Janele z Liků ZE STARÝCH MÝDEL. Janele z Liků ZE STARÝCH MÝDEL

Janele z Liků  ZE STARÝCH MÝDEL

Janele z Liků ZE STARÝCH MÝDEL

1

Prvotina přerovsko-pražské básnířky Janele z  Liků se pro mě na několik dní stala téměř biblí. Nezakrývám fakt, že jsem sbírkou zcela pohlcena, a  proto si dovolím netradiční pojetí předmluvy, která by měla být jakýmsi objektivním vhledem do textů. Zde totiž narážím na problém. Po přečtení sbírky nejsem schopna na ni právě tím objektivním způsobem nahlížet. Neustále se mi vrací obraz dívky, možná Janele samotné, kterak sedí prostovlasá mezi remízky, v  dáli jsou roztroušena muka, těžký letní vzduch oznamuje blížící se bouřku. Kolem projíždějí potulní cikáni s  prazvláštními povozy, dívka začíná tančit a  zpívat. Básně vyvolávající ve mně tyto obrazy jsou inspirovány folklórem, hmatatelným objetím vesnické drsnosti, jež se snoubí a  prolíná s  jemným dívčím hlasem. Druhým výjevem jest studená sídlištní samota rozprostírající se ve čtyřech stěnách neútulné garsoniéry. Ta samá prostovlasá dívka tančí šedivým holobytem, prstem na okno kreslí vzpomínky dětství. Jiný výjev vzbuzuje strnulý strach ze ztráty bližních, či sebe sama. Nutno dodat, že Janelina sbírka nejsou samostatné básně, ale jedna sálající výpověď. A tak si neodpustím parafrázovat jednu z  nezařazených Janeliných básní: „Větřím jak fena s dírou v plotě“, že se sbírka dozajista bude líbit. Alice Prajzentová

2

H _ALUZE

literárně kulturní časopis

1

Janele z Liků Ze starých mýdel

Občanské sdružení H_aluze, 2011 Text © Janele z Liků, 2011 Ilustrace © Janele z Liků a Hynek Jitro, 2011 ISBN 978-80-904473-7-0

2

3

Nechoď ke kamnům mají tam hnízdo štíři ti modří chladí ale ti červení ti budou hrobem! „Ale já jsem dcera štíra…“

4

5

Národopisné štuk z mého kraja Tancovačke, pohřbe staréch, mladéch, šohaj milé zanáší, farář, jež kyne u zvonice, z veselko žínštinu unášé. „Tu našu na kuráž,“ huláká pivnico, holomek do kola kope, kdákajó slepico. Jarmilke vato, dědkovi desítko, pole chlebem voňá, hvízdajó čtverylko. Babke meló štrikec, voňé makrele, v kolně kluci snijó, zakládaj kapele.

6

7

Modlitba v uvadání Tělo drží silou vůle silou nemoci našli mou hlavu ještě dýchala Zdrávas mi, lhostejná! záletná v pomoci Milosti plné strčily do sukní leb mou upadlou na Zelném trhu za ní leda tak kytku uvadlou

8

9

Že nám tu solí rána z komínů

Dědci a děti hubený se nebijou

Mé děti prvně viděly tuto zimu sníh

Hlupáku z Citoňova Pišto, snědlíku!

dlouhou chvíli si myslely že nám tu solí rána z komínů smrt která tam u nich sedává v bílém

Na kdáku jste sedávali vzpomínali na mák schovávaný ve včelíně ruce svatých matek v šátcích když lámal se dožínkový chléb

Pak zkoušely z oken vzpínat k nebi misky to když je napadlo že by to mohla být naše rýže nebo strouhaný kokos To by ale nesměl tím městem být Přerov lidé by tu dávno vykostili a snědli i boha kdyby z nebe spad

10

Teď malý Mořic se lustru nepříčetně tlemí je synem štíra poutníka za dřívím kapchána zlolaje Co nad hořícím stohem vyřvává: „Budeš tak bohatý, Bože, že tě vynesou na šálách!“

