Jan Novák Cithara poetica

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na kytaru

Jan Novák – Cithara poetica

Bakalářská práce

Autor práce: Veronika Hrdová, Dis. Vedoucí práce: prof. Martin Mysliveček Oponent práce: odb. as. MgA. Matěj Freml, Ph.D.

Brno 2015

Bibliografický záznam HRDOVÁ, Veronika. Jan Novák – Cithara poetica [Jan Novák – Cithara poetica]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, rok 2015, s. 46. Vedoucí diplomové práce Prof. Martin Mysliveček.

Anotace Bakalářská práce Jan Novák – Cithara poetica pojednává o životě jednoho z významných českých autorů 20. stol. Zabývá se také jeho inspiračními zdroji se zaměřením na Horatiovy latinské texty a nechybí zde ani stručný rozbor pětidílného cyklu Cithara poetica pro sólovou kytaru.

Annotation Diploma thesis Jan Novák – Cithara poetica deals with the life about one of the important Czech composers of the 20th century. The objective of this thesis is to show his personality, inspiration source and one part is focused on Horatius Latin lyrics. Brief analysis of this five-part cycle Cithara poetica for guitar solo is included here too.

Klíčová slova Jan Novák, Cithara poetica, skladby pro kytaru, analýza, Horatius

Keywords Jan Novák, Cithara poetica, pieces for guitar, analysis, Horatius

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. v Brně, dne 3. května 2015

Veronika Hrdová

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce prof. Martinu Myslivečkovi, který mi byl oporou a rádcem nejen při psaní tohoto textu, ale i po celou dobu studia. Také bych chtěla poděkovat Mgr. Jiřímu Pospíšilovi za přínosné konzultace při analýze skladby Cithara poetica.

Obsah Předmluva......................................................................................................6 Úvod..............................................................................................................7 1. Život Jana Nováka...................................................................................8 1.1. Dětství a hudební počátky...........................................................8 1.2. Stáž v USA................................................................................11 1.3. Padesátá a šedesátá léta v komunistické ČSSR.........................12 1.4. Emigrace do zahraničí...............................................................15 1.1.1. Pobyt v Itálii (1970-1978)..............................................17 1.1.2. Pobyt v Německu (1978-1984)......................................18 2.

Tvorba Jana Nováka..............................................................................21 2.1. Obecně o kytarových kompozicích...........................................23 2.2. Cithara poetica...........................................................................24 2.2.1. Horatiovo dílo..................................................................25 2.3. I. věta Ad Apollinem.................................................................26 2.4. II. věta Ad Faunum....................................................................27 2.5. III. věta Threnus in Quintilium..................................................28 2.6. IV. věta Ad Melpomenen...........................................................31 2.7. V. věta Ad Mercurium...............................................................32 2.8. Shrnutí........................................................................................33

Závěr.............................................................................................................34 Použité informační zdroje.............................................................................35 Přílohy...........................................................................................................36

Předmluva

Téma mé bakalářské práce jsem se rozhodla věnovat jednomu z významných českých autorů 20. století, který velmi výrazně obohatil naši národní hudbu. Česká hudební tvorba mne provází již od dětství a s Janem Novákem mne váže i určité pouto osobní díky synu jeho bratrance, který je mým kmotrem. Od studia na konzervatoři se detailněji zabývám skladbami českých tvůrců pro kytaru a vždy je pro mne velmi obohacující poznat nejen jejich životní osudy, ale i inspirační zdroje, které je vedly k napsání těchto děl. Jan Novák napsal jen jednu skladbu pro sólovou kytaru, která se stala součástí mého bakalářského koncertu. Cithara poetica je pětidílný cyklus, jehož analýza je zde taktéž obsažena.

6

Úvod

V této práci bych chtěla přiblížit životní osudy a inspirace jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století Jana Nováka. Tento moravský rodák bývá místy přehlédnut, ale jeho tvorba je velmi obsáhlá a působivá, harmonicky barevná a plná určitého „vyššího poslání“ díky spojení více uměleckých oborů z oblasti hudebního, básnického i jazykového. První část diplomové práce vypovídá o životních cestách a osudech nejen tohoto skladatele, ale i celé jeho rodiny, jež ho všude doprovázela a manželka i obě dcery mu byly vždy velkou oporou. Výsledkem tohoto snažení ovšem nebude jen bibliografické zpracování, ale i podrobnější zaměření se na Novákovu tvorbu inspirovanou latinskými básněmi a jejich zhudebnění. Kytara, jakožto ne moc dlouho uznávaný nástroj klasické hudby, si v díle Jana Nováka také našla své místo. Skladatel, ač nebyl kytarista, věnoval tomuto nástroji několik svých děl, ať už sólových či použil kytaru jako součást komorního seskupení. Jan Novák dokázal kytarový repertoár obohatit o skladbu pro sólovou kytaru Cithara poetica, jejíž stručný rozbor bude závěrem této práce. Zaměřím se především na její metrorytmickou strukturu v souvislosti s verši antického básníka Horatia, jimiž byla inspirována, a také na možnosti interpretace.

7

1. Život Jana Nováka

Obr. č. 1, Portrét Jana Nováka

1.1. Dětství a hudební počátky

Jan Novák je jedním z nejvýraznějších skladatelů české hudby druhé poloviny 20. století. Instrumentální, ale i vokální tvorbou dokázal svou velikost a získal si tak oblibu nejen u interpretů vlastních skladeb, ale i věrných posluchačů. Stal se světově uznávaným umělcem nejen díky skladatelské činnosti, ale také jako vynikající klavírista a básník. Zásluhou znalosti latinského jazyka, který využíval hojně, získal obrovskou inspiraci pro svou tvorbu a celý život se snažil tento „mrtvý jazyk“ rehabilitovat tak, aby se stal opět univerzálním pro všechny národy.

