobytek, zakládala ohýnky a pekla brambory, doma se obírala svými loutkami, stýkala se s holèièkami ze spoøádaných rodin, èetla si v školních knížkách a jen zøídkakdy si zadovádìla s koèovými kluky. Mìla už pøece také jisté povinnosti, plynoucí z postavení jejích rodièù, a musila se chovat podle spoleèenských zvyklostí. Kiliánovi se stávali víc a více honorací. V jejich parádním pokoji pøibývalo tret, staré, levnìjší kusy nábytku byly vymìnìny za nové. V mìsteèku se utvoøil ženský zpìvácký spolek, byly v nìm všechny dámy z lepších kruhù, tøeba nedovedly zpívat. Do spolku vstoupila i Anna Kiliánová, a ponìvadž byla bohatá a spravedlivá, zvolili ji pokladní. Jako pokladní a èlenka výboru byla povinna obèas chodit do schùzí. Schùze a spolek vedly k užším stykùm s ostatními èlenkami. Aèkoli se to Annì pøíèilo, musila èas od èasu pøijmout pozvání na kávu a na oplátku pak sama zvát dámy do svého domu. Pro Štìpku to byly ty nejèernìjší dni, když ji matka peèlivì umyla, ustrojila a vzala s sebou na návštìvu. Jaká to trýzeò, strávit celé dlouhé odpoledne mezi zpùsobnými chlapeèky a holèièkami! Naštìstí mìla dìti velmi ráda, zvl᚝ ty, které byly mladší než ona, s oblibou se k nim chovala jako malá maminka. Žel, že když se s nimi dostala patøiènì do proudu, nedovedla si dávat dosti dobrý pozor na pusu, a tak se leckdy stalo, že jí

uklouzlo slùvko ze slovníku Malinových klukù, poznámka prozrazující neuvìøitelné vìdomosti. Dìti to žalovaly matkám, matky se dìsily a køižovaly, a svìøovaly pak Annì Kiliánové své stížnosti se sladkými úsmìvy a pokryteckými vzdechy. Nìkdy po takových kávových dýcháncích následovaly veèery, kdy stavitel hledìl bolestnì a vyèítavì na svou selskou ženu, a Štìpku stíhaly pøísné domácí tresty. Obyèejnì si to odneslo Vejrychovsko. Den, dva dni, nebo také týden tam byl Štìpce zakázán pøístup. 6 Ve škole Štepka nijak zvl᚝ nevynikala. Uèitel u ní objevil jen jediný skuteèný talent: uèit se nazpamì a pøednášet. Nedalo jí valnou práci nadøít tøeba sebedelší básnièku. Pøednášela ji pak na výstupku se znamenitým patosem, který byl tehdy v módì. Nejpùsobivìjšími èísly jejího programu byly bajky. Za lva mluvila hrozným lvím hlasem, za vlaštovku šveholila jako pták, na konci výstižnì odlišila autorovo nauèení. Tyto úspìchy jí závidìli všichni spolužáci. Štìpka se stala uznávanou recitátorkou. Když mìl být v èítance probrán èlánek, uèitel ji vybídl: „Kiliánová, pøeèti to!” Štìpka šla ke katedøe, vážnì, bez ostychu se poklonila - tak ji tomu nauèili - a èetla plynnì, bezvadnì, snad plynnìji a dokonaleji, než by to byl dovedl sám uèitel. Umìní deklamovat se u Kiliánù líbilo. Bylo v nìm nìco, mohlo by se øíci, vznešeného! Èíst, psát, poèítat, to dovedl každý, uèiteli nebylo vùbec pøièítáno k dobru, že tomu nauèil. Básnì odøíkávané nazpamì s patøièným dùrazem - to byla èinnost okrasná, reprezentaèní. Když se Anna dozvìdìla, že Štìpka v tomto oboru zastíní všechny své spolužáky, mihl se její ne-

radostnou tváøí spokojený úsmìv. Sám stavitel Kilián si nìkdy dával pøedvádìt Štìpèiny recitaèní produkce. Hryzl si knír, díval se kamsi mimo modrýma vyboulenýma oèima, pokyvoval hlavou. Tehdy bylo v Jilemnici zvykem, že školní mládež sehrála každý rok na jevišti ochotnického spolku jedno divadelní pøedstavení. Byly to vìtšinou zdramatizované pohádky, v kterých vystupovali skøítkové, víly, princezny a èarodìjové. Dìtské divadlo proslavilo Štìpku Kiliánovou po celém mìsteèku. Na programu byla hra o zlém Mrazu, který chce svým zhoubným dechem usmrtit kvìtinky ukryté v podzemí. Pøicházející Jaro je však v poslední chvíli zachrání. Ve všech tøídách byli vybíráni herci. Z nejmenších byly sestaveny sbory kvìtin, obláèkù, brouèkù a motýlù, delší role pøipadly nejstarším a nejnadanìjším. Pøitom se také pøihlíželo k spoleèenskému postavení rodièù. Úloha Jara byla vlastnì urèena pro chlapce, Štìpánka však byla vyspìlejší než kterýkoli z jejích spolužákù, v pøednesu a gestikulaci se jí nikdo nevyrovnal. Dostala úlohu Jara. Hrát divadlo je pro dìti veliká radost a veliká pýcha.Vypadají tak dojemnì v tìch pošetilých, slzavých dramatech s dobrým koncem! Hoši se zdají být dospìlými, stateènými muži, dìvèata ženami. Navzájem se obdivují, zamilovávají se do sebe prchavou dìtskou láskou. Štìpka v mužské roli Jara nemìla pøíležitost okouzlit diváky ženskými pùvaby. Kromì toho musila soutìžit s chlapci. Zhostila se své úlohy nade všechno oèekávání, poèínala si jako opravdová hereèka. Její úspìch se nièím nepodobal úspìchu onoho drobného pápìøí v nadýchaných šateèkách, které na jevišti prozpìvovalo, toèilo se v pestrých rejích, sklízelo potlesk jen svou líbezností a nìžností, její úspìch byl divadelnì úèinný.

Anna Kiliánová se úèastnila pøedstavení jen z povinnosti, byla v kuratoriu dam, které je poøádaly a pomohly financovat. Nebyla vìru pøecitlivìlá, a pøece nedovedla zadržet slzy, když po posledním jednání spadla opona. Gratulovaly jí a také notnì závidìly. Prohlásila stroze, že své dítì vlastnì dosud neznala. Pøedstavení bylo tøikrát opakováno, a Štìpku pokaždé bouølivì vyvolávali. Dokonce se jí mezi mìstskou mládeží po nìjaký èas øíkalo jménem její role - Jaro. Bylo jí to pøíjemné. Totiž, bylo to navýsost blažené sousto pro Štìpánku snící, která se veèer choulila do peøin, mhouøila oèi a pøitahovala k sobì rudá vlákna paprskù z rozžhaveného popelníku, nemìlo to však pražádný význam pro Štìpku, která støílela z kuše do sluneènic na Malinovì dvoøe a dívala se skrz prsty na zaøezávání kohouta. Za nìkolik týdnù po divadelním pøedstavení nebylo v mìsteèku po Štìpèinì slávì už ani památky. Totam bylo vzrušení, které zpùsobila. Jak by si také byla mohla udržet sladkou pøezdívku, kterou si vysloužila? Nebyla ani trochu pùvabná. Mìla pøespøíliš široká ramena a hlavu mezi nimi jaksi nízko posazenou - jako by se ustaviènì krèila. Trojitá brada jí vyzývavì trèela do výše. Vypadala jako malá panímáma. A mìla hroznì tlustá lýtka, která na sebe pøi chùzi narážela. Bohaté èerné vlasy jí lnuly k hlavì, jako by byly namaštìny, visely jí po zádech v dlouhém tìžkém copu. Její tmavohnìdé oèi, to byly oèi porcelánové panny, kterou nenávidìla, nad nimi se ježilo husté, chlapecké oboèí. Mìla pøíliš mnoho nedostatkù, aby se nìkomu mohla zdát hezká. Nejvíc ji hyzdilo ochmýøené mateøské znaménko na pravé tváøi. Dokonalá výslovnost a zvuèný alt, schopnost recitovat a herecké umìní - tím vším nemohla trvale upoutat

zájem spolužákù. Ba ani ne zájem svého uèitele. (Tenkrát ještì nebyl stavitel Kilián školním dozorcem.) Tlusté dìti vždycky dìlají dojem, jako by byly líné. Ostatnì, snad opravdu byla líná. Kromì básnièek v èítance ji ve škole nic nebavilo. Ukázalo se, že je zbyteèné pøepjatì se hlásit, radìji se tedy nehlásila. Aspoò mohla v poslední lavici vedle pilné a po pochvale toužící Božky Karbanové nerušenì snít. Mám doma uschováno nìkolik starých podobizen z konce minulého století. Jaké koketní klobouèky to tenkrát dámy nosily, v jakých podivných si to libovaly úèesech! Postavy jsou znetvoøeny šnìrovaèkami, kostýmy oplývají stuhami a volány, z oblièejù zírá pøedèasná zralost. Tamta osoba s vleèkou, podobnou bobøímu ocasu, to není ètyøicetiletá matróna, ale sedmnáctiletá dívka, ten vousáè zde, opøený o hùl, se svìtlou buøinkou v týle, to není dùstojný otec rodiny, nýbrž student v prvním roce práv. Bohužel, nemám vykladaèe k tìmto obrázkùm, vìtšina jich je nìmá, jména jsou zapomenuta. Je však docela dobøe možné, že mezi dìtmi v popøedí fotografie, zhotovené na jakémsi veselém výletì m욝anù do obecního lesa, kam se jelo na žebøiòáku, se soudkem piva a s pletenci uzenic, ta nejvìtší ze všech, s vlasy umnì nakadeøenými a podloženými høebínkem, s bezvýrazným pohledem, tlustá, vyspìlá, je Stìpánka Kiliánová. Její nohy jsou jako dva sloupy, v rukou drží topornì kytici luèních kvìtù, jak jí je nìkdo podstrèil. Je obleèena do parádních, zvonovitých šatù bez pasu, má hrdlo obepjato širokou sametkou, na níž visí zlatý køížek. Na nohou má obuty vysoké knoflíèkové boty a ze suknì jí pro vìtší efekt vyènívají krajkové kalhotky. Obrázek je však již zežloutlý, nezøetelný - za nìkolik let snad vybledne docela.

7 Jilemniètí obèané, kteøí pøed rokem 1910 studovali v Jièínì na nìkteré z tamìjších støedních škol, se dobøe pamatují na nìmého èeledína France z Vejrychovska. Ménì zámožní bydlili na pùl stravy; od svých bytných dostávali jen obìdy a ranní kávu. Veèeøe a peèivo k snídani si musili opatøovat sami, a proto jim rodièe vždy jednou za ètrnáct dní posílali s prádlem chléb a snad i nìjakou tu buchtu. Tyto balíky a bednièky dovážel studentùm Franc. Pøípojka na hlavní tra do Martinic byla totiž zbudována teprve v roce 1899. Ani potom se však zásilky drahou tak hned nevžily. Ostatnì nìmý, který jezdil tak jako tak skoro každý týden do Jièína se svým vozem pøikrytým plachtou, byl lacinìjší. V dobách Štìpèina dìtství nebylo Francovi víc než šestnáct let, vypadal však nejmíò na dvacet. Mìl tvrdì tesanou hlavu, ošlehanou ple, v níž se jakoby nedopatøením pøedèasnì objevovaly vrásky, pokojné šedé oèi a na rtech úsmìv, který nikdy nemizel. Byl spolehlivý, vìrný, vytrvalý a nenároèný. Když byl mlád, zdál se stár, po letech, když opravdu zestárl, vypadal, jako by byl mlád. Štìpka mìla k nìmu dùvìru, jakou nevìnovala žádnému jinému èlovìku. Francem vyvrcholila Štìpèina mlèelivá výchova. Zvuky, které vydával, vášnivé, neartikulované zvuky hluchonìmého, doprovázené patøiènou gestikulací, mìly spíš význam upozoròovací než vyjadøovací, aè to nìkdy vypadalo, jako by si èeledín pøi práci zpíval. Chrèel a sténal bezmocným hrdlem, i když kráèel sám podle vozu, takže se nemohlo øíci, že s nìkým rozmlouvá. Ledaže by byl rozmlouval se svými koòmi. S Francem se nebylo možno jinak dorozumìt než posunkovou øeèí nìmých. Jen tøi lidé na statku toto umìní dokonale

znali: Malina, Jan a Štìpka. Jak se tomu Štìpka nauèila, tìžko øíci. Patrnì bylo toto umìní souèástí jejího dramatického talentu. Pavel byl v tomto ohledu daleko za dìvèetem. Byl pøíliš povrchní, vrtkavý a líný, aby se byl nìkdy vážnì snažil dohovoøit se s nìmým. Štìpka znala France jen jako èeledína, nemìla ani ponìtí o jeho soukromém životì. Snad proto v nìm vidìla èlovìka takøka ideálního. Vždycky se na ni jen usmíval, nikdy jí neublížil, vždy byl ochoten jí pomoci, táhl svou práci jako dobytèe, na nic si nestìžoval, zdálo se, že za své nejvìtší štìstí pokládá pøíslušnost ke dvoru. Oral, vláèel, sil, rozvážel hnùj. Práce na Vejrychovsku se nikdy nekonèila - byla vìèná. To, èeho se Francovi nedostávalo na jiných smyslech, bylo mu vynahrazeno bystrostí zraku. Mìl opravdu podivuhodný postøeh pro svìtlo, pohyb, stín. Vidìl skøivánka v brázdì, aniž ho mohl slyšet pípnout, vidìl koroptve v žitì podle vlnìní klasù, rozeznal zajíèka pod smrèkem, aèkoli se ušák vzrušením ani nehýbal. Vztáhl svou žilnatou ruku nebo ukázal bièem, zachrèel své hrdelné upozomìní a usmíval se. Štìpce nebylo nikdy s Francem nudno. Uèila se s ním pozorovat pøírodu Jako by byla vidìla jeho oèima a uzavírala se s ním do vìzení jeho nìmoty. Bylo jí útulno v té uzamèené duši, která jí pøipadala tak vyrovnaná. Nìmý pro ni objevoval první jahody, svou kudlou jí upravoval k snìdku bílé maso pupav, dovoloval jí usednout na žebøiòák vrchovatì naložený jetelem, zatímco Malinovi hoši musili klusat pìšky. To on Štìpku upozornil na její tìlesnou sílu a nauèil ji rvát se s kluky po mužsku, mlèky, zuøivì, vítìznì. Ulièníci mìli na Štìpku spadeno, protože byla tak tlustá, tak nehezká, a hlavnì proto, že to bylo panské, tudíž vypiplané dítì. Jejím nejúhlavnìjším nepøítelem byl kulhavý Holinka

ze Špitálku. Byl to ubohý, skrofulózní, smrti zaslíbený chlapec, nemìl však citu ani svìdomí, byl nebezpeèný svou bezohledností a dravostí. Mistrnì házel kamením, a aèkoli mìl jednu nohu kratší, dovedl vždy utéci svým pronásledovatelùm. Štìpka mu nikdy neublížila, nikdy mu nezavdala pøíèinu k nenávisti, pøesto ji však nemilosrdnì zbil, kdykoli mu pøišla do ruky. Chodila na Vejrychovsko po mostì pøes Jilemku, a tam na ni už obyèejnì Holinka èíhal. Pøepadal ji však i na území dvora, v polích, za stodolou, kde se mu právì hodilo. Nesèetnìkrát ji chytil, rval jí vlasy, vláèel ji blátem, tloukl ji do krve. Nikdy se se svými škrábanci a modøinami bratrancùm nepochlubila, bála se, že by jí pohrdali. Snad vìøila, že je Holinka jaksi urèen prozøetelností, aby jí trochu ztrpèoval její blažené a celkem bezmraèné dìtství. Nebránila se mu. Spokojovala se tím, že byla ostražitá a zdaleka se mu vyhýbala. Kteréhosi podzimního dne nìmý Franc pod mezí svaèil. Snad ho upozornila zmì stínù na strništi sluncem ozáøeném, snad mu napovìdìl instinkt, že se za jeho zády dìje nìco nedobrého. Otoèil se a natáhl krk. Naskytlo se mu zajímavé divadlo: pod šípkovým keøem ležela Štìpka, Holinka jí kleèel na prsou a bil do ní pìstmi ze všech sil. Èeledín pomalu vstal a vyšel z úkrytu. Aèkoli mìl po ruce biè, nerozbìhl se, aby zahnal útoèníka. Projevil velikou rozvahu. Vìdìl, že by pouhým vmíšením do sporu dìvèeti nepomohl. Postavil se nedaleko zápasících a snažil se výkøiky a gestikulací, jíž jen Štìpka rozumìla, dát jí návod k úèinné obranì. Jakmile Holinka nìmého spatøil, chtìl vzít do zajeèích. Èeledín se však pøíliš podobal pouhému diváku, který se výbornì baví. Dal se tedy do své obìti se zdvojeným úsilím. Štìpka vystihla Francùv úmysl, a povzbuzena jeho významnými skøeky, jeho šifrovanými radami, poprvé v životì se po-

kusila o odboj. Shledala s úžasem, že bránit se je mnohem výhodnìjší než pokornì trpìt. Sevøela lehounkého, køehkého kluka obìma pažemi, vzepøela se - a hupky! - už ho mìla pod sebou. Obraz zápasu se rychle a neoèekávanì zmìnil. Než se Holinka nadál, sklízel úrodu pádných ran. Štìpka ho popadla za krk a cloumala jím, divže z nìho nevytøásla duši. Nezbylo mu než koktavì prosit o milost. Toto velkolepé vítìzství zpùsobilo, že se Holinka již nikdy neodvážil pustit se Štìpkou do boje zblízka. Tím byla zažehnána aspoò polovina nebezpeèí - zákeøným kamenùm, vrženým zdálky, bylo lze se vyhnout. Nejvìtší a nejtrvalejší význam to však mìlo ve svìtì jilemnických a jilemských klukù.Vzbudilo skuteèný respekt k Štìpce všude tam, kam až sahala Holinkova moc a sláva. Už následujícího dne si Pavel pøinesl tu senzaèní zvìst ze školy. Štìpka zrovna pásla za stodolou husy. „Tys prý nabila Holinkovu Kubovi!” Díval se na ni s jistým obdivem. A hle, holèièka Štìpánka, která teprve vèera okusila poprvé sladkého ovoce pomsty, mìla v sobì náhle pøeveliké zásoby sebedùvìry. Odpovìdìla pohotovì: „Nabila, a chceš-li, tobì také nabiju!” Ponìkud se pøepoèítala Malinovi hoši byli o hodnì starší, byli šlachovití, stateèní a hbití. Souboj, docela pøátelský souboj za soudcování Janova, dopadl pro Stìpku nepøíznivì. Vítìz se však o své protivnici vyslovil s uznáním: „No, víš, ale byla s tebou tìžká práce!” Od té doby se za èertovou stodolou konávala pravidelná atletická cvièení, ke kterým obèas pøihlížíval i odborník Franc. Bratøí zasvìcovali sestøenku do tajemství øeckoøímských zápasù, uèili ji hmatùm, které odkoukali v cirkusových arénách.

Byla ponìkud neobratná, zato však houževnatá. Brzy nabyla tomto oboru vìdomostí, jaké má prùmìrná malomìstská sleèna v životì málokdy pøíležitost uplatnit. Štìpèino sebevìdomí vzrostlo.Vìøila, že se nyní vyrovná všem svým spolužákùm. Nenaslouchala již s posvátným obdivem jejich chlapeckému chvástání. Do její povahy se vkradl nebezpeèný prvek: pohrdání uznanými autoritami, neúcta k mužùm. 8 Stavitel Kilián vystavìl na rohu Hoøení ulice, na místì starého srubového domku poblíž námìstí, dvoupatrový dùm. Byla to jeho dosud nejvìtší práce. Dokonce to byl první tak vysoký dùm v mìsteèku kromì zámku, školy a nìkolika ostatních veøejných budov. Kilián postavil èinžák ze spekulace. Státní úøady se už dávno tísnily v staré radnici s podloubím, kde byly kromì toho umístìny i úøady mìstské. Kilián doufal, že od nìho stát najme aspoò jedno poschodí. Nepøepoèítal se. Nad domovními dveømi byl povìšen plechový dvojhlavý orel, do prvního poschodí se nastìhoval berní úøad a puncovní úøad. Kiliánovi se usadili v druhém patøe. Pojednou se ukázalo, jak velice Štìpka starý domek milovala. Zastesklo se jí po dvorku, po altánku, po hrdlièce, po vší té poezii malosti a nedokonalosti, po puklých kachlových kamnech i po prùvanu domovní chodby. Èinžák byl do jisté míry moderní. Chodby v nìm byly dostateènì široké, schodištì svìtlé, poschodí byla od sebe oddìlena lakovými pøepážkami. Po nìjakém èase si tam Štìpka zvykla, nikdy však k novému obydlí nepøilnula tak jako kdysi k starému rodišti. Nejvìtší potíž jí èinily schody. Ponìvadž byla

tlustá a tìžká, cestou ze školy se po nich obyèejnì vlekla jako dýchavièná matróna. Slýchala matku, jak na nì naøíká, vzala si z ní pøíklad a naøíkala také. Tak dlouho, dokud se stavitel neurazil a nezaèal všechny ty vzdechy a protesty krutì pronásledovat. Jistým odškodnìním jí byla vyhlídka. Ve starém domku se o nìjaké vyhlídce nedalo vùbec mluvit. Z okna nového bytu mohla Štìpka sledovat poulièní ruch, všechny ty drobné lidièky, jak se tam dole rojí a proplétají. Mohla dohlédnout až na hoøení cíp námìstí a mít tak úèast na všem, co se tam dìlo. Nejzajímavìjší to bylo o výroèních trzích, o poutích, o posvícení. Vyvolavaè, který míval proti hotelu U modré hvìzdy roztažen svùj obrovský deštník, se jí stal dùvìrnì známým. Nauèila se napodobovat jeho gesta a opakovat jeho šprýmy. Zrovna pod oknem ložnice Kiliánových visel veliký rakouský státní znak. Nìkolik vrabèích rodin si za ním udìlalo hnízda. Stálo za to pozorovat, jak tam staøí snášejí stébla a potravu, jak vrabèata otvírají své žluté zobáèky a toužebnì pípají. Za vìtrných nocí to však bylo ponìkud nepøíjemné. Orel skøípal a bil plechovými køídly - jakési ponuré bubnování, temné dunìní -, pak kapky hojného deštì, jako když se hrachem støílí. Toto strašidlo kradlo Štìpce spánek, v nìmž si velmi libovala, a rušilo ji v milovaném snìní. Velkolepým objevem byla v èinžáku pùda. Byla to pùda obrovská, prostranná, s nìkolika komorami. Z prkenných stìn brzy vylétaly suky, a pak bylo lze nahlížet dovnitø jakoby kukátkem a žasnout nad všemi tìmi odloženými kusy nábytku, hraèkami a ostatní veteší nájemníkù z pøízemí. Na pùdì byl také mandl, který strašlivì hømìl nad hlavami Kiliánovy rodiny, když se mandlovalo. Pùdními okénky bylo možno dívat se na ulici z úžasné výše. Bylo odtamtud vidìt celou východní èást mìs-

teèka jako na dlani, za ní Vejrychovsko, martinický les, kopec za vesnièkou Studencem, za jasných dní i Zvièinu. Kiliánovi se nastìhovali do nového bydlištì, když šlo Štìpce na desátý rok. Téhož podzimu byl Pavel poslán do Jièína na studie. Tak si to usmyslil Malina: starší syn bude sedlaèit, jednou zdìdí statek, mladší se stane pánem. Chlapec byl odjezdem zdrcen. Tìžce se louèil s každým kouskem pùdy, s každou mezí, s každým koutem. Divoké hry s jilemskými kluky, králíci, støelba lukem do sluneènic - s tím vším byl teï nadobro konec. Všechno, co zaøídil, co živil, to teplé, co zahøíval vlastním dechem, musil opustit. Vidìl pøed sebou nesmírnou prázdnotu. Nedovedl si ani pøedstavit, co si poène v mìstì se svými volnými chvílemi. Nebylo vìru divu, že tìch nìkolik posledních prázdninových dnù, které mu ještì zbyly, prochodil kolem Vejrychovska se svìšenou hlavou a s pomraèeným èelem. Nemohl se nabažit svých marných a truchlivých procházek. Jediná Štìpka mìla pro jeho hoøe pochopení. Zažila pøednedávnem rozlouèení se starým domkem a vìdìla, co to znamená, opustit známá místa. Pavel je sice neopouštìl navždy, bude sem èasto dojíždìt, na prázdniny se opìt vrátí, Štìpka však podvìdomì tušila, že se zde cosi trhá navždy a nebude již nikdy znovu navázáno. Snažila se mu dát všemožným zpùsobem najevo své sympatie, Pavel tím však nebyl pranic nadšen. Sestøenka, která se za ním ustaviènì ploužila jako vìrný stín, ho spíš popuzovala. Neprosil se o její soucit, chtìl být sám. Byl k ní jízlivý, zlý, snažil se vyvolat nìjaký svár, Štìpka však byla podezøele pokorná, k støetnutí nedošlo. Nakonec dopadlo vše tak, že Štìpka zmeškala chvíli Pavlova odjezdu. Ani ruky jí nepodal, jediného vlídného slùvka jí neøekl.

Štìpka nebyla zvyklá potají v kouteèku vzlykat, ani toto zklamání si neodplakala. Aby se nìjak odškodnila, vysnila si na lùžku jakousi popletenou pohádku, v níž byla malou rozkošnou osùbkou a Pavel roznìžnìlým vandrovníèkem, který od ní odcházel s rozdrásaným srdcem. Tato pošetilá scéna mìla pùvod v obrázku, který nedávno spatøila v knížce své pøítelkynì Božky Karbanové. Bosá holèièka sedí u studánky, kolem ní se pasou ovce, má na oèích bílý, vyžehlený kapesník a podává chlapci malátnou bílou ruèku. Pavel má boty s holínkami, je odìn v myslivecký kabátek, na hlavì má klobouèek se sojèím pírkem, pøes rameno hùl, na ní zavìšen kvìtovaný uzlík. Ba ne, nebylo žádného takového dojemného rozlouèení jako na obrázku a v Štìpèiných tajných snech, právì tak jako nebylo útlé bílé ruèky a koketního uzlíku. Jednoho odpoledne naložil strýc na vùz Pavlovy svršky, kuføík a peøiny, Franc práskl bièem, nápravy zakvílely. Jan doprovázel bratra až k martinickému lesu. Když Štìpka po obìdì bez dechu pøilítla na Vejrychovsko, nebylo tam již po Pavlovi ani památky. Statek po chlapcovì odjezdu zchudl, jak jen mùže zchudnout dùm, ve kterém zùstali jen dospìlí. Z Jana se stal muž takøka pøes jedinou noc. Bylo mu už skoro sedmnáct let, od toho dne, co opustil školu, pracoval s otcem na poli, byl zpola sedlákem. Jenom vlivem mladšího sourozence a z jakési setrvaènosti se dosud nevzdal všech chlapeckých zvykù a sklonù. V prázdných chvílích byl ochoten úèastnit se Pavlových her. Ted’, když poslední nitka, která ho pojila k dìtství, byla pøervána, kouzlo pojednou zmizelo. Štìpka nemìla ovšem té moci, aby ho k sobì a k onomu starému, ztracenému svìtu pøipoutala. Když poprvé po Pavlovì odjezdu pøišla na Vejrychovsko, zpozorovala zmìnu, která se s Janem stala. Pozdravil se s ní

s touž povýšeností a lhostejností jako strýc a šel si klátivým krokem po svých, jako by tu Štìpka ani nebyla. Jenom nìmý Franc ji rozjaøenì uvítal. Významnì se šklebil, posunkoval Štìpka si však nebyla jista, èiní-li tak opravdu z radosti, že ji opìt vidí, nebo jestli ji spíš nechce jen potìšit v její osiøelosti. Podzim se pøihnal od hor s mraèny zavìšenými na šòùrách vytrvalého deštì. Podzim, och, podzim, to je jedna práce za druhou, muži se mlèelivì skloní nad obnaženým a rozbøedlým polem, špaèek, otloukaèky, øeckoøímské zápasy - vše je zapomenuto. Otec se synem mluvívali jen odbornì, jak to sedláci dovedou. Tady se loni neurodilo, necháme to ležet úhorem, jetelištì se dùkladnì pohnojí, u lesa budou opìt jen luka, je tam hroznì mokro. Opravdu, nebýt vìrného hluchonìmého èeledína, Štìpka by si na statku dlouhou chvílí nevìdìla rady. Pøece jen ji to tam už tak netáhlo. Její návštìvy na Vejrychovsku byly øidší a øidší. Mlhavé dni, dýmající ohýnky pasákù, øezavý vítr, poletující vloèky a opìt studené, unavené slunce - letos již naposledy a pak pøezrálé ostružiny a pozdní houby, tolije na bažinì u obecního lesa, klátící se tmavoèervené hlavièky totenu, a koneènì pøedèasná, ale opravdová chumelice. Pak roztopená kachlová kamna, mech za okny, první prošlapaná cestièka k dvorské studni! Pavel neposlal z Jièína ani jediný dopis. Nebylo toho také zapotøebí, každý týden ho navštívil otec nebo aspoò Franc se vzkazem z domova. O první výpravì za studentem se ve dvoøe mluvilo celý týden. Nìmý nadšenì posunkoval a vzrušeným chrèením a skuèením dával najevo, jak je na hocha v jeho nové hodnosti pyšný. Ukazoval, že již dokonce trochu povyrostl, že je veliký, veliký pán! Uèený pán! Štìpce bylo podrobnì pøedvádìno, jak ho Pavel pøivítal, co dìlal, jak

se tváøil. Strýc s Janem znovu všechno probírali slovo za slovem. Marnì pak doma na posteli všechny ty øeèi pøevracela naruby, nevysypala z nich ani sebenepatrnìjší zmínku o tom, že by jí byl Pavel také nìco vzkázal. Nebo že by si byl na ni vùbec vzpomnìl. Tentokrát se Štìpka upøímnì litovala. Bývali pøece spolu tak dobøí kamarádi! Co by byla pro nìho pøed jeho odjezdem všechno udìlala, jen aby ho potìšila! Potom se zatvrdila. Když sis nevzpomnìl, já na tebe také zapomenu! Málem by to byla dokázala. Byla v ní kiliánovská pýcha. 9 Dokud bydlili Kiliánovi v nízkém pøízemním domku, obstarávala jim všechny hrubší domácí práce žena koèího Parduse. Ještì nìjaký èas k nim chodila do èinžáku, ale stavitel ji nevidìl tuze rád. Zdálo se mu, že se do toho velikého, moderního domu nehodí. Nový dùm znamenal vzestup na spoleèenském žebøíèku. Sem patøila nikoli ochotnice Parduska, nýbrž posluhovaèka z povolání, která byla zvyklá práci v lepších rodinách. Tak se do domácnosti Kiliánových dostala Traklová a její Lojzík. Traklová byla vlastní sestra Jana Ev. Trakla, zámožného pekaøe a radního, který mìl na námìstí jednopatrový dùm. Pøed šesti lety se v horách a v podhoøí konaly manévry jièínského pluku. Traklová se seznámila s desátníkem od vojenské kapely a tajnì se s ním scházela. Na jaøe se jí narodilo dítì. Byla to hrozná rána pro poèestný pekaøský dùm. Otec ji slavnostnì proklel a téhož veèera zemøel na záchvat mrtvice. Naneštìstí nemìla již tehdy Traklová matku. Bratøí se nad ní zatvrdili. Prohlásili, že pro ni od té chvíle již není místa pod rodnou støechou.

Hokynì Rubeška propùjèila Traklové z èirého milosrdenství svìtnièku ve svém srubovém domku ve Zvìdavé ulici. Mìsteèko bylo v názorech na její poklesek rozdvojeno. Nìkteøí, právì tak jako pekaøova rodina, na ni svalovali vinu za otcovu smrt, vìtšinì se však zdálo pøece jen ponìkud kruté vyhnat z domu rodièku s nemluvnìtem týden starým v náruèi a neposkytnout jí sebemenších prostøedkù k živobytí. Traklová si kupodivu vìdìla rady. Obešla všechny lepší m욝anské rodiny, zaprosila, a podaøilo se jí získat nìkolik posluh. Byl v tom také kus senzace, dávat si od sestry ctihodného radního prát prádlo a drhnout podlahu. Pozdìji si na vìc zvykli. Traklová pracovala bezvadnì, levnì, èistì, byla vdìèná a pokorná. Mìla k svým zamìstnavatelùm jen jediný požadavek: aby si s sebou mohla vodit dítì, které milovala nezøízenou a nekritickou láskou. Lojzík dojista nevypadal jako vojákùv syn. Byl slabouèký, nevzhledný, nezdravý. Patrnì mu neprospìlo, že Traklová své tìhotenství až do poslední chvíle skrývala. Porod byl tìžký, starý doktor Hnik se zapotil, než dítì pøivedl na svìt. Od Hnikova zákroku zùstala Lojzíkovi hlava ponìkud smáèknutá v spáncích. Mìl také trochu zdeformovanou pánev a pøíliš tenké nohy - kroutil se pøi chùzi, vyšlapoval si jako malý pavouèek. Byl pihovatý, bledý, ruce mìl vždycky vlhké a studené. Šilhal. Neumìl se ani po dìtsku jásavì zasmát. Bláhová matka se domnívala, že je tak moudrý. Ve skuteènosti byl nesmírnì závistivý, pokrytecký, zlomyslný. Jeho mlsnost neznala mezí. Sousto, podávané k ústùm, dovedl sledovat s takovou vytrvalostí a zlobou, že ten, kdo je pojídal, na nì ztrácel chu. Pøitom nemìl v nièem nedostatek, Traklová se uskrovòovala, jak se dalo, jen aby mu mohla dopøát všeho, co mìly jiné dìti. Projevil-li mu nìkdo trochu pozornosti,

ihned jí zneužil, byl dotìrný a neodbytný. Ponìvadž ho matka vším možným pøecpávala, vìtšinou ohavnì páchl. Sledovat pomìr Traklové k dítìti nebylo právì pøíjemné. Pánem v její malé domácnosti byl Lojzík. Matka se ho ptala na radu, a šlo o cokoli, a on naøizoval. Nestrpìl odporu. Rubeška se køižovala, jakže to Traklová kluka vychovává, vytýkala jí pøílišnou mìkkost a povolnost, varovala ji pøed následky. Nic na plat, posluhovaèka byla nesmírnì pyšná na svého malého tyrana. Aè byla jinak tichá a nenároèná pracovnice, zvyklá pøehlížení a ponižování, bez váhání opustila dobré místo, jakmile si to Lojzík pøál. Ji bylo možno jakkoli odbýt, jen když se chlapci neubližovalo. Byla pošetile vdìèná každému, kdo si ho pøedcházel. Tím se tak již dost špatné Lojzíkovy mravy ještì zhoršovaly. Za pamlsek, za to, že mu byla trpìna pochybná zábava, za polámanou hraèku, kterou si zamanul mít, døela Traklová trpìlivì a odevzdanì až do úpadu. Lakomí dovedli na této její vlastnosti vychytrat. Panstvo, které dost tìžko snášelo nechutného, rozpínavého Lojzíka, snažilo se pøemoci k nìmu svùj odpor, jen aby neztratilo pilnou pracovnici. Když Štìpka uzøela poprvé malého Lojzíka sedìt na stolièce u dveøí a zvìdavì natahovat krk, mžikat kulatýma, šilhavýma inkoustovýma oèima, ihned se rozhodla, že ho bude milovat. Pøipadal jí tak ubohý, bezmocný, hodný soucitu! Nemìla hraèek, které by mu mohla nabídnout, nemìla plné kapsy mlskù jako Pavel Malinù, ponìvadž u Kiliánù se žilo šetrnì, mohla však vìnovat dítìti všechny své volné chvíle, jichž po ztrátì Vejrychovska notnì pøibylo. Traklová se za ní dojatì ohlížela, když brala Lojzíka za ruku a odvádìla ho na pùdu.Tam byla vyhlídka. Tam byly na oknech veliké požární plechy, na nìž bylo možno bubnovat a tropit tak pekelný rámus.

Štìpka mìla odevždy vášeò pro malá dìátka, pro buclaté, dùvìøivé drobeèky, k nimž se mohla chovat jako maminka. Nepostøehla, jak je Lojzík dalek pøedstav, které si o nìm dìlala. Nechal se trpìlivì vynést po žebøíku na palandu k vìšení prádla, dokonce se nechal vysadit na pùdní okénko a s nìmou hrùzou pozoroval nesmírný obzor pøed sebou a rojení pidimužíkù dole v ulici, pøipustil, aby ho Štìpka povozila na burácejícím mandlu, potom však chtìl stùj co stùj vniknout do jedné z komor, kde otvorem v prkenné stìnì zahlédl olezlého houpacího koníka. Nic nedal na vysvìtlování, že komora nepatøí Kiliánovùm a že od ní Štìpka nemá klíè. Øval tak vztekle, až ustrašená Traklová vybìhla nahoru a s vyèítavým, slzavým pohledem vyrvala jedináèka z rukou pøekvapené Štìpky. Ještì nìkolikrát se Štìpka marnì pokoušela získat si Lojzíkovu náklonnost. Všemožnì se snažila nìjak se mu zavdìèit. Zklamala se opìt, zklamala se hanebnì. Nejdøív jí hodil do pøíkopu, plného bláta, jejího ošumìlého králíèka, kterého pøíliš milovala, aby se byla mohla odhodlat dát mu jej darem. Potom jí naplil do tváøe, když mu místo celého koláèe uštìdøila jen polovic. Hlavnì však páchl, páchl, a na její pøátelství si dìlal nepøíjemné právo. Štìpka se od nìho odvracela, zaèala se ho stranit, nakonec si ho zošklivila tak jako žádné jiné dítì. Její nepøítel, Holinka ze Špitálku, který ji pronásledoval, jak mohl, a kterého kdysi slavnì pøeprala, jí byl nepomìrnì milejší než tento zhýèkaný a protivný malý spratek. 10 Pavel pøijel domù na vánoce, ale Štìpka ho vùbec nespatøila. Zima nebyla pøízniva návštìvám v zavátém dvoøe, a pak

tu byly jiné radosti: sáòkování, koulovaèky, snìhuláci. Pobíhat s ostatními dìvèaty v mraze a vánici bylo mnohem zábavnìjší než se ucházet o pøízeò nevìrného Malinova studenta. Velikonoce - Pavel jí pøišel sice o pomlázce našlohat, ale stalo se to jen z pouhé pøíbuzenské povinnosti, nikoli z kamarádské vøelosti. Chlapec se choval velmi povýšenì. Mìl svá oblíbená místa na vlhkých ještì mezích, pod rašícími stromy, kde èetl knihy, Štìpce nedostupné. Štìpka neèetla nikdy. Nebylo tu, co by je mohlo sblížit. Jejich cesty se rozbíhaly. Jedné nedìle na zaèátku èervna rozpaèitý, pokašlávající Malina zaklepal u Kiliánù. Místo dýmky mìl v ústech laciný doutník, a již jen z tohoto doutníku a ze svraštìlého èela a soustøedìného pohledu bylo lze soudit, že nepøišel pouhou náhodou. Nebylo ostatnì zvykem ani u sedláka, ani u Kiliánových navštìvovat se vzájemnì, aby si pobesedovali. Chodili si nejspíš ještì gratulovat k svátkùm, Malina ke Kiliánovùm na svatého Štìpána a na svatou Annu, stavitelovi na Vejrychovsko na svatého Jana Nepomuckého. Ponìvadž mìl nìco vážného za lubem, posadili ho v parádním pokoji. Sestra mu dokonce nalila sklenièku kyselého vína a pøinesla na talíøku suchary, ponìkud ovlhlé dlouhou úschovou v almárce, docela tak, jako by byla èastovala hosta, který mìl v úmyslu stavitele požádat o nìjakou odbornou službu. Ukázalo se, že si Malina pøišel pro radu. Aèkoli mìl živelný odpor k mìstským, lehce se živícím lidem, pokládal švagra za inteligenta, za muže obeznalého ve svìtì. „Kluk mi chce utéci ze studií,” sklíèen kousl do kyselého jablka, když už nebylo lze okolkovat, nebo všechny vzájemné zdvoøilé dotazy po zdraví, po úrodì, po stavbách byly vyèerpány. „Chtìl by jít do kadetky.”

Kilián pohlédl na zeï za sedlákovou hlavou velikýma, pøekvapenýma oèima a zabubnoval na stolní desku tlustými prsty. Do kadetky, nu, to by koneènì nebylo nejhorší, co se mohlo stát. Do kadetky! Vidìl pøed sebou vojáka, odìného v tmavomodré komisní látce, s vysokou èernou èákou na hlavì, velmi pøísného a nesdílného pána, hledícího spatra i na zasloužilého civilistu, pøelétl duševním zrakem své divoké a tajuplné mládí, v kterém snad sám kdysi zatoužil po podobném závidìníhodném lesku šavle se zlatým tøepením, a shovívavì pokynul hlavou. „Vojna,” vyjadøoval sedlák hoøce své pøedsudky, „to jsou holky, flámy a válka. Pøijde válka, on tam musí jít, a zabijí mi ho.” „Když je zdravý, stejnì ho odvedou, a také ho mohou na vojnì zabít,” povýšenì se usmíval stavitel. „Je zbrklý a nespolehlivý. Je líný na opravdovou práci. Líbil by se mu nevázaný život. Pro nic jiného netouží po vojanèinì než pro tu špatnou povìst, kterou dùstojníci mají. Bojím se o nìj,” váhal Malina. „Vybouøí se,” tvrdil Kilián. „Každý se potøebuje vybouøit, a již zde,” myslil civil, „nebo tam.” Pøedstavoval si vojnu kdesi mimo obyèejný život, vysoko nad civilním všedním dnem. „Neznaboh není. Bùh ho povede.” Stavitel byl stejnì nábožný jako jeho žena, když k tomu pøišlo. „Byl bych z nìho mìl rád doktora nebo notáøe.” Notáø a doktor, sloupové jilemnické spoleènosti, byli nejjasnìjšími ideály sedláka Maliny, jehož otec byl èeledínem na Krebsovì prodluženém statku. „Notáø - doktor,” odhadoval Kilián na vahách své veliké zednické ruky, „jsou i jiná zamìstnání. Napøíklad profesor nebo duchovní.” Myslil však zøejmì na své vznešené øemeslo stavitelské, které snad bylo dosti výnosné, aby se o nìm dvor-

ský milostpán byl mohl zmínit. „Voják ale není také nic špatného. Lidé ho poslouchají. Porouèí. Nejlepší je to u jízdy. Má rád konì. Je to hezké, jezdit na koni.V uniformì! Ženské se po takových blázní. Mùže se oženit s velikou dámou. Dùstojník - to je už skoro jako šlechtic!” Kilián nemluvil mnoho, nemluvil dlouho a pøesvìdèivì, a pøece svými slovy sedláka pøesvìdèil. Nepotøeboval snad ani tak radu, jako podepøení. Vìdìl, že syn nakonec stejnì prosadí svou. Je svéhlavý, dá se tìžko ovládat - a je to jeho miláèek. Když Malina odcházel od Kiliánù, ušklíbaje se po kyselém nápoji a cestou vyplivuje ze zubù tvrdé drobty peèiva, byl již Pavlùv osud rozhodnut. Kadetka! Bude ovšem ledaèehos zapotøebí. Bude bezpodmíneènì nutno, aby se hoch mohl vykázat, že jeho otec má dobré spoleèenské postavení. Och, Malina je vlastnì statkáø, nikoli sedlák! V té chvíli vyrostl na statkáøe. Statkáø mùže mít docela dobøe syna dùstojníkem. Dìdeèek, lovec zlaákù - ne, ten je už zapomenut. Peníze tu jsou, peníze všechno spraví. Trochu se jich rozkutálí, to je jisté, s tím se však musí poèítat. Bez vhodné rady a vèasné pomoci to také nepùjde, švagr stavitel však poradí i pomùže. Štìpka zvìdavì naslouchala úryvkùm rozhovoru za dveømi parádního pokoje. Kadetka, dùstojník - snadno se dovtípila, o koho jde, pøestože se jí podaøilo zachytit sotva každé desáté slovo. Pavel v uniformì! Nebyla to tak špatná pøedstava! Žádná ze spolužaèek nemìla pøíbuzného v kadetce. Bude ve škole jediná, která se bude moci pochlubit takovou slávou. Když Štìpka o bratranci snila, zapomnìla na nutný výsledek rázu zcela praktického: kadet jí bude nekoneènì vzdálenìjší, než jí byl pouhý kvartán. Po prázdninách již nejel Pavel

Malinù na studie do Jièína, nýbrž do Prahy. Byl pøijat a zùstal. Na vánoce vykonal u Kiliánù první povinnou návštìvu ve stejnokroji, jednak proto, aby se pochlubil, a také trochu z vdìènosti k strýci, který váhavého otce pøesvìdèil a pøispìl tak k splnìní jeho tužby. Na velikonoce však již k sestøence na šlohaèku nepøišel. Na budoucího dùstojníka, majitele šavle, se pøece nehodí, aby prohánìl malou školaèku po pokojích a po dvorku pro nìjaké hloupé malované vajíèko! 11 Štìpka nemìla doma celkem nic na práci, povalovala se po pohovkách, snila u okna s nosem pøitisknutým na sklo. Annì Kiliánové se to nelíbilo. Tak veliká holka má už také nìco dìlat! Uložila jí ruèní práce. Štìpka musila matku doprovázet do kostela. Vlastnì to všechno bylo jen pouhé nedorozumìní. Považovali ji za dospìlou, a ona zatím jen vypadala, jako by byla dospìlá. V dvanácti letech mìla již jakési boky a zøetelnì se rýsující òadra.V podstatì to byl jen pøebyteèný tuk, ale co naplat, její postava byla postavou šestnáctileté. Za starých èasù pracovaly již šestnáctileté dívky pilnì na své výbavì. Dobrá, Štìpka se tedy musila pustit do výbavy. Vyšívání, šití a pletení si nikdy neoblíbila. Chození do kostela mìla o nìco radìji. Obzvl᚝ ji upoutala májová požehnání. Bylo to vlastnì docela pøíjemné, sedìt pohodlnì v kostelní lavici, na nic nemyslit, dívat se na osvìtlený oltáø, ozdobený papírovými kvìtinami, poslouchat cinkání zvoneèkù a sborový zpìv. Na tìchto mariánských pobožnostech bylo cosi svìžího, sladkého, daleko pùvabnìjšího než na ostatních bohoslužbách. Štìpce to pøipadalo jako veselá, ryze ženská slav-

nost pøed soškou s líbezným oblièejem, vystrojenou jako do plesu. Kvìten však skonèil a Anna vodila Štìpku dál do prázdného kostela, mezi posmrkávající žebraèky. Jejich osiøelé kroky dunìly na dlažbì tesklivými ozvìnami. Štìpka se zaèala zdravì a upøímnì nudit, nuda se brzy promìnila v nechu. Pod pøísnými postavami svatých, pod bolestnými tváøemi muèedníkù, bez jásavého svìtla, bez hudby a zpìvu bylo obtížno snít. Ustavièné drmolení modliteb - Štìpka toho byla už syta. Den ze dne kostel, to není poezie, to je zoufalá robota, dobrá leda pro staré babky, které si chtìjí vyšlapat stupínky do nebe. Štìpka byla pøíliš tlustá, pøíliš pozemská, aby se byla mohla trvale vznítit duchovností nebo dokonce bezduchou nábožností. Štìpka mìla tuze daleko do svatosti. Byla v pravém slova smyslu pohanská. V jilemnickém kostele visí nad hlavním oltáøem obraz umuèení svatého Vavøince. Svatý Vavøinec byl potupnì upeèen. Muèitelé, pohané, pøihlížejí k popravì cynicky, se zvrhlou zvìdavostí. Jejich zvrhlost a cynismus jsou vyjádøeny velkými bøichy a odulými tváøemi. Na plachtì, vleèené vrahy, leží prùhlednì bílý, slabouèký svìtec a úpìnlivì vztahuje paže k nebesùm. Z obrazu je patrno, že se pohanstvo, živící svého ducha neèistým prachem zemì, vyznaèuje tìlesnou vahou a otylostí. Pøedstavuji si Štìpku pøesnì podle tohoto námìtu - pohanskou celým svým vzezøením. Jsem pøesvìdèen, že by byla dovedla blednièkovitého mladíka s oèima obrácenýma v sloup zrovna tak lhostejnì a ïábelsky muèit jen z pouhého odporu k slabosti a pokoøe. Kostel matky Kiliánové nevychoval Štìpku k zbožnosti. Byl to asi høích jejího masa, který jí nedal vstoupit do stavu milosti. Chodila-li v pozdìjších letech provdaná pilnì do kostela,

èinila tak jen jako dùstojná dáma, která ví, co se sluší a patøí. Její pohanský duch tam patrnì uvažoval o pøíštích osevech, zamìstnával se telením krav a potížemi s èeledí, zatímco si její oèi lhostejnì prohlížely svìtce a svìtice boží, jako by asi hledìly na blázny oddávající se lenošení. Ve škole šlo to Štìpce rok od roku hùø. Jak dospívala, uèení se jí stále více protivilo. Jednotvárný hlas uèitelùv ji svádìl k spánku, zpùsobnost ostatních ji ponoukala k nezpùsobnosti. Nebyla z tìch, kteøí mají slabou hlavu a nedovedou se nièemu nauèit, byla z tìch horších, kteøí se uèit vùbec nechtìjí. Tehdy ovšem nebylo v malých mìstech ještì ani øeèi o tom, že by se dívky mohly stát také nìèím jiným než hospodyòkami a panièkami, matkami svých dìtí, žádná z nich nešla na studie. Kiliánovi také nemìli se Štìpkou zvláštních plánù, pøesto však jim její podprùmìrná vysvìdèení pùsobila zklamání. Prospívat ve škole nemìlo pro dívku praktický význam, bylo však vìcí spoleèenské cti. Nenávidìné uèení, nenávidìné matèino modláøství, pobledlý ráj dvora, dìtství pøesazené z domku do èinžáku, nedostatek upøímných pøítelkyò, to všechno jednou musilo dozrát k jakémusi výsledku. Stalo se, co se dalo oèekávat: dorùstala v prùmìrnou, ale pøepjatou malomìstskou sleèinku. Chlapecké mravy byly tytam, obhroublé výrazy v øeèi se vyskytovaly øidèeji, Anna Kiliánová mohla být spokojena. Také byla. Mìla ji teï vlastnì poøád jen doma, na oèích, a tak si zaèala všímat jejího ústroje. Nebylo to ani jinak možné, dìvèe, které dostávalo tak pøekypující tvary, se musilo také vhodnì oblékat. Vzrùstající blahobyt musil být nìèím vyjádøen. Štìpka nemohla chodit s matkou bosa, jako kdysi bìhávala po Vejrychovsku, v potrhaných, usmolených šatech, ponìvadž pìkných bylo k jejím uliènickým hrám škoda. Dbali

o ni, nabádali ji, aby o sebe dbala. Nebylo jí to proti mysli, mladé dìvèe má vždycky vyvinutý smysl pro hezké šaty, pro mnoho šatù, vždycky mu lichotí, mùže-li ostatní svým zjevem pøedèit. Štìpka zaèínala stávat zvìdavì pøed zrcadlem, pátrala v svém oblièeji, zkoumala svou postavu. Tváø ani postava ji neuspokojovaly, nezdálo se jí, že by to èervenolící stvoøení s vyvalenýma oèima a s hrubými, mastnými vlasy, které pøed sebou vidìla, mohlo být pokládáno za pùvabné. Šaty ji s jejími nedostatky usmiøovaly. Co ji døív vùbec nezajímalo, co jí ještì i pøed rokem bývalo doma bezvýslednì vnucováno, pøijímala nyní ne-li s nadšením, tedy aspoò ochotnì. Pochopila, že dobøe se šatit je nezbytností, bez níž není možno se obejít. Štìpka nebyla tak svérázná a pøemýšlivá, aby dovedla rozlišit vkus od nevkusu, aby vystihla rozdíl mezi slušným obleèením a naparádìností. Snad to bylo tím, že údìl dospívání ji stihl pøedèasnì. Brala, co jí nabízeli, nechávala se unášet povrchem a pøepychem, barvitostí a leskem. Matka byla jen selská žena, navyklá obdivovat se všemu, co èpìlo bohatstvím, a otec bývalý zedník, který se domohl význaèného postavení. Štìpka, dítì obou, dorùstala v dívku bez špetky vkusu. Kamarádky, matky kamarádek, všechna ta fintící se, klevetivá havì - celé malomìstské prostøedí svádìlo k napodobování, lákalo k závodìní. Vyniknout! Pøedstihnout! Stuhy, krajkovina, korále, sametky, jarmareèní šperky - Štìpèino smìšné bohatství rostlo. Ponìvadž mìla sklon k pøehánìní, stala se nejvýstøednìji oblékanou dívkou v mìsteèku. Nejnevkusnìjší ze všech. Alespoò nad svým okolím také jednou doopravdy vynikala. Když se sotva ètrnáctiletá školaèka Štìpka ukázala poprvé na mìstském korze pod radnicí v klobouku dospìlé ženy,

hrajícím všemi barvami, s dlouhými suknìmi, pøilehlými k tlustým lýtkùm, se smaragdovì zeleným sluneèníkem a s tìžkými zlatými náušnicemi, zpùsobila poprask. Nesla se po boku Anny Kiliánové pyšnì jako pávice. Mìsteèko vìru nevìdìlo, pøedvádí-li se mu zde nejnovìjší dìtská móda, èi je-li to spíš nesmyslný nápad potøeštìné dívèí hlavièky a slepota nábožné a ne právì dùvtipné matky. Stavitel Kilián byl vznešeným zjevem své dcery tak oslnìn, že ji dal v tomto podivném úboru vyfotografovat. Podobizna visela po celé ètvrtstoletí ve výkladní skøíni fotografa Kubáta na rohu námìstí a doèkala se, zežloutlá, svìtel i stínù zbavená, i mých klukovských èasù. 12 Štìpka v poslední tøídì. Už tam vlastnì ani nepatøila, byla to hotová sleèna, statná, vyvinutá. Ještì si naposledy zadeklamovala v den rozlouèení se školou pøi rozdávání vysvìdèení v tìlocviènì, a pak pospíchala domù, jako by se byla opozdila, jako by na ni život už netrpìlivì èekal. Šla mu v ústrety s dychtivými, masitými rty, s širokými rameny a plnými boky, s vyzývavou bradou. Na podzim a v zimì pletla, vyšívala, chodila s matkou do kostela, procházela se s ní po panském korze. Zjara se rozhodli, že ji dají z domu. Kilián mìl v Jièínì známou dámu, vzdálenou pøíbuznou. Bydlila na námìstí v domì s podloubím nedaleko brány. K té poslali Štìpku, aby se trochu obrousila, aby poznala život ve vìtším mìstì. „Kdo se nepodíval do svìta, ten není celým èlovìkem,” hlásával stavitel Kilián. Pokládal se asi za velmi dokonalého

muže, ponìvadž valnou èást svého bouølivého mládí strávil na cestách. „Pøijde na jiný vzduch, setká se s jinými lidmi, mùže jí to být jen ku prospìchu!” Jiný vzduch mìl pùsobit zdárnì na Štìpèino zdraví, jiní lidé na její chování. Kilián pøece jen výchovnému vedení své ženy ponìkud nedùvìøoval. Byl tu ovšem ještì jeden, velmi rozšíøený zpùsob, jak pøipravit dospívající dívky na praktický život, - klášter. Je vìru s podivem, že na nìj u Kiliánù, lépe øeèeno v rodinì nábožné Anny Kiliánové, vùbec nepomyslili. V klášteøe byly chovanky pod peèlivým dozorem, modlily se ráno i veèer, pøed jídlem i po jídle, zamilovávaly se do svých pøedstavených, jeptišek, snily o následování Krista, trochu se uèily, trochu pracovaly.Vlastnì to byl nejvybranìjší, nejuznávanìjší druh výchovy. Tentokrát však Kilián prosadil svou a zachránil tak svou dceru ze spárù církve. „Já jsem nábožný èlovìk,” øíkával o sobì, aèkoli byl málokdy spatøen v kostele, „ale tyhle kláštery nemám rád. Co to vlastnì je, tohle ustavièné modlení? Pokrytectví, nic jiného. To bych rád vìdìl, kdo to dìlá s opravdovou vroucností. A žít jen mezi ètyømi stìnami nebo za vysokou zahradní zdí, chodit na procházky do mìsta ve ètyøstupech - to je skoro jako kriminál. A se holka uèí být živa na svobodì!” V nìkterých ohledech byl mistr Kilián dokonce velmi pokrokový. Tak byla Štìpka ochuzena o pozdìjší klášterní vzpomínky, jimiž se dívky její generace obyèejnì chlubívaly až do hrobu. Ponìvadž však nemìla k modlení pražádnou pøíchylnost, nebyla o nic pøipravena. U paní Zemanové se uèila vaøit a dvakrát týdnì chodila do šití. Bylo by patøilo k vìci, aby také trochu brnkala na klavír, ale byli pøece jen tak dalece rozumní, že ji nenutili do nìèeho, k èemu nemìla vùbec žádné vlohy. Kdepak Štìpka - a roztahovat své tlusté, nemotorné prsty

po klávesách! Zpìv, to ano, ten by ji byl bavil, jenže k tomu, aby si èlovìk pro sebe obèas nìco zazpíval, není pøece zapotøebí žádného zvláštního školení! Štìpka se v Jièínì obeznamovala s novým životem. Brzy pochopila, že Jilemnice je mìsteèko pøíliš odlouèené od ostatního svìta, a proto ponìkud zaostalé. Toto poznání zpùsobilo, že se rozepsala na všechny strany, posílala svým známým, uèitelùm i spolužaèkám nadšené pohlednice, z nichž bylo lze vyèíst, že je velmi šastna a že se jí dobøe daøí. Všechny tyto dopisnice, poèmárané ohromnými písmeny školaèky, plné kudrlinek a odvážných škrtù, pøekypovaly pýchou. Pýcha pramenila z radosti, že jejich pisatelka žije v tak znamenitém a pokrokovém mìstì, jako je Jièín. Skoro každý týden navštìvoval Štìpku její starý kamarád, nìmý Franc, a vozíval jí z domova jako kdysi Pavlovi zásoby prádla, buchty a peníze na pøilepšenou. Matka ji nenavštívila nikdy, mìla k cestování nepøekonatelný odpor, a otec se za ní vypravil až v èervenci, kdy se mìla podle pùvodního plánu vrátit domù. Štìpce se však nechtìlo. Prosila, škemrala, a tak jí byl na pøímluvu paní Zemanové jièínský pobyt prodloužen až do zimy. Stavitel rozhodl tentokrát bez Anny, na vlastní odpovìdnost. V Jièínì bylo opravdové korzo. To nebylo jako v Jilemnici, kde se nìkolik panièek se svými nastrojenými dcerami na cestì z kostela pùl hodiny pøed nedìlním obìdem motalo od Modré hvìzdy k radnici a od radnice k Modré hvìzdì. Promenáda byla každý den veèer pod podloubím kolem celého námìstí, dámy chodily s pány, dìvèata se studenty, a v nedìli se ještì k tomu støedem námìstí procházeli dùstojníci zdejší posádky se sleènami, na které ovšem hledìlo mìsto tak trochu skrz prsty. Ale copak námìstí! Mládež, které bylo

milejší být mimo dohled starších, se uchylovala za bránu, promenáda tam byla neménì hustá, a pak tu byla ještì prastará valdštejnská lipová alej, kde bylo na podzim nevýslovnì krásnì, když listí spadlo, šustilo pod nohama a pøesmutnì vonìlo. Paní Zemanová nepouštìla Štìpku ani na námìstí, ani za bránu, ani do lip. Byla to dáma ze staré školy, vìøila, že dìvèe má sedávat v koutì, to, které se pøíliš blýská chlapcùm na oèích, se brzy okouká, a pak, kdo ví, co by se mohlo stát! Štìpka jí byla svìøena, to je vážný závazek, bude ji støežit jako oko v hlavì. Naštìstí vidìla Štìpka na korzo z okna svého pokojíku. Nìkdy se jí až hlava toèila touhou, aby toho štìbetání, toho smíchu a té parády mohla být také úèastna. Babky na nárožích prodávaly horké kaštany, vùnì z jejich kotlíkù stoupala vzhùru a pùsobila na Štìpku jako opium - upadala do snù. Opìt ty staré sny! A tak Štìpka v Jièínì neužila nìjakých zvláštních zábav. Nezbylo jí než se spokojit pouhým pocitem, že žije ve velikém mìstì, a užívat toho, co jí péèe paní Zemanové poskytovala. Na nejpøednìjším místì to byly èetné návštìvy. Paní Zemanová bývala asi ve svém mládí velmi spoleèenskou osobou. Podobných známostí, jako byl Kilián, mìla na tucty. Chodívali k ní manželé se svými rodinami, osamìlí vdovci, kteøí se jí tak trochu dvoøili, nejvíce však bylo žen, starých, mladých, zkušených matrón i nedávno provdaných maminek s robátky. Nebylo nedìle, aby paní Zemanová nìkoho nehostila kávou nebo èokoládou a tøenou bábovkou. Staré dámy vzpomínaly na minulost, mladé ženy si šuškaly vzrušující vìci o životì, který se venku valil jako rozvodnìný proud, maminky pùjèovaly Štìpce ochotnì svá batolátka, aby se s nimi dosyta pobavila. Tahle dìátka, to bylo vlastnì

ze všeho nejlepší. Bylo tu vùbec možné nìjaké srovnávání se salónem matky Kiliánové, s jejím kyselým vínem a zatuchlými suchary? U Kiliánù to bylo vždycky zdvoøilé, chladné, upjaté, u Zemanù se mluvilo nìkdy dokonce rozpustile. Štìpku pokládali za starší, než byla, a tak se pøed ní pranic neostýchali. Leckdy se octla v situacích, kdy se potají rdìla, naslouchala však všem tìm øeèem se zatajeným dechem. Mnohé nediskrétní otázky pùsobily blahodárnì na její ješitnost. Tak byla napøíklad podezírána, že má již také svého hocha. Štìpka a hocha! Aèkoli byla jinak pøímá a mìla vrozenou nechu ke lži nebo k zatajování, tentokrát se vykrucovala, uchichtávala, docela krásnì dovedla pøedstírat, jako by opravdu už byla nìkdy nìjakého mìla. Panebože, pøece se nepøizná, že o ni ještì nikdy žádný muž neprojevil zájem! Chtìli vìdìt, umí-li už také tanèit. Zakroutila váhavì hlavou. Tak ji tedy jednou kterási z mladých žen vzala do uèení. Odsunuli stùl a svinuli koberec, ale Štìpka jen supìla a klopýtala, zadýchala se a zapotila - byla tìžká a neobratná, brzy jí mìli dost. Ostatnì, tanec se jí nelíbil, bylo to jen hloupé a zbyteèné trmácení. Ani jí tuze nevadilo, že ji pak otevøenì nazvali motovidlem. V nedìli dopoledne, když chodili po námìstí dùstojníci pìšího pluku i dùstojníci zemìbrany, všichni v plném lesku, a po jejich boku vyzývavì se smìjící a výstøednì obleèené sleèny, Štìpka v oknì s bradou v loktech snila o tom, že je také takovou veselou, pružnou dívkou, která dovede nebezpeènì blýskat oèima a dùvtipnì odpovídat, pùvabnì kroutit boky v nádhernì padnoucích šatech, a ten, kdo k ní tak ohnivì mluví, bøinká ostruhami a rozkládá rukama odìnýma v bílých rukavièkách, že je její bratranec, kadet Pavel Malina.

Štìpka se vrátila z Jièína až tìsnì pøed vánocemi. Otec si ji odvážel domù v saních, zabalenou až po nos ve vypùjèeném selském kožichu strýce Maliny. Když vyjeli z martinického lesa, objevilo se v údolí pod nimi mìsteèko, prosvítající mlžnou clonou chumelice kalnými, mrkajícími oèky svých petrolejových lamp. V dívèinì srdci se ozvalo to, èemu se tvrdošíjnì vzpírala po tøi ètvrti roku svého vzdálení: volání malého, ale vìrného a vlídného domova. Již pøi uvítání poznala Anna Kiliánová, že se jí dcera zmìnila. Zmìnila se jako všechny škole odrostlé dívky, které vylétly z hnízda a nadýchaly se cizího, divokého povìtøí. Dìtství z ní nadobro spadlo, v pohybech a v chování se zraèila nebývalá jistota, za vztyèenou hradbou èela se skrývaly jakési vlastní, nepostižitelné myšlenky, vzpomínky na zážitky, s nimiž se nebude sdílet. Cosi povýšeného bylo v úsmìvu, který jí cukal koutky úst, nad mnohým doma žasla, mnohé jí bylo jen pro žert - byla tajemná. Anna se jí dokonce v prvních chvílích tak trochu ostýchala. Ovšem, jen v prvních chvílích, pozdìji si zvykla, že je matkou dospìlé dcery. Dospívající dívky! Jejich rysy zùstávají obyèejnì tytéž jako v dìtství, jenom postavy se prodlouží, vzpøímí, zaoblí. Zmìny vzniklé rozkvétáním jsou jemné, sotva znatelné. Nìco hebkého v pleti, nìco sladkého v hlase, nìco záøivého v oèích. Pøijde soustružník a malounko pøihobluje lýtka a boky, sochaø nepatrnì poopraví držení hlavy, nadnese ramena a òadra. Potom teprve pøijde ten poslední, bezejmenný, zázraèný, vdechne do pohybù, do kroku, do barvy tváøí pùvab, kterého tam pøedtím nebylo. Štìpku navštívil soustružník, pøišel i sochaø, ale prvnímu byla látka pøíliš nepoddajná, odhodil svùj nástroj a zmizel. Druhý pracoval až pøíliš okázale, snad mu bylo pøeplaceno. Jen ten

poslední, ten taneèní, vùbec zapomnìl pøijít. Štìpka byla dívkou, když ostatní byly ještì dìtmi, stala se takøka ženou, zatímco ostatní se nenápadnì stávaly dívkami. Pùvabnou, žel, se nestala nikdy. Minul Nový rok, zaèalo opìt vyšívání, zaèaly kostely, panièky pøicházely a odcházely, kolovrátek se roztoèil a zpíval jednotvárnou píseò. Zima utíkala k Hromnicím. Veèery byly nepopsatelnì dlouhé. U Kiliánù se mnoho zívalo, mnoho se tam klímalo. Štìpka byla pecnem pøedèasnì upeèeným. Co s ní? Na taneèní bylo brzy.O ženiších se ještì vùbec nedalo mluvit. Nìkdy ji hubovali a kárali jako malou školaèku. Nìkdy se zapomínali a hovoøili s ní jako s mladou ženou. Pøed tøemi mìsíci slavila patnácté narozeniny. 13 Malinùv lajtnant pøijel domù na svou první vojenskou dovolenou. Sloužil v Celovci u horských myslivcù. Byl opálený jako cikán, vysoký, kostnatý, mìl pod nosem knírek, na který byl velmi hrdý, a snažil se, seè byl, aby se ukázal jako muž s bohatými životními zkušenostmi. Ze zaèátku také trochu zadrhoval èesky, patrnì z jakési koketérie. Vyléèil se z toho v nìkolika hodinách, nebylo to s jeho odnárodnìním ještì tak zlé. Vymlouval se, že po celé mìsíce nepromluvil svou mateøštinou a že má u praporu jen samé Nìmce, Slovince a Vlachy. Dokonce se pokusil pronést nìkolik vìt v tìchto øeèech, produkce dopadla velmi dobøe, ovšem, Malina ani Jan se o tom nemohli pøesvìdèit, ponìvadž žádný z tìch jazykù neznali. Na Vejrychovsku se odedávna pila po veèeøi káva. Kdo dostal chu na pivo, šel si na nì do hospody. Pan lajtnant si

poslal France pro víno. To bylo nìco nevídaného a neslýchaného, staré dobré zvyky tím byly nadobro porušeny. Nìmý u Koníèkù posunkoval a mnohoznaènì se usmíval, Pavlùv pøíjezd mu èinil obzvláštní potìšení. Snad nikdo na Vejrychovsku nemìl z mladého pána takovou radost jako on. Dával ji najevo všemožným zpùsobem. Otáèel se kolem dùstojníka, naznaèoval, jak jím je okouzlen, jak je na nìho pyšný. Dokonce se opásal na dvoøe jeho šavlí, divoce jí šermoval a pokøikoval po dìveèkách. Pavel se na to díval oknem, vhod mu to zrovna nebylo, ale nechtìl hned první den dìlat doma výstupy. Otec i bratr hledìli na Pavla s netajenou nedùvìrou. Nešlo tu jen o to zatracené víno. Za celý den mu ani nenapadlo, aby se podíval do stáje, do chlévù, aby se pozeptal, jaké škody natropila zima, jak to letos vypadá s úrodou, která pole osili a která nechali ležet ladem. Jan mu obèas nesmìle nadhodil, jak se to tu všechno zmìnilo od tìch dob, co spolu sázeli sluneènice za èertovou stodolou, že z tehdejšího høíbìte Tondy je dnes už starý valach, a jak se jim podaøilo pøikoupit díl domkáøe Vancla pøi silnici i s kusem pøilehlé paseky, ale dùstojník neprojevil o nic živý zájem, nestál o vzpomínky. Tak vida, to bolestné louèení pøed lety s každým kouskem pùdy, s každým zamilovaným koutem, bylo pøece jen smrtelnì vážným rozlouèením - navždy! Pøíbìhy, jimiž se lajtnant bratrovi odvdìèoval, nebyly toho druhu, aby z nich støídmý, šetrný mladý sedlák mohl mít ten pravý požitek. Pavel mìl, jak se na vojáka sluší, dvì lásky: víno a ženy. Znìlo to sice trochu nevìrohodnì z jeho sotva ochmýøených úst, ale on pøece již dávno nebyl pouhý jinoch, vojna z nìho uèinila muže. Malina se díval neúèastnì k stropu, pokuøoval si, ale v duchu se vracel k oné dávné rozmluvì, již mìl se švagrem stavitelem. Uvažoval, bylo-li tak docela

správné, že dal tenkrát za pravdu tomu inteligentu, který mìl pro všechny jeho obavy a námitky jen hladká a nic neznamenající slova. Nebývalo by tenkrát líp, kdyby byl Pavlovy vrtochy uvedl na pravou míru nìkolika pádnými ranami lískovicí? Víno a ženy! Jakási provdaná italská dáma v garnizónì, manžel Nìmec, hloupý jako všichni manželé, dùvìøivý, jak dovedou být jen Nìmci, - och, co všechno už pan lajtnant prožil se ženami! Tyhle jižní dívky, tak vášnivé, s jiskrným zrakem, s pøekypujícími pùvaby, duchaplné, rozmarné! Ale vrame se k té italské dámì. Cože si Pavel jednou nedovolil? Pøedvedl jí celou setninu s tasenou šavlí jako generálovi! Jenom si pøedstavte, pøíkrá, køivolaká ulièka horského mìsta, bílé, sluncem prozáøené domy. Jak se smála, jak mu za ten husarský kousek dìkovala! Jan se drbal ve vlasech, pošupoval si èepici ze strany na stranu, rozpaèitì si prohlížel své zašlé, od zemì èerné nehty - bylo to poøádnì k smíchu. A pøece se nesmál ani on, ani otec Malina. To že je jejich Pavel? Když se procházel kolem obrovských kachlových selských kamen, podobných onìm, v jejichž mìdìnci choval kdysi èernoknìžník Vejrych své vojáky z otrubù, bøinkaly mu ostruhy. Docela zbyteèné ostruhy, vždy byl pouhým poruèíkem od horských myslivcù, nejezdil na koni! Svùdci vlašských a slovinských dam bøinkaly ostruhy, blyštìly se mu knoflíky na zbrojním kabátì, v èajových sklenicích na stole svìtélkovalo kalné víno z hospody U koníèkù. Jan kouøil dýmku jako jeho otec, Pavel cigarety, prsty mìl od nich celé žluté. „Tohle není, myslím, tuze zdravé,” osmìlil se Jan ukázat na zežloutlé prsty. Pavel se uštìpaènì ušklíbl: „Tak si mì tedy pøedstav, jak stojím pøed èetou s fajfkou v hubì!”

Uložili hosta do široké selské postele, do jeho bývalé postele ve svìtnièce za kuchyní. Pavel se zul a dìveèka Manda odnesla jeho lesknoucí se perka do kuchynì s posvátnou úctou. Jak se panu dùstojníkovi leželo na tvrdém slamníku pod pruhovanými duchnami, s tím se ani bratrovi, ani otci ráno nepochlubil. Zdálo se mu asi pod jeho úroveò pøiznat se jim, že se tak dobøe nevyspal ani v prachových peøinách navonìné italské dámy. Probudil se velmi pozdì, s hlavou plnou vzletných, novì vymyšlených historek pro toho trumberu Jana. Sedìl na posteli, protíral si oèi a díval se na dvùr nízkým okénkem, na nìmž kvetly pelargónie. Vidìl dokoøán otevøená vrata statku, stezièku tratící se v jetelišti, psa rozvaleného u boudy a nìmého France, který zrovna zapøahal konì do žebøiòáku. Jan rozmlouval u studny s urostlou èernovlasou dívkou, odìnou zpola po pansku, zpola po domácku. Nebyla to ovšem žádná cizí sleèna, nýbrž jen jeho sestøenka Štìpka Kiliánová, Pavel ji však nepoznal, byla k nìmu obrácena zády. Ejhle, žena! Podle všeho hloupá, malomìstská husièka, která se umí jen èervenat a klopit oèi, ale pøece jen žena! Jan bude koukat, co dùstojníci dovedou! Seskoèil z postele a chvatnì se oblékal. Štìpka pøišla do dvora z dùvodù velmi prozaických: Kiliánovi potøebovali máslo a trochu smetany. Ani jí nenapadlo, že má Vejrychovsko tak vzácnou návštìvu. Jan nebyl z tìch, kteøí všechny novinky hned vysypou z rukávu, zvl᚝ když v nich je obsažena trpká pøíchu. Užasla, když se pøed ní Pavel zèistajasna objevil v celé své nádheøe. Prvním jejím pocitem bylo leknutí, které se však ihned promìnilo v upøímnou radost. Oèi jí zazáøily, vztáhla k dùstojníkovi svou buclatou ruku. Jan si bratra nevšímal, horlivì pøepoèítával na dlani drobné.

„Nazdar, Pavle! To jsi ty? No ne, jak já tì už dlouho nevidìla!” Pavel byl ponìkud zklamán, když se z neznámé krasavice tak neèekanì vyloupla Štìpka, ale co koneènì, dìvèe jako dìvèe, tohle vypadá dokonce náramnì mohutnì. Vlastnì je svùdná ve své pøekypující mladistvosti! Nikdy pøedtím se se sestøenkou nelíbal, ale na vojnì nabere èlovìk spoustu zkušeností, a pak - a Jan vidí, jak vypadá mužná výbojnost. Než se Štìpka nadála, vlepil jí dvì hluèné hubièky. Štìpka zèervenala jako kokeš a musila se opøít o roubení studny, aby neupadla. Byla to první hubièka, kterou dostala od muže. „Jaká se z tebe stala statná a hezká holka,” žvanil Pavel a v duchu uvažoval, kolik je vlastnì Štìpce let. „Ani bych tì byl nepoznal! Vždy jsi málem tak veliká jako já! Inu, dìvèe na vdávání!” „To je škoda, že už musím jít,” vydechla Štìpka. Dívala se do zemì, v ruce potìžkávala kabelu s máslem a s hrneèkem smetany. První hubièka není vìc jen tak lehce stravitelná! Bylo jí také trochu podezøelé, že po tolika letech odcizení byla pøivítána s takovou vøelostí. Neumìla si to dost dobøe srovnat v hlavì. Jan ještì chvíli otálel, šoural drátem v dýmce, když však zjistil, že se Pavel míní malé sestøence po lajtnantsku dvoøit, pohoršenì se odšoural. Hubièka - proè hubièka? Vždy to je ještì dítì! Nesmírnì se mu to protivilo. Netušil, že se mu bude nìkdy bratr zdát tak odporný. „Poslouchej, nemohla by ses pro jednou zdržet?” dotíral Pavel skoro vroucnì. „Nemluvili jsme spolu - už ani nepamatuji. A já zas brzy odjedu. Než se nadìješ, budu pryè, daleko, až v Korutanech. Víš pøece, kde jsou Korutany? Mohli bychom

se spolu trochu poohlédnout po starých místech.” Bylo to poprvé za tìch nìkolik hodin, které strávil doma, co se rozpomnìl na stará místa. „Dej si kabelu k Mandì do kuchynì, pùjdeme za èertovu stodolu!” „Ale když já opravdu nemohu!” Štìpka kopala støevíèkem o støevíèek. Její nohy nebyly nožkami komtesky, mìly poøádné èíslo. „Maminka èeká na smetanu.” „Tak bys snad mohla pøijít odpoledne!” „Odpoledne!” Povzdychla si a zadívala se k obloze. „0dpoledne to také nebude možné. Musím jít s maminkou na návštìvu k paní sládkové. Mají to už spolu sjednáno.” „No, a co veèer?” Veèer byl vlastnì pro Pavlovy plány nejpøíhodnìjší. „Veèer se koupeme, vždy je pøece sobota,” vymlouvala se Štìpka ve vší prostotì. „A zítra ráno musím s maminkou do kostela, a odpoledne budu mít docela jistì také nìco, každou nedìli totiž nìco mám, o to se už maminka postará, ale možná, že sem zaskoèím zítra po veèeøi.” Štìpka neodcházela ze dvora sama, po jejím boku se vlekl s kabelou v ruce lajtnant Malina, za nimi nejistì klusal Hektor. Kdyby byl mladík býval svou sestøenicí okouzlen, mohlo to vypadat jako idyla dvou nesmìlých milencù, jenže, bohužel, Pavel mìl daleko do jakéhokoli okouzlení. To, co ho posedlo, byla spíš lovecká vášeò, touha dosáhnout laciného milostného vítìzství. 14 Štìpka šla na své první dostaveníèko s myslí dokonale nevinnou. Namíøila si to rovnou k statku, pøipravena usadit se na lavièce pøede dveømi, ale Pavel mìl o tomto veèeru své

vlastní pøedstavy. Sotva pojedl, vyšel si na toulku kolem dvora, aby ji nepropásl. Když dívku spatøil, bìžel jí rozjaøenì vstøíc a vedl si ji podle chlévù k èertovì stodole. Pavlùv plán nebyl snad ani tak pøíliš zvrhlý. Byl ještì pøíliš mlád, aby si byl pøedsevzal zneužít hloupého a dùvìøivého dítìte. Pøedstavoval si jen mátožnì, jak dívku udiví pøíbìhy, jimž nechtìl Jan nikterak rozumìt, jak ji rozohní sladkým rozhovorem, pøivede ji z míry doteky a polibky, probudí v ní neuvìdomìlou žádost a zanechá pak po sobì v mìsteèku roztouženou milenku, vzdychající samou láskou. Potøeboval podklad pro pøíští román, který øádnì po svém pøepracuje a bude pozdìji v garnizónì dávat svým kumpánùm k lepšímu pøi vínì a pøi høe v karty. Zaèal známými historkami o vlašské dámì a pøidal k nim nové, jak si je zapamatoval od jiných mluvkù od praporu. Honosil se všemožnì cizím peøím. Z jeho øeèí vysvítalo, že prožil nesèetná dobrodružství a pøestál mnoho nebezpeèných a závidìníhodných situací. Štìpka mu naslouchala trpìlivì, kamarádsky, ale jakmile bylo vyprávìní pøíliš za vlasy pøitaženo, usadil se jí v koutcích úst nedùvìøivý úsmìv. Pavel byl roztrpèen a hluboce zklamán. Zdánlivì vyspìlá sestøenka je mnohem vìtší husa, než pøedpokládal. Nemùže jí pøece všechno vykládat po lopatì! Má si také nìco domyslit, na nìco se ptát! Štìpèiny oèi však bloudily po mráècích nad západem, zajímaly se o kosa, který na støeše stodoly sedìl a hvízdal. Hluboce a pokojnì vdechovala vlhkou vùni luk. Ne, tímto zpùsobem by nedosáhl nièeho. Chopil se její ruky, a ona mu ji docela ochotnì ponechala. Ruka je ruka, nic víc. Žertem jí sáhl za krk, vzal do štipce hladkou kùži, aby se pøesvìdèil, jak je tlustá. Krotce se zasmála a chystala se pokusit o totéž na jeho lajtnantském týle. Zøejmì jí nebylo proti mysli koèkování a trochu legrace.

Co naplat, nezbylo mu než zaèít z jiného konce. Pokusí se získat pùdu nìjakými sentimentálními šplechty. Jaké to bývalo hezké, když bývali ještì dìtmi, co se spolu nahráli a nadovádìli. Pracnì pøipomínal Štìpce naivní události, o které nemìl již pražádný zájem. Zato jí se tyto vzpomínky líbily, to byl její pravý živel. Rozvázala a èastovala ho podrobnostmi, které ho nedovedly dojmout. Bylo to èím dál trapnìjší. Nakonec mluvila Štìpka sama, on jednoslabiènì odpovídal a nepokrytì zíval. Roztáhli si kapesníky a sedìli na nich, rosa je však chladila, opìt vstali. Štìpka záøila. Vykládala, vykládala, neustávala ve svém strašlivém vzpomínání. Šli po pøíkré mezi. Zachytil ji v nadloktí, aby se nesmekla - uèinil to jen zcela nahodile -, a tu mu napadlo: „Jestlipak jsi, Štìpko, ještì tak silná, jako jsi bývala? Jestlipak se ještì dovedeš prát?” Její paže byla plná a pevná. Také se už malounko zaèínalo šeøit, slunce zapadlo, poslední èervánky dohoøívaly. Lajtnantovi bylo, jako by se probouzel z mrákot. „Copak abychom si spolu zazápasili jako za starých èasù ?” Vážnì si ho pøemìøila oèima. „Teï bys mì pøemohl lehce,” øekla klidnì a bez jakéhokoli podezøení, „jsi o mnoho silnìjší.” „Ale ty mᚠpøece tak tvrdé ruce,” ujišoval ji Pavel a nepøestával ji hladit až k rameni, polykaje pøitom sladkou a žhavou slinu. „To nejsou žádné svaly. Ty mᚠsvaly,” pøesvìdèovala se zkušenì Štìpka. „No víš, ale zkusit bychom to mohli!” Pavel již svlékal svùj zbrojní kabát. Štìpka se ohlížela po vhodném místì na kraji jetelištì.

Mírnì ji postrèil oním zpùsobem, jakým se obyèejnì zaèínají klukovské šarvátky. Zavrávorala a štulec mu vrátila. Popadl ji za ruku, pøitáhl ji k sobì, pevnì ji objal kolem tìla a poèal jí cloumat. Potáceli se sem tam. Štìpka se houževnatì držela na nohou. Nemohla vyhrát, ale chtìla aspoò svému bývalému uèiteli dokázat, že jeho lekce nezapomnìla, že nemá, proè by se za svou žaèku stydìl. Pavel ji dokonce nechal, aby mu podrazila nohy. Upadl a hroznì se smál, ale Štìpka se již na nìho sápala, pokoušela se ho obrátit na lopatky. Dýchala mu do týla horkým dechem. Zachytil ji, dvakrát se pøevrátili, a nyní byla ona vespod. Ležel na ní, nehýbal se, pøedstíral odpoèinek, dlanìmi však ohledával její bujné tvary. Zpod vyhrnuté suknì vyènívala její tlustá lýtka. Ležela na bøiše s rozpaženýma rukama, v pozici nejménì se hodící k obranì. Bylo jí dusno a mdlo. „Pus mì,” zašeptala nesmìle, „poddávám se!” Snad ji ani neslyšel. Kradmo pronikl mezi knoflíèky její halenky do teplého záòadøí a tam zùstal. Z obou stran jí koleny tiskl boky. Dech mìl kratší a kratší. „Pus mì,” zaprosila Štìpka úzkostlivìji. Pøestávka v zápase byla mnohoznaèná. Ruka na òadrech ji pálila. Ticho, pøerývané jeho hlasitým dechem, jí nahánìlo hrùzu. Tušila, že se dìje nìco nedobrého. „Vždy já ti nic nedìlám,” brebtal hluše, „já - já - zkrátka tì nemohu zmoci.” Pøiložil horkou tváø k její a pokoušel se ji políbit na ústa. „Tak mì pøece pus!” vykøikla rozhorlenì a souèasnì sebou zoufale a divoce hodila. Roznìžnìlý, výpad neoèekávající lajtnant se skutálel do jetelištì. Štìpka se vztyèila udýchaná a rozèilená.

”Jsi na mne zlá,” lkal Pavel melancholicky. Nepokoušel se vstát. Zpokornìl a zeslábl. Hmatal v zadní kapse kalhot po pouzdru s cigaretami. „Já vím, Štìpko,” pokraèoval, když se dívka nemìla k odpovìdi, „ty si o mnì myslíš kdovíco.” Byl to pøece jen dosud mladý hoch, pøistižený pøi èinu, pøesvìdèený o své vinì „Ó ne,” ujišovala ho Štìpka, najednou z neznámých pøíèin dobøe naladìná. Urovnávala si šaty, smetala z nich stébla a chmýøí. „To jsem ale zválená!” Hledìla na nìho záøivì, pøikládajíc si prsty k tváøím, aby zkusila jejich žár. Nic se nestalo, to bylo jasné. Mìlo se však nìco stát? Štìpka dosti dobøe nevìdìla. Pøinejmenším byla stejnì ochotna k smíru jako Pavel. Naprosto nemìla v úmyslu si to s ním rozházet. „Štìpko, dej mi hubièku na udobøenou,” loudil lajtnant. Poøád ještì ležel bezmocnì v jetelišti. U úst se mu blýskala cigareta. Štìpce však nebylo do líbání. Povšimla si, jak se rychle stmívá. Co nevidìt nastane noc. Odhadovala èas strávený s Pavlem a hrozila se pozdního návratu domù, co øekne rodièùm. „Musím už jít.” Tuze se jí nechtìlo, ale jakហpomoc. Domácí øád byl silnìjší než kouzlo Vejrychovska. Silnìjší než Pavel. Vlastnì nemìl dùvodù ji déle zdržovat. Byl tak malátný! Tak zmožený! „Mohla bys tu se mnou ještì chvíli zùstat. Co doma?” „To nejde, je už pozdì - dobrou noc!” Vztahovala k nìmu ruku, ale jít k nìmu blíž se neodvažovala. „Víš co, doprovodím tì.” Neochotnì se pohnul. Štìpce však ani nenapadlo èekat, až vstane. Dala se na útìk. „Až jindy! Až jindy!” Upalovala a pøitom se jí do oèí vedraly slzy. Vùbec si nerozumìla. Tolik však vìdìla: èím døív bude odtud, tím lépe. Ani se neohlédla, zdali Pavel jde doopravdy za ní nebo zda zùstal ležet.

Opravdu, na obloze již vyskoèily hvìzdy! Kolikpak to mùže být hodin? Starosti jí nedovolily, aby pøemýšlela o tom, co se jí prve pøihodilo. Namíøila si to pøímo k mùstku pøes Jilemku stezièkou mezi obilím. Kéž by už byla doma! Dnešní den pøinesl Štìpce Kiliánové snad již dostateèné množství pozoruhodných zkušeností, osud však chtìl, aby se jí dostalo ještì názornìjšího a drsnìjšího pouèení. Nedaleko martinické silnice stála stará hlídací bouda, odkud byl pøehled nejen pøes Malinovo bramboøištì, ale i pøes alej tøešòových štìpù, vedoucích k statku. Tìsnì podle této boudy musila Štìpka projít, chtìla-li se dostat k mostu. Jistì by ji byla minula bez povšimnutí, nebýt srdcervoucích a lkavých zvukù, které vycházely zevnitø. Šla po travnaté stezce tichounce, nyní však šla ještì tišeji, zvìdavost ji ponoukala. Stùj co stùj se chtìla dopátrat pøíèiny tajemných vzdechù. Pøiložila oko ke skulinì vrátní, zavøených na petlici, ale jen se v temnotì trochu porozhlédla, již utíkala od boudy, jako by jí hlavu zapálil. To, co uvnitø spatøila, vìru nebylo pro ctnostné dívenky minulého století! Na uválené slámì si leželi v objetí nìmý s Mandou. Vskutku, nebylo to tak zcela nepodobné tomu, co prve sama zažila s Pavlem, až na nìkteré dùležité podrobnosti. Štìpka byla dostateènì nevinná, aby se nesnažila domýšlet, co jí bylo prùzraènými lajtnantovými historkami naznaèováno, tak hloupá však pøece jen nebyla, aby ne pochopila, co v boudì provádí Franc s dvorskou dìveèkou. Znala od dìtství až pøíliš dobøe život domácích zvíøat a drùbeže na Malinovì statku. Nemohlo být ani nejmenších pochybností o tom, že zvíøata i lidé, lidé zrovna tak jako zvíøata - a Pavel všichni - -! Hnala se Dolení ulicí a pak námìstím vzhùru, její hlava byla plna tohoto problému, který zatlaèil do pozadí i obavy, jak ji

doma pøivítají rodièe. To, co spatøila v hlídaèské boudì, bylo Štìpce nejen výbornou lekcí pro život, ale i vysvìtlením veèerních zážitkù, rozluštìním tajemství jejích rozhoøelých lící a z hloubi podvìdomí vycházejícího úzkostlivého volání. 15 Nevyslýchali ji, nepodezírali, spokojili se jejími nejapnými výmluvami, Štìpce spadl kámen ze srdce. Když pak zkušenost od hlídaèské boudy, zbavená první pronikavé pøíchuti, byla zaøadìna mezi všechny dosavadní zkušenosti - nebyla by to ani Štìpka Kiliánová, aby se nedovedla se vším na svìtì smíøit -, zbyla jí k pøemýšlení již jen jediná nedìlní událost, dostaveníèko s Pavlem. Pavel! Po léta se k ní nehlásil, a teï k ní byl najednou tak vlídný, choval se k ní tak dùvìrnì! Jak ji pøemlouval, jak s ní trpìlivì chodil po mezích a projevoval nepokrytì radost z toho, že ji opìt vidí! Vysvìtlení bylo nasnadì, ale Štìpka nestála o takové vysvìtlení, její snivá bytost v ní nabyla vrchu. Po dvou dnech pøišla pošetilá Štìpka na to, že tajemství Pavlových chtivých pohledù, nyvost jeho hlasu a jeho útoènost, to všechno dohromady že není nic jiného než láska! Od toho okamžiku ji nemohlo již nic zadržet, aby neletìla na Vejrychovsko za svým milencem. Pøíležitost se našla snadno, Kiliánovi potøebovali vejce. Vykraèovala si hezky zostra, ba ještì nikdy tam nebìžela tak radostnì. Kroužila prázdnou kabelou a prozpìvovala si. Její hruï byla prosta vší tísnì, dùkaz, že obraz lásky byl utkán jen na povrchu. Nemìla pražádný strach pøed novými útoky, byl pøece bílý den, a i kdyby nebyl, šla by jim vstøíc s klidnou jistotou, že se ubrání. Ostatnì, byla dosti bláhová, že o možnostech dalších komplikací vùbec nepøemýšlela.

