Jan Nepomucký v ŠVP Základní školy Nepomuk

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání

Závěrečná práce

Jan Nepomucký v ŠVP Základní školy Nepomuk

Vypracovala: Mgr. Eva Vápeníková Vedoucí práce: Mgr. Renata Jandová České Budějovice 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji závěrečnou práci vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 30. dubna 2016

Eva Vápeníková

Anotace Hlavním obsahem mojí závěrečné práce je prezentace využití tématu osoby svatého Jana Nepomuckého při výuce žáků Základní školy Nepomuk. V práci popisuji především využití tématu v hodinách českého jazyka, prvouky, výtvarné výchovy, hudební výchovy, tělesné výchovy, matematiky, člověka a světa práce a informatiky v návaznosti na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a Školní vzdělávací plán Základní školy Nepomuk. Práce ukazuje, že volbou vhodného tématu je možné vzájemně provázat výuku mezi všemi předměty prvního stupně základní školy. Součástí práce jsou mimo jiné přílohy zobrazující výsledky práce žáků naší školy, které se vážou k tomuto tématu.

Klíčová slova RVP, ŠVP, 1. stupeň ZŠ, český jazyk, prvouka, výtvarná výchova, hudební výchova, tělesná výchova, matematika, člověk a svět práce, informatika, Svatý Jan Nepomucký.

Abstract The main content of my document is the presentation of using St. Jan Nepomucký theme in the lessons of the elementary school in a town Nepomuk. There is a description of using of St. Jan Nepomucký theme for lessons: Czech language, science, art, music, physical education, maths and IT in the context of The Curriculum for Elementary Schools and The Curriculum of The Elementary School in Nepomuk in this document. It is shown that a good theme is able to connect all lessons for primary school. The document includes several annexes, which show the worksheets of pupils and their answers.

Key words The Curriculum for Elementary Schools and The Curriculum of The Elementary School in Nepomuk, Czech language, science, art, music, physical education, maths, IT, St. Jan Nepomucký.

Ráda bych na tomto místě poděkovala paní Mgr. Renatě Jandové za podnětné návrhy, rady a připomínky a především za její ochotu a pomoc při zpracování této závěrečné práce.

Obsah ÚVOD

8

1

POLITICKÁ SITUACE V PŘEDHUSITSKÝCH ČECHÁCH

10

2

ŽIVOT SV. JANA NEPOMUCKÉHO

12

2.1

Životopis Jana z Nepomuku

12

2.2

Volba nového opata v Kladrubech

15

2.3

Zatčení, výslech a smrt

17

3

LEGENDA, SVATOŘEČENÍ A KULT JANA NEPOMUCKÉHO

18

3.1

Vyobrazení

18

3.2

Vznik legendy

18

3.3

Legendy

19

3.4

Jan Nepomucký a baroko

20

3.5

Prohlášení za svatého

21

3.6

Vývoj kultu Jana Nepomuckého

22

3.7

Osvícenství a první republika

23

3.8

Patron

24

3.9

Nepomucké kostely

24

3.10

Poutní chrám svatého Jana Nepomuckého

24

3.11

Svatojánské muzeum v Nepomuku

25

4 4.1

4.2

VYUŽITÍ TÉMATU JANA NEPOMUCKÉHO V HODINÁCH Český jazyk

26 26

4.1.1

Divadelní představení

26

4.1.2

Sloh

27

4.1.3

Čtení

27

Prvouka

30

4.2.1

Výroba leporela

30

4.2.2

Poznávání Jana Nepomuckého

30

4.2.3

Návštěva muzea

30

6

4.3

Výtvarná výchova

32

4.3.1

Výstava ve Svatojánském muzeu

32

4.3.2

Postava Jana Nepomuckého

32

4.4

Hudební výchova

33

4.5

Tělesná výchova

34

4.6

Matematika

36

4.7

Člověk a svět práce

38

4.8

Informatika

39

5

ZÁVĚR

41

LITERATURA

43

SEZNAM PŘÍLOH

45

PŘÍLOHY

48

7

Úvod Za 15 let mého působení ve školství jsem učila na řadě škol v Plzni a blízkém okolí. 1. ledna 2015 jsem zakotvila v Základní škole Nepomuk. Vždy, když jsem se svými žáky hovořila o svatém Václavovi, připomínala jsem jim, že je to největší český patron. Přece podle pověsti to je on, kdo pojede v čele blanických rytířů, až bude české zemi nejhůře. U svých žáků v Nepomuku jsem ale tvrdě narazila. Začala jsem uvažovat, zda nemají třeba pravdu. V cizině o sv. Václavovi příliš mnoho nevědí. Nabízí se totiž otázka, co by se stalo, kdyby nebyl zavražděn svým bratrem. Jistě by se nestal světcem, ale pravděpodobně by finančně zruinoval české knížectví a dnes bychom se o něm učili jako o knížeti, který způsobil bankrot českých zemí. Když jsme si na jaře loňského roku začali rozmýšlet, o čem by měly naše závěrečné práce pojednávat, moje volba byla naprosto jasná a jednoznačná. Cílem této závěrečné práce je pojednat o životě tohoto nejvíce diskutovaného českého světce a ukázat, jak s tímto bezesporu nejznámějším nepomuckým rodákem seznamujeme žáky v naší základní škole a jak nás Jan Nepomucký provází během celé třetí i čtvrté třídy. Svou práci jsem rozdělila na dvě části – pojednání o životě Jana Nepomuckého a využití postavy Jana Nepomuckého při výuce. Jak jsem postupovala? V počáteční fázi jsem se zaměřila na výběr odpovídající literatury. Mezi základní práce, ze kterých jsem čerpala, patří především publikace Emanuela Vlčka, Jaroslava Václava Polce a diplomová práce mé kolegyně Růženy Kodýtkové, jejíž název je Historie Nepomuku. Postupem času jsem si začala uvědomovat, že to, co většina z nás ví o Janu Nepomuckém, je vlastně pohádka. To ale vůbec nevadí. Dospělí i děti potřebují pohádky. Pohádky a pověsti učí člověka řádu. „Kdyby po staletí na naše předky nepůsobil příklad světců, mohli bychom dnes být jenom národem vlčáků.“ (Vlček, E.: 1993, s. 25) Je obrovská škoda, že dnes velká část dětí nezná klasické české lidové pohádky. Rodiče často argumentují tím, že znají pohádky jiné, nové, ale já si myslím, že

8

v tom je obrovský rozdíl. Vždyť lidové pohádky jsou tady po dlouhá staletí, vycházejí z archetypů a pomáhaly lidstvu přežít. „Všechny děti potřebují pohádky. Víš, co by z nich vyrostlo bez pohádek? Hloupí lidé, kteří by ani nevěděli, že se má pomáhat princezně, a ne drakovi.“ (Svěrák, Z.: 2005, s. 12) Naštěstí se dnes už najde spousta knížek, ve kterých jsou pro děti převyprávěné nejznámější české pověsti. Já osobně mám nejraději Staré pověsti české od Jany Eislerové. V druhé fázi jsem pátrala, jak moje kolegyně zařazují poznatky o Janu Nepomuckém do výuky. Ve třetí fázi jsem využila svých zkušeností s použitím tématu Jana Nepomuckého v předmětech český jazyk, prvouka, výtvarná výchova, hudební výchova, tělesná výchova, matematika, člověk a svět práce a informatika. Žáci se na našich školách setkávají s regionálními otázkami po celou dobu prvního stupně základní školy. Využití osobnosti Jana Nepomuckého považuji za vhodnou metodu jak žáky motivovat k práci v hodinách, prohlubovat v nich jejich vztah k rodné obci, zemi, vlastenectví a přibližovat jim život našich předků.

9

1 Politická situace v předhusitských Čechách Za vlády Karla IV. mu byla církev oporou. Arcibiskup Arnošt z Pardubic byl charizmatický a shodl se s císařem na všem zásadním. Již v této době se Evropa potýkala s velkými problémy, které skončily tzv. velkým papežským schizmatem, kdy katolické církvi vládli nejprve dva, později dokonce tři papežové. Stárnoucí císař Karel IV. chtěl vše urovnat, ale než se mu to podařilo, zemřel. Když Karel IV. zemřel, v Čechách nastoupil na trůn jeho mladičký syn Václav IV. Ten po Karlovi zdědil zkušené úředníky, kteří ale stárli a byli nahrazováni tzv. milci, novými mladými rádci, kteří se ale zajímali především o svůj vlastní prospěch. Noví Václavovi rádcové byli bezcharakterní, chtěli pro sebe jen urvat peníze, záměrně škodili arcibiskupovi. Václav IV. byl velice sečtělý, miloval poezii, ale neměl schopnosti ani ambice svého výjimečného otce. Velice rád se věnoval lovu a měl labilní povahu. Navíc žil ve špatné době. Evropu v té době sužoval mor a tzv. malá doba ledová. Když ještě za vlády Karla IV. zemřel Arnošt z Pardubic, na arcibiskupský stolec nastoupil šlechtic Jan z Jenštejna. Také on byl umělecky založený, psal poezii a Karel IV. chtěl, aby byl Václavovým rádcem a spolupracovníkem. Bohužel, stejně jako Václav IV. byl i Jan velice senzitivní a psychicky labilní. V mládí žil životem středověkého šlechtice, pak velice těžce onemocněl, unikl smrti jen o vlásek a od té doby se hodně změnil. Žil velice asketicky, nosil žíněnou košili, bičoval se. Nebyl diplomat, neuměl dělat kompromisy. Podporoval římského papeže Urbana, protože jeho strýc Jan Očko z Vlašimi byl v Římě kardinálem. Václav IV. začal podporovat avignonského papeže Klementa VII., a to byl jeden z důvodů rozkolu mezi Václavem IV. a Janem. „Ve Václavově politice často převládala improvizace, paradoxně doprovázená vysokým míněním o vlastních státnických schopnostech. Jenštejn se zase nechával strhnout až horečnatým zaujetím pro své nápady, často vystupoval autoritativně a odmítal kompromisy.“ (Pět hvězd, 2013, s. 34)

10

Václav IV. požádal papeže bez vědomí arcibiskupa o milostivé léto. To byl půlrok, kdy do Prahy proudila spousta lidí, kupovala si odpustky, které jim měly zajistit očištění od hříchů a kratší dobu v očistci. Papež ho vyhlásil, ale potvrdit ho směl pouze arcibiskup. Tomu se to nelíbilo ze dvou důvodů. Zaprvé arcibiskup Jenštejn kritizoval poměry církve, nelíbil se mu její rozmařilý život a zadruhé mu bylo líto peněz, které by se bývaly byly rozdělily napůl mezi Řím a Prahu. Takhle dostal jejich část i Václav IV. Arcibiskup milostivé léto nevyhlásil, to ale v Praze přesto začalo. Vznikaly půtky, někteří kněží přesvědčovali lid, že odpustky jsou falešné. To byla asi poslední kapka do poháru Václavovy trpělivosti.

