jaro 2016 udrzitelný rozvoj Máme pouze jednu planetu

jaro 2016

áleno v h c s

j o v z o r ý n l e t i Z r ud le hvá no sc

Máme pouze jednu planetu

26

10–20

obsah

36–37

Společenská odpovědnost firem

Stroje, které rozumějí lidem

inovace Fotovisions ................................ 4 Novinky ...................................... 6

16–19

Investovat do věcí, které nejsou „hezká charita“

V současném prudce se rozvíjejícím světě se výrazným způsobem mění i chápání společenské odpovědnosti firem. O své zkušenosti z domácího prostředí, ale i ze zahraničí se s námi podělil Šimon Pánek, spoluzakladatel a ředitel nadace Člověk v tísni.

Siemens – zrození úspěchu (12) Nový dopravní prostředek – „Elektromote“ .............................. 9 Téma čísla Společenská odpovědnost firem ......................................... 10 Lidé jsou naším největším bohatstvím …a proto se o ně musíme dobře starat .................... 12 Máme pouze jednu planetu ......... 14 Šimon Pánek: Investovat do věcí, které nejsou „hezká charita“ ..... 16 Joe Kaeser: Průmysl může vést ke změně klimatu ............. 20

38–39

Roboti jdou do práce. A kam půjdou lidé?

Nadine vám podá ruku, když s vámi mluví, hledí vám do očí, podle obsahu konverzace projeví radost nebo smutek. Zapamatuje si vás, ví, o čem jste hovořili minule. Prostě – příjemná recepční na Nanyangské technické univerzitě v Singapuru. Až na to, že Nadine je robot. Jeden z těch, kteří vás možná brzy připraví o práci.

Budovy Svět inteligentních budov ........ 22

Správa budov Technická správa budov vstoupila do nové éry ................... 28 Historie/budoucnost Meteorologie: jedna z nejstarších věd .............. 30 Meteorologie je čistá matematicko-fyzikální věda ..... 32 Energetika Balony střeží energii města ....... 34 Roboty Stroje, které rozumějí lidem ..... 36

LIDÉ My visions Roboti jdou do práce. A kam půjdou lidé? ................... 38 Vladimír Mařík: Ruku na tlačítku stop musí držet člověk .................. 40

LIFESTYLE Medicína Robotický rentgen .................... 24

Architektura Líheň vědomostí ....................... 42

TECHNOLOGIE Film Jak daleko je to do vzdálené galaxie? ...................................... 26

Automobily Jaká BUDD-e mobilita? ............. 44 Kaleidoskop ............................ 46

42–43

Líheň vědomostí

Vážení čtenáři,

Jaro 2016

VISIONS Časopis o lidech, technologiích a inovacích Vydává: Siemens, s. r. o. Siemensova 1, 155 00 Praha 13 Ročník 6 Vychází čtvrtletně Jazyk vydání: český Šéfredaktor: Andrea Cejnarová Supervize: Vladimír Bukač Na přípravě časopisu se dále podíleli: Milan Bauman, Vladimír Duduc, Josef Janků, Ľubomír Jurina, Karol Klanic, Josef Tuček, Pavel Olivík, Martin Valášek, Pavel Záleský Informace o možnostech inzerce získáte na telefonním čísle: +420 233 031 111 nebo na e-mailové adrese: [email protected] Grafická úprava: Tomáš Čáha Jazyková korektura: Šárka Vorková Tisk: Logik, s.r.o. Evidenční číslo MK ČR: E 18787, ISSN 1804-364X Kopírování nebo rozšiřování časopisu, případně jeho částí, výhradně s povolením vydavatele. Neoznačené texty a fotografie: Siemens, archiv redakce Fotografie na titulní stránce: Bigstock

mám radost, že se opět po čtvrt roce setkáváme nad stránkami našeho časopisu a znovu nad tématem, které je mi velmi blízké – společenskou odpovědností firem, známou pod anglickou zkratkou CSR. Za dobu, co se pohybuji v podnikatelském prostředí, se v chápání aktivit, které se pod těmito třemi písmeny skrývají, mnohé změnilo. Zatímco dříve to byl spíše jen ekvivalent jakéhosi dárcovství, sponzoringu či, chcete-li, charity, dnes se za tímto pojmem skrývá mnohem víc. CSR se dnes rozvinulo do mnohavrstevnatého „oboru“, který pomáhá řešit nejpalčivější problémy současnosti. CSR se netýká jen účasti firem na sociálně prospěšných projektech. Jeho rozsah je mnohem obšírnější. Velmi úzce totiž souvisí s globální problematikou trvalé udržitelnosti, která je v dnešní době více než aktuální. Kdyby se například radikálně nesnížily emise CO2 a současný stav trval dalších cca 30 let, podle odborníků by došlo ke globálnímu nárůstu průměrné teploty na Zemi o celé 2 stupně Celsia, což by trvale a nevratně změnilo klima na celé planetě. Průmysl a konkrétně technologický rozvoj nelze vinit z toho, že jsou největšími původci současného špatného stavu životního prostředí a těmi, kdo nejvíce ohrožují budoucnost naší planety. Je to častý mýtus, problémem je spíše nadměrné používání dostupných technologií. Jsou ale jedinými, kdo mohou tuto situaci napravit. Ale nejen to. Možnosti techniky i technologií jsou dnes již takové, že bychom mohli dosáhnout mnohem lepšího stavu, než jaký byl v době předindustriální (samozřejmě za předpokladu aktuálního množství lidí žijících na Zemi). Vždyť jen primitivní lokální topeniště by při současné hustotě zalidnění dokázala zamořit ovzduší tak, že bychom zde nemohli dýchat. Siemens si je této odpovědnosti dobře vědom, jak se ostatně můžete dočíst v našem časopisu, a veškeré své aktivity plánuje s ohledem na trvalou udržitelnost, ke které se přihlásil a jejíž požadavky se snaží bezezbytku plnit. Namátkou uveďme například obnovitelné zdroje a naše aktivity při budování větrných parků. V oblasti pohonů jsme na světové špici ve výrobě úsporných a efektivních elektromotorů. Významnou roli hrajeme v oblasti budování chytrých měst a chytrých domácností. Opomenout bych neměl ani Siemens Product Lifecycle Management, který již dnes disponuje uceleným řešením pro celý životní cyklus výrobku, jež přináší nebývalé úspory z po­ hledu eliminace výroby prototypů, reálných provozních zkoušek, poruch vyžadujících servis apod. Pozadu ale není ani naše divize Healthcare, která každoročně přichází s novými koncepcemi přístrojů, které jsou stále šetrnější jak k pacientům, tak i k celému životnímu prostředí. Milí čtenáři, když píši tyto řádky je únor, venku je 13 stupňů Celsia, zataženo a smog. Asi se shodneme, že takto by zima u nás vypadat neměla. Ať již jsou příčiny těchto teplých zim jakékoliv, i teplý vzduch přeci může být čistý. Lépe řečeno: měl a musí být čistý, protože na něm závisí zdraví naše i našich dětí. Pojďme se nad tím zamyslet a něco pro to udělat. Vždyť k trvale udržitelnému způsobu života se nemusí přihlásit jen firmy, ale každý z nás sám za sebe. Eduard Palíšek generální ředitel Siemens Česká republika

inovace fotovisions

04 | 05

Jak vám tluče srdce?

Copyright.: Hospital do Coração, São Paulo, Brasilien

Srdce je svalový orgán, který je u dospělého člověka dlouhý přibližně 12 cm a široký 8 až 9 cm. Rychlost tepu, nebo chcete-li srdeční puls, nám prozrazuje, kolikrát za minutu se srdce stáhne a vypudí do oběhu přibližně 5–6 litrů krve. U člověka v klidu je srdeční frekvence 70–80 stahů za minutu. Dokážete si ale představit, jak celý tento proces skutečně vypadá? Díky nové softwarové platformě společnosti Siemens Healthcare s názvem Syngo.via Frontier, která umožňuje reálné interpretace lidského těla, můžete na obrázku v 3D zobrazení vidět nahromaděnou krev v levé komoře a koronární tepny.

inovace novinky

Až 40 %

nákladů dokáže uspořit nový způsob vyvedení výkonu mořských větrných parků.

06 | 07

600 000 40 GW lidí ročně zemře na malárii.

Turbína s levitujícím rotorem

Princip magnetické levitace není žádnou novinkou, přesto však jde stále o velmi náročnou technologii, která má zatím jen relativně omezené využití. Vývojáři společnosti Siemens tohoto jevu nyní využili ke konstrukci parní turbíny, jejíž rotor levituje působením silného

magnetického pole. To vzniká v elektromagnetických ložiscích, která nahradila stávající ložiska v již existující turbíně. Výsledkem je nulové tření rotoru se sta­ cionární částí, což může vést ke zvýšení účinnosti turbíny až o 1 %. Samotná turbína pak nepotřebuje mazací médium.

elektrické energie by měly produkovat větrné farmy u evropských břehů do roku 2020.

Statistikou proti malárii Malárie patří k nejnebezpečnějším onemocněním vůbec a ročně způsobuje smrt odhadem více než 600 000 lidí. Nemoc je zákeřná nejen svým snadným přenosem prostřednictvím komárů, ale i širokým spektrem symptomů, které výrazně ztěžují její diagnostiku. Vědci společnosti Siemens proto vyvinuli novou statistickou metodu, jež dokáže malárii odhalit pomocí rychlého krevního testu. Jelikož malárie může měnit výsledky testů rozdílným způsobem u různých pacientů, vědci přistoupili k problému statisticky a začali ve výsledcích testů vyhledávat znaky společné pro pacienty s malárií. Na základě analýzy pak sestavili vzorec, pomocí nějž je možné z hodnot vybraných parametrů stanovených pomocí hematologického analyzátoru ADVIA 2120 diagnostikovat malárii.

Vyvedení výkonu z mořských parků U velkých větrných farem na moři (tzv. offshore) se výkon standardně vyvádí na pevninu přes tzv. transformační plošiny. Firma Siemens nyní přišla s řešením, které zjednodušuje vyvedení výkonu a podstatně snižuje náklady na jeho vybudování, a to až o 40 %. Vše spočívá v nahrazení konvenčních transformačních plošin takzvanými transformačními moduly OTM (Offshore Transformer Module). Jedná se o platformu s transformátory, která Offshore může být připojena a namontoTransformer vána přímo k základům existující Module větrné elektrárny a která funguje jako standardní transformační plošina. To je možné jen díky vývoji, jehož výsledkem je nízká hmotnost a malé rozměry použité technologie, modul má rozměry přibližně 15 na 30 m. Toto řešení je i ekologické. Namísto minerálních izolačních olejů pro transformátory je použita netoxická kapalina na bázi esterů kyseliny, která má nízkou hořlavost a je biologicky odbouratelná.

OTM

Vyvedení výkonu přes standardní transformační plošiny

Zapojení tranformačního modulu OTM

Červený anděl pro mořské větrné farmy Mořské větrné farmy patří v současné době k nejperspektivnějším energetickým zdrojům a do roku 2020 by farmy rozmístěné u evropských břehů měly produkovat 40 GW elektrické energie. Kvůli umístění elektráren však i rutinní servis představuje ne-

Datové centrum odpojené od sítě Unikátní datové centrum, které není připojeno k veřejné rozvodné síti, uvedla do provozu trojice společností Siemens, Microsoft a FuelCell Energy. Centrum se nachází v americkém státě Wyoming a místo k veřejné rozvodné síti je připojeno k čističce odpadních vod. Z ní však do centra

neproudí elektřina, ale metan vznikající v průběhu čištění vody, který je přímo v centru pomocí palivových článků elektrochemicky přeměňován na elektřinu. Centrum je výborným příkladem toho, že i takto delikátní provozy mohou pracovat čistě s využitím obnovitelných zdrojů energie.

Aby stroje netopily zbytečně Skupina vědců společnosti Siemens se pustila od výzkumu využití tzv. ztrátového tepla, tedy tepla generovaného průmyslovými stroji. Jejich 120 cílem je umožnit co nejefektivnější využití tepla ze strojů, pracujících při relativně nízkých teplo70 tách v rozmezí zhruba 70 °C až 120 °C, pro výrobu pitné vody či pro vytápě°C ní budov. Výsledkem jejich práce je první prototyp speciální čističky, produkující čistou vodu převážně díky ztrátovému teplu. V budoucnu by její rozšířená verze mohla najít uplatnění např. v plnicích linkách či pivovarech.

Větrná elektrárna s umělými neurony Větrné elektrárny se stavějí na těch největrnějších místech, ani ty ovšem nemohou zaručit vždy stabilní vítr. Povětrnostní výkyvy pak ovlivňují nejen produkci elektřiny, ale mají dopad i na životnost elektráren. Vývojáři společnosti Siemens proto vyvinuli speciální software, který dokáže nastavovat parametry

větrných turbín tak, aby za každého počasí pracovaly pokud možno co nejefektivněji. Software k tomu využívá tzv. neuronových sítí, tedy softwarového nástroje, který svojí strukturou vychází ze struktury mozku. Výsledkem je o 1 % větší množství vyráběné elektřiny a zejména delší životnost turbín.

jen nákladnou, ale i poměrně nebezpečnou akci. Společnost Siemens proto uvedla do provozu dvojici speciálních lodí, jež jsou určeny výhradě pro servis mořských větrných elektráren. Každá z 80metrových lodí funguje jako plně soběstačná základna schopná pojmout tisíce náhradních součástek a umožnit čtyřem desítkám techniků provádět okamžitě a přímo na moři i značně komplikované opravy.

inovace novinky

08 | 09

Vědci zachytili gravitační vlny Fyzikům se poprvé podařilo přímo zachytit gravitační vlny, jejichž existenci předpověděl Albert Einstein ve své teorii relativity. Brzy po zveřejnění obecné teorie relativity si Einstein uvědomil, že by se gravitace mohla projevovat stejným způsobem jako

světlo, a to vznikem vln. Tyto vlny by ovšem na rozdíl od elektromagnetických vln mohly deformovat – natahovat a smršťovat – samotný prostor. Gravitační vlny vznikají v okamžiku zrychlování nebo zpomalování hmotných těles. Vzhledem k povaze gravitační síly jsou ale natolik slabé, že se dají pozorovat jen v případě pohybu skutečně ohromných objektů, které dramaticky mění rychlost. Ve čtvrtek 11. února experiment LIGO oznámil, že jeho detektory Einsteinem

předpovězené gravitační vlny poprvé přímo zachytily. Signál detekovaly oba detektory, a to s rozdílem několika milisekund, což odpovídá době, za kterou gravitační vlny pohybující se rychlostí světla urazí vzdálenost několika tisíc kilometrů mezi detektory. Potvrdily se tak dohady, které mezi fyziky kolují již několik měsíců. K prvnímu zachycení vln údajně došlo již 14. září 2015, tedy v době, kdy experiment LIGO (nově nazývaný Advanced LIGO) nastupoval po dlouhé modernizaci do plného provozu. Všechny systémy již sice běžely naplno, oficiálně ale měl experiment začít až o tři dny později. Naměřené hodnoty proto nebyly platné a i sami vědci byli v tomto okamžiku velmi opatrní. Pečlivě prověřovali možnost, zda se nejedná o signál vzniklý jen tak mimochodem během testování zařízení. Jaké hodnoty fyzici naměřili, není až tak podstatné. Klíčové je to, že to prokazatelně byly gravitační vlny (aspoň se to teď tvrdí) a tudíž že gravitační vlny skutečně lze pozorovat. Fyzici a astronomové nyní poprvé jasně vidí, že existuje nový a zatím nepoužívaný způsob, jak se „podívat“ do vesmíru na objekty, které jsme zatím přímo vůbec pozorovat nemohli, třeba na černé díry.

Robotický šváb může zachraňovat lidi Nemusíte mít zvlášť dobrý odhad na to, aby vám bylo jasné, co by se s vámi stalo, kdyby vám někdo naložil na záda náklad o hmotnosti 900krát větší, než sami vážíte. Ano, rozdrtilo by vás to na kousky. Pokud tedy jste lidé. Kdybyste ale byli švábi, tento tlak byste nejenom přežili, ale dokonce byste dokázali utíkat s tímto nákladem vysokou rychlostí. Vyplývá to z nové studie Kalifornské univerzity v Berkeley. Výzkumníci si stanovili za cíl zjistit, pomocí jakého mechanismu je americký šváb (Periplaneta americana) schopen vtěsnat se tak rychle do zcela malých děr. Za tímto účelem postavili robota o velikosti dlaně, který replikuje chování i biologii švába. Tým zjistil, že se šváb dokázal nejen dostat do otvorů o velikosti pouhé jedné desetiny palce, ale byl schopen utíkat velkou rychlostí i v situaci, kdy byl zploštělý na polovinu. Stlačitelný robot s kloubovými mechanismy (neboli Cram) dokázal roztáhnout nohy, když byl zmáčknutý, tělo mu chránil plastový kryt vymodelovaný po vzoru

tuhých křídel, které pokrývají tělo švába. Robota pak natáčeli pomocí vysokorychlostní kamery, jak běhá mezi deskami, vzdálenými od sebe jen čtvrtinu palce. I když mu mezery zúžili, robot byl i přesto schopen vysokou rychlostí probíhat mezerami o šířce pouhé jedné desetiny palce.

Tým, který podrobně popsal svou práci v Proceedings of the National Academy of Sciences, doufá, že by se robot mohl používat při pátracích a záchranných misích po zemětřesení nebo jiných přírodních katastrofách. Tým postavil robota pomocí techniky připomínající origami. V reálném životě ale bude zapotřebí mnohem „silnější“ metody.

Fotbalové hřiště jako elektrárna V nigerijském Lagosu dokázali prakticky využít i oblíbený sport – fotbal. Originální technologie, umístěná pod fotbalovým trávníkem, dokáže přeměnit kinetickou energii hráčů v elektrickou energii, která dokáže rozsvítit celý sportovní areál. Málokdo by čekal, že fotbalové hřiště budoucnosti vyroste zrovna v Nigérii. Za vznikem zcela unikátního projektu stojí nezvyklá spolupráce místní školy, energetického gigantu Shell, populárního rappera Akona a britské společnosti Pavergen. Pod trávníkem jsou zabudovány speciál-

ní dlaždice, které zachycují energii z dopadů chodidel hráčů a přetvářejí ji v elektřinu. I když společnost Pavegen přísně tají jakékoli bližší informace o své technologii, ví se, že její dlaždice fungují na principu piezoelektrického jevu. Při sešlápnutí dlaždice dochází v mikroskopických mřížkách k přiblížení kladných a záporných iontů a vzniku elektrického náboje. Jedna dlaždice je prý schopna z jednoho došlapu vyrobit až 12 V. Celé hřiště přitom pokrývá stovka dlaždic, což může v kombinaci se solární energií zajistit 24hodinové svícení nejen v areálu, ale i v blízkém okolí. Podobné hřiště finguje přes rok i ve slumu v brazilském Riu de Janeiro. Piezoelektrická technologie představuje ideální zdroj energie v místech, kde se pohybuje velké množství lidí, třeba ve školách, sportovních centrech nebo na tržištích. Laurence Kameball-Cook, jeden ze zakladatelů Pavegenu, chápe inovativní hřiště jen jako začátek nové technologické revoluce, která by mohla zajistit elektrifikací celých obcí a vyřešit energetické problémy, které trápí velkou část afrického kontinentu.

Werner von Siemens: zrození úspěchu (12)

AUTOR: milan Bauman FOTO: SIEMENS

Nový dopravní prostředek – „Elektromote“ První trolejbus se na scéně dějin technických vynálezů objevil v roce 1882. Tedy rok poté, co byla v Berlíně v roce 1881 firmou Siemens & Halske uvedena do provozu první elektrická tramvajová linka. Tehdy, shodou okolností rovněž v Berlíně a pod taktovkou stejného výrobce, byl zkoušen vůz na kolech bez kolejové dráhy, jehož pohon zajišťovaly elektromotory napájené z trolejové sítě na sloupech. Berlín je průkopníkem elektrické nekolejové trakce, neboť v městské části Halensee postavil v roce 1882 Werner von Siemens zkušební trať, na které krátký čas provozoval první trolejbus na světě. Myšlenka trolejbusu, jehož dvoupojmový název je zcela zřejmý, měla logický vývoj. Před érou elektromotoru podobnému účelu sloužily takzvané omnibusy. Byla to nekolejová vozidla tažená koňmi, určená pro veřejnou hromadnou dopravu po stanovené trase podle jízdního řádu. Za první vozidlo tohoto typu bývá označován

″

Koňmi tažený omnibus v Hannoveru

busy, schopné pojmout co nejvíce cestujících. Vozidlo pojmenoval „vůz za pět haléřů“ (carrose a cinque sol). Objevilo se tak vlastně první jednotné jízdné ve veřejné dopravě. Jak už bylo uvedeno, první trolejbus na světě s názvem „Elektromote“ vyrobil ve své firmě Siemens a měl podobu klasického otevřeného kočáru. Koňský potah v něm nahradily dva

Zahájení zkušebního a předváděcího provozu trolejbusu „Elektromote“ je datováno 29. dubnem 1882 a celý experiment skončil po šesti týdnech – 13. června 1882. Trolejové vedení bylo pak demontováno o několik dní později s odůvodněním, že tato koncepce je vhodná, ale je ji třeba dále

rozvíjet. Největším problémem se ukázal kontakt osmikolového sběrného vozíku s trolejí. Druhým berlínským trolejbusovým provozem se stala přibližně 2 kilometry dlouhá zkušební trať, která spojovala dnešní nádraží Schöneweide s obcí Johannisthal. Od 5. prosince 1904 na ní v osobním provozu jezdily dva trolejbusy. Byly ale kvůli špatnému vydláždění brzy poškozeny, a tak byl provoz na této trati ukončen již 4. ledna 1905. Trolejbusy historického období byly skutečně proti tramvajím značně nedokonalé. Neexistovaly rovněž pneumatiky, kvalita silnic byla mizerná. Na další úspěšný rozvoj si tedy trolejbus musel ještě počkat. /Pokračování životopisu W. von Siemense příště/

První trolejbus na světě měl podobu klasického otevřeného kočáru. Koňský potah v něm nahradily dva elektromotory, k nimž byl elektrický proud přiváděn kabelem z kontaktního vozíčku.

koňmi tažený vůz pro osm cestujících, který pod názvem „Carosse“ předvedl roku 1662 francouzský vědec, filozof a matematik Blaise Pascal. Ten dostal nápad proměnit nájemné vozy v Paříži v dostavníky – omni­-

elektromotory, k nimž byl elektrický proud přiváděn kabelem z kontaktního vozíčku. Ten pojížděl po dvou trolejích zavěšených nad cestou. Trať v berlínské čtvrti Halensee měla délku 540 metrů.