8

Cesta Jana Nováka začala 8. dubna 1921 v Nové Říši. V tomto malém moravském městečku se narodil rodičům Janu a Leopoldě Novákovým. Otec skladatele, Jan Novák st. (1888-1972), byl majitelem vesnického obchodu, prodával látky, později vedl také papírnictví a knihařství. Matka, Leopolda Nováková (1892-1961), se vyučila kuchařkou a toto povolání vykonávala v místním klášteře a posléze i v hostinci U Šimáčků. Společně měli 6 dětí. Nejstarší Jan dostal jméno podle sv. Jana Nepomuckého. Dále vychovali mladšího syna Metoděje (1925-2009) a dceru Marii (1922-2007). Nejmladší děti, dcery Cyrilka a dvojčata Ludmila a Anežka, zemřely již v dětském věku. Rodina dala mladému Janovi to nejlepší zázemí a kulturní prostředí, v němž mohl projevovat svůj talent a hudební nadání. Od svých 7 let hrával na varhany v kostele a později rodina koupila také klavír, který se postupně učil ovládat. Také chodil na výuku hry na housle, ale tento nástroj mu příliš k srdci nepřirostl. V letech 1927-1932 navštěvoval obecnou školu a dále pokračoval ve studiích na jezuitském gymnáziu sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě. Tento ústav mu poskytl velice dobré vzdělání hlavně ve znalostech cizích jazyků a zde se také prvně setkal a seznámil nejen s latinou, ale také i řečtinou či němčinou. Stále více projevoval zájem o hudbu, zejména hru na klavír a varhany. V této době také údajně zkomponoval první skladby, které se hrály v místním kostele. Ovšem podmínky,1 jež panovaly na Velehradě, mladého skladatele natolik omezovaly, že se začal postupně bouřit a dostal se do konfliktu s řádem i kantory. Kvůli zanedbání svých povinností mu byl nejprve zakázán přístup ke klavíru a později byl kvůli svým rebeliím vyloučen. V roce 1939 přestoupil na gymnázium v Brně a začal zde chodit také na hodiny hudební teorie a kompozice k pedagogovi Theodoru Schaeferovi (19041

Řád vyžadoval velice přísné dodržování disciplíny a striktních pravidel.

9

1969). Po maturitě úspěšně složil přijímací zkoušky na brněnskou konzervatoř do třídy skladatele Viléma Petrželky (1889-1967) a do klavírní třídy pedagoga Františka Schäfra (1905-1966). Navštěvoval také výuku dirigování pod vedením Bohumíra Lišky (1914-1990). Konzervatoř byl nucen přerušit na dva a půl roku z důvodu „totálního nasazení“ a odjel na nucené práce do Německa.2 Z tábora se mu podařilo utéci a musel se skrývat u svých příbuzných. Tuto dobu využíval hlavně ke cvičení na klavír a snažil se dohnat, co zameškal. Později se díky této události stal hrdinou knihy Ročník jedenadvacet autora Karla Ptáčníka.3 V roce 1945 se vrátil zpět na konzervatoř, kde následující rok absolvoval se svým Smyčcovým kvartetem a Taneční suitou pro orchestr. Studium na konzervatoři pro něj bylo osudným i z důvodu, že zde potkal svou budoucí manželku Elišku Hanouskovou (1928*), taktéž vynikající pianistku. Po absolutoriu nastoupil jako korepetitor do brněnské opery a prodloužil svá léta studiem na Akademii múzických umění v Praze a brzy na to přestoupil na nově otevřenou Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, opět pod vedením Viléma Petrželky. Roku 1947 získal Jan Novák stipendium,4 a tudíž i možnost pobytu a studia v USA. Od června roku 1947 do února 1948 získával cenné zkušenosti v Lenoxu ve státě Massachusetts.

2

Všichni muži narozeni roku 1921 byli povoláni na práci, která spočívala převážně v odklízení trosek po bombardování. 3 Kniha o osudech českých studentů byla ve své době velmi populární. Líčí skutečné zážitky a charaktery postav z „totálního nasazení“. PTÁČNÍK, K. Ročník jedenadvacet, Praha 1954 4 Nadace Jaroslava Ježka pro mladé české skladatele

10

1.2. Stáž v USA

V Berkshire Music Center v Lenoxu navštěvoval letní kurzy pod vedením Aarona Coplanda. Zároveň také chodil na lekce dirigování, jež vedl Sergej Kusevický. Tamější atmosféra Jana Nováka naprosto nadchla a naplňovala. Vedli otevřené diskuze, výuka probíhala denně s výjimkou soboty a také to obrovské množství koncertů, kterých se účastnil. S profesory měl přátelské vztahy a svoboda, která panovala na přednáškách, byla pro něj fascinující. V Lenoxu byla provedena i některá jeho díla. Patřil mezi ně například písňový cyklus Carmina Sulamitis či Preludia na téma z Káti Kabanové, jež zahrál osobně na klavír. Kromě možnosti studia a poznání jiné kultury, než na kterou byl mladý Jan zvyklý, byl jedním z jeho nejvýznamnějších zážitků setkání s Bohuslavem Martinů. S tímto českým skladatelem se sešel již tři dny po svém příjezdu. Doba, kterou strávil pod vlivem Martinů, měla na jeho pozdější tvorbu velký vliv i přesto, že z počátku nebyl skladatel jeho prací příliš nadšen. Postupem času se však vypracoval a získal cenné informace, zkušenosti, inspirace, a také přátelství, které trvalo až do smrti Bohuslava Martinů v roce 1959. Pod vlivem Martinů začal také spojovat svou hudební tvorbu s literárními díly a dokonce čerpal inspirace i z oblasti malířského umění. Navštěvoval galerie, zajímal se o novinky z hudebnin, nechal se inspirovat i klavírním duem Pierra Luboshutze a Genii Nemenoff5 a rozhodl se, že ve stejném duchu založí duo s Eliškou Hanouskovou.6 Díky dobré dostupnosti notového materiálu v USA, si Jan přivezl velké množství literatury, jež nebylo v tehdejší ČSSR možno sehnat. Do vlasti se vrátil 25. února 1948.

5

Pierr Luboshutz a Genie Nemenoff začali jako jedni z prvních hrávat s klavíry naproti sobě, což umožňovalo kontakt a lepší souhru s partnerem. 6 Koncertní duo v tomto složení vzniklo roku 1952.

