Jan Valeš ml. Tomáš Sedláček Jan Šimek Karel Fojtík

cena 39 Kč / ročník 42

www.i-brana.cz

Historik musí psát Rozhovor s Jindrou Jarošovou na str. 6

Pohádkový les

Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

Ze sborů na str. 30

leden-2010.indd 1

Jan Valeš ml. – Tomáš Sedláček Jan Šimek – Karel Fojtík

16.12.2009 14:55:33

Milí čtenáři,

o peníze jde vždycky až zaprvé. To je známá poučka a dokonce by se dalo říci, že je to už i základní mravní pravidlo naší společnosti. A o peníze jde i v našem časopisu Brána, protože bez nich by neexistoval, jenomže přece jenom poněkud jinak. Tak především, kdo jste si loni Bránu objednali včas, nebyli jste zatíženi zdražením. Kdo jste zachovali počet objednávek anebo jste se vynasnažili získat dalšího objednatele, opět jste nebyli zatíženi nárůstem ceny, která je jinak nezbytná, aby časopis přečkal náročné období ekonomické krize a mohl se dále rozvíjet, oč v redakci usilujeme. Tudíž všem Vám jednotlivým odběratelům, sborům i Radě Církve bratrské děkujeme, že i nadále časopis Brána kupujete, podporujete a čtete. Na oplátku se my redaktoři budeme ze všech sil snažit, abyste měli co číst, abyste se nejen vzdělali, INformovali ale i pobavili a potěšili. No a o peníze jde v prvé řadě i v lednovém vydání, které je tématicky celé zaměřeno na ekonomii. Doslova na ekonomii pro každého – čtenáře. Každý si může najít, co ho zajímá, čemu rozumí či naopak nerozumí. Od biblického pohledu, přes odborné rozhovory o hospodaření společnosti i našich domácností, až po ekonomii církve. O peníze jde skutečně až zaprvé, ale je-li nad naším hodnotovým žebříčkem Pán Bůh, nemusíme se peněz bát. Můžeme je mít i dokonce rádi, když se dostatečně budeme bát Hospodina, milovat Ho z celého srdce a bližního svého jako peněženku svou. Ale nakonec nejde jen o peníze. Proto můžeme kromě ekonomických článků v lednovém čísle objevovat staré i nové rubriky. Např. seriál Z lékařského hlediska, ve kterém se budeme seznamovat s lékaři a medicínou, dále rubriku Forte, ve které budeme představovat všemožná hudební seskupení a na zadní straně si povšimněme rubriky Architektura. Autoři Pavel Vaněček a Jan Hlaváč nás budou po dva roky provázet církevními stavbami od jejich prvopočátků. No a v těchto rubrikách, jakož i v mnohých jiných, není o penězích ani slovo.

leden-2010.indd 2

z obsahu:



3





6



10



22

24

SLOVO

Cestovní pas: Já jsem s tebou ROZHOVOR

Historik musí psát

Ekonomie pro každého

Jan Valeš ml. a kolektiv

PŘÍBĚH

Arjana

Arjana Shameti

DO PÍSMA

Co znamená vydat satanu OZVĚNY DOBY



ZE SBORŮ

30

Jindra Jarošová

TÉMA



26

Pohádkový les

Tereza Pýtrová

K DISKUSI



SERIÁL - Z LÉKAŘSKÉHO HLEDISKA



POST SCRIPTUM

34

38

Karel Taschner

Ve jménu socialismu



30

Pavel Škrobák

Granty

Lidský a Boží rentgen Darka Kučerová Apokalypsa

Jana Šrámková

připravujeme:





TÉMA

Vina a odpuštění

Jaro Křivohlavý

16.12.2009 14:55:33

Cestovní pas: „Já jsem s tebou“ Genesis 28

Z

ačátek kalendářního roku je jako začátek cesty. Bude to cesta, na které nevíme, co všechno nás potká. Máme o ní nějaké představy a očekávání, klademe si cíle, které bychom chtěli dosáhnout. Někoho čeká konec školy, jiného svatba. Někdo se bude radovat z narození potomka, jiný najde konečně práci, další se bude stěhovat do nového bytu, domu atd. Ovšem přijdou i věci nečekané. Nemoci, trápení, zklamání, ztráty. Pro někoho dokonce r. 2010 bude rokem posledním. Jaký bude náš další život, to nikdo z nás neví. To, do čeho vstupujeme, je z velké části tajemstvím, cestou do neznáma, ale současně cestou naděje, očekávání a nových příležitostí a možností.

Příprava na cestu

Na cestu se většinou připravujeme. Na kratší cestu bereme jen drobnosti, ale pokud odjíždíme na delší časové období, pak chystáme celý kufr věcí. Ale to nejdůležitější co potřebujeme, jsou doklady. Občanský, řidičský průkaz, pojištění, doklady od auta. Na cestu do daleké ciziny je nutný pas, někde i vízum, povolení ke vstupu. A samozřejmě to musí být platné doklady. Ty dávají cestujícímu jistotu a potřebný klid na cestě. V našem biblickém vyprávění Jákob odchází z  domova na dalekou cestu. V podstatě musí utíkat, neboť mu hrozí pomsta jeho bratra, kterého připravil o prvorozenství a požehnání s tím spo-

jené. Na cestu se nestačil ani pořádně připravit, i s rodiči se loučí ve spěchu. I to otcovo požehnání je velmi stručné, i když důležité a patřilo do výbavy syna na cestu. Ale strachu to Jákoba nezbavilo. To poznáváme podle toho, kde a jak si ustlal první noc mimo domov. Strach sice popohnal jeho nohy (první den zvládl asi 100 km), ale strach není dobrý průvodce a ani dobrý rádce. Jákob ví, že potřebuje upokojení a pomoc. A hned tu první noc mimo domov má sen a v něm se mu zjevuje Hospodin s ujištěním: „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ Setkání s Hospodinem zbavuje Jákoba nejistoty a strachu. Boží slib je tím nejdůležitějším, je jakýmsi pomyslným „Božím razítkem“ v Jákobově „cestovním pasu“. Teprve teď je Jákob připraven na cestu, nejen do Cháran, ale i do dalšího života.

Boží milost na cestě

Okolnosti, za kterých se Bůh Jákobovi zjevuje a dává mu sliby, jsou pro mnohé překvapením. Čím si to Jákob zasloužil? Přece ten, kdo lstivě oklame svého bratra i otce, se oprávněně musí obávat trestu. Alespoň tak si to myslí každý, kdo jen trochu má smysl pro spravedlnost. Ale ruku na srdce, kdo z lidí by obstál, kdyby Bůh po každé naší chybě a hříchu, 

leden-2010.indd 3

16.12.2009 14:55:34

Dnes začíná zas nový rok. Kam povede náš první krok? My s důvěrou a pokorou jdem k tobě, Pane. Buď jako dosud s každým z nás a svoji věrnost prokaž zas. My s důvěrou a pokorou prosíme tě, Pane. Daniel Henych

dal průchod své spravedlnosti? Všichni se přece dopouštíme chyb a přehmatů. Dokonce i podobných lstivostí, jako Jákob, abychom si „ulehčili“ život. Jen si vzpomeňme kolik chyb, kompromisů, kolik selhání bylo jen v tom loňském roce. A kolik neochoty k oběti, kolik nelásky vůči lidem se i při mně projevilo a kolik sobeckých rozhodnutí jsem udělal. V tomto směru nejsme nikdo lepší než Jákob. Všechny nás pronásleduje hřích minulosti a strach z jeho následků v budoucnosti. Na cestu životem potřebujeme upokojení, posilu a pomoc. Život totiž přináší nejedno překvapení, nové události, neznámé věci. Napětí, očekávání, obavy, nervozita, to bývají pocity před dlouhou cestou, ale také na počátku nového období. Proto i my potřebujeme jako Jákob podobné „razítko“. Jsme závislí, stejně jako Jákob, na Boží lásce a milosti. Bůh znal velmi dobře Jákoba, věděl o jeho úskočnosti, ale také o jeho touze po požehnání. Věděl, že Jákob nemyslí jen na sebe. Vždyť prvorozenství a požehnání se dotkne především generace, která přijde po Jákobovi. Proto Bůh pozvedá Jákoba, zaslibuje svou přítomnost a zbavuje ho strachu. A že

Pavel Škrobák (54) od r. 1998 kazatel CB ve Vsetíně a 2004 ve Zlíně ženatý, s manželkou Věrou mají tři děti a dva vnuky

se nemýlil, to se ukázalo později při Jákobově zápasu v Peniel (Gen. 32,25nn). Bůh dobře zná i každého z nás. Zná naše úmysly, plány, nejskrytější motivy, zná nás lépe než my sami. Dokonce počítá i z našimi chybami, ví o našich charakterových vadách, o našich slabostech, o našem sklonu k hříchu, (..., který se nás tak snadno přichytí...“ Žd 12, 1), ale to mu nebrání, aby nás miloval, aby nám pomáhal svými sliby, aby nás pozvedal svým slovem, aby nás volal k pokání a víře, stejně jako kdysi Jákoba. Však svou věrnost v lásce a ve svých slibech, nám Bůh prokázal, když poslal na svět a pak i vydal na smrt, svého jediného Syna, Pána Ježíše Krista (Jan 3,16).

Cesta má cíl

Každá cesta, na kterou se vydáváme, vede k nějakému cíli. A není to jedno, k jakému cíli směřujeme. Cesta mnohých lidí míří do neznáma, do nejistoty, jako by neměla žádný cíl. Jákobova cesta byla i nebyla cestou do neznáma. I když nevěděl, co všechno ho čeká, věděl, kam jde a proč tam jde. Šel ke strýci Lábanovi a šel si najít nevěstu, podle přání rodičů. A měl i další plány a naděje s nimi spojené. Při setkání s Bohem to vyjádřil z pohledu dnešního člověka velmi skromně: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem (20-21). Je to velmi podobné tomu, co radí apoštol Pavel (1Tim 6,6-8). Ale to byl směr a cíl Jákobovy cesty – cesty vstříc Božímu požehnání. A tak i my jsme na prahu nového roku zváni vstoupit s odvahou víry do Boží náruče. Na cestu si každý, kdo upřímně a opravdově hledá Boží tvář, kdo chce, aby mu Hospodin byl Bohem, může vírou přivlastnit Jákobův „cestovní pas“: „Hle, já jsem s tebou.“ Boží slib, který zbavuje strachu z minulosti a nejistoty z budoucnosti. V Ježíši Kristu Bůh každému člověku nabízí lásku a přítomnost. Je to příležitost, aby začalo něco zcela nového. Je to šance přestat spoléhat na své vlastní plány a cíle. Nemyslet jen na sebe, jak si to letos užiji, ale využít svěřený čas života pro budoucnost našich dětí, Božího lidu, Božího království. Nechme se vtáhnout, zkusme opravdově vstoupit do Jákobova příběhu. Tím pravým cílem v životě není jen mít Boží požeh nání, ale také stát se požehnaným. PaVel šKROBÁK

4

leden-2010.indd 4

16.12.2009 14:55:34

Adresa redakce: Brána, Soukenická 15, 110 00 Praha 1 ● e-mail: [email protected]

PF 2010

Všem čtenářům časopisu Brána posíláme pohlednici z prosincového jednání redakční rady, které se konalo v zasedací místnosti rekreačního střediska Rady Církve bratrské na Kajmanských ostrovech. Žel pro přemíru práce na koupání nezbylo mnoho času. Zleva v první řadě sedí: Jana Šrámková, Jana Matulíková, Daniela Sedláčková a Anna Chrásková. Vzadu stojí zleva: Karel Fojtík, Matěj Hájek, Miloš Hejzlar, Bronislav Matulík, Jiří Sedláček a Ondřej Košťák. (Foto: Lydie Boszczyková)

redakce a administrace: Soukenická 15, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56, fax 222 31 64 62 www.i-brana.cz • e-mail: [email protected] Číslo 1/2010, ročník Bratrské rodiny 42, Českobratrské rodiny 68 • Vyšlo 23. 12. 2009 • Vychází 10x ročně, cena 39 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík • Redakční rada: Mgr. Matěj Hájek, Mgr. Miloš Hejzlar, Anna Chrásková, Ing. Peter Komrska, Jana Matulíková, Jiří Sedláček, PhDr. Daniela Sedláčková, Jana Šrámková, MgA., Ing. Karel Fojtík j.h. Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Sovová • Vydavatel: KODeX o.p.s. • IČ 27895980 ev. č. MKČR: e 5080 • ISSn 1803-828X • Tisk: GRAFOTeCHnA PRInT, s.r.o. Praha objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce. 5

leden-2010.indd 5

16.12.2009 14:55:34

Lidé si dnes málo uvědomují, jakým zázrakem je nejen slovo, ale už samotná abeceda. Je to podle mého ten největší vynález v dějinách, umožňuje nám předávat vědomosti z generace na generaci.

Historik musí psát

rozhovor s Jindrou Jarošovou, autorkou knih Svatí kacíři a Via lucis nejen o bratřích ze Soluně a o Heleně Kellerové Jak jste se dostala k rozhlasu? Když jsem působila ve Zdravotnických novinách, zaujala mě postava zakladatele Mezinárodního červeného kříže Henri Dunanta a nakonec jsem o něm shromáždila tolik materiálu, že jsem o něm napsala rozhlasovou hru Snílek. S hotovým textem jsem se vydala do rozhlasu a na vrátnici se zeptala, komu bych to mohla ukázat. Pobaveně zavolali dramaturgyni Leu Slámovou, té jsem hru předala a ona mi za tři dny zatelefonovala, že ji bere, a abych se přišla domluvit na obsazení herců. Hlavní roli hrál Viktor Preis a dokonce i maličké štěky hráli takoví mistři jako např. Miroslav Moravec. Z prvního natáčení jsem odcházela s pocitem, že musím pracovat v rozhlase, jinak umřu. A pár týdnů po premiéře už jsem tam pracovala.

PhDr. Jindra Jarošová (62) absolvovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy (historie, čeština). Mezi její zájmy patří Starý Egypt a egyptologie (popularizace práce našich egyptologů v Abúsíru) a literární tvorba: rozhlasové hry (Snílek, Přísahám), historie (Knihy svěcenců), literatura faktu (Via lucis, Svatí kacíři). V Českém rozhlase 2 - Praha působila od r. 1982, nyní už pro rozhlas pracuje jako externistka v Redakci slovesného vysílání (historie a kultura). V posledních třech letech připravovala populárně - vědecký magazínu Meteor. Dříve pracovala 7 let jako historik v Malé pevnosti Terezín (dějiny 2. světové války) a 4 roky v redakci Zdravotnických novin (dějiny medicíny).

Cesta do rozhlasu vedla přes historii a literaturu, co vás přimělo studovat právě tyto obory? K historii mě paradoxně přivedla astronomie. Studovala jsem matematicko-fyzikální gymnázium a navštěvovala v planetáriu astronomický kroužek. Tam nám jednou v předvečer Vánoc udělali astronomickou besídku. Každému z nás dali úryvek z nějaké prastaré kroniky, přičemž všechny ukázky byly datovány stylem „stalo se tři dny po zatmění slunce“ nebo „stalo se dva dny po konjunkci toho a toho“… A naším úkolem bylo situaci na umělé obloze nasimulovat a určit, kdy se to stalo. Pro všechny to byla skvělá zábava, ale pro mě to byla osudová výhybka, která mě z astronomie přesměrovala k dějinám a nikdy jsem toho nelitovala. K literatuře jsem žádnou cestu hledat nemusela. Bydlela jsem s rodiči v malém bytě, kde nebylo skoro nic než tři postele a knihy. Od malička jsem byla díky knihám posedlá příběhy. Na dědečcích a babičkách jsem vyzvídala, jaké to bylo, když byli malí atp. Oni vyprávěli a já si všechno zapisovala. Někdo prostě sbírá známky, já sbírala příběhy. A co vás přivedlo k publikování? Měla jsme to ulehčené tím, že jsem studovala právě historii. Každý historik má psaní přímo v popisu práce. Kdyby jenom bádal a nenapsal, co objevil, nemělo by to smysl. Takže historik, ať chce nebo nechce, musí od prvního semestru filosofické fakulty psát. No a já jsem psala vždycky ráda.

6

leden-2010.indd 6

16.12.2009 14:55:35

Musím přiznat, byl to zážitek, vědět, že jsem první člověk od 16. století, který s tím pracuje.

Foto Bronislav Matulík

Patrně nejznámější historické knihy, které jste napsala, jsou Svatí kacíři a Via lucis. Dva rozdílné příběhy, pojednávající o  nutnosti dorozumět se. Proč se podle vás lidé nemohou dorozumět, třebaže mluví stejným jazykem a mohou se slyšet? Až tohle někdo objeví, tak zaznějí všechny zvony světa. Ale řeknu vám k tomu jednu historku. Když jsem jezdila s mikrofonem za našimi egyptology, setkávala jsem se tam i s jejich egyptskými dělníky a často jsem se s nimi dávala do řeči. A přestože oni neuměli slovo česky a já slovo arabsky, báječně jsme si rozuměli a rozcházeli jsme se jako přátelé. Čili, ten jazyk je sice důležitý, ale hlavní je ochota se domluvit. A pokud se obě strany domluvit nechtějí, nepomůže jim, ani kdyby znaly všechny jazyky, co jich je.

Která byla vaše první kniha? Byla to diplomová práce o Antonínu Brusovi z Mohelnice, prvním pražském arcibiskupovi po husitské revoluci. Byl to kluk z Moravy, a také zpovědník a přítel císaře Ferdinanda I. Císař ho mj. vyslal jako svého zástupce na Tridentský koncil. Brus je nesmírně zajímavá osobnost a ráda bych se k němu jednou vrátila. Tehdy jsem zpracovávala jeho světící knihy a  byla jsem prvním historikem, který je studoval.