„Elektromote“ – nejstarší trolejbus světa značky Siemens, který byl v Berlíně v provozu v roce 1882.

Společenská odpovědnost firem

inovace téma čísla

16 | 11 10 17

Společenská odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility – CSR) je definována jako dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních aktivit a jednání s akcionáři. Princip zahrnování sociálních a environmentálních hledisek do strategie firmy, nad rámec primární orientace na vytváření zisku, se nazývá také trojí odpovědnost.

I. Odpovědnost v ekonomické oblasti AUTOrka: Andrea Cejnarová Foto: Siemens, Bigstock

Firma by měla mít pevně zakotvený kodex podnikatelského chování, který by měl zahrnovat zásady týkající se odmítání korupce, transparentnosti podnikání, udržování dobrých vztahů s akcionáři, zákazníky i obchodními partnery, ochranu duševního vlastnictví apod.

II. Odpovědnost v sociální oblasti Do této oblasti spadá filantropie (dárcovství, sponzorství apod.), přísné dodržování lidských práv, dodržování pracovních standardů a dobrá komunikace s akcionáři.

III. Odpovědnost v environmentální oblasti Tato problematika je velmi široká a každá firma ji pojímá jinak. Vždy by ale firma měla zachovávat pravidla co nejšetrnější výroby vzhledem k životnímu prostředí (sem patří také veškerá certifikace podle norem ISO apod.), dodržovat zásady ekologického chování na všech úrovních a aktivně se podílet na ochraně využívaných zdrojů.

Lidé jsou naším největším bohatstvím str. 12–13

Máme pouze jednu planetu str. 14–15

Šimon Pánek: Investovat do věcí, které nejsou „hezká charita“ str. 16–19

Joe Kaeser: Průmysl může vést ke změně klimatu str. 20

Udržitelnost jako nový obchodní model Ve společnosti Siemens se klade důraz na pravidelný dialog s externími a interními zainteresovanými stranami, který pomáhá identifikovat témata, jež jsou klíčová z hlediska udržitelnosti. Jsou to témata významná jak pro Siemens, tak i pro všechny zúčastněné strany. Z hlediska důležitosti se jim přiřazují konkrétní priority, na jejichž základě se vytýčí tzv. akční oblasti, které jsou považovány za klíčové z hlediska udržitelného obchodního úspěchu. Na tyto oblasti se pak v nejbližší budoucnosti soustředí většina pozornosti. Tento detailní rozbor priorit z hlediska „udržitelného rozvoje a občanství“ je základem systému jednotného řízení celé korporace, tzv. „One Siemens management“. Celý tento systém je u Siemens úzce propojen s analýzami makroekonomického vývoje. De facto udává způsob, jakým bude Siemens v blízké budoucnosti reagovat na pět hlavních megatrendů: demografické změny, urbanizaci, změnu klimatu, globalizaci a digitalizaci. Z čistě ekonomického hlediska je hlavní prioritou přispívat ke konkurenceschopnosti zákazníků co nejlepší nabídkou produktů, řešení a služeb. Z tohoto pohledu je pochopitelně zcela klíčová kvalitní spolupráce se zákazníky, ze které plynou témata pro trvalou udržitelnost a související obchodní příležitosti. Samozřejmostí je dodržování pravidel shody (compliance) a aktivní boj s korupcí.

inovace téma čísla

12 | 13

Lidé jsou naším největším bohatstvím Říká se, že největším bohatstvím každé firmy jsou lidé. Není to žádné klišé, ale velká pravda. Ani sebevětší kapitál či nejdokonalejší technologie nevyváží hodnotu, jako u firmě přinášejí lidé, kteří v ní pracují. Moudrý management si toto dobře uvědomuje a svých zaměstnanců si váží a pečuje o ně. Nezáleží ale jen na lidech uvnitř firmy, ale i na všech ostatních, protože lidská společnost je jako jeden velký organismus. Pokud jedna jeho část strádá, neblaze se to projeví v částech jiných.

T

o, čím je firma dnes, je zásluhou lidí, kteří v ní pracují – jejich odborných znalostí, schopností a vysoké míry angažovanosti. V tom také spočívají základy budoucího úspěchu. Chce-li firma zůstat konkurenceschopnou,

musí se neustále snažit získávat a udržet si ty nejlepší a nejvýraznější talenty po celém světě. Aby se jí to podařilo, musí pochopitelně těmto lidem připravit kvalitní a motivační pracovní zázemí. Dobré pracovní podmínky a slušný plat dnes už ale dávno nestačí. Lidé se čím dál tím více zajímají o budoucí perspektivy, se kterými souvisí celoživotní vzdělávání a další aktivity na podporu osobního rozvoje zaměstnanců. Společnost Siemens provádí od roku 2010 každoročně průzkum spokojenosti

základě a v klíčových kategoriích vedení a rozmanitosti (Leadership and Diversity).

TOP zaměstnavatel v ČR V České republice patří Siemens k jednomu z největších a nejvýznamnějších zaměstnavatelů. Pravidelně také získává ocenění v nejrůznějších soutěžích hodnotících přístup a kvalitu. V minulém roce například český Siemens získal titul Zaměstnavatel regionu 2015 v kategorii nad 5 000 zaměstnanců regionálního kola soutěže vyhlašované společností Sodexho.

Mladí lidé jsou budoucností každé firmy. Studenti z partnerské střední školy v Hamburku byli jedni z prvních, kteří navštívili vlak putující Evropou a představující technologie budoucnosti. Ve výstavním voze „The World of All“ Siemens umožnil návštěvníkům, aby si stiskem tlačítka zkoušeli, jak se smart grids liší od stávajících energetických sítí a jaké výhody nabízejí.

zaměstnanců, na jehož základě formuluje nové projekty a strategie na podporu a zkvalitnění pracovních podmínek svých zaměstnanců. V rámci projektu „Vize 2020“ si Siemens stanovil za cíl vylepšit toto hodnocení o 75 % na udržitelném

Ve 13. ročníku této soutěže Siemens zvítězil v regionu Praha. Český Siemens se letos umístil i mezi TOP zaměstnavateli pro studenty vysokých škol, z čehož máme největší radost. Více než 10 tisíc českých vysokoškoláků

…a proto se o ně musíme dobře starat komunikovat s budoucím zaměstnavatelem přes Facebook, či LinkedIn nebo s jakou firemní kulturou se mladí lidé nejvíce ztotožňují.

Pomoc potřebným

Libor Slonka je jedním ze dvou tisíc zaměstnanců mohelnického závodu společnosti Siemens, který díky projektu Restart@Siemens získal práci v lisovně magnetických obvodů.

zařadilo společnost Siemens mezi nejlepší zaměstnavatele v 5. ročníku studie TOP Zaměstnavatelé. Siemens se umístil na druhém místě v kategorii Automobilový & Strojírenský průmysl. Výsledky této soutěže ale přinesly i další velmi cenné informace. Například jak mají firmy studenty zaujmout, zda chce mladá generace raději

V roce 2004 byl založen Siemens Fond pomoci – unikátní koncept, který prostřednictvím neziskových organizací pomáhá slabším a potřebným, kteří se ne vlastní vinou dostali do obtížné situace a nemohou si pomoci sami. Každý měsíc Siemens Fond pomoci rozděluje 100 tisíc Kč mezi projekty, které neziskovým organizacím umožňují zlepšovat své služby. Za jedenáct let svého fungování podpořil Siemens Fond pomoci přes 350 projektů neziskových organizací. Přitom mezi tyto projekty, které byly zrealizovány ve všech regionech České republiky, rozdělil na 20 milionů Kč. Charitativní projekty, které dostanou finanční dar, vybírá vícečlenná komise složená z odborníků a zaměstnanců, kteří se sami dlouhodobě věnují filantropii. Regionální kola Siemens Fondu pomoci, která se zaměřují na pomoc místním neziskovým organizacím, probíhají v Brně, Mohelnici, Trutnově a Frenštátu pod Radhoštěm. Dalším velmi zajímavým českým CSR projektem je program Restart@Siemens, jenž má za cíl pomoci lidem bez domova, kteří se do těžké životní situace dostali bez vlastního zavinění. Vybraným

Statistika zaměstnanců Siemens k 30. září 2015 Počet zaměstnanců v tisících 2015

348

2014

357

(Siemens v České republice aktuálně zaměstnává více než 9 tisíc lidí) Počet nově přijatých zaměstnanců v tisících 2015

33,5

2014

32,6

Poměr nově přijatých žen v procentech vůči celkovému počtu 2015

25

2014

29

Odchody zaměstnanců v tisících (na vlastní žádost i z jiných důvodů) 2015

28,8

2014

32,5

Věkový průměr zaměstnanců v procentech z celkového počtu < 35

31

35 – 44

28

45 – 54

26

> 54

15

(Celkový věkový průměr zaměstnanců Siemens během fiskálního roku 2015 byl 41 let) Počet zaměstnanců v manažerských pozicích v tisících

Nadace Siemens podporuje výměnu talentovaných studentů mezi Mandelovou školou ve východním Kapsku (Mvezo, Jihoafrická republika) a v Berlíně. Jedná se o jednu z mnoha aktivit, kterými Siemens podporuje technické vzdělání v rozvíjející se Jihoafrické republice.

2015

63

2014

53

jednotlivcům Siemens ve svých závodech a prodejních organizacích nabízí pracovní místa a po dobu jednoho roku hradí veškeré náklady na ubytování. Se začleněním do komunit pomáhají podpůrné týmy dobrovolníků z řad zaměstnanců, partnerské neziskové organizace poskytují účastníkům sociální poradenství. Program probíhá ve spolupráci s neziskovými organizacemi, které se zaměřují na pomoc lidem bez domova, záštitu mu poskytla ministryně práce a sociálních věcí.

inovace téma čísla

14 | 15

Máme pouze jednu planetu Po 300 letech, která uběhla od okamžiku, kdy Hans Carl von Carlowitz poprvé použil výraz „udržitelné užívání“ v knize Sylvicultura Oeconomica věnované lesnictví, je „udržitelnost“ pro nás všechny stále více než aktuální.

U

držitelné praktiky jsou dnes zapotřebí více než kdy dříve. Po celém světě jsou vlády, společnosti a podn iky konfrontovány s ekonomickými, ekologickými a sociálními výzvami, které vyžadují konkrétní od-

Udržitelnost jako strategický princip V červnu loňského roku se hlavy států a vlád zemí G7 dohodly na summitu na zámku Elmau v Bavorsku na řadě zásad-

Siemens směřuje k CO2 neutralitě

2,2 mil. t

-50 %

-100 %

2020

2030

elektřina vytápění / průmyslové teplo firemní vozy ostatní

2014 povědi a rychlé jednání. Trvale udržitelný rozvoj by měl být klíčovým principem každé firemní kultury. Samozřejmostí je, že by výroba, jednotlivé produkty i zacházení s odpady měly splňovat nejnáročnější ekologické standardy a šetřit energie i další přírodní zdroje.

ních rezolucí souvisejících s klimatem. Byl zde vysloven „historický klimatický slib“, že země G7 sníží do konce tohoto století emise skleníkových plynů na nulu. Tento proces dekarbonizace by měl v konečném důsledku znamenat, že se svět zcela obejde bez uhlí, ropy a zemního plynu.

Tato otázka byla znovu otevřena na listopadové 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu. Zástupci 194 zemí se sešli v Paříži, aby vyjednali navazující dohodu ke Kjótskému protokolu a aby stanovili závazné emisní limity pro všechny signatáře této rámcové úmluvy. Tato dohoda je nutná, protože lidstvo již dále nemůže pokračovat stejným způsobem jako dosud. Podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) lidé vypustili od začátku industrializace do atmosféry více než 2 000 miliard tun CO2, přičemž jen v roce 2014 to bylo 35 miliard tun. Emise skleníkových plynů již způsobily, že se průměrná teplota na Zemi zvýšila o jeden stupeň Celsia. V případě, že by objem emisí zůstal na stejné úrovni, celkové množství emisí od počátku industrializace by do 30 let pravděpodobně překonalo hodnotu 3 200 miliard tun. Podle odborníků by to způsobilo globální oteplování vyšší než dva stupně Celsia. A to by zcela dramaticky změnilo klima na Zemi. Pařížská konference ale bohužel skončila s ne zcela jednoznačnými závěry. Tzv. „Pařížská dohoda o snižování dopadů klimatických změn“ se stane právně závaznou, pokud alespoň 55 zemí, které představují nejméně 55 % celosvětových emisí skleníkových plynů, podepíše a následně

ratifikuje tuto dohodu, schválí ji nebo k ní přistoupí v New Yorku mezi 22. dubnem 2016 a 21. dubnem 2017. Dohoda by měla vstoupit v platnost v roce 2020. Očekávaným výsledkem je omezení globálního oteplování do roku 2100 o dva stupně Celsia oproti předindustriální době. V Pařížské dohodě je nicméně stanoven cíl nižší, 1,5 stupně Celsia, což by zřejmě znamenalo dosáhnout nulové úrovně emisí skleníkových plynů. V Pařížské dohodě ale bohužel, na rozdíl od Kjótského protokolu, není stanoven žádný časový plán ani konkrétní cíle pro jednotlivé země.

Siemens bude do roku 2030 CO2 neutrální

Politici ale nejsou jediní, kteří si uvědomují, že je potřeba začít jednat. Společnost Siemens například zvýšila v průběhu posledních čtyř let svoji CO2 efektivitu o 20 %. Siemens si nyní stanovil další ambiciózní cíl, a to snížit svou současnou uhlíkovou stopu, která představuje 2,2 milionu tun ročně, do roku 2020 na polovinu a dokonce se stát v dlouhodobém horizontu do roku 2030 zcela CO2 neutrální. Dosáhne toho jak redukcí vlastních uhlíkových emisí, tak podporou projektů snižujících emise skleníkových plynů mimo firmu, takzvaných uhlíkových náhrad (carbon offset). Do snižování emisí CO2 Siemens globálně investuje více než 110 milionů dolarů. Vložené investice se podle Joea Kaesera společnosti vrátí již do pěti let a následně díky nim Siemens ročně ušetří 20 milionů dolarů v provozních nákladech. „Snížení uhlíkové stopy je tedy nejen společensky odpovědné – je to i zajímavý obchodní model,“ doplnil Joe Kaeser. (Podrobněji se o tomto programu dočtete na str. 20.)

Také český Siemens vyvíjí aktivity vedoucí ke snížení emisí CO2, a to jak ve výrobních závodech, tak v kancelářských budovách a všech ostatních zařízeních. Konkrétně se jedná o opatření v oblasti správy budov, investic do životního prostředí a čisté mobility, zlepšení energetického managementu či energeticky úsporné výroby

Green City Index sleduje stav životního prostředí ve více než 120 městech v Evropě, v Latinské Americe, v USA a Kanadě a v Africe.

a provozu. Společnost Siemens také pravidelně organizuje programy motivující zaměstnance k ekologicky odpovědnému chování, například soutěž o nejúspornějšího řidiče nebo akce „do práce na kole“. Řešení, která snižují emise CO2, nabízí Siemens i svým zákazníkům. „Inovativní technická řešení jsou zásadní při snižování emisí CO2. Průmysl má dnes výjimečnou příležitost hrát klíčovou roli při přechodu do uhlíkově neutrální budoucnosti,“ uzavírá Eduard Palíšek, generální ředitel skupiny Siemens v České republice.

Zpátky do měst Siemens se ale nezaměřuje jen na globální otázku záchrany celé planety, ale věnuje se i lokálnějším otázkám, jako je život ve městech – megapolích, jejichž počet neustále roste. Zcela unikátní je jeho projekt Green City Index, v rámci kterého se sleduje stav životního prostředí ve více než 120 městech v Evropě, v Latinské Americe,

USA a Kanada 3100 1,4 14,5 –

Evropa 3900 2,5 5,2

v USA a Kanadě a v Africe. Výsledky těchto výzkumů jednoznačně potvrdily, že každé město a každý region má své specifické silné i slabé stránky. Závěrečná studie shrnuje klíčové výsledky každého z regionů, analýzy měst, která dopadla nejlépe, a mnoho zajímavých srovnání překračujících hranice kontinentů, stejně tak jako praktické návody pro každé město, jak se stát „zelenějším“. Co Green City Index měří? V zásadě na cca 30 ukazatelů v osmi až devíti katego­ riích v závislosti na regionu. Pokrývá emise CO2, energie, budovy, využití půdy, dopravu, vodohospodářství a kanalizace, nakládání s odpady, kvalitu ovzduší a správu životního prostředí. Asi polovina ukazatelů v každém indexu jsou ukazatele kvantitativní – obvykle jde o údaje z oficiálních veřejných zdrojů, například emise CO2 v přepočtu na obyvatele, spotřeba vody na obyvatele, míra recyklace a koncentrace látek znečišťujících ovzduší. Zbytek tvoří kvalitativní posouzení města a jeho environmentální politiky: například závazek města získávat energie z obnovitelných zdrojů, snížení dopravní zátěže a způsob sledování kvality ovzduší. Měření kvantitativních a kvalitativních ukazatelů dohromady znamená, že indexy zohledňují jak aktuální situace vzhledem k ochraně životního prostředí, tak i snahu měst stát se „zelenějšími“. A jak to celé dopadlo? Na prvních pěti místech se v celkovém evropském bodování umístily: Kodaň, Stockholm, Oslo, Vídeň a Amsterdam. Praha obsadila 24. místo z 30. Za námi už byla jen města z Balkánu, Turecka a Ukrajiny. Upřesňujeme, že uvedené výsledky jsou z roku 2010. Snad bychom na tom dnes byli alespoň o něco lépe.