11

Otázky ohledně skladatelova návratu domů byly zodpovězeny plánovanou svatbou s Eliškou Hanouskovou 6. února 1949 v rodné Nové Říši. Jan Novák také plánoval následné studium na Akademii múzických umění v Praze, kde nabídli profesorské místo Bohuslavu Martinů, ten jej však odmítl z důvodů komunistické vlády po únoru 1948.

1.3. Padesátá a šedesátá léta v komunistické ČSSR

Život Jana Nováka se z počátku příliš nezměnil. Živil se jako korepetitor v brněnské opeře, spolupracoval s různými tanečníky na nových projektech a pokračoval ve vlastní tvorbě. Začal také pracovat na symfonické a filmově tvorbě. Získával zakázky ke skládání hudby k filmovým magazínům a také např. k loutkovým snímkům. Jakožto svobodomyslný občan a skladatel se nijak netajil svými názory a veřejně se hlásil ke studiu u Bohuslava Martinů. Dostával se tak do konfliktu s vedoucími představiteli Svazu československých skladatelů.7 Velký poprask způsobila zakázka na cyklus 5 polek na česká přísloví z roku 1953 pro Brněnský estrádní orchestr. Skladba měla splňovat formu masové písně vyzařující štěstí a víru v lepší budoucnost, ovšem v závěru jedné z polek přikomponoval Novák „ironické“ téma, které odkazovalo „do oněch míst“, čímž popudil nejen některé

7

Svaz československých skladatelů byl zásadně proti formalismu, subjektivismu a kosmopolitismu. Obzvláště brojili proti tzv. „západnímu modernismu“ a nezamlouvala se jim ani tvorba Leoše Janáčka, Aloise Háby či Bohuslava Martinů. Chtěli vrátit do hudby melodiku a témata obsahující národní tradiční hodnoty ve stylu Bedřicha Smetany a požadovanými hudebními formami měla být kantáta a masová píseň. Členy Svazu byli např. muzikolog Antonín Sychra, hudební kritik Miroslav Barvík, dále skladatelé Jan Seidel (masová píseň Kupředu, zpátky ni krok), Josef Stanislav či Václav Dobiáš.

12

členy orchestru, ale i komunistickou stranu.8 Jeho prohřešek mu byl naštěstí prominut a skladatel mohl pokračovat ve své práci, která ale po tomto extempore výrazně stagnovala. Příležitostně tedy komponoval, ale částečně se vrátil i k původnímu korepetování. Roku 1952 založili s manželkou Eliškou klavírní duo a roku 1958 se jim narodila první dcera Dora Nováková. Jan Novák i nadále brojil proti tehdejšímu politickému systému. Ze vzpomínek Pavla Blatného se stále více veřejně vyjadřoval o komunistické diktatuře a jako jeden z mála si dokonce dovolil nepřijít k volbám.9 Tímto chováním byla samozřejmě postihnuta i jeho skladatelská činnost, která byla pozastavena a Novák mohl pokračovat pouze v tvorbě pro loutkové filmy či rozhlasové a divadelní hry. Odmítnutím volit byl vyvíjen velký tlak na jeho osobu i celou rodinu a jeho odmítavý postoj byl potrestán vyloučením ze Svazu československých skladatelů. 30. května 1962 se manželům Novákovým narodila druhá dcera Clara Nováková.10 Přes veškeré obtíže si držel Jan Novák stále status skladatele ,,na volné noze“ díky zakázkám filmových režisérů. Od roku 1961 do roku 1967 napsal hudbu k sedmi filmům známého režiséra Karla Kachyni,11 spolupracoval také s Jiřím Trnkou, Martinem Hollým aj. Novák byl znovu přijat do Svazu československých skladatelů zásluhou podpory skladatelů z Prahy a v roce 1963 se stal jedním ze zakladatelů Tvůrčí skupiny A. Mezi členy této skupiny, později přejmenované na „Parasiti Appolinis“,12 patřili Josef Berg, Miloslav Ištvan, Alois Piňos, Zdeněk Pololáník a 8

Zdroj: Eva Nachmilnerová: Jan Novák (1921-1984) Kapitoly z tvůrčí biografie, Praha 2013 Pavel Blatný: Tři zastavení s Janem Novákem, Zastavení druhé: Svoboda, Hudební rozhledy 43, 1990, s. 277. 10 Clara Novak je světově uznávanou flétnistkou. Vystudovala na vysoké škole ve Stuttgartu, působila jako 1. flétnistka v Ensemble orchestral de Paris a vystupovala na světových pódiích typu Salle Pleyel v Paříži, Weill Hall / Carnegie Hall v New Yorku, City Hall Theatre v Hong Kongu, Leo S. Bing Theater v Los Angeles, Auditorio Leon de Greiff ve městě Bogotá, Festival Darmstadt aj. 11 filmy Trápení (1961), Kočár do Vídně (1965), Ať žije republika (1965), Noc nevěsty (1967) aj. 12 Toto jméno nesl již v antice spolek studentů. 9

13

hudební vědci Milena Černohorská a František Hrabal. Skupina se zajímala převážně o nové proudy v hudbě a založila také nový instrumentální soubor Studio autorů, jež interpretoval skladby jejích členů.13

13

Dirigentem Studia autorů byl Jiří Hanousek (švagr Jana Nováka).