11

2 Život sv. Jana Nepomuckého Svatý Jan Nepomucký je uctíván jako jeden z českých zemských patronů, jeho kult však výrazně přesahuje hranice našeho státu. Je vůbec nejznámějším českým světcem. Je ochráncem cti a dobrého jména. Mezi prostými lidmi byl silně zakotven lidový svatojánský kult. „V očích lidu byl vždy mužem slova drženého až k smrti, mužem cti, tedy mužem čestným.“ (Vlček, E.: 1993, s. 24)

2.1 Životopis Jana z Nepomuku Jan Nepomucký se narodil v osadě Pomuk jihovýchodně od Plzně. Pomuk byl původně název pro cisterciácký klášter (dnes pozůstatky ve vsi Klášter) a v té době již také zřejmě existoval název pro trhovou osadu (není to Pomuk). Pro vznik názvu Pomuk existují dvě vysvětlení. První říká, že sv. Vojtěch „…požehnal z vrcholku Zelené hory celému kraji a ten se po dlouhém suchu konečně dočkal deště - tudíž ´pomoklo´!“ (Vlnas, V.: 1993, s. 12) Podle druhého vznikl název ze zvláštního dorozumívání mnichů v klášteře, tzv. pomukání (do dnešní doby existuje výraz ani muk – mlč), protože jim řehole zakazovala mluvit. Jan Nepomucký se podepisoval Jan z Pomuku, ale svatořečen byl jako Jan Nepomucký, proto i já ve své práci používám toto jméno. Není známo přesné datum, kdy se Jan Nepomucký narodil. Bylo to ve čtyřicátých letech 14. století. Tento odhad vychází z ohledání kosterních pozůstatků prof. Emanuelem Vlčkem a také z faktu, že když byl roku 1369 již veřejným notářem, muselo mu být více než 20 let. Baroch s Vlčkem se domnívají, že Nepomuckého otec byl Němec, ale ostatní autoři si myslí, že to byl Čech, protože Jan uměl lépe česky než německy. Otec se jmenoval Velfín a byl patrně velice zámožný, protože určitý čas zastával funkci rychtáře. Janova maminka byla Velfínova druhá manželka. Jan byl pokřtěn v kostele sv. Jakuba, který dodnes v Nepomuku stojí.

12

Není jasné, kde Jan získal vzdělání, které mu později umožnilo stát se notářem. Cisterciáci z kláštera věří, že vzdělání získal u nich. Balbín se domnívá, že po získání základního vzdělání studoval v Žatci. Roku 1369 se Jan stal veřejným notářem. K výkonu této funkce nemusel mít speciální vzdělání, musel pouze dobře ovládat latinu slovem i písmem, zvládat pravidla pro sepisování listin a složit z toho zkoušku. Pak přísahal na evangelium, že bude věrně sloužit, vyhotovovat listiny na čistém papíře a že nebude brát peníze od kostelů, špitálů, vdov a sirotků. Musel si zvolit zvláštní znamení, kterým se „podepisoval“. Prý byl pečlivý, přesný a důkladný. Měl úhledné písmo. Roku 1373 vyšetřoval kauzu Jana Milíče z Kroměříže, předchůdce Jana Husa. Není známo, jaký si na záležitost udělal názor. Dělal oltářníka v kapli sv. Erharda a Otýlie, kterou nechal vystavět Jan Očko z Vlašimi. Neví se, kdy, jak a zda vůbec byl vysvěcen na kněze. Pravděpodobně si vydržoval kněze, který za něj náboženské úkony vykonával. Od r. 1380 byl farářem na bohaté farnosti u sv. Havla poté, co tamní farář Václav Tausendmark zemřel na mor. V této bezproblémové farnosti nebyli skoro žádní lichváři a lehké ženy, žili zde většinou němečtí kupci, tedy samé zámožné rodiny, které dávaly velké a bohaté dary. O těchto darech víme z inventarizace, kterou Nepomucký pořídil. Je veliká škoda, že většina těchto vzácných předmětů se za husitských válek ztratila. V kostele se nacházela i spousta relikvií, např. relikvie sv. Havla, trn z Kristovy koruny, kousek loktuše sv. Marie, celkem to bylo 43 relikviářů. Farnost měla i školu a celkově velice dobrou úroveň. Nedochovalo se žádné kázání a Vlnas si myslí, že „…zřejmě dobrým kazatelem nebyl, přestože jeho barokní životopisci tvrdí opak.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 22) Bohatá farnost u sv. Havla vynášela Nepomuckému hodně peněz, proto si mohl nechat postavit domek. Také půjčoval peníze venkovským kněžím, kteří neměli na zaplacení poplatků, ale bez úroků. Občas se soudil o jejich vrácení, a proto si někteří jeho odpůrci mysleli, že byl lichvář.

13

Roku 1381 se Jan Nepomucký stal bakalářem práva na pražské univerzitě, vedení fary svěřil svému zástupci a odešel studovat do italské Padovy, kde získal doktorát církevního práva. Padovská univerzita patřila k největším a nejslavnějším, z Čechů na ní studovali např. oba pražští arcibiskupové, Arnošt z Pardubic a Jan z Jenštejna. Měla všechny čtyři fakulty – právo, medicínu, svobodná umění a teologii. Nepomucký pobyl v Padově pět let. „Jako farář měl sice povinnost bydlet na své pražské faře, ale s povolením biskupa směl studovat v daleké Padově a studia, jež byla značně nákladná, si směl hradit z příjmů své fary.“ (Polc, J. V.: 1993, s. 103) Dokonce žádal papeže, zda by mohl dostat děkanát, zřejmě proto, aby měl na zaplacení drahého života. V Padově byl zvolen rektorem pro zaalpské studenty. Podléhalo mu 10 – 15 kateder. Rektoři byli v Padově dva, jeden právě pro zaalpské, druhý pro italské studenty. „Rektorem mohl býti pouze student, který strávil na padovském učení již aspoň tři roky, byl mezi studenty vážen, aspoň 25 letý, z dobré rodiny a dobré pověsti.“ (Polc, J. V.: 1993, s. 107) „Mohl soudit studenty i profesory, stejně jako úředníky a zřízence univerzity. Určoval rozvrh hodin i to, co bychom dnes označili za učitelské úvazky. Stanovoval rovněž termíny prázdnin a dokonce výši platů vyučujících.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 24) Být rektorem přinášelo spoustu nevýhod, především to stálo spoustu peněz. Nový rektor musel vystrojit za své peníze hostinu, musel mít 2 sluhy, draze se oblékat. Rektoři nesměli opouštět město, aby neutíkali. 19. srpna 1387 složil Jan soukromou zkoušku z práva, 17. října 1387 veřejnou zkoušku. “...mimo dobré právnické vzdělání si domů přinášel i nové životní zkušenosti, jež mu byly v dalších létech jeho života užitečné.“ (Polc, J. V.: 1993, s. 116) Z Padovy se do Prahy pravděpodobně vrátil zadlužen. Stal se právním zástupcem vyšehradské kapituly a později také farářem a kanovníkem vyšehradské kapituly. V letech 1373 – 1381 zastával funkci písaře generálních vikářů a roku 1389 byl jedním ze dvou generálních vikářů (tím druhým byl Mikuláš Puchník). Tím se stal po arcibiskupovi druhým mužem arcidiecéze. Byl arcibiskupův zástupce ve většině správních záležitostí a zároveň rádce a vykonavatel Jenštejnovy církevní politiky. Jako generální vikář nesměl držet žádnou faru, jediným příjmem byly poplatky za prováděné

14

úřední výkony. Nesměl sám světit ani vykonávat jiné biskupské funkce, protože měl pouze výkonnou moc. Arcibiskup Jan z Jenštejna ho pravděpodobně do této funkce obsadil pro jeho pečlivost a svědomitost. K povinnostem generálního vikáře patřilo např. stvrzování a obsazování beneficií, vykonávání agendy, která s tím souvisela (stavba nových kostelů, zřizování farností, dosazování farářů, oltářníků, majetkové záležitosti, provinění kněží, provádění všech papežských příkazů). Z dochovaných soudních spisů je zřejmé, že Nepomucký měl pravděpodobně vlohy k urovnávání sporů, protože několikrát domluvil mimosoudní vyrovnání. Měl být „pomocníkem sirotků, obhájcem opuštěných, slitovníkem nad chudými a ubohými a nepřítelem lidí zlých, i kdyby to vyžadovalo značných osobních obětí“ (Polc, J. V.: 1993, s. 133) 19. srpna 1390 byl jmenován arcijáhnem v žateckém církevním obvodu. Arciáhen měl být „okem biskupovým při správě diecéze. Měl dbát na dobré mravy duchovenstva, konat vizitace, zjednávat potřebnou nápravu.“ (Polc, J. V.: 1993, s. 128) Trestal hraní v kostky a karty, postihoval kacíře a lichváře, u kněží kontroloval pití, držení sokolů a výstřelky v oblékání. Také měl např. dohlížet na to, aby si žádný farář nedržel služku mladší čtyřiceti let - snad žádné nařízení se neporušovalo častěji než toto. Ve funkci arcijáhna Nepomucký také řešil soukromé spory, trestal žháře a zloděje, bojoval proti kacířství a dohlížel na dodržování církevních zákonů. Byl to velice bohatý muž. Přestože nesměl vykonávat funkci faráře, zisk z obročí mu zůstal, protože to zákony dovolovaly. To, že někdo spravoval dvě fary, ale měl na obou najatého faráře a sám pouze vybíral peníze, byla ve středověku normální věc.