–

Hustota osídlení – počet obyvatel na 1 km2

8200 9,4

Průměrný počet obyvatel ve městech v milionech CO2 emise na jednoho obyvatele v tunách Zelená plocha na jednoho obyvatele v m2

Latinská Amerika 4500 4,6 – 255

Afrika 4600 3,9 –

74

Asie 4,6 39

inovace rozhovor

16 | 17

AUTORKA: Andrea cejnarová FOTO: Vladimír Weiss

Investovat do věcí, které nejsou „hezká charita“ V současném prudce se rozvíjejícím světě se výrazným způsobem mění i chápání společenské odpovědnosti firem. O své zkušenosti z domácího prostředí, ale i ze zahraničí se s námi podělil Šimon Pánek, spoluzakladatel a ředitel nadace Člověk v tísni. Co je vlastně předpokladem „dobře dělaného“ CSR u velkých, řekněme nadnárodních firem? Vnitřní struktura a fungování velkých nadnárodní ch firem jsou určitě jiné než v případě malých lokálních firmiček, které jsou těsně napojeny na svůj okres, svoje městečko apod. V případě velkých nadnárodních společností existuje tedy pochopitelně i velké riziko, že budou myslet hlavně na svůj vlastní prospěch, než je tomu u těch malých místních firem. Pokud má mít podnik skutečně funkční CSR, tak to z mé zkušenosti nemůže být jen výsledek marketingového přemýšlení, tzn., co to té firmě přinese, ale určitě i jistého hodnotového zakotvení, na které nestačí excelovské tabulky udávající, kolik se v tom daném roce investuje do PR a marketingu. Dá se najít nějaký „společný jmenovatel“ v přístupu firem s kvalitním CSR? Firmy, kde CSR funguje dobře, jsou ty, kde se pro to rozhodl top management. A nemusí jít jen o čistý altruismus. Většinou je to kombinace více věcí najednou. Třeba instinkt, že v budoucnu budou v bohatších zemích zákazníci dávat přednost produktům a firmám, které ukážou ještě něco navíc než jen to, že dovedou vyrobit věci kvalitně a levně. U řady úspěšných firem je přímo součástí prodejní strategie chovat se ekologičtěji, odpovědněji, poněvadž vědí, že tím získají u zákazníků větší sympatie. To ale opravdu vždy přichází od top managementu, který se pro tuto strategii musí rozhodnout. Může to ale i být z jiného důvodu, například, že zažívají díky svému úspěchu a třeba i monopolnímu postavení ve světě mnoho kritiky a nenávisti, jako tomu bylo třeba v případě Billa Gatese. Ten se přesně z tohoto důvodu rozhodl věnovat velkou část svého bohatství nadaci, která mimochodem funguje velmi dobře. Nadace Billa a Melindy Gatesových velmi profesionálně a sofistikovaně

financuje projekty v rozvojových zemích. Není to žádné jednoduché PR. Jaká je situace v České republice? Když se podíváme do ČR, tak my jsme pouze jedna ze společností, které se ucházejí o podporu. Nám se ale opravdu nejlépe pracuje s takovými firmami, kde se pro

CSR Pojem společenská odpovědnost firem je českým překladem anglického výrazu Corporate Social Responsibility. „pomáhat“ rozhodl top management. (Teď nemyslím jen to, že poprosíme o peníze a někdo nám je dá, ale spíše mám na mysli hlubší porozumění a zájem ze strany firmy o to, co děláme.) V takto řízených firmách pak bývají lidé, kteří CSR věnují část svého času, jdou hlouběji do projektů, do regionů, a s takovými firmami máme pochopitelně vztah jiný, mnohem hlubší. Jakých „druhů pomoci“ si ceníte nejvíc? V Evropě i u nás je čím dál víc firem, které se zajímají i o jiné projekty než ty tzv. prvoplánové, jako je pomoc pro zoo, dětský domov, kulturní a sportovní akce apod., a slyší čím dál víc na hlubší systémové problémy ve společnosti. Ty, které nejsou prvoplánové, ze kterých není žádné nadšení, nejsou líbivé. Mám na mysli např. množství exekucí, sociálně vyloučené lokality, práci s dětmi – inkluzivitu ve školství pro děti, které potřebují nějakou zvláštní podporu, jako např. děti z marginalizovaných prostředí nebo naopak děti extrémně inteligentní apod. Mezi korporáty přibývá těch, které jsou ochotny na tyto „nelíbivé“ projekty přispívat a chápou, že to není jen o tom, že se něco koupí

a něco se někomu dá, ale že jde o systémovou snahu posunout věci dál a doopravdy problémy řešit. To je pro mě největší radost, když vidím, že lidi z top managementu nebo třeba i samotní majitelé firem najednou slyší např. na takové projekty, jako je řešení předluženosti sociálně slabých rodin. To se ale hůře prodává jako PR… Ano, proto o tom mluvím. To už vyžaduje jistou vyspělost a ochotu dárců opravdu upřímně jít do toho, co je skutečný problém, a ne do toho, co je snadným PR. A toho já si velmi cením. Podívejme se ale i na fungování korporátního CSR v tzv. rozvojových zemích. Firmy do těchto zemí přicházejí s jasným cílem – chtějí tam prodávat nebo přímo vyrábět. Na jednu stranu tam vytvoří řadu pracovních míst, na druhou stranu ale významně zasáhnou do současného fungování společnosti. Je to tedy pro takový region vlastně „dobře“? Fungování korporátů v tzv. třetím světě představuje složitou mozaiku problémů, které je potřeba sledovat. Obecně je jasné, že rozvojové země se už dávno nevyvíjejí samy a odděleně od světa. Už proto, že jsme v těchto regionech působili v době koloniální, a tím jsme jim už kdysi dávno zcela narušili jejich přirozený vývoj. Takové to romantické volání „nechme je vyvíjet se samy“, tomu já moc nevěřím. Když tam jsem a mluvím s místními lidmi, tak vidím, že také chtějí lepší vzdělání pro děti, chtějí, aby jejich děti lépe bydlely, chtějí mít televizi, iPhone… – chtějí to samé, co chceme my, poněvadž zvlášť dnes, v době globalizace, o všech těch věcech prostě vědí. Pro mě tedy ani tak není podstatné, jestli se narušuje nějaký přirozený vývoj, jako spíš to, jak se zahraniční firma v dané zemi chová.

inovace rozhovor

18 | 19

Šimon Pánek (* 27. prosince 1967) je jedním ze zakladatelů humanitární organizace Člověk v tísni a v současnosti je i jejím ředitelem. Byl jedním z nejznámějších studentských vůdců Sametové revoluce v roce 1989. Nadace Člověk v tísni byla založena v roce 1992 pod názvem Nadace Lidových novin, od roku 1994 fungovala jako Nadace Člověk v tísni při České televizi. Pod současným názvem je známá od roku 1999. Organizace Člověk v tísni již působila ve více než 50 zemích světa a v letošním roce je aktivní ve více než 25 zemích.

Firma se samozřejmě snaží, nebo aspoň většina firem se snaží, maximalizovat svoje zisky. Některé jdou až přes hranu, některé naopak ne, poněvadž mají silnější vnitřní „compliance“ – vnitřní kontrolu. A zase se vracím k tomu, že nejzásadnější je to, co přichází od top managementu. Zda jsou ve způsobu, jakým vedou firmu, nějaké opravdové hodnoty, etika, kodex chování, anebo jestli to jsou jen obálky, které se dělají pro efekt, a ve skutečnosti jde jen o výši zisku. A v tom se každá firma liší. Máte zkušenost, že se firmy chovají v cizině stejně, nebo alespoň podobně jako doma? Že se dá víceméně očekávat, že když je firma „odpovědná“ doma, bude i na cizích trzích? Potíž je v tom, že v rozvojových zemích si firmy mohou dovolit mnohem víc než v Evropě nebo v USA apod., protože tamní vlády jsou slabé, regulatorní rámec je dokonce velmi slabý. Navíc je tam v zásadě velká míra ovlivnitelnosti místních úřadů a nízká míra prosaditelnosti práva, takže víc odpovědnosti je na straně samotných firem. Takové prostředí na ně tedy z pohledu etiky, morálky apod. klade mnohem vyšší nároky než prostředí domácí. V minulosti to bylo časté a někde to přežívá stále, že firmy v rozvojových zemích vyrábějí za takových podmínek, za které by je tady média a veřejnost doslova roztrhaly na kusy. Dvanáctihodinová pracovní doba, dvě přestávky mezi tím, mzda několik málo dolarů… Nakonec ale se pak například košile, kterou šičky vyrobí za necelé dva dolary, prodávají na High Street za 50 liber. Všechny ty peníze „navíc“

zůstávají prostředníkům a jsou to vlastně čistě obchodní peníze. To je smutné. Dá se proti tomu vůbec nějak účinně bojovat? Jistá naděje je v poučenějším postoji nás jako koncových zákazníků. Dnes všichni běžně sledujeme čistotu a kvalitu potravin, a všichni výrobci se proto úzkostlivě snaží vyhovět všem požadavkům a normám, abychom my, zákazníci, byli spokojeni. Stejným způsobem bychom se ale měli zajímat, v jakých podmínkách se vyrábějí i ostatní produkty, např. konfekce, jaké je jejich cenová trasa apod. První pokusy na Západě jsou postaveny na self-certifikaci firem – na tom, že firmy stvrdí, že jejich výrobní závody splňují jisté platné normy, že jejich zaměstnanci mají sociální a zdravotní pojištění, že se firma stará o dopady na životní prostředí, že je sociálně odpovědná (investuje do širšího okolí, do školství, do zdravotnictví), že vyplácí přiměřené mzdy atd. Zmínil jste také negativní sociální dopady, které nutně nemusejí být spjaty se špatnou firemní kulturou. Když si to zjednodušíme, můžeme si představit, že do té doby byla např. šička (ať se držíme stejného příkladu) doma, nechodila nikam do práce. Rodina byla sice chudá, ale hlady tam nikdo neumíral a všichni žili svým vyrovnaným a v určitých chvílích jistě i šťastným životem. Teď ale najednou ta žena nastoupí do provozu. Rodina má sice díky tomu o 30 % víc prostředků, ale zatížení a druhotné dopady na její chod jsou ve výsledku tak velké (hrozí rozpad rodiny, patologické jevy

u dětí, protože tam najednou chybí rodič, který na ně trvale dohlížel), že to za to patrně nestojí. Kdyby rodina teď měla třeba o 50 % víc peněz, než když matka byla bez práce, tak by to třeba za to i stálo – to je ale velmi těžké spočítat. Chci tím říct jen to, že firmy by se měly snažit najít slušnou minimální mzdu. V podstatě to celé je hlavně o minimální mzdě, kterou by ideál­ ně měly prosadit vlády v těch konkrétních zemích. Jak jsem ale řekl, v těchto regionech bývá vysoká ovlivnitelnost, nízká vymahatelnost a často tam panuje vysoká přímá i skrytá korupce. Taková je bohužel realita. Mění se to pouze postupně, a to díky nevládním organizacím, které věci kritizují, pořádají kampaně apod. A také díky sílící občanské společnosti i v chudých zemích, která je schopna vyvinout energii a tlačit na svoji vládu, aby přísněji vymáhala alespoň základní podmínky. A my, jako přijímající země a koncoví zákazníci, musíme pečlivěji sledovat, jak se chovají firmy, které u nás prodávají. Vraťme se ještě k ekologickému aspektu „společenské odpovědnosti“. V méně rozvinutých regionech pravděpodobně zahraniční firmy narážejí na to, že jejich evropské, americké či jiné standardy z hlediska ochrany životního prostředí místní podniky vůbec neznají, natož aby je dodržovaly. Pokud takové firmy mají spolu koexistovat, např. v rámci jednoho města, nevede to nakonec spíš ke snižování těchto standardů než k inspiraci těch „zaostalejších“? Říká se přeci, že špatné příklady táhnou. Myslím si, že většina zahraničních firem spíš hledá v daných regionech nějaký kompromis. Toto se teď taky hodně mění – je obrovský rozdíl v tom, jak se firmy chovaly před dvaceti lety a jak se chovají dnes. Zde došlo k velkému posunu zvlášť díky různým kampaním „watch-dog“ organizací, díky rychlosti předávání informací apod. Zákazníci sami to také čím dál tím víc sledují, zvláště v západní Evropě, v USA a v Kanadě. Chovat se ekologicky už tedy není jen věcí etiky, ale nutností, jinak firmy přijdou o zákazníky. Ustupovat ze svých standardů by neměly a nemohou – mohlo by je to stát i obchodní výsledky. Doufejme, že se v budoucnu bude zlepšovat chování těch menších místních společností, a ne se zhoršovat jednání těch velkých. Zpět do našich podmínek: když se firma rozhodne, že se bude zodpovědně věnovat CSR, jaké má možnosti? Může samozřejmě pasivně čekat, až ji někdo požádá o peníze. Pokud ale chce sama někoho aktivně oslovit, jak by měla

postupovat? Existuje u nás nějaká nabídka, poradenství apod.? Existují tady přinejmenším dvě takto zaměřené organizace: Business pro společnost a Fórum dárců, které se snaží být jakýmsi interfacem mezi korporátním světem a neziskovkami. Jinak je to ale jako ve všem. Pokud se firma rozhodne k nějakému podstatnému kroku, měla by si udělat vlastní výzkum a vlastní názor. Ve většině firem již existuje někdo, kdo se CSR zabývá, a ten by měl být dobře orientovaný na trhu služeb (my všichni vlastně nabízíme služby). Vždy má smysl, když si firma vytyčí priority a hlouběji se věnuje nějakému tématu a neskáče každý rok z tématu na téma. A je to i lepší pro samotnou firmu, protože pak nedostává každoročně stovky žádostí tzv. „od Šumavy k Tatrám“, od ztracených pejsků po stipendia do USA pro extrémně nadané děti. V tom se zorientovat a z toho si vybrat je samozřejmě velice těžké. Je nějaká oblast, kde cítíte nedostatek zájmu, kde by se firmy měly více angažovat, ale kde se neangažují? Pořád je velký prostor investovat do věcí, které prvoplánově nejsou „hezká

″

Myslím si, že většina zahraničních firem spíš hledá v daných regionech nějaký kompromis. Toto se teď taky hodně mění – je obrovský rozdíl v tom, jak se firmy chovaly před dvaceti lety a jak se chovají dnes.

charita“. Je to např. vše, co je spojeno s inkluzivním školstvím, s potřebou podporovat děti, které nejsou v „mainstreamu“, protože tím společnost ve výsledku ušetří mnoho prostředků, které by musela investovat na jejich podporu po skončení 9. tříd, pokud by po zbytek života byli mj. nezaměstnatelní. Velkým tématem je i větší podpora seniorů – tam je pořád prostor a v této oblasti jsme značně pozadu za západní Evropou. Další téma, které my sice neděláme, ale které mě velmi zajímá, je, co by mělo školství učit, aby děti po vyjití školy přinášely ekonomice to, co od nich bude vyžadovat. Jinými slovy – reforma školství.

Pořád se mi zdá, že v našem systému zoufale chybějí tzv. soft dovednosti, a přitom se stále lpí na znalostech. A to se nám za deset patnáct let velmi neblaze vrátí. Toto je přesně téma, které je pro firmy s vlastním výzkumem a vývojem životně důležité. V jejich zájmu přeci je, aby přibývalo škol, které pro ně budou vychovávat absolventy, kteří pro ně budou opravdu užiteční. A budeme také potřebovat víc multidisciplinárních lidí, protože jinak ve společnosti budou chybět jedinci, kteří dovedou dávat všechny tyto nové věci dohromady, být kreativní a inovativní.

Řada významných společností – od PepsiCo přes Walmart až po U.P.S. – uznala, že podniky mají povinnost řešit příčiny klimatických změn, než bude příliš pozdě.

N

esmíme čekat na mezinárodní smlouvy nebo nové směrnice, než začneme jednat. Ve společnosti Siemens, globální průmyslové výrobní společnosti, která se věnuje všemu od větrných a plynových turbín přes automatizační systémy až po vysokorychlostní vlaky a magnetické rezonance, chápeme, že přijetí příslušných opatření není jen obezřetné, ale i výhodné. To je důvod, proč jsme se dnes zavázali snížit naši globální uhlíkovou stopu na polovinu do roku 2020 a do roku 2030 dosáhnout zcela uhlíkově neutrálního provozu. Chceme toho dosáhnout tím, že odstraníme naprostou většinu našich uhlíkových emisí, a současně budeme podporovat projekty, které vedou ke snižování emisí skleníkových plynů mimo Siemens, známé jako uhlíkové offsety. Naše netto v emisích CO2 bude nula. V celosvětovém měřítku Siemens zaměstnává více než 340 000 lidí, podniká ve více než 200 zemích a provozuje téměř 300 velkých výrobních závodů. V loňském roce jsme byli zodpovědní za 2,2 milionu tun emisí oxidu uhličitého. To znamená, že naše

″

48 01 obálka.indd 2-3 Visions_inzerat_CTDC_210x280.indd 1

Mezi lety 2010 a 2014 se nám podařilo zvýšit uhlíkovou efektivitu našich zařízení přibližně o 20 %.

lářích a v továrnách ve všech našich pobočkách ve Spojených státech, v Německu, Číně, Brazílii a ve Velké Británii. Tyto investice jsou založeny na stávajících strategiích a slibných výsledcích. V našem závodě na výrobu plynových turbín v Berlíně jsme instalovali automatické vytápění a větrání a přešli jsme na energeticky účinnější způsob osvětlení.V našem závodě v Sacramentu, kde stavíme lehká kolejová vozidla a lokomotivy Amtrak, jsme nainstalovali

L É T O

Siemens R&D Center, Stodulky

siemens.cz/developer

globální uhlíková stopa představuje asi tři čtvrtiny stopy Washingtonu, kde sídlí naše vedení společnosti ve Spojených státech. Jak může firma snížit svoji uhlíkovou stopu na polovinu za pouhých pět let? Zaměřujeme se na výrobní provozy, vozidla a palivo. Během následujících tří let plánujeme investovat více než 110 milionů USD do zlepšení energetické účinnosti v kance-

i n o v a c e

ředitelem koncernu Siemens.

t e c h n o l o g i e

Joe Kaeser je generálním

l i d é

Průmysl může vést ke změně klimatu

solární panely, které pokryjí asi 80 % veškerých energetických potřeb celého závodu. I když jsou to časově náročné a pracné aktivity, které vyžadují, abychom procházeli systém po systému a místo za místem, snaha se vyplácí. Mezi lety 2010 a 2014 se nám podařilo zvýšit uhlíkovou efektivitu našich zařízení přibližně o 20 %. Budeme rovněž vyžadovat LEED certifikace (Leadership in Energy and Environmental Design) pro všechny naše nové budovy, včetně naší nové globální centrály v Mnichově. Dále se zaměříme na náš vozový park, jenž čítá asi 45 000 vozidel, které produkují zhruba 300 tisíc tun emisí oxidu uhličitého ročně. V Německu a jinde jsme již snížili emise nákupem vozů s nižší spotřebou paliva pro naše zaměstnance a servisní týmy. Nyní toto hodláme uskutečnit celosvětově. Zvýšíme spotřebu distribuovaných energetických systémů v našich vlastních zařízeních tím, že zkombinujeme solární panely s větrnými a vysoce účinnými plynovými turbínami s inteligentním energetickým managementem, s inteligentními sítěmi a řešeními pro skladování energie. V neposlední řadě budeme nakupovat tzv. čisté energie. Abychom se vypořádali s emisemi, kterým se v blízké budoucnosti nelze vyhnout, budeme vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné parky, a „uhlíkové kredity“ od důvěryhodných organizací, které pracují na snížení Talented HW or SW Engineer? uhlíkových emisí po celém světě – od znoWe need you, call 702 150 969! vuzalesňování po revitalizaci elektráren. Prostřednictvím těchto kroků chceme ukázat ostatním společnostem, že zásadní redukce uhlíkové stopy je nejen možná, ale i výnosná. A s dnešním softwarem a technologiemi je to mnohem jednodušší. Nechci, aby to vyznělo tak, že toto úsilí je snadné. Vyžaduje velkou podporu na všech úrovních společnosti, a to zejména na úrovni vedení. Musíme se na věci dívat z dlouhodobého hlediska, když dojde na investiční

2 0 1 5

20 | 21

rozhodování. To znamená, že musíme souhlasit s delší dobou návratnosti opatření vedoucích ke zlepšení energetické účinnosti. Žádnou snahu ale nelze opominout a všichni musíme něco dělat. I když stále doufáme, že představitelé světové politické scény se dohodnou na nějaké dobré společné strategii, dobře si uvědomujeme, že podnikatelská sféra nesmí pasivně čekat, ale musí jednat. Zdroj: The New York Times, 22. září 2015, str. A27

12.6.2015 13:01:02

V I S I O N S

inovace komentář

2 0 1 3 P O D Z I M

podzim 2013

Realizuj s námi své nápady! Vyvíjíme analyzátor, abychom mohli všichni lépe dýchat.

l i d é

Siemens Fond pomoci

Přidej se k jednomu z nejmodernejších vývojových center Siemens a pracuj na projektech zítřka.

Sr

Pomáháme slabším a potřebným, kteří se ne vlastní vinou dostali do obtížné situace a nemohou si pomoci sami.

V I S I O N S

125 let Siemens v České republice

Siemens, s. r. o. Fond pomoci Siemensova 1, 155 00 Praha 13

Podporujeme instituce, které pomáhají dětem a lidem se zdravotním postižením či sociálními problémy.