14

1.4. Emigrace do zahraničí

Jan Novák těsně před 21. srpnem 1968 odjel do Itálie, kde se účastnil festivalu, na němž měla zaznít jeho skladba. Rodina si byla vědoma, že se nemůže a ani nechce vracet zpátky do komunistického Československa a rozhodli se odejít do exilu za ním. Setkali se ve Vídni, kde se mimo jiné sešli také s dirigentem Karlem Ančerlem, jeho manželkou Hanou, a také s hercem Janem Werichem. Celá rodina získala potřebné vízum do západního Německa a odjeli do města Ulm. Pomoc našli u svých známých, kteří je podporovali nejen morálně, ale i finančně.14 Ovšem opuštění všech přátel a známých z Brna a okolí, a také prostředí, kde byl skladatel považován za „váženého“, bylo pro Jana Nováka velmi frustrující. V té době již přemýšleli o přesunu do Dánska, kde měla Eliška Nováková zajištěné pracovní místo korepetitorky na tamější konzervatoři a později začala vypomáhat i ve filharmonii. Jan korepetoval v århuském divadle. ,,Nikdy jsme našeho kroku nelitovali, naopak jsme si byli vědomi, o co je náš život bohatší, plnější a šťastnější, než našich přátel v naší vlasti.“15 Situace v Československu se stále vyostřovala a incident z 16. ledna 1969, kdy se na Václavském náměstí upálil Jan Palach, měl velký dopad nejen na obyvatele ČSSR, ale i na ostatní. Jan Novák v důsledku toho napsal kantátu Ignis pro Ioanne Palach pro sbor a orchestr.16 Novák stále sledoval vývoj hudby ve světě a v létě 1969 se zúčastnil se svou skladbou Mimus magicus17 soutěže v italském městě Rovereto. Skladba získala první cenu a Jan Novák odjel do Itálie, kde byla také premiérována. 14

Byli to například německý skladatel Bernhard Rövenstruck, manželé Pandulovi, Dr. Hans Werner aj. 15 Písemné vyjádření Elišky Novákové Mgr. Evě Nachmilnerové (dne 3.1. 2013) 16 Skladba byla premiérována 15.dubna 1969 v Domě umělců v Praze pod taktovkou Františka Belfína. 17 Mimus magicus pro soprán, klarinet a klavír. Později byl part klarinetu nahrazen flétnou.

15

V Itálii získal nabídku na pracovní místo učitele na místní státní hudební škole, a také nabídku trvalého bydlení s rodinou. V Itálii mohl Jan více využívat svou oblíbenou latinu a tamější kultura a historie jej přímo uchvacovala, takže netrvalo dlouho a v Itálii začali nový život.

16

1.1.1. Pobyt v Itálii (1970-1978)

Pro celou rodinu byl přechod mezi životem v Dánsku a v Itálii velký šok. Obzvláště pro Elišku, která nechtěla přijmout nižší životní standard a „opožděnost“ vývoje v Itálii. Přes veškeré obtíže si nakonec tuto zemi oblíbili a přátelské přijetí, které se jim dostalo, bylo pro ně rozhodující, aby zde zůstali. Jan Novák s manželkou Eliškou korepetovali a věnovali se soukromé výuce hry na klavír. Dcera Dora pokračovala na klasickém gymnáziu, které zakončila úspěšně maturitou. Hrála také na klavír a své umění zdokonalovala na konzervatoři v Rivě. Mladší dcera Clara pokračovala v dokončení základní školy a velmi rychle se naučila italskému jazyku. Také se věnovala hudbě, zprvu hrála na housle, které ale později vyměnila za flétnu. Stejně jako její sestra studovala na konzervatoři v Rivě. Pro Jana Nováka bylo klíčovým seznámení s nakladatelem Dr. Guglielmo Zanibonem. Tato spolupráce mu zprostředkovala velkou podporu mnoha jeho děl, navázali také přátelství a obě rodiny se často navštěvovaly. Se svou manželkou znovu obnovili koncertní činnost, kterou ale z důvodu omezených možností koncertních sálů přeměnili do hry čtyřručních skladeb. Jako skladatel měl Jan Novák větší volnost a mohl se věnovat tvorbě naplno. Také se věnoval své oblíbené latině, studiu antické literatury, římských dramatiků aj. Založil sbor Voces Latinam, který byl tvořen převážně z neprofesionálních zpěváků.18 Pro toto těleso složil řadu písní, s nimiž koncertovali.

18

Byli zde například profesoři z gymnázia, lékaři, hudební vědci, hoteliéři aj. Při některých vystoupeních byli členové sboru oděni v klasických římských tógách s vavřínovými věnci na hlavě.

17

V listopadu roku 1972 zorganizoval festival Feriae Latinae, pro který vznikla skladba Dulcitius.19 Na tomto festivalu mimo jiné probíhala i recitační soutěž.20 I přes několik málo příležitostí a vlastní snahy prorazit, se rodina potýkala s finančními problémy, jelikož v oblasti malého městečka, kde žili, nepřicházely větší skladatelské nabídky. Itálie byla skladatelovu srdci velice blízká, ale i tak zvažoval přesun do Německa, odkud nabídky přicházely. Také chtěl zajistit dcerám dobré vzdělání, a tak odjel na dva měsíce do Mnichova, kde se snažil získat kontakty a třeba i nabídku pracovního místa. Vrátil se pouze s odmítnutím vysoké školy v Trossingenu. Nakonec se přece jen během letních prázdnin roku 1978 přestěhovali do německého Ulmu.

1.1.2. Pobyt v Německu (1978-1984)

Ještě v létě 1978 nepovažovali Novákovi svůj odchod do Nového Ulmu za definitivní. Eliška Nováková získala místo v Ludwigshafenu a později i přislíbené místo v Ulmu. Její manžel učil na hudební škole taktéž v Novém Ulmu předměty hudebně-teoretické (dějiny hudby, hudební formy, základy skladebných technik, sluchovou analýzu aj.). Starší dcera Dora dokončila střední školu v Itálii, a poté nastoupila na vysokou školu ve Freiburgu k pedagogovi Vitaly Margulisovi. Od roku 1981 pokračovala ve svých studiích v New Yorku u Rudolfa Firkušného, 19

Roku 1974 byla tato skladba provedena sborem Voces Latinae v Římě při příležitosti 20. výročí časopisu Latinitas. Ve Vatikánu se Jan Novák a členové sboru osobně setkali s papežem Pavlem VI. 20 Dcera Clara získala za recitaci Ezopových bajek hlavní cenu.