2.2 Volba nového opata v Kladrubech Král Václav IV. měl s arcibiskupem Janem z Jenštejna dlouhotrvající spory. Přemýšlel, jak by oslabil jeho moc (spory mezi králem a arcibiskupem nebyly v historii

15

nic neobvyklého). Václav IV. se rozhodl, že v Čechách založí nové biskupství. Oficiální verze zněla, že pražská diecéze je příliš velká, ale Václav IV. chtěl spíše oslabit Jenštejnovu moc. V roce 1393 se na Václava IV. „usmálo štěstí“. V klášteře v Kladrubech měli nemocného opata Racka, o kterém Václav IV. věděl. Myslel si, že až tento opat zemře, nebude se už volit opat nový, ale místo toho se založí další biskupství. Racek zemřel koncem února nebo začátkem března. Obvykle se volba nového opata koná nejdříve den po pohřbu opata starého. Mniši si zvolili Olena. Toho musel potvrdit arcibiskup. Arcibiskupovi se zřejmě donesl Václavův plán, protože jednal závratně rychle (na dnešní i tehdejší dobu). Nový opat Olen byl potvrzen už 10. března. Václav IV. byl nesmírně rozzuřený. Sešlo z jeho plánu na nové biskupství, protože opata nesmí nikdo odvolat, opat ve své funkci umírá. Arcibiskup Jan z Jenštejna se polekal králova hněvu a prchl na svůj hrad do Roudnice nad Labem. Členové královské rady za ním poslali vzkaz, aby se bezodkladně vrátil do Prahy. Jenštejnovi se nechtělo, ale nechal se přemluvit Nepomuckým a přesídlil blíž Praze, do své vesnice. Tam dostal vzkaz, který napsal sám král, a to německy: „Ty arcibiskupe, vrať mi můj hrad Roudnici a jiné mé hrady a kliď se mi z mé České země! A pokusíš-li se o něco proti mně a mým lidem, chci Tě utopit a spory uklidnit. Do Prahy přijeď!“ (Baroch, K.: 1993, s. 79, Polc, J. V.: 1993, s. 231) Arcibiskup přijel v úterý 18. března do Prahy, ve středu 19. došlo na jednání rádců krále i arcibiskupa, u kterého byl pravděpodobně přítomen také Nepomucký. Byla uzavřena ústní dohoda. Ve čtvrtek 20. března došlo k setkání pod širým nebem, král byl údajně opilý, Jenštejn ho nediplomaticky žádal, aby „nevěřil falešným zprávám.“ (Polc, J. V.: 1993, s. 232) Václav IV. na to konto zrušil ústní dohodu, křičel na Jenštejna a dal ho zajmout. Jenštejnovi se podařilo uprchnout na svůj hrad do Roudnice. Nabízí se otázka, jestli ho nenechali královi zbrojnoši uprchnout schválně, protože si uvědomili, že zatčení arcibiskupa je příliš velké sousto.

16

2.3 Zatčení, výslech a smrt Arcibiskupovi se tedy podařilo uprchnout, zatčeni ale byli oba generální vikáři a ještě dva další muži. Všichni čtyři byli odvedeni do kapitulní síně na Hradě, kde byli podrobeni výslechům. Poté byli odvedeni na Staroměstskou radnici, večer byli oba generální vikáři mučeni štosováním („…kat je vytahoval ke stropu mučírny za ruce svázané za zády.“ (Baroch, K.: 1993, s. 81)), drcením palců v palečnici a pálením pochodní. Král Václav IV. se prý mučení osobně zúčastnil. Pak si zřejmě uvědomil, že kdyby se kdokoliv dozvěděl o mučení vrcholných představitelů české církve, znamenalo by to pro něj katastrofu, a proto si nechal ode všech podepsat, že k žádnému mučení nedošlo. Jan Nepomucký nepodepsal pravděpodobně proto, že už byl po smrti. Prof. Emanuel Vlček totiž při ohledání mrtvoly v sedmdesátých letech minulého století zjistil, že Jan Nepomucký měl protáhlou, tenkou lebku, která zřejmě nevydržela údery pěstmi a kopance. Dále měl nalomenou pravou lopatku, četné zlomeniny v obličeji a vykloubená ramena. Jako příčinu smrti Vlček uvádí tupé zranění lebky. Po smrti byl Nepomucký svázán do kozelce a vhozen do řeky (tak se to dřív dělalo). 17. nebo 18. dubna vyplavalo jeho tělo na hladinu. Původně byl pohřben v klášteře cyriaků, dne 22. listopadu 1396, tedy tři roky po jeho smrti, bylo jeho tělo přeneseno do chrámu sv. Víta.

17

3 Legenda, svatořečení a kult Jana Nepomuckého 3.1 Vyobrazení Jan Nepomucký byl až do barokní doby zobrazován spíše jako poustevník. Baroko z něho udělalo člověka drobnější postavy, lehce nachýleného k levé straně, oblečeného do kanovnického pláštíku s biretem (kvadrátkem) na hlavě. V pravé ruce drží kříž s Kristem, v levé symbol mučednictví – palmovou ratolest. Kolem hlavy má svatozář a na ní pět hvězd, což je Janovo nejtypičtější poznávací znamení. Pět hvězd kolem jeho hlavy souvisí podle Barocha s legendou, podle které bylo světcovo tělo nalezeno rybáři, jimž ho ukázalo pět tajemných světel zářících nad hladinou Vltavy. Vlnas naproti tomu píše, že přesně nevíme, proč je hvězd pět. Může jít o pět Janových ctností (zbožnost, pokora, mlčenlivost, píle, dobročinnost) nebo pět písmen slova TACUI (mlčel jsem). Jan byl totiž později označován za mučedníka zpovědního tajemství. To se ale v osvícenství podařilo vyvrátit. Jan Nepomucký býval vyobrazován velice často. „Nebylo snad barokního sochaře, který by alespoň jednou v životě nevytvořil z kamene či dřeva důvěrně známou postavu v kanovnické rochetě.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 222)

3.2 Vznik legendy První známé zprávy o Janově úmrtí jsou velice strohé a věcné. Do roku 1400 se jako důvod Janovy smrti uvádělo pouze potvrzení volby kladrubského opata. V roce 1419 zemřel král Václav IV. a v roce 1422 sepsal neznámý kněz Ondřej kroniku, kde se mimo jiné uvádí: „…utopil slavného doktora theologie Jana za to, že mu řekl, že ten je hoden jména krále, kdo královstvím dobře vládne.“ (Pět hvězd, 2013, s. 51). Není jasné, proč si Ondřej vymyslel tuto informaci. S dalším výmyslem přispěchal Tomáš Ebenhofer z Haselbachu, který tento výrok opsal a ještě si přisadil, že: „…se zdráhal porušit zpovědní tajemství…“ (Pět hvězd, 2013, s. 51).

18

My dnes jistě víme, že Jan Nepomucký nikdy nebyl zpovědníkem české královny, to ale naši předkové neměli jak zjistit. Těmito dvěma malými podvůdky se strhla doslova lavina kronikářů, kteří odsuzovali krále Václava IV. a opěvovali Jana. Václav IV. byl líčen jako sadista a špatný člověk, který se kamarádil s katem, nechal upéct kuchaře a mučil preláty, mnohými byl přirovnáván k císaři Neronovi. Naproti tomu Jan byl ideál, který již po své smrti ztratil rysy obyčejného člověka a změnil se v legendu. Václav IV. byl přitom „příjemný a duchaplný společník“ (Vlnas, V.: s. 61) Celou legendu dovršil roku 1539 Václav Hájek z Libočan ve svojí Kronice české. Tato kniha se brzy stala bestsellerem, protože „Hájek z Libočan byl vypravěčem, jakých poznala starší česká literatura jen málo.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 66)

3.3 Legendy Hned po smrti Jana Nepomuckého začaly vznikat četné mýty a legendy. Tady jsou některé z nich: V roce Janova úmrtí „… v létě řeka Vltava tak vyschla, že v Podskalí přes krátké břevno přecházeli řeku suchou nohou a voda řeky Vltavy tak zezelenala, že se lidé neodvažovali vařit s vltavskou vodou, ale s vodou ze studní.“ (Vlček, E.: 1993, s. 17) Pravda je zřejmě taková, že ten rok bylo zvlášť suché léto. To ve středověku znamenalo katastrofu. Kronikáři si proto pohotově vymysleli vysvětlení. Specifický byl i Nepomukův hrob „Johánkův hrob byl tedy považován za místo nadané jistou magickou, nikoli výlučně náboženskou silou.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 53) Od 15. stol. začal být hrob hojně vyhledáván, proto byl obehnán železnou mříží. Na hrob se údajně nesmělo šlapat. „…ten, kdo vstoupí ve zlém úmyslu na Janův hrob, bude potrestán.“ (Baroch, K.: 1993, s. 84) Legenda vypráví, že hofmistr pážat Fridricha Falckého vstoupil na desku a ochrnul, tentýž den zemřel. Další legenda říká, že Václav Vilém z Roupova chtěl potupit hrob, a když vycházel z kostela, dostal zprávu, že mu zemřel syn.

19

Před Vánocemi roku 1619 nařídil „zimní král“ Fridrich Falcký „očistit“ katedrálu svatého Víta. Nechal odstranit řadu soch a obrazů, především těch, které znázorňovali Pannu Marii a Krista, nechal bourat oltáře a relikviáře. To vyvolalo rozhořčení katolíků, ale i protestantů. Proto nechal král zahradit vstupy prkennými překážkami. Začalo se povídat, že mrtvý Jan potrestal ty, kteří se odvážili plenit jeho hrob, tak strašlivě, že zatarasili kněžiště a již více nevstoupili do katedrály.