Spatøila lajtnanta již zdálky, jak chodí sem tam po dvoøe bez kabátu a ve vyšívaných trepkách, jako by nìco hledal nebo jako by se nekøesansky nudil. Zavolala na nìho trubkou dlaní: „Haló! Pavle, haló!” Pøidala do kroku.Utíkala. Ale Pavel! Ohlédl se, pøes tváø mu pøeletìl mráèek nespokojenosti, usmál se, byl to však spíš jen úšklebek, pozvedl ruku, zasalutoval k nepokryté hlavì, malounko zaváhal a odplížil se domù. Štìpka se pøímo zajíkla zklamáním, pochopila. Byl to taktický únik pøed ní! Nyní se v ní ovšem vzbouøila všechna její zpupnost. Tak ty tak? Ty o mne tedy už nestojíš? A co v nedìli, tvé nìžnosti a vzdechy, hlazení a objímání? Pozdìji se místo hnìvu otevøela v srdci malá bolestná ranka, uražená ješitnost zhnisala v sentimentální lež, zatím tu však Štìpka stála s nasupeným oboèím a se zlobnì se blýskajícíma oèima. Dítì v ní si ihned vytvoøilo primitivní vysvìtlení: „To proto, že jsem mu tak namlela! Má na mne vztek. Dobøe, hošíèku, jen se vztekej!” Vejce jí pøinesl Jan, byl k ní pozoruhodnì vlídný, vypadal skoro zádumèivì. Také byl jednou trochu zajímavý! Štìpka odcházela z Vejrychovska s nosem do výšky, se vzpurnì vystrèenou bradou. Ani se neohlédla. Pøíštì už nebude do statku tak pospíchat. Splnila, co si pøedsevzala. Nešla k Malinovùm celý týden. Pak ji vztek pøešel, pustila své urážky z hlavy. Vypravila se tam, jako by se bylo nic nestalo, celou cestu si poskakovala po jedné noze, byla ochotna k usmíøení, k novému koèkování, plna zvìdavosti, jak se ten protivný, nadutý kluk bude tváøit, jestli si už také to pitomé hnìvání rozmyslil. Když tam doskákala, shledala s úžasem, že zas jednou pøišla pozdì. Pavel již na Vejrychovsku nebyl. Lajtnant Malina použil nìkolika málo dnù své vojenské dovolené k tomu, aby v sobì vypìstoval opovržení k starému sel-

skému domovu. V pátek pøijel, v sobotu a v nedìli byl ještì zamìstnán Štìpkou, v úterý byl již tak pøesycen, že by byl odtud nejradìji utekl. Nemohl se už ani podívat na hnojištì, kde vytrvale hrabaly a kdákaly slepice, na umounìnou Mandu, která kudy chodila, nadšenì jeèela nemožné odrhovaèky, na nìmého, který ustaviènì posunkoval a krákoral jako vrána. Jak nudný je ten selský den, jak bezedný a jak zoufalý! Vždy èasnì ráno odcházeli otec s bratrem do práce a jeho zanechávali doma pustému lenošení. Nikde žádné vzrušení, nikde žádný lesk! Stýskalo se mu po hrubých vojenských šprýmech, po bouølivém veselí pitek. Místo toho dennì tentýž obraz: lhostejné obláèky kouøe, vystupující ze dvou dýmek, škrabání za ušima, dusot neklidných kopyt v chlévì, drzé chrochtání vepøe. Co doma? Nikdo v nìm nevidìl vyšší bytost z lepšího svìta, jeho pøíbìhùm naslouchali sotva na pùl ucha, místo obdivu se setkával s posmìšnými grimasami, místo chvály vnímal neustále na sebe upøený, vyèítavý nebo tázavý otcùv pohled. Prostì ho neuznávali, nechápali. Snad dokonce od nìho neèekali, že si navlékne Janovy zahnojené holínky, chopí se bièe, usedne na kozlík žebøiòáku a pojede na pole? Proè sem vùbec jezdil? Vždy tu nemá vùbec co pohledávat! Epizoda se Štìpkou mu dobré nálady zrovna nepøidala. Zbavila ho chuti pokoušet se o nové malomìstské dobrodružství. Dodateènì si uvìdomil, jak je ta holka vlastnì nehezká se svou lesklou èervenou pletí a s mastnými vlasy, s vyjevenýma, tupýma oèima. Teï se snad dokonce domnívá, že se nad ním mùže vypínat. Pokoøil se pøed ní. Prosil ji za odpuštìní. Zesmìšnil se. Vypadal asi po èertech uboze v jetelišti za stodolou, jako nìjaká odhozená, nepotøebná vìc, jako vìtrem sražený strašák do zelí! Možná že si teï na nìho

ke všemu dìlá jisté nároky. Pøisvojuje si ho jako seladóna, jako obdivovatele. Fuj! Nikdy, nikdy se s ní už nechce setkat! Poslední dny Pavlova pobytu na statku jako by byly nabity elektøinou. Nejenže tu obìma sedlákùm vadil ten cizí èlovìk, ten hašteøivý voják, který netrpìlivì chodil po sukovité podlaze a nepøetržitì kouøil. Ve vzduchu visela bouøe, která nepropukla jen proto, že se neodvolatelnì blížil konec lajtnantovy dovolené. A pak pøece jenom propukla. Když už byl z obou stran toužebnì oèekávaný odjezd pøede dveømi, musil se Pavel ještì jednou sebrat a naladit usmìvavou tváø, stát se hovorným a pozorným. Proè? Inu, byla tu nepøíjemná záležitost menších èestných dloužkù, které zaèaly lajtnantovi v garnizónì pøerùstat pøes hlavu. Trpké pøiznání bylo vysloveno v pøíhodné chvíli, když Manda odešla poklidit do chléva. Pavel se tváøil zkroušenì, otec huboval, Jan vyèítal. A to všechno se musilo snést za cenu nìkolika usmolených bankovek vysázených na stùl, a k tomu bylo nutno pøidat sliby, které tak jako tak nebudou splnìny. Odjezd se ani zdaleka nepodobal onomu odjezdu pøed lety na studie do Jièína. Tenkrát starý Malina vìøil, že by to jeho bystrý, nadaný mladší syn mohl na svìtì nìkam dotáhnout. Tenkrát ho ještì v otcovské nespravedlnosti cenil výš než staršího, jemuž vlohy chybìly. Dnes choval v srdci sotva ještì nìjaké nadìje. Pøedtuchy mu našeptávaly, že bude musit v budoucnosti tìžce a tvrdì bojovat, aby byl Janùv podíl na statku zachován neztenèený a nezatížený bøemenem dluhù. Och, ten rozhazovaèný, necitelný bláhovec! Shrábl peníze jako smetí, jako by shraboval do mìchuøiny zbytky tabáku rozsypaného po stole! Nikdy již nebude jiný.Vojna ho zkazila. Stavitel Kilián se zmýlil, bùh ho nevede.

Opìt jako tenkrát Franc zapøáhl konì, jenže nikoli do žebøiòáku s plachtou, nýbrž do starého dvorského koèáru. V silnièním prachu podle vozu nešel k martinickému lesu bratr Jan, nýbrž sám Malina. Uvažoval, nebylo-li by záhodno cestou pronést aspoò ještì nìjaké ponauèení, nìjakou výstrahu. Pak mávl rukou - bylo by to asi docela zbyteèné. A právì tak jako tenkrát - Štìpka pøi Pavlovì odjezdu na statku nebyla. Opìt se o nìjakou hodinu opozdila, snad k svému zármutku, snad k svému štìstí. Štìpka! Pavel byl pryè. Nìkolik dnù, pro ni tak vzrušujících, bylo definitivnì uzavøeno. Teï pøišla øada na malou ješitnou ranku v srdci, aby vydala svùj jed. Trvalo mnoho dní, mnoho veèerù, než se v její fantazii vybarvil zánovní, svému originálu v nièem nepodobný obraz lajtnanta Maliny. Byl to galantní, štíhlý a citlivý mladík v slušivém stejnokroji, nesmìlý, jak takoví mladíci bývají, roztoužený, jak jen mohou být zamilovaní. S tímto obrazem pøed oèima prožívala nyní Štìpka jakési polibkové scény, tisknutí rukou, dlouhé a plaché pohledy, øídila je podle rozmaru, ladila je do tónin více èi ménì dojemných. Tak byla snad pøece Pavlova snaha zanechat po sobì v mìsteèku rozbolnìné srdce aspoò èásteènì korunována úspìchem. Jenže pùvodce o svém díle nic nevìdìl. Ostatnì zaèala brzy všednost bìžících chvil své zhoubné tažení proti snovému obrazu lajtnanta Maliny. Spøedené idyly se stávaly pouhými vzpomínkami na vzpomínky. Kostel a ruèní práce, povinné návštìvy a pøijímání nudných hostí, žvásty s dívkami stejného vìku a stejného spoleèenského postavení na korze, cestou na nákupy, všechny ty každodenní úkoly sešnìrovaly opìt na rukou i na nohou oveèku bloudící v kvìtnatých luzích snù.

V Kiliánovì èinžáku míjela hodina za hodinou, jak je odbíjely neúnavné opakovaèky na radnièní vìži, týden za týdnem, mìsíc za mìsícem. Stavitel se ráno probouzel, a dùm byl již ze všech stran obklíèen zedníky. Anna se do pozdního veèera vìnovala svým povinnostem hospodynì a význaèné m욝ky, mandl hømìl nad hlavou, za plechovým orlem opìt štìbetali vrabci. Traklová drhla podlahu se zaatými zuby, Lojzík na stolièce u dveøí zlobnì svítil oèima a páchl. Lidé, kteøí se proplétali ulicí, míøíce na námìstí, vypadali z okna jako pidimužíci. Štìpèina brada padala na lokty, oèi se pøivíraly, to se to klímalo, propadalo do snù, barvy bavlnek se pletly, maminka hubovala. V záøí pøijel do Jilemnice taneèní mistr. Byl chudý jako kostelní myš a právì tak olezlý, byl to však opravdový taneèní, mistr. Když byl pochodil dùm od domu, zaklepal tu, zaklepal onde, bylo mu milostivì dovoleno, aby v mìstì uspoøádal taneèní hodiny. U stavitelù rozhodli, že má Štìpka už také patøièná léta, aby mohla být oficiálnì pøedstavena jilemnické i mužské spoleènosti, a tak byl pøedèasnì upeèený pecen koneènì se vší okázalostí pøedložen - prozatím k obhlédnutí. Aby nebyl pokoutnì ochutnán, k tomu zde byly pichlavé, ostražité oèi Anny Kiliánové. 16 Statná, pøespøíliš vyvinutá Štìpka nevypadala v lehkých taneèních šatech ani trochu jímavì. Byl tu do oèí bijící nesoulad mezi jejím úborem a jejím vzezøením. Ty blahobytné tváøe, rudé jako pivoòky, - a rùžový mušelín! Bílá hedvábná stuha v hrubých èerných vlasech! Ke všemu pøevyšovala vìtšinu svých taneèníkù o hlavu, jen málokterý se mohl pochlubit znameni-

tým vzrùstem, aby s ní tvoøil pøimìøenou dvojici. Kde vzít, proboha, honem vhodného taneèníka? Jak známo, junáci nebývají zrovna nadšeni, hledí-li na nì jejich partnerka spatra. Hostinský Sektor, to byl tak chlapík pro ni, ale o nìm se zase zcela jistì nevìdìlo, nestojí-li na spoleèenském žebøíèku o stupeò níž. Potom adjunkt ze zámku, vousatý hranáè, ale ten již mìl svou vyvolenou a houževnatì se jí držel, nebylo ani pomyšlení, že by od ní upustil a tanèil se Štìpkou, vždy to byla dceruška samého pana øeditele panství, kynula mu s ní kariéra. Koneènì tu byl komisaø z hejtmanství, pánì stavitelùv známý z hospody, ale ten byl ještì mnohem vìtší nešika v tanci, než byla Štìpka Kiliánová. Nešika v tanci? Ovšem, to dlužno mít v pamìti, již její jièínské pokusy prokázaly, že jí k tanci chybìjí vlohy. Nemìla ani ponìtí o lehkosti a rytmu. Jakžtakž nadøela všechny túry ètverylky a dvoøanky, pøi polce však byla pøímo nebezpeèná. Bìda noze, na kterou rozdovádìná Štìpka doskoèila! V Jilemnici nebylo takového ševce, který by byl dovedl ušít tak dobøe stavìnou botu, která by Štìpèiny ubohé rytíøe uchránila od následkù sloního ušlápnutí. Snad by byla zasmušile sedávala po boku své pøísné a zklamané gardedámy, nebýt toho, že stavitel byl vìhlasný muž a mìl peníze. Ba ne, ještì nìco jiného ji èinilo zajímavou, vyhledávanou, svým zpùsobem žádoucí: dar výmluvnosti. Štìpka mìla pozoruhodnou odvahu øíci každému všechno rovnou do oèí. Odjaktìživa se nièeho nebála, žádné okolí ji nezkrušovalo. Zatímco se ostatní sleèinky jen uchichtávaly, ona se smála na celé kolo, tam, kde stydlivì klopily hlavièky, ona øeènila. Mládencùm s ní nebylo nudno. Ovšem, její nehorázná pøímost nebyla vždycky pøíjemná, nìkdy je èlovìku zatìžko slyšet pravdu podávanou tak bez obalu, ale koneènì - radìji

jízlivý vtip než žádný, radìji veselá hádka než žalostné kòourání. Chlapci, trýznìní hoøem lásky, kteøí u svých vyvolených krasavic jen stísnìnì mlèeli, ve Štìpèinì spoleènosti nabývali nové odvahy. Svou hlaholivou výøeèností a kamarádskou uštìpaèností bezdìènì probouzela jejich ušlápnuté sebevìdomí. O Štìpce se øíkalo: „Není hezká, je nesmyslnì veliká a vyspìlá, neumí tancovat, ale dobøe se baví.” Anna Kiliánová nebyla s úspìchy své dcery spokojena. Potrpìla si na dùstojnost, na umírnìné a chladné vystupování, všechna hluènost a vtíravost jí byla cizí. Hluboce se jí dotýkalo, že se Štìpka do všeho tak dravì a dychtivì žene, že její hlas pøehlušuje ostatní, že je tak neslýchanì nezpùsobná. Po návratu z taneèních hodin jí obyèejnì trpce vyèítala její nepìkné zvyky a dùraznì od ní žádala, aby své chování pozmìnila. Nìkdy, byla-li tato kázání obzvl᚝ pùsobivá, objevovala se v taneèních hodinách Štìpka zbrusu nová, vážná, korektní, nos nesla vysoko a obdaøovala své ctitele jen milostivými úsmìvy. Strkali hlavy dohromady, smáli se do hrstí a šeptali si: „Štìpka má dnes svùj vznešený den!” Už také uvykli jejím náladám, jejím podivným a nepochopitelným promìnám. Ostatnì, jaképak pøemýšlení, vysvìtlení bylo nasnadì: Štìpka prostì hraje divadlo. Její taneèní hodiny totiž zapadly do dob, kdy ji potkala také herecká sláva. Kromì v jiných spolcích byl stavitel Kilián èelnou osobností ve spolku jilemnických divadelních ochotníkù „Kolár”. Prý také kdysi s úspìchem vystupoval na jevišti. Nyní si spolek umínil dát na program výpravný kus se spoustou osob, a pana Kiliána potøebovali. Vìènì jim odøíkat nemùže, pravda? Ale kdepak, stavitel Kilián - a divadlo! Mìl jiné vìci na práci, jiné starosti blíží se jarní sezóna, nutno projektovat nové podniky, pak

tu jsou ještì zasedání mìstské rady. Když však nepøestávali naléhat, øekl jakoby žertem, aby se jich zbavil: „Copak já, já už nic nedovedu, a za mne hraje naše Štìpka!” Zarazili se, pak si uvìdomili, že stavitelova dcerka se již kdysi osvìdèila, ten nápad nebyl tak špatný. Kromì toho ženské úlohy byly šmahem bídnì obsazovány. Mladé dívky hrála ètyøicetiletá matróna, na role staøen nebylo možno nikoho získat. Opravdu, mohlo by se to s tou žábou zkusit! Požádali ji, a ona ovšem neodmítla. Dávné dìtské divadlo jí bylo výbornou prùpravou. Opìt se naskytla pøíležitost mìnit hlas, vzletnì deklamovat, dojímat k slzám. Štìpka dostala úlohu slepé dívky. Bratr vyvrhel, rodièe mrtvi, staøièký dìd, který si v nièem nevìdìl rady, vyvrcholením bylo potrestání høíšníka a jeho obrácení pøièinìním nenároèné sestry. Všechno to jako by bylo zvl᚝ vymyšleno pro citlivá srdce jilemnických dam. Celé hledištì svornì vzlykalo. Nadobro zapomnìli, že místo køehké postavièky obìtované dívenky se po scénì pohybuje ženský hromotluk s mohutnými lýtky a s dobøe vyvinutým hrudníkem, na kterého se zrovna i nehodil autorùv text o pøestálém hladovìní a o smrtelné nemoci. „Bylo to strrašlivì krrásné,” ujišovala den nato paní sládková Honcová Annu Kiliánovou, „ale hrroznì smutné! Takové vìci by se snad ani nemìly hrrát! Celou noc po mnì nic nebylo. Oka jsem nezamhouøila. Je to ale odvaha, dìlat slepou! Sleèinka se pánaboha ani trrochu nebojí?” Podobné poznámky se nábožné a povìrèivé Annì Kiliánové pranic nelíbily, ale úspìch tu byl, mìsteèko se sjednotilo v názoru, že má Štìpka talent, který by bylo høíchem nechat ležet ladem. Matka byla pobouøena, ale Štìpka mìla tentokrát mocného obránce, otce. Stavitel byl na dceru pyšný. Když

si jednou nìco zamanul, dovedl to prosadit. Štìpka bude hrát pøíštì divadlo zas! V tomto ovzduší nových Štìpèiných jevištních triumfù skonèily jednoho dne taneèní hodiny bálem, na který se v mìsteèku dlouho vzpomínalo. Omládlý a vypasený taneèní mistr odjel, vyprovázen vdìènou jilemnickou mládeží, ovšem i gardedámami, a mìsteèko upadlo v zimní spánek, nebo rohaèky byly tenkrát pøístupny jen dìtem a o lyžích se ještì mnoho nevìdìlo. Sem tam se pìstovalo bruslení, ale to také nebylo nic poøádného, jelikož rybník patøil pivovaru, a sotva se na nìm udìlal slušný led, již jej vysekávali a odváželi muži v zástìrách a v beranicích, ozbrojení tlustými palcovými rukavicemi. Lepší bály, sokolský a hasièský, budou až v masopustì. Ještì štìstí, že ochotnický spolek pracoval plnou parou. Byla nastudována další hra, v níž Štìpka dostala roli mladé knìžny. Celé to drama mìlo jen jeden nepøíjemný háèek, mezi herci nebylo milovníka, který by se byl mohl Štìpce rovnat postavou. Nakonec to dopadlo hroznì komicky, když se roztoužený princ, drobeèek, v nejvýš vzrušujícím okamžiku pokoušel dostat od Štìpky divadelní polibek. Obecenstvo však bylo kupodivu poddajné, pøizpùsobilo se sugestivní síle dìje, nikdo se nezasmál ani v parteru, ani na galérii. Co bylo tìžké odpustit v taneèních hodinách, nevadilo na jevišti. Ostatnì Štìpèina knìžna byla naprosto dokonalá. Nikdy ještì nespatøilo mìsteèko tolik aristokratické vznešenosti. Hrabìnka z Harrachù, která obèas jezdila ulicemi v koèáøe, na jehož kozlíku sedìl jako pøišit našòoøený lokaj v lesklém cylindru, byla proti ní docela prostá a všední osoba.

17 Každých ètrnáct dní se u Kiliánù v pondìlí pralo. Traklová pøišla už v nedìli dopoledne - obyèejnì bez Lojzíka -, vysoukala si rukávy, navlékla si pøes sváteèní šaty záplatovanou zástìru, brala z koše prádlo kus za kusem, v kuchyni je mydlila a namáèela do necek. (Nebyl by to ani dùm stavìný Kiliánem, kdyby v nìm bylo pamatováno na prádelnu.) Pøed polednem bylo vše hotovo. Traklová svlékla zástìru a otøela si èelo, mírnì ovlhlé potem: „Tak ráno pøed pùl sedmou,” hlásila jako obvykle. Dnes byla nìjaká nesvá, pøepadlá, pod oèima mìla fialové kruhy. Jistì to nebylo únavou, tahle práce byla pøece pouhou hraèkou proti døení, kterému pøivykla. V pondìlí, když byl stavitel už dávno z domu, podotkla zamraèená Anna k dceøi: „Blíží se osmá, a Traklová nejede. Copakže se opozdila o celou, hodinu?” Nebylo to nic pøíjemného, pøi pradleninì dùkladnosti to znamenalo, že nastane noc, než bude prádlo na pùdì povìšeno. O chvíli pozdìji pøibìhl udýchaný Lojzík se vzkazem, že maminka dnes nepøijde. Stùnì, musila zùstat v posteli. Rozhlížel se, pøešlapoval. Nikdy se mu od Kiliánù nechtìlo. Blahobyt ho oslòoval. Byl poøád ještì tak vlezlý a nepøíjemný, aè mu bylo tøináct let. Marnì ho ve škole uèili slušnému chování. Svá žádostivá ústa ovládl, ale chtivé a zvídavé pohledy ovládnout neumìl. Ze šilhavých oèí mu svítila závist, zlomyslnost a pokrytectví. Krásy nenabyl. Prùsvitné bledé tváøe, hrubé èerné paèesy, kolíbavá chùze jako pøed lety vzbuzovaly soucit, promíšený štítivostí. Anna Kiliánová mìla pramálo porozumìní pro bolesti chudákù. Posluhovaèka tu byla proto, aby pracovala, a ne aby

se jako nìjaká dáma válela v posteli. Svraštila své tvrdé selské èelo. A si tedy jen Lojzík bìží domù a mamince vyøídí, aby se brzy vystonala. Hlas byl uražený a bøitký. Co nyní s prádlem? Dopadlo to tak, že se Štìpka opásala zástìrou a dala se s divokou vášnivostí do praní sama. Nenamítala pranic proti tìlesné námaze. Naopak, spíš ji to bavilo. Drhla a zpívala si hrozné odrhovaèky jako opravdová služka, až ji matka musila okøiknout. Copak se tohle sluší na vzornì vychovanou dívku z dobré rodiny? Stavitel zùstal pøekvapenì stát u dveøí, když v poledne spatøil dceru u necek. Anna mu to vysvìtlila po svém: „Traklové se asi moc dobøe daøí. Už se nepotøebuje døít s cizím prádlem. Ráèí ležet v posteli.” „To jí asi musí být hodnì zle,” usoudil spravedlivý Kilián. Jeho názor však nebyl vzat na vìdomí. V takových vìcech se mužští nevyznají. Veèer, pøi blikavém svìtle lucerny, Štìpka vìšela na pùdì prádlo a matka jí pomáhala tahat mokré kusy z nùše. V té dobì se sešel v hospodì U božího oka stavitel Kilián se starým doktorem Blodkem. „Pradlena Traklová nám stùnì,” øekl lékaø jen tak mimochodem, „má prudký zápal plic. Nevím, nevím, jestli se z toho dostane!” „Tak?” podivil se Kilián. Více se o tom nemluvilo. Traklová se z toho nedostala. Zemøela v pátek v noci. V sobotu èasnì ráno se rozklinkal umíráèek na vavøinecké vìži, a neuvìøitelná zpráva letìla od úst k ústùm. Najednou bylo mìsteèko plné soucitu, který za nebožèina života jaksi spal. Stará historie jejího pádu a otcovského prokletí znovu ožila. Pekaø, který bezdìky dostál slovu a až do její smrti se k sestøe nehlásil, byl pøísnì odsuzován i tìmi, kteøí

mu døíve stranili. Bývalí zamìstnavatelé Traklové se teï pokládali tak trochu za její dobrodince. Neumožòovali jí snad holé živobytí, zatímco se bohatí pøíbuzní o ni a o její dítì vùbec nestarali? Nedávali jí ve svých domácnostech práci jen z pouhé útrpnosti? Pohøeb se konal v pondìlí odpoledne. Za rakví kráèel vyjevený Lojzík po boku hokynì Rubešky. Pekaøova rodina byla velmi èetnì zastoupena, jako by se touto køížovou cestou pøed zrakem zvìdavého obecenstva chtìla s mrtvou vyrovnat. Ve tváøích nìkolika dam, u nichž kdysi Traklová myla a prala, byla vepsána trapná nejistota, mají-li se chovat jako na pohøbu sestry váženého radního nebo bezvýznamné posluhovaèky. Veøejnost však, kupodivu, zaèala opìt s pekaøem sympatizovat. Anna Kiliánová na pohøeb nešla, zdálo se jí to ponìkud spoleèensky pøepjaté, aby však dokázala, že má porozumìní pro chudý lid, poslala Štìpku. Tentokrát se její polovièaté øešení neosvìdèilo, Štìpka brala tragický osud Traklové pøíliš vážnì. Kromì Lojzíka snad jen ona jediná na pohøbu pro mrtvou upøímnì truchlila. Jejímu vznìtlivému srdci se jevila tato krutá smrt v celé nahé hrùze: být mrtev, mrtev po životì tak strašlivì žebráckém! Ponìvadž nebyla zvyklá nechávat si své myšlenky pro sebe, hovoøila o køivdì spáchané na Traklové zpùsobem budícím všeobecné pohoršení. Tlustý pekaø s mohutným týlem, který se nad hrobem sklánìl jako zdrcený pozùstalý, ji svrchovanì rozèiloval. Byla tak neopatrná, že se ani nesnažila své výrazy tlumit. „Ale on ji pøece nezabil, Štìpánko,” bránila v radním svou m욝anskou vrstvu vychrtlá Božka Karbanová. „Hodit ho do jámy za ní,” navrhovala Štìpka, „ten by se hrabal, ten by kvièel!”

„Když ona Traklová - nu, pøece to víš!” koktala Božka, snažíc se tak upozornit na pradlenin poklesek, slova jí však nešla od úst, byla pøíliš dobøe vychována, aby byla schopna pojmenovat takové neslušné vìci. „Co vím?” pøela se rozohnìná Štìpka. „Že mìla toho svého vojáka ráda? Copak je to nìjaký høích, za který by se mìlo až do smrti trpìt?” Ne, Štìpka se pranic neostýchala. Troufala si, jen co je pravda! Kolemstojící nastavovali uši. Ústa se pohrdavì køivila. Štìpèiny výroky byly peèlivì zaznamenávány do pamìti. Zde se vil vìnec pøíštích radostí pro jilemnické klepny. Ještì cestou ze høbitova se Jan Ev. Trakl všechno doví. Lojzík žalostnì naøíkal, Štìpka neodolala, protlaèila se až k nìmu a pøitiskla ho na svá prsa: „Lojzíèku, neplaè - maminka je v nebi!” Jiné útìchy mu poskytnout nedovedla, její objetí mìlo však zázraèný výsledek. Lojzík onìmìl poctou, jíž se mu veøejnì dostalo, a pøestal vzlykat. Kdosi se podivil, kdosi snad byl dokonce dojat, nìkde se potichu reptalo. Zástup se zavlnil. Co se dìje? Ale co - to Štìpka Kiliánová hraje u hrobu divadlo! A Štìpka nevidìla neslyšela, máèela chlapcovu šišatou hlavu upøímnými slzami soucitu. Pøi veèeøi blýskala Anna Kiliánová zlobnì oèima, stavitel si rozpaèitì popískával a upøenì se díval na ornament na zdi za Štìpèinou hlavou. Anna pokynula a on promluvil s pøedstíranou pøísností: „Tvé chování na høbitovì, Štìpko, bylo hroznì nerozumné. Musíš se pøece umìt také trochu ovládat. Vždycky si pomysli, co tomu øeknou lidé. Kdyby sis to byla uvìdomila, nebyla bys tam tropila takové scény!”

„Já vím,” pøipouštìla Štìpka, zakusujíc se s chutí do svého krajíce, myslila však na nìco jiného. Pøedstavovala si, že ona sama je matkou dítìte narozeného z nedovolené lásky, že ona sama je v opovržení a že na své dítì pracuje do úpadu až do smrti. Její srdce se vzdýmalo sladkou vlnou vášnivì chápaného mateøství. Zatím Lojzík, pøíèina jejího pobouøení a rozcitlivìní, sedìl s rozpálenýma ušima za pekaøovým stolem, na téže lavici jako ostatní pekaøovy dìti, a radní Jan Ev. Trakl ho povzbuzoval k píli a k vdìènosti: „Teï, když je tvá matka mrtva, jsem ochoten se o tebe postarat. Jsem pøece tvùj vlastní strýc! Hleï aby ses ve škole dobøe uèil, abys mi nedìlal ostudu!” Potøeštìná Štìpka Kiliánová si pozdìji namlouvala, že by byl pekaø sotva o Lojzíka projevil zájem, nebýt skandálu, který na høbitovì zpùsobila. Patrnì se mýlila, ponìvadž se nedalo dost dobøe srovnat s Traklovým postavením mìstského hodnostáøe, aby byl chlapec vychováván na obecní útraty. Její vystoupení mìlo docela jiný výsledek: od onoho neblahého dne se stal Jan Ev. Trakl v mìstské radì úhlavním nepøítelem stavitele Kiliána. 18 Štìpce jde na devatenáctý rok. Kam vkroèí, všude je jí plno, na námìstí, v krámech, ba i v kostele. Ústa jí neustále drnèí, až uši zaléhají, její smích rachotí jako vùz plný štìrku. Kroutí se v bocích, rozkládá rukama, snad sebou ty ruce cukají, i když Štìpka spí. A k tomu ty její bláznivé šaty a klobouky! Mùj ty bože! Už se nadobro vysmekla z rukou modláøské matky a otce, který ji pøíliš zbožòuje a všechno jí odpouští. Nedá si

mluvit do svých vìcí, cpe se dopøedu, je dravá, hubatá, nezpùsobná. Vyrostla v ní mìsteèku figura, jakých tu ještì nebylo. Dobrá pro pošklebky, pro obveselení zlomyslných lidí. Cože to øekla Štìpka v nedìli na korze? Slyšte! Slyšte! Och, bylo to nìco tak nehorázného, že to lze pøed dìtmi jen šeptat. Ta už natropila ostudy s tím svým ostøe nabroušeným jazykem! Nedá si práci s hledáním výrazù, ani jí nenapadne nepìkné vìci slušnì zaobalovat. Ovšem, jen nìkdy. Jindy zas u ní nabude vrchu její divadelnost, a potom dovede s èlovìkem porozprávìt jako skuteèná dáma. Když se to tak vezme, je to s ní pak ještì mnohem horší, protože se nad každým hroznì nadnáší. Nemùže se øíci, že by mìla nìjakou úctu k šedinám! Velkopanská, nade všemi povznesená Štìpka s pyšnì vystrèenou bradou! Potrhlá Štìpka, která se dovede dát na námìstí do klusu v hedvábných šatech, vysoukaných nad kotníky, a vyøídit si nìjakou rozepøi s pány poøádným štulcem do zad! Postižený jen se prohnul! Nebo pávice se šlepem, s kokrhelem na vršku hlavy, se domnívá, že zpùsobí rozruch svými naèechranými úèesy! Vychloubá se svými selskými zkušenostmi víc, než se sluší. Najednou všemu rozumí, všechno ji zajímá, do všeho strká nos, opravdu, rozum nad tím èlovìku zùstává stát, co si ta holka troufá vyslovit. Mužští by se stydìli, takové øeèi o kravách a o prasatech, o páøení a o telení. Proè se chlubit takovými nestydatostmi? Sprostý pùvod se nakonec pøece jen nezapøe, tak je to. Ano, paní, tak je to. Podivná osoba, tahle Štìpka, nìkdy tak nadutá, jindy zas jako by v sobì nemìla špetky hrdosti. Po smrti Traklové si u Kiliánù novou posluhovaèku nevzali. Proè? Prý se sleèinka rozhodla, že všechnu tìžkou práci doma obstará sama. Tøes-

ky plesky, víme, co v tom vìzí, - hladovost, nic jiného. Taková rodina! Takové peníze! A nedopøejí chudému èlovìku ani kus toho výdìlku. A co Štìpka? Místo co by o této špinavé stránce kiliánovské povahy pomlèela, ještì se s tím vychloubá, jak prý poslednì drhla podlahu, až tøísky lítaly, jak jí pøi mandlování vyletìl válec, málem že jí nespadl na nohu. Aby ti tak byl na tu nohu sletìl! Abys zchromla! Nebylo to hroznì k smíchu minulý ètvrtek? Páni od ochotníkù se radili o pøíštím divadle, to se ví, Štìpka musila být pøi tom, štìbetala a hluèela, ani trochu se netáhla zpátky, a tu najednou jede po námìstí dvorský èeledín s prázdnou fùrou. Štìpka hned s pokøikem za ním, Franc cení tesáky, Štìpka posunkuje a chechtá se, až se za boky popadá. Moc krásná podívaná! Pak s ním šla podle vozu jako s nìjakým kamarádem až dolù, na roh Dolení ulice. Ještì div, že si na ten jeho hnojný vùz nesedla! Když se vrátila na námìstí, chtìla pánùm vysvìtlovat, jak se s nìmým dohovoøívá, dokonce se vyjádøila, ta husa jedna, že by s nimi byla mnohem lepší zábava, kdyby si dohromady jen ukazovali! Jedenatøicátého ledna zemøel podivnou smrtí arcivévoda Rudolf, pøíští mocnáø, v mladém ještì vìku. To byla událost pro Štìpku Kiliánovou! Ta romantická osoba se snad tenkrát uèila všem novinám nazpamì! Ovšemže v tom byla láska. A jeho nešastná paní? Sebevražda milencù, nebo snad vražda? Každý den mìla Štìpka jiné zprávy. Každý den jiné, divoké dohady. Mìsteèko také žilo jen tou tajemnou tragédií, nikdo o tom však nemluvil tak veøejnì a tak nezakrytì jako ona. Nikdo s tím nebyl tak protivný. Bylo to až podezøelé, že poøád jen pøemílala totéž. Snad se jí o tom i zdálo. Inu, když taková, holka na nic jiného nemyslí, nic jiného nemá v hlavì než milence a milování! Co to znamená? Co jiného, ráda by

získala obé. Dokonce se stalo, že ji jeden moudrý a opatrný pán napomenul. Kdo to byl? Øíká se, že sám pan komisaø z hejtmanství, ale možná také jen kancelista. Sleèno, vᚠzájem je, možno øíci, frivolní. Frivolní - propánakrále, co to vlastnì znamená? Ale mlète a nepøerušujte mì! Sleèno, pomnìte, že tu jde o neštìstí císaøské rodiny! Lidé vás slyší a lidé vás soudí. Vaše povídaèky by mohly nepøíjemnì zaujmout i odpovìdná místa! Ano, tak to øekl. A Štìpka? Och, ta byla pak nìkolik dnù zaražená a nesvá, jakpak by ne, taková výstraha, ale potom jí, to se rozumí, zase otrnulo. Shovívavìjší usuzovali, že tu dívèinu není ještì možná brát pøíliš vážnì. Tuze rychle vyspìla, neví, kam se má vlastnì zaøadit, jestli mezi mladé nebo mezi starší. Tady nesmí být èlovìk pøísný, musí trochu poèkat, až se to v takovém mládìti ustálí. Nejsme všichni stejní. Ale ten názor také není tak docela správný, cožpak je jí ètrnáct let? Chválabohu ètrnáct pryè, dávno pryè! Prosím vás, je to snad první pøípad, kdy v tak zbìsile se vyvíjejícím tìle zùstane rozum trochu zpátky? Je to v podstatì ještì dítì, to je to celé. Dítì? Pìkné dítì! Paní notáøová Líbková ji hájívala ze všech nejvíc. Ta hodná, dobrosrdeèná dáma! Však jí Štìpka dala za vyuèenou. Teï ji už nehájí, má jí dost, má jí až po krk. Ráda si popovídala s mladými dìvèaty, však je sama ještì mladá, aè je už øadu let provdána. Zvala k sobì i Štìpku Kiliánovou. Ale Štìpka, ta si myslila, když pøítelkynì, tak pøítelkynì. Hovoøilo se o mužích a o vdávání, a Štìpka ještì pøed jinými dvìma žábami prohlásila, že by radìji volila smrt, než by si vzala takového tlustého, lysého chlapíka, jako je notáø. Fuj, vypadá jako ropucha - tak to øekla. A ještì prý nìjaké podrobnosti, hanba mluvit. Notáøka zbledla, krve by se v ní byl nedoøezal, tohle pøece jen neèekala. Každá jiná na jejím místì by tu hubatou holku byla v tu

chvíli vyhodila. Ona to s ní vydržela až do konce, aè vzteky zatínala zuby. Víckrát o ní nechce ani slyšet. Babky v kostele ledacos nadhodily matce Kiliánové, ale zasmušilé Annì se nedostávalo odvahy, aby dceøi øádnì vyèinila. Radívala se o tom s mužem, ten však jen mlèky poslouchal, poulil oèi, hryzl si knír. Myslil si asi, že je už na vychovávání trochu pozdì, když už jednou pustili otìže z rukou, že se nedá nic dìlat. Kdoví, snad v duchu litoval, že kdysi dceru doporuèil ochotnickému spolku. Jenom tím zpropadeným divadlem nabyla takové neslýchané sebejistoty. Èím víc se Štìpka stávala sleènou na vdávání, tím èastìji bylo lze pozorovat, jak se úsudky o ní podstatnì rozcházejí. Jeden hlas pravil: „Je nevkusná, je hrubá, je hloupá - radìji s ní nic nemít!” Druhý pouèoval svá mláïata: „Jen se podívejte na tu Kiliánovou, jak se nese, jak se dovede uplatnit, jakou umí dìlat dámu, uète se od ní!” A tento dvojí názor šel se Štìpkou až do konce jejího života. Vysmívali se jí a obdivovali se jí. To, co ji pøenášelo pøes posmìch i chválu, pøes obèasné úspìchy i pøes její pomìrnou životní smùlu, byla její kiliánovská dravost, malinovská houževnatost. Tmelem bylo dobré a soucitné srdce - to jí opravdu nikdo nemohl upøít. 19 Štìpka prožívala své mládí v dobách, kdy známosti trvaly sedm, ba i dvanáct let. Zelený kvartán se zamiloval, a teprve bradatý pán v zajištìném postavení se se svou láskou ženil. Její bývalé spolužaèky se veèer co veèer vláèely po korze se svými budoucími ženichy, v bálech se s nimi zadávaly na všechny tance, nosily v medailónech jejich kadeøe a mini-

aturní podobizny - až na Božku Karbanovou. Tato vytáhlá, cudná dívka s proláklými tváøemi, jíž scházely všechny pùvaby, nemìla ani ženicha, ani obdivovatele. Avšak žel, Štìpka Kiliánová se také nemohla pochlubit žádnou vážnou známostí. Byla jilemnickými mladými muži hojnì obletována, bavila se, øehtala se v jejich spoleènosti, jenže žádný kapr, ba ani møenka z tohoto rybníka se nechtìla pevnì zakousnout do nastražené udice. O nikom z tìch nadìjných mládencù nemohla ani v skrytu svého srdce použít sladkého pøisvojovacího zájmena. A pøece v mìsteèku nebylo druhé mladé dívky, která by byla tak živelnì toužila po vdavkách jako ona. U soudu byl tehdy nakrátko zamìstnán úøedník, vyznaèující se zlomyslností, která u nìho byla pøímo chorobou. Zlomyslnost byla jeho jediným potìšením. Nedovedl promluvit, aniž jeho hlas neznìl jízlivì, nedovedl se zmínit o svém bližním, aby z jeho slov neèišela uštìpaènost. Každého pøezíral, pro každého mìl pøipraven inteligentní, dobøe šitý vtip. Byl lstivý, chytrý a nemilosrdný. Nosil brýle a pod brýlemi mu jiskøila malá lišácká oèka. Mìl vyholenou bradu a v ní dùlek, záda nahrbená od psaní v kanceláøi, chlupaté ruce. Jmenoval se Wurm. Tento Wurm, podivín, všude obávaný èlovìk, se jednoho dne zaèal o Štìpku zajímat. Doneslo se to až k sluchu stavitele Kiliána. Nezdálo se, že by mu byl pouhý úøedník zvl᚝ výhodnou partií, ale Štìpka dosud nikoho nemìla, a tak byla i tato hubená koøist pøece jakousi koøistí. Zlomyslný mužík byl pokládán za ženicha. Pøed Štìpkou jako by byl svou zlomyslnost skrýval. Hledíval na ni rozumným pohledem, neustále ji zpod brýlí zkoumal svýma zpytavýma oèima, zamýšlel se nad jejími nezpùsoby, vyzvídal na ní, ponoukal ji k nerozvážnostem, nedal však ani brvou najevo, že by mu snad byla k smíchu nebo že trne nad

její do nebe volající hloupostí. Mìsteèko doufalo, že zlomyslník uspoøádal na hømotnou amazonku podaøený hon, že kolem ní zatahuje sítì jen proto, aby do ní v pravou chvíli, až bude nejbezbrannìjší, ponoøil ohyzdný chrup své vtipnosti. Tìšili se, že se koneènì jednoho dne Štìpce vysmìje, že jí poví, co si o ní doopravdy myslí, a to že pak pro ni bude znamenitým ponauèením.Všichni, kdož byli nìjak dotèeni dívèinou neukáznìností, jejími neslušnostmi, její pýchou, nemohli se této vytoužené chvíle doèkat - a také se jí nedoèkali. Kdykoli se objevila na korze, Wurmovi mizel z koutkù úst rys unaveného pohrdání, naladil obøadnou, vážnou tváø, beze slova opustil spoleènost, již byl dosud bavil, a pustil se za Štìpkou. Chodili spolu po námìstí nahoru dolù, on mluvil velmi málo nebo také nic, jen tu a tam nìco podotkl, opìt se na ni zadíval, opìt se nad nìèím zamyslil, a Štìpka hovoøila, hovoøila, hovoøila. Roztávala pøed mužem, který jí naslouchal a který ji nenapomínal. Hrála divadlo jen pro nìho. Byla nevázanou holèinou, jezdila bláznivì na své selské kobyle, ale vzápìtí nato odpovídala s milostivým úsmìvem veliké dámy na pozdravy zprava zleva. Nesla se jako bohynì, vzpøímená, dùstojná, a najednou se drsnì rozchechtala a pronesla slovo, jaké se obyèejnì z dívèích úst neslýchává. Stavitel Kilián už dovedl také slabikovat tu pøíjemnou a souèasnì nepøíjemnou vìtu: „Tak naše Štìpka má už také svého ženicha - kdypak se asi vysloví?” Avšak Wurm se nevyslovil nikdy. Jednoho dne pøišla Štìpka na námìstí, uštìpaèník ji zdvoøile, zvolna a bez úsmìvu pozdravil, ale nepøipojil se k ní. Ohromilo ji to, plaše a polekanì se na nìho zadívala, její zornièky se zúžily, trochu se zajíkla, když na ten chladný pozdrav odpovídala. V této chvíli

snad poprvé pochopila, že jí uklouzlo nìco, co dosud pevnì držela ve svých silných rukou, a již nikdy se nedá polapit. Soudní úøedník Wurm se již nikdy na korze k Štìpce nepøipojil. Nyní se tedy od nìho oèekávalo, že ji vydá veøejnosti napospas, že svým jedovatým zpùsobem rozhlásí výsledky svého pozorování. On se však ani slùvkem pøed nikým nezmínil o svých dùvodech a o svých rozhodnutích. V jeho zvycích, v jeho chování, v jeho ironickém výraze se pranic nezmìnilo, všechno bylo jako døív, jenom Štìpky Kiliánové si už pøestal všímat. Byla mu snad nìjaký èas dobrá jen pro zábavu? Mìl s ní nìjaké vážné úmysly a upustil od nich, když se byl pøesvìdèil o všech jejích nectnostech? Nebo ji snad studoval, jako studuje pøírodopisec neznámého živoèicha? Buïsi tak èi onak, splnil úkol, který si pøedsevzal, a již to byl úkol jakýkoli, a nyní zas byla Štìpka volná, zatrolenì volná. Známost byla, a není. Mohlo se to nazývat známostí i nemohlo. Teï tomu však byl nadobro konec. Mrzel se stavitel Kilián, který neshledával úøednickou partii dosti výhodnou, mrzel se, možno øíci, pod tíhou pøedtuch. Mìl k tomu dùvody. Jeho otcovské martyrium se poèalo. Wurm byl první ženich, který se ukázal a nezabral. Od té doby se pøípad nìkolikrát zopakoval. Výsledky byly skoro vždycky stejné. Žádný ze zlomyslníkových nástupcù nepøekroèil práh stavitelova domu. Štìpka zaèala chápat, že je jediná, skoro jediná v mìsteèku, které se ve vìcech lásky nedaøí. Co v tom asi vìzí? Je pøece zámožná, nemùže se øíci, že by byla tak úplnì ohyzdná, má dozajista víc talentu než jiné dívky jejího vìku. Mezi všedními, je ménì všední. Co tu tedy, u èerta, je? Snad se jí bojí? Možná, že Štìpka nebyla daleka pravdy. Bylo v ní nìco

výjimeèného, co nebylo v jiných a toho se právì lekali ti, kteøí hledali dobrý, spolehlivý prùmìr. Co s takovou nezbadatelnou osobou? Jak se pøesvìdèit, že je uvnitø hoøké skoøápky uschována ctnost ženské poddajnosti? Jak nabýt jistoty, že se tato rozmarná bytost, zvyklá ovládat, také nìkdy vzdá své pøevahy? A pak - jak ji nauèit vkusu? Jak se zabezpeèit pøed smìšností s takovou ženou? Byla svéhlavá. Mìla zvyky, které malomìstská spoleènost tìžce snášela. Kdyby aspoò vydržela v roli dámy! Avšak ona ji hrála, jen když se jí zachtìlo, nebylo známo, kdy ji to omrzí a jakou masku si nasadí. Zlomyslníku nebyla k smíchu - to stálo za uváženou. Avšak zlomyslníku také nebyla dost dobrá, a byl to èlovìk moudrý. Rozluštil hádanku sfingy za celé mìsteèko. Všem dal mlèky vysvìtlení. Znìlo: „Je zajímavá, je talentovaná, ale za mou ženu se nehodí. Já jsem zvláštní muž a jen já bych mohl uzavøít sòatek s tak zvláštní osobou. Vzdal jsem se však toho plánu.” A když se svého plánu vzdal muž rozumný a nevšední, jak by si byl mohl troufat se o nìco podobného pokusit èlovìk prostøední? Všichni prostøední, kteøí se ovšem o sobì domnívali, že jsou moudøí, jednali podle tichého pøíkladu uznávaného mistra výsmìchu. Našel se malièký student inženýrství, chlapík studující už desátý rok, kterého okouzlil jasný svit hvìzdy stavitele Kiliána. Kéž by tak mohl s jeho penìzi a s jeho pomocí doplout na bludné lodièce svého pozdního mládí do bezpeèného pøístavu! Tento student byl však tak chatrný, vyžilý a zbabìlý, že ztratil odvahu døív, než se o nové známosti zaèalo po mìsteèku mluvit. „To budu radìji studovat až do smrti,” chvástal se v kterési hospodì, „než bych koupil podezøelou budoucnost za fùru pøíštích výpraskù!” Byl to druhý uprchlý uchazeè Štìpky Kiliánové.

Je-li dívce devatenáct let, nemusí se ještì pokládat za starou pannu, ti však, kdo jsou trochu obeznalí ve svìtì, vìdí, že osud zachází s lidmi pøeèasto velmi poouchle. Jak kdo zaèíná, tak obyèejnì také konèí. Pøípad, který se udál v kvìtu mládí, dává nìkdy návod k upotøebení letùm pøíštím, rok kopíruje rok, staropanenství bývá vryto v tváøièce ještì broskvovì rùžové. Je zde nepostihnutelná pøíèina, žije, rozvíjí se, nese trpké ovoce. Lidé øíkávají: „To dìvèe nemá na svìtì štìstí.” O Štìpce Kiliánové to neøíkali jen proto, že slovo „soucit” se k ní nikterak nehodilo. Jaké citlivùstkáøství, když jde o Štìpku Kiliánovou! A jaké porozumìní s Kiliánovými! Ten starý dobrodruh mìl víc štìstí než rozumu. Hleïte, jak si nahrabal! A ona? Jeho nadutá, modlivá Anna z Vejrychovska? Cožpak je nìkde psáno, že se musí bohatým daøit i s dospìlou dcerou? Nevídáno, a mají také nìjaké trampoty! Ve vzácných chvílích sdílnosti si stavitel Kilián u Božího oka postìžoval, ne však na dceru a na její nerozumné chování, nýbrž na to, že Štìpka není Štìpánem. 20 Ráno na svatého Jana Nepomuckého se vypravil Kilián se Štìpkou na Vejrychovsko s gratulací. Anna nemìla tak naspìch, šla tam sama témìø až se samým veèerem. Blížilo se jedno z onìch líbezných májových stmívání, kdy léto se zdá tak blízké, jako by ani už nikdy nemìly pøijít mrazivé vìtry a plískanice. Vánek pøinášel od lesa vùni pryskyøice, louky houstly kvítím. Ještì pøed polednem trochu zapršelo, a tak byla cestièka ke dvoru vlhká. Ptáci zpívali, v krùpìjích rosy se tøpytily poslední paprsky slunce. Pes nìkolikrát vyštìkl, potom však Annu poznal a lísal se k ní, vrtìl ohonem. Schýlila svou dlouhou, pøísnou postavu

a pohladila mu srst nelaskavou rukou. Obešla žebøiòák se zablácenými koly, který stál právì pøede dveømi - nejspíš konì byli od nìho odpøaženi teprv pøed malou chvílí. Pøekroèila práh, na nìmž byly pøibity dvì podkovy pro štìstí. Pod nízkým stropem se válela oblaka modrého kouøe, patrnì tu otec i syn celé odpoledne pilnì dýmali. Sedlák vstal a šel sestøe naproti. Byl ve svìtnici sám. „Tak tì pìknì vítám!” Anna mu beze slova podala ruku a silnì jí potøásla. Tímto významným potøesením bylo mezi sourozenci vyjádøeno všechno, co se týkalo dnešního svátku. Malina polkl knedlík slin, vysedlý ohryzek mu vyjel nahoru a opìt spadl dolù. Díval se na sestru pichlavým, podezíravým pohledem. Annì se zdálo, že jeho oko je pokryto mázdrou nepochopitelného smutku. „Posaï se,” øekl unaveným hlasem. Ostøe se na nìho zadívala. V šeru jí pøipadlo, jako by sebou jeho tváø nìkolikrát køeèovitì škubla. Co to s ním je? Od jisté doby nebyl již sedlák tím, kým býval. Mìl prožloutlý a propadlý oblièej, nedbal na sebe. Byl-li døív málomluvný, teï se z nìho stal hotový nemluva. Trápí ho nìco? Nebo snad je nemocen? Anna nemìla v úmyslu vyzvídat, ale tuze ráda by byla pøišla všem tìm vìcem na kloub. Na svùj svátek je èlovìk pøece jen náchylnìjší k sdílnosti než jindy. Neškodilo by, kdyby jí dnes nìkterý z tìch dvou samotáøù otevøel srdce. Na statku se již delší èas dìje nìco nedobrého. Napøíklad Jan. Je poøád ještì svoboden, aè mu je už skoro sedmadvacet let. V tom vìku je poøádný sedlák již dávno ženat a má dìti. Celá léta nemá statek hospodyni. Jak to mùže vypadat s dvìma mužskými, kteøí jsou vydáni na milost a nemilost dìveèkám? Ovšem, bratrovi se ještì nechce na výmìnek, ale

Vejrychovsko je pøece dost slušné hospodáøství, aby se taková vìc nedala nìjak vyøešit. „Kdepak je Jan?” zeptala se Anna. Odpovìdi se jí nedostalo, nebylo jí zapotøebí. Ten, o kterém byla právì øeè, otevøel dveøe a otíral si na prahu zablácené boty. „Dobrý veèer,” pozdravil tetu. „Dobrý veèer - a hodnì zdraví a štìstí!” Nevstala, jen k nìmu natáhla svou hubenou ruku. „No, dìkuji pìknì,” a potøásl jí jako prve starý Malina. Návštìvnice si povšimla, že mladíkùv hlas zní ponìkud melancholicky. „Snad abys rozsvítil,” navrhoval starý. „Co byste rozsvìceli,” namítala Anna, „i tak se dobøe sedí.” Jan se však pøece odšoural ke skøíni, na níž stála petrolejová lampa, chvíli se otáèel okolo kamen a èistil cylindr. Sirka vzplanula modravým kmitavým plamínkem. Malina se rozhovoøil o polích, o práci, jak se loni nevydaøily brambory, bylo tuze vlhko, spousta toho ve sklepì shnila, ani prasata to nežrala. Pojednou v pùli slova pøestal, odplivl si. „Myslí na nìco jiného,” bystøe zjišovala Anna. „A copak dìlá Pavel?” zeptala se namátkou. „Ten už tu dlouho nebyl! Copak ho domù nic netáhne?” Otec se synem se na sebe podívali, ale žádný neodpovìdìl. Anna již chápala. Tak tedy Pavel! Pojednou jí pøipadlo, že je ve svìtnici neobvyklé ticho. Utkvìla oèima na starodávných hodinách, které tu byly ještì z Krebsových èasù. Jejich kyvadlo se nehýbalo. Stály. „Nejdou již od minulé nedìle,” rozpaèitì vysvìtloval Jan. „Chystám se do mìsta k hodináøi, ale teï máme zrovna moc práce. Také na to není nálada.”

„Vida, nálada na to není! Jistì v tom je Pavel!” usuzovala Anna. Teï už nesloužil tak daleko, byl posádkou nìkde na Moravì. Postupoval rychle, byl již dvì léta nadporuèíkem. Och, Pavel! Stál asi mnoho penìz, ten Pavel. Kiliánové nebylo tajno, že jilemnickému poštmistrovi jsou z Vejrychovska èas od èasu donášeny pro Pavla dosti slušné penìžité zásilky. Patrnì si ten chlapec žije na velké noze. Dìlá za tátovy peníze kavalíra. Flámy, karty, holky a kdoví co ještì. Platí i za druhé. Musí rozhazovat, aby se jim vyrovnal. Možná že proto ten rychlý postup. Ty úspìchy. Anna se zakabonila. To by byly drahé úspìchy! Milovala statek zarytì, jako miluje každý sedlák své hnízdo. Páše-li Pavel nìco proti statku, pak je ovšem i jejím nepøítelem. „Ach,” svitlo jí náhle, „možná že se jen proto Jan nežení!” „Hádám, že tu nebyl aspoò ètyøi roky,” zeptala se Anna hezky zpøíma. Tohle okolkování nikam nevede jaképak tajnùstkáøství? Nejsem cizí jsem pøece teta a sestra. A teï tu sedíme jen sami mezi sebou. Jen a jdou s pravdou ven! Sedlák na ní ulpìl mrazivým pohledem. Odkašlal si. Pøemýšlel o odpovìdi. „Myslím,” pravil pomalu a zdánlivì klidnì, „že tomu tak dávno není.” „Docela jistì jsem ho už nejmíò ètyøi roky nevidìla,” trvala Anna na svém. Byla ochotna se pøít. Nedívala se na bratra, nýbrž na Jana. Ten chlapec se jí zøejmì neodvažoval pohlédnout do oèí. Najednou mìl plno práce u kamen. Harašil tam døívím, sklapl víko velikého mìdìnce, nakonec vzal dýmku a vyšel ven. „Hleï,” øekl Malina skoro vesele, „tamhle na prádelníku leží jeho poslední fotografie. Máš-li chu, prohlédni si ji. Je poøád stejný. Poøád stejný mladíèek. To se ví, až na ty vousy.Víš, že má pøed sebou kariéru? Kariéru! U pluku je zapsán mezi prv-

ními. Sluší mu to, co øíkáš? Kilián se mi tenkrát smál, když jsem ho nechtìl do té kadetky pustit. Byl jsem to ale starý hlupák! Kdopak je vìtším pánem než takový voják? Zaèátky jsou ovšem nákladné. Ti lidé tam, abych tak øekl, mezi sebou závodí, každý musí od sebe nìco odhodit, aby nezùstal pozadu. Chudák, èasto jsme ho s Janem litovali! Ale vyhrál to, jen co je pravda. Má se k svìtu, nemùžeme si naøíkat.” Sedlák kázal stále vzrušenìji. Annì nebylo jasno, mluví-li ironicky, èi zda je doopravdy synem tak nadšen. Tváøe mu nezvykle planuly, oèi zrovna žhnuly. Ne, ne, tomu všemu Anna ani dost málo nedùvìøovala. Prohlížela si fotografii ve svìtle petrolejky. Nu, že by to byl opravdu nìjaký mladíèek, to není. To se tatík asi trochu plete. Mladíèkové nemívají taková vysoká, blysknavá èela a proøídlé vlasy. Navoskovaný knír ho dìlá hodnì starým, toho mladíèka. Že by byl bratr tak slepý? Zkoumavì se podívala z fotografie na sedláka. Ten však mlèel a jen bouølivì dýmal, oblièej mìl zcela neproniknutelný. „Bratr se docela jistì nemýlí,” usuzovala stavitelka, „není tak dìtinský, aby vìøil tomu, co øíká. Je to asi jen hrozný, šibenièní zpùsob žertování.” Jan se vrátil ze dvorka, kde beztoho nemìl co pohledávat, a zøejmì se polekal, když spatøil, že teta tøímá v ruce Pavlovu fotografii. Pak se jeho pohled svezl na otce, jako by se ho na nìco ptal. Oèi starého posupnì mlèely. Anna Kiliánová, ostražitá a peèlivá pozorovatelka, obrátila teï podobiznu na rub. Stálo tam: „Oberleutnant Paul Mallina. Olmütz, 3. Februar 1890.” Je to tedy obrázek z letošního roku! A kluk píše po nìmecku. Opìt novinka. „Musíš povážit, že je rakouským dùstojníkem,” vysvìtloval Malina sestøe. A zaèal bez pøechodu opìt mluvit o polích, vy-

právìl o tom, že je tøeba odprodat asi tøi kusy dobytka, prý se nevyplácí je krmit, po mléku a másle není poptávka. Píce je drahá. Fotografie v rukou Anny Kiliánové se malounko chvìla. „Pùjdu,” øekla po chvíli, když rozhovor byl èím dál trapnìjší. Vstávala topornì, v páteøi cítila mravenèení. Jímala ji tajná hrùza z toho, co se zde dìlo. Jen si tedy mlète, vy dva, mlète si, vím už dost, vím už víc, než si myslíte! Dojista vìdìla mnoho, ani zdaleka však nevìdìla všechno. „Doprovodím tì,” rozhodl se neoèekávanì starý Malina, „je tam asi už dùkladná tma.” „Aj, aj, tak tedy pøece?” podivila se Anna jeho dvornosti. Bratr jí jistì nenabídl doprovod jen tak pro nic za nic. Nebyl zvyklý ji vyprovázet. Neprotestovala. Skoro pospíchala, aby už byla ze svìtnice, aby zadržovaný proud pøiznání koneènì vytryskl. Nebyla to zvìdavost. Byla to žízeò po zlé pravdì. Venku však bylo doopravdy již tma. Na obloze záøily hvìzdy. Chvíli kráèeli mlèky jeden za druhým. Teprve potom, když se blížili k silnici a pìšina se rozšíøila v cestu, zaèal sedlák hovoøit tlumeným hlasem. „Tu fotografii nám Pavel neposlal, on ji s sebou pøivezl. Byl u nás pøed týdnem. To se ví, nikde se neukazoval, byl tu jen na skok.” A pak, po delší pøestávce, zatímco Anna skoro nedýchala: „Nechtìlo se mi mluvit o tom pøed Janem. Jan se teï snadno rozhnìvá, zmíní-li se mu èlovìk o tom - klackovi. Má proè, to se ví. Naè ho dráždit? Život je tak dost tìžký. Abys rozumìla - není vylouèeno, že se jednou octneme na mizinì. Neslyšela jsi snad už o tom nìco zpívat?” Zavrtìla zápornì hlavou. Hrdlo mìla stažené úzkostí, pøi nejlepší vùli by ze sebe nebyla dokázala vyrazit slovo.

„Tak o tom brzy uslyšíš. Takové vìci se neutají. Hotové peníze jsou dávno pryè. Vytahal jsem všechno, a ještì to nestaèí. Teï - možná - budeme musit dvùr zadlužit, nebudeme-li mu chtít zkazit tu jeho kariéru. Tentokrát to je smìnka. Podepsali jsme ji, jinak by byl musil kvitovat. Prohlásil, že se zastøelí. Možná že by to byl neudìlal - ale co jsme mìli dìlat?” Anna Kiliánová kráèela rychle, jako by jí byl nasadil ostruhy. Bylo jí, jako by jí v zádech sedìl neviditelný jezdec. Pryè - pryè - pryè! Cítila, jak se jí krev žene do hlavy. Kolena se jí podlamovala. Stávalo se jí to vždycky v chvíli nejvìtšího rozèilení. „Kdybychom si byli za lepších let nìco nenašetøili, leželi bychom již dávno. Anno, - tady bývalo opravdu mnoho penìz! Ani nevíš. Snad jsme byli pøíliš velcí skrblíci, a pánbùh nás potrestal. Pavel nás ujišoval,” hlas se mu zadrhl, „že se to nebude musit platit, nìkdo jiný mu prý je také dlužen a do té doby svùj dluh vyrovná. Ale my,” zašeptal, „já a Jan, mu už nevìøíme. On lže. Tolikrát nás už obelhal! Já myslím, že asi tak za tøi mìsíce to ta olomoucká banka pošle sem na spoøitelnu. Tvùj muž to pak dostane do ruky.” Starý stál a škrabal se v týle, aby zakryl své vzrušení. Nìkolikrát truchlivì zakýval hlavou. Ještì se zahledìl do sestøina oblièeje v záøi poulièní lucerny, aby se pøesvìdèil, jak na ni ta zpráva úèinkovala, pak se obrátil k odchodu. Kilián to dostane do ruky! To bylo ze všeho to nejhorší. Muž se to doví! Ne snad že by byl stavitel s dvorskými na kordy, ale nikdy si dobøe nerozumìli. Kilián nemiloval sedláky. Nazýval je neplatièi, tvrdil, že si pro krejcar nechají koleno vrtat. Mìl s nimi jakési stavitelské zkušenosti. Pak tu byla ještì nepøeklenutelná propast mezi mìstským a venkovským èlovìkem. Och, kéž by to bylo možné pøed ním utajit! Šlo o hanbu její vlastní rodiny. Kilián bude triumfovat nad mocným kdysi

statkem. On šel vzhùru, Vejrychovsko upadalo. To se nemìlo nikdy, nikdy stát! Klopýtla, dívala se na špièky svých obrovských bot, rty se jí pohybovaly, jako by bránila své lidi, lidi ze selského, pøed celým mìsteèkem. Ano, ovšem, mìsteèko také všechno zví o tom hazardníkovi, o tom mizerném floutkovi v uniformì! Kdyby ho tak teï Anna mìla pøi ruce, kdyby ho tak dostala do svých spárù - Když se jednoho srpnového odpoledne, asi za ètvrt roku po nepodaøené sváteèní gratulaci, Kilián vrátil z mìsta trochu pøedèasnì, a zastaviv se prkennì u dveøí, utkvìl na Annì pøekvapenýma, vyboulenýma oèima, vìdìla, o èem jí bude svým rozvláèným, pedantským zpùsobem vykládat. Znala ho tak dobøe! Byla to pro ni hrozná rána. Poøád èekala, až dopadne, poèítala mìsíce, poèítala týdny, až se koneènì pøece doèkala. 21 Prvního záøí bylo Štìpce dvacet let. Tenkrát nebylo v mìsteèku zvykem slavit narozeniny, jedinou závažnou událostí v roce byl svátek. Pøesto Anna Kiliánová podotkla k dceøi už zrána: „Teï mᚠna høbetì dva køížky. Jestlipak už budeš moudøejší?” Štìpka nehodlala být moudøejší, již delší èas se však obírala tajným plánem, dnešek je nejvhodnìjším dnem k jeho uskuteènìní! Kartáøka! Tolika jilemnickým paním a dívkám již karty báby Hanouskové prozradily osud, proè by jimi pohrdala Štìpka? Ovšem, doma o tom nesmìjí vìdìt, ale to bude docela snadné zaøídit, ponìvadž Hanousková bydlí až ve Møíèné.

Po obìdì, sotva bylo poklizeno a umyto nádobí, nasadila si na hlavu jeden ze svých výstøedních kloboukù, do ruky vzala deštník s kostìnou rukojetí a hnala se tøešòovou alejí vzhùru ke køížku a lesem po silnici ke vsi, co jí nohy staèily. Ve dvì hodiny byla na místì. Mìla štìstí, bába byla doma, sedìla u kamen, upíjela z bachratého hrnce kávu, na plotnì pražila šišky. Ve svìtnici bylo horko k udušení. Hanouskové zazáøily oèi. Sleèinka z mìsta, to je vždycky tuèné sousto. Zámožný platí líp než chudák, a zámožnému se také lépe vykládá. Co mùže vypravovat ubohým vesnickým ženským, které si chodí stìžovat jen na svá soužení? Døina, dìti, úmrtí v rodinì, nejvýš ještì bohatá nevìsta jako návnada pro ješitného chasníka nebo dìdictví v daleké budoucnosti, hezkému dìvèeti svatba s nejmilejším chlapcem. Tohle je ale dcera stavitele Kiliána z Jilemnice, kdopak by ji neznal, holka jako tambor a poøád ještì svobodná, ženich nikde žádný. Poèkejme, jak ona je vlastnì stará? Nemusila se ani tuze vyptávat, Štìpka jí to øekla sama: „Víte, mnì je zrovna dvacet let. Tak jsem si myslila, že jsem si lepší den k vykládání karet nemohla ani vybrat.” Hanousková jí ten názor schválila. Slovo dalo slovo. Štìpka se rozhovoøila. Narodila se ještì v tom nízkém domku, který pak koupil mladý Herajn, v síni cukrovala hrdlièka, v pøístavku bydlili Pardusovi. Koèího kluky dnes už ani nezná. Tatínek se tìšil, že bude mít syna, v kdekteré rodinì tenkrát pøicházeli na svìt chlapci, prý to tak za války vždycky bývá. Tenkrát byla totiž francouzsko-pruská válka. Hanousková pokyvovala hlavou, to všechno se jí mohlo docela dobøe hodit. Míchala obratnì karty. Byly jaksepatøí špinavé, ale to už tak musí být, co by si kartáøka poèala s novými kartami? Štìpka sedìla u okna a ovívala se kapesníkem.

„Sleèince je horko, nu, mùžeme na chvilku otevøít dveøe.” Okna se tak jako tak nedala otvírat, jako u vìtšiny podhorských chalup. Karty pleskaly. Bába mìla docela slušnou stolní pokrývku, bílou, kvítkovanou, bez jediné správky, podlahu vydrhnutou, všude èisto. Potrpìla si na poøádek a mohla si také nìco dopøát. Obèas si pøece jen vydìlala nìjaký ten krejcar. A když k èlovìku chodí hosté z mìsta, nemùže to ve svìtnici vypadat jako v chlévì. „Tak tady máme skoro samé nízké karty, hleïme, žaludy a zas žaludy! To jsou drobné mrzutosti, nic vážnìjšího, sleèinko, to bývá v každé kartì. Trochu pomluv, nìjaké to hnìvání, smutek v rodinì, ale nic z blízkých, spíš nìco vzdálenìjšího. A tuhle kule, vysoké kule, to jsou peníze, mnoho penìz, sleèinka je bohatá, bude ještì bohatší. Mùj ty bože, to je zlata, to je zlata, až oèi pøecházejí!” Bába si starostlivì pøemnula èelo. „Do karty není ani vidìt. Nene, to není dobøe, tolik kulí! Až se toho lekám, beruško, jako by jí ty peníze nemìly pøinést štìstí. Nemají dobrý pùvod, leží na nich nìjaká kletba, jsou to asi peníze - nehnìvají se - vydøené z chudých lidí. A tady je dùm, na tom domì zase kletba, jedno s druhým se váže, pojde z toho ještì mnoho zlého, ale nakonec se všechno v dobré obrátí.” Štìpka sedìla, ani nedutala. Babka po ní støelila oèima, rozhodila znovu karty èilou, vrásèitou rukou. „Ještì tu není nic pìkného. Jeden starý pán, jedna stará paní, ale žádný ženich, nikde svatba. Copak to, snad nechce jít sleèinka do kláštera? To se na to budeme musit podívat z jiné strany.” Shrnula karty a odskoèila si k plotnì obrátit šišky, které se už pøipalovaly. „Mám v posadì husièku,” brebentila, „to není ovšem jídlo pro mne, pro chudou ženskou, mám ji na prodej.

Kdyby se sleèinka doma zmínila, zastavila bych se, až bude vykrmená. Jenom si prohlédla šišky, dávám jen dobré krmení, husièka bude samé sádlo!” Štìpka zavrtìla zápornì hlavou. Kiliánovi nekupovali vykrmené husy. Dostávali housata ze statku a vykrmovali si je sami. Byla to Štìpèina práce. Teï nemìla ostatnì na takové obchodní vìci ani pomyšlení. „Tak abychom si to lépe prohlédli,” vracela se babka znovu ke kartám, „ale sleèinka musí sejmout levou rukou, ta je od srdce, a po jedné kartì do ètyø hromádek, dávala sama hezky do køíže, já se toho nesmím dotknout, dokud není rozloženo. Hned uvidíme, co v tom vìzí. Tak tady máme levé rameno, to je všechno, okolo èeho èlovìk pøechází, co ho míjí, co by ho mìlo potkat, ale nepotká. Hleïme, sleèinka má mnoho známých pánù, tady je zrovna jeden, je to plachý èlovìk, pøipojit se bojí, aha, to je obdiv z nízka, ne, to nebude nic pro sleèinku. A tady je druhý. Jen malièko, a mìli bychom párek, ale tak je to už na svìtì, nìco se semele, ani z toho mraku nebude d隝. Jen žádné strachy, hochù dost, jen pravé lásky tu ještì nebylo.” Smutnì pokývala hlavou. „A teï si prohlídneme druhé rameno. To je všechno, èemu se vyhýbáme, ale stejnì nás to nemine, stejnì nás to potká, protože nám to je souzeno.” Objevilo se, že Štìpka o bohatstvl vùbec nestojí, ale ono se na ni lepí (zatrolené bohatství), nemùže mu uniknout. A hle, už se k ní žene nìkdo, koho by nejradìji odstrèila, nejde to, je to blíž a blíž, a tu ji máme, známost, opravdovou známost. Škoda, o osudu této známosti nemùže Hanousková nic koneèného øíci, karta je neúplná. „Tak bychom tam snad mohli nìco pøidat!” navrhuje Štìpka a dychtivì sahá po hromádce nepoužitých karet.

„Propánakrále, to se nesmí,” chytá babka Štìpku za ruku, „to by všechno kouzlo zmizelo! Ale podíváme se do paty, tam jsou pìknì rozestaveny všechny pøíèiny, tam najdeme tu pravou, která nám všechno vysvìtlí. Hleïme, hleïme, pán a opìt pán - nic jinak, samé vojsko, ten král, to není ženich, ten nemùže jít v takovém prùvodu, tøeba to je srdcový král aha, už to mám, to je bojovný král a okolo nìho jeho lid váleèný. Sleèinka se ve znamení války narodila, všechno, co ji kdy v životì potká, je závislé zas jen na válce. Mohli bychom se o tom pøesvìdèit, kdybychom sáhli do støedu, ale ten, bohužel, nesmíme vyplòovat, tam bilo samo srdce ukøižovaného Spasitele, tam je tajemství a musí tajemstvím zùstat. Ještì tu však máme hlavu, v které se všechno zauzluje, co pata køíže utkala.” Jenže v poslední hromádce nebylo již nic nového. Bylo tam, co se dalo povídat každé dívce z dobré rodiny. Smrt tam byla také, ovšem, rodièe tu nebudou navìky, jednou se také odeberou k Pánu, ale dlouho jich ještì sleèinka užije. Byla tam však svatba, docela urèitì svatba, nu, zapla pánbùh, sleèinka na ocet nezùstane. Jenom nìco tam nebylo, Štìpka marnì napínala uši, bába o tom ani nehlesla. „Nu - a o dìátku není v kartì nic?” zeptala se kupodivu nesmìle. Bába se zarazila, ale oèi jí rychle ožily. „Nu, není tam, zatím tam ještì není, ale to neznamená, že dìátko nebude. Karty všechno najednou neøeknou, øeknou jen to, co se jim právì uzdá, musí se jich, holubièko, zas nìkdy pøijít zeptat. Karty nìkdy dlouho skrývají, co vìdí, jsou, jak bych to øekla, rozmarné. Nesmíme být netrpìliví. Pøišla ve vhodný den, ale nikdy pøed úplòkem, a ne vstávat levou nohou, a na nìco hezkého si cestou myslit, ne se kabonit, to karty nemají rády.”

Štìpka položila zamyšlenì na roh stolu osm šestákù, ale pak si to rozmyslila, shrnula je zpátky do penìženky a vytáhla støíbrnou zlatku. Bába se rozplývala ponížeností, vyprovázela vzácnou návštìvu na práh dveøí. „Rozumím, rozumím, žádné zdržování pøed domem, není zapotøebí, aby nìkdo nepovolaný šel okolo a sleèinku se mnou spatøil!” Štìpka ji však už neposlouchala. Šla, šermovala deštníkem. V duchu si opakovala, co byla právì slyšela. Kletba na penìzích, to asi bába narážela na Buluškovy zlaáky, na dìda, který je sesbíral. Kletba na domì? Na jejich domì pøece neleží žádná kletba! Brrr! Dohromady se to váže. Možná že myslila na Vejrychovsko, na èernoknìžníka a na èertovskou svatbu. A její svatba - také bude. Kdy, to ještì karty neøekly, také o dìátku nevìdí zhola nic, ale zato je tu to proroctví o válce.Ve válce se Štìpka narodila, ve válce se provdá. Tak je to. Nu, naštìstí je poøád nìkde nìjaká válka. Anglièané a Francouzi válèí v Asii, Italové v Africe, snad to nejsou ty pravé války, ale kdoví, možná že také platí. Trochu blíž není ovšem zatím nic vìtšího. Opravdu, od jejího narození tu nebylo nic, co by stálo za øeè, až na obsazení Bosny. Tatínek však tvrdí, že ten mír nebude mít dlouhého trvání. A se tøeba celý svìt zboøí, jen když Štìpku potká její šastná pøíležitost! Šla, šla, v lese narazila na møíèenského uèitele Pavlíka. Hroznì uctivì ji pozdravil, Štìpka se po chvilce obrátila, a hle, on poøád ještì stál uprostøed silnice. Udìlala na nìho asi náramný dojem. Ech co, takový uèitel, ještì k tomu hubený jako tøíska, kdyby aspoò uèil ve mìstì! Najednou jí napadlo: že to je ten plachý, obdiv z nízka! Už se to zaèíná vyplòovat! Ve vìštbì jsou ovšem také mnohé mezery. Ani slova o tom, jak bude její pravý nápadník vypadat, o celém jejím manžel-

ství jen velmi chatrná zmínka. Babka jí ovšem slíbila, že pøíštì promluví karty srozumitelnìji. Srozumitelnìji, to se ví, Hanousková má chu na další zlatku. Pøesto ji Štìpka poslechne. Pøijde, jak jen se jí to bude trochu hodit. Nepøišla. Zima nebyla vhodná k takovým návštìvám. Celý pøíští rok si Štìpka na karty ani nevzpomnìla, a v roce 1892, v den svatého Bartolomìje, když Jilemnici a její celé okolí postihla prùtrž mraèen a strašlivá vìtrná smrš, byla Hanousková zabita na poli støechou urvanou ze stodoly. Snad mìly karty nebohé babky Štìpce ještì mnoho co øíci, ale osud nechtìl, aby se to nìkdy dovìdìla. 22 Za týden po výpravì do Møíèné dostala Štìpka od uèitele Pavlíka rùžové, zamilované psaníèko. Bylo doruèeno Annì Kiliánové a ta je právem matky otevøela. Psaní od docela neznámého èlovìka, to bylo vrcholnì neslušné, ve stavitelovì rodinì z toho bylo veliké pobouøení. Štìpka na nì nesmí odpovìdìt. Také na nì neodpovìdìla. Za ètrnáct dní pøišlo nové psaníèko a stihl je stejný osud. Štìpka mìla teï jiné starosti, v mìsteèku se zaèalo mluvit o maškarním plese. Bude prý docela jistì uspoøádán v pøíštím masopustním období. V Jilemnici poøádali èetné vìneèky a bály, ale na maškarní ples se ještì nikdy nikdo neodvážil pomyslit. Snad dorùstala mládež výbojnìjší a odvážnìjší, než byla pøedešlá. Jisto je, že mladá diplomacie pracovala vzornì, nebo se jí k tomuto velkorysému podniku podaøilo spojit nejen sokoly a hasièe, ale získat pro nìj i seriózní Øemeslnickou besedu. Kolem vánoc byl projekt poøád ještì v mlhách. Nikdo nevìøil, že se uskuteèní. Byly doby, kdy bylo jednání pokládáno

za rozbité. Koneènì pøed samou sezónou proskoèila povìst, že je ruka v rukávì a že je podnik zabezpeèen v celém rozsahu. Zøejmì se radostná zvìst ještì tutlala jen proto, aby pak tím více ohromila. V lednu se uèitel Pavlík zèistajasna oženil s nìjakou cizí sleènou. Docela jistì to udìlal Štìpce navzdory, mohlo ji však teï nìco takového zajímat? Všecka hoøela v oèekávání pøíštích neuvìøitelných událostí. Na nárožích se objevily plakáty oznaèené jmény zúèastnìných spolkù. Jeden z nich visel na radnici a byl ruènì namalován místním malíøem pokojù Plíškem, plakát pøepestrý barvami, na kterém nezbytný harlekýn objímal kolombínu a bílý lední medvìd tanèil s pohádkovou princeznou. Mìsteèko bylo vzhùru. Debatovalo, smlouvalo se pøi zamèených dveøích, byla pìstována všemožná tajemství, a tajemství bezvadnì vyplouvala na povrch. Vìdìlo se již týdny pøed plesem, že Hanièka správcova pùjde za šípkovou rùži, že bude mít zelenou sukénku a rùžovou halenku, že papírníkova Pepka, ovìšená penízky, bude dìlat cikánku a hubený písaø Kloc od soudu toreadora. Štìpka rozvažovala nad problémem mnohem obtížnìjším, než byly problémy ostatních: co navléci na svou postavu bojovnice? Pøemýšlela o markytánce, ale Anna Kiliánová namítla, že by to bylo pøíliš sprosté. Uvažovala o Španìlce, ale bála se, že by se pak nezbytnì dostala do páru s nudným písaøem. Nakonec prosadila proti vùli rodiny, že se pøestrojí za nejexotiètìjší masku, jaká se dala pøedstavovat, za mouøenínskou princeznu. To bylo nìco pro Štìpku Kiliánovou, hrát roli i pøi tanci, pitvoøit se, mluvit nevázanì a kde s kým si tykat! (Takový byl zákon maškarního plesu.) To bylo nìco pro ni, pohybovat

se v reji, v nìmž zábava není zrovna škrobená a kde se na nìjaké to pøišlápnutí a kopnutí tuze nehledí! Gardedámám byl tentokrát vykázán pokoj vedle velkého: sálu, kterému se øíkalo malý sál a kde se obyèejnì poøádaly menší zábavy soukromého rázu. Nemohly pøece sedìt se svými svìøenkami na oèích všem taneèníkùm, to by bylo brzy po všem tajemství a po všem pøekvapení. Ples se vydaøil. Hrála celá kapela listonoše Mourka a byla umístìna na jevišti uprostøed kulis divokého pralesa. (Taneèní sál byl divadelním sálem ochotnického spolku.) Po stìnách byly rozvìšeny karbidové lampy, takže osvìtlení bylo pøímo oslòující. Pøedsedal sám starý purkmistr Berger. Každé vstupující masce byl zahrán tuš. Štìpka vkroèila mezi posledními, jak se sluší na sleènu z honorace. Mìla na oblièeji èernou hedvábnou masku se zlatými tøásnìmi, vlasy nakudrnaceny jako družièka o Božím tìle (co ta holka asi s tìmi kudrnami zkusila!), a obleèena byla v èerný pøiléhavý živùtek (ó ta nestyda!) s jakousi purpurovou pláštìnkou, kolem hrdla mìla navleèenu trojitou šòùru perel, samozøejmì nepravých. V uších se jí kývaly závìsy ve tvaru pùlmìsícù, dlouhé èerné rukavice naznaèovaly mouøenínskou ple, sukni mìla pestrou, sešitou z protáhlých kosodélníkù v barvì èerné, sírovì žluté a fialové - její vlastní výmysl, to se rozumí. Ovšemže zde už byl toreador, hubený a ohnutý, podobný Donu Quijotu, a že se v kouteèku skromnì usmívala zámecká rùže. Byl zde již také malièký profesor s deštníkem, s brýlemi a s bílou høívou, cukráøská uèednice s plátìným kornoutem na vysokém úèesu, pak jakási trojice Dlouhý, Široký a Bystrozraký, ne zrovna podaøená, nìkolik víl, mnoho kvìtin, mnoho šaškù a baletek (ty byly tehda obzvl᚝ v módì, aè

bylo prostì zarážející, s jakou chutí dívenky jindy slušné ukazovaly lýtka v pleových punèoškách), zkrátka celý ten maškarní dav bez ladu a skladu, nebo styl veèera udán nebyl. Štìpka již promenovala a hluènì se bavila s bradatým námoøníkem, když se otevøely dveøe a jimi vstoupil èeledín s dlouhým bièem v ruce, zavìšený do obrovské strakaté krávy. To bylo haló po celém shromáždìní, když Mourek spustil svou fanfáru a kráva jako v odpovìï pozvedla do výše èenich a neobyèejnì vìrnì zabuèela! Kráva byla dokonalá a naprosto anonymní. Postava ukazovala ovšem na leckoho z mìsteèka, mohl to být právì tak dobøe hostinský Sektor jako hømotný pan adjunkt, aè ten byl již tenkrát dávno ženat, mohlo to být nìkolik jiných mládencù, ale pøesnì se urèit ta figura nedala. Byla provedena v dobrém realistickém pojetí. Hnìdý kabát, bílá vesta a kostkované kalhoty, žluté støevíce s velikými èernými mašlemi, na hlavì nastrèena kravská hlava s ohnutými rohy. Na krku mìla nízký límeèek s fátrmordy, místo kravaty èervenou stuhu a na ní byl povìšen vyleštìný plechový zvonec, který dojemnì a zádumèivì zvonil, kdykoli se kráva pohnula. Na ètverylku byla nádherná podívaná, všechny gardedámy se nahrnuly do dveøí, aby ji spatøily, i otcové vstali od svých karet a od svých pùllitrù, po každé figuøe se živì tleskalo. Èeledín byl v téže kolonì co kráva, a kráva ustaviènì buèela. Aby se neprozradila, nepromluvila do pùlnoci jediného lidského slova, na každý dívèí dotaz, na každý ošumìlý vtip odpovìdìla svým dobytèím bú ve všech možných tóninách, bylo to, mùj ty bože, komické! Brzy po ètverylce vzala kráva k tanci mouøenínovou princeznu. Kráva sklonila na princeznino rameno svou papírovou hubu, a princezna nemohla prostì samým smíchem popad-

nout dechu, chechtala se, klopýtala, kráva ji k sobì tiskla pevnìji a pevnìji, z nozder jí sálal horký dech. „Je to snad ten pravý?” myslila si Štìpka, pøešastná v tomto drsném objetí, okouzlená již jen tím, že ji kráva pøevyšuje o hlavu. „Je to ten pravý, o kterém se zmínila bába Hanousková?” Pøed pùlnocí dostoupilo všeobecné rozèilení vrcholu. Nejzvìdavìjší a nejpošetilejší se již nemohli doèkat, až budou všechna ta dobøe i špatnì skrývaná tajemství odhalena. Našlo se, bohužel, také nìkolik nezpùsobných mladíkù, kteøí zneužili svého maskování a pivem i likéry si poøídili malou, neškodnou opièku. Ti se bouølivì dožadovali toho, aby bylo jako pùlnoèní scéna pøedvedeno stìtí krávy toreadorem. Moudøí hlasové s purkmistrem v èele se pøíkøe postavili proti tomuto nápadu. Usuzovali správnì, že by se ples mohl tímto zvrhnout v pouovou koèièinu. Odmaskování bylo tedy provedeno starým, osvìdèeným, seriózním zpùsobem. Za velikého troubení a vyhrávání se páry pøedstavovaly párùm. Dobráci dávali najevo pokrytecké pøekvapení, když se z toreadora vyloupl písaø Kloc, z rùže sleèinka, a z mouøenínské princezny purpurová Štìpka Kiliánová, lesknoucí se potem. Potom musila ovšem i kráva sejmout svou papírovou hlavu, a hle - pøed užaslým shromáždìním stál usmìvavý, elegantní silák, mladý Skála, Toník Skálù z cihelny, èili jak se mu všeobecnì øíkalo, Synáèek. Jeho èeledín nebyl nikdo jiný než jeho nerozluèný kamarád Xaver, syn starého Xavera Punèocháøe z obchodu s pleteným zbožím na rohu námìstí. Štìpka se matnì usmívala, ovívala se svým èerným tylovým vìjíøem a hledìla na mladíka se smutkem v duši. Ne, to není ten pravý! Synáèek je pro ni pøíliš nedostupný. Ten chlapík, nejlepší z nejlepších, který se dvoøí všem dívkám najednou, hlavnì dìvèátkùm kolem šestnácti let, patøí k mladší genera-

ci. Patøí právì jim, tìm štìbetajícím zeleným žabkám, které se teprve pokoušejí o své první taneèní kroky. Och, milý Toník Skálù se narodil aspoò o dva roky pozdìji než Štìpka Kiliánová, možná že dokonce o tøi nebo o ètyøi. Když ona chodila do taneèních, ten mládeneèek ještì v Jièínì studoval, a je pøece všeobecnì známo, že celé to jeho studování v tercii skonèilo. Ne, tak hluboko ještì neklesla, aby chtìla získat za ženicha muže mladšího, než je sama! Pøes to vše užila po pùlnoci ještì mnoho zábavy se svým skvìlým taneèníkem, který se tak zajímavì promìnil z krávy v mladého bohatýra. Chodila s ním a s malièkým, komickým Vìkoslavem Xaverem hezkou chvíli o pøestávce promenádou, hovoøili vespolek velmi vesele a nenucenì, smáli se hojnì, a to právì bylo Štìpce Kiliánové nejvíc po chuti. Pohazovala svou kudrnatou hlavou, obtíženou složitým úèesem, komíhala pažemi a tleskala si do dlaní støídavì vpøedu a vzadu, jak to dìlávají žaèky z m욝anské školy. Nebylo lze zjistit, je-li Štìpka tak dìtinská jen z radostného vytržení, z rozpaèitosti nebo spíš z koketérie. Když den nato ukládala svou mouøenínskou slupku v komoøe na pùdì do staré škatule po klobouku, ruce jí náhle klesly do klína, tesklivì se zadívala dolù na mìsteèko kulatým okénkem. Opírala tváø o drsnou stìnu, bubnovala prsty o požární plech a hluboce vzdychala. Ještì jednou v duchu pøepoèítávala léta, omyl však, žel, nebyl možný. Zdálo se jí, že už vlastnì zaèíná stárnout. 23 Maškarní ples se všeobecnì líbil, dokonce se krátkou dobu uvažovalo o tom, zda by se nevyplatilo jej opakovat. To byla

ovšem pøehnaná a nesmyslná sebedùvìra. Na druhý podobný podnik takového rozsahu nebylo v letošním masopustì již ani pomyšlení. Pøece si nebudou dìvèata poøizovat nové nákladné masky! Avšak mládež, která maškarním plesem prokázala takovou zdatnost a odvahu, se proto své èinnosti nevzdala - naopak - teï se do ní teprve jaksepatøí dala. Projevilo se to hned s nastávajícím jarem. Do zkostnatìlých mravù devadesátých let jako by byl zavál mladý vítr. Cosi se uvolnilo, cosi okøálo. Byly vymyšleny také zbrusu nové zábavy. Ty zábavy nebyly vlastnì tak zcela nové, byly jen pestøejší a dùmyslnìjší. S prostými výlety do pøírody, s onìmi starými rodinnými výlety s lahvemi piva a s pletenci uzenic do obecního lesa, byl nyní spojován vždy nìjaký program. Zlatým høebem tohoto programu se stal ovšem tanec.Všechno úsilí nové mládeže (žel, mládeže z mladší generace, než byla Štìpèina) smìøovalo k tomu, aby bylo co nejvíc smíchu. Dokonce nebyli ani tuze vybíraví ve volbì prostøedkù. Oficiální poøadatelství se definitivnì vysmeklo z rukou usedlých pánù ze Sokola a z Besedy. Také studenti se pøipojili, a jejich pøièinìním byl do rùzných tìch veèírkù - které byly stále èastìjší - a výletù - s nimiž se prostì roztrhl pytel - propašován prvek literární a umìlecký. Výlety byly osnovány s velikým povykem, pøi každém musila být nìjaká hudba. Šlo se z mìsteèka ve zpívajícím houfu. Vìtšinou s sebou vlekli jen trpaslíka Fricka s jeho kolovrátkem, ale i pøi takovém kolovrátku se dalo dobøe tancovat. Hlavním cílem tìchto poutí bývala obecní louka na pokraji lesa. Tak dlouho o ni u radních pánù a u starosty žebrali, až ji vyžebrali. Za proudem mládeže, matek a nìkdy také otcù byla tažena kára s proviantem, s jídlem a rozbit veselý tábor. Tam zpívával Synáèek za doprovodu Xaverovy kytary své první

kuplety o žíznivé žábì, o politém milenci, o falešných vlasech pana dùchodního a o falešném chrupu jeho paní, dokonce i o jakési vrzající posteli. Nebylo to nìkdy pøece jen trochu ostré? Otcové, pokud tu nìjací byli, se bouølivì chechtali, matky se rozpaèitì usmívaly, dívenky se cudnì pýøily a rozutíkávaly. Och, pak je bylo ovšem nutno usmíøit prostièkou hrou na prstýnky nebo nìèím podobným. Hrávalo se na zástavy, pozdìji i o hubièky, to byly již ovšem mravy dùkladnì uvolnìny. Studenti, kteøí šmahem nosili dlouhé umìlecké kštice a na nosech brýle, roznášeli po lese a po pasekách svùj módní svìtobol, pøednášívali drásavé básnì v okruhu i mimo kruh rodièù, vystupovali jako recitátoøi na paøezy a produkovali se pracnì nabytými pivními basy a zamraèenými tváøemi. Ještì že bylo ve všech tìch mladých lidech u lesa shromáždìných dostatek pøirozeného veselí, jinak by je byla tato pohøební extempore jen zbyteènì zkrušovala a pøipravovala o náladu. Jednou nebo dvakrát za léto poøádali výlet ve vìtším mìøítku. Tehdy byla nad úvozovou cestou pøed loukou postavena opravdová slavobrána z bidel a z chvoje s nápisem: Vítejte nám! Do trávníku natloukli lavièky a provizorní stoly, z pivovaru pøivlekli piva hned plný sud. Fricek se svým flašinetem již nestaèil, z mìsteèka se táhlo s valnou èástí Mourkovy kapely. Tyhle nákladné slavnosti lezly ovšem - sakulente - do penìz, ale co naplat, když dcerušky mìly víc nadìje získat trvalého nápadníka a když se to všeobecnì líbilo pro hojnost všemožné zábavy i pusté psiny. Chudí kluci šplhali na nejvyšší smrèek, okleštìný až po vrchol, pro marcipán a èokoládu, jiní závodili v pytlích nebo ukusovali z obrovského povidlového koláèe, až se dostali svými umazanými hubami doprostøed k støíbrné zlatce - docela po vesnicku.

