Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Gorkého 2, Liberec 1, tel ,

Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Gorkého 2, 460 01 Liberec 1, tel. 485 110 027, e-mail [email protected]

Akce:

KONCEPCE OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY LIBERECKÉHO KRAJE B – Návrhová část

Pořizovatel:

Krajský úřad Libereckého kraje

Zpracovatel:

„Jan Hromek – Lesprojekt, lesnické a parkové úpravy“

Hlavní projektanti:

Ing. Jan Hromek, Mgr. Richard Višňák, Ph.D.

Autorský kolektiv:

Ing. Jan Hromek Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Ing. Vladimír Janečka RNDr. Jiřina Vargová Ing. Oldřich Lubojacký Mgr. Jiří Šmída

Zakázkové číslo zpracovatele: 10/2003 Archivní číslo zpracovatele: 07/2004

Liberec, červen 2004

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje

Návrhová část

OBSAH DOKUMENTACE TEXTOVÁ ČÁST: B1 B1.1 B1.2 B2 B2.1 B2.2 B2.3 B2.4 B2.5 B2.6 B2.7 B3 B3.1 B3.2 B3.3 B4 B4.1 B4.2 B4.3 B4.4 B4.5 B4.6 B4.7 B4.8 B4.9 B4.10 B5 B5.1 B5.2 B5.3 B5.4 B6 B6.1 B6.2 B7 B8 B9 B10 B10.1 B10.2 B10.3 B11

Úvod, zadání, cíle v oblasti legislativy a veřejné správy.............................................. 5 Úvod, zadání, metodické poznámky .......................................................................................................... 5 Legislativní a organizační zajištění zájmů ochrany přírody a krajiny .............................. 6 Cíle v oblasti obecné ochrany přírody ..................................................................................9 Obecná ochrana rostlin a živočichů .................................................................................. 9 Významné krajinné prvky ............................................................................................... 11 Ochrana dřevin................................................................................................................ 12 Krajinný ráz..................................................................................................................... 13 ÚSES ............................................................................................................................... 15 Přírodní parky ................................................................................................................. 17 Přechodně chráněné plochy ............................................................................................ 18 Návrhy v oblasti zvláštní ochrany přírody a krajiny................................................. 19 Zvláště chráněná území................................................................................................... 19 Památné stromy............................................................................................................... 21 Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů..................................................................... 22 Obecné cíle a zásady ochrany přírody a krajiny ve vybraných sektorech .............. 24 Zemědělství ..................................................................................................................... 24 Vodní hospodářství ......................................................................................................... 26 Lesní hospodářství, myslivost, rybářství......................................................................... 29 Ochrana nerostného bohatství ......................................................................................... 33 Cestovní ruch a rekreace ................................................................................................. 35 Odpadové hospodářství................................................................................................... 37 Doprava ........................................................................................................................... 38 Energetika a ochrana ovzduší ......................................................................................... 39 Územní plánování a stavební činnost.............................................................................. 42 Ekologická výchova ........................................................................................................ 43 Obecné návrhy na řešení známých územních střetů ................................................. 45 Obecná ochrana přírody vs. liniové stavby a zájmy surovinové politiky ....................... 46 Zvláštní ochrana přírody vs. zájmy surovinové politiky a liniové stavby ...................... 48 Jiné střety ........................................................................................................................ 49 Stručné shrnutí, zásady ................................................................................................... 49 Cíle v oblasti informačních zdrojů .............................................................................. 51 Spolupráce OOP s MŽP a jím zřizovanými organizacemi ............................................. 51 Informační zdroje v podmínkách OOP, další spolupráce ............................................... 52 Prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny ............................................ 54 Spolupráce s ostatními resorty..................................................................................... 56 Mezinárodní spolupráce ............................................................................................... 58 Ekonomické vyhodnocení............................................................................................. 59 Vyhodnocení potřeby managementu v ZCHÚ v kompetenci kraje ................................ 59 Podrobný přehled o možných zdrojích finančních prostředků ....................................... 60 Využití možných stimulačních nástrojů.......................................................................... 65 Závěr .............................................................................................................................. 69

Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 2


Návrhová část

TABULKOVÉ PŘÍLOHY (samostatný svazek): 1. 1.1 1.2 1.3 2. 3. 4. 4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4

Územní systém ekologické stability ................................................................................. 1 Výčet dokumentací zpracovaných před rokem 1997 ......................................................... 1 Výčet prvků dosud jednoznačně nevymezených, či navržených k dotvoření..................... 5 Výčet biocenter nenaplňujících požadované plošné parametry ....................................... 12 Zvláště chráněná území – návrhy na vyhlášení............................................................ 15 Památné stromy, stromořadí, skupiny památných stromů – návrhy a doporučení na rozšíření............................................................................................................................ 18 Územní střety zájmů ochrany přírody se zájmy sektorových politik a návrhy programových dokumentů ............................................................................................. 26 Územní střety obecné ochrany přírody s liniovými stavbami a se záměry surovinové politiky ............................................................................................................................. 26 Lokalizace významných územních střetů prvků ÚSES se současnými silničními komunikacemi ........................................................................................................................................................26 Lokalizace významných územních střetů prvků ÚSES vyššího významu s navrhovanými liniemi komunikací (silnice, železnice) .....................................................................................................27 Lokalizace a předběžné návrhy způsobů řešení územních střetů prvků ÚSES vyššího významu s ložiskovými zdroji nerostných surovin (CHLÚ, DP) ..................................................................27 Možné územní střety krajinných hodnot území kraje se zájmy surovinové politiky LK a navrhovanými záměry ÚPN VÚC LK ...........................................................................................29

4.2

Územní střety zvláštní ochrany přírody se záměry surovinové politiky LK..................... 33

4.2.1 4.2.2

Velkoplošná zvláště chráněná území .............................................................................................33 Maloplošná zvláště chráněná území...............................................................................................35

MAPOVÉ PŘÍLOHY: 1. Mapa kraje M 1:50 000 – zvláště chráněná území, přírodní parky, významné krajinné prvky, památné stromy... (na podkladu l. mapy Analytické části) 2. Mapa kraje M 1:50 000 – územní systém ekologické stability (na podkladu 2. mapy Analytické části) 3. Mapa kraje M l:50 000 – mapa střetů (těžba surovin, stávající i navrhované liniové stavby ...)

A – Analytická část Koncepce


Strana 3


Návrhová část

Vysvětlení použitých zkratek AOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR CHKO chráněná krajinná oblast KOP Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje KÚLK Krajský úřad Libereckého kraje LČR Lesy České republiky, s. p. LHO lesní hospodářská osnova LHP lesní hospodářský plán LK Liberecký kraj MŽP Ministerstvo životního prostředí ČR OOP orgány ochrany přírody OP ochrana přírody OPRL oblastní plány rozvoje lesů PP přírodní památka PR přírodní rezervace PřP přírodní park PUPFL pozemky určené k plnění funkcí lesa ÚPD územně plánovací dokumentace ÚP VÚC LK územní plán Velkého územního celku Libereckého kraje ÚSES územní systém ekologické stability VKP významný krajinný prvek VLS Vojenské lesy a statky, s. p. ZCHÚ zvláště chráněné území Další, méně užívané zkratky jsou vysvětleny přímo v textu

Poděkování zpracovatelů KOP náleží členům řídícího týmu za konstruktivní aktivní přístup při zpracovávání dokumentace – zejména RNDr. Aleně Vopálkové (MŽP ČR), ing. Tomášovi Bestovi (Správa CHKO Lužické hory), ing. arch. Janě Děrdové (KÚLK), ing. Jiřímu Holému (MŽP ČR), ing. Jiřímu Huškovi (Správa CHKO Jizerské hory), ing. Tomáši Stuchlíkovi (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR), ing. Zuzaně Tonikové, RNDr. Jiřině Vargové (KÚLK), RNDr. Janu Vaňkovi (Správa Krkonošského národního parku), a v neposlední řadě i ostatním pracovníkům krajského úřadu – ing. Marii Malcové, RNDr. Jarmile Sýkorové, ing. Radce Vlčkové, ing. Martinu Modrému, Ph.D., a ing. Ireně Koškové.


Strana 4


Návrhová část

Obsah | Legislativní a organizační zajištění | > Další (B2 Cíle v oblasti obecné ochrany přírody)

B1 ÚVOD, ZADÁNÍ, CÍLE V OBLASTI LEGISLATIVY A VEŘEJNÉ SPRÁVY B1.1 Úvod, zadání, metodické poznámky Předkládaný text navazuje na analytickou část Koncepce ochrany přírody a krajiny (dále KOP, Koncepce) a svým zaměřením představuje stěžejní část celého díla. Územní zadání Koncepce vychází ze zákona č. 114/92 Sb., jmenovitě z § 77a, odst. 1, v němž se praví: „Kraje zpracovávají ve spolupráci s ministerstvem prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody ve své územní působnosti, nejde-li o národní park nebo chráněnou krajinnou oblast, národní přírodní rezervaci, národní přírodní památku nebo jejich ochranné pásmo.“ Z řešení Koncepce je tak v případě Libereckého kraje vyňata poměrně rozsáhlá a z hlediska ochrany přírody velmi významná část území, která představuje cca 1/3 úhrnné rozlohy kraje s největším soustředěním přírodních a krajinářských hodnot (mj. se zde nacházejí 2/3 všech maloplošných zvláště chráněných území). Tento jistý „deficit informací“, který je důsledkem zadání, byl alespoň zmírněn tím, že v Analytické části Koncepce bylo území kraje pojednáno jako celek. V předkládané Návrhové části již nejsou ZCHÚ výše uvedených kategorií zpracována s tím, že jejich využívání podléhá schváleným plánům péče. Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje má – vedle zmíněné územní redukce řešeného území – další dva specifické rysy. Tím prvním je mezioborové postavení ochrany přírody, která představuje disciplínu, jež prolíná nejrůznějšími sférami společenského života. Ochrana přírody a krajiny představuje do značné míry „konzervaci tradičních hodnot“ životního prostředí, které jsou výsledkem spolupůsobení přírodního vývoje a hospodářských vlivů člověka v dlouhém časovém gradientu. V některých případech jde o uchování posledních nevelkých reziduí člověkem nepříliš narušené krajiny, v jiných pak o uchování krajinných výseků, které sice vznikly přispěním lidské ruky, ale za působení hospodářských a technologických systémů, které již dnes nejsou samozřejmostí. V obou případech jde o záchranu hodnot, které při nepromyšleném nakládání s krajinou mohou být nenávratně ztraceny. Na dalším místě pak jde o aktivní krajinotvorbu v lokalitách, které byly neblaze poznamenány předchozími nešetrnými hospodářskými vstupy. Z toho je zřejmé, že každý větší zásah do krajiny a do přírodního prostředí musí být posuzován z hlediska ochrany přírody a krajiny. Protože však kompetence orgánů ochrany přírody a krajiny jsou limitované, je zapotřebí, aby základní principy nakládání s krajinou a s hodnotnými přírodními segmenty byly vtěleny do jednotlivých oborových koncepcí a programových dokumentů. Tyto koncepční materiály byly ovšem v Libereckém kraji zpracovány většinou již dříve, což je dle názoru zpracovatelů KOP k zájmům ochrany přírody a krajiny určitým handicapem – na zjištěné rozpory je proto následně upozorněno a předloženy návrhy na jejich řešení. Druhým specifikem Koncepce je to, že přichází na svět v době převratných změn v ochraně přírody, které souvisejí se vstupem naší země do Evropské unie. Ta nám mimo jiné ukládá, vytvořit na území ČR a v rámci národní legislativy účinně chránit soustavu evropsky významných chráněných území Natura 2000. Lze důvodně předpokládat, že v průběhu několika let dojde k podstatným změnám v síti našich zvláště chráněných území, do života bude uvedena nová kategorie „oblast ochrany ptactva“ („ptačí oblast“). Souběžně s tím budou probíhat změny legislativy (novela zákona č. 114/92 Sb. vstoupila v platnost již v době zpracování tohoto textu), očekávat lze i reorganizaci ochranářských institucí. Tyto změny jsou z hlediska ochrany přírody velmi významné, jejich zřetelnější obrysy však nebyly v době tvorby této Koncepce známy. Některé navrhované úkoly a opatření tak bylo nutno pojednat v obecnější, někdy až spekulativní


Strana 5


Návrhová část

rovině; přitom bylo nutno přihlížet i k reálným možnostem a kompetencím orgánů ochrany přírody. V krátké době zpracovávání tohoto stupně Koncepce již došlo k významným změnám základních legislativních předpisů – zejména vstoupila v platnost novela zákona č. 114/1992 Sb. (zákon č. 218/2004 Sb.), která mj. implementuje evropskou soustavu chráněných území Natura 2000 do našeho právního prostředí. Koncepce ochrany přírody a krajiny je určena zejména pro pracovníky veřejné i státní správy na všech jejích úrovních, tzn. pro obce a jejich úřady, úřady s pověřenou působností, a krajské orgány. Z charakteru zpracování a obsahu je k datu vypracování koncepce i databází zjištěných skutečností, které je v praxi nutno nadále upřesňovat a doplňovat o nové poznatky a probíhající změny. Koncepce rovněž slouží i jako podklad pro další subjekty, které svojí činností ovlivňují přírodu a krajinu Libereckého kraje, či v této oblasti působí. Členění textu. Uspořádání práce vychází z požadavků zadavatele a zároveň do jisté míry kopíruje strukturu Analytické části Koncepce. U většiny kapitol je text členěn podle následujícího schématu: Stručná charakteristika je úvodem do problematiky, v krátkosti shrnujícím poznatky z analytické části. Obecný cíl je generalizací smyslu dlouhodobého snažení v dané oblasti, resp. podoblasti. Dílčí cíle jsou zobecněním smyslu snažení v dané podoblasti (u hlavních oblastí nejsou definovány). Opatření představují konkrétnější úkoly, aktivity či směry činnosti v rámci dané problematiky. Jejich součástí je termín plnění a zodpovědný/é subjekt/y. Časové horizonty plnění opatření jsou tři: krátkodobě – do 5 let od schválení Koncepce střednědobě – do 10 let od schválení Koncepce dlouhodobě, trvale, průběžně – v časově neohraničeném rámci Zásady nahrazují opatření v oblastech, které šíří problematiky překračují kompetence orgánů ochrany přírody a krajiny. Jedná se o principy či aktivity, které jsou z pohledu ochrany přírody a krajiny preferovány. Vzhledem k obecnější platnosti a „směrnosti“ zásad nejsou u nich uváděny termíny plnění ani zodpovědné subjekty. (viz též metodická poznámka v úvodu kap. B4)

B1.2 Legislativní a organizační zajištění zájmů ochrany přírody a krajiny Stručná charakteristika: Výčet zákonných norem vztažených více či méně k zajišťování zájmů ochrany přírody a krajiny shrnuje Analytická část Koncepce. Z praxe naplňování zásad oboru vyplývá nutnost sladění některých legislativních norem, které ve svých ustanoveních jsou vzájemně ve střetu. Z této praxe rovněž vyplývá nutnost legislativního řešení některých aspektů v zákonech dosud neřešených. Krajským samosprávám byl při jejich vzniku dán velice významný neopominutelný aspekt, jímž je možnost předkládat návrhy zákonů či jejich úprav a změn Poslanecké sněmovně a předkládat Ústavnímu soudu návrhy na zrušení právních předpisů, jsou-li v rozporu se zákonem. V rámci této možnosti KOP v následně uvedených statích vymezuje návrhy i na úpravu či vznik legislativního předpisu, se stručným zdůvodněním a cílem řešení uvedených nedostatků na úseku legislativních předpisů vztahujících se k dané problematice. Eliminace projevených nedostatků je obecně mimo přímé kompetence krajských orgánů, následně uvedené úkoly a opatření jsou doporučením pro kraj, kdy jejich realizace je možná


Strana 6


Návrhová část

formou iniciací uvedených návrhů u zákonodárných orgánů. Vzhledem k obecné platnosti většiny odhalených nedostatků legislativních ustanovení, resp. k jejich významu i mimo území Libereckého kraje, bude optimálním sdružení této snahy i s krajskými orgány ostatních krajů. Vzhledem k přetrvávající organizační struktuře AOPK, resp. územní příslušnosti Libereckého kraje pracovišti v Ústí nad Labem a méně pružnému systému péče o svěřenou ochranu přírody a krajiny, se jeví aktuální nutnost nápravy stavu. Poznámka: V následujícím textu jednotlivých částí tohoto stupně KOP jsou některé následně uvedené úkoly a opatření řešeny v překryvu s návrhy této kapitoly, obecně ve stručnější podobě a s odkazem na tuto úvodní část.