Čím si vás získali Konstantin s  Metodějem, oni Svatí kacíři, co vás na nich tak fascinuje? Když jsem se hlásila na filosofickou fakultu, při přijímacích zkouškách jsem dostala otázku: Velká Morava a Konstantin a Metoděj. Ale tím to nezačalo. Začalo to tady v rozhlase. Pokud šlo o pořady, týkající se historie, většinou spadly na mě. A když po revoluci přišel svátek Konstantina a Metoděje, dostala jsem za úkol udělat na 5. července čtyřhodinové Dobré jitro na téma Konstantin a Metoděj. Ale ouha, nebylo odkud opisovat. Existovala sice spousta archeologických studií, ale knihu příběhů o lidských osudech jsem nenašla. A tak jsem si řekla, že bych ji mohla napsat. Po šesti letech z toho byli Svatí kacíři. Je to ovšem více portrét doby, ve které 

leden-2010.indd 7

16.12.2009 14:55:35

žili, nežli portrét těchto dvou mužů. Co by asi řekli na to, že jsou patrony Evropy? Ve své knize líčíte nejen příběh soluňských bratří, ale také brutální politiku raně křesťanského světa. Jak se vyrovnáváte s násilnou christianizací Evropy? Vyrovnávám se s tím jako historik. Určitě snadněji než lidé, kteří to tenkrát museli žít. Ale řeknu to ještě jinak, doba je vlastně pořád stejná a já mám pocit, že každá doktrína, politická či náboženská, která si dá do vínku ambice na světovládu, dříve nebo později sáhne k násilí. Což u osvícenějších osobností budilo už v tom 9. století odpor. A byli to právě Konstantin a Metoděj, kteří na naši Moravu místo meče zcela programově přinesli písmo a excelentní vzdělanost. V tom vidím jejich dějinnou velikost. Mnohokrát ve Svatých kacířích zdůrazňujete Konstantinovu genialitu a výjimečnost. Můžete nám jej více přiblížit? Konstantin je osobnost, před kterou se hluboce skláním. Přiblížím vám jeho lidskou stránku přes jednu příhodu. Konstantin na císařské univerzitě studoval mimo jiné i hudbu. Zdá se, že byl nejen skvělý lingvista, ale také skvělý hudebník. Říká se, že lidé s dobrým hudebním sluchem se snadno učí cizí jazyky. Konstantin je ukázkou, že to tak je. Víme, že komponoval ještě dříve, než přišel na Velkou Moravu. Na Krymu např. složil ódu na ostatky sv. Klimenta. Na Moravě pak našel zpěvné prostředí, takže své žáky učil patrně muzice i skladbě. A když potom v Římě zemřel, jeho čerstvě vysvěcení žáci mu na místě složili pohřební chorál, ve kterém se na něj obracejí kaskádou básnických oslovení. A mě nesmírně dojalo, když ho na jednom místě oslovují „Vlaštovičko švitořivá“. Mně to jasně říká, jaký k němu měli vztah… Geniální byl nejen Konstantin, ale také Helena Kellerová, hlavní postava vaší druhé nejznámější knihy Via lucis. Jak jste se dostala k jejímu neuvěřitelnému příběhu? Zcela prozaicky jsem hledala cosi v naučném slovníku. Bylo to od písmene „K“ a jak jsem očima jela po stránce, něco mě nahoře zaujalo. Vrátila jsem se, a tam byla dvouřádková noticka: „Kellerová Helena, hluchoslepá Američanka, spisovatelka, filosofka plus data“, nic víc. Od té chvíle jsem začala shromažďovat všechny materiály o Heleně Kellerové, až z toho byla knížka.

Jak je vůbec možné, aby se slepý a hluchý člověk naučil užívat stejných slov, která užívají zdraví lidé pro abstraktní pojmy? Ze začátku Helena vůbec netušila, že něco jako řeč a jazyk existuje. A že se mluví hlasem, který ona nikdy neuslyší! V jejím životě bylo tolik problémů, které vypadaly nepřekonatelně, že to skutečně vypadá jako zázrak, že se naučila rozumět. Rozhodující bylo, že se sešly mimořádně geniální učitelka s mimořádně geniální žačkou. A společně byly schopny bariéru slepoty a hluchoty překonat. Mimochodem, když se setkaly, bylo Helence sedm a její učitelce, slečně Sullivanové, pouhých 21 let! Anna Sullivanová začala samozřejmě s naprosto konkrétními věcmi, které malá Helenka brala denně do ruky a jejichž účel znala. Šlo o to, aby pochopila, že každá věc má své pojmenování. Ale naučit se abstraktní slova, to je pro člověka, který neslyší a nevidí, obrovský problém. A tady projevila slečna Sullivanová mimořádný pedagogický talent, když Heleně ona abstraktní slova předkládala znovu a znovu a v tolika souvislostech, že Helenka si z toho množství příkladů nakonec vypreparovala ten obecnější pojem. Prvním takovým slovem bylo anglické „love“, tedy láska či milovat. Když slečna Sullivanová dostala od Helenky dárkem hrst kytiček, poděkovala jí a hmatovou abecedou na dlaň jí řekla: „Miluji Helenu.“ A Helena se ptala, co je to „love“? A teď přišel ten problém. Začala se ptát: Je to to teplo, které přichází ze shora? Není. Jsou to ty kytičky? Nejsou. Pořád slyšela, co to není a tím si pojem láska vymezovala. Až teprve při jedné příležitosti, kdy Helena měla svraštělé čelo úsilím, jak přemýšlela, slečna Sullivanová se jejího čela dotkla a pak jí vyťukala do dlaně „Mysli!“ Tehdy Helena pochopila, že ono „Mysli“ je to, co se jí odehrává v hlavě. A v tu ránu porozuměla i slovíčku „love“. Pochopila, že jsou na světě věci, na které si nelze sáhnout, ale ony přesto existují. Nebýt „těch druhých“, nebyli by „ti první“, nemáte někdy pocit, že Metoděj je tak trochu ve stínu Konstantina, a slečna Sullivanová tak trochu se stínu Heleny Kellerové? A přece to byla ona, kdo hluché a slepé dívce zprostředkoval komunikaci se světem. Dotkl jste se velice závažného fenoménu a netýká se jen tohoto příběhu. Mohli bychom třeba mluvit o Janu Husovi a Jeronýmu Pražském, o Janu Palachovi a Janu Zajíci. Fenomény „toho druhého“ jsou



leden-2010.indd 8

16.12.2009 14:55:36

samozřejmě historicky velmi zajímavé, ale pro mě jsou Jeroným Pražský a Jan Zajíc stejní velikáni jako Jan Hus a Jan Palach. Řekla bych ale, že mezi Konstantinem a Metodějem nic takového jako „ten první a ten druhý“ nebylo. Spíš to tak možná vypadá v učebnicích. Dokonce si nejsem úplně jistá, jak by to dopadlo, kdyby byl jako první zemřel starší Metoděj. Zvládl by Konstantin následnou práci sám? Ani trošku ho nechci podceňovat, jeho genialitu ctím, ale byl to vědec, filozof, učenec, básník, teolog… Tím dříčem a manažerem celé mise byl ale Metoděj, právník, který měl za sebou deset let skutečného vládnutí. On byl ten praktik, voják, organizátor, to on znal svět politiky zblízka a nedělal si o něm sebemenší iluze… Kromě toho Konstantin by při svém zdraví patrně tři roky tvrdého vězení nepřežil. Takže já jsem nikdy necítila, že by Metoděj byl „ten druhý“. A stejně tak to platí pro slečnu Sullivanovou. Faktem je, že pouto, které vzniklo mezi Annou Sullivanovou a Helenou Kellerovou, bylo naprosto nevídané. Skoro se mi zdá, že psychologicky žily jako siamská dvojčata. Takže zázrakem je i to, že

mezi nimi nikdy za půl století nevypukla ponorková nemoc. I díky tomu společně dokázaly proměnit Helenčin handicap v nesmrtelnost. Z knihy Via lucis vyplývá téměř až samozřejmá víra ženy, která Boha přirozeně nikdy vidět ani slyšet nemohla. Jak k tomu došlo? Helena měla přes své postižení štěstí, že měla bohaté a známé rodiče, takže byla už od dětství celebritou, zajímali se o ni novináři, setkávala se se spoustou pozoruhodných lidí a osobností. Jednou z nich byl biskup Brooks, který jí velmi přijatelným způsobem vysvětloval složité otázky víry. Byl pro ni velikým povzbuzením. Helena po sobě zanechala jednu větu, která dává tušit, jak se dostala ke své víře. Víme, že pak denně četla Bibli. Byla to věta: „To, co je opravdu důležité, to nevidíme ani neslyšíme, to cítíme srdcem.“ Helena musela tuto větu přijmout velice vděčně, protože tím přestala být vyčleňována od toho nejdůležitějšího. Děkuji za rozhovor.



Ptal se Bronislav Matulík



leden-2010.indd 9

16.12.2009 14:55:36

Ilustrace Ondřej Košťák

10

leden-2010.indd 10

16.12.2009 14:55:40

O hospodaření v Bibli s ředitelem Evangelikálního teologického semináře Mgr. Janem Valešem ml.

N

ejen, že se v Bibli objevuje slovo oikonomia (od kterého je odvozeno slovo ekonomie), ale také v teologickém jazyce existuje termín Boží ekonomie nebo ekonomie spásy.

Boží ekonomie

Významným biblickým textem je 1Tm 1,3-4: „Když jsem cestoval do Makedonie, vybídl jsem tě, abys zůstal v Efezu a nařídil jistým lidem, aby neučili

první výplaty, ale především den, kdy v pokání přijme vklad Ducha svatého. Tento vklad jej nezatíží dluhem, naopak při jeho náležitém využití povede ke dráze věřitele, který má z čeho dávat a je mu vlastně jedno, zda mu to druzí vracejí (sr. L 6,30). Následující řádky o penězích píši s milou vzpomínkou na věřící v karlovarském sboru, kteří mi jako svému kazateli pomáhali objevovat biblické principy v této důležité životní oblasti.

Myslet ekonomicky je hojně používaný imperativ dnešní doby. Znamená to moudře hospodařit, správně investovat, neutrácet za nepodstatné věci... a to nejen ve svých domácnostech, ale i v církvi. Poučme se z pohledů ekonomů i Toho, kterému patří celá země se vším, co je na ní. odchylným naukám a nezabývali se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k hloubání než k Boží správě, která spočívá na víře.“ (studijní překlad) Podobně v epištole do Efezu Pavel píše o  Boží ekonomii (verše 1,10 a také 3,2 a 9). Základním významem slova oikonomos je člověk pověřený správou domácnosti, která zahrnuje služebnictvo, zvířata, dílnu nebo hospodářství. Např. v Ga 4,2 je řeč o správcích, kteří mají na starost výchovu nezletilých dětí. A když apoštol mluví o Boží ekonomii, týká se to toho, jak Bůh řeší situaci hříšného člověka a zla. Pozornost ekonoma je soustředěna na to podstatné, čemu ostatní věci a okolnosti slouží. Nejde tedy výhradně o hmotné zabezpečení, pozornost ekonoma je soustředěna na to podstatné, čemu ostatní věci a okolnosti slouží. Tak Bůh připravil v pravý okamžik plnost všeho v Kristu. Pohledem Boží ekonomie je důležitým okamžikem v životě člověka nejen den

Vlastnictví – Všechno naše patří Bohu!

Přikázáním „Nepokradeš!“ Bůh vyhlásil existenci soukromého majetku. Přesto Boží slovo učí jasně: Celá země se vším, co je na ní, patří Bohu. Vmete to Mojžíš do tváře faraonovi (Ex 9,29), připomíná to Bůh Izraelcům před vstupem do zaslíbené země (Lv 25,23, Dt 10,14), apoštolé to dosvědčují těmito slovy: „Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.“ (1K 3,21-23 ČEP) Biblický postoj nelpění vystihují Jobova slova: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Job 1,21) Je na místě si položit otázky: Jak a kdy jsem naposledy Bohu vyjádřil, že všechno mé je vlastně jeho? Jak Bůh zkouší člověka, zda nezapomněl, že všechno patří Bohu? (Dt kap. 8) 11

leden-2010.indd 11

16.12.2009 14:55:40

Živobytí – Bůh dává své dary potřebné k životu!

Když jsem se ekonomicky osamostatňoval od svých rodičů, docela jsem si lámal hlavu nad tím, jak spojit důvěru v Boží péči s rolí muže jako živitele rodiny. Někdo z čtenářů se možná pozastaví nad tím, že by Bůh měl pečovat o naše živobytí. Já to však doma viděl na vlastní oči a s takovou Boží péčí jsem vyrůstal! Vím, že to tak je. Čtěte Ježíšova slova v Mt 6,2534. Ale jak to skloubit s rolí živitele? Dnes to již nevnímám jako rozpor. Vidím Boží péči ve způsobu, jakým stvořil přírodu. Je to tak prosté – stačí ve správnou chvíli zasadit správné plodiny a než se rok s rokem sejde, je dostatek potravy! Zemědělství mi zůstává vzorem rovnováhy: Je třeba se starat, plánovat a chystat, na druhou stranu sebevětší ustaraností zemědělec nesníží rizika neúrody; nakonec však je závislý na tom, co není v jeho moci, především na schopnosti růstu a plození. A lidskou společnost stvořil Bůh tak, že ten umí to a ten zas ono. Nikdo neumí vše. Musíme si navzájem sloužit. A právem jsou služby stále rostoucím ekonomickým sektorem. Biblická výzva v Mt 6 směřuje k tomu, abychom jako moudří hospodáři rozlišili ty nejdůležitější otázky od prostředků nebo okolností. Bůh slibuje svou péči tomu, kdo ví, co je důležité – spravedlnost a Boží kralování. Otázky hmotného zaopatření nám nemají dělat vrásky, tak podstatné nejsou. Potkávám poměrně hodně svých vrstevníků třicátníků, kteří velký díl času a životní energie podřídili dojmu, že slušný život se dá žít jen ve vlastním bydlení. Hrbí se před hypotékou, odkládají děti, riskují zdraví a utrácejí za pojištění proti neschopnosti splácet. Církev bratrská je církví střední třídy s typickými problémy lidí, kteří nejsou chudí a nestrádají, ale zároveň často nejsou spokojeni s tím, co mají. Přitom spokojenost neodvisí od toho, co mám: „Naučil jsem se být za všech okolností spokojen. Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek.“ (Fp 4,11-12, Bible 21) Vidíme zde spokojenost s hladem a uskromněním stejně jako spokojenost s nadbytkem. Je jasné, že se to Pavel musel učit… Ježíšův následovník na jedné straně soustředí svou pozornost na podstatné otázky (Boží panování, spravedlnost), takže otázky hmotného zajištění musí jít na druhou kolej. Na druhé straně Boží péče se neprojevuje trvalým nadbytkem, učí nás být spokojení v nadbytku i v hladu.

Co všechno je díky Bohu mé? Co jsou skutečně důležité otázky mého života? Jak se projeví to, že v důvěře Bohu nechám hmotné zajištění na druhé koleji? Kteří lidé v mém okolí jsou spokojení? A jak se to naučili?

Hospodaření – majetek se může stát dobrým nástrojem oslavy Boha!

Podle Písma lze Bohu darovat různými cestami. Např. oběti se Bohu dávají jejich znehodnocením (1Let 11,15-19), ale také společným jídlem (oběť pokojná). Podle Přísloví 19,17 lze Bohu poslat část svého majetku přes potřebné. Je bezpochyby, že Ježíš uměl ocenit dobrou investici (Mt 25,14-30), proto bychom měli spíše investovat, než utrácet. Nejdůležitější přikázání je milovat Boha vším, mimo jiné vší svou silou, kterou si v tuto chvíli dovolím vyložit jako „vším svým vlivem a možnostmi“. Myslím, že tato příležitost stojí za to – zkusit Boha oslavit tím, co máme. Nakládání s majetkem je příležitostí k oslavě Boha, a to nejen cestou dobrých investic, ale také příkladnou správou. Církev má být místem dobrého hospodaření nejen s financemi: V tomto smyslu čteme i apoštolskou výzvu být dobrými ekonomy: „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“ (1Pt 4,10 ČEP) V dobrém nakládání s majetkem nám brání naše závislosti, zvláště ty drahé jako je gamblerství nebo drogy. Neztrácejme čas a vyhledejme pomoc. Boží milost je velká, on je štědrý – dává plnými hrstmi tomu, kdo je připravený brát, byť právě teď nemá nic (L 6,3738). Nebojme se vyhledat zkušené a kvalifikované lidi, skrze které nám Bůh pomůže žít ve svobodě.

Dávání – blahoslavenější dáti než bráti!

Uvedený Ježíšův výrok vzpomenutý apoštolem Pavlem zaznamenal dějepisec Lukáš ve Sk 20,35. Bůh je velmi štědrý dárce a je tak velkou inspirací svému stvoření. Dávání je přirozenou součástí vztahu k majetku a penězům. Zvláště máme pamatovat na potřebné. V Bibli se mluví o almužnách, darech potřebným (Mt 6,2-4, L 14,7-14). Mojžíšův zákon pamatuje i na makroekonomická opatření (např. desátky třetího roku, Dt 26,12nn). Dnes je to složitá otázka, neboť není tak docela jasné, kdo je potřebný nebo jaké jsou hranice milosrdenství. Doporučuji Jubilee Centre (www.jubilee-centre.org), jehož podněty k uplatňování Božích principů ve společnosti představil také v ČR Chris Wright na teologické konferenci v roce 2005. Dále se v Bibli mluví o desátkách. Ve Starém zákoně

12

leden-2010.indd 12

16.12.2009 14:55:40

Foto archiv

se jedná o desetinu úrody, dobytka a ovoce, což se dnes dá přirovnat k movitému majetku. Přinášejí se jednou ročně do Jeruzaléma jako zdroj obživy léviovcům, kteří desetinu z nich předají áronovcům. Každý třetí rok patří desátky nejchudším. Dnešní obdoba desátků je osvědčený způsob, jak získat moudrý vztah k majetku. Jeden člověk změnil můj pohled na dávání. Jmenuje se Mirek a je kazatelem jednoho živého a laskavého sboru. Bral jsem dávání jako běžnou součást života. Na něm jsem uviděl, že dávání je především radost. Při dávání si uvědomuji, že sám mám dostatek, protože mám štědrého Pána. Jemu mohu důvěřovat a v důvěře jemu dávat to, co právě mám. „Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo.“ (2K 9,8 ČEP) Dávat znamená přijímat, přijímat znamená záviset na Bohu, záviset na Bohu znamená být spokojený a mít z čeho dávat. Daří se mi dávat i přijímat? Známe na vlastní kůži radost z dávání? Možná nemáme z čeho dávat – prosme Boha, aby se nad naší situací ustrnul a obdaroval nás svou milostí, takže budeme mít z čeho dávat.

Pro radost lidskému srdci…

Když je řeč o financích a všem, co lze za peníze pořídit, je třeba zmínit další důležitý pilíř biblického učení – Bůh dává krásné a milé věci pro radost lidskému srdci. Moudrý kazatel za tyto užitečné věci považuje např. jídlo a pití (Kaz 3,12-13). Žalmista vedle chleba děkuje dokonce i za návykovou látku, jakou je víno (Ž 104,13-15). Stvořitele tohoto nádherného světa určitě nepotěší ten, komu nic z toho nestačí k radosti! Co víc potřebuji k radosti? Příklady jídla i vína ukazují, že je to také otázka správné míry.