3.4 Jan Nepomucký a baroko Mnozí Češi mají četbou Jiráska a vlivem školních učebnic představu, že baroko byla pouze doba temna, útisku a poroby. I já jsem se tak domnívala, ale nic není černobílé a v dějinách to platí dvojnásob. Každý režim vykládá dějiny neobjektivně a poplatně své době. Jinde ve světě je baroko nazýváno „zlatým věkem.“ „Kdyby se příběhu Jana Nepomuckého nechopili čeští barokní vlastenci z řad katolických duchovních, zůstala by celá legenda o statečném zpovědníkovi v nejlepším případě drobnou lokální historkou, jakých můžeme číst na stránkách starých kronik stovky.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 83) Největší zásluhu na Nepomuckého slávě měl bezesporu jezuita a vlastenec Bohuslav Balbín. „Balbínovo pero, školené na dílech antických klasiků, dokázalo propůjčit svatojánské legendě vybroušenou literární formu i dramatický spád.“ (Pět hvězd, 2013, s. 58) Protože jezuité pořádali křesťanské mise po celém světě, byla Balbínova kniha přeložena také např. do čínštiny, japonštiny nebo do jazyka obyvatel malajských ostrovů. Kdybyste se dnes zeptali v jižní Americe, kterého slavného Čecha znají, odpověděli by vám pravděpodobně: „Jaromíra Jágra.“ Před dvěma sty lety by tato odpověď stoprocentně zněla: „Jana Nepomuckého.“ Od 18. století je Jan považován za českého zemského patrona. Během baroka vznikaly písně, sochy, oltáře, kostely. Janovi byla prokazována úcta po celém světě.

20

Na počest sv. Jana Nepomuckého bylo vytištěno mnoho svatých obrázků, knížeček se životopisem, vyraženy pamětní medaile a penízky, napsány knihy, namalovány obrazy, vztyčeny sochy, vystavěny kapličky a kostely. Na průčelí a nároží domů se dávaly jeho sošky, aby ochránily dům. Býval i na morových sloupech. Po celém světě je dodnes možné nalézt mnoho soch Jana Nepomuckého. Nejznámější stojí na Karlově mostě, kousek od místa, kdy byl Jan svržen do vody. Další jsou např. v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Itálii, Slovensku, Maďarsku, Polsku, Belgii, Nizozemí, USA, Číně. Hry se svatojánskou tématikou se hrály až v Pobaltí a v Rusku. To je mimořádné, protože protestanti nemají sochy ani obrazy světců.

3.5 Prohlášení za svatého Již před blahoslavením byl Jan Nepomucký populárnější než sv. Václav. Bylo několik pokusů o blahoslavení a svatořečení, ale žádnému z papežů se nelíbilo, že Jan nezemřel pro víru. Od posledního pokusu o blahoslavení trvalo tři roky, než byl blahoslaven. V Římě se kvůli tomu konal zvláštní proces, podobný soudu. Češi u něj mimo jiné dokazovali, že Jan je patronem mostů a že jeho socha stojí skoro na každém mostě. V Praze byly z hrobu vyzvednuty a podrobně zkoumány Janovy ostatky. Při té příležitosti došlo k fascinujícímu objevu. Z lebky vypadla část tkáně, o které se všichni domnívali, že je to jazyk. To by vysvětlovalo Jana jako mučedníka zpovědního tajemství. My dnes již víme, že se jednalo o část mozku. „V hrobech, kde je tělo pohřbeno v těžké půdě nebo v prostředí s trvale zvýšenou vlhkostí, je to jev častý.“ (Vlček, E.: 1995, s. 295) Po určité době začala tkáň růžovět a byly na ní krůpěje. Tento nález výrazně urychlil celý kanonizační proces a roku 1721 byl Jan Nepomucký blahoslaven. Téhož roku se stal rodovým patronem Schwarzenbergů. Následoval další proces, v Praze probíhaly výslechy svědků, kteří byli přesvědčeni o zázračné moci Jana Nepomuckého. Bylo také nutno doložit alespoň čtyři zázraky. Nakonec byly uznány tyto zázraky: rok 1701 - uzdravení chromé ruky Anny Terezie

21

Krejsové, rok 1718 - zachránění Rozálie Hodákové před utonutím, rok 1721 – dva zázraky: nalezení a naběhnutí jazyka. Dne 19. března 1729 byl Jan Nepomucký papežem kanonizován. V Praze se na počest jeho kanonizace konala osmidenní slavnost. Od 9. do 16. října zde slavilo 200 tisíc poutníků. Byla to prý větší sláva než korunovace Karla VI. na českého krále. „Před arcibiskupským palácem i purkrabstvím teče z kašen víno a zbožní věřící tu družně popíjejí na Nepomukovu počest.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 203) Každý den se konala kázání v češtině, latině, italštině a němčině. Dohromady jich bylo okolo tří set. „Nepomucenský kult v 18. stol. neznal umělé jazykové bariéry.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 234) Svatořečením Jana Nepomuckého se stalo z Nepomuku město.

3.6 Vývoj kultu Jana Nepomuckého Jana Nepomuckého miloval císař Karel VI. Díky tomu znali jeho sochu i věřící ve Španělsku a Mexiku. Zvláště si ho oblíbili španělští námořníci. Stal se jejich patronem. Protože světec si žádal důstojnější náhrobek než před svatořečením, probíhaly mezi věřícími sbírky na jeho zhotovení. Roku 1736 vzniklo kolem Janovy hrobky stříbrné mauzoleum, na které se spotřebovalo 1,5 tuny stříbra. Bylo zhotoveno ve Vídni, stálo 115 tisíc zlatých a muselo být vyráběno v provizorní dřevěné boudě před vídeňskými hradbami, protože by se nevešlo do žádné dílny. Zpočátku směli poutníci líbat jazyk, který byl ve speciální schránce. Věřící hojně navštěvovali Janův hrob, dávali na něj dary a prosili za uzdravení. Někteří na hrobě také nechávali údy a orgány z vosku, sádry či dřeva, protože věřili, že je uzdraví. Podle pověsti byl Jan také přímluvce neplodných žen, ty mu nechávaly stříbrné sošky novorozeňátek.

22

Ve dnech 8. - 15. června 1829 bylo slaveno sté výročí Janova svatořečení. Praha byla slavnostně vyzdobena, po celých Čechách se konaly slavnostní mše, průvody a oslavy. 16. květen 1879 byl stanoven jako centrální den oslav 150. výročí svatořečení. Do světcova rodného Nepomuku putovala procesí až z Bavor, kde byl světec zvlášť hluboce uctíván. Občané cídili domy, bílili, pekli koláče. Pivo se mohlo čepovat i jinde než v hostincích. Lidé spali nejen v domech, ale i na zahradách a na chodnících. To už ale nepomucenský kult začal pomalu uvadat.

3.7 Osvícenství a první republika Jak již bylo řečeno, každá doba vykládá dějiny neobjektivně a poplatně své době. V osvícenství bylo idealizované husitství a zatracované baroko. Osvícenci vyčítali Nepomuckému, že byl jezuity uměle vyzdvihován proto, aby lidé zapomněli na Jana Husa. On byl ale vyzdvihován proto, že katolíci ctili ústní zpověď (věřilo se, že Jan byl zpovědníkem), zatímco protestanti (před barokem) na ní nelpěli. Vlnas vysvětluje, že každá doba si Nepomuckého přibarvila k obrazu svému. Balbín napsal jeho životopis podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale osvícenci na něm až demagogicky nenechali nit suchou. K životu sv. Jana se vyjadřovali největší kapacity své doby (např. Dobrovský, Palacký nebo Masaryk). Jan Neruda z něho udělal frašku. Mezi léty 1919 – 1920 docházelo k hanobení četných soch, včetně soch Jana Nepomuckého. „Kácení model představuje průvodní znak většiny revolucí.“ (Vlnas, V.: 1993, s. 307). „Jan je označován za Němce, za klerika nepřátelského českému národu a za

nepřítele

lidového

krále

Václava,

za

člověka

narušeného,

chtivého

mnohoobročnictví a poživačného. Je protiváhou ušlechtilému mistru Janu Husovi.“ (Vlček, E.: 1995, s. 276) Roku 1925 byl úředně zrušen zemský svátek jako den pracovního klidu.

23

3.8 Patron Postupem času se Jan Nepomucký stal patronem mlčenlivých a vládce vodního živlu, ochránce dobré pověsti a vítěz nad pomluvou. Modlí se k němu všechna řemesla, která mají co do činění s vodou, tedy voraři, rybáři a námořníci. Je i patronem právníků. Jeho jménem se stavěly špitály, protože uzdravoval nemocné. Jeho jméno nese ostrůvek v Kalifornském zálivu. V USA existuje svatojánský spolek.

3.9 Nepomucké kostely Oba nepomucké chrámy jsou bezprostředně spjaty s životem sv. Jana Nepomuckého. Barokní poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na nepomuckém náměstí se nachází v místě, kde podle legendy stál světcův rodný dům. Gotický farní kostel sv. Jakuba Staršího byl zase místem Janova křtu.

3.10 Poutní chrám svatého Jana Nepomuckého Kostel sv. Jana Nepomuckého je první chrám na světě zbudovaný ke slávě tohoto světce. Jeho založení je dokladem toho, že mu byla úcta prokazována již dlouho před formální kanonizací, k níž došlo až v r. 1729. Původní kostel nechal postavit v letech 1639 – 1660 František Matyáš ze Šternberka se svou ženou Ludmilou Kavkovou z Říčan. Vzhledem k tomu, že sv. Jan Nepomucký nebyl v té době ještě svatořečen, byl kostel zasvěcen sv. Janu Křtiteli. V roce 1686 padl za oběť požáru města, o dva roky později byl však obnoven Václavem Vojtěchem ze Šternberka. V kostele visel obraz Jana Nepomuckého dřív, než se stal svatým. To je nepřípustné. Když po Janově kanonizaci roku 1729 přestal kostel postačovat potřebám poutníků, rozhodl se nový majitel panství Adolf Bernard z Martinic kostel přestavět. Po jeho smrti v přestavbě pokračovala jeho dcera Marie Dominika. Nová stavba vznikala v letech 1734 – 1738 podle návrhů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a má barokní podobu.