Voda: spolehlivá pracovní síla

infolinka: 233 033 777 e-mail: [email protected]

siemensvyvojar.cz

www.siemens.cz/fondpomoci

odpovědné p otevřená komunikace p j zaměstnanců podnikání recyklace diverzita zit ezapojování e ace lanc

p j zaměstnanců ezapojování

30.11.2015 2.9.2015 9:33:41 10:33:17

48 01 obálka.indd 2-3 Inzerat_A4_Visions.indd 1

2.9.2015 23:12:16

e

ní

vý

jaro 2014

vzdělá

ní

vo j

ce

life rk- ce wo lan kla ba cy

j

vývo

dive

rzita

enika kom omunikace ko

zk um

yklac

2 0 1 4

j

vo

vý

eko

niká

J A R O

zk um ogie

ekol

e li

vý

ie olog ek vzdělání spolupráce s dodavateli rec

výzku m

sp vo s do olu j log da prác ie va te

dárcovství

tradá wor nsrcok-life ba pa vs lance

diverzita

výzk re tví vzdlace umnt n ělán í ost vý

P O D Z I M

vý zk um

pod

e ac nc ik um j ala un zk vo eb m vý vý -lif o rentnost transpa rk á k dárcovství wo en

ní váanců í stv jo n cov o p st jdár za ě vvýzokum zam

j

dné

j

ní lá j dě vz vývo

j

vý

re

vývo

tnost

vý

vývoj

od po po

gie

vý dn vědn vo ikán é j í

ní lá j dě vz vývo

j

vý

re

vývo

tnost

lo

gie

vývoj

e

yklac

ek olog

w dárcodobrov sp o vs oln olu r tv ictv prá k í í ote ce o ko s d li vře od fe un trandpověm av ná ate b spadné pikoace li a komun dá la ik ekolorentndonsiktání rco n a vs ce ce re cykl gie tví ac

kum výz

ie

e

výz

zapojování zaměstnanců

vývoj

sparen

tran

recyk

od po pově dn kum iká dn ní é

vzdělání

vství dárco

rec -life vývoj wo rk ce j recyklace balan a it vývo ie otevřená á komu kkomunik ikkkace výzkum erz og div oj ekol m ku výv výz zita yklac

výv oj re

ko ote

ife rk-l e wo anc bal

výzkum

ání

cy

ac e

zku m tnov m recy u st řenklace ita klacnik á e

nikace

komu ráce spolup teli

ava s dod ství dárcovgie ekoloita

ot vývojv od evřenýzku tra recy ns ekolopově á komm klac e pare gie dné vzdě lání poudnikacntenost nik

ek olog

ekolorentndonsiktání recy klac gie e

ie

e

výz

zapojování zaměstnanců

vývoj

sparen

od po pově dn kum iká dn ní é

tran

cy

recyk

yklac

st

í

no

nt

ot v od evřenýzku ekolopově á komm gie dné vzdě lání poudnikace niká zapo n

výv oj re

j

lac

kum výz

lac

ko ote

e

yklac

rec -life vývoj wo rk ce j recyklace balan a it vývo ie otevřená á komu kkomunik ikkkace výzkum erz og div oj ekol m ku výv výz zita

vývo

recyklace

yk

ife rk-l e wo anc bal

výzkum

vývoj

rec

nikace

komu ráce spolup teli

ava s dod ství dárcovgie ekoloita

vzdělání

vství dárco

yk

ac e

j

rec

zku m tnov m recy u st řenklace ita klacnik á e

ývoj tr ývoj tr transparentnost nspa re tnos tvzdělán transparentnost nspa re tnos tvzdělán ekologie k llogi gie vvývoj ekologie k llogi gie vvývoj od dpovědné pov dné podni podnikání pod od dpovědné pov dné podni podnikání pod vývo

recyklace

ac

rec

vz og ekol

wo ba rk-lif lan e vývo ce

j

dá ekologie rcov vývo ství j

vo

er í divdělánie

vý

lace

dárcovství

e

dobrovolnictv vo tví kl

j

výzku m

vývoj

recyk

vzd

sp ělání s dooluprá dava ce teli

sp dá cy ov re oteoluprárc tví výv klace v ce s dosda oj life bařen lance á dárcov k vateli ství vývoojmun ikac e

rz

dive-life work ce balan

j vo vývýzkum

vo

vý

ren

pa

ns

tra

vý

diverz

j

vo

vý

dárcovství

un trandpověm spadné pikoace

j

rec

voj sp dá cy ov re oteoluprárc tví výv klace v ce s dosda oj life bařen lance á dárcov k vateli ství vývoojmun ikac e

re

vo

pa

vý

ns

e

klac

tra

recy

ren

pa

ns

tra

vý

diverz

e

ac

kl

výv

a rzit dive oj

výv

e

ie

ek olog sp sp do olup aren ie da rá tn va ce te s ost li

vývoj

work-life balance

ě

vzd

g oloita ekdiverz

vývoj

dárcovství

work-

vývoj

work-life balance

ote

t e c h n o l o g i e

recy

ba

ek olog sp sp do olup aren ie da rá tn va ce te s ost li

wvýýzdzkuárc dobro sp o m ov vo tranolu r st lnic sp prá k ar ce e en l ví wreorcytvklí

transparentnost

lání

div erz

ekologie

vývo

vý

voj

j

lání

vzdě

dárcovství dár

j

vo

vý

t e c h n o l o g i e

diverz ita

o podpo dn vě vz ik dn di dě á ve lá n é rz ita n í í

ita

tran

vzdělání ekologie

recyklace

j

vo

vý

o podpo dn vě vz ik dn di dě á ve lá n é rz ita n í í

li

tran

te

ife

ita

av a

vzdělání ekologie

recyklace

kolo kolo ansparentnost arent e nost osstt ev transparentnost arent e nost osstt ev výzkum výzkum gie gie vý ý vý ý ekologie kolog og ogie gie ev vzdělání vzd dě d ělá lán án vývoj ekologie kolog og ogie gie ev vzdělání vzd dě d ělá lán án vývoj vývoj výv j ek vývoj výv j ek diverz ita

l i d é

j

vo

vý

j

t

os

ba

vý

vo

recyklace

m

tv n í í

nce

la

od zapojodobro p ov vov vz ov ání lnictv dě ě zam í d sp lán n ěst olu í é n prá d p anc c e á r od ů ce tran s c spp do ov nik ar a da en v s á

vý

dobrovolnictví

vo

j

j

vo

vý

od

sd

t

os

í

od zapojodobro p ov vov vz ov ání lnictv dě ě zam í d sp lán n ěst olu í é n prá d p anc c e á r od ů ce tran s c spp do ov nik ar a da en v s tn ate tv án os

dobrovolnictví

kl

erz div

cy

ekologie

výývvo ojj dárcovství vývoj

re

nce

la

ba

volni dobro

kl

erz div

cy

re

volni dobro

div d verrzita zitta a voj div d verrzita zitta a voj vývoj ývoj voj oj d zdělání ání níí za vývoj ývoj voj oj d work-life wor orrk-lif o ife if fe e ba balance b vývoj výv vzdělání ání níí za zzapojování ap vání níí zam zzaměst zaměstnanců m ůw work-life wor orrk-lif o ife if fe e balance b ba vývoj výv zzapojování ap vání níí zam zzaměst zaměstnanců m ůw diverzita diverzita diverzita di v it diverzita di v it od dp povědné ovědn ově ov věd v ěd é dobrovolnictv ě ědn od dp povědné ovědn ově ov věd v ěd é dobrovolnictv ě ědn výzkum zodp výzkum zodp ývvoj vývvoj dárcovství v dárcovství v recyklace

ekologie

ac

děl recyklace án diverzita í

e

tran

sp

ar e en

tn

výýz zku

tn ate os t li

vývo

výývvo ojj dárcovství vývoj eko

log

ie

výzkum

j

um zk

vý

ce

í

ictv

ie gie log eko

j vo

vý

oln rov

kla

cy

dob

rre

spolupráce e le s dodava teli

l i d é

vz

kl

diverzita

re balance vývoj

ie

cy

oj výv

ac

work-life vzcykl

log

í

dě

oj výv

m um ýzku vý výzk

eko

výzkum

transparentnost

um lán výzk

liife k-l ork w

di

ie

log

spolupráce e le s dodava teli

výzkum

transparentnost

í

um lán výzk

dě

ac

work-life vzcykl re balance vývoj

Realizuj s námi své nápady! Siemens byl vyhlášen nejodpovědnější velkou firmou v České republice. V desátém jubilejním ročníku o tom rozhodla nezávislá odborná porota soutěže TOP odpovědná firma. Soutěž organizuje platforma Byznys pro společnost. Rozhodujícím kritériem pro výběr je kvalita strategie, inovativnost projektů a systematický přístup, nikoliv velikost firmy nebo výše finanční podpory či investice.

Průmysl 4.0: příležitost a výzva www.siemens.cz

48 01 obálka.indd 2-3 nzerat_top_odpovedna_firma_220x280-mm.indd 1

23.6.2015 21:26:32 28.1.2014 16:12:00

V I S I O N S

V I S I O N S

Soutěž organizuje platforma Byznys pro společnost. Rozhodujícím kritériem pro výběr je kvalita strategie, inovativnost projektů a systematický přístup, nikoliv velikost firmy nebo výše finanční podpory či investice.

eko

ita

di ve rrz

Siemens byl vyhlášen nejodpovědnější velkou firmou v České republice. V desátém jubilejním ročníku o tom rozhodla nezávislá odborná porota soutěže TOP odpovědná firma.

kla

m

oln rov

cy

dob

rre

zku

j vo

vý

og

ce

í

ictv

ie gie log eko

transparentnost re

ita

výzkum

work-lifevývoj j balance ekologie e

ve rz r

l i d é

tn

í li

t

výzkum

e

ie

ie

um zk

vý

oj výv

diverzita

log

j

vý

děl recyklace án diverzita í

e

eko

vývo

m um ýzku vý výzk

ol ek

m

zku

og

ac

ie

kl

oj výv

víí ctv

liife k-l ork w

ita

cy vz

vý

ol ek

transparentnost re

ac

e

výzkum

ac

víí ctv

ita

dobrovolnictví d b brov bro br ro jeol oln lln lni nic ni n iic cctví ct tví ttv v víí po dobrovolnictví d b brov bro br ro jeol oln lln lni nic ni n iic cctví ct tví ttv v víí po podnikání p o výzkum ý podnikání p o výzkum ý Siemens nejodpovědnější Siemens nejodpovědnější e e giená giená otevřená otevře ot o ote te ttev evř evře ev vře v ře á komunikace k ko kom o om e vývoj otevřená otevře ot o te ttev evř evře ev vře v ře á komunikace k ko kom o om e vývoj Siemens Fond pomoci dá árcovství stv s st tv v loř dá árcovství sstv st tv vj ote loř vt vývoj j vt vývoj osp os firma firma k spolupráce spo s p práce rác áce ce s dodavateli ekologie spolupráce spo p práce rác áce ce s dodavateli ekologie ýv ý voj v vo oj ýv ý voj v vo oj ej ejk sp tra ansparentnost no osstt vývo ost os tra ansparentnost no osstt vývo ost os Digitální kl zap kl ap pojování pojo ání zaměstnanců ů recyklace ap pojování pojo ání zaměstnanců ů recyklace transformace work-lifevývoj j balance ekologie e

podzim 2013

i n o v a c e

i n o v a c e

sp s do oluprá

za dava ce zam pojováte li ěstn ní anců

t e c h n o l o g i e

vývoj

ita

div erz

í

nik rz á ita n ve

di

j

vývo

recyklace

re wor cykl k-lif ace e o re ba d cy la p kla nc o ce e vě recy ekodn kla é ce lo po gie d

komunikace

gie

ekolo

za zampojodiverzita vá recyěstn ní kla an ce ců

cy

re

výzku

m

výzrecyklace kum

sp s do oluprá

za dava ce zam pojováte li ěstn ní anců

ita

rz

ve

di

k-lif ace v e o řen re ba d cy la p kla nc o á ce e vě k o e dn m

i n o v a c e

o vývoj ko

ita

div erz

dá klace la kologéiepodunik rco n nik ac vs ce ání e tví

komunikace

recyklace

gie

ekolo

zam jodiverzita vá recyěstn ní kla an ce ců

vývoj

cy

re

výzku

m

výzrecyklace kum

vý

vývoj

s dodavateli te výz ýdobrovolnictví zkum k m

vývoj

lání

vzdě

ví vst rco ntnostt dátranspaírevýzkum

work-

vý

j

dárcovství dár

vzdělán

div erz

výzku

ie

voj

m

ě

vzd

g oloita ekdiverz

ekologie

vývo

výzku

vývoj

ctví

výzkum diverzita

vývoj

odpovědné podnikání

ekologie ekologie work-life life balance aa ala recyklace recyk ykla kla lac ekolo recyklace recyk ykla kla lac ekolo lání

tr

work-life balance

dě lá ní dobro volni ek ol

výv og oj ie

a

diverzita ekologie

vz

zit

j

um zk vý

vo

ek olo

div erz

wo ita g rk-life ie balan ce

er div

vý

log

diverz ie vývo ita j

j

zaměstnanců

vývoj

odpovědné podnikání

zapojování zaměstnanců diverzita workbalanlife eko ce

kwor nce bala

dobrov

ctví

výzkum diverzita

ce unika kom life

výz

dobro volni

výzkum

spolupráce s dodavateli

ní

ace st nik orzita e mu ntndive gie ko í kolo rcovststv ná are um gie dáekolog vře sp výzk e ote an

m

work-life balance

lá

vý

ví vst rco ntnostt dátranspaírevýzkum

vzdělán

výzku

tr

dárcovství

dě

vství dárcovoj

m

transparentnost

výzku

ace st nik orzita e mu ntndive gie ko í kolo rcovststv ná are um gie dáekolog vře sp výzk e ote an

dodavateli te výz ýdobrovolnictví zkum k

work-life life balance aa ala

ek ol

výv og oj ie

a

diverzita ekologie

vz

zit

j

ekologie

um zk vý

vý

vo

ek olo

div erz

wo ita g rk-life ie balan ce

zaměstnanců

vství dárcovoj

vý

log

diverz ie vývo ita j

kwor nce bala

dobrov

zaměstnanců diverzita workbalanlife eko ce

výz

spolupráce s dodavateli

ce unika kom life

j

er div

árcovstv árcovstv vzdělá lání s s dodavateli dodavat výi dár spolupráce olupr l áce s dodavateli dodavat výi dár zkumerzita zkumerzita diverzi diver i ita it i výzku diverzi diver i iit itavýzku ýzkum ý umvýývojj dive ýzkum ý umvýývojj dive ecyklace yyklace di recyklace yyklace di zzapojování pojová j zzapojování pojová j vství za dárcov vství za ár vství ví dárcov ár vství ví ekologie ologiedárcovství ekologie ologiedárcovství výv voj za výv voj za transparentnos ttr nspa entnost transparentnos ttr nspa entnost zaměstnanců am městna spolupráce polupráce p práce p zaměstnanců am městna p práce p oj oj vývoj d vývoj d d rco dárc ovství d rco dárc ovství dobrovoln obrovolnictví brovolnictví llnivýtv dobrovoln obrovolnictví brovolnictví llnivýtv ekologie

výzkum

zdělá lání sspolupráce olupr l áce zapojování

a rzit dive oj

e

vz og ekol

wo ba rk-lif lan e vývo ce

dá ekologie rcov vývo ství j

ní ogie vývojce váek ol unika ace ojo ná kom komunik ví otevřená zapotevřekum olnict

er í divdělánie

ní ogie vývojce váek ol unika ace ojo ná kom komunik ví otevřená zapotevřekum olnict

obrovolnictv vo tví j vo vývýzkum

lace

e

výzku m

vývoj

recyk

vzd

sp ělání s dooluprá dava ce teli

e

rz

dive-life work ce balan

e

dárcovství dárcovství vývoj d vývoj d otevřená vřen náwork k komunikace mun nik kpojován ace otevřená vřen náwork k komunikace mun nik kpojován ace j zaměstnanců ěst work-life e balance zapojování j zaměstnanců ěst work-life e balance zapojování

www.siemens.cz

48 01 obálka.indd 2-3 inzerat_top_odpovedna_firma_220x280-mm.indd 1

22.9.2014 22:53:37 28.1.2014 16:12:00

Pomáháme slabším a potřebným, kteří se ne vlastní vinou dostali do obtížné situace a nemohou si pomoci sami.

Podporujeme instituce, které pomáhají dětem a lidem se zdravotním postižením či sociálními problémy.

Siemens, s. r. o. Fond pomoci Siemensova 1, 155 00 Praha 13

infolinka: 233 033 777 e-mail: [email protected]

Jak vybudovat ostrovy bezpečí

www.siemens.cz/fondpomoci

60 01 obálka.indd 2-3 Inzerat_Fond_pomoci_210x280.indd 1

V I S I O N S

vývoj

od po po

vý dn vědn vo ikán é j í

kum kum dobrovolnictví d b ovo dobrovolnictví d b ovo polupráce ce s dodavateli avate výzkum spolupráce ce s dodavateli avate výzkum ekologie ekologie výzkum výzkum výzkum výzkum vý

ná r o výb obrá d rná ě m í š ů r r o p h 10.10.2013 0:10:04

20.6.2013 16:19:17

vo

ově

vzdělá recyklacní e

2 0 1 4

e

ekol

e li

yklac

rec

vý

vý

odp

kum výz

vývo

ř ev ot

zk um

j

vo

vý

ogie

diverzita

výzku m

í án ců an jov stn

po za mě za

transparentnost tno otevřená evřená komunikace omunikace

rzita

ek olo

výzk

e k-lif wor nce bala

sp vo s do olu j log da prác ie va te

dive

e

ce

life rk- ce wo lan kla ba cy

j

vývo

st

vo j

pa mu

výzkum

vzdělá ní

e ac nc ik um j ala un zk vo eb m vý vý -lif o rentnost transpa rk á k dárcovství wo en

ol ek vzdělání spolupráce s dodavateli

vý

ol ek

ife

rk-l

ita no ac erz nt div re nik

eko

ie

og

recyklace

kl vzd wobalance ělán recyk-life ba e í nikac komu wor oj ogie výv ekolství ov dárc um

ns

niká ní

ř ev ot

dárcovství

pod

e k-lif wor nce bala

vzdělá recyklacní e

dné

ogie

e

tradá wor nsrcok-life ba pa vs lance

ově

j

st

výzk re tví vzdlace umnt n ělán í ost vý

odp

kum výz

vývo

ansparentnost tno otevřená evřená komunikace omunikace ní váanců í stv jo n cov o p st jdár za ě vvýzokum zam

vý zk um

pa

í án ců an jov stn

po za mě za

j

ita no ac erz nt div re nik

výzk

60 01 obálka.indd 2-3 Inzerat_Fond_pomoci_210x280.indd 1

vo

mu ns ko í tra jován ců zapostnan zamě

výzkum

vý

oj ýv

ko í tra jován ců zapostnan zamě

zk um

ko ko výzkum zkum výzkum zkum lo lo work-life fee b bal balance an ncev dobrovolnictví work-life fe b bal balance an ncevývoj dobrovolnictví ob b volnictví l i gt ieekologie ob b volnictví l i gt ieekologie evřená komunikace 2014 léto 2015 otevřená komunikacee vzd ansparen p ren entnost e ntnost n tn tno tnikaos ansparen p ren entnost e ntnost n tn tno tpodzim os recyklace vzdělání v vzd dělání trransparentnost vzdělání v dělání trransparentnost recyklace kom omunikace ie

og

ol ek

recyklace

ife klac vzdlanc wo rk-lnce bala ělán recyk-life ba e í nikac komu wor oj ogie výv ekolství ov dárc um

ln

Neživý svět se začíná probouzet

V I S I O N S

Werner von Siemens (1816–1892)

dpovědné p otevřená komunikace odnikání recyklace diverzita zit e e

ite m u oz

2 0 1 3

l i d é

t e c h n o l o g i e

t e c h n o l o g i e

i n o v a c e

i n o v a c e

a xtů je t e k A n ost te P O D Z I M

2 0 1 5

podzim 2015

P O D Z I M

zima 2015

Neživý svět se začíná probouzet

11.3.2014 9:56:32 20.6.2013 16:19:17

10.10.2013 0:10:04

Vyvíjíme analyzátor, abychom mohli všichni lépe dýchat.

www.siemens.cz/pruzkumvisions Přidej se k jednomu z nejmodernejších vývojových center Siemens a pracuj na projektech zítřka.

Sdělte nám svůj názor na časopis Visions! Vážení čtenáři, rádi bychom znali váš názor na časopis Visions. Na adrese www.siemens.cz/pruzkumvisions jsme proto připravili krátký online dotazník. Vaše zpětná vazba je pro nás mimořádně cenná a pomůže nám v dalším zlepšování obsahové i grafické úrovně časopisu. Možnost ohodnotit časopis Visions končí 15. dubna 2016. Děkujeme za váš čas Redakční tým časopisu Visions

Inzerat_A4_Visions.indd 1

siemensvyvojar.cz

2.9.2015 10:33:17

inovace budovy

22 | 23

Svět inteligentních budov Nejpokročilejší stavby na světě mají vlastní rozum – obdobu centrálního nervového systému, který zabezpečuje rovnováhu mezi zdánlivě protichůdnými zájmy, jako je energetická úspornost, komfort obyvatel a stabilita energetické sítě. AUTOr: Martin Valášek foto: ThyssenKrupp, Picture of the Future, Siemens

M

oderní řídicí střediska kancelářských či průmyslových budov dokážou propojit a z jednoho místa spravovat všechny technické systémy a funkce budovy – od zastínění proti slunci přes vytápění, větrání, klimatizaci, požární bezpečnost až po osvětlení, správu energií či zabezpečení proti nepovolanému vniknutí. Některé dovedou integrovat pod jednu „střechu“ i další systémy jiných výrobců včetně chladírenských či dieselových agregátů. Přes centrálu lze všechny subsystémy smysluplně propojovat. Když například vyhodnotí abnormální spotřebu vody jako havárii, může spustit světla, aktivovat videokamery a na displeji informovat servisní techniky o poruše. Pokročilé systémy též shromažďují data, která lze využít nejen na zefektivnění provozu, ale například i při prevenci poruch.

 Siemens City ve Vídni: Budova vedení společnosti

Nejsou to však jen nástroje na zjednodušení managementu nemovitostí.