Výstrahy V nejistých dobách si připomínejme: „Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: Nezanechám tě, ani tě neopustím.“ (Žd 13,5, studijní překlad) Následující tvrzení berme jako fakt, prostě je to tak: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i  majetku.“ (Mt 6,24 ČEP) Naslouchejme pozorně každému slůvku moudré výzvy apoštola, zvláště nejdůležitější závěrečné větě: „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Mámeli jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.“ (1Tm 6,6-11 ČEP) Do vážné situace posledních dní Ježíš směřuje toto varování: „Dávejte na sebe pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o (tento) život, a ten den by na vás přišel nečekaně.“ (L 21,34, Bible 21) Připomněli jsme si, že naše vlastnictví věcí nevylučuje Boží vlastnictví všeho včetně nás samých. To je důležité východisko pro naši starost o živobytí, která se nemá zvrhnout v ustaranost. Zdravý postoj k živobytí a majetku se projevuje dobrými investicemi, správou a dáváním, které dělá Bohu čest. Radost z dávání může být veliká, ale je také radost z užívání dobrých darů. Důrazná varování odpovídají důležitosti, jakou Bible financím připisuje. Víra v živého Boha, o kterém svědčí Bible, může člověka osvobodit i v hmotných otázkách – objevujeme Boží péči, učíme se důvěřovat, rosteme v radosti z dávání i z užívání dobrých věcí. Tím se vracíme k myšlenkám z úvodu – Bůh ve své ekonomii soustředí pozornost na ty nejpodstatnější otázky světa. Bohu patří díky za to, že radost lidí považuje za podstatnou otázku. „Nebuďte ustaraní… Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všech no ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,25-34) Jan Valeš

13

leden-2010.indd 13

16.12.2009 14:55:40

Nejen o finanční krizi Rozhovor s PhDr. Tomášem Sedláčkem, hlavním makroekonomickým analytikem ČSOB Poslední rok byla jedním z top témat novin a zpráv finanční krize. Proslýchá se, že by krize měla začít ustupovat. Co si o tom myslíte? Čísla skutečně projevují známky ústupu recese. Optimismus na kapitálových trzích je až podezřele pozitivní, a to od března. Nikdo neví, zda je vše zažehnáno. Každopádně musíme za oživením hledat spíše politické zásahy a zadlužování než cokoli jiného… Když už mluvíme o finanční krizi, kde vidíte její kořeny? Jsou to věci čistě ekonomické? Poklesy a pády jsou obecná lidská vlastnost a patří k životu a vývoji vůbec. Pýcha předchází pád, a my jsme byli příliš pyšní. Naopak pokorných Hospodin povyšuje. Takže i v tomto vidíte jakýsi cyklus… Dnes vám každý, kdo umí číst, vysype desítky důvodů pro krizi. Já říkám, když jste tak chytří a když bylo vše tak očividně jasné, proč jste to nevěděli před dvěma roky? Příčiny krize jsou netriviální. Já rád říkávám, že pád je spojen s předchozím prudkým růstem. Kdybychom nerostli tak mohutně, možná by i pád byl mělčí. Kdo řídí auto příliš rychle, nesmí se divit, že se občas vybourá. A kdo se bojí bouraček, ať nejezdí ani na kole, ale chodí pěšky. Nebo raději po všech čtyřech. Pokud známe příčiny krize, může se vůbec udělat něco pro to, aby krize znovu nenastala? Skutečné příčiny krize jsou zahaleny tajemstvím, my se můžeme pouze domnívat, není nám dáno rozumět zcela světu kolem sebe a koneckonců ani nám samotným. Krizím se nevyhneme. Je to jako chtít po doktorovi, aby daný pacient už nikdy neonemocněl nebo po kuchaři, abychom už nikdy neměli hlad, po výrobci aut, aby se zase auto nikdy neporouchalo. Ta schopnost není dána lidem. Pojďme nyní k praktičtější rovině. Pokud by se v budoucnosti krize znovu objevila, co mohu osobně dělat pro to, aby mě zasáhla co nejméně?

Být opatrný, mít finanční rezervu a nepočítat neustále s tím, že bude každý rok jen lepší a lepší. V posledních letech vidíme, že se zadlužují státy, firmy, ale stále více i domácnosti. Myslíte si, že by se člověk neměl nikdy zadlužovat, protože je to drahé a nebezpečné? Ne, dluh je úžasná věc. Jen se nesmí přehánět. Stejně jako s jídlem, prací, alkoholem a koneckonců se vším. Díky dluhu můžete bydlet v příbytku, který budete vlastnit až v budoucnu. Na dluhu stojí naše společnost. Jen je to vzácný statek a musíme s ním moudře zacházet. Každý člověk u nás odvádí enormní množství vydělaných peněz skrz daně či sociální a zdravotní pojištění do sociálního systému. Cítíte v tomto okamžiku morální povinnost věnovat se charitě, když např. polovina mých peněz skončí v rukou státu jakožto „nedobrovolná charita“? To je na každém. Podílení se na povinných odvodech, tedy na tom, co nazýváte povinná charita, v tom nevidím žádnou velkou etiku, tak prostě nemáte volbu a je to jakési funkční minimum vyspělé společnosti. Všimněte si ale, že naše solidarita, a to i v 21. století sahá jen na hranice našeho státu. Bližní je tedy občan ČR, ale už ne trpící dítě v Africe nebo Indii. Svou dobrovolnou charitu tedy směřuji spíše tam. Stále se hodně povídá o Evropské unii a euru. Odkdy si osobně myslíte, že se můžeme těšit na euro? Je vůbec slovo „těšit“ na místě? Já osobně se na euro těším. Reálné je uvažovat roky 2015 a dál. Dobu vstupu, kterou využilo např. Slovensko, jsme prošvihli. Teď budou brány eurozóny zavřeny dlouhou dobu. Je to škoda, zas roky debat, které má většina zemí, včetně Slovenska, už za sebou. Když se podívám kolem sebe, vidím všude vyrůstající obchodně-administrativní centra. Před 20 lety

14

leden-2010.indd 14

16.12.2009 14:55:40

Foto archiv Tomáše Sedláčka

bohatství? Dá se třeba říct (byť to zní rétorikou minulého režimu), že náš západní svět vykořisťuje ten svět třetí, „zaostalý“? Co si myslíte v této souvislosti o výrobcích „fair trade“? Měli bychom je jakožto křesťané podporovat? Nikdo nikdy netvrdil, že obchod bude spravedlivý. Cenu většinou určuje silnější partner, cena je výsledek boje, vyhrává ten, kdo je méně závislý. V příkladě, který uvádíte, jsme silnějšími partnery my, Západ. Když jedete někam na východ, kde se vyjednává, stejně místnímu pekaři nedáte tolik, co jste zvyklí platit v Evropě. Budete vyjednávat, až cenu stlačíte na místní ceny. Podobně se chovají i velké firmy. Cena se nerozděluje spravedlivě, ani nevíme, jak na to. Fair trade je sympatický pokus.

jsme možná měli obavy, že se staneme montážní linkou Západu. Zdá se mi, že se stáváme spíše účtárnou a prodejnou Západu. Nepřijde vám to trochu divné a nebezpečné, že polovina lidí nepracuje ve smyslu výroby něčeho hmatatelného, ale jen papíruje, konzultuje, prodává…? Ne, vůbec, naopak. Materiální výroba je pasé. Duch transcendoval nad hmotu v tomto smyslu. Tedy i v čistě ekonomickém smyslu nejen chlebem živ je člověk. Pochopitelně budeme stále potřebovat materiální věci, chleba k jídlu, ale bude to stále menší a menší procento našich výdajů a rozhodně ne něco, co může být bohatství národů. To, že jsme propojeni ekonomicky a úspěšně se Západem, je dobré a je to takový malý zázrak. Plno jiných zemí, na východ od nás, to nezvládlo. Sice pro nikoho ‚nemontují auta‘ ale tím to taky končí. Když se díváte na současný mezinárodní obchod, myslíte si, že se jedná o spravedlivé rozdělování

Ekonomie se někdy staví do pozice hodnotově neutrální vědy. Tj. ekonom by v této logice neměl používat spojení jako „nemravné zisky“, „příliš drahé výrobky“ apod. Jak se na toto díváte vy jakožto ekonom a zároveň křesťan? Dají se a mají se morální hodnoty od „čisté ekonomie“ oddělovat? Ano, ekonomové si hrají na hodnotově neutrální, ale to je blud. Stejný blud, jako je hodnotově neutrální ateismus. Ateismus má své náboženství, svou etiku svou antropologii stejně jako cokoli jiného. A je na čase to přiznat. Ekonomie je paradoxně obor, který má zkoumat hodnoty, a přitom se tváří, že je sama bez hodnot. To ale není pravda: naše hodnoty jsou svoboda, volný trh, naše víra je víra v trh (všimněte si, kolikrát ekonomové používají slovo „věřím“: např. věřím, že je konec krize, věřím v trh, nevěřím vládě atd. Naše etika je hédonistický egoismus. Což je v pořádku, je to zcela legitimní morální škola, se kterou můžete nebo nemusíte souhlasit. Volba je na vás. Tu volbu vám ale nikdo vědecky nezdůvodní ani nevnutí. Koneckonců i víra v neexistenci hodnot v ekonomii je hodnota sama o sobě. Zároveň je to víra. A také etický výrok. Občas děláte nějaká makroekonomická doporučení, která mohou mít vliv na tisíce i miliony lidí v ČR. Nebojíte se někdy této zodpovědnosti? Nemáte např. pochyby, že to prostě nějak nevyjde? Věříte skálopevně makroekonomickým 15

leden-2010.indd 15

16.12.2009 14:55:41

teoriím, na základě kterých doporučení děláte? Teorie a modely jsou jako podobenství. V tom smyslu jim můžete „věřit“. Můžu věřit, že Ježíš je „lev z kmene Judy“, ale tím se asi nemyslí, že má žlutou hřívu, je masožravý a  má průměrnou životnost 11 let. Podobenství, stejně jako model (oboje se chová podobně: má zjednodušit, přiblížit realitu), má své hranice, které musíme znát. Modelů je mnoho, stejně jako podobenství, a vy musíte vědět, kdy jaké použít a kdy raději mlčet. Nemáte pocit, že ekonomice země škodí, jak hodně je pod tlakem politiky, tj. politikaření a populismu? Když se dívám na některé předvolební billboardy o 13. a 14. platech a důchodech, nemohu se této otázce vyhnout… Nebylo by např. optimální, kdyby o ekonomických záležitostech země (státní rozpočet…) nerozhodovali politici, ale ekonomové-odborníci? Jakkoli se to zdá lákavé, o věcech veřejných musí rozhodovat volení zástupci a  ne odborníci na jednu danou věc. To není role expertů. Experti musí rozumět jen jedné straně problému nebo společnosti a to bývá dost často nebezpečné. Politik by měl, opakuji, měl by, mít přehled o všech a rozhodovat komplexně. Politik ale zas rozhoduje krátkodobě, odborník by měl dlouhodobě. Často mě nakrásně štve, že se někdo mými radami neřídí, asi tak jako každého. Ale na druhou stranu si říkám: chtěl bych nést jho, které nesou oni? Měl bych na to? Rozhodování je těžká věc a je to kumšt. To, že to naši politici často neumí, že se nechají ovlivňovat ne expertními radami, ale třeba korupcí, je věc jiná. Expert si nesmí hrát na politika nebo jej nahrazovat a naopak také ne. Byli jsme stvořeni, abychom se doplňovali, ne nahrazovali. Každý neseme jiné jho a jinou zodpovědnost. Na to bychom neměli zapomínat ani v jiných  oblastech lidských vztahů. Ptal se Václav Adamec

O domácím hospodaření Rozhovor o s Ing. Janem Šimkem, finančním analytikem Broker Consulting Pokud se dostávám do finančních problémů, na kterou oblast je vhodné se v mých výdajích zaměřit? V případě, že se dostáváte do finančních potíží, velmi doporučuji začít analýzou vašich výdajů. Stačí, když za celou domácnost začnete sledovat výdaje, zapisovat si, za co a kolik utratíte. Samotné sledování výdajů povede k úsporám, protože začnete uvažovat nad každou vydanou korunou. Samozřejmě zjistíte, že některé výdaje na uspokojení základních potřeb jsou nezbytné, jako např. výdaje na bydlení (hypotéka nebo nájemné, energie), základní potraviny, atd., ale možná vás překvapí, kolik peněz z rozpočtu utratíte za zbytečnosti. Určitě je dobré přemýšlet zejména o nutnosti větších výdajů, které nejsou nezbytně nutné, jako jsou např. exotická dovolená, drahé vánoční dárky nebo plazmová televize. Pokud jste ve finanční tísni, měl byste se těmto výdajům vyhnout. A hlavně v žádném případě nefinancovat tyto výdaje spotřebními úvěry. Pokud máte finanční problémy, začněte je řešit včas, než se začnete topit v dluzích. Mám dobrou zprávu pro ty, kteří se nechtějí ve svých vydáních omezovat. Druhou možností, jak dostat rodinné finance do rovnováhy, je zvýšit příjmy. Myslíte si, že je nyní vhodný čas pořídit si vlastní bydlení? Zdá se, že ceny nemovitostí spadly za poslední rok na úroveň, která již není tak spekulativně vysoká, jako bývala… Pořízení vlastního bydlení je spíše věcí potřeby než spekulace, bez střechy nad hlavou se neobejdete. Jinými slovy, strategická rozhodnutí by neměla až tolik ovlivňovat současná situace na nemovitostním trhu. Nepotřebujete spekulovat, potřebujete bydlet. Ceny nemovitostí jsou dnes skutečně nižší než před rokem. Nemovitostní trh totiž jako každý jiný trh prochází cyklickým vývojem. Na trzích občas vznikají dokonce cenové bubliny a  antibubliny. Samozřejmě, že nejvýhodnější je nakupovat levně, problémem je však určit dno trhu, kdy jsou ceny nejnižší. Pokud nejste odborník na realitní trh, pak se rozhodně nesnažte spekulovat. Hlavně si rozmyslete, jaké bydlení si můžete dovolit, zda budou vaše příjmy stačit na splácení hy-

16

leden-2010.indd 16

16.12.2009 14:55:41

Foto archiv Jana Šimka

koukat i jinak. Z legrace říkám, my budeme, ale peníze nebudou. Tak na co a proč příliš šetřit? V protestantských kruzích je hodně vžitá hospodárnost i  dávání druhým. Myslím, že je ale dobré myslet i na sebe a udělat si radost. A hlavně se nestrachovat o budoucnost. Pokud budete chtít spořit nebo investovat, měli byste si zodpovědět dvě hlavní otázky, a to jak velké chcete podstoupit riziko a za jak dlouho budete chtít přeměnit investici zpět na peníze. Čím ochotnější budete riskovat a čím delší bude váš investiční horizont, tím agresivněji můžete investovat a cílit na vyšší výnosy. Naopak, pokud se rozhodnete spořit, budete mít relativní jistotu, ale nikdo vám nenabídne vysoké zhodnocení. Riziko a očekávaný výnos jsou spojené nádoby. Nejrizikovější a potenciálně nejvýnosnější jsou investice do podnikání, akcií, akciových fondů, do komodit, apod., na opačném pólu jsou pak spořicí účty a fondy peněžního trhu.

potéky a hledejte bydlení, které co nejlépe uspokojí potřeby vaší rodiny. Při pořizování bydlení většina lidí nemá dostatek svých prostředků a musí jít cestou hypotéky. Myslíte si i v tomto případě, že zadlužení je špatné nebo nebezpečné? Hypotéku lze obecně označit za dobrý dluh, na rozdíl od spotřebních úvěrů nebo podobně výhodných produktů. Financujete tím totiž nezbytnou potřebu a  to při úrokových sazbách, které jsou rozumné. U hypotéky není důležité, kolik zrovna máte majetku, ale kolik v budoucnosti vyděláte, odborně řečeno vaše budoucí volné cash flow. Pokud tedy máte dobré vzdělání, dobrou práci, vyšší příjmy, pak si můžete dovolit dražší bydlení a naopak. Všimněte si, že banku při žádosti o hypoteční úvěr budou v první řadě zajímat právě vaše příjmy, ne výše vašeho majetku. Opačná otázka, než výše k zadlužování: co když patřím ke šťastlivcům, co mají volné peníze? Samozřejmě, optimální je uložit tam, kde je rez nesežere a mol nestráví… Ale: pokud chceme zůstat zde na zemi… Pokud věříte, že budete žít věčně, tak se dá na peníze