24

Kostel sv. Jana Nepomuckého navštěvují každoročně poutníci z mnoha zemí světa, aby se pomodlili u kolébky tohoto světoznámého světce. Jedinečným prvkem interiéru kostela sv. Jana Nepomuckého byla tzv. kolébka neboli centrální oltář sv. Jana Nepomuckého. Dle pověsti měla kolébka označovat přímo místo, kde Johánek z Pomuku přišel na svět. Přestože dnes nemůžeme přesné místo narození sv. Jana Nepomuckého určit, zůstává tento oltář připomínkou velké úcty, která byla světci v minulosti prokazována.

3.11 Svatojánské muzeum v Nepomuku Roku 1929 se u příležitosti 200. výročí svatořečení sv. Jana Nepomuckého konaly v Nepomuku náležité oslavy. Jejich součástí byla i výstava svatojánských památek, iniciovaná tehdejším nepomuckým děkanem P. Strnadem, uspořádaná v prostorách nepomuckého děkanství. Pro její velký úspěch bylo záhy rozhodnuto o založení stálé expozice a část exponátů se tak stala základem sbírek Muzea svatojánských a jiných církevních památek, zřízeného roku 1930. Vytrvalým úsilím P. Strnada se podařilo pro muzejní sbírky získat řadu umělecky hodnotných předmětů a vznikla i poměrně rozsáhlá knihovna. Smrt P. Strnada v roce 1939 a nepříznivá politická situace přerušila slibné počátky muzea. Přesto muzeum zůstalo přístupné až do r. 1950, kdy bylo zrušeno komunistickým režimem. V devadesátých letech se pak opět navázalo na kulturní odkaz P. Strnada. Ke slavnostnímu znovuotevření muzea došlo 21. března 2015.

25

4 Využití tématu Jana Nepomuckého v hodinách Osobnost Jana Nepomuckého se snažím zakomponovat do výuky všech předmětů, které vyučuji. Příklady využití tématu Jana Nepomuckého v jednotlivých předmětech uvádím v následujícím textu práce:

4.1

Český jazyk

4.1.1 Divadelní představení Na den 8. dubna 2015 připravili členové Malého divadelního klubu při základní škole pod vedením paní učitelky Jany Vopalecké divadelní představení „Mučedník z Nepomuku“. Představení se hrálo v aule školy a bylo určeno pro žáky třetích, čtvrtých a pátých tříd. Autorkou hry je katolická autorka Marie Holková. Do školy tuto hru kdysi přinesla řádová sestra Jitka. V příloze uvádím celý text hry (Příloha 1). Žákům se představení moc líbilo. Byli hodní, pozorní, nevyrušovali. Asi nerozuměli úplně všemu, ale každý si určitě něco odnesl. Po představení jsme si ve třídě sedli na koberec a povídali jsme si o svých zážitcích. Zopakovali jsme si, kdo to byl Otec vlasti, a že pouze šaškovi procházelo říkat pravdu i panovníkovi. Protože autorka byla katolickou spisovatelkou, vykresluje krále Václava IV. jenom ve špatném světle. Proto jsme si s žáky pustili následující hodinu českého jazyka CD Hurvínkovy staré pověsti. Spejbl na něm líčí Hurvínkovi, že podle pověsti se Václav IV. „převlékal za obyčejného dělníka“ a pracoval na vinici, „protože se chtěl dovědět, jak se vede prostému lidu.“ … „Václav byl podle pověsti spravedlivý král a velice dbal na poctivost a na obecné blaho.“ … „Za krále Václava byla taková poctivost, že ani majetek, který byl všem na očích, nikdo neukradl. Václav prý na poctivost dbal…“ (Kirschner, M.: 2003)

26

Se stejným představením vystupovali žáci ještě v neděli 17. května v kostele sv. Jakuba, ve kterém byl Jan Nepomucký pokřtěn. Na představení se přišla podívat spousta lidí. Podařilo se mně pořídit bohatou fotografickou dokumentaci, ze které pak paní učitelka Vopalecká vyrobila všem žákům pamětní list (Příloha 2). 4.1.2 Sloh Žáci dostali za úkol sestavit správně níže uvedenou větu: „Bezesporu nejslavnějším nepomuckým rodákem je Jan Nepomucký, řečený Johánek z Pomuku, syn rychtáře Welfína.“ (Kodýtková, R.: 2005, s. 68). Tuto větu dostali žáci na papíře k rozstříhání na jednotlivá slova. Žáci ze 4.A dostali tuto větu rozstříhat a složit za domácí úkol. Z dvaceti žáků osm žáků složilo větu správně, dva žáci obrátili vsuvku a napsali: Bezesporu nejslavnějším nepomuckým rodákem je Johánek z Pomuku, řečený Jan Nepomucký, syn rychtáře Welfína. To jsem nepovažovala za chybu a uznala jako správnou odpověď. Polovina žáků splnila úkol správně, mnozí určitě s pomocí svých rodičů (Příloha 3). Dvacet jedna žáků ze 4.B skládalo větu ve škole a žádné z nich ji nesložilo správně (Příloha 3). Přesto, že je věta těžká, myslela jsem si, že alespoň ti nejlepší žáci by mohli mít správný výsledek. Musím konstatovat všeobecně známou věc, že dnešní děti mají špatnou slovní zásobu a mají velké nedostatky ve čtenářské gramotnosti. 4.1.3 Čtení Při hodině čtení žáci obou čtvrtých tříd přečetli „Pověst o lípě“ a dostali za úkol zodpovědět otázky pod textem (Příloha 4). Žáci pracovali zcela samostatně, aby jejich odpovědi měly vypovídající hodnotu. Odpovědi vypracovalo čtyřicet dva žáků tříd 4.A a 4.B (Příloha 5). Zde je vyhodnocení jejich práce:

27

1. Tři žáci nenapsali vůbec nic. Šest žáků napsalo, že v pohádce jsou nadpřirozené bytosti, a šestnáct, že pohádka je celá vymyšlená a v pověsti může být část pravdy. Ostatní odpovědi byly nesmysly, za největší považuji odpověď, že pohádka je animovaná. 2. Šestnáct žáků odpovědělo správně. Největší nesmysl – pověst o Ježíšovi. 3. …narodil se v Nepomuku, a protože ho utopili, je svatý…, …je svatý, a že udržel tajemství, i když ho mučili a zabili…, …že ho hodili do Vltavy…(2x), …že šel až do Říma…, …narodil se v Nepomuku… (3x), …narodil se v kostele svatého Jana Nepomuckého…,

…udržel

tajemství

královny…,

…nejslavnější

rodák

Nepomuka…(2x), …má nad hlavou pět hvězdiček…, …bydlel v Nepomuku a byl svatý…(2x), hodili ho do Vltavy, má pět hvězd nad hlavou a v ruce kříž…, hodili ho do Vltavy a má pět hvězd kolem hlavy…, utopili ho a díky tomu je svatý…, …je svatý a má sochu na mostě v Plzni…, …že byl nejslavnějším rodákem…, …že ho utopili, a proto jeho socha bývá u potoka…, …že je svatý, má sochu na mostě a má nad hlavou pět hvězd…, …měl pět dobrých vlastností…, …že manžel královny dal Jana mučit kvůli zpovědnímu tajemství…, …mučili ho, a poté hodili do Vltavy…(2x), …že byl rodák a hodili ho do Vltavy…, …že byl rodák a že je svatý…, …Byl to kněz, který vyzpovídával hříchy. Přišla k němu princezna se vyzpovídat. Král chtěl vědět, co mu princezna řekla, bylo to tajemství, proto to králi neřekl, král ho mučil, on nic neřekl, a proto ho shodili z mostu do vody. Když jeho tělo vyplavalo, tak údajně nad ním zazářilo pět hvězd, proto sochu Jana Nepomuckého poznáme podle toho, že nad hlavou má pět hvězd… 4. Dvanáct žáků si pamatovalo, že rodný domek sv. Jana Nepomuckého stál v místě, kde je dnes kostel sv. Jana. 5. Jedenáct žáků našlo v textu správnou odpověď. 6. Slovo hrnčíř správně vysvětlilo dvacet sedm žáků, dvacet osm žáků napsalo, že potomek je dítě, nebo že je to syn, příbytek vysvětlili dvacet čtyři žáci (psali dům, byt, obydlí), tři si spletli příbytek s nábytkem a to i přesto, že slovo

28

příbytek je ve vyjmenovaných slovech po b a podrobně si ho vysvětlujeme, jeden žák napsal, že příbytek je nad domem. Výraz panské děvečky správně vysvětlilo čtrnáct žáků (služky, uznala jsem i pásly husy). 7. Pouze devět žáků pochopilo, že mají opsat celou větu: Pověrčivá žena utrhla lipový proutek, zabodla ho do země na březích potoka Muchovky a pravila: 8. S tímto úkolem si správně poradilo 26 žáků. 9. Třicet šest žáků namalovalo strom představující lípu. Z výsledku prací je zřejmé, že žáci toho o Janu Nepomuckém vědí o poznání méně, než minulý rok, kdy se o něm učili. Většinou si pamatují alespoň to, že je nepomuckým rodákem, že je svatý a že byl hozen do Vltavy. Našlo se i několik nesmyslů, např. že byl upálený. Dva žáci mají Jana zafixovaného jako královnina zpovědníka. Pro žáky bylo určitě obtížné poznat, kdy mají napsat, co si pamatují (otázka 4) a kdy mají hledat odpověď v textu (otázka 5). Až budu v budoucnosti připravovat podobný pracovní list, určitě oddělím část pro práci s textem a část znalostní.