Kam uložit energii Základním stavebním prvkem řady ini­ ciativ společnosti Siemens v rámci konceptu inteligentních budov je řešení Desigo CC. V budoucnosti může být základem pro inteligenci celých ulic či městských čtvrtí. Desigo například dokáže integrovat vozidla zaparkovaná během dne v podzemní garáži – využívají se i jako zásobníky, které dodávají elektřinu budově, když je pod mrakem a je potřeba kompenzovat snížený přívod ze střešních fotovoltaických systémů. Elektromobily jsou pro inteligentní budovy pouze jednou z možností, jak v budoucnosti uskladnit energii. Konečným cílem je lépe řídit energetické nároky nejen jedné budovy,

obsahuje více než deset tisíc čidel sledujících energeticky úsporné svícení, vytápění a řízení ventilace.

ale po propojení s okolními stavbami i celých komplexů budov.

Řízení celých čtvrtí Siemens v rámci pilotních projektů testuje rovnováhu mezi spotřebou a výrobou energie. Například v Spojených státech amerických existují elektrárny, které vyrábějí energii pouze pro špičky během několika denních hodin. „Jejich provoz je velmi nákladný, proto existuje snaha nahradit je levnějšími řešeními,“ říká Thomas Grüne­ wald ze Siemens Corporate Technology v americkém Princetonu. V Coloradu propojil Siemens celý komplex budov Americké letecké akademie do malé rozvodné sítě, kde software řídí

energetické požadavky staveb na základě mnoha faktorů včetně údajů o počasí. Důležité však je, že optimalizuje spotřebu napříč více budovami, čímž pomáhá k rovnováze mezi spotřebou a výrobou energie. Řešení lze využít i v celých městských čtvrtích a získat tak ještě větší potenciál pro energetickou optimalizaci. V budoucnosti budou budovy ve velké míře řídit svoje energetické nároky autonomně a po propojení s jinými stavbami by mohly pomáhat snižovat celkovou spotřebu elektřiny. „Inteligentní budovy dosáhnou tohoto cíle různými způsoby dočasného uskladnění energie – elektromobily, termálními úložnými zařízeními, například vodními nádržemi, anebo mechanickými zařízeními, jako je setrvačník,“ vysvětluje Randolf Mock ze Siemens Corporate Technology. Všechny tyto systémy by mohly obsluhovat řídicí centrály, jako je Desigo.

 Veřejná knihovna ve Stuttgartu: Pro 40 m vysokou budovu ve tvaru kostky s obsahem 20 000 m3 dodal Siemens komplexní řešení bezpečnosti (včetně protipožární), spotřeby elektrické energie a osvětlení.

 Smart Energy Box: S řešením společnosti Siemens v americkém Princetonu lze během špiček řídit spotřebu elektrické energie celých bloků budov.

Pohled do budoucnosti Management budov se bude čím dál tím víc digitalizovat. Na scénu vstoupí takzvaná cloudová řešení, u kterých nebude

Centrála ThyssenKrupp v Essenu: Pro nové sídlo globální společnosti dodal Siemens komplexní řešení pro automatizaci budovy.



zapotřebí hardware a software vlastnit, ale bude možné si ho pronajmout. Tento model sníží náklady, správcové si nebudou muset dělat starosti s údržbou a systém budou moci využívat v libovolném rozsahu, a to pouze v čase, který opravdu potřebují. Také obyvatelé či nájemníci budou s budovami komunikovat mnohem víc než dnes – ať už přes smartphony, nebo jiná zařízení. Mohou si například nastavit vlastní profil pro bydlení anebo pobyt v kanceláři.

Desigo CC je základním stavebním prvkem řady iniciativ společnosti Siemens v rámci konceptu inteligentních budov.

Případně se systém pro správu budovy rovnou „podívá“ do kalendáře obyvatel a automaticky přizpůsobí parametry místností životnímu či pracovnímu stylu. Sečteno a podtrženo, budovy dokážou stále víc poslouchat a zohledňovat přání či preference obyvatel, a přitom šetřit energie a pomáhat stabilizovat energetickou infrastrukturu.

inovace medicína

24 | 25

Robotický rentgen Na konci října byl na univerzitní klinice v německém Erlangenu představen pokročilý rentgenový systém Siemens Multitom Rax. Přístroj se dvěma robotickými rameny definuje novou kategorii v lékařském zobrazování. Vůbec prvně umožňuje získat 2D i 3D obrazy různých částí těla na jednom přístroji a navíc v přirozené poloze těla, které je aktuálně zatíženo svou vlastní hmotností. Nabízí tak široké možnosti využití v mnoha medicínských oborech, větší komfort pacienta a současně zlepšuje ekonomiku provozu.

AUTOr: Pavel Záleský foto: Siemens

K

onstrukce rentgenu Multitom Rax vypadá trochu jinak, než jste zvyklí. V drahách ukotvených ve stropě vyšetřovny se pohybují dvě robotická ramena. Jedno z nich nese rentgenku a velký dotykový displej. Druhé je osazeno plochým panelovým detektorem o rozměrech 43 x 43 cm. Přístroj je schopen

zaznamenávat tradiční 2D obrazy, prová-­­ dět skiaskopická vyšetření a k dispozici jsou i angiografické aplikace a 3D zobrazování. Před každým vyšetřením zaujmou ramena pomocí robotické technologie automaticky optimální pozici vůči tělu pacienta. Je přitom zcela jedno, zda pacient leží, sedí na vozíku nebo stojí. Systém se pohybuje kolem něj. Ramena vždy volí nejkratší a nejbezpečnější dráhu, zohledňují předem naprogramované bezpečnostní zóny a v reakci na kontakt se okamžitě zastaví. Obsluha

má také možnost provést jemné doladění pomocí manuálního ovládání. Využít přitom může i funkci předběžného vyšetření za použití minimální dávky záření, která pomůže optimální polohu rentgenky a detektoru najít i v případě velmi problematických vyšetření.

Dvě ramena, řada výhod Co všechno takové robotické provedení rentgenu přinese? Více, než by se na první pohled mohlo zdát. Minimalizuje se nebo zcela odpadá nutnost hýbat pacientem. To

zrychluje vyšetření, snižuje nároky na personál, minimalizuje riziko vzniku dalšího poranění a bolestivost pro pacienta. S využitím doplňkového plochého detektoru lze řadu snímků pořídit doslova přímo na nemocničním vozíku. Za druhé je možné na jednom přístroji provádět vyšetření, pro která bylo doposud nutné využít několik odlišných přístrojů, modalit. To zásadně zlepšuje ekonomiku provozu a nově umožňuje provádět specializovaná vyšetření na řadě míst, kde proto doposud z důvodu hospodárnosti chybělo vybavení. „Multitom Rax je univerzální přístroj, který pokrývá veškeré aspekty rentgenové diagnostiky. Mohli byste jej považovat za radiologický ekvivalent nože důstojníka švýcarské armády,“ neskrývá své nadšení prof. Michael Lell, vedoucí lékař v Imaging Science Institute v univerzitní nemocnici v Erlangenu. Za třetí, Multitom Rax, jako vůbec první zařízení, umožňuje nasnímat 3D obrazy ve stavu, kdy je tělo pacienta přirozeně zatíženo jeho hmotností. To má zásadní význam například pro ortopedická

vyšetření prováděná před implantací umělých kloubů. Samozřejmou snahou je, aby kloubní náhrada co nejlépe vyhovovala anatomii pacienta. Jenže právě kolena, pánev nebo páteř vypadají jinak vleže a jinak, jsou-li zatíženy. Obrazy ze systému Multitom Rax proto nabízejí výrazně lepší vodítko při určování přesné diagnózy a plánování zákroku. Výhodou je již sama možnost pořizovat přímo na rentgenu 3D obrazy. Například jemné vlasové fraktury kostí jsou těžko identifikovatelné na běžných 2D snímcích. Diagnózu je proto často třeba potvrdit následným vyšetřením na počítačovém tomografu. To s Multitom Rax odpadá a spolu s tím i nutnost přesunu pacienta a dalšího čekání.

Rychle, ale šetrně Nový rentgen nalezne široké spektrum uplatnění v radiografii, ortopedii, angiografii, skiaskopii a traumatologickém zobrazování. Otevřená konstrukce systému ukotvená ve stropě a nechávající podlahu zcela volnou přímo vybízí k využití také

Copyright: Radiology Department, University Hospital, Erlangen, Germany

 Ukázka klinického snímku pořízeného přístrojem Multitom Rax, který jako první na světě umožňuje nasnímat obrazy v okamžiku přirozené zátěže těla jeho vlastní hmotností (pacient tedy nemusí být snímkován vleže).

pro intervenční procedury. Příkladem může být lokalizace jehly pomocí prosvěcování. Pamatováno samozřejmě bylo i na šetrnost přístroje vůči pacientovi i personálu. Balíček funkcí CARE se spolu s citlivým detektorem stará o to, že pro každé vyšetření je použita nejnižší možná dávka záření. Přesné polohování, s již zmíněnou funkcí předběžného vyšetření, eliminuje nutnost opakovaných expozic a vyjímatelná mřížka a měděný filtr se postarají o rozptýlené záření. Z provozního i diagnostického hlediska je výhodou typová příslušnost k řadě přístrojů Max společnosti Siemens Healthcare. Ta nabízí u všech zařízení identické ovládací prvky, jednotné uživatelské rozhraní, možnost společného využívání unifikovaných bezdrátových detektorů a hlavně dobrou porovnatelnost snímků z jednotlivých přístrojů. Přístroje je také možné doplňovat o nově vyvíjené funkce, držet tak krok s trendy v medicíně a prodlužovat morální životnost systémů.

 Robotická ramena automaticky zaujmou optimální polohu pro požadované vyšetření. Vyšetřovací stůl lze snížit až na úroveň 50 centimetrů nad podlahou, takže se na něj samy dostanou i děti.

tech n olo g i e film AUTOR: Josef Janků FOTO: DARPA, Bigstock, archiv autora

26 | 27

Jak daleko Cyklus Hvězdných válek se rozhodně neřadí mezi sci-fi díla, která by se příliš nechala omezovat přírodními zákony. Přesto široké veřejnosti představuje myšlenky a technické „sny“, které pak formují naše očekávání a naděje. Jak by obstálo srovnání skutečnosti a fikce?

je to do vzdálené galaxie?

N

a začátek jedno zklamání, byť ne nečekané. Jednu zcela základní a nezbytnou dějovou ingredienci Hvězdných válek (a řady dalších sci-fi děl) si dnes věda ani netroufá začít napodobovat – cestování nadsvětelnou rychlostí. Některé teoretické výpočty sice podle malé části fyziků naznačují jakousi možnost překročení limity rychlosti světla, ale drtivá většina fyzikální veřejnosti je jednoduše považuje za chybné. Druhou nejdůležitější věcí ve vesmíru Hvězdných válek jsou světelné meče. Asi vás potěší, že v tomto případě nejsme tak zcela v říši fantazie, i když také zde zatím narážíme na nepřekonatelné obtíže.

Lasery? – Omyl! Začneme tím, že si položíme otázku, co jsou tyto ikonické zbraně vlastně zač. Můžeme se do otázky pustit vylučujícím způ­ sobem a rovnou si říci, že rozhodně nejde o lasery. Důvodů je několik: laserové čepele by se vzájemně nezastavily a není jasné, ­jak je ukončit. Lasery vytvářejí v podstatě nekonečný paprsek (přesněji řečeno paprsek, který se postupně rozptýlí či zastaví). V zásadě by tedy „čepel“ musela být zakončena nějakým zrcadlem, které paprsek vrátí zpět.

Dalším problémem také je, že by laserová čepel nebyla vidět – laser je v podstatě neviditelný, pokud se nedíváte přímo v ose paprsku (zde tedy de facto do „ústí zbraně“). Když tedy fyzikové uvažují o tom, jak laserové meče napodobit, obracejí se mnohdy k jiným principům. Nejčastěji se uvádí využití nějakého plazmového zdroje. Velmi horké plazma dokáže přeříznout v podstatě jakýkoliv materiál stejně dobře jako laser a problém „nekonečné“ čepele lze v tomto případě vyřešit mnohem snáze. I když si zatím nikdo nedokáže představit, jak by se plazmová čepel dala reálně vytvořit. Nejjednodušší řešení říká, že bychom potřebovali nějaký zdroj plazmatu probíhající celou anebo alespoň téměř celou délkou čepele. Představitelné (ale dnes zhola technicky nemožné) by podle optimistů bylo i řešení, ve kterém by elektricky nabité plazma formovalo do tvaru čepele magnetické pole. To je ale technologie zatím převyšující naše možnosti natolik, že nemá smysl vůbec se zabývat detaily. Plazmový meč by rozhodně nebyl jednoduchým zařízením – musel by zároveň přivádět materiál pro tvorbu plazmatu (nejspíše nějaký plyn) a zároveň dostatek energie na jeho přeměnu v rozžhavené plazma

schopné napáchat značné materiální škody. A, poněvadž vzhled je také důležitý, neměli bychom opomenout ani fakt, že „plazmový meč“ by mohl mít v podstatě libovolnou barvu podle toho, jaký plyn by se k tvorbě plazmatu používal. Hlavním problémem je ale samozřejmě energetický zdroj. Ať už by byl princip zbraně jakýkoliv, rozhodně dnes nevíme, co by ji mohlo pohánět tak, aby dokázala aspoň část toho, co vidíme ve filmech. Fandové Hvězdných válek z řad fyziků vkládají trochu naděje do baterií využívajících nanomateriály, ale ty ve skutečnosti zatím žádnou revoluci v bateriích nezpůsobily. Využití např. nanotrubiček nebo tzv. 2D (planárních) materiálů, jako je grafen (vrstva uhlíku o síle někdy jen jednoho jediného atomu), se sice na první pohled nabízí, ale skutečná realita se zatím „realitě“ sci-fi ani nepřiblížila.

Vše pro zdraví Nechejme ale chvíli stranou ničivé technologie a věnujme se obecně prospěšnějším věcem. Nejpůsobivější záporná (tedy ne zcela, jak víme) postava první trilogie Hvězdných válek Anakin Skywalker alias Darth Vader získala velkou část své slávy díky svému obleku se (zřejmě) rafinovaným

Vzhůru do dálek, parseky volají!

tech n olo g i e film

28 | 29

Hvězdných válek. Nemyslíme tím jen „železné plíce“ Dartha Vadera, ale i náhradní končetiny.

Pomocná ruka

Dnešní roboti nemají ke svým příbuzným ze vzdálené galaxie hodně daleko nejen schopnostmi, ale i vzhledem. Na snímku jsou „robotické muly“ LS3 vyvíjené pro případné využití u vojenských jednotek pohybujících se v těžkém terénu. Zatím je pro ně ale dostatečně výkonnou pohonnou jednotkou jen spalovací motor, který je pro použití ve skutečném boji podle vojáků příliš hlučný.

zařízením na podporu dýchání a podle tvůrců také na snižování chronické bolesti z jeho starého zranění. Po prohraném souboji se svým bývalým učitelem rytířem Jedi Obi Wan Kenobim na rozpálené planetě Mustafar jsou jeho plíce chronicky zanícené a zjizvené tak, že nemohou normálně fungovat. Darth Vaderův hlas i vzhled tak do značné míry určuje pobyt v komoře vyrobené na míru se sníženým tlakem (hypobarické komoře), ve které jeho postižené plíce mohou snáze pracovat. Jde o hodně vylepšenou a podstatně pohodlnější verzi „železných plic“, tedy velkých, imobilních hypobarických komor vyvinutých ve 20. letech 20. století, ve kterých za cenu ztráty mobility přežívaly oběti dětské obrny. (Modernější verze už ostatně mají podobu jakýchsi pevných vest, takže inspirace je více než nápadná.) Darth Vader je tak zřejmě nejslavnějším příkladem pacienta s plicním postižením na světě. Z pohledu současné medicíny ale léčba prominentního pacienta Říše samozřejmě neprobíhala zcela optimálně, alespoň podle toho, co ví současná věda. Stavba umělých plic je zcela jistě možná, ale dnešní zkušenosti napovídají, že mnohem zajímavější možností by byla skutečná terapie, tedy vyléčení zraněné a poškozené tkáně. Méně náročnou alternativou by mohla být transplantace tkáně. Další možností je vypěstování náhradního orgánu třeba s pomocí kmenových buněk z těla Dartha Vadera, i když dnes je stále ještě spíše spekulativní. Vědci sice dokážou v laboratořích „popostrčit“ kmenové buňky k tvorbě tělních buněk určitých typů, ale stavba celých orgánů je mnohem

náročnější. Musí se například vytvořit vhodná kostra požadovaného tvaru, protože v kádince skutečně trojrozměrnou plíci vypěstovat nelze – jednoduše nebude držet tvar. (Tento problém by mohlo změnit třeba pěstování orgánů v mikrogravitaci, o kterém v našem světě spoutaném fyzikálními zákony nic nevíme kvůli cenám dopravy do vesmíru.) Probíhá také fascinující výzkum dalších možností, jak dodat či zlepšit a zregenerovat lidské tkáně (třeba s pomocí elektrického pole tak trochu v tradici doktora Frankensteina), ale jeho budoucnost je zatím velmi nejasná. Je možné, že se jako slibnější a přínosnější ukáže spíše elektronicko-mechanický přístup, který zvolili autoři

Darth Vader i jeho syn Luke Skywalker musejí po zranění používat umělou mechanicko-elektronickou paži, která byla evidentně spíše vyrobena než vypěstována (oficiálně jde o „mechno-arm“). To může znít jako čirá utopie, ale podobné výrobky se dnes zkoušejí v několika laboratořích světa. Na rozdíl od své „předlohy“ rozhodně nepodávají lepší výkony než původní paže, jsou méně přesné i citlivé, ale i tak jsou jejich výkony hodné pozornosti. Vlastnosti těchto umělých končetin se navíc stále zlepšují. Na začátku roku 2016 se například objevila vědecká práce popisující nový typ umělé kůže, která dokáže napodobit všechny naše smysly, včetně hmatu či vnímání teploty, a dokáže je zprostředkovat lidskému nervovému systému ve formě „srozumitelných“ elektrických signálů. Například agentura DARPA ve spolupráci s několika výzkumnými týmy a techniky, včetně autora vozítka Segway Deana Kamena, pracuje na umělé paži DEKA, kterou někdy nazývá přímo „Lukeova ruka“ – samozřejmě podle Lukea Skywalkera. Primární využití by měla najít v péči o armádní veterány bez končetin, kterých v moderních válkách poněkud překvapivě přibývá s tím, jak naopak ubývá vojáků, kteří umírají přímo na bojišti. Paže by měla umožnit vojákům po amputaci, aby zvládli nejen všechny základní a běžné životní činnosti od oblékání po čištění zubů, ale aby také mohli alespoň v omezené míře sportovat. Vojáci by se tak údajně mohli věnovat třeba lezení na stěně (sporty

Umělé končetiny jsou jednou z oblastí, kde se kupodivu technologie za posledních několik desetiletí fantazii Hvězdných válek poměrně výrazně přiblížila. Jen rozhodně není dostatečně robustní a dostupná.

Hvězdné války jsou hrou s hodně volnými pravidly, a to i v případě fyziky.

vyžadující velmi jemnou motoriku asi nepřicházejí do úvahy). Potíž je především v tom, že podobné pomůcky jsou mimořádně nákladné. Ve finančních měřítcích můžeme zhruba říci, že propracovanější typy stojí řádově minimálně miliony korun za kus. A to z velké části ne kvůli použitým komponentům, ale především proto, že práce na podobných projektech vyžaduje velký tým, který dlouhodobě pracuje na odladění a úpravách hardwaru a softwaru. Ani tak se ale nedá předpokládat, že by zařízení pracovala spolehlivě v reálných podmínkách – a to ani pro tyranské generály schopné používat Sílu.

Roboti do každé rodiny Příliš vysoké náklady trápí i další obor, který ve světě Hvězdných válek rozkvetl mnohem košatěji než ve skutečnosti, a tím je robotika. Ve sci-fi filmech se roboti mění z neživých strojů na důležité postavy ­ a hrdiny, často s lidskými rysy. K tomu máme v praxi daleko – nikdo ovšem zatím netuší, jak daleko to vlastně je. Jak dokázala i loňská soutěž robotů pořádaná už výše zmiňovanou agenturou DARPA, dnešní humanoidní roboti jsou proti lidem neuvěřitelně neschopní. I s (dálkovou) pomocí lidských operátorů mají potíže vystoupit z auta, otevřít dveře, natož třeba používat jednoduché nářadí. Stroje za miliony dolarů se během soutěže opakovaně dokonale znemožňovaly. Pro představu asi stačí říci, že nejsledovanějším mediálním výstupem soutěže byl soubor jejich „trapasů“.