11

Teče ti sádlo starý Soldánový

Luhoval čaj v sklinkách od okurek

Dva kluci v průchodu navzájem se fackujou ruce zčmárané prupiskou s fleky ubývání ze žvýkaček od Sumů

Musel mi to říci Slávek kluk s protézou vyřezanou z plastikových lahví

„Viděl jsem tvou mámu chodí s odhalenou ceckou čupět do zahrady háže černý pytle do díry kterou vydřeli ve dvoře“ „Já zas tvýho fotra postává u Teska v rozeplých mančestrákách a pořvává na ženský že se jim udělá do kočičáku …a taky…?! chodí za mámou každýho desátýho z igelitky mu trčí bledé dršťky s kolkovaným vaječňákem

/lidi z ulice poznávaj známé teprve v tom zlém ne když teče/ „Janku, Krtek je mrtvej utopili ho benga, zapálili mu barák a on se s nima serval, drželi ho dlouho pod vodou…“ Když mě potkal naposled /to už nosil jen brýle bez skel/ poznal mě podle stínu který vrhala má tvář

vzrušeně bouchá do stolu a odporně ryčí že v krámě tajně přelepil vínu etikety“ „Zabiju tě, malej hajzle, teče ti sádlo starý Soldánový…“

12

13

Vesnický měsíc Celé    roky stařec psával dceři deník     unavený svou pamětí... „Že se mu v jeden zcela konkrétní den, zjištěný podle stáří ofrankované známky na pravém horním rohu deníku, zcela spojila představa o jméně vlastní dcery    a ženy ve středních letech, která mu, každého desátého dne v měsíci, vyplácela přes plot starobní důchod.“ ...v polévce      souseda s husími žaludky zatím vyklíčil brambor

14

15

Světloplach křídových rozumů Ze hladu zahradou slepeckou rukama do očí si seslat dvanáctero zastavení nahýma rukama artemisia absintium slečna Ville jej zkouší jíst kdo? za koho? polyká dušičkáři duši zlou artemisia absintium? ze hladu zahradou slepeckou strom s džbánem v kořenech v něm jahody slečna Ville je zkouší jíst kdo? za koho? polyká duši duši svou dušičkář mlčí slepci se ze zahrad rozutekli

16

17

Mlčí máci

Baronet a Cecillé

„Ty jsi jak holka z reklamy na máslo“

Co ženský?! řemen a heligónku radši kolena namazat sedlou kurkumou aby se hrálo v uličce U Dvou nožů bábě na zapřenou

Po bosky na Záhoří vousatí dědové vlkům a panenkám s větrem se dvoří vzdychnou si do sukna divokému karmínu jádýrko po slunci k mlýnským kolům na žně se střádá V úvozu tiše zpívá bleskem ve dví rozpálená Máří strážná cukrovarů víla V poli hoří tolik krve mléka máku homolí je škoda toho dětství u koupenýho chleba zabolí

18

jazyra drzýho papoucha Cecilla na sametu sedí hrká a vrže zvoncem trhá šarlatán na štěstí nejednou zavšiven provdán za holku bílou jak mouka a Baronet? profous až do kalhot panože naruby v ponožkách miliónový úšňup se skrýší ve flanelu o chlebu vodě a bílé kávě loužemi za čakan kroupy Matějskou pouť i na náměstí

19

Můžeme se domluvit

Usnula, v bárce z bílých mušlí

Co vajdovi chudému padišáhovi ve ztvrdlých lesnických košilích zrekvírovali i kotlíky a kovadlinu pro válečné účely a přikrčené matky na něj v hloučku bědovaly:

Co pěna sten v bárce myších děr svůj stín nadosah slánkou v kruzích sklenic sardinko v konzervě pranic pranic nenaříkej

