Zaznamenal Jarda Palečný
24. srpna 2015 byl odhalen památník československým letcům z ll. světové války v parčíku u haly starého letiště v Praze – Ruzyni . Památník připomíná návrat stíhacích a bombardovacích perutí britského královského letectva do osvobozeného Československa před 70. lety. Zásluhu na vytvoření památníku má Sdružení československých zahraničních letců 1939 – 1945. Jedním z těch, kdo s touto myšlénkou přišel je Milan Špineta ze Slaného. Autorem památníku je rovněž „slaňák“ Martin Zajíček. Odhalení památníku se zúčastnili váleční veteráni, letci RAF brigádní l generál Emil Boček, plk. Pavel Vranský, plk. Alois Dubec, vdova po legendárním l etci gen. Františku Fajtlovi Hana Fajtlová, místopředsedkyně senátu PČR Miluše Horská, kardinál Dominik Duka, NGŠ AČR Josef Bečvář, Dagmar Havlová a další. Slavnostní akce začala přeletem dvou gripenů JAS – 39. Jako první vystoupil s projevem bývalý pilot ing. Václav Vašek, který připomněl historické souvislosti s odchodem našich letců do zahraničí. Slavnostního odhalení se ujali místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská, NGŠ AČR generálporučík Josef Bečvář , Dagmar Havlová, brig.gen. Emil Boček a arch. Martin Zajíček. Památník byl symbolicky zahalen armádním padákem. Poté byly položeny věnce a následovala minuta ticha. Další významní hosté přednesli své projevy. Ze všech projevů vyznívalo vlastenectví, úcta a poděkování všem, kdo bojovali za naši svobodu. Na závěr zazněly státní hymny slovenská, anglická a česká. Závěrem byli významní hosté pozváni do letištní haly na malé pohoštění, obdrželi pamětní list, který si většina nechala podepsat od přítomných veteránů.
Vyhrávala skotská dudácká kapela
Slavnost přiletěly pozdravit dva gripeny JAS - 39
Akt odhalování památníku
Kardinál Dominik Duka, plk. Alois Dubec, pilot, brig .generál Emil Boček, stíhací pilot
Zleva: pplk.v.v. Emil Cigánik, sekretář Českého svazu bojovníků za svobodu, plk. Pavel Vranský, střelec 311. bombardovací perutě RAF, místopředseda Československé obce Legionářské, plk. Alois Dubec,absolvoval pilotní výcvik, člen Sdružení zahraničních letců, kardinál Dominik Duka, brig.generál Emil Boček,, stíhací pilot, plk.v.v. Josef Pavlík, první předseda SL ČR po jeho obnovení po listopadu 1989
Václav Vašek a Štefan Gombík
Kladení věnců
PROJEV VÁCLAVA VAŠKA: Dámy a pánové , vážení hosté této navýsost významné události, jsem dnes natolik starý, abych už dávno pochopil, že dějiny vždy psali, píší a do budoucna zase budou psát jenom vítězové, nebo ti, kteří se za ně ve své době dočasně považují. Měl jsem možnost poznat oficiální překrucování příčin a průběhu ll. světové války a hlavně záměrné lhaní na téma skutečných zásluh o její výsledek před rokem 1989, v době nezpochybnitelné Vedoucí úlohy KSČ. Bohužel , s tímto zavrženíhodným fenoménem se zase setkávám i dlouho po roce 1989, kdy opět neomylně a opět dlouhodobě vítězí Pravda a láska nad lží a nenávistí. S velkou v ětšinou, v té době žijících našich veteránů, mne od poloviny osmdesátých let do jejich smrti pojilo a pojí osobní přátelství. Jsem si vědom, že když uvedu ta nejznámější jména, jako např. pánů Mrázka, Liškutína, Fajtla, Šišky, Hrubého, Chábery, Peřiny, Irvinga, Hlučky, Kuttelwaschera, Janouška, Vašátka, Kocfeldy, Štandery, Bergmanna, Smika a dalších, neoprávněně se dopustím křivdy na těch, o nichž se veřejnost ani nemusela dovědět. Proto je nedocenitelné, že právě před dvaceti roky byl v Dejvicích odhalen Památník čs letcům, padlým ve ll. světové válce. Proto je moc dobře, že byly a jsou i nadále odhalovány památníky těmto hrdinům všude tam v naší republice, kde jsou k tomu historické prameny. Proto jsou