Má smysl pro běžného člověka (např. 30 let, čistý příjem 20000 Kč) spořit si na důchod v nějakém penzijním fondu (penzijní připojištění)? Není příliš rizikové někomu svěřovat hodně peněz na řádově desítky let? Není to vlastně zbytečné, protože v případě finančních problémů u nás vždycky nastoupí stát a sociální systém? Určitě má smysl nespotřebovat všechny příjmy a  část peněz odkládat stranou. Otázkou ovšem je, do čeho prostředky investovat. Vnímám to stejně, investiční horizont 35 let je pro mě tak vzdálenou budoucností, že se raději zaměřuji na bližší cíle než je důchod a volím jiné investiční příležitosti než penzijní fondy. Riziko selhání instituce nebo celého systému je na tomto horizontu pro mě příliš veliké. Vezměte si celé minulé století, kolik režimů vládnutí se u nás vystřídalo. A navíc souhlasím s tím, že stát v této oblasti opravdu netrestá nezodpovědnost, ale naopak zmírňuje její následky. V současné době jsme pod neustálou masáží nejrůznějších věrnostních programů a slev. Člověk si skoro připadá jako blázen, když nenakupuje s nějakou slevou (na ISIC, na jízdenku ČD, sbírání bodů na pánev zdarma…). Myslíte si, že má smysl tyto věci sledovat? Záleží na tom, jak drahý je váš čas. Pokud je drahý, pak se tyto slevy rozhodně nevyplatí sledovat. Jen ve výjimečných případech, že nějakou službu nebo produkt nakupujete hodně často, má smysl věnovat slevám pozornost. ptal se Václav adamec  17

leden-2010.indd 17

16.12.2009 14:55:41

O ekonomii církve s bývalým tajemníkem Rady Církve bratrské Ing. Karlem Fojtíkem Pokusíme se nejprve zarámovat dané téma do jistých je zřetelné, že máme být připraveni k vydání počtu, souvislostí. Ekonomie církve by na prvý pohled jako k odpovědné bilanci našeho počínání. Abychom něŽidovská Chanuka křesťanské Vánoce budouzásady, letoskteré slaveny běžná správa církevní domácnosti měla ivycházet jak přiblížili ekonomické máme uplatz  normálního hospodaření rodiny. Bilance příjmů ňovat při rozhodování v církvi, uvedeme konkrétní ve stejném týdnu. Židé si připomínají znovuzasvěcení Chrámu a výdajů doma i v církvi by měla být vyrovnaná. To je situace, které tuto disciplínu trochu zjednoduší, což v době makabejských válek,však křesťané záchranu v podobě jistě pravda, nicméně při analýze jednotlivých polomůže přispět k jejímu lepšímu porozumění. žek, ať na straně církevních příjmů, nebo na straně narozeného Mesiáše v betlémském chlévě. vydání církve se ukazuje, že hospodaření v církvi ne- Příjmy vystačí pouze s tím, co je v rozpočtu, ale spoléhá i na Církev má pro své činnosti zavedeny, nebo k tomu zdroje, které nemohou být dopředu zcela přesně, využívá jisté ekonomické nástroje. V oblasti příúčetně podchyceny. Některá vydání zřejmě odporu- jmů to jsou dobrovolné sbírky nebo dohodnuté příjí ekonomickým principům, protože jsou ztrátová, spěvky členů. Příjmovou položkou může být i přínebo jsou silně riziková, a přesto mají mít uprostřed spěvek státu na činnosti církví. Jak je vidět, část dobře nastavené a fungující církve podporu. církevních příjmů je možno plánovat. Podstatná příjmová oblast rozpočtu však vychází z principu Biblická orientace dobrovolné obětavosti. Církve spoléhají nejen na Jak se v tomto zdánlivém paradoxu máme oriento- předem dané finanční zdroje, ale také na předpovat? Žalmista David se k tomu svým způsobem vy- kládané a do značné míry neurčité příjmy. Čím jadřuje slovy: „Nauč nás počítat naše dny, ať získá- větší je ona neurčitost příjmů, tím stoupá stupeň me moudrost srdce.“ (Ž 90,12) Pojem ekonomie asi ohrožení daného subjektu. Provozovat za těchto v Bibli nenajdeme (v našem pojetí), ale lze jej nahra- podmínek některé církevní projekty je přinejmendit různými ekvivalenty. Apoštol Petr ve svém dopi- ším odvážné. Princip nezávazného dávání nepatří se v kralickém překladu hovoří o „vydání počtu“. do seriozního ekonomického slovníku, ale v církvi „Hotoví buďte k vydání počtu.“ (1 Pt 3,15) Z těchto s tím můžeme seriozně kalkulovat. míst je patrné, že biblické aritmetice je zapotřebí se učit, abychom uměli moudře hospodařit se svě- Výdaje řeným časem i prostředky. Z tohoto vyučování se A jak to vypadá na výdajové stránce rozvahy? Do nedává zápočet na vysoké školy ekonomické. Dále čeho sbory i církve investují? Namátkou se dotkneme jen vybraných položek. Církev hradí většinu provozinzerce ních nákladů, včetně části platů zaměstnanců, což lze lehce kvantifikovat. Obětavostí členů CB se zabezpečí 80% veškerých výdajů a stát přispívá zbývajících 20%, které jsou směřovány převážně na platy. Při analýze mzdové položky je poměr opačný. Stát kryje mzdy kazatelů ze 2/3 a jednou třetinou přispívají sbory na valorizaci platů svých služebníků. Ovšem církev podporuje řadu projektů, kde je efektivita sporadická. Když se sbor rozhodne stavět modlitebnu, nemůže později počítat s přínosy, které by po kolaudaci uhradily nemalé stavební náklady. Ekonomic18

leden-2010.indd 18

16.12.2009 14:55:41

službou, kde je žádoucí zesílit vliv věřících zaměstnanců. Dovedl bych si představit některé z kazatelů i  členů církve v diplomatických či v jinak výjimečných pozicích, ale oni slouží na sborech či v celé církvi, což je skvělá volba spojená s obětí. Církevní priority nemusí korespondovat s ekonomickou výnosností investic a to nejen do vzdělání. Přijetí povolání k duchovní práci, účast nekazatelů na službě, ochota nevybírat si obor podle toho, jak by mohlo být budoucí zaměstnání honorováno, patří k výsadám našeho svobodného rozhodování.

Foto Bronislav Matulík

Zodpovědně s Boží pomocí

ká návratnost, která je v hospodářském světě běžně používaným faktorem, u církve pokulhává. Silnou stránkou bývá sociální cítění členů církví. Podpora sociálně slabých jednotlivců, nebo náš zájem o specifické skupiny občanů (vězení, armáda, nemocnice aj.) je výtečnou vizitkou každé denominace, ale v ekonomickém vyjádření jde vlastně o ztráty.

Priority církve

Na školách se hovoří o potřebách investic do vzdělání. Myslí se tím absolvování špičkových univerzit a renomovaných vzdělávacích institucí, právního, ekonomického, IT aj. zaměření s předpokladem následného výhodného finančního, nebo alespoň vlivného společenského uplatnění. Jaké jsou priority církve? Pochopitelně, že nebráníme studiu dětí na výše uváděných školách, ale z hledisek vnitro-církevních vyhlížíme nové studenty teologie, budoucí služebníky, misijní a pastorační pracovníky. Vítáme věřící učitele, kteří mohou ovlivňovat myšlení studentů na školách. Hledáme křesťansky profilované zdravotní sestry, kvalifikované sociální pracovnice a personál pro nemocnice a domy s pečovatelskou

Blížíme se k závěru, ve kterém cituji slova Pána Ježíše: „Neukládejte si poklady na zemi. Ukládejte si poklady v nebi. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i  tvé srdce.“ (Mt 6,19-21) Při hledání podstaty církevní ekonomie je povinností každé zodpovědné církve promýšlet své aktivity dle běžných ekonomických pravidel. Není radno spoléhat „přes závit“ na Boží zásahy v podobě zázračných sponzorských darů či podobných příjmů, které budou sanovat nezodpovědná rozhodnutí. Ovšem do ekonomie církve bych směle zařadil disciplínu, že Pán Bůh může nečekaně pomoci. Smíme se povzbuzovat, abychom odvážně a s pokornou modlitbou investovali do nových i stávajících sborů, do misie, diakonie atd. Do této kategorie spadá úsilí o rozvoj Komunitního centra ve Chvalech. Usilujme o vliv církve v  širokém spektru občanského a veřejného života, přestože to souvisí s vícenáklady a s nerentabilní investicí času. Byli jsme vysláni do světa jako učedníci Pána Ježíše Krista, abychom o něm všude vydávali zřetelné svědectví. Zkoumejme poctivě své motivy ve službě, v rodinách při studiu, v práci, zda směřují k nebi, nebo jsou více-méně materialisticky připoutány k zemi. Kde jsou naše pravé poklady? Naznačené odpovědi na otázky ekonomie církve mohou posloužit k osobní reflexi. Svou jinakostí, kterou vnímáme ekonomická pravidla, můžeme být výzvou pro mnohé, kterým čísla, zisk a efektivnost nemilosrdně diktují. Pokusme se v době krize a reálně slabého mandátu církví ve společnosti o hledání i nalézání skrytých pokladů, které Pán Bůh  své církvi i každému z nás zaslíbil. karel Fojtík

19

leden-2010.indd 19

16.12.2009 14:55:41

V neděli zavřeno

Berlínské obchody musí zůstat během nedělí v adventním období zavřené. Rozhodl o tom 1. prosince německý Ústavní soud, který tak vyhověl stížnosti katolické a  evangelické církve a zvrátil předchozí rozhodnutí zemské vlády Berlína (koalice socialistů a postkomunistů). Ta umožnila obchodníkům otvírat své obchody po celý týden. Podle církví nedělní otevírací doba znemožňuje některým lidem, a to především zaměstancům otevřených obchodů, jít na mši či bohoslužbu do kostela, což je v adventním období před Vánoci pro věřící důležité. Obecně nemohou mít obchodníci ve svých obchodech otevřeno v neděli po celém Německu. Od roku 2006 si ale mohou jednotlivé spolkové země odsouhlasit výjimky. Ústavní soud rozhodl ve prospěch církví. Soudní nález ale začne platit až příští rok, současně s tím totiž soud obchodníkům povolil, aby v právě probíhajícím adventním období své obchody otevřeli.

Kněží v ruské armádě

Ruská pravoslavná církev pošle na

vojenské základny 30 kněží v rámci programu plného obnovení duchovní služby v národních ozbrojených silách. Oznámil to 9. prosince mluvčí Synody ruského pravoslaví. Prezident Dmitrij Medveděv po setkání s představiteli hlavních církví v zemi nařídil v červenci rezortu obrany obnovení duchovní služby v armádě, která existovala od 18. století až do začátku sovětské éry. V první fázi budou na vojenské základny vysláni pouze pravoslavní kněží. Vojenští kaplani dnes působí ve všech velkých armádách ve světě, pouze Čína, Severní Korea a  Rusko dosud v armádě kaplany nemají, uvedla agentura RIA Novosti. Podle ruského ministerstva obrany se dvě třetiny příslušníků armády považují za věřící, z čehož je 83% pravoslavného vyznání, osm procent je muslimů a devět procent jsou věřící jiného vyznání.

Biografie R. Warrena

Nová neautorizovaná biografie známého pastora Ricka Warrena odha-

„Černí vzadu“ mají být černoši Sdružení pro propagaci africké kultury ve Španělsku požaduje, aby krále Baltazara, jednoho ze Tří králů, představovali „praví“ černí Afričané, nikoli místní obyvatelé namalovaní černou barvou. Sdružení Centro Panafricano označilo zvyk natřít černou barvou osoby, které Baltazara představují, za „směšnou parodii“. Ve Španělsku se svátek Tří králů těší velké oblibě. „Chceme upozornit zodpovědné úřady, že nesmějí klamat důvěřivost dětí, ani urážet černou rasu tím, že krále budou představovat odporně pomalované osoby,“ uvedlo sdružení, jež požaduje, aby Baltazara ztělesňovali „praví“ černoši.

luje jeho manželství s nekonvenčním začátkem a čas deprese, který dal Warrenovi později sílu. Jeffrey L. Sheler, náboženský korespondent U.S. News and World Report, píše o světě Ricka Warrena v knize Prophet of Purpose: The Life of Rick Warren (Prorok záměru: Život Ricka Warrena). Kniha vykresluje přátelského sebevědomého pastora velkého sboru – který nazývá prezidenty a miliardáře svými přáteli (mj. se modlil při inauguraci B. Obamy) – ve zranitelnější podobě. Patrně jednou z nejzajímavějších částí pastorovy biografie je vyprávění o jeho manželství. Při pohledu z venku a podle komentářů lidí, kteří tento pár znají, mají Rick a Kay šťastné manželství. Během rozhovorů s Shelerem Rick a Kay Warrenovi odhalili, že k sobě nebyli přitahováni a ani neměli vůči sobě navzájem žádné city, když souhlasili s tím, že se vezmou. Místo toho raději věřili Bohu, že mluvil ke k a ž d é mu z  nich a  řekl jim, že ten druhý je osoba, kterou by si měli vzít. V  jiném bodě Sheler hovořil o Warrenově období depresí a o tom, jak šel doslova na poušť, aby utekl. Když byl Warren na jednom semináři, měl vizi o budování sboru pro lidi, kteří do církví nechodí. Cítil, že mu Bůh řekl, že jednoho dne ten sbor bude mít 20 000 členů a bude stát na pozemku o  rozloze 100 akrů. Nynější Warrenův megasbor – Saddleback Church – je naplněním této vize.

20

leden-2010.indd 20

16.12.2009 14:55:42

Nová česká Bible

V pondělí 30. listopadu proběhlo v dominikánském klášteře sv. Jiljí v Praze slavnostní představení českého překladu Jeruzalémské Bible. Zúčastnili se apoštolský nuncius v České republice Diego Causero, kardinál Miloslav Vlk, biskup Dominik Duka, exprezident Václav Havel a další hosté. Vydání Jeruzalémské Bible je výsledkem několik desítek let trvající intenzivní práce překladatelů manželů Dagmar a Františka X. Halasových a skupiny odborných konzultantů, redaktorů a korektorů. Václav Havel ve svém úvodním slově zdůraznil sílu naděje, která dílo v době nesvobody vedla, a královéhradecký biskup Dominik Duka OP, jeden z hlavních iniciátorů projektu, neváhal označit ukončení náročné práce za malý zázrak. Jeruzalémská Bible je špičkové dílo katolické biblistiky druhé poloviny 20. století. Vzešla z prací Jeruzalémské biblické školy, založené v roce 1890 z iniciativy dominikánského řádu, v níž se po desítky let převážně francouzští badatelé věnovali studiu a výzkumu na poli biblické filologie, historie a archeologie. Na základě zevrubné a velmi přesné exegetické práce vznikl pak z původních jazyků nejprve francouzský překlad – La Bible de Jérusalem (JB), 1. vydání 1954, definitivní 1973, jenž se stal základem pro další edice v hlavních evropských jazycích. Hlavní zásadou jeho tvůrců je nevnášet do biblického překladu literární kvality, které nejsou vlastní originálu. Druhou předností vloženou do tohoto díla jsou úvody k jednotlivým biblickým knihám a pomocný poznámkový aparát, které každému čtenáři Bible dodávají nejdůležitější poznatky interpretační, aniž by ho zbytečně zatěžovaly svým rozsahem.

Fischer pozdravil synodní radu

V sobotu 21. listopadu 2009 se v Betlémské kapli v Praze 1 uskutečnily slavnostní bohoslužby, při kterých složila slib nově zvolená synodní rada Českobratrské církve evangelické (ČCE) a rozloučili se odcházející členové. Synodním seniorem na další volební období se znovu stal Joel Ruml, synodní kurátorkou pak nově Lia Valková z Českého Brodu. Slavnostní bohoslužbě byl přítomen premiér České republiky Jan Fischer, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Kasal, předseda KDU ČSL Cyril Svoboda, zástupci domácí a zahraniční ekumeny ze sesterských církví v Evropě a dlouhá řada hostů. „Bůh nám dal svobodu volby. A my volíme mezi dobrem a zlem. Víra je sice věcí soukromou, ale jak vstupujeme do jednání s lidmi, je už věcí veřejnou,“ řekl Fischer. V závěru svého vystoupení dodal, že víra je pro něj v této době posilou v rozhodování, kudy se vydat a kam ne.

Podle Aktuálně.cz, ČCE, ERC, IDEA,Křesťan dnes a TS ČBK (ve spolupráci s ChristNet.cz) -juml-

■ 21. 11. synod Českobratrské

církve evangelické vyslovil protest proti postupu Rady Městské části Praha 11 – Jižní Město, která nechala zahradit příjezd ke sborovému domu tamního církevního sboru a zničila parkoviště, které sbor na vlastní náklady vybudoval před třemi roky v souladu s územním a stavebním řízením.

■ 26. 11. byl po Pavlu Černém

zvolen novým předsedou Ekumenické rady církví v ČR synodní senior Joel Ruml (ČCE). Jeho 1. místopředsedou se stal Daniel Fajfr z CB a dalším místopředsedou starokatolík Dušan Hejbal.

■ 2. 12. Boskovice na Blanensku udělily svému slavnému rodákovi – kardinálovi Tomáši Špidlíkovi k jeho nadcházejícím 90. narozeninám pamětní list, v němž mu děkují za jeho celoživotní přínos městu.

■ 3. 12. přednesl Pavel Černý v poslanecké sněmovně adventní zamyšlení. Přišlo nečekaně hodně posluchačů.

■ 7. 12. kardinál Miloslav Vlk

odhalil před budovou pražské Katolické teologické fakulty v Dejvicích pomník kardinála Josefa Berana a požehnal mu. Beran, od jehož smrti letos uplynulo 40 let, byl významnou postavou českých dějin a symbolem odporu proti komunistické totalitní moci. Na II. Vatikánském koncilu přednesl otázku M. Jana Husa.

■ 9. 12. oznámila ČTK, že

klášter řádu premonstrátů v Teplé čeká v příštích pěti letech rozsáhlá rekonstrukce za přibližně 500 milionů korun. Z celkových nákladů na obnovu pokryje až 85 procent dotace Evropské unie. -juml-

21

leden-2010.indd 21

16.12.2009 14:55:42

Arjana Příběh ženy, která, přestože měla dobrou práci, děti i úspěšného manžela, se rozhodla hledat a najít víc

V

ždycky užasnu nad skutečností, že o mně v nebi věděli dříve, než jsem se narodila. Totiž právě tahle informace mi vždycky umožní vydat se pozpátku svým životem a znovu se shledat se známými tvářemi, větami, ztracenými situacemi, které se přede mnou rozsvítí jako ohňostroj ve tmě. Jako bych viděla svůj důvěrně známý život úplně poprvé. Jsem přemožena jasnými obrazy, které ve svém sledu představují ten nejúžasnější film, který je logičtější víc než 1 + 1 = 2.

Dobrý základ

Narodila jsem se dvěma lidem, kteří pocházejí z odlišných kultur. Moje česká rodina, po mamince, této známosti nepřála. Můj otec byl student z Albánie a šíleně se zamiloval. A tak přes rasové a náboženské předsudky okolí se rodiče vzali. Maminka obětovala pohrdání okolí a táta obětoval svoji milovanou rodinu, přátele, výjimečné postavení a vřelou zemi albánskou. Emigroval za námi do Československa, nikoli snadným způsobem. Miloval nás šíleně. Fyzický kontakt byl normální součástí naší domácí komunikace. Táta měl rád společnost a důvod, proč někoho pozvat, se musel vždycky najít. Náš dům se stal domovem všech českých příbuzných i ztracených. Tatínek přinesl do Čech horké slunce jižní Albánie se vším všudy. Vyrůstala jsem se svoji mladší sestrou v láskyplném subtropickém klimatu uprostřed Evropy. A  to  bylo veliké věno, s kterým jsem vyrazila do světa.

První kontakt s křesťanstvím

Když jsem povyrostla, začala jsem zkoumat svět a  pokládat si životně důležité otázky, přestože se zdálo, že mi nic nechybí. Hrála jsem divadlo. Za divadelními postavami jsem zkoumala smysl své existence, toulala jsem

se noční Prahou, chodila jsem na večírky, zamilovala se, vdala se a měla jsem děti. Chtěla jsem něco zásadního v životě prožít, porozumět sobě i světu, něco pořádného si urvat. Pamatuji si, jak jsem zahlédla knihu v kabelce své kamarádky. Byla o životě sv. Františka s Assisi. Myslila jsem, že provokuje, aby si okolí myslelo, jak velká je intelektuálka. Štvalo mě to děsně. Rozhodla jsem se číst Bibli. Nic. Ničemu jsem nerozuměla. Nový zákon byl abstraktní literatura bez ladu a skladu. Starý zákon byl jaksi srozumitelný, přesto jsem ho nemohla odnikud uchopit. Bez klíče bývá poklad uzamčen.