18

kde později působila i jako asistentka. Clara Nováková přestoupila na německé gymnázium, kde se opět seznamovala s novým prostředím i dalším cizím jazykem. Své flétnové dovednosti zdokonalovala pod soukromým vedením Miroslava Ondráčka,21 a poté úspěšně vykonala přijímací zkoušky na vysokou hudební školu ve Stuttgartu do třídy profesora Schokowa. Díky svým vynikajícím výsledkům získala stipendium a odešla studovat do Paříže k Michelu Débostovi. Svým dcerám, vynikajícím hudebnicím, Jan Novák věnoval spoustu skladeb. Pro skladatele ovšem nebylo toto období velice plodné. Kromě spolupráce s Rafaelem Kubelíkem22 nedostával žádné větší nabídky ke kompozici. Až díky latině a umění citlivého zpracování latinského metra ve svých skladbách, získal příležitost k další tvorbě. Setkání s Wilfriedem Strohem,23 latinským filologem, přineslo další spolupráci a kýženou popularizaci latinského jazyka. V roce 1982 začali společně pracovat a organizovat 1. ročník Latinského festivalu Ludi latini,24 který se konal ve württemberském Ellwangenu. Na zahájení tohoto festivalu zazněly skladby Columbae pacis a Apicius modulatus pro soprán nebo tenor a kytaru. Následujícího roku nastoupil Jan Novák na vysokou hudební školu ve Stuttgartu (Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst) na pozici pedagoga předmětů hudební teorie a sluchové analýzy. Po měsíci byl nucen odejít z důvodu vážné operace mozkového nádoru. V těchto letech můžeme pocítit také změnu ve skladatelově tvorbě, jejíž příčinou mohlo být i zásadní zhoršení zdravotního stavu. Vznikaly především komorní skladby méně závažné a z hlediska délky výrazně kratší. Další příčinou nešťastného období bylo i několikanásobné zrušení provedení jeho děl. V březnu 1984 bylo odřeknuto představení baletu Aesopia a následně i provedení kantáty Dido, jež mělo být uvedeno Rafaelem Kubelíkem 21

Bývalý člen Státní filharmonie Brno. V letech 1961-1979 působil v Mnichově jako šéfdirigent Symfonického orchestru. 23 Profesor mnichovské Luswig-Maximilians-Universität. 24 1. ročník festivalu se konal až o rok později 1983. 22

19

s newyorskou filharmonií v New Yorku.25 Obzvláště do tohoto koncertu vkládal skladatel velké naděje, jelikož uvedení této kantáty na významném pódiu pod taktovkou významného dirigenta mohlo přinést jeho tvorbě větší popularitu a prosazení se do povědomí širší veřejnosti. Provedení této skladby se nakonec uskutečnilo, ale bohužel až dva roky po jeho smrti. Jan Novák zemřel 17. 11. 1984 v Ulmu po vyčerpávajících zdravotních problémech. První smuteční obřad, na němž zazněla slova přítele Wilfrieda Stroha, byl vykonán v německém Ulmu. Poté byla urna odvezena do Novákem milované Itálie, kde se konal druhý obřad. Na obou těchto pohřbech zazněly Novákovy skladby Sonáta Chiesa II. (2. věta) a Corona Spinosa (Trnitá koruna) pro flétnu. Jeho ostatky byly uloženy na hřbitově Borgo Sacco. Do povědomí veřejnosti se nakonec dostal. V roce 1990 byla v Československu uvedena jeho díla Aesopia a Dulcititus a na hudební škole v Roveretu bylo založeno tzv. Laboratio Novák, jež si dalo za úkol pečovat o hudební odkaz skladatele i zásluhou konání koncertů, na nichž byly jeho skladby prováděny. V Nové Říši, skladatelově rodišti, byla 27. 4. 1996 odhalena na jeho počest a památku pamětní deska.

25

Rafael Kubelík si před odjezdem do New Yorku zlomil ruku a koncert byl nucen odřeknout.

20

2. Tvorba Jana Nováka

Předlohou ke skladbám a cyklům Jana Nováka byly převážně básně, ódy či milostná poezie antických autorů Horatia, Vergilia, Catulla, Phaedra a Martilia. Ovšem i samotný skladatel byl činným básníkem a i jeho vlastní básnická tvorba jej inspirovala ke zhudebnění.26 Vydány byly jeho sbírky básní jako např. Ludicra (Kratochvíle), Suaviloquia (Příjemnosti), Incursus Barbarorum MCLVIII (Vpád barbarů 1968) a jiné. Celkově bylo latinskými texty inspirováno třicet dva Novákových děl. Unikátem je, s jakou lehkostí skladatel tento jazyk ovládal a jakým způsobem dokázal pracovat s jeho metrickým členěním. Na rozdíl od ostatních skladatelů 20. století nevyužíval Novák latinu jako vyjádření monumentality daného díla, ale v naprosté symbióze s rytmem a rýmem oživil antické verše zajímavým užitím dnešních výrazových prostředků. Výčet děl Jana Nováka by byl velmi obsáhlý, proto se v této kapitole zaměřím na díla inspirována latinskými básněmi řeckého lyrika Horatia a především na skladbu Cithara poetica pro sólovou kytaru. Horatius byl Novákovým oblíbeným autorem a jeho verše byly pro něj velice inspirující. Vášeň a nadšení z básníkovy tvorby potvrdil například ve své skladbě X. Horatii carmina ad claves modulata27 pro zpěv či sbor a klavír, kde se Novák přesně drží tématické souvislosti. V dalším devítivětém cyklu Servato pede et pollicis, který vznikl roku 1972, skladatel podobně následuje dané metrické struktury. Do češtiny bychom mohli tento název přeložit jako Podle metra a úderu palce. Při doprovodu básní v dobách antiky byly používány strunné nástroje drnkací. Zmíněný úder palce je právě ono bouchnutí palcem o struny lyry. Zhudebněné básně obsahově vypovídají o radostech, ale i strastech života, o kráse

26 27

Jan Novák se podepisoval pod pseudonymem „Neandr“. Toto dílo nebylo dodnes publikováno.

21

žen, o lásce, víně a užívání si života. Přinášejí také zamyšlení o pomíjivosti života a o smrti. Na Horatiovy texty, i když ne tak zřetelně postřehnutelné díky chybějící textové lince, je napsáno další instrumentální dílo Odarum Concertus z roku 1973 pro smyčcový soubor a již zmiňovaná Cithara poetica pro sólovou kytaru, která byla napsána roku 1977.