Na druhou stranu, v jiných ohledech se umělé inteligenci poměrně daří. Počítače v posledních letech například obstojně zvládly starý problém s rozpoznáváním obrazu. Většina z nás si asi nepamatuje, jak beznadějně tento problém ještě před přelomem století vypadal, a jak dobře si v něm dnes stroje vedou – rozpoznávání obličejů ve velkém a s velkou spolehlivostí dnes zvládá celá řada společností. Hlavním nástrojem vývojářů byly tzv. hluboké neuronové sítě. Neuronové sítě jsou systémy umělé inteligence založené na principech odvozených od fungování mozku. Tvoří je celá řada „neuronů“ propojených za sebou i mezi sebou, které se (hodně zjednodušeně řečeno) postupně samy a i s pomocí programátorů učí ze vstupních dat dojít ke správnému výsledku. Postupně se tak „ladí“, trénují a vylepšují – a ani jejich tvůrci sami přesně nevědí, co se vlastně počítače naučily a jak. Jen nastaví výchozí podmínky, a pak vidí až výsledky. Dobře si možnosti technologie můžeme přiblížit na příkladu výzkumu zveřejněného na začátku roku 2016: počítače porazily mistra Evropy v go. Tato stará asijská hra nabízí mnohem, mnohem více herních variant než šachy, a tak bylo go považováno počítačovými výzkumníky za nesmírně obtížný problém. Snaha spočítat všechny varianty (jako například u piškvorek nebo u dámy) zde totiž nepřipadá v úvahu. Neuronové sítě v kom­ binaci s tradičním „dopočítáváním“ nej­-

lepších variant (stromovým vyhledáváním) ovšem dokázaly zdánlivě nemožné a zvládly na špičkové úrovni hru, kterou i ti nejlepší lidští hráči označují v podstatě za intuitivní. Úspěch „umělé inteligence“ v go celou řadu odborníků překvapil a ti očekávají, že nezůstane jen u něj. Autoři hodlají podobný princip využít i při řešení jiných problémů, a i když je (téměř) jisté, že se vývojářům v dohledné době nepodaří vytvořit počítačovou inteligenci schopnou řešit problémy v tak širokém spektru jako lidem, „intuitivní“ počítače postupně nepochybně zvládnou mnohé. Hrdinové či komiksové postavy se z nich asi ani tak nestanou, ale to neznamená, že skutečnost nebude minimálně tak zajímavá jako Hvězdné války.

Stará, dobrá chyba vrací úder Populární americký astronom Neil DeGrasse Tyson se brzy po loňské premiéře nového dílu ságy Hvězdných válek „Síla se probouzí“ ozval se stížností. Tvůrci totiž v novém díle zopakovali chybu, kterou nechvalně proslula už první trilogie. Pašerák Han Solo (Harrison Ford) se v ní vychloubá – a v díle „Síla se probouzí“ své tvrzení zopakuje –, že jeho loď zvládla cestu „za 12 parseků“. Jak asi většina z vás ví, parsek je ovšem astronomická jednotka délky odpovídající zhruba 3,26 světelného roku. Snaha získat srdce fanoušků starších filmů byla u tvůrců evidentně silnější než touha napravit chyby minulosti.

tech n olo g i e historie/budoucnost

30 | 31

Meteorologie: jedna z nejstarších věd AUTOR: Vladimír Duduc FOTO: Google Art Project, ESA/Meteosat, Wikipedia, NASA, paleofuture.com

Lidé se odjakživa snažili vysledovat zákonitosti počasí a předpovídat jeho vývoj. Ze začátku se spoléhali na božstva, později filozofii, ale skutečné výsledky přinesl až vědecký přístup a pochopení přírodních jevů. Moderní meteorologie se ale zrodila až po krymské válce. Vichřice v černomořském přístavu Balaklava poslala 14. listopadu 1854 ke dnu třicet lodí anglicko-francouzské flotily. Vyvolala otázky, jestli nebylo možné její příchod předpovědět.

O

kolo roku 340 před naším letopočtem řecký filozof Aristotelés shrnul tehdejší znalosti o atmosféře a zřejmě poprvé použil pro nauku o počasí výraz meteorologie. Traktát „Meteorologica“ obsahoval popisy mraků, srážek, větrů či blesků. Atmosférické jevy vysvětloval pomocí filozofie, a i když se v mnohých věcech mýlil, ovlivnil poznání v této oblasti na dva tisíce let. Řecký učenec však zdaleka nebyl prvním „meteorologem“. Už pět tisíc let od objevu zemědělství jsou lidé závislí na počasí. Například pro staré Egypťany byla schopnost předpovídat průtok Nilu otázkou existence.

Od přístrojů k sítím Meteorologie se jako přírodní věda zrodila koncem 16. století. Velkým impulsem byly zámořské objevy a snaha pochopit i předpovídat proměny atmosféry pro bezproblémové plavby.

Přehled odpovídajících teplot Celsius (°C)

Fahrenheit (°F)

Kelvin (°K)

-273,15

-459,67

0

-17,77

0

255,37

0

32

273,15

100

212

373,15

Učenci si uvědomili, že aristotelovské filozofické metody nikam nevedou. Začaly vznikat první přístroje a od té doby je meteorologie s rozvojem technologií pevně spjatá. K prvnímu zařízení, měřiči vlhkosti vzduchu německého matematika Mikuláše Kusánského (využívalo princip změny hmotnosti látky pohlcující vlhkost), přibývaly další přelomové přístroje. Italský astronom Galileo Galilei sestrojil zařízení na měření teploty ovzduší, matematik Evangelista Torricelli se zasloužil o objev barometru na měření tlaku vzduchu. Astronom Christopher Wren přidal mechanický srážkoměr. Nastalo období systematických meteorologických pozorování. V roce 1652 vznikla

Zdroj: MŠMaT ČR

Přehled odpovídajících teplot

Sonda Meteosat sledovala v září 2003 poprvé zrod a pouť hurikánu Isabel od Kapverdských ostrovů k pobřeží Spojených států. Vítr dosahoval rychlosti 260 km/h.

v Toskánsku první síť meteorologických stanic, které se postupně rozšířily do Florencie, Milána, Paříže, Varšavy a dalších měst. Byly objeveny zákonitosti v rozložení směru pasátů, sestaveny první mapy větrů a schémata cirkulace atmosféry. V roce 1826 Heinrich Brandes na základě historických pozorování sestavil první synoptickou mapu tlaku vzduchu. Mimořádný význam pro rozvoj meteorologie měl vynález telegrafu v roce 1843, který umožnil rychlé přenášení naměřených hodnot mezi vzdálenými místy.

První předpověď Bezprostředním impulzem pro vznik stálé meteorologické služby byla ničivá balaklavská vichřice, která v roce 1854 ochromila anglicko-francouzské flotily bojující proti Rusku během krymské války. Francouzský vědec Urbain Le Verrier tehdy zjistil, že vichřici by lidé dokázali předpovídat, kdyby znali meteorologické údaje. Největší zájem o rozvoj povětrnostní služby mělo námořnictvo, poněvadž v tomto období vrcholila éra plachetnic. Mezinárodní výměna informací se rozběhla v roce 1856. V prvním období rozvoje synoptické meteorologie učenci odhalili zákonitosti přemísťování cyklón a anticyklón a současně rozpracovali první způsoby předpovídání počasí. První světová válka přerušila mezinárodní výměnu informací, po jejím skončení postupně vyrostla hustá síť měřicích stanic, která umožnila sestavit podrobnější povětrnostní mapy. Vědci objevili atmosférické fronty čili úzké přechodné vrstvy oddělující odlišné vzduchové hmoty. Do tohoto období spadá i první neúspěšný pokus o předpověď počasí, který v roce 1922 uskutečnil Lewis Richardson.

Éra družic a počítačů V následujících dvaceti letech se k analýze atmosférických front začaly používat rádiové sondy. Předpovědi počasí se staly konkrétnějšími, podrobnějšími a přesnějšími. Po II. světové válce se pomocí balonů podařilo poprvé změřit hodnoty parametrů počasí ve vyšších vrstvách atmosféry. V šedesátých letech vstoupily na scénu meteorologické družice a počítače, které

umožňují zpracovávat komplikovanější analýzy a vytvářet numerické modely a předpovědi počasí. První meteorologická družice Tiros I se dostala na oběžnou dráhu 1. dubna 1960. Velkým pomocníkem meteorologů se staly i radary monitorující srážky. Nové technologie umožnily vědcům lépe chápat cirkulaci atmosféry a souvislosti vlivu oceánu na pevninu a naopak. Výsledky těchto studií mají význam pro dlouhodobé předpovědi počasí.

Svatá trojice meteorologie

Gabriel Fahrenheit

Anders Celsius

V roce 1714 Gabriel Fahrenheit sestrojil rtuťový teploměr, který měl vlastní měřicí škálu. Fahrenheitova stupnice se v některých státech používá dodnes. Nejvíc se však rozšířila teplotní stupnice, kterou v roce 1742 zavedl švédský astronom Anders Celsius. Podle ní voda mrzne při 0 °C a vře při 100 °C. Další, v současnosti stále používanou teplotní stupnici představil v roce 1862 skotský matematik a fyzik William Thomson, známý spíš pod šlechtickým jménem lord Kelvin. Kelvinova stupnice

Lord Kelvin

vyjadřuje takzvanou absolutní nulu, tedy teplotu, za které se zastavují všechny termodynamické pohyby. Nepoužívá se v běžném životě, ale ve fyzice. Kelvin je jedna ze sedmi základních jednotek soustavy SI. Stupnice je definována dvěma body: 0 °K je nejnižší fyzikálně definovaná teplota a 273,16 °K je teplota trojného bodu vody, za které současně existují všechna tři skupenství (plynné, kapalné a pevné). V přepočtu na Celsiovu stupnici voda tohoto stavu dosahuje při teplotě 0,01 °C a tlaku 611,73 Pa.

tech n olo g i e historie/budoucnost

32 | 33

Moderní meteorologie dokáže poměrně přesně určit, jak bude během následujících hodin, maximálně dní. Na základě matematických modelů neustále přepočítává aktuálně naměřené údaje z celého světa. Na dlouhodobé předpovědi si ještě budeme muset počkat. Možná se však dočkáme i technologií, které počasí nejen předpovědí, ale dokážou je i řídit.

Meteorologie je čistá matematicko-fyzikální věda

B

ritský vědec Lewis Richardson si už před sto lety uvědomil, že pokud atmosféra podléhá fyzikálním zákonům, k předpovídání počasí by se měla dát využít matematika. Vzorce však byly složité a výpočet tak zdlouhavý, že atmosférická fronta přešla dřív, než je

meteorologové stihli dokončit. Až nástup počítačů urychlil složité výpočty. Meteorologové použili Richardsonovy poznatky k vytvoření matematického modelu, respektive soustavy matematických rovnic. Obsahují všechny známé fyzikální zákony, jimiž se řídí počasí. Aby je mohli využívat,

museli zemský povrch rozdělit na hustou síť souřadnic a v každé takto vytvořené buňce umístit měřicí stanice.

Počasí nad bitem V současnosti se využívá souřadnicová síť, jejíž průsečíky jsou od sebe vzdáleny

 Meteorologie se stěhuje i na jiná vesmírná tělesa. Vědci zkoumají exotické atmosféry Marsu, Venuše či Titanu, měsíce Saturnu. Známe i plynové obaly na šesti exoplanetách, které obíhají cizí hvězdy.



Počasí na objednávku? Touha ovládat poča-

sí byla dlouhá desetiletí námětem sci-fi, dnes lidé dokážou na krátký čas řídit počasí aspoň v omezené lokalitě.

80 kilometrů. Obsahuje víc než 3 500 stanic po celém světě. Oblast atmosféry nad každým čtvercem se nazývá objemový bit. Zde se v různých nadmořských výškách zaznamenává síla proudění, tlak, teplota a vlhkost vzduchu. Data analyzují počítače a vytvářejí celosvětovou předpověď počasí na nejbližších patnáct minut. Jakmile tuto operaci skončí, ihned začnou zpracovávat předpověď na další čtvrthodinu. Tento proces se opakuje, až dokud postupně nevznikne předpověď na následujících šest dní. Celá atmosféra v určitém momentu, například ve 12:00 hod, je vyjádřena pomocí několika desítek milionů čísel. Počítač ­ z těchto několika desítek milionů údajů spočítá dalších několik desítek milionů údajů, které předpokládají chování atmosféry ve 12:15 hod, potom ve 12:30 hod a tak dále, až dokud se nedostane k předpovědi stavu atmosféry za několik dní. Z těchto čísel se následně vykreslí mapy, které se dají k dispozici synoptikům zodpovědným za vydávání předpovědi počasí.

Proč ne 100 %? Z meteorologie se tak stává čistokrevná matematicko-fyzikální věda, která aplikuje matematickou analýzu na termodynamiku plynů. Tvorbě matematických modelů se věnují specialisté, kteří se potlačením náhodných vlivů snaží zdokonalovat výpočty. Meteorologové v praxi, takzvaní „forecasteři“, následně výsledky matematického modelování interpretují do předpovědí. „Je to podobné jako v medicíně,“ říká český meteo­ rolog Petr Dvořák. „Výzkumníci najdou lék a praktičtí lékaři jej na základě svých zkušeností a znalostí potom předepisují pacientům.“ Podle Britského meteorologického ústavu je v současnosti jednodenní předpověď počasí pravdivá na 86 %. Prognózy Evropského

centra pro střednědobou předpověď na pět dní dosahují spolehlivost okolo 80 % – je to víc než začátkem 70. let minulého století při dvoudenní předpovědi. Proč meteorologie stále nedosahuje stoprocentních výsledků? Povětrnostní systémy jsou velmi složité a všechna potřebná měření se ani nedají získat. V oceánských oblastech nejsou žádné meteorologické bóje, body na souřadnicovém systému se jen občas přesně shodují s umístěním měřicích stanic. Stejně tak i morfologie terénu dokáže způsobit odchylky v předpovědním modelu. Navíc ani dnes ještě neznáme všechny síly, které formují počasí.

Meteorologie blízké budoucnosti Prohloubit současné vědomosti se vědci pokoušejí na více frontách, velkým pomocníkem je například kosmonautika. Tajemství počasí a jeho vývoje mohou totiž ležet vysoko nad atmosférou, až ve vesmíru.

Poněvadž přesnost simulace vývoje počasí rychle vzrůstá, objevují se úvahy, že bude možné předpovědi přenechat počítačům. Je to však hudba dost vzdálené budoucnosti. Vědci už dnes zkoušejí i technologie, které umožní přejít od předpovídání k ovlivňování počasí. Aspoň na lokální úrovni. Například Rusko si nachystalo na oslavy 70. výročí skončení II. světové války materiál za 7,5 milionu eur na rozpouštění dešťových mraků nad Moskvou během vojenské přehlídky. Nebylo to poprvé, kdy v Rusku „vyčarovali“ modrou oblohu směsí granulovaného oxidu uhličitého, kapalného dusíku a speciálního cementu. Američtí vědci pracují na podobném pohlcovači atmosférické vlhkosti, který by mohl zamezit vzniku anebo oslabit účinky hurikánů a tropických bouřek.

Deštník to vždy jistí Dnes umíme předpovídat počasí maximálně na deset dní dopředu. Ale i kdybychom

Co říká Aladin? Meteorologická služba Aladin patří už několik let mezi nejpřesnější předpovědní modely. Vyvinula jej společnost Meteo France a v současnosti jej využívá vícero zemí včetně České republiky. Aladin slouží k sestavování krátkodobých předpovědí. Vypočítává vývoj atmosférických procesů na několik hodin dopředu. Český

Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru nedávno vyslal na oběžnou dráhu satelit Deep Space Climate Observatory. Sonda bude monitorovat sluneční svit, proudění vzduchu a výrony koronální hmoty ze vzdálenosti milion kilometrů a varovat před nebezpečnými povětrnostními jevy. Také agentura NASA si dělá vlastní výzkum „vesmírného počasí“. Projekt „Living with a Star“ si dává za cíl porozumět vztahu mezi Zemí a Sluncem.

hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) operativně počítá předpověď počasí na takzvané ohraničené oblasti modelu Aladin. Výpočet se uskutečňuje čtyřikrát denně pomocí počítače s deseti výkonnými procesory IBM Power7, přičemž se jedná o předpovědi na 72, respektive 60 hodin dopředu.

měli dokonalý model, nedokázali bychom předpovídat počasí na víc než tři až čtyři týdny. Procesy v atmosféře jsou příliš složité. Na měsíc dopředu se dá předpovídat jen průměrný charakter počasí, například jestli bude ten či onen měsíc bohatší na sněhové srážky. Nechť nám je útěchou aspoň to, že předpovědi jsou už natolik přesné, že se na ně dá spolehnout. Pokud tedy v televizi aktuálně tvrdí, že bude pršet, raději si ten deštník vezměte.

tech n olo g i e energetika

34 | 35

Balony střeží energii města Rakouské městečko Gleisdorf s necelými šesti tisíci obyvateli leží 25 kilometrů východně od Grazu. Rozhodlo se vytvořit energetický katastr – databázi se všemi důležitými daty souvisejícími s vytápěním jednotlivých budov.

ze kterých se tvořil trojrozměrný model města, infračervená sbírala tepelná data budov a takzvaná blízká-infračervená kamera (NIR – near-infrared) sledovala vlnové délky v infračervené oblasti elektromagnetického

AUTOŘI: Norbert Aschenbrenner, Martin Valášek foto: Picture of the Future

K

dyž se města snaží monitorovat tepelné ztráty, obyčejně se soustředí na jednotlivé budovy. Pro lepší představu o energetické efektivnosti a nastavení optimálních opatření však potřebují i ucelený obraz ze širší geografické oblasti, aby dokázala přesně identifikovat nejproblémovější místa. Městečko Gleisdorf proto zkusilo monitorovat energetické ztráty budov z létajícího balonu a dronů. Projekt, který vznikl ve spolupráci se společností Siemens, dostal název Hotspots a jeho cílem je optimalizovat energetickou efektivitu měst.

Trojice speciálních kamer Za účelem získání komplexního „energetického obrazu“ rozlehlého teritoria se sešli

specialisté z divize Corporate Technology firmy Siemens společně s odborníky z Rakouského institutu technologií a utilitní společnosti města Gleisdorf. Jejich myšlenky se celkem přirozeně začaly ubírat do oblak – na nasnímání oblasti velkých rozměrů je třeba dosáhnout určité výšky, přičemž let by neměl být rychlý a nestabilní. „Pro vytvoření katastrálního trojrozměrného modelu se jako nejvhodnější prostředek ukázal balon,“ uvedl Michael Hödlmoser, videoanalytik společnosti Siemens Austria. Kromě balonu si však obyvatelé města Gleisdorf mohli na obloze všimnout i poletujících dronů. Podobně jako balon byly i drony vybaveny třemi druhy speciálních kamer. Konvenční kamera snímala obrázky,

„Energetický obraz“ monitorovaného území snímá trojice speciálních kamer.

spektra, které není lidským okem viditelné, a určovala, kde se nachází vegetace. Tři zdroje informací spojil speciální modelovací software a vytvořil trojrozměrný model krajiny, ve kterém jsou všechny objekty postavené lidmi odlišené od vegetace.

Mezi energeticky nejefektivnějšími městy najdeme i několik megapolí:

Modely celého ekosystému Podle termálních analýz městských čtvrtí i jednotlivých budov lze nejen přesně identifikovat nejproblémovější místa, ale na digitálním modelu lze i simulovat různé optimalizační kroky a nastavit ideální kombinaci opatření. Města by tak mohla přijímat lepší rozhodnutí a vyhnout se zbytečným investicím. Potenciální přínosy jsou však širší. Poněvadž drony a balony létají v poměrně malých výškách, dokážou též měřit kvalitu ovzduší. Informace ze senzorů se dají využít k vytvoření trojrozměrného modelu kvality městského ovzduší, který pomůže identifikovat místa a příčiny znečištění, a dokonce i předvídat jeho vývoj. Monitorování energetické efektivity rakouského města Gleisdorf bylo pilotním projektem; podobná měření a analýzy lze realizovat v jakémkoliv městě.

Reykjavík, Island Stejně jako jiná města na Islandu, Reykjavík se 120 000 obyvateli se spoléhá výlučně na obnovitelné zdroje energie. Hydroelektrárny a geotermální elektrárny poskytují městu teplo, elektřinu i teplou vodu. Reykjavík začal už před více než deseti roky používat ve veřejné dopravě vodíkové autobusy. Město plánuje skončit s využívaním fosilních paliv do roku 2050.

Vancouver, Kanada Kanadské město chce být do roku 2020 nejekologičtějším na světě. Hydroelektrárny už vloni zabezpečovaly 90 % dodávek energie, zatímco zbývající desetinu pokrývaly obnovitelné zdroje (vítr, slunce). Město podporuje cyklodopravu, a to nejen 400 kilometry cyklotras, ale i programem půjčování kol.

Kodaň, Dánsko Dánská metropole se spoléhá na velké větrné farmy a taktéž dlouhodobě podporuje cyklodopravu – na kola denně sedá až třetina obyvatel. Kodaň má ambici stát se v roce 2025 prvním

hlavním městem, které bude uhlíkově neutrální. Město je též známé využívaním takzvaných zelených střech.

Oslo, Norsko Až 80 % energie na vytápění pochází v Oslu z obnovitelné energie (především z biometanu z organických odpadů). Do deseti let se tento podíl zvýší na stovku. Město využívá inteligentní pouliční osvětlení, které se automaticky přizpůsobuje počasí a dopravní situaci, čímž šetří energii. Do roku 2030 chce Oslo snížit emise oxidu uhličitého o polovinu, například zvýhodňováním elektromobilů.