Bývalí, zestárlí výboøi a poøadatelé ovšem reptali, pomlouvali, že prý úroveò zábav notnì poklesla, ale nic nepoøídili, vznikající jará nevázanost se rozmáhala, vžívala se. Staøenky v kostele shledávaly, že ïábel víc a víc svými chlupatými prackami obchvacuje svìt, uvažovaly o tom, neskonèí-li století, jemuž již opravdu docházel dech, nìjakou tragédií, nevyužijeli pánbùh tohoto èíselného mezníku, aby k sobì lidi opìt pøipoutal nìjakým strašlivým zázrakem, novou morovou ranou nebo potopou. Vždy takových neslušných písnièek, hovorù, tancù jaktìživo pøedtím nebylo! Èastìji a èastìji docházelo k politováníhodným pøípadùm, za mladých let staøenek tak øídkým, že se mladá dívka spustila a bývala vídána s hochem, který mnohdy nebyl ani jejím pravým ženichem, ona se s ním líbá ve Vrbièkách nebo pod Kozincem za kaplièkou svatého Izidora. To byly zatím, zapla pánbùh, jenom výstøelky. Dobøe vychovaná dívka, jako ta naše, pravda, vždycky ví, kdy má pøestat, kdy je tøeba naznaèit výbojnému svùdci, že není jablíèkem k nakousnutí jen tak pro leckoho! Štìpka - och, Štìpka jako by byla omládla v tìchto nových èasech. Zrádnì opustila všechny staré spolužaèky, pokud se s nimi ještì vùbec stýkala, a tíhla za tìmi mladými. Ovšem, ona nikdy nemìla mnoho rozumu. Teï se nabízela, jak mohla, a nechávala se, jak se øíká, potøebovat. Na obecní louce se také hrávaly improvizované divadelní scény - èertví, kde to ti kluci brali! Štìpka v nich úèinkovala jako divá. Jak byla smìšná! A kde jen mohla, toèila se okolo toho mladého Skály z cihelny. Taková, pánbùh nám odpus, stará koza, a poøád jen støeèkovala kolem toho chlapce! Ve svém napìchovaném korzetu, se svými tlustými pažemi pradleny vypadala vedle nìho jako jeho matka. To se ví, Synáèek byl také poøádný

chlapík, v siláckých kouscích se mu tak hned nìkdo nevyrovnal, v nevázanosti a v bujnosti rovnìž ne, ale Štìpèina tváø vedle jeho, ta její osmahlá, lesklá, èervená tváø a vyènìlá brada s laloky - ne, ta nevypadala tuze mladistvì. Je jisto, že Synáèek na ni hledìl jako na dobrou kamarádku - tenkrát to zaèalo podezøele kvést, to kamarádství s dìvèaty -, ale ona, Štìpka, - kdopak ví, jestli to také myslila jen tak nevinnì? Štìpce Kiliánové bylo docela jedno, zdá-li se èi nezdá nìkteré z tìch sudièek smìšná. Byla ve svém živlu. Tahle mládež si tak mnoho nedìlala z nìjakého toho ostøejšího slova, z hrubozrnnìjšího žertu, Štìpka se v jejím støedu spíš setkávala s nelíèeným obdivem. Ani jí nenapadlo nìjak se nad tìmi dìtmi vynášet, netoužila po nìjaké vùdèí úloze, nechtìla hrát prim jako døív. Ochotnì se podøizovala všem radám a rozhodnutím. Není to zvláštní, taková svéhlavá, panovaèná osoba? Byli to ale hraèkáøi, ti hoši z nové generace, poøád jen nìco kutili, poøád nìco lepili! Jestlipak také ti studenti doopravdy studovali? Asi že ne, valné to s nimi na studiích nebylo. Najednou byly k nepotøebì staré, dobré kulisy ochotnického spolku, hoši vzali kbelíky, koupili si barvy a namalovali nové, bláznovské. Potom se v tom hrálo divadlo. Ne, nebylo to špatné, to se nemohlo øíci, ale tak znamenité to pøece jen nebylo, aby se proto staré zachovalé kulisy musily zatracovat! Synáèek s Punèocháøem si také jednou postavili bramborové divadlo, hlavièky loutek si sami vyrobili. Bylo hroznì legraèní, co ti dva tenkrát spolu tropili! Štìpka jim pøi tìch komediích dìlala ženské hlasy - jakpak by ne, Štìpka Kiliánová! A Xaver se nauèil èachrovat s kartami. Ten kluk mìl pravé zlodìjské prsty, nikdo je nestaèil sledovat. Vždycky uhádl myšlenou kartu, a jak se potom holedbal a šklebil, že mu na ta jeho kouzla nikdo nepøišel!

Veèírky bývaly poøádány na podzim a v zimì, ponejvíc v malém sále a pouze pro zvané. Natropilo to tenkrát mnoho zlé krve, když si mládenci zaèali vybírat a urèovat, kdo se mezi nì hodí a kdo ne. Nìkdy byl v tìch veèírcích docela vážný program - pak se jim øíkalo akademie -, panebože, to bylo zívání a nekoneèného èekání, než se mládež dostala k tanci a otcové k pivu! To ovšem všechno ti studenti. Program býval vìtšinou tak moderní, že mu nikdo nerozumìl. Nebyly tu však jen výlety do okolí a na obecní louku, veèírky a akademie, vžily se i schùzky a kuželkové závody na Kozinci. Tam mìl holiè Mleziva z námìstí, tlustý, dýchavièný Mleziva, najatu od hrabìte restauraci. Dìlal výborné obchody s pivem a s preclíky, a když nadešlo období vepøových hodù, prodával tam s úspìchem i jitrnice. Netøeba podotýkat, jak otøepané vtipy kolovaly o jeho jelítkách se vztahem k lehkému holièskému øemeslu. Byly to vtipy zcela nemístné, holiè pocházel z dobré øeznické rodiny. Nejvìtší atrakcí Kozince byl ovšem kuželník. V kuželníku se koulelo pilnì i v nedìli dopoledne, cožpak teprve odpoledne! Také mladé dámy se tomu nauèily. Nìkdy to tam nahoøe rachotilo a bouchalo jako o nejvìtší bouøce.Veèer se mládež sešla v restauraci a tanèila. Mleziva byl mazaný chlapík, opatøil si k tomu orchestrion. To byl pøece nápad, již nebylo tøeba brát s sebou Fricka ani Mourkovu kapelu. A les, plný skrýší, v nichž se bylo možno ztratit zvìdavým maminkám z oèí, byl také po ruce. Páry se toèily, smutní studiosi zpívali, spokojený holiè se s blaženým úsmìvem proplétal mezi tanèícími a mnul si své tuèné pracky. Na Kozinci se otcùm líbilo nepomìrnì víc než na obecní louce. Když už je nutno dìlat ženám a dcerám kavalíry, tak a je z toho také nìjaký požitek! Pivo èepované ze sklepa má pøe-

ce jen docela jiný øíz než narážené na pasece nebo nalévané z lahví, v nichž jen divoce pìní. Také tu bylo docela jiné posezení než na trávì nebo na paøezech, zábava byla intimnìjší. Zatímco matky hlídaly v sále dcerušky nebo je s bìdováním shánìly po lese, otcové našli v hostinské místnosti nebo v kuželníkovém pavilónku bezstarostný klid. Rozšafnì mezi sebou rozprávìli, hráli v karty, kouøili z pøedlouhých pìnovek. Také mladí studenti našli v pìnovkách zalíbení. Podivná to byla mládež, veselá, výbojná, velmi veselá a velmi výbojná, a pøitom zas tak stará! Pøi všem svém mládí tak stará. Když se ti hoši nìkdy rozsadili mezi tatíky, vypadali docela usedle. I táhnout umìli usedle. Byli snad až pøíliš uchvátáni tím svým pøebyteèným mládím? Ostatnì, lepší je pít ve spoleènosti moudrých a spolehlivých otcù než nìkde mezi sklepnicemi a zkaženými holkami, lepší je taková pìnovka než papirosa, která jen smrdí a nièí plíce. Skoro sedm let kvetly tyhle veselé výlety mládeže na obecní louku. Potom však poèal zájem o pøírodu, ba i o samé programové veèírky, uèené i ménì uèené, ochabovat, až ochabl docela. Snad to bylo právì onìch sedm let mládí jedné mužské generace? Nebo spíš období urèené trpìlivostí obecenstva? Tytéž vtipy, tytéž hry byly opakovány do omrzení, až se koneènì opravdu omrzely. Zùstal jen Kozinec. Och, Kozinec, ten pøežil ještì celé desetiletí, pøežil i samého tlustého Mlezivu! Štìpka Kiliánová však nezapomnìla, nikdy nemohla zapomenout právì na ony výlety, poøádané v letech 1891 až 1898, dlouho a dlouho je oplakávala. Jak by ne! Vždy ji pøi nich potkalo nìco, co ji dosud nikdy pøedtím nepotkalo a patrnì již nikdy nepotká: sblížila se s mladým mužem zpùsobem skoro poetickým, tak poetickým, že jejich pomìr bylo lze pøi trošce shovívavosti nazvat láskou.

24 Neseznámila se s berním Antonínem Gromanem na výletì, nýbrž seznámila se s ním ve vlastním, kiliánovském domì. Vida, tak pøece jen se èinžák k nìèemu hodil, pøece jen bylo ubytování státních úøadù v prvním poschodí k nìèemu dobré! Dùm byl kolébkou a výlety pøíležitostí k rozkvìtu vzájemné náklonnosti. Antonín Groman byl vlastní bratr kupce Gromana z námìstí a byl pøibližnì stejnì stár jako Štìpka. Nebyl sice zrovna malý, byl však zavalitý, mìl široká ramena, takže se zdál malý. Mìl ocelovì tvrdé, Štìpka øíkávala, že zlé oèi. Hezký docela jistì nebyl, a ke všemu se ještì ustaviènì tváøil, jako by ho bolely zuby. Opovrhoval kdekým. Ve skuteènosti byl velmi plachý a mìl jemnou duši. Navenek to byl bodlák, ostnatý bodlák, naježený sarkasmy a nevlídnostmi. Horlivì se rouhal všemu lidskému i božskému zøízení, všem vírám i povìrám, o všem sveøepì rozumoval, nic mu nebylo dosti dokonalé. Nebyl oblíben ani ve spoleènosti, ani v úøadì, naštìstí však pro nìho znamenal jeho zámožný a všeobecnì vážený bratr velikou protekci. Zaèalo to s pozdravy. Groman nebyl z tìch, kteøí každému poklonkují, dokonce i mladé dívky a dámy, k nimž bylo zvykem chovat se dvornì, pozdravoval tak zarputile, jako by jim chtìl dát najevo, že si jeho pozdravù vùbec nezaslouží. To se ví, aby mu jeho nezdvoøáctví oplatily, ohrnovaly nad ním nosy. Tvrdily, že nosí špinavý límeèek, že se zøídkakdy koupe a - ó hrùzo! - že má potivé nohy. Po celém tìle je prý huòatý jako opice! Štìpky si Groman zprvu vùbec nevšímal, snad mu dlouho pøipadala hloupá a její chování pøepjaté. Jednoho dne, když ji

potkal na schodech, bez jakýchkoli zjevných pøíèin smekl a cosi nevlídnì zabruèel. Tento neoèekávaný pozdrav Štìpku nesmírnì pøekvapil, dokonce se do temna zardìla. Podvìdomì vytušila, že se v nitru berního v pomìru k ní udála jakási zmìna. Pozdìji jí tento duševní pøerod vysvìtlil svým drsným, bezohledným zpùsobem: „Všechny ty mìstské krásky jsou prachobyèejné husy. Myslíval jsem, že si mezi nimi chcete hrát na husí královnu. Vy jste ale jiná. Vidìl jsem vás hrát divadlo. Vy nìco umíte, ve vás nìco je. Opravdový cit nebo nìco takového.” Štìpka nebyla z tìch, které ihned postihnou pravý smysl takových podivínských øeèí. Hroznì se rozvzteklila a odpovìdìla mu bøitce a neomalenì. To je pro ni nìjaké vyznamenání, když on ráèí uznat, že není husa! Je jí snad nìco do toho? Z nikoho si nic nedìlá, a z jeho úsudku také ne. A on se chechtal, klobouk si pošoupl do týla, jeho štìtinaté vlasy se nad èelem pohybovaly. Štìpka zjistila s jakýmsi dojetím, že støíhá ušima. Byl to pøece jen komický chlapík! A byl o dobré pùl hlavy menší než ona. Snažil se vypìstovat si na tváøích obludný císaøský vous, jaký nosil pan Rittich, apretér od Bergerù. Všechny tyhle vìty však už nebyly vyøèeny na schodech Kiliánova èinžáku, nýbrž na jednom z onìch nezapomenutelných výletù poøádaných firmou Synáèek a spol. Vlastnì se spolu po celé první období své známosti jenom hádali. On byl náramnì nároèný, chtìl dìlat dojem uèeného a moudrého muže. Byl to mladý mudrlant, jakých málo. Èetl mnoho knih a Štìpce o nich vyprávìl. Bylo zøejmo, že by byl rád, kdyby si je byla Štìpka od nìho vypùjèovala. Ale kdepak - Štìpka a knihy! Když jí jednou pøinesl Tolstého, podívala se do prostøedka a na konec, odkládala, odkládala, a pak mu knihu vrátila k jeho strašlivému zklamání - nepøeètenou.

„Radìji mi to povídejte, co v tom vlastnì je!” Huboval, burácel, ale pak se rozhovoøil, vykládal, horlil, pouèoval. Takováhle vášnivá kázání, ta ještì snášela Štìpka docela dobøe. Ale ty ostatní øeèi, které obvykle vedl! O národním hospodáøství, o politice - jako by ženské rozumìly politice, jako by ona, Štìpka, se mìla snažit takovým vìcem rozumìt! Nic ho však neodradilo, pìstoval pøed ní ty své koníèky dál, dával jí své vìdomosti k lepšímu znovu a znovu. Pozdìji si jeho palièatosti zvykla a brala ho takového, jaký byl. Bylo to zvláštní, že o Štìpku projevil zájem už druhý takový výjimeèný èlovìk. Zlomyslník byl vlastnì také nìco podobného jako mladý berní, jenže Groman se nemohl svému pøedchùdci vyrovnat v chytrosti a v uhlazenosti. Když se mu zachtìlo, dovedl být Wurm docela roztomilým spoleèníkem. Groman byl jen nevychovaný chlapík bez jakéhokoli smyslu pro humor. Však byl také Wurm celým mìsteèkem uznáván, kdežto Gromana by byli utopili na lžíci vody. Rád poslouchal, právì tak jako kdysi Wurm, když mu Štìpka vyprávìla o Vejrychovsku, o Malinových klucích, o hluchonìmém Francovi, o celé té selské stránce svého dávného, panského dìtství. Bylo to až trochu podezøelé, jak velice se mu líbily všechny Štìpèiny výstøednosti. Snad mu pøipadalo, že ten bídný svìt dostává políèky Štìpèinýma silnýma rukama, že Štìpka, osoba skuteèná a nevyhladitelná, je v mìsteèku jakýmsi symbolem podzemního zdraví proti všeobecné zmìkèilosti a prolhanosti. Groman netanèil. A to bylo na vìneèku, nebo na louce u lesa, po skonèeném programovém veèírku nebo pøi kuželkách na Kozinci, nikdy se nepustil se Štìpkou do kola. Díval se na tanèící žádostivì, jako by se mu již chtìlo okusit tohoto

požitku, jeho zásady však byly silnìjší než jeho touha, ostýchal se oddat takové pošetilosti. A právì proto, že netanèil, mìl dosti pøíležitosti a dost èasu k útoèným rozpravám a ke kousavým poznámkám. Soudil malomìstskou spoleènost zpùsobem, který se nápadnì podobal pomlouvání, kdyby ho byl však nìkdo nazval pomlouvaèem, na smrt by se byl urazil. Byl to èlovìk nehotový, pøekypující poctivým úsilím, nesmlouvavý, ale ne vždy dost stateèný, se sebou samým velmi nespokojený. Patrnì se stydìl za své duševní soukromí, které neshledával ani mužným, ani vyrovnaným, ani krásným. K jakémusi citovému projevu mezi berním a Štìpkou došlo asi za tøi týdny po jejich seznámení. Fricek vytrvale toèil klikou svého kolovrátku, tanèily však sotva ètyøi dvojice, ostatní mládež sedìla v kruhu kolem Synáèka, koèkovala se, smála se. Štìpka s Gromanem se procházeli po kraji lesa. Udržovali mezi sebou velmi slušnou vzdálenost. Štìpka rozpaèitì ulamovala suché smrkové vìtévky, berní se po svém zvyku díval do zemì, pohazoval šosy kabátu a øeènil. Vykládal jí o historickém vývoji Rakousko-Uherska, útoèil na vládu, na staroèechy, na nepatrné úspìchy, draze zaplacené nesmírnými ústupky, na celé to èeské pøíštipkáøství. To všechno Štìpku ani dost málo nezajímalo. Groman se však náramnì rád poslouchal a domníval se, že jeho myšlenky jsou státotvorné, aè mìl vlastnì všechny nectnosti øemeslného rebela. Pøišli až k travnaté stezce, dali se jí, a tak se pomalu a docela bezdìènì vzdalovali víc a víc od kolovrátku. Lesní ticho je objalo. Pøišli k budce na krmení zvìøe, musili se vyhnout srnèím bobkùm a našli skryté místo, kde kvetly pozdní konvalinky. Byl to skoro zázrak, najít konvalinky ještì v tuto pokroèilou dobu. Štìpka si však neutrhla ani jedinou. Netrhala kvìtiny nikdy, aè se o ní sotva mohlo øíci, že by její srdce bylo tak

nesmyslnì citlivé. Usedla opodál na bøeh vyschlého pøíkopu a Groman se rozložil naproti tak, že se jejich nohy témìø dotýkaly. Ticho, a snad i líbezné, cudné kvítky, jednotvárný, uspávající šum lesa, to všechno naladilo berního ponìkud melancholicky. Zanechal politiky a zaèal mluvit o sobì. Hovoøil èím dál upøímnìji. Nazýval se protivným samotáøem, sám sebe odsuzoval, že se s nikým nesnese, žehral na nevýslovnou pustotu svého nespoleèenského života. „Bratr je milostpán, bratr je každým coulem m욝ák,” vykládal, „je ženat, a jak sám tvrdí, dokonale šasten. Dìtí dosud nemá, jednoho dne však s boží pomocí pøijdou i dìti. Blaho bude úplné. Otec i matka s ním žijí pod jednou støechou. Všude mír, èistota, úcta a hojnost. Švagrová trochu brnká na piano, maminka je svrchovanì sebejistá a dùstojná, otec shovívavý a vlídný - všechno velmi ušlechtilé. Nevìøila byste, jak se mi pøíèí všechna ta lacino získaná ušlechtilost a jak nedùvìøuji štìstí. Pochybuji, že se kdy ožením. Takzvaný manželský soulad mì jen rozèiluje. A ženit se jen proto, abych se hádal a byl nespokojen, svou ženu èinil rovnìž nespokojenou, to pøece nemá žádného smyslu. Nìkdy mám pocit, že jsem zvrhlý èlovìk, aè jsem, myslím, nikdy nic zvrhlého neprovedl. Nenávidím se, z toho pramení všechna má zloba.” Ve skuteènosti byl nesmírnì hrd na svou jedineènou a zvláštní povahu. Štìpku tato sebeobžaloba hluboce dojala. Najednou shledala, že také ona je výjimeènì protivná, neoblíbená, hádavá, od ostatních lidí odlišná. Rozpomnìla se na všechny chvíle, kdy se cítila osamìlou a nemilovanou. Jako dítì nemìla pøítelkyò, jako dívka nepoznala lásky. Byla dcerkou ze zámožné rodiny, kde se nikdy nepromluvilo vlídného slova, kde vzájem-

né sympatie byly mlèelivé a strohé. Bùhví, snad politovala sentimentálního buøièe, snad politovala sebe, možná také, že na ni pùsobilo zelené pološero a vonící konvalinky - zvlhly jí oèi. Štìpka jen malounko, docela malounko zaslzela. Dojetí této tvrdé, statné dívky, která nebývala nikdy náchylná k pláèi, zasáhlo mladého berního u samého srdce. Na chvíli se promìnil z nesmiøitelného karatele lidské spoleènosti a zuøivého nenávistníka v docela nešastného mladíèka. Jak tak sedìl naproti Štìpce, sesunul se do pøíkopu a položil svou ježatou hlavu na její oblá kolena. Štìpku zaplavila nevýslovná nìha, v podstatì to byl vlastnì projev mateøského citu k bláhovému, svéhlavému robátku s nepìknými zvyky a s neslušivým císaøským vousem. Položila hebce ruku na jeho pokoøený zátylek a zaèala ho hladit s chvìjivou jemností, která se snesla do jejích paží z nebeských výšin lásky. Nepromluvili spolu ani jediného slova, on se poddával její útìšné èinnosti, ona s pøivøenými víèky prožívala slast ochránkynì a majitelky. Když o malou chvíli pozdìji vstávali, Groman se k ní pøitoèil a chvatnì, neobratnì, jaksi šikmo ji políbil. To byla druhá hubièka v životì Štìpky Kiliánové. Pøi návratu k ostatní spoleènosti zažili nemilé pøekvapení. Jejich celkem nevinný únik byl zpozorován a nyní se jen trpìlivì èekalo, až se provinilci vynoøí z mlází, èervení jako raci. Aèkoli se vrátili skoro schlíple, jásavý smích mládeže neznal mezí. Dìvèata bìžela Štìpce v ústrety jako by byla právì sestoupila s ženichem od oltáøe. Štìpka i berní se kysele usmívali, nebyli na takové ovace pøipraveni. Tímto zpùsobem vyslovila jilemnická veøejnost souhlas s jejich známostí. Pokraèovat v ní bylo od nynìjška takøka jejich obèanskou povinností.

25 Pøes tento slibný zaèátek se Štìpèinì známosti s Gromanem zvl᚝ dobøe nedaøilo. Èastìji a èastìji docházelo mezi milenci k rozmíškám. Bernímu se na Štìpce poøád nìco nelíbilo. Vyèítal jí, že se valnì nezajímá o jeho politické a filozofické myšlenky, že se zatvrzele vzpírá èíst jeho oblíbené knihy, že zùstává tìžkopádnì trèet na nízkém stupni svého duševního vývoje. Štìpka si zas nepøála být neustále honìna jako pes od problému k problému, chtìla se bavit, chtìla se smát. Vzájemný pomìr, v nìmž bylo mnohem víc hašteøení než lásky, je neuspokojoval, ustálená forma malomìstského dvoøení se obìma pøíèila, a vynalézt lepší formu nebyli schopni. Milostné vrkání nebylo pro Štìpku ani pro Gromana, polibkù a lichotek se z jakýchsi pøíèin ostýchali. Berní netoužil po tom, být milován jakousi smìsicí lásky a soucitu, nedávný výjev u jeslí na krmení zvìøe ho spíš odstrašoval než roznìžòoval, a Štìpka v skrytu svého srdce snila o bohatýrském odvážlivci, milenci plném bodrosti, o muži rázu Synáèkova. Berní byl pøíliš pedantský, suchopárný patron, pøíliš zlostný, nevzhledný a studený. Byl to rozený despota, nejradìji by byl poøád na, Štìpce nìco opravoval, a úspìchy, jichž tu obèas pøece jen pracnì dosáhl, hyzdily na Štìpce to jediné, co ji èinilo zajímavou, její osobitost. Štìpèinu výbušnost a její zlozvyky snášel jen tehdy, když se ho pøímo netýkaly. Když ho však dravì popadla za rukáv a jako chlapce ho za sebou vlekla za medvìdáøem, který se náhodou ukázal na ulici, nebo k výkladní skøíni, v níž spatøila nìjaký pøedmìt nejnovìjší módy, cítil se dotèen a jedovatì, do omrzení jí vyèítal její poklesek. Štìpka mìla nejlepší vùli se pøizpùsobit, ale ze samé snahy dávat si

na sebe pozor se stávala nemotornou a málomluvnou. Pak byl zas žluèovitý milenec roztrpèen její nejapností, a veèery místo polibkù konèily v svárech. Bylo jasno, že známost, založená na ustavièném zápolení, je beznadìjná a že se dlouho neudrží. Vlastnì oba upøímnì toužili po osvobození, ale v Štìpèinì živoèišné bytosti bylo nìco, èeho bylo Gromanovi tìžko se vzdát, a Štìpku zas èinila bezbrannou Gromanova chlapecká rozpolcenost, takže celkem pokornì trpìla všechny jeho rozmary. Když koneènì jednoho podzimního dne došlo k rozluce, byla Štìpka tak rozlítostnìna, jako by byla ztratila poslední nadìji v životì, a dlouho nemohla na pošetilého milence zapomenout. Jedním z posledních Gromanových vrtochù byla nespokojenost s jejím nevkusem. Nebylo tomu ani tak dávno, co ji ujišoval, že se èlovìk pod žádnou záminkou nemá podrobovat požadavkùm svého okolí, že má zùstat za všech okolností svùj, a se to komu líbí èi nelíbí. Kterési nedìle se však Štìpka objevila na korze pod radnicí v klobouku, který byl rukavicí vrženou v tváø vší souèasné módì. Milý pánbùh ví, kde jej sebrala! Byl to slamìòák, ozdobený køiklavì zelenou stuhou, a na té stuze, jako by se chystal k vzlétnutí, byl pøipevnìn vycpaný modrý ptáèek. Proti tomuto neblahému klobouku zahájil berní pravé køížové tažení. Náhodou se právì nedávno pøeli o jakousi malièkost a Štìpka ustoupila na celé èáøe. Nyní byl luk její trpìlivosti napjat až k prasknutí. Poddat se také ve vìci klobouku se jí nechtìlo. To by bylo již pøíliš. Zatvrdila se jako jankovitá kobyla. Ne, rozhodnì ne, nedá se tyranizovat ve svých soukromých, ryze ženských právech! Na odpoledne bylo sjednáno veliké koulení o ceny na Kozinci. Groman dùraznì žádal, aby si Štìpka vzala na hlavu

nìco slušnìjšího, a ne ten strašlivý klobouènicko-vycpavaèský výtvor. Štìpka však ve svém vyzývavém klobouku na Kozinec pøišla. Snad by byla tato nepatrná pøíèina nemohla zpùsobit rozchod, kdyby byla láska nevisela již jen na vlásku. Za okolností, jež se vyvinuly, postaèila jediná kapka, aby pohár pøetekl. Štìpka koulela mnohem lépe než berní, není vylouèeno, že byla ke všemu uražena i jeho mužská ješitnost. Možná že k Štìpèinì vzdorovitosti notnì pøispìla i pøítomnost Toníka Skály, který toho odpoledne zrovna jiskøil vtipem. Do oèí bijící rozdíl mezi jejím rozèepýøeným, svárlivým kohoutkem a tímto skvìlým chlapíkem, který si vždy vìdìl rady, na ni pùsobil sklièujícím dojmem. Berní, který vymìòoval se Štìpkou jen nejnutnìjší slova a vrhal na její hlavu palièské pohledy, se jí bezmeznì protivil. Výbuch nastal, když byl veliký boj v kuželníkovém pavilónì skonèen a vítìzové i poražení se zaèali trousit do sálu, kde jako parní mlátièka, vytrvale a nemilosrdnì, hluèel orchestrion a na stolech podle oken cinkaly pùllitry. Berní vyzval Štìpku, aby se s ním šla ještì na chvíli projít do lesa. Nedaleko lomu jí pøedložil nìkolik zasmušilých otázek. Jeli prý ochotna kajícnì pøiznat svùj omyl, omluvit se mu za pøestupek proti pøirozené poslušnosti, souhlasit s jeho názorem, že klobouk je vrcholnì hnusný, možno øíci nestydatý, a zavázat se, že jej už nikdy nevezme na hlavu. Odpovìdìla mu vyhýbavì, že takový klobouk je svým zpùsobem vìc cenná. Tušila, že se pøiblížila kritická chvíle, a snažila se o øešení kompromisem. Po žensku odboèila na vedlejší kolej a jala se mu vypoèítávat, kolik ústupkù všeho možného druhu již na ní vymámil. Tvrdila, že z dùvodù rodinných, ba z prapouhé sebeúcty, jí není možno se mu

tentokrát nadobro podvolit. Dalo by se mluvit nanejvýš o jistém omezení. Osud chtìl, aby pøesmutný zánik Štìpèiny lásky byl ozdoben zvláštní, patetickou dekorací. Na louce pøed restaurací byla pøedvádìna jedna z nejvìtších atrakcí sezóny. Synáèek s Xaverem si opatøili hedvábný balónek, v hostinské místnosti právì naèrtli dopis, plný nesmyslù a šprýmù, pøipevnili jej k balónové síti a nyní roztápìli lihem malý letecký koš. Horkým vzduchem se mìl balónek vznést do chladné podzimní noci a letìt nad mìsteèkem jako záøící hvìzda, jako veselý pozdrav junákù z Kozince. Pozdìji se tato móda pouštìt balónky velmi ujala, nebylo snad nedìle, aby nìjaký takový podnik nebyl zosnován, a mladí vzduchoplavci nabyli ve vytápìní košových ohòù jisté zruènosti, dnes však živou mocí nemohli svùj pøístroj dostat do výše. Štìpce se navždy vryl do pamìti obraz bizarní skupiny fantastických stínù. Diváci, kteøí se vyhrnuli ze sálu, hovoøili jen tlumenì, skoro nedýchali, a v jejich støedu se krèily dvì postavy, obrovitá Synáèkova a drobná Xaverova. Dýmali do svého ohýnku jako dva ïábli. Když se balónek koneènì pøece jen vznesl a jako svatojanská muška stoupal nad mìsto za nekoneèného jásotu pøítomné mládeže, padlo ve vìci rozhodnutí. Konec klièkování, konec uhýbání, byla postavena pøed ano nebo ne, a když se zaatými zuby, s tváøí zkøivenou hnìvem vyøkla své „ne”, Groman chladnì a beze slova smekl klobouk a uhánìl od pohanìné, studem a rozhoøèením se zalykající milenky, jako by mu hlavu zapálil. Za pùl roku se sršatý berní docela po m욝ácku zakoukal do líbezné, mazlivé a hloupé Kristy Maškové, zaèal chodit do rodiny, trpìlivì naslouchal, jak jeho rozkošná køehotinka

hraje na klavír a zpívá velmi chabì a velmi falešnì sentimentální popìvky, psal jí do památníku vodnaté verše, trhal jí kvìtiny, se zanícením ji líbal ve Vrbièkách a v Dlabolovsku. Dokonce si na její pøání dal oholit svùj císaøský vous, který se jí nelíbil. Brzy nato se vyslovil, a ještì døív než minul rok od oné památné podzimní nedìle na Kozinci, oženil se s ní. Štìpka v pøedveèer jeho svatby zmuchlala a podupala nešastný klobouk s modrým ptáèkem, který se tenkrát stal pøíèinou rozluky, ale zaniklou lásku tím zpátky nepøivolala a své rozbolnìné srdce nerozveselila. 26 Potok Jilemka se rozvodòoval každého jara, avšak takové povodnì, jaká stihla mìsteèko v roce 1895, nebylo snad pamìtníka. Pøíèina vìzela v tom, že zima trvala nekoneènì dlouho, sníh ležel skoro do velikonoc, a pak nastalo náhlé a pøekotné tání. V noci z Velkého pátku na Bílou sobotu se rozjeèely hasièské trubky, zvìstovaly, že voda stoupá. Domky v povodí nakvap vystìhovali, obyvatele umístili dílem u pøíbuzných a známých, dílem v obecním chudobinci. Na Boží hod ráno byla již Jilemka rozlita v strašlivý rybník po celé osadì Jilmu. Po hladinì plovalo døíví, nábytek, trámy ze stržených chalup, drobné domácí náøadí, utopené kozy a koèky. V Dolení ulici sahala voda až do domovních síní, olše, které vroubily potok po celé jeho délce, stály uprostøed dravého proudu podobny obrovským køovinám, svatý Jan Nepomucký a svatý Václav na kamenném mùstku za hospodou U koníèkù jako by v nìmém zoufalství spínali ruce nad vírem, který se toèil kolem kovárny. Martinická silnice byla ve svém nejnižším místì pøervána, ztrácela se v tùni. V ohybu za Dudovou chalupou

mužští lovili z vody háky, co jen se vylovit dalo, všichni lidé dobré vùle mìli plné ruce práce. Páni chodili rozèilenì po námìstí. Rozcitlivìlé sleèny se na všechen ten ruch a shon dívaly z oken. Štìpku Kiliánovou zajímalo ze všeho nejvíc, že mezi budovami postiženými povodní je i Malinùv dvùr. Vytratila se z domu hned zrána a pøipojila se k vydìšenému davu, který spìchal po roztocké cestì k Hrubému kopci. Od jilemské zvonièky, jejíž zvoník neustával v poplašném zvonìní, spatøila dílo zkázy oèima rozšíøenýma hrùzou. Vejrychovsko odtamtud vypadalo jako malý ostrov. Voda se nedostala až k hospodáøským stavením, ponìvadž bývalá tvrz trèela na mírném návrší, ale souše bylo tak mizivì málo, že se zdálo, jako by se mìly vlny každou chvíli nad statkem zavøít. Štìpka vidìla bratrance Jana s dýmkou v zubech, jak se lhostejnì opírá o zárubeò, pak dvorskou èeled’, která se brodila až po kolena na bøehu vzniklého jezera. Zøejmì povykovali a volali, ale slov nebylo lze rozeznat pro pøíšerný hukot vody. Dìveèka Barka s vykasanými suknìmi se buclatou paží snažila tápavì dosáhnout k polenu, které nedaleko bøehu váhalo, má-li pøistat, anebo odplout s proudem. Náhle se jejímu zraku objevil hluchonìmý Franc, dosud ukrytý za èertovou stodolou. Sedìl v èervenì pruhované loïce a statnì vesloval, patrnì chtìl navázat spojení se skupinou lidí, která se shromáždila na bahnité louce u obecní paseky. Tuto loïku Štìpka velmi dobøe znala, vídala ji uloženu mezi haraburdím v prùjezdu stodoly. Nikdy netušila, k èemu by jí mohlo být nìkdy použito. Slyšela zøetelnì žalostné vytí psa, které se odráželo od bouøící hladiny v táhlých a ponurých ozvìnách, jeèivý pokøik vzrušeného davu a mezi závany prudkého jarního vìtru znepokojené buèení dobytka.

Pohled a víøící a hluèící spousty vod pùsobil neblaze i na Štìpèinu odolnou mysl. Hasièské signály ji mrazily v kostech. Špinavì bílé chocholy vln vnikajících do polozatopených chalup, o nichž nebylo lze zjistit, zda stojí èi zda plynou, jí pùsobily ohavnou závra. Vracela se domù až pøed polednem, když jí už zaèala lomcovat zima. Byla všecka prostydlá a promoèená èastými prškami deštì. Když stoupala po domovních schodech, støetla se nenadále s dvìma muži, kteøí z nich právì sestupovali. Jedním z nich byl pekaø a radní Jan Ev. Trakl, druhým jeho synovec. Lojzík ji velmi uctivì, ale odmìøenì pozdravil, potom se však najednou rozpomnìl i pekaø, a smekl svùj sváteèní èerný klobouk. Štìpka po nièem tolik netoužila jako být doma a zahøát se u kuchyòských kamen, ženská zvìdavost jí však nedala, musila si Lojzíka dùkladnì prohlédnout. Šilhavé oèi mìl ukryty za skly skøipce, jehož šòùrka mu ležela na naškrobené náprsence, vlasy nad èelem mìl peèlivì ulíznuté, skránì snad ještì proláklejší, než když byl malý, poøád ještì se v kyèlích tak podivnì kýval. Byl to vlastnì už mladý muž, vždy mu bylo skoro dvacet let! Avšak odkud se to ti dva hrnou? Pøicházejí z druhého poschodí, byli tedy patrnì u Kiliánù. Co by však dìlal Jan Ev. Trakl v bytì stavitele Kiliána, s nímž je už více než šest let na váleèné noze? Na stole v parádním pokoji ještì stály tøi nedopité sklenky s kyselým vínem a talíø plný sucharù. Otec Kilián chodil rozèilenì po místnosti a bouølivì dýmal. Anna se mu dívala poslušnì po oèích. „Tak vida, tak vida,” ulevoval si stavitel, „pro tohle pøišli. Teï jim jsem najednou dobrý.” Anna horlivì pokyvovala hlavou. Jinak své mínìní neprojevovala.

„Nu, já nevím, odøíci se to snad pøece jen nedá?” „Proboha, co se nedá odøíci?” vmísila se Štìpka, drkotajíc zuby. Matka rázem postøehla, jak je dcera zkøehlá. A se teï radìji zbyteènì nevyptává a sní talíø horké polévky. A a se rychle pøezuje. šaty dolù! Je to rozum, v tomhle psím poèasí stát od èasného rána mezi zvìdavci! Koukáním se nikomu nepomùže. „Ano,” pøipouštìla Štìpka, „ale Vejrychovsko!” „O Vejrychovsko jsi také nemusila mít žádný strach. Tam jsou lidé, kteøí si sami vìdí rady. Není to poprvé, co se octli v takové tísni.” Pøi obìdì se Štìpka koneènì dozvìdìla, že pekaø pøišel k otci za Lojzíka orodovat. Jen proto ten chlapec pøijel na velikonoèní prázdniny. Obcházejí se strýcem všechny domy radních pánù a hlavnì pánù z pøedstavenstva spoøitelny. Lojzík je první student, který letos vychodí v Chrudimi tu novou školu, obchodní akademii. Prý bude mít znamenité vysvìdèení. Strýc s ním má úmysly, chce ho umístit v jilemnické spoøitelnì. Nevypoèítal si to špatnì. Kromì øeditele Štajfa, který co nevidìt pùjde na odpoèinek, je tam zamìstnán jen starý Šoupa a ten budižknièemu, pokladník Kulich. Bylo by naèase doplnit personál školeným praktikantem. Takovému chlapci, který by mìl jediný ze všech opravdové odborné vzdìlání, by ve spoøitelnì byla otevøena slušná budoucnost. „Totiž,” opravoval Annu Kilián, „vìc se má ponìkud jinak. O nové síle pro spoøitelnu bylo již v pøedstavenstvu jednáno. Je tu však ještì ten mládenec, vnuk polního hlídaèe Èmuchala, který už má za sebou nìjakou praxi. Je zamìstnán v lomnické záložnì a rád by se dostal do mìsta, aby si dìdu Èmuchala mohl vzít k sobì. To by pak byly zabity dvì mouchy jed-

nou ranou, mladý by byl umístìn a starý zabezpeèen. Teï do toho plánu skoèil pekaø s tím svým synovcem.” „Jak se zachováš?” zeptala se dychtivì Štìpka, jako by záleželo pouze na stanovisku stavitele Kiliána. Dlouho se díval Kilián do talíøe svýma vyboulenýma vodnatýma oèima, pak pronesl pøísnì, s jistou dávkou neteènosti: „Co dìlat? Ruka ruku myje. Myslím, že mu to nemùžeme odmítnout.” Nemohl odmítnout stavitel Kilián, nemohl odmítnout purkmistr Berger ani starý Duda, který mìl na starosti obecní lesy, ani kupec Groman, který mìl v referátì pokladnu, ani ostatní m욝ané a radní páni, a tak byl v èervenci téhož roku - který je v mìstské kronice zaznamenán jako rok èetných pohrom pøijat do spoøitelny na zkoušku mladý Alois Trakl, nemanželský syn nebožky posluhovaèky Marie Traklové. Rok èetných pohrom? Ovšem, však je hlídaè Èmuchal prorokoval již o silvestrovské noci, když mìsíc svítil nad snìhem jako krvavý lampión. Povodeò, požár domku na Drahách, pøi nìmž uhoøelo nemluvnì, strašlivá bouøe v mìsíci srpnu, blesk rozal vpùli starou lípu za Panskou zahradou a zapálil dvì stodoly nedaleko svatého Jana v lukách pøed lesem Brabencem - a koneènì - nebylo jakousi pohromou i to, že jeho vnuk Frantík musil ustoupit belhavému Lojzovi, synovci toho bøichatého zlodìje, lepièe housek a taneèníka okolo díže, Trakla? Nebyla to pohroma pro jeho stáøí, že mu vymìøili jen nìkolik krejcarù penze a umístili ho ve Špitálku mezi žebráky, pytláky a vagabundy? Štìpka Kiliánová slyšela starého Èmuchala, jak pøed hospodou U koníèkù hlasitì nadává, dostala se bezdìènì do kruhu jeho posluchaèstva, mìla sto chutí mu k jeho rouhání pøisvìdèit, ale nakonec se pøece ovládla. Mìla už jisté zku-

šenosti s pekaøem od pohøbu jeho sestry, a pak - byla teï tak zkrušená, tak sama, bez jediné radosti na tomto pøežalostném svìtì! 27 Kilián vystavìl v Hoøení ulici vilu pro doktora Hilmara a Štìpka se sblížila s mladou paní doktorovou. Nevzniklo žádné zvláštní pøátelství, ty dvì ženy se jen obèas sešly na námìstí, promluvily spolu nìkolik letmých slov. Styky byly však pøece jen navázány a Štìpka mìla aspoò pøíležitost tu a tam se potìšit s tøíletou Helenkou. Byl to opravdu roztomilý brouèek! Štìpka se o paní doktorovou ani tuze nezajímala, byla to vlastnì obyèejná malomìstská panièka, by v nejlepším smyslu toho slova, zajímala se jen o tu její malou dcerušku. Hned by si byla pøála mít také takovou! Ano, zrovna takovou jemnou, krásnou dívenku s buclatýma ruèkama a s udivenýma hnìdýma oèima, s nakadeøenými vlásky, které jí padaly do bílého èílka! Co by za to dala, kdyby byla její, a ne Hilmarova! Pouhé pomyšlení na to jí rozbušívalo srdce, všecka se rozplývala nahromadìnou nìžností. Paní doktorová, jež byla vskutku velmi inteligentní dáma a kterou mìsteèko ještì nenauèilo odsuzovat a pomlouvat, celkem dost dobøe snášela pøepjaté chování stárnoucí dívky, snad s ní cítila cosi podobného soustrasti. Když ji však mìla potkat s Helenkou, nebyla zrovna ráda. Co ta výstøední osoba s dítìtem provádìla! Vyhazovala je do výše, nenasytnì je líbala, tiskla je k sobì, divže je nezadusila! Holèièka z toho bývala celá vydìšená, obyèejnì to konèilo tím, že se dala do pláèe, ještì v noci pak ze sna køièívala, snad se jí o té bláznivé ženské zdálo. Kdyby to tak byl vìdìl doktor Hilmar! Ten

by si byl jistì na Štìpku došel a øekl jí své mínìní pìknì od plic, vysvìtlil by jí, že to nesmyslné vzrušování a líbání dìtí je vùbec škodlivé a velmi nezdravé. Takový rozumný, úzkostlivý pán! Paní doktorová Hilmarová však není v mìstì jediná, která má rozkošné dìátko. Tak napøíklad Jaromír pana soudce Lukše není o nic ménì milý a krásný. Nosívá sametové kalhotky a krajkový límeèek, je vždy èistý, vyžehlený, upravený, jenže se rád kaboní, bývá urputný, zlostný, pìstièkami se brání jakýmkoli lichotkám. Ani dost málo si na mazlení nepotrpí. Škoda pøeškoda, že jeho maminka poøád stùnì, snad se ani nevystùnì, a chlapeèek bude sirotkem jako ètyøletý Kamil Rittichùv, ten výbojný, stateèný malý rytíø, mladší ze dvou apretérových synkù. Vlastnì ne už apretérových, vždy Rittich nedávno opustil službu u Bergerù a udìlal se pro sebe. Betka, Rittichova hospodynì, je na toho chlapce náramnì žárlivá, hledívá na Štìpku zpod èela, kdykoli se chce s hošíkem trochu pobavit. Ovšem, Betka je osoba pøísná, nábožná, pánubohu by samou láskou nohy ukousala a ji, Štìpku, pøezírá, protože se jí zdá pøíliš svìtská. Betka je hodná a poctivá služka, to se musí uznat, má to dítì ráda, jako by byla jeho vlastní máma, ale Štìpka silnì pochybuje, že taková služka mùže dítìti matku tak docela nahradit. Už jen to - otci musí øíkat milostpane a dítìti vyká. Je to nìjaká rodina, je to pro chlapce nìjaké vychování? Kdyby byl Rittich opravdu rozumný, byl by se už dávno znovu oženil, a mohl by, vždy je to hezký a vzdìlaný èlovìk. Och, Štìpka by byla ochotna být maminkou tøeba obìma tìm malým chudáèkùm, Kamilovi i Jaromírovi! Dítì! Už i ta drogistová Poláková, ta stará rašple, kterou si drogista vzal jen pro peníze a která je o dobré tøi roky starší než on, má dítì, dvouletého hošíka, èilého a povídavého. Když

se narodil, byl sotva tak veliký jako ruka, a jak se z toho vykøesal! A jeho matka je ošklivá a zlá, zlá i na to dítì, mstí se mu, že již odkvétá, zatímco drogista je muž, jak se øíká, k svìtu. Štìpka slyšela vyprávìt, že Pepíèek poøád jen pláèe, a to jen proto, že ho matka ustaviènì peskuje. Hned by si na tu vzteklici letìla, a když by ji už jednou dostala do parády, poøádnì by ji pocuchala! Dìti se mají jen milovat, líbat a hýèkat, a ne trestat a bít. Nejhùø však Štìpce bylo, když potkala s koèárkem nebo s miminkem v náruèi nìkterou ze svých bývalých spolužaèek. Taková Berta Kulichová, manželka toho dobráka Kulicha ze spoøitelny, se svou tøíletou Bertièkou! Bertièka není zrovna nejhezèí dítì, však ani Berta nebývala nikdy žádná kráska, a hle, pøece jen se provdala, bože mùj! Šastná Hermínka, která si vzala dùchodního ze zámku! Dùchodní už sice není mladík, ale obdaøil ji synáèkem, statným hošíkem, kterého teï oba milují a opatrují jako oko v hlavì. Co mohlo Štìpku potkat horšího, než že valná vìtšina jejích spolužaèek je již provdána a má dìti, kdežto ona je poøád starou pannou, bìhá jako hastroš po ulicích, doma uklízí, drhne, pere, donekoneèna šije a vyšívá svou beztoho již dost bohatou výbavu, a po ženichovi dosud ani potuchy. Ještì že si obèas mùže zahrát nìjaké to divadlo! Tu pak do své role vloží všechnu svou utajovanou vášeò a všechno své skrývané hoøe. Tleskají jí, jsou jí nadšeni, pravda, ale to je také to jediné, co ještì na svìtì má. Její poslední známost, která tak poeticky zaèala - Groman, jakpak dlouho ten je ženat se svou hloupou Kristou, a už se šušká, že paní berní bude chovat. To místo provdané ženy a budoucí maminky po Gromanovì boku, to je její místo, kterého pozbyla svým nesmyslným vrtochem a svou neústupnos-

tí. A cožpak uèitel Pavlík? Jak jím pohrdala, byl jí pøíliš nízký. Vida, už také neuèí ve Møíèné, dostal se do mìsta, a pøedloni mu ta jeho krajaèka povila synáèka. Jakže mu øíkají? Jindra, Jindøišek. To jméno nemá ani po otci, ani po matce, našli si je jen tak namátkou v kalendáøi. A Pavlík už také není tak tenký, jako býval, zaèíná mu rùst bøíško, je na nìm vidìt blahobyt, jeho žena je prý náramnì dobrá kuchaøka. Ech, darmo mluvit. Èert sám ví, co v tom vìzí, že žádný z tìch mládencù, co se jí na korze a v divadle koøí, ne a ne zabrat. Patrnì se jí bojí, tak to asi bude. Nebo jim snad není dost koketní, nekroutí se jim dost, nelže jim jako ty druhé, nepøetváøí se? Hloupí muži! Kdybyste vìdìli, co všechno pro vás má Štìpka pøipraveno na dnì svého osiøelého srdce! Celé poklady nìžnosti, celé peklo horké vášnì! Opravdu, Štìpka se dostala do let, kdy jí je už všechno jedno. Není na svìtì jenom proto, aby s matkou vymetala kostely, aby obstarávala nákupy a doma aby døela místo služky. Už je naèase, aby také ona mìla muže a dìti. Dosud jí bránily pøedsudky plynoucí z otcova postavení mìstského hodnostáøe. Ten jí nebyl dost dobrý, protože nepocházel ze solidní m욝anské rodiny, ten byl malý, ten byl tenký, ten nemìl dost vznešené povolání. Tak, teï tomu bude konec. Štìpka ví, co udìlá, provdá se za prvního, který se jí namane, má už po krk toho marného, jalového života. Chce nìkoho milovat, chce nìkoho mít, nemusí být ani krásný, ani zvl᚝ chytrý, nemusí to být ani tuze veliký pán. Štìpka má snad chválabohu dost slušné vìno, aby se svým mužem nemusila tøít nouzi s bídou! Marnì èetla noviny marnì hledala zprávy o blížícím se váleèném konfliktu. Tatínek poøád sliboval, sliboval, a ono kde nic tu nic. Zrovna v této pitomé dobì si lidé umínili, že budou žít v tupém, telecím míru. A nebožka Hanousková pøece øekla

Štìpce docela jasnì, že ji štìstí nebo neštìstí potká jen ve váleèných èasech! Být tak silná a dobøe vyvinutá, mít takové statné a žádostivé tìlo, a pøitom stále zùstávat stranou všeho životního víru! Štìpka teï myslívala na muže zcela nepoèestnì a ani dost málo se za své snìní nestydìla. Myslila na muže vstávajíc lehajíc, myslila na nì v kostele i pøi domácí robotì. Když se oblékala a šnìrovala, kostice korzetu jí pøipomínaly deset výbojných, dobyvaèných prstù, všecka se rozplývala touhou. Od dìtství jí nebylo tajno, èím je muž ženì, och, byla vždycky docela jiná než ty ostatní malomìstské husièky, které ještì vìøily v èápa a vránu, tím hùøe pro ni, tím palèivìjší žízeò jí stoupala do hrdla, tím hroznìjší závra jí omamovala smysly, když jí byl nìjakým podšitým, zlomyslným zpùsobem pøipomenut její nesplnìný životní úkol. Došlo to s ní už tak daleko, že v duchu pøeèasto závidìla dìveèce Mandì to, co pøed lety zahlédla v šeru hlídaèské boudy. Nebylo ze všeho nejmoudøejší plivnout na všechny úzkoprsé pøedstavy o mravnosti, na celý ten bezduchý spoleèenský øád, nabídnout se prvnímu zdravì vypadajícímu muži, a zmocnit se tak jediným odvážným tahem na šachovnici obou nejzávažnìjších figur, lásky a dítìte? Kdysi se dámy a dobøe vychované sleèny dívaly na Štìpku s mírným pohrdáním, když se na námìstí s kdekým zahazovala, když se neslušnì natøásala a hlaholila jako na lesy. Odsuzovali ji, když se otáèela za Synáèkem, když se vìšela na paty všem tìm mládencùm z jeho party. Cožpak teprve teï, když zanechala posledních ohledù a chovala se - fuj, je to tak ošklivé, ale jak jinak to øíci - jako nìjaká bìhna! Nyní teprve sklízela opravdové opovržení, nebo - ano, bylo to pravda - všem mužským bez rozdílu nestydatì nadbíhala.

Štìpka se stala postrachem všech mladíkù schopných ženìní. Vysloužilí otcové rodin se po sobì významnì ohlíželi, když ji mìli potkat, zvláštì ti, kteøí byli již nabaženi manželského ráje a rádi se pøitøeli k nìjaké té ochotné sukni. Safra, safra, to je holka krev a mléko, a upejpavá zrovna není, nedalo by se s ní mluvit? Mít muže stalo se heslem Štìpèiných dní i nocí, zoufalým „chci” bez ohledu na prostøedky. Ani se tím netajila, nezáleželo jí ani zbla na veøejném mínìní. Byla tak zaslepená, že se svými názory ještì chvástala. „Jo, holky, když je èlovìku pìtadvacet let,” (rok si upírala, bylo jí už víc než šestadvacet) „to pak pøestávají všechny žerty. Já - já bych si vzala za muže tøeba cikána!” Na korze se procházela právì jen s tìmi nejhoršími. (Ti lepší o ni už dávno nestáli.) S nejhoršími flamendry, hráèi, holkaøi, tajnými høíšníky a jinou takovou holotou, jíž by poøádné dìvèe ani neodpovìdìlo na pozdrav. Jeden z tìch chlapíkù mìl už za sebou proces pro svedení nedospìlého dítìte, dostal se z toho jen proto, že sám byl mazaný advokát. Ten si právì Štìpku nejvíc dobíral pro její zbyteèné panenství, mluvil zastøenì, v prùhledných narážkách, že taková obì bohùm je vìcí celkem zbyteènou a bezcennou. Ostatní se jen šklebili, chtìli se pást na rozpacích té pøezrálé, pobloudilé holky. Jenže Štìpka, a rozpaky! Mìla odpovìï pohotovì. „Nemyslete, že jsem tak hloupá, že nevím, naè narážíte a proè se na mne tak díváte. Jsem docela ráda, že nevypadám jako bidlo. A žádného z vás bych se nebála vzít si za muže, dovedla bych z vás vycepovat ještì docela slušné lidi!” Ale ani doktùrek, ani žádný jiný z této nebezpeèné chásky se nepokusili o nápravu touto násilnou cestou. Dcerušky ze slušných rodin byly pøed Štìpkou dùraznì varovány. Stín její špatné povìsti padal na všechny, kdo se s ní

stýkali. Mìsteèko èekalo trpìlivì na skandál, který stále jaksi nepøicházel. 28 Na martinické nádraží bylo z Jilemnice dobrou hodinu rázné chùze, proto tam zámožnìjší radìji jezdili v koèáøe. V koèárech se jezdilo na tu stranu ke krkonošským horám, kde ènìl Žalý s rozhlednou a kde se rozsochatil Kokrháè se svými dvìma roklemi. V koèárech se jezdilo do nejbližších mìst, do Vrchlabí, do Vysokého, do Semil, do Staré Paky a do Jièína, hlavnì však na nádraží do Horek nebo do Libštátu, odkud bylo pøímé vlakové spojení na Hradec Králové, na Liberec a na Prahu. Starý povozník Gründl, který kulhal od té doby, co se mu v podnapilosti dostala noha do loukotí kola, byl v trvalém váleèném stavu s mladším povozníkem Kalašem. Dobrák Gründl nedovedl èelit Kalašovì zlé hubì a pìstmi ho pøi svém nešastném mrzáctví nikdy nezasáhl. Ti dva nuzní konkurenti se spolu ustaviènì hádali, znepøíjemòovali si život, jak jen mohli, lidé se na to dívali, naslouchali proudùm jejich ohavných nadávek - a to byl poslední záblesk slavného kdysi fiakristického vìku. Teï mìla padnout na ty dva kohouty dvojnásobná bída, teï mìli být postiženi oba stejným dílem, nebo otcové mìsta se koneènì rozhodli, že nebudou mít námitek proti stavbì lokální dráhy, která mìla vést pøes mìsteèko z Martinic do Roketnice. Usnesli se, že nebudou mít námitek! Jak by ne, však již nevládli jen samí staøí páni, purkmistr Berger, kupec Groman a Duda, již je v obecním zastupitelstvu také podnikavý mladý Rittich, a pekaø Jan Ev. Trakl pøeèasto drží s mladými. Teï

se už nemùže stát taková ostuda jako pøed lety, když pøi stavbì hlavní trati z Prahy do Trutnova mìsteèko rozhodnì nechtìlo s dráhou nic mít, odmítalo strkat do podniku pozemky i peníze. Jednou to od té dýmající lokomotivy beztoho všechno chytí a shoøí, však to známe, mìli jsme tu už dost požárù! A má to vùbec nìjaký smysl, taková železnice, když tu je spousta dobrých koní a výbornì stavìné dostavníky? A tak vinou svých nedosti prozíravých pohlavárù ztratilo tenkrát mìsteèko pøíležitost, jíž se velmi ochotnì chopila nedaleká Stará Paka. Dvacet let mìsteèko spalo, a Stará Paka rostla, rostla, Jilemnici vesele pøerùstala! Jilemnice bude mít dráhu, bude mít nádraží, pøednostu stanice, tøikrát dennì bude jezdit lokálka nahoru a dolù podle Jilemky, bude nahrazovat hodiny tìm, kteøí jich dosud nemají, a bude pùsobit opojnou radost všem klukùm z Jilmu, z Dolení ulice a z ulièky Za vodou. Ještì žily v mìsteèku staøenky, které nikdy v životì tu nestvùru nevidìly, a nyní se tøásly nedoèkavostí, chudinky, aby nezemøely døív, než se ten parostroj objeví za humny, a chrle oheò a dým, poletí bez koní šílenou rychlostí k horám, kde lišky dávají dobrou noc, do horoucích pekel, kam patøí všechny ty novodobé vynálezy, dílo samého ïábla. Již je pøede dveømi vìk, kdy si dìti budou hrát na hvízdání, troubení, nasedání a divoký let, v domech zámožnìjších obèanù se zaènou kupovat nové hraèky, èervené a modré vozíky tažené lokomotivou, kterou uvádí do pohybu ocelová pružina. Plechový parostroj povleèe celou tu nádheru po kolejích ve tvaru kruhu nebo osmièky pod tunely a mosty z papíroviny, kolem nádraží a modrých železnièáøù stojících v pozoru. Dìti obého pohlaví budou bez dechu stávat na stanici a dívat se, jak se na znamení p횝alkou a trubkou páka pomalu pohne,

jak se zaènou kola rychleji a rychleji otáèet. Nebo se budou veèer dívat z oken plni nedoèkavosti, nemohouce usnout, dokud se dvé svìtel bílých a jedno èervené se supìním a rachotem neobjeví nad Dudovou chalupou. Pøiblížil se vìk pøejíždìných høebíkù, uší kladených na horké kolejnice, tajuplných ozvìn v stinných a chladných podjezdech pod tratí, pobíhání po strmých náspech, na kterých rozkvetou kvìtiny, které dosud nikdy nekvetly v tomto ztraceném podhoøí, modrá straèka a èervený vlèí mák. Zjara roku 1897 pøišli do mìsteèka první mìøièi a inženýøi. Práce postupovala rychlým tempem, jako by spoleènost, která dráhu stavìla, chtìla Jilemnici vynahradit èas letitého spánku. Muži v kostkovaných èepicích s èernými pøístrojky, jimiž bylo dovoleno vyvoleným se podívat, s èervenobílými tyèemi, s praporky a kolíky šlapali po lukách, po polích, kam dosud lidská noha vkroèila, jen aby rozhodila zrno a požala úrodu. Zatloukali kolíky, mávali na sebe praporci, byly jich plné hospody, všude bylo hluèno jejich odbornými øeèmi. Za nimi pøišli dìlníci až odkudsi ze Slavonie. V zimì nosili kožichy obrácené chlupy dovnitø, v létì tytéž kožichy s chlupy ven, mluvili pøepodivnou hantýrkou, byli hádaví, rvali se mezi sebou do krve a znepokojovali kdekteré dìvèe. Tváøe mìli snìdé jako cikáni, ve žhavých pohledech se jim obrážela jejich daleká, sluneèná zemì. Ti poèali hloubit prùkopy, navážet náspy, vrtat a vyhazovat skály. Okolo Jilemnice, v Jilemnici, po celé délce horského údolí, všude lidí jako much. Po prozatímních, úzkých kolejích, pøes výhybky, kterým se kluci do setmìní obdivovali, projíždìly železné vozíky s hlínou i s lidmi sem a tam, náspy rostly a prùkopy dostávaly svou pravou tváønost. Nový Králùv hotel na námìstí byl plnì obsazen inženýry, veèer bylo na korze veselo, jak nikdy nebývalo,

a sleèny se vyzývavì chichotaly, ale dotìrnostem slièných cizincù se stateènì bránily. Ne tak Štìpka. Té bláznivé Štìpce Kiliánové nastala nová konjunktura. Ti hømotní, snìdí, èernovlasí inženýøi se žádostivýma oèima a s rozcuchanými plnovousy jako by byli jejími rodnými bratry! Byli stejnì nevázaní a neslušní jako ona, stejnì hluèní se svou drmolivou, jiskøivou mateøštinou, pøekvapovali mìsteèko výstøedními šprýmy, posunkovali, vybuchovali, vášnivì øeènili. Jeden z nich, mladík s hebkými, sametovými tváøemi a zádumèivýma oèima, mìl jakousi zvláštní mandolínu, jejíž zlaté struny sladce znìly, a pøi ní bouøili Vlaši v toužebných písních, zvedali zraky ke stropu a nadšenì nadýmali hrudníky. Byli nesnášeliví, popudliví, nezkrotní a nestálí, hned nìha, hned smích, hned píseò, hned rána - zrovna takoví jako Štìpka Kiliánová. „Ta holka vypadá, jako by se byla Anna Malinová kdysi na nìkterém z nich zhlídla!” usuzovali lidé, protírajíce si oèi nad zajímavým poznatkem, který mìl dráždivé zabarvení pøi vší své nesmyslnosti. První z tìch chlapíkù, který se o Štìpku zaèal zajímat, byl starší, prošedivìlý muž s nakroucenými kníry a s huòatým oboèím. Byl o to èernìjší, oè svìtleji se šatil. Nežli si s ní zaèal, dlouho se za ní nestoudnì ohlížel a studoval ji bystrýma, zkušenýma oèima, tak málo mu záleželo na veøejném mínìní. Potom, když se k ní koneènì na korze pøipojil, lopotnì jí vykládal slepeninou všemožných jazykù o své èerné, statné ženì tam kdesi v Itálii a o svých pìti ještì èernìjších dìtech. Štìpka pochopila, že v ní hledá jenom obraz svého dalekého štìstí, pohrdavì se smála jeho nemužné zmìkèilosti i nebetyènému sebevìdomí a zbavila se ho, jakmile se za ní zaèal otáèet druhý, mladík, který u Krále hrával na mandolínu.

Chlapec byl velmi trpìlivý a uèil ji svému jazyku. Mìsteèko mìlo podívanou, když ti dva køiklavì, na celé námìstí, vyslovovali cizí slova, neustále je opakovali, neustále je pøemílali, až Štìpka vystihla jejich pravý význam a utváøela si je v ústech stejnì zpìvavì a táhle, jak jí je pøedøíkával Ital. Potom oba propukali v nevázaný smích, støíleli po sobì oèima a slibovali si rajské blaženosti povzbuzujícími úsmìvy. Mladík mìl asi docela jiné pøedstavy o svém pomìru se Štìpkou než jeho pøedchùdce, kterému postaèilo živit se pouhou iluzí, a napadl jednou Štìpku s pravou vlašskou vášní u sochy svatého Františka pod Kozincem, který tak trochu vypadal, jako by ho bolelo bøicho. A Štìpka, Štìpka, která byla pøece pevnì rozhodnuta mít muže, Štìpka, která nyla v letních nocích samou chtivostí po životì, sevøela jeho chlapecké ruce s divokým a vítìzným smíchem. Když se vzpouzel a chtìl jí dokázat, že on je pánem této zamotané situace, divže s ním nenaložila jako kdysi s kulhavým Holinkou, divže ho od sebe neodhodila jako lajtnanta Malinu, vyèerpaného milostným zanícením. Zábradlí nad lomem zapraštìlo, a Ital se polekanì ohlédl do hlubiny pod sebou. Nechal se jí pak pokornì vést jako zlodìj èetníkem se svìšenými rty a s bezbarvými tváøemi. Ani tøetí, inženýr, zpìvák a milovník služek, nestal se Štìpèiným ženichem, nezískal dar jejího tìla, které se tak nestoudnì nabízelo pastvì hladových oèí. Štìpka sama sobì nerozumìla. Hra s muži ji stravovala, žila v jakémsi nebezpeèném víru, stála nad srázem, ale nesklouzla, toužebnì se smála a rozpínala paže jako šílená, sténala na lùžku za mìsíèných nocí, volala k sobì stíny, a pøece se vždy znovu vzdávala svého práva na lásku. Snad vìdìla, že toto dítì nemá nadìje se narodit. Snad to byla hra na silnìjšího, a ona, bohužel, i tentokrát byla silnìjší, anebo ostrùvek poèestnosti, poslední píï

její zemì, o nìmž se smlouvali s peklem její strážní andìlé, byl pevný a nerozborný jako skála. Volala po milencích, ale byla by strpìla jen manžela. 29 Pøed sedmi lety se Annì Kiliánové bratr Jan pranic nelíbil. Ve své selské, ponìkud tvrdé mysli si ho již pøedstavovala, jak vládu nad statkem odevzdává synovi a jak dohasíná v malé sednièce za kuchyní pod tìžkou pruhovanou peøinou. Malina však žil. Jeho tìlesný stav se sice nezlepšil, ale také se nehoršil. Žíly na krku mu vystoupily, tváø se ještì víc propadla, ruce se znatelnì chvìly, ale nešel na výmìnek, syn se neženil, na Vejrychovsku zùstávalo všecko pøi starém. Zato zaèala marodit Anna Kiliánová. Když se pozdìji Štìpka rozpomínala, kdy se projevily matèiny tìžkosti poprvé, zjistila senzaèní datum: bylo to tenkrát, když anarchista ve Švýcaøích zavraždil císaøovnu Alžbìtu. Anna se hroznì rozèilila, kolena se jí podlamovala, musila usednout. Od té doby nebyla již nikdy taková jako pøedtím. Pak ji obèas pøepadla hloupá nevolnost, snad ani tato nevolnost nemìla s její nemocí nic spoleèného. A pøece - kdypak bylo statné Annì nevolno? Kolikrát divže neztratila vìdomí nad škopíkem plným nádobí, s utìrkou v ruce. Jistìže ji nìkdo uhranul! A Anna Kiliánová, která neulehla po celá léta, se nyní choulívala na pohovce, potažené voskovaným plátnem, na té protivné pohovce, na níž tak nerada sedala, ponìvadž se na ní èlovìk obyèejnì napolo pøilepil. Mívala prožloutlé tváøe a ztrhaným okem hledívala bezmyšlenkovitì ke stropu. Za den nebo za dva nebývalo již po nevolnosti ani památky. Asi za pùl roku však zaèala Annu zlobit - chùze.

Ne snad že by byla rázem pøestala chodit, nemìla také pražádné bolesti, jenom když trochu déle kráèela, zmocòovala se jí zvláštní ochablost. Nohy slábly, tak slábly! Celá pøíèina všech jejích trampot vìzela kdesi v boku. Anna si hnìtla dlaní to nepøíjemné místo na svém tìle, podpírala je pìstí, nic platno, nezbývalo než usednout, kam se právì dalo, na lavièku pøed cizím domem, na okraj plotu, na patník u silnice, na paøez podle cesty. „Copak, copak, paní stavitelová, nìjaká unavená?” Anna odpovídala nerada. Hroznì se stydìla za svou bezmocnost. Všemožnì se vymlouvala. Buï se jí nìjak „udìlalo”, nebo na ni nìkdo špatnì koukl. „Takových všelijakých lidí tu dnes chodí!” Vstala a belhala se dál. Nìkdy se zas docela pìknì rozešla. Nejobtížnìjší bylo dostat se do bytu v druhém patøe. Jen taktak že vylezla po tìch zatrápených schodech! A potom se svalila na pohovku ustrojená, jak byla, šly na ni mrákoty. Pot jí vystupoval na èele, byla celá zelená. „Ty schody, ty schody, ty mì jednou zabijí!” Teï už pøed ní Kilián schody v ochranu nebral. Nic mu nemusila øíkat, vìdìl docela dobøe, jak jí je, i bez tìch lamentací. Již dávno si lámal hlavu, co by se v té vìci dalo podniknout. Bìhem léta se Annina nemoc podstatnì zhoršila. Kilián se koneènì rozhodl a vypravil se na poradu k doktoru Blodkovi. Ženì ani dceøi se o své cestì slùvkem nezmínil. „Musíte mi to poøádnì popsat, jaké má bolesti, co jí kde vadí.” Kilián mu mohl sdìlit jen výsledky svých pozorování. Doktor se tváøil vážnì. „Hleïte, aby se zbyteènì neunavovala. A se co nejménì pohybuje. A kdyby tak mohla být ušetøena chùze po schodech. Nemohl byste si vymìnit ten byt nahoøe s nìkým v pøízemí?”

Ne, to Kilián rozhodnì nemohl. Z tìch lidí, co dole bydlili, by se nikomu do druhého poschodí nechtìlo, a on si svých nájemníkù vážil. Pojal docela jiný plán. Vystaví si vilu jen pro sebe a pro svou rodinu, žádný nájemní dùm. Vilu, jakou postavil doktoru Hilmarovi, jenomže mnohem menší, útulnìjší. Vyhlédl si náramnì krásné místo pøi úvozové cestì od Panské zahrady ke kaplièce svatého Izidora, pod samým Kozincem. Na severu i na západì je chránily vrchy a lesy. Kolem byly jen pastviny, pole a jetelištì. Nedaleko ènìla èedièová skalka nad jezírkem, sotva vìtším než poøádná louže. Prý se tam za dávných èasù popravovalo, stávala tam šibenice. Øíkalo se tam Na hrobce. Lidé dokonce tvrdili, že na milé Hrobce straší, èerný pes s oèima jako øeøavé uhlíky, blikavá svìtýlka dušièek a kdesi cosi. Kiliánovi to nemohlo vadit, byl nad takové povìry povznesen. Do zimy byla vila pod støechou, avšak k nastìhování byla pøipravena až zjara. Mrazy a plískanice Annì Kiliánové dodaly. Nebyla už také žádná mladice, bylo jí víc než ètyøiašedesát let. Kdyby si byla aspoò dala øíci a netrvala na tom, že musí být každý den na mši! Marnì jí Kilián domlouval, tvrdil, že churavému køesanu musí bùh odpustit, když se pomodlí doma a nenamáhá se zbyteènými špacíry. Kdepak Anna, ta mìla svou tvrdou palici. Nejen do kostela, ale také ještì v nedìli na chvíli na námìstí. Vždy je to jen pár krokù! Nohy však v kostelní lavici ztuhly a nechtìly se rozejít. Kolikrát ji musila Štìpka po schodech vzhùru takøka vynést! Kilián pronajal svùj byt v èinžáku již od prvního dubna. Byl to vlastnì velmi výhodný obchod, ta vila! Lidem staèí ukázat: „Tady by byla pìkná nová ulice!” Hned se tam hrnou. Lišák Kilián neopominul koupit všechna pole pod Hrobkou, o která by tak asi v nejbližší budoucnosti mohlo jít. Jestli mu

mìstští páni na tu vìjièku sednou, postaví tu ještì celou vilovou ètvr. Kilián pøipravil svým spoluobèanùm ještì jedno pøekvapení. Sotva byla vila omítnuta, dostala jméno. Uprostøed Strmého štítu vykouzlil fasádník tìžkopádná pozlacená písmena: VESNA. Považte, vesna! Jako by byl ten starý svìtobìžník postavil dùm pro svou milenku, a ne pro nemocnou, mrzutou bábu s jaterními skvrnami v oblièeji s ochabujícíma nohama! Krátce pøed velikonoci se Kiliánovi do vily pøistìhovali. Asi za ètrnáct dní po svatodušních svátcích byli zas v mìsteèku zpátky. V Jilemnici se dodnes vzpomíná na onen ojedinìlý, ohavný útok škvorù na Kiliánovu rodinu. Opravdu, bylo to nìco tak podivného a smìšného, a pøitom zrovna strašidelného! Jedné kvìtnové noci, za šest týdnù po tom, co se ve vile usadili, spali Kiliánovi docela pokojnì pøi otevøeném oknì ve své pøízemní ložnici. Nenadále se oteplilo, zavál vonný jarní vítr, zaèínala opravdová vesna. Stavitel se kolem pùlnoci probudil nepøíjemným pocitem, že mu nìco leze po èele. Smetl to rukou, ale již mu cosi podobného chvatnì pospíchalo po chlupatém pøedloktí. Rozsvítil svíèku. Postel byla plná škvorù, oknem jich dovnitø lezly celé armády, zdi se jimi èernaly. Škvor vedle škvora, tisíce škvorù, snad milióny! Spìšnì zavøel okno a vybìhl jen ve spodním prádle a v pantoflích na zahrádku. To byla ovšem vzhùru také již Anna Kiliánová a Štìpka. Anna se tetelila úzkostí na pohovce ve vedlejším pokoji, Štìpka si s otcem prohlížela domek zvenèí. Zdi byly i tam plné škvorù, bylo jich nesèíslnì, šplhali až k okapu za svitu luny. Hrùzná podívaná na tu šerednou škvoøí úrodu! Ráno nebylo po havìti ani památky, sám pánbùh ví, kam se podìla, kam zalezla, ale následující noci se komedie opa-

kovala, aè okno zùstalo zabednìno. Celý den lili Kiliánovi do štìrbin mezi prkny podlahy kyselinu, peèlivì tmelili kdejakou skulinu. Marnì. Tøetího dne pracovali u vily dìlníci. Vykopali kolem celé parcely pøíkop jako okolo nìjakého hradu a nasypali do nìho nehašeného vápna. Na radu drogisty Poláka políèil Kilián na zahrádce kusy syrového masa. Co se do nìho pøes noc nachytalo, bylo ráno rozdrceno tìžkým zahradním válcem. Škvorù znatelnì ubylo, ale ještì jich lezly spousty po zdech venku i uvnitø. Na spaní nebylo ani pomyšlení. Churavá a pøenábožná Anna jen vzdychala a modlila se.V kostele jí kdosi namluvil, že ti škvoøi nejsou nic jiného než horda pøevtìlených ïáblù. „To máte ty zloèince a vražedníky, které tam za všechna ta léta popravili, jakpak by ne, propánakrále! Vždy to bylo zrovna rouhání, postavit si dùm nìkolik krokù od míst, kde døíve stávala šibenice! Uvidíte, uvidíte, tohle ještì tuze špatnì skonèí!” Od té chvíle nebylo s Annou doma k vydržení. Ne, ne, tady nezùstane, vždy je to zemì prokletá, dnes to jsou škvoøi, zítra to budou tøeba krkavci, kdopak to mùže vìdìt, tady provádí své rejdy sám satanáš. Cožpak to Kilián nechápe, že tady nelze bydlit èlovìku, který jen trochu myslí na své spasení? A øeknìme, že to nejsou zrovna pøevtìlení èerti, dojista jim však chce pánbùh dát výstrahu. Kdo by neuposlechl varování? Tak mluvila bývalá Anna Malinová z Vejrychovska! Stavitel se zlobil, tøískal dveømi, proklínal ty svíèkové báby v kostele, nebylo mu to však nic platno, nakonec musil své ženì vyhovìt. Nemocný èlovìk má právo na nìjaké ty ohledy. A tak se mistr Kilián z nešastné Vesny vystìhoval a octl se v domku vedle školy, v malém, skrovném domku, v nìmž mìl krámek

papírník Zach, v domku, který sám nestavìl. Tvùrce Hoøení ulice se stal na konci svého života pouhým nájemníkem. V domku u školy to nebylo tuze krásné. Místa bylo malièko, pokojíky byly temné a tìsné. Štìpka tìžko zvykala novému poøádku. V èinžáku mìla svùj vlastní pokoj a vlastní komùrku na pùdì. Ve vile jí patøilo celé podkroví. Teï mìla zase spát v ložnici s rodièi jako pøed lety, když byla ještì malá. Její výbava byla uložena v bednách a kufrech, její bohatá garderóba byla napìchována do skøíní. Najednou byla Štìpka opìt tìsnìji pøipoutána k stárnoucímu otci a k churavìjící matce. Objevila, co jí dosud unikalo v chvatu dní: beznadìjné chátrání rodinného života. Matka, kdysi tak pøísná a pracovitá, byla už jen vzdychavou, ustrašenou staøenou, která si èasto a bez jakýchkoli zjevných pøíèin poplakala. Otec byl den ze dne popudlivìjší. Jak by ne! Nemocná a plaèící žena, neprovdaná dcera, prázdná vila u Hrobky - kdopak by se odhodlal do ní nastìhovat nebo ji odkoupit? Spekulace s parcelami pod Kozincem se hned tak nezdaøí. Kiliánùv nos zduøel, jeho líce zbrunátnìly, rozcuchané bílé vlasy, døíve tak ctihodné, jen zdùrazòovaly jeho divoké vzezøení. A právì v tìchto neklidných dnech byl školním dozorcem. Brzy ho už neposední a nezdvoøilí žáèci zaènou nazývat Mìchuøinou. Kilián uvažoval o nové stavbì. Hledal pro sebe a pro svou rodinu nìjaké slušnìjší místo, nìjaký nový, opravdu pokojný útulek v stáøí. Vystøíhal se však otevøených polí, bál se škvorù. Pøemýšlel, hledal, ale poøád se jaksi nemohl rozhodnout. Snad ho èinila váhavým ženina choroba, snad byl také jeho vynalézavý mozek už trochu unaven.

Mùj ty bože, vždy ta nebohá Anna nemohla už ani poøádnì chodit po kuchyni! Štìpka od ní pomalu pøevzala všechny povinnosti i práva hospodynì. Do služeb Kiliánovy rodiny vstoupil Tonánek-Svìtýlko. Byla zakoupena tìžká, vypolštáøovaná židle na koleèkách. Anna se nejdøív zpìèovala do ní usednout, když jí však naznaèili, že jen tímto zpùsobem ji budou moci dennì dopravovat do kostela, koneènì pøece povolila. Kilián kul plány, kul je vytrvale, najednou však všeho zanechal a vrátil se k starému snu, o nìmž již dávno pøemýšlel, ale který dosud úzkostlivì tajil. Jednoho dne se zaèala bourat stará márnice. Na jilemnickém høbitovì rostla nádherná empírová hrobka. Psal se rok 1899. 30 Prvního záøí, právì na Štìpèiny devìtadvacáté narozeniny, vyjel z Martinic ovìnèený vlak s hodnostáøi a pozvanými hosty. Na èerstvì omítnutém jilemnickém nádraží, vonícím vápnem a ozdobeném chvojí, byl netrpìlivì oèekáván celým mìsteèkem. Muži i ženy, staøí i mladí se tísnili v èekárnách, na nástupišti, pøed kolejemi i v pøilehlých ulicích. Hlava vedle hlavy jablko by nepropadlo. Vzrušení bylo nesmírné, taková událost jako dnešní se pøihodí sotva jednou za život. V popøedí stála kompletní Mourkova kapela, pøipravená nasadit trouby a klarinety, udeøit do bubnù a do èinelù na pokyn svého kapelníka. První vlak! Od zítøka vstoupí v platnost pravidelný jízdní øád. Ještì dnes, naposled, se v plné slávì zaleskly koèáry a dostavníky, když odvážely pány a dámy k zahájení jízdy do Martinic. Gründl si na své zrzavé paèesy nasadil pomaèkanou buøinku, Kalaš se oblékl do oblýskaného èerného kabátu.

Možná že ještì veèer zapijí svùj žal u Koníèkù nebo u Semjána, snad si dokonce vynadají nebo se porvou. Kohopak teï budou vozit jejich vychrtlé herky? Starého doktora Blodka, až pojede za nemocným do Štìpanic, do Mrklova, na Benecko, - ale cožpak tam lidé také nìkdy stùòou? Nebo až pøijede do mìsta nìjaký ten obchodní cestující, který bude chtít nabízet své zboží po celém okrese. Kdekdo si dnes oblékl své nejlepší šaty, vždy je to hotový svátek! Maminky si s sebou pøivedly své potomky - i ty nejmenší, zavinuté v povijanu a ležící v koèárcích -, a to také vidí, a si to zapamatují, jednou o tom budou vyprávìt svým dìtem. Och ty dìti, s tìmi byla nejvìtší potíž. Strážníci a železnièáøi je nestaèili odhánìt od kolejí, uèily se po nich chodit jako po lanì, pøikládaly na nì ucho. Nìkdo jim namluvil, že supìní blížícího se vlaku uslyší již zdálky, že se pod koly té železné nestvùry bude tøást zemì. Avšak slyšte, slyšte! Tam v dáli za lesy již hvízdá p횝ala lokomotivy! To, co vidíte na obzoru, není nízko plující obláèek, ale rozptýlený kouø! Vlak se skuteènì blíží. V prvním vagónì stavitel Kilián vedle purkmistra Bergera, sedí tam starý Groman, doktor Blodek, pekaø Jan Ev. Trakl a ostatní èlenové mìstské rady. Kilián vypadá skoro zpùsobnì, paty k sobì a špièky od sebe, mezi nimi hùl, o jejíž kovový knoflík si opírá bradu, nedùvìøivì pozoruje oknem bláznivý kolotoè lesa a naslouchá nesrozumitelnému brebtání italských inženýrù, kteøí sedí v sousedním kupé za polovièní stìnou. Tento vlak, jako všechny tehdejší vlaky na vedlejších tratích, je ještì vybaven starodávnými buclatými vozy se samostatnými oddìleními, do nichž se prùvodèí mùže dostat jen zvenèí po døevìné lávce. Je k tomu zapotøebí kousek akrobacie.

Vùz, ve kterém sedí mìstská rada, hosté a inženýøi, je vozem druhé tøídy, má vycpaná sedadla, potažená èerveným plyšem. Les, telegrafní dráty, pole i chalupy, vše kolem v divoké zmìti. Pro stavitele Kiliána to není nic nového, nejede vlakem poprvé, ale mezi èleny mìstského zastupitelstva jsou i takoví, kteøí ve vlaku jaktìživi nesedìli, napøíklad Jakub Duda, jemuž pøezdívají Žabaø, a starý Vrbata. Již je tu první nízká paseka, ta, na níž lze za podzimních veèerù spatøit øíjí zpitomìlé srnce, na níž se pásají divocí králíci, paseka vlhká a stinná, za èasných jiter zahalená závojem mlhy. Tam je vidìt silnici - hle, i silnice je plná zvìdavcù, pitvoøí se, povykují a mávají kapesníky a klobouky. Kilián je již starý muž, který si celkem nepotrpí na svìtskou marnost, a pak, chce-li, dovede se ovládnout, pøesto se však trochu - jen docela málo - pokládá za hrdinu dne. Dovede se ovládnout, ovšem, zato v posledním vagónì mezi mládeží je nìkdo, kdo se ovládat vùbec nedovede. Štìpka tam provádí své divy. Chechtá se, mluví s kdekým a mluví ke všem najednou, oèi jí záøí, je to její svátek, a jaký svátek! Mladící i ti slušní, jsou dnes pøivedeni z míry, pøinesli s sebou dvì láhve sladké koøalky, a Štìpka nemá, rozhodnì dnes nemá dùvodù, proè by si odpírala toto zakázané ovoce. Je hluènìjší a nevázanìjší než kdy jindy tím spíš, že i jiné dámy a sleèny si už lízly, a hned z nich spadla všechna hloupá škrobenost, jsou teï daleko pøíjemnìjší a nenucenìjší než na nedìlním korze. Vlak již definitivnì opouští martinický les, poslední vysoké stromy kynou mistru Kiliánovi na rozlouèenou, ty stromy, pod nimiž bylo ještì pøednedávnem tak ticho a poklidno, kde bylo možno se skrýt pøede vším hlukem svìta. První stavení osady Jilmu! Vejrychovsko na druhé stranì silnice! Kola již ra-

chotí pøes výhybky, a teï ten zbìsilý pokøik a ta hudba! Mourkova kapela spustila tuš, prapory vlají, pleskají vìtrem. Brzdy skøípou a vlak se zastavuje. Na jilemnickém nádraží pomìrnì krátké zastavení, obèerstvení a proslovy. Dvíøka všech kupé se otvírají, mìstská rada i inženýøi se tlaèí na stupátkách, purkmistr Berger za nìco dìkuje. Ach, školní dìti a pøed nimi zpocení uèitelé! Mládež v posledním voze se chová ponìkud nezpùsobnì, ale s tím se teï zatím nedá nic dìlat. A opìt hraje Mourkova kapela, pára syèí, vše je již zas pozamykáno, otevøená okna jsou plna hlav, i opìt mávání klobouky a kapesníky, hvizd p횝alky a vítìzné zatroubení novopeèeného vlakvedoucího! Pøednosta stanice, krasavec s nakroucenými kníry a sametovýma oèima, v èervené èepici, ve vyžehlených èerných kalhotách, stojí v pozoru a cení zuby k bílému úsmìvu - vlak se hýbe. Kilián sedí opìt na svém místì vedle purkmistra Bergera a naslouchá ještì horlivìjšímu brebentìní italských inženýrù, pøitakává bezmyšlenkovitì k jakési otázce pekaøe Trakla. Jedním okem hledí na lesknoucí se knoflík své hole, druhým se pokradmu dívá ven, kde kolem nìho tanèí nikoli již les, nýbrž celé mìsteèko s chrámem svatého Vavøince, školou a zámkem, s radnicí, domy a podloubími. Dolení ulice se obrací k vlaku i svými pavlaèemi a dvorky, všude ulièníci a jásot, bože, kolik se to v posledních letech narodilo v mìsteèku klukù? Je to zrovna hrozné, co jich visí na plotech, na vìtvích olší nad potokem, na sloupech poulièních lamp! Co se v budoucnosti stane se všemi tìmito kluky? (Kilián neví nic o blížící se válce, nedoèká se jí, netuší, že jich velkou èást pohltí.) Nad Dolení ulicí, rovnobìžnì s ní, defiluje kolem Kiliána jeho životní dílo, Hoøení ulice. Kolik domù? Celá šòùra domù, a všechny stavìl on!

Vlak zapískal. Poprvé pøejíždí hrabaèovskou silnici. V pøíkopì pod tratí leží pøevrácená drezína, nejspíš ji teprve v poslední chvíli shodili z kolejí, kolem ní Charváti s kožichy obrácenými chlupy ven, s brunátnými jižními tváøemi. Nad silnicí, neuvìøitelnì vysoko, jako poslední strហmìsteèka trèí svatý František s rukama složenýma na bøiše. A již se vlak žene pod samým Kozincem. Lokálka poslušnì zastavuje na všech svých pìti nádražích, leká staøeèky a babky ze zapadlých horských vsí, blíží se pomalu, ale bezpeènì k rozsochatému, holému Kokrháèi s jeho propastmi, s jeho kleèí a kvìty hoøce. Na koneèné stanici, v Roketnici, se obrátí k teèní jízdì do mìsteèka, když byla stateènì urazila dvaadvacet kilometrù své trati. Prvního záøí 1899. Nezapomenutelné datum pro souèasníky! Za tøi mìsíce skonèí století, nastane rozmezí dvou lidských vìkù, a hle - svìt se nezboøil, nespláchla ho potopa, babièky v kostele se mýlily, bùh se nerozhnìval, høíšné nezahladil. Svìt žije, a žije i m욝áctví, ukolébané mírem. Svìt žije, ten starý svìt, v nìmž vìci zùstaly tak dlouho beze zmìny, v nìmž tak dlouho, až do úplného zdìtinštìní, vládli bohabojní sedláci, zámožní kupci a dùstojní øemeslníci, jejichž øemeslo mìlo zlaté dno. Císaø nepozorovatelnì stárl, a jen jaksi po sousedsku, pošetile, za humny, se provádìla nikomu nepotøebná radikální politika. Již se však v ulicích mìsteèka zaèínají objevovat první postavy s širokými klobouky a s pobuøujícími èernými vázankami, muži s maceškou v knoflíkové dírce, socialisté a volnomyšlenkáøi. Již se v obecních zastupitelstvech hlásí k slovu nová generace, a nežli se staøíci probudí z letargického spánku, zasednou v mìstských radách a zmocní se i starostenských køesel.