záslužné takové akty, jakým je i ten dnešní, abychom zejména mladé generaci připomínali, že vlastenectví a sebeobětování ve prospěch druhých opravdu nejsou sprostá slova. Dovolte mi malou rekapitulaci historie, která se ale nedá ošidit či zestručnit. Komu snad bude vadit, že moje slovo trvá déle, má prostě smůlu, neboť veškeré oběti statečných lidí za naši svobodu byly opravdové a nezamlčitelné. V Evropě se opět válčí a ještě bude. Znovu si musíme uvědomovat, že svoboda nespadla z nebe a není provždy danou vymožeností. Co tedy předcházelo skutečnosti, kdy čsl. příslušníci Britského královského letectva, kterým bylo dopřáno přežít utrpení války, se mohli vrátit domů? Asi málokdo dnes ví,
že vojenské letectvo mladého státu Čechů a Slováků se zrodilo poměrně nenápadně v závěru l. světové války. V sestavě Československého vojska na Rusi, dne 17. února 1917, vzniká tak zvané Čechoslovácké aviatické oddělení. Jeho duchovním otcem, stejně tak jako autorem knihy „Náš vzduch naše moře“, byl legendární Vlastimil Fiala. Právě touto knihou se inspiroval prezident Masaryk a vyřkl heslo „Vzduch j e naše moře“. Tak byl položen základ budování nového československého letectva. Provedu nyní operační skok o 20. let. Píše se závěr roku 1938. Tehdy nám naši papíroví spojenci poprvé tzv. pomohli. Se slovy Neville Chamberlaina „přece kvůli malému slovanskému stát u nedopustíme rozpoutání války“ byla podepsána Mnichovská dohoda. O půl roku později zaniká Republika Československá a letectvo přestává na domácí půdě existovat. Mnozí letci se rozhodli dodržet svoji přísahu a odcházejí nejdříve do Polska. Tato země o jejich služby, až na malé výjimky, nestojí, protože se rovněž podílela na porcování naší země. Proto letci pokračují oklikou do Francie. Místo do kokpitu Avie či Letova usedají do kokpitu Morana a Blochu. Po krátké a podivné válce ve Francii čeká naše letce mnohem delší anabáze ve Velké Británii. Jako Francouzi, nyní i Britové měli možnost poznat, že jejich politika ústupků vede tak akorát do pekel. A tak už 10. července 1940 je československý letecký personál zařazen pod velitelství 12. stíhací skupiny RAF v Duxfordu. Na tento den je datován vznik 310. stíhací perutě. Zde, pod vedením prvního velitele S/Ldr. Alexandra Hesse, je zahájen výcvik. O měsíc později je peruť uznána bojeschopnou a 17.srpna, na letounech Hawker - Hurricane, poprvé zasahu je do Bitvy o Británii. Jejími dalšími veliteli se postupně stávají S/Ldr František Weber a S/Ldr. František Doležal. Ten potom zůstává s třistadesítkou spjat až do konce války. Je to nejdéle sloužící jednotka s největším skóre bojových úspěchů. Vykazuje 54 jistých sestřelů, 4 sestřely V - 1, 20 sestřelů pravděpodobných a 32 poškozených nepřátelských letounů. Bohužel , úspěchy byly zaplaceny životy jedenatřiceti pilotů. Hned tři dny po prvním angažmá pilotů třistadesítky, dne 20. srpna 1940, na letišti Honington, zahajuje výcvik na letadle Wellington nově založená 311. bombardovací peruť pod vedením W/Cdr. Karla Mareše – Tomana. Už 10. září, tedy po pouhých dvaceti dnech výcviku, startují tři nejvycvičenější posádky k náletu na Brusel a 23. září bombardují Berlín. Tím tato jednotka, jako první z našich, přenáší bojové úsilí nad území protivníka. Ve velení peruti se pak postupně střídají W/Cdr. Josef Schejbal, W/Cdr. Josef Ocelka a W/Cdr. Josef Šnajdr. Od roku 1943 je peruť přezbrojena na Liberatory, na nichž operují do konce války. To už jednotce postupně velí W/Cdr. Jindřich Breitcetl, W/Cdr. Vladimír Nedvěd, W/Dr. Josef Šejbl a W/Cdr. Jan Kostohryz. Výčet válečných úspěchů peruti je velkolepý, ale opět zaplacený 250 životy. 35 příslušníků posádek padlo do zajetí.