Londýn, Velká Británie Londýn už v polovině minulého desetiletí rozjel akční plán s více měřitelnými kritérii, ke kterým patří například snížení emisí oxidu uhličitého o 60 % během dvou desetiletí. V rámci plánu město nabídlo obyvatelům různá zvýhodnění a dotace na zlepšení energetické efektivity domácností a uvalilo vyšší daně například na vozidla typu SUV.

PRAMEN: Ecomagination.com, Oilprice.com

Po propojení s termálními daty se zviditelní oblasti, například budovy či dokonce jejich části, kde dochází k největším energetickým ztrátám. K určení úniků je potřeba zachytit teplotní rozdíly mezi vnitřkem budov a vnějším prostředím, proto se monitoring dělá pouze v zimních měsících. V létě jsou rozdíly viditelné pouze v klimatizovaných budovách.

tech n olo g i e roboty

36 | 37

Stroje, které rozumějí lidem Dokážou stroje porozumět člověku? Vědci na tomto úkolu intenzivně pracují, a pokud toho dosáhnou, od základu tím změní lidskou komunikaci. Budeme si muset zvyknout na novou paletu projevů emocí, které stroje vnesou do našeho běžného života. AUTOR: Industry journal a Ľubomír Jurina FOTO: Bigstock

L

idi často reagují na počítače a hlav­ ně roboty jako na živá stvoření – dávají jim přezdívky, pochválí je po skvělém výkonu, ale ukazují jim i hněv a zklamání. Počítačům podvědomě připisujeme jisté sociální role a dokonce ve vztahu k nim dodržujeme zažité normy slušnosti a kulturní zvyklosti. Clifford Nass ze Stanfordské univerzity rozsáhlým výzkumem prokázal, že pokud počítač komunikuje ženským hlasem, lidé se k němu automaticky chovají jako k něžnému pohlaví.

Oční kontakt se strojem Mohou nám stroje emoce opětovat? Dnes samozřejmě ještě ne, ale podle profesorky Elisabeth Andréové z Ústavu pro informační technologie Augsburské

univerzity vědci už dosáhli v laboratořích výrazného pokroku. „Aby se ,emocio­ nalita‘ dostala do praktického života, je potřeba se soustředit na výzkum tří oblastí: naučit stroj detekovat lidské emoce, porozumět jim a adekvátně zareagovat,“ vysvětluje E. Andréová.

80% úspěšnost S téměř 80% úspěšností dokázal počítač identifikovat lidské emoce při experimentu na berlínské Technické univerzitě.

Detekce chování nebude příliš složitá. Senzory dokážou odhalit chování partnera poměrně snadno – smích či veselý tón hlasu bez problémů zachytí kamera či mikrofon. Technologie se vyvíjejí velmi rychle. Nejen z hlediska citlivosti, ale i cenové dostupnosti. Před pár lety vyšel „oční tracker“ – kamera, která dovede udržovat oční

kontakt – na 20 tisíc eur. Dnes se výkonné modely prodávají za 150 eur. Detektory pohybu a gest jsou už standardním vybavením mnohých běžných herních konzolí. K dispozici je množství dalších senzorů, které počítači napovědí, v jaké jsme náladě – mikrofony, snímače tlaku, pulzu, teploměry a samozřejmě další kamery.

Správné čtení emocí Počítač může mít dostatek informací o projevech lidské emoce, ale dokáže ji i správně „přečíst“? To je další, zásadní krok k emocionální inteligenci strojů. Lidské projevy emocí však hrají množstvím jemných odstínů a často se v nich nevyzná ani lidský partner. Například když pozdvihneme koutky úst. Dá se to interpretovat jako dobrá nálada, anebo situace, kdy kdosi krátce předtím utrousil dobrý vtip? Anebo jen jako smutný rezignovaný úsměv? Existují čtyři základní emocionální kategorie – veselost, smutek, hněv a neutrální stav. Experimenty ukazují, že software se v nich dokáže celkem přesně zorientovat. V experimentu na berlínské Technické univerzitě dobrovolníci vyslovovali stejné věty, podbarvené dokonce sedmi různými emocemi – laskavě, prosebně, nazlobeně… Počítač dokázal emoce rychle identifikovat s úspěšností takřka 80 % v situacích, kdy herci vyjadřovali svoje emoce výrazně

a jasně. Ani člověk by to nedokázal o mnoho lépe. Detekci vyhraněných emocí, jako je hněv a zlost, lze už dnes využívat například v call centrech. Jestliže při poskytování běžných informací počítač zaregistruje rozhořčeného zákazníka, může ho přepnout přímo na člověka, který osobně vyřídí jeho stížnosti. V blízké budoucnosti by mohly softwary „čtoucí“ specifické citové reakce přispět například k bezpečnosti na cestách. Budou moci zjistit náladu řidiče, případně jeho fyzickou dispozici, a reagovat na to. Únavu vyčtou z analýzy hlasu či sledování očí, například jak často se dívá na hodinky. Senzory tlaku v sedačce zase rozpoznají fyzické napětí, stejně jako snímače tlaku a teploty na volantu, které vypovídají o pevnosti stisku. Jakmile počítač zaregistruje podivné chování, může na to řidiče upozornit, případně změnit styl hudby přehrávané v autě.

Příjemný kolega Adekvátní reakce je právě to, co dovrší interakci člověk-stroj. Jinými slovy:

počítač bude schopen vyjádřit sebe sama a vyslat vlastní signály, aby rozvinul obousměrnou komunikaci. Jemné doladění tohoto vztahu je stále otázkou budoucnosti, ale už dnes si dokážeme před-

″

Když počítač komunikuje ženským hlasem, lidé se k němu automaticky chovají jako k něžnému pohlaví.

stavit jeho výhody. Například v kanceláři stroj „vycítí“, že na člověka „padla“ únava, je přetížený nebo se naopak nudí. Může změnit teplotu, případně intenzitu světla. Převezme roli pozorného a vnímavého kolegy.

Jenže emocionální stavy nejsou až tak čitelné. Často, i mezi lidmi, je třeba se vzájemně naladit. Bližší kolegové se dobře znají a rozumějí si i díky neverbálním prvkům komunikace. Vytvoří si pocity vzájemné důvěry, mají společný humor, stejné reakce na podněty. Zvládnout tyto jemné emocionální interakce nebude pro stroj jednoduché: bude se muset svými poznávacími softwary naučit, co je pro jeho „lidského partnera“ standard, jak reaguje na různé situace a vůbec – zda má co do činění s cholerikem, nebo flegmatikem. Dokonce i lidé sami s tím mají problém. Vždyť základem dobrých vztahů je znalost toho druhého. Stroj s výjimkou humanoidního robota samozřejmě nikdy nedokáže reagovat jako člověk. „Dočkáme se zřejmě nových forem kontaktu a tyto formy se stanou běžnou formou naší komunikace,“ myslí si E. Andréová. Například francouzští vědci učí počítač vyjadřovat vlastní emoci proudem vzduchu. Když se zlobí, fouká silně a přerušovaně, v dobré náladě je jemný a s part­nerem se mazlí příjemným vánkem.

lidé my visions

38 | 39

Roboti jdou do práce. Nadine vám podá ruku, když s vámi mluví, hledí vám do očí, podle obsahu konverzace projeví radost nebo smutek. Zapamatuje si vás, ví, o čem jste hovořili minule. Prostě – příjemná recepční na Nanyangské technické univerzitě v Singapuru. Až na to, že Nadine je robot. Jeden z těch, kteří vás možná brzy připraví o práci. AUTOR: Josef Tuček FOTO: Nanyang Technological University, Bigstock

D

Robot Nadine (v černých šatech) a jeho hlavní konstruktérka profesorka Nadia Thalmannová z Nanyangské technické univerzity v Singapuru.

ávno už to není jenom tak, že průmyslové roboty zastanou práci dělníků v továrnách. Tlačí se i do služeb. Robotické automobily začnou v některých zemích už brzy přebírat práci taxikářů a časem zřejmě i řidičů velkých kamiónů. Automatické pokladny už nahrazují práci pokladních v obchodech. Ale umělá inteligence zabírá i místa příslušníků střední třídy. Zaměstnance bank vyhání z práce internetové bankovnictví. Dobrý software sestaví jednoduchou právní smlouvu stejně dobře jako právník. Nově vyvíjené programy už umějí vyhodnotit snímky z vyšetřovacích přístrojů tak jako zkušení lékaři, i když se do praxe ještě nedostaly. Na rozdíl od softwaru, který píše jednoduché zprávy do médií. Třeba Los Angeles Times využívají program, který z dostupných odborných digitálních dat bleskově sestaví na web zprávu o tom, kde a kdy udeřilo zemětřesení, jak rychle se šířilo, jak bylo silné. Jiné počítačové programy zpracovávají do novinové podoby data o ekonomických výsledcích firem. Odborný časopis Journalism Practice dal třiceti čtenářům přečíst krátké sportovní zprávy a pak se ptal, které napsal počítač a které člověk. Nikdo to nepoznal zcela správně. Ostatně o tom, jestli lidé dostanou práci, už začínají počítače rozhodovat i přímo. Jak uvádí časopis New Scientist, personální

A kam půjdou lidé? agentury minimálně v anglofonních zemích už používají software, který pročítá žádosti o zaměstnání a vyřazuje zájemce, kteří nevyhovují podmínkám: stačí, aby byli příliš vtipní nebo použili slova, která počítač nezná. Na jejich přihlášku se už člověk ani nepodívá.

Viditelná ruka státu Kam tedy vývoj míří? Ekonomové David Autor a David Dorn nedávno v rozboru pro list New York Times

majetkový podíl na společnostech, které vydělávají díky moderním technologiím. Tím by lidé měli mít zabezpečeny určité příjmy potřebné k životu v technologickém světě.

Základní příjem pro každého? A do diskusí v posledních letech proniká možná ještě zvláštnější myšlenka. Říká se jí „základní příjem“ a její podstatou je, že kaž­ dý občan bude od státu dostávat peníze, ať už pracuje, nebo ne. Současně by stát zrušil důchody, rodičovské příspěvky, sociální sti-

Základní příjem Podstatou této zvláštní myšlenky je, že každý občan bude od státu dostávat peníze, ať už pracuje, nebo ne. Současně by stát zrušil důchody, rodičovské příspěvky, sociální stipendia a další dávky. Kdo by chtěl víc, musel by si najít práci nebo podnikat, v tom případě by pobíral jak základní příjem, tak i své výdělky.

dospěli k závěru, že za čas nastane polarizovaná poptávka: po manažerech a špičkových vývojářích a pak po zaměstnancích na nejnižších příčkách pracovního žebříčku, na jejichž práci se robot nevyplatí. Ostatní budou mít smůlu. Uznávaní američtí ekonomové Jeffrey Sachs a Laurence Kotlikoff připravili studii nazvanou „Chytré stroje a dlouhodobé strádání“. Konstatují v ní, že v minulosti lidé během svého pracovního života mohli část výdělku investovat (třeba prostřednictvím fondů) do akcií výrobních podniků, tedy vlastně i do využívání strojů. Na ziscích z nich se tak alespoň trochu podíleli. Ale dnes, tvrdí Sachs a Kotlikoff, už stroje vytlačují z práce tolik lidí, že mladí zaměstnanci si už nestačí vydělat dost na to, aby mohli do strojů sami investovat. Nepříliš optimistické řešení vidí tito ekonomové v tom, že zasáhne stát a majetek díky změnám daňových zákonů přerozdělí – a to i na úkor současných starších zaměstnanců, kteří si stačili něco vydělat a investovat… Noah Smith ze Státní newyorské univerzity ve Stony Brook na stránkách renomovaného názorového časopisu The Atlantic zase soudí, že budoucností lidí by mohlo být přímé vlastnictví robotů. Dnes mívají řemeslníci svou dílnu. V budoucnu by mohli vlastnit malý provoz se specializovanými roboty, s nimiž by pracovali na úkolech nevhodných pro velkovýrobu. Další jeho myšlenka pak působí dosti překvapivě. Navrhuje, že by americká vláda každému občanovi koupila

pendia a další dávky. Základní přidělovaný příjem by měl stačit na běžné životní potřeby. Kdo by chtěl víc, musel by si najít práci nebo podnikat, v tom případě by pobíral jak základní příjem, tak i své výdělky. Mezi příznivci myšlenky jsou ekonomové levicoví, kteří ji chápou jako sociální záchrannou síť, i pravicoví – ti oceňují,

že systém by nahradil současnou nákladně provozovanou soustavu různých sociálních dávek. Část ekonomů je zdrženlivější, navrhují (jako dříve třeba proslulý Milton Friedman) jen tzv. negativní daň z příjmu. To znamená, že lidé, kteří vydělávají málo, dostanou od státu vyrovnání příjmu do určité hranice. Tedy fakticky mají zajištěný základní příjem, ale jen když pracují. Část teoretiků soudí, že základní příjem se nedá ufinancovat ani při změněném systému daní, protože drtivá většina obyvatel by přestala pracovat a vytvářet jakékoli směnitelné hodnoty. Jiní – třeba Götz Wolfgang Werner, zakladatel mezinárodní sítě drogerií DM a pak ředitel škol pro manažery – zase předpokládají, že lidé se zajištěným příjmem budou více schopni se vzdělávat a najít si práci, která jim bude nejlépe vyhovovat, ale také lépe pečovat o děti a staré lidi. A pokud jde o práce, které dnes nechce vykonávat nikdo a robot je zatím neumí, bude nutné za ně platit tolik, aby lidi zase přilákaly. Systém zaručeného základního příjmu by však zřejmě dál rozděloval společnost na část, která by dobrovolně či nedobrovolně žila jen z rozdávaných prostředků, a na lidi, kteří si dokážou nějakou práci najít a budou na tom podstatně lépe.

lidé my visions

40 | 41

Říká se, že lidé jsou nenahraditelní v tvůrčí práci. Ale platí to ještě dnes, když software umožňuje robotům samostatně se učit z vlastních zkušeností? Učení, které zvládnou roboti, je o tom, že ze spousty dat dokážou vyvodit nějaké závěry, dedukují, rozpoznají netypické situace kolem sebe a přizpůsobují tomu svou další činnost. Ale všechno to strojové učení je zaměřeno na získávání zkušeností na základě hodnocení toho, co už bylo. Tvůrčí činnost je však přece jenom něco víc. Je to vytváření něčeho nového, nečekaného, něčeho v novém prostoru. A k tomu mají stroje pořád hodně daleko. Dokážou už člověku dostatečně pomoci při některé kreativní činnosti, třeba vylepšovat nějaký design. Ale pořád jsou při tom jen nástrojem člověka, který mu pomáhá; vlastní invenci má člověk a tím je pořád nenahraditelný.

„Roboti nahradí práci, kterou lidé dělat nechtějí. V invenci však člověka pravděpodobně nikdy plně nenahradí,“ říká profesor Vladimír Mařík. Už desítky let se zabývá vývojem umělé inteligence a jejího využití v průmyslu. Je ředitelem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT a předsedou Výzkumné rady Technologické agentury ČR.

Ruku na tlačítku stop musí držet člověk AUTOR: Josef Tuček FOTO: Archiv Pane profesore, opravdu ubývá oblastí, v nichž jsou lidé nenahraditelní? Určitě. Souvisí to s tím, že se zlepšují technologie, jež ovládají tři složky robotů, které výrazně zasahují do sféry lidské

práce. Za prvé se zlepšují senzory, které robotům dávají hmat, sluch, zrak – a to včetně rozpoznání záření ve spektrech, jež člověk vůbec nevidí. Už se přidává i chemická analýza vzduchu, která robotům dává čich. K tomu se, za druhé, zjemňuje strojová motorika, řekněme akční členy měkkého kontaktu a flexibilní úchopné členy, což umožňuje

jemnou manipulaci s předměty. A samozřejmě, za třetí, roste výkon počítačů, tedy ta rozhodovací složka činnosti robota. Ta dovoluje vyhodnotit získané informace, včetně třeba rozpoznávání lidské řeči a schopnosti správně odpovídat. Tím jsou tedy roboti schopni vykonávat stále další profese, které zatím byly doménou lidí.

Bavíme se teď o invenci umělecké, o vytváření uměleckých děl, nebo technické, tedy vytváření nových technických návrhů? No, kde je vlastně hranice – a myslím tím hranici v invenci tvůrce – mezi uměleckým dílem a novým technickým nápadem? K obojímu potřebujete určitou představivost, vizi – a vize se nezíská učením. Pro ni musíte výsledky učení zobecnit, přetvořit je do podoby využitelné v novém kreativním prostoru. A to je pro roboty stále moc těžké. Když se zamyslíte nad tím, jaké projekty vyvíjíte v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT, který vedete, máte tam takové, v nichž roboti ubírají lidem práci? Máme, ale řekl bych, že to je obvykle ve prospěch člověka. Nejčastější stále bývá, že robot vykonává těžkou, pro člověka nepříjemnou nebo dokonce nebezpečnou práci. Do popředí teď vystupují mobilní roboti, schopní dostat se tam, kam člověk

nemůže. Jeden tým u nás se například zabývá vývojem systému samostatné spolupráce několika robotů při prohledávání nějakého prostoru, vyhledávání zraněných třeba v místě zamořeném či zničeném po nehodě. Uvažujeme o robotech, kteří budou samostatně pracovat například v jaderných zařízeních v místech, kam člověka kvůli radioaktivitě nepustíte. To jsou práce, které člověk opravdu moc vykonávat nechce… Ale ani v dalších oblastech nemusí robot člověka vždycky vytlačovat z jeho pracovního místa, naopak se pro něj může najít uplatnění tam, kde lidé nejsou. Třeba robotický pomocník v domácnosti, který uklidí, uvaří, prostě vykoná práce, které by si člověk jinak musel doma dělat sám, takže ho od nich osvobodí a dá mu víc volného času. V současné době se intenzivně řeší, i v našem ústavu, otázky přímé interakce mezi člověkem a robotem, a to v tom ohledu, že se robot už chová trochu jako člověk. Vezměte si třeba zdravotní sestry v nemocnici. Je jich málo. Některé jejich práce budou moci doufám brzy zastat roboti, aby se opravdovým sestrám uvolnily ruce na tu nejodpovědnější péči. Robot jim přiveze léky, aby je mohly dát pacientovi, přiveze těžký vyšetřovací přístroj, který potřebuje lékař, odveze pacienta na vyšetření na specializované pracoviště a podobně. To ale nemůže být nějaká vrčící mašina, ale příjemný stroj, který rozpozná, že se blíží k člověku, dokáže se jej případně i lehce dotknout, a bude pro pacienty příjemným a užitečným pomocníkem. I v takovém případě by robot pomáhal tam, kde je lidských pracovníků málo, takže by jim práci nebral. Ale co v oborech, kde začne brát práci lidem, kteří by ji jinak byli schopni zvládnout? V posledních měsících jsem vedl studii nazvanou „Národní

iniciativa Průmysl 4.0“ připravovanou pro Ministerstvo průmyslu a obchodu. V ní jsme naznačovali možnosti budoucí automatizace výrobních procesů, zapojení robotů a tak. Zabývali jsme se i obavami odborů, že automatizace bude vytlačovat ze zaměstnání lidi. Ale předpokládáme, že uvolnění lidé se budou přesouvat do různých kontrolních a supervizorských rolí a že v nich bude zapotřebí mnohem větší množství pracovních sil než dneska. Kontrolních rolí? Jak to myslíte? Jedna z oblastí, kterou by si člověk určitě neměl nechat odebrat, je kontrola nad roboty, aby nepřevzali úplně všechno podstatné pro fungování společnosti. Na kontrolu často není ani zapotřebí nějaké vyšší vzdělání. Prostě stačí, že se člověk dívá, a když vidí, že se děje něco divného, zatáhne – obrazně řečeno – za záchrannou páku. Dovedu si představit lidi, kteří kontrolují činnost robotů, klidně z domova, na obrazovce průmyslové televize. Jen pár hodin denně, ale soustředěně. Budou vědět, že tahle jejich činnost je hodně důležitá, nepocítí tedy, že by snad byli nějak odstrčeni. Úvahami o takovéto kontrole jsme se vlastně dostali i k zatím futuristickému tématu, jestli mohou roboti někdy převzít vládu nad lidmi. To by roboti museli mentálně převýšit člověka, což je možné, jen pokud by si začali uvědomovat sami sebe. Tak daleko stroje určitě nejsou, pokud vůbec někdy budou. Ale stále se vedou diskuze, jestli si robot neuvědomí svoji existenci, svou sílu a své možnosti, a pokusí se převzít vládu nad člověkem. Někdo říká, že se to nikdy nestane, já se domnívám, že jednou k tomu dojít může. Proto vždycky musíme ovládat tlačítko stop, a to tam, kde je největší slabina robotů: tedy na zdroji energie.