Ještì malièko, a nastane èas, kdy otcové, kteøí klopotnì schraòovali krejcar ke krejcaru, odevzdají statky, živnosti a obce dìtem, které z našetøených kapitálù zaènou opatøovat nákladný pokrok. Pøestane se líbit køivolaká Jilemka se svými každoroèními povodnìmi, její koryto bude sešnìrováno do kamenného øeèištì. Pøestane se líbit blikavé a mírné svìtlo na nárožích i v domech, bílý hrabaèovský mlýn bude pøemìnìn v elektrárnu, zázraènì zaplanou žárovky, dùm i ulice se pohádkovì vznítí pouhým klapnutím vypínaèe. Muž se žebøíkem, i s plechovou konvicí na petrolej a s hadrem k èištìní cylindrù bude vymazán z obrazu malomìstského života, bude zapomenut, dìti, které se narodí o deset let pozdìji, nebudou již ani vìdìt, jak vypadal. Zmizí schùzky øeèných dívek a žen u pump a studní, výpravy služek s konvemi a putnami ke kašnì na námìstí ztratí své kouzlo, nebo bude zøízen vodovod s rezervoárem na Kozinci, který bude sbírat prameny v líbezné Baovce pod Žalým. Budou vystavìny nové èinžáky a domy se zbyteènými vìžièkami, nové školy, jako by už staré nedostaèovaly, m욝ané zaènou pomýšlet na zvelebení a okrášlení svého rodištì, na založení muzea, na pøedláždìní ulic a rozšíøení chodníkù. Policajtovi bude odòat jeho tradièní buben, námìstí bude zbaveno trávy, staøenky, ty, které nosívaly èepce s penízky, stuhami a cetkami, vymøou, zaènou se vyrábìt tovární boty, ševci pøijdou o slávu svého øemesla a služky budou nosit klobouky jako dámy. To, co bývalo výsadou honorace, stane se majetkem nejširších vrstev, a ti, kteøí to dosud považovali za své nezadatelné právo, budou vrtìt hlavami nad nespravedlností tohoto svìta. Snad se budou dokonce tìšit na to, až usnou tvrdým spánkem beze snù na jilemnickém høbitovì a neuslyší už ani zmatené hlasy svých dìtí

a vnukù, ani hukot železnice a všech tìch budoucích nových strojù na silnicích a v oblacích nad svými hlavami. 31 U martinického lesa vyrostla nová Cíchova fabrika. Nejen jilemniètí kluci, ale už i dospìlí zaèínají vášnivì jezdit na lyžích. Budova dívèí školy se dostavuje - nestaví ji mistr Kilián. Pokrok, pokrok, pokrok! Romantika! Romantika! Kde je školák, kde je junák, kde je muž, který neète romány julia Verna a Karla Maye? I do divadla se vloudil nový, romantický duch. Hubený hrabaèovský barvíø Mikyska vystupoval v roli Dona Quijota. Jel na opravdovém koni, z rozatých mìchù teklo opravdové víno, mlýnská ramena se toèila doopravdy! Kupec Kamínek z Dolení ulice vynikl v Kryštofu Kolumbovi. Vlny namalované na dlouhých pruzích plátna se pohybovaly a budily tak iluzi rozbouøeného moøe. Kolumbova flotila byla také jen namalována na kulisách, zato jeho velitelská loï Santa Maria byla opravdová kocábka, podobná oné, v níž nìmý Franc jezdil za povodnì po Jilemce. Jakýsi plavèík visel v rahnoví, dole zápolil Kamínek se vzbouøenými lodníky, situace se stávala hrozivou, nože se zableskly, pistole byly vytaženy, avšak plavèík zvolal právì tak vèas své vítìzné: „Zemì! Zemì!” A obecenstvo slzelo ulehèením, nebo Kolumbus-Kamínek byl zachránìn. Na scénu vstoupili Indiáni. Byla to první slavná hra s Indiány, kteøí mìli tváøe pomalované všemi barvami a vlající péra v èerných parukách. Líbili se nesmírnì, mìsteèko volalo opìt po nìèem podobném. Tak byla za necelý mìsíc po Kolumbovi nastudována Cesta kolem svìta za osmdesát dní, a v ní zas vynikla Štìp-

ka Kiliánová. Mikyska hrál tentokrát Philease Fogga, ale nevydaøil se, ponìvadž diváctvo se smálo, jakmile ho spatøilo, bylo na nìho zvyklé jako na komickou figuru, kdežto Passepartoutovi, mladému Mlezivovi, se nesmál nikdo, byl na tu roli pøíliš smutný. Štìpka ovšem hrála Audu, mladou indickou vdovu. Èerné vlasy mìla zapleteny ve dva pøedlouhé copy, v uších jí visely zlaté pùlmìsíce. Aspoò se ty staré náušnice z maškarního plesu ještì jednou uplatnily! Když v Novém Yorku vstupovala s Phileasem Foggem na parník kapitána Speedyho, posadila si na hlavu otcùv polocylindr, ozdobený tylovým závojem, který jí splýval po zádech až k pasu, - tak si patrnì pøedstavovala urozenou Anglièanku na cestách. Zachránìní slièné Audy z pøipravené hranice, na níž mìla být zaživa upálena se svým nebožtíkem manželem, bylo odmìnìno bouøí nadšení, avšak holiè, který byl malé postavy a nebyl nadán obzvláštní tìlesnou silou, se pøi tomto výkonu div neztrhal. A cožpak teprve slavnostní Audina projížïka na slonu! Jak dùstojnì se tváøila a jak se blaženì usmívala, zatímco pod ní, ve vnitønostech kašírovaného slona, praskaly Synáèkovy a Xaverovy kosti! Nejpùsobivìjší však bylo pøepadení vlaku rudochy. Vlak byl opìt namalován na plátìném pásmu, a Indiáni se na nìj vrhli s pravým hurónským øevem, výhružnì mávali tomahavky a poskakovali jako opice. Cesta kolem svìta od Julia Verna byla sehrána celkem tøikrát, vždy pøed vyprodaným domem. „Nuže,” doporuèoval Synáèek, „když mají tyhle výpravné kusy takový úspìch, dáme na program zas nìco takového!” A na plakátech se objevily Dìti kapitána Granta. Jilemnice nevidìla ještì nikdy pøedtím divadelní reklamu. O tu se postaral mladý Kverka, který na podloubí hotelu U modré hvìzdy prodával podvazky, šnìrovaèky, límce, kra-

vaty a jiné módní zboží. Sestrojil ze starých kulis a ze øeznického vozíku Dunkan, jachtu lorda Glenervana, zapøáhl do ní kluky, oblékl se do èehosi, co z jakýchsi pøíèin pokládal za admirálský stejnokroj, a jezdil od hospody k hospodì. Všude stateènì pil. Plula znamenitá loï Dunkan po námìstí, plula ulicemi, zajela i do Møíèné a do Hrabaèova. Dobrý horský lid v mìsteèku a v okolí byl vzrušen na nejvyšší míru. Jak jen se to, proboha, pohybuje? Vždy ono to jede samo! Kluci, kteøí Dunkan tlaèili, byli ovšem schováni pod plachtou, a aby vidìli na cestu, mìli v ní pro oèi vystøíhány dírky. Koneènì bylo po zkouškách, po jenerálce, zvonek zacinkal potøetí, pøedstavení se zaèalo. Hledištì i galérie byly naplnìny do posledního místa. Štìpka hrála lady Glenervanovou. Zrádným Ayrtonem byl kupec Kamínek. Hrabaèovský barvíø dostal roli uèeného Paganela. Jaké úžasné atrakce byly pro obecenstvo pøipraveny v Dìtech kapitána Granta! V hadí sluji syèeli mechaniètí hadi, které stvoøil Synáèek z papíru a z pružin. Patagonec Thalcave sestøelil dobøe míøenou ranou kondora (vycpaného ostøíže), který unesl mladého Roberta (hadrového panáka Bertièky Polákové), øeøavé vlèí oèi obklièovaly palisády, sopka soptila - och, ta sopka! Jejím tajemstvím bylo šlapací kolo - vymyslil je zase Synáèek -, po nìm se drápali lord Glenervan a lady Glenervanová s dìtmi a s celou tou sympatickou spoleèností. Tu se najednou dalo kolo do pohybu, všechno se to øítilo zpátky, kamení pršelo, plameny šlehaly, dámy úpìly a válely se dole pod srázem s pány v jediném klubku - bylo to nesmírnì napínavé a povznášející. Nakonec byl na zapomenutém ostrùvku uprostøed moøe nalezen zarostlý kapitán Grant vedle malebných trosek své lodi Británie, týž Grant, který mìl na zaèátku pøedstavení hladce

vyholené tváøe a potom tak strašlivì ztroskotal, a zrádný lotr Ayrton, vulgo Ben Joyce, byl z trestu zanechán na jeho místì na pusté skále se zásobou støeliva a potravin a s mnohými dobøe mínìnými radami, aby se polepšil. Opona spadla a diváci neúnavnì tleskali všem, Kamínkovi, Mikyskovi, Jejich Lordstvùm, zachránìnému Grantovi i lotru Ayrtonovi, který, když se to tak vezme, byl nakonec docela dojemný. Spokojený divadelní národ slzel a tìšil se na první reprízu. Co to bylo za slavné doby, tyhle výpravné kusy na jevišti jilemnických divadelních ochotníkù! Vzpomeòte, pamìtníci, jak jste žádostivì hledìli za Kverkovou jachtou, když pùvabnì brázdila bláto naší Dolení ulice! Co jste si jako kluci nahráli na dvorku Plíškova domu na ztroskotání, na ubohého Granta, a vy, dìvèátka, na neodolatelnou lady Glenervanovou! Kamaráde, tys to byl, který tak toužil po kapitánské èapce a také ji nakonec dostal! A v divadle jsi podvakrát natahoval krk po matèinì boku, díval ses vyjevenì na boje i zemìtøesení, vidìl jsi Štìpku Kiliánovou, jak se øítí po úboèí sopky, žasl nad léèkami elegantního Ayrtona, nastrojeného do bílých plátìných šatù, radoval ses nad šastným koncem se všemi ostatními velkými i malými dìtmi, shromáždìnými v hledišti. Úspìch Dìtí kapitána Granta pøekonal všechno oèekávání. Tou hrou byli uneseni i lidé vážní, odmìøení, kteøí se dosud nedali vyrušit z klidu žádným z tìch romantických kusù, jichž byla pøece sehrána již celá série. Jak by ne, vždy technický rozmach ochotnického spolku byl prostì neuvìøitelný. (Vlci, hadi, sopka!) Titíž dùstojní a škrobení lidé tleskali a povykovali stejnì i pøi tøetí a ètvrté repríze. A právì na této ètvrté a poslední repríze, na samém sklonku senzaèního roku 1899, sedìl mezi honorací muž, který tam ještì jaktìživ nesedìl, vychrtlý dlouhý chlapík s øídkými vlasy

a navoskovanými kníry. Mìl zapadlé, posmìšné oèi, tenké prsty zažloutlé od cigaret, a byl obleèen do nenápadných šatù šedé barvy. Tento cizinec snad jediný ze všech tleskal jen jakoby z donucení, unavenì, línì, s opovržením. Pouze tehdy, když se Štìpka Kiliánová koulela jako obrovský balík látky po úboèí sesouvající se hory, zkøivil jeho vyžilou tváø ohavný škleb a kostnaté dlanì zavíøily jako velikonoènl klapaèka. Potom si zas nasadil masku urážlivé lhostejnosti. Tento záhadný èlovìk, tento ledový muž mezi všemi tìmi horoucími nadšenci, ten panák bez kapky krve v žilách, èi snad pøíliš svìtem protøelý pán, který vidìl už jinší scény a byl zvyklý jinší romantice, nebyl nikdo jiný než hejtman Pavel Malina, který dlel od nedìle na Vejrychovsku u otce a bratra na trvalé dovolené. 32 Španìlsko bylo poraženo Spojenými státy a jeho loïstvo znièeno, v Jižní Africe planula válka, Búrové se udatnì bránili èervenokabátníkùm, jména Krüeger a De Wett šla od úst k ústùm, stateèní kluci z námìstí bojovali búrskou válku kluky z Jilmu, a Štìpka Kiliánová se radovala ze své nové váleèné pøíležitosti, ze své pozdní váleèné pøíležitosti - ale kde se, u èerta, v mìsteèku vzal hejtman Malina? Pavel Malina nebyl hejtmanem tak tuze dlouho. Bylo to od nìho vlastnì hezké, že dosáhl tak vysoké hodnosti na samém sklonku své vojenské kariéry. Jmenovali ho hejtmanem, ale pak - nu, pak mu ovšem nezbylo nic jiného než zažádat o penzionování. Dloužky, ze kterých se staly dluhy, marnì uplácené milosrdnou rukou otce, jenž pro tento ušlechtilý cíl obìtoval staršího syna jako Abrahám Izáka, rostly a rostly, dvùr

se drolil a drolil, až už nebylo ani pomyšlení na to, že by mohl být ještì nìkdy stmelen do své pùvodní podoby. Bylo již nad slunce jasnìjší, že bude nutno opìt odprodávat, ale bylo také nad slunce jasnìjší, že nebudou odprodávat Malinovi, nýbrž vìøitel, jilemnická spoøitelna. A nebylo už ani pomyšlení na to, že by si bylo možno na Vejrychovsko ještì nìco vypùjèit, a tak do zázraèné hejtmanské kariéry, do kariéry z boží milosti, pøestala téci míza. Pavel zakonèil smutnou frašku velkolepou dùstojnickou pitkou a navrátil se domù jako marnotratný syn se svítivou uniformou a s prázdnýma rukama. Nebyl uvítán jako onen biblický marnotratník, ale spíš jako mrtvola, která se nezvána a nevolána vrátila z hrobu. Nikdo nezabil na jeho oslavu tuèné tele, nikdo ho s blahoøeèením nepøivinul k srdci. Hluchonìmý Franc rozpaèitì smekl èepici, žádný jásavý zvuk mu nevyšel z hrdla, starý pes jen tesklivì zakòuèel, když ostruhy na lesklých perkách zazvonily pøed jeho boudou. I on snad vìdìl, že ten, jenž vstupuje, nepøiloží ruku k dílu, nevysype z dìravé kapsy zlato, potøebné k znovuvzkøíšení hospodáøství, že se jen línì svalí na postel ve velké svìtnici a bude se tiše nudit a nahlas po vojensku klít. Starému Malinovi nepøibylo vrásek v jeho zbìdovaném oblièeji jen proto, že se mu jich tam už víc ani nevešlo. Hejtman pozdì vstával, pozdì sedal ke stolu, na každého se pøepodivnì díval a pøepodivnì se usmíval. Pozoroval. Zažíval zvláštní senzaci. Tak vida - domov! Dávno již nebyl jeho domovem. Nic ho sem nelákalo, nic ho tu netìšilo. Ech co, bylo mu to vlastnì docela jedno. Byl dokonale vypotøebován, dokonale znaven. Nebyl tìžkomyslný, spíš naopak, všechno mu bylo jen k smíchu, jeho smích však nebyl smíchem veselého èlovìka.

Jan vstoupil do svìtnice s dýmkou v zubech a se starostlivì nakrabeným èelem. Proè? Hnìdák mìl kalné a vyhaslé oèi. Bolela ho noha. Pøed tøemi dny mu Peøinùv èeledín zpùsobil na stehnì velikou tržnou ránu, když se neopatrnì zatáèel s kládami okolo Gasnerovy zahrady. Zvìrolékaø ránu zašil, ale nyní má kùò horeèku, chvílemi smutnì a táhle zaøehtá. Jen proto se Jan tváøil tak ztrápenì. A hejtmanovy uši, zašpièatìlé jako uši satyra, se bystøe vztyèily, vrásky kolem úst se rozbìhly k úšklebku. Jan se souží pro takovou lapálii! Blázen! Starý hledìl pozornì na mladšího syna. Smál se, nebo se nesmál? Ještì mu doma dobøe nerozumìli - naštìstí! Dìveèka zakopla a rozlila krajáè mléka. Starý se rozkøikl sípavým hlasem a hejtman se musil ze šetrnosti obrátit, aby nevypukl v hlasitý øehot. Tihle lidé, ti maliècí lidé na statku jaké je to legraèní divadlo! Zatím ještì jen chodil a díval se. „Když se mu nemùže vrátit láska k tìm vìcem, v kterých vyrostl,” myslil si starý Malina, „zdalipak se v nìm probudí aspoò soucit s námi?” Dávno však zhynula, dávno zaschla ta ratolest sotva kdy zelená. Láska se nevrátí, soucit se neprobudí. Chodil dlouhými kroky podle èertovy stodoly, brodil se ve vysokém snìhu na kraji paseky. Hledal snad nìco, co tu kdysi bývalo, toužil se rozpomenout? Ach ne, bloudil tak prostì jen proto, že nemìl nic na práci. Procházel se, aby objevoval vìci malicherné a nevýslovnì smìšné. Protože byl kostnatý a vytáhlý, byl i jeho stín hranatý a dlouhý. Tak chodili vlastnì spolu, on a jeho stín. Dìveèka Francka byla hloupá holka, trnula hrùzou, kdykoli ho mìla potkat. Jednou sedìla u studny na nízké stolièce a vysekávala led kolem obrubnì. Mìsíc zelenì svítil. Tu cosi zakøupalo na ledové tøíšti a na ozáøené stìnì èertovy stodoly se objevil

hejtmanùv nosatý stín. Stín samého satanáše? Nebo èernoknìžníka Vejrycha? Francka utíkala s pokøikem domù, jako by jí hlavu zapálil, sekeru nechala ležet u studny. Pavel se štìkavì rozchechtal. Na dvùr jako by se byly vrátily staré èasy ze zapomenutých povìstí. Ustaviènì kouøil. Snad dával celé své výslužné jen na cigarety. Ostatnì - proè ne? Nechával se s naprostou samozøejmostí od otce a od bratra živit. Nepøidal ani haléøe na stravu a na bydlení. Byl doma. Trpìli jeho pøítomnost, byla jim levnìjší než jeho drahá nepøítomnost. Nedopalky cigaret ležely všude, po dvoøe, po podlaze, kolem stolu, Francka mìla co zametat. Jeho stará svìtnièka, již opìt okupoval, byla všecka poseta tìmito smutnými kvìty. Kouøil usínaje, kouøil, jakmile se probudil. Popel z jeho cigaret se sypal na pruhovanou duchnu, na napìchované polštáøe. Tu a onde neopatrný plamínek propálil dírku, a z ní se pak trousilo drobounké peøí jako podzimní sníh. Chodíval s oblibou do hospody Jana Semjána, s nikým se však nepøátelil, se sousedy nerozprávìl. Nedaleko výèepu si našel stùl, kde sedával sám. Opìt se jen díval. Co tu bylo smìšných tváøí, smìšných, udøených tváøí! Všechny tak nepodobné ušlechtilým tváøím èackých dùstojníkù a dùstojnických dam v olomoucké posádce! Co starostí, napsaných na èelech, co malicherných zájmù, jako by život byl tak hroznì dùležitý, jako by byl tak dùležitý majetek, štìstí dìtí a vnukù a celá jejich budoucnost. Jako by mìlo vùbec nìjaký smysl trápit se jen proto, že o pøedvánoèním jarmarce lilo jako z konve a zboží šlo špatnì na odbyt, jako by nìkoho mohlo doopravdy zajímat, zhasne-li souchotináø Sípal dnes nebo až za mìsíc, je-li ta èi ona holka ještì poèestná, padá-li Nácíèkovi ze Špitálku

karta nebo nepadá, sbíhají-li se chudákovi Culíkovi sliny na cizí sousto, jakou ostudu zas ztropil koèí Kalaš svou nevymáchanou hubou. Druhá taková místnost, kam hejtman obèas zabrousil, byla Goldšmídova koøalna v Kostelní ulici. Koøalna sice nebyla zrovna vhodným místem pro takového pána, ale hejtmanovi se ani dost málo nechtìlo chodit mezi pány. Byli by od nìho žádali, aby se jim pøizpùsobil a choval se stejnì dùstojnì a odmìøenì jako oni. Hejtman Malina - a dùstojný a odmìøený! V tomto ctihodném kroužku! S doutníkem v prstech, s rozšafným sousedským rozhovorem na rtech! Chtìl být sám. Ne snad že by se byl pokládal za viníka nebo dokonce za vyvrhele. Jeho role nièitele hodnot mu nebyla ani dost málo nepøíjemná. Problém jeho ztracené existence - bylli to vùbec nìjaký problém - ho nebolel. Byl to mrtvý problém. Èlovìk s ukonèenou minulostí. Muž bez budoucnosti. Zmalátòující pocit minulosti v žilách, lidská troska na samém okraji jámy. Víc nic. Víc nic. U Goldšmída, na roh vìènì politého a lepkavého stolu, mu stavívala ètvrák Líza-Basièka, živé pohoršení mìsta Jilemnice. Sedával tam tupì a beze slova, upíjel ze sklenky, støíhal svými navoskovanými kníry a pohyboval pokožkou na èele. Nauèil se pohybovat èelem, jako by to nebylo jeho vlastní èelo, ale cizí, pøišité. Nemìli ho ovšem rádi ani u Semjána, ani u žida. Byl z tìch, kteøí sice ještì platí, ale patrnì jednoho dne pøestanou platit. Nìjakou dobu mu bude nutno dávat na úvìr, pak zaènou potíže. Žid ho hodnotil po židovsku Semján se po nìm díval po oèku, s nedùvìrou. Takoví tiší a zlomyslnì se ušklebující lidé jednoho dne zosnují hádku, rvaèku do krve jen pro pouhé povyražení. Kdy pøijde ta trpká hodina, pøi sklence kyselého vína nebo pøi pouhém pivì? Zatím ještì ten div-

ný brach vypadá, jako by se dobøe bavil. Co však uèiní, až se pøestane bavit? Jakou zpùsobí nepøíjemnost, aby se jeho pochmurná duše trochu vzpružila? Týden pøed vánoci potkal hejtman na námìstí strýce Kiliána. Nevyhnul se mu, proè by to byl dìlal, zastavil se s takovým klidem, jako by byl nepøišel po letech z cizího a nesrozumitelného vojenského života, ale jako by se byli spolu naposled vidìli vèera veèer. „Hlehle – Pavel” podivil se stavitel a díval se kamsi mimo nìj svýma vypoulenýma bledì modrýma oèima. Hladil si bílou rozcuchanou bradku a chmuøil husté oboèí, jako by se chystal nìco závažného øíci. „Hodnì dlouho jsme se nevidìli!” To se ví, mohl mu øíci nìco docela jiného, vyèítavého, ostrého. On, mìstský notábl, dozorèí orgán spoøitelny, musil pøec dobøe znát všechny hlavní høíchy tohoto melancholického dobrodruha! „Vlasy už máte bílé, strýèku,” podotkl hejtman a podivnì, kysele se usmíval. „Na vojnì se ti asi nelíbilo,” kavalírsky naznaèil stavitel. Opìt se tak køivì ušklíbl a zadíval se na starcovu obrovskou lebku, na jeho šosatý kabát, na brunátné tváøe a vytøeštìné oèi. Zvarhanìné kalhoty, polocylindr, špièky bot obrácené vzhùru - vypadal notnì smìšnì ten vypelichaný hodnostáø! O dva dny pozdìji narazil na vozík s ubohou, bezvládnou Annou. Tonánkovi se na špièce nosu tøásla kapièka, námahou mu na krku vystupovaly žíly. Hejtman podal pacientce ruku. Její byla tìžká, studená a vlhká. Tonánek vyvaloval oèi samou úctou. „Vidíš, vidíš,” skøehotala staøena, „tak vypadám!” „Nikdo nemládne,” usmíval se záhadnì svìšenými rty.

Žluté skvrny na tetinì tváøi, podivný vehikl, blížící se smrt. Ani to ho nedojalo. Pobuda s ozáblým nosem a s dávno neholeným strniskem chudáckých vousù vzbudil v nìm veselost. Cupitavé nohy, které mrznou v dìravých køápech, dusný dech ožraly - blízký tvor, soumraèný tvor. Ejhle, èlovìk! Pøi setkání s nemocnou pocítil Pavel nìco, èemu sám nedovedl dát jméno. Radost z hynutí. Annin pøípad potvrzoval jeho životní pravidlo: vyžít se a užít. Je snad na osud nìjaké spolehnutí? Není nejmoudøejší zmocnit se všech radostí, které život poskytuje, døív, než je pozdì? Stáøí. Zbyteèná poctivost. Zbankrotìlá povýšenost. Nakonec tak jako tak pøijde - tohle. Odcházel s jednou rukou za zády - luskal si prsty -, druhou si pøikrýval ústa. Uvnitø se smál, smál se jako pominutý. Snad mìla dìveèka Francka pøece jen pravdu, když se pokøižovala, kdykoli ho mìla potkat. Snad ji nadarmo nedìsil jeho bizarní stín. Obleva byla vystøídána mrazy, po dva dny bylo okolo statku všecko hladké a lesklé jako zrcadlo, pak se opìt zaèal trousit sníh. Slunce se již neukázalo až do konce roku. Kokrháè zmizel za záclonou chumelenice. Na Štìdrý veèer starý Pìnièka slavnostnì vytruboval na roh hodinu za hodinou, vypadal v kožiše, s halapartnou a s huòatou èepicí na uši jak ponocný od jeslièek. Stromky se rozsvítily a jeden po druhém pomalu hasly. U domovních dveøí zadupali koledníèkové. Potom opìt nastaly všední dni. Ještì cosi však bylo oèekáváno - vzrušený a ponurý hlahol zvonù, jak zazní vždycky jen jednou za sto let. 33 „Kdybych já vìdìl, že letos umru, dal bych si dìlat dubovou truhlu.

Dubovou truhlu a na ni vìnec, aby vìdìli, že jsem mládenec.” Synáèek zpíval, potøásaje svou rusou høívou, nyvì kroutil oèima a usmíval se na obecenstvo, rvavì si tiskl ruku na prsa zøejmì si tropil šašky z té smutné písnièky. Když dozpíval, zahuèela bouøe potlesku. Hned nato spustila Mourkova kapela bøeskný pochod. Potom vstoupil na scénu Kverka. Nikdo by ho byl nepoznal, kdyby v programu vedle tohoto èísla nebylo vepsáno jeho jméno. Mìl na sobì naruby obrácený kožich fiakristy Gründla a oblièej schován v lepenkové medvìdí hlavì s èenichem velmi podobným kachnímu zobáku. Pøešlapoval nemotornì na všech ètyøech, mával rukama, ozbrojenýma ohromnými drápy, a pobruèoval: „Já jsem medvìd huòatý, huòatý, huòatý, mám pazoury chlupatý, chlupatý, chlupatý!” Štìpka sedìla s otcem u panského stolu ve spoleènosti manželù Bergerových a rodiny radního Trakla. Pekaøka s bílými, jakoby neustále pomouèenými pažemi hledìla na ni úkosem, nebylo jí právì pøíjemné, že má po svém boku tak nevázanou a nespolehlivou osobu. Štìpka se nechovala ani trochu dùstojnì, zuøivì tleskala, hlasitì se chechtala, upozoròovala na sebe, pila jako chlap z otcova pùllitru. Avšak stará paní Bergerová se jen shovívavì usmívala a povzbuzovala ji, pokyvujíc svou rázovitou hlavou: „Tak je to, holeèku, tak je to, jenom být veselá, dokud je mladá, ach ano, ach ano, dokud je ještì mladá!”

Štìpka si otírala krajkovým kapesníèkem ovlhlý týl a èelo orosené krùpìjkami potu, hruï se jí bouølivì vzdouvala. Kilián hledìl chvílemi na ni, chvílemi na purkmistra, pokašlával, výstupù si skoro nevšímal. To nebylo nic pro nìj, takové žerty v tuto vážnou chvíli, to tajtrlictví, to køeèovité veselí. Nene, to nebylo nic pro mistra Kiliána. „Medvìd chòapá po medu, po medu, po medu, to já taky dovedu, dovedu, dovedu!” Kverka toužebnì vztahoval pazoury po nejblíže sedících dámách. Na medu však sedìla vèela a nešastného chlupáèe bodla do jazyka. „Teï mì bodla do huby, do huby, do huby, láska, ta mì zahubí, zahubí, zahubí!” Medvìd se svíjel, lomil rukama, kòuèel, tìžkopádnì tancoval. Velký i malý sál byly nabity do posledního místa. Taková senzace jako silvestrovské louèení se stoletím se nesmìla propást. Pøišel každý, kdo jen trochu mohl, a to ještì poøádali sokolové pro své èleny a pro své zájemce v sokolovnì vlastní, konkurenèní silvestrovskou zábavu. Ve dvoranì bylo ovšem lidí mnohem víc, vždy to vedli ti dva blázni, Synáèek s Xaverem Punèocháøem, úèinkovala celá jejich parta. Bylo živo i na galérii, kde také postavili nìkolik menších stolkù. U jednoho z nich, nevšímaje si ostatní spoleènosti, jejímž byl nežádoucím pøívìskem, sedìl, sedìl a upíjel ze své ètvrtky vína hejtman Malina. Po medvìdovi pøišly na øadu dvì mladé dámy a zpívaly rozladìnými hlasy komické duo. Byly pøestrojeny za dráteníky,

mìly kolem beder navìšeny pastièky, mávaly èapkami a svolávaly všechny hochy „. . . z Èech, ze Slezska i z Moravy, s oèima modrýma, s oèima èernýma, se srdci ušlechtilýma.” Bylo to strašnì ubohé, ale potlesk proto nebyl o nic menší. Dráteníci se upejpali a uklánìli, nakonec musili ještì jednou zopakovat vlastenecký refrén, zamávat èapkami a rozeslat polibky a pozdravy „ . . . celé naší krásné èeské vlasti od dráteníèkù, kteøí nosí pasti.” Pavel Malina se obèas naklonil pøes zábradlí a se zájmem si prohlížel dívenky v nadýchahých šateèkách, s naèechranými kadeøemi, gardedámy ovìšené všemi svými rodinnými šperky, blahobytnì vypadající m욝any, všechny ty hlavy tmavé i svìtlé, vlasaté i lysé, které se dole vlnily jako makové pole. Výstup mìla Štìpka, výstup mìl Xaver Punèocháø, hrabaèovský barvíø i Kolumbus-Ayrton, veselý kuplet zazpívala manželka pernikáøe Koèárka, koneènì se pøiblížila dvanáctá a na jevišti se zaèala za spuštìnou oponou pøipravovat pùlnoèní scéna. Bouchala tam kladívka, nìjaké hlasy se tam pøekøikovaly, opona se pohybovala, jako by do ní dul vítr, v jejích trhlinách se pøes tu chvíli zalesklo nìèí vlhké, vzrušené oko. Aby se obecenstvu nezdála pøestávka pøíliš dlouhá, hrála Mourkova kapela, tísnící se prozatím v koutì pod galérií, kousek za kouskem. Pravá chvíle kapelníku Mourkovi nastane až

po programu, pak se se svou bandou usadí na jevišti a bude vyhrávat k tanci. Hejtman slezl obtížnì ze schodù, mìl již ponìkud tìžkou hlavu, aè se naprosto nemohlo øíci, že by snad byl opilý. Postavil se na chvíli v domovních dveøích, díval se neteènì do zasnìžené, vylidnìné ulice a kouøil tam v mraze cigaretu. Hudba k nìmu doléhala jakoby z nesmírné dálky. Nepøišel sem ovšem puzen nìjakou pochybnou pøecitlivìlostí, kouzelný tanec vloèek, které se váhavì snášely a roztávaly na špièkách jeho vyleštìných bot, ho pranic nezajímal. Chtìl si jen trochu ochladit hlavu a osvìžit se na èerstvém vzduchu. Až zas usedne na svém místì na galérii, dá se s novou vervou do pití. Chválabohu mìl co zapíjet a oslavovat, celou svou zmaøenou vojenskou kariéru, promrhané jmìní, podlomené zdraví. Když se vracel ze svého samotáøského výletu, toporný, kostlivý, nepøístupný, se zlým pohledem a s vysoko vztyèenou hlavou, s trèícími kníry a s vychrtlým týlem, spatøil v síni u prostøeného stolu, kde se prodávalo cukroví, stát Štìpku Kiliánovou. U úst se jí tvoøil obláèek páry. Cpala se stateènì krémovými trubièkami. „Jejej, Pavle, ty jsi také tady?” Mìla oèi vykulené upøímným údivem a pokuckávala, drobeèek jí zaletìl do dýchací trubice. Otoèil k ní strnule hlavu a chladnì se na ni podíval. Pøišla mu však neodolatelnì k smíchu se svým tuèným zátylkem a s masitými pažemi, s hrudí sepjatou korzetem tak tìsnì, že se jí všechny kostice rýsovaly na bocích a v pase. Ústa se mu samoèinnì otevøela k tichému úšklebku. „Zabíjím èas,” procedil skrz zuby. „Dívám se shora, z galérie, jako pánbùh na výsostech na ten zvìøinec pod sebou.” A opìt se ušklíbl.

„To je legrace, viï? Bavíš se dobøe?” Kousek krému jí spadl na støevíèek, rychle se shýbla, aby jej oèistila. Vzpøímila se uzardìlá, v tváøi celá hoøela. To byla námaha! „Kverkùv medvìd a Synáèek - znᚠmladého Skálu? Ten veliký, svìtlovlasý, víš? Moc pìknì zpívá. Je strašnì zábavný. Ten ti má sílu!” „Ja, ja,” pøitakával neúèastnì hejtman. „Ach Pavle,” dotírala Štìpka, „z tebe se teï stal usedlý pán! Starý pán. Chodíš, jako bys spolkl pravítko. Ty jsi ale zvyklý na uctívání, že? Na vojnì z tebe musil jít strach. Brrr. Kdybych byla vojákem, také bych se pøed tebou tøásla. Co øíkᚠBúrùm? Chlapíci, co?” „Ksindl,” odplivl si s opovržením hejtman. „Já vím, ty se na nì dívᚠjako dùstojník. Ty pøeješ Anglièanùm. Že se ti chce! Oni si klidnì a mírumilovnì žili, byli napadeni. Vždy se jenom brání! Jsou to vlastnì samí sedláci. Jejich ženy a dívky také bojují. Hned bych chtìla být mezi nimi! Pás s náboji pøes prsa, tak je malují. Flintu, nasazený bodák - hurááá! Ale neumím støílet.” „To není tak tìžké, nauèila by ses,” ledovì podotkl hejtman. „Ach Pavle, nepøivezl sis z vojny nìjakou pušku? Já bych ti tak ráda! Poèkej, nìco mi napadá. Mluví se o tom, že se tu brzy utvoøí støelecký kroužek. Mají už ve Vrbièkách vyhlídnuté místo pro støelnici. Mìl bys mezi nì vstoupit. Aspoò bys jim ukázal, co dovedeš. Jistì støílíš jako èarostøelec! Ty, znᚠto o tom èarostøelci? Lil koule v pusté rokli uprostøed kruhu nakresleného na skále svìcenou køídou, mezi sovami a ïábly. Tøináctá zradí - húú - chápeš to? Tøináctá zradí. Nìco jako Vejrych, viï? Už zvoní!” Opravdu, zvoneèek právì zacinkal, a nyní se všechno hrnulo do sálu. Štìpkou to také trhlo, když však vidìla, že

se hejtman nehýbe z místa, že dokonce vytahuje z kapsy pouzdro s cigaretami, zùstala stát. Nebylo vlastnì tak naspìch. Takhle budou zvonit ještì dvakrát. Beztoho je to od poøadatelù jen trik, chtìjí lidi navnadit, že se jižjiž zaène, aby nereptali na dlouhou pøestávku. „Ukaž, co to mᚠna víèku za obrázek?” Beze slova jí pouzdro podal. Ulekla se a odvrátila hlavu. Zas už byla v tváøi rudá jako kokeš. V barvì rùžové a bílé tam byla zpodobena nahá žena s bujným poprsím, s vypjatou hrudí, s pažemi založenými za hlavou, v zubech drtila stonek rùže. „Fuj, že se nestydíš!” „Není to hezké?” podivil se hejtman. „Pìkná ženská, èi ne? Chtìla jsi to vidìt, tak jsem ti to ukázal.” Vítìzoslavnì se usmíval, po èele a po tváøích se mu rozbìhly vrásky. Povšimla si, že má prsty celé žluté od cigaret a že se mu znatelnì chvìjí. „Tobì se tøesou ruce!” vyjekla, zas už udobøena. „Mnohem víc než našemu tatínkovi. Nejsi snad nemocen?” Podívala se mu pátravì do oblièeje, on však nepohnul ani brvou, byl nepøíjemnì dotèen. „Nekuø tolik! A proè vlastnì nenosíš uniformu? Nevidìla jsem tì ještì jako hejtmana, a ráda bych! Mnì se dùstojníci líbí. Líbili se mi už v Jièínì, ale to jsem byla ještì mladá žába.” „Když jsi byla ještì mladá žába?” zeptal se s potmìšilým dùrazem. Zvoneèek zavøeštìl podruhé, tentokrát naléhavìji.V sále se již všechno tišilo. „Pojï si k nám pøisednout, nechceš?” pobídla ho vøele. Jedovatì se ušklíbl. „Byl bych hloupý. Za chvíli se zaène tanèit a pak bych se zas musil stìhovat.” „Budeš také tancovat?” zeptala se s nadìjí. „Tancovat - to tak ještì!” Zdálo se jí, že na ni z jeho oèí vyšlehl plamínek bezmála nenávistný. Proè? Na uvažování ne-

bylo kdy. Zazvonili potøetí, kratièce, a opona šla vzhùru. Štìpka mìla sotva tolik èasu, aby se dotkla koneèky prstù hejtmanova rukávu. Drala se sálem dopøedu na své místo, rušivì klapala podpatky. Nespokojenì se za ní ohlíželi. Na jevišti byly postaveny kulisy beznadìjné krajiny, daleký obzor, stromy kdesi v dálce, vše zalito modrým svìtlem mìsíce, umìlý vítr ponuøe hvízdal. Starý rok, nastrojený jako židovský pøekupník, s obrovským rancem plným veteše na zádech, vstupoval na scénu zleva. Na kaftanu mìl nalepena èísla bez ladu a skladu, samé letopoèty od 1800 až po 1899. Tento Ahasver pøedstavoval umírající století. Lopotnì si povzdychl a otøel si èelo kapesníkem se smuteèními okraji. „Sto rokù jsem bloudil božím svìtem! Dávno tomu, byl jsem pacholetem, potom junákem, pak mužem, nyní kmetem. Co jsem nashromáždil za ty roky, povìdí vám moje prosté sloky. Ranec je plný jen tahat z nìho s chutí. Èas prchá již, èas ke spìchu mì nutí.” „To je Xaver,” uvìdomovala si Štìpka, „v roli nového století vystoupí Synáèek, mladý obr, silák, který lehce pøemùže starého žida. Xaver to odøíkává špatnì, není na takové vìci, je to pøece komik a tohle je na nìj trochu vážné.” Potom se ohlédla ke dveøím. Hejtman tam ještì stál. Plamínek jeho cigarety svítil v temnu jako zlomyslná hvìzda. „Jak strašnì se zmìnil!” pomyslila si Štìpka bez sentimentality. „Je tak ukrutnì zestárlý, vypadá jako Kalašova hubená kobyla. Je zrovna tak zlý, také kouše jako ona. Možná že ho nìco trápí.” Malounko nad svou domnìnkou zapochybovala.

Nakrátko, na pouhý zlomek vteøiny, ho pøed sebou spatøila jako výbojného, snìdého, mrštného a štìdrého chlapce. Ahasverovy verše jí však ten obraz rychle setøely z mysli. S hejtmanem se již této noci nesetkala. Neobjevil se u Kiliánova stolu ani po hluèném aplausu, když nové století dokonèilo svùj proslov nad mrtvolou, pøi všeobecném objímání, potøásání rukou a cinkání èíší.

ÈÁST DRUHÁ Sytý u stolu 1 V prvních dnech nového století mìla Štìpka na bratrance štìstí. Setkala se s ním tøikrát v jediném týdnu. Poprvé na nìho narazila v nedìli dopoledne na námìstí, když pospíchala v plné parádì na Vejrychovsko pro trochu smetany. Stál u kašny, hùl mìl zavìšenu v pøedloktí a øídil si hodinky podle radnièních opakovaèek. Udeøila ho pìstí do žeber, až se prohnul, divže mu hodinky nevypadly z ruky. Vztekle se ohlédl a zasykl skrze zuby nesrozumitelnou nadávku. Nezatváøil se o nic pøívìtivìji, ani když seznal, kdo se to k nìmu tak bouølivì hlásí. „Už se mi od rána dvakrát zastavily,” vysvìtloval, „mizerné cibule! Myslím, že jimi praštili o zem, když mi kartáèovali šaty. Protivná sbìø, tyhle dìveèky. Teï pùjdu domù a otluèu jí je o hlavu, a se rozbijí nadobro.” „Jdeš domù ?” zaradovala se Štìpka. „To jsem ráda, pùjdeme tedy spolu. Máme stejnou cestu,” a kamarádsky vsunula ruku pod jeho paži. Pohnul ramenem, jako by ji chtìl setøást, potom však cosi zamruèel a šel beze slova vedle ní. Chechtala se tomu, až slzela. Sníh byl hladký, uježdìný od saní a od rohaèek, byla by uklouzla a upadla, kdyby se ho nebyla tak pevnì držela. „Já jsem medvìd huòatý, huòatý, huòatý,” recitovala po Kverkovi. „Že se ti chce být k dámì tak nezdvoøilý! Myslila jsem, že jsou dùstojníci vìtší kavalíøi. Nemìl ses prozradit, kam jdeš,

teï se mi už nevykroutíš. Jakpak se ti líbil silvestr? Ani nevím, kdy jsi šel domù. Ale z tebe je nìco cítit, copak jsi to pil?” Pronikavì se na ni zadíval, navoskované kníry se mu pohnuly jako švábí tykadla. „Ty musíš všechno vìdìt. Dal jsem si u Goldšmída nalít to, co pijí zedníci a taková banda. Páchne to jako moèùvka, ale høeje to. Èasto jsem tam už stál u pultu mezi pobudy!” Teï se zas on rozøehtal nepøíèetným smíchem. Vìdìla, že se jen vychloubá, aby ji odpudil. Povšimla si, jaké má žluté, vlèí zuby. Nikdy takové nemíval! A jak jde nepøirozenì zpøíma. Je opilý nebo není? Ráda by si ho byla dobírala dál, nechtìla však, aby jí utekl. „Nemrzí tì nìco?” zeptala se opatrnì. Zavrtìl hlavou a posmìšnì zafrkal. „Myslíš si o mnì nìco romantického. To nemusíš jsem docela jednoduchý patron.” „Já vím, já vím,” pravila zamyšlenì. „Ale co vlastnì dìláš? Na vojnu se už nevrátíš?” „Pochybuji, že by o mne stáli.” Natahoval své dlouhé, hubené nohy a tloukl holí do dlažby. Sotva mu staèila. „Nakonec se z tebe ještì stane sedlák!” vyprskla v záchvatu náhlé veselosti. Pøece jen neodolala smìšnosti této pøedstavy. „Až pøijde jaro, obuješ si vysoké boty a budeš chodit do polí.” Bylo to hroznì drzé a ponìkud nebezpeèné, mohla si povšimnout, že je zlostí všecek zelený. Pokrèil rameny a pøidal do kroku. Místo odpovìdi se dal do hvízdání. „Mìl bys k nám také nìkdy zajít,” domlouvala mu pøátelsky, aby svou prostoøekost odèinila. „Maminka by tì jistì moc ráda vidìla. Co ses vrátil, ještì ses u nás ani neotoèil. Vlastnì jsi u nás nebyl nejmíò sto let!” „Já nechodím po návštìvách.”

„K nám to pøece není žádná návštìva. Chodíval jsi k nám dosti èasto, dokud jsi byl malý hoch. Snad bys mohl pøijít zas. Takhle to vypadá, jako by ses na nás hnìval.” „To je blbé – proè bych se hnìval? Jenže si myslím, že by teta byla pramálo nadšena. Nezapøe, že je Malinova. Zadlužili pro mne statek tak, že asi pøijde na buben. Nejspíš by mne dala shodit ze schodù tím otrapou, tím, co ji vozí, víš?” Nebyla to ani dost málo kajícná øeè, spíše posmìšná, spíše vítìzná. Zøejmì mìl náramnou radost z toho, že se mu podaøilo tak slavnì promrhat celé jmìní. Byl velmi hrdý na tento svùj husarský kousek. „Od té doby, co nemùže na nohy, je maminka docela jiná, než bývala. Døív byla hodnì pøísná, viï? Teï je ráda, když k nám nìkdo pøijde, a je to kdo je. To jsem to øekla hloupì, že? Ale ty mi pøece rozumíš. Je teï také mnohem hovornìjší než døív.” „Umíš hrát lízaný mariáš?” vpadl jí ostøe do øeèi. „Zahraješ si se mnou, když opravdu pøijdu? Ale o peníze, to se ví.” „My nemáme doma karty.” „Nevadí, pøinesu si svoje - ale zahraješ si se mnou? Umíš pøec hrát ve dvou mariáš.” „Zahraji, ale naši to nesmìjí vìdìt.” Dívala se na nìho nedùvìøivì. Co to má s tím svým mariášem? Takové øeèi bez hlavy a paty! Pøece jen je asi opilý. Krátce se zasmál a podal jí jaksi obloukem a z výšky studenou, vlhkou ruku. „Na shledanou, a na ten slib nezapomeò. Mám ještì jakési øízení tady,” ukázal holí do neurèita a odcházel od ní sáhovými kroky. Zahnul za roh, jako by míøil ke Špitálku. Ani se neohlédl. Štìpka vìdìla, že to byla jen pouhá výmluva. Chtìl být sám. Byl syt její spoleènosti. Táhnout se s ní až ke dvoru a poslouchat její dotìrnosti

a posmìšky! Radìji si kus zajde, ten protiva. Stála a dívala se za ním trochu lítostivì, již ho však nespatøila, zmizel jí mezi šerými chalupami. Podruhé se s ním setkala u samého kostela. Mše byla právì v proudu, otevøenými dveømi bylo slyšet slavnostní dunìní varhan a mnohohlasý, táhlý zpìv. Hejtman nahlížel zvìdavì dovnitø, toèil žilnatým krkem, ale neodvažoval se vstoupit. Dojista nemìl žádných posvátných úmyslù. Spíš ho tam nìco bavilo. Rozšíøil svùj revír až ke kostelu. Byl na èíhané, pozoroval. Od koøalny to sem nebylo tak daleko. „Tak jen dál, jen dál,” zvala ho vesele Štìpka a strkala ho do dveøí obìma rukama, „dùm Pánì je pro každého!” Opìt se na ni zadíval pohledem plným nepochopitelné zášti, ale kupodivu, nepolekal se ani jí neutekl. Lehce ji od sebe odstrèil, a tu shledala, že pøes zchátralost svého zevnìjšku má poøád ještì onu starou, selskou sílu. Znechucenì sešel ze stupòù a øekl struènì a pánovitì: „Chceš-li jít kousek se mnou, pojï. Nemám nic na práci.” Avšak Štìpka pøišla ke kostelu jen proto, aby matku pøevzala od Tonánka a odvezla ji do zámku na návštìvu k vìrné paní sládkové. K takovým výpravám se ušòupaný pobuda nehodil. Bohužel, mše se již chýlila ke konci, na delší rozhovor nebylo ani pomyšlení. Aspoò tedy chrstla po bratranci svìcenou vodou. Otøásl se jako opravdový pekelník. Domnívala se, že ji za tento nevinný žertík zahrne kletbami nebo že se smrtelnì urazí, on se však na ni usmál skoro nìžnì. Na rozlouèenou jí milostivì kynul svou kostnatou pravicí. Tøetí setkání bylo ze všech nejpøátelštìjší. Hejtman si sám na Štìpku u domku pøed školou poèkal. Když ji spatøil vycházet, šel jí usmìvavì vstøíc a zeptal se jí s nelíèeným zájmem, jak se vyspala, dokonce jí zvìdavì sáhl na dno její prázdné

nákupní kabely, jako to dìlávají docela mladí hoši, kteøí nevìdí, co lepšího mluvit a dìlat. „Mám mnoho pochùzek,” svìøovala se mu Štìpka, „myslím, že nebudeš mít chu tahat se se mnou po mìstì. Nejdøív jdu k øezníkovi.” Ale milý hejtman byl dneska k nepoznání. Nejenže šel se Štìpkou k øezníkovi, šel i do Kverkova krámu (ten nemìl již tenkrát daleko do úpadku), šel i k pekaøi pro kroupy a k hokyni pro zeleninu. Cestou se rozplýval samými pozornostmi a snažil se svou spoleènici bavit možnými i nemožnými pøíbìhy jako tenkrát, pøed lety, jenže byl teï už mnohem prozíravìjší a nestavìl svou osobu tolik do popøedí. „Co se to jen s tebou stalo?” divila se Štìpka. „Vždy ty dovedeš být dokonce roztomilý! S trudnomyslností je už konec? Tehdy o Silvestru jsi mi pøipadal jako kandidát sebevraždy. Opravdu, øekni, nechtìl ses nìkde na pùdì obìsit? Byl jsi tak nemožný! Teï vypadᚠuž zas jako èlovìk. Viï, že už nechᚠtoho pití s fiakristy a nádeníky? A tobì se moc líbí ty kníry si takhle voskovat? Dìlají tì starším a hubenìjším, než doopravdy jsi. Vypadᚠs nimi skoro nebezpeènì, ukrutnì - jako Herodes. Prosím tì, poèkej na mne chvilku, budu tu hned!” Èekal trpìlivì, jenom rozpaèitì pokašlával a byl neklidný tím zvláštním úkolem, který na sebe vzal a který se mu pøíèil. Když však sestøenka vyplula majestátnì z krámu, roztály mu všechny jeho vrásky v blaženém úšklebku. Po krátkém váhání jí vzal z ruky její napìchovanou nákupní tašku. „Z tebe se stává docela ochoèený bratranec,” žvatlala Štìpka. „Takhle bych tì mohla potøebovat. Jen nenos, prosím tì, ten klobouk tak naražený do èela, to není vojenská èapka. Aha, chlapeèku, ty jím jen chceš zakrýt svou hroznou pleš! A škoda, pøeškoda, že jsi takový zapøisáhlý nepøítel tance.

Kdyby sis obèas zatancoval, nebyl bys tak prkenný. Kdopak ti teï žehlí kalhoty? Puky se ti rozbíhají každý jinam. Schází ti tvùj pucflek, co? Nebo sis to dokonce dìlal sám?” Choval se neobratnì, byl mírný jako zkrocený lev. Všechno snášel s andìlskou pokorou. Když došli ke Kiliánovu domku, vrátil Štìpce kabelu, ale neodcházel. Štìpka se opírala o dveøe, mávala taškou jako hodinovým kyvadlem, on si položil nohu na první stupeò a opøel si loket o koleno jako roztoužený milenec. Hledìl na Štìpku zdola, naivnì, dùvìøivì. Štìpka se rozplývala chválou, neskrývala svùj úžas. „Vidíš, vidíš, jak ti to sluší, vždy ty jsi od našeho posledního setkání omládl, a kdybys jen trochu míò kouøil, bylo by to s tebou ještì mnohem lepší. Dokonce se mi zdá, že mᚠnarùžovìlé tváøe - no, moc ne, ale pøece - a víš ty vùbec, že mᚠdocela hezké oèi? Já ti øíkám, jen chtít, dìvèata by se za tebou zaèala ohlížet, namluvil by sis nìjakou hodnou sleènu pøíjemného zevnìjšku!” Tenkrát ještì nemìla nejen Štìpka, ale nikdo v celém mìsteèku ani sebemenšího tušení, co se to vlastnì na Vejrychovsku pøihodilo, že se hejtman Pavel Malina tak neoèekávanì a nepochopitelnì zmìnil. 2 Jednoho veèera, jednoho z tìch temných zimních veèerù, kdy na lavièce u sporáku èadí svíce ustavièným prùvanem, kdy vloèky zalepují okna a vítr v komínì hvízdá, kdy oblaka jsou tak nízko, že se takøka dotýkají støech, a ve svìtnici je dusno k zalknutí, kdy jsou dávno pøeèteny všechny loòské i letošní kalendáøe a do jarních prací je ještì daleko, sedìl starý Malina za stolem, pokrytým zbytky veèeøe, a kouøil dým-

ku, proti nìmu Jan. Hejtman chodil dlouhými kroky od okna ke dveøím a zpìt, oèi mu zlobnì svítily. Služka Karla, která na statku zastávala úlohu hospodynì, sváøela na plotnì mléko a obèas se ustrašenì ohlédla. Hodiny vážnì, ponuøe odmìøovaly èas. Každý pohyb kyvadla poèínal i konèil mrzutým šramotem. Velká ruèièka na ciferníku se neúprosnì blížila k dvanáctce. Znenadání v hodinách sípavì zaskøípìlo, kyvadlo se zatetelilo a souèasnì se ozvaly tenké a spìšné údery. Jako by byl èekal jen na toto znamení, Jan otevøel ústa a zaèal mluvit: „Myslím, otèe, že je už naèase, abych vám povìdìl, na èem jsem se rozhodl. Máte pøece právo se to dovìdìt. V masopustì se ožením.” Jako na povel se Pavel pøestal procházet. Prudce se otoèil na patì, navoskované kníry se pozornì vztyèily. V oèích mu posmìšnì zasvítilo, neøekl však nic, a jako by si to byl rozmyslil, pokraèoval v chùzi. Od okna ke dveøím a zpìt - jako døív. Prkna opìt zavrzala. Malina vyòal z úst dýmku a pøekvapenì se zadíval na syna. „Ožením se,” vzdorovitì opakoval Jan, který byl v ráži, „je mi sedmatøicet let. Byl jsem tu dlouho èeledínem, dokonce èeledínem bez mzdy. Døel jsem se na flámy, aèkoli jsem neflámoval. Døel jsem se na ženské, a sám jsem žádnou nemìl. Teï chci koneènì pracovat pro sebe a pro své dìti.” „Já vím, já vím,” koktal podìšený staøec, „jenom mi, prosím tì, øekni, co ti to najednou napadlo. Zrovna teï, když jsme skoro na mizinì. Máme tolik starostí, a ty si vzpomeneš na svatby.” „Dvùr je prodlužen,” pokraèoval Jan, jako by starého neslyšel, „ale na tom nezáleží. Bude se prodávat, a se jen prodává, nakonec pøece jen nìco zbude. A to, co zbude, bude je-

nom mé. Však se nìjak uživím Nìjak se už budu hrabat. Nebojím se ani dost málo.” Zpozornìl. Jeho oèi se zúžily, zabodly se do zad mladšího bratra. „Jenomže,” dodal zlovìstnì, „na zmenšeném statku nebude již místa pro darmojedy.” Hejtman došel právì ke dveøím. Opøel se o nì zády a založil ruce na prsou. Chvìl se vztekem, ale dosud mlèel. Z poodhrnutých rtù trèely vlèí zuby, jako by se chystaly kousat. „Pavle,” zaèal Jan svùj generální útok, „budu potøebovat tvou svìtnici. Chci v ní spávat se svou ženou. Nezbývá ti než uvažovat o tom, kam se postìhuješ.” Karla jaksi chvatnì odstavila mléko, které vzkypìlo, a odbìhla do své komùrky. Dveøe za ní zapadly. Pavel si nervóznì kroutil jako drát tenké a tuhé kníry. ,,Od které doby tu vlastnì porouèíš?” zeptal se pohrdavì. „Od té doby, co ty jsi probil svùj díl,” více a více se rozehøíval Jan, který sedìl pevnì na svém váleèném koni. „Nebo si snad myslíš, že tu mᚠprávo na jediný šindel? To je zrovna k smíchu. Dobøe víš, že jsme tì tu dodneška trpìli jen z milosti. Nemùžeš si na mne naøíkat, ty zlodìji, který jsi mì sprostì okradl. Snášel jsem tì dosti dlouho, teï jsi mì však už omrzel. Jíš mùj chléb, jako bys mìl na nìj nárok. Jdi si k èertu, pojdi si tøeba, mne to nezajímá.” „Hulváte,” øekl hejtman s obdivuhodným klidem, „bydlím u otce, a ne u tebe.” Jan vyletìl z židle, jako by ho byl uštkl had. „Co ? U otce? Co si vlastnì myslíš? U mne jsi, abys vìdìl! Promluv, otèe, není to pravda? Není statek mùj? Nevadí, že to není zapsáno v knihách, on je mùj, otec to ví a ty to také víš. Netìš se, že se tì bude otec zastávat. Má tì také dost. A i kdyby chtìl, nesmìl by. Nesmìl by, rozumíš? Víš, co bych udìlal, kdyby se jen opovážil? Odešel bych odtud.” Vyzývavì, vítìzoslavnì

se rozhlédl. „Odešel bych odtud, a co on by si tu sám beze mne poèal? Ledaže ty bys mu chtìl pomáhat. Ledaže ty by ses tu chtìl plahoèit a døít do úpadu.” Koneènì se starému Malinovi jakžtakž podaøilo srovnat si v hlavì rozptýlené myšlenky. S rukama na kolenou, v jedné vyhaslou dýmku, obrátil se k Janovi s otázkou, která, pøestože byla nasnadì, nebyla dosud vyslovena : „Mluvíš o svatbì, zaèínᚠsváry, ale dosud jsi mi ani neøekl jméno své nevìsty.” Jan rázem zkrotl, stal se rozpaèitým. Nežli odpovìdìl, drbal se chvíli ve vlasech. Jeho slova nebyla pranic útoèná. „Není bohatá, je docela chudá. Já jsem však také chudý, a ne vlastní vinou. Hlavní je, že je hodná a pracovitá. Stojí o mne. Ostatnì ji znáte.” „Snad to není Karla?” vylétlo Pavlovi z úst. Uši mìl ostražitì vztyèeny, napìtím nedýchal. Jan sklopil oèi, a tato pokora byla pøiznáním. „Zajímavé, náramnì zajímavé,” roztøásl se hejtman nepøíèetným smíchem, „tak on si tedy vezme služku! Už se tìším na pøíbuzenskou hubièku. Ale kam vlastnì utekla má pøíští švagrová? Doufám, že budu na tvé svatbì za svìdka, ty trulante. Nu, otèe, co tomu øíkáte? Jestlipak jste dostateènì nadšen? To se ale povedlo! To se opravdu povedlo!” „Mlè! Mlè!” zaøval Jan a napøáhl pìst. „Ještì jedno takové slovo, a rozbiju ti hubu! Ještì jeden pošklebek, a poletíš odtud v tu chvíli!” Malina se postavil mezi své syny. Ruce se mu chvìly. Bezzubé dásnì zùstaly pøekvapením pootevøeny. Oèi mu ztemnìly strachem z bitky, která se jižjiž poèínala.

„To tak ještì,” vzdychal, „teï se mi tu zaènete mlátit. Nestydíte se? Chcete høešit na to, že jsem už starý a že vás nezvládnu?„ „Jsem zvìdav, otèe,” horlil vášnivì Jan, „pokusíte-li se vymluvit mi mùj úmysl. Myslím, že to neudìláte. Vy víte nejlépe, že si zasloužím, aby také jednou bylo po mém. O sebe se nebojte, zajistím vám slušný výmìnek. Ještì se doèkáte lepších dob, jenom co tenhle darebák bude z domu. A kdybyste si snad pøece troufal, kdybyste se jen pokusil za nìho orodovat, víte, co udìlám. Už jsem øekl. Mám všeho až po krk a jsem ke všemu odhodlán. Tolik let jsem mlèel a nechal se vydírat, teï se budu o své právo rvát.” „Kdo by ti chtìl kazit zásnuby, chudáèku?” dobíral si ho Pavel. „Vždy jsi už jaksepatøí zralý na ženìní, jenom se tedy spánembohem ožeò. Zasnub bídu s nouzí, je to docela moudrý èin. Nudíš mì, hlupáku! Nestarám se o to, co udìlᚠa jak se ti povede. Ostatnì, jak vidíš, zívám. Pùjdu do postele, v níž mi milostivì dopøávᚠspát. Øekl jsi, abych odtud táhl. Vyhazuješ mne. Dobrá, dobrá, nechám si odpovìï na ráno. Ráno je prý moudøejší veèera. Snad si ještì nìco vymyslím. Kdoví? Možná že to budu nakonec pøece jen já, který v té vìci promluví poslední slovo.” A odešel, prásknuv dveømi. Hoøel vztekem, tváø mìl ztrhanou, byl pøekonán vnitøním napìtím, které bylo nad jeho síly. 3 Dlouho do noci se pøevaloval na lùžku. Bratrovy urážky, které nemohl smýt, drsná pravda, již nedovedl vyvrátit, po celé týdny hrozila dopadnout, až nyní koneènì dopadla, všechny ty okolnosti zpùsobily, že nemohl živou mocí usnout. Uvažoval,

jak se dostat z pasti, kterou na nìho nalíèili. Cítil, že je pøiskøípnut a že to s ním dopadne zle, nepøijdeli ještì této noci, pokud možno hned, na nìjaký zpùsob záchrany. Ze všeho nejvíc však pøemýšlel o odplatì, o vrácení šlehu, o mstì, která by bratra zdrtila ještì mnohem víc, než byl dnes postižen on. Nebylo pochyb o tom, že otec nebude na jeho stranì. Jan má všechny trumfy v ruce. Lopotil se na statku, zatímco on si vesele žil a rozhazoval jako kníže. Od nìho nemùže oèekávat pomoc. Bratr hrozil, že statek opustí, a svou hrozbu je schopen splnit. Ovšemže otec nìco podobného nepøipustí. Ó ty lišáku, ty sprostý chrapoune, ty jsi mi nadrobil pìknou kaši! Ale poèkej! Poèkej jen! Vojákovi nevypadly ještì všechny jeho vlèí zuby! Jde mu o to, aby vyhrál. Aby svou vìc vyhrál za jakoukoli cenu. Ráno vstal zmoøený, nevyspalý, ale usmíval se. Na bratra ani nepohlédl. Snídal s chutí, pohvizdoval si, jako by vèerejší rozepøe vùbec nebylo. Tváøil se sebejistì a vychytrale. Potom si oblékl krátký kožíšek, podšitý králièinou, a potloukal se po dvoøe. Nìmý šermoval lopatou, prohazoval ve snìhu stezku k studni. Pavel nad ním chvíli stál, kouøil cigaretu za cigaretou. Když mu to bylo dlouhé, vrátil se domù. Karla kleèela na prahu a s nezvyklou horlivostí drhla síòku. To bylo nìco pro hejtmana! Natáhl svou èapí nohu, pøekroèil ji a jakoby náhodou stoupl na hadr, jímž stírala špínu, divže jí nepøišlápl prsty. Polekanì vzhlédla, v oblièeji výraz tiché hrùzy. Ïábelsky se rozchechtal. „Karlo! Karlóóó!” ozvalo se ze schodù na pùdu. Jan Byl na stráži. „Nech toho už,” hartusil vztekle, „copak nevidíš, že milostpánovi pøekážíš?” Karla sebrala hadr, kartáè a kbelík a vyklouzla ven tiše jako myška.

Janova tváø, pokøivená hnìvem, vystoupila z temna. „Nemᚠco dìlat, shýbni se a vydrhni to sám!” Hejtman ho neuznal za hodna odpovìdi. Nedbale pohodil hlavou a vstoupil do kuchynì, kde již vìtøil starý Malina. Šel rozvadìným bratøím ustrašenì vstøíc. „Udìlal to naschvál,” bouøil Jan, „vidìl jsem to, byl jsem toho svìdkem. Chtìl jí ublížit. Nedám si to líbit, nedám! Ví dobøe, co pro mne Karla znamená a kým tu jednou bude, usmyslil si, že ji bude pokoøovat. Holenku,” obrátil se k Pavlovi, „to bych ti nedoporuèoval. Mohlo by to s tebou špatnì dopadnout.” „Špatnì? Ach tak, špatnì,” poškleboval se Pavel, „snad mì pán nemíní vyzvat na souboj?” Ten nápad ho rozveselil. „Na souboj pro dámu!” Smál se, až se rozkuckal. „To tu ještì nebylo, aby se dva bratøí bili pro dìveèku. Pro dìveèku od krav, z které se má stát dvorská paní!” „Blbèe,” sípìl Jan. „Co jsi jiného než blbec? Mluvíš, jako by ses byl pomátl na rozumu.” „Tak, tak,” uškleboval se škodolibì Pavel, „jeden z nás se pomátl na rozumu Pravda, jeden z nás, ale já to nejsem.” Jan prudce odešel ze svìtnice, práskl za sebou dveømi. Rázem se Pavlùv oblièej rozzáøil blahovolným úsmìvem. Lichotivì položil otci ruku na rameno. „Jan je náramnì podráždìn, tak je to,” øekl dobromyslnì, „ale ono ho to zas pøejde. Všechno pøejde, ty hádky a hnìvy, celá ta smìšná lapálie.” Malina k nìmu obrátil svou zmuèenou tváø. „Už aby to bylo. Takhle se mi to na svìtì pranic nelíbí. Jsem na to už trochu starý.” „To nic,” tìšil ho hejtman a shovívavì ho hladil po zádech. Pak od nìho na krok odstoupil a zadíval se mu ostøe do oèí. „Pøišel jsem,” šeptal tajuplnì, „abych vám nìco dùležitého øekl.” A èekal na úèinek svých slov.

„Mnì - nìco øekl? Ach, to asi nebude nic dobrého.” „Naopak, naopak,” rozhlaholil se hejtman, „nìco tuze dobrého. Moc dobrého. To, co vám povím, udìlá škrt pøes všechny ty nesmysly, které tu byly øeèeny vèera, dùkladný škrt. Má øeè - to je mírová øeè. Øeè pokoje a míru. Já – ano, já mám totiž také svùj plán, výborný plán. Nezapírám, vnukl mi jej Jan, bez Jana bych nebyl pøipadl na svùj znamenitý plán. Také já jsem už zralý na ženìní. Také já jsem už dosti stár, abych jednal. Udìlám totéž, èím vyhrožuje Jan, - ožením se.” „Co to povídáš?” žasl starý. „Ty také? Prosím tì, tropíš si snad ze mne šašky? Ty že se chceš také oženit?” „Šašky, jaképak šašky,” uklidòoval ho hejtman, „mluvím docela vážnì.” A potutelnì se usmíval. „Koho, prosím tì, koho si vlastnì míníš vzít?” Hejtman se zatváøil dùležitì. „Dìvèe, které do dvora pøinese peníze. Ne nìjakou služku, žebrotu, která jen spekuluje, jak by si u nás teple ustlala, ale holku s penìzi. Já myslím ne, tvrdím, jsem pøesvìdèen, že se mi to podaøí, pøestože s ní nejsem smluven jako Jan s Karlou. Chci si vzít za ženu Štìpku Kiliánovou.” „Štìpku Kiliánovou?” vyjekl staøec. „Je vám to snad proti mysli?” durdil se Pavel. Vlastnì jen pøedstíral rozhorlení. „Považte, statek je zpola znièen, ovšem, pøipouštím, znièen mou vinou. Peníze bohaté nevìsty by jej mohly znovu zvelebit. Ne, já nechci Janùv díl. Ani kousek z Janova dílu. Hodlám se tu zakoupit, žít na vlastním. Snad se tu ještì najde obdélník pùdy, kde bych si mohl vystavìt dùm, nový dùm pro sebe a pro svou ženu. Nechci bydlit pod jednou støechou s tupohlavcem, který se zapletl se služkou. Pøinesu do dvora peníze, které jsem dlužen, a tìmi penìzi si zakoupím všechna práva, která mi Jan upírá. Ostatnì, uvidí-

te, že se s ním nakonec vyrovnám po dobrém. Tak hloupý není, aby nepochopil, že i jemu kyne z mé ženitby prospìch. Budeme vedle sebe hospodaøit bez jakýchkoli svárù.” „Hospodaøit? Copak ty chceš také hospodaøit?” „Ovšem, hospodaøit,” nadouval se Pavel. „Co jiného bych dìlal? Pøece si nemyslíte, že bych byl schopen celý život lenošit? Vojna mì ztýrala, odpoèinul jsem si, a teï se dám do práce. Však se ukáže, že ještì nìco dovedu. Nadarmo jsem se ve statku nenarodil.” Ta øeè byla lahodná pro Malinovy uši, ale již si tak zvykl zlému, že se zdráhal zachytit zlatých žebøin nadìje. „Bože, bože,” lamentoval, „pøipadá mi, že jste se zbláznili oba.” „Já jistì ne,” jásal hejtman. Byl dosti chytrý, aby tušil, že jeho vìc je na dobré cestì. „Já jistì ne, tatínku, to snad jen Jan. Kdoví? Možná že ho z jeho bláznovství ještì vyléèíme. Nebo se vám poøád ještì zdá, že nemluvím rozumnì? Slyšel jste už ode mne rozumnìjší slova? Neslyšel, tak vidíte. A tak by snad bylo nejlíp, kdybyste mì v mých plánech podporoval. Rozvažte si to. Vždy máte na rozvažování dost èasu. Nikdy se vám už nenaskytne taková pøíležitost zbavit dvùr dluhù a koupit zpìt, co bylo ztraceno.” „Pøíležitost, pøíležitost,” brumlal tupì starý. Nechtìlo se mu vìøit, že je takové štìstí vùbec možné. 4 Nakonec se situace ve statku vyvinula zcela v Pavlùv prospìch. Starý Malina se stal pøes noc diplomatem. Ožil. Všechna vetchost z nìho spadla. Statek mohl zas nabýt bývalé slávy! Této slávì byl ochoten obìtovat lepšího ze svých synù.

Nyní již nechtìl ani slyšet o Janovì sòatku s dìveèkou. Nadhazoval, že by bylo naèase, aby se odtud klidila ta osoba, která si èinila zálusk na Malinovo jméno. Bohatství! Uším starého sedláka to znìlo jako nebeská hudba. Nech se jen Pavel se sestøenicí dohodne a vyžení peníze švagra Kiliána! Cesta, jíž se dal mladší syn, by mohla být i cestou Janovou. Do statku, zbaveného dluhù, se pak snadno najde i druhá bohatá nevìsta. Šuškali si s Pavlem, stali se z nich spiklenci Jan se kabonil, nemluvil, vztekal se, vyhrožoval. Byl však již pøedem poražen. O jeho svatbì se pøestávalo mluvit. Karla chodila uplakaná od rána do veèera, ale nikdo si jí nevšímal. Jan jí jen mátožnì dodával mysli. Nevìøila mu již, oboøovala se na nìho, a hejtman se potají posupnì smál. Potom se myšlenka získat znovu blahobyt zmocnila i zachmuøeného Jana. Víc a více byl zatahován do rozhovorù a snù. Ano, na Vejrychovsku se snilo. Hypotéky budou zaplaceny. Nový kamenný dùm bude stát vedle starého. Avšak jak bude rozdìlen statek? Jak bude dán prùchod pøirozené spravedlnosti? „Kdybyste byli svorní! Kdybyste se domluvili!” sladce šveholil starý. „Mohli byste krásnì žít vedle sebe. Mohl bych tu dožívat spokojenì s vámi!” „On bude zase hrát a utrácet,” doznívala bouøe v Janovi. „Nebude! Nebude!” jásal staøec. „Už se vybláznil. Má svou trpkou zkušenost. Má nejlepší úmysly. (To ty jsi mu nahnal strachu!) Teï nám chce vynahradit, oè nás kdysi pøipravil. Jak to chce udìlat, to je jeho vìcí. Na zpùsobu nezáleží, jde jen o to, zachránit statek. Musíme mu dùvìøovat. Pod tím drsným povrchem bije citlivé srdce!” „Nemyslí to vážnì. Ještì se nám nakonec vysmìje.”

Jak špatnì ho znáš! Zmìnil se. Vím, že se zmìnil. Pozoruji ho už od jeho pøíjezdu. Jak se na všechno díval – pamatuješ? Jen si vzpomeò, jak obcházel pole. V tom obcházení byla láska k hroudì.” Hejtman se usmíval pod navoskovaným knírem. Chodil nyní pružnì, po vojensku, jako ženich, kterého hrál, kterého v nìm uznávali. Èím dál víc ho v nìm uznávali. Roli nièemy a trpìného parazita vymìnil za roli zachránce statku. Bláhový nápad Janovy chudièké svatby tonul. „Jen jestli tì bude chtít?” Kroutil si zálibnì knír, pohupoval se na vychrtlých nohou. Mžoural oèima. „Bude-li chtít! Chacha.” „Jen nevloží-li se do toho Kilián?” „Toho si beru na starost.” Pavel se díval na bratra s pohrdáním. „Je to pøece jen vlastní sestøenice, se svatbou budou potíže!” „Jsi hloupý, hloupý,” usmíval se dobrácky Pavel. „Všechno pùjde jako na drátkách. Jenom mi dopøejte èasu, na zajíèka se nesmí s bubnem!” Starý Malina snad už zapomnìl, že kdysi míval odpor k trojité bradì. Zapomnìl, s jakou nechutí se díval na tu dívèinu, dnes již nemladou, když na dvoøe hluèela a rámusila, jak se mu kdysi pøíèila její prostoøekost a neukáznìné chování. A cožpak ta její divadla a všichni ti její vykutálení a nespolehliví pøátelé? Bylo tu však dùkladné vìno. Jejich vlastní, malinovské vìno, rozmnožené stavitelovou pílí. Kilián si ty peníze s sebou do hrobu nevezme. Sestra dojista nebude proti tomu, aby se jimi pomohlo rodnému statku. Jenom aby uvìøili tomu bývalému vìtroplachu! Jen není-li jeho povìst nadobro prohrána a propita?

„Dávej si teï na sobì záležet,” radil mu Jan zamraèenì. „Nech provokací a zlozvykù. Nepij s Kiliánovými zedníky u žida, netvaø se tak záhadnì. Staò se lidštìjším!” „Kdy vlastnì míníš zaèít s námluvami?” vyzvídal starostlivì otec. „Zdalipak se doèkám vnouèat na statku?” Pøi takových øeèech se hejtman mraèil a pokašlával. Nebyly mu pøíjemné. „Ledacos zvelebíme,” sliboval do vìtru. „Jsou nové zpùsoby. Hospodaøili jste po staru. Musíme se hledìt dostat výš. Žít si panštìji. Mnohé se pøikoupí. Pole se zaokrouhlí.” Starý i mladý sedlák hledívali do dálek za lákavými vidinami. Obavy je èinily nervózními. Podaøí se - nebo se nepodaøí? Nedìlá si z nich ten potutelník pøece jen blázny? Hejtman se však nyní tváøil vážnì. Nepøipadalo jim, že žertuje. Bylo by to pøíliš strašné rouhání, žertovat o tìchto svatých vìcech, o majetku a blahobytu. Prvního února dala Karla výpovìï. Dala ji z vlastní vùle. Jan jí s pøepjatou ochotou zapisoval do knížky data pøíchodu a odchodu. Utekla do své komùrky a hlasitì tam naøíkala až do obìda. Téhož odpoledne se hejtman vrátil z mìsta nezvykle veselý, popískával si jako chlapec. Dívali se na nìj touživì a nedoèkavì. Lepili se oèima na jeho rtech. Ušklíbal se a mlèel. Dovedl znamenitì zneužívat svého výhodného postave.ní Malina pøece jen neodolal. „Mluvil jsi s ní?” zeptal se ho rozechvìlým hlasem. Hejtman pokynul vážnì hlavou. „Je to vlastnì dobré dìvèe. Známe ji pøece všichni tak dávno - pravda? Kolik je tomu let, co jsme se spolu právali za èertovou stodolou? Je pracovitá, ochotnì obstarává domácnost svých rodièù, a chce-li, dovede se chovat jako velká dáma. Bude z ní opravdu reprezen-

taèní dvorská paní. Neštítí se jednat s èeledí pøátelsky. Není tak hloupá, aby nepochopila, jak se vìci mají, aby žádala víc, než mùže dostat. Chce se provdat, to je jisté. Vždy už není z nejmladších, její èas vlastnì už také minul. Nutno uvážit, že Kiliánovi nemají ženichù na vybranou. Nemám nic proti tomu, udìlat ji, jak se øíká, šastnou. Když se to tak vezme, jsem pro ni vlastnì skvìlou partií. Nebude první nevìstou, která zaplatí dluhy svého muže. Je zralá pro sòatek, velmi zralá. Myslím, že se o mne zajímá.” „Proè mi jen nikdy nenapadlo, že bych se sám o ni mohl ucházet?” divil se zkroušenì Jan. „Cožpak ty,” shovívavì se usmíval Pavel, jako by chtìl øíci, že by to bylo zhola zbyteèné. Nyní mìl zas pøed sebou úkol, který ho zajímal: dobýt srdce dámy. Dobýt srdce - proè? Vìdìl hejtman Malina, proè toto srdce dobývá? Vìdìl to dobøe. Potøeboval tu marnou trofej. Byla to lovèí úloha. Otázka úspìchu èi neúspìchu, klíè k blahobytu, dokonalé vítìzství, a koneènì také jediné myslitelné øešení. Sobci neváhají, mají-li uchvátit to, co jim nepatøí. Sobci žijí jen pro sebe a pro své bídné plány. Hejtman se již neprocházel bezcílnì po dvoøe, nepozoroval z pouhé zlomyslnosti smìšný, starostlivý život okolo sebe. Byl opìt plný energie. Zachytil stopu a neúprosnì ji sledoval. Jedné únorové nedìle na sebe navlékl parádní stejnokroj, opásal se šavlí. „Kam jdeš? Kam jdeš?” ptali se ho dychtivì, tušíce odpovìï již pøedem. „Kam bych šel? Navštívit strýèka a tetièku Kiliánovic,” s pýchou se pøiznával hejtman. Jeho vychrtlá postava se napøímila.

5 Štìpka mu pøišla otevøít. Žasla, když ho spatøila v celém gala. Usmíval se co nejpøívìtivìji, po tváøích se mu rozbìhly vrásky, obloukem jí podával ruku v bílé rukavièce. „Hleïme, i rukavièky si navlékl,” štìbetala Štìpka, trochu popletená neoèekávanou návštìvou, „a dokonce si vzal uniformu! Maminka ještì není doma, ale za malou chvíli ji pøivezou z kostela. Tatínek je ve vinárnì. Jistìže také pøijde pøed jedenáctou. Oba tì moc rádi uvidí. Vidíš, a já se tu ohánìla hadrem. Ještì že mi napadlo shodit z hlavy šátek, než jsem ti otevøela. To bys byl nìco vidìl! Vypadala jsem jako stará baba. Však je to dost, že jsi pøišel. A jsem tak sama doma jako bych na tebe byla tajnì èekala, že? Opravdu jsem se nenadála. Nestyï se a pojï, proèpak tak dupeš, nemusíš se tak hroznì oprašovat, vždy je to jen sníh, sníh je pouhá voda. Jak ti vržou boty! Ale ty mᚠasi nìco za lubem - copak to asi je?” Usmíval se, neøíkal nic. Odložil pl᚝ a šavli a hnal se do parádního pokoje. Usedl ke stolu a zalomil prsty, až mu, v kloubech zapraskalo. Sáhl do kapsy pro pouzdro s cigaretami, ale zdržel se - na námluvách se èlovìk musí umìt pøizpùsobit. Poposedl, potáhl si knír a zase se tak široce usmál, vycenil své žluté øezáky. Štìpka letìla do spíže pro víno a pro suchary. Sáhl do alba vyloženého na stole, ale obrátil jen nìkolik listù. Nebylo mu do prohlížení fotografií. Když se Štìpka vrátila s vínem, a se zákusky, ležely již na stole karty. „Øekl jsem pøece, že si spolu jednou zahrajeme lízaný mariáš. Já slib splnil a pøišel, ty si pìknì sedni, dáme se do toho. Dobrý nápad, he? Snad ses tìch karet nelekla? Èert v nich

není. Abys neøekla, hrajeme zadarmo, nic tì to nebude stát. Jistì by sis dala pro krejcar koleno vrtat - inu, dáma! No, sedej, bylo to ujednáno!” „Ale Pavle, ty ses zbláznil! Pøijdou naši a uvidí nás hrát. Maminka øekne, že karbaním, místo co bych se v kostele modlila. Smrtelný høích, rozumíš? To by ses u ní moc neuvedl.” „Haha - to byl jen žert, Štìpko. Nu, nevadí. Zase je dáme do kapsy. Tak ty se bojíš ? Myslil jsem, že se nièeho nebojíš, nikoho, ani mne.” „Trošku se tì bojím,” pøiznávala se Štìpka. „Bývᚠtak, zvláštní! Mluvíš docela nìco jiného, než si myslíš. Teï taky. Ráda bych vìdìla, co bys mi chtìl øíci doopravdy.” „Taky se to dovíš,” pravil s pøísnou vážností. „Kdy, prosím tì?” vyjekla nervóznì. „Ven s tím!” „Tak tøeba tohle: budu se ženit” „Ženit? A s kým?” „To je otázka! Se svou nevìstou.” Usedla vedle nìho na židli a nalévala mu víno. „Ale já o tom nic nevím, že bys mìl nìjakou nevìstu!” Trochu se jí tøásl hlas. „Vždy ji také ještì nemám. Teprve ji hledám.” Pošilhával na ni koutkem oka, pohrávaje si s kartami. „Chtìl bych ji najít. Proto jsem také pøišel. Nevíš o nìjaké?” „Jestli nevím o nìjaké nevìstì pro tebe! Copak jsem dohazovaèka? Opravdu nevím - ale ty to nemyslíš vážnì.” „Myslím to docela vážnì, Štìpko. Pøece jen budu asi sedlákem.” „Sedlákem? A co Jan?” „Ten zùstane dále sedlákem. Já s ním jen pùjdu do holportu. Už jsme se dohodli.” Zøejmì se dobøe bavil. Sestøenèiny rozpaky mu dìlaly radost. „Musíš mi o tom øíci více. Vidíš, že ti nerozumím.”

„Tak se podívej, Štìpko, hledám nìjakou hodnou holku, která by rozumìla hospodáøství. Nemusí být zrovna nejmladší, jen když se bude umìt trochu chovat jako paní. Nemíním se totiž tak docela uzavøít mezi stájí a chlévem. Nevíš o nìjaké, která by se nebála vzít si za muže takového nebezpeèného chlapa, jako jsem já?” „No, nevím, mluv proboha sám!” „Já jsem si totiž myslil, jestli ty by sis mne nevzala za muže.” Rozložil na stole vìjíø karet a zase jej složil. Podíval se jí ostøe do oèí. Byla èervená jako pivoòka. Srdce se jí rozbušilo. Bylo to pøíliš náhlé a neoèekávané. Vypadalo to jako opravdové nabídnutí k sòatku. Nebo - možná že se jen pošklebuje. Proè by však tak hloupì žertoval? „Vím, že záleží jen na tobì. Kdybys chtìla, šlo by všechno pomìrnì hladce. Nebo si myslíš, že bys to nedokázala prosadit?” „Kdybych chtìla,” pravila stísnìnì, „já nevím, jestli bych chtìla.” Búrská válka - ženich - karty se vyplòují! Nebožka Ranousková mìla pravdu. Osud promluvil. Mùže se vzpírat? Nemùže, a vlastnì ani nechce. Je už stará. Ani nevìøila, že ještì nìkdo pøijde. Nyní si to uvìdomovala docela jasnì - nikdo by již nepøišel. Ale toho karbaníka, toho flamendra s temnou minulostí, toho rozhazovaèe! Otec bude jistì proti tomu.Ovšem, kdyby si to umínila, kdyby chtìla - och, ona dovede chtít, když si nìco zamane. Má - nebo nemá? „Ty si asi myslíš, jaké to jsou podivné námluvy,” pomalu a obezøetnì mluvil hejtman. „Já jsem ale vysloužilý voják, nezaènu tisknutím rukou a zamilovaným škemráním. Øíkám ti poctivì, co bych od tebe chtìl a jak si to všechno pøedstavuji, nic nemíním zapírat. Ostatnì, jaképak námluvy, ty máme pøece už dávno za sebou. Když jsem byl ještì zelený kadet, tam

u èertovy stodoly, víš, to bylo takové koèièí mroukání, jaké prožívají milenci. Možná však, že tì ta vìc mrzí, když si na ni vzpomeneš. Mrzí-li tì, nemusíme již o ní mluvit. Mám za sebou horší vìci.” „Nemrzí,” namítla temnì Štìpka, „ale myslím, že to nemá s dneškem nic spoleèného.” „To se ví, že nemá. Když už mì chceš s nìèím uvádìt v souvislost, pøipomeò si aspoò naše støelby lukem, naše ohýnky v polích a naše zápasy. Když jsme byli malí, dost dobøe jsme si rozumìli. Snad bychom si mohli rozumìt i teï, kdybys o to stála. P횝alky ti ovšem už otloukat nebudu, lodièky z bøezové kùry vyrábìt také ne, ale snad se nebudeme ani prát.” „Naši øeknou, že si mì chceš vzít jenom pro peníze,” vyhrkla Štìpka. Jak vidno, neuvádìla vlastních námitek, patrnì jich nemìla. Již se s ním podvìdomì spolèovala, uvažovala o pøíštím váleèném plánu proti nedùvìøivým rodièùm. Pavel se na ni zlomyslnì zadíval. „Nebudou mít ani tak pøíliš nepravdu. Kdyby nebylo finanèního pozadí, kdyby nebylo mých podivných, rozbitých osobních pomìrù, sotva bych se byl odhodlal k ženìní. Já jsem divoký pták,” øekl s notnou dávkou chlouby, „bylo by mi lépe na svobodì. Vidíš aspoò, že jsem upøímný.” „Trochu moc upøímný,” trpce prohodila Štìpka. „Víš, že nebýt toho šastného nápadu s ženitbou, byli by mì pìknì dostali ze statku? Jan už mìl mého vyjídání dost. Asi že jsem se mu také notnì protivil. Nemohl se na mne už ani podívat. Tak jsem se tedy vytasil se svým návrhem. Dvùr by bylo možno opìt povznést. Na to jsem nachytal otce i bratra. Jsou uchváceni, mám je v hrsti. Neboj se ale, hraji s tebou, jako jsem s tebou kdysi hrával. Spolu proti nim - chceš? Budeme-li chytøí, ještì získáme.”

