ZÁVODY
Jarda Krajník Při adventure vidíte i vodníka s fajfkou TEXT: GABRIELA KADLECOVÁ
FOTO: ARCHIV JAROSLAVA KRAJNÍKA
AŽ DO VYSOKÉ ŠKOLY BĚHAL A JEZDIL NA KOLE JEN REKREAČNĚ. PAK PŘIČICHL K PŘÍRODNÍMU VÍCEBOJI A BĚHEM PÁR LET SE Z NĚJ STAL REPREZENTANT V ADVENTURE RACINGU, NA VYTRVALOST NEJNÁROČNĚJŠÍM SPORTOVNÍM ODVĚTVÍ NA SVĚTĚ. TENTO 27LETÝ MANAŽER MÁ ZA SEBOU ÚČAST NA ŠESTI MISTROVSTVÍCH SVĚTA A ZÁVODIT VYDRŽÍ I TÝDEN V KUSE. PŘESTO JE PŘESVĚDČENÝ, ŽE TYTO ZÁVODY ZVLÁDNE KAŽDÝ. Už šestým rokem jsi členem české reprezentace v adventure racingu. V čem tě účast na těchto závodech změnila? „Dneska už se adventure race neúčastním proto, abych si dokázal, že něco tak extrémního zvládnu. Teď už opravdu závodím. Svůj první adventure jsem chtěl zkusit jako výzvu, že dokážu tři dny non-stop závodit a uběhnout a ujet velkou vzdálenost. Tohle už je dnes pro mě samozřejmost a jde jenom o to, fungovat co nejlíp jako tým a závodit na profesionální úrovni.“ Který závod, jehož ses zatím zúčastnil, považuješ za nejtěžší? „Často vzpomínáme na mistrovství světa ve Francii v roce 2012, které sice nebylo kilometrově tak dlouhé, ale bylo tam obrovské převýšení a strašně těžké, technické pasáže. Mysleli jsme si, že když jedeme do Francie, budeme často na asfaltu a zpevněných cestách, ale protáhli nás takovou divočinou, že jsme tomu nevěřili. Začali jsme 10
v Alpách a skončili na Azurovém pobřeží a za celou dobu jsme neviděli civilizaci. To byla opravdu paráda.“ Kdy ti bylo nejhůř? „Dost špatně mi bylo v roce 2011 ve Slovinsku, když jsme dojížděli závod Evropského poháru na 50 hodin. V poslední, osmihodinové cyklistické etapě mi něco nesedlo. Asi jsem se i přepnul sám. Orientační běhy tam totiž mohl běhat jenom někdo a ostatní odpočívali. Já jsem tehdy absolvoval všechny orientační běhy i část cyklistického orientačního závodu a nejspíš jsem to přehnal. Poslední den mi bylo opravdu špatně, zvracel jsem. Do toho začalo svítit sluníčko a bylo hrozné horko. Nebyl jsem schopný jíst nebo pít, takže jsem byl hodně dehydratovaný. Naštěstí mi tým pomohl, do kopců mě kolega táhnul a závod jsme dokončili.“ Během adventure si závodníci dopřávají žalostně málo spánku. Co ti pomáhá zvládat spánkový deficit?