Obecný cíl: Vytvoření vzájemně propojené soustavy legislativních ustanovení ve vztazích ochrany přírody a krajiny k ostatním zákonným normám, zajištění zájmů ochrany přírody a krajiny tvorbou nových legislativních ustanovení reagujících na aktuální stav. Dílčí cíle: A) Odstranění dílčích nesrovnalostí v legislativních předpisech mezi ochranou přírody a oborem myslivost, rybářství. Opatření: 1. Iniciace změn ustanovení zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, v platném znění s cílem posílení pravomocí orgánů státní správy myslivosti v oboru, zejména v evidenci zvěře a plánování chovu (dle ustanovení Hlavy II. tuto činnost vykonávají uživatelé honiteb s pouhou povinností nahlašování orgánům státní správy). 2. Iniciace změny ustanovení zákona č. 289/1995 Sb., o lesích: § 8 – prvky ÚSES (biocentra) zařazovat do příslušné subkategorie lesa zvláštního určení. 3. Iniciace změny ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny – ve snaze ochrany dřevin na obecních pozemcích iniciace zákonné možnosti nadřízeného správního orgánu vyhradit si pravomoc obce k povolování kácení dřevin na těchto pozemcích. 4. Iniciace vydání obecně závazného právního předpisu MŽP ke krajinnému rázu (nedostatečný dopad do praxe vyplývající z § 12 zákona č. 114/92 Sb.). B) Zajištění zájmů ochrany přírody cestou změn energetických oborových předpisů Opatření: 1. Iniciace změn oborových legislativních předpisů správců a provozovatelů elektrických vedení (zákon č. 458/2000 Sb., „energetický zákon“ v platném znění, ustanovení § 46, zejména nekompromisní znění odst. 9, zamezující výskyt porostů výšky nad 3 m) při důsledném, a k ochraně přírody neadekvátním odstraňování nárostů dřevin a keřů z tras vedení – tyto realizace lze prakticky provádět diferencovaně dle aktuálního stavu a potřeb, za stanovených podmínek v součinnosti s orgány ochrany přírody. termín: krátkodobě zodpovídá: kraj (cestou iniciací zákonodárným orgánům) C) Zabezpečení zájmů ochrany přírody v územně plánovacím procesu. Opatření: 1. Iniciace změn v ustanoveních novelizovaného znění stavebního zákona s cílem sladění legislativních norem pro vymezování současně zastavěných území v územním plánování všech stupňů – současná praxe protežuje ustanovení stavebního zákona (zákon č. 50/1967 Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 7


Návrhová část

Sb., o územním plánování a stavebním řízení, v platném znění, vyhláška č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, ve znění vyhlášky č. 570/2002 Sb.), kdy do SZÚ jsou řazeny subkategorie tzv. ostatních ploch mnohdy charakteru VKP ze zákona, ve prospěch ustanovení vyhlášky MZe ČR č. 13/1994. termín: krátkodobě

zodpovídá: kraj (cestou iniciací zákonodárným orgánům).

2. Iniciace změn v ustanoveních novelizovaného znění stavebního zákona v územním plánování (zákon č. 50/1967 Sb., o územním plánování a stavebním řízení v platném znění) pro vyhodnocování plošných požadavků na lesní pozemky u navrhovaných liniových (i energetických) staveb – zábory PUPFL považovat za trvalé odlesnění, resp. trvalé odnětí. termín: krátkodobě zodpovídá: kraj (cestou iniciací zákonodárným orgánům). D) Změna současného způsobu aplikace ochrany přírody na území pod správou Ministerstva obrany ČR – v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko a Chlum. Změna územní organizační struktury AOPK. Opatření: 1. Iniciace změn způsobu aplikace ochrany přírody na území pod správou Ministerstva obrany ČR v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko a Chlum, ze současné kompetence centrálních orgánů (MŽP ČR v lesích VLS, s. p.) do kompetence orgánu ochrany přírody Libereckého kraje (mj. s cílem možné vyšší ochrany v kategorii Přírodní park aj.): - iniciace změn vedoucích k vynětí lesů bývalého VVP Ralsko (lesy ve správě VLS) z kategorie pozemků určených pro obranu státu, a to buď změnou správce (organizace zřízená ne MO ČR), nebo legislativní změnou zákona č. 222/99 Sb. o zajišťování obrany České republiky – § 29 Objekty důležité pro obranu státu, odst. 2 písm. a) objekty důležité pro obranu státu jsou dále pozemky a stavby, k nimž výkon majetkových práv státu vykonává ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená, - legislativní změnou zákona č. 114/92 Sb. (změna kompetence orgánu ochrany přírody – přesunem z MŽP ČR na KÚLK), - nebo převedením lesů ve správě VLS, s. p. pod „civilní“ správu (LČR, s.p.). termín: krátkodobě zodpovídá: kraj (cestou iniciací zákonodárným orgánům, MŽP ČR, MO ČR). 2. Iniciace změny platné legislativy, která neumožňuje zřizování přírodních parků na současných „územích sloužících zájmu obrany státu“ (v podmínkách LK ve vztahu k bývalému VVP Ralsko) – viz výše. termín: krátkodobě zodpovídá: kraj 3. Iniciace vytvoření detašovaného pracoviště AOPK pro území Libereckého kraje, opt. se sídlem v Liberci. termín: krátkodobě zodpovídá: kraj (cestou iniciací MŽP ČR, AOPK).


Strana 8


Návrhová část

Obsah | Obecná ochrana rostlin a živočichů | Významné krajinné prvky | Ochrana dřevin | Krajinný ráz | ÚSES | Přírodní parky | Přechodně chráněné plochy | > Další (B3 Návrhy v oblasti zvláštní ochrany přírody a krajiny)

B2 CÍLE V OBLASTI OBECNÉ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY Stručná charakteristika: Obecná ochrana přírody a krajiny zahrnuje administrativní a právní principy a nástroje, které mají obecnou platnost na celém území, pokud nespadají do kategorií zvláštní ochrany. Dle zákona č. 114/92 Sb. sem spadá obecná ochrana rostlin a živočichů, významné krajinné prvky, ochrana dřevin, krajinný ráz, přírodní park a přechodně chráněné plochy. Protože se jedná o základní, „minimální“ nástroje, je jejich uplatňování částečně svěřeno již orgánům ochrany přírody nejnižšího stupně, tj. obcím (v případě registrovaných VKP, a v ochraně dřevin). Obecný cíl: Vytvářet podmínky pro šetrné nakládání s přírodními fenomény a zamezit tak jejich poškozování. Zvažovat významnější zásahy do krajiny a hledat řešení k napravení zhoršeného krajinného rázu. Pro účinnější ochranu vhodně využívat existující nástroje obecné ochrany přírody a krajiny.

B2.1 Obecná ochrana rostlin a živočichů Stručná charakteristika: Právním rámcem pro tuto oblast je §5 zákona č. 114/92 Sb. V něm se mj. praví, že všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před ničením a poškozováním, s výjimkou zvláštních případů hubení škodlivých organismů. Subjektům provádějícím zásahy do krajiny je stanovena povinnost minimalizovat ztráty na rostlinách, živočiších a jejich biotopech. K zavádění geograficky nepůvodních rostlin a živočichů je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody (s výjimkou specifikovaných případů), stejně jako k vývozu a dovozu ohrožených organismů chráněných mezinárodními úmluvami, k nimž se ČR zavázala. V praxi je zejména první část citovaných ustanovení obtížně kontrolovatelná a vymahatelná, plní však úlohu jakési preambule, jíž stát deklaruje svůj zájem na ochraně všeho živého, vyjma situací, které jsou v zákoně uvedeny. Orgány ochrany přírody mohou v rámci správních řízení požadovat, aby zásahy do krajiny byly prováděny s ohledem na živou přírodu a navrhovat postupy a opatření, která tomuto cíli budou vyhovovat. Obecný cíl: Při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Dílčí cíle: A) Podporovat šetrné využívání zemědělské a lesní půdy, které nepovede k destrukci a znehodnocování přírodních prvků. Opatření: 1. Podporovat snižování podílu orné půdy ve prospěch trvalých travních porostů, lesů a vodních ploch. Minimalizovat případy, kdy se vývoj ubírá opačným směrem. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce 2. Zodpovědně posuzovat změnu ve využití pozemků v případě trvalých kultur, zejména v případě zalesňování luk a nelesních lad či likvidaci stromových a keřových porostů na nelesní půdě. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce


Strana 9


Návrhová část

3. Při požadavcích na zalesnění nelesní (zemědělské) půdy vždy zvažovat hodnotu dotčené plochy z hlediska biodiverzity i krajinného rázu. Pro zalesnění využívat dřeviny stanovištně odpovídající, s vyloučením dřevin geograficky nepůvodních. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce Další patření viz „sektorové politiky“ a „krajinný ráz“ (problematika se překrývá)

B) Pečovat o biodiverzitu planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů. Opatření: 4. Zvyšovat podíl trvalých kultur v krajině a preferovat jejich extenzivní využívání, s omezením chemizace a vnášením nepůvodního genofondu. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce 5. Bránit likvidaci a znehodnocování přírodních biotopů, využívat je udržitelným způsobem. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce 6. V lesním hospodářství uplatňovat principy přírodě blízkého hospodaření a usilovat o plošné zvyšování ekologické stability lesů. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce 7. Evidovat území se zvýšenou biodiverzitou (výskyty minerálně silných hornin, mokřady aj.) a lokality s výskytem význačných druhů rostlin a živočichů a vytvářet podmínky pro zachování či zlepšení jejich stavu. termín: trvale zodpovídá: příslušné OOP 8. Podporovat a iniciovat aktivity, které směřují k prohloubení znalostí o živé přírodě na území kraje. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce, příslušné OOP C) Věnovat náležitou pozornost nepůvodním a zejména invazním druhům organismů v krajině. Opatření: 9. Zdokumentovat a průběžně aktualizovat stav rozšíření nebezpečných invazních druhů v krajině. Údaje centrálně shromažďovat a spravovat v prostředí GIS. termín: trvale zodpovídá: kraj ve spolupráci s obcemi, NNO, a OOP 10. Zpracovat strategii (plán) likvidace invazních druhů a přistoupit k její realizaci. Přednostně likvidovat nebezpečná ohniska v biologicky hodnotnějších územích. Postupovat koordinovaně v rámci dílčích, migračně spojitých území. termín: krátkodobě zodpovídá: kraj 11. K požadavkům na zavádění nových kulturních rostlin do krajiny (energetické plodiny) přistupovat s opatrností a nabízet ekologicky bezpečnější alternativy. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce 12. V lesním hospodářství (při schvalování LHP a OPRL) prosazovat zájem na omezování podílu geograficky nepůvodních dřevin v obnovovaných porostech, zejména u dřevin s prokázaným „rizikovým chováním“ (akát, vejmutovka, pajasan). Tyto dřeviny nepřipouštět ani při zalesňování nelesních půd. termín: trvale zodpovídá: krajský úřad, pověřené obecní úřady


Strana 10


Návrhová část

B2.2 Významné krajinné prvky Stručná charakteristika: Významné krajinné prvky (VKP) jsou nástrojem obecné územní ochrany. Zákon stanovuje výčet biotopů, které jsou považovány za VKP vždy. Jsou to lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Další významné části krajiny se mohou stát významnými krajinnými prvky v případě, že je orgán ochrany přírody registruje (mimo ZCHÚ, která představují vyšší stupeň ochrany). Velký počet VKP „ze zákona“ a jejich někdy nejednoznačné vymezení má za následek, že schází ucelená informace o jejich reálném rozšíření v krajině. V praxi pak často uniká ochrana VKP zejména typu „údolní niva“, který v hustěji osídlených územích již představuje ohrožený geomorfologický útvar. V případě registrovaných VKP se projevuje různorodý přístup jednotlivých orgánů ochrany přírody – pověřených obecních úřadů. Obecně je podceňován význam plošných lokalit (např. hodnotných luk či mokřadů) a jako VKP bývají registrovány velmi často jednotlivé stromy, jejich skupiny či stromořadí, které by mnohdy bylo vhodnější vyhlásit za památné stromy. Obecný cíl: Sjednotit pohled na významné krajinné prvky a tento nástroj obecné ochrany přírody důsledně využívat. Dílčí cíle: A) Vytvořit metodické rámce pro vymezování VKP a získat ucelený přehled o jejich rozmístění na území kraje Opatření: 1. Iniciovat zpracování metodického materiálu pro vymezování a hodnocení významných krajinných prvků, včetně náhledu na VKP „ze zákona“. termín: krátkodobě zodpovídá: KÚLK ve spolupráci s MŽP, AOPK 2. Vytvořit celokrajskou evidenci VKP (v prostředí GIS). termín: krátkodobě zodpovídá: KÚLK ve spolupráci s obcemi 3. Průběžně provádět aktualizaci evidence VKP. termín: trvale zodpovídá: KÚLK (správce evidence) ve spolupráci s obcemi 4. Evidenci VKP zpřístupnit všem zájemcům. termín: trvale zodpovídá: KÚLK (správce evidence) B) Aktualizovat síť registrovaných VKP na základě přijatého metodického materiálu a nově získaných informací o území. Opatření: 1. Z kategorie registrovaných VKP převést vybrané stromy a jejich skupiny do kategorie zvláštní ochrany přírody Památný strom. termín: krátkodobě zodpovídá: obce II. a III. 2. Shromažďovat podněty k registraci nových VKP na územně příslušných orgánech ochrany přírody. termín: trvale zodpovídá: obce 3. Souběžně s evidencí VKP vést i evidenci o biologicky zvláště cenných částech lesa. termín: trvale zodpovídá: KÚLK, obce II. a III. Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 11


Návrhová část

C) Zabezpečit praktickou ochranu, zejména u registrovaných VKP Opatření: 1. Sledovat stav registrovaných VKP a v případě jejich ohrožení přijímat nápravná opatření. Podporovat označování registrovaných VKP v terénu jednoduchou formou (informační tabule, bez značení hranic). termín: průběžně zodpovídá: obce II. a III. 2. Při posuzování zásahů do krajiny hodnotit vlivy na VKP (resp. toto požadovat od investora), zvýšenou pozornost věnovat VKP kategorie „údolní niva“. Minimalizovat antropogenní dopady na nivy a podporovat zde uchování, popř. znovuvytvoření přírodních biotopů. Poznámka: Nivy jsou významným geomorfologickým útvarem, na nějž se zpravidla poutá i specifická biota, kvalitativně často odlišná od situace v okolní krajině. Důležitou roli plní nivy jako migrační osy: tuto funkci si často udržují i v urbanizované krajině. Nivy jsou ale i prostředím velmi ohrožovaným činností člověka: jsou do nich umisťovány silniční komunikace i jiné stavby, skládky a různá deponia, vodní režim je narušován regulací vodotečí. Tím dochází nejen k destrukci biotopu, ale i k narušení nezastupitelné migrační funkce.

termín: průběžně

zodpovídá: KÚLK, obce III.

B2.3 Ochrana dřevin Stručná charakteristika: Dřeviny rostoucí mimo les se kladně podílejí na utváření krajinného rázu a plní řadu prospěšných ekologických funkcí. Jejich ochranu definuje §7 zákona č. 114/92 Sb. Ten uvádí, že dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (památné stromy, zvláště chráněné druhy) nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování jsou povinností vlastníků. Kácení dřevin větších dimenzí podléhá schvalování orgánem ochrany přírody. V praxi nebývá ochrana dřevin vždy beze zbytku naplňována. Stromy bývají káceny z nejrůznějších, někdy nepodstatných důvodů, a to mnohdy bez vědomí dotčeného orgánu ochrany přírody (obecního úřadu). Časté je neodborné ošetřování dřevin formou radikálních řezů, které vedou k trvalé deformaci koruny stromu a někdy i k jeho onemocnění s následným úhynem. Dřeviny v těsné blízkosti silničních komunikací pak trpí zimním posypem vozovek solí. Obecný cíl: Zlepšit přístup obyvatelstva a kompetentních orgánů k volně rostoucím dřevinám, zabránit jejich zbytečnému poškozování a ničení a usilovat o zvýšení podílu kvalitní stromové a keřové zeleně v nelesní krajině. Dílčí cíle: A) Zlepšovat obecné povědomí o významu dřevin v krajině a získávat informace o situaci v jednotlivých správních územích Opatření: 1. Vydávat propagační materiály a pořádat informační kampaně o významu dřevin v krajině a o zásadách správné péče o ně (a pravidlech zakládání nové stromové a keřové zeleně), tyto informace přednostně poskytovat obcím. termín: průběžně zodpovídá: kraj 2. Shromažďovat údaje o stavu hodnotné vzrostlé mimolesní zeleně, ověřovat získané informace a hledat cesty ke zlepšení stavu. termín: průběžně zodpovídá: obce


Strana 12


Návrhová část

B) Šetrně přistupovat k dřevinám v krajině i v sídlech, zodpovědně posuzovat záměry na jejich kácení a zvyšovat odbornou úroveň prováděné údržby Opatření: 1. Pečlivě zvažovat každou žádost o kácení, především brát v potaz oprávněnost důvodů a kvalitu zeleně. Pozornost věnovat jak prostředí sídel, tak i volné krajině. termín: trvale zodpovídá: obce 2. Při likvidaci dřevin ve větším rozsahu požadovat náhradní výsadby. Kvalitu těchto výsadeb kontrolovat: požadovat dřeviny vhodné pro dané prostředí, použití kvalitního sadebního materiálu, vhodné rozmístění na ploše, zajištění opory, případně ochrany před zvěří atd. termín: trvale zodpovídá: dotčené OOP 3. Sledovat stav stromové a keřové zeleně ve volné krajině a podle možností je doplnit o kvalitní výsadby. V pohledově exponovaných úsecích (např. v doprovodu komunikací či podél vodotečí) usilovat o postupnou rekonstrukci druhově méně kvalitních stromových doprovodů – dožívající pionýrské dřeviny a šlechtěné topoly (podél komunikací aleje nepěstěné a často přestárlé ovocné dřeviny) nahradit trvalejšími, stanovištně přirozenými druhy (dub, lípy, jasan, javor...). termín: trvale zodpovídá: dotčené OOP