„K tomu tatínek nesvolí, ne, k tomu nesvolí. On je opatrný. Je hrdý na svého obchodního ducha. To by byl špatný obchod.” „Zaruèím se mu ctí, že nebude ošizen.” „Na to on nedá, víš?” A aby ulomila svým slovùm osten, dodala kvapnì: „On je takový pøedpotopní!” Mohla si povšimnout, že se ani dost málo neurazil. Ušklíbl se a pravil s dùrazem: „V tom to právì vìzí, že chci hrát s tebou. Ty bys pøinesla do statku peníze, ale ty peníze by se zabezpeèily. Vlastnì by to byla u tebe jakási koupì. Koupila by sis svùj díl dvora. Co bys financovala, bylo by tvé, rozumíš? Já nic nechci. Mne bys k tomu dostala jaksi pøívažkem.” Sedìla pøed ním, prsy vypjaté, pootevøená ústa, bezvýrazné hnìdé oèi v nehezkém oblièeji, bezvýrazné samou nerozhodností a úpìnlivým pøemýšlením, jak se dostat z této náhlé povodnì na pevnou zem. Chtít, anebo nechtít? Nebyla si jista, není-li tentokrát zle klamána. Jak se rozhovoøil! Není to jen pustá komedie? Nìco jí našeptávalo: „Odmítni, odmítni rychle, dokud není pozdì, ten èlovìk nebyl pro tebe, když byl mlád, není pro tebe ani teï, když tak rychle zestárl Proè tak neuvìøitelnì zestárl? Jeho upøímnost je dìsivá. Pavouk - zamotává tì do svých sítí.” Avšak z druhé strany se na ni usmívala Hanousková, ukazovala prstem na karty rozložené na stole a kázala: „Je válka. Válka, to znamená pøíležitost. Tu je mùj srdcový kluk. Nehádala jsem správnì? Ber, dìveèko, dokud nabízí. Po nìm už nikdo nepøijde. A pøijde-li, bude ještì stokrát horší. Nechtìla sis vzít tøeba cikána? Nebìhala jsi za italskými inženýry? Nejsi již tak dost smìšná po celém mìsteèku svým výstøedním chováním? Èekáš, až budeš ještì starší a ještì smìšnìjší? Koneènì se našel nìkdo, kdo je ochoten

získat ti vážnost svým jménem. Váháš, ty, která jsi nikdy neváhala? Budeš-li chytrá a pevná, vyhraješ i nad tím olezlým lišákem. Prodává se, ovšem, to je zøejmé, ale cenu, za jakou ho koupíš, mùžeš ještì urèovat ty sama. Chy se toho! Nepozoruješ, že má uniformu? Kdysi tì tato uniforma vzrušovala. Je to k smíchu, ale vzrušuje tì opìt. Štìpko, Štìpko, a se vzpouzíš jak chceš, tvé toužící srdce tì tentokrát pøemùže. Hleï, nejen že zoufale volᚠpo muži, že vstávajíc lehajíc sníš o jeho blízkosti, že líbᚠstín vlastních prstù na zdi, když vytvoøí obraz rtù, celá tvá podstata je ryze mateøská, tvé útroby, které tolik let marnì plýtvaly zárodky pøíštích životù, promluví poslední a neodvolatelné slovo v této rozepøi. Pak bude kolem tebe ukut øetìz, budeš odpovídat otrocky, domnívajíc se, že volíš svobodnì, tvùj zdravý rozum se pøizpùsobí, podlehneš nejhoršímu ze všech klamù, šálivému volání nitra, zamiluješ se do mé karty, zamiluješ se jako holèièka!” „Já jsem èlovìk pøímý,” povznesenì hovoøil hejtman, „já jsem snášelivý. Chovám se trochu podivínsky, ale víš, že nejsem tak hloupý jako mládenci z mìsteèka. Kdokoli by si tì vzal, každý by na tobì chtìl nìco mìnit. Celá by ses nikomu nelíbila, Štìpko! Ten by chtìl, aby ses tolik nenadnášela, onen by ti nakazoval, že se nemᚠbratøíèkovat s kdejakým pobudou, jiný by ti bránil hrát divadlo, mluvil by ti do šatù, leckdo by se tì bál, byl by nespokojen, že se nedᚠtak lehce ovládat. Já jsem èlovìk ne-li právì moudrý, tedy alespoò zmoudøelý. Nabízím ti pìknou volnost, takovou, jakou nemá v mìsteèku ani jedna panièka. Hraj si, bìhej si, stroj se, jak chceš!” Pøed Stìpèinýma oèima pøecházel muž za mužem, poslední šel Groman. Vybavila se jí scéna s kloboukem. Ten Pavel jak je chytrý! Nebo byl od nìkoho dùkladnì informován? A

tak, èi onak, to, co nabízí, není tak zlé. Dojista má v mnohém pravdu. „Ty se bojíš, že bych zas karbanil a rozhazoval. Dìvuško, tady není vojna! Kdo by tu se mnou hrál vysokou hru? Ti opièáci, ti držgrešlové? Nemám, proè bych do nich cpal peníze. Ostatnì je ani nebudu mít. Zùstanou tvoje. Mám jiné plány: pøíjemnì si žít, mít svou ètvrtku vína, svou cigaretu, svùj svatý pokoj.” Nìco udeøilo Štìpku silnì do èela. Uvìdomila si, že zde cosi nadobro schází, nadobro, osudovì, že tu schází to, èeho se jí dostalo v životì v tak ubohých dávkách. Nemohla o tom pomlèet. „Ale Pavle,” koktala žalostnì, „všechno by bylo jiné, všechno by bylo lepší, kdybys - vìø, já jsem už taková, odpustila bych ti, i kdybys nemluvil tak hroznì rozumnì, ale schází mi že mì nemᚠani trochu rád. Ani dost málo ti nejde o mne, ani dost málo. Lidé se jinak žení a vdávají, pøijde na nì - láska. Ucházejí se o sebe, bojí se, že jeden druhého ztratí, jsou nešastni, když se na nì ten druhý lhostejnì podívá, a ty tu sedíš a klidnì rozkládᚠo obchodní stránce sòatku, kuješ plány, mluvíš o svatém pokoji pøi ètvrtce vína.” Pomalu si k ní pøisunul židli, jeho tváø zbrázdil úlisný úsmìv, poklesl loktem o koleno, vztáhl ruku a vzal ji za tlusté zápìstí. „Jak jsi ty, Štìpko, hloupá, jak jsi hloupouèká,” šeptal co nejnìžnìji ve snaze o mileneckou dùvìrnost. „Nejsem prostì z té školy, ze školy tìch, kteøí hned roztávají. Vždy já o tebe stojím, pøišel jsem pøece k tobì, a ne k jiné zámožné dívce z mìsteèka. Nebo tu snad jiné nejsou? Jsi snad jediná? Myslíš, že by mì opravdu žádná nechtìla? Och, lidé ještì trochu dají na lesk tìchto vìcí!” Bøinkl klouby o své kovové knoflíky. „Ty jsi ale taková - bohatýrská. Vždycky jsem mìl úctu k bo-

hatýrským lidem. Ty se mi náramnì líbíš, ale nechtìj ode mne takové øeèi, pøipadám si smìšný, když je vyslovuji.” Zakuckal se, polkl slinu, pohladil jí paži až k rameni, ponìkud ožil, v oèích mu zasvítilo. „Proboha, schovej rychle karty, tatínek jde!” vyskoèila a vytøeštìnì se zadívala oknem, kolem nìhož se dùstojnì a pateticky nesla cihlovì èervená mìchuøina. Nyní již nabyla klamné pøedstavy, kterou tak potøebovala, že hejtman o ni stojí také ještì jinak než jako o majitelku kiliánovských kapitálù. Ubohá Štìpka! Ve svých tøiceti letech byla skoro stejnì pošetilá, jako když vychodila školu. Neumìla, nebo snad ani nechtìla, protrhnout mlhovinu zchytralostí, kterými se ji snažil obloudit ten starý zhýralec. Nechtìla pohlédnout drsné pravdì do oèí. 6 Hlavní èást Štìpèina zápasu o vyvoleného ženicha se rozpoutala až po hejtmanovì odchodu, pøesto však i to, co se událo ještì za jeho návštìvy, lze nazvat sveøepým a nemilosrdným bojem. Voják pøednesl svou žádost odvážnì a po vojensku, ale to vìci valnì neprospìlo. Stavitel nebyl z tìch, kteøí poklesnou na duchu jen proto, že se na nì nìkdo nenadále a hezky zhurta oboøí. Hejtman poèítal s výhodou pøekvapujícího útoku. „Jsem tu, strýèku, na námluvách. Docela vážnì jsem pøišel Štìpku pøemluvit, aby se stala mou ženou.” Stavitel, který se dovedl tak nádhernì dívat vypoulenýma oèima kamsi mimo svého protivníka a pøitom mu vidìt až do žaludku, se jenom zbyteènì dopálil. „To tak, to tak, Štìpka a ty, takový pálený ptáèek, to jsou nápady! Hloupé nápady. Øekl bych – drzost. Radìji mlè. To si

myslíš, že Štìpka už nenajde nikoho lepšího, než jsi ty?” A když Pavel s naprostou samozøejmostí zakroutil zápornì hlavou a vyzývavì se rozchechtal, Kiliánova šíje zrudla do krvava. Zaèal se pohupovat na špièkách a mluvit zvysoka. Schylovalo se k tomu, že nezvaného hosta vyhodí. Tu musila zakroèit Štìpka. S panenským uzardìním se pøiznala k nápadníku, jemuž tímto vystoupením podala pádný dùkaz, že pøijímá jeho návrh spoleèného postupu a že stojí vìrnì na jeho stranì proti vlastní rodinì. „Nezlob se, tatínku, a nech ho mluvit, vždy on to nemyslí tak zle. Pøece se dá o všem uvažovat, èi ne? Takové rozèilování, to není nic pro tebe. - A ty, Pavle, bys mìl mít rozum. Copak jsi pøišel proto, aby ses s tatínkem hádal?” Dupla komicky nohou a našpulila rty co nejroztomileji. „Takhle se pøece neøíká o nevìstu. Jakým ses to nauèil na vojnì zpùsobùm?” Hejtman rázem zkrotl jako beránek, pokornì schýlil hlavu, pøesvìdèivì zakýval tykadly knírù a zašveholil skoro potichu: „Pan strýèek na mne spustil bandurskou døív, než jsem mohl øíci co a jak. Jsem už dospìlý muž, a ne nìjaký chlapec. Snad se se mnou dá mluvit rozumnì, pøinejmenším je zbyteèné hned se na mne hnát s otcovskou holí. Každý se v životì nìkdy zmýlil, a zmýlená, to je pøece zkušenost. Pan strýèek pobyl dost dlouho ve svìtì, nebude se pøece tváøit, jako by byl nikdy nepodlehl žádnému pokušení.” „Byl ve svìtì,” køièel stavitel, který se nemínil dát tak snadno uchlácholit, „vidìl mnoho lidí, sprostých i vznešených lidí, ale nehrál, nekarbanil, neholkaøil, tátu neokrádal, rodinu nenièil, pøišel mezi poøádné lidi jako poøádný èlovìk, zaèal s málem, oženil se a získal jmìní, ale ne proto, aby je hodil do chøtánu prvnímu flamendru, nejhoršímu z flamendrù, pošramocené firmì, podezøelé osobì, která, která …”

„Silné výrazy, silné výrazy,” trpnì ho kritizoval hejtman s nakrabeným èelem. „Radìji se o tom ani pøed tetou nezmiòuj, je nemocná, slyšíš? Dovedeš se snad také nìkdy zapøít, cítit s druhým, èi ne? Je tuze nemocná. Není zapotøebí, abys k svým krásným èinùm pøidal ještì jeden, ten nejkrásnìjší, abys ji zabil, abys ji dorazil svým pitomým nápadem, svým neslušným návrhem!” Avšak teta (pro Pavla byla ovšem najednou paní tetinkou), když ji Tonánek-Svìtýlko (jemuž visela u nosu kapièka, odznak jeho hrdého erbu) dopravil do svìtnice právì uprostøed stavitelova pøednesu, pro hejtmana Malinu tak málo lichotivého, naprosto neprojevila sklon k náhlému úmrtí. Po nìkolika pøesnì formulovaných otázkách se dovìdìla pravou pøíèinu nezvyklé domácí vády. „Víš, maminko,” pøehlušila všechny Štìpka, domnívajíc se, že její zpùsob bude pro nemocnou nejstravitelnìjší, „Pavlovi napadlo, že by se se mnou oženil, a tatínka to strašnì rozèililo. Nechce o tom ani slyšet. Nechtìl ani, abychom ti o tom øekli.” „Oženil, ach, oženil,” pokyvovala hlavou stará paní. „Tak, tedy oženil. - - Ale vždy nemá žádné pevné postavení!” Tento nepøedvídaný klid a praktiènost pomohly Pavlovi z tísnì - aspoò na tu chvíli. „Nemá postavení na vojnì,” vysvìtloval chvatnì, „ale chce se stát poctivým sedlákem, jako byl jeho otec a jako je jeho bratr, - paní tetinko, nemíní ani hrát, ani bláznit, jak se domnívá strýc, a to jen proto, že již bláznil a hrál dost dlouho, že se nadobro vybláznil. Pøiznávám se ke všemu, ba pøiznávám se i k tomu, co jsem neudìlal.” Líbeznì se tváøil, usmíval se a zase se odmlèoval, jako by v sobì mìl také kus dramatického, talentu, jímž oplývala Štìpka. „Pan strýèek je náram-

nì prudký, nežádal si ani mé zpovìdi, ani mého pokání - prostì ode mne nechtìl nic vìdìt a hned zatracoval. Mohla byste mì vyslechnout vy, drahá paní tetinko?” „Nikdy jsi mi neøíkal drahá paní tetinko, ani tetinko, øíkej mi zas teto jako døív,” bez úsmìvu podotkla Anna, tváøíc se znavenì „Ale ovšem, docela rád, teto, už vidím, že vy 1i porozumíte, dokonale porozumíte - jako matka!” Anna pøivøela oèi, jako by se chránila pøed oslòujícím svìtlem tolika hledaných nìžností, jako by je neschvalovala, ale jako by se v nich høála. „Jako matka,” recitoval hejtman jako ze starého gratulantu, až se Štìpka pýøila studem. „Když èlovìk v mládí pochybí, nemusí být proto již po celý život nièema. Dohodl jsem se s otcem …” Na ta slova Anna otevøela oèi a pøísnì a pátravì se zadívala do hloubi šedých, posmìšných oèí vojákových. Dohodli se s otcem. Vìc poèínala být konkrétní. Hejtman opakoval jinými slovy, jinými, ale pøece notnì podobnými, jako by se byl své roli nauèil nazpamì, to, èím prve vyèastoval Štìpku. Ne, nechce sáhnout na Štìpèiny peníze, jak se strýèek mylnì domnívá, vše, co bude Štìpka financovat, zùstane její, snad je možno mluvit o dobrém obchodì z její strany, ponìvadž Vejrychovsko pøece za nìco stojí. Nebo je má koupit èlovìk docela cizí? „Strýèek má pøíležitost koupit je pro Štìpku - i s mou malièkostí,” pitvoøil se námluvèí. „Statek - nikdy jsem nestál o sedláctví. Co se statkem?” bruèel Kilián. Ale Anna v téže chvíli hledìla kamsi do svého dávného dìtství, vidìla dvùr svého mládí, zastydlé dýmy na mezích, robotu do úpadu, stojící obilné klasy, bramboøištì

s ohnutými høbety žen, nemluvného otce s tlustou holí v ruce, rovné brázdy, gesto rozsévaèe, požehnaný jarní d隝, naplnìné stodoly, milého starého konì s hlavou kývající se do kroku. Dvùr - dvùr - a pootevøenými vrátky snù vkrádal se Pavel do jejího srdce. Štìpka zpátky na Vejrychovsko. Po mìstì zas venku. Dìti jejich dìtí budou opìt na mezích, opìt za èertovou stodolou! „Kdybych vìdìla, že bys byl na ni hodný, že by ses zmìnil, že bys …” Její ruce škrabaly po pokrývce na kolenou samým dojetím. „Zmìnil - jak by se zmìnil?” bouøil Kilián. „Znám svìt, mohl bych napoèítat stovky takových pøíkladù, jako je jeho. Žádný z nich se nenapravil, po dobrém ani po zlém, a když, tak doèasnì, nikdy ne trvale. Øeknìme si to upøímnì - nechtìjí ho tam. Je to tak, že ano? Octl se v tísni, neví, jak by se zachránil. Teï slibuje a prosí. Až dostane, po èem baží, bude zas takový, jako býval.” „Neprosí ani neslibuje. Je už trochu stár na to, aby se plazil,” zasyèel vztekle hejtman Malina. Mìl už pro dnešek dost toho pokoøování. Selská pýcha, posílená pýchou dùstojnickou, se v nìm vzbouøila. „Vidíš? Vidíš?” radoval se Kilián. „A ty divže jsi mu nedala požehnání za všechna ta jeho vylhaná a pokrytecká slova. Pošetilé ženské! - Èlovìèe, a ty sis myslil, že bych nìco dal na tvé sliby? Sedlák? To je nìjaká kariéra! A s tím jsi pøišel? Veliká èest, tuze veliká èest. A to bylo ještì to nejlepší, s èím ses dovedl pochlubit. Aby má dcera pøinesla peníze na prodlužený statek? Nejsme lidé z vesnice. Najdi si nìjakou holku ze statku nebo z chalupy. Ke kravám, k prasatùm - to my doma nevedli. Haha! Dìlat nakonec dìveèku za své vlastní peníze!”

„Nemohl by ses, tatínku, alespoò trochu mírnit?” rozhorlila se Štìpka. „Pavel je teï naším hostem. Kdepak takhle zacházejí s hosty?” „Malinùv statek,” pravila Anna jakoby ze sna, „Malinùv statek není chalupa. Dvùr se vyrovná panskému - pøi dobrém hospodaøení bude èím dál výnosnìjší - stále lépe se prodává. Mohli jsme žít také jako páni, kdyby tatínek, mùj tatínek, nebyl tak pøíliš šetrný. Mohli jsme mít i konì do koèáru, pìknou budovu, jednopatrovou, a okolo zahradu. Otec …,” chtìla øíci, že starý Antonín Malina se ještì pøíliš cítil pouhým èeledínem, ale umlkla, opojena i polekána vlastními vzpomínkami. „Dùm se zahradou to všechno - to by teï mohla mít Štìpka,” chvatnì a nerozmyslnì se pøiznal hejtman, sázeje všechno na staøenino dojetí. Zapomnìl pøitom na stavitelùv hnìv. „Kdyby jen pan strýèek chtìl!” „Aha! Aha! Kdyby jen pan strýèek chtìl! Tu to máme!” mnul si stavitel ruce v bouølivém a nepøirozeném veselí. „Tak víte co, pane hoste? Vy jste nám už svou vìc øekl, øekl jste nám ji dopodrobna,” vykal Pavlovi a choval se k nìmu velmi úslužnì - vždycky byl úslužný k lidem, které vyhazoval: „nemáte, co byste k tomu ještì dodal, dojista ne, nuže, teï by bylo záhodno, abyste nám dal èas na rozmyšlenou. Možná že jste také trochu ochraptìl tìmi námluvami, já ano, já rozhodnì ano, nechte nás teï v klidu a o samotì, najdeme si již nìjaký zpùsob, jak vám dát najevo své rozhodnutí. A teï,” pospíšil ke dveøím, pokud mu tìžké tìlo dovolovalo, otevøel je dokoøán a galantnì se uklonil. „My také jíme v urèitý èas a nemáme zvláštních dùvodù zdržovat se s obìdem.” Døív než mu v tom Štìpka mohla zabránit, pøirazil dveøe za ženichem, sinavým vzteky, a notnì jimi tøískl.

Hejtman se hnìval jen tak dlouho, dokud nesešel ze schùdkù. Tam si poopravil na hlavì èáku, šavli zavìsil v pøedloktí a upjal si pl᚝, který mìl v síni sotva èas si obléknout. Vykroèil šviháckým krokem, k jakému ho podnìcovala uniforma. Vyhozen! Vyhozen! Pøi tøetím vyhozen ztratilo slovo svùj potupný význam. Co bylo v tìchto posledních scénách komické, vystoupilo na povrch. Zasmál se tichým, neslyšným smíchem. Napadlo mu, že nejhorší už má za sebou. Cosi mu našeptávalo, že má vlastnì vyhráno. 7 Štìpka zjistila, že se octla v romantickém postavení dívky, která má nehodnou lásku a jíž rodièe zbraòují. Nic jí nemohlo víc lahodit, nic jí nemohlo být vítanìjší. Mít takovou zakázanou lásku v tøiceti letech, není-liž pak to nádherné? A ihned se do této sladké a bojovné skuteènosti vžila. Již pøi obìdì, po hejtmanovì odchodu, zahájila útok. Držela se jako klíštì pochybného pøedpokladu, že se u Kiliánù dostalo nezasloužené urážky slušnému hostu, který pøišel pøinejmenším s dobrými úmysly. Stavitel se již dnes vybouøil, teï byl mlèelivý a schlíplý. Byl si asi vìdom blížící se neodvratné porážky, a pokud se dalo, oddaloval své podrobení pøedstíranou nepøístupností. „Jaká ostuda,” hoøekovala, „jestli se o tom bude po mìstì vypravovat, a jistìže bude, co si o nás kdo pomyslí? Když už jsme ho chtìli odmítnout,” (rozumí se, že jsme nechtìli), „mohlo se to stát vhodnìjším zpùsobem. A již kdy udìlal, co chtìl a komu chtìl, je to muž, který kdysi nìco znamenal. Tak by ho byli nevyhodili ani ve Špitálku. Nemáme být na co hrdi, opravdu! To všechno tatínek. Já se stydím, hroznì se stydím! Mìli bychom se mu nìjak omluvit.”

„Omluvit se - jemu! To tak!” Stavitel jedl polévku a posupnì pofrkával. „Takovému není tøeba se omlouvat. Já prošel hezký kus svìta, jednal s všelijakými lidmi. Pøed tímhle se necítím vinen. Má, co zasloužil. Pøipadal mi jako zlodìj. Také to zlodìj byl, ponìvadž chtìl ukrást peníze. Vyhodil jsem ho. Zlodìji bych se za vyhození také neomlouval. Nepìkné zacházení s hostem pøikusoval Kilián ještì k peèeni, pøipíjel je k èerné kávì. Když sáhl po novinách, zmìnila Štìpka taktiku. Obrátila se k matce, jako by otec ani ve svìtnici nesedìl. „Nevím, co mu mám øíci, musíš mi, maminko, poradit. Pøišel tuze zdvoøile. Už døíve se mnou mluvíval náramnì zdvoøile. Nic mi nenalhával. Øekl všechno tak, jak to je. Povídal, že jestli by se vùbec kdy oženil, oženil by se jedinì se mnou.” (To si ovšem pøidala.) „Chtìl jenom prospìt rodnému statku. Nepùjde-li to, nu tak, mùj ty bože, nešlo to víc už se nedá dìlat. Takový starší, zkušený muž není tak bláhový jako nìjaký chlapec, aby hned vyznával lásku. Kdyby se byl o nìco podobného pokoušel, nebyla bych mu vìøila. Jsem pøesvìdèena, že v jeho návrzích není skryta žádná léèka.” Truchlivì si povzdychla. „Pavel byl vlastnì první nápadník, který se øádnì vyslovil. První, považ, po tolika letech!” Anna neodpovídala. V rukou, které se ustaviènì potily, žmolila pomaèkaný kapesník. Kilián, ukrytý za novinami, napjatì poslouchal, ani nedutal. Chtìl tak zdùraznit naprostou neúèast na poradách. „Jde vlastnì jen o to, mám-li èi nemám zùstat starou pannou.” A po krátké pøestávce, vyplnìné jen škrtáním sirek, jimiž si otec Kilián marnì snažil zapálit doutník, dodala: „Vždycky jsem si pøála mít muže. Mám hroznì ráda dìti.”

„Dìti, ano, dìti,” zašeptala Anna. Pøemýšlela o tom, že, se asi sotvakdy doèká radostí babièky. Její èas prchal stejnì nenávratnì jako Štìpèin. I ona snad ještì mohla pro sebe zachytit cíp lidského štìstí. „Snad pøece není z nejhorších,” uvažovala Štìpka nahlas. „Na vojnì se dostal do spoleènosti nadutých floutkù a snažil se jim pøizpùsobit. Chtìl s nimi stùj co stùj udržet krok, musil to dìlat, jinak by se byl nedostal výš. Byl ctižádostivý, nic víc, a jak by také nebyl? Dopadlo to špatnì. Teï má ten život už nadobro za sebou. Možná že chce opravdu zaèít znovu. Vìnuje-li všechnu svou snahu a sílu statku, musí Vejrychovsko vzkvétat. Taková síla! Dá se upotøebit k dobrému právì tak jako k zlému. Jde jen o to, aby se o dvùr zaèal doopravdy zajímat. Snad by v nìm dovedla probudit ten zájem dobrá žena. Teï je ještì nedùvìøivý, posmìvaèný. Kdybych tak jistì vìdìla, že se zmìní! Kdybych jistojistì vìdìla, že já bych byla tou dobrou ženou!” „Pavel,” rozpomínala se Anna Kiliánová, „prudký chlapec. Tìkavý. Mívala jsem ho ráda. Když se na nìho podívᚠze strany, shledáš, že se podobá svému otci. Povšimla sis už nìkdy, jaké má vypouklé èelo? Propadlé skránì a na nich žíly? Zrovna takové skránì a žíly má jeho otec, a ten je zas zdìdil po svém otci.” „Ty bys, maminko, nebyla proti nìmu? Ty bys mi radila, abych ho neodmítala?” nejistì se zeptala Štìpka. „Ne-ne-ne,” koktala staøena, „nechci nic radit.” Déle to již Kilián nevydržel, zuøivì praštil novinami o zem, jeho tváøe znachovìly, nos zmodral. „Nu, a teï už toho mám dost. Víc se o té vìci nebude mluvit. Copak já tu už nic neznamenám? Mne se nemá nikdo naè ptát? Ale já o to ani nestojím, já už své

øekl a opìt to øíkám: Nechci. Nedovoluji, aby se ještì dál pøemýšlelo o tom, máš-li si ho vzít, èi nemáš. Zakazuji to.” Koneènì šarvátka! Koneènì pøímý, zuøivý boj! Nyní pùjde do tuhého. Štìpce zaplanuly tváøe. Do toho! Do toho! Bude bránit své. Matka je zøejmì na její stranì. Už je tu jen otec haha - však se Stìpka pranic nebojí. Podepøela si boky, v jedné ruce jí visela utìrka na nádobí. Loktem vrazila do židle, pomyje ve škopku se rozvlnily. „Tááák - nechci? Zakazuji? A to je dobré, tatínku. Jde opravdu jen o tebe? Myslím, že také trochu o mne.” Zvýšila hlas. „Tak ty tedy nechceš. Ale pak mi opatøi jiného ženicha. Honem mi ho opatøi-teï-hned-na tom místì! Nemám žádného. Nikdy žádného nebudu mít!” „Nežli darebáka, radìji žádného,” odsekl Kilián. „Tatínku, myslíš-li, že je darebák, øekni mi upøímnì, kdo na tom má také èásteènì vinu? Pamatuji se na den, kdy se dvorský strýc s tebou pøišel poradit, má-li èi nemá pustit hocha do kadetky. Kdo ho ujišoval, že vojna je školou života? A proèpak dìlal potom Pavel dluhy? Protože chtìl co nejlépe prospívat v té krásné škole života. Možná že strýc Malina na tvou radu nerad vzpomíná. Možná že si dokonce myslí, že mu jsi za ni nìco dlužen.” Snad to zpùsobila právì tato Štìpèina slova, ale od té chvíle bylo zøejmo, že Kilián notnì zkrotl. Stal se smíølivìjším, stal se rozumnì uvažujícím tvorem. Kdoví, snad to opravdu zpùsobil Štìpèin šastný nápad pøipomenout mu tu dávnou, neblahou radu. Spíše však se tímto nenadálým ústupem projevila pravá povaha stavitele Kiliána. Vztekat se, chrlit oheò, dupat, nadávat, ano, ale jen tak dlouho, dokud si ten druhý nepostaví hlavu a také si nedupne. Patrnì Štìpka znala otce pøíliš dobøe a poèítala s touto jeho slabou stránkou.

Nebyl ovšem ještì konec všem rozepøím. Obrat nastal jen v tom, že nyní byl Kilián ochoten o hejtmanovì návrhu uvažovat a o nìm mluvit. Dálo se to ještì hezkou chvíli zpùsobem ponìkud nepøimìøeným pro rodinu mìstského hodnostáøe, pozdviženými hlasy, ale nakonec to omrzelo oba, otce i dceru, a pokraèovali v debatì již daleko klidnìji. Otec Kilián probíral vìc ze stránky obchodní. Už se mu nezdála tak zcela nesmyslná. Zajištìní jmìní – inu ovšem, zajištìní by se koneènì dalo provést. Štìpka však, bohužel, nerozumí ani zbla polnímu hospodáøství. „Že nerozumím?” vyjekla Štìpka. To arci nebyla nepøekonatelná pøekážka. „Však budu rozumìt!” „Sedláci jsou mazaní, nevìø jim! Nežli se nadìješ, stáhnou ti kùži z tìla,” namítal mírnì Kilián. „Mnì že stáhnou kùži z tìla? To bych se na to podívala!” Otec se zahledìl na dceru se starým obdivem. Zkoušel však pùdu. Zkoušel, nejsou-li zde slabiny. „Zamiluješ se do nìho, jak to ženské umìjí, a pak ze sebe nechᚠtahat peníze.” „Chachacha!” zaøièela Štìpka vyzývavým smíchem. „To mì špatnì znáš.” „Nebudu tady vìènì, abych nad tebou držel ochrannou ruku,” dodal melancholicky. „Och, tatínku, drahý tatínku,” neodolala Štìpka náhlému záchvatu nìžnosti. „Však ty zde budeš ještì dlouho, velmi dlouho!” Objala jeho kostrbatou hlavu svými mocnými pažemi a zkropila ji neobvyklými slzami dojetí. Následujícího dne jí jakoby náhodou zastoupil cestu hejtman Malina. Kráèel k ní rozpaèitì po námìstí, jako by dlažba byla ze skla, a jeho tváø se ladila tu do komické, tu zas do kyselé grimasy. Když jí podával ruku svým zvláštním zpùsobem, ne-

dovedla se opanovat a vyklopila mu svou dobrou zprávu døív, než sestrojil v ústech polo lhostejnou, polo dychtivou otázku po nejnovìjších událostech v Kiliánovic rodinì. „Tak doma by to bylo vyøízeno!” Jeho pohled okamžitì zazáøil vítìzoslávou. Kníry se hrdì vztyèily. Mohl si to myslit. Byl poøád ještì tím skvìlým vojákem, kterému žádná holka neodolá. Mohl si to myslit. Pochybnosti byly zhola zbyteèné. Ještì je však tøeba zachovat jistou míru. Pokornì sklonil hlavu, zasmál se, podržel její ruku a podíval se na ni zpod èela. „A co ty, Štìpko, - co ty – ty bys chtìla?” Pøikývla s pokusem o dramatický pùvab, s pøivøením víèek a se sladkým pousmáním, jak by to asi udìlala na jevišti v roli osmnáctileté nevìstinky. 8 Pavel zaèal ke Kiliánovùm docházet jako ženich za vyvolenou nevìstou. Pøesto se však ještì nemohlo øíci, že by byla ruka v rukávì. Stavitel dával vojákovi poøád ještì najevo, že se s myšlenkou svatby zcela nesmíøil. Byl-li zrovna doma, když hejtman zaklepal na dveøe, uchyloval se do svého pokoje pod záminkou, že má neodkladnou práci, nebo se aspoò choval k hostu se zarážejícím chladem. Hejtman pøekypoval roztomilostí, tváøil se, jako by strýcovo bruèení nepozoroval, a k tetì byl dvorný, jak jen mùže být budoucí ze. Jak se dalo oèekávat, mìla nábožná Anna jen jedinou starost - není-li ve Štìpèinì spojení s tak blízkým pøíbuzným nìco proti zákonu božímu, nebude-li k nìmu zapotøebí schválení vysokých církevních úøadù. V této vìci byl otec Kilián úplnì klidný, jako muž znalý svìta vìdìl pøedobøe, že odsud nehro-

zí žádné nebezpeèí. Až k tomu nadejde èas, vytasí se se svými radami a pokyny, zatím však ještì uznával za vhodné zùstat ponìkud stranou, aby se snad nezdálo, že se dal pøíliš snadno získat. Chtìlo se mu tak trochu vzdorovat, pomstít se za utrpìnou porážku. Toto období neujasnìnosti a utajeného napìtí trvalo více než ètrnáct dní. Po nìm pøišlo období druhé, kdy se koneènì nad Kiliánovou rodinou rozklenula duha míru a kdy bylo všechno jasné a dokonale srozumitelné. Kilián se odhodlal promluvit. Nejdøív kusými a na zlatých vážkách odmìøovanými poznámkami, pak v širších a širších vìtách, rozhodnìjšími a pádnìjšími slovy. Budoucí ze poslouchal trpìlivì, poslouchal nábožnì, pøikyvoval, nadšenì se obdivoval strýcovì moudrosti, se vším ochotnì souhlasil, a ješitný, podivínský starý pán se rozehøíval, jihl, nadouval se pošetilou pýchou. Shledával vojáka den ode dne snesitelnìjším. Nyní pøišly teprve jaksepatøí na pøetøes všechny dùležité hospodáøské a právní otázky. Co s penìzi, jaké peníze, kolik dluhù, kolik ztracených polností. Nastaly cesty na Vejrychovsko, cesty dvorských lidí do mìsta, výslechy, nabídky, zdráhání, váhání, zaruèování, škrábání za ušima a škrábání po papíøe. Stavitel Kilián, aniž vìdìl jak, octl se uprostøed proudu. Zlobil se, kázal, vyhrožoval - byl ve svém živlu. Je svrchovanì zajímavé, že k nápadu vystavìt vedle selského stavení nový panský dùm se první vrátil sám otec Kilián. Dlouho a zdánlivì neteènì stál pod starou hrušní za èertovou stodolou, zády se opíral o hùl, popískával si a hledìl zasnìnì k obloze. Pak se najednou rozhodl a dal se do vymìøování. Chodil po louce dlouhými tìžkými kroky, zaznamenával si do notesu èísla, kreslil si tam tajemné èáry. Nakonec

prohlásil, že má-li se vùbec stavìt, bude nejlépe, zaène-li se hned zjara. Panský dùm! Pøesnì tak si to hejtman pøedstavoval. Po nièem tolik netoužil jako být jednou provždy venku z nízké, zaèouzené selské svìtnice, co nejdál od Janovy páchnoucí dýmky a od otcových staøeckých vzdechù. Kilián se se svými plány netajil. Dùm bude pìknì rozlehlý, pohodlný, do prvního poschodí povedou široké kamenné schody, okna budou opatøena žaluziemi proti slunci - budou to první žaluzie v mìsteèku - ve dne se naèepýøí, aby bylo v pokojích pøíjemné pøíšeøí, v noci se nadobro stáhnou. Za domem se postaví kùlny, stáje, chlévy a ostatní hospodáøské budovy, všechno se to ohradí a spojí plotem, vpøedu nejradìji železným, ten je nejslušnìjší a nejtrvanlivìjší, pod okny mùže být menší zahrádka, nìjaký ten ozdobný keø, kvìtinové záhony. Tady na tom místì bude branka pro pìší, pøímo proti cestì široká vjezdová vrata. Podívejme se, rozlehlé pokoje, žaluzie, zahrádka. Starý se prostì pøekonává! Hejtman nemìl ani tušení o velikosti Kiliánovy otcovské lásky. Co nejdøív bude mít pøíležitost pouèit se o ní ještì mnohem líp. „Dùm, to se rozumí, bude souèástí Štìpèina vìna,” podotkl pøísnì stavitel. „Pozemek pro nìj dá tvùj otec nevìstì jako svatební dar, ten nebudu kupovat.” (Celé Kiliánovo lišáctví vìzelo v tom, dostat aspoò kousek pùdy zadarmo.) „Slyšel jsi, doufám, dobøe? Dùm bude se vším všudy jen Štìpèin, tobì na nìm nebude patøit ani rezavý høebík.” „Leda až po mé smrti,” pravila Štìpka se smíchem, ale se zlou se potázala. Ten hloupý žert se staviteli pranic nelíbil. Aspoò pro ten den byl konec s plánováním. Šel domù se svìšenou hlavou. Ano, v tom právì vìzelo to èertovo kopýtko.

Jeho peníze, jeho tìžce vydìlané peníze budou vloženy do pochybného podniku, který ponese cizí jméno. Ach, kdyby byl mìl syna! Nazítøí se ovšem plány osnovaly dál, a tužkou i holí se kreslilo znovu a odvážnìji. Tahle zeï bude slepá, aby do pokojù nešel zápach z chlévù. Od lesa se jistì k Vejrychovsku táhnou èetné prameny, zde se vykope studna, aby nový hospodáø nebyl závislý na vodì ze dvora - èlovìk nikdy neví, jednou by z toho mohly vzniknout nepøíjemnosti. A všechny polnosti na západ a na jih od statku budou patøit Štìpce. Cože - polnosti? Teï pøišel koneènì k slovu také starý Malina. Vyhaslé oèi ožily, nahrbený høbet se vztyèil. Promluví otec a chytrák. Nikdo, nikdo nesmí být ošizen! Vìc zdánlivì složitá byla podstatnì zjednodušena tím, že, Kilián všechno kupoval. Nic, kromì onoho kousku zemì pro zahradu a dùm, nechtìl zadarmo. Jan prostì bratrovi èást svých pozemkù odprodá. Nebude tím nikterak zkrácen, ponìvadž za utržené peníze si bude moci pøíležitostnì opatøit jiné. Dobrá, dobrá, avšak nyní - co bude s dluhy? Jaká èást jich, bude pøenesena na jejich pùvodce, Pavla? Zde byl jakýsi uzel. Teï bylo zas na Kiliánovi, aby hájil své. Neobešlo se to beze ztrát. Možno dokonce øíci, že se to neobešlo bez vìtších ztrát, než s jakými poèítal stavitel na poèátku historie se svatbou. Proboha, nemùžeme pøece pøipustit, aby rozhazovaè zaèal hospodaøit na èistém, a jeho obì, Jan, døel dál na prodluženém! Je to ostatnì zcela obvyklý zjev, že provdává-li se dcera ze statku do jiného statku, musí ze svého vìna vyplatit ostatní ženichovy sourozence. Tak tedy - se mezi bratry rozdìlí napolovic. Jaká by v tom jinak

byla spravedlnost? Jen a si Kilián pìknì mlèí! Jan bude i tak bez vlastní viny dùkladnì pykat za Pavlovo darebáctví! Jestli si snad v mìsteèku nìkdo myslil, že stavitel nyní couvne, že v jednání nastane delší pøestávka, že pøijdou hnìvy, pak se šerednì mýlil. Teï se teprve ukázalo, že zdráhání, jeho první otcovské „ne”, to vše že byl jen marný, zoufalý pokus o záchranu dítìte, které se hnalo do nebezpeèného dobrodružství. Naprosto však nedovedl a ani nechtìl dceøi bránit v sòatku, který pokládala za své štìstí. Ano, Kilián za této pøíležitosti prokázal nejvyšší sebezapøení a ochotu k obìtem. Láteøil, pøel se, ale ustupoval. „Nᚠtatínek, och, jak ten je hodný!” vykládala Štìpka hejtmanovi, který teï - bùhvíproè - neodkládal stejnokroj. „Udìlá pro mne všechno. Že bys tomu byl nikdy nevìøil? Netìš se však, že toho nìkdy zneužiji. Naopak! Vynasnažím se, abych mu jeho dobrotu nìjak vynahradila. Ode dneška se na mne mùže spolehnout. Budu vždycky na jeho stranì - tøeba proti tobì!” Pøitom se však na ženicha milostnì usmívala, aby se snad nebál, že to myslí doopravdy. Teï již nemohlo být žádných pochybností, že to je ženich s nevìstou. Chodili po panském korze svornì do sebe zavìšeni. Jaké to bylo pro Štìpku zadostuèinìní! To koukáte, vy protivní panáci z hejtmanství, z úøadù, z advokátních kanceláøí, vy ženušky poznamenané nìkolikerým mateøstvím, manželky postižené prvními nevìrami! Pøece jen jsem dosáhla svého. A který z vašich mužù tak hýøí barvami, který se tak tøpytí jako mùj? Kdo se mu vyrovná? Potkali Synáèka. Pozdravil, plavnì zakroužil svou kostkovanou èepicí. Ani ty jsi na mne neráèil shlédnout z výše své dokonalosti! Pyšnì si tì za to pøemìøím - tumáš! Mívala jsem tì kdysi ráda, ale toho zde mám radìji. Byla do svého ženicha zamilována a neskrývala

to.Všechnu svou nastøádanou nìhu na nìho soustøedila. Jak jí byl teï odpomý Groman! Co se ji naochoèoval, co se jí naporouèel! Jak sprostí a chtiví žen byli italští inženýøi! Jak nestydatí byli úøedníèkové a flamendøi ze zlaté mládeže! A tenhle je pøece králem všech flamendrù. I v této vìci nade všemi vyniká. Hejtman plnil, co pøislíbil. Nikdy ji neopravoval, když ve spoleènosti použila drsnìjšího výrazu, nehoršil se na ni, zasmála-li se lechtivému vtipu nìjakého šprýmaøe pøíliš chlapsky. Nedìlal si pranic z jejích výstøedních šatù, z jejích hrozných kloboukù, nevytýkal jí neukáznìnost ani nevkus, nikdy se nebránil jejím veøejnì projevovaným lichotkám. Snášel její rozmary s podivuhodným klidem a s nevyèerpatelnou trpìlivostí, tváøil se poøád stejnì odmìøenì, a si tropila co chtìla. Ubohá Štìpka, vykládala si to jako obdiv a podrobenost, netušila, že mu naprosto na tom nezáleží, jak mluví a jak se chová, že mu prostì vùbec na ní nezáleží, na ní, Štìpce Kiliánové, kterou se rozhodl pojmout za manželku. Kdyby se byli otec nebo bratr Pavla zeptali, co vlastnì se Štìpkou mluví celé ty dlouhé dny a veèery, které s ní tráví, sotva by jim byl dovedl dát kloudnou odpovìï. Mùj ty bože, chodí s ní, sedá vedle ní, nastavuje jí ucho, jako by ji poslouchal, ale že by jí také nìco vyprávìl? Nauèil se už jakémusi chápavému úsmìvu, který znamená: „Dobrá, dobrá, hezky jsi to øekla.” Ten úsmìv je však jen maskou vnitøního spánku, nesmírné duševní únavy. Ostatnì ani bratr, ani otec, ani nikdo jiný se ho na nic podobného neptal. Byly tu docela jiné starosti, velmi vážné starosti, se statkem, s pozemky, s domem - jak by nìkomu vùbec mohlo stát za to, sledovat záhadný pomìr nepravých milencù!

O vìci druhých se zajímáme buï ze škodolibosti, nebo z lásky. Kdyby si byl Jan zaèal blíže všímat milenecké dvojice, z lásky by to dojista nebylo. Probudilo se v nìm opìt staré záští k bratrovi, tentokrát podnícené závistí. Co on se nadøel, naodøíkal, neušetøil si ani zlámanou grešli, a hle takové bohatství teï padne bez práce do klína tomu darmošlapovi! Není to kruté bezpráví, spáchané na nìm, na spravedlivém èlovìku? Veliký panský dùm bude stát vedle chalupy, Pavel a jeho žena se v nìm budou roztahovat, a on bude dole pod nimi tøít nouzi, bude žít v jejich stínu! Kolik mozolù mu pøibylo na rukou, aby ti dva mìli mìkce ustláno? Oè o všechno ho ti dva pøipravili! Zlo vítìzí, dobro nedojde zasloužené odmìny. Že bude statek zbaven dluhù, že je nový rozkvìt opìt možný, na to již Jan zapomnìl. Byl to stále týž Jan, zatvrzelý skrblík, který dával nerad ukousnout ze svého krajíce. A cožpak otec Malina ? Och, ten také necítil k Štìpce žádnou pøíchylnost. Taková tlustá, namaškaøená mìstská holka! Vážil si jí jen pro její vìno, ale jako ženì a hospodyni jí nedùvìøoval. Její ruce se nikdy nedotkly opravdové práce. A pak to její divadelní kroucení a nadnášení, pitvoøení a šveholení! Co se dá èekat od takového bláznivého stvoøení? Nic, nic, leda klepy, hádky, lenošení. Když se to tak vezme, je pro ni Pavla vlastnì škoda. Býval to kdysi nadaný, nadìjný hoch! Pokašlával, mraèil se, dýmal. I on byl nyní zbaven nejhorších starostí - štìstí mu zevšednìlo. Štìpka byla ve své veliké lásce slepá i hluchá, zatím nevìdìla nic o nechuti, s níž se na ni dívali budoucí švagr a tchán. A i kdyby o ní byla vìdìla, co by jí na tom záleželo? Byla nevìstou pøed tváøí celého mìsteèka a tato sláva jí postaèila. Ještì nìkolik mìsícù, a bude mít muže. Pak jí ho už nikdo

nevyrve. Jen a to nìkdo zkusí! A potom - potom se také brzy svým bývalým pøítelkyním pochlubí dìátkem. Ne jedním, ale celým tuctem dìtí. Není na svìtì takové síly, která by jí v tom mohla zabránit. Anna Kiliánová vzdychávala a slzívala, jak se patøí na matku, která má již co nejdøív ztratit dceru. Kilián chodil, chodil a ustaviènì pøemýšlel, díval se svýma vypoulenýma bledì modrýma oèima na jakési všem ostatním smrtelníkùm neznámé místo mezi nebem a zemí, hryzl si knír, pohupoval se v kolenou. Lámal si hlavu, èím by tak asi pøi oddavkách svou dceru a jejího muže pøíjemnì pøekvapil. Koèár a koník? Ovšem, ovšem, to by bylo hezké. Ano, tak to udìlá. Koník a koèár, to bude jeho svatební dar. V kvìtnu se na Vejrychovsku zaèalo s kopáním základù. 9 Nikdo by byl v mìsteèku nehádal, že se stavitel Kilián jednou vzdá tak zcela bez boje, a pøece se to stalo. Mohr se jmenoval ten mladý èlovìk a zaèal skoro stejnì jako pøed lety Kilián: bohatì se oženil s dcerou vinopalníkovou, skoupil øadu výhodných parcel a dal se do stavìní. Pøátelé na Kiliána naléhali, aby proti nìmu nìco udìlal, ale Kilián jen mávl rukou: „Ech, a se èiní!” A neudìlal nic. Inu, je to už starý pán a nemá právì èas na rozepøe s tím mladým èlovìkem. Mohr zaèíná a Kilián už skonèil. Totiž - co nejdøív skonèí, jen co dostaví na Vejrychovsku pro dceru panský dùm. Štìpka touží po balkónu, a on s balkónem nepoèítal. Kam jen, proboha, ten balkón nalepit? Dozadu? Nad dvùr? To tak, tam by se hodila leda pavlaè. Ani k jihu, s vyhlídkou na les, to nemùže být, budoucí hejtmanka Malinová se chce z balkónu

dívat na mìsteèko. A Kilián dumá nad plánem, prohrabuje si své husté bílé vlasy, protože balkón je možno zøídit jen uprostøed prùèelní zdi, aby nebyla porušena symetrie, a tam je zrovna projektována ložnice. Povedou-li z ložnice dveøe pøímo na balkón, budou novomanželé v zimì v postelích drkotat zuby. Ne, z ložnice se na ten balkón chodit nebude, pokoje v poschodí se trochu zmenší, mezi nimi se našetøí úzká síòka potom však bude nutno nìjak osvìtlit tu zbyteènou síòku! Mohr se jmenuje ten mladý èlovìk. Teï staví jako blázen, èiní se, to se mu musí pøiznat. Jeho pøevysoké štíty, zlatá vejce zasazená do omítky, jeho mansardy se líbí víc než støízlivé, jednoduché domky mistra Kiliána. Nu nechsi, Kiliánovi je to jedno, má teï velké trápení s tím nešastným balkónem. Síòka mezi pokoji se Štìpce také nelíbí, bude se to musit udìlat jinak. Už ho to nebaví, tuze ho to pøemáhá, nu, však je to také jeho poslední stavba. Rodinná hrobka je dokonèena, teï ještì tohle trochu pøíliš honosné obydlí pro dceru, a pak dost. Je snad už dosti stár, aby odpoèíval, aby se na ty druhé jen díval, jak se hrabou, jak se snaží. Lidé se dlouho Kiliánovi smáli, že on, stavitel tolika domù, ba celých ulic, bydlí v nájmu. Teï se už nesmìjí, nemají se èemu smát, Kilián domek u školy koupil. Pøíležitost se naskytla, a když se to tak vezme, bylo to laciné. Je to veteš, nevzhledná, tìsná, hromadu místa v ní zabírá papírníkùv byt a papírnický krám, ale když se tam Kiliánovi vešli, doku byla doma Štìpka, tím spíš se tam vejdou, až se vdá. Pokoj, pokojíèek, kuchyò - to jim staèí. Starému Kiliánovi a jeho nemocné ženì. Poslední tvùrèí èin stavitele Kiliána, vila Vesna na poli pod Hrobkou, trèí dosud o samotì. Není již neobydlena. Loni se našel odvážlivec, pionýr, který se do ní nastìhoval, a vida, bydlí v pokoji. Od škvoøí pohromy je už dávno, útok toho neøádstva

se již neopakoval. Obyvatel vily žil drahný èas v obavách: nenapadne teï mistra Kiliána, aby mu dal výpovìï a sám se ve vile usídlil, když už žádné nebezpeèí nehrozí? Tyhle strachy byly docela zbyteèné, Kilián si už na Vesnu ani nevzpomene. Má svùj malièký domek u školy, je s ním spokojen. Od školy ke kostelu je jen nìkolik krokù. Anna vidí oknem vìž, kavky, které kolem ní ustaviènì krouží, naslouchá zblízka vyzvánìní zvonù, pevnì se rozhodla, že zemøe s kostelní vìží pøed oèima. Nikdy se svému muži s nièím podobným nesvìøila, ale Kilián to ví. Má také cit, také dovede leccos uhodnout, aè o tom nerad mluví. Mlèky pozoruje, mlèky se pøizpùsobuje. Nájemník Vesny tedy pøišel s návrhem, že by vilku koupil. A mezi starostmi s dceøinou svatbou, mezi vrtochy pøíští paní Malinové a vzdechy nemocné Anny Kiliánové se našlo ještì trochu èasu k uzavøení prodejní smlouvy. Avšak co zamýšlená øada vilek podle úvozové cesty za Panskou zahradou? Jak to bude s tou vilovou ètvrtí, která mìla být korunou Kiliánova životního díla? Mistr Kilián je pøíliš zamìstnán, pøíliš unaven, toho plánu se už dávno vzdal. Nu dobrá, parcely jsou však jeho, a novému majiteli Vesny se samotnému pod Hrobkou stýská. Nebudou se Kiliánovy parcely rozprodávat? Zatím se nezdá, že by mìl stavitel nìco takového v úmyslu. Není známo, z které strany vyšel podnìt, kdo to Mohrovi našeptal, jednoho dne se však ten mladík objevil v Kiliánovì domku a vytasil se s docela pøijatelnými návrhy. Když nestaví Kilián, mohl by snad stavìt on, zájemcù by bylo dost, peníze Mohrovi také nescházejí, Kilián se tìch parcel mùže zbavit se slušným výdìlkem. Nebylo to však od toho mladíka ponìkud opovážlivé? Øeknìme, trochu drzé? Však si také mistr Kilián postavil hlavu. Když se pan Mohr do svého øemesla dal,

a jen si v nìm pokraèuje, ale jemu, Kiliánovi, a nechodí do cesty. Prodávat se nebude. Mohr byl odbyt hezky zhurta, mìchuøina zaplála sinavým jasem, rozcuchané vlasy se naježily. Starý lev zatøásl ještì jednou svou lví høívou a zaøval. Mladík Mohr odešel ponìkud rozpaèitì, cestou si šeptal kletby, lidé ho slyšeli Kiliánovi to ovšem nevadilo, byl aspoò pomstìn. To by tak hrálo, prodávat vlastní inspiraci! Ještì na tom, chválabohu, tak zle není, aby musil kramaøit se svým duševním majetkem. Ten pán pod Hrobkou a jen si èeká na spoleènost a na sousedy, možná že se doèká - ale až po Kiliánovì smrti. Bude èekat dlouho? Nebo se snad doèká døív, než si myslí? Osud tichounce pøede svou - jakou, to neví ani mladý Mohr, ani starý Kilián. Panský dùm na Vejrychovsku vyrostl ze zemì a dostal zánovní bílé šaty. Omítka se jiskøí v srpnovém slunci. Bøichatý, objemný balkón trèí nad cestou jako vyènìlá brada, dívá se nebojácnì na mìsteèko. Jako vyènìlá, odvážná brada Štìpky Kiliánové. Kolem staveništì jsou poøád ještì haldy hlíny a hranice cihel, cihlový prach zakrvácel zemi tam, kde jednou bude vzdìlána zahrada. Však se tam už dali do obracení pùdy, již tam motouzem a kolíky vyznaèili pøíští plot, zámeèník bere míru na vjezdová vrata. Za domem lezou po lešení zedníci, stavìjí chlévy, stáje a stodolu. Štìpka tleská do dlaní - hle, její statek, její dùm! Prolézá kostrbatými dìrami bez obložení, které budou jednou dveømi, její kroky duní po prknech volnì položených na zednických kozách. Omítají se stropy. Hubený, posmìšný, nevrlý hejtman zùstal stát venku. Nemá chuti smoèit si šosy zbrojního kabátu v kádi s vápnem, netouží po tom, nastavit tváø tìžkým krùpìjím, které padají ze zednických lžic. Zvìdavì nahlíží do šera, ale nevchází. Hlas, roztøíštìný ozvìnami, mu však nedopøeje klidu:

„Pavle! Pavle! Kdybys vìdìl, jak tu je útulno! Jen se to všecko zdá trochu malé. Nebude to opravdu malé?” „Až to bude obydleno, nebude se to zdát malé,” línì, i omrzele odpovídá hejtman pod balkónem a zívá. „Tady bude kuchyò, tady jídelna a vedle pokojíèek, ach, jak ten bude rozkošný! Sem si dáme plyšový nábytek, to bude nᚠsalón. Nebudeme návštìvy vodit nahoru, zbyteènì by se umazaly schody!” „Hm, hm,” pøikyvuje venku ten, který neposlouchá. Potom burácejí tìžké kroky kdesi nahoøe, v patøe, cosi se svalilo, buchlo, ale nebyla to Štìpka, je slyšet její smích. „Kdepak jsi ?” Rumìný oblièej se vyklání z otvoru nezasazeného okna, jímž èiší prùvan. Chtìj nechtìj musí hejtman odstoupit o kousek dál, aby ho vidìla. „Ach Pavle, odtud je vyhlídka! Ty protivo, jak jsi mohl zùstat dole? Pole, naše pole, silnice, mìsto, hory!” Nedá si pokoje, neustále musí provádìt nìjaká bláznovství. Nemùže být ani chvíli zticha, ani chvíli nedovede odpoèívat. Teï se nahoøe ztajila, ale to proto, že se shýbá a chvatnì sbírá úlomky malty bác, bác, bác - tøetí rána ho škrábla na vyzáblém nose. Hejtman si utírá krùpìj krve bílým kapesníkem, couvá z dostøelu, a z novostavby zní nový hlaholivý smích. Nenadále vypluje z kterýchsi dveøí, obrovská, rozjaøená, chytá ho prudce za rameno, strká jím, štulcuje ho, táhne ho s sebou na procházku k lesu. Jan, který pracuje s ženci na poli nedaleko nich, si zaclání rukou oèi a dlouho se za nimi dívá. Léto, léto - doba pochybného štìstí. Doba štìstí bez ozvìny. Je zapotøebí velmi silného a rozvinutého pocitu štìstí, aby se ten pocit nezmrazil: aby jásot neznìl pøíliš osiøele. Ale Štìpka, hulákající a štìstím zpitá Štìpka si to neuvìdomuje. Je

vidìt, že dokáže být docela dobøe sama. Je se svým štìstím sama, aniž o tom ví. Než nastal podzim, mìla Štìpka náhle plno pøítelkyò. Pánbùhví, odkud je vzala, odkud se vynoøily. Dùm je hotov, nábytek nastìhován, malby svítí pestrými, moderními barvami, vše záøí novotou, a uprostøed toho lesku záøí pýcha pøíští hospodynì. Komu jinému se mùže pochlubit než pøítelkyním? Jen ženy dovedou tyhle vìci náležitì ocenit. Pøítelkynì, falešné, chvilkové pøítelkynì, se musily objevit, i kdyby mìly být vydupány ze zemì. A objevily se. Zázrak se stal. Zvìdavost je divotvorná. Malé i vìtší prùvody chodí po èistì vydrhnutých schodech a síních sem tam, nahoru dolù. Dveøe lítají a zùstávají dokoøán otevøené, aby opozdilé mohly vèas dobìhnout, pøivábeny hlasitým úžasem. Jak se asi rmoutí hejtman Malina, který k tìmto zevrubným prohlídkám není zván? Dobrý èekající dùm je pln vzdechù, vzrušených výkøikù, chválení, volání. „Ach, ty máky, ty nádherné vlèí máky na stropì!” „Pst - víte, jak se tomu øíká? To je secese!” V pøíborníku je spousta skla, porcelánu a tret, ale ještì tam není všechno Štìpèino støíbro. Nejvzácnìjší kusy si mladá paní pøistìhuje až po svatbì. Šatníky dosud zejí prázdnotou, do èehopak by se Štìpka oblékala, když by všechnu svou garderóbu mìla ve dvoøe? Lepší ze starých krámù jsou už rozvìšeny v komorách na pùdì, ale takové vìci se ani neukazují, a ostatní zùstane doma. Co s tím? Zato prádelník, tìžký dubový prádelník o pìti poschodích, ten je nabit až k prasknutí. Štìpèina výbava, svázaná nìžnými stužkami, dychtivì èeká na obdiv. Tam je prohlížení celkem tiché. Tam se mluví jen šeptem. Ó tìch obrovských Štìpèiných košil! Tìch hrozných plachet na noèní škádlení! Ale smát se budeme, sleèny, není-

liž pravda? Smát se všemu ohavnému i krásnému, pøepychovému i nesmyslnému - všemu - jen z pouhé závisti. Nesmíme opominout ani záchod, k nìmuž se stoupá po schùdcích jako na trùn. A teï pojïme do sklepa, do prostorného lakovými stìnami rozdìleného sklepa, na kterém si otec Kilián dal obzvl᚝ záležet, a zastavme se i ve spíži, ve které je dosud jen nìkolik lahví se zavaøeninami, vylezme až na pùdu, kde to voní hoblovaèkami! Rády bychom si posedìly v salónì pøi sklence sladké rosolky, slízly nìjaké to dobré sousto, ale Štìpka ještì nemá, co by nám podala, není to její domácnost, je to jen novostavba. Ale stálo to za to, holky, viïte, že ano? Jakže se jmenovaly ty rudé máky na stropì? Sesese nebo snad cecece? Hihihihi-ha-ha-ha-ha-hahaha! V øíjnu, když pršelo listí ze stromù na martinickou silnici, když v komínech neobydleného domu kvílela meluzína a do rozbahnìlých polí sršel drobný d隝, mìli Štìpka Kiliánová a hejtman Pavel Malina v jilemnickém kostele svatého Vavøince první ohlášky. Za týden potom vyšlo v knihtiskárnì bratøí Holatù oznámení na køídovém papíøe, ozdobené v levém rohu rùžièkou. Svatba byla stanovena na desátý listopad. Ještì pøed adventem, døív než nastane pravá horská zima, budou se novomanželé høát u vlastních kamen! Ke Kiliánovùm se pøistìhovala Františka Pelcnerová, malá rozložitá tetka s øídkým hnìdým drdùlkem na temeni hlavy, s mìkkými pøevislými tváøemi, jejichž èerveò tvoøily dva ostrùvky šarlatové vyrážky. Štìpèino místo hospodynì bylo obsazeno. 10 Nevìsta Štìpka musila mít také družièku, to se rozumí, nebyla jí však dlouhá, vyschlá stará panna Božka Karbanová,

ale roztomilá devítiletá Hilmarova Helenka. Dívenka nemohla jít ovšem k oltáøi sama - och, Štìpka dovedla mámit, když jí na nìèem záleželo, tìžko jí bylo odøíkat -, vedle ní kráèel mládenec, hošík, do kterého byla Štìpka kdysi zamilována, Rittichùv Kamil. Ty dvì dìti se zasloužily o úspìch její svatby, jen co je pravda! Škoda jen, že byl již mrazivý, plískavièný listopad, že nebylo slunné léto, aby malý pár mohl jít bez teplých pl᚝ù, Helenka v nadýchaných rùžových šateèkách, Kamil v èerném odìvu, který mu tak slušel a dával vyniknout jeho zlatým kadeøím! Hejtman vyrukoval v zánovním hejtmanském stejnokroji s lesknoucími se knoflíky, s peèlivì vykartáèovanou èákou, bøinkal ostruhamj, na kostnatých prstech mìl navleèeny glazé rukavièky, po boku mu visela šavle se zlatým tøepením. Nesl se velmi dùstojnì ve svém dlouhém plášti se zelenými výložky vedle Štìpky, která vypadala v bílém hedvábí - jakže to o ní øekl koèí Kalaš? - jako jelito v ubrousku. Tam, kde mohutné paže vystupovaly z nabíraných rukávù, bylo vidìt krupièkovatou rùžovou husí kùži, drsnou jako struhadlo a prozrazující zdraví ponìkud upøílišené na takovou unylou bytost z pohádky, jimž se obyèejnì podobají køehká stvoøeníèka v mušelínovém závoji. Ovšem, ovšem, závoj také musil být a vìneèek z myrty, jak by ne, kulatý oblièej s hustým oboèím a odulými rty se pod ním rdìl jako zapadající slunce. Marnì bylo použito pudru, který tehdy ještì nebyl tuze v oblibì, marnì byly ve vlasech té obrovské loutky s oèima vyvalenýma štìstím vyrobeny velkolepé vlny. Leskly se, jako by byly èerstvì namazány sádlem, a byly tak hladké a tuhé, že se zdály být špatnì udìlanou parukou. A bílý divadelní pl᚝ do toho mrholivého deštì, bílý pl᚝ vroubený kožišinou, který si jen pøehodila pøes ramena, aby si nepomaèkala šaty, opravdu,

jako by ten elegantní dùstojník vlekl k oltáøi ne svou nastávající ženu, ale veliký mouèný pytel. Ano, ženich zajisté stál za podívání, i ta dvojice pøemoudøelých dìtí s nádhernou kyticí rùží, stavitel Kilián s polocylindrem na kostrbaté lebce i sešlá, plaèící, prožloutlá Anna, kterou vynesli z koèáru dva upachtìní svìdci, ba i všichni uhlazení a skvìlí svatební hosté, purkmistr Berger, doktor Hilmar, regenschori Karban, Rittich a ostatní páni a mìstští hodnostáøi, jenom ta nešastná nevìsta byla spíš podobna hastroši uprchlému z hrachovištì. Vlastní koèár, lesknoucí se novostí, tažený párem neklidných hnìdých koní - nákladný Kiliánùv svatební dar -, pøivezl ke kostelu nevìstu a jejího otce, ale na kozlíku - jaký to pøímo nestydatý nesouzvuk - sedìl a posunkoval nìmý èeledín Franz. Štìpka si zas jednou postavila hlavu a nedovolila, aby ji nìkdo jiný vezl k oddavkám. Chuïas nemìl ani vlastní èerný klobouk, vypùjèená buøinka mu zapadala pøes ozáblé a zamodralé boltce, které se ohýbaly a tvoøily po stranách rozesmátého oblièeje komická masitá køídla. Hejtman pøijel ke kostelu s Annou Kiliánovou, která mu zastupovala matku. Lichého kmotra Malinu posadili do koèáru se svìdky. Ženichovým svìdkem byl samozøejmì Jan, který nedovedl zapøít nemotorného sedláka (jak také svornì usoudili všichni èumilové), nevìstiným Synáèek Skála, znamenitý spoleèník, ideál vìtšiny svobodných i provdaných jilemnických dam. Tahle volba nebudila zvl᚝ dobrý dojem, vybrat si za svìdka mladíka, s nímž bývala kdysi tak zadobøe, - nu, jak se komu líbí, ale do budoucnosti to zrovna neslibuje dokonalou manželskou shodu. Šastná búrská válko, která jsi tohle všecko Štìpce zpùsobila, nevìsta ti navždy bude blahoøeèit, je dosti povìrèivá,

aby od nynìjška až nadosmrti svatosvatì vìøila v blud kartáøky Hanouskové! Mládenci a družièce klesly unavené ruèky, v nichž drželi stuhu s navleèenými na ní vìneèky, již bylo vysloveno osudné „ano” a varhany slavnostnì hømí, nyní si oba novomanželé a všichni svatební hosté s nimi vyslechnou hrubou mši v panských lavicích, potažených èerveným suknem. Po mši se k blaženému páru pøihrnou gratulanti jako lavina a nastane neslýchaný hon a shon, mávání kapesníky a podávání rukou, a uprostøed hlouèku vyjde z kostela svatební prùvod, nerozeznáš, kdo je smuten a kdo se usmívá, kdo pøeje a kdo závidí, kdo chválí a kdo pomlouvá. Koneènì se chumel roztrhne, koèár pøedjede za koèárem, široká ústa nìmého France se roztáhnou od ucha k uchu, hejtman podrží levou rukou jílec své šavle a dvornì podá pravici záøící a dojaté mladé ženì. Atlasový støevíèek zváhne lehký koèárek na svou stranu, až se èervené tøapeèky na Francovì bièišti zimomøivì zatetelí. Na rohu námìstí pøed Modrou hvìzdou je koèár poprvé zatažen lanem - tam oèekává novomanžely mládež, žádá výkupné. Franc nádherným gestem strhuje uzdy rozbìhlým koním, kteøí se div nesplašili tím hrozným køikem a provoláváním slávy, hejtman se šacuje a Štìpka se blaženì rozhlíží. Samé známé oblièeje, ochotníci, taneèníci, studenti, flamendøi, tamhle stojí mladý Xaver Punèocháø, bez Synáèka vypadá tuze osiøele, tamhle je Kverka, chudák, teï už docela na mizinì - kdo se to však skrývá v pozadí, jako by se za ostatní stydìl, jako by chtìl svou osamoceností dokázat, že se vším tím tøeštìním a vyhazováním kloboukù do výše nechce nic mít? Je upjat do pøiléhavého svrchníku, pochmurnì krabí èelo jako poøadatel pohøbù, hledí uhranèivì na Štìpku temnýma šilhavýma oèima, lebku má pod èerným kloboukem ve spáncích

smaèknutou - ach, vždy je to Lojzík, syn nebožky posluhovaèky Traklové, teï už pan Alois Trakl, úøedník mìstské spoøitelny! Koneènì se odhodlal, studená vlhká ruka se natahuje ke koèáru, ale Franc již zase švihl bièem, konì se vzepjali, koèárek poskakuje po nerovné dlažbì kolem staré kašny, úhlopøíènou námìstí jako støedem arény, okna všech m욝anských domù jsou zotvírána, matky i dcery, staøenky i dìti, všichni, kteøí nepovažovali za vhodné úèastnit se svatebních obøadù, hledí z pøízemí, z poschodí, z krámových dveøí jako z parteru, z lóží a z galérie. U nové poštovní budovy je koèár zastaven podruhé - tam zatáhla novomanžely chudina, žebráci ze Špitálku, jilemští kluci, koøalkové od Semjána, od Koníèkù, od Goldšmída, nádeníci a povaleèi. Hejtman se i tady ukázal jako velkorysý muž - nebo se snad v nìm hnula stará pøíchylnost k bývalým kumpánùm? - a dal té sebrance celou zlatku. Pak už koèár drkotá bez zastávky po mùstku pøes Jilemku vzhùru Nádražní ulicí a martinickou silnicí k Malinovu dvoru. Svatební hostina se totiž nekoná, jak se samo sebou rozumí, v tìsném a nedùstojném domku stavitele Kiliána, nýbrž v novém bílém domì, který otec dceøi na Vejrychovsku postavil. K hodùm se zasedlo až ke druhé hodinì odpolední, ponìvadž nevìstì musili dopøát èasu k odpoèinku a k odložení závoje, k uvolnìní tìsného svatebního šnìrování. Pak tu byl ještì fotograf, který v salónku, pøi otevøených oknech a pøi slabém zákmitu podzimního slunce vykonal své dílo. Hosté se ostatnì také rádi v prùvodu mistra Kiliána vydali na prohlídku nového domu, ti, kteøí jej znali již zevrubnì, i ti, kteøí jej ještì nevidìli. Ale potom! Jídelna je sice dostateènì prostranná, ale není v ní hnutí. Však také není divu, taková spousta lidí se v jedné místnosti jen tak lehce nesrovná! Stoly jsou sraže-

ny do tvaru písmene T, pokrývky ozdobeny myrtou, v èelo posazeni ženich s nevìstou, po jejich stranách nejbližší pøíbuzní a svìdci. Poèíná se polévkou, polévka je zahájena modlitbou. Pøedøíkává ji Anna Kiliánová roztøesenými chabými rty. Dlouho potom se jí tiše, chod za chodem, z ovzduší té svatosti a žalostné pokory se svatebèané nemohou a nemohou dostat. Pìtadvacet lidí bere zpùsobnì do rukou jídelní náèiní, nabírá si z talíøù, z mis, usrkává ze sklenic, polohlasem se domlouvá. Anna Kiliánová požila polévky sotva nìkolik lžic, a pak ji musili odvést k jejímu pojízdnému køeslu v koutì pokoje. Odtamtud vydržela sledovat svatební hody s polo bolestným, polo shovívavým úsmìvem až do pozdních hodin noèních. V novì zasvìcené kuchyni øádí zjednaná kuchaøka, jíž byla dána k ruce Františka Pelcnerová. Dvì dvorské dìveèky v bílých vyžehlených zástìrách donášejí jídla na stùl. Peèenì, omáèky, drùbež, pøíkrmy, dorty - nedojedky i prázdné talíøe se kupí v kuchyni na židlích, na podlaze, na dlaždicích domovní sínì v závratném množství, nebo bylo urèeno, že se upraví k snìdení vše, co jen je možno pozøít. Štìpèina svatba je svatbou slavnou. Nìmý Franc se promìnil z lokaje ve sklepmistra a nemùže se øíci, že by na sebe zcela zapomínal. Oblièej mu záøí a z hrdla mu vychází radostné krákorání, které prozrazuje, že èeledín v pití již pøekroèil svou obvyklou míru. Když bylo pøineseno víno, otec Kilián povstal, aby novomanželùm popøál štìstí krátkým, ale výstižným proslovem. Od té chvíle øeè stíhá øeè, protrhl se s nimi pytel. Mluví purkmistr Berger - zkušenì a sebejistì -, upjatì mluví doktor Hilmar, a slavnostní zdravici pronáší tøesoucím se hlasem i regenschori Karban, až se mu na rudém týle tetelí øídké chmýøí.Všechny ty zdaøilé i ménì zdaøilé, rozvleklé i struèné øeèi zakonèuje kolem

páté hodiny Synáèek Skála. Zakonèuje, ovšem, nebo po jeho všeobsáhlé a dokonce veršované deklamaci se již nikdo neodváží promluvit, nikdo se nepokusí o konkurenci s tímto famózním svatebèanem. Osvìtlená okna pøitáhla veèer, veèer se brzy promìnil v noc - v listopadu je den již pøíliš krátký. Teprve po desáté hodinì je pøinesen a témìø netknut zas odnesen poslední chod, nebo až na nìkolik vychytralcù, kteøí dovedli moudøe ochutnat od každé krmì jen nìco, nikdo již nemá ani pomyšlení na jídlo. Slavnost, která zaèala tak umírnìnì, je hodinu od hodiny hluènìjší a nevázanìjší. Nìkolik hostí se již vytrousilo. Odešel doktor Hilmar, který musil k pacientovi, a pøi této pøíležitosti se rozlouèila i paní Hilmarová a vzala s sebou Helenku. Témìø v patách za nimi šel Rittich se synkem, který se tu bez družièky stal již zcela zbyteèným. Po odchodu dìtí a nìkolika dalších hodnostáøù nastala teprve pravá svatební pitka, ponìvadž mládež získala pøevahu. Pozùstalí hosté se zbavili posledních pøedsudkù a snažili se vynahradit si, co odpoledne zameškali. Hovor se mìní ve vøavu, únava z vyèerpaných vtipù leží na ústech jako nepøetržitý, bezdùvodný úsmìv. Hejtman Malina s oèima vytøeštìnýma napìtím, s hlavou jakoby nabodnutou na špici páteøe, rovné jako pravítko, oèekává dvanáctou hodinu, hodinu vysvobození, jako duch, jenž do té chvíle mìl smutnou povinnost strašit. Ne snad že by ho nelákala pitka, pil tolik, kolik se mu chtìlo, aniž se s tím pokrytecky skrýval, jenomže pil bez hluku a bez rozjaøenosti. V jeho otupìlém a stále víc žasnoucím mozku (jako by události nebyly musily skonèit tam, kam právì neodvratnì pílily!) vznikla a upevnila se trapná pøipomínka èehosi, co nebylo do té chvíle známo ani dùvìøivé nevìstì, ani nikomu ze spokojených svatebèanù.

Když na opakovacích hodinách jilemnické radnice z dáli, z nesmírné dáli - odbila pùlnoc, zvedl se ženich ze svého místa a nabídl dvornì rámì své mladé ženì, pøièemž jí jakoby mimochodem políbil ruku v ohbí lokte. Bez hlesu se poklonil na všechny strany a za všeobecného pokøiku odvádìl náhle nesmírnì tìžkou a pýøící se Štìpku ven z místnosti s hlavou vztyèenou, s výbojnì trèícím knírem, aby sehrál v intimitì ètyø blankytnou modøí vymalovaných stìn ložnice v poschodí poslední scénu této noci, která mìla být zároveò prvním jednáním netušené Štìpèiny životní tragikomedie. 11 Vedl Štìpku pevnì a odhodlanì síní až k døevìným, fermeží natøeným schodùm potaženým zeleným bìhounem, ale tam zaèalo jeho mužné sevøení povážlivì ochabovat. Do ložnice vstoupila již Štìpka sama a on se za ní vlekl mlèky jako stín. Pøemožena dojmy, klesla do pohovky, až se hrneèky a talíøky ve vitrínkách roztøásly. Jakýsi kovový psík na èerveném polštáøku smutnì zakýval hlavou, nastrèenou na pružinì. Pavel se na prahu zastavil, pohlédl pronikavì na svou koøist, která mu byla dopoledními obøady vydána v plen, ohledal si kapsy a kostnatými, chvìjícími se prsty vyòal opatrnì z pouzdra cigaretu. Zarachotil krabièkou zápalek a beze slova vyšel na balkón, který kdysi nadìlal mistru Kiliánovi tolik starostí. Štìpka vìdìla bezpeènì, jak se má chovat pøi oddavkách, jaké úsmìvy má vrhat na svatebèany pøi dlouhém hodování, nemìla však ani nejmenšího ponìtí o tom, jak si má poèínat v roli zákonité manželky, kterou manžel nechal na holièkách. Vrhla krátký a kritický pohled na odestlanou dvojitou manžel-

skou postel. Má se rychle svléknout a vklouznout pod peøinu? Pøed oèima jí zatanul vzrušující obrázek z kteréhosi ilustrovaného románu, kde manžel chtivì rozepíná šnìrovaèku své ženy, zatímco z rozhalených šatù vykukuje bílé rameno. Má snad èekat na nìco podobného? Když však èekat - jak se tváøit pøi tom èekání? Dosud nikdy si nedìlala valných starostí, zda její chování vypadá dosti pøirozenì. Teï ji však jistota opouštìla, zvl᚝ když se to Pavlovo kouøení na balkónì podezøele protahovalo. Pohazovala nohou, tísnìnou malým støevícem, dokonce se pokusila o polohlasou melodii, její hlas znìl však drsnì a škrcenì - mìla vyschlo v hrdle. A tam dole cinkaly èíše, hlasy se proplétaly, hodovníci ráèili pít na nìco, co se odehrávalo jen v jejich pijácké fantazii. Když byla Štìpèina nouze nejvyšší - stála již nerozhodnì u zrcadla a pokoušela se rozmontovat složité záhyby svého úèesu -, vrátil se hejtman bledý, zdvoøilý, smrtelnì vážný, s pevnì semknutými èelistmi. Kradmo obhlédl situaci, o níž se bláhovì domníval, že se rozøeší bez jeho pøièinìní, a naleznuv ji stejnì nevyjasnìnou, jako byla pøed chvílí, vycenil zuby v zlobném úšklebku a pochmurnì zafrkal vyzáblým nosem. „He, Štìpka,” øekl s pøedstíranou bezstarostností, jeho hlas byl však neménì vyschlý jako prve Štìpèin zpìv, „vysvìtili mì na tvého muže a teï je na mnì, abych pokraèoval bez pøedøíkávaèù. Avšak, Štìpko, dvacet let uteklo od té doby, kdy jsem byl mladým kadetem, tenkrát bych byl navázal na všechnu tu slávu bez rozvažování a lépe než teï. Vím, cítím, jsem starý èlovìk, Štìpko, - tìš se, že budeš brzy vdovou.” A pokusil se o krákavý smích. Snad jen tìch prvních nìkolik vìt bylo napojeno jakýmsi citem, tìch nìkolik prvních nesrozumitelných vìt, které k ní jako manžel promluvil, všechno další bylo už jen pustou komedií.

Žel však, èlovìk snadno pøeslechne závažné vìci mezi nicotnostmi. Štìpka poslouchala, nerozumìla a zapomnìla. Nezbylo jí než pozdìji v toku všedních dnù pracnì sbírat zrnka moudrosti, která mohla sezobnout hned v první chvíli na rubu neromantické svatební noci, - kdyby byla chtìla a kdyby byla umìla. Hejtman nìkolikrát pøešel pokoj z rohu do rohu. Povšiml si trapných rozpakù, které se zraèily v ženinì oblièeji, ústa se ještì jednou roztáhla k ironickému úšklebku. Potom se unavenì posadil na pelest své postele. „Nebudeme jako malé dìti,” øekl dosti vlídnì s pokøivenou tváøí, „však také již dìti nejsme, jak tvùj otec správnì podotkl ve své svatební øeèi. Nikdo se na nás nedívá, mùžeme se zaøídit pohodlnì po svém. Ty nejsi první žena, kterou uvidím v košili. (Odpus mi tu hrubost, ale myslím, že jsem ti neøekl nic nového.) Kromì toho jsme manželé. Jistì nebudeš mít nic proti tomu, když navrhnu, abychom si vlezli do postele. Sotva domluvil, Štìpka pokornì a jakoby na povel spustila jeden tìžký proud svých naèechraných kadeøí a s vlásenkami v zubech se dala do druhého. Je pravda, vìci se rázem staly prostšími, souèasnì se však v pozadí objevilo cosi nepostižitelného, hrozivého, a rýsovalo se stále urèitìji, aè se dosud skrývalo jen v protivníkových myšlenkách - ještì to nebylo vysloveno. Pošetilá Štìpko! Nebylo vysloveno, a nejen dnes, ani zítra, ani v nejbližších dnech vysloveno nebude. Hejtman ze sebe chvatnì shodil stejnokroj, odkopl perka, na okamžik dal zasvítit své žluté kùži s èernými chlupy, jaksi pøíliš zpùsobnì, s koleny tìsnì pøitištìnými, se pøiodìl dlouhou, smìšnou noèní košilí a vklouzl pod pokrývku. Trèel mu zpod ní jen jeho hubený nos a kníry. Štìpka již mìla vlasy rozpuštìny, stála bosa pøed zrcadlem, odvážila se svléknout

i vrchní šat, na jejích oblých pažích se míhal odlesk svíèky. Chvilku se rozmýšlela, pak tìžkými kroky, se zoufalou rozhodností pøešla pokoj a zrádnou svíèku zhasila. Když ležela v posteli po manželovì boku a zrychlený, hlasitý dech se jí ponìkud uklidnil, uvìdomila si, že za celou dobu, co se ukládali na lùžko, nebylo proneseno ani jediné slovo. Aby to napravila, pustila se do zbyteèné a nesrdeèné rozprávky. „Jaká byla ta naše svatba hezká! Tatínek se mi hroznì líbil, byl takový dùstojný a slavný - viï, že se ti líbil také? Tvùj mu ovšem v nièem nezadal, byl jen zas trochu jiný, och, ti staøí páni dovedou ve spoleènosti vystupovat - zdalipak jednou budeme tak moudøí? A ty dvì dìti - øekni, nebyly roztomilé? To byl mùj nápad, jsem na nìj pyšná. A povšiml sis, jak protivnì purkmistr srkal, když pil víno? Jako by to byla horká káva! Dávala jsem si dobrý pozor …” Její obvyklá hovornost vázla, roztržitost ji zrazovala. Hrozila se, že její rozšafný soused uslyší vzrušený tlukot jejího srdce. On však jen krotce poslouchal a k jejím otázkám nepøièiòoval než struèná: „Ano, ano - ne, ne.” Když zjistila, že svatební téma žalostnì vysychá, že se osudovì stále vrací k týmž postøehùm, že její snaha oddálit spánek je køeèovitá a nápadná, obrátila zøetel k zítøkùm, k tem vìèným a nemìnným zítøkùm, které ji èekaly. Co budou dìlat ráno ? Ne, ona vaøit nebude. Svatba, to je zásobárna ještì na celý pøíští týden. Nìco se ohøeje, to obstará dìveèka. Zdalipak s ní budou spokojeni? Zdá se hodná a pracovitá. A zítra - bude-li pak zase tak škaredì jako dnes? Mìsíc jde zrovna do úplòku, poèasí by se mìlo zlepšit. I v listopadu bývají slunné dni. Štìpka má tak ráda barevné listy a jeøabiny, dokonce také kaluže po dešti a v nich - božínku - odraz slunce a mraèen!

Je vìru naèase, aby v tìchhle svatbách nastala nìjaká zmìna, nový duch (hejtman se koneènì odhodlal, že také promluví), vše je zaøízeno jen pro únavu všech, obzvl᚝ ženicha a nevìsty. Ve Francii, on to ví, pøeèetl si to v nìjakém nìmeckém èasopise, tam se dìlají svatby intimní. Novomanželé, otec, matka, svìdci - a dost. A hned po svatbì se odjíždí na cesty. Nevìsta není ustrojena v mušelínu, nýbrž v cestovních šatech. Jedou a jedou a mají ode všech pokoj. Tam se ovšem dìlají svatby vìtšinou bez pánaboha. Štìpka namítla, že takové zprávy není tøeba hledat v nìmeckých listech a ve Francii, o civilních sòatcích jí je všechno známo, jenže v menších mìstech se to ještì nevede, byla by to spoleèenská urážka. Je to nejen zakoøenìný zvyk, tohle vzájemné hoštìní, ale také jakási chlouba, musí se to zkrátka vydržet, ona není ostatnì ani trochu unavena, mohla by být docela dobøe vzhùru tøeba do rána. Po této poznámce, pronesené s takovou prostomyslností, hejtman zmlkl a na delší èas utonul v usilovném pøemýšlení. Štìpka, aby ho nìèím zaujala, zaèala kritizovat stropní malbu, z níž bylo vidìt sotva svìtlá a tmavá místa. Pak se zas rozhorlila na špatnì umístìné zrcadlo. „Musíme je nìjak jinak postavit, vždy si èlovìk stíní, když se do nìho dívá!” Vtom jí pøipadlo, že z vedlejší postele zaslechla upøímné zachrápání. Trochu se zvedla na lokti a pohlédla svému spolunocležníku do tváøe. Mìl oèi zavøeny, líce smrtelnì bledá a plná proláklin, rty malounko pootevøené. Cosi jako zklamání a jako krutá urážka projelo Štìpèiným tìlem, které tak dlouho, a marnì èekalo. „Nu snad je to tak lepší,” myslila si. „On je takový rozumný! Sice o tom nemluví, ale ví dobøe, co dìlá. A byl, chudáèek, dnes tak unaven!” Zdálo se jí, že jeho hlava je v po-

duškách až pøíliš hluboko zaboøena. Podstrèila pod ni paži a nìžnì ji nadzvedla. Mìla-li to být nevinná ženská lest, pak se nezdaøila. Hejtman ani nepohnul brvou a zachrápal podruhé. Štìpka, novopeèená manželka, již bylo sotva možno po právu nazvat ženou, se s tìžkými povzdechy pokoušela o spánek, který nepøicházel. Nemohla ovšem tušit, že muž po jejím boku zachovává nehybnou tváø jen s nejvìtším sebezapøením a že se mu koutky úst potají škubou zlomyslným a vítìzným smíchem. Aspoò ještì tentokrát jí byla ponechána jakási iluze. 12 Pøíštího dne pøed desátou hodinou si Malinovi ve svém koèárku vyjeli do mìsta. Štìpka blaženì spoèívala v mìkkých poduškách zadního sedadla a hejtman sedìl na kozlíku a tøímal otìže. Vedle nìho se rozpaèitì usmíval Hans, nový dvorský koèí. Jízda byla poøádána jako malé divadelní pøedstavení. Mìlo být uèinìno zadost nejen všeobecné zvìdavosti, ale také Štìpèinì pýše. Mladá paní byla pøíliš nedoèkavá, aby byla ochotna nìco odložit. Jen žádné èekání, radìji všechno hned. Napøíklad tohle kterápak z jilemnických dam se jí teï mùže vyrovnat? Má snad paní doktorová Hilmarová vlastní konì? Mají je Rittichovi, nebo snad dokonce Karbanovi? Sám starosta Berger jezdí v koèáøe sotva ètyøikrát do roka, a to ještì jen v nájemné drožce. Gromanovi a ostatní bandì - bùh jim odpus, tìm nezbývá než chodit pìšky. První cesta novomanželù vedla do kostela. Tak to má být, bude to chváleno a v dobrém posuzováno. S bohem poèni

každé dílo. Štìpka záøila, i hejtman se vlídnì ušklíbal, za zmaøené noèní nadìje platil tváøí šastného manžela. Ještì nevystoupili po chrámových schodech, a koèár již byl obklopen zvìdavci. Hans s rukama v kapsách šosatého kabátu, který mìl být jakousi livrejí, se procházel nevšímavì v ohnisku všeobecného zájmu. Jeho lhostejnost byla však jen pøedstírána, ve skuteènosti byl velmi pyšný na svùj úspìch u obecenstva, jehož valnou vìtšinu tvoøili ulièníci. Hansovi nebylo ještì ani osmnáct let, mìl modré oèi a vlasy bílé jako mléko. Františka Pelcnerová byla jeho tetièka. Dostal se na Vejrychovsko její protekcí. Celý Štìpèin režijní plán byl vypracován již doma. Z kostela si na chvíli odskoèíme k našim. Teï tam šli. Štìpka jako mistr kejklíø a hejtman jako opice. Kilián pøijal zetì velmi blahosklonnì, Štìpky se zmocnila Anna. Seï a vypravuj! Ale co? Visela na jejích rtech svýma smutnýma oèima. Štìpka se pøekonávala - mlela, mlela, jen o svatbì a o všech lidech, kteøí se jí úèastnili, o každém zvl᚝ - matka bude ta poslední, která se kdy doví o jejím prvním, dosud neobjasnìném zklamání. Kilián kouøil sváteèní doutník, hejtman si zapálil viržino. Po nìkolika úvodních zdvoøilostech jim hovor vyschl. Byli oba stejnì rozpaèití. Stavitel bubnoval prsty o stùl, voják si pohrával se slaminou. Františka - pøinesla víno, pøinesla suchary, nasládle se usmívala. Poprvé byla Štìpka u rodièù hostem. O pùl hodiny pozdìji koèárek, tentokrát øízený Hansem, pøehrèel po námìstí, prudce se zatoèil pøed poštou, zaburácel po mùstku pøes Jilemku, na jehož kamenném zábradlí z jedné strany vypínal hruï, zakrytou pancíøem, svatý Václav a na druhé se potácel pod tíhou svých pìti hvìzd svatý Jan Nepomucký, mihl se kolem hospody U koníèkù, odkud to zavonìlo drškovou polévkou, a potom již novomanžely Jilemnice ne-

spatøila po celý dlouhý týden. Tímto dobrovolným domácím vìzením, které Štìpka sobì a Pavlovi uložila, mìlo být veøejnosti naznaèeno, že zamilovaná dvojice na Vejrychovsku nemá o nikoho na svìtì zájem než o sebe samu, že jeden druhému úplnì staèí. Divte se, lidé, a záviïte, my tu za staženými záclonami a pozamykanými dveømi trávíme líbánky, mùj pozorný muž se mnou obírá od rána do veèera a od veèera do rána, kéž by mi už dopøál odpoèinku, ten nenasyta, jsem malátná a zpustošená, ale znova a znova podléhám sladkosti jeho lásky. Jenomže to tak nebylo. V novém bílém domì na Vejrychovsku to vypadalo ponìkud jinak. Hejtman kouøil a pøihýbal si z lahví, které ještì od svatby zbyly, chodil po pokojích sáhovými kroky a pískal si vojenské odrhovaèky. Štìpka se z nedostatku jiného zamìstnání vrhla na nenávidìné vyšívání a pøitom stateènì bojovala se svým neklidem. Pavel jako by byl svatebním dnem ztratil schopnost chovat se roztomile. Nedovedl již na tváøi udržet zdvoøilý, chápavý úsmìv, kterým byl ustaviènì ozbrojen za mileneckých èasù. Pøi nekoneèných Štìpèiných rozpravách, slátaných z nìkolika pramenù najednou, zíval, divže mu ústa nepraskla. V Štìpèinì zoufalé snaze o zábavu bylo nìco jímavì smutného, hejtman se marnì pokoušel pøehlušit falešnými hvizdy své špatné svìdomí. Štìpka se nestala Pavlovou ženou ani pøíští noci, ani žádné jiné noci tohoto vlekoucího se, nudného týdne. Hejtman se nìkolikrát vzmužil a u stolu, na chodbì, pøed oèima dìveèky nebo Hanse ji obøadnì a okázale políbil, ale tím byly také vyèerpány všechny jeho nìžnosti. Když se Štìpka veèer ukládala na lùžko, snažil se to vždycky zaøídit tak, aby nemusil být pøítomen této produkci. Nezdaøil-li se mu únik v pravou chvíli, aspoò odvracel oèi, shýbal se pro nìjaký zapadlý pøed-

mìt nebo se díval oknem na oblohu a do setmìlého kraje, jako by v nìm Štìpèiny pøekypující pùvaby budily jen pohoršení. Taková nepochopitelná ostýchavost se ovšem stala Štìpce brzy svrchovanì podezøelou. Shledávala se vzrùstající hrùzou v srdci, že o ni manžel nestojí, že po jejím objetí netouží. Proè? Proè? Naštìstí nebyla z tìch, které se jen potají souží a mlèí. Jednoho dne pronesla její nezpùsobná ústa nepøedloženou otázku, pøi níž hejtmanovi leknutím zledovatìla v tìle všechna krev. „Øekni mi upøímnì, proè mì nechceš mít za ženu teï, když jsem se za tebe provdala? Proè ses tedy o mne tak houževnatì ucházel?” A aby jí nemohl utéci, podržela si ho za cíp kabátu. Aby se nemohl vyhnout jejímu pohledu, pozvedla mu bradu štipcem prstù. „Ha-ha-ha!” Hejtman se pokusil o kdákavý smích. Byl hotov k jakékoli komedii, jen aby nemusil s pravdou ven. ,,Jsi ty ale chytrá, opravdu, chceš mì asi svést, mne, starého vojáka! To je znamenité, vida, myslím, že jednou budu pøece jen sveden. Dnes se ale ještì pokusím o obranu, co øíkáš? Budu jako svatí poustevníci.” „To není odpovìï,” øekla pøísnì Štìpka. Nebylo jí do žertù a chtìla mít stùj co stùj svou odvahu poctivì zaplacenu vysvìtlením. „Jak to - není odpovìï? Nemùže voják chtít, aby se stal svatým? Takových už bylo! Svatý Jiøí byl voják, svatý Martin také. Holubièko, já mám mnoho høíchù a teï se kaji, musím se dlouho kát.” „Cožpak jsi nemocen?” vyhrkla v úzkostech. Ubohá, bláhová Štìpka, nevìdìla toho mnoho z pohlavní zdravovìdy, za jejího dlouholetého panenství se jí však nìkolikrát podaøi-

lo nahlédnout do knih, které nebyly napsány právì pro ni, a tak si utvoøila o tìchto vìcech jakýsi obraz, tøebaže zkreslený. Mìla jakési podvìdomé tušení, že jsou jisté pánské nemoci, které mužùm brání, aby se milovali se svými ženami. Nyní se teprv hejtman doopravdy rozesmál. Chechtal se dlouho a zajíkavì strašlivým, rachotivým smíchem, smál se, až mu slzely oèi, byl smíchy èervený jako kokeš, musil usednout, aby toho krásného smíchu jaksepatøí užil. „Nemocen - nemocen - já jsem zdráv jako buk! Co ti to jen mohlo napadnout? Nikdy jsem nebyl zdravìjší.” Zalomil rukama, až mu zapraskalo v kloubech, høbetem dlanì si otøel zaslzené oèi, vytáhl kapesník a otøel si peèlivì vysoké èelo až k temeni, a pak si ještì osušil ruce, které se mu rozjaøením trochu zpotily. „Jestli mì nìco zabije, pak to ty se svými nehoráznými nápady. Zabiješ mì smíchem!” Štìpka ho pozorovala se zatajeným dechem, mráz jí pøejíždìl po zádech. Co je s tím èlovìkem? Øekla opravdu nìco tak hroznì žertovného? Nebyla si toho vìdoma. Ona sama se aspoò ani neusmála. Vìc byla až pøíliš vážná. Ale snad jí ani dobøe neporozumìl. „Víš,” øekla váhavì, pøece jen trochu zviklána, „myslím, nejsi-li nemocen tím zpùsobem, jako bývají nìkdy muži, takovou nemocí, která zabraòuje mít dìti.” Rázem zmlkl, stal se chladným a nepøístupným, prkennì vstal, pøešel pokoj odmìøenými kroky, pak se pøed ní zastavil, týl mu planul, oèi svítily zle. „Ach - tak je to! Tak je to!” Zadrhoval, jako by byl zapomnìl èesky. „Takové vìci ty si myslíš. Já hned nepochopil, ovšem, ovšem.” Napøáhl proti ní svùj kostnatý ukazovák. „Nevíš, že jsi mì teï urazila? Tak urazila, že se muži víc ani urazit nemohou. Jsem rozhnìván. Je to sprosté, co si o mnì myslíš. A teï

konec té rozmluvì. Já s tím dìlám konec, nechci o tom už ani slyšet.” Okamžik ještì stál, mìøil si její postavu od hlavy k patì, pohyboval ústy naprázdno, pak polkl slinu a s ní všechen svùj umìlý vztek, a odešel do svého pokoje, kde se uzamkl jako øádnì dopálený manžel, který si pøeje, aby byl odprošen. Cosi bylo v té bouølivé scénì, co Štìpku uchlácholilo. Sama se nerozhnìvala, naopak, ožila, rozveselila se. Muž, který se dovede takhle urazit pro pouhou nešetrnost, je pravý muž. A je si zøejmì svou vìcí jist. Ochotnì pøipouštìla, že ho urazila hroznì. Co jí to jen napadlo? Takové obvinìní! Teï ovšem musí pykat. Štìpka byla ochotna k jakémukoli pokání, jenom když svou bláhovou domnìnku, která jí tak znenadání kmitla hlavou, bude moci pokládat za nesmyslnou, bezdùvodnou, smìšnou. Rozhodla se, že se s Pavlem bez váhání smíøí, proto také hned letìla k zamèeným dveøím, aby pøed nì položila všechnu svou kiliánovskou hrdost - všechnu - ovšem pod jednou podmínkou: že na ožehavou otázku pøece jen dostane odpovìï. „Pavle, prosím tì, nezlob se na mne, vždy já jsem to tak nemyslila!” Tloukla na dveøe velmi mírnì a velmi vytrvale. Za dveømi bylo posupné ticho. „Nechtìla jsem se tì dotknout, ty pøece víš, jak jsem hloupá!” A srdce jí bilo bláhovým vzrušením, že se smí takhle doprošovat. „Otevøi, prosím tì, abych ti mohla dát hubièku, abys mi mohl dát hubièku na znamení, že jsi mi odpustil!” Dobrých dvacet minut ji nechal takhle žadonit, pak skuteènì šel a otevøel. Usmíval se jí vstøíc. Záøil vítìzoslávou, rozpínal náruè. Nešastná samolibosti, jaké tì èekalo zklamání! Marnì jsi uhasil pochodeò svého svatého hnìvu, veliký pøemožiteli odporu! Sotva se náruè zavøela a nabízené polibky padly, sotva

pokorná ženuška otøela svou rozdychtìnou tváø o manželovo strnisko, již jí z úst pomalu a lísavì vycházela slova, z nichž asi hejtman Malina nemìl obzvláštní radost: „Pavle, nesmíš se ani trochu divit, že jsem k tobì byla taková ošklivá, - vždy pøece víš, jak hroznì ráda bych mìla dìátko. Pavle, prosím tì, zaøiï, abych na nì neèekala déle, než je nejnutnìji zapotøebí. Tuze mì mrzí, že je nemohu mít hned zítra, že na nì musím èekat celé tøi ètvrti roku!” „Ja, ja, dìti,” pravil suše, bledý jako smrt, sotva se ovládaje. „Ale já nechci žádné dìti!” A když spatøil, že se v Štìpèiných oèích roznìcuje jakýsi šílený, nebezpeèný plamen, spìšnì se opravil: „Alespoò pro tu chvíli nechci mít dìti. Ještì nìjaký èas musíš poèkat, rozumíš? Vím pøece, co dìlám! Mám rád konì, psy, honitbu … poslyš,” pokraèoval, uchvácen vlastní improvizací, „k statku pøiléhá kus panského lesa. Hrabì by jistì za slušnou cenu nìco odprodal. Máme k tomu dostateèné prostøedky. Pøedstav si - divocí králíci, zajíci, možná že i nìjaká ta srnka. Nauèím tì zacházet s puškou, pamatuješ, jak sis to kdysi pøála? Ještì tak rok dva budeme žít nespoutáni žádnými povinnostmi. Musím si také na hospodaøení teprve zvykat. Nic neumím. Mám pøed sebou velikou práci. Není možno teï myslit na dìti, starat se o nì. Víš - ale našim pøíbuzným o tom zatím nebudeme nic povídat. Nepochopili by nás.” Štìpka byla dokonale zmatena. Co jí to tu vykládá o králících a zajících, o pøíbuzných, kteøí nesmìjí nic vìdìt? Ach tak - celé to schovávání a vykrucování, uhýbání pohledy a hluèné usínání, øeèi o høíších a o svatosti - jest pouhé opatøení proti dìtem? Snad pøece jen trochu nesmyslné! Je pøece známo, že mnohé dívky se provdaly a podle svého vlastního tvrzení žily jakýmsi opatrným manželským životem - a nebylo dìtí. Proè hnát vìci do krajnosti? Ostatnì, ona chce mít dìti, ne-

bude na nì èekat ani kvùli hospodáøství, ani kvùli honicímu psu. Nemíní zabíjet zvíøata, nikdy ještì žádnému bezdùvodnì neublížila. Tak, a teï bude konec se všemi ohledy, poví to Pavlovi tak, jak si to myslí: „Nechci se uèit støílet!” A vztekle zadupala. „Chci mít dìti. Vdala jsem se, abych je mìla. Vùbec ti nerozumím s tvými divnými výmluvami!” Octli se právì tam, kde byli pøedtím. Hejtman se z nebezpeèné situace zachránil útìkem do bratrova statku. Cestou ze sebe chrlil èeské i nìmecké nadávky, jejichž smysl byl pøibližnì ten, že je zhola zbyteèné pokoušet se rozumnì mluvit s umínìnou ženou. 13 Muž neznal dobøe svou ženu. Nebyl by ji asi poznal lépe, ani kdyby se o ni byl ucházel ještì nìkolik mìsícù. Neznal míru její palièatosti a nevìdìl, jak vytrvale dovede dotírat, vìzí-li jí v hlavì nìjaká záhada. Ale tahle vìc byla pøíliš závažná, aby ji byla Štìpka mohla pustit z mysli. Pevnì se rozhodla, že se dostane k jádru problému za jakoukoli cenu. Po hnìvu pøišlo smíøení. A sotva bylo smíøení (smíøení na vratkých nohou) pracnì dosaženo, již tu byl nový návrh, nová prosba, pøednesená tentokrát s velikou obmyslností: „A co kdybych ti slíbila, že se na mé dìátko nemusíš celý rok ani podívat, že se o nì nemusíš vùbec starat, že to zaøídím tak, abys je nikdy neslyšel køièet? Pak si mùžeš koupit tøeba deset psù a celý martinický les - nu, øekni, proti tomu nemùžeš mít pøece námitek?” Dlouho a dlouho se na ni díval se zjevným nepøátelstvím, zvìdavì a s tajenou bázní, jako se díváme na cizokrajné zvíøe,

které jsme jaktìživi nevidìli a jemuž nedùvìøujeme. Oboèí se mu naježilo, navoskované kníry se pohybovaly, kdyby byl mohl dát výraz své zbabìlé zášti, byl by kvièel jako krysa chycená do želez. Ještì tentokrát se však pokusil své pøiznání odložit. Usmíval se, ale zuby by byly nejradìji kousaly. „Umínila sis, že bude po tvém. Jsi tvrdohlavá, ale já také jsem ze selského plemene, sedláci neradi ustupují. Ne, pravím ti, ne, tak dlouho ne, dokud nebudu chtít, a basta. Nemùžeš mne pøece donutit - haha!” Tenhle postoj byl vlastnì pro hejtmana nejvýhodnìjší. Pøedstírat vzdor - není-li pak to lepší než všechny vytáèky? Škoda jen, že i této obranné pozice se dá použít jen na den, na týden, ne však na dlouhé, vlekoucí se mìsíce a roky života. Štìpka se takticky rozložila pøed jeho pevností jako nepøítel, který vyèkává a soustøeïuje síly. Obležený bude vyhladovìn a potom vzat útokem. Hejtman vypovìdìl boj, ona trpìlivì èekala na pøíležitost, která musila pøijít. Desátého prosince mìli první, mìsíèní jubileum svatby. Štìpka byla už nìkolik dní nesvá, sobì nepodobná, tichá, poddajná, melancholická. Byla to ovšem jen hra. Vše, co chystala, bylo odkoukáno z tragédií, vypoèítáno na efekt. Na veèer pøipravila malou hostinu jen pro dva. Vzala si šaty, které pokládala za nejsvùdnìjší, chovala se velmi tajemnì a byla nezvykle nìžná. Po dobrém jídle, když Pavel s rozkoší vdechoval kouø drahého doutníku, tasila se s pøekvapením. Položila pøed nìho na stùl zapeèetìnou obálku - vyklubala se z ní podepsaná smlouva o zakoupení èásti hrabìcího lesa. Z vedlejší místnosti pøinesla podélné pouzdro - skrývalo znamenitou loveckou pušku. Teï bylo na manželu, aby se rozplýval. Byl opravdu vrcholnì okouzlen:

„Och ty, Štìpko, kdo by to byl do tebe øekl! Jak jsem ti hroznì, vdìèen. Prostì – žasnu. Udìlala jsi mi náramnou radost!” Znovu a znovu nahlížel do listiny, potahoval si knír, potìžkával zbraò. Netušil, co bude následovat. Nežli se nadál, byl pøipraven o svùj bohatýrský klid. „A teï,” vykøikla Štìpka a bojovnì zablýskla oèima, „vezmi tu svou pušku, nabij ji, zamìø do mého srdce a vystøel, zkra milosrdnì mé trápení, chceš-li se mnou i nadále žít po starém zpùsobu. Buïto mì uèiò svou ženou, jako to uèinili všichni muži po svatbì se svými nevìstami, nebo mì zab!” Zesinal, byl nadobro pøiveden z míry, na nìco podobného nebyl vùbec pøipraven. Ta naivní scéna zapùsobila. Blábolil: „Ale Štìpko, drahoušku, co tì to napadá - už jsem øekl - nemùžeme, to víš!” Po všem tom velkolepém obdarování nedovedl být hrubý. Usedla mu na klín a bouølivì ho objala, pøitiskla se k nìmu celou hrudí a na rameno mu položila oblièej smáèený divadelními slzami. Chtìla mu být milenkou dnes, hned, této noci, tohoto veèera. „Teï mᚠpušku i les, psa si opatøíš sám, podle vlastního výbìru, a já budu mít své dìátko,” šeptala mu horkými, cukajícími se rty do huòatého ucha. Setøásl ji ze sebe. Vyskoèil. Zrudl jako krocan, hlas se mu tøásl. „Tak ti to tedy øeknu, øeknu ti, jak to doopravdy je. Nebudeme mít dìti, možná že je nikdy nebudeme mít, marnì ode mne žádáš, abych s tebou po manželsku žil, protože zatím nejsem schopen pohlavního života, rozumíš? Nejsem schopen! Nemìla jsi to ze mne mámit pod žádnou záminkou. Mìla jsi mlèet a èekat. Kdoví, snad se to pøece èasem zlepší. Nebyl bych se ti musil pøiznávat. Jsem voják, mám svou pýchu svou mužskou pýchu - ty jsi ji zabila, a já tì nenávidím.”