ZÁVODY
11
ZÁVODY
„Nedá se to udělat tak, že byste si naspali do zálohy a pak už byste spát nemuseli, ale hodně pomůže přijet na závod odpočatý. Ne se předtím přepínat a dodělávat věci v práci, sportovat a snažit se dohnat to, co člověk nenatrénoval během roku. Když někde makáte ve vysokých tepových frekvencích, většinou vás to usnout nenechá. Problém nastává v etapách, kde se tep nedrží moc vysoko, třeba v noci na kajaku.“ Jak se dá spánku ubránit? „Důležité je týmu říct, že má člověk krizi. Může se stát, že si toho nevšimnou, protože toho mají sami dost. Kvůli jednomu se spát nejde, ale pokud jsou na tom ostatní stejně, tak se jít lehnout může, i když většinou jenom na chvíli. Dlouhé závody se nedají jet bez spánku úplně, tým si sám určuje kdy, kde a jak dlouho bude spát. Pokud není pořadatelem stanovené povinné depo, což bývá většinou na MS, je to individuální rozhodnutí každého týmu. Za celý závod je to ale dohromady maximálně několik hodin.“ 12
Spánkový deficit často vede k halucinacím. Jak takové stavy vypadají? „Halucinace nejčastěji přicházejí u delších závodů. Za jednu noc se většinou nedostaví, ale u závodů přes dvě noci nastávají poměrně často. Mozek je extrémně unavený a už nepracuje tak, jak by měl. Základní halucinace je, že když se blížíte k nějakému objek-
tu – může to být úplně cokoliv, třeba pařez – a nevnímáte už úplně ostře, tak si mozek rychle vymyslí, že je tam něco jiného. Vidíte najednou vodníka s fajfkou. Pak zjistíte, že to tak není.“ Máš s halucinacemi osobní zkušenost? „Čím víc závodů jsem odjel, tím víc halucinace dokážu odbourat. Už pře-
ZÁVODY
dem vím, že je to nereálné, tak se na to nesoustředím. Předminulý rok na mistrovství světa v Kostarice jsem se ale po krátkém - asi dvacetiminutovém – spánku probudil ve schizofrenním stavu. Věděl jsem, že závodíme, ale měl jsem pocit, že nás využívají pašeráci drog, protože jsme byli poblíž hranic s Panamou. Myslel jsem, že máme otrávené jídlo, a chtěl jsem zahodit telefon, který byl součástí povinné výbavy. Tušil jsem, že je to nesmysl, ale nedokázal jsem to vytěsnit z hlavy. Ani tým mě nedokázal přesvědčit. Ten stav trval několik hodin. Později, když kolegové mapovali, jsem si někde asi na minutu lehnul na zem a stejně snadno, jako jsem do toho spadl, jsem měl zase úplně jasno.“ Šlo ti někdy o život? „Ač tomu většina lidí nevěří, dá se lehce usnout na kole, třeba v nějakém sjezdu, což je nebezpečné. Když nemusíte mapovat, jenom jedete na konci vláčku a jste unavení, tak se dá usnout docela snadno. Pád může být tak nešťastný, že může znamenat hodně těžké zranění. Na to je ale lepší nemyslet a hlavně se tomu snažit vyvarovat. Jednou jsem už na kole usnul, ale ještě jsem se stihnul probrat, než jsem spadl nebo vjel do protisměru. Týmový kolega už ale usnul několikrát a skončil v příkopě. To je nebezpečná věc. Na mistrovství světa v Tasmánii, Kostarice a Ekvádoru hrozil ještě střet s jedovatými hady, což uprostřed divočiny není příjemná představa. V závodě to ale neřešíte, máte dost jiných problémů.“ Na většině závodů musí být jedním z členů týmu žena. Proč? „Žena je v podstatě spojovací prvek. V určitých etapách, a to především na začátku, když se jede ještě hodně rychle, ženy občas plně nestíhají, ale tempo se snadno přizpůsobí. Jakmile se jde do druhého, třetího dne, tak se síly vyrovnávají a ke konci na tom žena často bývá nejlíp. Možná jsou ženy vytrvalejší než muži. A asi také udržují chlapy, aby se neuhnali: kdyby to 13
ZÁVODY
v prvních dvou dnech přehnali, nebyli by schopní závod absolvovat.“ Jak změní přítomnost ženy chování týmu? „Mou zásadou je, že tým by si měl navzájem pomáhat a neřešit, jestli a proč je někdo nejslabší. Závody jsou natolik extrémní, že problém může mít každý. Neměl by se za to stydět nebo mít provinilý pocit, že potřebuje pomoct. Zažili jsme i okamžik, kdy holka táhla kluka na gumě, protože na tom byla v tu chvíli nejlíp a bylo to tak nejlepší. Nikdo neříkal: „Ježíši, mě musí táhnout ženská!“ Adventure je týmový sport a fungovat musí družstvo, nikoliv jen jednotlivci.“ Na posledním mistrovství světa v Ekvádoru jsi se svým týmem vybojoval osmé místo, což je dosud nejlepší umístění českého týmu. Kam až to může reprezentace dotáhnout? „Když vidíme, čím se živí a co dělají týmy okolo... Jsou to všichni profesi14