Nesnadné rozhodování

Potřetí jsem otěhotněla. Lékaři se shodli na nutnosti potratu ze zdravotních důvodů. Potrat byl naplánován. Budila jsem se v noci úzkostí, jako bych měla v sobě sfouknout slabý plamínek života, který touží hořet. Přes den mně bylo natolik špatně, že jsem si dokazovala správnost lékařského rozhodnutí, ale v noci přišel zase sen o plamínku. O půlnoci, 6 hodin před plánovaným „výkonem“, Čestmír, moje kamarádka Marka a paní doktorka Kabelková zabránili potratu. To jsem netušila, že od tohoto okamžiku se za nás začala modlit skupinka žen někde na Jižním městě.

Na rozcestí

Ona půlnoc proměnila Česťu v rozhodného muže a mě v poslušnou ženu. Rozhodli jsme se pro život! Rozhodnutí odstartovalo krásný čas plný požehnání v mnoha podobách, třeba první úspěšné výstavy soch mého muže. Byly to jakési chrámy oblých tvarů se světlem a veselými panáčky uvnitř. Až dnes na celou kolekci koukáme s úžasem, neboť byla bezpochyby darem z nebe. A já? Týden před porodem jsem plná energie bavila publikum po boku Davida Vávry.

22

leden-2010.indd 22

16.12.2009 14:55:42

Foto archiv autorky

6. května 1993 se narodil Ondra, duchem vybojovaný. Ohlásila se běžná rutina každodennosti, touha po lásce, kterou uměl táta, vnitřní dohady o tom, jak vypadá rodina, smutek z reality, hádky s manželem, životní deprese jako trvalá konstanta. Byla jsem nespokojená a toužila jsem po Bohu. Kdo je Bůh? Sama sebe slyším… Bůh je něco jednoduchého, to znamená něco geniálního a geniální je jednoduché.

Setkání s poslem od Boha?

V září jsem potkala Janičku, veselou mladinkou paní učitelku ze školky, která učila moje dva starší syny. Rovnou mě oslovila s prosbou, že by ráda bydlela u nás doma, a na oplátku že prý se bude starat o kluky a pomáhat mně v domácnosti. Byla jsem trochu překvapena její smělostí. Při první návštěvě ze sebe doslova vysypala svědectví, jak ji Pán Ježíš spasil. Chtěli jsme chodit na večírky, tak jsme ji přijali. Druhý den jsme byli pozvaní na noční party do Divadla Akropolis. Česťa vyrazil a já jsem kojila Ondru. Děti byly v postýlkách, Janička žehlila prádlo a na mě dolehl lahodný pokoj klidu a únavy dne. Byla jsem připravená k odchodu, ale moc se mi nechtělo, spočinula jsem na židli a měla jsem chuť položit Janičce doplňující otázky. Ten večer jsem se dozvěděla všecko, co jsem potřebovala vědět. Bůh je jednoduchý a geniální, protože je láska. Nahlas jsem vyslovila svoji první modlitbu ke

spasení a v ten okamžik jsem bezpečně věděla, že se přihodilo něco velkého, že jsem překročila hranice do království nebeského a jsem definitivně pod mocí a ochranou Pána Ježíše Krista. Slzy mně tekly po tvářích, každá z nich představovala jeden hřích. Opouštěly mne jako suché listí strom v podzimní čas. Lehká jako pírko, zbavená tíhy, jsem šla spát. Byla sobota a Janička odjela za rodiči do Písku. Nechala mi na stole Bibli. Otevřela jsem Nový zákon. Dříve nesrozumitelný text se proměnil v opravdové živé slovo. Verše poskakovaly přede mnou jako živé. Všechny byly jen a jen pro mě. Haleluja! Dostala jsem klíč k truhle jménem Bible. Můj první největší zázrak. Nikdy jsem se předtím nemodlila a najednou mě přepadaly během dne fyzické vlny vděčnosti tak silné, že jsem musela rychle na zem a děkovat.

Zažila jsem zázraky

Do týdne uvěřil můj nejstarší syn Petr, tehdy sedmiletý, moje sestra Donika a později prostřední syn Daniel a moje neteř Nicole. Zázrak! Dětská postýlka se stala modlitebnou. Já a moji dva malí kluci jsme vytvořili skupinku. Četli jsme Bibli a modlili se, hlavně za tátu Česťu. Uběhlo čtrnáct let od našich prvních prosebných modliteb. Před třemi lety Čestmír přišel s pokáním k našemu Pánu. Díky Bohu! ■ Arjana Shameti

23

leden-2010.indd 23

16.12.2009 14:55:42

Co znamená vydat satanu

V

1. listu Timoteovi udílí Pavel pokyny svému blízkému spolupracovníkovi Timoteovi, jak si má počínat v církvi (3,15). Uvádí v něm základní pravidla církevní správy a pastýřské služby ve sboru. Činí tak z Božího pověření v apoštolské autoritě jako zplnomocněný reprezentant Krista (1,1). Na samém počátku mu připomíná, že jej zanechal v Efezu s příkazem, aby „nikomu nedovolil učit odchylným naukám“ (1,3). Situace v efezském sboru se stala vážnou. Někteří se odvrátili od Pavla a jeho zvěstování evangelia o spasení hříšníků skrze víru v Ježíše Krista a zakládali si na tom, že jsou učiteli Mojžíšova zákona. Ve svém vyučování zřejmě kladli důraz na omezující funkci zákona, když např. zakazovali lidem vstupovat do manželství a jíst některé pokrmy, které Bůh lidem dal, aby byly s vděčností přijímány (4,3). Za jejich učením vidí Pavel svůdnou aktivitu démonských sil (4,1). „Podstatou falešného učení je odchýlení se od zjevené pravdy. Jeho zhoubným důsledkem je, že na místo víry nastoupí spekulace a na místo lásky rozkol.“ (John R.W. Stott) Falešní učitelé se mýlí nejen teologicky, ale také způsob jejich života je zavádějící. Vědomě pohrdli nejen vírou, ale i dobrým svědomím, a tak ztroskotali ve víře (1,19). Zákon je dobrý, když se správně užívá k odhalení hříchu a bezbožnosti. I samotná zkušenost Pavlova

Mgr. Karel Taschner, Th.D. (66) absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze. Další studium v Göttingen, Cambridge a Wheatonu. Působí jako vedoucí katedry NZ na eTS v Praze. Ordinovaný kazatel CB žijící nyní v Chomutově. S manželkou Yvonou mají dva syny.

1. TIMOTEOVI 1,18-20

obrácení však ukazuje na to, že spasení nezískáváme na základě zachovávání zákona, ale jako svobodný dar milosti a Božího slitování nad hříšníky (1,12-17). Klíčové pro křesťanské pastýře a učitele je proto rozpoznání, že „cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry“ (1,5). Láska se má projevit nejen ve vyučování pravdy víry ale i dobrým svědomím. V pastorálních epištolách výraz „víra“ často odkazuje k obsahu křesťanského učení a výraz „svědomí“ kdosi definoval jako vnitřní hlas, který nás varuje, že se někdo dívá. Kalvín ve svém výkladu tohoto místa napsal, že „zlé svědomí je matkou všech herezí“. Víra a chování, přesvědčení a svědomí, intelektuální a morální složka jsou úzce spojeny, protože Boží pravda zahrnuje etické požadavky. Proto je Timoteus tak naléhavě vyzýván, aby povzbuzen prorockými slovy nad ním pronesenými a ve shodě s nimi „bojoval dobrý boj a zachoval si víru a dobré svědomí“ (1,18). Jako konkrétní příklad falešných učitelů jsou jmenováni Hymenaios a Alexander, proti nimž Pavel ve své apoštolské autoritě ostře zakročil: „Které jsem vydal satanu, aby se odnaučili rouhat.“ (1,20) Naprostá většina novozákonních badatelů se shoduje v tom, že výraz „vydal satanu“ znamená exkomunikaci. Vyloučení z církve, jako nejpřísnější výraz kázně znamená, že provinilec se tak octne v satanské sféře bez božské ochrany, kterou prožívá ve společenství církve. Sociální oddělení (ostrakismus) jako forma kázně je znám v židovství (J 9,22.34; 12,42) a Pavel o něm hovoří v Tt 3,10. „Vydání satanu“ může zahrnovat myšlenku fyzické bolesti, nemoci a smrti jako odplatu za hřích. Připomeňme si smrt Ananiáše a Safiry (Sk 5,1-11), slepotu kouzelníka Elymase (Sk 13,11), nemoc a smrt některých korintských, kteří se nehodně účastnili Večeře Páně

24

leden-2010.indd 24

16.12.2009 14:55:42

(1 K 11,30). Trestající kázeň u Hymenaia a Alexandra má působit nápravu a vést k tomu, „aby se odnaučili rouhat“. Řecký výraz přeložený „odnaučili“ se používá o Božím i lidském káznění (1 K 11,32; 2 K 6,9; L 23,16.22). O vydání člověka satanu se hovoří též v 1 K 5,5, kdy k tomu dochází na základě Pavlova příkazu, „odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal“ (důvod je uveden v 1 K 5,3 - jedná se o případ incestu). Záměrem kázně je zde záchrana ducha člověka, i když satanu je dovoleno, aby fyzické tělo člověka trpělo bolestmi a nemocemi až i podlehlo zkáze. V jiné situaci Bůh satanovi dovolil, aby postihl Joba těžkými životními ranami a nemocí, aby se v nich osvědčila Jobova věrnost. Pavel hovoří o tom, že mu byl „dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval“ (2 K 12,7). I když toto utrpení (pravděpodobně nemoc) bylo samo o sobě zlé a sráželo jej, bylo však v rámci Boží prozřetelnosti Pavlovi dáno a nebylo od něho odňato navzdory Pavlovým vroucím modlitbám. Bůh ve své svrchovanosti může použít jako prostředek svého očistného působení, trestání a  kázně i zlých věcí, které působí satan. Pavlovy listy nám důrazně připomínají, že nestačí pouze zvěstovat evangelium, získávat ztracené pro Krista a  vyučovat pravdu biblického učení. Církev musí též bránit víru odhalováním lží a démonských nauk. Je třeba statečně a rozhodně bojovat dobrý boj víry a až do konce si zachovat „víru a dobré svědomí“. „Spojení náboženské víry a integrity charakteru je nejen významnou charakteristikou pastorálních listů, ale závěrečným Pavlovým odkazem všem křesťanům, kteří budou následovat Timotea ve  službě svému Pánu.“ (W. L. Liefeld) Karel Taschner inzerce

„Za počátky křesťanství v Dalmácii“ Desetidenní autobusový poznávací zájezd pořádaný CK Diana Grup Semily se uskuteční ve dnech 21. až 30. května 2010, tj. těsně před začátkem hlavní turistické sezony, kdy máme zajištěnou dobrou cenu a předpoklad pěkného počasí. Navštívíme nejvýznamnější křesťanské památky Střední Dalmácie: město Split a vykopávky antické Salony, chrám sv. Jakuba v Šibeniku, architektonickou perlu Dalmácie Trogir, pirátské městečko Omiš, Gatu – bývalé středisko Poličské republiky, Makarskou, středisko nádherné riviery a můžeme si dopřát i lodní výlet na ostrov a město Korčulu, rodiště to Marca Pola, kde uvidíme skvosty architektury z období benátské nadvlády. Zkušení turisté, navštěvující pobřeží Jadranu častěji, budou určitě překvapení. Kompletní cena zájezdu včetně dopravy, ubytování a polopenze v příjemném, soukromém hotýlku, který leží u nádherné pláže v Drveniku, na jihu Makarské riviery je stanovena na 6 990 Kč. Průvodcem Vám bude bratr Ladislav Bulíček z trutnovského sboru CB. Předběžné přihlášky posílejte včas na adresu L. Bulíček, Smetanova 44, 541 01 Trutnov, nebo na mailovou adresu [email protected]

Satan, ďábel v Pavlových listech Výraz „satan“ (protivník, žalobce) nacházíme u Pavla v deseti odkazech a výraz „ďábel“ (pomlouvač) se u Pavla objevuje osmkrát. Oběma výrazy je označována osobní zlá duchovní bytost, jejíž destruktivní záměry jsou zaměřeny proti Bohu, jeho lidu a světu. Pavel jasně odlišuje mezi dvěma královstvími přítomného věku: královstvím Krista a královstvím satana. Mezi nimi probíhá duchovní zápas. Lidé žijící ve hříchu jsou ve svém myšlení a jednání ovládáni satanem, „poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu“ (Ef 2,2). Svou obětí na kříži nás však Kristus smířil s Bohem, který „nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna“ (Ko 1-13). Triumfem na kříži Kristus „odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství“ (Ko 2,15). Navzdory této rozhodující porážce disponuje satan stále mocnou, agresivní a destruktivní silou. Věřící v Krista mu nesmí poskytnout prostor hněvem, neodpuštěním a jinými hříchy (Ef 4,25-32). Převléká se za anděla světla a působí ve falešných apoštolech a podvodnících, kteří se vydávají za služebníky Boží (2 K 11,13-15). Snaží se lstivě oklamat zvěstováním jiného Ježíše a jiného evangelia (2 K 11,3-4). Zvláště vedoucí pracovníci v církvi si musí dát pozor na jeho nástrahy (1 Tm 3,7). Církev bojuje „proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla“, a proto je třeba sílu hledat u Pána, v jeho velké moci a postavit se proti ďáblovým svodům v Boží zbroji (Ef 6,10-16). Bojovat duchovní boj smíme v plné jistotě víry, že konečná porážka mocností temnoty je jistá. „Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy.“  (Ř 16,20)

25

leden-2010.indd 25

16.12.2009 14:55:43

Často jeden jediný příběh odhalí celou zrůdnost totalitního režimu, který se dopouštěl brutality a porušoval zákony, které sám schvaloval. Tentokrát jsme poskládali převážně z archivu Rady Církve bratrské více kamínků do mozaiky, aby před námi vyvstal plný obraz obludné mašinérie.

Ve jménu socialismu Sebevražda špiona Božena Legátová Moje kádrové problémy začaly únorem 1948. Můj tatínek byl 26. února 1948 zatčen a 11. března 1948 zemřel při výslechu na oblastní úřadovně Státní bezpečnosti v Ostravě. Podle úřední zprávy ČTK s titulkem „sebevražda špióna“ skočil při výslechu z okna úřadovny Státní bezpečnosti a zabil se. Byla jsem tehdy v posledním ročníku studia na filosofické fakultě KU v Praze – obor sociologie, dějepis. Ze studia jsem byla vyloučena a prošla jsem nejrůznějším zaměstnáním. V roce 1968 jsem požádala o tatínkovu rehabilitaci a prošetření jeho způsobu smrti, protože již v roce 1948 nám bylo tehdejším krajským prokurátorem v Ostravě řečeno, že tatínek byl „vyslýchán“ katem, pracovníkem krajské ostravské justice, pověřeným prováděním poprav v Ostravě. Odpověď na mou žádost protahovali až do června 1969, kdy mně bylo ústně sděleno pracovníkem ministerstva vnitra, že tatínkova sebevražda byla prokázána – bez bližšího vysvětlení… (Ostrava, vzpomínka Boženy Legátové)

Nic se nestalo Miroslav Cvrček Padesátá léta jsme s manželem a dvěma dětmi prožívali na východním Slovensku. Byla to nebezpečná doba. Kazatelům tehdy hrozilo i vězení. Nebezpečí však mívalo i jiné podoby. Jako tenkrát večer… Můj manžel, kazatel Miroslav Cvrček, se vracel domů z vesnice, kde sloužil malému shromáždění. Jel autobusem, ale musel ještě přestoupit na jinou linku. Zastávka byla uprostřed polí. Miroslav vystoupil a rozhlédl se. Bylo šero, nikde nikdo. Jen nějaké auto stálo poblíž. Co tam dělalo? Asi čekalo na někoho, kdo přijede příštím autobusem. Miroslav si všimnul hromádky štěrku. Jako kdyby mu někdo řekl: „Postav se za ni.“ Uposlechl. Najednou auto nastartovalo a rozjelo se přímo na něj! Jenže – narazilo na hromadu štěrku. Nic se nestalo, řidič to zvládl a odjel. Už neměl na co čekat. A Miroslav se vrátil ve zdraví domů do Prešova. (Prešov, vzpomínka Noemi Cvrčkové) 26

leden-2010.indd 26

16.12.2009 14:55:43

Omyl

Staršovstvo šlo k výslechu

Jaroslav Polanský Vyvrcholením (zásahu proti pěti bratřím pardubické stanice CB, viz Brána 9/2009) bylo zatčení kazatele sboru Jaroslava Polanského, čemuž předcházela domovní prohlídka. Důvodem vazby byl trestný čin podvracení republiky podle § 98/1 tr. zák. a trestný čin maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle § 178 tr. zák. Všech šest bylo ve vyšetřovací vazbě v Hradci Králové, kde ještě týž rok byli odsouzeni. Nejvyšší trest obdržel kazatel Jaroslav Polanský. Nejvyšší soud v Praze mu ho však ze tří let zkrátil na dva roky. Svůj trest vykonal v NVÚ ve Valdicích. K žádosti o podmíněné propuštění mu byl trest snížen ještě o půl roku. Po propuštění z výkonu trestu se při vyzvednutí občanského průkazu na okrese ve Svitavách od jednoho referenta dozvěděl, že se stal omyl a že vůbec neměl být ve vězení. Po této jízlivé poznámce převzal občanský průkaz a šel 25. 11. 1963 dělat do KOH–I–NOORU v Litomyšli střihače materiálu… (Litomyšl, ze vzpomínek kazatele Jaroslava Polanského)

Pavel Hojka V roce 1987 zesílila persekuce ze strany StB. K výslechům na policejní stanici nebyl volán kazatel, ale mladí lidé. Nárůst sboru mladými lidmi se pracovníkům StB nelíbil a dal jim záminku k zesílené persekuci. Výslechy členů a přátel sboru měly napomoci k tomu, aby byl sebrán materiál usvědčující kazatele Pavla Hojku z jeho „protistátní, antisocialistické a protispolečenské činnosti“, jak se vyjádřil vyšetřovatel Budín. Při výsleších mladých lidí však žádný materiál shromážděn nebyl, a tak byl k výslechu zavolán kazatel. Bylo to šest těžkých hodin, šest hodin tvrdého boje. Za kazatele se však postavilo celé staršovstvo a po předvolání šli s ním na policii. V bráně domu Veřejné bezpečnosti se domáhali vstupu do budovy se slovy: „Sbor řídíme my, staršovstvo, a my chceme jít s naším kazatelem!“ Do budovy sice vpuštěni nebyli, ale tímto svým statečným postojem dali najevo, že stojí za kazatelem a že persekuce jeho osoby se týká také jich. S tím StB nepočítala. Výslech skončil „smírem“. Žádali kazatele, aby těch pět set lidí, na něž má vliv, nevedl jednou proti nim. (Písek, zapsal Pavel Hojka)