Už samo slovo „nenávidím” Štìpku zranilo, ponìvadž bylo proneseno s pøízvukem, jemuž bylo lze vìøit, ještì hloubìji ji však zasáhl strašlivý smysl jeho øeèi. Srdce se jí bolestnì sevøelo, až zaúpìla. „A to jsi nevìdìl døív, už pøed svatbou, ty - ty -,” koktala. Kolísala mezi žalem a hnìvem. „Ha - ovšemže vìdìl - jak bych nevìdìl - ale pak, milá Štìpko,” øekl jízlivì, s ïábelským cynismem, „pak by sis mì byla asi sotva vzala, a já bych byl hotov.” Nepøemýšlela dlouho o obludné nízkosti jeho povahy, která se právì projevila, opìt se pøenesla o kus dál, opìt byla blízka nadìje: „A jak dlouho to mùže trvat, taková neschopnost?” Ve svém hoøi zapomínala na všechen stud. „Jak se to dá odstranit?” Ubohá, nevìdìla nic o hnusném tajemství odbytých mužù, ale instinkt jí napovídal a zoufalství ji pohánìlo. „Mùže se to léèit - jestli to totiž pùjde,” øekl o nìco mírnìji, s hoøkým úšklebkem. „Ach - kdyby vìdìli!” Nelze øíci, koho mínila Štìpka tímto povzdechem, tolik je však jisto, že v nìm byla obsažena všechna její ženská hanba pocházející z choulostivého postavení ženy-panny a všechna její zklamání, která vyvrcholila náhlým zøícením tužeb, jež byly vesmìs prosté a lidské. Mít muže také pro lásku. Mít robátko, na nìž by mohla upnout všechnu nìžnost svého pøekypujícího srdce. Štìpka, která prve slzela jenom z vypoèítavosti, propukla nyní v drásavý pláè. Vodopády slz jí stékaly po oblièeji, po rukou, kapaly na podlahu. Uvolnìný pramen vlasù jí bìdnì visel po zádech, chvìla se jako v zimnici.

„A léèíš se už ? Co øekl doktor?” zeptala se uprostøed vzlykù. „Copak se mohu léèit v téhle díøe?” zaøval vztekle hejtman. „Než by øekl švec, vìdìlo by to celé mìsto.” „Pojedeš do Jièína, tam tì nikdo nezná - ano, již zítra - budeš tam jezdit každý týden, tøeba tøikrát týdnì - máme pøece koèár, konì – víš co? Pojedu s tebou. Aspoò budeme oba vìdìt, na èem jsme, ty i já.” Napadlo jí, jak se jim teï bude hodit svatební dar otce Kiliána. „Pojedu sám,” øekl pøíkøe. „Takové výlety nejsou pro ženy.” Na tom zùstalo. Jel sám a vrátil se zachmuøený, smrtelnì bledý. Co s lékaøem mluvil a co mu lékaø pøedepsal, o tom se Štìpce nezmínil ani slovem. Uchlácholil ji sliby, jimž vìøit mohla, ale také nemusila. Vybrala si nejmoudøejší ze všech hledisek: smíøila se s neodèinitelnou skuteèností. Koneènì pøece jen pochopila, že svatba s hejtmanem Malinou byla nejvìtším omylem jejího života. Pøestala doufat, že by se vše mohlo ještì nìkdy obrátit k lepšímu. 14 Minuly vánoce, nastal nový rok, život na Vejrychovsku spal, jako spí v zimì na všech selských usedlostech. Štìpka hospodaøila, vaøila, poklízela právì tak, jako to kdysi èinila v domácnosti svých rodièù, jen s tím rozdílem, že ten, o kterého se teï starala, byl nesdílný Pavel Malina, který vymìnil stejnokroj za krátký kabát podšitý králièinou, kožené kamaše a zelený myslivecký klobouk se štìtkou. Hejtman se pomalu pøestával stydìt za podstatný nedostatek své mužnosti léèení pokraèovalo, ale nevedlo k žádným výsledkùm. Intimní pomìr manželù se zmìnil jen potud, že

Pavel již neprchal z ložnice, když pøišel èas jít spat, neodvracel oèi, když se Štìpka strojila na vycházku, naopak, vyhledával kdejakou podobnou pøíležitost, aby z ní pro sebe èerpal jakési temné potìšení. Již nemusil mít obav, že se prozradí bezvýsledností milostných her, zanechal všeho pøedstírání a odložil všechny ohledy. Jak to za tìchto okolností mohlo vypadat v novém domì na Vejrychovsku, který mistr Kilián postavil pro dceru s takovou péèí? Rovnováha mezi manžely byla navždy porušena, vahadlo, na nìmž stála zdravá, statná žena, žádostivá života, spadlo co nejhloubìji, a na druhé, lehké stranì balancovala zbabìlá, žalostná troska èlovìka. Pouhý pøíživník, neduživec s neomalenými žerty, pyšnící se svou bezmocnou nestoudností. Pohrdala jím. Jeho hrubé, vypoèítavé lichotky jí byly svrchovanì odporné. Netajila se pøed ním se svými pocity. Tím víc si k ní dovoloval, tím více dotíral. Blažilo ho, když se mu podaøilo vydráždit ji k hnìvu. Uhýbala jeho neèistým dotekùm, soptila, mlèky a urputnì se s ním rvala. Prohrával, ale neurážel se, válel se smíchy, byl šílenì šasten. Byla to smutná, draze zaplacená vítìzství. Nìkdy dlouho, bez zjevných pøíèin štkala pod pokrývkou, hejtman ji parodoval, pak si pískal, pak zíval. Kéž bys tu nebyl, kéž bych byla sama! Vìdomí, že vedle ní leží ten zbyteèný nocležník, ji sklièovalo, budoucnost se jevila tak zoufalá! Všechny jeho zvyky se jí už zprotivily. Byl to hrozný úpadek bývalé lásky. Mrtvé nadìje se rozkládaly. Bylo vìru s podivem, že se z jejich soukromí nic nevyneslo na veøejnost. Hlavní zásluhu o to mìla ovšem Štìpka. Dìlala všechno, co bylo v jejích silách, aby mìsteèku vštípila pøedstavu dokonalého manželství. Pøed èeledí se k hejtmanovi chovala s okázalou nìhou, na nedìlním korze se k nìmu tiskla s dojemnou odevzdaností. Dovedla pohotovì odpovídat

na zvìdavé otázky, v pravou chvíli se významnì usmívat a rdít. Hejtman Malina mìl pramálo pøíèin, aby kazil tuto hru, která zakrývala skuteènosti pro nìho vesmìs potupné. Tìm, kdo žili dvojici nejblíž, se rovnìž nezdaøilo nahlédnout do zákulisí jejich chmurné frašky. Snad se o to ani nepokoušeli. Nebo o vstup do zákulisí vùbec nestáli. Starý Malina celou zimu polehával, jako by byl do smluv a obtížného jednání s opatrným švagrem Kiliánem vložil poslední energii. Polehávání však naprosto nebylo nemocí, možná že nebylo ani lenošením. Nejspíš bylo souèástí lišácké taktiky, vyznaèovalo sedlákovo vyèkávání, nebo starý slyšel trávu rùst, byl si pøedobøe vìdom propasti, která se den ke dni víc a více hloubila mezi Janovým a Pavlovým statkem. Tušil, že v nejkratší dobì nastanou hnìvy a vády, a pokládal za výhodné mít nìjaký pádný dùvod, aby se jich nemusil úèastnit. Nechtìl se pøiklonit na tu ani na onu stranu a zdráhal se pøijímat jakékoli úsluhy. Bránil se jim samými výmluvami. Vymlouval se, když se snacha nabízela, že ho ošetøí, vymlouval se, že mu nechutná jíst, když se mu pokoušela pøilepšit, vymlouval se, že je pøíliš sláb, když ho zvala do své domácnosti. Povaloval se, kouøil a chrchlal. Když si mu Jan posteskl, že byl bratrem oklamán a okraden, zavíral oèi a tváøil se, jako by spal. Poøád ta stará písnièka! Nebylo vlastnì divu, Pavlùv dùm stál vedle Janova stavení jako otylý, slušnì ošacený pán vedle vychrtlého, polonahého chuïasa. Ustavièná provokace, ustavièný pocit ukøivdìní. Mohl však otec Malina staršímu synu nìjak pomoci? Jan, ach, cožpak Jan, ten dùslednì provádìl, co si byl kdysi tajnì umínil, že nepøekroèí práh bratrova domu. Zatvrdil se, stal se nemluvnìjším, než byl kdy pøedtím, toužil jen po tom,

aby hospodáøské pokusy na druhé stranì dvora skonèily neúspìchem, prahl po odvetì, která mìla pøijít odkudsi z nebe. Nevìdìl, pošetilec, jak dávno byla zchystána a nalíèena tato odveta, jenže postihla nevinnou místo pravého viníka. Jakési pøíští zlé vìci klíèily a rozrùstaly se v podzemí, ale zùstávaly dosud skryty jako zrno pozdì zaseté. V tomto selském prostøedí šlo všechno po zákonu roèních poèasí, i sváry mìly propuknout, až vysvitne slunce. Až se vybalí z mlh, až zhltne snìhy a teplem rozechvìje vzduch, rozlehne se snad køik od nízkých dveøí starého statku a vrátí se nakøáplý a zdvojený ozvìnami, odražen bílou zdí nového domu. A pak teprve vyjde na zápraží sehnutý otec, aby tupì naslouchal a mlèel, nemaje ani odvahy, ani sil k zakroèení. Bratøí se budou èastovat kletbami, žena se postaví po mužùv bok, aby hájila svého, slova se promìní v kamení a duha míru, tak nákladnì sklenutá, bude roztøíštìna. Možná však, že do zrádných podzemních pøíprav sáhne kdosi odvážný silnou rukou, rozerve mrzké oddenky, sémì nevzejde, a historie obou statkù pùjde jinými cestami. Kdoví? Kdoví? Snad tento odvážný a stateèný bude žena. Mistr Kilián se na Vejrychovsku tuze èasto neukazoval. Pøišel-li, pøišel spíš jako peèlivý stavitel než jako pøecitlivìlý otec, který chce na vlastní oèi spatøit ovìnèenou slavobránu dceøina štìstí. Postál, opøen o hùl, pohvizdoval si, pohupoval se na špièkách, poulil bledì modré oèi na nìkteré místo své stavby, jako by uvažoval o zmìnách nebo o trvanlivosti. Není vylouèeno, že byl zcela spokojen s povrchem manželského souruèenství, jehož základy pomáhal kopat s takovou obìtavostí. Nebo mu podvìdomí našeptávalo, že není všechno takové, jak se zdá, a jeho veliká otcovská láska ho pokoušela

k otázkám, on však moudøe mlèel a nedával na sobì nic znát jako svìta zbìhlý muž a jako kavalír. Jen jednou, jedenkrát od svatby byla Tonánkem na dvùr dopravena Anna Kiliánová, avšak cesta rozblácenou silnicí, sychravým, deštivým podzimem byla pøíliš obtížná a zdraví nebezpeèná, opakovat ji se nedoporuèovalo. Sníh, který pozdìji napadl ve znaèné míøe, všechny Anniny návštìvy na Vejrychovsku nadobro znemožnil. Štìpka chodila do mìsteèka beztoho každou nedìli a nikdy se neopominula zastavit u rodièù aspoò na chvíli. Sedávaly s matkou naproti sobì u okna, z kterého byla vyhlídka na kostelní vìž, Štìpka odívala nahou pravdu do neprùhledných slov, Anna se usilovnì snažila rozšíøit svými prožloutlými prsty skulinu podezøení. Nìco tu scházelo, nìco se zatajovalo, ale co? Pøi vší své mnohomluvnosti se Štìpka nedovedla s dostateèným nadšením rozhovoøit o dobrých stránkách svého manžela. Anna si ji zkoumavì prohlížela - ne, ne, nevyøkne nahlas svou otázku, která se jí lepí na bezkrevné rty, Štìpka by tu zprávu vyklopila, bez zdráhání. Ještì není nadìje na vnuka. Napìtí mezi mužem a ženou, napìtí mezi bratry, napìtí mezi otcem a synem, muèivé pochybnost v matèinì srdci - pøesto se žilo všednì. Cosi velikého se oèekávalo od jara. Starý Malina èekal na rozuzlení, Anna Kiliánová èekala na dobré zprávy, zemì èekala - a snad byla i trochu zvìdava na hospodáøe. Døíve však než zavanul první vlahý vítr, než hluchonìmý Franc poprvé vyjel na pole s tìžkými koòmi, než Jan naslinil prst, aby zkoumal zítøky a pozítøky, trpìlivost hejtmanova byla u konce, a on poèal postaru chodit do Semjánovy hospody a sedat v Goldšmídovì koøalnì. Štìpka mu povolila jisté kapesné, které považoval za svùj oprávnìný pøídìl majitele, a on

poèal hrát a prohrávat. Ponìvadž jeho kumpáni byli chudobní a skoupí, hrál o málo a prohrával málo. Štìpka mìla dosti moci a dosti odvahy, aby mu v tìchto zábavách zabránila, ale nechtìlo se jí. Že se opíjí s pobudy, že si zadává se Semjánovou dìveèkou - co na tom? Je snad její? Na kterém místì je zasažena její láska a na kterém její ješitnost? Pravda, v mìstì se o tom hovoøí, již ji dobré duše litují, škodolibí se posmívají a nepøátelé jásají, avšak co je to všechno proti strašlivému tajemství, které skrývá ve svém srdci a které ještì, chválabohu, neproniklo na veøejnost? Koneènì - mít Pavla dál od svého domu, dál od zneuctìné ložnice, není-li v tom jistá výhoda? Jen a si pije, a sedí tupì a strnule u židova pultu a dívá se kalnýma oèima na dno své sklenky! Za okny duje vichøice, mrzne, až u žlabù praskají støechýle, na cestì k Vejrychovsku leží hluboké návìje, opilec je sotva schopen se uhnout pádícím saním, snadno zavrávorá a usne v prachové peøinì snìhu mrákotným spánkem, z kterého není probuzení. Štìpko! Štìpko! Vzpamatuj se! Mùj ty bože, cožpak ji v ne blahé svatební noci sám netìšil, že bude brzy vdovou? Ne, Štìpka již dávno v sobì nemá lásky k tomu èlovìku. Snad to ani nikdy žádná láska nebyla, nýbrž jen nerozumná touha provdat se stùj co stùj, vyrovnat se ostatním, založit si vlastní domov. Všechno ostatní bylo jen tìlo. Nyní toto tìlo opìt promluvilo, a jeho øeè byla opovržení. Když koneènì jaro pøišlo, hejtman se nezeptal po polních pracích, neprojevil ani sebemenšího zájmu o osev, o chlévy, o stodoly. Ech, dejte mi s tím se vším, k èertu, svatý pokoj! Tak se Štìpka dovìdìla definitivnì, jak na tom se svým mužem vlastnì je. Chtìl mít pokoj. Dobrá, bude jej tedy mít, ten svùj pokoj! Štìpce ani nenapadne, aby ho probouzela k ži-

votu. A pole? A hospodáøství? A budoucnost? To zas jednou bylo nìco pro Štìpku! Úkol ponìkud obtížný, ponìkud vyèerpávající, ale pøece jen nìjaký úkol! Nemá-li muže ani jako velitele, ani jako pomocníka, pak jí nezbývá než sama se chopit velení a práce. Hospodáø spí, hospodáø je mrtev, nevzbudí se. Pole však nebudou opuštìna. Štìpka se sama stane hospodáøem. 15 Zrno budoucích rozepøí, které tak peèlivì zasil podzim a které tak zdárnì klíèilo, pøece jen nevzešlo. Štìpka sedìla u starého, rozviklaného stolu, tchán Malina ležel obleèen na rozestlané posteli, Jan s hlavou zarputile sklonìnou u otevøených dvíøek sporáku kudlal tøísky. Štìpka mluvila klidnì a bez vášnì jako èlovìk, který pøesnì ví, co chce, - snad ji tomu nauèily trpké zkušenosti. Neposunkovala, jak bylo jejím zvykem, nevrtìla se pøemírou živosti, pøizpùsobila se vážnosti chvíle. „Pøišla jsem vlastnì k tobì, Jene. Dosud tu sice vládne strýèek, ale ty jsi mladý, od tebe ještì mohu nìco chtít. Obracím se na tebe s prosbou, abys mi pomohl.” Jan se tváøil lhostejnì, skoro nevraživì, ale Štìpku to nezmýlilo. Byla na nìco podobného pøipravena. „Když jsem se za Pavla do statku vdávala, pøedstavovala jsem si to ponìkud jinak. Nemohu za to, že odmítá plnit, k èemu se zavázal. Tvrdil, že z nìho bude øádný sedlák, ale teï vidím, že to nemyslil upøímnì. Ráda bych se stala selkou, ale bez tvého pøispìní to nepùjde, jsem hroznì nezkušená. Kdybych se pustila do práce docela sama, dìlala bych jen chyby, a chyby v hospodáøství znamenají ztráty. Nechci ztrá-

cet. Vejrychovsko by ani další ztráty nesneslo. Musíme se spolu, Jene, domluvit. Potøebovala bych, abychom my dva byli spolu zadobøe. Nikdy jsem ti neublížila ani tì nechtìla poškodit.Vždy jsem tì také nepoškodila. Pozoruji však, že jsi proti mnì zaujat. Nemohl bys mi øíci, co proti mnì vlastnì máš?” Na tuto otázku, která byla otázkou jen zpola, neobdržela odpovìï. Nepoèítala s ní, a proto také na švagra dále nenaléhala. Nebylo v jejím zájmu, aby rozhovor, zapoèatý s takovou odvahou, tak dùkladnì pøedem promyšlený, uvázl v pouhém , slibování vzájemného pøátelství nebo ve zkoumání pochybných vin. „Domnívám se, že proti mnì nemᚠcelkem nic,” pokraèovala neúprosnì, „jsi jen trochu roztrpèen tím, co se stalo v minulosti, co provedl Pavel, - ale to se už pøece nedá napravit. Bylo by mnohem lépe, kdybychom všichni vycházeli ze situace, jaká teï je. Dvùr je rozdìlen, ty mᚠsvé, já také. Ty jsi vyvázl z nejhoršího, a bude se ti teï daøit èím dál líp. Snad je to také zèásti mou zásluhou, že jsem se pøivdala, nemyslíš? Jenže nyní jsem se octla v tísni já. Mám muže, který se o hospodáøství nechce starat, a já sama je ještì zastat nedovedu. První mou myšlenkou bylo pøijmout do služeb odborníka, který by mi aspoò zpoèátku radil.” Jan zvedl hlavu, oèi mu svítily rozhoøèením. Vida, panské nápady! Zatímco on by se tu døel s jediným èeledínem jako nádeník, vedle u bratra by mìli správce. Jezdili by jen v koèáøe a procházeli se po námìstí. Štìpka brzy vystihla, že se ho tou poznámkou dotkla, a pøispíšila si, aby nepøíznivý dojem smazala. „Když jsem si však rozvážila, že by mìl dvùr živit ještì jednu drahou pracovní sílu, a to jen pro lenost pravého majitele,

všechno se ve mnì vzbouøilo. Nechci si hrát na velkostatkáøku, netoužím po správci. Jsem zdravá a silná, ráda pøiložím ruku k dílu, jen když budu vìdìt jak. Napadlo mi, Jene, že bys toho správce u mne mohl dìlat ty.” To byla pro Jana pìkná zpráva! Nùž mu vypadl z ruky, zùstal na Štìpku civìt, jako by vedle nìho uhodil hrom. „Ne, nedívej se na mne tak nedùvìøivì, myslím to docela dobøe, není v tom nic, co by tì mohlo ranit. Vždy ty jsi jediný èlovìk, který by s mým statkem zacházel jako se svým, s opravdovou láskou. Vlastnì bys hospodaøil na Vejrychovsku jako kdysi, dìlal bys, co jsi dìlával døív, a já bych byla jen tvou pilnou žaèkou. Docela ráda bych ti platila totéž, co bych musila platit správci. Sama bych nic neušetøila, ale ušetøil by dvùr. Chápeš? Ta nabídka je pro tebe výhodná Jene, vezmi ten úkol na sebe, sobì neublížíš a mnì pomùžeš!” „Aha,” vyhrkl koneènì Jan a slova mu sípala ve vyschlém hrdle, staženém hnìvem, „už ti rozumím. Mìl bych se døít na tvém dílu, aby si jemnostpán Pavel mohl chodit po hospodách, aby mohl flámovat a hrát, prohrávat statek. Stará komedie by se opakovala. Ani mi nenapadne. Ne, ani mi nenapadne! Nechci o nìèem podobném ani slyšet” Štìpka se nepolekala, spíše okøála, zápas ji vzrušoval. „Prohrát statek? Jen se neboj, od toho jsem tady já. Nic není jeho. Za koho mì máš? Nejsem tak hloupá, jak si myslíš. Nezøíkej se nìèeho, co jsi dobøe nepromyslil. Dìlníkùm dᚠmnohem ménì, než si u mne vydìlᚠza trochu pomoci. Je to pro tebe velmi slušný obchod. Myšlenku o správci jsem zamítla jen proto, abych neuvalila na statek nové bøemeno. Proè by dvì poloviny mìly mít každá jiného pána, když mùžeme docela dobøe pracovat spoleènì? Myslím, že by pak mezi námi vládl lepší pomìr.”

„Jene,” zachrèel starý, „myslí to dobøe, nebuï zaslepený, nestav si hlavu pro nic za nic, ona za nic nemùže!” „Ovšemže za nic nemohu,” chopila se vdìènì ruky, „copak jsem vlastnì získala, když jsem si Pavla vzala? Øeknìte sami! Nerada bych o tom mluvila. Nesluší se to. Možná že byste žasli, kdybych øekla trochu víc, než se mi chce. Nepøišla jsem si však ponaøíkat, pøišla jsem pro radu a pro pomoc. Snad se mnou o tom mùžeš, Jene, aspoò hovoøit, nezdá se ti? Nebo ti nestojím ani za to?” To byl pøímý útok, a Jan tentokrát nevìdìl co povìdìt. Mávl jen vyhýbavì rukou a procedil skrz zuby: „Ech vy páni!” Chtìl tím asi øíci, že se nezajímá o to, co ti dva spolu mají. Díval se však na Štìpku již mnohem pøátelštìji než prve. Nemluvila špatnì a zdálo se, že opravdu nesmýšlí nic zlého. Jeho nedùvìra se zaèala rozptylovat. „Jene,” pokraèovala Štìpka pokornì, „kdybych teï zaèala svým lidem naøizovat, co a jak mají udìlat, kde zaèít, mìli by ze mne smích. Zcela jistì by jim to bylo k smíchu, protože by mé rozkazy byly nesmyslné a oni by to ihned vystihli. Uposlechli by mì leda jen proto, aby mì poškodili. Nikdo si nedá rád od ženské porouèet. Mužští si myslí, že všemu lépe rozumìjí, a mají vlastnì pravdu. Chopí-li se u mne vlády muž, bude to chodit jinak. Zvl᚝ když se jí chopí èlovìk, který zde už léta hospodaøil a porouèel. Se správcem by to byl ještì horší pøípad. Jakmile by zjistil, že svou vìc neznám, dìlal by si, co by chtìl. Kdybych ho chtìla komandovat, dal by mi najevo, abych se nepletla do toho, èemu nerozumím. Nebo by vìc provedl po mém, ale naznaèil by mi, že neúspìchem budu vinna já. Nevidím jiného východiska než dohodnout se s tebou. Jsme pøece blízcí pøíbuzní, mìli bychom si navzájem pomáhat. Od-

mítneš-li, nezbude mi nic jiného než se chtìj nechtìj vrhnout do té nejistoty. Jestli to však Vejrychovsku prospìje, nevím.” „Má pravdu,” vmísil se opìt starý Malina, „má svatou pravdu, Jene. Myslím, že by se jí mìlo pomoci. Nejdøív by se ovšem musilo všechno jaksepatøí smluvit. Vždy se to, koneènì, mùže aspoò zkusit. Nebude-li to dìlat dobrotu, mᚠvždycky možnost všeho nechat.” „Já vím,” øekla trpce Štìpka, „máte mì v hrsti. Kdykoli se vám zachce, mùžete mì nechat na holièkách a pak se mi vysmát. Nu, aspoò vidíte, jak jsou mé návrhy bezelstné a pøijatelné. Nemùžete nic ztratit.” „Domáhám se snad u tebe nìjakého místa?” vyjel si na ni Jan. „Žádal jsem tì, abys mì k sobì pøijala za šafáøe? Chválabohu, ještì ne. A jen si bratøíèek hospodaøí. Také jsem mìl své plány, ale on mi je pøekazil. Já mìl statek, on vojnu. Nejdøív prohýøil polovinu mého, pak mì ženitbou pøipravil o polovinu té mé zbývající poloviny. Mám se znovu zapøáhnout a vydìlávat peníze na jeho flámy? Takový trulant pøece jen nejsem, za jakého mì má. On je èistý, já špinavý On je pán, a já pouhý sedlák. Nechme si každý své. Jsme rozdìleni. A jen si svùj díl propije a prohospodaøí, mne to nebude bolet.” „To je øeè bez hlavy a bez paty,” ohradila se Štìpka, „nejde teï o nìj, ale o mne. A kdybych chtìla, mìla bych vám také co vyèítat. Vìdìli jste tuze dobøe, jaký Pavel je, na jakou budoucnost s ním mohu poèítat, ale nevarovali jste mì ani jediným slovem. Nechali jste mì, abych se spálila. Teï to mám. Mé peníze vám byly vhod jen tak dlouho, dokud jsem vykupovala pole, která by byla musila pøijít na buben.” Vypadalo to na hádku. Jan vstal, rozkládal rukama, hulákal. Dokazoval, že mu mùže být úplnì jedno, kdo koupil, zdali sestøenka nebo žid. Není mé, nezáleží mi na tom, èí to je. O své

se postarám, po cizím mi nic není. A jen se ten, kdo získal, také snaží, aby udržel. Neumí-li to, jeho vina. Štìpka s hrùzou pozorovala, že jí opìt mizí pùda pod nohama. Cožpak opravdu nic nezmùže proti Janovì neústupnosti? Ale nevzdávala se. Ještì má, zapla pánbùh, dostateènou zásobu slov, nedá se jen tak lehce položit na lopatky. „Nemᚠpráva, Jene, aby ses na mùj díl díval, jako by náležel cizímu èlovìku. Tvùj otec je vlastní bratr mé matky, která se v tìchto zdech narodila. Vždycky mi pøipadalo, že sem také trochu patøím. Kéž by byla aspoò na chvíli zapomenuta strašlivá slova: mùj, tvùj. Ani neodpovídají skuteènosti. Bylo by lépe, kdybychom øíkali jako kdysi naši rodièe: nᚠstatek. Pak bychom hovoøili o spoleèné vìci a radili se, jak jí prospìt. Och Jene, pùjde-li mi o to, neublížíš mi. Jestli se dopálím, nechám všeho, prodám, co se prodat dá, a než se nadìješ, v protìjším domì sedìt opravdu cizí èlovìk. Možná že pak už nebudeš tak tvrdohlavý ani tak krutý. Vyrovnᚠse s ním, jak ses nechtìl vyrovnat se mnou. Jenomže potom to už nebude totéž Vejrychovsko co dnes. Pak tu bude cizí polovina s jiným jménem, a pozdní lítost nemá žádné ceny. Cožpak nevíš, že lidé jsou chytøejší než ty? Ještì jim nenapadlo rozlišovat naše dvì poloviny. Øíká se tu v Malinovì dvoøe jako pøed lety. Oni se domnívají, že je nasnadì, abychom svornì hospodaøili k spoleènému prospìchu. Co tomu leží v cestì? Nìjaké hloupé, pøedpotopní hnìvy. Proto jsem se hned na zaèátku ptala co jsem ti vlastnì udìlala. Neodpovìdìl jsi mi. Nemohl jsi odpovìdìt. Neudìlala jsem ti naprosto nic, a tak jsi radìji mlèel. Hnìv však v sobì živíš dál, a vìø, není to od tebe hezké. Proti takovému vodopádu slov byl Jan zcela bezmocný. Ta dlouhá øeè mìla však význam, o jakém se Štìpce ani nesni-

lo: pøišla vhod tvrdošíjnému odpùrci. Jako všichni lidé podobní nechtìl nic jiného než být pádným zpùsobem pøesvìdèen. Jemná diskuse, to nebylo nic pro nìj, potrpìl si na poøádnou, hluènou hádku. Potøeboval si na nìkom Vylít svùj nahromadìný vztek, a když si ulevil, nebylo už u nìho pøekážek, aby šel rovnou cestou k smíru. Záští, v kterém si liboval, ponìvadž podporovalo jeho sebeúctu, zase odhodil, když ji získal jiným zpùsobem. Už dávno se nestalo, aby se nìkdo tak dùraznì ucházel o jeho pøízeò. Lichotilo mu to. Ne, o Štìpce se nemohlo øíci, že by rozumìla mužùm. Nerozumìla jim ani dost málo. Netušila, jak blízka je vítìzství. Dívala se na švagra s obavami, jak mlèky, zachmuøen pøechází dlouhými kroky po svìtnici. Ruce mìl za zády, hlavu svìšenu, z jeho tváøe se nedalo vyèíst, o èem pøemýšlí a jak odpoví. „Jestli teï øekne ne,” myslila si Štìpka, „pak jsem v koncích. Déle se už nebudu pokoušet, abych ho pøemluvila. Plán selhal. Nezbude mi než uvažovat o tom správci. Je to hloupé, ale podle všeho to tak pøece jen nakonec dopadne. Jistì se teï pøipravuje dát mi poslední ránu a ještì mì poøádnì urazit. Mùj ty bože, s jakými nadìjemi jsem se sem chystala! A strýc kouøí a mlèí, pro tu chvíli drží se mnou, ten starý chytrák, protože tuší zisk, jenže jeho slovo teï nerozhodne. Vìèná škoda, že tu se mnou nemùže sedìt maminka! V té bych mìla pøece jen notnou oporu!” Tím vìtší bylo Štìpèino pøekvapení, když se pøed ní Jan náhle zastavil, zadíval se jí zkoumavì do oèí a kysele se usmál. „Mᚠty ale, holka, výøeènost,” øekl skoro dobrosrdeènì. „Ty bys umluvila i mrtvého!” „Že mám?” vyjekla Štìpka, pýøíc se jako malé dìvèátko. V té chvíli pro ni nemohlo být vìtší chvály. „Ach Jene, Jene,

jak jsi hodný!” Chopila se jeho ruky, aè se vzpíral, tiskla ji, divže ji nerozmaèkala, a tøela svou tváø o jeho kostrbaté strnisko. Teï už nemohlo být pochybností o tom, že její vìc je na nejlepší cestì. Nepøítel je pohnut, pøemožen, rozdrcen! Takovou radost nezažila od svého svatebního dne. „Nikdy ti to, Jene, nezapomenu jsi opravdu strašnì hodný. A já tì, husa, vùbec neznala!” 16 Zatímco Štìpka na Vejrychovsku kráèela trpkou cestou od zklamání ke zklamání, zatímco ze sebe setøásala pøeludy bláhových nadìjí a plna nezdolnosti se odhodlávala k nové èinnosti, zatímco pøesvìdèovala tupohlavého Jana a sjednávala smlouvy, jiný muž v mìsteèku se horeènì snažil, aby pohnul kolem osudu ve svùj prospìch, èi lépe øeèeno ve prospìch svého synovce. Tento neúnavný, šlechetný strýc nebyl nikdo jiný než Jan Ev. Trakl. Všechny cesty nejsou stejnì obtížné, na svìtì nevládne jen heslo: „Potøebuješ-li pomoci, pomoz si sám!” Není jen snaha a práce, tvrdé rány a pøekonávání jich, jsou také ještì dobøí, úèinliví strýcové, kteøí mají z jakýchsi pøíèin ponìkud špatné svìdomí. V jilemnické spoøitelnì mìlo dojít k dalekosáhlým zmìnám. Øeditel Štajf ochuravìl a otcové mìsta vìdìli, že se už do úøadu nevrátí. Napovìdìl jim to doktor Blodek, který nemocného ošetøoval. Bylo záhodno se podle toho zaøídit. Pøedevším šlo o to, vyhlédnout pøíštího øeditele. Kdo jím mohl být? Patrnì prozatímní správce pokladník Kulich. Pokladnu po nìm pak pøevezme úèetní Šoupa, kdo však bude jmenován úèetním? Jsou tu jen dvì možnosti, buï hrbáèek Jandl, pilný, nenároèný èlovíèek, který je také služebnì starší, nebo mladý

Trakl. Za týden s bude konat schùze pøedstavenstva, a tam se o tom rozhodne. Alois Trakl už dávno nebydlil u svého strýce. Mìl slušný pokojík v pøízemním domku truhláøe Koubka nedaleko sokolovny, nosil pod nosem èerný knírek, zakroucený jako myší ocásky, bezvadnou pìšinku v ulízaných vlasech, žil støídmì a spoøádanì, nekouøil ani nepil. Byl dalek toho, aby si vyhazoval z kopýtka s mladými lidmi svého vìku, aby mrhal tìžce vydìlané peníze. Ve spoøitelnì byly výzvy k šetøení napsány všech sloupech, Trakl je èetl bedlivì a vzal si je k srdci. Mìl vkladní knížku se zlatým úlem na èervených plátìných deskách, v níž pøibývalo pomalu, ale jistì, a ta byla jeho pýchou. Jeho ctnosti byly všeobecnì známy, a tak se nenápadnì stával vytouženou partií pro sleèny, které nemìly právì pøebytek nápadníkù. Ovšem, ovšem, pan spoøitelní úøedník nebyl tak pošetilý, aby se chytil na všelijaké ty nástrahy sladkých úsmìvù a horoucích pohledù, byl pøíliš dobøe vychován pekaøskou rodinou, kde každé nové podnikání bylo nejdøív dùkladnì pøezkoumáno úvahou, co asi vynese. Lojzík nezapomnìl na své ubožácké dìtství, na putování dùm od domu za dob matèiných posluh, nic mu nebylo tak proti mysli jako bída a stísnìné pomìry. Nezapomnìl však ani na lesk zámožných m욝anských domácností. Snil o blahobytu, jako jiní mladíci v jeho letech sní o lásce. Ne, Alois Trakl nebyl ochoten prodat se jen tak lacino! Prozatím ani na ženitbu nemyslil. V pìtadvaceti letech nemá èlovìk ještì zmeškáno. Pravda, byl vzorným, spolehlivým úøedníkem s mocnou protekcí, ale s pouhým titulem úøedníka by byl sotva získal dìvèe podle svých pøedstav. Zvl᚝ když se o nìm nemohlo øíci, že by byl právì pùvabný. Och, Trakl si

byl svých nedostatkù vìdom, zpùsobily mu mnohou krušnou chvíli. Jeho ve spáncích smáèknutá lebka, cožpak ta, vypadal aspoò zajímavì, oduševnìle, horší to bylo s jeho šilhavýma oèima. Ty, kteøí s ním mluvili, notnì zneklidòovalo, že se nedalo urèit, kam se vlastnì dívá. A cožpak jeho tenké pavouèí nožky, rozviklaná chùze! Zakrýval tyto vady tím, že se švihácky strojil. Pøed soucitem se chránil dùstojností a nedùtklivostí. Nevìdìl, že jeho chování je odpudlivé. Lidé se mu vyhýbali, ale on si pošetile namlouval, že se ho jen bojí. Pùsobit strach, být pøísný, nemilosrdný, hrozný, to se mu líbilo. Ach, dosíci vysokého postavení! Mít pøíležitost nìkomu porouèet, porouèet mnoha lidem! Toužebnì èekal na postup v úøadì. Úèetní, pokladník, to by už znìlo ponìkud lépe. A øeditel Trakl? Proè ne? Jako všichni omezení lidé vìøil, že je vynikajícího ducha, a takto nadán že postoupí vlastní silou na spoleèenském žebøíèku. Proto také nemìl ani nejmenších pochybností, že jednou, až prokáže své vlohy a v úøadì se osvìdèí, mohl by být milován nejlíbeznìjší, nejchytøejší a nejbohatší jilemnickou pannou jen pro své pøednosti. Nuže, a v tomto duševním rozpoložení ho zastihla zpráva o smrtelné povaze choroby starého Štajfa. Rázem odhadl závažnost této pøíležitosti. Nikdy ještì necítil tak upøímnou nenávist k svému zakrslému kolegovi Jandlovi, který mìl daleko vìtší nadìji na úspìch než on. Nezdaøí-li se to teï, bude musit èekat na postup ještì dlouho. Šoupa bude sloužit ještì hezkou øadu let. Kulich byl docela mladý èlovìk. Dùvìra ve vlastního ducha pobledla, již se mu nezdálo tak jisté, že se vyšine vlastní silou. Nebylo by moudøejší tomu trochu napomoci? K veèeru si peèlivì vykartáèoval šaty a klobouk, obul si zánovní, jantarovì žluté šnìrovací boty a zamíøil k námìstí, do strýcova pekaøského domu.

Ani dlouho neokolkoval, nebylo toho zapotøebí. Jenom naznaèil, èeho se doslechl, a pekaø již tušil, odkud vítr vìje. „Je to tak. Mᚠopravdu smùlu, že jsi tam nejmladší. Nebo snad myslíš, že by se to mohlo zkusit? Když se to tak vezme, ten Jandl - na úèetního nemá ani postavu, za pøepážkou ho je sotva vidìt. Na èí pøímluvu se dostal do spoøitelny ? Ach, o toho se postaral sám Štajf, ale jeho hlasu teï nebude dbáno. Nemá ani potuchy o tom, že se nìco peèe. Ovšem, musíme poèítat s tím, že to vzbudí zlou krev. Na Èmuchalùv pøípad se ještì nezapomnìlo.” Jan Ev. Trakl nemyslil jen na své povinnosti k pokrevnému pøíbuznému. Èím vìtším bude Lojzík ve spoøitelnì pánem, tím také vzroste jeho, pekaøova moc. Èlovìk nikdy neví - a ruka ruku myje. Alois Trakl zùstal u strýce na veèeøi, hovoøilo se šuškalo dlouho do noci. Ráno se radní neúèastnil peèení housek a chleba, ustrojil se do sváteèních šatù a vydal se na koledu. K purkmistrovi Bergerovi. Ke Gromanovi. K mistru Kiliánovi. Nezapomnìl ani na sedláka Vrbatu a na starého Dudu. Dopoledne mu pìknì ubìhlo. Ještì mu zbylo nìjaké to lítání na odpoledne. Nìkteøí pøislíbili hned, jiní se zdráhali, ale neodøekl nikdo. Pekaø si vesele mnul své tuèné ruce. Pøíštího dne se již díval Trakl na svého soupeøe Jandla s neskrývaným pohrdáním. Kam se hrabeš, chudáèku? Nedalo mu to. Poèínal si už jako vyšší, chorobnì bledá hrbáèova tváøièka na nìho hledìla s bolestným úžasem. O týden pozdìji byl ve schùzi pøedstavenstva spoøitelny jmenován pokladník Kulich námìstkem øeditele, Šoupa pokladníkem a Trakl úèetním. Vymìòovaly se stoly jako v dìtské høe na škatule. Od prostšího stolu k honosnìjšímu. Vymìòovaly se také služební funkce. Trakl pøevzal od Šoupy hypotekární zápùjèky a na vkladních knížkách zùstal zatím Jandl sám - na tak dlou-

ho, dokud se mezi honorací nenajde nìjaký vhodný protekèní synek na místo praktikanta. Veèer byl Alois Trakl, úèetní, v strýcovì rodinì dìkovat. Radní se blahovolnì usmíval, jako by podobná úsluha pro nìho byla jen hraèkou. „Víš co? Podìkuj radìji tamhle tetì. Ta tì vychovala jako svého. Nebýt toho, že se tì po smrti tvé matky ujala …,” a naladil melancholickou tváø. Kdykoli se v rozhovoru dotkl nebožky sestry, považoval za slušné projevit mírný zármutek. „Tak, a teï se seber, pùjdeme spolu do hospody.” Stalo se poprvé, že pekaø synovce vyzval, aby šel s ním. Sedával každý veèer pøi sklenici piva na podloubí u Sektora v kroužku známých øemeslníkù a zasloužilých obchodníkù. Kouøily se tam dýmky, hledìlo se do stropu, jen obèas, zøídkakdy, se øeklo nìjaké to rozšafné slovo o politice, o denních událostech v mìsteèku a ve svìtì. Jako každá uzavøená spoleènost mìli svùj stùl, ke kterému se žádný vetøelec neodvážil pøisednout. Alois Trakl vstoupil do klenuté místnosti, v níž to èpìlo tabákovým dýmem, s uctivì obnaženou hlavou. Pekaø ho pøed sebou postrkoval jako stvoøitel své dílo. Šest párù oèí hledìlo zkoumavì a pøísnì na novopeèeného úèetního. „Vzal jsem ho s sebou,” vysvìtloval Trakl, „musí svùj postup nìjak oslavit. Nepùjde pøece za nìjakými mladými blázny. Když už má obèas sedat v hospodì, a sedá mezi rozumnými a vzdìlanými lidmi.” Hlavy s uznáním pøikývly. Sám pan Adolfek, Sektorùv vrchní, pøistrèil Traklovi mladšímu židli. Usedl u samého okna, pod sádrovou bystou trocnovského hrdiny. Z èervenobílého hedvábného papíru, který zdobil její podstavec, spadlo mu na hlavu trochu prachu. Zvedli pùllitry na jeho poèest. Obrovský, astmatický pøekupník Hejna se zelenou vestou a kanèím zubem

na tlustém støíbrném øetízku ho povzbudivì udeøil do zad, až mu cvakly zuby. Opravdové pasování na rytíøe. Tak se stal úèetní Trakl z nadìjného mládence usedlým jilemnickým obèanem. 17 Kdyby byla Štìpka psala kroniku svého života, docela jistì by byla vyznaèila rok 1901 jako šastný, snad ze všech dosavadních za nejšastnìjší. Je až ku podivu, jak se jí karta obrátila! Ze zklamané ženy, rmoutící se nad svým osudem, se stala hospodyní, cele zaujatou svou prací na statku. V usilovném snažení a starostech našla náhradu za všechny ztracené iluze o manželství, dovedla pøi nich zapomenout i na dìátko, které, jak se zdálo, se nikdy nemìlo narodit. Jan dostál slovu a ujal se jejího hospodáøství ne-li ochotnì, tedy aspoò poctivì. Zprvu byl ještì podezíravý, po selsku se ustaviènì bál, kdy bude zaskoèen, kdy se ze Štìpèina odvážného plánu vyklube èertovo kopýtko. Domníval se asi, že se Pavel, jakmile pochopí, že se s ním už nepoèítá, jakmile sezná, že bratr pøebírá jeho práva i jeho odpovìdnost, dopálí a vystrnadí ho z jeho pøednostního postavení na Vejrychovsku. Bál se docela zbyteènì. Hejtman hledìl na ženinu píli s opovržením a jen se poškleboval jejímu spolku s Janem. Byl pøíliš líný a pøíliš zkažený, aby z toho, že je tak pøehlížen, vyvodil nìjaké dùsledky. Každého muže na jeho místì by byl ženin pøíklad pohnul k práci, Pavel Malina byl však z jiného tìsta. Chytøe vystihl, že je zbaven i poslední povinnosti o nìco se starat, ba že je zbaven i trapného úkolu, aby svou ženu bavil. Našla si zábavu sama, bez nìho. Tím líp! Shledal, že

jeho volných chvil neèekanì pøibylo. Umìl si již najít zpùsob, jak jich zužitkovat. Pøestože už dávno nejezdil k lékaøi - marnost toho poèínání byla Štìpce zøejma i bez Vysvìtlování -, koèár i konì byli nyní hlavnì jen k jeho volnému použití. Štìpka zamhouøila obì oèi, nechala ho, a si dìlá, co chce. Jako by si jeho odpoutání koneèné a úplné odpoutání - ani neuvìdomovala. Nech si jen hraje na pána, ten dobøe obleèený bídák, nech si drží opratì ve svých kostnatých, od cigaret zežloutlých prstech a jezdí si, kam mu libo, kam ho èerti nesou! Aspoò se na nìho nemusí dívat. Nepøekáží jí v práci se svým cynickým úšklebkem a nezdržuje ji svými nestoudnými øeèmi, pronášenými prkenným jazykem, nestraší ji svou holou, vyzáblou lebkou, vìrným obrazem své zchátralosti. Tady není místa pro lenochy! V sešlapaných støevících a v starých, dávno z módy vyšlých šatech bìhala Štìpka po polích, posunkovala, hulákala, rozhazovala zrní drùbeži, lezla do chlévù, porouèela v kuchyni, zanášela záznamy do kalendáøe ženskou, energickou rukou. Jak se vedle ní tratil její jako louè hubený správce a poradce Jan Malina! Jak byl vedle ní tichý a nenápadný, vyhaslý vedle její bojovnosti, usoužený vedle její jarosti! Och, Stìpka zas jednou žila, poøádnì žila! Na mìsteèko jako by byla nadobro zapomnìla. Ukázala se tam sotva jednou za týden, a to ještì jen v chvatu, mìla spoustu obstarávání a kupování, posadila se na pùl židle u matky, objala otce, pokropila se v pøedsíni kostela svìcenou vodou, a už zas uhánìla na Vejrychovsko, až se jí za suknìmi prášilo. Zapomnìla na mìsteèko, jako by se tam byla nenarodila, jako by byla své dùstojné spoluobèany po celá léta nepohoršovala nemožnými šaty a klobouky, jako

by nebyla rušila jejich poèestný klid svými výstøedními nápady. Co se nabìhala po panském korze, vyhlížejíc ženichy, kteøí nepøicházeli! Co se nakroutila ústy mezi upjatými pøítelkynìmi, co se natropila všemožného pohoršení, a teï jako by toho všeho nikdy nebylo. Zato mìsteèko nezapomnìlo na ni. Scházela jim, kde honem najít druhou takovou bláznivou osobu, kterou by bylo lze pomlouvat a odsuzovat? Jak byla smìšná! Èi snad nebylo nanejvýš komické vidìt tu nadutou pávici, která døív kdekoho pøezírala, jak se lopotí se senem v sluneèním žáru? Nebo když k ní na dvùr pøišla nìjaká její bývalá známá a ona jí podala ruku zamazanou od hlíny? Na zdvoøilé dotazy té dámy sotva odpovídala, všechnu svou pozomost vìnovala dìveèce, která u pumpy drhla másnici. Jen tam jdìte a podívejte se na ni, takhle skonèila ta honorace! Netvrdily jsme, že se mezi nás nehodí? A kdo mìl pravdu? Byly jsme prozíravé, správnì jsme ji odhadly. Kde jsou Štìpèiny slavné divadelní úspìchy, její princezny, její naivky, její rekynì a intrikánky? Štìpka nemìla teï ani trochu pokdy pro ochotníky. Jednoho dne ji navštívili s úlohou, ale to jen proto, aby se popásli na jejích rozpacích. „Nemyslíte, milostpaní, ze je už naèase, abyste si s námi zas nìkdy zahrála? V zimì jsme vás nechtìli vyrušovat z líbánek.” Ale kdepak, Štìpka - a rozpaky! Plácla se do stehna a chechtala se jako chlap, vzala od nich ten úhledný sešit svou umatlanou rukou, ale pak jim jej zase vrátila a øekla, že teï nemá ani pomyšlení na takové hlouposti. Až pozdìji, páni, až zas nìkdy pozdìji! A utekla od nich za zabìhlým pašíkem, hnala ho pøed sebou a na milé mládence zapomnìla. Odcházeli uraženi, odcházeli potìšeni. Nu, Štìpka opravdu pus-

tila divadlo z hlavy. Chodí do školy k Janovi, k Janu sedlákovi. Hoøela opravdovostí, tahle nová Štìpka, která se dovedla tak pìknì rozkroèit na své zemi. Nepøetvaøovala se, nechtìla jen pøedstavovat takovou majestátní figuru, opravdu jí byla. Docela pìknì jí to slušelo jako selce, mnohem líp, než to kdysi slušívalo malomìstské sleènì. Že to bylo až pohoršlivé, jaké nosila šeredné, záplatované šaty a dìravé køápy? Och, takové vìci je škoda zahodit, radìji je donosit. Byla dobrosrdeèná, pro èeleï mìla porozumìní, neskrblila jako Jan Malina, byla ochotna popovídat si s kdekým, poslouchala cizí bìdy bez zvìdavosti, - poslouchala je proto, aby pomohla. Dovedla radit a dovedla se zastat. Bìda muži opilci, který týral svou ženu a dostal se jí do spárù! Bìda ženì bìhnì, která chodila po tancovaèkách a zanedbávala svou rodinu! Štìpka byla jako pánbùh, chtìla do všeho zasahovat, všechno øídit a opravovat. Chtìla být všudypøítomná a nejvýš spravedlivá. Nu, èasto se jí to zle vymstilo, ne vždy se s dobrou potázala, nadìlala si pøátel, ale ještì víc nepøátel, sklidila víc nadávek než díkù - ale co na tom, myslila to dobøe, i když se mýlila. Pøekypovala silou a rozhodností. Práce a starosti - to všechno jí nestaèilo. Byla by chtìla vládnout zemi i nebi, do všeho se míchat, ze všeho brát svùj díl. Na statku je práce vìèná, kdo chce, mùže si jí nabrat podle chuti. Štìpka si nabrala poøádnou mužskou dávku. Šla z jednoho do druhého, døela do únavy, do úplného tìlesného vyèerpání. Svìdèilo jí to. Osmahla, paže dostaly svaly, ústa pevný tvrdý rys. Ustavièný pohyb na èerstvém vzduchu ji otužoval. Ošlehána vìtry a naplnìna všemi vùnìmi zemì sama vonìla a šíøila kolem sebe svìží van, dobøe spala a s chutí jedla. Prá-

ce byla výborným lékem pro její manželskou melancholii. Bylo jí mnohem, mnohem lépe než jejímu muži, na kterého teï sedaly èastìji a èastìji chmurné myšlenky. Mìl jakési vlastní tajné trápení, s kterým se nesvìøoval a které dosud Štìpka v návalu pilných dní neobjevila. Když ze zemì vyrazilo první obilí, Štìpka byla jako pominutá štìstím. Hle, již roste, již se má k svìtu, co zjara sama zasila! Když stála uprostøed pole v plném majestátu zrání, Štìpka jako by byla ještì vyrostla a napøímila se mateøstvím zemì. Chodila mohutná a velebná mezi klasy, divže nepohladila každý vous jeèmene, nepøivonìla ke každému kvítku lnu. Jaká to krása, pole! Jaký pùvab skýtá oèím i dechu jetelištì plné vèel! Jaká radost usednout pod vlastními štìpy na vlastní mezi! Je dobré a pokojné dívat se na životodárný d隝, je v tom veliké napìtí a strašná krása, hledìt nedùvìøivì na blížící se èerné a žluté bouøkové mraky. Panenská Štìpka mìla lùno prázdné a duté, ale její krávy rodily telátka, její vepøíci se pøisávali k štìdrým strukùm prasnic, její drobná dvorská havì se køížila a rozplozovala pøed jejíma oèima. Štìpka mìla ze všeho podíl vùnì a rozkoše, hrùzy i úžasu. Jak by se mohla cítit osamìlá v tomto pøepestrém a dobrotivém svìtì! Nejpošetilejší z jejích nectností, chvástavost, ji neopustila. Lidská povaha se nemìní ani ranami osudu, ani nápory blaha. Svým nerozumným chvastounstvím zpùsobila, že se jí pošklebovali daleko víc než kdysi jejím vznešeným zpùsobùm a selské hantýrce. Jen a se smìjí! Chtìj nechtìj se musila svìøovat se vším, èím pøekypovala. Musila mluvit o svých hovádkách, o svých slepicích a o svých polích. Ovšemže to mìstské lidi nemohlo zajímat. Ale mohly jejich zlomyslné klepy ji ještì dnes zajímat? V malomìstské spoleènosti se obyèejnì mluví o rodinách a o dìtech. Štìpka by byla také doce-

la ráda mluvila o svých dìtech, jenomže žádných nemìla. Dámy se holedbaly svými zkušenostmi s muži. Mohla snad ona nìkomu vyprávìt o hejtmanu Malinovi? Bylo to její vinou, že tyto ušlechtilé pøedmìty rozhovoru nebyly pro ni? Ale nezasmušovala se. Tento plodný rok jí dal zapomenout na všechny bývalé strasti. Dìátko. Dìátko se nenarodí, ale jí bylo, jako by kdesi hluboko v útrobách zemì pro ni klíèila ještì nìjaká zázraèná nadìje. Potom však náhle nadešel podzim. Obilí bylo požato, odvezeno do stodol, brambory vybrány. Na strništích se rozkvílel vítr a rozdmychoval ohýnky pasáèkù. Bože, jak bylo léto krátké a jak dlouhá zas bude zima! Co bude dìlat celý ten èas s Pavlovou troskou pøed oèima? Zavøe se do svého pokoje a bude poèítat výtìžek své píle, kout plány, tìšit se na nové jaro. Bude se tìšit a bude se uèit. Koupila si bez ladu a skladu, øadu hospodáøských knih. Pøelouská je. Než pøijde jaro, bude i uèená. Èím vším pøekvapí Jana! Och, jsou teï dobrými kamarády se švagrem, mnohem lepšími, než kdy byli s mužem. Mistr Kilián nebyl ani trochu nadšen Štìpèinou selskou vášní. Sedlák! Mìla snad jeho dcera zapotøebí, aby se døela jako nìjaký chalupník, aby šetøila a smlouvala do krejcaru, handrkovala se s handlíøi a øezníky, s pøekupníky a obchodníky? Mìla snad zapotøebí, aby bìhala po polích a po chlévech jako dìveèka? Aby skákala po prknech stodoly a poèítala mandele? Jeho dcera je mìstská dívka, která se provdala za vojenského pána. Copak je tomu èlovìku všechno jedno? Kilián byl vrcholnì nespokojen Štìpèinou shovívavostí k muži. (Och, pøece jen znal toho panáèka líp než ona!) Byl pohnìván, že zatímco ona se lopotí, milostpán se prochází po lese a po oraništi se psem a s puškou pøes rameno. Dokonce si

jednou zetì podal a vykládal mu, co by mìl své ženì dovolit a co ne, co se na její stav sluší a co nesluší. Hejtman se jen uchechtával, potahoval si navoskovaný knír, dobøe se s tchánem pobavil. Když s ní otec zaèal rozhovor o Pavlovi, Štìpka se náhle ztajila a hledìla, aby se radìji mluvilo zas o nìèem jiném. Nemohla-li mu povìdìt všechno od plic, dala mu aspoò najevo, že manžela drží hezky zkrátka a že on tu svou volnost má jen z její milosti. „Pro mne a za mne, a si dìlá, co chce. Staèím na všechno sama. A pokud jde o statek a o práci, tatínku, ty jsi pøece také celý život pracoval a nebylo ti hanba!” To bylo ovšem pravda, jenomže Kilián nepøidával zedníkùm, nelezl po støechách, pracoval hlavou. Ano, hlavou! O té hlavì jí to øekl. „Nu, však já také sama nekydám hnùj. Na vìtšinu prací jen dohlížím. Špatný hospodáø, který se nestará. Toho nakonec rozkradou. Dohlížím, jako ty jsi dohlížel na stavby. A jednou budu sama øídit osev i žnì, hnojení i úhorování, spekulaci i prodej, jako ty jsi kupoval parcely a lámal si hlavu nad svými plány!” Kiliánovi to tak zcela jednoduché a pochopitelné nebylo, ale co poèít s tou svéhlavou Štìpkou, která si zamanula marnotratnì se rozdávat, jako by byla spletena z provazù místo z nervù? Zato bylo to všechno zcela pochopitelné Annì v té mìla teï Štìpka nejhorlivìjší zastánkyni. Bylo vùbec s podivem, jak se stárnoucí a chátrající Anna zmìnila. Stala se poddajnou a mìkkou. Místo Štìpko øíkala dceøi Štìpánko a o hospodáøství a o polních pracích si dávala dlouze a široce vyprávìt. Ubohá, okøávala pøi zprávì o každém vylíhlém kuøeti, žila tak znovu své dávné dìtství. Ško-

da jen, že Štìpka k ní pøicházela tak zøídkakdy a tak nakrátko. Ale je to od ní hezké, že se o svùj statek tak poctivì stará. Vždy jde o dvùr, o staré Vejrychovsko! A staøena pokyvovala hlavou a shledávala, že to vlastnì v rodinì ještì dosti šastnì dopadlo. Hejtman není ovšem tím mužem, jakým by mìl být, ale my, dìvèata z venkova, tak zcela nespoléháme na velectìného pana manžela. Není to všechno jen on, je tu také ještì nìco jiného. Nejsme líné, zhýèkané, nepášeme sebevraždy, když se nám zrovna nìco nevydaøí, když pøijde zklamání. Máme zemi pro sebe a pro své dìti, máme budoucnost, která je spolehlivá a jasná. Èlovìk nemùže mít všechno. Jedno získá a druhé ztratí. Štìpka získala to nejlepší ze všech lidských vìcí. 18 Štìpka byla po celou hospodáøskou sezónu pøíliš zaujata svou prací. Ani nepozorovala, že se s jejím vládcem a velitelem dìje nìco nedobrého. Teprve když poslední strništì bylo zaoráno, poslední ozimy zasety a zválcovány, když v hustých, mokrých vloèkách napadl první sníh a nastaly pøedlouhé zimní veèery s praskáním ohnì v kachlových kamnech a se žlutou záøí petrolejové lampy, povšimla si, jak nápadnì hejtman sešel a jak neuvìøitelnì zestárl. Proboha, vždy mu ještì není ani sedmatøicet let! Krmí se vydatnì, žije si pohodlnì, ale jak je vyschlý, s jakými obtížemi vstává! Opírá se o lenoch židle, bezradnì a zmuèenì se kolem sebe dívá, pak teprve se pomalouèku rozchází. Má snad nìjaké bolesti v nohou, které pøed ní z mužské hrdosti zatajuje? Už ho pøestala bavit i hospoda, kumpáni, karty, chodil k Semjánovi stále øidèeji. Jistì ne proto, že by se chtìl stát lep-

ším èlovìkem. Spíš to mìlo souvislost s jeho svízelnou chùzí. Stydìl se ukazovat. Trávívali teï dny i veèery vìtšinou spolu. Pavel byl však velmi špatný, mrzutý, nepøíjemný spoleèník. Sedìli proti sobì, hejtman zarputile kouøil, mraèil se, Štìpka mìla v klínì ruèní práci a pøed oèima odbornou knihu. Chtìl hodit do kamen nedopalek viržina, zvedl se, ale opìt si sedl, jako by ho ten pohyb nadobro vyèerpal, jako by si musil ještì chvíli odpoèinout. „Tobì nìco schází,” vyhrkla, „nìco tì bolí! Øekni, co tì bolí?” Nemìla ovšem zvláštních dùvodù k mateøské péèi o nìj, byla to však poøád ta èinorodá Štìpka, která nedovedla opominout žádnou pøíležitost se uplatnit. Byla vždy ochotna odpustit, prokázat milosrdenství. „To nic není. Nic mì nebolí jsem jen ponìkud unaven,” odpovìdìl nevlídnì. Zøejmì netoužil po rozhovoru. „To je z toho plahoèení s puškou v mokru a v plískanicích, nastydl ses. Nìèím bych ti mazala nohy, kdybys chtìl, kdybys myslil, že ti to uleví. Jsi na sebe hroznì neopatmý.” „Ha - nastuzení!” øekl s kyselým úšklebkem. „To není nastuzení.” „Není-li to nastuzení, co to tedy je?” podivila se Štìpka. Nebyla z tìch, které se dají snadno odbýt. Dopálil se a odplížil se na pohovku. Tam sedìl a svítil oèima jako ranìný kocour. Pøímo ji tìma zlýma oèima probodával. Nechápala, proè se na ni tak nenávistnì dívá. Pøece ho nièím neurazila! „Jsi podivín,” øekla lhostejnì. „Ráda bych ti pomohla, a ty se durd횔. „Hlouposti,” utrhl se, „mnì nemùžeš pomoci!” „Nemohu-li ti pomoci já, mùže doktor. Radím ti upøímnì, jdi s tím k doktorovi.”

Avšak slovo doktor nesmìl hejtman od jisté doby ani slyšet, hned byl plný jedu. „Co? Doktor? Kašlu na doktory. S doktory mi dej, prosím tì , jednou provždy pokoj!” Zlobnì škubal ústy, odplivoval, lámal si prsty, až mu v kloubech praskalo. „Udìlal bys líp, kdyby ses mi svìøil,” pravila, už zase sklonìna nad knihou. „Mám snad oèi v hlavì, vidím, že s tebou není nìco v poøádku.” Pøipadalo jí to všechno záhadné, ale tolik zájmu o svého nepodaøeného manžela pøece nemìla, aby z nìho slova kopala. „Nechceš-li si nechat pomoci, nechtìj. Prosit tì nebudu.” V nedìli dopoledne pekla zajíce. Obracela ho na pekáèi, zkoušela vidlièkou, je-li už dost køehký. Dìveèka Maøka krájela na stole nudle. Najednou klepání nože o prkénko utichlo. Štìpka se obrátila. Spatøila Maøku, jak se strnule dívá oknem. Nìco ji tam náramnì zaujalo. Copak to tam ta holka má? Štìpka byla vždycky zvìdavá. Zavøela troubu, otøela si ruce o zástìru a pokroèila k oknu. Maøka už zas horlivì krájela nudle. Jeèivým hlasem spustila srdcervoucí píseò, jako by chtìla naznaèit, že to, co se venku dìje, se jí vùbec netýká. Na dvoøe se leskly kalužiny roztálého snìhu, pes u boudy spokojenì ohlodával pohozenou kost. Podle plotu se šoural hejtman Malina v kamaších, v kožíšku podšitém králièinou, s kloboukem nedbale posunutým do týla. Má snad namíøeno do mìsta? Vždy bude za chvíli obìd, co mu to napadá? Avšak Pavel nemìl v úmyslu jít do mìsta. Pøešel okolo vrat a táhl se dál k stájím, ruce za zády, hlavu sklopenu. U psí boudy se zastavil, pátravì se rozhlédl, aby se ubezpeèil, že nikdo není nablízku, pak se zas pomalu vracel podle plotu. Teï teprve mu Štìpka vidìla zøetelnì do oblièeje. Vyjadøoval jakousi

soustøedìnost. Èelo mìl nakrabeno úsilím. Provádìl nìco, co z neznámých pøíèin pokládal za hroznì dùležité. Cosi zkoušel. Och, Štìpce se zaèínalo rozbøeskovat: hejtman se uèil chodit! Kráèel zdánlivì loudavì, unavenou, vláèivou chùzí, ale nohám se jaksi nechtìlo køepèit. Zápasil se svýma neposlušnýma nohama, snažil se je pøinutit ke kázni. Oèi vyvaleny napìtím, zuby vycenìny. Ten èlovìk zøejmì trpìl! Štìpka už vìdìla, naè se prve Maøka tak upøenì dívala. Šla zamyšlenì po své práci. Zajíce bylo tøba obrátit. Mlèela. Ta zvláštní podívaná jí nešla z hlavy. V duchu utváøela opatrné otázky, zkoumala jejich smysl, aby se snad nezdály podezøelé. „Maøko,” øekla po chvíli jakoby mimochodem, ale hlas byl dychtivý, rozechvìný, pøece jen selhal, pøece jen zradil. „Viïte, že teï pán špatnì vypadá? Mám strach, jestli snad není nemocen.” „On - on tak divnì chodí!” pøiznávala se neochotnì dìveèka. Byla rudá jako kokeš, nevìdìla, smí-li èi nesmí øíci, co si myslí. Podívala se po oèku na Štìpku, pak si dodala odvahy. „Chodí, jako by dobøe nemohl.” „To je revma, Maøko!” Štìpka tvrdila nìco, èemu sama nevìøila. „Bolí ho to. Rád by to pøemohl, ale nejde to. On je tuze svéhlavý.” Maøka se napøímila. Byla jí dána pøíležitost, aby projevila svobodnì svùj názor. Neodolala. „Revma, milostpaní? Já bych myslila, že to není revma. Mùj dìdeèek je mìl, nohy ho hroznì bolely a kulhal, ale jen když to na nìho pøišlo. Pak nemohl spát a celé noci nadával. Milostpán to má už dlouho a nezdá se, že by ho to bolelo. Hádala bych, že to je spíš nìco od míchy.”

Štìpka døepla na židli, zatajil se jí dech. Maøce škublo ústy nìco podobného úsmìvu. Byla hrdá na úèinek svých slov. „Nìco takového, jako mìl nebožtík Machoò.” Mícha! Nebožtík! Ale to pøece není možné! Tenhle Machoò, sedláø, ano, pamatuje se na nìj docela dobøe. Øíkali mu skákavý Machoò, dìti za ním bìhaly, byl jim k smíchu. Nohy mìl v kolenou jakoby uvolnìné. Vždycky tuze pospíchal, to ony ho nutily utíkat, bøitce švihaly do vzduchu. Nìjaký èas ho nebylo vidìt, pak umøel na souchotiny. Mùže tomu být asi tak dva roky. Souchotiny? Pavel je tak vyzáblý, prožloutlý, což jestli má také souchotiny? Mnoho kouøí. Souchotiny, to by bylo zlé. Ale on pøece nekašle. „Myslíte jako ten Machoò, souchotináø?” zeptala se stísnìnì, protože mlèení bylo pøíliš výmluvné. „Ale on pøece nemìl souchotiny, milostpaní,” pouèovala ji ochotnì Maøka, „on mìl vysychání míchy! Docela jistì vysychání míchy, doktor Blodek to øekl jeho ženì. Machoòová je tak trochu má teta, všecko mi vypravovala. Když umøel, tuze nad rakví naøíkala, není také divu, zùstala na svìtì sama. Blodek se rozhnìval, povídal jí, co vyvádíte takové kusy, ženská, máte být z èeho živa, a buïte ráda, že od nìho nemáte dìti. Tak to øekl. Víte, Machoòová podìdila po nebožtíkovi domek v Dolení ulici, nevede se jí zle, øemeslo provozuje dál s tovaryšem.” Buïte ráda, že od nìho nemáte dìti. To Štìpce, bùhví proè, utkvìlo. Nejspíš jí tím chtìl naznaèit, že má aspoò o starost míò. Také to však mohlo znamenat nìco jiného. Ale co? Mìla by se na to nìkoho zeptat. Otce? Rychle ten nápad zamítla, dokonce se trochu zardìla. Pøedstavila si vypoulené, vyèítavé oèi, otcovo zklamání nebo snad i hnìv - ne, to nechtìla. A zeptat se pøímo Blodka? Blodek byl však starý, vrèivý pán,

ne vždy sdílný. Také se pøespøíliš dobøe znal s Kiliánem. Doktor Hilmar? Ne, Hilmara se také nezeptá, pokusí se to vytáhnout z Matyldy Hilmarové. Ano, to udìlá, ale musí si dát záležet, aby otázka vypadala docela nenápadnì. Nu, uvidíme, uvidíme, teï na to nebudu myslit. A pøitom jí samé bylo s podivem, že se tak zahloubala nad výroky nezkušené a hloupé služky. Co ta mùže vìdìt? Taková dìvèata jsou hned hotova s úsudkem. Myslí si, že všechny nemoci, které se trochu podobají, jsou stejné. Bah, stojí to vùbec za to? Zøejmì to však stálo za to. Machoò jí nešel z hlavy. „Jestlipak máte namoèené prádlo? Zítra pøece pereme!” øekla ostøe. Znamenalo to ukonèení debaty. Také trochu nespokojenost. Býváme obyèejnì nespokojeni s tìmi, kdo nám napovìdí nepøíjemnou pravdu. Dìvèe beze slova odešlo do kouta kuchynì a sklonilo se nad prádelním košem. V síni se ozvaly nejisté, tápavé kroky. Hejtman, jak by ne! Vejde do kuchynì? Ne, šel jenom kolem a jal se obtížnì stoupat po schodech. Štìpce spadl kámen ze srdce. Z nezjistitelných pøíèin teï netoužila po Pavlovì spoleènosti. Radìji chtìla být sama Proè? Sama nevìdìla. Nahoøe se otevøely dveøe a s bouchnutím zapadly. Jak se ten èlovìk teï straní lidí! Je radìji sám. Sám se svým tajným soužením. Trápí se. Je ustaviènì do sebe ponoøený. Ví vùbec, co mu vlastnì je? Vypadá to, jako by vìdìl. Vìøí v zlepšení? Nebo tuší, že se to nikdy nezlepší? Dojista je to vážné. Má snad dìveèka Maøka pøece jen pravdu? Na plotnì zasyèelo a Štìpka pøiskoèila, aby odkryla poklièku hrnce, v nìmž klokotaly a víøily nudle. Pak otevøela dvíøka sporáku a lopatkou oheò malounko pøidusila. Co je to za nemoc, takové vysychání míchy? Z èeho se asi dostane?

19 Štìpka stála s paní doktorovou Hilmarovou na radnièním podloubí. Tak znenadání jí ta ženská padla do rukou. Obdivovala se Helence, jak vyrostla, jaká z ní je už sleèna. Ta bude po mamince, hezká po mamince! „A jak vám se daøí, paní Malinová? Od té doby, co jste se vrhla na hospodáøství, vás není ani vidìt. Tuze krásné, opravdu, úctyhodné, to my v mìstì … a copak dìlají páni rodièe?” Zdvoøilost za zdvoøilost. Jen na to Štìpka èekala. „Tatínek, copak ten, chválabohu, ale maminka, chudák, poøád leží, poøád to je stejné. Celá záda ji už bolí od ležení. To bych také ráda vìdìla, co to vlastnì má. Nikdo nám ještì její nemoc nevysvìtlil. Nohy má úplnì bezvládné. Jako by je mìla mrtvé. Tak mi napadlo - co je to vlastnì takové vysychání míchy?” Øekla to naoko lhostejnì, ale hlas se jí trochu zachvíval. To mohlo být také dojetím. Jen když to bylo venku. Paní Hilmarová nezjistila nic podezøelého. Bylo to opravdu dobøe políèeno. Také však nic neobjasnila. „Má milá,” pravila s vlídným úsmìvem, „tomu já nerozumím. Opravdu, nevím, nemám ani ponìtí, mùj muž se mnou nikdy nemluví o svých pacientech. Snad by bylo nejmoudøejší, abyste se zeptala jeho?” Nu, Štìpka není koneènì tak dalece zvìdavá. Co platno, známe-li jméno choroby, když stejnì nemùžeme pomoci? Zeptala se jen tak mimochodem, a jí paní doktorová promine. Chápe, že nemùže mít manželovy vìdomosti v hlavì, ženy mají jinou práci a jiné starosti, ach ovšem. Dìti - a zas tu byla ona konvenèní a bezvýznamná rozmluva. Rozlouèily se a paní Hilmarová odcupitala. Štìpka zamíøila k domku u škoy.

Škoda, nepovedlo se. Na Hilmara s tou vìcí ovšem nepùjde. Vždycky se tak pátravì na èlovìka dívá, je náramnì upjatý, a tøeba by jí ještì nìco jízlivého øekl, vždy maminku stejnì neléèí, chodí k ní doktor Blodek. Radìji se už nebude nikoho na hejtmanovu nemoc ptát. Lidé už beztoho ledacos vìdí. Vìdí toho až pøíliš mnoho. Èeleï není zvyklá mlèet, a taková senzace, jako je Pavlovo náhlé a oèividné chátrání, se brzy roznese. Kdoví jaké pomluvy už po mìsteèku kolují. Ne, nebude je ještì víc rozdmychávat svými všeteènými dotazy. Zùstane nevìdomá, jakហpomoc. Však ono se to snad pøece èasem objasní. Hejtmanu Malinovi nebylo o nic lépe, ale také se nezdálo, že by mu bylo hùø. Nemoc, která se nehorší, mùže být na dobré cestì. Nemoc, která trvá a nelepší se, - tak trochu se na ni zvykne. Minul únor blížilo se jaro. Jaro, období nové práce, nového èinného života, na který se Štìpka tìšila po celou zimu. Možná že je Pavlova nemoc jen nemocí zimní. Vysvitne slunce - a co všechno slunce nevyléèí? Zatím si ještì Štìpka nemohla stìžovat, dosud jí nedošlo k sluchu, že by se o Pavlovì nemoci mluvilo. Ani Jan si jí leštì nepovšiml. Jen dìveèka Maøka, ovšem, ale ta má vùbec pøíliš slídivé oèi. Všechno jimi prokoukne a všechno si jimi pøisvojí. Nepøíjemná holka, ta Maøka. Nebylo by dobøe dát ji pryè? Ne, pryè ji nedá, ještì by se jí mstila, pak by teprve mohly vzniknout pìkné klepy. Ostatnì, je možné, že už na nedìlní rozhovor zapomnìla. To by bylo vlastnì ze všeho nejlepší - zapomenout na to. Štìpka se však mýlila, když se domnívala, že Jan nic neví, že se ve statku o hejtmanovì nemoci nemluví. Pøesvìdèila se o tom na jedné z prvních cest na pole. Vlahý vánek sladce vonìl táním. Jan vzal do ruky hrudku hlíny a zkoumavì ji drtil, chtìl vìdìt, jak je asi ještì zemì promrzlá.

„Nu, a co dìlá Pavel?” zeptal se znenadání. „Mìl v zimì nìco s nohama. Je na tom už lépe?” Teï zas Štìpce nebylo do sdílnosti. Otázka ji vyvedla z klidu, do kterého se tak násilnì ukolébala. „Ano, mìl nìco, ale on je tak tajný, k nièemu se nikdy nepøizná. Posílala jsem ho k lékaøi, ale odmítl. Snad to nic není.” A dívala se jinam, oblièej jí zrudl nevolí a zklamáním. Tedy pøece! Kdyby tak vidìla do švagrova nitra! Jistì by se byl nezeptal, kdyby tu vìc bral na lehkou váhu. Avšak je jaro, vytoužené jaro, nejsme tu proto, abychom uvažovali o nemocech a o nemocných, zvl᚝ když jsme sami zdrávi, když se nám tak bláznivì chce žít a být šasten. Radost je silnìjší, odedávna je silnìjší než smutek a starosti. V jarním návalu práce není pokdy na chmurné myšlenky ani na pøepjatou citlivost. A kdo si zdraví vlastní vinou zkazil, ten pøece vùbec nestojí za litování. Ovšem, bylo by nìco jiného, kdyby se sám hlásil a žadonil o pomoc, kdyby chodil od doktora k doktorovi a žehral na svùj neblahý osud. Co by však èlovìka táhlo k takovému protivnému samotáøi, který má na soucitnou otázku jen ironický úšklebek nebo hrubé slovo? Hejtman byl den ode dne nesnesitelnìjší. Schválnosti a zlomyslnosti se staly jeho jedinou denní zábavou. Jeho mozek se snad zabýval jen úvahami, jak by koho sužoval a otravoval. Když nemìl nablízku Štìpku, dráždil a popichoval èeleï. Jak ten dovedl týrat! Maøka si teï èasto pobreèela. „Ach, ten milostpán mì pronásleduje, je takový popudlivý! Nic mu dobøe neudìlám.” Boty nebyly nikdy dost èistì vycídìny. Límce nemìl nikdy vyžehleny do patøièného lesku. Ale hlavnì ty boty! Po nejpilnìjší práci v domácnosti a na dvoøe se zamìstnávat s jeho zablácenými botami! Když je mìl nejèistší, vyštrachal

se do polí, chodil tím nejvìtším bahnem, a pak s nimi pøišel do pokoje a pošlapal celou umytou podlahu. Jeho rozmary byly nevyzpytatelné. Byl-li obzvl᚝ vtipný, zamazal boty tøeba ètyøikrát pìtkrát za den. Toho ustavièného a marného cídìní a drhnutí! Buï byl tak roztìkaný a hledal po mezích a po cestách své zatoulané myšlenky, nebo byl tak neuvìøitelnì zlý. Dìlalo mu náramnou radost cpát se do popøedí se svou žalostnou, k nièemu nepotøebnou osobou právì ve chvíli, když lidé mìli dost své vlastní roboty. Štìpka vìdìla, že má dìveèka pravdu, šlo však jen o Maøku, která všemu pøespøíliš dobøe rozumìla. Trp si, já také trpím. Štìpku hejtman také jen prohánìl a sekýroval. Ponejvíce s jídlem. Nic mu nebylo dost chutné, polévka se mu nezdála osolená, maso nebylo dostateènì uvaøené. Èím víc se držel doma, tím horší byly jeho nálady. Už také roztøískal nìkolik talíøù. Nu ovšem, s takovou si na Štìpku nepøišel, nebyla taková putièka, aby sebrala støepy a plakala. Spustila povyk jaksepatøí, poøádné hromobití. On se jen chechtal. To právì chtìl, dùkladnì ji dopálit. Usmíøilo ho vždycky, když se doopravdy rozzlobila. Zøejmì vyvádìl ty své kousky z nudy, nikoli ze skuteèného rozhorlení. Bylo to hloupé a smutné, mít doma takového tyrana, zvl᚝ teï, když nebylo pokdy se s ním obírat. Dovedl èlovìku zkazit každou radost. Štìpce bylo teï na jaøe do zpìvu a do veselí. Jen pohled na manžela ji zbavoval dobré nálady, v jeho spoleènosti jí píseò na rtech umrzala. Fuj, takový šeredný èert! A ta jeho pavouèí chùze - cosi ho Štìpce èinilo odpornìjším než døív. Ona plná života, a vedle ní takový neduživec. Štítila se ho. Ta jeho nemoc má jistì nìjakou divnou pøíèinu, Štìpka o tom nepochybovala, aè teï na jaøe, o tom nijak zvl᚝ hluboce nepøemýšlela.

Hejtman byl teï po celé dny odkázán jen na sebe. Když nemìl chu a odvahu vyjít ven, sedìl pìknì doma. To domácí vìzení si ovšem ukládal sám. Co dìlal? Sežíral se a pìstoval své špatné nálady. Bavil se ohavnì v té své samovazbì. Jeho nejvìtším potìšením bylo nìkoho muèit. Když kolem nemìl lidi, hledal si obì mezi nìmou tváøí. Nejblíže mu byl pes. Chudák pes! Usmyslil si, že ho nauèí chodit po zadních nohou. Hloupý, nesmyslný nápad, mohlo by se snad myslit, že jen chvilkový, ale kdepak! Rejdil po dvorku se svými chvìjivými podklesávajícími koleny, pískal, øval, práskal karabáèem - nu, nešastné zvíøe! Bylo až dojemné dívat se, jak se pes poctivì snaží a jak je zahanben, že svému pánu nemùže vyhovìt. Když se k takovým produkcím naskytla Štìpka, bývaly køiklavé vády. Štìpka nesnášela podobné surové drezúry, zvl᚝ když nebylo vyhlídek, že by mohly mít nìjaký úspìch. A jak vùbec na ten bláznivý nápad pøišel? Copak chce jít s tím zvíøetem k cirkusu? „K cirkusu? To tedy ne. Uèím psa tomu, co už sám dobøe neumím.” Asi že se mu ten cynický vtip hroznì líbil, protože se mu dlouho smál, ještì potom se mu smál, když už byl zase sám. Nu, aspoò ho to pøivedlo do dobré míry. S blížícím se létem zaèal provozovat nový sport: vyjížïky do okolí. V koèáøe na nìm nikdo nevidìl, že by mu nìco scházelo, to bylo asi to celé. Až na tu jeho strašlivou vychrtlost, na propadlé tváøe a jejich popelavou barvu. Ale jaké na nìho bylo trapné podívání, když lezl na kozlík nebo když z nìho sestupoval! Opravdu smutné podívání. Musil zvednout nohy nezvykle vysoko, a nešlo to, mùj ty bože, a pomoci si nedal! To bylo právì to nejhorší, nic ho nemohlo víc dopálit, než když nìkdo z pøihlížejících milosrdných lidí dal najevo, že si povši-

ml jeho mrzáctví. Ale zato když už držel otìže v rukou, to bylo práskání bièem, to byl trysk! Jakým právem tak zacházel se Štìpèinými koòmi? Kolikrát se vrátili celí zchvácení! Štìpka ovšem nemlèela. Hejtman byl však na své výkony náramnì pyšný. Po návratu vypadal mnohem svìžeji, jeho ple se dokonce malounko zardívala, a také byl potom trochu snesitelnìjší. Bùhví co mìly znamenat ty divoké jízdy! Možná že to byl jen vzdor proti chorobì, možná že to mìla být náhrada za vlastní nepohyblivost, možná - možná že si pøál nìkde srazit hlavu, a když vyvázl z nebezpeèí, které si sám nastrojil, jeho nitro, jeho zbabìlé nitro se radovalo. Ještì jeden rozkošný zvyk si hejtman pøisvojil za dlouhých hodin svého osamìní: zaèal k sobì mluvit. Ovšem, nedìlal to každý den, jen obèas, jen zøídkakdy. Štìpka ho slyšívala, jak si tam vedle za dveømi pro sebe nìco povídá, jak si nesrozumitelnì pobruèuje. Nejdøív ji to hroznì rozèililo. Se zatajeným dechem se sehnula ke klíèové dírce. Sedìl na pohovce, žmolil v prstech cigaretu, mhouøil oèi a chytrácky se uškleboval. Myslila si, že se skácí. Copak zaèíná bláznit? Nebo ví, že je pozorován, a má to být nìjaký originální zpùsob strašení? Mráz jí bìhal po zádech. Pozdìji si zvykla. Musila zvyknout horším vìcem. Èas od èasu, a už z pouhé úèasti, nebo z pøebytku dobré nálady, dovolila si Štìpka pøedložit muži otázku po zdraví. Se zlou se potázala. Odpovídal jí èím dál drastiètìji, èím dál hrubìji a neslušnìji. V nejrùznìjších variacích ji èastoval sprostými úslovími. Nakonec se to Štìpce znechutilo, být za svou dobrou vùli tak odbývána. Když jsi takový krobián, prosím, jak ti libo, dotírat se k tobì nebudu. Krutý, nesnesitelný ubožák! A venku byly louky plné zvonkù a kohoutkù, na mokøinách kvetly záøivì žluté blatouchy obilí

se už zas zvedalo z brázd, nad krajem létali a prozpìvovali skøivani, obláèky putovaly oblohou jako bílé øiditelné vzducholodi, hovádka klidnì pøežvykovala v chlévì a dívala se na Štìpku moudrýma, pokojnýma oèima. Mùj ty bože, jak je život krásný! Nechtìlo se myslit na zlého mrzáka, který sedìl doma jako pavouk v temném koutì a vymýšlel si stále nové dùvody k vádám a nové zpùsoby, jak nìkoho pokoøit nebo zarmoutit. 20 Svatá Anna, to byl pro Štìpku den pouti do mìsteèka, k židli matky Kiliánové obložené peøinami. Štìpka bude lhát úsmìvy i slovy plnými nadìje, a nemocná bude obojí odmítat vzdechy a malátným máváním ruky: „Milé dítì, to je už jistì mùj poslední svátek, napøesrok tu nebudu.” Bude nutno ji tìšit, pøesvìdèovat, zoufale vymýšlet kdejaké komické pøíbìhy, nepøetržitì mluvit o statku a o polích, jen aby nenastalo zrádné ticho, v nìmž by se srdce sevøelo zatajovanou bolestí a z oèí vytryskly slzy. „Zítra je maminèin svátek, pùjdu do mìsta. Nechceš snad jít se mnou?” Štìpka se ptala muže spíš jen ze zdvoøilosti. Nemohlo se øíci, že by byla stála o jeho spoleènost pøi této intimní návštìvì. „Svátek, gratulace,” ušklíbl se mnohoznaènì hejtman. „Gratulovat k svátku! Mnoho zdraví a dlouhá léta - a hubièku sem, hubièku tam - he? Myslíš, že opravdu dlouhá léta?A copak nám dobrého podají? Bude víno? Šunka nebo nìco podobného? Slavnostní pøesnídávka? Nu, to bych si dal øíci. Ale povìz - bude?” Nebylo možno zjistit, zda se jí posmívá nebo myslí-li to vážnì.