B2.4 Krajinný ráz Stručná charakteristika: Krajinný ráz je v ochraně přírody poměrně novým pojmem, který teprve hledá metodické a praktické zakotvení. Přitom jde o velmi významný institut obecné ochrany přírody a krajiny, který zahrnuje nejen subjektivně estetická kritéria, ale i kritérium ekologické stability na krajinné úrovni. Z toho se odvozují významné celospolečenské efekty, neboť ekologicky stabilní („vyvážená“, „rovnovážná“) krajina umožňuje trvale využitelné a relativně bezrizikové naplňování nejrůznějších hospodářských i mimoprodukčních funkcí. V § 12 zákona č. 114/92 Sb. je krajinný ráz definován jako „přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“, čímž je vyjádřena jednota přírodních a antropogenních faktorů při utváření krajiny. Krajinný ráz je tak výsledkem místně specifického přírodního a společensko historického vývoje, který ji vtiskl své rysy. Tento vývoj, který měl po dlouhá staletí poměrně kontinuální průběh byl ve 2. polovině 20. století narušen rozsáhlými změnami ve využívání zemědělské krajiny, dále procesy industrializace a urbanizace. Mnohde tak vzala za své staletími budovaná a prověřovaná krajinná infrastruktura, kterou buď překryly monotónní intenzivně využívané plochy, anebo byla ponechána samovolnému zanikání stranou hospodářského zájmu. Tradiční středoevropská krajina, která byla donedávna životním prostorem i zdrojem obživy pro většinu obyvatelstva se tak změnila ve vyprázdněný prostor průmyslově vyráběných potravin, dřeva a dopravních koridorů anebo v prostor historické amnézie či příležitostných rekreačních aktivit městského obyvatelstva. Krajinný ráz Libereckého kraje ovšem nese určité rysy, které mu dodávají zvláštnosti v porovnání s jinými částmi ČR. Přírodní podmínky na velké části kraje nedovolily intenzivnější zemědělské využití krajiny, což se odráží ve vysoké lesnatosti dílčích území, k vyššímu podílu trvalých travních porostů na zemědělské půdě a k poměrně hojné mimolesní zeleni. Z důvodu poválečného vylidnění většiny území pak přestala být značná část půdy pravidelně využívána a jejich místo zaujaly lesní porosty nebo nelesní lada. Tento proces pokračoval i po r. 1989 v důsledku zániku dominantních zemědělských subjektů. Výsledkem je obrovský rozsah dlouhodobě nebo jen dočasně nevyužívané zemědělské půdy, což se většinou neblaze projevuje na krajinném rázu a často negativně působí i v oblasti ochrany přírody. Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 13


Návrhová část

Obecný cíl: Vytvářet podmínky pro trvalé zlepšování hodnot krajinného rázu na celém území kraje, zvláště pak v ekologicky citlivých územích a v územích se zvýšeným rekreačním potenciálem. Dílčí cíle: A) Získat ucelenou představu o hodnotách krajinného rázu na celém území kraje. Opatření: 1. Zpracovat generel krajinného rázu pro celý kraj nebo alespoň pro klíčová území. Výsledky tohoto generelu využívat při zpracování územně plánovacích dokumentací, pozemkových úpravách a projekčních pracích většího rozsahu. termín: střednědobě zodpovídá: KÚLK B) Bránit snižování hodnot krajinného rázu nešetrnými zásahy do krajiny či jejich nevhodným využíváním. Opatření: 1. Při posuzování investičních záměrů, které mohou významně zasáhnout do krajiny, požadovat kvalifikované zhodnocení dopadů na krajinný ráz, včetně předložení variantních řešení. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce, příslušné OOP 2. Nepřipouštět řešení, která povedou k významnému zjednodušení krajinné mozaiky, jako je zcelování pozemků s různým využitím, likvidace mezí s porosty dřevin, drobných remízků i osamocených stromů, vysoušení mokřadů atd. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce, příslušné OOP 3. Brát zřetel na historicky podmíněné rozložení kultur v krajině. V tomto kontextu kriticky posuzovat požadavky na zalesnění (i s ohledem na biodiverzitu), pokud by vedlo k přílišné geometrizaci (zjednodušení) porostních okrajů – viz kap. Zemědělství. termín: trvale zodpovídá: kraj, obce, příslušné OOP 4. Usilovat o záchranu drobné sakrální architektury a dalších památkových objektů, které tvoří historickou charakteristiku krajinného rázu. Tyto objekty vhodně doplnit kvalitní zelení a přizpůsobit jim prostorové uspořádání krajiny. termín: trvale

zodpovídá: kraj, obce, příslušné OOP

5. Nepřipouštět expanzi obytné i jiné zástavby do volné krajiny (s výjimkou staveb, jejichž podstata takové umístění vyžaduje – např. vodárny). termín: trvale


6. Při posuzování nových telekomunikačních staveb (vysílačů) prosazovat využívání existujících stožárů a výškových staveb před využíváním nových. termín: trvale


C) Soustavně zvyšovat hodnoty krajinného rázu v územích, kde došlo v minulosti k jeho narušení, zvláště pak v oblastech se zvýšeným rekreačním potenciálem.


Strana 14


Návrhová část

Opatření: 1. Podporovat zvyšování diverzity krajinných struktur v rámci pozemkových úprav i menších akcí (přednostně v územích s velkým rozsahem orných půd) – požadovat rozčleňování nadměrných ploch zejména orné půdy soustavou stromové a keřové zeleně, travních porostů, popř. vodními plochami a vodotečemi. termín: trvale


2. Požadovat zapracovávání ÚSES (vč. interakčních prvků) do pozemkových úprav (se zohledněním navazujících katastrálních území). termín: trvale


D) Zvyšovat prostupnost krajiny pro člověka i pro biotu. Opatření: 1. Podporovat obnovu a údržbu historické cestní sítě v zemědělské krajině, např. v rámci budování cyklostezek. Tyto cesty osázet vhodnými dřevinami a podle možností doplnit další infrastrukturou – viz kap. B4.5. termín: trvale

zodpovídá: kraj, obce

2. Podporovat pravidelnou údržbu zemědělských pozemků, s cílem významně omezit plošný rozsah ruderálních lad. termín: trvale

zodpovídá: kraj, obce

3. Zdokumentovat nejvýznamnější migrační bariéry v krajině (stávající i potenciální) a navrhnout technické prostředky k jejich překonání (nadchody, podchody, propustky pro obojživelníky a drobné savce – viz kap. B5). Realizaci těchto opatření řešit zejména v součinnosti s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR. termín: průběžně

zodpovídá: kraj

B2.5 ÚSES Stručná charakteristika: Územní systém ekologické stability (ÚSES) je funkční soustavou přírodně zachovalých i dosud nefunkčních (navrhovaných) krajinných segmentů, který je koncipován jako minimální rámec pro řádné fungování krajiny z hlediska zachování biodiverzity a ekologické stability. Stavebními prvky ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. ÚSES je tvořen třemi hierarchickými úrovněmi – nadregionální, regionální a lokální (místní), přičemž tyto dílčí soustavy jsou navzájem provázány. Metodické předpisy stanovují minimální přípustné velikosti biocenter a maximálně přípustné délky biokoridorů, stejně jako další parametry nezbytné pro zajištění odpovídající funkčnosti systému (viz Analytická část Koncepce). ÚSES je na území Libereckého kraje projektován již od r. 1992 a v současnosti dílčí dokumentace (generely, plány, revize, výjimečně i projekty) pokrývají téměř celé území kraje. Některé dokumentace ovšem vykazují dílčí nedostatky, chybí návaznosti na okolní území, na celostátně budovaný systém vyšší hierarchické úrovně atd. V řadě případů se vymezené, resp. navržené skladebné části ÚSES dostávají do konfliktu s jinými rozvojovými záměry (liniové stavby, ložiska nerostných surovin aj. – graficky lokalizováno v mapové příloze č. 3). Obecný cíl: V projekční i praktické rovině naplňovat teoretická východiska a metodické zásady ÚSES tak, aby zajistil očekávané funkce: (a) ochranu reprezentativních a unikátních biotopů v rámci příslušné biogeografické úrovně; (b) fungující vzájemné propojení skladebných částí ÚSES, umožňující migraci bioty; (c) příznivé působení systému na okolní krajinu.


Strana 15


Návrhová část

Dílčí cíle: A) Zapracování optimalizovaného ÚSES v obecně závazných dokumentacích (ÚPD). Řešení stávajících nedostatků v systému, zejména v dokumentacích zpracovaných před r. 1997. Zapojit do systému interakční prvky. Zrevidovaný systém „validizovat“ v územně plánovacích dokumentacích a podle možností zde přispívat k jeho dalšímu zkvalitnění.

Opatření: 1. Aktualizovat dokumentace ÚSES zpracované před rokem 1997 (platnost ÚTP NR a R ÚSES), s cílem zajištění vzájemného propojení systému a jeho celkové konzistence ve všech biogeografických významech (výčet – viz Tabulková část). termín: krátkodobě zodpovídá: příslušné OOP 2. Iniciace vzniku metodického materiálu řešícího s celostátní platností vymezování interakčních prvků a jejich ochranný status. termín: krátkodobě zodpovídá: kraj (cestou adresných iniciací zákonodárným orgánům, MŽP ČR). 3. Na základě rozboru stavu dokumentací ÚSES z hlediska vymezenosti interakčních prvků řešit jejich doplnění alespoň ve vybraných územích. Za klíčový prostor pro vymezování interakčních prvků považovat krajinné úseky s vyšším stupněm zemědělského zkulturnění a krajiny urbanizované. termín: střednědobě zodpovídá: dotčené OOP 4. Při zapracování ÚSES do územně plánovacích dokumentací chápat stávající generely ÚSES jako „minimalistický“ podklad, který by v ÚPD neměl být již dále redukován (zejména pokud jde o počty biocenter a velikost „oka sítě“), ale naopak podle možností rozšiřován a doplňován. Na úrovni ÚPD by měly být rozpracovány interakční prvky a měla by být řešena návaznost na případný generel zeleně. termín: trvale zodpovídá: dotčené OOP 5. Iniciace provádění změn územně plánovacích dokumentací v případě nutnosti řešení nově vznikajících skutečností ovlivňujících ÚSES. termín: trvale zodpovídá: MŽP, kraj, obce, příslušné OOP 6. Sledovat, zda jsou pozemkové úpravy řešeny v dostatečné podrobnosti ÚSES (vč. interakčních prvků) i v návaznostech v sousedících územích (viz výše). termín: trvale zodpovídá: kraj, obce, příslušné OOP B) Postupná realizace nefunkčních (navržených) částí ÚSES a zlepšování funkčnosti celého systému. Opatření: 1. Stanovit priority pro realizaci nefunkčních částí ÚSES, zpracovat projekty a přistoupit k realizaci navržených opatření. Kritéria pro stanovení priorit: (a) kvalita přírody v okolí – upřednostňovat území s výrazným deficitem přírodních prvků; (b) očekávaný efekt, s přihlédnutím k funkční úrovni – přednost dát skladebným prvkům nadregionálního a regionálního významu; (c) synergické účinky – sčítání efektů; (d) finanční dostupnost – nákladnost opatření, možnosti kofinancování. termín: dlouhodobě zodpovídá: dotčené OOP, obce


Strana 16


Návrhová část

C) Řešení vzniklých střetů ve prospěch ÚSES. Opatření: 1. Při posuzování investičních a rozvojových záměrů v krajině považovat ÚSES za jeden z významných limitů využití území. Chránit zejména vymezená a funkční biocentra a biokoridory, jejichž přetrasování by znamenalo významné snížení migrační funkce (např. biokoridory vedené v nivách). termín: trvale zodpovídá: KÚLK, obce D) Zajištění formální ochrany ÚSES. Opatření: 1. Biocentra na lesní půdě přednostně kategorizovat jako les zvláštního určení při průběžných obnovách LHP/LHO (viz kap. B1, B4.3.1) termín: v rámci obnov LHP (LHO) zodpovídá: KÚLK

B2.6 Přírodní parky Stručná charakteristika: Přírodní park se podle §12, odst. 3 zřizuje „k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami“. Jedná se vedle významných krajinných prvků o další nástroj obecné územní ochrany přírody. Na rozdíl od VKP jde ovšem o rozsáhlejší území se zachovalou krajinnou infrastrukturou a s hodnotnou přírodní charakteristikou. Na území Libereckého kraje jsou zřízeny tři přírodní parky – Ještědský hřbet, Peklo a Maloskalsko, s celkovou rozlohou 141 km2. To je v porovnání s jinými kraji málo, což lze částečně vysvětlit tím, že velká část krajinářsky a přírodně hodnotných území kraje spadá do velkoplošných ZCHÚ, které představují vyšší formu územní ochrany. Přesto lze na území kraje vymezit území, která kritéria přírodního parku splňují. K takovým územím náleží bývalý vojenský újezd Ralsko (či alespoň jeho biologicky cennější severní část), kde ovšem platná právní úprava zřizování přírodních parků neumožňuje. Další lokality menšího rozsahu lze vymezit na Jablonecku a na Semilsku. Specifickým problémem je stávající vymezení Přírodního parku Maloskalsko, jehož jižní část koliduje s nově vyhlášeno CHKO Český ráj. Zřizování nových přírodních parků musí být koordinováno s restrukturalizací sítě ZCHÚ v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000, neboť v některých případech by mohlo dojít ke značnému územnímu překryvu s nově zřizovanými ZCHÚ. Obecný cíl: Formou přírodních parků efektivně chránit krajinářsky a přírodně cenná území, která svým charakterem nesplňují kritéria ZCHÚ. Dílčí cíle: A) Revidovat stávající přírodní parky a posoudit možnosti vyhlášení nových Opatření: 1. Přehlásit přírodní park Maloskalsko v novém vymezení (vypustit území, které se překrývá s CHKO Český ráj, naopak zvážit přičlenění oblasti Kopaninského hřbetu – návaznost na Přírodní park Ještěd). termín: krátkodobě zodpovídá: KÚLK, ve spolupráci s dotčenými obcemi 2. Revidovat hranice PřP Peklo tak, aby nezasahoval do vojenského prostoru (případně přehlásit park dle výsledků revize). Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 17


termín: střednědobě

Návrhová část

zodpovídá: kraj, MŽP

3. Shromažďovat návrhy na zřízení nových přírodních parků (Černostudniční hřeben, Císařský vrch, Prosečský hřeben, Železnobrodsko, popř. další) a konfrontovat je s připravovanými evropsky významnými lokalitami soustavy Natura 2000. termín: střednědobě zodpovídá: KÚLK 4. Na základě zjištění dle předchozího bodu zřídit vyhláškou nové přírodní parky. termín: střednědobě zodpovídá: kraj, ve spolupráci s dotčenými obcemi B) Přehodnotit ochranné podmínky přírodních parků a dbát na jejich naplňování. Opatření: 1. Sledovat úroveň ochrany přírody a krajiny v přírodních parcích a na základě zjištěných nedostatků zvážit možnosti úpravy ochranného režimu. termín: průběžně zodpovídá: KÚLK, dotčené obce 2. Udržovat, případně doplnit označení přírodních parků a zajistit obecnou dostupnost zřizovacích vyhlášek. termín: průběžně zodpovídá: KÚLK, ve spolupráci s obcemi 3. Pěstovat povědomí o existenci přírodních parků a prezentovat je jako přednost zvyšující atraktivitu a význam daného území. termín: trvale zodpovídá: KÚLK, obce

B2.7 Přechodně chráněné plochy Stručná charakteristika: Přechodně chráněné plochy jsou nástrojem obecné územní ochrany, který nachází uplatnění v případě zjištění výskytu vzácných a ohrožených druhů organismů anebo jiných přírodních jevů, u nichž lze předpokládat dočasnost trvání. Jiným motivem ochrany mohou být studijní účely. Pro přírodní fenomény trvalejšího rázu je vhodnější využít jinou formu územní ochrany (VKP nebo ZCHÚ). Obecný cíl: Využívat přechodně chráněných ploch v souladu s dikcí zákona a nesuplovat jimi zvláště chráněná území. Dílčí cíle: totožné s obecným cílem Opatření: 1. Aktivně shromažďovat informace o výskytu vzácných a ohrožených druhů rostlin, živočichů či jiných cenných přírodních fenoménů a v případě potřeby zajistit vyhlášení přechodně chráněné plochy. termín: trvale zodpovídá: KÚLK, obce III. 2. Vést evidenci o přechodně chráněných plochách a monitorovat jejich stav. Na základě těchto šetření pak případně rozhodnout o zrušení přechodně chráněné plochy nebo její převedení do jiné kategorie územní ochrany. termín: trvale zodpovídá: KÚLK, obce III.


Strana 18


Návrhová část

Zvláště chráněná území | Památné stromy | Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů | Obsah | > Další (B4 Obecné cíle a zásady ochrany přírody a krajiny ve vybraných sektorech)

B3 NÁVRHY V OBLASTI ZVLÁŠTNÍ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY Stručná charakteristika: Zvláštní ochraně podléhají přírodní fenomény zvýšené hodnoty, pro něž jsou principy a nástroje obecné ochrany přírody nedostačující. Jednotlivé instituty zvláštní ochrany přírody shrnuje třetí a čtvrtá část zákona 114/92 Sb. a jsou to zvláště chráněná území, památné stromy, zvláště chráněné druhy rostlin, živočichů a nerostů. Obecný cíl: Prohlubovat znalosti o přírodních hodnotách kraje a zajistit jejich optimální ochranu s využitím institutů zvláštní ochrany přírody.