29

4.2

Prvouka Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jsou

ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět v 1. období tyto očekávané výstupy: „Žák pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije.“ Z toho vyplývá následující: „Učivo - báje, mýty, pověsti – minulost kraje a předků, domov, vlast, rodný kraj.“ (Rámcový vzdělávací program, 2005, s. 40, 41) V tematickém plánu na prvouku pro 3. ročník, školní rok 2014 / 15 (Příloha 6) se uvádí: „V prosinci se děti seznámí s některými rodáky, historickými a kulturními památkami, místními pověstmi. Učivo: Historie Nepomuka, Jan Nepomucký.“ 4.2.1 Výroba leporela Žáci 3.C pod vedením paní učitelky Turečkové v hodině prvouky vyráběli leporela o svém městě, své místo v něm měl i Jan Nepomucký (Příloha 7). 4.2.2 Poznávání Jana Nepomuckého V další hodině prvouky psali žáci 3.C, jak poznají Jana Nepomuckého (Příloha 8). Tři žáci nenapsali nic. Šest žáků napsalo, že jeho socha stojí u vody, dva, že má kolem hlavy svatozář, jedenáct, že má kolem hlavy pět hvězd. Dva žáci uvedli, že jeho socha stojí na náměstí, jeden, že stojí u kašny u Janotovského mostu, devět, že má v ruce kříž a pět, že drží v ruce palmovou větev. 4.2.3 Návštěva muzea V rámci hodiny prvouky jsme si udělali vlastivědnou vycházku do nově otevřeného Svatojánského muzea, abychom si prohloubili znalosti o Janu Nepomuckém. Po cestě jsme se zastavili na náměstí u sochy sv. Jana Nepomuckého a před kostelem sv. Jana, na jehož místě stál údajně Janův rodný domek. Většina žáků tuto informaci věděla. V muzeu si žáci prohlédli expozice (Příloha 9), poslechli si výklad paní průvodkyně, který byl na míru přizpůsoben dětem odpovídajícího věku, a na závěr

30

vyplnili pracovní list, který mají v muzeu připravený pro odpovídající ročníky (Příloha 10). Na otázky odpověděli žáci následujícím způsobem: 1. Téměř všichni žáci napsali správně jaro. Jedna žákyně napsala únor a jedna září. 2. Jeden žák napsal naprosto nesmyslný shluk písmen, všichni ostatní žáci odpověděli správně Nepomuk. 3. Tři žáci začali psát svatozář, ostatní žáci napsali správně hvězdy. 4. Pro žáky velice těžká otázka. Na počet písmen se dá totiž doplnit jak pět hvězd (pak ale nevyjde tajenka), tak svatozář. Osm žáků odpovědělo pět hvězd, ostatní žáci odpověděli správně svatozář. 5. To byla nejtěžší otázka celé křížovky. I když žáci věděli, že poslední písmenko musí být K (většina již uhodla tajenku), většinou si museli nechat poradit. Přiznám se, že i mně trvalo déle, než jsem přišla na jazyk. Celkem muzeum navštívilo 39 žáků ze třídy 3.A a třídy 3.B. Luštění žáky zaujalo, užili si ho, v tajence jim vyšlo slovo rodák, většina žáků věděla, co toto slovo znamená. Ve třídě si pak žáci ještě vybarvili svatého Jana Nepomuckého na druhé straně pracovního listu, čímž jsme krásně prolnuli prvouku s výtvarnou výchovou. V muzeu mají připraveny pracovní listy pro různě staré děti (Příloha 11).

31

4.3

Výtvarná výchova

4.3.1 Výstava ve Svatojánském muzeu Dne 21. března 2015 bylo v Nepomuku znovuotevřeno Svatojánské muzeum. Při této příležitosti byla v muzeu uspořádána výstava z prací žáků nepomucké základní školy. Žáci z druhého stupně vytvořili velkoformátové plakáty. Paní učitelky vybraly nejlepší práce žáků celé školy (Příloha 12). Práce se vztahovaly především ke sv. Janu Nepomuckému a architektuře města Nepomuk. Muzeum postupně navštívila většina tříd naší základní školy. Se třídou 4.A jsem muzeum navštívila také. Výstava se žákům líbila. 4.3.2 Postava Jana Nepomuckého Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jsou ve vzdělávací oblasti Výtvarná výchova v 1. období tyto očekávané výstupy: „Žák rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, zážitků a představ. V tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace“ (Rámcový vzdělávací program, 2005, s. 67). Žáci obou třetích tříd naší školy malovali postavu sv. Jana Nepomuckého. Na začátku hodiny si žáci sedli do kroužku na koberec a zopakovali si, s jakými atributy bývá Jan Nepomucký zobrazován (palmová ratolest, pět hvězd kolem hlavy, kříž). Jedna třída malovala pastelkami, druhá voskovkami. Všichni žáci zobrazili sv. Jana s pěti hvězdami kolem hlavy, všichni ho také zobrazili s křížem, pouze tři žáci mu nenamalovali palmovou ratolest (Příloha 13). Známky z výtvarné výchovy a člověka a světa práce si žáci dávají sami. Já vždy zvednu výkres nebo výrobek a žáci, kteří nevědí, čí daný výkres je, navrhují známku a argumentují, proč ji navrhují. Ostatní žáci buď souhlasí, nebo mají protiargument.

32

4.4

Hudební výchova Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jsou

ve vzdělávací oblasti Hudební výchova v 1. období tyto očekávané výstupy: „Žák zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase. Využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře.“ (Rámcový vzdělávací program, 2005, s. 66) Mám moc ráda písničky autorské dvojice Svěrák – Uhlíř. Líbí se mi především laskavý humor pana Svěráka a také oceňuji jeho snahu o alespoň malé poučení v každé jeho písničce. Je vidět, že má pedagogickou minulost. Žáci tyto písničky zpívají také velmi rádi. Zpívají se jim dobře, neboť mají malý rozsah. Kdysi jsem v nějakém rozhovoru četla otázku pro pana Uhlíře, proč nenabídne nějakou písničku také Karlu Gottovi. On na to odpověděl, že všechny jeho písně mají malý rozsah, aby je se Zdeňkem Svěrákem uzpívali sami. A že by si tedy netroufli nabídnout takovou písničku samotnému „Mistrovi.“ V jedné hodině hudební výchovy jsme se učili píseň Elektrický valčík (Příloha 14) a já jsem žáky zvláště upozornila na verš „svatý Jan, z kamene vytesán“ (Uhlíř, J.: 1998, s. 17, 18), aby si znovu uvědomili, že socha svatého Jana Nepomuckého skutečně stojí téměř v každé vsi a na každém mostě. Povídali jsme si, kde všude viděli sochu svatého Jana Nepomuckého (samozřejmě Nepomuk, dále Klatovy, Sušice, Praha, Plzeň), já jsem připomněla, že sochy tohoto světce stojí i v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Itálii, Slovensku, Maďarsku, Polsku, Belgii, Nizozemí, USA, Číně. Nakonec si žáci vzali Orffovy hudební nástroje (tamburínku s blánou, tamburínku bez blány, triangl, kastaněty, ozvučná dřívka) a píseň na ně doprovodili.

33

4.5

Tělesná výchova Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jsou

ve vzdělávací oblasti Tělesná výchova v 1. období mimo jiné tyto očekávané výstupy: „Žák spojuje pravidelnou každodenní pohybovou činnost se zdravím a využívá nabízené příležitosti.“ (Rámcový vzdělávací program, 2005, s. 74) Výhoda školy na malém městě je jistě ta, že zde máme přírodu hned za školou. Často chodíme do blízké obce Klášter nebo do lesa na Zelenou horu. V tematickém plánu na tělesnou výchovu pro 3. ročník, školní rok 2014 / 2015 (Příloha 15) byla na květen mimo jiné naplánována tělovýchovná vycházka. V květnu jsme proto obešli naučnou stezku, která se nazývá Naučná stezka Pod Zelenou horou (Příloha 16), měří 4,4 km a je na ní devět zastavení. Vyšli jsme první vyučovací hodinu vhodně oblečení a obutí ze školy na náměstí Augustina Němejce, kde nás v jeho horní části čekala první informační tabule, která vypráví o historii Nepomuka od založení cisterciáckého kláštera v roce 1145. Pokračovali jsme Zelenohorskou ulicí směrem k zámku Zelená hora. Po cestě jsme minuli budovu Zelenohorské pošty, postavenou podle plánů barokního stavitele Karla Ignáce Dientzenhofera, a dále pak kamennou studánku střeženou sochou sv. Jana Nepomuckého (Příloha 17). Informační tabule připomíná život, smrt a legendu tohoto nejvýznamnějšího nepomuckého rodáka (Příloha 18). Dozvěděli jsme se mimo jiné, že geniální malíř Pablo Picaso byl pokřtěn opravdu dlouhým jménem, složeným ze jmen významných světců: Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno Maria de los Remedios Cipriano de la Santisima Trinidad Clito Ruiz y Picasso. A tak se stal český patron poutníků, mlynářů a dobrodinců Jan Nepomucký součástí i jména Pabla Picassa. U ostatních zastavení jsme si připomněli příběhy ostatních významných nepomuckých osobností, např. Augustina Němejce nebo Jana Jakuba Ryby.

34

Pokračovali jsme mírně se svažující lesní stezkou pod korunami vzrostlého smíšeného lesa. Zde se žáci nasvačili, zasoutěžili si v běhu do kopce, a pak si chvíli stavěli domečky z přírodnin. Dále jsme pokračovali k vodnímu zastavení na řece Úslavě u Kláštera. Obec Klášter je dnes tak trochu ve stínu známějšího Nepomuku. Nebývalo tomu ale tak vždycky. Vždyť zdejší mužský cisterciácký klášter (konvent), vystavěný v polovině 15. století, byl jedním z nejvýstavnějších a nejzámožnějších v Čechách. Ze zdejší informační tabule jsme se dále dozvěděli, že život mnichů byl z dnešního pohledu velmi asketický, mniši museli každou noc vstávat k modlitbám, žili v nevytápěných místnostech, stravu měli velmi dietní, komunikace s kolegy se odehrávala pouze pomocí posunků. A přesto byly kláštery v tehdejší době těžištěm vzdělanosti. Zpět jsme se vraceli po hrázi Klášterského rybníka, založeného cisterciáky. Rybník byl hlavním zdrojem potravy mnichů, protože mniši nejedli jiné než rybí maso. Voda odtékající z rybníka také poháněla mlýn, který dodnes stojí pod hrází. Podle legendy vedl z těchto míst na hrad na Zelené hoře nejstarší vodovod v Čechách. Do školy jsme přišli během čtvrté vyučovací hodiny. Žákům se vycházka líbila, viděli, že pohybové aktivity nejsou jen kotrmelce a rozcvička.