Příkaz vést církev k socialismu

Foto archiv

Marie Pospíchalová V roce 1955 navštívilo rodinu Pospíchalových v Leleticích, kde bývalo shromáždění, pět pracovníků StB. Dva zůstali v bytě, kde udělali zevrubnou prohlídku a tři odvedli sestru Pospíchalovou do budovy místní školy k výslechu. Bratr Pospíchal v tu dobu byl mimo obec. Ve škole příslušníci kladli sestře otázky, jak vychovává děti, jak se dívá na černochy, co by dělal manžel, kdyby byl povolán na vojnu, co mluví při shromáždění pan kazatel atp. Sestra se za odpovědi modlila a odpovídala takto: „Děti vychováváme u Bible, černoši jsou také naši bratři, manžel je voják a jeho povinností je hájit vlast, bratr kazatel vykládá slovo Boží z Bible.“ Nakonec řekla: „Zde bylo shromáždění za první republiky, za protektorátu a dnes, kdy je ústavou zaručena náboženská svoboda, bychom měli my, národ Husa a Komenského, trpět pro víru jako za středověku?“ Odpověď vyšetřovatelů zněla: „Jen se scházejte dál, ale ať to vede pan kazatel k socialismu!“ Po této návštěvě bylo shromáždění v Leleticích dál, jen jedna sestra se zalekla a na čas přestala chodit. Předseda KSČ tehdy řekl: „Bojím se, že k vám bude chodit víc lidí než do hospody!“ Dostal odpověď: „Nebojte se, po široké cestě k zahynutí půjde vždy více lidí než po úzké cestě za Pánem Ježíšem.“ (Písek, zapsal Pavel Hojka) 27

leden-2010.indd 27

16.12.2009 14:55:43

Imagine Steve Turner, Imagine (Vize o křesťanství a umění), formát A 5, 112 stran, měkká vazba, Návrat domů, Praha 2009, překlad L. Hambálek

N

ávrat domů se mezi čtenáři zapsal celou plejádou úspěšných titulů – počínaje tituly výchovnými, přes vztahy, filosofii až po teologicky odborné práce či rozsáhlé encyklopedie a slovníky. V tom se možná příliš nelišil od spřízněných nakladatelství. Jedno prvenství mu však nelze upřít: v určitý moment vždy dokázal překvapit aktuálním či provokativním titulem. Svého času to byly knihy Intelektuálové, Spor o Darwina, Uvnitř či Pozor srdce muže!, které vyvolaly živý zájem čtenářů i recenzentů. Není divu, že opět přichází s další významnou prací – drobnou, ale o to provokativnější: Imagine od Steva Turnera. Básník a spisovatel, jehož život i dílo jsou silně ovlivněny křesťanským myslitelem, a nad to velkým znalcem umění, Francisem Schaefferem, a kterého český čtenář zná patrně díky knize Touha po nebi, je protagonistou nejen celé řady rozhovorů s předními umělci, ale též autorem knih

RAGTIMe – 18. 1. 2010 v 17:00 ČT2 Románový bestseller spisovatele e. L. Doctorowa se stal předlohou čtvrtého amerického filmu režiséra Miloše Formana. Za kamerou stál další úspěšný český filmový tvůrce Miroslav Ondříček. Jejich společnou zásluhou zůstal ve filmovém přepisu důraz na vykreslení dobové atmosféry předválečné Ameriky plné rasových animozit. Proslulý film z roku 1981 má skvělé herecké obsazení (za pozornost stojí především James Cagney ve své poslední roli komisaře Walda), v malých rolích se mihnou Jan Tříska a Pavel Landovský. Snímek byl nominován na Oscara v osmi kategoriích.

například o U2, Ericu Claptonovi či Van Morrisonovi. V Imagine předkládá dráždivý, na druhou stranu však velice pravdivý pohled na umění. Zejména to, které je křesťany nazýváno jako „křesťanské“. Zcela bez skrupulí odhaluje omezenost vnímání umění jen jako „dalšího prostředku evangelizace“, která pak vede k velice nekvalitním uměleckým dílům, jejichž jedinými skutečnými kriterii kvality jsou dostatečná ortodoxnost a misijnost. Turner nabízí originální pohled na umění jako na soustředné kruhy, které z vnější „pouhé radosti“ mohou postupně směřovat dovnitř k hluboké zvěsti. Při tom nikterak nezamlčuje úskalí, na která křesťanští umělci na své cestě narážejí (a patrně narážet budou) – počínaje nepochopením světa i církve a konče osobními selháními a tragédiemi. Své úvahy, které se samy podobají soustředným kruhům, ilustruje řadou myšlenek, nápadů, ale i příkladů ze života úspěšných i neúspěšných umělců. Připomíná slova Ezry Pounda, který kdysi jasnozřivě konstatoval, že: „…když literatura nějakého národa upadá, zakrňuje a upadá i sám národ.“ Domnívám se, že toto tvrzení platí obecně: pokud upadá kultura, kulturnost a samotný smysl pro krásu, upadají ve skutečnosti i jejich nositelé. A ač se to zdá téměř neuvěřitelné, platí to též o křesťanech. Jestliže se naše schopnosti vnímat rozmanitost, krásu, neobvyklost, absurditu, komičnost, harmonii i disharmonii smrsknou na pouhý smysl pro účelnost, pak se ocitáme na hraně úpadku nejen v tom, co produkujeme, nýbrž i v tom, kým vlastně doopravdy jsme… Možná, že Steve Turner svou knihou někomu z církve pohne žlučí. Pokud se tomu tak stane, bude to jedině dobře, protože se potře bujeme zbavit všech žlučových kamenů… PETr PlAŇANSKý

28

leden-2010.indd 28

16.12.2009 14:55:44

Dětem vstup povolen České filmové loutky Strahovský klášter 6. 11. – 31. 12. 2009

lukáše Hambálka, překladatele knihy Imagine (recenze na předchozí stránce)

60 let na křídlech Albatrosu Galerie Klementinum 25. 11. 2009 – 7. 2. 2010

Je moc dobře, že časy, kdy měly děti na „opravdické“ výstavy vstup zakázán, protože tamní řád vyžadoval být ticho a ničeho se nedotýkat, jsou pryč. O praxi zahraničních galerií a muzeí, kde je pro děti připraveno mnoho doplňkových materiálů s úkoly k vyplňování během prohlídky, si sice můžeme zatím nechat jen zdát, nicméně pokrok lze zaznamenat alespoň v pořádání výstav, u kterých se s návštevou nejmladších počítá. Strahovský klášter na prosinec přichystal zdařilou expozici České filmové loutky. Ke zhlédnutí tu bylo jak velké množství obrázkových plošných loutek (umístěných do kulis na průsvitných fóliích), tak i klasické filmové loutky od nejstarších až po zbrusu nové z filmu Na půdě, naaranžované s množstvím rekvizit do jednotlivých filmových scén. Nechyběly komentáře k zásadním autorům, základním animačním technikám ani dílna, kde si děti mohly vytvořit jednoduchou loutku a vyzkoušet práci animátorů. Celá expozice byla umístěna vstřícně nízko, takže děti všude dohlédly a jejich radostné výkřiky, popisy oblíbených scén večerníčků a prozpěvování pohádkových melodií idylicky dotvářelo atmosféru prostoru. Podobným projektem, ovšem na poli knižním, je probíhající výstava 60 let na křídlech Albatrosu v Galerii Klementinum. Ač by se o současné produkci tohoto slavného nakladatelství dětské knihy dalo polemizovat, jeho nezastupitelné místo v předchozích dekádách zůstává nesporné. Instalace není žel sama o sobě nijak zvlášť atraktivní, navíc je většina knih i plakátů příliš vysoko, a tak osloví spíš zapálené dospělé. Ti si tu mohou utřídit chronologii vydávání různých autorů, vznik žánrů a například se přesvědčit, že interaktivní leporela a bilderbuchy nejsou zdaleka objevem současných alternativních nakladatelů, ale existovaly už na počátku šedesátých let. A než se dospělí pokochají, mohou se děti uklidit k malým stolkům nebo podpisové zdi a inspirovány okolními ilustracemi si výtvarně zařádit. Jak jsem ověřila, za křik ani piškoty  vás tu napomínat nebudou. Více takových míst!

Lukáši, Imagine jsi do nakladatelství Návrat přinesl z vlastní iniciativy, co tě vedlo k výběru tohoto titulu? A v čem vidíš ty osobně největší slabinu křesťanské umělecké tvorby? Sám jsem Imagine četl už před několika lety, a protože rád čtu, dívám se na filmy, poslouchám hudbu, chodím na výstavy a vůbec mám umění v jeho rozmanitosti rád, velmi mě Turnerovy názory inspirovaly a povzbudily. Leccos jsem si mohl ujasnit, některé názory i poupravit, ale především jsem mohl zahlédnout to, v co jsem jen mlhavě doufal – totiž jak úžasnou roli může umění v životě věřícího hrát a jaký to může mít význam pro společnost jako celek. Věřím, že podobně povzbudivá bude knížka i pro mnoho dalších tvořivých lidí. Pokud jde o slabiny, tak na úroveň a postavení kultury se láteří i v sekulárních kruzích, a i když je to do značné míry pravda, nerad se k takovým hlasům přidávám. Zmínil bych tedy spíše, co podle mě umění křesťanů potřebuje: kromě talentu a odvážného pohledu pod povrch především podporu ze strany vedoucích. A také vzory, protože úspěšných umělců-křesťanů, kteří dokážou zaujmout i nevěřícího člověka, je  stále jako šafránu.

JANA ŠráMKoVá

-JŠ-

Předplatné BRÁNY 2010

Kupón pro jednotlivce i sbory najdete v příloze INform 29

leden-2010.indd 29

16.12.2009 14:55:44

K

dyž se zrodil nápad uspořádat akci na způsob pohádkového lesa, na kterou bychom mohli pozvat nejen sborové děti a jejich rodiče, odezva byla více než kladná. Dokonce se podařilo najít dostatek herců – amatérů z řad členů sboru a přiřadit jim příslušné role. Mírné znejistění nastalo až ve chvíli, kdy nám hasiči z důvodu velkého sucha vřele nedoporučili pořádat akci na původně plánovaném místě v lese za městem. Ona totiž představa, že například v roli spoře oděného Adama pobíháte po parku, který spojuje střed města s vlakovým nádražím na trati Praha – Morava, a tudíž o nezasvěcené pozorovatele nebudete mít nouzi, byla opravdu jen

Pohádkový les

aneb biblický park ve Vysokém Mýtě pro otrlé jedince. Ale právě takové ve sboru máme, a tak nejen, že je tato technická změna plánu neodradila, ale dokonce se nezalekli ani předpovědi počasí, která hlásila velmi nízké teploty s deštěm.

Nakonec nás první říjnová sobota přívítala slunečnou oblohou a příjemným teplem. Odpoledne jsme se všichni sešli v parku, hlavní protagonisté se nachystali, rozmístili na své pozice a pak už jsme jen s napětím vyhlíželi první soutěžící. A co je čekalo? Šest stanovišť, kde jim byla zahrána krátká scénka, podle níž měli odhalit identitu postav,

30

leden-2010.indd 30

16.12.2009 14:55:45

a  poté různé praktické úkoly (průlez tunelem, lovení magnetických rybiček, hledání věcí po hmatu, házení míčem). Na začátku naše zvídavé dětské účastníky a jejich doprovody přivítala poněkud zvláštní dvojice, muž a žena, součástí jejichž oděvu bylo listí. Povídali něco o  hadovi a pak zřejmě dostali hlad, protože se pustili do jablek, co byly na stromě hned vedle… jistě víte, o koho se jedná, většina dětí to také uhádla, ačkoli jeden tip nás všechny upřímně pobavil, zněl totiž „Eva a Vašek“. Na dalším stanovišti očekával děti Noe se svou manželkou a částí svého zvěřince. Představil se dětem písní, ve které zpíval o tom, že má kocábku náram náramnou, a mnohé děti se ke zpěvu s nadšením připojily. Třetí stanoviště slibovalo akci a adrenalin. Do boje proti silákovi se tam totiž vydal malý chlapec David s prakem a slovem Hospodinovým. Naproti tomu čtvrtá zastávka byla oázou pokoje. To se Daniel modlil ke svému Bohu, nedbaje na lva, který byl v  jeho těsné blízkosti. Příští zastavení se odehrávalo na moři. Právě tam totiž Jonáš prožíval svůj útěk od Hospodina a  spolknutí velrybou… - ale nebojte se, dopadlo to dobře. Naše biblické putování by nebylo úplné, kdyby závěrečné poselství neměla opět dvojice, tentokrát však nepřinášející zmar v podobě neposlušnosti, ale naopak naději: Josef s Marií na cestě do Betléma. Poté, co děti splnily závěrečný úkol – nalezly hvězdu, mohly se ubírat k cíli, kde na ně čekala odměna a občerstvení. Nutno dodat, že na to, že náš sbor pořádal podobnou akci vůbec poprvé, výsledný dojem předčil naše očekávání. Účastníků bylo dost (minimálně dost na to, aby představitel Adama nechtěl následujících čtrnáct dní jablka ani vidět, Noe téměř přišel o hlas

a Goliáš byl pořádně otlučený z neustálého padání na zem) a podle reakcí byli velmi spokojení. Tak mě napadá, že ta hvězda, kterou děti hledaly na posledním stanovišti, to vlastně celé shrnuje. Že to nebylo jen o tom, udělat něco pro město, nějak pozitivně představit církev, mít možnost poznat a oslovit nové lidi a navázat s nimi kontakt, ale hlavně jim předat něco z biblického poselství a na závěr je nasměrovat za hvězdou, která je může dovést až  k cíli, k naději, k našemu Spasiteli. Tereza Pýtrová, CB Vysoké Mýto

31

leden-2010.indd 31

16.12.2009 14:55:45

Granty Daniel Kvasnička kazatel CB v říčanech

Bible řeší jiné věci. Myslím, že Pánu Ježíši dobře chutnalo, když mu Jana Chuzova zprostředkovala finance na kampaň přicházejícího Božího království. Samozřejmě to byly její peníze, ale její manžel byl správcem Herodovým. Tak odkud ty peníze byly? Je komické louhovat nějaké poučky z Bible. Pokud církev pracuje na poli prevence kriminality, rozvoje venkova, životního prostředí, kultury, zdravotnictví, sociální péče atd., tak ať si o dotace řekne! Byla by hloupá, kdyby to neudělala. Je trapná, když se vzteká, kdože všechno je Bruselem dotován. Samozřejmě ten, kdo si řekne. Takže žádat! Obecně radím, aby církev kázala evangelium, křtila a vyučovala. To je její poslání a měla by pro obecné činnosti vedle sebe mít personálně propojené občanské sdružení, které se bude věnovat činnostem, jež předpokládají možnost dotace a jsou blízké poslání, které ve společnosti církev má. Praha má méně možností než regiony, má zase více šancí přímo spolupracovat s bohatým magistrátem a městskými částmi. Evropské peníze pro Prahu nejsou tak štědré a je těžko v nich uspět. Mimopražské sbory mohou sáhnout do krajských, městských a poměrně štědrých evropských zdrojů, které rozdělují jak jednotlivé státní fondy, tak regiony soudržnosti, což jsou jakési superkraje. Venkované mohou sahat také do zajímavého Programu rozvoje venkova, kde se skrývá dotační titul LEADER. A obecně mohou všichni sahat ještě do nadačních grantových výzev. 

Rizika? Žádná, pokud vím. Už samotná žádost často předpokládá, že bude žadatel na určité úrovni účetně, že jeho standardy budou odpovídat 

poměrně přísným předpisům. Dotaci buď musí předfinancovat, nebo dostatek peněz na průběžné financování prokázat, jinak s ním nikdo smlouvu na dotaci nepodepíše. Takže dotace nás mohou spíše něco naučit. Administrativa podpořených projektů a komunikace se státními fondy zprostředkujícími dotace a spolupráce s jejich kontrolory je dost náročná na to, aby církev donutila koncepčně plánovat a financovat. Spíše je to užitečné, než nebezpečné. Nezdarem dotace by příjemci sami sobě zkazili příležitost další soutěže o dotační zdroje,

? ?

■ Je biblicky legitimní využívat

peněz ze státní (příp. evropské) pokladny pro činnost církve? ■ Jaká rizika (pokušení)

s sebou nese využívání grantových peněz v církvi? grantových ■ K jakým konkrétním účelům

by měla církev grantové peníze využívat?

ale také postavili církev do velice špatného světla a poškodili svědectví, jež církev nese. Vždycky je to soutěž o veřejné prostředky, v níž není žádná jistota úspěchu. Pro vstup do té soutěže je třeba připravit kvalitní projekt, pro nějž se dá hodně udělat a na kterém by především v náročnějších případech měli pracovat odborníci. A těm je třeba zaplatit, protože jde o poctivou práci. A co můžeme pro projekt udělat my? Nejdří-

32

leden-2010.indd 32

16.12.2009 14:55:45

ve na základě nějaké analýzy zjistit, čím budeme prospěšní druhým lidem, co oni reálně potřebují a co tím pádem prospěje i nám. Takže v předkládaném projektu musíme navazovat na potřeby kraje, města či obce. Je třeba tvořit partnerství s naprosto cizími lidmi a jejich organizacemi, a to je moc užitečné. Princip evropských dotací nám staví zrcadlo a může nám pomoci k dospělosti v komunikaci s lidmi.