B3.1 Zvláště chráněná území Stručná charakteristika: Krajinné úseky s nahromaděním zvýšených přírodních hodnot jsou vyhlašovány za zvláště chráněná území (ZCHÚ). Ta pak svým jednoznačně definovaným prostorovým vymezením a ochranným režimem vyplývajícím ze zákona (obecné podmínky ochrany) a ze schváleného plánu péče zabezpečují účinné naplňování daných motivů ochrany. Podle charakteru území, jeho plošného rozsahu a předmětů ochrany jsou rozlišovány kategorie „velkoplošných“ ZCHÚ (národní park, chráněná krajinná oblast) a „maloplošných“ ZCHÚ (národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace, přírodní památka). Předmětem zájmu této koncepce, resp. její návrhové části (jak vyplývá ze zadání) jsou pouze dvě posledně jmenované kategorie. Přírodní rezervace slouží k ochraně celých ekosystémů typických a významných pro danou oblast, zpravidla jen málo ovlivněných lidskou činností. Jedná se o území s rozlohou v řádu jednotek až stovek (výjimečně i tisíců) hektarů. Na území Libereckého kraje se nachází celkem 36 přírodních rezervací, z nichž v působnosti krajského úřadu jich je pouze 8 (zbývající leží uvnitř CHKO a na území býv. vojenského újezdu Ralsko, kde spadají do přímé kompetence MŽP). Přírodní památka je vyhlašována pro ochranu dílčích přírodních hodnot či ekosystémů, a to i takových, které jsou ve větší míře ovlivněny anebo podmíněny činností člověka. K častým motivům ochrany zde patří geologický či geomorfologický fenomén nebo naleziště vzácných a ohrožených druhů organismů. Na rozdíl od přírodních rezervací se může jednat i o lokality s výměrou podstatně menší než 1 ha. Na území kraje leží 58 přírodních památek, pod působnost krajského úřadu jich spadá 17. Vytváření soustavy ZCHÚ je dlouhodobým procesem, který závisí na stupni poznání přírodních hodnot území a na měnící se společenské poptávce. Zdaleka není procesem ukončeným. Hlavní výzvou současnosti je budování soustavy evropsky významných chráněných území Natura 2000. Tato území jsou připravována a vyhlašována na základě jiných kritérií, než byla zřizována naše stávající ZCHÚ. V praxi však budou chráněna buď smluvně nebo budou vyhlašována v existujících kategoriích ochrany – v takovém případě nebudou formálně od stávajících ZCHÚ nijak odlišena. Výjimkou jsou ptačí oblasti, které jsou zřizovány podle evropské „směrnice o ptácích“, a které představují novou kategorii chráněných území v naší legislativě (s relativně nejmírnějším ochranným režimem, přizpůsobeným ochraně ptačích druhů, pro něž jsou tyto oblasti navrhovány). Chráněná území, vyhlašovaná na základě evropské „směrnice o stanovištích“ (tzv. evropsky významné lokality), zahrnují lokality s charakteristickým výskytem přírodních stanovišť (v českém pojetí „biotopů“, v doslovném překladu z angličtiny „habitatů“), jejichž ochrana je v zájmu Evropských společenství. Motivem ochrany jsou tedy typické ukázky ekosystémů neovlivněných negativně činností člověka, bez ohledu na to, zda jsou v daném regionu


Strana 19


Návrhová část

vzácné či ohrožené, nebo zda schraňují vzácné a ohrožené druhy organismů. Zároveň jsou do území chráněných podle „směrnice o stanovištích“ zahrnuty i lokality „evropsky významných“ planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů. Návrhy evropsky významných lokalit jsou shromažďovány do tzv. zásobníku přírodních komplexů, z nichž jsou pak na základě přísných kritérií vybrány nejreprezentativnější lokality do tzv. národního seznamu. Tento seznam prochází vnitroresortní oponenturou a je projednán s vlastníky dotčených pozemků, s obcemi a kraji. Po schválení parlamentem se stává závazným podkladem ochrany přírody až do doby, kdy je přijat Evropskou komisí jako tzv. evropský seznam. Evropsky významné lokality je členský stát EU povinen do 6 let od schválení vyhlásit za chráněná území v rámci platné národní legislativy; dle zákona č. 218/2004 Sb. je možná i jejich smluvní ochrana.

Obecný cíl: Optimalizovat soustavu zvláště chráněných území tak, aby zahrnula jak lokality významné z pohledu kritérií Evropské unie (Natura 2000), tak i lokalit významných v národním či regionálním měřítku. Stanovit jednoznačné ochranné podmínky jednotlivých ZCHÚ a umožnit jejich praktické naplňování. Dílčí cíle: A) Aktivně se účastnit na vytváření soustavy Natura 2000 na území kraje. Opatření: 1. Sledovat proces přípravy tzv. národního seznamu „habitatových lokalit“ a vstupovat do něj s podněty a připomínkami. termín: krátkodobě zodpovídá: KÚLK 2. Při jednáních s veřejností a institucemi podporovat a propagovat soustavu Natura 2000 jako odborně zdůvodněný rámec pro územní ochranu přírody v souladu se zájmy EU i zájmy národními. termín: krátkodobě zodpovídá: kraj, příslušné OOP 3. Spolupracovat při vyhlašování nových ZCHÚ vymezených na základě evropských kritérií, včetně jejich vyznačení v terénu a zpracování plánů péče. termín: střednědobě zodpovídá: kraj ve spolupráci s MŽP B) Po naplnění požadavků EU v oblasti ochrany přírody přehodnotit soustavu ZCHÚ z hlediska národních a regionálních kritérií. Opatření: 1. Doplnit soustavu ZCHÚ o další cenné lokality, které se nestaly součástí „evropského seznamu“. Vycházet z připojeného přehledu cenných lokalit (viz příloha 2), tento dle potřeby a znalostí dále rozšířit. termín: dlouhodobě zodpovídá: KÚLK 2. Zajistit vyhlášení nových ZCHÚ, provést jejich geometrické zaměření, vyznačení hranic a vypracování plánů péče. termín: dlouhodobě zodpovídá: KÚLK 3. Přehodnotit kategorie stávajících ZCHÚ v souvislosti s motivy ochrany (blíže viz příloha 2). termín: dlouhodobě zodpovídá: KÚLK


Strana 20


Návrhová část

C) Zajistit účinnou ochranu vyhlášených ZCHÚ. Opatření: 1. Podle potřeb obnovovat plány péče: u lesních ZCHÚ v dostatečném předstihu před každou obnovou LHP, u nelesních ZCHÚ při závažných změnách či nedostatečnosti stávajícího managementu. termín: trvale odpovídá: KÚLK 2. V nových plánech péče jednoznačně definovat motivy ochrany a z nich vycházet při stanovení managementových opatření. V přírodě blízkých lesních společenstvech obecně směřovat k bezzásahovému režimu, tj. k nastartování samořídících funkcí ekosystému. U nelesních společenstev přiměřenými a efektivními zásahy (sečení, pastva, výřez náletových dřevin, údržba vodních nádrží aj.) blokovat sukcesi na požadovaném stupni. termín: střednědobě odpovídá: KÚLK 3. Provést geometrické zaměření ZCHÚ, které dosud zaměřeny nebyly. termín: krátkodobě odpovídá: KÚLK 4. Podle potřeby obnovovat značení hranic ZCHÚ. termín: průběžně odpovídá: KÚLK 5. Ke každému ZCHÚ doplnit nejméně jednu informační tabuli. termín: krátkodobě odpovídá: KÚLK 6. Provádět pravidelné sledování (monitoring) stavu ZCHÚ a z výsledků vyvodit závěry. termín: průběžně odpovídá: KÚLK 7. Ke každému ZCHÚ pořídit přírodovědné průzkumy v rozsahu a zaměření odpovídajícím motivům ochrany. termín: střednědobě odpovídá: KÚLK

B3.2 Památné stromy Stručná charakteristika: Památné stromy jsou institutem zvláštní ochrany přírody, jenž upravují §§ 46 a 47 zákona č. 114/92 Sb. Za památné stromy jsou orgánem ochrany přírody vyhlašovány jednotlivé stromy či jejich skupiny výjimečné některými svými vlastnostmi, jako je vzrůst, věk, druh či kultivar, historické a kulturní souvislosti. Na území Libereckého kraje je evidováno 283 památných stromů, jejich skupin nebo stromořadí. Poznámka: K ochraně stromů se často rovněž využívá méně vhodného institutu registrovaného významného prvku. Nedostatky byly shledány i v evidenci památných stromů, která je svěřena pověřeným obecním úřadům a pražské Agentuře ochrany přírody a krajiny.

Obecný cíl: Zvláště cenné dřeviny chránit jako památné stromy. Dílčí cíle: A) Vytvořit centrální evidenci památných stromů na krajské úrovni. Opatření: 1. Soustředit údaje o památných stromech na krajský úřad a data průběžně aktualizovat. termín: krátkodobě, aktualizace trvale zodpovídá: KÚLK ve spolupráci s obcemi II., správami V-ZCHÚ a s AOPK ČR


Strana 21


Návrhová část

B) Monitorovat stav památných stromů a na základě těchto šetření stanovovat pěstební a sanační opatření. Opatření: 1. Provedení fyzické kontroly všech památných stromů na území Libereckého kraje, s důrazem na aktualizaci sledovaných evidovaných ukazatelů a se stanovením způsobu režimu ochrany a opatření. termín: dlouhodobě zodpovídá: příslušné OOP, KÚLK C) Pokračování v procesu vyhlašování nových památných stromů (u hodnotných stromů upřednostnit vyhlášení jako památné před registrací v kategorii VKP). Opatření: 1. Provedení fyzické kontroly opodstatněnosti návrhů některých ÚPD na vyhlášení nových památných stromů, pokračování ve vyhlašování nových prvků. Z podkladů zpracovatele KOP (návrhy ÚPD) se jedná předběžně o 70 prvků uvedených v Tabulkové části. termín: průběžně zodpovídá: příslušné OOP Poznámka: přednostně se zaměřit na území obcí Bezděz, Čistá u Horek, Doksy u Máchova jezera, Jablonné v Podještědí, Jindřichovice pod Smrkem, Lázně Libverda, Liberec, Mníšek, Nová Ves nad Popelkou, Nový Bor, Polevsko, Radčice, Radostná pod Kozákovem, Ralsko, Raspenava, Tachov u Doks, Turnov, Žandov u České Lípy, Železný Brod..

B3.3 Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů Stručná charakteristika: Vybrané vzácné a ohrožené druhy organismů jsou v souladu s § 48 zákona č. 114/92 Sb. vyhlášeny za zvláště chráněné. Zákon pak stanovuje základní ochranné podmínky zvláště chráněných rostlin a živočichů. Ochranu požívají nejen tyto organismy, ale i prostředí, jež obývají (biotop). Podle stupně ohrožení (a návazně i ochrany) se rozlišují druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Výčty zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů jsou obsaženy v přílohách vyhlášky 395/92 Sb. Tyto seznamy ale ne vždy odpovídají vyhovují potřebám ochrany přírody, zvláště pak v regionálním měřítku. Spolehlivější informaci o ohrožení bioty podávají červené seznamy a červené knihy, které pokrývají nejlépe prozkoumané skupiny organismů. Na území Libereckého kraje je znám výskyt celkem 185 druhů zvláště chráněných rostlin, tj. 38,6 % jejich celkového počtu. Zvláště chráněných živočichů se v kraji vyskytuje 183 taxonů (druhů, popř. vyšších taxonomických jednotek, pro potřeby ochrany přírody dále nerozlišovaných), tj. 62,9 % z celkového počtu. Podstatná část tohoto druhového spektra je svým výskytem vázána na velkoplošná ZCHÚ, případně maloplošná ZCHÚ národního významu (tj. mimo kompetence kraje), mnohé jsou však rozšířeny i v dalších územích, zejména na Českolipsku. Problematika zvláště chráněných druhů zahrnuje tři významné aspekty: (a) adekvátnost obsahu jednotlivých kategorií zvláště chráněných organismů, zejména v regionálním kontextu (připravuje se novelizace vyhlášky); (b) stupeň poznání rozšíření vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů (znalosti jsou často neúplné a chybí v místě a nejsou dostupné všem orgánům ochrany přírody; (c) reálné zajištění ochrany zvláště chráněných druhů. V neposlední řadě je třeba uvést, že stejnou pozornost jako vzácné a ohrožené druhy si zasluhují kvalitní přírodní biotopy, jejichž význam dosud nebyl doceňován. Tento cíl selektivně zajistí připravovaná evropsky významná chráněná území soustavy Natura 2000. Obecný cíl: Získat vyváženou představu o vzácných a ohrožených druzích organismů v regionu a tuto znalost aplikovat v praktické ochraně přírody. Stanovit priority v ochraně a zajistit vhodné prostředky k jejímu zajištění.


Strana 22


Návrhová část

Dílčí cíle: A) Shromažďovat informace o výskytu vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů na celém spravovaném území. Opatření: 1. Vést evidenci o lokalitách zvláště chráněných organismů na krajské úrovni i na úrovni dotčených obcí. Pozornost věnovat nejen druhům legislativně chráněným, ale i dalším regionálně významným rostlinám a živočichům. termín: průběžně zodpovídá: KÚLK, obce II. a III. 2. Podporovat a iniciovat biologické průzkumy, zejména v územích a lokalitách nedostatečně prozkoumaných termín: průběžně zodpovídá: příslušné OOP B) Vytvořit odborné podklady a metodické rámce pro zajišťování druhové ochrany. Opatření: 1. Podporovat a koordinovat zpracování regionálních „červených seznamů“ vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. termín: střednědobě zodpovídá: KÚLK ve spolupráci s odbornými subjekty 2. Těchto regionálních červených seznamů využívat jako relativně objektivního rámce pro hodnocení vzácnosti bioty na území kraje. termín: trvale zodpovídá: všechny OOP s působností na území kraje C) Praktickými opatřeními udržovat, event. posilovat populace vzácných a ohrožených organismů v krajině Opatření: 1. Sledovat stav významných lokalit zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a v případě potřeby přijímat nápravná opatření. termín: trvale zodpovídá: příslušné OOP 2. Zajišťovat nezbytný management významnějších lokalit zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin (kosení, pastva, výřez náletových dřevin, péče o vodní režim aj.), zejména s využitím dotačního titulu PPK. termín: trvale zodpovídá: příslušné OOP a obce ve spolupráci s NNO a vlastníky pozemků 3. U nejvíce ohrožených druhů rostlin a živočichů podporovat a koordinovat programy a projekty na posilování populací. termín: trvale zodpovídá: příslušné OOP ve spolupráci odbornými institucemi


Strana 23


Návrhová část

Zemědělství | Vodní hospodářství | Lesní hospodářství, myslivost a rybářství | Ochrana nerostného bohatství | Cestovní ruch a rekreace | Odpadové hospodářství | Doprava | Energetika a ochrana ovzduší | Územní plánování a stavební činnost | Ekologická výchova | Obsah | > Další (B5 Obecné návrhy na řešení známých územních střetů)

B4 OBECNÉ CÍLE A ZÁSADY OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY VE VYBRANÝCH SEKTORECH Metodická poznámka. Ochrana přírody a krajiny prolíná nejrůznějšími oblastmi života společnosti a v širším chápání (tj. i jako tzv. obecná ochrana) je spíše aspektem jednotlivých činností nežli samostatnou oblastí, resortem. V tomto duchu je zpracována následující kapitola B4, kterou nelze chápat jako striktní vymezení činnosti orgánů ochrany přírody. Jejím smyslem a obsahem je stanovení obecně platných pravidel a cílů (zde zjednodušeně označovaných jako „zásady“ – pro odlišení od adresnějších „opatření“ v předchozích kapitolách), jejichž naplňování je zájmem ochrany přírody a krajiny. Tyto „zásady“ by měly být východiskem pro přípravu dalších strategických a programových materiálů a mělo by se k nim přihlížet i v různých rozhodovacích procesech, neboť jejich uplatňování většinou překračuje možnosti a pravomoci orgánů ochrany přírody.

Obecný cíl: Prosazovat takové nakládání s přírodním prostředím a s krajinou, které nepovede k významným nevratným škodám na přírodních složkách a krajinném rázu, ale naopak umožní postupné zlepšování jejich stavu. Zvažovat a kvalifikovaně hodnotit všechny rozsáhlejší zásahy do krajiny, hledat alternativní, přírodě prospěšnější řešení. Uplatňovat zásadu, že přírodně zachovalá a harmonicky využívaná krajina je nenahraditelnou celospolečenskou hodnotou s řadou pozitivních dopadů pro život člověka. Trvale působit na poli osvěty a ekologické výchovy na všech institucionálních úrovních.