Martinu Šmausovi

„Že jen cikáni mohli Kristovi ukovat hřeby, a proto nynčko vláčí tu svou nepoctivou cinkaninu od jedné vesnice k druhé, chrastí zatvrdlým kyplem v kostech, zohýbaní těžkým svědomím. Aby jim to čistej z tváře nestih přečíst!“ Nic naplat i když se o nich vědělo v chaloupkách mezi hlubokými kalužemi polí (kde se čas ještě stále měřívá podle svíček) že přihřívají hamižně i bramborové šišky na břuchu či v nohách peřin (jen aby neubylo dřeva) Nic naplat zakopal do země v pytli i sv. Sáru z vyklepaného plechu který našel po svatodušní vichřici zaklesnutý v remízku bříz

20

snad jednou za tebe sleďům v čirém láku nožem zacinkám V peří jak len racek zachechtá hlasy ježovek sůl žízeň zalechtá Šahá nymfa z moře po studeném fláku v bárce z bílých mušlí stařec, dívka, moře na vrak rybám ušil vlídný krabí muž

21

Noční pláče Nohy bedlí se prý nejí (jsou dřevnatý) zato z ženskýho cemru rvát maso to jo to se jim chce. --Seděli dva v autě plném lahví moštu hrušek a neloupaných ořechů

Sobě podobní lišíce se jen směšnýn rozdělením na pohlaví vzpomínkami na drásavé vůně milování zpocených vlasů malého Jiřího a ještě mladší ...a půvabnější Ingrid... na sedmou skladbu v mlčení polykali pláč držíce se za studené ruce nad krabicí s lázeňskými oplatky zcela mimo rytmus

podléhali setmělému smutku sídlištního mobiliáře jako podzimní ovoce rychlé zkáze na zadních sedadlech Totiž... syrovost páleného listí si nezadá s klavírními etudami zdejší Elvíry Madigan

22

23

Z krásy dítěte se předurčenost pro špatnost málokdy pozná ...takže si klidně česej prsty Barunku ve větru, kterou čekáváš před školou domýšlej si záhyby ruky, která máčí pepítky Artur v ranním čaji nad úkolem z geometrie …dokud z ní není prasečí mažoretka akrobatka na tvých napjatých nervech zapšklá minda ze třetího patra s tygrovanými karafiáty v truhlíku, která je jednou hubou v hrobě a druhou si stěžuje na zbytky pasty na umyvadle, pere igelitový sáčky a druhým špinavý prádlo. Někdy je lepší mít v hubě plno knih, než prázdno ženských veterinářů, když vidí klín.

24

25

Psice Když umírala (společně s jinými připomínkami dětství zakletými do hladiny syrovátky jogurtů ve skle loupáků v papírových sáčcích a uzavřených bačkor v zaprášeném kapsáři) donesla si pradědův kabát doprostřed dvora nechtěla umřít ve tmě chlívu s pytli prasečího šrotu Po stejném dvoře teď pobíhá hloupý pes co za kus rybízové bublaniny ukáže břicho

26

27

V cukrárně nad útulkem andělů

Garsonka (Z prameniště úžerníků)

Bod zvratu krásným zdobným písmem 2 kávy, sachr, úsměv na talířku idoly na papíru štíhlé nohy Clare či Rozárie Edelmannové

Prodírám se bílým prachem vypáleným tichem zvonků pak... akvarely zbořených vesnic v nevelkém pokojíčku dívenky z Nothilfe.

u výklenku s lampiónem někdy sedávali dobývali mazlivou řečí pro jednu pokleslou pannu druhou hádali se bez příčiny pod stolem sundávali boty nikdy se s nikým nedávali do řečí nosili si svůj cukr říkalo se, že v patře pod cukrárnou straší že z futer dveří padají zlaté vlasy ostřejší strun od té doby do průchodu zalétají sešlí havrani to místo je přitahuje jako kočky kozlík lekařský 2 mince do očí, lístek, kaluž od talířku...