Pavel Hošek katedra religionistiky ETF UK Výzva k předkládání žádostí o dotaci je doprovázena přesným vymezením činností, na něž je možno žádat. Nepřipadá v úvahu, aby byly použity na něco jiného. Jak průběžně, tak v závěru se předkládají zprávy, dokládají se všechny účetní doklady. Takže není diskuse o tom: na co je využívat ale spíše: na co žádat. V říjnu minulého roku například Program rozvoje venkova přímo pro církve a náboženské společnosti uzavíral výzvu na technické vybavení. Kdo žádal z venkovských sborů, mohl mít třeba ozvučení... 

státu prostředkem vydírání a státní kontroly (jako za Habsburků, za Hitlera nebo za Husáka) podle hesla „koho chleba jíš, toho píseň zpívej…“ Snad ještě větším rizikem je v současné době pokušení, svádějící žadatele k neupřímnosti ve vyplňování žádostí o granty a dotace a ve vykazování výsledků. Myslím, že toto dilema řeší řada křesťanů, když žádají finance na projekty, které jsou svojí povahou především misijní, ale ve vztahu k sekulárním poskytovatelům dotací a grantů se to všelijak kamufluje, mlží, zalhává a okecává… K těm účelům, na které může žádat podporu s čistým svědomím, tedy k činnostem, které jsou evidentně v zájmu společnosti (bez ohledu na postoj k víře), tedy které se týkají zdravotní a sociální péče, podpory humanitárních, sportovních, kulturních a vzdělávacích projektů, péče o památky, rozvoje regionálních občanských iniciativ atd. Myslím, že v této věci potřebujeme změnit teologii. Dokud nám budou podobné aktivity připadat „neduchovní“, dokud je nenahlédneme jako bytostnou součást poslání církve, nebudeme se jim věnovat (je to „ztráta času“), nebudeme na ně žádat dotace („vždyť pomíjí tento svět i žádost jeho“), anebo budeme v žádosti o podporu švindlovat, protože ve skutečnosti chceme peníze na něco jiného… 

Připravil matěj hájekw inzerce

Ano. Apoštol Pavel povzbuzuje křesťany k loajálnímu vztahu vůči (nekřesťanské) státní moci (Ř 13, 1-7). Podobně vyznívá i Ježíšův výrok o placení daní (nekřesťanskému) panovníkovi (L 20, 21-25). Tak jako křesťané mají platit daně, mají právo se podílet na přerozdělování těchto daní, což je jeden z úkolů státu. Stát peníze ani nevyrábí, ani je ze své „velkorysosti“ neuděluje žadatelům o dotaci. Peníze nejsou „jeho“. Pouze je vybírá od občanů a rozděluje podle společenských potřeb. Pokud tedy stát jakožto instituce přerozdělování daní na základě transparentních kritérií podporuje některé činnosti, které zároveň patří k naplňování poslání církve, je biblické a žádoucí, aby církev žádala a přijímala na své společensky prospěšné projekty finanční podporu od státu.

Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.



Státní moc, jak ji líčí Pavel v Římanům 13, se může zvrhnout v šelmu či nevěstku babylonskou (Zj 13 a 17). Pak je finanční závislost církve na 

Hledejte ve svém okolí nové čtenáře a poskytněte jim svá přečtená čísla. I to je misie. 33

leden-2010.indd 33

16.12.2009 14:55:45

Narozena 10. listopadu 1965 ve Valticích na jižní Moravě. Vyrůstala v rodině, kdy maminka byla věřící a tatínek tichý sympatizant. Od dětství s rodinou navštěvovala Evangelickou církev metodistickou, kde byla pokřtěna. Posléze se stala členkou Církve bratrské. Největší vliv na formování její osobnosti měla babička Barbora Čížková se svým přístu-

MUDr. Darka Kučerová pem k životu a svou praktickou a důvěryhodnou vírou. Celý život stavěla na Pánu Bohu. V životě měla od nejútlejšího dětství dva základní sny, chtěla být maminkou a chtěla být lékařkou. Oba sny se jí vyplnily, i když ne přímočaře. Po základní škole vystudovala gymnázium v Mikulově, ale pro špatné kádrové posudky se hned nedostala na medicínu, rodina byla věřící a tatínek byl vyloučen z KSČ po roce 1968. Rok dělala nultý ročník, připravovala se na studium a uklízela v nemocnici U svaté Anny v Brně. Po roce byla přijata na Universitu Jana Evangelisty Purkyně, dnes Masarykovu universitu, kde vystudovala medicínu. Z prvního manželství má dvě děti, dceru Kateřinu a syna Václava. Nyní je podruhé vdaná, žije v Lysé nad Labem, domovským sborem jsou Benátky nad Jizerou a pracuje v soukromé nemocnici ve Vysočanech jako radiodiagnostik.

Lidský a Boží rentgen

Jaké jsou limity rentgenu, ultrazvuku apod. zařízení, co neodhalí? Dá se říci, že dnes nezůstává skryto skoro vůbec nic, co se tělesné stránky člověka týká. Klasický rentgen zobrazí kosti a syté tkáně, CT (což je také rentgenová me-

toda), která člověka jakoby řeže po malých vrstvičkách, ta zobrazí téměř všechny orgány (játra, svaly atp.). Neodhalí sice nervy, chrupavky, šlachy, ty však odhalí magnetická rezonance. Takže vlastně můžeme vidět všechno, mozek, dutiny v hlavě, srdce, plíce, všechno. Překvapí tě, co někdy na obrazovce či na snímku rentgenu najdeš? To, že děti polykají kuličky a peníze, to jsou naprosté detaily. Lékař je překvapen z jiných věcí, např. co všechno jsou lidé schopni sníst nebo si zastrkat do různých tělních otvorů. Např. naši spoluobčané zavření ve vězení v rámci sebepoškozování polykají vidličky, lžičky, žiletky… Je rentgenové vyšetření nebezpečné a ultrazvukové rizikové? Kolik toho člověk snese?

Foto Bronislav Matulík

Co všechno mají lékaři k dispozici, aby se podívali do člověka? Stručně řečeno, k dispozici máme: rentgen, ultrazvuk a magnetickou rezonanci. Kromě paprsků a  vlnění máme samozřejmě k dispozici různé endoskopické nástroje, abychom se podívali do formovaných dutin člověka (třeba do žaludku nebo do střev), pak různé laparoskopické nástroje, kterými se podíváme i s kamerou přímo do té které části břicha, a pak samozřejmě je k dispozici skalpel, kterým se otevře cokoliv na člověku.

34

leden-2010.indd 34

16.12.2009 14:55:45

radiologie Na tuto otázku není tak úplně jednoznačná odpověď. Lze říci, že k RTG záření je nutno přistupovat s určitým respektem. A to proto, že dávka záření se kumuluje. Zátěž z jednotlivých lékařských ozáření – což je odborný termín pro to, co se s člověkem děje – není velká a rozhodně přínos z ozáření daleko převyšuje riziko s tím spojené. Ale v těle člověka se dávka ze všech záření kumuluje a tak je třeba indikovat lékařská ozáření cíleně. Celková dávka z RTG vyšetření i třeba za celý život člověka je zanedbatelná. Srovnáváme-li podíl ozáření z přírodních zdrojů a z umělých zdrojů, pak největší podíl zaujímá tzv. gama záření zemského povrchu a kosmické záření. Ohledně ultrazvukového vyšetření je odpověď snazší, vyšetření není pro organismus nebezpečné. rentgen a ultrazvuk ukáží všechno z vnitřku člověka, jak se dá prozkoumat duše? Psycholog či psychiatr duši zkoumá, ale já vlastně nevím, jestli to, co zkoumá, je duše. Myslím, že duše člověka je pro druhého neprozkoumatelná, tu zná dobře jenom Bůh. A možná my sami můžeme něco objevit, ale jen natolik, nakolik jsme ochotni sami sobě přiznat skutečnost nebo sami se před sebou odhalit. Takže z lékařského pohledu lze na duši nahlédnout jen do určité minimální míry a jen, co pacient dovolí. V křesťanské terminologii bych řekla, že duše sídlí v srdci člověka. Tam je to, co je nám nejbližší. Vedle našeho rozumu a našich emocí je to teprve duše, která dělá člověka člověkem. Ve Starém zákoně se píše, že duše je v krvi člověka (Svědkové Jehovovi se toho hodně drží), kde ji hledáš ty? Jak jsem už řekla, já duši člověka hledám v jeho srdci. Tím myslím to, jak člověk vnímá svět kolem sebe, jak vnímá sám sebe i ve vztahu k Pánu Bohu. Samozřejmě, srdce je jen sval a zrovna tak i mozek je jen hmotou, takže duši nelze uchopit ani přesně umístit do té které části těla. Ale symbolicky ji vnímám v srdci nebo u srdce člověka. Je v člověku něco nejosobnějšího a nejsoukromějšího, co by si měl nechat jen sám pro sebe? Je jedno, ptáš-li se mě jako lékaře či obecně jako člověka, jistě jsou věci, které si člověk má a musí nechat jen pro sebe, protože jsou nesdělitelné a druhým nepochopitelné, možná zraňující. Jako křesťanka ale vím, že co

nemohu ventilovat na mezilidské rovině, mohu sdělovat Pánu Bohu. A to je pro mě úleva, útěcha, naděje… A co Boží „rentgen“, pomáhá ti v životě stejně, jako ten lidský tvým pacientům? Někdy mi pomáhá a někdy mi život komplikuje. Většinou pomáhá, protože jako já rentgenolog odhalím příčinu potíží a udělám diagnózu, stručně řečeno, podobně Boží rentgen mi sdělí, tady je problém a udělej to a to. Ale je to stejné jako s lidskou diagnostikou, odhalí se např. rakovina, pacient je informován o průběhu léčby i o tom, co by ho čekalo, když léčbu odmítne. A stává se, že pacient tváří v tvář jasné diagnóze i prognóze řekne, já léčbu nechci. Tak i já se ve světle Božího slova (Bible), Ducha svatého a svědomí mohu rozhodnout, že problém budu řešit nebo ne. A někdy se rozhodnu tak, jindy onak. BroNiSlAV MATulíK 

radiologie Radiologie je lékařský obor, který využívá ionizujícího záření zejména za účelem diagnostickým, ale i terapeutickým a vědeckým. V radiologii se využívá rentgenové záření, starý název pro obor radiologie byl rentgenologie. Postupem doby byly do oboru radiologie začleněny i diagnostické metody, které nevyužívají ionizujícího záření. Patří sem sonografie, využívající ultrazvukového vlnění a vyšetření magnetickou rezonancí prostřednictvím elektromagnetického záření. Radiodiagnostika je diagnostický podobor, jehož úkolem je zjišťování nových chorobných změn v lidském těle a jejich vývoje v průběhu času. Případně přispívá k vyslovení prognózy u již známého onemocnění. Využívá k tomu zobrazovacích metod. V současnosti je jich k dispozici několik. Patří sem klasický rentgenový snímek – RTG, počítačová tomografie – CT, magnetická rezonance – MRI, sonografie (ultrazvuk) – uZ. Samostatný význam má tzv. intervenční radiologie. Představuje léčebné zákroky pod kontrolou jedné ze zobrazovacích metod užívaných v radiologii.

5

leden-2010.indd 35

16.12.2009 14:55:46

 F-nadace rozdává 1 milion Kč ve výběrových řízeních pro rok 2010

F-nadace vyhlašuje výběrová řízení na poskytnutí nadačních příspěvků na podporu vzdělávacích a evangelizačních programů: 1. Podpora sociálně slabých účastníků vzdělávacích programů 2. Podpora vzdělávání pracovníků neziskových organizací – externí programy 3. Podpora vzdělávání pracovníků neziskových organizací – interní programy 4. Podpora vzdělávacích programů pro děti a mládež NOVĚ: 6. Podpora pořízení evangelizačních materiálů Uzávěrka příjmu přihlášek je 19. února 2010. Pro uzávěrku je rozhodné datum doručení do emailové schránky F nadace. Pro přílohy zaslané klasickým způsobem je rozhodné datum odeslání z pošty. Pokud Vás programy zaujaly a chtěli byste se jich zúčastnit z druhé strany – být spolu s námi dárci, kteří tyto aktivity podporují, prosím, kontaktujte nás. F nadace pokračuje v získávání prostředků pro podporu evangelizační služby Reinharda Bonnkeho, číslo účtu veřejné sbírky: 195 827 736 / 0600

Více najdete na www.f-nadace.cz

Pokud Vás cokoliv o těchto programech zajímá, obraťte se na nás – rádi poskytneme bližší informace. e-mail: [email protected] (výběrová řízení 1-4, 6) [email protected] (podpora služby Reinharda Bonnkeho) tel.: 224 210 829 (záznamník)

Poznáváte některého z našich seminaristů?

Evangelikální teologický seminář Vyšší odborná škola teologická a sociální

Akreditované studijní obory – denní i dálkové: ٠ teologická a pastorační činnost (61-41-N/01) ٠ pastoračně sociální práce (75-32-N/07) ٠ jedinečný program pastorace ٠ ucelený systém odborných praxí v církvi i v sociální sféře ٠ nový internetový portál www.etspraha.cz osobní růst – rodinné prostředí – příprava na službu – péče o studenty – náročnost 36

leden-2010.indd 36

16.12.2009 14:55:47

J

e to už téměř pět let, co se kolem učitelky zpěvu Jany Peřtové shromáždila skupina žáků, chtivých sborového zpěvu. Původně chtěla Jana sestavit skupinu z adeptů pěveckého umění, kteří

Název sboru - ADD Gospel by měl odkazovat ke gospelovému poselství, znamená také zkratku přidané hodnoty a pro soubor nevyřčený závazek, přinést na jeviště vedle muziky ještě něco navíc.

ADD Gospel Až budu zase unavená bolestmi života, budu padat díky zraněním své duše, zmatek světa se bude snažit pohltit můj život a snad i zapomenu na všechny dobrý věci, kterých se mi dostalo Pak mi prosím připomeň, že můj domov je daleko

mají vztah k moderní křesťanské muzice, ale méně odvahy, možností cvičit nebo se vyhýbají sólové dráze. Taková skupina zpěváků by snad mohla sborem podpořit své zdatnější kolegy. Počáteční záměr vydržel jen do chvíle, než se členové prvního „školního“ sboru ADD pustili do nacvičování gospelové písně. V tu chvíli bylo rozhodnuto o budoucím repertoáru. K žákům se přidávali další zájemci, až se v roce 2006 objevil na české gospelové scéně ADD Gospel. Soubor dnes čítá kolem padesáti členů, z nichž více jak polovička nechybí na žádné zkoušce ani vystoupení. Plně převzatý repertoár začal ADD Gospel doplňovat písněmi z vlastní dílny. Autorem je většinou právě Jana. O další úpravy se stará především kapelník doprovázejícího tělesa ADD gospelu Jan Fňukal. Vlastní tvorbou a dirigováním přispívá i Janin zástupce Viki Sklář.

Na sklonku roku 2009 soubor pořídil první nahrávku. V titulní písni My home is far away se zpívá: When I m tired from pain of life, please remind me… Jak to ADD Gospelu slušelo v bývalé Mikulovské továrně, posuďte sami. V roce 2010 by rádi uspořádali setkání s lidmi bez domova pod dálničním sjezdem u pražského hlavního nádraží. Za vaši pořadatelskou pomoc budou velmi vděčni. Ukázky z vystoupení ADD Gospel najdete na stránce www.ADDgospel.cz. Na stejném místě se dozvíte termíny zkoušek a koncertů i způsob, jak soubor pozvat třeba právě do vašeho města. MArKéTA PuDiloVá  

leden-2010.indd 37

16.12.2009 14:55:48

Apokalypsa

V

ítejte v roce 2010! Tak to máme ještě dva roky kace předkládající 144 faktorů, které by mohly přivodit a pak to přijde. Že je konec světa neodmys- zkázu Spojených států. Stačí zvolit pět z nich a následlitelně spjat s číslem 2012, věděli nejen staří ně svůj tip nechat vyhodnotit a porovnat s prognózami Mayové a od nich autoři sci-fi a filmový průmysl, ostatních. (Prý jsem „krvežíznivý misantrop“, a přitom ale s jistotou to hlásá i má někdejší učitelka rétoriky. jsem do zkázy zařadila i mírumilovnou byrokracii, baOznámila nám to kdysi v rámci prvního společného lenou vodu a vytržení.) Play again! vybízí tlačítko. Aposemináře, a aby dala najevo kalypsa je zábava, apokalypnesmyslnost úsilí vylepšovat sa je průmysl, apokalypsa je Že po tomto životě zde mělo by nás na oněch zbývajících pár let marketingová strategie, ale jednou vzbudit náš mluvní projev, připravoi regulérní strašák a příčina úděsné ječení trub a polnic? vali jsme po zbytek semestru bezesných nocí. Odpusť, Bože, ale utěšuju se, svá těla na rozptýlení v kosPřes všechny hrůzy a traže počátek vzkříšení všech nás mu kreslením mandal a nágédie mám tenhle svět ráda. cvikem zenového objetí. Nechci, aby skončil, ale nebožtíků bude ohlášen tím, Rétorika je šťastně za proto snad není nutné žít že prostě zakokrhá kohout... mnou, apokalypsa mě prov křečovitém strachu z apovází dál. Kdykoliv bezradně kalypsy. Cožpak bude ten To potom zůstaneme ještě chvíli ležet... konec jen o polnicích, katapřešlapuji mezi regály v půjPrvní, kdo vstane, čovně DVD, nemůžu věřit strofách a utrpení? utěšuji vlastním očím, že se to dise. Cožpak bude poslední bude maminka... Uslyšíme ji, vákům ještě nepřejedlo – filsoud jen o nepříjemných jak tichounce rozdělává oheň, my o konci světa. Přírodní překvapeních? Pán Ježíš se jak tichounce staví na plotnu vodu katastrofa, válečný konflikt, vrátí v moci a slávě, každé a útulně bere z almárky kávový mlýnek. koleno poklekne a každý smrtící virus, nebo snad mimozemská civilizace? Račte jazyk vyzná. Přijde soud Budeme zase doma. si vybrat podle vkusu a ata  všechna špína, šeď, kommosféry večera. Nejsem příplikovanost a neurčitost znivcem, počítačové efekty mě neoslňují a ke zděšení projde sítem Nejvyššího. Dobré bude uznáno za dobmi bohatě stačí skromný přísun denních zpráv, zá- ré, špatné označeno za špatné. Nepůjde polemizovat, kladní povědomí o historii a – když už má jít o nějaké nebude třeba prosazovat právo a dovolávat se spravemimořádné zpracování – Zjevení svatého Jana. U něj dlnosti. Úleva. Vždyť i Jan končí své děsuplné Zjevení alespoň, narozdíl od produkce Rolanda Emmericha, odhodlanou prosbou: Amen, přijď, Pane Ježíši! existuje zaslíbení požehnání pro toho, kdo jej čte nebo A tak mě ze všech vizí konce světa, se kterými poslouchá. To zatím neumí slíbit ani Hollywood. jsem se v poslední době setkala, snad nejvíc oslovila Komu nestačí apokalypsu sledovat, může se do ní ta v Holanově básni Zmrtvýchvstání. Její pokoj přeji  i aktivně zapojit. Choose Your Own Apocalypse (Zvol si do nového roku sobě i vám. vlastní apokalypsu) zní název drobné internetové aplijana šrámková 38

leden-2010.indd 38

16.12.2009 14:55:48

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu! Tajenku zašlete do 20. 1. 2010 (i e-mailem) na adresu redakce.