22

2.1. Obecně o kytarových kompozicích

I když se Jan Novák věnoval převážně sborové a orchestrální tvorbě, neopomíjel ani sólové nástroje, mezi něž patřila nejčastěji flétna, klavír, varhany, ale také kytara. Pro tento nástroj vzniklo v období 1970-1980 hned několik skladeb, ať už v sólové či komorní podobě. Za zmínku jistě stojí Rosarium-9divertimenti pro 2 kytary (1975), dále Chorea vernales, která byla napsána pro flétnu a klavír nebo kytaru a později také zpracována pro flétnu, smyčcový orchestr a harfu s celestou nebo klavírem. Z další komorní tvorby můžeme jmenovat skladbu Sonata serenata pro housle a kytaru (1981). Ani ve vokální tvorbě neopomíjel Jan Novák kytaru a její doprovodné možnosti. Na začátku 80. let 20. století vznikaly skladby jako De Amore Amaryllidis Carmina (Octavius Aprilis) pro zpěv a kytaru (1970), Cantiones Latinae Medii et Recentioris Aevi pro zpěv a kytaru (1971) a Apicius Modulatus pro soprán nebo tenor a kytaru (1971), jež byl inspirován kuchařskými recepty Apricia a Martiala. Posledním a neméně důležitým dílem zahrnující tento strunný nástroj, je sedmivěté Concerto Eurydicae (1971) pro kytaru a smyčcový orchestr.

23

2.2. Cithara poetica

Cithara poetica je cyklická skladba pro sólovou kytaru sestavená z pěti částí, které lze interpretovat i samostatně, proto ji můžeme přiřadit k tzv. nižšímu typu cyklu. Názvy jednotlivých skladeb nabízejí možnost výkladu typu hudby jako programní, ale ve skutečnosti to jsou typické charakteristické skladby vyjadřující jen pocit, charakter nebo ilustraci. Skladba je založena převážně na metrorytmické složce střídáním dlouhých a krátkých slabik v textu tak, aby melodie přesně dodržovala tyto zásady. Celkově jsou antické verše založeny na principu střídání dlouhých a krátkých slabik nejčastěji v poměru 2:1, přičemž dvě jsou slabiky dlouhé a jedna krátká.28

Základem

jsou

-

daktyl

– ᴗ ᴗ

-

spondej

– –

-

trochej

– ᴗ

-

jamb

ᴗ –

stopy,

z nichž

nejčastěji

používané

jsou:

Spojením těchto stop vznikaly antické verše jako například hexametr, jenž se skládal ze šesti daktylských stop, které byly místy nahrazeny i spondejem. Dalším veršem byl takzvaný pentametr, sestavený ze dvou totožných částí. Časté byly i kombinace těchto veršů, které dohromady vytvářely určitou formu.

28

Na rozdíl od našeho střídání přízvučných a nepřízvučných slabik.

24

2.2.1. Horatiovo dílo

Horatiovy básně nebyly zprvu velmi známé a to ani v literárních kruzích. Jeho první kniha Satir byla publikována v r. 34/33 př. n. l. Nejedná se ovšem o výsměšné verše, ironické či kritizující tehdejší společnost. Jde spíše o básně nesoucí se v duchu, který Římané nazývali saturae, pestrá směsice. Sám autor je také nazývá sermones, rozmluvy. Druhá kniha byla vydána o 3 roky později a v tom samém roce ještě publikoval knihu Epód, kterou psal celých deset let. Na rozdíl od Satir, v nichž používal hexametr, byla tato kniha psána především jambem. Přestože se nejedná o velmi rozsáhlé dílo, je zřejmé, že jde o výrazný celek první etapy jeho života. Další roky pracoval na čtyřech knihách Ód nazývaných také Carmina (Básně), které byly vydány po roce 23 př. n. l. Právě z této sbírky byly použity verše k cyklu Cithara poetica. Horatiovy Ódy jsou lyrickými písněmi s velmi různorodou tématikou, ať už se jedná o písně erotické, pijácké, reflexivní, příležitostné či hymnické. Oproti řeckým ódám nemají hudební doprovod. Objevuje se zde často dialog mezi autorem a adresátem básně, kterému autor sděluje svou životní filozofii. Některé ódy jsou přímo věnované bohům. Zprvu se zdá, jakoby básně byly náhodně seskupeny a jednalo se pouze o určitou exhibici virtuozity, s níž Horatius střídá velmi obtížná řecká metra a sloky, které jsou pro římskou poezii novinkou. Sám autor hrdě prohlašoval, že těmto řeckým písním dokázal jako první dát latinský hlas. Horatius nacházel inspiraci u klasiků archaické řecké lyriky, jako byli například Archilochos, Tyrtaios, Sapfó a jiní. První báseň z Ód je věnována Maecenatovi29 a v poslední z nich hovoří o vlastní nesmrtelnosti, jež bude zachována v jeho tvorbě. Za vrchol jsou považovány tzv. římské ódy (III., 1-6). Poslední čtvrtá kniha Ód je v kontrastu s předchozími knihami plná monumentálního patosu. 29

Maecenas byl Horatiův sponzor a ke konci života také dobrý přítel, který jej doporučoval Augustovi. Po smrti odkázal Horatius Augustovi celé své jmění.

25

Tato sbírka ovšem nebyla velmi úspěšná a uznávaná, proto se Horatius vrátil k původnímu lehce ironickému obsahu svých básní, jako byly Satiry, které mu vynesly slávu a proslulost. V letech 19-15 př. n. l. vydal sbírky Epistolae a Listy, které mají se Satirami hodně společného. Dvě knihy Listů byly novým útvarem knihy, složené ze samých dopisů. Jejich dnešním posledním číslem je báseň Ad Pisones (List Pisonům), která byla sto let po Horatiově smrti považována za samostatnou knihu a pojmenována jako De arte poetica (O umění básnickém).