„Na dobrém jídle ti snad nemusí tolik záležet. Najíš se dosyta doma. Jde o to, potìšit matku.” Hledìla na nìho pátravì a s obavami, nekaboní-li se a nechystá k sváru. „Tedy potìšit.” Hejtman se rozhodl, že dnes bude nezvykle roztomilý. „Mohu snad já nìkoho potìšit? To je velká èest, smìt nìkoho potìšit. Kdoví jestli dovedu? Myslím, že ani nedovedu.” „Nepùjde,” øekla si s oddechem Štìpka. Tím líp, mohl by tam ztropit nìjakou neplechu. Nepøíjemnost o maminèinì svátku! Proboha, jen to ne. Dobrá, tím by to tedy bylo vyøízeno. Ale nebylo. Jaké bylo Štìpèino pøekvapení, když se ráno souèasnì s ní hejtman strojil k odchodu! „Copak ty opravdu chceš jít se mnou?” zeptala se zklamanì. „Já? Jak bych nešel? Bylo øeèeno potìšit. Má úcta, stará paní, máme na kahánku, co? Raète pøijmout ještì mnohá léta. Zdraví, ha, zdraví! To se ví, že jdu. Potìším. Øeknu - na shledanou v hrobì! Sejdeme se co nevidìt. Tam si teprve poøádnì porozprávíme. Na zemi jsme k tomu nikdy nemìli èas. Krásné vyhlídky pro tetièku, nemyslíš?” „Nech si své sprosté øeèi, ano?” rozkatila se Štìpka. Co jí to jen napadlo, že se mu vèera vùbec zmínila! Teï se ho nezbaví. A bude-li tam nìco podobného vykládat? On je toho schopen. To by bylo hrozné. To by bylo do nebe volající. Co teï? Hejtman se dlouho a hlasitì øehonil. „Ale uvaž,” øekla opatrnì Štìpka, „já pùjdu pìšky. Pøednì jsem Hansovi nenaøídila, aby zapøáhl, a pak - nu, mnì se chce jít pìšky. Pøipadá mi to hloupé, jet tam koèárem. Pøi takové pøíležitosti.” Myslila si, že ho to odradí, ale opìt se zmýlila. „Nu což, pùjdeme tedy pìšky. Procházka, hnáty rozejít – velkolepé. A vidí koneènì ti blbci v mìstì pravý vojenský krok!

Hu!” Oèi mu svítily. Byl neobyèejnì vtipný, nezvykle živý. Byl snad opilý? Vždy nemìl, co by pil! Štìpka se na nìho bezradnì dívala. Co asi zamýšlí? Ach, jistìže nìco chce. Ta výprava nebude zadarmo. Má nìco za lubem. Rozhodl se, že pùjde, a teï mu v tom již nikdo nezabrání. Bože, jen aby to špatnì neskonèilo! „Pak mi ale musíš slíbit,” vyhrazovala si, „že se u nás budeš chovat slušnì. Slibuješ? Neprovedeš tam nìco hrozného?” Opìt se rozchechtal. Potácel se na svých nepevných nohou, dokonce pozvedl hùl, bez níž teï už neudìlal ani jediného kroku. „Mám ti snad jednu vrazit, ty nedùvìøivá osobo? Co si myslíš o starém oficíru? Oficír - to je kavalír. Já byl vždycky kavalír, rozumíš? Tetièka bude mít radost.” Tak tedy šli. Pìšinou k silnici a pak k mùstku pøes Jilemku, svornì do sebe zavìšeni. Zavìšeni! Štìpka ho táhla a on se o ni celou svou vahou opíral. Strašná cesta! Jak by byl mohl hejtman jít bez její opory? Zcela spolehl na její ochrannou paži. Klesl již tak hluboko, že se pranic neostýchal. Štìpka pevnì svírala loktem jeho hubené, tuhé klepeto. Teï teprve vidìla, co to vlastnì je, ta jeho nemoc. Do klidného, jistého rytmu její chùze se pøenášelo chorobné, veselé staccato jeho poskokù. Jaký to šotek vìzel v jeho bezvládných nohou? Pozorovala, jak se kolena samovolnì zvedala ale holenì visely na stehnech jako døevìné tyèky. Prudký pohyb, a již zas letìly kamsi jinam, než si mozek pøál. Mozek, který nedovedl porouèet svým vzbouøeným poddaným. Nevyzpytatelné nohy! Celé hejtmanovo tìlo bylo rozutíkáno jejich ïábelskou neposlušností. Kdyby Štìpka nebyla tak silná, byla by se svým prùvodcem neslušnì šnìrovala silnici jako po nesmyslném a pokáráníhodném flámu. Manì vzpomínala na své dávné bály, kdy

s sebou vláèela z kouta do kouta neménì špatného taneèníka. „Takhle jistì nedojdeme,” dìsila se, když cesta ubíhala tak neuvìøitelnì pomalu. A opìt: „Pøece jen jsem ho mìla odbýt, i když se na mne tak neèekanì pøilepil.” Avšak hejtman naprosto nemìl špatnou náladu. Ještì dìlal vtipy a hluèel cynickými øeèmi jako prázdný sud. „Nemùžeme se shodnout,” šklebil se, povytahuje oboèí. „To nic. Jde to docela pìknì kupøedu. Ty hnáty! Kdyby tak dovedly mluvit! Ty by tì pobavily na téhle ušlechtilé a povzbuzující procházce! To nevíš, co by ti øíkaly. Ha! Staøí èerti v nich jsou zakleti. Staøí èerti z mých mladých let. To je ta shnilá, kdysi nepokojná krev, korutanské milenky s èernýma oèima. Mädchen s odulým krkem, krasavice se zapudrovanou vyrážkou. Doufám, že nežárlíš? Pochybuji, že bys se mnou byla poznala nìco, naè bys mohla žárlit. Leda snad na to, co jsi nikdy nepoznala. Ženská pomsta - haha! Ženské se mstí zase na ženských. Pøišla jsi jim do rány, tìm nebožkám. Na tobì si smlsly!” Štìpka lapala jeho prùhledné narážky, ale nebyla z nich moudrá. Nemìla vlastnì ani pokdy o nich dùkladnì uvažovat. Myslila jen na jediné: „Kdy dojdeme, a dojdeme tam vùbec?” Kéž by již mìla tu zlou cestu za sebou! Ale to je teprve jedna cesta, bude pøece nutno se také vrátit. Panebože! Dokonce cítila se svým spoleèníkem cosi jako soustrast. Soustrast a malý kousek obdivu, že to s ní podstoupil. Ale proè to podstoupil? Snad v nìm pøece ještì døímalo trochu dobroty - kdesi hodnì hluboko. Teï jsme však již v mìstì a všude kolem jsou lidská obydlí. Koøaleèníci od Koníèkù se za nimi zvìdavì dívali a nahlas se šklebili. Kdyby se Štìpka obrátila, jistì by byla spatøila stát

lidi uprostøed silnice. Ne, neudìlá to, bylo by jí hanba. Rovnì dopøedu, ustaviènì dopøedu tou potupnou ulicí posmìšných a užaslých oèí. To nejhorší teprve pøijde. Køižovatka u pošty, námìstí. Teï teprve vyjde najevo celá bída jejího manželství. Podívejte se, lidièky, jak se ten hejtman Malina potácí! Štìpka Kiliánová se provdala za ubohého mrzáka! Kdosi pozdravil. Štìpka dùstojnì odpovìdìla, hejtman neustával žvanit. Hulákal, aby ho všichni lidé slyšeli. Jistìže pøehlušoval svùj vlastní stud. Má-li totiž vùbec nìjaký stud. Jak se kdysi Štìpka chlubila tím vojákem, kterého ulovila! Tohle má být patrnì její slavnostní pochod. Poražena, zkrušena ve své pýše. Ano, bývala pyšná. Hejtman mluví a mluví, ale Štìpka ho už neposlouchá. Ten výlet si udìlal beztoho jen proto, aby ji pokoøil. Nebo snad aby mìl tohle pøedstavení také jednou za sebou a aby pøi nìm nebyl sám? Co to bylo jiného než žalostná provokace? Nebo kajícné pøiznání? Nene, toho byl hejtman dalek. Jemu po èertech málo záleží na tom, co si o nìm kdo myslí. Potkali nìkolik známých panièek, mezi nimi mladou paní Gromanovou. Tu také? I tento kalich musila Štìpka vypít. Nu, vem to neš, jí to je už také docela jedno. Prostøedkem námìstí kráèel vážnì Synáèek, pravý obr s mohutnou høívou vlasù. Nakrátko se Štìpèino srdce sevøelo strašnou lítostí nad sebou samou. Synáèek zvedl klobouk, trochu zaváhal, bylo na nìm znát, že pokládá za svou povinnost potøást jim rukama a pohovoøit. Jak by ne, bývalý svatební svìdek! Jeho zornièky se rozšíøily pøekvapením. Nìco asi vìdìl, ale takhle si to pøece nepøedstavoval. Dokonce se jeho široký, blahobytný oblièej ponìkud zardìl. Ještì jednou zamával kloboukem, již ménì bujaøe - a šel dál. Možná že byl tak šetrný, spíš však ho pøemohl odpor.

Tak se Štìpèina cesta do mìsta na matèin svátek promìnila v cestu køížovou. Bezdìènì ukázala celému mìsteèku manžela, jaký teï byl. Vytouženého, vymodleného manžela. Byla to kajícná cesta. Kdysi zpupná Štìpka šla špalírem zlomyslných bližních a její oèi pravily: „Jsem zdrcena. Život se mi nepodaøil. Jsem potrestána za svou chlubivost. Pamatujete, jaká jsem bývala živá a nezdolná, jak jsem bývala nezpùsobná a jak jsem urážela vᚠvkus? Pamatujete, jak jsem se nad vámi vypínala a jak jsem hlaholila ? Teï jsem pokorná a tichá. Po svém boku vleèu cosi nepodobného èlovìku. Zlý oheò tomu sálá z oèí, skøehotá to, poskakuje, je to však ztracené a nekoneènì ubohé. A také já jsem ubohá a ztracená.” Mìsteèko hltalo ta nevyslovená pøiznání. Rozumìlo dobøe. Zažívalo svùj zasloužený triumf. Od toho dne hejtman Malina podìdil pøízvisko nebožtíka Machonì a stal se skákavým hejtmanem. Zatímco Štìpka na prahu nízkých dveøí domku u školy sahala chvìjící se rukou po rukojeti zvonku, vbìhla udýchaná paní Hilmarová do ordinaèní místnosti svého muže. Ani neodložila klobouk a sluneèník, prudce usedla na kraj židle naproti doktorovi, který šlapal kolo zubaøského pøístroje a brousil umìlý chrup. Naštìstí tam byl sám, kdyby tam však byl mìl pacienta, také by se asi neostýchala. Spustila: „Jdu rovnou z námìstí. Vidìla jsem tu Malinovou s mužem. Jak ten chodí! To je hrozné. Hroz-né! Prosím tì, co tomu èlovìku vlastnì je?” Doktor se na ni podíval zpod brýlí svýma krátkozrakýma oèima a samolibì se usmál. „Ach ten! To je tabes. Myslím aspoò, že je to tabes. Musil bych se hroznì mýlit, kdyby to nebyl.” „A co je to za nemoc? Od èeho to má?”

Doktor ustal v práci, položil chrup na okenní rám, kolo se pøestalo toèit. Otøel si ruce o bílý pracovní plášt a sòal z nosu brýle. V jeho oèích zajiskøil poouchlý smích rozumného, zachovalého èlovìka. „To je, dìvuško, nemoc náramnì zlá. Delikátní nemoc. Mùže se øíci - nemoc lásky. Chudák, mìl asi nìkdy lues, a to hodnì èasnì. Syfilis, víš? Nyní pøichází pokraèování. Lues je totiž nemoc na pokraèování.” „Ach,” povzdychla si paní Matylda a cudnì se zapýøila. V duchu si umiòovala, že se napøíštì vyhne širokým obloukem ženì takového èlovìka. 21 Štìpka se obávala celkem zbyteènì. Hejtman na návštìvì neuplatnil ani jediný ze svých hrozných šprýmù. Choval se velmi korektnì. Na tetu se pøelíbeznì usmíval, tchánovi v nièem neodporoval. Sotva se však za Štìpkou a za jeho rozklíženými kroky zavøely dveøe, obrátila Anna Kiliánová vydìšené oèi k muži a zeptala se ho chvìjícím se hlasem: „Ten èlovìk stùnì. Je už skoro stejný ubožák jako já. Co se mu to jenom stalo? Nic jsem netušila. Proè jsi mi nic nepovìdìl? Štìpka - och, Štìpka je nešastná!” Kilián chodil po pokoji tìžkými kroky, hryzl si knír, prkna podlahy pod ním sténala. „Ten, ach, ten -,” nenalézal vhodné pojmenování, jímž by vyjádøil svou ošklivost, „stùnì na svùj špatný život, na svùj mizerný, bídný život, a co nejdøív na nìj dostùnì. Ty se tím netrap. Já jsem vlastnì rád, ano, jsem rád! Umøu s pokojem, až on - až ona zas bude sama. Už se nemusím bát o její budoucnost. Co jsem jí dal, zùstane její. Ale on!” Zastavil se pøed

Annou a vypoulil na ni své bledé oèi. „A si nemyslí, že jsem hrobku stavìl také pro nìho! On do ní nesmí, rozumíš? Nechtìl bych, aby tam, kde budu ležet já, byl také on. Pro nìho by bylo dobré - takhle nìkde za plotem. Takový chlap’. Takový shnilý chlap!” Hlas mu ochraptìl, nedovedl již ovládnout své vzrušení, modré žíly na spáncích mu nabìhly. Koneènì jeho stará z᚝ k Pavlovi propukla, hnìv, živený a tajený po celá dlouhá léta. „Bože, bože,” naøíkala nemocná, „vždy je to bratrùv syn! Naprosto tomu nerozumím. Vysvìtli mi to blíž! Proè ho tak proklínáš? Každá nemoc je neštìstím. Mírni se, prosím tì, a nerozèiluj se tolik! Sama se už celá chvìji. To mám dnes pìkný svátek. A ty to víš už kdovíjak dlouho!” Vyèítala mu nejvíc, že dosud žila v klamu, jako by jen to bylo nyní tak dùležité. Pravda, otec Kilián vìdìl o zeovì nemoci již dávno. Jak by si jí byl nepovšiml on, který tak žárlivì støehl dceøino štìstí? Jeho obèasné návštìvy ve dvoøe postaèily k tomu, aby vidìl.Vidìl dokonce mnohem bystøeji než Štìpka, která byla s mužem v každodenním styku a jíž unikaly podrobnosti pozvolného zhoršování. Kilián si v hlavì peèlivì skládal výsledky svých pozorování a došel k jistotì. Ta vìc se nikdy nevyléèí. Je to zaèátek konce. Co sám nechápal, vysvìtlil mu doktor Blodek. Ne, mistr Kilián nemìl o povaze a o prùbìhu zeovy choroby ani nejmenších pochybností. Jenže nebyl z tìch hovorných. Nedovedl se svìøovat se svými obavami, dokonce ne své nemocné ženì. To tak ještì, znepokojovat tím ji, chudáka! Blaze jí, dokud nic netuší. Otec Kilián byl velkodušný. Svá podezøení si nechával pro sebe. Mìl-li nìjakou pøíèinu se užírat, nehledal tìšitele, jemuž by si postýskal nemínil se s nikým o svùj zármutek dìlit. Mluvit o tom

se Štìpkou? Nemohl jí pomoci, proè by jí tedy ztìžoval její tak dost už trpký los? Pocity, s nimiž Kilián sledoval Pavlovo chøadnutí, byly ostatnì velmi smíšené. Jedno stanovisko bylo hnìvivé. Odpor k bídáku, který si tu zdravou holku vzal, sám jsa nemocen, na pokraji záhuby, pøipoutal ji k sobì, sobecky ji ukradl i s jejími penìzi, zostudil ji svými starými, ohavnými høíchy a zaøídil si pìkné, blahobytné umírání. Tedy umírání – tu jsme tu toho, u pøíjemné stránky té vìci. Ještì trochu trápení, a Štìpka bude vdovou. To, co vložil do manželského podniku, nebude zcizeno a promrháno. Všechno se zas vrátí do kiliánovských rukou, jen jméno bude jiné. Nu, na tom už koneènì nezáleží, s tím se už Kilián smíøil, ta bolest dobolela. A Štìpka si pak bude moci vzít nìjakého rozumného, slušného èlovìka a zaèít život znovu. Pohøíchu se stavitel Kilián jen zøídkakdy díval do mlhavé budoucnosti svého rodu s takovým optimismem. Vìtšinou u nìho pøevládala nedùvìra, zklamání. Mùže se øíci, že ho už delší dobu na svìtì pranic netìšilo. Cožpak ho zlomyslný osud po celý život nepronásledoval víc, než bylo slušno? Svou jedinou dceru se mu nepodaøilo výhodnì provdat. Žena se mu roznemohla. Teï, když je už stár, ještì tenhle ošklivý pøípad se zetìm. Když se to tak vezme, nedá se pøesnì øíci, jak dlouho ještì bude ten zlodìj otravovat vzduch kolem sebe svou ohavnou nemocí! Kiliánovo stáøí se nedalo ani porovnat s bezstarostným stáøím takového Gromana, který žil v úctì a vážnosti se svou zdravou dosud a èilou ženou, obklopen dìtmi a vnuky. Kilián osamìl, to se nedá popøít. Nedoèkal se vnukù a už se jich asi nedoèká. Kéž by byl aspoò nenechal svého stavitelského øemesla! Èinnost mu scházela jako žíznivému voda. Samotáø-

sky chodil po procházkách ve svém šosatém kabátì, na hlavì polocylindr se širokou stuhou, na nohou perka s ohnutými špièkami. Majestátnì nesl své tìžké tìlo, pohupoval se v kolenou a astmaticky oddechoval. Jedna cesta vedla na høbitov, tam postál, pokochal se pohledem na svou nádhernou hrobku, druhá vedla do dvora díval se jen jaksi mimochodem, ale nic mu neušlo. Sledoval zetì, jak vrtošivì tanèí na svých nepevných nohou Vlasy toho pøedèasného starce již notnì proøidly, vyzáblý nos se ještì víc protáhl, navoskované kníry trèí z proláklin tváøí jako jedovaté bodliny, na týlu je vidìt každý obratel, v nalomené postavì haraší všechny kosti. Byl by mohl ovšem snadno øíci s vítìzným úsmìvem: „Štìpko, kdo mìl pravdu?” Takový však Kilián nebyl. Nikdy by se byl nesnížil k tomu, aby zkrušené dceøi vyèetl její osudnou palièatost. Samotáøsky si žil mistr Kilián, tím ovšem není øeèeno, že by byl nemìl ani jediného pøítele. Stará generace šetøilù a zbohatlíkù od krejcaru byla jeho generací. Purkmistr Berger, tichý, diskrétní, s bradavicí na èele a s prošedivìlými kníry, Groman, první radní, s plnovousem bílým jako mléko, s kvìtovanou kupeckou èepièkou na lysé hlavì, øídící a regenschori Karban, kolohnát s rudým chmýønatým týlem, v èerném císaøském kabátì, podobném sukni, malý, otylý, vzdychavý doktor Blodek se zlatými brýlemi na nose podobném knoflíku a pak ještì dva èi tøi ze staré gardy. Nìkdy chodili zvolna po námìstí nahoru dolù, šermovali holemi, debatovali, zastavovali se za každým druhým krokem. Berger vždycky uprostøed, Groman po jeho pravé, Kilián po levé ruce. Nemluvili nikdy naplano. Nìkdy nemluvili vùbec. Byla to každodenní pøehlídka hodnostáøù a staøešinù, defilé, které pøipomínalo mladým, že ještì žijí, že ještì vládnou a že

je pøedèasné vztahovat ruce po moci a po nastøádaném jmìní. Ještì žijí a vládnou staøí mušketýøi, strašící módou z minulého století. Nudí kdekoho svou starosvìtskou opatrností a starosvìtskými názory. Žijí - èi snad už jen spí? Pomalu koluje krev v jejich žilách, pokojnì tepou srdce. Stará generalita!V mnohém byli poraženi, v mnohém pøehlasováni, v mnohém již ustoupili, ani si sami neuvìdomujíce, že ztrácejí pole za polem, píï za pídí. Pøesto ještì sedí na svých èelných místech, setrvaènost dùvìry, strach z neznámého, úcta k šedinám - to vše jim pomáhá udržet se v nejbeznadìjnìjších pùtkách. Vida, i nová radnice je prý už tìsná, bylo by tøeba postavit nákladnou budovu pro spoøitelnu. Mlète radìji, vy mladí lidé, staèila nám, musí staèit i vám, nezaujímáte víc místa na zemi. Marnì hluèíte a rozséváte nespokojenost. Elektrické svìtlo, vodovod, regulace - samé nebezpeèné novoty. Nikdy! Nikdy! Jen pøes naše mrtvoly. Tráva zarùstá námìstí nech si zarùstá. V té trávì jsme si hrávali my a naši dìdové, nech si pohrají i vnuci a pravnuci. Starý svìt je bezpeèný. Držíme pevnì svùj starý svìt. Obèas si starci pøed obìdem usednou v novém Královì hotelu na námìstí, popijí ètvrtku èerveného vína. Nepijí jako labužníci, ale jako lidé, kteøí vìdí, co se sluší a patøí. Málokdy se stane, že v té posvátné chvíli k nim pøisedne nezvaný host. Sedí tu Berger ve vší slávì své moci, s šestašedesáti lety na rovném dosud høbetì, naproti nìmu Groman se staletou tradicí svého závodu, o pouhé ètyøi roky mladší než Berger. Právì tak na jilemnickém høbitovì na sebe hledí gotické pomníky obou rodin, Bergerù a Gromanù. Dvaasedmdesátiletý mistr Kilián k nim vlastnì ani nepatøí, je to jen pøistìhovalec a nemá rodu, byl však mezi nì pøijat a zùstal jim vìren. Kar-

ban je syn sedlákùv, ale ètyøicet let uèil jejich dìti a vnuky, hrál revmatickými prsty na kruchtì k svatbám i k pohøbùm. Je mu osmašedesát, zato Blodkovi je už skoro osmdesát, má tváøe jako z tvarohu, ruce se mu chvìjí a oèi mžikají pod skly brýlí. Léèil je i jejich dìti a troufá si je všechny léèit i v poslední, nevyléèitelné nemoci, která na sebe nedá už pøíliš dlouho èekat. Opatrnì pozvedají sklenky, pijí a mlaskají, otírají si ústa kapesníky velikými jako rubáše. Nevìdí, že jejich dny jsou seèteny. Nevìdí, že než uplyne osm let, bude Berger dohasínat v zapomenutí a na jeho místì že bude sedìt a vládnout nedùvìryhodný Rittich, a o málo pozdìji Groman, ubohá troska èlovìka, že bude tupì, bez pamìti sedìt v rozviklaném plyšovém køesle a blekotavým jazykem se ptát vnukù, jak se ten èi onen pøedmìt jmenuje. Netuší, že Blodek do tøí let a že Kilián, mistr Kilián, který postavil tolik domù, který si umínil pøežít umírajícího zetì, nejvíce ze všech si pospíší. Bude uložen pod šmolkovì modrou klenbou své hrobky, pod kmitavou hvìzdièkou uplakaného vìèného svìtla se svou hnìvivou pýchou, nedoèkav se rozøešení ožehavé otázky, co uèiní a jak si povede Štìpka, až tomu zhýralci, který ji uloupil, ustele naposledy. 22 Štìpka hádala správnì, že za nezvyklou ochotou a obìtavostí manžela, který se odhodlal navštívit Annu Kiliánovou v den jejího svátku, bude vìzet nìjaká žádost, nìjaké tajné prání, které jen èekalo na pøíležitost, aby mohlo být vysloveno. Hejtman se vyjádøil døív, než mìli za sebou polovinu ponuré zpáteèní cesty, døív, než pøekroèili mùstek pøes Jilemku.

„Chtìl bych, Štìpko,” brebtal klopýtaje, „chtìl bych abychom si objednali víno. Víno! Víš ty, Štìpko, co to je víno? Víno, to je slunce. Slunce se vtìlilo do vína a èlovìk je pøelívá do svých útrob.” A poèaly se chvalozpìvy na víno, pošetilé chvalozpìvy žádostivého a tvrdohlavého muže, který již poèal dìtinštìt. „Mít tak víno neustále doma ve sklepì! Veselé, ne? Slunce ve sklepì. Nemusit si pro nì posílat.” Jeho oblièej se svraštil do grimasy, vyjadøující nejvyšší odpor. „Fuj, Štìpka, když si pomyslím, jaký ocet to nìkdy pijeme! A na svìtì jsou dobrá vína! Vyznám se v nich. Dovedu je ošetøovat. Na ošetøování záleží, a na výbìru!” A Štìpka, ztrápená únavou, se srdcem pukajícím lítostí, místo aby sršela vztekem proti pøíèinì své hanby a svého ponížení, nalezla ve svém ztýraném nitru místo pro soucit k mrzáku, který se pohyboval vpøed jen s její pomocí a jenž pøes všechnu svou dùmyslnou vypoèítavost, pøes všechny své zøejmì podvodné úmysly pøece jen dokázal navštívit její ubohou matku v tom špatném stavu, v jakém sám byl. Kromì toho byl tak šetrný a tak dvorný tam u nich doma! Ne, v tomto duševním rozpoložení nemohla, nedovedla mu nic odøíci. Pøikývla skoro ochotnì, se smutným úsmìvem v tváøi. Asi je tedy má, to své víno. Asi pije. Bude aspoò pít doma. Zbývá mu na svìtì nìco lepšího? Sotva. Kdoví, snad je to dokonce poslední pøání, které mu vyplòuje. A hejtman víøil holí, zajíkal se radostí, poskakoval na bezvládných nohou a žvanivì Štìpce blahoøeèil. „Jaká ty jsi, Štìpko, dobrá - klisna! Jaký jsi dobrý kus masa! Masa, ovšem masa, kterého jsem neokusil. Ale byl bych rád okusil, opravdu! Nu, nemraè se, nemraè, nemyslím tím nic špatného!” Pokornì ji udobøoval, když vidìl, že odvrací hlavu s výrazem lítosti a studu.

Než minul mìsíc, mìl hejtman své víno. Ani dlouho nevybíral a nekorespondoval, rázem se rozhodl a objednal. Zatímco se èeleï lopotila v polích, zatímco Štìpka stávala na zápraží, hledíc s obavami na blížící se inkoustová mraèna, zatímco bìhala, ohýbala se, køièela a pøikládala ochotnì ruce k dílu tam, kde toho bylo nejvíc zapotøebí, sedìl hejtman u okna svého pokoje, toèil sklenkou, usmíval se na odraz svìtla v její rubínové hloubce, usrkával, válel po jazyku, opìt usrkával, opìt chutnal. Když zela sklenka prázdnotou, pomalu, obtížnì se shýbl, vytáhl zpod køesla láhev, nalil, opìt toèil v prstech a opìt pil. Svìt, zrádný svìt, který ho pøivedl až sem, šel kolem a už nebolel. V èervené kalužinì, podobné tratolisku krve, zraèil se divoký život neodpovìdného chlapce, probitá kadetská léta, proflámovaná léta vojenské slávy a postupu, husarské kousky, které zpùsobily, že dvùr málem pøišel na buben. Film promítaný pøed jeho zrakem se nezastavoval, záda se shýbala, ruka nalévala, víno høálo v útrobách. Vše, vše kolem nìho defilovalo, ústa otcova, stažená trpkostí, zlé pohledy bratrovy, a na konec marná koøist ženy, která mu nikdy nemìla náležet. Nikdy se neopil. Štìpka se nìkdy zhrozila spousty vypitého moku, avšak viditelného úèinku nebylo. Jeho chùze nebyla , o nic horší a prožloutlá tváø bývala nyní dokonce zbarvena rumìncem. Byl to ovšem jen rumìnec alkoholikù. Navoskované kníry zplihly, víèka se ustaviènì chvìla jako zasažená reflektorem svìtla, ta víèka vyžilé a nevyspalé sovy, na èele se perlil pot vnitøního žáru, z úst páchla pøiboudlina, ale povstal-li voják ze svého køesla, nezakolísal a neupadl. Neøval a nezpíval. Byl suchý jako pergamen, tupý jako pravítko, tichý jako mrtvola.

Kluci pálili v polích pýøavku a opékali brambory, podzimní létavice kreslily po obloze ohnivé èáry, ze slatin stoupaly mlhy, rána byla chladná a svìží, listí žloutlo a opadávalo, a hejtman pil. Dávno pøestal drezírovat psa, hrozivé nálady pøešly. Uklidnil se. Prozatím se Štìpce víno vyplácelo. Konì spokojenì tloustli v stájích. Muž, kterému se nechtìlo hynout tak pomalu, zanechal teï svých bláznivých jízd. Ten, který si obèas rád zahazardoval, nyní již nechtìl hazardovat. Oddal se požitku, pøi kterém nepotøeboval nohou. Tonul v blaženosti, jíž sice nekynula žádná budoucnost, v níž však bylo zapomenutí. Štìpka se pøipravovala k novým zimním prázdninám, musila už ponìkud brzdit svùj navyklý chvat, aby se pøizpùsobila ležáctví bezútìšné sezóny. Vracívala se zvenèí ošlehaná vìtrem, s odleskem západù v oèích, ševelila rty, jako by pøepoèítávala vlaštovky chystající se k odletu na telegrafních drátech.V uších jí zvonila ozvìna kukaèèina tesklivého volání. Tato melancholická Štìpka byla vždy znovu pøekvapena, když se ve dveøích setkala s bezvýrazným pohledem vojákovy nehybné tváøe, v níž nebyl již ani posmìch ani vzdor, ani zpupnost ani zloba. Nemohla uvìøit, že tam v tom køesle opravdu sedí tentýž chlapec, s kterým kdysi zápasívala za èertovou stodolou, s kterým se dìlívala o køížaly a který ji cvièíval v støelbì lukem do sluneènic. Nìkdy jí pøipadalo, že na Vejrychovsku opìt straší nebožtík kouzelník Vejrych. Tak asi musil vypadat ten nešastník, který se upsal ïáblu, s tímto šíleným leskem v oèích hledìl vstøíc neodvratnì se blížícímu peklu, když jeho termín konèil. Jistìže se právì tak opíjel pøed dìsnou nocí svého sòatku, takhle tupì a trpnì oèekával, kdy se pod okny ozve strašlivý rachot tøinácti koèárù.

Vlastnì bylo teï ve dvoøe mnohem smutnìji než døíve. Dokud hejtman láteøil a øádil, provádìl své zlomyslnosti, byl tu aspoò nìjaký ruch. Štìpka se mìla s kým zlobit, mìla se s kým potýkat. Nìkdy byl dokonce vtipný, bylo se èemu smát. Nyní se vìnoval už jen svému vínu. Sedìl a sedìl. Nebylo už slyšet jeho neklidné, potácivé pøecházení. Bude to takové až do konce? A probudí-li se ještì nìkdy ze své neteènosti, jaké to bude probuzení? Kilián pøicházel nyní èastìji, hledíval na hejtmana s uspokojením. Pije - tím líp, aspoò se upije, zajde døív, než by zašel svou potmìšilou nemocí. Štìpka dovedla èíst v otcových oèích. Rozumìli si, ale skrývali pøed sebou své myšlenky. Se stejným uspokojením hledìl na pijáka Jan, bratr vítìzný. Pije. Je tichý. Nepøekáží. Hle, kam došla chvástavost a nesmyslná pýcha. Hle, jak hyne vychytralost a nadání. Odmìna ctnosti pøichází pomalu, ale pøichází vždycky. Bùh je spravedlivý. Dobré odmìòuje a zlé tresce. Jan stojí opìt pevnì na své hroudì a koøist záludníkova byla marná. A starý Malina? Právì tak lhostejnì kouøil svou dýmku, jako jeho mladší syn upíjel ze své sklenky. Byli si nìèím podobni ti dva starci, mezi nimiž byla propast jednoho lidského vìku. Možná že èasem jeden o druhém pøemýšleli. Možná že se obèas do otcova srdce vedral smrtelný smutek a syn snad nìkdy otce politoval pro vrásky na jeho èele, mezi nimiž bylo psáno jeho bezohlednou rukou. Možná, dýmka však o tom mlèela stejnì jako sklenice. První sníh. Padal a toèil se kolem balkónu, lehal na pole, vršil se na støechách domù a stodol, rostl v pitvorných èepicích na pilíøích plotu. Šlépìje se v nìm tratily jako myšlenky zahnané v noc. Mìsteèko mrkalo v chumelici žlutými ohýnky svých svìtel jako staøec, který už ztratil zájem o vìci tohoto

svìta a klímá v modrém závoji svého dýmu. Mžouralo svýma petrolejovýma oèima jako opilec, k nìmuž se pomalu sklání ledová náruè smrti a který už netouží procitnout ze svého blaženého snu. Štìpka mìla bradu podepøenu pìstmi, uši jí hoøely, dívala se z okna u vytržení, jako by chtìla rozluštit svùj osud. Pøed ní ležela tøetí neradostná zima jejího manželství.

ÈÁST TØETÍ LAMPY ZHASÍNAJÍ 1 Po Hromnicích se dalo do deštì a celý týden vytrvale a úpornì lilo. Sníh roztál a promìnil se v øídkou špinavou kaši, po chodnících stružkami tekla voda. Jedenáctého února neoèekávanì uhodil mráz, kalužiny se pokryly ledovou korou, u okapù narostly støechýle. Ještì veèer se obloha zatáhla pytlovitými mraky a zaèal se sypat sníh. V noci se rozkvílela meluzína. Stavitel Kilián mìl obyèejnì výborné spaní, toho dne se však velmi èasnì probudil. Prudké závany vichøice huèely jako bouøe, strašidelnì pohybovaly záclonami, víøící vloèky se lepily na okenní tabulky. Z vedlejšího lùžka k nìmu doléhal tlumený šepot - to se Anna tiše modlila. Nechtìlo se mu do rozmluvy, také se mu však nelíbilo tak neèinnì ležet a dívat se do tmy. Znovu a znovu zavíral oèi marnì, usnout se mu už nepodaøilo. Nìjaká vzdorovitá žilka mu rytmicky tepala v hlavì - rány lehkého, neústupného kladívka -, cítil nepøíjemné teplo, na èele mu vyvstávaly krùpìjky potu. V žaludku palèivá, kyselá chu. Na zámecké vìži odbila tenounce tøetí hodina a vzápìtí potom slavnostnì zabouøily radnièní opakovaèky. Kilián se pøevaloval z boku na bok, slyšel bít pùl ètvrté, pak ètyøi a opìt pùl. Opravdu, bdít nebylo zrovna závidìníhodné. Nyní teprve chápal, jak hroznì se žije takové Annì, která již po léta nevìdìla, co je to, spát celou noc.

Ponìvadž Kilián nespal, byl vydán napospas myšlenkám, které nepøivolával. Byly to stále tytéž dotìrné myšlenky o zeti, který umírá a nechce umøít, o ženì, pro jejíž trápení není léku. Pomalu, pomalouèku zaèínalo svítat, bylo to však svítání neobyèejnì ubohé a rmutné. Obnažilo po jeho boku sešlou, prožloutlou tváø s trpícíma oèima, plnýma bezmocných slz, vyhublé ruce, sepjaté na svrchnici. Pøed osmou Kilián mlèky vstal, navlékl si kalhoty, obul se do baèkor a jal se pøecházet po místnosti. Vedle v kuchyni Františka Pelcnerová rachotivì mlela kávu a staøecky pokašlávala. Protivná, úlisná Františka! Zvuk jejího hlasu, každý její pohyb, každý její pohled byl Kiliánovi svrchovanì nepøíjemný. Proè zrovna ta se musila usadit v jeho domì? Nenávidìl její prohnanost a její pøedstíranou pokoru. S hlubokou nedùvìrou sledoval její hospodaøení, s nechutí jedl pokrmy, které mu pøipravovala. Pøipadal si jako král obklopený proradnými ministry a zakuklenými travièi. Obèas se zastavil u okna a zasmušile se díval, jak se žáèkové trousí do školy. Ti nejmenší byli obleèeni do zimníèkù s ohrnutými límci, madìry mìli staženy pøes uši, od brašen jim visely hubky. Všechno to štìbetalo a vøeštìlo. Vytáhlíci z m욝anské povykovali nejvíce, v podpaží si nesli kreslicí prkna, v rukou pouzdra s houslemi. Zvoneèek v papírníkovì krámku drnèel bez ustání. Nemohlo se øíci, že by ho byla ta podívaná nìjak dojala nebo aspoò pøivedla do lepší nálady. Cítil se nesvùj, byl náchylný k sváru, hledal záminku k vybuchnutí. Dnešní den bude mnohem delší než jiný den, mnohem prázdnìjší, zøejmì plný rozlièných protivenství. Kilián tak trochu vìøil, že co špatnì zaèalo, neménì špatnì skonèí. Hned po snídani se vydal na svou každodenní obchùzku po mìstì, aby aspoò zabil kus toho zbyteèného èasu. Jak

správnì pøedpokládal, nepøíjemnosti zaèaly, sotva vyšel pøed dùm. Na samém prahu uklouzl a byl by si šerednì natloukl, kdyby se byl šastnì nezachytil okapní roury. To zpùsobila ta nevychovaná školní èeládka! Pln zášti se rozhlížel, hledaje, komu by si postìžoval, na kom by si vylil vztek, ale žáèkové již dobrou hodinu tenkými hlásky odøíkávali abecedu nebo zuøivì tøískali koulemi poèitadla. Nikdo nebyl nablízku, kdo by si dal bez protestù vynadat, kdo by trpìlivì vyslechl jeho kázání o té dnešní drobotinì, která neumí ani zpùsobnì chodit do školy a ze školy, a o uèitelích, kteøí pranic nedbají o to, aby chodníky poèestných m욝anù nebyly promìòovány v klouzaèky. Rozezlen a nespokojen se procházel po námìstí od hotelu U modré hvìzdy k staré radnici, ještì však neudeøila hodina, kdy purkmistr Berger chodil do úøadu. Kilián podvìdomì doufal, že se pøece jen nìkoho doèká, a již doktora Blodka, nebo regenschoriho Karbana, nebo nìkoho jiného ze staré gardy, ale tato nadìje ho zklamala. Potkal jen stavitele Mohra a zdálo se mu, že se v oèích toho mladého èlovìka kmitlo cosi podobného výsmìchu, jiskøièka vítìzoslávy. Vítìzoslávy? To tak! Byl snad on, Kilián, Mohrem poražen? Položen na lopatky? Ustoupil mu z cesty, pravda, ale uèinil tak z vlastního rozhodnutí. Protože mìl jiné starosti, protože zestárl, chtìl si již odpoèinout. Chodil dále po námìstí sám a sám, chtìj nechtìj musil o svém protivníku pøemýšlet. Co je proti nìmu takový Mohr? Pouhý bøídil. Až vykoná tolik co on, pak teprve bude mít právo se usmívat, ten floutek! V skutku, Kilán mìl dosti dùvodù, aby se ukolébal do pyšného uspokojení, jenže klid, uspokojení, to dnes nebylo v jeho programu. Bouøe v jeho nitru zle burácela. Podobná bouøe jako ta, která mu ráno nedala dospat. Bìda tomu, kdo mu dnes položí stéblo køížem pøes cestu!

Koneènì se Berger objevil, ale byl nìjak uchvátaný a duchem nepøítomný, snad mìl nìco nepøíjemného pøed sebou, snad mìl jen naspìch, kdožpak ví, a tomu bylo tak nebo jinak, nebyla s ním žádná øeè. Žehrání na klukovské klouzaèky vyslechl bez poznámky, kariéra Kiliánova nástupce Mohra se ho nikterak netýkala. Dobrá, dobrá, když ty tak, já se ti také vtírat nebudu. Stavitel, který jindy doprovodil pøítele až ke dveøím radnice, ho dnes opustil uprostøed námìstí, své zklamání mu dal najevo provokativnì chladným podáním ruky. Nejhorší bylo, že si purkmistr jeho hnìvu nepovšiml. Och, ani noc, ani den, zemì ani lidé dnes s mistrem Kiliánem nezacházeli dobøe! Nejmoudøejší bude vrátit se pìknì domù. Ale co doma? Již opatrnì pøešel zrádné náledí, stál na prahu a sahal do kapsy po domovním klíèi, a tu mu napadlo, že by se mohl podívat k starému Gromanovi. Dobrá, pùjde ke Gromanovi, snad aspoò u nìho najde trochu porozumìní pro své trampoty. Když kráèel kolem Goldšmídovy koøalny, jakýsi raný opilec otevøel dveøe krámu a zatuchlý vzduch, nasáklý lihovinami, mu vnikl do chøípí. Vždycky mu byl ten zápach odporný, dnes se jím pøímo zalkl. Musil se opøít o hùl, aby nezakolísal, pøed oèima se mu udìlala ohnivá kola, v hlavì mu zašumìlo, jako když vítr haraší podzimním listím. Špatnì spal, a nyní se hlásí žaludek - tak je to. Polohlasem huboval na židovský krám jako ráno na klouzaèky a pozdìji na Mohra, dokonce by byl docela rád zažil ještì nìjakou nepøíjemnost, aby ten dnešní zloøeèený den opravdu stál za to, avšak do Gromanova obchodu se dostal již bez jakékoli další pøíhody. Nemìl tam chodit, všechny ty smíšené zápachy slaneèkù v sudì, koøení, kávy a kyselého zelí mu jen znovu podráždily žaludek, bylo mu na zvracení.

Groman mu pøes pult váhavì podal ruku, pátravì se mu zadíval do tváøe, v Kiliánovì zjevu bylo dnes asi nìco nezvyklého, co budilo podezøení. Horlivì, po sousedsku ho zval do kuchynì. Je právì sám doma, stará paní je nahoøe zamìstnána úklidem - nemusila by, to víte, ale nedá si to vzít -, syn odjel vèera za obchodem, mladá si odbìhla, uložila mu, aby ji zastal v krámì, kdyby snad pøišel nìjaký zákazník. Ve velikém hrnci na sporáku klokotem vøelo prádlo - to ještì Kiliánovi ke všemu scházelo! Vyváøení mu bylo vždycky proti srsti, vzduch prosycený párou nemohl ani cítit, vždycky z domova utíkal, kdykoli se s prádlem zaèalo. A horko tu bylo jako v pekle, kamna dùkladnì kouøila. Nu, tuze dlouho se nezdrží, odejde co nevidìt, teï si však musí aspoò na chvileèku sednout, nìjak se mu podlamují kolena. Sedìl, bradu opíral o knoflík hole, tìžce oddechoval, vypoulené oèi mu slzely. Groman chodil šouravými kroky po kuchyni. Pozoroval jeho rozšafnou, spokojenou tváø, naslouchal bublání mydlin. Jak mu byl odporný kupcùv velebný plnovous, modrými žilkami protkaný nos, podobný slonímu chobotu! Nikdy si ještì nepovšiml, jak je ten nos vlastnì šeredný, jak vyzývavì trèí z blahobytného oblièeje, panebože, kdyby se tak na nìj nemusil dívat! Nos ho však k sobì pøitahoval jako hadí oko, jeho špièka se leskla jako knoflík Kiliánovy hole. A Groman mluvil, mluvil, pedantsky od sebe oddìloval slabiky, chrchlal, dýmal, potom usedl za stùl proti staviteli, položil žilnaté ruce na pomouèený vál a bubnoval prsty jakýsi rozpaèitý pochod. Kupcovy nehty byly èerné, nátepníèky v zápìstí také èerné - samé hrobaøské barvy! Gromanovo bubnování slyšel Kilián až uvnitø lebky. „Továrny! Továrny!” hlaholil Groman. Kritizoval nedávno dostavìnou Cíchovu továrnu u martinického lesa. „Co jsou ta-

kové továrny? Stroje na bohatství jednìch a na chudobu druhých. Lidé, kteøí se dosud živili poctivou prací, budou bez chleba. Musí do továren. Tam už ze své práce nebudou mít radost. Bude se jim porouèet, oni budou poslouchat. Tkalci na horách vyhynou. Co se tu nadìlá zbyteèného díla! Kdo to všechno spotøebuje? Cizina. Veliký svìt. Ach, nᚠsvìt byl malý, ale byl lepší.” Kilián slyšel cosi o velikém a malém svìtì, ale dosti dobøe to nevnímal, slova ho ukolébávala do nepøíjemné mrákoty. Studený pot se mu perlil na èele. Cítil, že nevstane-li a neodejde hned, v tu chvíli, nezdrží se již, položí hlavu na stùl a hlasitì se rozvzlyká. Bože, jaký to dìsný stav! Jaká úzkost u samého srdce! A ten s velebnými vousy a s rozeklaným nosem nepøestává horlit, koulí oèima, posunkuje. Cožpak nevidí, že mu není dobøe? „Nikdy mi nevymizí z pamìti,” kázal neúprosnì Groman, „jak jsem šel poprvé z domova na vandr. Mùj nebožtík otec stál na zápraží, díval se za mnou a kynul mi, dokud jsem nezašel. Teï se konèí vìk vandrù, vìk slavných øemesel, továrna pohltí muže, sotvaže dospìje, a vyvrhne ho, aniž ho èemu nauèí, stará zlatá zkušenost - -„ Nedomluvil. Mlèelivý, podivnì se tváøící host se náhle køeèovitì zachytil stolu, avšak neudržel se, již se kácel! Kupec byl naštìstí duchapøítomný, podepøel ho døív, než se svalil na podlahu. V téže chvíli vcházela do kuchynì mladá Gromanová. Byla to èinorodá osoba, ihned vìdìla, kolik uhodilo, nikdo jí nemusil nic vykládat. Chopila se Kiliána pod rameny, Groman mu poslušnì pozvedl nohy a odnesli tìžké tìlo na pohovku. Ústa byla èerná a široce otevøená, z levého koutku stružkou vytékala krev. Oblièej byl bílý jako papír. Položili mu na èelo kapesník namoèený ve studené vodì. „Pane Kiliáne! Pane

Kiliáne!” domlouvala mu rozechvìle Gromanová. Avšak Kilián necítil ani neslyšel. Ruka se svezla na podlahu a mìkce buchla, jako by byl z válu spadl kus tìsta. Oèi se obrátily v sloup a už se nepohnuly. Groman vybìhl z krámu, v týle mìl naraženu èepici, cestou si oblékal zimník. Za chvíli se vrátí a pøivede s sebou druhého stavitelova pøítele, doktora Blodka, který jen potøese svou malou, bílou, tvarohovou hlavou a zkonstatuje smrt. Tøetí, Karban, šlápne za tøi dny èapíma nohama na pedály varhan, aby mu zahrál naposledy. A ètvrtý, purkmistr Berger, cituplnì promluví nad jeho rakví. 2 Patnáctého února se v mìsteèku málokde klidnì obìdvalo. Slavný pohøeb je nìco stejnì zábavného jako slavná svatba. Na dveøe nízkého domku u školy pøibili èerné smuteèní závìsy, zledovatìlý chodník, který tak dozlobil mistra Kiliána v slední den jeho života, posypali škvárou. Na škole, na radnici, na hospodì U božího oka, kde mìla sídlo Øemeslnická beseda, visely èerné prapory. Portál kostela byl stejnì vyzdoben jako dùm smutku, na schodech byl položen èerný koberec. Na námìstí a v hlavních ulicích byly rozžaty svítilny. V jednu hodinu byl již domek obklopen smuteèními hosty a zvìdavci. Dveøe byly dokoøán otevøeny, lidé vcházeli a opìt vycházeli, èerné jupky, èerné zimníky, tøásnité šátky, èerné klobouky, bílé kapesníky, závìs se ustaviènì vlnil a pohyboval. V síni tály nášlapky snìhu. Svìtélko olejové lampièky pod køížem na konci chodby se kmitalo jakoby dechem nìèího neslyšného štkaní.

V pùl druhé pøihrèely pøed dùm souèasnì dva povozy, divže se nesrazily. Jeden byl pohøební vùz první tøídy, dva páry koní jej táhly, na hlavách bílé chocholy, na støeše ležel snìhový poprašek, sklenìné tabule byly osleplé mrazem, po stranách lkali ètyøi pozlacení andìlé. Druhý byl dvorský koèár, který pøivezl Pavla, Jana a starého Malinu. Hejtman vylézal z jeho útrob jako nestvùrný krab. Podpírán bratrem, stoupal po schodech, klepety se køeèovitì zachycoval smuteèních závìsù. Koneènì pøišli knìží v ornátech, naditých zimním odìvem, provázení ministranty. Muži smekli, hlavy se obnažily, hlavy bílé, kadeøavé i lysé. Kdesi uvnitø se ozval táhlý, tlumený zpìv. Pak náhle ticho, jako když utne. Jen obèas nìèí nesmìlé zakašlání, rozpaèité pøešlápnutí. Chodba se rozezvuèela dunivými ozvìnami, pohøební zøízenci, èerní admirálové, vynášeli z domu Kiliánovu rakev. Na Svatém Vavøinci se rozhlaholily zvony. Ze školy vyšli v dvojstupech žáci vedení svými uèiteli. Prùvod se zaèal øadit. Strážník s kohoutími péry na klobouku, za ním kluk v èerné sukni a bílé komži, kvadrátek na hlavì, uši zmodralé mrazem, v ozáblých rukou tøímal žerï køížku ozdobeného flórem. První øady školních dìtí byly již u kašny, když trouby a klarinety spustily smuteèní pochod. Prùvod se táhl ke kostelu zbyteènou oklikou pøes námìstí, zrovna tak, jako kdysi hrèely koèáry v den Štìpèiny svatby. Za pohøebním vozem, ovìšeným vìnci a kyticemi, kráèela Štìpka v èerném plášti a v širokém klobouku s neproniknutelným závojem, jímž prosvítal jen kapesník, pøiložený k oèím opuchlým pláèem. Do její malátné paže byl zaklesnut hejtman, obleèený do parádního stejnokroje. Místo šavle mìl sukovatou hùl, o niž se opíral, ponìvadž na Štìpku dnes nemohl zcela spolehnout. Krok za nimi šli Malina otec a Malina syn. Annì lékaø na pohøeb nedovolil. Poruèili ji do ochrany Františky

Pelcnerové, posadili ji u okna do jejího pojízdného køesla. Odtamtud se dívala, jak se prùvod vzdaluje, a trpìlivì vyhlížela, až se zas vrátí z druhé strany ke kostelu. Mìstská rada s purkmistrem v èele, spolky s prapory, sousedé a známí, každý s dlouhou tìžkou svící. Lidé tarasili ulice, kupili se ve všech rozích námìstí. Kdo by si byl dal ujít nezapomenutelnou podívanou na hejtmana Malinu! Pl᚝ na nìm visel jako na polním hastroši, ztrhané oèi, zapadlé v hlubokých hnìdých dùlcích, mu svítily nepøirozeným ohnìm, ïábelským ohnìm, snad to byl jen úšklebek námahy, který mu køivil vyzáblou tváø, èi snad úšklebek hrùzy? Umírající doprovázel mrtvého na jeho poslední cestì. Strašné! To nebyl už èlovìk, to byla mumie vytažená z krypty! Hle, skákavý hejtman! Vlastnì už ani neskáèe, jen se bídnì vleèe, táhne za sebou ochromené nohy jako obludný žnec, který pracuje v obilí, obloukem jednu a zas obloukem druhou, ano, jako by topornými hnáty kosil neviditelná stébla. Hudba hømìla a pronikavì kvílela, ještì chvíli, a tím hlukem se zøítí nebesa, obtìžkaná ledovou sutí. A zvony na Svatém Vavøinci hlaholily ustaviènì, do Štìpèiných uší se vrývalo srdcervoucí: Kili-án, Kili-án, Kili-án. V kostele byla rakev postavena doprostøed chrámové lodi, nastalo ticho, lidé smrkali a kašlali plni oèekávání. Štìpka hledìla z první lavice na katafalk vytøeštìnýma oèima, zoufale se snažila pøedstavit si otcovy rysy, jak je vidìla naposledy, než na kovovou rakev pøibili víko, ale nemohla, obraz se jí rozplýval v slzách, v hlavì slyšela bouølivý tepot vlastního srdce. Plápolavé svìtlo kterési svíce se obráželo ve vyleštìném knoflíku hejtmanova stejnokroje, ze strany na ni potutelnì šilhalo, tak se jí vtíravì pøipomínal její obtížný spoleèník, který zlomyslností osudu, falešnou boží hrou ukoøistil titul pozùsta-

lého. Proè on ne místo dobrého, laskavého otce Kiliána? Hlas knìzùv v tom chladném klenutí jako hlas volající z hrobu, hlas zvoucí do nezbadatelna, varhany dunìly jako vodopád øeky zapomenutí, pára se srážela pøed tolika ústy, mraèno krùpìjí z hlubin tohoto vodopádu - a rakev stála tak dojemnì tiše, tak nádhernì, tak hrdinsky osamìlá! Tamhle sedí doktor Blodek, jak je už také starý! A Berger, Groman, všichni jsou staøí, také oni budou již brzy nebožtíky, a to jí, hoøem zdrcené a zmatené Štìpce, bylo nesmyslnou útìchou. Potom se rakev zakymácela na ramenou bývalých Kiliánových zedníkù, tváøili se smuteènì a ustrašenì, ti hodní lidé nesli jejího drahého tatínka, jejího tatínka s tìžkýma zmìklýma rukama, topornì svírajícíma køížek, a s naèechranou høívou bílých vlasù, v nichž se živou mocí nedala udìlat posmrtná pìšinka. Pou ke høbitovu se zaèala. Každý krok krvavìjší a krvavìjší, nyní již není vyhnutí, nic je nezadrží, vzali jí ho a už jí ho nevrátí, je bezmocná proti strojové práci tìch, kteøí pohøbívají mrtvé. Cesta Zvìdavou ulièkou vzhùru, to byla cesta na Kalvárii, ne, nestane se zázrak, konì s bílými chocholy se nezastaví v kroku, lidé se neshluknou kolem rakve, jejíž víko se nadzvedlo olbøímí silou živého, který byl jen omylem pokládán za mrtvého. Tato cesta není sen, jak by si byla Štìpka ráda namluvila, nevyskoèí náhle z postele za jasného, slunného mrazivého rána se šastným oddychnutím, to jsem ráda, že to není pravda! Hudba hraje tak drásavì, proè si lidé vymyslili tak strašlivé pohøby?. Vždy je to opravdu zcela zbyteèné, ještì víc rvát nebohé srdce! U høbitovních vrat se prùvod na okamžik zastavil, bylo nutno vytáhnout rakev z vozu. Chopila se jí sama mìstská rada. Štìpka se bezdìky ohlédla. Dlouhý had pohøbu se vinul celou ulicí, poslední øady ještì nezahnuly za roh u nové dívèí školy.

Co je tu lidí! Štìpka se dùvìøivì domnívala, že všechny sem pøivedla jen úcta a láska k zesnulému. Její žalost se promísila s velikou vdìèností, pocítila teplou lidskou solidaritu se všemi tìmi známými i neznámými, blízkými i vzdálenými, odìnými do smuteèních šatù. Cesta mezi pomníky a køíži, syrová, vlhká cesta hrbolatou snìhovou plání. Zde spí pøíští otcova spoleènost, dávní i nedávní mrtví, oplakávaní i zapomenutí. Zde jednou ulehne i ona, i ona! A bouølivou láskou zmítané srdce zatoužilo, aby to bylo již dnes, hned, nebo aspoò co nejdøíve. Ne, život již nebude mít pro Štìpku žádných pùvabù. Dvùr, pole, každodenní starosti, radost z práce, nadìje do budoucnosti - všechno se stalo dokonale bezvýznamným. Její vlastní manželské neštìstí - také naprosto bezvýznamné. Schodištì, z nìhož byl peèlivì vymeten sníh, otevøená hrobka, èervené svìtélko visící na øetízcích z výše hvìzdnaté klenby - smutné, vyplakané oko - jsme u cíle. A v kupoli zacinkal zvoneèek, tenounce, støíbrnì, vlídnì, mladistvì - nikdy ještì neznìl, dnes zaznìl poprvé - a také on si stýskal dìtským, žalujícím hláskem: Kili-án, Kili-án. 3 Hejtman Malina už nesedá u okna se sklenkou krvavého vína v ruce, neutápí se v blaženém opilství, neprožívá znovu svou dávnou, bujarou mladost, nehoní se za prchlými vábnými vidinami, pod židlí baterii lahví, v tváøi idiotský úsmìšek. Opíraje se o hùl, plouží se od rohu k rohu, pøidržuje se nábytku, zase se zastavuje, údy se mu tøesou, krk je napjat úsilím, oèi vytøeštìny šílenou pøedstavou. Vysedlá sanice mu poskakuje bezhlasou hrùzou. To smrt strýce Kiliána ho vyšinula

z klidu. Opustil køeslo, v nìmž se oddával sladké neèinnosti, a už nikdy nìho nesedne s bezmraènou pohodou v uspané duši. Smrt! V den pohøbu vstoupil do domu mrtvého se škodolibým úšklebkem, lhostejný k vlastní nemohoucnosti, cynicky pyšný na své neoèekávané vítìzství. Hle, on, hejtman Malina, luetik, jehož osud je zpeèetìn, pøežil toho sebevìdomého starce a teï ho pøed sebou spatøí bezmocného, sraženého bez hlesu a bez pohybu. V rakvi, mezi plápolajícími svícemi ležel Kilián velmi pøísný, velmi slavnostní, s kamennými rysy, jedno oko pevnì zamèené, druhé pootevøené, ústa probodena strašlivou skulinou, vedoucí do hloubi nitra, promodralé ruce, pokryté koží podobnou pomaèkanému papíru, sepjaty na prsou jakoby k modlitbì. Avšak to pootevøené oko – nedívalo se snad na Pavla ponìkud vyzývavì? Neposmívalo se mu to oko? Nekynulo mu? Neøíkalo: „Pøíteli, na brzkou shledanou!”? Tento nový mistr Kilián byl jiný, byl nesrozumitelný, ironický. Ještì nikdy ho hejtman takového nevidìl. „Ještì malièko,” pravil podšitý oblièej mrtvého Kiliána, „ještì malièko, a budeš zrovna tak hloupì ležet ve své truhlici jako teï já, tvé vlastní vyhaslé oko bude skelnì hledìt zpod ztrhaného víèka, ale ty neuvidíš. Ústa ti zkøiví nesmyslný smích, ale ty nebudeš ani slyšet, ani cítit.” Nebo snad pøece nìco je za touto pitvornou maskou? Nìjaký život, který ještì nadobro nevyprchal, nìjaký dìs, který již nelze vykøièet do ponurého vzduchoprázdna? Po celou dobu, co se belhal za pohøebním vozem, hejtman Malina rozmlouval s mrtvým. „Co, že umøu?” ptal se furiantsky voják. „Vím to a nebojím se. Smrt jako život, život jako smrt. Všechno je docela jedno. Být je stejnì dobré jako nebýt. Když jsem opilý, žiji a vnímám

sotva víc než vychládající mrtvola. Kdosi jiný sedí v mém køesle, má rozmaøilá, pohoršlivá minulost. Nech jen se prohání ta minulost v mém rozkládajícím se mozku jako podzimní vichøice pod pustým obzorem! Já a ona jsme si zrovna tak cizí jako ty a tvá ctihodná minulost. Rozdíl, který tu je, nestojí vlastnì za øeè. Teï jako potom, nebojím se!” Avšak Kilián, který plul tam vpøedu v nepøíjemném pøítmí své rakve, obložen vìnci a kyticemi, se po nìm ohlížel, po unaveném, vratkém ubožáku, a tváøil se nesmírnì zpupnì. Byl si vìdom své pøevahy. Byl si jist svou vìcí. „Marnì se chvástáš, marnì se vypínáš. Však ty se pøece jen bojíš!” „Ech, život!” Hejtman, jehož údy byly takøka bezvládné, s perspektivou blízkého umírání pøed oèima, s jedem v žilách, s jedem v kostech a v mozku, zahoøklý strašlivou beznadìjí, vyžilý, vyèerpaný, zbavený možnosti sbírat drobty milování, odkázaný na pouhé sebezapomnìní, si opovržlivì odplivl. „Jakápak je tu výhoda proti smrti? Nebýt je skoro lákavìjší.” Kilián hnìvivì chmuøil husté oboèí, nadouval rty, pootevøené oko nespouštìl ze svého protivníka. „Asi je život sebebídnìjší, vždycky je lepší než smrt!” Pavel byl svìdkem toho, jak lhostejnì se chovalo tìlo mrtvého k horkým dotekùm dceøiných rtù, jak bylo dokonale neteèné k pompì i k slzám. Pøedstavoval si, jak se v rakvi pøevaluje sem tam, jak hlava pøi výkyvech vozu naráží na kovové vìzení, vidìl pøed sebou temné sklepení hrobky, kde bude nebožtík tlít nekoneènì dlouho, nekoneènì dlouho, a živý Kilián mu zlomyslnì šeptal u ucha: „Právì tak ty. Právì takové to bude s tebou.” Od tchánova pohøbu nemìl již hejtman nikdy klid. Nedovedl pokojnì sedìt, nedovedl se opít do úplné tuposti. Musil se vlá-

èet ode dveøí k oknu, od okna ke dveøím, musil se pøít s mrtvým Kiliánem. „Už to bude brzy,” tvrdil stavitel. Poulil na nìj oèi, kreslené krvavými žilkami, samolibì se pohupoval na špièkách. „Ne, ne, ne - kdožví, tøeba to ještì potrvá,” ohrazoval se Malina. „Mìsíc? Dva?” strašlivì žertoval staøec. „Vždy hniju a páchnu už teï,” vychloubal se Pavel, „valný rozdíl v tom nebude.” „Myslíš? Ale považ, hlína, hrob, èervi,” našeptával mu mrtvý. „Nebudu o tom nic vìdìt,” jásal živý. „Kdoví? Kdoví?” pokoušel stín. Zmuèená kostra se táhla od stolu ke skøíni, od skøínì k prádelníku: „Zdá se, že chodím o nìco lépe!” Ale nadìje opìt hasla, hlava padala na prsa, kolena se tøásla, bezmezná nicota vítìzila. Dokud se ploužil, vìdìl aspoò, že žije, myšlenk se hýbaly, i on se hýbal. Jakmile usedl, aby si odpoèinul, nastalo ticho a on se nyní ticha bál. Být tichý, to tolik co být mrtev. Musil dìlat nìjaký hluk. Do omrzení bubnoval na okenní tabulku vojenské pochody. Rumpumpum tara rumpumpum rumpumpumtara bum. A znovu a znovu. Vojsko táhlo v sevøených øadách po cvièišti, pøíšerný bubeník bubnoval, vpravo toè, vlevo toè, uprostøed jako v jízdárnì stál rozkroèen on, divoký, znamenitì postupující dùstojník, a øval a øval. Scenérie se toèila i s vojáky, s hejtmanem, kolem vojákù, kolem hejtmana, kolotoè se toèil, mrtvý se nedostával k slovu. Jakmile však ruka zmalátnìla, objevila se ta bledá, odulá tváø s nelidským výrazem, pokušitelská, výsmìšná tváø s pootevøeným okem. Anebo plynula rakev na ramenou neviditelných nosièù, kroužila kolem nìho, mrtvola se dávala prohlížet ze všech stran,

hlava se koulela po polštáøi slámou vycpaném, bila o kovové okraje, hmota oblièeje, bezmála se roztékající, se chvìla jako huspenina. Ještì ta vìc drží jakžtakž pohromadì, ta ohyzdná, blátivá vìc, jednoho dne se však rozteèe nadobro, obnaží nažloutlou kost! A potom se stávalo èastìji a èastìji, že v té kroužící rakvi již neležel mistr Kilián, nýbrž on sám, hejtman Malina, obleèený do zbrojního kabátu, s køížkem v neohebných prstech, dlouhé vlèí zuby trèely vyzývavì zpod namodralého rtu. Ukázalo se nutným sobì samému nìco vyprávìt. Blábolit nesmyslné, sáhodlouhé historie, posádkové vtipy, záletnické nehoráznosti, chechtat se z plna hrdla, hlaholit oplzlé vojenské písnì. Ponejvíce ovšem nìmecky - vojna hejtmana Maliny byla veskrz nìmecká. Jenom aby nebylo ticho! Jen ne sedìt unaven, bez hlesu, malátný, melancholický. Pøíliš se to podobá smrti. Nejvìtší potíž byla s usínáním. Usínat - není-li to totéž jako umírat? Hejtman nikdy neusínal s rukama sepjatýma na bøiše. Nezavíral oèi, zatímco prsa pokojnì oddechovala. Spánek musil pøijít náhle, bez pøechodu, z plného denního života, aby strašlivé myšlenky a obrazy nebožtíka Kiliána nemìly pokdy vkrást se pod podušku. Dlouho do noci se hejtman na lùžku s kýmsi vadíval, sáhodlouze komusi nìco vykládal, šermoval rukama, koulel oèima. A spánek ho míjel, spánek ho zrazoval. Nìkdy se nad ním smiloval až za svítání, voják upadl do nicoty, jakoby zasažen ranou zezadu, šastnou zákeønou ranou. Bál se veèerù, ponìvadž veèer znamenal blížící se noc, bál se jiter, ponìvadž den mohl pøinést leda únavné chození z rohu do rohu, bubnování, násilné vzpomínky na minulost, nekoneèný, žalostnì prázdný èas. Ach - utéci tomu všemu! Avšak, jak a kam tomu utéci?

Pavel by se byl teï hroznì rád bavil, ochotnì by si byl s nìkým poklábosil, hádal se, vtipkoval, pøijímal návštìvy, žil, pøímo horeènì žil, bìda však, nikdo k nìmu nechodil. Všichni ho opustili. Bídáci! Jan chodí po polích, vede úèty, vládne jeho penìzi a jeho statkem, když nemusí, ani se na nìho nepodívá. Jako by nebyl jeho bratr! Vejde-li pøece jen nìkdy k nìmu do pokoje, jeho pohled po nìm udivenì klouže, jako by chtìl øíci! „Copak ty jsi ještì živ?” Øekne to èi ono jednoslabièné slovo nebo mu dokonce vyèítá. „Nesmíš tak hluèet, když jsi sám. Lidé se tì bojí. Dìveèky mi uteèou. Jednoho dne neseženu nikoho, kdo by tì obsluhoval. Co si tu pak sám poèneš? Nesmíš se chovat tak pøepjatì. Lidé nedùvìøují podivínùm. Buï klidnný, bav se tiše. Hulákᚠjako na lesy. Zpívᚠhrozné písnì. Ještì štìstí, že ti nerozumìjí. Tak jako tak nás pomlouvají. Roznášejí o tobì, že ses zbláznil. Nedovedeš se trochu mírnit?” Cožpak mùže takový Jan, hloupý sedlák, pochopit soužení svého vznešeného bratra? Je vùbec hoden toho, aby mu hejtman o svých tajnostech vykládal? Svìøovat se s takovými vìcmi - je to i obtížné. Jaksi se nechce. Jazyk se vzpírá, hrdlo by snad ani nevydalo hlas. Jan chvíli posedí, ale má na mysli jen svùj veèerní odpoèinek. Tìší se, jak se po celodenní døinì natáhne na svém pelechu. Uvažuje o zítøejším orání a setí. Nemocný ho nezajímá. Nemá tu již být. Pøekáží. Hejtman ète svùj rozsudek smrti i na tomto sourozeneckém èele. Mrtvému Kiliánovi jako by pøibývalo stoupencù. Otec ho nenavštívil ještì ani jednou. Proè ten nepøichází, když nemá tak jako tak nic na práci? Miloval ho kdysi víc než trulanta Jana. Nyní na nìho zanevøel. Stává na zápraží a ani se nepodívá do jeho oken. Cožpak aby se hejtman sám vy-

škrábal na dvùr, vyzval ho k družnému rozhovoru, povìdìl mu o své rozepøi s mrtvým, požádal ho o pomoc proti Kiliánovi? Díval by se na nìho asi s tupou lhostejností. Vždy je skoro hluchý! Vkøièet mu do uší všechny své hrùzy? Vydìsil by se, dýmka by mu vyhasla, odplížil by se na svùj výmìnek jako starý pes, kterému ublížili. Zdali by ho vùbec pochopil? Spíš by se stal jen spolumajitelem jeho ohavného strachu, tento druhý umírající, jehož dny jsou také seèteny. Hejtman by potøeboval spoleènost nìkoho výbušného, nebojácného, hluèného, mateøského - ale kde je, u èerta, Štìpka? I ta bláznivá, nevdìèná Štìpka na nìho zapomnìla. To je právì to nejhorší, že i ona ho zradila, že ho zanechala jeho myšlenkám a jeho trápení, jako by nebyl mužem, který ji k sobì pozdvihl. Od ní si to opomíjení nejménì zasloužil! Od ní, kterou by ze všech nejvíc potøeboval! Odevzdala ho dìveèkám, jako se odevzdává zboží, nebezpeèné zboží, dejte na nì pozor, aby se nevznítilo, aby se nerozbilo, aby nevybuchlo! Zacházejte s ním opatrnì! Tohle mu mùžete povolit, tamto mu musíte vzít. Je snad opravdu už jen pouhou vìcí? Nebo snad dokonce malým dítìtem? A tak s ním jedná Štìpka, která s ním udìlala smlouvu na celý život, až do hrobu! Hejtman se dá do proklínání, kleje strašlivì, èesky i nìmecky, kleje taliánsky, proklíná své narození, po øadì proklíná všechny, kteøí ho opustili, proklíná svùj život, statek, mìsteèko, lidi i boha, až okna øinèí, a dìveèka prchá do kuchynì, cestou se potají køižujíc. 4 Hejtman mìl opravdu dosti pøíèin, aby na svou ženu žehral. Pøicházela na Vejrychovsko, jen aby zjistila, že ještì žije, že

dùm stojí, konì žvýkají oves a krávy øinèí øetìzy, že slepice pokojnì hrabou na dvoøe jako za jejích nejslavnìjších èasù, pùl roku pøed skonem otce Kiliána. Pøelétla muže nevidoucíma oèima, dala nové rozkazy, možno-li ještì potupnìjší pøedešlých, pohovoøila s Janem a odešla, aniž se ho zeptala, jak se mu žije, jak se mu to skøípe zuby v jeho pekle, jak ho straší ozvìny v domì a jak ho rdousí blížící se smrt. Nemìla pro nìj ani vlídného slova, ani útìchy. Již ji nezajímal ani tolik co ropucha pøejetá žebøiòákem a dokonávající v koleji. Anna Kiliánová odepøela nastìhovat se do dvora. Myšlenka na umírání s kostelní vìží pøed oèima, na témž lùžku, na kterém její dlouholetý spoleèník, manžel, spával po jejím boku, myšlenka na zvony tak blízko hlaholící, na mše sloužené takøka na doslech jí bránila opustit nízký a nevzhledný domek u školy. „Tak jsem si tu už zvykla, Štìpánko! Tak jsem si tu zvykla, už odtud neodejdu. Pøijï èasto, pøijï èastìji, mùžeš-li, jsem tak ráda, když jsi u mne, ale pøestìhovat se? Ne, toho ode mne nežádej!” „Tatínek by si to byl jistì pøál,” nesmìle ji ujišovala Štìpka. „Na Vejrychovsku ti bude dobøe! Tam ses narodila, tam zas okøeješ. Budeš sedávat na výsluní. Pøestanu se starat i o dvùr, budu poøád jen u tebe. Statek povede Jan. Je tak rozumný a spolehlivý! Všechno pùjde docela dobøe i beze mne. V sadì rozkvetou tøešnì. Vlaštovky, které mají hnízda v podstøeší èertovy stodoly, pøiletí už co nevidìt. Zkus to, uvidíš, jenom to zkus! Budeme se spolu zamìstnávat nejvýš jen drùbeží. Jsi zkušená, budeš mi radit.” „Ne, ne, kostel je odtamtud tuze daleko. Narodila jsem se tam, pravda, ale v mìstì jsem žila a také tu zemøu. Kdo by mì vozil na služby boží, až by napadl sníh, za plískanic,

za deštivých a bouølivých dní? Slunce už pro mne mnoho neznamená. Ptáci zpívají zdravým. Ani to už nestojí za to, Štìpánko!” „Budeš, maminko, ještì dlouho živa. Tvá nemoc, to není žádná nemoc. Nezhoršuje se.” „Dlouho živa? To tak ještì! Nerouhám se ti, panebože, ale nemìlo se stát, abych svého muže pøežila.” Anna zùstala, kde byla. Jednoho dne se o jejím pøestìhování do statku pøestalo mluvit. Štìpka rozbila v domku u školy svùj hlavní stan. Nebožtík otec jí zanechal odkaz – matku. U Kiliánù si nikdy nepotrpìli na zvláštní pozornosti, nyní si však Štìpka umínila, že matce vynahradí všechno, èeho se jí v životì málo dostalo. Františka Pelcnerová konala už jen nejhrubší práce. Štìpka vaøila, ošetøovala nemocnou, spávala nejménì pìtkrát týdnì v bývalé otcovì posteli. Jaro se ohlašovalo. Zaseté zrno zaène klíèit, ozimy, na nichž taje sníh, se brzy zazelenají obilím. Stromky v sadì mají už pupence na prasknutí. Nechsi. Vším vládne Jan. Jen a si vládne. Protivné, zloøeèené Vejrychovsko! Pro nì starého otce dosti neužila. Statek ji od nìho vzdálil. Statek byl jeho poslední velikou starostí. Nenávidìla jej - tak byla nespravedlivá. V novém domì na Vejrychovsku je usazen odporný hmyz, hejtman. Dvùr, do nìhož bylo pro její proklatou svéhlavost investováno skoro celé její vìno, pøipomínal Štìpce už jen svatbu, která jí pøinesla zklamání. Skvìlý ženich se promìnil v smrtelnì nemocného muže. Touha provdat se ji zradila, nadìje na vlastní dítì ji zradila, úsilí uprostøed práce na všechno zapomenout ji také zradilo. Teï se pøimkne k tomu jedinému, co jí ze všeho zbylo, k jedinému vìrnému - k matce. Štìpka by se byla docela ráda vrátila do let, kdy ji bigotní Anna nutila chodit do kostela. Nejen to, snila, jak by to bylo

krásné, kdyby se jí mohlo vrátit celé dávné dìtství. Minulost, v níž by však vùbec nebylo Malinova dvora. V této recidivì dìtství by Štìpka byla jenom dìátkem svých rodièù. Poslušným, hýèkaným, milovaným dìátkem, které by lásku odplácelo láskou. Zøejmì šlo o citový omyl, u Kiliánù nebývalo skleníkové prostøedí, v kterém jedinì tak vzácné a dojímavì choulostivé kvìtinky jako nìžnost a úzkostlivá péèe mohou zdárnì kvést. Štìpka si však namlouvala, že by se byly pomìry v rodinì vyvinuly docela jinak, nebýt její nespoutané, klukovské povahy, tíhnoucí za indiánskými hrami. Podobná reakce se u Štìpky jevila i v jiných vìcech. Otcova smrt ji opravdu nadobro vyšinula z rovnováhy. Její dravá životní síla letìla zpìt do minulosti jako odražený míè. Byla to však spíš køehká sklenìná koule než míè, se vší tou horeènou snahou po pokání a obìtování, co nejdøív musila nìkde ztroskotat a rozbít se na kusy. Prozatím Štìpka vìøila, že je na nejlepší cestì napravit všechny omyly svého bohatýrského dìtství. Uléhajíc po matèinì boku, utìšovala se každý veèer, že zase èást svých starých høíchù odèinila. Byly to ovšem jen bláhové, klamné pøedstavy. Štìpka, ovládaná nerozumnou vášnivostí, natropila svým zuøivým samaritánstvím mnohem víc zlého než dobrého. Její neutuchající péèe byla nemocné staøenì spíš obtíží než potìšením. Anna, zvyklá za celá dlouhá léta své choroby tichým, bolestným modlitbám, samotì, vzpomínání a pokojným vzdechùm, byla nyní zachycena uragánem Štìpèiny pozdní lásky. Nemìla již ani chvilku pro sebe. Sotva její tváø ztklivìla pøemýšlením, které jí bylo spíš lahodné než trudné, již tu byla Štìpka a snažila se ji vší mocí nìjak rozptýlit. Hluèela, vykládala, až se nemocné toèila hlava závratí. Chudák Anna toužila jen po jediném, aby tento

mlýn zarazil svá stavidla, aby Štìpèino ušlechtilé úsilí koneènì ponìkud ochablo. Zcela upøímnì posílala dceru domù k hospodáøství, k muži, ale Štìpce ani nenapadlo poslechnout, domnívala se, že se jen nemocná zdráhá obírat ji o její drahocenný èas. Nedorozumìní se kupilo na nedorozumìní. Stejnì hroznou jako ustavièná a nežádoucí zábava byla Annì strava, jíž si ji Štìpka zamanula èastovat. Doufala, pošetilá, že silnými polévkami a hutnými pokrmy nabude nemocná sil, že se její choroba ne-li právì radikálnì zlepší, tedy aspoò zmírní. Výsledkem bylo nechutenství, a pak ovšem také zoufalství pøehorlivé kuchaøky. Štìpka si umínila zahnat od nemocné ticho. To, co by byl tak nesmírnì potøeboval hejtman, jehož mozek se víc a více rozpouštìl v jedovatinách a blížil se totálnímu šílenství, byla by mohla velmi dobøe postrádat Anna. Chudìra, dostávalo se jí toho všeho vrchovatou mìrou, zpùsobem, o nìjž nestála. Štìpka si napøíklad vzpomnìla, že jí bude pøedèítat. Nikdy nemìla valný rozhled po literatuøe, a vybírala pro nemocnou knihy dobrodružné nebo hloupì zamilované, které pak ètla pøekotnì, jednu za druhou. Staøena divže na tyto knihy neumøela, brnìla ji z nich hlava, šly na ni mrákoty. Mezi dvorem a domkem u školy vznikl neblahým Štìpèiným nedorozumìním pøevrácený pomìr. Èeho se na jedné stranì nedostávalo, na druhé pøebývalo. Tady zabíjející osamìní, tam unavující spoleènost. Hejtman volal, øval, vztekal se marnì. Byl vydán napospas své zrùdné fantazii, nikdo ho však neposlouchal, nebo ho dokonce ani nikdo neslyšel. Anna Kiliánová, svázaná nìžnými pouty dceøiny pozomosti, zeslabená chorobou a zmìkèilá lítostivostí, neodvážila se Štìpce øíci pravdu, aby ji nezarmoutila. Tak se stará Anna poddávala násilí

na ní páchanému ze samé lásky, a dcera z téže lásky nièila klid jejích posledních chvil. Obì se domnívaly, že si navzájem vyhovují. Anna si umínila, že bude k Štìpce shovívavá, když tak náhle ztratila otce. Štìpka se utìšovala, že koná veliké a záslužné dobro osamìlé staøenì. Pøitom si ovšem Štìpka ani neuvìdomovala, jak velice se vzdaluje kladným cílùm svého života, jak nesmírnì pøepíná svou citovou stránku, jak se vyèerpává neplodnými obìmi, zatímco pùvodní, optimistická a èinorodá podstata její bytosti zahálí, rozkládá se a hyne. Stávala se popudlivou, vrtošivou, dokonce náchylnou k bezdùvodným slzám. Tìch nìkolik mìsícù po otcovì smrti bylo pro Štìpku obdobím, kdy sama sobì nerozumìla. Jediným snad obdobím v životì, kdy dìlala nìco jiného, než k èemu tíhla svou pudovou a nesentimentální pøirozeností. 5 Bylo ke konci kvìtna, ve školní zahradì kvetly bezy. Štìpka se vracela ze høbitova. Šero nepozorovanì houstlo, obloha probìlávala, vzduch chladl. Z otevøených kostelních dveøí znìl mnohohlasý zpìv. Za kostelem se pomalu, vážnì procházela dvojice milencù. Pøed Kiliánovým domkem netrpìlivì pøešlapovala ženská postava. Štìpka poznala dvorskou dìveèku Karlu. „Copak tady dìláš?” podivila se, a souèasnì jí proniklo tušení nìèeho nedobrého. „Milostpaní, pøišla jsem vám vyøídit, že pán si dal po obìdì zapøáhnout a ještì se nevrátil.” První Štìpèinou myšlenkou bylo, že otcùv svatební dar, koèár a konì, jsou ve velmi špatných rukou, ihned potom ji však

poèalo hrýzt svìdomí. Tak dlouho Pavla zanedbávala! Odjel hned po obìdì a teï se už zaèíná stmívat. Co jestli se mu cestou nìco stalo? Nic však tolik nesvádí jako svalit vinu na druhého. Zlobnì zablýskla oèima. „Proè jste ho nechali sednout do koèáru? A to mi pøicházíš øíci až teï?” „Nemohli jsme vìdìt, že nebude do veèera doma. A také jste nikdy nenaøídila, že se pánovi nemají pùjèovat konì.” To bylo ovšem pravda, Štìpce však nenapadlo, že by byl schopen provést nìco takového. Domnívala se, že s jízdami je už nadobro konec. Prásknout do bot! Je pøece nepochybné, že utekl. Ale proè utekl a kam? Co si poène on, nemocný èlovìk, v noci sám mezi cizími lidmi? Vždy s sebou nemá skoro žádné peníze! Františka Pelcnerová se zvìdavì dívala z prahu nacelý ten výjev, na rozpaèitou služku a na bezradnou Štìpku. „Ví nìco maminka?” vyjela si na ni Štìpka ostøe. „Ne, nic neví, nikdo jí nic neøekl.” „Tak jí také nic nepovídejte. A øeknìte jí, že jsem šla dnes spat na Vejrychovsko.” Obrátila se a již pádila ke dvoru. Dìveèka za ní témìø poklusem. Jan se procházel pøed domem, spokojenì si pokuøoval, jako by se ho bratrùv podivný výlet nijak netýkal. „Bože,” dopálila se Štìpka, „Pavel je sám nìkde s koòmi, noc je na krku, kdoví co se mu pøihodilo, já sem utíkám bez dechu, a vy tady jakoby nic. Nikdo se ani nepohne, aby v té vìci nìco udìlal!” „Vždy jsme pro tebe vzkázali,” pravil lhostejnì Jan. „Ostatnì, sám odjel, sám zas pøijede. Jen o nìj nemìj žádnou starost.” Takové øeèi, to nebylo nic pro Štìpku. Nesnesla neèinnost. To by tak hrálo, složit ruce do klína a èekat! Pøedevším je nut-

no zjistit, kam jel. Øíkal nìco, když mu zapøahali? Snad nìèím prozradil své úmysly? Na to jí nedovedl nikdo odpovìdìt. Do koèáru mu pomáhal Hans. Dovìdìla se od nìho jen to, že byl hejtman nezvykle èilý a bujarý, když bral do rukou otìže. „Dobøe, dobøe, a kterým smìrem se dal?” „Inu, jel k mìstu, ale kam potom, to ovšem nevíme.” Štìpka udílela rozkazy jako generál. Prsa se jí ještì dmula nedávným spìchem. Hans a Karla pobìží do mìsta získat nìjaké zprávy o Pavlovi, a to hned, žádné otálení. Franc zapøáhne hnìdku do staré dvorské bryèky - dovolíš, Jene? Jan se poškrabal za uchem. Bylo to hrubé porušení jeho pravomoci, bryèka patøila k starému domu, ne Štìpce. „Kobyla si ani neodpoèinula. Zítra ji èeká perná práce. Proè taková komedie? Však on se vrátí. Bude tu døív, než se nadìješ.” „A nevrátí-li se?” Janovou tváøí se kmitl vychytralý úsmìv. „Ty jsi to vìdìl, že odjíždí?” Štìpka se mu podívala podezíravì do oèí. „Já?” podivil se Jan. Z jeho oblièeje se nedalo vyèíst, zdali je opravdu v té vìci tak nevinný, nebo zda se jí jen posmívá. Chtìla ještì øíci, že by se teï mìl za bratrem vypravit, ale spolkla to. Nu, má, co si zasloužila. Špatnì muže hlídala. Poprvé za dlouhou dobu pocítila zase soucit s tím ubožákem. Upøímný, bolestný soucit. Dobrá, udìlá pro nìho, co se jen udìlat dá. Odbìhla se domù pøestrojit. Za chvíli byla zpátky, pøes ruku mìla pøehozen šál, ukusovala z namazaného krajíce. Jan sledoval její poèínání s neutuchajícím zájmem. „Kam se chystáš? Ty ho chceš sama jet hledat?”

Mlèky pøikývla. Pokrèil rameny, odplivl si širokým obloukem a zmizel ve stavení. Štìpka si oddychla. Aspoò jí tu nebude pøekážet. Hans se vrátil první, mìl víc štìstí než Karla, našel stopu. Hejtman jel Dolení ulicí k Hrabaèovu. Je to docela jisté, lidé ho vidìli. Štìpka mu nedopøála mnoho èasu k výkladùm. Pøedpotopní archa již stála pøipravena, nìmý Franc si starostlivì a výstražnì pobroukával. Hans musil nahoru, na své místo na kozlíku. Štìpka pokynula, koèí zamlaskal, kobyla se dala do klusu. Zastavili se až dole v Hrabaèovì pøed kovárnou. Nìkolik krokù pøed nimi se silnice dìlila, bylo nutno se znovu ptát. Hejtman se mohl dát zrovna tak dobøe k Víchové a dále pøes Sytovou a Pøívlaky na Roketnici jako podle hrabaèovské myslivny a nového bìlidla ke Štìpanicùm. Na lavièce mezi rezavými obruèemi a okovanými koly sedìla kováøova matka. Sedala tu tak celé dny, nìkdy chovala vnuky, nìkdy se modlila rùženec, oèi ze silnice nespustila, nic jí neušlo. Štìpka slezla z bryèky. Poví-li jí nìkdo o Pavlovi, pak to bude jen tahle staøena, konzervovaná svou neúmornou zvìdavostí. „Tam jel, tam,” ukazovala babka k horám hubenou paží, podobnou uschlé vìtvi. Hejtmana sice neznala, dovedla však popsat muže, který brzy po obìdì kolem kovárny uhánìl na lehkém koèáøe taženém dvìma koòmi. „Zelený klobouèek mìl, byl to podivný pán, práskal bièem, konì se mu plašili, a on se tomu jen smál.” Kováøovì matce se asi hejtman tuze nelíbil. Víc nebylo Štìpce tøeba vysvìtlovat. Dosedla, péra bryèky pod ní zaskøípìla, a už se zas jelo. Vlastnì by se byla mìla již také rozžehnout svìtla, ale škoda èasu. Èím dál se dostanou

pøed úplnou tmou, tím lépe. Jakmile jednou lidé ulehnou k spánku, bude vyptávání velmi obtížné. Bryèka rachotila hvìzdnatou, sladkou jarní nocí. Naštìstí nebylo žádného nebezpeèí, že by se hejtman mohl do mìsteèka vrátit oklikou. Obì silnice vedoucí k horám byly slepé. A nìkdo jel Štìpanickým údolím k Mrklovu a vzhùru na Benecko, nebo podle Jizerky ke Køižlicùm a do Skelných Hutí, musil se chtìj nechtìj týmiž cestami vrátit. Jen odvahu a vytrvalost, uprchlík musí být dostižen, koèár s dvìma koòmi není ztracená jehla. Silnice konèící v horách zajišuje pronásledovateli úspìch zrovna tak jako koèce osamìlý strom, na který se uteklo zoufalé, letu neschopné ptaèí holátko. Pøejeli kolem posledních hrabaèovských stavení. Jen tu a tam sedìli ještì lidé na prazích a rozprávìli. Psi divoce štìkali, v kterési chalupì zaplakalo dítì, v jiné hrèel pøi svíèce tkalcovský stav. Zastavili u železného mùstku pøes Jizerku. Tam se do øíèky vléval potok Cedron a tam se také silnièka dìlila naposledy. Za mostem byly první domky Dolních Štìpanic. Nahoøe na kopci svítilo nìkolik chalup Štìpanické Lhoty. Štìpka rozdìlila úlohy. Sama zabìhne do vsi, Hans se vydá k pile, vzdálené dobrých dvacet minut. Je to dlouhé zdržení, ale není jiného východiska. Hnìdku pøivázali pro jistotu k telegrafnímu sloupu. A opìt mìl Hans štìstí. Zatímco Štìpka marnì bouøila již asi na desáté dveøe nedùvìøivých vesnièanù, pøiklusal koèí od pily s dobrou zprávou. Dìlníci z pily, kteøí ještì pokuøovali na kládách, tvrdili, že v odpoledních hodinách jel kolem pily na koèáøe hubený chlapík, hulákal a práskal bièem. Nevšimli si, mìl-li na hlavì zelený klobouk, bylo však jisto, že byl namol opilý.