35

4.6

Matematika Při hodině matematiky se mně osvědčilo používat matematickou tabulku,

ve které má každé písmeno své číslo. Říkáme jí Šifrovací abeceda (Příloha 19). Žáci mají na začátku hodiny na tabuli příklady, a když je vypočítají, vyjde jim nějaké slovo v tajence. Tím se mi je daří dobře motivovat. Příklady přizpůsobuji aktuální probírané látce. Např. v únoru měli žáci 4.A při hodině matematiky na tabuli tyto příklady: 55 000 : 5 000 = 320 000 : 20 000 = 56 000 : 7 000 = (4295 + 3547) . 0 = 300 000 : 20 000 = 45 000 : 9 000 = 240 000 : 120 000 = Když žáci příklady správně vypočítali a číslům přiřadili odpovídající písmena, vyšlo jim slovo JOHÁNEK. Žáci pracovali samostatně, každý svým individuálním tempem. Komu vyšlo celé slovo, přiběhl mi ho pošeptat do ucha. Za správnou odpověď dostal žák „odměnu“. Jako odměny nám slouží obrázky, které jsou každý měsíc jiné. Obrázky tisknu razítky/tiskátky na papír, který pak rozstříhám. Žáci mají své skupiny, které si sami vytvořili, a na konci měsíce si každá skupina spočítá všechny odměny za celý měsíc. Nejúspěšnější skupina získá nějaké ocenění. Protože „odměnu“ může žák získat za různé věci, bývá vítězem každý měsíc jiná skupina. Když všichni žáci vyluštili tajenku, sedli jsme si do kruhu na koberec a povídali jsme si, co si o Johánkovi pamatujeme. Žáci si pamatovali, že je nepomuckým rodákem, že má kolem hlavy pět hvězd, že byl umučen a prohlášen za svatého, že byl na studiích v Itálii a že bývá mylně označován za zpovědníka královny. Ptali se, jakým způsobem

36

může být člověk prohlášen za svatého a jaké čtyři zázraky Jan Nepomucký vykonal, když ho vysvětili. Pak žáci přešli do svých stálých skupin a jejich úkolem bylo vymyslet příklady na slova Jan Nepomucký. Upozornila jsem, že jsme žáci čtvrté třídy, tedy neplatí příklady typu 2 + 3. Žáci pracovali snaživě, podle svých možností (Příloha 20).

37

4.7

Člověk a svět práce „Předmět člověk a svět práce má být protiváhou ostatních vzdělávacích oblastí.“

„Cíleně se zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky.“ „Je založen na tvůrčí myšlenkové spoluúčasti žáků.“ (Rámcový vzdělávací program, 2005, s. 79) Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jsou ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce v 2. období tyto očekávané výstupy: „Žák vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu. Udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Učivo – vlastnosti materiálu (přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil, drát, fólie aj.)“ (Rámcový vzdělávací program, 2005, s. 80) V březnu jsme s žáky 4.A vyráběli sochu Jana Nepomuckého z modelovací hmoty. Protože jsem chtěla, aby socha vypadala jako z mostu a byla z jedné barvy, vařila jsem ji den předem doma. Na výrobu domácí modelíny mám už léta osvědčený recept (Příloha 21). Poprvé jsem ho použila z knížky nápadů pro děti, jejíž název si již nepamatuji, a používám ho již více než deset let. Mám ho opsaný v kuchařce. Pro dvacet čtyři žáků jsem připravila čtyři dávky modelíny. S žáky jsme si nejprve znovu zopakovali, jaké jsou hlavní atributy na soše Jana Nepomuckého (palmová ratolest, pět hvězd kolem hlavy, kříž). Žáci se rozdělili do dvojic nebo trojic podle vlastního výběru. Na igelitový ubrus jsem každé dvojici nebo trojici přidělila kus modelíny a žáci se pustili do práce. Ocenili, že se s modelínou pracuje lépe než s kupovanou, že je tvárnější. Žáci si dali opravdu záležet, pracovali tiše a se zaujetím celou vyučovací hodinu (Příloha 22).

38

4.8

Informatika Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jsou

ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie v 1. a 2. období tyto očekávané výstupy: „Žák při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty. Vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích. Komunikuje pomocí internetu či jiných běžných komunikačních zařízení. Pracuje s textem a obrázkem v textovém a grafickém editoru.“ (Rámcový vzdělávací program, 2005, s. 35) V hodinách informatiky jsem využila téma sv. Jana Nepomuckého. Žáci měli za úkol vyhledat pomocí internetového vyhledávače Google fotografii sv. Jana Nepomuckého, tuto fotografii měli následně vložit do textového editoru MS Word a napsat k fotografii tři věty na téma sv. Jan Nepomucký. Výsledný soubor měli žáci uložit a zaslat z cvičné e-mailové adresy, kterou jsme si na začátku školního roku společně pro takovéto případy založili, na moji e-mailovou adresu. V průběhu tohoto úkolu si žáci zopakovali otevření aplikace pomocí ikony (Internet Explorer, MS Word), zadávání internetové adresy v internetovém prohlížeči Internet Explorer a Mozilla, zadávání klíčových slov ve vyhledávači Google, stažení souboru z internetu, jeho uložení do vybraného adresáře, otevření souboru, práci se „schránkou“ (kopírování a vložení obrázku), psaní textu, ukládání souboru a jeho odesílání elektronickou poštou. Vzhledem k rozsahu požadovaného úkolu pro žáky čtvrtého ročníku jsem pro práci vymezila dvě vyučovací hodiny. Výhodou naší školy je, že každý žák měl k dispozici vlastní počítač. Dva žáci, kteří jsou při práci s výpočetní technikou nejzdatnější, dokončili svoji práci během třiceti minut první vyučovací hodiny. Tito žáci poté vytvořili dvojice se dvěma nejslabšími žákyněmi a s řešením úkolu jim pomáhali. Přibližně polovina žáků dokončila úkol do konce první vyučovací hodiny. Tito žáci plnili následující hodinu stejný úkol na jiné téma (sv. Václav). Všichni zbývající žáci dokončili úkol během druhé vyučovací hodiny (Příloha 23).

39

Asi není žádným překvapením, že většina žáků použila fotografie, které internetový vyhledávač nabídl pod heslem „Jan Nepomucký“ mezi prvními. Očekávala jsem, že někteří žáci, o kterých je známo, že se doma věnují hraní počítačových her, budou při práci s výpočetní technikou bystřejší. Překvapilo mě, že tomu tak není, protože ve skutečnosti ovládají pouze vyhledávání her na internetu. Práce s myší a klávesnicí jim byla cizí, neměli elementární znalosti o ukládání souborů, tvoření složek a pokoušeli se ovládat počítač pomocí prstů na monitoru (zvyk z tabletu).

40

5 Závěr Téma sv. Jan Nepomuckého se při výuce na základní škole v Nepomuku ukázalo být hodnotnější než téma sv. Václava, které jsem při výuce používala doposud. Žáci byli při všech předmětech velmi aktivní. Zapojovali se do výuky a rádi „přispívali svou troškou do mlýna“. Jsem přesvědčena, že důvodem jejich zaujetí bylo zvolené téma, které jim je blízké. Největší nepomucký rodák je skvělým prostředkem, jak žáky zaujmout a motivovat k práci a jak v žácích probouzet a pěstovat národní hrdost. Zemřel jako oběť svědomitého konání svých úředních a stavovských povinností. Není důležité, že legenda si později našla svou vlastní cestu a k pravdě má daleko. Co záleží na tom, zda Jan opravdu byl nebo nebyl mučedníkem zpovědního tajemství? Důležité je, že většina nepomuckých dětí je pyšná na svého nejslavnějšího rodáka. Z informací, které jsem o něm v průběhu příprav na výuku a zpracování této práce získala, jsem přesvědčena, že je na něj pyšná právem. Nejhůře se mi téma Jana Nepomuckého aplikovalo do českého jazyka. Většina dostupných textů o Janu Nepomuckém je pro dnešní žáky čtvrtého ročníku těžko srozumitelná z důvodu chabé čtenářské gramotnosti a malé slovní zásoby dnešních žáků. Nejlépe hodnotím hodiny informatiky, protože jsem pyšná na to, co jsem žáky od začátku září dokázala naučit. Využití místního rodáka nebo jiné místní zajímavosti ve výuce považuji obecně za velký přínos, protože kromě základních znalostí žákům nenásilnou formou rozšiřuje obzory a snad v nich i trochu probouzí nebo utvrzuje hrdost na místo svého původu. Žáci rádi pracují s tématy, která jsou jim blízká.