Vznik druhé stíhací perutě v pořadí, pod označením 312., je evidován na 5. září 1940 opět v Duxfordu. Odtud se přesunuje na letiště Speke u Liverpoolu. Přeškolení na Hurricany netrvá dlouho, protože se jedná o ostřílené rváče z Francouzské kampaně. Prvním velitelem se stává S/Ldr. Ján Ambruž. Koncem roku přebírá velení S/Ldr. Evžen Čížek, postupně následovaný S/Ldr. Janem Klánem a S/Ldr. Aloisem Vašátkem. Ten velí peruti do založení československého stíhacího wingu, kde nastupuje do funkce wingcommandera, jako první velitel tohoto vyššího leteckého útvaru. Skóre třistadvanáctky činí 14 jistých a 9 pravděpodobných sestřelů a 16 poškozených letounů Luftwaffe. Jako poslední v pořadí přichází na svět 313. stíhací peruť, dne 10. května 1941. Už je přeškolena rovnou na Spitfiry. Prvním velitelem se stává S/Ldr. Josef Jaške, jehož střídá S/Ldr. Karel Mrázek. Ten v polovině roku 1942 odchází, aby vystřídal tragicky zahynulého W/Cdr. Aloise Vašátka ve velení stíhacímu wingu. Také zde závěrem tradiční shrnutí bojových úspěchů. Jednotka vykazuje 1 2 jistých a 8 pravděpodobných sestřelů a 16 poškozených letounů protivníka. Je nezbytné připomenout fakt, že mnoho čsl. letců sloužilo také u deseti britských a jedné polské peruti. Čsl. leteckou stopu lze zároveň nalézt u dalších pomocných jednotek. Leteckými útvary na západě, tzn. ve Francii a Británii, prošlo během šesti let téměř 2500 příslušníků čsl. letectva, z nichž 529 přišlo o život, 250 jich bylo zraněno a 52 jich padlo do zajetí. Na začátku roku 1944 bylo 21 našich letců RAF odveleno, aby na východní frontě vytvořili základ pozdější 1.čsl. smld. 70 výročí jejího příletu do republiky jsme si letos 18. května připomenuli odhalením pamětní desky v Letňanech. Naši letci, vítězové ll. světové války, se z Velké Británie do česskoslovenska vracejí postupně. První skupina Spitfirů přistává 13. srpna 1945, další vlny následují 24. srpna a 5. září. Asi poslední bojový úkol, zato mnohem příjemnější, plní 311. peruť. Až do konce roku 1945 přepravuje z letiště Manston do osvobozeného Československa všechny nelétající osoby. Celkem se ze západní fronty vrací do vlasti 1359 příslušníků letectva. V průběhu celé operace přesunu se letci dne 21. srpna 1945 účastní slavnostní přehlídky na Staroměstském náměstí v Praze. V ten okamžik ještě netuší, jaké je za krátkou dobu čeká vystřízlivění. Ale to už je jiná, smutná kapitola našich rozporuplných dějin. Nezbývá mi, než znovu poděkovat především iniciátorům dnešního pietního aktu, pánům Milanovi Špinetovi a Josefu Novotnému, za jejich neúnavné úsilí pomáhat popularizaci čsl. a českého letectví v jeho stoleté historii. S pokorou se skláním před odvahou, rozhodností a morálkou našich letců, kteří nasazovali svoje životy na všech frontách ll. světové války za osvobození republiky od fašismu. Stojím v úžasu před všemi
letci celého, tehdejšího obranného bloku, kteří pomáhali s likvidací fašismu a japonského fanatismu i za cenu nejvyšší. A proto důrazně vyzývám všechny oficiální představitele našeho státu bez výjimky, ať už jsou zde dnes přítomni, či nikoli, aby s okamžitou platností skončili s lehkovážností, s níž v současnosti skloňují slovo Válka. Drtivá většina z nich vůbec neví, o čem mluví. Národ nevzpomíná na premiéry, ani na ministry, ani na poslance a senátory. Národ, ať tak či onak, vzpomíná na prezidenty. Proto žádám z tohoto důstojného místa prezidenta republiky, jako vrchního velitele ozbrojených sil, aby využil všech svých pravomocí, ale i schopností, a opět vrátil pojmu -Obranyschopnost zemějeho odpovídající obsah. Děkuji za pozornost
Václav Vašek, předseda organizace Letci – Ţatec, pronesl hlavní projev
Slavnosti se také zúčastnili naší členové Jarda Rychtařík a Jirka Mach. Při pokládaní věnců došlo k trapné situaci, všechny delegace položily k památniku věnce, jen delegace Předsednictva SL, zastoupena předsedou Jiřím Kubalou a místopředsedou Josefem Peškem, přišla s prázdnýma rukama. Autor památníku, zhotoveného z ušlechtilého kamene a skla, arch. Martin Zajíček vysvětluje: „Nechtěl jsem vytvořit pomník ale památník. Ne nabubřelý, ale veselý, optimistický. Jako motiv jsem zvolil vítězný oblouk, což symbolizuje korpus z leštěné žuly. Nechybějí ani symboly všech čtyř perutí a letecký znak. Jsou na něm vyobrazeny také dva britské stíhací letouny Spitfire, které za války používaly RAF a letectva spojeneckých armád. Sklo je zvoleno proto, aby vše bylo lehké, průzračné, čisté a bylo vidět skrz oblohu.“ „náš generál“ Štefan Gombík ve svém proslovu poděkoval hrdinům ll. svět. války