Přiznám se, že: vyrýsované   nahé    bradavky bezhlavých figurín navlečených do králičích svetrů mě vyděsí za dne mnohem méně než čůrající severočeská bonsaj v klíně malé lhářky za stmívání.

idoly každý dávno v parte tu sedávají každou noc

28

29

S mrtvými věcmi živé divadlo Chci už jen dlouhý svetr s velkými kapsami aby měli kde spát mé malé děti

Poslední rozptýlení

30

   hoře   shoří    s námi   v nás  polem   půjdem rozptýleni   každý    žhář

Pak ještě trsy suchých květů a blány proražených bubnů které k sobě sešiju jak plíny na ručník Stínové divadlo které se úplně na konci celé poláme a shoří

31

Sentiment věčně včerejšího Stará sídla v krajkách po skříních co v hrnci tuší hrách psychy po síních Popadané řasy v brýlích na mých víčkách plíseň (co v šachách chlebových) se uchytila Dívka z kloboukového bálu sama jde krví ze starých mýdel bělenou

32

slzu v oku zachytila v přídeští otisk prst tu naslinila nevědouc v šátku tehdy spala ruce u hlavy Stromy v zahradách zámeckých nechtějí pouštět listí bez vůní vídeňských dívkám na nahá kolena na truc v mrazu hledí

33

S vyloučením veřejnosti Hnětena jak svíce klínem hořce ubývám do času jaké je dohlédnouti konce? prohra králů v usmíření? vůle zdechlá jež slibem krmí skok věže z výšky člověka? POMNI že nemusíš vůbec nic tleskej si s hranou postele /když jsi tak sama/ křísíš život svítiplynem jak pomatení v kostele Janele! /alespoň láskou k sobě/ ach, dlouze sedíš v sudbách dlaně tiše i před sebou hledáš řeky v kůži marně vínek se nevešel POMNI pětkrát se postav třikrát lehni měř dvakrát život jednou řež.

34

35

V mrtvém stromě se slunka nedořežeš, ale můžeš jej z něj vyřezat Paraván   z papírmašé zrcadlo tmě hledá obrysy mé tváře v ní. Zvíře popošlo měchy břišních varhan chrčí. --Laciné víno překvapilo zkušeného pijáka hojností chuti.

36

37

Už týden přes síťku v přízemních oknech

Peleš lotrovská

Už týden na hebkých pírkách holuba před brankou a zatím někde nade mnou umírá krásná žena svého muže

Úcurka atramentů obstarožních památníků již starých žen ještě mladých klínů

s falešným náprstkem na prostředníku (obvykle nástěnné hodiny zde výjimečně televize)

v panice dávených lárů otisky albínských penisů zpuchřelých férií ve špercích z vlasů

---

elysium

Ta, která se před léty probudila s převratnou vidinou: „všechna sídlištní pískoviště proměnit v ohniště“ mě tu zamkla

zrzavé děti v kabátcích s trucovnou za skříní do klícek ptákům močí s vějířem chmýří proti slunci.

Už týden pozoruju ženu svého muže v peněžence s utrženým knoflíkem v tabulkách okenic (zešeří se a světlo pouličních lamp je prosvítí)

38

zachovala se v pozůstalosti lapajům větchíru

--Matka celé roky s nátiskem klíčních dírek v kozelci panském tiše klečí

39

V zahradě myšlenek příležitostného vraha Léto v zahradě vaně v aleji ovocných stromů z plátěného šátku zvedám do náruče svou matku má slepené vlasy v prošedivělém copu trochu pomačkané šaty otisk lučních kytek v lýtkách ...jeden ze střevíců padá do trávy je nahá omývám ji smotanou plenou ticho kdybych ji zabila nikdo by se to nedozvěděl

40

41

Svědectví dcery matky Jany H. Poprvé mě objala myslím že to bylo po vycházce bylo mi 19 zrovna byl den návštěv Většinu času jinak přežívá ve tmě /i když se koupe nebo obléká/ sedí v křesle popíjí kávu a já přes dveře slyším jen zvonění lžičky Takže někdy v noci ji potkám tak že do ní vlastně narazím --Posledních pár let si chodím poležet do vany až nad ránem to se na mě nechodí mlčky dívat a já pro ni nemusím hrát divadlo sebevědomé vyrovnané zaujaté činností a přitom mít výčitky že uvidí můj nahý klín

42

43

Aul

Pavlu Preisnerovi Přežrána stromovými bambulemi cucala pecky muškátových hroznů stařeny v grótě z kmínu a zemního čaje dopletly špičaté onuce pak s klidem ranních věšteb z vypálených skýv přinesla ze svého v misce supům.