B4.1 Zemědělství Stručná charakteristika: Zemědělská krajina zaujímá většinu území kraje a je tedy – s výjimkou souvisleji zalesněných oblastí – jeho určujícím krajinotvorným činitelem. Poměrně členitý reliéf a méně příznivé klimatické podmínky na většině území podmiňují nižší produktivitu zemědělské výroby. Ta se odráží mj. v relativně vysokém podílu trvalých travních porostů a v klíčovém významu chovu skotu zvláště ve vrchovinných a horských oblastech. Specifický vývoj vlastnických poměrů po r. 1945 a následně po r. 1989 vedl ke vzniku rozsáhlých ladem ležících anebo nepravidelně obhospodařovaných půd. Tyto půdy byly dílem zalesněny (uměle i spontánně), dílem se přeměnily na lada a úhory proměnlivé kvality. Starší lada jsou často významná z hlediska biodiverzity a ekologické stability, někdy však představují degradační stádia dřívějších extenzivně využívaných kultur – luk či pastvin. Mladé úhory nepříznivě ovlivňují krajinný ráz, snižují prostupnost krajiny a jsou ohniskem šíření expanzivních a invazních druhů rostlin. Zanedbanost zemědělské krajiny dosahuje místy až katastrofálních rozměrů a mj. postihuje téměř všechny ovocné sady. Je doprovázena i úpadkem chovu hovězího dobytka (opuštění mnohých objektů živočišné výroby) a poklesem kvality pastevního využívání zemědělské půdy. Relativně lepší je situace na Semilsku, kde vlastnická struktura půdy a zvířat nedoznala takových otřesů, jako v jiných částech kraje. K negativním faktorům (z hlediska ochrany přírody a krajiny), které jsou dědictvím dřívější „industrializace“ zemědělství, patří dále velké scelené plochy orné půdy s nedostatkem trvalých travních ploch, vzrostlé zeleně a obecně dělících prvků (zejména v úrodnějších částech kraje) a velkoplošná odvodnění zemědělské půdy, včetně kanalizace většiny drobných vodotečí. Náprava těchto škod bude dlouhodobým, avšak velmi potřebným úkolem. Obecný cíl: Podporovat takové formy zemědělského hospodaření, které zlepšují vzhled krajiny a vedou ke zvýšení její ekologické stability a k podpoře přirozené biodiverzity. Umožnit


Strana 24


Návrhová část

pravidelné a k přírodě šetrné obhospodařování co největšího rozsahu zemědělské půdy diferencovaně podle přírodních podmínek, včetně části dlouhodobě ladem ležící půdy. Dílčí cíle: A) Zvyšovat ekologickou stabilitu zemědělské krajiny a podporovat přirozenou biodiverzitu. Zásady: 1. Zvyšovat podíl víceletých kultur a zejména trvalých travních porostů na úkor jednoletých plodin. 2. Při zakládání travních porostů používat stanovištně vhodné druhy trav a jetelovin, podle možností zavádět i další luční byliny. 3. Pravidelným kosením travních porostů bránit jejich degradaci a šíření expanzivních druhů rostlin. Věnovat péči i porostům v méně produktivních polohách. 4. Omezit (až zcela vyloučit) hnojení travních porostů zejména v nivách a na prameništích. 5. Zajistit alespoň minimální údržbu ladem ležících ploch (ve vlastnictví státu), úměrně jejich biologickému a krajinářskému významu. Zvýšenou pozornost věnovat plochám s výskytem invazních druhů rostlin. 6. Vytvořit program na záchranu starých ovocných sadů (zejména na Českolipsku), podporovat vznik nových drobných sadů místních odrůd ovocných dřevin s travním podrostem. 7. Trvale zatravnit svažité pozemky (se sklonem nad 7-10°). 8. Podporovat diverzitu krajinné mozaiky střídáním polních kultur a trvalých travních porostů s přihlédnutím k reliéfovým a ekologickým podmínkám. 9. Udržovat a rozšiřovat cestní síť v zemědělské krajině a doplňovat ji o kvalitní stromové a keřové doprovody. Zachovat a podle možností i rozšiřovat meze s porosty dřevin, stromové a keřové shluky a drobné remízky. 10. Zakládat a udržovat travnaté pásy při lesních okrajích, s cílem vytvoření „nárazníkové zóny“ s funkcí ekotonovou a infiltrační. 11. Zlepšovat stav vodotečí v otevřené krajině jejich revitalizací a důsledným ozeleněním jejich břehů, obnovovat zaniklé a poškozené rybníky (viz Vodní hospodářství). B) Rozvíjet udržitelný chov dobytka s pastevním využíváním zemědělských pozemků. Zásady: 1. Podporovat přiměřené pastevní zatížení travních porostů (tj. zamezit neřízené extenzivní pastvě, stejně jako nadměrné koncentraci zvířat na pastvině). Klást důraz na zvyšování kvality pastevního využívání travních porostů (lokalizace pastvin mimo podmáčená území, řádná údržba pastvin). 2. Preferovat menší chovy dobytka před velkochovy a využívat pastvy po celou vegetační dobu. 3. Podporovat chov ovcí a koz. C) Zvažovat rizika nových forem využití zemědělské půdy, jako je pěstování energetických plodin či její trvalé zalesňování.


Strana 25


Návrhová část

Zásady: 1. Při zavádění energetických plodin zvažovat riziko invazního chování, u energetických dřevin posoudit dopady na krajinný ráz (přednostně umisťovat na velké, nečleněné plochy orné půdy). 2. Při trvalém zalesňování zemědělské půdy přihlížet k ochranářské hodnotě zalesňovaných pozemků (často se jedná o poměrně kvalitní přírodní biotopy, někdy i s výskytem vzácných a ohrožených organismů) a k dopadům na krajinný ráz. Nových výsadeb dřevin využívat zejména k rozčlenění uniformní zemědělské krajiny.

B4.2 Vodní hospodářství Stručná charakteristika: Území Libereckého kraje má značný vodohospodářský význam. Vysoké srážkové úhrny ve velké části území předurčují jeho bohatství na povrchové vody, které zde sbírají prameny (Labe, Jizera, Smědá, Lužická Nisa, Ploučnice); oblast severočeské křídy je pak významným rezervoárem podzemních vod. Z hlediska ochrany přírody jsou zvláště cenná horská rašeliniště, zachovalé údolní nivy a neodvodněná prameniště, přirozené úseky tekoucích vod a přiměřeně využívané rybníky, mnohdy historického původu. Všechny tyto fenomény jsou v kraji zastoupeny v relativní hojnosti, zároveň jde ale o fenomény více či méně ohrožené neuváženou činností člověka. K neblahému dědictví minulosti náleží především velký rozsah odvodněných („meliorovaných“) půd, regulované části vodotečí nejen v zastavěných územích, ale i ve volné krajině, nevhodně udržované či přímo zaniklé vodní nádrže. Nivy vodních toků, které představují ochranářsky významné biotopy, jsou často zpustlé a ruderalizované, péče o břehové porosty je buď nulová anebo necitlivá. Neuspokojivá je též čistota mnohých tekoucích a stojatých vod, které svým eutrofním charakterem znemožňují uplatnění hodnotnější bioty. Komplexním problémem je pak významný pokles retenční funkce krajiny v důsledku dalekosáhlých změn zejména ve struktuře a způsobu využívání venkovského prostoru. Důsledkem toho je zvýšené riziko ničivých povodní. Obecný cíl: Podporovat přirozené retenční funkce krajiny a upřednostňovat méně radikální, „přírodě blízké“ zásahy do vodního režimu před velkými vodními stavbami. Zachovat, případně obnovovat přirozený ráz toků zejména ve volné krajině, zvýšenou pozornost věnovat břehovým porostům. Zásahy do vodního toku (regulace, prohlubování koryta) plánovat a provádět s ohledem na charakter okolních ekosystémů. Zvažovat environmentální (zvl. biologická) rizika spojená s odvodňováním pozemků. Podporovat revitalizace vodních toků, obnovu a rekonstrukce rybníků, při kvalifikovaném posouzení jejich dopadů na živou přírodu a krajinný ráz. Zlepšovat čistotu povrchových vod. Dílčí cíle: A) Přiměřeným využíváním vodních toků, vodních ploch a jejich okolí vytvářet vhodné podmínky pro zachování a rozvoj cenných a ochranářsky významných ekosystémů. Zásady: 1. Pečovat o břehové porosty při pobřežní čáře vodotečí a vodních ploch s důrazem na jejich přirozený charakter a optimální růstový rozvoj. Preferovat domácí, stanovištně vhodné dřeviny (zejména dub, olši, jasan, klen, střemchu a vrby). Výřez dřevin provádět jen v nezbytném rozsahu. V závislosti na charakteru přilehlých pozemků upřednostňovat ± souvislé stromové a keřové pláště před nezapojenými řídkými liniemi dřevin.


Strana 26


Návrhová část

2. Nivní louky pravidelně kosit, s vyloučením hnojení a výraznějších kultivačních zásahů (výsevy kulturních trav a jetelovin). 3. Sledovat rozšíření invazních druhů zejména v březích vodotečí a přijímat opatření k jejich účinné likvidaci. 4. Omezit odnos erozních splavenin do vodních toků a nádrží vytvořením infiltrační zóny travních, popř. dřevinných porostů dřevin podél pobřeží, omezit hnojení rybníků a rybí osádku přizpůsobit biologickému významu rybníka. 5. Při odbahňování rybníků šetřit břehové porosty a vyhrnutý kal vyvážet mimo dosah rybníka. Nepřipustit existenci trvalých deponií po obvodu rybníka, omezujících ekologické fungování litorálu. B) Dřívější prohřešky při úpravách revitalizačních opatření.

hydrického

režimu

krajiny

zmírňovat

v rámci

Zásady: 1. Vyhodnotit stav vodních toků z hlediska jejich antropogenního ovlivnění a hledat cesty k postupné nápravě nejvíce postižených úseků. S využitím dotačních titulů revitalizovat antropogenně narušené vodní toky v lokalitách potenciálně významných z hlediska ochrany přírody. Při zpracování revitalizačních projektů a jejich realizaci vyžadovat těsnou spolupráci vodohospodářů a přírodovědců. 2. Postupně obnovovat zaniklé či poškozené rybníky s důrazem na jejich přírodovědný význam. Vedle případné funkce rybochovné tak sledovat vytvoření kvalitního litorálu a pobřežní zóny umožňující optimální rozvoj vodních a mokřadních biocenóz. 3. Nepřipouštět další odvodňování půdy, ale naopak v lokalitách významných pro ochranu přírody uvádět mimo provoz stávající drenážní systémy. V zemědělské krajině obecně usilovat o obnovu drobných vodotečí (včetně jejich doprovodné vegetace), které jsou dnes z velké části svedeny do zahloubených žlabů či potrubních vedení. C) Zvyšovat retenční schopnost krajiny s cílem zajistit její lepší fungování a zmírnit riziko ničivých záplav i cestou pozemkových úprav. Zásady: 1. Zvyšovat podíl trvalých travních porostů na úkor orné půdy, velké hony orné půdy rozčlenit travními plochami či pásy a stabilizovat stromovými liniemi. Podporovat i zalesňování nevyužívaných zemědělských půd, vždy však s ohledem na biologické a krajinářské aspekty. 2. Chránit nivy a prameniště před narušením jejich hydrické funkce, zejména nepřipouštět jejich zornění, vysoušení, změnu reliéfových poměrů či zastavění. 3. Protipovodňová opatření ve volné krajině řešit s využitím přírodě blízkých prvků, jako jsou suché poldry, průlehy a rybníky, případně ochranné hráze v okrajové části niv. Vyloučit „zkapacitňování“ vodotečí, zejména v lokalitách s vysokým biologickým potenciálem (mokřadní biotopy). Výrazné technické prvky omezit na zastavěná území či na ochranu jiných staveb v krajině (komunikace, mosty...). 4. Posoudit odůvodněnost aktuálního záměru na realizaci protipovodňových opatření na Ploučnici a přijatelnost dílčích opatření z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny. Zamýšlená opatření se dotýkají přírodovědně mimořádně cenného území, které je svým charakterem výjimečné v nadregionálním měřítku. Původně bylo připravováno zkapacitnění koryta Ploučnice, což by vedlo nejen k likvidaci pobřežních biotopů, ale především ke změně hydrického režimu v celé nivě, na němž jsou závislé


Strana 27


Návrhová část

cenné mokřadní ekosystémy. Nyní se předpokládá prohloubení řečiště v úseku pod Českou Lípou. Výše proti proudu jsou zvažovány možnosti na zbudování poldrů, případně nových rybníků na Ploučnici a jejích přítocích. Mnohé tyto záměry jsou situovány do ekologicky velmi citlivých lokalit, které by stavebními zásahy utrpěly. Proto pokládáme za nezbytné celý záměr posoudit jak z hlediska účelnosti a efektivity vynaložených prostředků (v řádu miliard Kč), tak i z hlediska dopadů na přírodu a krajinný ráz.

D) Vhodnými úpravami krajinné mozaiky snižovat riziko vodní eroze. Zásady: 1. Ornou půdu v nivách nahradit trvalými travními porosty s dobře zapojeným drnem. Podporovat určitý podíl dřevin v nivách, při zalesňování niv ale vždy brát v potaz krajinářská a biologická hlediska. 2. Zatravňovat svažitou zemědělskou půdu (obecně svahy se sklonem nad 7°), v příkřejších svazích udržovat a zakládat zapojené linie stromů a keřů. 3. V doprovodu polních vodotečí zakládat a udržovat travní pásy v šířce minimálně 5 metrů po obou březích toku. 4. Ve svažitých terénech nepěstovat širokořádkové plodiny, orbu a setbu provádět vždy kolmo na spádnici, takto orientovat i pracovní délky pozemků. 5. Nezpevněné cesty ve svazích (na zemědělské i lesní půdě) opatřovat svody srážkových vod, a zajistit jejich vhodné odkanalizování. 6. V lesních porostech podél vodních toků neprovádět holé seče; obnovu zde realizovat výběrným způsobem. 7. Stanovit a prioritně chránit dráhy soustředěného odtoku v krajině – v těchto drahách upřednostňovat řešení formou zatravněných průlehů dimenzovaných na odtok vody při stoleté přívalové srážce spadlé na mikropovodí (elementární odtokové ploše) vztažené k příslušné dráze. Další prvky protierozní ochrany (meze, travnaté pásy, průlehy, příkopy atd.) zaúsťovat do chráněných drah soustředěného odtoku, trasovat je nikoli po vrstevnicích, ale pod optimálním úhlem. E) Veškeré vodohospodářské zásahy provádět s ohledem na zájmy ochrany přírody a krajiny. Zásady: 1. Při plánování nových vodohospodářských děl nebo rekonstrukci stávajících objektů vždy postupovat ve spolupráci s orgány ochrany přírody a krajiny. 2. Realizovat jen takové projekty, které nebudou mít významné negativní dopady na živou přírodu a krajinný ráz. Ve volné krajině dávat přednost biotechnickému řešení před řešením čistě technickým.Využívat přírodě blízkých stavebních prvků a principů. F) Trvale zvyšovat čistotu povrchových i podzemních vod, chránit vody před plošným znečištěním a posilovat samočisticí schopnosti vodních toků. Zásady: 1. Monitorovat čistotu vodních toků ve významných profilech a v případě neuspokojivých výsledků hledat cesty ke zlepšení stavu. 2. Dbát na dodržování hygienických limitů vypouštěných vod a budovat vyspělá čistící zařízení (zejména podpora výstavby účinných ČOV).


Strana 28


Návrhová část

G) Zlepšovat podmínky pro život vodní fauny. Zásady: 1. Nezhoršovat migrační prostupnost vodních toků pro faunu novými technickými úpravami, ale naopak odstraňovat překážky stávající. 2. Podporovat programy na vypouštění původních vodních živočichů, jako je např. losos.

B4.3 Lesní hospodářství, myslivost, rybářství B4.3.1 Lesní hospodářství Stručná charakteristika: Lesy zaujímají významnou část kraje – úhrnem kolem 44 %, což je značně více, než v celostátním průměru (33 %). Jejich význam pro ochranu přírody a krajiny je mimořádný: i přes většinou výrazné antropogenní ovlivnění jsou lesy nositelem ekologické stability krajiny a nezastupitelnou komponentou životního prostředí, s řadou pozitivních environmentálních efektů. Současně jsou významným zdrojem biologické rozmanitosti, nezřídka se zřetelným reliktním potenciálem (jsou totiž derivátem pradávných vegetačních útvarů, vzniklých bez přispění člověka). Z formálního hlediska jsou lesy významným krajinným prvkem, je do nich soustředěna většina zvláště chráněných území a podstatná část skladebných částí ÚSES. Do charakteru lesů se ovšem vedle přírodních procesů významně promítají i antropogenní vlivy – jednak přímé hospodářské zásahy, jednak vlivy nepřímé, související např. se znečišťováním životního prostředí či narušováním klimatického a hydrického režimu. Stav většiny lesů na území kraje není z hlediska ochrany přírody a krajiny (a z hlediska naplňování všech jejich funkcí) optimální. V důsledku dřívější jednostranné produkční orientace lesního hospodářství mají lesy výrazně pozměněnou druhovou skladbu a jsou obhospodařovány způsoby značně vzdálenými od přírodních procesů. V důsledku toho jsou oslabovány mimoprodukční funkce lesů a nakonec je ohrožována i trvalost dřevní produkce. Přestože současný pohled společnosti na les (vyjádřený v oficiálních dokumentech) doznal oproti minulosti významný posun směrem k environmentálně šetrnému využívání, bude viditelné zlepšení stavu lesů dlouhodobým a v mnoha ohledech nesnadným úkolem. Obecný cíl: Trvale udržitelné, ekologicky příznivé obhospodařování lesů, jako významné složky přírodního prostředí, nenahraditelného zdroje biodiverzity a významného krajinného prvku, s důrazem na naplňování ostatních, tzv. mimoprodukčních funkcí lesů. Přírodně zachovalé lesní porosty chránit a posilovat jejich hodnoty, lesy přírodě vzdálené, výrazně ovlivněné hospodářskou činností člověka, postupně převádět na stabilnější a z hlediska celospolečenských zájmů hodnotnější polyfunkční útvary. Při lesním hospodaření ve zvýšené míře využívat přírodních procesů. Obecné cíle Koncepce se v oblasti této sektorové politiky opírají o následující dokumenty: - zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zejména § 2, 3, 4, - zákon č. 289/1995 Sb. o lesích .., - Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, - Národní lesnicky program, - Základní principy lesnické politiky MZe ČR, - Lesnická politika LČR, - Program trvale udržitelného hospodaření v lesích, výchova a obnova lesa LČR, - Program 2000, - Programy záchrany lesů v Jizerských horách a Ještědu aj. Základním legislativním regulativem pro činnost oboru je zákon č. 289/1996 Sb. („lesní zákon“) a na něj navazující prováděcí vyhlášky.