2.3. I. věta Ad Apollinem

První věta celého cyklu je věnována bohu Slunce a má slavnostní, až hymnický charakter. Je uvedena malou introdukcí, a poté následuje nápěv písně, který autor různě obměňuje, avšak celou dobu je toto téma velmi dobře rozpoznatelné.

Ukázka č. 1 – Téma I. věty Ad Apollinem

26

Po první části následuje krátká hudební plocha, která má víceúčelovou funkci. Může se jednat o mezivětu nebo vnitřní introdukci. Melodie zůstává ve stejném rytmu jako téma v první části a sekvenčně se pohybuje směrem nahoru, až k vrcholu celé skladby. Poté následuje opět krátký „úvod“ jako na začátku a opakuje se celý první díl bez psané repetice. Celou část uzavírá konsonantně čistý akord E dur. Hudební forma by se dala definovat jako malá třídílná, ovšem bez kontrastního dílu s rozšířením o introdukci, mezivětu, vnitřní a finální kodu. I přes to, že je tato věta psána jako allegretto, nevyžaduje příliš rychlé tempo. Introdukční charakter lze stejně vyjádřit i pomalejší interpretací, důležité je zachycení právě onoho slavnostního vstupního charakteru celé skladby.

2.4. II. věta Ad Faunum

Druhá věta je kontrastní svým tempem s označením allegro, užitím komplementárního rytmu, a také svým radostným jásavým charakterem, jenž je vyjádřen užíváním kratších notových hodnot. Intervalové vzdálenosti navozují pocit skákání a bezstarostnosti onoho Fauna, který skotačí s Nymfami a jemuž je také celá věta věnována.

Ukázka č. 2 – Téma II. věty Ad Faunum

27

I druhá věta začíná krátkou předehrou, která navodí atmosféru hned následujícího tématu a prvního dílu s výše uvedeným komplementárním rytmem a určitým pocitem „prchavosti“. Skladatel používá změny metra z 5/8 na 4/8 a 6/8 takt. V taktech, kde se opět vrací k 5/8 taktu, nastává interpretační zlom a náhlá změna stále „utíkajícího“ rytmu, vyjádřena šestnáctinovými hodnotami a použitím ostřejšího rejstříku. Zde také nacházíme rytmickou spojitost s pátou větou, která využívá tohoto modelu v celé své délce.

Ukázka č. 3 – II. věta Ad Faunum takty 19-22

Poté následuje krátká mezivěta v terciových postupech a návrat k původnímu schématu. Celá věta kromě úvodu se znovu opakuje.

2.5. III. věta Threnus in Quintilium

Tato část prezentuje všechny principy výstavby hudební plochy ostatních skladeb cyklu Cithara poetica, a proto se jí budu věnovat důkladněji. Do češtiny bychom mohli název této věty přeložit jako Nářek pro Quintilia. Charakter je velmi ponurý, až depresivní. Nezpěvné postupy (fis² e² h¹ f² e² c² es² d² c²) vyjadřují pláč a smutek.

28

Ukázka č. 4 – Téma III. věty Threnus in Quintilium

takt 1-3 introdukce Introdukce je netematická, stupnicovou pasáží definuje mixolydický modus od a. Významná je zde rytmická složka, která šestnáctinovou pasáží vytvoří pocit naléhavosti a postupným zmenšením hybnosti a výrazného decrescenda v následujících dvou taktech napětí uvolňuje. Tímto připraví charakter následujícího tématu. Pod notovým zápisem jsou napsána počáteční slova textové předlohy „Quis desiderio…“, přeloženo jako „Někdo chybí, je pohřešován“ ve smyslu, že zemřel. takty 4-25 díl a Díl a je sestaven ze šesti třítaktí, které odpovídají veršům předlohy. První třítaktí tvoří základní motiv, který se postupně rozvíjí, zvětšuje se jeho ambitus i hybnost a melodicky se deformuje. Zde pociťujeme hudební vyjádření žalu, vzlykotu, nářku. takty 25-27 Dvoutaktí, které je při opakování D. S. al Coda závěrečnou kodou. takty 28-32 mezivěta episoda Tato episoda je vytvořena ze seco akordů hraných flagolety, čímž kontrastuje

29

s dílem a, kde se naopak uplatňují pouze akordické rozklady. Charakter těchto pár taktů můžeme popsat jako uvolňující či rozjímavý. takty 33-36 vnitřní introdukce Tato část je shodně vystavěna s úvodní introdukcí a současně má funkci modulační mezivěty, která připravuje následující plochu. takty 37-55 díl x provedení Tento díl je vytvořen evolucí myšlenek tématu z předchozího dílu, který odpovídá klasické motivické práci s tématem, včetně značného vzdálení se od původního mixolydického modu. Napětí zde zvyšuje i krácení původních třítaktových motivů na dvojtaktí. Nečekané je zde pocitově až katarzní vyústění celého dílu v taktech 54 a 55, kde zazní akord C dur. takty 56-59 mezivěta episoda Tato mezivěta episoda je shodná s plochou v taktech 28-32. takty 60-63 vnitřní introdukce Opět shodná s úvodními takty 1-3.

Opakováním těchto ploch v odlišných souvislostech získává skladba větší soudržnost. Poslední díl skladby je opakovaný (D. S. al Coda) díl a, zakončený dvoutaktovou kodou v taktech 26-27. Přesné schéma skladby je tedy: i | a | mv ep | vn i | x | mv ep | vn i | a | k

30

2.6. IV. věta Ad Melpomenen

Čtvrtá věta, věnovaná múze tragédie, je nezvykle ve stejném tempovém označení andante jako věta předchozí, tudíž tempově není kontrastní, ale její harmonický průběh působí mnohem optimističtěji. Začíná čtyřdobým neúplným zahuštěným akordem ve forte, a poté následuje opět krátká introdukce, kterou je možno pojmout rubatově.