onálové nebo lidi vyloženě z oboru: instruktoři outdoorových sportů, vysokohorští průvodci, lyžařští instruktoři, kteří sportu opravdu dávají hodně, přizpůsobují mu svůj osobní život. Závodit s nimi je opravdu velmi těžké. Dokážu si představit, že kdyby se nám všechno dařilo a byli bychom sehraní, dostali bychom se k nějakému pátému místu. Úplná top špička je naprosto někde jinde. Kdybychom se jim chtěli vyrovnat, museli bychom změnit systém trénování a připravovat se více dohromady. A ani si nejsem jistý, jestli je možné to s běžnou prací zvládnout.“ Jak dlouho bys chtěl ještě závodit na reprezentační úrovni? „Adventury jsou vytrvalostním sportem a já jsem pořád jedním z nejmladších. Vrchol podle mě přichází mezi 30 až 40 lety. Některé zahraniční týmy už toho odzávodily opravdu hodně, a i když nejsou nejrychlejší, své zkušenosti dokážou v závodě zúročit a porazit i mladé týmy, které jsou na tom třeba
fyzicky líp a v kratším závodě by byly rychlejší. V takto dlouhém závodě ale rozhodují zkušenosti a vytrvalost. Dá se tedy říct, že věkově mám kariéru v adventure race před sebou. Jenže je těžké skloubit adventure s osobním životem a těžko říct, jestli tělo ještě vydrží tu nadměrnou zátěž.“ Někdo adventure odmítne s tím, že je pro blázny. Jak člověk pozná, že na něj má? „Musí ho vyzkoušet. Svůj úplně první závod jsem absolvoval se stejně starými kolegy z oddílu, kteří mě přemluvili, abych s nimi jel. Já jsem jim tvrdil, že adventure race pro mě není, že já jsem normální člověk, který potřebuje každý den spát. Oni mi ale řekli: dokud ho nezkusíš, tak to nepoznáš. Závodit je opravdu jiné a zvládne to víceméně každý, kdo má pevnou vůli a odhodlání. Člověk musí adventure zkusit a pak bude vědět, jestli ho baví a chce ty těžké stavy prožívat. Hlavním předpokladem je mít vůli vydržet až do konce.“
ZÁVODY
Jaké vybavení je potřeba si pořídit? „Podmínkou je horské kolo. Dále čelovku, tu se hodí mít nějakou lepší, hlavně na noční cyklistické etapy. Je fajn mít základní lezecké vybavení – sedák, karabiny, osmy –, ale to se dá po domluvě s pořadatelem půjčit. Na většinu závodů u nás není potřeba mít vlastní loď ani pádlo. Ty zajišťuje pořadatel, stejně jako lano.“
závody, například přes jednu noc. Tam už člověk uvidí, co to znamená nespat a pokračovat až do dalšího dne. Survivalů a přírodních vícebojů se u nás koná poměrně hodně a jezdí na ně spousta lidí, kteří si chtějí závod především užít, nejenom soupeřit
na krev. To je na vyzkoušení úplně ideální. Atmosféra bývá přátelská, jak pořadatelé, tak ostatní závodníci rádi s čímkoliv poradí. Hlavní je se nebát, přijet a zjistit, jestli jsou tyto závody to, co vás baví. Věřím, že spoustu lidí to nadchne.“
Je nutné to umět s mapou? „Pro začátek je ideální najít si někoho, kdo mapovat umí, ale ve dvojici si člověk vždycky nějak poradí. Po celé republice se běhají tréninkové orientační běhy, kde se člověk může naučit číst v mapě. Stačí si pěšky obejít pár kontrol. Pomoct může i klasická mapa, zkusit si v ní třeba vytyčit nějaký okruh a pak ho přesně podle plánu oběhnout.“ Na kterém závodě začít? „Dřív, než přistoupíte k adventure závodům, je určitě lepší jet nějaké kratší 15
ZÁVODY
FOTO: ARCHIV JAROSLAVA KRAJNÍKA
Přírodní víceboje pro začátečníky
16
KRKONOŠSKÝ SURVIVAL................................................................... 20. BŘEZNA HRADECKÝ SURVIVAL................................................................... 15.–16. KVĚTNA JESENICKÝ TVRĎÁK...................................................................... 22.–23. KVĚTNA EPO SURVIVAL.............................................................................. 29.–30. KVĚTNA PONĚŠICKÝ SURVIVAL..................................................................12.–14. ČERVNA CZECH ADVENTURE RACE............................................................. 26.–30. SRPNA
2015 2015 2015 2015 2015 2015
Adventure race je závod na více než 24 hodin, většinou však v řádu několika dní, během kterého absolvují účastníci různé outdoorové aktivity jako je běh, jízda na kole, kajaku a kolečkových bruslích či lezení. Jezdí se ve čtyřčlenných týmech, v nichž musí být minimálně jedna žena. Kratší variantou adventurů jsou survivaly zvané také přírodní víceboje, jejichž délka se pohybuje od 4 do 24 hodin. Survivalů se lze zúčastnit buď jako jednotlivec, nebo ve dvojici.