Strana 29


Návrhová část

Dílčí cíle: A) V lesích usilovat o zvyšování jejich ekologické stability a biologické rozmanitosti širším využíváním přírodních procesů a směřováním k přírodě bližšímu druhovému složení a struktuře. Zásady: 1. Zvyšovat podíl stanovištně přirozených dřevin při obnově i v rámci výchovných zásahů, a to i nad vyhláškou stanovený minimální podíl melioračních a zpevňovacích dřevin. Přitom v maximální možné míře využívat přirozenou obnovu. 2. Před porosty jednodruhovými preferovat porosty smíšené, s pestřejší druhovou skladbou a s jednotlivým či hloučkovitým smíšením. 3. Při obnově současných jehličnatých porostů s dosud nedostatečným zastoupením ekologicky potřebných cílových dřevin (využitelných přirozenou obnovou) přechodně využívat i rychle rostoucích pionýrských dřevin s cílem jejich následné postupné přeměny na porosty bližší svým druhovým složením přirozenému stavu. 4. Pečovat o genofond méně běžných lesních dřevin, včetně keřů (jilmy, břek, tis, třešeň, jabloň lesní; jalovec, kalina, brslen, aj.). Tyto dřeviny v porostech ponechávat, využívat jejich přirozenou obnovu a na vhodných místech (M-ZCHÚ, biocentra, tzv. nepříznivé polohy) je i vysazovat. 5. Podporovat větší prostorovou členitost lesa využíváním menších obnovních prvků při delší obnovní době. 6. Při obnově nepoužívat ve větší míře geograficky nepůvodních dřevin, zejména se vyhnout dřevinám se známým invazním chováním (akát, vejmutovka). 7. Uplatňovat strategii ponechávání části dřevní hmoty v porostu na dožití a zetlení, včetně využívání starých stromů pro hnízdění ptáků (doupné stromy). B) Zvýšenou pozornost věnovat lesům zvláště významným z hlediska ochrany přírody. Zásady: 1. V lesích zvláště chráněných územích postupovat v souladu s platnými plány péče, obecně v maloplošných ZCHÚ směřovat k nastartování samořídících procesů a k vyvázání lesů ze závislosti na hospodářských vstupech člověka. 2. V lesích skladebných částí ÚSES (zvláště v biocentrech), případně v méně zachovalých částech evropsky významných lokalit směřovat k přirozené druhové skladbě porostů, při trvalém zachování udržitelného hospodářského využití. Veškerá opatření provádět s ohledem na zachování a podporu biologické rozmanitosti odpovídají danému prostředí. 3. U lesů v biocentrech prosazovat v rámci obnov LHP či LHO jejich převod do kategorie lesů zvláštního určení („lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti“). 4. Lesy svým charakterem blízké přirozenému stavu obhospodařovat tak, aby nedocházelo ke snižování jejich kvalit. Zejména vyloučit jejich přeměnu na porosty s vyšším podílem hospodářsky preferovaných a přitom stanovištně méně vhodných dřevin. Při obnově využívat zejména šetrných forem podrostního a výběrného hospodaření. 5. Trvale zachovávat celistvost porostů v břehové čáře vodních toků, na prameništích a při rozhraní lesa a nelesních kultur (porostní pláště) – tyto porosty obnovovat jednotlivým, popř. skupinovým výběrem s nepřetržitou obnovní dobou. Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 30


Návrhová část

C) Opouštět přírodě škodlivé formy hospodaření a zásahy do lesů s problematickým účinkem. Zásady: 1. Omezit používání holých sečí, zejména v polohách ekologicky zranitelných (příkré svahy, skalní a balvanové výchozy, nivy, prameniště). 2. Omezit pěstování smrku zejména v teplejších oblastech, kde se za předpokladu naplnění prognóz globálního oteplování stává jeho budoucnost značně nejistou. Namísto toho zavádět druhově pestřejší porosty s významnějším uplatněním listnatých dřevin; listnaté dřeviny (včetně břízy) podporovat i v lesích s dosud dominantním zastoupením borovice (zejména na Dokesku). 3. Neprovádět odvodňování zamokřených lesních půd a při obnově (údržbě) dřívějších drenážních systémů postupovat tak, aby nedošlo k vážnému narušení cenných lesních biotopů (zejména rašelinných typů). 4. Minimalizovat používání chemizace v péči o lesní porosty, a to včetně vápnění; každé větší nasazení chemických prostředků předem vyhodnotit z hlediska možných rizik pro ekosystémy. 5. Mechanickou přípravu půdy tradičně aplikovanou při porostní obnově v „borových oblastech“ omezit jen na plochy, kde je skutečně ekologicky odůvodněná a nevede ke snížení kvality biotopu. 6. Zamezit spalování klestu z důvodu rizika požáru i ztráty cenné organické hmoty. Vzhledem k tomu, že hromady klestu jsou hnízdním prostředím mnohých ptáků, neprovádět likvidaci těchto hromad (či pásů) v hnízdní době. 7. Zamezit používání nešetrných technologií vyklizování a soustřeďování dřevní hmoty (i s ohledem na povětrnostní podmínky). D) Motivovat vlastníky k přírodě ohleduplnému využívání lesních porostů. Zásady: 1. Podporovat certifikaci lesních majetků v celosvětovém systému FSC (Forest Stewardship Council), důvěryhodně osvědčujícím environmentálně odpovědné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů. (Takto certifikované dřevo má větší možnosti uplatnění na náročných zahraničních trzích a některými velkoodběrateli je přímo vyžadováno. ČR přitom patří k těm evropským zemím, které jsou do systému FSC nejméně zapojeny a významně tak zaostává i za mnohými postkomunistickými státy.) 2. Vytvářet a veřejně prezentovat ukázkové objekty přírodě blízkého lesního hospodaření. V rámci ekologické výchovy seznamovat nejširší vrstvy obyvatelstva (zejména drobné vlastníky lesa) s hodnotou lesa jako ekosystému a s významem ekologicky odpovědného hospodaření v něm. 3. Vytvářet a využívat stimulační a podpůrné nástroje pro podporu přírodě blízkých forem hospodaření. B4.3.2 Myslivost Stručná charakteristika: Problematika myslivosti úzce souvisí s oblastí lesního hospodářství. Lesy jsou pro velkou část zvěře jejím hlavním životním prostorem, což se přímo odráží i na stavu lesa. Početní stavy zvěře doznaly oproti dřívější minulosti značných proměn, a to z hlediska


Strana 31


Návrhová část

zájmů ochrany přírody jednoznačně negativním směrem. V důsledku absence velkých predátorů a cílené podpory ze strany mysliveckých sdružení jsou dlouhodobě udržovány stavy spárkaté zvěře na neúnosně vysoké výši. Ta má za následek v dílčích územích významné poškozování lesních porostů, zejména zmlazujících dřevin, ale i odrostlejších stromů a bylinného podrostu. Často tak selhává přirozená obnova stanovištně přirozených a ekologicky žádoucích dřevin a ztíženo je i jejich umělé zavádění do porostů. Pro zajištění kontinuity lesa je třeba vynakládat značné prostředky pro ochranu kultur a mladých porostů před zvěří, a to často s nejistým nebo jen dílčím úspěchem. Opačná je situace u drobné polní zvěře, jejíž stavy jsou oproti minulosti značně sníženy, což je zřejmě důsledkem změn ve struktuře využívání zemědělské krajiny a chemizace zemědělství. I přes řadu snah o zlepšení situace v této oblasti nejsou výsledky příliš uspokojivé. Obecný cíl: Sladění legislativních ustanovení. Stavy spárkaté zvěře trvale udržovat na úrovni, která umožní dostatečné zmlazování zejména autochtonních dřevin (listnáčů, jedle). Postupně omezit, ve zvlášť cenných oblastech až zcela eliminovat volný chov nepůvodních druhů zvěře. Zajišťovat ochranu ohrožených druhů nejen jejich přímou ochranou, ale především prostřednictvím ochrany jejich biotopů. Dílčí cíle: A) Významné omezení škod působených zvěří na lesních porostech. Zásady: 1. Využívat všech nástrojů (legislativních, ekonomických i osvětových) k dosažení a dlouhodobému udržení stavů zvěře neohrožujících zdárný vývoj lesního ekosystému (indikátorem je funkčnost přirozené obnovy místně zastoupených autochtonních dřevin). 2. Redukovat, místně až zcela eliminovat volné chovy geograficky nepůvodních druhů spárkaté zvěře (muflon, daněk, kamzík aj.). 3. Využívat přezimovacích obůrek ke snížení škod na lesních porostech v mimovegetačním období. B) Zkvalitňování chovů zvěře a zlepšování jejích životních podmínek v krajině. Zásady: 1. Zvyšování úživnosti honiteb formou lesních políček a louček, zachování keřového patra v lesních porostech. 2. Podpora ustupujících až vymizelých druhů zvěře (zajíc, koroptev, křepelka, někteří dravci...) formou záchranných chovů a vypouštění do volné přírody. 3. Zachování oborních chovů zvěře (zejména geneticky kvalitních jedinců domácích zástupců fauny) za předpokladu naplňování základních funkcí lesů, tj. vyloučení stavu, kdy vysoká koncentrace zvěře má za následek velkoplošnou devastaci lesního porostu, eutrofizaci a narušování půdy a znemožnění řádné obnovy lesa. 4. Využívání pracovní kapacity mysliveckých sdružení pro zakládání remízů a úkrytů pro zvěř. C) Zvýšení migrační prostupnosti krajiny pro zvěř. Zásada:


Strana 32


Návrhová část

1. Zamezit vytváření dalších migračních bariér v krajině, které pro zvěř tvoří nepřekonatelnou překážku (zejména dopravní stavby). U nových staveb vždy navrhovat přiměřené migrační prostupy, u stávajících antropogenních bariér postupně realizovat technická opatření k jejich překonání. B4.3.3 Rybářství a rybníkářství Stručná charakteristika: Obor je významný pro některé subregiony Libereckého kraje, je limitovaný výskytem vodních ploch a toků. Většina doprovodných jevů je společná a závislá s problematikou oboru vodního hospodářství, od nějž je nelze oddělit. Zatímco rybářství (sportovní) je, až na nepatrné výjimky, založeno obecně na dobrovolném základu charakteru spolkových činností, rybníkářství je většinou profesní záležitostí, kde podnikají fyzické i právnické osoby. Základním legislativním regulativem pro činnost oboru je zákon o rybářství č. 99/2004 Sb. Rybníky jsou tradiční součástí české krajiny, v minulosti hojnější než dnes. Rybniční ekosystémy mají pro ochranu přírody velký význam: na stojaté vody a jejich pobřeží je vázáno mnoho ohrožených a vzácných organismů a jejich společenstev. Současný stav rybníků ovšem není vždy z hlediska ochrany přírody optimální. Vysoká rybí osádka je doprovázená eutrofizací vod a ústupem cenné vodní bioty, která strádá i nevhodnými formami údržby rybníků. Opačný případ představují rybníky dlouhodobě neudržované, s poškozenými technickými objekty a pouze zbytkovou hladinou. Obecný cíl: Vyvážené využívání rybníků s ohledem na všechny složky vodního a pobřežního ekosystému. Pravidelná údržba, popř. obnova vodních ploch a pobřeží v souladu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Dílčí cíle: nejsou definovány Zásady: 1. Intenzitu rybochovného využití přizpůsobit hlediskům ochrany přírody a krajiny. Intenzivnější chovy ryb rozvíjet jen na nádržích, které mají nižší ochranářský potenciál (nádrže bez souvisleji vyvinutého litorálu a bez biologicky hodnotnějších břehových porostů). 2. Údržbu a rekonstrukce rybníků provádět s ohledem na zachování a podporu přírodního prostředí v pobřežním pásmu. Preferovat přirozený charakter pobřeží před násilnými technickými řešeními, podporovat vznik litorální zóny, šetřit kvalitní stromovou a keřovou zeleň, popř. zakládat novou, nepoškozovat přírodní biotopy po obvodu rybníka např. skládkováním vyhrnutého rybničního kalu. 3. Obnovovat zaniklé či poškozené rybníky, na vhodných místech budovat tůně a mokřady, revitalizovat vodní toky postižené v minulosti regulací. (Problematice se též věnuje kap. B4.2 Vodní hospodářství)

B4.4 Ochrana nerostného bohatství Stručná charakteristika: Nerostné suroviny jsou významnou součástí ekonomického potenciálu kraje a zároveň neobnovitelným přírodním zdrojem. Tradiční postavení má v rámci kraje těžba a zpracování dekoračních a stavebních kamenů (např. liberecká žula, železnobrodské pokrývačské břidlice, kvalitní čediče a křemence aj.). Významné a kvalitní jsou zásoby


Strana 33


Návrhová část

sklářských a slévárenských písků zejména na Českolipsku. Z rud to jsou především zásoby uranové rudy s poměrně nízkou kovnatostí (oblast Stráže pod Ralskem), ložisko cínu (Nové Město pod Smrkem), fluoritu a barytu (Harrachov). V oblasti Hrádku nad Nisou a Višňové zasahují na naše území ložiska hnědého uhlí a lignitu, v oblasti Syřenova se nachází hluboko uložené ložisko černého uhlí s malou mocností. Z dnešního pohledu jsou výše popsané zdroje především z hlediska ekonomického, ale i technického netěžitelné. Z hlediska ochrany přírody a krajiny je dobývání nerostných surovin značně kontroverzní činností. Je totiž obvykle spojeno s dalekosáhlou destrukcí krajinného reliéfu a na ně vázaných ekosystémů. Následky těžby jsou trvalé, neboť zaniklé krajinné a biologické struktury budou po ukončení těžby postupně nahrazeny strukturami kvalitativně odlišnými. Tato změna přírodních a krajinných poměrů ovšem nemusí být vždy jednoznačně negativní. Rozhodující je výchozí stav těžbou zasaženého území a také plošný rozsah a způsob provádění těžby, významný je rovněž časový faktor. Řada ložisek nerostných surovin je situována v lokalitách z hlediska ochrany přírody a krajiny zvláště významných. Obecně to platí o ložiscích čedičů, znělců a karbonátů, na něž je vázána bohatá biota a jež často tvoří významné krajinné dominanty. Naopak méně problematické (zdaleka ne však bezproblémové) je dobývání štěrkopísků. Výhrady lze směřovat i na stávající způsob provádění rekultivací. Ty totiž nesledují v první řadě obnovu biologických funkcí krajiny, ale nastolení jejich kulturního charakteru (zemědělská půda, les), byť za cenu oslabeného produkčního potenciálu. Vhodnějším postupem je tudíž revitalizace, která do určité míry využívá přírodních procesů a budoucí hospodářskou využitelnost území nestaví na první místo. Do oblasti nerostného bohatství a jeho úzké vazby na ochranu přírody patří také do jisté míry kapitola o sesuvech. Ty vznikají v dnešní době narušenou stabilitou přírodních ekosystémů, ať už přímým působením rychle odtékajících srážek z jednotlivých povodí pod vlivem plošného odlesnění nebo narušením těžební a stavební činností člověka, zejména budováním liniových staveb.

Obecný cíl: Využívání nerostného bohatství plánovat a provádět vždy s ohledem na přírodní a krajinářské hodnoty daného území. Potenciální dopady těžby na přírodní prostředí a krajinu včas vyhodnotit formou kvalifikovaných studií; na jejich podkladě pak rozhodnout o povolení k těžbě nebo hledat variantní řešení. Postup těžby přizpůsobit optimálnímu stavu krajiny po jejím ukončení; namísto tradičně pojímané rekultivace upřednostňovat komplexněji pojatou revitalizaci aktuálně vytěženého prostoru. Dílčí cíle: A) Uvést do souladu těžbu nerostných surovin s jejich reálnou potřebou v kraji a se zohledněním ekologických limitů. Zásady: 1. Rámcově stanovit potřeby těžby nerostného bohatství v Libereckém kraji. 2. Na základě stanovených potřeb vybudovat krajský surovinový informační registr a statisticky sledovat vývoj těžeb vůči disponibilním zásobám nerostných surovin. 3. Legislativně dořešit poskytování informací o těžbách a vývozech mimo kraj. 4. Provést aktualizaci chráněných ložiskových území a jejich rozloh a územně je dořešit dle současných prognóz těžeb. Při revizi brát v potaz i zájmy ochrany přírody a krajiny (např. ložiska karbonátů v Ještědském hřbetu). B) Při povolování a provádění těžby respektovat zájmy ochrany přírody a krajiny.


Strana 34


Návrhová část

Zásady: 1. Novou těžbu povolovat teprve na základě kvalifikovaného posouzení záměru z pohledu živé přírody (biologický průzkum) a krajinného rázu. Hledat takové varianty těžby, které přírodu a krajinu ovlivní co nejméně. Zabránit realizaci vysloveně kontroverzních těžebních záměrů. 2. Neumožnit poškozování či dokonce likvidaci významných krajinných dominant. Obecně preferovat těžbu do větší hloubky před velkým územním záborem. 3. V průběhu těžby sledovat dodržování stanovených podmínek, zejména plošného rozsahu těžbou zasaženého území a vlivy na kontaktní ekosystémy. Postup těžby hodnotit i jako východisko pro následnou rekultivaci. 4. V procesu stanovování dobývacích prostorů vyžadovat zajištění funkčnosti systému ÚSES. Soustředit se zejména na střety uvedené v surovinové politice kraje (viz 2. Tabulková část). C) Rekultivaci opuštěných těžeben řešit komplexněji, s větším uplatněním přírodních prvků. Zásady: 1. Výsledný stav území přizpůsobit charakteru a plošnému rozsahu těžby a stavu okolní krajiny. Opouštěný těžební prostor spíše revitalizovat než rekultivovat, tj. využívat přírodních procesů pro dosažení reliéfově a biotopově různorodého prostředí, které výhledově bude plnit významné ekologické funkce v krajině. 2. Cílovému stavu území podřídit již postup těžby, revitalizační opatření provádět průběžně a vznikající sukcesní útvary při pozdějších pracích již nelikvidovat. D) Zvýšenou pozornost věnovat omezení negativních dopadů těžby v lokalitách přírodovědně a krajinářsky nejkontroverznějších. Zásady: 1. Dořešit a závazně stanovit postup sanace dolu chemické těžby uranu ve Stráži pod Ralskem. Vzhledem k vysokému přírodnímu potenciálu území a k velkým újmám na přírodě, které v regionu těžba uranu způsobila, prosazovat řešení ekologicky nejpřijatelnější, využívající stávající sukcesní útvary zejména v širší nivě Ploučnice. 2. Při dobývání písků na ložisku Provodín-Okřešice přehodnotit zamýšlený rozsah těžby v souvislosti s výskytem přírodovědně cenných lokalit v rámci dobývacího prostoru a s teoretickou možností těžit více do hloubky (ložisko má mocnost cca 100 m) a na podstatně menší ploše. 3. Na DP Luhov (vrch Tlustec) nepřipustit budoucí rozšiřování těžby nad rámec stanovený platným POPD. Z hlediska existujících střetů se zájmy ochrany přírody a krajiny prosazovat maximální ochranu území, včetně odpisu zásob, popř. zmenšení (ideálně zrušení) dobývacího prostoru.