Ukázka č. 5 – Téma IV. věty Ad Melpomenen

První díl a je tvořen rozloženými akordy a celý se následně i s krátkou introdukcí opakuje. Druhý díl-provedení začíná akcentovanými akordy C dur a změnou rytmu z předchozích rozložených akordů v šestnáctinových hodnotách, mění dojem na ostřejší a bojovnější charakter, který následně zklidňuje opět rozloženými akordy v připomínající mollové kadenci. Závěrečné takty definují mixolydický modus od a.

Ukázka č. 6 – IV. věta Ad Melpomenen takty 16-19

31

2.7. V. věta Ad Mercurium

Pátá věta je věnována bohu obchodu Mercuriovi. Začíná ve frygickém modu od h, kterým byla vyjadřována rozhodnost a odhodlanost. Celá tato věta se také nese v tomto duchu a probíhá bez jakýchkoliv agogických či tempových změn. Jako jediná nemá introdukci, což lze chápat ve významu: „žádná velká slova, jde se rovnou na věc.“

Ukázka č. 7 – Téma V. věty Ad Mercurium

Melodie je vedena v basu a má figurativní doprovod. Pro dokonalou interpretaci je třeba zvolit přesný prstoklad v pravé ruce tak, aby byla melodie s doprovodem dynamicky vyrovnaná. Jak už bylo uvedeno, pojící rytmický prvek s druhou větou se zde objevuje mnohem častěji.

Ukázka č. 8 – V. věta Ad Mercurium takty 22-24

32

Forma této věty je podobná předchozím. První díl a je převzat z vokální podoby, následují dva takty krátké hudební plochy, kterou bychom mohli nazvat mezivětou, jež nás přivádí k provedení. Následující provedení ovšem není nijak významně kontrastní k prvnímu dílu. Používá stejný komplementární rytmus a změny taktu z 4/8 na 5/8 či 6/8. Na konci použil autor stupnicovou řadu a poslední akord, kterým je čistý A dur s basem E, uzavírá celý cyklus.

2.8. Shrnutí

Všechny věty cyklu Cithara poetica jsou sobě navzájem velmi podobné. Ani jedna nepřesahuje rozsah malé formy, melodická složka má vzhledem k původu témat vokální charakter a je důsledně diatonická. Převažují v ní postupy, intervalové skoky jsou konsonantní (výjimkou je III. věta Threnus in Quintilium). V některých úsecích melodie přesně definuje modus, ale většinou je vedena tak, že žádný stupeň nevykazuje znaky uklidnění ve smyslu tóniky. Harmonická složka je stejně jako melodická složka důsledně diatonická. Akordy jsou většinou spojovány a nejsou rozvedeny. Kadenční vztahy se ve skladbách vyskytují minimálně a pocit tonálního centra zastupují časté prodlevy. Stavby akordů vycházejí z tradičního durově-mollového diatonického systému, jen občas se ve větách vyskytují akordy kvartové a zahuštěné.

33

Závěr

V této práci jsem se zabývala osobností českého skladatele 20. století – Jana Nováka. Nechyběla zde bibliografie s uvedením významných děl spolu s inspiračními zdroji a stručná analýza skladby Cithara poetica pro sólovou kytaru. Všech pět částí jsem rozebrala z hlediska formy, harmonie, melodie i rytmu. Toto téma jsem si vybrala, jelikož hudba Jana Nováka je mi velmi blízká a jeho kytarová tvorba je pro mne zajímavou nejen z hlediska posluchačského, ale také z hlediska interpretačního. Analýza tohoto cyklu byla pro mne velmi přínosnou v pochopení skladatelova záměru a obohacující v nalezení inspiračních zdrojů v Horatiově básnické tvorbě. Zajímavá byla především netradičně užitá metrorytmická složka, která důsledně kopíruje akcentaci latinského jazyka, a také vyobrazení charakterů postav řeckých bohů a múz, jimž byly jednotlivé věty věnovány.

Cithara

poetica

jistě

nepatří

v rámci

Novákovy

tvorby

k nejzávažnějším, ale neměli bychom ji nazývat ani dílem okrajovým. Přestože se Jan Novák věnoval především klavírní a vokální tvorbě, rozhodně by nebylo správné opomenout jeho skladby pro sólové nástroje. Z velké části se jedná o kompozičně zajímavé celky, v nichž můžeme nalézt nevšední prvky a spojitost se skladatelovým oblíbeným latinským jazykem. Kytara a repertoár pro tento nástroj se pořád vyvíjí a oslovuje stále více skladatelů ke kompoziční práci. Tato tvorba jistě stojí za pozornost a zájem nejen profesionálních kytaristů, ale i široké veřejnosti.

34

Použité informační zdroje

BLATNÝ, Pavel: Tři zastavení s Janem Novákem, Zastavení druhé: Svoboda, In: Hudební rozhledy 43, 1990, s. 277. FLAŠAR, Martin: Jan Novák, žák Bohuslava Martinů, Hudební věda 43, 2006, s. 59-74 HENZLOVÁ, Blanka: Osobnost Jana Nováka. Tvůrčí profil skladatele se zaměřením na skladby pro klavír a cyklus Odae, diplomová práce (JAMU), Brno 2001 NACHMILNEROVÁ, Eva: Jan Novák (1921-1984): Kapitoly z tvůrčí biografie, disertační práce (Karlova Univerzita), Praha 2013 NOVÁK, Jan: Cithara poetica, Ed. Moeck Nr.7003, 1988 SALÁKOVÁ, Magdaléna: Musica poetica latina aneb poválečná vokální tvorba českých autorů na světské latinské texty se zaměřením na dílo Jana Nováka, disertační práce (Karlova Univerzita), Praha 2013

SVOBODOVÁ, Dana, STEHLÍKOVÁ Eva: De arte poetica = O umění básnickém, Praha: Academia, 2002

Internetové zdroje: Nováková, Clara (copyright): Jan Novák [online] 2011[cit. 2013-1-20]. Dostupné z:

35

Přílohy 1. Pamětní deska na rodném domě Jana Nováka v Nové Říši

36

2. Vyznamenání prezidenta Václava Havla věnované Janu Novákovi in memoriam 28. října 1996

37

3. Notový materiál – Jan Novák: Cithara poetica

38

39

40

41

42

43

44

45

46