Nyní už staèilo jen klidnì jet a jet, nìkde na této horské silnièce musí být nalezen Pavlùv koèár. A jakmile bude objeven koèár, jeho pán nebude daleko. Nyní musil už také Hans rozžehnout obì lucerny. Cesta vedla hlubokým údolím, tam nebude vidìt ani na krok. Údolí nevypadalo v noci obzvl᚝ pøívìtivì. Po lidském obydlí nikde ani památky, po pravé ruce rozsochatá stráò s vyènìlými skalami, po levé øíèka. Silnice byla úzká a špatnì udržovaná, povoz poskakoval po štìrku a kymácel se. Milníky, dávno neobílené, bylo vidìt jen matnì v záøi koèárových svítilen. Podobaly se vykotlaným zubùm. Hans se pokoušel svou velitelku bavit. Zdálo se mu asi, že v této nepøátelské tmì, plné záhadných a strašidelných ozvìn, je to jeho koèovskou povinností. Štìpka si však uvìdomovala jen jednotvárný zvuk jeho hlasu, naprosto nevnímala, co jí vyprávìl. Když Hans shledal, že ho neposlouchá, ztratil chu k rozhovoru a umlkl. Kýval se na kozlíku ze strany na stranu, jako by klímal. Tím víc se Štìpka cítila osiøelá. Stejnomìrný rachot kol a dusot kopyt ji otupoval, málem již ani nechápala souvislost mezi hejtmanovým bláznivým útìkem a svou cestou do neznáma. Najednou jí pøipadalo beznadìjné celé její úsilí, nebylo možno uvìøit, že by tyto èerné, výhružné stránì a ta lhostejná obloha byly ochotny vydat jí ztraceného manžela. Snad mìl chytrák Jan pøece jen pravdu, když ji ujišoval, že hledání je zbyteèné a že se Pavel vrátí sám, až se výletu nabaží. Les mírnì šumìl, øíèka dole pod strží huèela. Co chvíli porouèela Štìpka Hansovi, aby zastavil, domnívajíc se, že slyší hrèení blížícího se koèáru. Byl to však jen tesklivý náøek vody, klam rozbouøených smyslù a únava noci bez spánku. Jako bílý had se vinula silnièka mezi stránìmi. Jeli tak již nejménì hodinu, ale ani Štìpka, ani koèí nemìli s sebou hodinek. Jak byla noc kouzelná! Štìka si povšimla, že se v køoví

podle cesty míhají svìtlušky. Manì vzpomnìla milencù, kteøí se mlèky procházeli kolem kostela. Teplá a bolná vlna jí stoupla do hrdla. Již tøi mìsíce nemìla na mysli nic jiného než høbitov, hrobku s ponurým obdélníkem, pod nímž se rozpadalo otcovo srdce. Své dny, své nekoneèné a prázdné hodiny trávila u nemocné matky. A nyní to jímavé jaro! Bylo jí, jako by se probouzela ze zlého sna. Hruï se jí prudce dmula. Vždy vlastnì dosud ani nežila! Oèi se jí naplnily slzami. Nechala je téci. Koneènì se údolí rozšíøilo a pøed nimi se objevily první køižlické chalupy. Jen nìkolik roztroušených stavení, v žádném se však již nesvítilo, vesnièané dávno pokojnì spali. Obec zmizela za zatáèkou a zase byla pozdním cestovatelùm prùvodkyní jen Jizerka, tentokrát po pravé stranì. Nové høebeny kopcù. Nové kontury lesù. Štìpka se již zas uklidnila, ospalost ji pøešla, zachtìlo se jí pøijít na kloub záhadì. Proè se vlastnì Pavel tak zèistajasna vzbouøil proti svému osamìní a ujel? A proè se dal zrovna k horám, místo do Paky, do Jièína nebo do Semil, kde by se byl daleko lépe pobavil než ve vesnických hospodách? Byla-li totiž jeho cílem zábava a hospoda. A ne-li, co bylo jeho cílem? Jeli již dlouho po Vítkovicích, Štìpka o tom ani nevìdìla, tak byla zadumána. Až jí pøišlo se ohlédnout, a spatøila vzadu nad sebou báò kostelíka a nìkolik støech, lesknoucích se odrazem hvìzd. Støed obce jako by stoupal do stránì, podoben stádu ovcí vedených beranem. Domky však poøád ještì lemovaly obì strany silnice, ves se táhla donekoneèna. Štìpka by byla bývala už zas ráda sama se svými myšlenkami, spoleènost øíèky a lesnatých strání jí byla milejší. Kdeže to prve pøestala? Ach ano, už ví, co bylo asi Pavlovým cílem.

Patrnì nic, podlehl jen okamžitému nápadu, šílenému nápadu, a jel, kam ho oèi nesly. Cožpak nebyl Malina v poslední dobì vlastnì šílený? Šílený - brrr! Štìpka se zachumlala tìsnìji do svého šálu, lehce ji zamrazilo. Kéž by už byl konec té nesmyslné jízdì! Zanedlouho budou ve Skelných Hutích, a po uprchlíku dosud ani památky. Nedomyslila. Kdesi daleko vpøedu se ozval rachot koèáru. Tentokrát to nebylo mámení smyslù, øíèka klidnì tekla dole pod strání, nebylo ji ani slyšet. Hejtman! Hans strhl kobyle uzdu, a už stála bryèka stranou silnice, kolo zadrhlo o milník. Štìpka i koèí vyskoèili a bez dechu se dívali do tmy. Povoz se blížil zbìsilou rychlostí. Nade vši pochybnost je to ztracený Pavel, nyní se však naskytá otázka, jak ho zastavit. Nemohl být vzdálen již ani sto krokù! V záøi luceren se objevily obrysy uhánìjících koní. Hans se odvážnì postavil s rozpøaženýma rukama doprostøed silnice. Zastavili se tak prudce, že jeden z nich upadl. Hans mu však již pomáhal na nohy a chlácholil ho. Konì støíhali ušima, rozèilenì pofrkávali. Byli to známí konì, Štìpèini konì. Vypoulené oèi polekanì mžouraly po svìtle luceren. Byli zpocení, jen se z nich kouøilo. Koèár byl sice neporušený, ale prázdný. 6 Jak to tedy bylo? Konì se z neznámých pøíèin splašili, hejtman vypadl, leží nìkde v pøíkopì potluèený nebo zabitý. Srdce jim divoce bušila, když obraceli koèár. S tìmi vydìšenými zvíøaty to nebyla lehká práce. Nyní šla Štìpka pìšky, v rukou držela otìže, rozhlížela se na všechny strany. Nìkolik krokù za ní jel Hans na kozlíku hejtmanova koèáru. Štìpce již

nebylo do snù ani do pláèe. Tváøe jí hoøely, ostražitì naslouchala. Za každým milníkem mohlo èíhat strašlivé pøekvapení. Cesta však byla pustá, jako ohon obrovské vlasatice se nad ní klenul tøpytivý pruh Mléèné dráhy, nikde ani hlesu, ani stonu. Za pùl hodiny této vzrušující pouti se dostali do Skelných Hutí, k hospodì pro turisty a formany, kde konèila silnice. Tam se proti všemu oèekávání dovìdìli spolehlivé zprávy o uprchlíku. Bylo to vlastnì už poslední místo, kde jim o nìm mohli nìco øíci. Hans zùstal u koní a Štìpka šla vzbudit domácí lidi. Dlouho bouøila na okno, než vyšlo na práh rozespalé dìvèe, odìné jen košilí a spodnièkou. „Ano, ano, pøijel sem takový èlovìk, chromý muž, sedìl tu, jedl a pil, hlavnì ale pil, povykoval a zpíval.” „Pobyl tu dlouho?” „Asi hodinu. Vyptával se, jak se dostane nahoru. Víte, co nejvýš, až nìkam na vrchol Kokrháèe. Nevìøili jsme mu, že tam chce opravdu jít s tìma svýma ubohýma nohama. Když jsme poznali, že to myslí vážnì, zráželi jsme ho, ale on si nedal øíci. Ani nezaplatil útratu. Že prý nám tu nechá zástavou koèár a konì, zaplatí, až se vrátí. Dívala jsem se za ním, když odcházel, bylo to hrozné. Namáhavì se opíral o hùl, sotva se ploužil. Do stránì se drápal skoro po ètyøech. Volala jsem na nìj, aby šel radìji pohodlnou spodní cestou, ale on byl tuze nedoèkavý, chtìl být nahoøe co nejdøív. Co nejdøív tam v tìch skalách a roklích.” „Jak je tomu dávno, co odešel?” „Dávno Šel odtud asi ve ètyøi, teï už bude skoro jedenáct. To víte, zajímalo nás, kam se až dostal. Ptala jsem se lidí, kteøí sváželi døíví. Vidìli ho odpoèívat pod høebenem u lovecké budky. Na Ptaèí vrch je to odtamtud ještì asi pùl hodiny,

na Kokrháè dvì. Jemu to jistì trvalo pøinejmenším ètyøi. A když se pováží, že nahoøe ještì místy leží sníh, patrnì ještì déle.” „A konì?” „Zajeli tady dole na louku, celé odpoledne se chovali docela pokojnì. Když už byla noc a on se nevracel, šli jsme spat. Nemohli jsme na nìho pøece èekat. Také jsme nemìli zvláštních pøíèin starat se. Pøed chvílí je nìco vyplašilo, snad se polekali svých vlastních stínù. Než jsme vybìhli pøed dùm, byli na silnici a utíkali jako o závod.” Štìpka svírala v ruce penìženku. Bylo tøeba zaplatit mužovy dluhy. Snad jeho poslední dluhy. Kotelné jámy, skály, které èní kolmo nad propastí, - teï už Štìpka vìdìla, jaký mìl hejtman cíl. Nìkam hodnì vysoko, a srazit vaz. Co jiného? Pøece ho nezajímala horská pøíroda. Mìl již toho bídného živoøení dost a rozhodl se, že mu udìlá konec. Furiantský, efektní konec, ten se mu právì hodil. Když se Štìpka vracela od hospody k Hansovi, tøásla se jí trochu kolena. „Ty oba vozy obrátíš,” naøizovala koèímu, „a poèkᚠtu na mne, až se vrátím. Dej pozor na konì a neusni, já tu tak hned zpátky nebudu.” Vytáhla z bryèky jednu z rozsvícených luceren. Byla tìžká, ale Štìpka nemohla jít pøece hlubokým lesem v noci bez svìtla. Hans na ni civìl pln úžasu, ale namítnout nìco se neodvážil. Kráèela rychle, a tak byla u opuštìné lovecké budky døív, než se nadála. Volala: „Pavléé! Pavléé!” Proè volala, sama nevìdìla. Tady pøece nezùstal, v lese se neskrývá, nepøišel sem, aby si tu s ní hrál na schovávanou. Proè lezla nahoru, také vlastnì nevìdìla, beztoho leží nìkde dole v rokli s rozbitou hlavou. Její jediná nadìje vìzela v tom, že snad nemìl dosti síly, aby se vydrápal až na vrchol skalnatého høebene. Šla, rozhlížela se, opìt volala. Ani ozvìna jí neodpovì-

dìla. Obèas vyplašila ptáka, který pak zdìšenì létal mezi vìtvemi. Pøed svitem její lucerny prchali plazi a žáby. Èím výš stoupala, tím víc les øídl a stromy zakròovaly. Z Ptaèího vrchu sešla prùsekem na turistickou cestu. Pøekroèila ji a dala se vzhùru po úboèí Kokrháèe podle telefonních drátù, vedených nízko pøi zemi. Tam mohla již lucemu klidnì zhasit, srpek zapadajícího mìsíce obléval holou pláò svým zeleným jasem. Štìpka se rychlým pochodem zadýchala, srdce jí prudce bilo, pot se z ní jen lil. Pøesto nedovedla zùstat lhostejná ke vší té nádheøe kolem sebe. Ojedinìlé stromy, pokøivené vichøicemi, vrhaly na trávu magické stíny, kamkoli pohlédla, ležely ve skupinách balvany jako zkamenìlá stáda, obloha se zdála neuvìøitelnì blízká a vonìla vesmírem. Zbyteèná lucerna Štìpku tížila. Položila ji na ploché skalisko, podobné obrovskému stolu, a hned se jí šlo lehèeji. Až se tudy bude vracet, zase si ji vezme. Dole v údolí, jako odraz hvìzd v rybníce bez bøehù, bylo vidìt svìtla vzdálených osad. Vysoko nad ní, pokryt èernou rakovinou kleèe, rozryt morénami, tyèil se vrchol hory. Vystoupí až k triangulaènímu bodu, který odtud vypadal jako popravèí kolo, a podívá se dolù, do závratné hloubky veliké Kotelné jámy. Pavla tam ovšem nespatøí, ale aspoò splní úkol, kterého se podjala, puzena pozdní lítostí. A opìt ji zachvátila marnost celé té únavné pouti. Studený vìtøík, který vždycky vane na vrcholech kopcù, jí lepil propocenou košili na tìlo, mrazil ji až v kostech. Za každým druhým krokem se zastavovala a volala Pavla. Znovu a znovu. Snad volala jen z hloubi své osiøelosti. Z hlubin své úzkosti. Kameny byly nìmé, obloha byla nìmá, její hlas znìl jako skøehotání noèního ptáka. Pøíkrá pìšina se tratila v kamenité suti. To mléènì bílé, k èemu se pøiblížila, byl dlou-

hý pás rozbøedlého snìhu, nohy se jí do nìho boøily a klouzaly. Ovšem, sníh! Stoupání bylo velmi obtížné. Toužebnì hledìla k vrcholu, který se zdál poøád stejnì vzdálen. Kéž by tam už byla! Postojí, chvíli si odpoèine a vrátí se dolù - sama. „Pavlééé!” A tu se náhle zarazila. Neklame ji snad zrak? Na kraji snìhového pole, na skalnatém ostrohu nad srázem sedìla schoulená postava. Srdce se jí rozbušilo možno-li ještì prudèeji. Uèinila ještì dva váhavé kroky. Ano, je to on, sotva pìt metrù od ní. Hùl mezi koleny a ještì cosi, nìjakou pokøivenou vìtev - dvì berle - slyšel ji, ohlíží se, ale mlèí, jen se na ni tesklivì dívá žhoucím, uhranèivým zrakem. „Ach Pavle,” brebtala, „to jsem se tì lekla, už jsem nedoufala, že tì tu najdu! Jak jsi bledý! Nebo to snad dìlá ta mìsíèní záø? Proboha, povìz mi, proè jsi nám ujel? Co tu vlastnì dìláš? Pavle, co jen ti to napadlo?” Nehýbal se, neodpovídal, poøád se na ni tak tìžkomyslnì díval. Bylo to pøíšerné. „Aspoò se ozvi! Aspoò nìco øekni!” zaprosila Štìpka. „Ha - ha!” Koneènì známka života. Podobalo se to však spíš psímu zaštìkání než lidskému hlasu. „Ne-ne-nemohu.” Zuby mu drkotaly. „Zi-ma!” Štìpka pochopila, že je nadobro zkøehlý a ochromený chladem i hrùzou. Sedìl tu patrnì již velmi dlouho. Co tu asi prožil ten ztracenec, osamìlý a zapadlý v nekoneèném tichu noci? „Prostydl, onemocní a stejnì mi umøe,” kmitlo jí hlavou. Sehnula se a vzala do svých rukou jeho zimniènì se chvìjící ruce, dýchala na nì, mnula je, kladla si je na rozbouøená prsa. Šeptala mu úryvkovitì a chvatnì, aby se jen vzmužil a pokusil se vstát, pùjdou spolu dolù, pojedou zpátky na Vejrychovsko, ano, dole èekají jeho konì, dobøí konì, nikdy ho už nenechá tak samotného, postará se, aby se mu doma líbilo, aby od-

tamtud neutíkal do takových ošklivých, smutných míst. Jak se tak k nìmu tiskla a horlivì mu domlouvala, podobali se spolu dvojici milencù. Vypadali jako milenci, jimiž nikdy v životì nebyli. Mamì se však do nìho pokoušela vlévat teplo svých žil, marnì pøed ním kreslila útìšné a lákavé obrazy. Byl zamìstnán jen svým vlastním žalostným stavem. „Ne-nemohu na nohy - je - je mi zima.” Tu nabyla jistoty, že se sám nezvedne. Uchopila ho v podpaží a odtáhla ho od kraje srázu. Pak ho obìma rukama objala kol pasu a postavila ho na nohy jako hadrového panáka. Bìda však, postavit ho bylo málo, sotva ho pustila, už se zas kácel. Prostì se na svých nemocných, prokøehlých nohou neudržel. Co ted’? Nezbylo než ho nést. Aspoò nìjakou chvíli, než pøijde trochu k sobì. Døepla vedle nìho do snìhu a nìžnì mu domlouvala, hladila ho po tváøi jako malé dítì. „Nohy ti neslouží, já vím, ale v rukou mᚠpøece sílu, Pavle, v rukou mᚠjistì mnoho síly, chy se mne okolo krku a drž se, dobøe se drž!” Poslechl ji. Vzepøela se, vstala. Zakolísala pod jeho tíhou, ale nepovolila. Visel jí na zádech jako obrovská pijavka, pažemi jí svíral hrdlo. Byl však neklidný, ustaviènì se vrtìl. Co to tropí? Ach, ohlíží se po své holi! Pravda, hùl! Ještì jednou se sehnula, sebrala ji, aspoò se bude mít oè opírat. Zaèala opatrnì sestupovat. Jaká to byla cesta! Po všem tom rozèilování, po dlouhé noèní jízdì a po obtížném výstupu do hor ještì tohle! Štìpka se sotva vlekla se svým bøemenem. Byl pøece jen vìtší než ona, špièkami bot drhl po snìhu. Jako by táhla z lesa ukradený strom! Takhle to dál nepùjde, vždy by si níže, na kamení, otloukl nohy do krve! Zastavila se, nalehla na hùl a trochu si ho nadhodila, docela tak jako cikánka nemluvnì, pak mu hùl

podsunula pod zadek. Držela ji na obou koncích, takže na ní sedìl jako na bidélku. Nyní to šlo o nìco lépe, aspoò ji nebrzdil. Ještì že byla tak silná. Ano, byla silná, to on si ji vycvièil. Co se spolu nazápasili! Tenkrát ještì netušil, že ho jednou ponese na zádech jako pytel mouky. Štìpce již nebylo zima. Tìžké krùpìje potu se jí perlily na èele, stékaly po tváøích a kanuly na zem. Po pùlhodinì tohoto strašlivého sestupu si musila na chvíli odpoèinout. „Teï dej pozor, Pavle, položím tì na zem, pus se vèas, aby ses neudeøil!” Pustil se však hned a svalil se jako kláda. Krátce se zachechtal, nic se mu tedy nestalo. Koneènì smích! Usedla vedle nìho do vlhké trávy a se zájmem se nad ním naklonila. Zøejmì mu bylo znaènì líp. Na horkých zádech se mu rozproudila krev. Už ho také pøešla hrùza z osamìní a z naprosté bezmocnosti. A také to sem už tak studenì neválo ze zasnìžených roklí. „To byla veselá jízda,” šklebil se, „tuze veselá! Ty ses ale zpotila! Legrace! Haha!” „Žvaní,” uvìdomovala si. „Nemá všech pìt pohromadì. Zbláznil se, to je to celé.” „A já chtìl jít ke všem èertùm!” Zvážnìl, provinile se na ni zadíval. „Tak, ke všem èertùm.” „Proè?” zeptala se rozechvìle. „Tam nahoøe - øíká se - èerti se tam žení, èi ne?” Vrásky v oblièeji se mu zas rozbìhly k zlomyslnému smíchu. „Vejrych,” vzpomnìla si s dìsem. „Opravdový Vejrych!” Rozhovoøil se s pøekypující veselostí. „Myslil jsem – rozchodím hnáty. Všivé hnáty! Já, starý horal. Tolik let v Apách. Bylo to zlé. Také po bøiše, slyšíš? Po bøiše. Èerti mì nechtìli. Pøál jsem si, ale nešlo to, víš?”

Tu seznala, jak byla blízka pravdy. Pøece jen myslil podvìdomì na rychlou smrt. Pak dostal strach. Zatøásla se odporem, když si pøedstavila, jak tam nahoøe stál a jak nedokázal. Taková slimáèí slabost! Oblièej se jí stáhl do bolestné grimasy. Nevìdìla, má-li se radovat, že ho zachránila, nebo si nad ním zoufat. Domníval se, že se na nìj usmívá. Vdìènì se na ni zašklebil. Dokonce ji pøátelsky rýpl do zad. Jeho nízká, zbabìlá duše se radovala, že smí opìt žít. Vzala ho znovu na záda a táhla se s ním dál. Za chvíli byla v køíži jako pøeražená, ruce, které držely hùl, jí ochabovaly. Pokusila se tedy o jiný zpùsob dopravy. Opøela si ho o nejbližší vzrostlý strom, pøimìla ho, aby sepjal ruce na jejím týle, a nesla ho v náruèi. Domnívala se, že se jí tak pùjde lépe, ale zklamala se. Bylo to ještì mnohem obtížnìjší. Hejtman musil znovu na záda. Potom pøišli k balvanu, na kterém ležela lucerna. Nové zastavení. Nechat ji tu? Ne, pøece jen by jí bylo škoda. Vzala s sebou tedy ještì lucernu. Naštìstí byla opatøena drátìnými držáky. V hejtmanovì kapse našla zápalky, rozžehla ji a povìsila na hùl. Bylo to vlastnì dùmyslné, takhle si svítit na cestu. Lesní tmou by se jí to jinak špatnì klopýtalo. „Hyje, Štìpka, hyje,” èím dál víc se rozjaøoval hejtman. „Jaký ty jsi výteèný kùò! Mít biè, to by teprve bylo veselé. Kokrháè kykyryký! Haha! Nahoøe sám, hvìzdy sbírat obìma rukama! Do klína pro tebe, má paní!” A dal se do zpìvu na tento motiv. Zpíval nìmecky, chraplavým hlasem. Pak najednou ztichl, jako když utne. Položil si jí hlavu na rameno. Usnul snad? Tu pocítila, že jí po krku stéká nìco teplého. Ohlédla se. Proboha! Z pootevøených úst mu vytékala slina. Idiot! Nic než idiot! Musila se pøemáhat, aby se nedala do pláèe.

„Každý jiný na mém místì by ho shodil a nechal ležet,” konstatovala pyšnì Štìpka. „Tohle je nad lidské síly!” Koneènì po dlouhých útrapách, po nesèetných zastaveních, smrtelnì znavena, když se jí už zdálo, že vydechne naposledy, spatøila pod sebou svìtlý pás silnice. Chtìla si právì odpoèinout, ale teï jako by jí byla narostla køídla. Silnice! Ještì chvíli, a bude to odbyto. Tam dole je hospoda, Hans, konì! Vlekla stateènì dál své hrozné závaží. Když ho složila do bryèky bez ohledu na to, zda se udeøí, v jediné vášnivé snaze po osvobození, musila se na okamžik opøít o vùz, aby nepadla do mdlob. Malátnou rukou si setøela z èela pot. Hejtman ležel na dnì bryèky jako mrtvý, široce otevøenýma oèima se díval na hvìzdy. Nepohnul ani údem. To tak žertoval. Koèí na tu scénu hledìl vyjevenì z kozlíku hejtmanova koèáru. „Jeïte, Hans, s prázdným napøed,” pravila tvrdì Štìpka. „Žádné zdržování, za chvíli bude svítat. Jeho si odvezu sama.” 7 Pavel Malina se neroznemohl po svém bláznivém výletì, nebylo mu dopøáno tak lidsky umøít. Byl Štìpce zachován k starosti i k hrùze. K hrùze i k starosti, nebo Štìpèin den musil být nyní docela jinak rozdìlen. Jak? Matka potøebovala její péèi a spoleènost, ale stejnì potøeboval její péèi a spoleènost hejtman. Nezbylo než být neustále na nohou. Neustále mezi mìsteèkem a Vejrychovskem. Neustále u tìch dvou pacientù. Štìpka se zmnohonásobila. Nyní mìla teprve ukázat, co v ní je. Mìla ukázat, co všechno dokáže.

Èerven, èervenec - jeden druhému nezadal, po deštích nebylo ani památky. Slunce nemilosrdnì pálilo. Hospodáøi naøíkali na suchý rok. Žnì se hlásily pøedèasnì. Jan huboval, že je obilí øídké, že budou malé výdìlky. Štìpka neumdlévala. Kde se u ní braly ty zázraèné zdroje síly a vytrvalosti? Èlovìk zapøažený do nezvládnutelného díla hledá aspoò, komu by si postìžoval. U koho by si odpoèinul. Štìpka od Pavlova útìku Janovi nedùvìøovala. Nemohla si postesknout ani matce, jejíž život zvolna dohasínal, ani tchánovi, který byl již jako pára nad hrncem. Hejtman byl choromyslný, o tom nemohlo být už žádných pochybností. Nemluvil, jenom blábolil. Nesloužil mu jazyk. Vyjádøit se mu dalo notnou práci. Stal se tím popudlivìjším. Naštìstí se nemohl pohybovat, jinak by byl nebezpeèný. Trpìl však mánií všechno rozbíjet. Musili z jeho blízkosti odstranit všechno, co bylo ze skla nebo z porcelánu. Nezbylo než mu jídlo pøedkládat v plechových miskách a hrncích. Hroznì se na to zlobil. Tloukl jídelním náèiním, klel, nadával, že se mu je nepodaøilo roztøískat. Pustošit, nièit, to byla nyní jeho jediná radost. K oknu mu postavili postel a stùl, aby je nemohl rozbít. Vzali mu hùl. Jeho šílenství bylo zlomyslné a vynalézavé. V jasnìjších chvílích si uvìdomoval, že je všem na obtíž. Nesmírnì ho to blažilo. Chechtával se po celé hodiny strašlivým, hýkavým smíchem. Aèkoli ho pøi jídle bedlivì støežili, pøece se mu nìkolikrát podaøilo hodit svou misku nebo lžíci do okna. Ostré pøedmìty mu nebyly svìøovány, a pøece nalezl zpùsob, jak rozpárat svou svrchnici. Když se mu nìjaká neplecha podaøila, zmítal se blahem, øièel štìstím. Ustaviènì musil být hlídán. Vždycky mu byl nìkdo nablízku, aby aspoò naslouchal u dveøí nebo nahlížel klíèovou dírkou.

Z bývalého úspìšného dùstojníka se stal podšitý ulièník. Choval se jako zlé, rozmazlené dítì. Umínil si, že nebude chodit na záchod. Štìpka døela jako pes, celé dny lezla po podlaze, drhla, smýèila. V hejtmanovì pokoji byl vzduch k zalknutí. Samozøejmì se všechna ta špinavá práce nemohla žádat od služek. Nebyly by vydržely ani týden v tom proklatém místì. Beztoho na Vejrychovsku žádná dlouho nepobyla. Mnoho práce, samé peskování, ale hlavnì strach. Nikdy se nemohlo vìdìt, èeho je ten strašlivý mrzák schopen. Hejtmana bylo nutno strojit, mýt, èesat Štìpka se poctivì starala o to zvrhlé nemluvnì. Musila být velmi opatrná, aby jí neublížil. Dovedl si své ostré nehty uhájit pøed støíháním a ohánìl se jimi jako šelma drápy. Hotový ïábel! Pil víno z plecháèe, jako nìkdo pije vodu. Otupìlý alkoholem byl ještì nesnesitelnìjší. Jan ho nechtìl ani vidìt. „To hnusné zvíøe,” øíkával a odplivoval si. Zbavil se tak aspoò povinnosti být také nìkdy nahoøe užiteèný. Starého Malinu ovšem nevodili na návštìvu do toho páchnoucího doupìte. Byl již tak starý, tak sešlý! Na jaøe mu bylo osmdesát let. Štìpka se nezajímala o to, co se dìje v mìsteèku, nezajímala se ani o život kolem sebe. Pohubla. Libovala si, že je štíhlejší a svižnìjší, že se jí lépe shýbá. V jejích èerných havraních vlasech se objevily støíbrné nitky. Starost? Pravda, byla zdánlivì poøád stejnì bodrá, veselá, výbojná a nezlomená, poøád stejnì energická, neklesala na duchu, ale uvnitø se poèínalo èehosi nedostávat. Ještì nìjaký èas tohoto utrpení, ještì trochu málo, a ochabne i její nezdolná životní síla. Konec èervence se ohlásil èetnými bouøemi. Blesk bil èastìji než jiná léta. Hoøívalo na nìkolika místech obzoru najednou. Jekot hasièských trubek, odlesk požárù - Štìpka však nevycházela z lhostejnosti ke všemu, co se netýkalo jejích dvou

pacientù. Bylo by jí snad jedno, i kdyby byla vzplanula její vlastní stodola, do níž bylo horeènì sváženo obilí vždy mezi dvìma bouøemi. Jan se vracíval z pole unaven a zkrušený starostmi. Èasto byl nespravedlivý, byl to Jan, drsný a sobecký Jan. Mìl výhodu, že na nìm byla Štìpka závislá, smìl si nìco dovolit, mohl si dupnout. Nikdy nemìl mnoho pochopení pro trápení druhého, soucitem se pøíliš nezatìžoval. „Musíš si také trochu hledìt hospodáøství. Je toho na mne mnoho! Praštím s tím, to udìlám!” „Je toho na tebe mnoho?” Štìpèina Ústa ozdobil úsmìv bezmála krásný. „Chudáku Jene, je toho na tebe mnoho?” Nechtìla se mu tím posmívat. Byla by mu mohla øíci nìco o vlastní námaze, nìco o vlastním tìlesném i duševním vyèerpání, ale neøekla. Otec Kilián býval také kavalír, dovedl zatnout zuby a snést køivdu bez hlesu, byl pøíliš hrdý na to, aby se hájil. Štìpka se mu podobala v tìchto mìsících utrpení. Posledního srpna Anna tiše skonala v Štìpèinì náruèi. Štìpka shledala s úžasem, že je teï na svìtì nadobro sama. Pochopila celou propast své siroby, která ji postihla v nejt잚í dobì jejího života. Velmi se však zmìnila od otcovy smrti. Nelamentovala, nelíbala chladnoucí skránì jako tenkrát. Neštìstí jí už nebylo tak cizí, nabyla zkušenosti, že jsou pitvornìjší rány osudu, než je žal a ztráta, nauèila se brát všechno tak, jak to pøichází. Ano, Štìpka se velmi zmìnila! Stala se praktickou a rozšafnou i v bolesti. Sama ustrojila mrtvou do rakve, ten ubohý uzlíèek kostí, na kterém snad nebylo již ani gramu masa, a pak sama kráèela za rakví - opìt zbyteènou oklikou po námìstí. Tentokrát bez manžela. Druhý kamenný obdélník v Kiliánovì hrobce byl vyzdvižen a zalit, na druhé polovinì dlažby byly rozžaty svíce. Manželé

spali svornì vedle sebe. Hejtman ještì tentokrát vyhrál svùj závod. Štìpce se skoro ulevilo. Ubylo jí mnoho bìhání, polovina práce a starostí. Nebylo již zapotøebí chodit z jednoho místa na druhé, vìnovat se dvìma nehybným ubožákùm zároveò. Pøece jen mìla nyní trochu víc èasu. Bohužel, musila témìø všechen ten získaný èas vìnovat Pavlovi. Pavlovi, své domácí pøíšeøe. Hejtman pøijal zprávu o úmrtí své tchynì se záhadným úšklebkem. Po jistou dobu Štìpka vùbec nevìdìla, zdali jí porozumìl. Pozdìji seznala, že jí rozumìl náramnì dobøe. Snad se vjemy a obrazy spøádaly v jeho hnilobném mozku v myšlenky a úvahy až za jistou dobu. Uvìdomování bylo u nìho asi velmi zdlouhavým procesem. „Mrtvý – mrtvá,” poèal jednoho dne slabikovat tìžkým, jazykem. ,,I ty mrtvá, Štìpko - døív než já - já zùstanu! Ta stará rachota zavøela oèi - hle - já nesmrtelný. Já ještì koukám takhle!” Vykulil oèi a otevøel ústa. „Já živý - takhle!” Štìpka snášela pokornì všechna pøíkoøí, která jí pùsobil, od rána do noci se plahoèila po podlaze a poklízela jeho neèistoty, trpìla mlèky rozbíjení nádobí a nièení bytu, a je provádìl plecháèi, úlomky støepù, lžicí nebo poleny, avšak urážku, cynickou urážku své drahé, mrtvé maminky snést nedovedla. Rozpøáhla se a udeøila. Hejtman ztichl. Hledìl na ni vydìšenì kalnýma oèima. Pøišlo jí ho líto. Když však zaèal podruhé se svými dìsnými vtipy, postaèilo mu jen pohrozit. Štìpka si to zapamatovala. Pochopila, že její moc nad ním má být nadále podepøena fyzickou pøevahou. Byla také jen èlovìk, ubohá Štìpka, byla jen prostý, uštvaný èlovìk, první zvednutí ruky k ránì ji svedlo. Byla již víc než syta toho vìèného posluhování. Mìla už také právo na trochu

klidu. Zaèala hejtmana odvykat jeho nepìkným zvykùm – bitím. Kdysi - jednou - dal se do pláèe. Sedla si na zem u jeho nohou a plakala s ním. Plakala pro tak mnohé. Pozdìji, když na toto období vzpomínala, nebyla si jista, zdali se jí to všechno pøihodilo doopravdy, nebo zda se jí to jen zdálo. Její sny byly zrovna tak vzrušující jako každodenní shon. Celé dny trávila u šíleného muže - pøipadala si už také napolo bláznivá. Naštìstí to všechno trvalo jen krátký èas.Události mìly neobyèejnì rychlý spád. Bylo je obtížno zaznamenávat ve zmuèené hlavì. 8 Stalo se to brzy po pohøbu Anny Kiliánové, když Jan pøišel poprvé s tím návrhem: „Tak co, Štìpko, nebylo by teï nejlépe, abychom ho dali do blázince?” Rozkroèil se jako pravý sedlák a hrál si s øetízkem u vesty, druhou rukou se hrabal v kapse - byl si velmi jist sebou samým, byl velmi pyšný na tento nápad, který mìl být výrazem velkodušnosti k švagrové. Dobrák byl ochoten obìtovat vlastního bratra jejímu blahu. „Ale kdepak, Jene, copak ti to napadá, vždy on je celkem pokojný, nezuøí, to jen nebezpeèní blázni se dávají do ústavu!” „Nezuøí, já vím,” ušklíbl se Jan a odešel rozdurdìn. Od té doby se však ustaviènì vracel k tomuto rozhovoru. „Je neèistý, ohavný, dùm je plný smradu, je zlý ažaž! Jednou nìco provede. Vidím mu na oèích, že se k nìèemu chystá. Blíží se podzim, nastane zima,” pokraèoval po krátké pomlèce, „kdo tu s ním má být celé dny pohromadì? Poøád aby se na nìho dávalo pozor. Mohl by napøíklad podpálit.”

„Podpálit! Jak by mohl?” hájila muže Štìpka. „Jeho je lehké uhlídat, sama na to staèím. Ruèím za nìj. A kdopak s ním má práci? Jenom já. Nežehrám na ni.” Šel na to z jiného konce. Zaèal kout plány na jaro. „Teï už to na polích nìjak strhnu sám, ale pøíští rok - ne, ten bych nechtìl prožít takhle. Dvojí lopota, na svém i na cizím, to je prostì k nevydržení. Ty jsi pøece jen zdatná selka. Všude scházíš, to se musí øíci. Jak by se nám to pìknì spolu hospodaøilo, kdyby ten hnusný chlap byl z domu!” „Ale on nepùjde z domu,” postavila si Štìpka hlavu. „Je to mùj muž a tvùj bratr, Jene!” Nebylo dne, aby se Štìpka aspoò na skok nepodívala k svým mrtvým. Tu pùlhodinku si dovedla z denní práce vždycky utrhnout. Cesta na høbitov byla její jedinou cestou do mìsteèka. Koupila si nìkolik svíèek a rozžehla je nad kryptou hrobky. Posedìla v lavici, pomodlila se, hledíc zádumèivì na obraz Lazarova vzkøíšení nad oltáøem, vstala, poopravila knùtek vìèné lampièky, pokøižovala oba vlhké, studené kameny a spìšnì se vrátila domù. Bylo až s podivem, jak málo si jí lidé všímali. Pozdrav, nìmé pousmání, nic víc. Teï už jí dávali pokoj. V jejím pohledu, v jejím chování bylo nìco, co nesneslo hany. Možná že se stydìli za stará nactiutrhání. Nebo jen trpìlivì vyèkávali. Od jistého dne, vždycky, když se vrátila ze høbitova, setkala se u dveøí Pavlova pokoje s Janem. „Pomáhám ti ho hlídat,” vysvìtloval jí s podivným, nejistým úsmìvem. Nerozumìla tomu, ale byla mu povdìèna. Pak se jí zaèalo zdát, že po Janových návštìvách je hejtman nezpùsobnìjší a vzdorovitìjší než jindy. Sápal se po ní, pokoušel se jí pustì nadávat blekotavým jazykem. Štìpka nevìdìla, èemu má tuto viditelnou zmìnu v jeho chování pøièíst. Dráždí ho snad Jan? Posmívá

se mu? Vyèítá mu staré i nové høíchy? Byl by toho schopen. Dennì v tuto dobu byla Štìpèina autorita u nemocného ztracena. Bìda, odvážila-li se mu odporovat. „Nedotýkej se mne! Ne - ne - ty mì chceš bít, já to vím, ale nedám se ti!” V tomto stavu byl nebezpeèný a krvežíznivý. Troufal si víc než obvykle. Tušila, že by jí byl schopen vážnì ublížit. Nesnažila se zlomit jeho vzdor násilím. Tìšila ho a chlácholila. Jak hodiny ubíhaly, stával se zas takovým, jakým byl obyèejnì: slintajícím idiotem, drzou, nezpùsobnou opicí. Jednou se podøekl: „My dva - poèkej, my ti dáme! My spolu, poèkej, uvidíš!” Štìpka se polekala. Cožpak se bratøi proti ní smlouvají? Uvažovala o tom, ale pak se tomu musila smát. Nesmysl, jak by mohli! A proè ? Èeho by tím Jan chtìl dosáhnout? Pøece jen ji to však tajnì hlodalo. Nedalo jí to, zeptala se švagra pøímo: „Vysvìtli mi, Jene, proè je vždycky tak popudlivý a zlý, když od nìho odejdeš? Tak urputný a neovladatelný? Dìlá mi, co nejhoršího mùže. Nedávno mi naznaèil, že ty a on - že mi nìco provedete.” „Tak? To že øíkal?” zeptal se chladnì Jan. „Proè by neøíkal? Vždy je blázen.” A po chvíli pøemýšlení vybuchl: „Copak si myslíš, že já bych mohl mít spoleèného s takovým olezlým netvorem? Mám jen strach, aby nespískal nìjakou neplechu, když nejsi doma.” Èím víc se chýlilo k zimì, Janovi pøibývalo volného èasu. Po Dušièkách zmrzla zemì a venku již nebylo celkem nic na práci. Vlastnì to od nìho bylo hezké, že se snažil Štìpce její nezávidìníhodný úkol ulehèit. Snad jí tak chtìl vynahradit dosavadní bezohlednost a necitelnost. Jan se choval vždycky tak, jak se mu to právì hodilo. Také dovedl mít ohledy, ale

jen když mu to samému napadlo. Štìpka dùvìøovala, dùvìøovala opìt, èekalo ji tedy zas jedno nepøíjemné pøekvapení. Na zaèátku prosince napadly spousty snìhu. Mrzlo jen praštìlo. Prokøehlá, ale svìží se vracela ze høbitova. Sníh - mìla jej tak ráda! Vlastnì ji už zas život zaèínal trochu tìšit. Jak by ne! O jednoho pacienta míò, jednu nezbytnou bolest za sebou, nìkde se to musilo objevit. Již ani nepamatovala, kdy se cítila naposledy tak mladá a zdravá. Bujaøe stoupala po schodech, cestou si prozpìvovala. Nic zlého netušíc, odemkla Pavlùv pokoj. Byl prázdný. Strnula hrùzou. Práskla dveømi a utíkala k Janovi. Brala dva schody najednou. Na dvoøe se srazila s Hansem. „Myslil jsem, že o tom víte,” hlásil jí rozpaèitì koèí. „Pan Jan s Francem vzali pana hejtmana do koèáru a nìkam s ním odjeli. Dali se po martinické silnici, øekl bych, že jeli na nádraží.” Odjeli! Štìpka zùstala, jako by do ní uhodil hrom. Kam odjeli právì teï, pøed obìdem? Na nádraží - to snad není ani možné! Na vysvìtlení nemusila dlouho èekat. Koèár se vrátil døív, než se nadála, ale na kozlíku sedìl jen samotný Franc. Jan s Pavlem se domù nevrátili. „Co je? Co je” zlobnì posunkovala Štìpka. Nìmý se zubil. Nìmý byl rád. Rukama i oblièejem naznaèoval, jak ochotnì konal tuto cestu. „Tam, tam,” ukazoval, „veliké mìsto - dráha - pán s vojákem sedli na dráhu a jeli - hú, hú - do velikého mìsta. „Proboha, a co s Pavlem v mìstì?” Štìpka poøád ještì nechápala. Èeledín se mohl uchechtat. Co s bláznem v mìstì? „Voják – nemá rozum – voják je blázen, patøí do vysokého domu, ve vysokém domì jsou møíže – hm, hm – ehm, ehm – møíže

pro lidi, kteøí nemají v hlavì koleèka v poøádku. Blázen patøí do blázince. Pán s vojákem jeli do blázince.” „Do blázince!” spráskla ruce Štìpka. Ale ona to nedovolí, opøe se tomu. Do blázince a bez jejího souhlasu! Jakým právem? Pøekážel snad Janovi? To bylo to štvaní a smlouvání, teï už Štìpka rozumìla. Podnìcoval hejtmana k vzpouøe. Líèil mu asi zlý život v jejím podruèí a nabízel mu krásný výlet a výborné ubytování jinde. Zkrátka, nízký, bídný podvod spáchaný na tom ubožáku. Janovi to asi dalo hodnì práce. Hejtman snadno zapomínal, v jeho slabé hlavì nic neutkvìlo, trvalo dlouho, než se do mìknoucí šedé hmoty vtiskl plán útìku. „Poèkej, my ti dáme,” to znamenalo: „My ti spolu uteèeme, co si tu pak bez nás poèneš? Zùstaneš tu sama.” Spiknutí proti ní, nic jiného. Jak se toho Jan mohl odvážit? Nìmý se smál a smál. „Do vlaku se vzpíral vlézt, nìmý ho vzal takhle, pán za nohy – takhle – a už tam byl. Zvláštní kupé,” vysvìtloval Franc. „Mnoho penìz to stálo, ó mnoho penìz, ale teï zas bude dobøe.” Lísal se k Štìpce: „Paní bude klidnì spát – takhle spát.” Zavìtøil nosem. „Tam zápach – otevøou se okna, padá sníh, mrzne. Všechno vymrzne, bude pokoj.„ Štìpka nemìla chuti dále poslouchat. Vrazila do starého domu, k strýci. Tam si postìžuje. Získá spojence proti Janovi. „Víte, strýèku, co mi udìlali? Unesli mi ho. Ano, dali ho do blázince. Proti mé vùli, ujišuji vás, nic jsem netušila. Je to podlé, chudáka takhle obalamutit. Budou tam s ním špatnì zacházet!” Starý pozvedl bílou hlavu z peøin, v nichž jako každou zimu døepìl od rána do veèera. „Vím, Štìpko, vím, Jan mi to øekl.

Musilo to být. Musilo to být! Sám si zkazil život, já za to nemohu. Ty také ne.” A dal se do bezútìšného, staøeckého pláèe. „Strýèku,” pravila Štìpka mírnì, „pøivezu ho zpátky. Nikdo mi ho nesmí vzít násilím. Nebude už dlouho živ. Víte, jak je chatrný. A zemøe doma. Když jsem to s ním až dosud vydržela, teï to už také vydržím.” „Ne, nechci,” zavrtìl staøec vzdorovitì hlavou. „Nechci, abys pro nìho jezdila. Janovi to dalo mnoho práce. Neple se mu do toho, zlobil by se. Jan,” dodal pøísnì, pozvedaje ukazovák, „Jan je tu hospodáøem!” „Ach, odtud vítr fouká,” pomyslila si Štìpka. „Nu, je-li on tu hospodáøem, jsem já hospodyní. Ještì mu ukáži, zaè je toho loket.” Ale neukázala. Za dva dny se vrátil, široce se usmíval, zøejmì si na svém znamenitém èinu velmi zakládal. Kráèel jí vstøíc s velkopanskou nenuceností, jako všichni muži vracející se z velkého mìsta, kam se v životì málokdy dostali. Oèekávala ho s chmurným èelem, rudá jako krocan. Podepøela si ruce v bok. „Co sis to dovolil? Já jsem ti k tomu souhlas nedala. Kam jsi mi ho odvezl? Ještì dnes si pro nìho pojedu.” Nejdøív se polekal, pak se zakabonil. Neèekal takový nevdìk. Myslil to s ní tak dobøe! Jako se sestrou. Jenom a si pro nìho jede, nevydají jí ho. Je zralý pro blázinec. Zpùsobil tam dìsný výstup, vìdí dobøe, co v nìm je. Štìpka to má marné, nedostane ho domù, alespoò ne tak hned. A potom opìt zmìkl: „Víš, Štìpko, brzy budou vánoce, ztratila jsi v tomhle roce otce i matku, bylo by naèase, abys mìla už také jednou konec všeho soužení. Jsi pøece ještì docela mladá žena!”

Pøesto do Prahy jela, ale vrátila se bez muže. Mladý lékaø s pronikavýma oèima, trpìlivý, vlídný, si ji odvedl do své ordinaèní místnosti. Nevymlouval jí její úmysl, sedìl jen a poslouchal ji. Nechal ji, aby se vypovídala. Pak se dal do øeèi sám. Štìpka byla pøíliš rozechvìna, nezapamatovala si všechno, co jí vykládal. Postihla jen tolik, že jí pøátelsky radí, aby ho klidnì nechala, kde je. „Víte pøece, oè jde, èi ne? Starý luetik, neželte ho pøíliš, nezaslouží si toho od vás. To, co vám provedl, každý slušný èlovìk odsoudí. Kolikpak let jste vlastnì provdána? Jak jste spolu žili?” Štìpka se rdìla, ale pøiznala se ke všemu. Prvnímu èlovìku na svìtì. „Vidíte, vidíte,” pokyvoval hlavou. Všechno jí dùkladnì objasnil. Všechno, co Štìpka dávno tušila, ale nevìdìla. „A vy byste ještì chtìla, abychom vám ho vrátili. Nu, je to od vás hezké, ale nerozumné. Samotná s ním tak jako tak nemùžete jet, nedal bych vám povolení, jsem za nìho teï už odpovìden. Ledaže by s vámi jeli naši zøízenci. Uvažte však, že by mu ten transport mohl být osudný. Víte, mnoho života už pøed sebou nemá. Musila jste to s ním mít ale práci! A to jste nemìla ještì dost? Bude to pozdìji ještì horší, víte? Nebylo by pøece jen moudøejší, abyste se na nìho jen obèas jezdila dívat? Ovšem, ne pøíliš èasto. Jednou dvakrát za mìsíc.” Podlehla spíš uklidòujícímu zvuku jeho hlasu než slovùm. Jako omámená pøikývla ke všemu, všechno chápala, ve všem ustupovala. Je to pravda. Nechá ho tedy zde. Poslechne, je panu doktorovi vdìèna, ne, nebude tak bláhová. Takový èlovìk! Jak by mohli Pavlovi ubližovat tam, kde vládne takový vlídný èlovìk? „Pøijdete, ohlásíte se v kanceláøi, my vám rádi vyhovíme, dáme vám s sebou zøízence, ten vám ho ukáže okénkem ostatnì, mùžete ho vidìt tøeba hned, chcete-li.”

Štìpka chtìla. Vedli ji temnými chodbami, strašidelnými, chmurnými chodbami, Štìpce bylo pozdìji úzko, kdykoli si vzpomnìla na tuto smutnou procházku. Kdosi nablízku øval, pøíšernì øval. „Ten je v kleci,” vysvìtloval jí lékaø, „ale nebojte se, to vašeho manžela nepotká. Uvidíte sama, je docela spokojen.” Štìpka spatøila hejtmana, jak sedí v tìžké židli u okna, jeho mrtvé nohy byly nataženy, pokryty tlustou houní, tváø byla vyschlá, zasmušilá, ale nezdálo se, že by se mu vedlo hùø, pøestìhování mu zøejmì neublížilo. Šermoval pažemi, rty se pohybovaly, oèi divoce planuly. Snad zaèal znovu starou rozepøi s otcem Kiliánem. Možná že se hádal se samým pánembohem. 9 Zima po odvezení Pavla do blázince byla Štìpce obdobím reakce po tìžkých zážitcích roku. Koneènì byla unavena. Cesta na høbitov, rozprávky s Janem a se strýcem, tak tomu bylo den ke dni. Potøebovala odpoèinek. Nyní jej mìla. Odpoèívala jako èlovìk smrtelnì znavený. Mìsteèko mohlo být spokojeno. Osud ji vysál jako zlý pavouk. Nechal ji ležet v prachu, svázanou na rukou i na nohou. Chodila zasmušile, nelepila se na nikoho, nesmála se na nikoho, nerušila svatý mír a klid korza na námìstí svými nevkusnými šaty a klobouky, mìla svùj èerný stejnokroj, stejnokroj dvojího smutku. Vlastnì se cítila vdovou. Vìdìla, že se Pavel již nikdy nevrátí. Netrpìla již. Byla lhostejná. Jako zvíøe, které v zimì hledá útulek pøed mrazem, sedávala zimomøivì u kamen, halila se do starého vlnìného šálu, víc poslouchala než mluvila. Den, a zase den, pøece jen ubíhaly. I Jan se na ni díval starostlivì.

Pøece jen ji to zlomilo? Nebyl pøíliš útlocitný, chvílemi však litoval, že ji zbavil muže. Nemìla teï co na práci. Nemìla komu sloužit. Sedala zamyšlená, vlastnì ani na nic nemyslila. Minulost byla mrtva. Budoucnost ji nezajímala. Nevìdìla si rady se svým volným èasem. Zima byla zlá. Havrani krákali, sedali na pole a mrzli. Vloèky se sypaly s tesklivou jednotvárností. Nedaleký les, Pavlùv les, byl ustaviènì zahalen do bílé clony. Takový byl leden. Takový byl poèátek února. Snad zima nikdy neskonèí. Po Hromnicích odjela Štìpka do Prahy, podívat se na muže. Jan se nabízel, že pojede s ní, nechtìla. Když se vrátila, odpovídala jednoslabiènì a neochotnì. Ano, ano, je mnohem zchátralejší. Vùbec už nemluví. Poslední vlasy mu vypadaly, má obrovskou, strašlivì holou lebku, je v oblièeji bílý, jakoby odulý. Ovšemže Štìpku nepoznal. Snad už ani nevidí. Není to již èlovìk, je to jen bezduchý odlitek èlovìka. Únor byl stejnì krutý jako leden. Štìpka mohla jet znovu do Prahy, ale nejela. Byla dosti rozumná, aby pochopila, že je to zhola zbyteèné. Jan poèal nadhazovat nìco o polích. Chtìl Štìpku získat pro hospodáøství, nebyla s ní však øeè. Pøikyvovala, ale zájem neprojevila. A opìt se sypal sníh, opìt krákali a v polích hynuli havrani. Štìpèino srdce se svíralo nevysvìtlitelnou úzkostí. Litovala zvìø hynoucí v lesích, litovala stromy, které se prohýbaly pod tíhou snìhu. Zemì byla nemocná, Štìpka byla také vlastnì nemocná. Stonala ztrátami, stonala tisícerým zklamáním, které na ni koneènì lehlo celou tíhou. Zdalipak se vùbec vystùnì? V noci z dvacátého na jedenadvacátého února mìla Štìpka podivný sen. Zdálo se jí, že je opìt mladou ženou, první mìsíc po svatbì s Pavlem. Byla právì tak nevìdomá a plná dùvìry jako tehdy. Utržených ran ještì nebylo. Neurèité oèe-

kávání leželo na dnì jejího srdce. Byl to pøibližnì týž stav jako tenkrát, když tak dùmyslnì uspoøádala první jubilejní hostinu pro svého muže, hostinu první a také poslední. Všechno bylo zrovna takové jako tehdy, jen oné utkvìlé myšlenky stùj co stùj zvìdìt pøíèinu mužovy nelásky, jen té nebylo. Vše bylo nepomìrnì èistší, nezkalené žádným rmutem. Šlo jen o to, vystrojit hostinu a pít a hodovat z pouhého pøebytku radosti. První veliké stolování - a její Pavel! Pavel nebyl oním bìdným stínem èlovìka, jak ho znala v posledních letech, onou troskou muže, za kterého se provdala, nýbrž oním bláhovým, chtivým, chlubivým kadetem, který s ní podnikl nezdaøený zápas u èertovy stodoly, když jí bylo patnáct let. Tomuto svižnému, výbojnému jinochu, vystrojenému do zánovního stejnokroje, chystala hostinu. Ano, tehdy se mu nevzdala, ale dnes se mu vzdá. Pøekypovala touhou odvdìèit se mu za dlouhé èekání, nebo on jí byl vìrný tam v daleké cizinì, musil být za to odmìnìn, odmìnìn láskou, jakou jen Štìpka byla schopna dát. Odkudsi z nebeských výšin, z jakýchsi rajských pecí si opatøovala své pokrmy a nápoje, které byly jen nádherou a dekorací. Prostírala stùl, bíle jej prostírala, a zpívala. Každou chvilku se podívala na hodiny, mìla strach, aby nevkroèil døív, než všechno bude pøipraveno. Byl veèer. Stùl se skvìl. Vše bylo urovnáno, ve vázách vonìly kvìtiny, líbezné kvìtiny úžasných barev, uprostøed stál starý støíbrný svícen, svíce záøily. Štìpka se oblékla vábnì, tak vábnì, jak jen se mùžeme obléknout, èekáme-li milence, který se co nevidìt objeví. Ustrne pøekvapen, rozpøáhne ruce, poklesne na kolena. Strhne ji do náruèí a zlíbá ji, døív než spolu zasednou k hodování. Štìpka nebyla tou všední, obyèejnou Štìpkou, hromotlukem s èernými vlasy podobnými žíním, s bliznou na tváøi a s hru-

bou, cihlovì èervenou pletí. Byla tou, kterou kdysi toužila být v dìtských usínáních, když si hrávala na pøitahovanou s paprsky noèního knùtku. Mìla útlou, vzdušnou postavu, její ple byla pletí Snìhurky, lehký, skoro churavý rumìnec jí krášlil líèka, rty byly krvavé jako rána. Vlasy mìla rusé a dlouhé a spuštìné po zádech, nebyla bouølivá, hubatá, zlostná, ba ne, ale nìžná a usmìvavá, z prùsvitného roucha jí vyrùstaly paže jako stvoly leknínù. Její šat mìl bledì modrou barvu jako obloha a hluboký, vyzývavý výstøih na delikátní hrudi. Vše bylo pøipraveno a bylo to pøesnì takové, jaké si to pøála mít. Usedla v radostném oèekávání. Svíce hoøely, ticho se sunulo, kdesi v dálce nìjaký zpìv, snad zpìv permoníèkù, princ mìl pøijít, ale nepøicházel. Sedìla s rukama v klínì, byla sama, èekání houstlo jako tma, mìnilo se v tíseò a smutek. Láhve drahého vína se truchlivì tøpytily, osiøelé jídlo na talíøích chladlo, orosené ovoce ztrácelo svou svìžest, všechno, všechno marnì èekalo. Pavel - kde byl Pavel? Svíce dohoøívaly jedna za druhou, ticho, které se promìnilo v smutek, zaèalo kolem ní víøit, komnata se prodlužovala do nekoneèna, a náhle byla tatam milostná jarní pohoda, stùl, pøipravený k hodování, nestál v místnosti, ale uprostøed pustých podzimních polí. Mrazivý vítr vál silnìji a silnìji, princezna se halila do svých bohatých vlasù, kde se vzal, tu se vzal, na jejích ramenou ležel náhle huòatý pl᚝ s kožišinou upjatou až ke krku, nebylo jiného svìtla než jakýsi ponurý odlesk západu, listí pršelo, vítr si s ním hrál. Štìpka èekala, ženich nepøicházel. Zaèala sama sebe litovat, musila se pøemáhat, aby nevypukla v pláè, hledìla pøed sebe do dálky široce rozevøenýma oèima. A nyní poèali krákat havrani. Zoufale krákali havrani, kteøí hynuli hladem a ucítili vùni pokrmù. Štìpka

se smutnì dívala na zbyteènou krásu své ubohé hostiny a èekala s hrùzou, kdy první z èerných, truchlivých hostí sedne odvážnì na kraj jejího stolu, zamává vítìznì tìžkými køídly a zaboøí neèistý zoban do pochoutek pøipravených pro lásku. Vzduch páchl neštìstím, mraky bobtnaly, víc a v více se tmìlo. Odnikud žádné volání, nikde hlasu, nikde stenu. Probudila se malátná, nesmírnì smutná, se zavlhlýma oèima. Plakala asi v noci. Pohlédla do okna - víøil za ním sníh. Ani starou dvorskou budovu nebylo vidìt. Pøivykla èasnému vstávání, ale dnes nevstávala. Ležela na posteli s rozpaženýma rukama, jako by ji byli pøibili na køíž, zírala upøenì ke stropu. Poøád ještì plula na vábných, tesklivých vlnách svého podivného snu. Nechtìlo se jí s ním rozlouèit, pøerušit bolestné kouzlo, stoupnout bosou nohou do holého, zbyteèného všedního dne. Slyšela nìjaké hlasy dole pøed domem, ovšem, Jan a ještì nìkdo, nestarala se o to, proè tak vzrušenì hovoøí, o èem se spolu dorozumívají. Až cizí a rušivé kroky, okované kroky, zaèaly chvatnì stoupat po schodech. Náhle se polekala. Vyskoèila z lùžka, pøehodila si pøes ramena šál a neuèesaná, neustrojená vykoukla ze dveøí. Na prahu stál listonoš a podával jí telegram. Srdce jí tlouklo jako poplašný zvon. Rozlepila list tøesoucími se prsty. Správa ústavu jí oznamovala, že její muž v noci zemøel. Usedla na rozestlanou postel a podepøela si èelo dlanìmi. To byla ta zpráva, kterou v úzkostech a strachu èekala každý den. Konec utrpení. Konec dlouhé, marné cesty, plné odøíkání. Dívala se vyèítavýma, nechápavýma oèima na papír ležící jí na kolenou. V té chvíli nebyla schopna ani rozumné myšlenky, ani rozumného èinu.

10 Štìpka se vracela vlakem z Prahy. Snad již zítra, snad pozítøí poputuje za ní mrtvé tìlo jejího muže, aby našlo poslední odpoèinek na jilemnickém høbitovì. Vše bylo zaøízeno. Vše bylo skonèeno. Ještì poslední cesta mìsteèkem, cesta s hudbou, za slavnostního vyzvánìní zvonù, tak známá cesta, a pak teprve bude doopravdy vdovou. Sedìla sama v kupé, v jednom z prvních vagónù s ulièkou po stranì, se zasouvacími dvíøky a sítìmi pro zavazadla, které teprv nedávno vyšly z dílen. Loktem se opírala o hranu okna a dívala se na krajinu, která kolem ní prchala se svými vesnièkami, lesy a lukami, ploty a mosty. Sníh, samý sníh, návìje snìhu, koleje v snìhu vyryté, èepice snìhu. Stmívalo se. Obloha byla rùžová, vzduch modrý. Ratatata, ratatata, zpívala kola konejšivou ukolébavku, která se hodila na každý nápìv. Štìpka v duchu prožívala události posledních mìsícù. Vidìla pøed sebou opìt otcovu ztrhanou tváø ve vší její strašlivé vìrnosti, jak ji pøed sebou spatøila na kuchyòské pohovce u Gromanù, hejtmanùv bláznivý útìk do hor, ponurou pou po úboèí Kokrháèe s hrùzným bøemenem na zádech, matèin pohøeb, jízdu za Pavlem do blázince.V monotónním doprovodu kol jako by žal a lítost ztrácely svou palèivost, zasmušilé zešeøívání jí vlévalo do žil svùj laskavý klid. Kalužinky slz na dnì srdce se pokrývaly ledovou korou. Ryzí prázdnota a ryzí mráz. Co zbývá èlovìku než pøijímat události tak, jak za sebou jdou, bez trpkosti a bez zoufalství, by byly sebekrušnìjší? Na minulosti se nedá nic mìnit. Život letí vpøed, ustaviènì vpøed. Teï se jeho bìh aspoò zdánlivì - na chvíli zastavil. Vlak kamsi ujíždí, ona sedí, sedí uprostøed èasu a zažívá krátkou vteøinu nehybnosti.

Znovu a znovu se vracela k melancholickému snu dnešní noci. Byla dosti povìrèivá, aby vìøila, že sen byl rozlouèením. Èekala na muže, který nepøišel. Mohla by èekat navìky, nepøijde již nikdy. „Nikdy nepøijdu,” pravil usmìvavý mladý kadet, „tenkrát, pøed lety, se mé chtivé ruce vztahovaly po každém ovoci. Pozdìji, když se mi podaøilo pøelstít tì pro pohodlnìjší umírání, byly to už jen dvì suché snìti. Provdala ses za mou mrtvolu, Štìpko. Naše svatba byla ïábelskou fraškou, kterou zplodil mùj chorobný mozek. Stala ses obìtí, již jsem nikdy nelitoval. Øekni, naè jsi èekala dnes v noci v šatì utkaném ze svých dìtských snù?” Naè èekala? Štìpka sedìla a usilovnì pøemýšlela, zvolna se jí rozjasòovalo. Ratatata, ratatata, skandovala kola. Onen prostøený stùl pro nikoho! Sama byla dosud takovým prostøeným stolem. Její tìlo se nabízelo. Hostina, k níž nikdo nepøišel! Ovšem, mìla vždycky daleko do Snìhurky. Nyní se Štìpka vidìla jasnì, dívala se na sebe støízlivì, zrovna tak, jako by vedle ní, sotva na dosah ruky, klábosila, natøásala se, kroutila jiná Štìpka. Sedìla s hlavou v dlaních, podobna vlakovým spáèùm, sedìla témìø nehmotná, soustøedila se celou myslí, celým svým vzrušeným mozkem na svùj obraz, slátaný z nevkusu a všemožných nectností, neustále se pohybující a sám sebe zkreslující pøílivem a odlivem dravé životní síly, mohutnìjící lety, rostoucí a zrající - v co? To ovšem nevìdìla. Nikdy se o sobì nedomnívala, že je hezká. Vždy byla vlastnì dùkladnì ošklivá, nyní to vìdìla jasnì. Zplihlé, mastné vlasy, tlusté rty, pøekypující tvary. Nemohla být a nebyla milována láskou. Co však odrazila útokù, co posmìchu se po ní svezlo! Teï byla ochotna se posmívat sama sobì. Jaká to hlava! Mazanec s povidly. Vše nápadné, vše pøehnané. Mnoho

masa. Ještì tak maso! To mají mužští rádi, ale jací mužští? Wurm, Groman, ba snad i Synáèek, všichni se u ní nìèeho báli. Báli se toho, co podrobovalo. Toho, co nemilosrdnì bralo za vlasy a vleklo s sebou. Panovaèná. Schopná práce, to ano - ale ne více než každá dobrá služka. Mìla peníze. Nikdo nesedl na lep jejích penìz, až nemocný hejtman. Mìla vùbec nìjaké ctnosti? A pøece byl její život až dosud témìø dojemnì nepodaøený. Její tìlo mìlo tolik pøání! Ani jediné nebylo vyplnìno. Ani jediné! Èekala. Pøipravená hostina, bohatá hostina. Byla ochotna poslouchat a milovat muže, ale kdo jí uvìøil? Myslili asi, že to nedovede. Ó, jak by to byla Štìpka umìla! Zøejmé nedorozumìní. Èekala trpìlivì. Nebylo to v pohádkové zemi, bylo to právì jen na této zemi. Svýma silnýma nohama stála pevnì na této divoké zemi. Narodila se pøíliš pozdì. Patøila jinam, do vìku bojovnic, uchvatitelek, do doby, která nebyla ještì zjemnìlá. Její sen by byl jinak skonèil, kdyby byla nesedìla v zešeøelé komnatì, u stolu vybranì prostøeného, ale v pralese, mezi stromy páchnoucími kouøem, u vchodu do jeskynì, smolné vlasy spleteny v primitivní cop, oèi ostražitì upøeny do tmy. Ten, který nepøišel, nemohl pøijít, byl mrtev tisíc let. A její dìátko se nikdy nenarodí. Vyjíždìli z jakéhosi nádraží, stopeného v mlhu, v níž se rozplývala zelená, bílá a èervená svìtla. Nìjaká lokomotiva dýmala a její kouø byl bílý. Štìpka si podvìdomì dopøávala požitku otøásání a prchajících svìtel, všeho toho, co vzrušovalo dìti minulého století pøi jízdì vlakem. Hlavu mìla poøád ještì v dlaních a oèi široce otevøeny. Právì proti ní usedl na lavièku do kouta starší muž, vytáhl z kapsy noviny, ale pak u nich klímal. Jak jím vlak cloumal ze strany na stranu, ruka s novinami klesala níž a níž Štìpce padl do oèí tuènì vytištìný nápis:

OBLEŽENÍ PORT ARTHURU Válka! Ano, od poèátku února je opìt válka. Rusové bojují s Japonci. Japonci zaèali útokem na Port Arthur. Nyní válka trvá. Bylo úplnì jasné, proè právì nyní musil umøít její muž: „Všechny veliké události vašeho života se stanou za války.” Jaká to pravda! Za války se narodila, za války se vdala, za války ovdovìla. Vidìla se opìt v chalupì staré Hanouskové. Karty pleskají o stùl, vrásèitá ruka je rozkládá na hromádky. „To je zlata, to je zlata,” diví se babka, „až se lekám! Ty peníze nemají dobrý pùvod, jsou vydøeny z chudých lidí. A tu je dùm, prokletý dùm, jedno s druhým se váže, pojde z toho mnoho zlého.” – „Jak by ne,” trpce si myslí Štìpka, „mnoho zlého, ovšem!” Jak pøišla na Vejrychovsko, stíhalo ji neštìstí za neštìstím. Všechno z karet se do písmene splnilo. „A nakonec se všechno v dobré obrátí!” Jen jestli, mùj ty bože, jen jestli! Ale dvacetiletá, dychtivá dívèina ruka znovu rozkládá hromádky, bìda však, o dìlátku v nich nic není. A Hanousková umøela, karty už nepromluvily. Nepovìdìly jí ani, že bude brzy vdovou! Vdovou! Jak smìšné to pro ni slovo! Nikdy vlastnì nebyla provdána. Bylo jí stydno pokaždé, když ji nìkdo nazval paní. Po tøi dlouhé roky ji lidé sledovali podezíravými pohledy, odhadovali objem jejích bokù, èinili si klamné závìry. Její pøesmutné líbánky! Lhala vlastnímu otci, pøed matkou hrála podlou komedii. Musila, nechtìla-li klidit soucit a slzy. Tím vším je vinen on, on! Manì zaala pìsti. Husté oboèí se zachmuøilo. A pøece jen je nutno mu odpustit. Zemøel, a na mrtvé se nemáme horšit. Ublížil jí tìžce, tento nový dvorský Vejrych, jen co je pravda. Možná že onen neblahý zeman nebyl také nic

jiného než pouhý blázen. Byl bohat, choval se výstøednì, užíval svìta, neodpíral si vína ani žen, byl krutý, cynický, podivný oheò mu sálal z oèí, lidé se ho báli, potají se køižovali, když na nì pohlédl. Sešel, onemocnìl, umøel. Stará Strouhalka v roli vysvoboditelky - bílá holubièka nad její hlavou. Ano, odpustí také, také hodí posvìcenou cihlou. Snad tu již nìkde krouží bílá holubièka, osvobozená, ponurá hejtmanova duše. Snad tu nìkde tluèe køídly a ještì se rmoutí. Štìpka tu duši pøísnì soudila. Pøestane soudit. Bùh ti odpus, ubohý, pošetilý muži! A holubièka nad hlavou se vznese k výšinám! Bezdìky se podívala ke stropu, kde blikala petrolejka v drátìné kleci. V poslední stanici ji rozsvítili, dlouho dupali nad její hlavou. Petrolejka se kývala, stíny se hýbaly, jako by byly živé. Vlak táhle zapískal. Jako køik probuzeného ptáka tam na horách! Tehdy volala: „Pavle! Pavle!” Neozval se. Zrovna tak marnì by volala dnes. Upravovala si pomalu pìknou slzavou náladu. Soucit ji zaplavoval. Soucit s ním, soucit se sebou samou. Pøipomnìla si malou podrobnost z dìtství. Ona a Pavel stojí pøed hlídaèskou boudou, Pavel vyøezává prut a Štìpka se na nìj dívá. Dívá se a diví se. Jak krásné záøezy! Jak dokonalý prut! „Líbí se ti?” ptá se mimochodem Pavel. „Líbí,” pøisvìdèují Štìpèiny oèi. „Na, vezmi si jej!” Jak mu tehdy byla vdìèna! Ne, nikdy nebyl lakomý. Nebyl lakomý jako Jan. Dával rád. Tenkrát si ten prut odnesla domù, byla na nìj hrda. Pozdìji se ztratil. Nejspíš jí jej spálili. A najednou jí bylo neskonale líto toho ztraceného prutu. Co by za to dala, kdyby jej nìkde našla! Ovšem, nemùže jej nalézt, jistì je ztracen. Ztracen jako celé její dìtství. Domek u školy je prodán papírníkovi. Co bylo na pùdì, je dávno vybrakováno a pøestìhováno nebo vyházeno. Lepší kusy nábytku jsou odvezeny do dvora,

ostatní je rozprodáno. Ne, prut není nikde. Pro ten prut však musí Pavlovi odpustit jeho podvod se sòatkem a léta utrpení. Pøece jen ho nemìla bít! Bodlo ji bolestnì u srdce. Tìžký vzdech se jí vydral z úst, až klímající pasažér proti ní otevøel oèi a zvìdavì se na ni zadíval. Nešlo to opravdu bez toho? Kéž by to bylo šlo, pak by byla proti nìmu bez viny. Pak by ji nikdy netížilo svìdomí, že tomu bezbrannému ublížila. „Nevzdychej, nelituj,” zašeptal kdosi moudrý a vìrný a tichý až u samého jejího ucha, „vždy to už nebyl on! To už nebyl ten hoch, který k tobì býval vlídný, který byl k tobì vždy štìdrý. Ten je mrtev už dávno. Rozmazlené dítì také udeøíme, zlobí-li pøíliš. On byl ještì ménì než zlomyslné dítì. Nemᚠsi co vyèítat, buï klidná a nezapomeò, že není na svìtì èlovìka dokonalého.” Kdo to promluvil? Nic než rachocení vlaku. A ona pøece slyšela ta slova docela zøetelnì! Štìpka však už ví, ví to dobøe: to otec promluvil. Z kulovitého, matného skla petrolejky u stropu na ni hledìl utkvìlým, vytrvalým, nic neøíkajícím pohledem! Poèala se v kupé cítit jako doma. Nìkdo byl u ní. Ten hlas! Ne, není tak nadobro opuštìna! Otec promluvil. Promluví také ještì matka? Krvavé snopy jisker se køižovaly, letìly podle vlaku jako ohnivý chvost, rozptylovaly se v dálce. Otec, jeho oko a rozumný hlas! Promluví také sešlá, nehybná bytost, která umøela v její náruèi? Která jí umøela v loktech jako opelichaný starý pták? A tu jí napadlo jako z hlubin jasnozøení: Vejrychovsko! Dvùr! „Na dvoøe jsem se narodila,” skandovala kola, jako by ta slova Štìpka uslyšela vèera! „Tam jsem bìhávala a hrávala si jako dítì, tam jsem bývala šastna. Sedláctví není hana, je to radost.” To byla matèina slova. Nyní také ona promluvila.

Upozornila ji, že celá její obì nebyla marná. Muž ji vrátil tam, odkud pøišel její rod, rod jejich spoleèného dìda. Ten èeledín, který sbíral zlaáky z paøezù, který koupil dvùr a zakusil lidského pohrdání, ale nakonec pøece jen mìl v majetku zemi a všechno pøekonal, postavil se do brázdy, a opíraje se o pluh, zkrápìl hroudy svým potem, ten èeledín mìl v žilách její vlastní krev! Vidìla pøed sebou obilí slavnostnì vlát a klanìt se, spatøila stodoly plné zrní. Ano, mrtvá maminka má pravdu! Štìpka jela v rachotu kol, obklopena svými mrtvými. Zdalipak promluví k ní také ještì on, poslední ze všech, ten, kterého poznala z tak špatné stránky v letech jeho zlomené mužnosti, který se kolem ní mihl jen ve své poslední, chmurné herecké masce? Úpornì si ho vyvolávala v mysli, chtìla ho nyní vidìt, chtìla ho mít živého a skuteèného pøed sebou, takového, jaký vpravdì byl. Až ho tu bude mít, neuteèe jí, musí také promluvit své závažné slovo. Odpoutávala se od sebe, muèila se do nebytí - ano, ano, tak vypadal, pøímý, jako by byl spolkl pravítko, navoskované kníry, ostrý pohled, ochmýøený, malinovský týl, ironický úsmìšek - inu, již tu stojíš, již jsi tu, otevøi ústa! A rty se pohybují, odhalují dlouhé žluté øezáky, otvor do hloubi rozkládajícího se nitra se šíøí, šíøí: „Ty jsi, Štìpko, taková dobrá klisna!” A povzbudivì ji udeøí do zad. Štìpka se rozplývá blahem nad tou neohrabanou mužskou lichotkou, nebo v tìch slovech tuší drsnou pochvalu, nejasné povzbuzení. Ano, to je to, co jí scházelo, ocenìní, odùvodnìní jejího místa na svìtì, by jen strohé a zdánlivì nesmyslné. Je nìco výstižného v tìch slovech, právì v tìch: „Ty jsi dobrá klisna.” Kdyby byl øekl „duše”, byl by lhal. Celá se hrbí pod tíhou vdìènosti a radosti, a zatímco vlak hvízdá a jiskry stehují obzor, zatímco petrolejka bzuèí a kola skandují jednotvámou

melodii, veliké, horké, osvobozující slzy jí stékají po tlustých tváøích. 11 Hejtman Malina nebude ležet v nádherné kamenné hrobce, ale v obyèejném hrobì, ja si to pøál mistr Kilián. Štìpka však na nìho nezapomene. Štìpka mu jeho smutný pøíbytek ve vlhké hlínì ozdobí, jak jen živí dovedou okrášlit hroby svých mrtvých. Bude mít pomník s nápisem, ne jako Vejrych hrob beze jména, bude mít kvítí, svíèky a to všechno, nebude opomíjen, nebude osiøelý, ne, to nebude! Štìpka si to odpøisáhla. Kvìtiny a svìtlo, slzy a vzpomínky, všechno bude mít jako ostatní slušní nebožtíci. O Dušièkách papírovou podušku s rùžemi nakadeøenými na vlásence a stuhy z vìncù, které mu dnes darovali. Uprostøed bílé snìžné plochy èervená jílovitá jáma, èpící chladem a syrovostí. Štìpèino srdce se sevøelo hrùzou z pøedstavy být takhle pohøbena a zasypána. A mít pouhých osmatøicet let! Byla pobledlá, ale nesklonila hlavu, aby se oddala drásavému pláèi. Mìla v sobì již všechno vyøízeno. Všechno dùležité se zbìhlo pøede dvìma dny, za jízdy z Prahy. To, že zde stojí v èerném, vlajícím závoji nad otevøeným hrobem, je už jen dodatek, trochu parády pro zvìdavé lidi. Teèka na konci vìty, víc nic. Nìkolik vìtvièek chvoje bylo vrženo na rakev, nìkolik hrud zadunìlo na jejím víku pøi oficiálním rozlouèení, lidé se zaèali rozcházet. Štìpka se dívala do hrobu v tesklivém zamyšlení, v jakémsi tupém údivu, stála a stála, až Jan zaèal být netrpìlivý a lehce se dotkl jejího ramene. Tázavì se na nìho podí-

vala. Tváøil se tak prosebnì a rozpaèitì, byl tak neohrabaný v roli truchlícího pozùstalého, že se na nìho musila usmát. Šerá, neprùhledná obloha. Smrèí høbitovního plotu ozdobené krajkovinou jinovatky. Štìpka si všechny podrobnosti toho dne bude pamatovat až do smrti. Okolní mohyly jako kupky snìhu, panensky bílé, cesta k Pavlovu hrobu rozdupána nesèetnými šlépìjemi. Kráèela zvolna za Janem, obèas se ohlížela. Tam byl zanechán, tam byl uložen, zbývá ho jen zahrabat. Nikdy již nezazní jeho výsmìšný chechtot, nikdy již se neustrojí do sváteèního stejnokroje. Jeho lovecký pes vyje tesklivì u boudy. Ruènice, za niž bylo zaplaceno tím, èemu se øíká štìstí ženy, visí na rohatinì v hoøení pøedsíni. Bude tøeba obèas setøít prach z osiøelé zbranì, pohladit psa, který ztratil pána. Pøed høbitovními vraty pøešlapoval trpìlivì hluchonìmý Franc vedle dvorských saní. Z huòatého kožichu hledìla ostražitì malá vrásèitá hlava starého Maliny. Byl již pøíliš vetchý a lítostivý, aby ho nechali brouzdat vysokým høbitovním snìhem a kdovíjak dlouho stát nad okrajem truchlivé jámy. Již je Štìpka zachumlána v kožichu vedle starce, nìmý s èepicí na uších bere do ruky biè. Jan si dùstojnì sedá proti otci a švagrové. Konì se pohnou a rolnièky vesele zazvoní na cestu do života. Od høbitova do nového, neznámého života cinkají rolnièky, cink-cink-cink místo smuteèních hran. Štìpka se poklidnì rozhlíží. Již ji nemùže zabolet žádná ztráta, vždy všechno, co se dalo ztratit, je už poztráceno. Rolnièky zvoní a konì klušou, odfrkávají páru od nozder, chvílemi je cítit ostrý zápach jejich trusu, padajícího do snìhu. Koòské zadky poskakují, kýta se tøe o kýtu tak stejnomìrnì, tak smìšnì!

Milí konì, milé rolnièky! Jan je tak komický se svou snahou udržet v oblièeji výraz zarmoucenosti! A strýc je tak ubohý, jistì si ani neuvìdomuje, koho to zanechal tam vzadu, na zasnìženém høbitovì! Sanì vjíždìjí na námìstí, pøedjíždìjí roztroušené skupiny posledních funusníkù v èerných zimnících, se svícemi v rukou. Ty svíce! Nyní budou pøezkoumány zrakem šetrných hospodyò a uschovány na dnì skøíní a prádelníkù, a až zas nadejdou dlouhé zimní veèery, bude tu hojnost levného a dobrého svícení. Pøi jejich blikavém svìtle budou otcové rodin èíst noviny a romány na pokraèování, matky látat a podplétat punèochy, žáèkové psát své školní úlohy, jen na nešastného hejtmana Malinu, který utratil život v nezralém mladickém hýøení a který se na bezvýznamné malom욝áky díval hezky zvysoka, nebude pøi nich vzpomenuto. Pozùstalí, sedlák, staøec a žena, pøejíždìjí most pøes Jilemku, nad nímž se pod snìhovými kápìmi hroutí oba svìtci, Václav a Jan, a již zvoní rolnièky Nádražní ulicí. Do tváøí jim vítr vìje od martinického lesa ledové krupky, ale již je zøít støechy dvorských stavení, v Štìpèinì velikém domì se hrdì kouøí z komína. Teplo! Štìpka je prokøehlá a tìší se na vlídný žár svých kachlových kamen. Ve spíži je pøipravena do hnìda upeèená bábovka a Manèa má jistì již kávu uvaøenu. Zahýbají k Vejrychovsku. Hle, otevøené okno! To se vìtrá pokoj, kde Pavel naposledy nocoval. Tím oknem se mají rozptýlit do vesmíru poslední stopy jeho pobloudilé duše. Šastnou cestu na tu vìènou pou, na ten nekoneèný kolobìh, který ozdravuje a k novému, èistšímu životu znovu pøipoutává to, co bylo poskvrnìno. Oklepávají si boty na prahu, a nyní do sínì, do útulné sínì, kde už mrazivý vítr neøeže do uší. Štìpka cítí, jak se jí v prsou

rozrùstá opojný pocit svobody. Vzácný dar života je jí vrácen, bude moci opìt naložit se svým èasem podle svého, naplnit své dny podle vlastního pøání. Je paní pìkného statku a pøíbuznou sedláka Jana, nikdo jí nemá co porouèet, budou spolu svornì pracovat v jednom spøežení. Vyvine všechen svùj dùvtip a všechnu svou sílu k zdaru spoleèného díla, svou kiliánovskou opatrnost soustøedí na to, aby nebyla ošizena. Teï se teprve ukáže, co Štìpka dovede! Drahý dvùr! Všechno, co proti nìmu mìla v dobách zármutku a trudnomyslnosti, bylo pustým rouháním. V duchu jej odprošuje. Vždy byla vlastnì nemocná, jistìže byla nemocná, ale teï se jí zas vrací její staré, veselé zdraví. Odložila v kuchyni na služèinu postel svùj smuteèní klobouk se závojem a opásala se modrou zástìrou hospodynì. V èele stolu usadila strýce, po své pravé stranì švagra, vlastní rukou nakrojila bábovku. „Dejte si dobøe chutnat!” A už to není zamyšlená a sklíèená vdova, ale žena, ne sice krásná, ale kyprá a svìží, vlastnì dívka, která dosud nepoznala muže. „Jezte a dejte si chutnat!” a pøistrkuje hrneèek Janovi, který ji pozoruje s ostýchavou nedùvìrou, potom strýci, jehož kostnaté ruce se tøesou. Vpadlá ústa nemají už ani jediného zubu. „Vypadáš, jako bys pøišla z bálu, ne z pohøbu svého muže,” kysele se usmívá Jan nikoli bez ostnu výèitky. Jemu samému ani nenapadne truchlit, aè právì pochoval jediného bratra, teï je však ponìkud uražen, že vdova není dostateènì zkrušená. Nastává chvíle, kdy by se hodilo èastovat ji mužnými útìchami. „Jen ji nech, a se dívá vesele do svìta, a se smìje,” snad poprvé v životì staøec upøímnì hájí svou snachu s trojitou bradou.

Štìpka sedá ke stolu, míchá lžièkou kávu, zakusuje se zdravým chrupem do bábovky. Její oèi bloudí k oknu, vidí venku poletovat sníh v rozmarném tanci. Padá, padá na vejrychovská pole, kde pod studenou duchnou spí obilí, vrší se na støeše èertovy stodoly, staré zchátralé stodoly, která by mohla mnoho vyprávìt o Štìpèinì dìtství. Tam, na mezích kolem statku, v aleji, na mokøinì u lesa, všude jsou vytlaèeny stopy jejích dávných krokù. Všude kolem je její stará zaslíbená zemì. Tu zemi si poctivì koupila, zaplatila ji prací i hoøem. Dostala za ni výmìnou strašlivá zklamání. Teï je však její! Je její! Vítìzná radost Štìpku zaplavuje. „Kdypak to tam venku pøestane?” ptá se znalecky švagra. „Za týden máme konec února,” poèítá sedlák na prstech, „v polovinì bøezna by mohla pøijít obleva, možná však také, že až poèátkem dubna.” „A potom se pustíme do práce!” Štìpka se èervená ostychem, že vyslovila tak veliké slovo, èervená se jako holèièka. „Pustíme se do práce,” pøikyvuje Jan. I on je celkem spokojen. Strašidlo, které tu kazilo vzduch, je totam. Není již pøíèiny k svárùm ani k obavám. Štìpce nelze upírat právo na to, co ze dvora získala. Ostatnì, je jisto, ta ženská má svou cenu. Musí se jí pøiznat, že tehdy v zimì, když se dohadovala o smíru, jednala velmi diplomaticky. Milerád jí i napøíštì poradí a pomùže, však mu za to slušnì platí. Bláznivý Pavel, který dal život za trochu flámù, který dal pøednost lenošení pøed poctivou prací, zmizel v propadlišti. Už teï je vidìt, že tu po nìm nikde nezùstane prázdné místo. Naopak! Až nadobro zapomene, stane se z ní teprve pravá žena na svém místì. Není tomu ani tak dlouho, co vinou tamtoho vojáka viselo všechno takøka nad propastí. Teï je už zas, chválabohu, všechno v poøádku. Statek je zachránìn Štìpèinými penìzi, jenom

jejími penìzi, to se také musí uznat. Dokonce je nadìje, že se to teï hne trochu kupøedu. Och, jistì se to hne kupøedu, Jan, vychytralý sedlák, vidí pøed sebou, v mlhách nepøíliš daleké budoucnosti, obraz vìtšího a bohatšího Vejrychovska. Ještì dobøe, že spolu nemìli dìti,” myslí si uvnitø své kulaté, krátce ostøíhané hlavy. ,,S dìtmi by byla potíž. Matce dìtí není radno dùvìøovat. Sotva bychom se tak dobøe shodli, kdyby tu sedìly Pavlovy dìti.” „Kdyby tak ještì byly dìti,” touží zádumèivì Štìpka po ještì úplnìjším štìstí, „to by teprve bylo to pravé!” Je ochotna døít se do úpadu pro pøelud Vejrychovska svého dìtství, pro tklivé Vejrychovsko mrtvé matky, pro památku svého neúnavného, svìdomitého otce, pro pouhou rozkoš ze vzkvétajícího díla, ale ještì radìji a ještì zuøivìji by pracovala pro docela prostý lidský cíl, pro budoucnost krve ze své vlastní krve! Strýc hledí pøed sebe sivýma, vyhaslýma oèima, láme po drobtech bábovku. Znenadání odpovídá na jakési vlastní toulavé myšlenky, které s tím, co se zde mluví a sní, nemají žádnou spojitost: „Co není, mùže být.” „Co tím myslí?” dìsí se, diví a vzrušuje Štìpka, náchylná k povìrèivosti, vždycky ochotná k nìjaké nadìji. V starcovì blábolení nalézá odpovìï na skryté touhy svého nitra. „Co není, mùže být,” opakuje si v srdci to, co se odlepilo od malátného mozku jako pavuèina z trávy za vìtrného dne. Co není, mùže být! Najednou je Štìpce do zpìvu. Vždy má ještì celý život pøed sebou, celý dlouhý život! Je ho utracena jen docela malá èást. „Co není, bude!” pøislibuje jí její nadìje, a nová radost se mísí s jásavými myšlenkami o pøíští èinnosti. „Tváøí se blaženì, pøespøíliš blaženì,” všímá si jí starostlivì Jan. „Je tu pøece ještì jedna vìc, která se nesmí pustit

ze zøetele, jedna hrozivá vìc, která by mohla dvoru ublížit. A v tom jí nelze tak docela dùvìøovat. Co když si zamane, že se znovu provdá? Pak by nastaly nové, neèekané zápletky. Ženská plná života - och, v tom je pìkné èertovo kopýtko!” Jeho èelo se krabí vráskami, prsty zajedou do vlasù, ústa se køiví - obraz usilovného pøemýšlení. „Provdá-li se, pøijde polovina dvora do cizích rukou. Pak by se mohly objevit také ještì dìti. Ne, to se nikdy nesmí stát! Nesmí, pravda, ale jak tomu zabránit?” Zešeøilo se zatím a tma rychle houstne. Štìpka vstává, aby rozsvítila stahovací petrolejku nad stolem. Vztahuje oblé paže, snímá opatrnì cylindr, povytahuje knot, škrtá. Sedlák i staøec sledují mlèelivì pohyby jejích rukou, dívají se nábožnì vzhùru, jako by na tom, vznítí-li se èi nevznítí knot od oharku zápalky, bylo závislé všechno blaho budoucnosti. Svìtlo vzplanulo, pohaslo, a koneènì, pøiklopeno sklem, znovu zaplálo. „Nemìla ženichù na vybranou, když byla o deset let mladší,” v duchu se utìšuje Jan a zkoumá její širokou tváø, ozáøenou lampou, „tím spíš se o ni nebudou zajímat teï. Ale co kdyby pøece? Pak by snad bylo moudøejší, abych je pøedešel. Co? Já? Pøedešel? Ne, není to hloupý nápad. Když mohl Pavel, proè bych nemohl já? Štìpka - co je to Štìpka? Polovina Vejrychovska. Spojit obì poloviny, mít jediné, veliké Vejrychovsko, nebylo by to krásné? Ovšem, jestliže by si dala øíci.” Petrolejka se malounko kývá. Štìpka jde k oknu, aby zatáhla roletu, tam se však zastavuje, okamžik váhá. Ještì jednou, na rozlouèenou pøed nocí, obejme pohledem svá pole, obrysy hospodáøských budov, linii blízkého lesa. Potom se vrací ke stolu k svým hostùm, statná, pevná, záøí úsmìvem,

a za ní roste na zdi její stín, smeká se na výstupek komína, tam se lomí v groteskní rohatou obludu. „Zkusím to,” umiòuje si Jan. „Poèkám tak dva tøi mìsíce, a pak jí to øeknu. Co se mi mùže stát? Nanejvýš mì odmítne. Ona mì však neodmítne. Také pochopí, co by to pro nás oba mohlo znamenat. Statek nás spojí.” Starý Malina mžourá do svìtla zapadlýma kalnýma oèima jako churavý pták. Manèa v kuchyni hluènì pøikládá do kamen.