44

45

Déden Anne Kajkala mrúr ibž mjá hajila třítraga drachtt kách rapucha... vněřt oblat hní já trůsa vřevt? štókerl! tot dách Luntenten Búl Luntenten Búl h´askö maal! h´askö maal!! Luntenten Búl Luntenten Búl r´ eprö štaal! r´ eprö štaal!! činzen j´drál? činzen? musg voj paj taá š... musg voj paj taá š...

46

47

obsah:

Národopisné štuk z mého kraja������������������������������������������6 Že nám tu solí rána z komínů�������������������������������������������10 Dědci a děti hubený se nebijou����������������������������������������11 Teče ti sádlo starý Soldánový�������������������������������������������12 Luhoval čaj v sklinkách od okurek�������������������������������������13 Vesnický měsíc ��������������������������������������������������������������14 Světloplach křídových rozumů�����������������������������������������17 Mlčí máci ����������������������������������������������������������������������18 Baronet a Cecillé �����������������������������������������������������������19 Můžeme se domluvit�������������������������������������������������������20 Usnula, v bárce z bílých mušlí �����������������������������������������21 Noční pláče �������������������������������������������������������������������22 Z krásy dítěte se předurčenost pro špatnost málokdy pozná ��������������������������������������������������������������24 Psice ����������������������������������������������������������������������������27 V cukrárně nad útulkem andělů����������������������������������������28 Garsonka (Z prameniště úžerníků) �����������������������������������29 Poslední rozptýlení����������������������������������������������������������30 S mrtvými věcmi živé divadlo�������������������������������������������31 Sentiment věčně včerejšího ��������������������������������������������32 S vyloučením veřejnosti��������������������������������������������������34 Už týden přes síťku v přízemních oknech ��������������������������38 Peleš lotrovská ��������������������������������������������������������������39 V zahradě myšlenek příležitostného vraha�������������������������40 Svědectví dcery matky Jany H. ����������������������������������������43 Aul �������������������������������������������������������������������������������44 Déden Anne�������������������������������������������������������������������47

48

49

edice H_aluze řídí Tomáš Suk www.h-aluze.cz [email protected]

Janele z Liků ZE STARÝCH MÝDEL Ilustrace Janele z Liků a Hynek Jitro Obálka a sazba Miloš Makovský Odpovědný redaktor Tomáš Čada Jazyková redakce Tomáš Čada Tisk a knihařské zpracování PRINTIA, s. r. o. Počet stran 52 Samostatně neprodejná příloha Literárně-kulturního časopisu H_aluze č. 15

Tato edice je součástí projektu Vzděláním k multikulturalitě www.vzdelanimkmultikulturalite.cz Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Vydání první Občanské sdružení H_aluze, 2011

50

51

foto: archiv autorky

Janele z Liků (*1984, Přerov) Vlastním jménem Jana Hradilová. V současnosti žije v  Praze. Vystudovala pedagogickou fakultu v Olomouci. Pracuje v diagnostickém zařízení pro děti-cizince. Její básně vyšly v několika almanaších knihoven, na literárních serverech, ale i  časopisecky v  Psím víně, H_aluzi, Tvaru a Dnu. Získala několik literárních cen (Literární cena Vladimíra Vokolka 2006, 2007 – 1. místo v kategorii poezie 19-24 let, Literární cena rektora Univerzity Palackého 2007, 2008 aj.). Zaujala na Slam poetry v rámci Colours of Ostrava nebo na Noci básníků v  proslulé olomoucké UG osvěžovně – Ponorce. Zformovala Poetickou hudební společnost Janele z  Liků (www.bandzone. cz/janelezliku) s  proměnlivou sestavou, která se umístila mezi prvními pěti finalisty v  hudební soutěži občanského sdružení Unijazz – Malá alternativa 2010.

52

kontakt: [email protected]

53

54

H _ALUZE

literárně kulturní časopis