41

Svou závěrečnou práci bych ráda zakončila modlitbou Karla Havlíčka Borovského: „Karel Havlíček Borovský Česká modlitba Svatý Jane z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku, ať nám Bůh dá, co dal tobě, by náš jazyk neshnil v hrobě!“ (Borovský, K. H.: 2004, s. 43)

42

Literatura BAROCH, Karel. Dějiny Nepomucka 4. 1. Plzeň: Nava, 1993. BOROVSKÝ, Karel Havlíček. Epigramy. 1. Praha: Dokořán, 2004. ISBN 80-86569-93-4. KIRSCHNER, Miloš a Vladimír STRAKA. Hurvínkovy Staré pověsti. Praha: Suprahon, 2003. KODÝTKOVÁ, Růžena. Historie Nepomuku. Plzeň, 2005. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Katedra historie. Pět hvězd nad českým královstvím: svatý Jan Nepomucký a katolická reformace. 1. Klatovy: Město Klatovy, 2013. ISBN 978-80-260-5367-5. POLC. Svatý Jan Nepomucký. 2. Praha: Zvon, 1993. ISBN 80-7113-071-0. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. 1. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2005. ISBN 80-87000-02-1 Svatý Jan Nepomucký. 1. Nepomuk: Město Nepomuk, 1993. SVĚRÁK, Zdeněk. Tatínku, ta se ti povedla. 3. Praha: Albatros, 2005. ISBN 80-00-014696. ŠOTOLA, Jiří. Svatý na mostě. 3. Praha: Eminent, 2003. ISBN ISBN 80-7281-101-0. UHLÍŘ, Jaroslav a Zdeněk SVĚRÁK. Zpěvník. 1. Praha: Fragment, 2008. ISBN 978-80-2530666-6. VLČEK, Emanuel. Jak zemřeli. 1. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0400-9. VLČEK, Emanuel. Jan z Pomuku. 1. Praha: Vesmír, 1993. ISBN 80-901131-2-5. VLČEK, Emanuel. Osudy českých patronů. 1. Praha: Zvon, 1995. ISBN 80-7113-131-8. VLNAS, Vít. Jan Nepomucký, česká legenda. 1. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 978-807432-278-5.

43

ZAJÍCOVÁ, Ivana. Nepomuk 1393 - 1993. 1. Horní Bříza: Granát, 1992. ISBN 80-9007161-9.

44

Seznam příloh Nedílnou součást práce tvoří dále uvedené přílohy. Všechny tyto přílohy jsou v elektronické podobě uloženy na přiloženém CD. Příloha 1.

Text divadelní hry Marie Homolkové Mučedník z Nepomuku Zdroj: Do školy ji kdysi přinesla řádová sestra Jitka, další původ neznámý

Příloha 2.

Pamětní list divadelního představení Mučedník z Nepomuku Zdroj: Fotografie vlastní, pamětní list vyrobila Mgr. Jana Vopalecká

Příloha 3.

Práce žáků. Pracovní listy. Český jazyk. Téma: Sestav správně větu z jednotlivých slov Zdroj: Žáci 4.A a 4.B

Příloha 4.

Pověst o lípě sv. Jana Zdroj: Kodýtková, R.: Diplomová práce

Příloha 5.

Práce žáků. Pracovní listy. Český jazyk. Téma: Pověst o lípě sv. Jana Zdroj: Žáci 4.A a 4.B

Příloha 6.

Tematický plán na prvouku pro 3. ročník Zdroj: Základní škola Nepomuk

Příloha 7.

Práce žáků. Prvouka. Téma: Leporelo o Nepomuku – vybrané části o sv. Janu Nepomuckém Zdroj: Žáci 3.C

Příloha 8.

Práce žáků. Pracovní listy. Prvouka. Téma: Podle čeho poznáš Jana Nepomuckého Zdroj: Žáci 3.C

Příloha 9.

Fotografie z návštěvy muzea dne 16. 6. 2015 Zdroj: Vlastní

45

Příloha 10. Práce žáků. Pracovní listy Svatojánského muzea. Prvouka. Téma: sv. Jan Nepomucký Zdroj: Svatojánské muzeum Nepomuk, žáci 3.A a 3.B Příloha 11. Ukázky pracovních listů. Prvouka. Téma: sv. jan Nepomucký. Pracovní list pro žáky 2. a 3. ročník základní školy. Pracovní list pro 4. a 5. ročník ZŠ. Vědomostní kvíz pro 4. až 7. ročník. Vědomostní kvíz pro 8. až 9. ročník Zdroj: Svatojánské muzeum Nepomuk Příloha 12. Fotografie z výstavy k znovuotevření svatojánského muzea Zdroj: Vlastní Příloha 13. Práce žáků. Výtvarná výchova. Téma: Svatý Jan Nepomucký – malby Zdroj: Žáci 3.A a 3.B Příloha 14. text písně Elektrický valčík Zdroj: UHLÍŘ, Jaroslav a Zdeněk SVĚRÁK. Zpěvník. 1. Praha: Fragment, 2008. ISBN 978-80-253-0666-6., s. 16, 17 Příloha 15. Tematický plán na tělesnou výchovu pro 3. ročník Zdroj: Základní škola Nepomuk Příloha 16. Naučná stezka Pod Zelenou horou Zdroj: http://mas.nepomucko.cz/uploaded/Files/naucne-stezky/Naucnestezky-jizniho-Plzenska-2008.pdf dne 23. 3. 2016 Příloha 17. Fotografie sochy sv. Jana Nepomuckého Zdroj: Vlastní Příloha 18. Fotografie informační tabule naučné stezky Zdroj: Vlastní Příloha 19. Pracovní pomůcka. Matematika – Šifrovací abeceda Zdroj: Vlastní

46

Příloha 20. Práce žáků. Matematika. Téma: sv. Jan Nepomucký Zdroj: Žáci 4.A Příloha 21. Recept na domácí modelínu Zdroj: Vlastní Příloha 22. Fotografie z hodiny člověk a svět práce Zdroj: Vlastní Příloha 23. Práce žáků. Informatika. Téma: sv. Jan Nepomucký Zdroj: Žáci 4.A

47

Přílohy Ve vytisknuté formě jsou k práci přiloženy pouze části z vybraných příloh. Jedná se o výběr z následujících příloh: Příloha 2

Pamětní list divadelního představení Mučedník z Nepomuku

Příloha 4

Pověst o lípě sv. Jana

Příloha 7

Práce žáků. Prvouka. Téma: Leporelo o Nepomuku – vybrané části o sv. Janu Nepomuckém

Příloha 10

Práce žáků. Pracovní listy Svatojánského muzea. Prvouka. Téma: sv. Jan Nepomucký

Příloha 12

Fotografie z výstavy k znovuotevření svatojánského muzea

Příloha 13

Práce žáků. Výtvarná výchova. Téma: Svatý Jan Nepomucký – malby

Příloha 19

Pracovní pomůcka. Matematika – Šifrovací abeceda

Příloha 20

Práce žáků. Matematika. Téma: sv. Jan Nepomucký

Příloha 22

Fotografie z hodiny člověk a svět práce

Příloha 23

Práce žáků. Informatika. Téma: sv. Jan Nepomucký

Všechny úplné přílohy jsou v elektronické podobě uloženy na přiloženém CD.

48

Příloha 2

Pamětní list divadelního představení Mučedník z Nepomuku

Příloha 4

Pověst o lípě sv. Jana

Otec sv. Jana žil se svou ženou ve šťastném manželství, jen je trápilo, že nemají potomka. Zvláště žena se denně modlila k Panně Marii, aby jí byl dopřán synáček. Jednoho dne začala pociťovat, že se jí pod srdcem rodí nový život. V té době často sousedé vídávali nad jejich příbytkem podivné světlo, podobající se planoucím sloupům. Když se znamení opakovala, usoudili, že se děťátko proslaví nějak svým životem, nebo že se zasvětí k větší cti a slávě boží. Jedné noci planuly zvlášť velké plameny nad střechou Welfínova domku, narodil se mu syn Jan. Ráno před domem šťastný otec potkal dvě panské děvečky, které vyháněly na pastvu. Starší z nich pravila, že hošík bude slavným a proslaví jméno svého rodiště a že bude možná i svatým. Její družka se její pověrčivosti i hloupé věštbě vysmívala. Pověrčivá žena utrhla lipový proutek, zabodla ho do země na březích potoka Muchovky a pravila: „Ujme-li se tu a vzejde z něho stromek, vyplní se moje předpověď.“ Z proutku vzešel strom, pěkná lipka, která byla svědkem dětství a mládí sv. Jana, až dospěla v mohutnou krásnou lípu s pravidelnou, ohromné kopuli podobnou korunu. Byla okrasou ulice, ve které stála. Ta se podle ní jmenuje Zelený Důl. Přešla staletí a lípa stála na svém místě i přesto, že její kmen byl již zčásti prohnilý. Její koruna byla svěží a krásná každé jaro. 1. Vysvětli rozdíl mezi pověstí a pohádkou, co mají společného. 2. Co je pravým jádrem pověsti. 3. Co víš o sv. Janu Nepomuckém? 4. V kterých místech stával rodný domek sv. Jana Nepomuckého? 5. Kde teče potok Muchovka? 6. Vysvětli pojmy: hrnčíř, potomek, příbytek, panské děvečky. 7. Najdi větu, která popisuje místo, kam žena zasadila lipový proutek. 8. Proč se ulice v Nepomuku jmenuje Zelený Důl. 9. Nakresli ilustraci k pověsti.“ (Kodýtková, R.: 2005, s. 68)

Příloha 7

Práce žáků. Prvouka. Téma: Leporelo o Nepomuku – vybrané části o sv. Janu Nepomuckém

Příloha 10

Práce žáků. Pracovní listy Svatojánského muzea. Prvouka. Téma: sv. Jan Nepomucký

Výběr z prací. Ukázky práce dalších žáků jsou uloženy v elektronické podobě na přiloženém CD.

Příloha 12

Fotografie z výstavy k znovuotevření svatojánského muzea

Příloha 13

Práce žáků. Výtvarná výchova. Téma: Svatý Jan Nepomucký – malby

Výběr z prací. Ukázky práce dalších žáků jsou uloženy v elektronické podobě na přiloženém CD.

Příloha 19

Pracovní pomůcka. Matematika – Šifrovací abeceda

Příloha 20

Práce žáků. Matematika. Téma: sv. Jan Nepomucký

Výběr z prací. Ukázky práce dalších žáků jsou uloženy v elektronické podobě na přiloženém CD.

Příloha 22

Fotografie z hodiny člověk a svět práce

Výběr z prací. Ukázky práce dalších žáků jsou uloženy v elektronické podobě na přiloženém CD.

Příloha 23

Práce žáků. Informatika. Téma: sv. Jan Nepomucký

Výběr z prací. Ukázky práce dalších žáků jsou uloženy v elektronické podobě na přiloženém CD.