RNDr. David Obdržálek, Ph.D., působí na katedře teoretické informatiky a matematické logiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Čeká nás rozhodování o robotech AUTOR: David Obdržálek FOTO: Archiv

Už víc než deset let připravuji soutěže robotů zkonstruovaných žáky základních škol, studenty i lidmi z praxe. Vidím velké zlepšení ve schopnostech konstruktérů, kterým navíc pomáhá stále nižší cena součástek. Stejně tak jsou i roboti v průmyslu neustále lepší a dostupnější. Mění výrobu, jako to dřív udělalo zavedení výrobních linek. Ale roboti pronikají i přímo mezi lidi, už dnes dělají třeba průvodce v muzeích a zkušebně i na letištích, brzy budou běžně třeba pečovat o nemocné a tak dál. Určitě je na místě otázka, co budou dělat lidé. Historie ukazuje, že když nastoupil parní stroj, pásová výroba nebo obrovská mechanizace zemědělství, lidem to sice vzalo práci, ale našli si jiné uplatnění. Stejné to bude i s masivním nástupem robotů vně továren (uvnitř už dávno jsou). Něco lidé přestanou dělat, ale jsou stále zapotřebí na kontrolní činnost nebo na práci, u níž je nutné rozhodování v situacích, které se nedaly předvídat. Nedokážu říct, kam se lidé přesunou, jenom

doufám, že se z nich nestanou další byrokrati. Myslím, že úkolem konstruktérů je nejen čistě technický výzkum, který posunuje možnosti robotů, ale i nějaké směřování k tomu, aby to bylo pro lidi prospěšné. Ale jak to ještě bude, těžko říct, řada praktických problémů ještě zdaleka není vyřešena. Jako v tomhle případě: Robotická auta už jezdí po silnicích. Je k tomu zapotřebí definovat, kdo bude zodpovědný za případnou nehodu: majitel auta, i když neřídil, nebo výrobce? To je už celkem známý problém. Ale není to všechno. Dnes jako řidič můžu zažít situaci, že na silnici těsně přede mne náhle vstoupí dvacet lidí. Můžu vjet do nich, nebo to stočit do příkopu, kde se zraním, ale je zachráním. A co má dělat robotické auto? Vjet do těch lidí? Vyjet ze silnice, lidi zachránit, ale majitele ohrozit? A chce někdo robotické auto, které by ušetřilo dvacet cizích životů, ale cestujícího zranilo nebo dokonce zabilo? Kolem robotiky je řada podobných otázek, které budou muset lidé ještě vyřešit. Jedna z nejdůležitějších zůstane trvale: jak to udělat, aby roboti lidem pomáhali, ale nepřipravili je o prostředky k dobrému životu.

LIFESTYLE architektura

42 | 43

Líheň vědomostí

AUTOr: Karol Klanic foto: Sergio Pirrone

Musée des Confluences (Muzeum soutoku) postavili v ukázkovém koutu Francie nedaleko centra Lyonu, kde se vlévá Saôna do Rhôny.

M

uzeum stojí na jižním vstupu do města po Sluneční dálnici (Autoroute du soleil) na nestabilních naplaveninách, dlouhé roky kontaminovaných plynárnou. Realizace myšlenky trvala patnáct let, ale návštěvnost vysoce převyšuje očekávání, takže komplikace a náklady zřejmě stály za to.

knihovny a dokumentačního střediska. Vrchní etáž s výstavními prostory symbolizuje Oblak (Nuage). Jak vysvětlil Wolf Dieter Brix, hlavní architekt firmy Coop Himmelb(l)au, která muzeum navrhla, Oblak znázorňuje líheň vědomostí, Křišťál jejich prostředí. Oblak s podporami na svých dvacet tisíc tun téměř subtilními jako by levitoval devět metrů nad pódiem. Jeho tvar byl vytvořen na základě pozorování turbulencí slévajících se řek.

Moderní kabinet kuriozit

Levitující oblak „Éterická budova protínajících se skleněných a kovových tvarů, které vypadají vždy jinak podle úhlu pohledu, ročního období a počasí,“ popsal muzeum britský deník The Telegraph. Budova má tři vrstvy. K hraně dolní vrstvy stoupají schody, které připomínají palácové slavnostní schodiště escalier d‘honneur. Prostor na tomto betonovém pódiu je využit pro restauraci, dva přednáškové sály a technické prostory. V rozsáhlé vstupní hale dominuje Gravitační síť, jedna z pouhých tří podpěr ocelové konstrukce. Vyúsťuje do „bubnu“: šest metrů široké části fasády, která zachytává srážkovou vodu. Střední vrstva budovy s dominantním sklem, nazvaná Křišťál (Cristal), slouží jako městské fórum. Z haly se projde do

Muzeum soustředěné na vědy a společnost má antropologický, etnologický a přírodovědný záběr. Kvůli tomuto přístupu je nazýván moderním kabinetem kuriozit, nástupcem pozdně renesančního Wunderkammeru. Ke třem tisícům vystavených předmětů – od drahokamů po prehistorické nástroje – přiřadili kurátoři nedávno objevenou mumii z inckého chrámu Pachacamac u Limy, kostru 14metrového severoamerického Camarasaura, mamuta z pahorku Choulans v Lyonu anebo 630kilogramový meteorit z Alžíru. Budovou se uzavřela druhá etapa výstavby nového městského centra na místě bývalých průmyslových staveb

a přístavu. V okolí vyrostly i jiné klenoty od francouzské architektonické elity. Dvě z nich jsou podobně mohutné jako 190metrové muzeum – sídlo Regio­n ální rady Rhône-Alpes (2011) od laureáta Pritzkerovy ceny Christiana de Portzamparca a Le Pôle (2012) od Jeana-Paula Viguiera, zábavné a obchodní centrum s hotelem.

„Éterická budova protínajících se skleněných a kovových tvarů, které vypadají vždy jinak podle úhlu pohledu, ročního období a počasí,“ popsal muzeum britský deník The Telegraph.

LIFESTYLE automobily

44 | 45

AUTOr: Pavel Olivík foto: Volkswagen AG

Volkswagen na CES 2016

Jaká BUDD-e mobilita? Volkswagen představil na veletrhu spotřební elektroniky CES 2016 v Las Vegas koncept BUDD-e, s nímž ukazuje, jak bude podle jeho představ vypadat mobilita již v roce 2019.

V

olkswagen BUDD-e dláždí cestu k elektrické mobilitě, autonomní jízdě a dokonalému propojení cestujících i vozidla s okolním světem prostřednictvím internetu věcí. Kromě toho je BUDD-e výstavní skříní nových technologií pro uživatelská rozhraní budoucnosti. Studie MPV je jako první vůz značky postavena na nové koncernové modulární platformě MEB, určené pro vozidla s elektrifikovaným pohonem. Výhodou tohoto řešení je eliminace veškerých kompromisů, plynoucích ze sdílení konstrukčních celků s verzemi, které jsou poháněny spalovacími motory. To otvírá zcela nové možnosti pro vnější i vnitřní design, uspořádání interiéru a charakteristiku poháněcího ústrojí. Příkladem je umístění systému topení

a klimatizace, který byl kompletně integrován do přední části vozu, z čehož plyne hned několik výhod: lepší využití obestavěného prostoru v přední části vozu, vyšší kvalita vzduchu díky větším a účinnějším filtrům a nižší hlučnost ventilátoru. Koncept je vybaven dvěma elektromotory. Elektromotor pohánějící přední nápravu nabízí nejvyšší výkon 100 kW (maximální točivý moment 200 N.m), zatímco hnací síla elektromotoru o výkonu 125 kW (290 N.m) je přenášena na zadní kola. Vůz tak disponuje pohonem všech kol a je schopen zrychlení z 0 na 96 km/h za 6,9 sekundy a jízdy nejvyšší rychlostí 180 km/h. Revoluční je technika akumulátorů, jejichž sada o celkové kapacitě 92,4 kWh umožňuje dojezd až 533 kilometrů v kombinovaném režimu EU. Sada aku-

mulátorů je plochá a vyplňuje téměř celý prostor podlahy. Akumulátory mohou být nabíjeny připojením do zásuvky nebo prostřednictvím indukčního rozhraní. Nabíjecí stanice se stejnosměrným proudem a nabíjecím výkonem 150 kW dokáže nabít sadu akumulátorů na 80 % její kapacity za 30 minut. Volkswagen BUDD-e s vnější délkou 4597 mm vyplňuje mezeru mezi aktuálními modely Touran a Multivan, ovšem šířkou 1940 mm oba typy překonává. Výška studie je 1835 mm. Relativně dlouhý rozvor 3151 mm přispívá společně s patřičně krátkými převisy 694 mm vpředu a 752 mm vzadu k velmi atraktivním proporcím. Dlouhý rozvor přitom neomezuje obratnost vozidla. Nově vyvinuté řízení zadních kol totiž zaručuje průměr otáčení jen 11,5 m.

Jednoprostorová karoserie se zadním výklopným víkem má vpředu konvenční dveře, zatímco zadní sedadla jsou přístupná posuvnými dveřmi na pravé straně. Vnější i vnitřní osvětlení má kompletně na starosti hospodárná technika LED. Vnější zpětná zrcátka a kliky dveří byly nahrazeny elektrickým ovládáním a kamerovým snímáním. Velká pozornost byla věnována rovněž aerodynamice s cílem snížit aerodynamický odpor vzduchu a zvýšit přítlak na zadní nápravu. Mezi neobvyklé prvky patří například vedení vzduchu střešními sloupky D. Čtyřmístný interiér studie BUDD-e s kombinací dřevěné podlahy a měkkého koberce zaujme nejen zadní částí ve stylu útulného salonku (přední sedadla s integrovanými bezpečnostními pásy lze otočit směrem k zadním sedadlům), ale i zcela novým zobrazovacím a ovládacím konceptem, v němž splývá digitální panel sdružených přístrojů Active Info Display (12,3“) a rozhraní informačního a zábavního systému (13,3“ displej) v jeden společný interaktivní svět. Active Info Display je rozdělen do tří oblastí: Drive (především navigace), Control (provozní údaje, informace asistenčních systémů) a Consume (informační a zábavní systém).

Díky budoucí generaci informačního a zábavního systému bude cestování interaktivním zážitkem. Jednotlivé displeje vzájemně splývají do velkoformátových zobrazovacích panelů. Místo zpětných zrcátek je vůz vybaven kamerami a digitálními multifunkčními displeji (7,9“ na straně řidiče, 5,9“ na straně spolujezdce) systému e-Mirror. Do boční stěny je integrován 34“ monitor. Propojením zábavního systému, přenosných zařízení a příslušných aplikací vzniká prostor pro realizaci zcela nových funkcí. Na tabletu lze například pomocí cestovní aplikace přiřadit začátek přehrávání skladby přesným bodům trasy. Budoucí mobilita se podle všeho obejde bez klasických tlačítek a otočných či posuvných ovládacích prvků. Druhá generace systému ovládání pomocí gest podporuje intuitivní interakci mezi řidičem a jeho vozidlem. Gestem lze otevřít dokonce i dveře. Stejný cíl sleduje inovativní multifunkční volant s novým dotykovým systémem, který nahrazuje tlačítka a pracuje s haptickou i vizuální zpětnou vazbou. Třetí možností je hlasové ovládání. BUDD-e je automobilem, připojeným k internetu věcí, který umožní využívat celou řadu inteligentních funkcí

založených na dálkovém přístupu. Například prostřednictvím systému Smart Home je možné ovládat domácí systémy odkudkoli přímo z automobilu, uživatelé mohou být tímto způsobem spojeni i se svým pracovním světem. Cestující si tak mohou za jízdy nastavit domácí klimatizaci, ovládat osvětlení nebo zkontrolovat, zda už jsou děti doma – prostřednictvím služby Home-Net Viewer. Ta umožňuje například také hlasovou komunikaci s ná-­ vštěvníkem, který právě zvoní u dveří, zatímco obyvatelé domu jsou na cestách. Na displej vozidla je zároveň přenášen obraz z domácí kamery. BUDD-e přichází také s inovativním propojením se světem obchodu a logistiky. Z interiéru vozidla si lze objednávat po internetu zboží, které bude doručeno do zaparkovaného vozidla, z něhož se tak stane mobilní poštovní schránka, zatímco řidič se může nerušeně věnovat například pracovním povinnostem. Další užitečnou funkcí bude Home-Net Don’t forget, která upozorní uživatele na věci zapomenuté uvnitř vozu. Nebo naopak na věci, které by mohl řidič na cestě postrádat – třeba deštník, pokud předpověď počasí očekává déšť.

 Klasické přístroje jsou nahrazeny velkoplošnými displeji.

 BUDD-e je koncipován jako elektromobil s pohonem všech kol.

 Nejmodernější technologie zahrnují rovněž propojení vozidla s chytrými hodinkami.

 Celou řadu funkcí lze ovládat pouhým gestem, například zadní výklopné víko.

LIFESTYLE věda a výzkum

46 | 47

Český Siemens ocenil talenty Již po osmnácté ocenila společnost Siemens ČR talentované studenty, mladé vědce a vysokoškolské pedagogy Cenou Wernera von Siemense, každoročně vyhlašovanou na podporu české vědy a vysokého školství pro autory nejlepších vědeckých prací. Vyhlášení laureátů a slavnostní předání ocenění se uskutečnilo 4. února v pražské Betlémské kapli. Z rukou nejvyšších představitelů vlády ČR a generálního ředitele Siemens ČR Eduarda Palíška zde převzali ocenění vítězové soutěže.

V

letošním roce vybírala porota z rekordního počtu téměř 300 diplomových a disertačních prací studentů významných technických a přírodovědných univerzit a z mnoha projektů základního výzkumu, vývoje a inovací. Podle předem stanove­ných kritérií vybrala ty nejlepší z nich. Kromě ocenění v podobě

bronzové medaile z dílny Zdeňka Kolářského získali autoři vítězných prací i finanční odměnu – mezi oceněné bylo rozděleno přes jeden milion korun. Slavnostního večera v Betlémské kapli se zúčastnili významní hosté z úřadu vlády ČR a na pódiu se postupně vystřídali místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, náměstek ministra

průmyslu a obchodu Eduard Muřický a náměstkyně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Dana Prudíková. Společně s akademiky se shodli na tom, že je Cena Wernera von Siemense důležitou událostí. Mimo jiné také proto, že dlou-

Svým rozsahem, výší finančních odměn a historií patří mezi nejvýznamnější nezávislé iniciativy tohoto druhu v České republice. Za dobu trvání soutěže bylo oceněno 308 soutěžících, kterým bylo rozděleno téměř 9 milionů korun.

Sloučenina se podobá krátké trubičce, která objevitelům svým tvarem připomínala jeden článek bambusu – odtud název bambusuril. Tato „trubička“ dokáže vychytávat anorganické anionty z roztoku tak, že je uzavře uvnitř své dutiny.

Za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu si cenu odnesl tým doc. Ing. Vladimíra Šindeláře, Ph.D. (MU Brno), který objevil novou sloučeninu zvanou bambusuril.

hodobě podporuje vědu, výzkum a vzdělávání a poznatky studentů se díky ní dostanou k široké veřejnosti a do praxe. Cena Wernera von Siemense se koná ve spolupráci s předními českými univerzitami a Akademií věd ČR, a letos nově přijal záštitu nad Cenou také místopředseda vlády pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek.

Oceněny byly letos zejména práce z oblasti chemie a chemické biologie. Za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu si cenu odnesl tým doc. Ing. Vladimíra Šindeláře, Ph.D. (MU Brno), který objevil se svým týmem novou sloučeninu bambusuril. Ta do té doby neexistovala v přírodě ani ji nikdo nevyrobil. Má velice zajímavé

z řad studentů a pedagogů vlastnosti. Podobá se krátké trubičce, která objevitelům svým tvarem připomínala jeden článek bambusu – odtud název bambusuril. Tato „trubička“ dokáže vychytávat anorganické anionty z roztoku tak, že je uzavře uvnitř své dutiny. Celý proces je samovolný a je řízen pomocí tzv. supramolekulárních interakcí, které mezi aniontem a bambusurilem vznikají. Praktické využití unikátních vlastností bambusurilu je předmětem dalšího výzkumu. Nabízelo by se čištění vody, protože k aniontům, na jejichž vychytávání skvěle funguje, patří řada nejzávažnějších nečistot ve volné přírodě. „Na to je ale dost drahý, existují levnější řešení,“ upozorňuje doc. Šindelář. Mnohem větší potenciál se otevírá v oblasti medicíny, kde by mo-

308 soutěžících bylo oceněno za dobu trvání soutěže. Bylo rozděleno téměř 9 milionů korun jako finanční odměny.

hl bambusuril fungovat jako detektor různých druhů aniontů v tělních tekutinách či jako transportér pro řízenou dopravu léčiv přímo do místa jejich cíleného působení. V kategorii o nejvýznamnější výsledek vývoje/inovace byl za software pro výpočet velkých soustav klíčů a zámků CyberCalc oceněn tým prof. Ing. Filipa Železného, Ph.D. (ČVUT Praha). Tzv. systémy generálních a hlavních klíčů, kde má každý uživatel jediný klíč, který otevírá jen přesně definovanou podmnožinu zámků a tato podmnožina může být pro každého uživatele jiná, už jsou na trhu dostupné dlouho. Navrhnout je však není nic

Siemens udělil nově i zvláštní ocenění studentovi, který překonal potíže dané zdravotním postižením a dosáhl navzdory němu mimořádných studijních nebo výzkumných výsledků. Získal ho Martin Kopeček (UK Praha), který se věnuje studiu a výzkumu lékařské biofyziky.

jednoduchého. Uspokojivé softwarové řešení pro tuto oblast prakticky neexistovalo – dokud tým výzkumníků z ČVUT nevyvinul software CyberCalc, který si s úlohami, jež dříve zabraly návrhářům zámkových systémů celé dny, poradí hravě za pár minut. Nejvíce přihlášených, více než dvě třetiny, bylo jako již tradičně v kategoriích o nejlepší diplomovou a disertační práci. Zde byli oceněni: Vít Svoboda (VŠCHT Praha) za nejlepší diplomovou práci na téma spektroskopie atmosféricky relevantních molekul a Pavel Kielkowski (UK Praha) za nejlepší disertační práci z oblasti chemické biologie.

Zvláštní ocenění a cena pro nejlepšího pedagoga Siemens udělil nově i zvláštní ocenění studentovi, který překonal potíže dané zdravotním postižením a dosáhl navzdory němu mimořádných studijních nebo výzkumných výsledků. Získal ho Martin Kopeček (UK Praha), který se

věnuje studiu a výzkumu lékařské biofyziky. Zároveň zde druhý rok také učí. A pracuje na výzkumných projektech, jejichž cílem je usnadnit život lidem s tělesným postižením. Sám ví nejlépe, s jakými potížemi se člověk, jehož možnosti pohybu jsou omezené, potýká. Je to už osm let, co po úrazu ochrnul na dolní polovinu těla. Usilovnou rehabilitací se ale propracoval k tomu, že je schopen pohybovat se pomocí francouzských holí. Úspěšně dostudoval, sehnal dobře placenou práci. Nakonec však opustil kariéru u nadnárodní firmy (IBM) a místo toho se vrhl na studium a posléze i na výzkum v oboru lékařské biofyziky. Pracuje na projektech v oblasti bezkontaktních technologií pro prote-

Mezi nimi zvítězil vedoucí katedry řídicí techniky na Elektrotechnické fakultě ČVUT prof. Michael Šebek, který je světově uznávaným a často citovaným odborníkem na teorii řízení. Zabývá se hlavně polynomiálními metodami, robustním řízením, numerickými metodami a softwarem. Má za sebou stovky publikací a článků v prestižních vědeckých časopisech. Vychoval také na dvě desítky doktorandů, kteří už sami sbírají ve světě úspěchy na výzkumném poli, pracují na zajímavých projektech, publikují ve špičkových časopisech a vychovávají další adepty pro vědeckou práci. Tradiční soutěž o Cenu Wernera von Siemense pořádá společnost Siemens spolu s vý-

V kategorii o nejvýznamnější výsledek vývoje/inovace zvítězil software pro výpočet velkých soustav klíčů a zámků CyberCalc. Na fotografii zleva prof. Ing. Filip Železný, Ph.D., a Radomír Černoch, MSc. (ČVUT Praha).

tiku a robotiku, 3D tisku umělých náhrad a implantátů či na vývoji a měření materiálů s tvarovou pamětí. Zvláštní ocenění za nejlepší absolventskou práci napsanou ženou si odnesla Petra Peer (UTB Zlín), která se věnovala výzkumu polymerních roztoků. O titul nejlepšího pedagogického pracovníka letos soupeřilo čtrnáct nominovaných.

znamnými představiteli vysokých škol a Akademie věd ČR, kteří jsou i garanty jednotlivých kategorií a podílejí se na vyhodnocení nejlepších prací. Záštitu nad udílením cen poskytuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek.

Siemens pomáhá lidem bez domova Restart@Siemens

Program Restart@Siemens pomáhá lidem bez domova, kteří se do těžké životní situace dostali bez vlastního zavinění. Vybraným jednotlivcům Siemens ve svých závodech a prodejních organizacích nabízí pracovní místa a po dobu jednoho roku hradí veškeré náklady na ubytování. Účastníky programu Restart@Siemens podporují také dobrovolníci z řad zaměstnanců. Program probíhá ve spolupráci s neziskovými organizacemi, záštitu mu poskytla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Program Restart@Siemens získal nejvyšší ocenění za společensky prospěšný projekt v soutěži TOP odpovědná firma.

siemens.cz