B4.5 Cestovní ruch a rekreace Stručná charakteristika: Liberecký kraj svými územními atraktivitami, tradicemi i příhraniční polohou poskytuje množství prostoru a podmínky pro cestovní ruch a rekreaci a jeho rozvíjení. Existence a rozvoj oboru je důležitý pro místní rozvoj, sociální revitalizaci zanedbaných území, obnovu venkova, apod. Většina atraktivit se nachází ve velkoplošných i maloplošných zvláště chráněných územích, a provoz a intenzita projevů cestovního ruchu bývá obecně ve střetu se zájmy ochrany přírody. Současný cestovní ruch, realizace navržených opatření a stanovování regulativů jsou nutné za


Strana 35


Návrhová část

kompromisu všech zúčastněných, rozvojem oboru se zabývá množství programů, strategií, územně plánovacích dokumentací a územních oborových zónací (viz Analytická část Koncepce). Hlavní druhy rekreace a cestovního ruchu (jejich vliv na zájmy ochrany přírody je popsán v Analytické části KOP): Krátkodobá individuální rekrace a oddech vč. chalupářství Pěší turistika a cykloturistika Zimní sporty Pobyt u vody a provozování vodních sportů Horolezectví (lezectví) Jezdectví Sportovní podniky, akce Obecný cíl: Udržitelný rozvoj cestovního ruchu, který nebude konfliktní se zájmy ochrany přírody a krajiny, podpora „měkých“ forem turistiky, a rekreace před formami „tvrdými“ zvláště v ekologicky citlivých územích. Postupné omezování stávajících negativních jevů. Pozn.: Pod „měkkými“ formami turistiky se rozumí takové aktivity cestovního ruchu, které příliš nezatěžují přírodu a krajinu a nevyvolávají enormní nároky na infrastrukturu. Jde zejména o pěší turistiku („trekking“), v územích méně zranitelných i o cykloturistiku, lyžařskou turistiku (běh na lyžích), popř. vodáctví. Dále sem lze zahrnout pobytovou turistiku v menších ubytovacích zařízeních se skromnějším zázemím, s orientací zejména na nenáročné a nedestruktivní „outdoorové“ aktivity. Naopak pod „tvrdými“ formami turistiky se rozumí obvykle hromadné formy rekreace s velkými dopady na přírodu a značnými požadavky na infrastrukturu – proto se v této souvislosti někdy hovoří o „turistickém průmyslu“. Typickými případy jsou lyžařské areály a rekreační letoviska poskytující vysoký standard ubytování pro velký počet osob, obvykle s nabídkou návazných aktivit, jako jsou různá sportovní zařízení, aquaparky, zábavní centra, golfová hřiště atd. Jedním z rysů „tvrdé turistiky“ je vysoká frekvence individuální automobilové dopravy, vyžadující budování rozsáhlých parkovacích kapacit.

Dílčí cíle: A) Stanovení cílů a záměrů v rozvoji cestovního ruchu na území kraje, při respektování zájmů ochrany přírody a krajiny. Zásady: 1. Podpořit vznik programového dokumentu (koncepce, strategie) rozvoje cestovního ruchu neohrožujícího zájmy ochrany přírody a krajiny. Tento dokument by měl obsahovat mj. diferenciaci území kraje z hlediska ekologické únosnosti a stanovení udržitelných forem rekreace a kapacitního zatížení v dílčích územích a lokalitách. Při jeho zpracování postupovat v součinnosti s dotčenými orgány ochrany přírody. B) Lokalizace rekreačních a sportovních zařízení ve volné krajině s ohledem na ekologickou únosnost dotčených území. Zásady: 1. Při budování nových rekreačních a sportovních kapacit (mimo zastavěná území velkých obcí) brát na zřetel zranitelnost okolní přírody a krajiny a tomu přizpůsobit výslednou podobu záměru. 2. V územích přírodně a krajinářsky exponovaných neumisťovat přednostně využívat stávajících objektů, nová zařízení budovat jen v omezené míře, při respektování únosnosti území a zachování hodnot krajinného rázu (přizpůsobení tradičním místním stavebním vzorům a struktuře krajiny podmíněné přírodními podmínkami a historickým vývojem).


Strana 36


Návrhová část

3. Preferovat menší rekreační a sportovní zařízení nabízející aktivity nepoškozující přírodu před velkými areály se značnými územními nároky a nepříznivými dopady na krajinu a přírodu. 4. Nabídku zařízení cestovního ruchu směřovat i do oblastí a lokalit dosud nedoceněných, u nichž není zvýšené riziko poškození přírodního prostředí a narušení krajinného rázu (např. části Dokeska, Podještědí, Frýdlantska, Železnobrodska). 5. Zdrženlivě přistupovat k záměrům na budování nových sjezdových lyžařských tratí a vleků, zejména nepřipustit takové záměry, které jsou spojeny s většími zásahy do celistvosti lesních porostů či jsou lokalizovány v přírodně cenných lokalitách. 6. Nepodporovat vznik nových velkých sportovních a zábavních center či rekreačních letovisek mimo zastavěná území velkých obcí. 7. Podporovat zřizování a údržbu naučných stezek a výletních okruhů, včetně naučných cyklotras, s cílem probouzet a pěstovat vztah obyvatel k přírodě a krajině daného území. C) Zamezení vyšší koncentrace osob a dopravních prostředků v územích ekologicky zvláště cenných a zranitelných. Zásady: 1. Hromadné sportovní a kulturní akce neumísťovat do území přírodně cenných a zranitelných – vždy rozhodovat diferencovaně podle charakteru akce a kvality (zranitelnosti) dotčeného území či lokality. Po skončení akce trvat na důsledném zahlazení jejích následků. 2. Iniciovat budování přiměřených parkovacích kapacit v blízkosti turistických cílů a dalších návštěvnicky atraktivních území (zejména lesů, využívaných ke sběru lesních plodin) aby se zabránilo živelnému parkování vozidel mimo k tomu určené plochy. Preferovat menší nezpevněné parkovací plochy se základní úpravou (zábradlí znemožňující vjíždět do okolních porostů, odpadkové koše) před velkými odstavnými parkovišti městského typu. 3. Podporovat veřejnou dopravu cílenou do turisticky vyhledávaných míst, jako alternativu k individuální automobilové dopravě.

B4.6 Odpadové hospodářství Stručná charakteristika: Liberecký kraj patří z hlediska produkce odpadů k méně významným regionům v ČR. Výjimečný je i nízkým podílem skládkovaných komunálních odpadů, neboť významná část odpadů je termicky zpracována v liberecké spalovně. Na druhé straně ale kraj v celostátním porovnání zaostává v podílu sběru a recyklace odpadů. V kraji se nachází řada starých zátěží, k nimž vedle rizikových skládek patří mj. areál chemické těžby s. p. DIAMO ve Stráži pod Ralskem a bývalý vojenský újezd Ralsko s množstvím nevybuchlé munice a ropným znečištěním na letišti v Hradčanech. Ve vztahu k ochraně přírody a krajiny vystupují zejména tyto problémy:

lokalizace skládek (vč. trvalých deponií zemin) do přírodně a krajinářsky exponovaných prostorů, zejména do zachovalých niv a sníženin s pramennými vývěry (likvidace mokřadů);

velké množství nelegálně rozšiřovaného komunálního odpadu v lesích i ve volné krajině, které je mj. důsledkem velkého objemu nerozložitelných a nevratných obalů ve spotřebitelském řetězci;

nedostatek osvěty (ekologické výchovy), který by minimalizoval nezodpovědné chování lidí v krajině;


Strana 37


Návrhová část

kontaminace prostředí odpady z živočišné výroby likvidovanými v rozporu se zákonem.

Obecný cíl: V souladu s Koncepcí odpadového hospodářství snižovat objem vznikajících odpadů, v maximální možné míře provádět jejich separaci a recyklaci, případně zneškodňování s minimalizací negativních dopadů na životní prostředí. Proti umisťování odpadů do volné krajiny bojovat především cílenou osvětou, dále pak kontrolní činností a sankcemi; na turisticky frekventovaných místech umístit odpadní nádoby a zajistit jejich pravidelné vyprazdňování. Dílčí cíle: A) Působením na poli osvěty snižovat produkci odpadů a nevhodné formy jejich likvidace. Zásada: 1. Formou informačních kampaní, akcí typu Clean-up the World, propagačních materiálů a dalších prostředků vést veřejnost k odpovědnému nakládání s odpady, zejména ve vztahu k přírodě a krajině. V rámci osvěty využívat i negativních případů znečišťování přírody odpady. B) Vytvářet podmínky pro šetrné nakládání s odpady. Zásady: 1. Podporovat programy tříděného sběru odpadů, jejich svazu a recyklace. 2. Podporovat využívání ekologicky šetrných a vratných obalů. A) Uplatňovat hlediska ochrany přírody a krajiny při umisťování nových skládek Zásada: 1. Umisťování skládek všeho druhu hodnotit i z hlediska vlivů na přírodu a krajinu. Zejména vyloučit lokalizaci skládek do údolních niv (významný krajinný prvek) a míst s hodnotnými přírodními biotopy, pramenišť atd.

B4.7 Doprava Stručná charakteristika: Z hlediska vlivů na přírodu a krajinu má rozhodující význam doprava silniční. Zejména v okolí frekventovaných komunikací se negativně projevují vlivy imisí, hlukové zátěže, posypových solí a dělicí účinek. Tyto vlivy nepostihují pouze člověka, ale v závislosti na umístění silnice i živou přírodu. Významný je rovněž vliv silnic na krajinný ráz, což platí hlavně pro moderní kapacitní komunikace. Hlavními problémy dopravy ve vztahu k OPaK na území Libereckého kraje jsou:

záměry na realizaci silničních staveb – podle rozsahu stavby a dotčeného území jde o významné zásahy do přírodního prostředí a krajinného rázu, s ± trvalými důsledky;

vlivy silničního provozu na doprovodnou vzrostlou zeleň – starší stromové výsadby na některých silnicích kolidují se silničním provozem a údržbou komunikací;

střety vozidel se zvířaty – nechráněné křížení frekventovaných silnic s migračními koridory zvěře vede k častým zachycením a usmrcením zvířat, vč. důsledků na bezpečnost silničního provozu;

zimní údržba vozovek solením – vysoké dávky posypových solí zatěžují recipienty a lokálně ohrožují cennější biotopy a zejména přilehlou vzrostlou zeleň;


Strana 38


Návrhová část

fragmentace krajiny v důsledku budování stále dalších liniových staveb.

Obecný cíl: Snižovat negativní dopady zejména silniční dopravy na přírodní prostředí a na krajinný ráz. Omezit střety živočichů s dopravními prostředky a umožnit jejich bezrizikovou migraci v krajině. Nové dopravní stavby projektovat a realizovat tak, aby co nejméně poškozovaly přírodu a byly šetrně umístěny do krajiny. Omezit zimní chemické posypy vozovek alespoň na silnicích nižších kategorií. Dílčí cíle: A) Kvalifikovaným hodnocením silničních staveb minimalizovat pozdější negativní vlivy z jejich výstavby a provozu. Nepříznivé vlivy silnic na přírodu a krajinu v rámci možností zmírňovat i u silnic stávajících. Zásady: 1. Při posuzování silničních staveb věnovat zvýšenou pozornost odbornému posouzení vlivů na přírodu a krajinu. Požadovat začlenění opatření na snížení až eliminaci nepříznivých vlivů na přírodní prostředí a na zmírnění dělicích účinků. U problematických tras požadovat variantní řešení. 2. Na frekventovaných komunikacích navrhovat a realizovat opatření pro omezení střetů vozidel s živočichy (oplocení exponovaných úseků, budování migračních prostupů). B) Zlepšovat stav stromových doprovodů podél silnic, zejména v otevřené krajině. Zásady: 1. U nových silnic prosazovat kvalitní výsadby stromové a keřové zeleně, svým rozsahem a charakterem (vč. druhového složení) odpovídající parametrům stavby a místním krajinným poměrům. U silnic negativně se uplatňujících v krajinném rázu prosazovat jejich úplné zapláštění, tj. optické oddělení od okolního prostoru. 2. U stávajících silnic provádět přiměřenou údržbu stromové zeleně, s preferencí víceméně zapojených porostů před jednotlivými stromy či jejich liniemi. Dožívající stromy průběžně nahrazovat novými. 3. Přednostně využívat dřevin domácích a stanovištně odpovídajících, nepůvodní druhy dřevin zcela vyloučit podél silnic v přírodně zachovalé krajině. C) Omezit negativní vlivy zimního solení vozovek na ekosystémy. Zásady: 1. Na komunikacích nižších kategoriích a na obecních komunikacích, jakož i na chodnících v zástavbě významně omezit (až vyloučit) používání posypových solí. 2. Na ostatních silnicích podporovat zavádění moderních sypačů, s úsporným elektronickým dávkováním solného roztoku.

B4.8 Energetika a ochrana ovzduší Stručná charakteristika: Oblast energetiky se problematiky ochrany přírody a krajiny dotýká v následujících bodech:

Spalování fosilních paliv v elektrárnách, centrálních výtopnách i v lokálních topeništích má za následek znečištění ovzduší, které vede ke kontaminaci ekosystému škodlivinami a


Strana 39


Návrhová část

poškozování vegetace. Krajním případem je odumírání lesů v důsledku imisních škod, s dalekosáhlými dopady na ekologickou stabilitu krajiny, včetně narušení vodního režimu, půdní eroze, změnách biocenóz atd. Tato situace je na území Libereckého kraje dobře známa především z oblasti Jizerských hor, byť zde za ní stojí v převážné míře zahraniční zdroje emisí. Plíživě se spalování fosilních paliv projevuje na eutrofizaci půd a povrchových vod a s velkou pravděpodobností i na globálních změnách klimatu; obojí se v důsledku významně dotýká stavu živé přírody.

Alternativní zdroje energie, které omezují či zcela eliminují některé negativní dopady těžby a využívání zdrojů fosilních přinášejí nová rizika. Největší potenciál je skryt ve spalování biomasy, která pochází ze dřeva vypěstovaného v lese (nehroubí, odpad ve zpracovatelských podnicích) anebo cíleně na zemědělské půdě (plantáže rychlerostoucích dřevin) anebo z různých bylin – zejména slámy či tzv. energetických plodin. Využívání nehroubí v běžném lese (klest, těžební zbytky) má své ekologické limity, neboť je spojeno s ochuzováním lesního ekosystému o organickou hmotu. Pěstování rychlerostoucích dřevin na nelesní půdě může být problematické z hlediska krajinného rázu i z hlediska biodiverzity (v závislosti na stavu výchozích ploch), většinou je však akceptovatelné. Pěstování některých energetických plodin je spojeno s rizikem jejich invazního chování a narušování přírodních ekosystémů.

Využívání větrné energie se nejvýrazněji projevuje v narušení krajinného rázu, lokálně významné mohou být i škody na ptačí fauně, která je rotorem usmrcována. V určitých lokalitách a za dodržení určitých pravidel je však výstavba větrných elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny přijatelná.

U malých vodních elektráren je potenciálním rizikem omezování průtoků v níže ležící části vodoteče, změna hydrického režimu nadržením vody nad elektrárnou, přerušení migračního profilu pro ryby a vodní živočichy, popř. technické úpravy pobřeží toku. Kapacity pro budování vodních elektráren jsou v Libereckém kraji dosti omezené.

Výstavba nových elektrovodů je spjata se zásahy do krajinného rázu a často i s trvalým ovlivněním lesních porostů. Lesy v ose elektrovodu plní všechny své funkce jen ve velmi omezené míře, neboť jsou trvale udržovány ve stádiu nízkých porostů pionýrských dřevin či křovin, a to i v případě, že by vzrostlé dřeviny nezasahovaly do blízkosti elektrického vedení (v údolích). Některá elektrická vedení rovněž ohrožují svojí konstrukcí ptáky, kteří hynou v důsledku zkratu při usednutí na vedení.

Poznámka: Oblast energetiky a ochrany ovzduší je podrobně řešena v Územně energetické koncepci Libereckého kraje.

Obecný cíl: V souladu s Územně energetickou koncepcí LK podporovat využívání obnovitelných zdrojů energie – umožňovat pěstování energetických plodin (včetně rychle rostoucích dřevin) na zemědělské půdě s přihlédnutím k riziku jejich invazního chování, umožňovat také zřizování větrných a malých vodních elektráren na základě jejich kladného posouzení z hlediska dopadů na přírodní prostředí a krajinný ráz. Podpora eliminace vlivů provozů energetických zařízení a navrhovaných staveb na zájmy ochrany přírody a krajiny. Dílčí cíle: A) Postupné snižování imisní zátěže prosazováním „čistějších“ zdrojů energie a modernizací stávajících technologií.