Tajenka z čísla 12/2009: Veď mne cestou své pravdy a vyučuj mě. Vylosovaný výherce: Anna Hurtová, Vsetín

Vylosovaný výherce získává knihu Schválně jsem zaspala od Hany Pinknerové.



leden-2010.indd 39

16.12.2009 14:55:49

Vtělením Božího Syna začíná nová epocha lidstva i světa, což je vyjádřeno vznikem nového letopočtu „před“ a „po“ Kristu – začíná epocha křesťanství. O vlastním vzniku sakrální křesťanské architektury však můžeme mluvit až mnohem později. Logickým počátkem je zmínka o chrámu, který navštěvoval Ježíš, učedníci i prvotní církev. Přestavba Herodova chrámu započala v roce 18 př. Kristem a byla dokončena v roce 64 po Kristu. Král Herodes přestavěl chrám ve stylu římském (korintském). V chrámu se odehrává řada novozákonních příběhů. To, v které části chrámu se odehrávají, nám může pomoci hlubším způsobem pochopit podstatu příběhů. Jinými slovy i „kamení“ může mluvit. Hlavní vchod do chrámu vede skrz pompézní královskou kolonádu na nádvoří pohanů vymezenou sloupořadím po celém obvodu chrámového komplexu. Je to právě toto nádvoří, ve kterém Ježíš vyhnal směnárníky a prodavače obětních zvířat. Zde měl být Izrael na svědectví národům, aby jim otevíral účast k poctě Hospodina. Architektura chrámu však vedla k přesnému opaku. Centrální část chrámu byla zřetelně vymezena zdí pro lid Izraele, což vedlo k pocitu nadřazenosti Židů nad pohany. Vnitřní chrám Izraele je uspořádán přísně hierarchicky. Východní branou se vstupuje do nádvoří žen, dále pak branou zvanou „krásná“ do nádvoří mužů, na které navazuje nádvoří kněžské s oltářem. Po chrámovém schodišti vystupují kněží do svatyně a po vnitřním schodišti stoupá velekněz do svatyně svatých. Většina příběhů se odehrávala v nádvoří žen, kam směli všichni židé. Na toto nádvoří přinesli Marie s Josefem novorozeného Ježíše, rekonstrukce Herodova chrámu aby byl zasvěcen Hospodinu. Zde se setkali se Simeonem a prorokyní 1 - chrám 2 - oltář Annou. V kolonádě tohoto nádvoří byla pokladnice, kde kněží přijí3 - nádvoří mužů mali chrámové dary. Právě na tomto nádvoří přivedli farizeové ženu 4 - nádvoří žen 5 - sídlo Synedria hříšnici ke Kristu. Toto nádvoří znesvětil Jidáš pohozením 30 stříbr6 - terasa se schodištěm, kde zákoníci vyučovali lid ných, které obdržel za zradu Ježíše. Nejvyšším místem chrámu byla 7 - sídlo sloužících kněží vrchní terasa nad královskou kolonádou, kam přivedl satan Krista, 8 - zeď s bronzovým plotem oddělující svatý chrám izraele od pohanů aby ho pokoušel. Učedníci ukazovali Ježíši krásu chrámu, ale Ježíš 9 - nádvoří pohanů odpověděl: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane 10 - královská kolonáda 11 - vrchní terasa nad královskou kolonádou kámen na kameni, všechno bude zbořeno.“ V síni Sy12 - římská pevnost (odtud římští vojáci chránedria židovská velerada odsoudila Krista a vynili chrám před vzbouřenci) 13 - Zeď nářků dala jej Pilátovi k ukřižování. V okamžiku Kristovy smrti na Golgotském kříži se roztrhla chrámová opona vedví, která oddělovala svatyni svatých od svatyně. Ježíšova předpověď se naplnila, v roce 70, pouhých 6 let po dostavění chrámu, jej císař Titus zbořil jako reakci na židovské povstání. Dnes na místě chrámu stojí Omarova mešita z roku 691, kterou vystavěl kalif Abd-el-Malik z Damašku. PAVEl VANěČEK, JAKuB HlAVáČ

Foto archiv

V

Dnešní pohled na chrámovou horu v Jeruzalémě od olivetské hory

Herodův chrám

leden-2010.indd 40

16.12.2009 14:56:01

vikář CB Zbraslav Narodil se v Olomouci 25. 4. 1984. Tam studoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Díky působení svatého Ducha převážně skrze učitele Jiřího Burdu se znovu narodil v červenci 2000. Po dosažení plnoletosti byl v létě roku 2002 pokřtěn a stal se plnoprávným členem Sboru CB v Prostějově. Po maturitě odešel do Prahy studovat ETS (od 1. 9. 2002), kde hledal svoje povolání. V průběhu studia sloužil v dorostu a mládeži ve Sboru CB Praha 4 – Jižní Město a na dva roky se zapojil do Sboru CB Praha 5 – Smíchov. Po ETS následoval rok studia na ETF, práce v křesťanském knihkupectví Brána a 21. 10. 2006 svatba. Na žádost zbraslavské stanice Sboru CB Praha 2 – Vinohrady nastoupil k 1. 6. 2007 na toto místo jako vikář. Ke Zbraslavi má pro rok 2009/2010 na starosti také stanici v Řevnicích. Je členem správní rady Diakonie CB a pracovního týmu Nadačního fondu nových sborů. Nově v rámci Zahraniční misijní agentury zakládá projekt (nejen) rozvojové pomoci s názvem Exodus. Manželka Michaela, syn Alex (narozený 30. 7. 2008).

BULLETIN RADY CÍRKVE BRATRSKÉ VYCHÁZÍ JAKO PŘÍLOHA ČASOPISU BRÁNA

Viktor Glier

M

ůj drahý nebeský Otec mě k sobě přivedl, když mi bylo 16 let. Nejprve mě přesvědčoval, mimo jiné za pomoci pomníku svatého Norberta, že existuje nadpřirozený svět. Potom jsem uvěřil v existenci transcendentního Boha, se kterým jsem posléze často mluvíval. Neznal jsem ale jeho charakter a neslyšel jsem zatím nikdy o Ježíši, neprožil jsem skutečné pokání. Proto mi poslal do cesty Jiřího Burdu, mého učitele výpočetní techniky, který svým odvážným svědectvím a tím, že mi dal Nový zákon, nastartoval úžasné poznávání toho, jaký ten „neznámý, ale existující Bůh“ vlastně ve skutečnosti je. Ježíš se mi záhy stal Pánem a Kristem. Můj učitel mi intenzivním učednickým vztahem dával praktický příklad toho, jak žije Ježíšův následovník. Studovali jsme spolu pravidelně Bibli a modlili se i navzdory výhrůžkám ze strany mých rodičů. Kvůli jejich silnému odporu jsem musel se křtem počkat až do svých osmnáctých narozenin. V současné době sloužím jako vikář na Zbraslavi a v Řevnicích, stanicích vinohradského sboru CB (Praha 2). Miluji mého drahého nebeského Tatínka. Miluji jen proto, že mi pro to vytvořil předpoklady svým Skutkem Lásky, proto, že on sám je tím, kdo působí moje chtění i činění. Jsem mu vděčný za všechny cesty, kterými mě doposud vodil. Za Písmo, které k němu mocně vede a vypravuje o něm. Za všechny zkušenosti ze sborů, za mnohotvarost církve a krásu i složitost lidí, kteří ji tvoří. Mám rád službu, do které mě postavil a učím se věrnosti, vděčnosti a radosti navzdory okolnostem. 

inform-01-10.indd 1

16.12.2009 14:54:03

Sbory, odbory 

Staršovstvo z Liberce zaslalo žádost o udělení statutu samostatné kazatelské stanice v Jablonci nad Nisou. Rada schválila tuto žádost a udělila této práci požadovaný statut od 1. 1. 2010.

Odstupující členové RCB předávali štafetu nové Radě Závěrečné jednání Rady se konalo v Praze na Soukenické ve dnech 4. – 5. 12. 2009 za účasti obou nastupujících představitelů Církve bratrské - předsedy kazatele D. Fajfra a tajemníka kazatele P. Grulicha. Součástí programu bylo



Sbor Praha 5 - Smíchov v návaznosti na vizitaci požádal Radu o součinnost při hledání kazatele pro stanici v Berouně. Mateřský sbor i berounská rostoucí stanice počítají s vytvořením všech potřebných podmínek pro tuto službu. 

Kazatel Daniel Kvasnička z Říčan požádal jménem staršovstva o ustanovení nového sboru. Rada po projednání žádosti staršovstva a členského shromáždění sboru Praha 2 rozhodla o zřízení Sboru CB v Říčanech ke dni 1. 1. 2010. 

Rada souhlasně projednala vizitační zprávu ze sboru v Teplicích, kterou provedl kaz. Samuel Jindra. Předseda informoval o provedené vizitaci smíchovského sboru, která proběhla ve dnech 20. - 22. 11. 2009.

setkání obou Rad CB (staré i nové), kde odstupující členové Rady mohli předat řadu svých pohledů a zkušeností nastupující Radě, která se ujímá svého úřadu od 1. 1. 2010.



Správní rada Diakonie CB vedená předsedou K. Fojtíkem jednala 24. 11. 2009. Bylo uvedeno, že v diakonických zařízeních je v ČR všeobecně složitá finanční situace. Proto je vyvíjen tlak na parlament, aby mnohé dobře zavedené sociální služby nebyly státním rozpočtem roku 2010 finančně ohrožovány. 

Tajemník informoval, že sboru v Litomyšli se podařilo prodat starý sborový objekt za 4,2 mil. s tím, že jej ještě rok mohou používat. Výstavba nové modlitebny – litomyšlského kostela - tedy může pokračovat, protože sbor získal i slíbenou finanční podporu Krajského úřadu ve výši 0.5 mil. Je zřejmé, že finanční potřeby pro dokončení výstavby jsou nemalé a budou vyžadovat velkou obětavost.

Krátké setkání měla rovněž nová Rada, která zvolila jako nového místopředsedu bratra Petra Rause z Brna, který vystřídá na tomto místě  kazatele Miloslava Kloubka. -kf-



Bratr Jiří Sedláček, vydavatel časopisu Brána a šéfredaktor

inform-01-10.indd 2

16.12.2009 14:54:03

Foto archiv CB Letovice

V Letovicích otevřeli přistavěné sborové prostory Kdo znal letovickou modlitebnu, ale poslední dva roky v ní nebyl, jen těžko by se zde dnes orientoval. Sborová budova téměř zdvojnásobila svoji rozlohu a nejen to. I v původní stavbě, kterou užíváme již skoro čtyřicet let, jen málo věcí zůstalo stavebně nedotčeno. Po období příprav započala konkrétní realizace na podzim roku 2006, kdy jsme získali sta v e b n í p o v o l e ní k přístavbě k stávající modlitebně. Nejprve bylo potřeba zbourat staré a nevyhovující klubovny, upravit terén a na jaře roku 2007 nastoupila stavební firma, která realizovala téměř celou stavbu, jež byla dokončena a zkolaudována v polovině listopadu letošního roku. Novou přístavbou jsme získali další potřebné zázemí pro život sboru, prostornou klubovnu pro mládež, další klubovnu pro děti, novou kuchyni, nové sociální zařízení a víceúčelovou kruhovou místnost tzv. rotundu, kterou budeme využívat pro různé sborové aktivity, neformální setkávání a rozhovory po bohoslužbách, ale i jako místo konání koncertů či výstav. V neděli 15. listopadu 2009 nastal dlouho očekávaný okamžik - slavnostní otevření nové přístavby. A byla to opravdu slavnostní chvíle, naplněná radostí a vděčností – v tom duchu znělo i kázání bratra kazatele Jiřího Lukla. Vděčnost patřila především Pánu Bohu, který to vše umožnil, vedl a držel ochrannou ruku, ale dík patří i všem lidem, kteří se na díle jakýmkoliv způsobem podíleli – od projektu, přes brigády až po finanční dary. Celý průběh stavby, měsíc po měsíci, nám báječně připomenula skvělá fotoprezentace. Pozdravil nás i pan projektant, pan starosta města Letovice, bratři z ostatních místních církví a dopolední program završilo přestřižení pásky. Poté, co nové prostory fantasticky provoněl slavnostní oběd, následovala ještě odpolední část programu. Hlavním bodem odpoledního programu bylo kázání bratra kazatele Davida Nováka o stavbě jeruzalémských hradeb z doby Nehemiáše. Zazněly další milé pozdravy hostů, seniora jihomoravského seniorátu kaz. Jana Asszonyi, bratra vikáře Karla Šustka z Třebíče a dalších bratří z okolních církví – co pozdrav, to zajímavá myšlenka. V dalším týdnu v sobotu pak následoval „Den otevřených dveří“, což jsme vnímali jako příležitost našim sousedům, známým i veřejnosti představit nejen novou budovu, ale také náš sbor a jeho činnost. Stavba končí, ale napínavé dobrodružství pokračuje! Díky, Bože, za Tvé požehnání, za lásku a péči o nás projevenou i tímto dílem. A nyní nám prosím pomáhej, abychom krásné prostory využívali podle Tvé vůle,  ať slouží ke Tvé cti a slávě. jana BureŠová a ZBignieW liPuS

inform-01-10.indd 3

kaz. Bronislav Matulík jednali s Radou ohledně problematiky vydávání tohoto měsíčníku. Bylo vyjádřeno poděkování za kvalitní časopis, upřesnila se výše podpory na rok 2009, avšak další rozhovory o směřování Brány byly ponechány na příští období nové Radě.

Kazatelé, vikáři Vikář Milan Remeš byl uveden tajemníkem do služby v Čelákovicích dne 22. 11. 2009. Informaci o slavnostní nedělní chvíli mladého sboru doplnil administrátor kaz. Miloslav Kloubek. 

Rada vyslechla aktualizovanou zprávu o onemocnění kazatele Daniele Heczka a sjednotila se k modlitbám za Boží ochranu a pomoc pro něj. Členové Rady byli vyzváni k eventuelní výpomoci podle potřeb Sboru CB v Dejvicích. 

Tajemník provedl ve sboru Brno - Královopolská dne 8. 11. 2009 volbu nového kazatele. Za nového správce sboru byl zvolen kazatel David Kubíček s předpokladem nástupu v létě 2010. 

Kazatel Pavel Lukáš oznámil, že od 1. 1. 2010 odchází do důchodu a přislíbil službu ve sboru Brno - Betánie v roce 2010 jen na 0,5 úvazek. Obdobně byla vzata Radou na vědomí informace kaz. Roberta Filipa, který bude jako aktivní pracující důchodce nadále sloužit ve sboru Praha 4 - JM na zkrácený 0,5 úvazek. 

Ekumena, zahraničí Tajemník se zúčastnil slavnosti 100 let bratrského hnutí v Českých zemích, které proběhlo v sobotu 28. 11. 2009 ve sborovém domě Křesťanských sborů v Ostravě – Kunčičkách. 

Rada vzala na vědomí zprávu ze služební cesty na Ukrajinu ve dnech 25. – 29. 11.2009, kterou 

16.12.2009 14:54:03

Novým předsedou Ekumenické rady církví v ČR byl zvolen Mgr. Joel Ruml

vykonal kaz. Radomír Kalenský na pozvání regionálního ředitele Awany pro rusky mluvící země.

Dne 26. listopadu 2009 se v sídle Evangelické církve metodistické (Ječná 19, Praha 2) konalo 6. zasedání Valného shromáždění Ekumenické rady církví v ČR. Kromě projednání organizačních věcí, zpráv z komisí, revize Stanov ERC a schvalování hospodaření ERC za předchozí rok a rozpočtu na rok příští, byla hlavním bodem celodenního jednání volba nového Prezidia ERC na příští dva roky. Z 11 kandidátů byl v prvním kole nadpoloviční většinou hlasů Předsednictvo ERC zvolené 26. 11. 2009. zvolen Předsedou ERC Zleva: Daniel Fajfr - 1. místopředseda, Joel Ruml - předseda, Dušan Hejbal - 2. místopředseda Mgr. Joel Ruml, synodní senior ČCE. V dalších kolech byli postupně dovoleni také 1. místopředseda ERC - Ing. Daniel Fajfr, MTh - od ledna 2010 současně i nový předseda Rady Církve bratrské - ThMgr. Dušan Hejbal, biskup Starokatolické církve, který se do Předsednictva ERC vrací po dvouleté přestávce. Za volbu nového Předsednictva ERC děkujeme všem delegátům 6. Valného shromáždění a čerstvě zvoleným bratřím přejeme v jejich práci pro Ekumenickou radu církví v ČR moudrost, rozvahu, radost, zdraví a Boží požehnání a děkujeme, že na sebe tento závazek pro příští dva roky převzali!  Za Ekumenickou radu církví v ČR



Předseda informoval, že kazatel Bedřich Smola pokračuje v magisterském teologickém studiu na TSM v Rakousku (Heiligenkreutz). 

Kazatel Petr Kučera se obrátil na Radu s žádostí o vyslání resp. pozvání pro předsedu oblastní jednoty baptistů v Zakarpatské oblasti, bratra Ivana Kondora. Rada pozve bratra Kondora v roce 2010 na konferenci v květnu nebo na pastorálku. Je zde také možnost pro sbory, aby rovněž pozvaly předsedu Kondora, který má zájem o navázání bližších kontaktů s CB.

PŘIPRAVIL TAJEMNÍK RADY CÍRKVE BRATRSKÉ KAREL FOJTÍK

Mgr. Sandra Zálabová, vedoucí tajemnice ERC v ČR



Objednávám předplatné časopisu BRÁNA

 pro sebe

 jako dárek*

Adresa, kam bude časopis zasílán: Jméno: ...................................................................................................................................... Ulice:

......................................................................................................................................

Město:

........................................................................................

Počet ks: ..............................

PSČ: ................................

Podpis: ..............................................................................

Objednávky zasílejte na adresu: BRÁNA, Soukenická 15, 110 00 Praha nebo e-mailem: [email protected] Vychází 10x ročně, 39 Kč, roční předplatné 390 Kč + poštovné dle platného ceníku České pošty Při odběru přes sborové distributory ve sborech CB ušetříte na poštovném - obraťte se na ně! * Objednáváte-li dárkové předplatné, nezapomeňte k objednávce do obálky nebo e-mailu připojit i svoji adresu, abychom Vám mohli zaslat fakturu.

inform-01-10.indd 4

16.12.2009 14:54:04