Strana 40


Návrhová část

Zásada: 1. Podporovat zavádění moderních zdrojů tepla a energie s příznivými emisními parametry, zejména v územích přírodně cenných a zranitelných. B) Využívání alternativních zdrojů energie s minimalizací nepříznivých dopadů na přírodní prostředí a krajinný ráz. Zásady: 1. Při zavádění energetických plodin vždy předem posoudit jejich invazní potenciál a upřednostňovat geograficky původní druhy bez sklonů k agresivnímu chování (platí i pro kultury energetických dřevin). 2. Nehroubí z lesních porostů (klest, těžební zbytky) využívat ke spalování jen v takovém rozsahu, který nepovede k oslabení ekologického a produkčního potenciálu lesního ekosystému. Zejména v biologicky kvalitních porostech prosazovat zásadu, že čím více dřevní produkce zůstane v látkovém oběhu, tím pro les lépe. 3. Při zakládání plantáží rychlerostoucích (energetických) dřevin brát na zřetel ovlivnění krajinného rázu. Tyto porosty přednostně používat na zpestření krajinné mozaiky v pohledově jednotvárných územích s velkými plochami zemědělské půdy. Přihlížet rovněž k biologickým hodnotám zalesňovaných ploch (nezalesňovat hodnotné přírodní biotopy, byť hospodářsky nevyužívané). 4. Při navrhování větrných elektráren vycházet ze studií, kvalifikovaně hodnotících dopady na krajinný ráz a prosazovat taková řešení, která povedou k menší pohledové kontaminaci. (Pro českou krajinu se jeví přijatelné nižší stožáry v méně početných seskupeních.) Sledovat a řešit i problematiku zachycování ptáků rotory větrných elektráren. 5. U nově budovaných malých vodních elektráren stanovit minimální povolené průtoky a dbát na jejich dodržování. Požadovat omezení zásahů do přirozeného koryta toku, s případným využitím dřívějších technických objektů (náhonů, jezů aj.). 6. Zpracovat expertizu na využitelnost území kraje z hlediska možného umístění větrných a vodních elektráren, s ohledem na zájmy ochrany přírody a krajiny. C) Omezení střetů mezi elektrovody a zájmy ochrany přírody a krajiny. Zásady: 1. Iniciací změn legislativy a oborových předpisů řešit stav, kdy dochází k pravidelnému vyřezávání dřevin pod elektrovody, a to i v místech, kde tyto dřeviny nemohou přijít s elektrickým vedením do styku. 2. Výstavbu či modernizaci nadzemních elektrických vedení řešit s ohledem na hodnoty krajinného rázu i s ohledem na šetření lesních porostů. 3. Starší stožáry elektrického vedení, nebezpečné pro ptáky, postupně nahrazovat moderními konstrukcemi, u nichž riziko usmrcení ptáků nehrozí. Na stávající nevyhovující konstrukce instalovat zařízení zabraňující poranění ptactva. 4. Demontovat již nepoužívané energovody (př. bývalý VVP Ralsko…).


Strana 41


Návrhová část

B4.9 Územní plánování a stavební činnost Stručná charakteristika: Při zpracování územně plánovací dokumentace je nutno zapracovávat do územních plánů velkých územních celků (ÚP VÚC kraje) i jednotlivých obcí (ÚPO) vymezující podmínky ochrany přírody a trvale udržitelného hospodaření v krajině, včetně zapracování územních systémů ekologické stability krajiny všech úrovní, včetně sledování změn v území. Důležité je propojení a provázanost rozvojových dokumentů kraje s územně plánovací dokumentací všech stupňů. Cílem územně plánovacích podkladů (dále jen ÚPP) a územně plánovacích dokumentů (dále jen ÚPD) na úrovni kraje je zajištění této mezioborové koordinace z hlediska optimalizace uspořádání území, koordinace základních systémů nadmístního významu (zejména hlavní koridory dopravy, technické infrastruktury a ÚSES) a vymezení významných rozvojových ploch. Probíhající živelná zástavba dosud nezastavěné krajiny je z hlediska veřejného zájmu ochrany přírody a krajiny nežádoucí. Stavby je třeba přednostně orientovat do současně zastavěných území a území určených k zastavění v rámci rozvoje obcí. Výstavbu mimo tato území omezit na případy vylučující alternativní řešení a na důležité stavby ve veřejném zájmu. Obecně platí, že každá linie komunikace (současná i navrhovaná) člení krajinu na jednotlivé fragmenty, a v případě neřešení přírodě nutných prostupů se stává nepřekročitelnou antropogenní bariérou nerespektující přirozené migrační trasy, zájmy interakčních funkcí prvků ÚSES, apod. Z přetrvávající praxe vymezování tzv. „současně zastavěných území“ v jednotlivých ÚPD – jeden ze základních ukazatelů pro navrhované změny v území – je nutné sladění legislativních norem – ve prospěch vyhlášky MZe ČR č. 13/94 Sb., § 12, na úkor ustanovení stavebního zákona, kdy je do SZÚ řazeno množství tzv. ostatních ploch (dle terminologie přílohy k vyhlášky č. 190/1996 Sb.) charakteristiky druhů pozemků pro účely katastru nemovitostí), které jsou v pojetí zákona č. 114/92 Sb. i v novelizované verzi často součástí tzv. „významných krajinných prvků ze zákona“. Obecný cíl: Rozvoj kraje realizovat podle přijatých rozvojových a územně plánovacích dokumentů, v souladu s principy udržitelného rozvoje (tzn. i s ohledem na zájmy ochrany přírody a krajiny). Dílčí cíle: A) Odstraněné dílčí rozpory ve vymezování současně zastavěných území v ÚPD, z hlediska zajištění zájmů ochrany přírody a krajiny (blíže viz kap. B1). Zásady: 1. Iniciovat změny legislativních norem pro vymezování současně zastavěných území formou adresné iniciace zákonodárným orgánům (viz kap. B1). B) Zahrnout zájmy ochrany přírody a krajiny do územně plánovacích dokumentací a ostatních rozvojových dokumentů. Zásady: 1. Implementovat územní průměty Koncepce ochrany přírody a krajiny do ÚP VÚC LK a následně do ÚPD jednotlivých obcí. 2. Postupné zapracování systému ÚSES do ÚPD všech stupňů – viz kap. B2.5.


Strana 42


Návrhová část

3. Při vytváření a novelizaci ÚPD zapracovávat stanovené základní limity ochrany přírody a krajiny, projevené již v Zadáních jednotlivých ÚPD. C) Zabezpečení souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek. Zásady: 1. Na základě provedení speciální projektové dokumentace navrhnout způsoby řešení známých územních střetů ochrany přírody a krajiny s liniovými stavbami dopravní a technické infrastruktury a s rozvojovými záměry v území Libereckého kraje – viz kap. B5. 2. Využívání zahraničních zkušeností v oboru (př. SRN – úspora využitelných ploch v sídlech a i mimo ně a trvalé šetření nezastavěných ploch, kumulace záměrů zón v krajině, apod.). 3. Zpracovat systém kategorizace krajiny na území Libereckého kraje, a to z hledisek: a) limitů rozvoje území definovaných ve vztahu k ochraně přírodního a krajinného prostředí, ekologické únosnosti území, ochrany nerostného bohatství, vodních zdrojů i dalších souvisejících aspektů; b) územních rezerv pro rámcově definované rozvojové aktivity hospodářského využívání krajiny včetně dopravní infrastruktury. D) Zachování a rozvíjení harmonické, plošně úsporné sídelní struktury s ohledem na zájmy ochrany přírody a zejména krajiny. Zásady: 1. Důsledné prosazování zájmů ochrany přírody a krajiny při všech navrhovaných změnách využití území, zejména v případě odloučené sídelní a rezidenční zástavby, při realizaci průmyslových zón (dodržení schváleného dispozičního řešení zástavby), chránit krajinný ráz území a jeho určující prvky, jako jsou např. struktury nelesní zeleně, pásy podél silnic a cest, významné krajinné prvky. 2. U navrhovaných záměrů operátorů veřejné mobilní telefonní sítě důsledné prosazování zásady sdružování vysílačů do jedné lokality, stanovování podmínek pro změny současných druhů technických zařízení a voleb zařízení nových, včetně jejich umísťování do již existujících technických prvků a stavebních objektů.

B4.10 Ekologická výchova Stručná charakteristika: Informovanost veřejnosti v otázkách životního prostředí, včetně problematiky ochrany přírody a krajiny je klíčovým předpokladem pro racionální a odpovědné nakládání společnosti s přírodními zdroji a hodnotami. Bohužel, úroveň „ekologické gramotnosti“ široké veřejnosti není v průměru příliš vysoká. Potřebné vzdělávací programy a osvětové aktivity jsou dosud roztříštěné a nekoordinované a nesetkávají se vždy s patřičným zájmem ze strany cílových skupin obyvatelstva. Nedostatečná je úroveň vzdělávání v přírodovědných disciplínách na školách, málo se v oblasti ekologické výchovy angažuje i veřejná správa. Velká část úkolů tak zůstává na nevládních organizacích, které se ovšem dlouhodobě potýkají s omezenými materiálními prostředky i lidskými zdroji. Problematika je (včetně strategických cílů a prostředků jejich naplnění) podrobně rozpracována v Koncepci EVVO Libereckého kraje.


Strana 43


Návrhová část

Obecný cíl: Ve spolupráci s nevládními organizacemi a sdělovacími prostředky trvale působit na vědomí obyvatelstva o hodnotách zachovalé přírody a jejím významu pro život člověka, pěstovat příznivý mediální obraz ochrany přírody jako ochránkyně pozitivních společenských hodnot. Ke kontroverzním tématům provádět informační kampaně. Dílčí cíle: A) Zvyšování úrovně ekologické gramotnosti obyvatelstva na všech vzdělávacích stupních. Zásady: 1. Podporovat aktivity vedoucích k zavádění a provozování činností souvisejících s rozšiřováním EVVO a přispívajících k environmentálnímu povědomí obyvatel i podniků LK (pozn.: již bylo v r. 2004 nastartováno v rámci grantových programů OŽPZ i v rámci přímé podpory EVVO a zemědělství). 2. Podporovat a iniciovat aktivity, které směřují k prohloubení znalostí o živé přírodě na území kraje a k jejich prezentaci veřejnosti (výzkumná činnost s praktickými aplikacemi, spolkové aktivity, dětské oddíly aj.). B) Koordinace aktivit v EVVO se zapojením nevládních organizací, školských a jiných veřejných institucí a správních orgánů. Zásada: 1. Iniciace ustavení stálé mezioborové pracovní skupiny EVVO, a vytvoření funkční sítě EVVO v Libereckém kraji (pozn.: zahájení realizace tohoto opatření již proběhlo v r. 2003 jmenováním Poradního výbor pro EVVO v LK, který se schází podle potřeby řešení). C) Prezentace přírodních hodnot Libereckého kraje veřejnosti. Zásady: 1. Podporovat zřizování a údržbu naučných stezek, informačních panelů a informačních materiálů seznamujících veřejnost vhodnou formou o přírodních hodnotách určitých lokalit či území (za předpokladu, že zpřístupněním těchto lokalit nedojde k ohrožení předmětu jejich ochrany). 2. Podporovat vydávání informačních materiálů, přístupnou formou psaných odborných studií či pořádání přednášek o přírodních fenoménech kraje; tyto aktivity náležitě zviditelňovat.


Strana 44


Návrhová část

Střety obecné ochrany přírody s liniovými stavbami a zájmy surovinové politiky | Střety zvláštní ochrany přírody s liniovými stavbami a zájmy surovinové politiky | Jiné střety | Stručné shrnutí a zásady | Obsah | > Další (B6 Cíle v oblasti informačních zdrojů)

B5 OBECNÉ NÁVRHY NA ŘEŠENÍ ZNÁMÝCH ÚZEMNÍCH STŘETŮ Stručná charakteristika: Následující část lokalizuje dosud neřešené existující územní střety zájmů ochrany přírody a krajiny se známými skutečnostmi a jevy využívání území – současnými, i navrhovanými budoucími. Jedná se zejména o střety ÚSES a obecné i zvláštní ochrany přírody (a krajiny) se současnými i navrhovanými liniovými stavbami silničních komunikací (podmíněně i železnice), a se zájmy ochrany přírody ve vymezených lokalitách zájmů surovinové politiky v regionu (i s dopadem vně). V případě komunikací se jedná o neprostupné bariéry zejména pro živočišné organismy, kdy je území a krajina rozčleněna zpevněnými, a často i oplocenými liniemi, u surovinových lokalit jsou v případě těžby na existenci ohrožena současná, často velmi cenná společenstva. Podkladem pro formulaci následných cílů, úkolů a opatření je předchozí Analytická část KOP a údaje ostatních sektorových dokumentů, pro lokalizaci i údaje 2. Tabulkové části doplňující předchozí stupeň KOP, a tvořící informační základnu i grafického znázornění problematiky a GIS. Některé následně formulované cíle a zásady jsou ve významovém překryvu s ostatními částmi KOP, zejména v sektorových politikách. Obecný cíl: Vytvářet podmínky pro šetrné nakládání s přírodními fenomény a zamezit tak jejich poškozování. Zvažovat významnější zásahy do krajiny s ohledem na udržení a jejího charakteru, a hledat řešení k napravení zhoršeného krajinného rázu – v současnosti dotčených částech přírody hledat technická i biologická řešení pro eliminaci vlivů, navrhované liniové stavby realizovat pouze v případě zabezpečení zájmů ochrany přírody a krajiny. Odpovědně zvažovat důsledky rozvojových a investičních záměrů na přírodní prostředí a krajinný ráz a hledat alternativy s méně závažnými dopady. Kontroverzní záměry, závažným a nevratným způsobem poškozující přírodní složky a krajinný ráz, odmítnout jako nepřijatelné a odporující celospolečenskému zájmu na ochranu přírody a krajiny. Těžbu surovin zamezit v lokalitách zájmů ochrany přírody a krajiny. V těchto případech iniciovat „odepsání“ zásob a zrušení ochrany ložisek z důvodu výskytu hornin. K důležitým nástrojům orgánů ochrany přírody je zákony daná možnost včasných vstupů do jednotlivých řízení v době přípravy záměrů nebo staveb (konzultace a předjednání z hlediska zajištění zájmů ochrany přírody a krajiny), i nástroje ekonomické (řada státních i regionálních projektů je vázána i na podporu EBRD a fondů EU, které požadují přísné vyhodnocení veškerých negativních vlivů, při dodržení mezinárodních úmluv). Obecné zásady: Každý záměr na větší zásah do krajiny, zejména pak do ochranářsky citlivých území, podrobit kvalifikovanému odbornému posouzení.

V případě, že posuzovaný záměr potenciálně významně ohrožuje zájmy ochrany přírody a krajiny, zaujmout již v počátečním stádiu projektových příprav kritické stanovisko, a záměr buď zcela odmítnout anebo požadovat vypracování přijatelnější varianty.

U záměrů, které již nelze odvrátit, požadovat úpravy (zejména plošnou redukci zásahu) a opatření, které alespoň zmírní negativní dopady na přírodu a krajinu.

Provádět kontrolní činnost na realizovaných stavbách, těžbě nerostných surovin atd. a požadovat nápravu zjištěných nedostatků, případně i zastavení činnosti.


Strana 45


Návrhová část

B5.1 Obecná ochrana přírody v. liniové stavby a zájmy surovinové politiky K následně hodnoceným složkám obecné ochrany přírody patří: územní systém ekologické stability (dále ÚSES) a krajinářské aspekty. B5.1.1 ÚSES v. liniové stavby a zájmy surovinové politiky Stručná charakteristika: V podkladových dokumentacích ÚSES (ÚTP NR a R ÚSES, Generely …) existuje řada dosud nevyřešených disproporcí, projevených v územních střetech s dalšími vymezenými a limitujícími skutečnostmi využívání území. Standardním problémem jsou územní střety se současnými i navrhovanými liniovými stavbami (doprava, sítě technické infrastruktury apod.). U navrhovaných staveb je ve většině případů střet řešitelný za předpokladu oboustranných kompromisů stanovenými podmínkami realizace již od fáze projektové přípravy (přemostěním, zatrubněním, zahloubením …), za součinnosti s orgány ochrany přírody. V případě střetů s liniemi současnými je návrh způsobu řešení eliminace značně obtížnější pro faktickou neznalost lokalizace problémů, očekávaný nezájem o řešení, i finanční nezajištěnost a očekávaná náročnost následného technického řešení. V případě využívání nerostných surovin může bez koordinace dojít k tomu, že odtěžením dojde k výrazné redukci či zániku primárního prostředí podmiňujícího existenci přírodních společenstev tvořících systém. Plošné územní překryvy již vymezených prvků systému s územími ložiskové ochrany sice vznikly na základě oborových legislativních předpisů, ale jsou projevem nedostatečné koordinace, možná i nezájmu, a spíše aktuální nemožností obou resortů situaci tehdy dostatečně řešit (zde dochází k rozporu mezi vymezením CHLÚ a ÚSES, tudíž ke střetům mezi resortem hospodářství a resortem) praktický projev střetů začíná v případě zájmu surovinu těžit. KOP zde tyto střety v systému nadregionálního a regionálního významu obecně lokalizuje a snaží se tyto případné střety řešit i dle dohodnutých rámcových podmínek Konceptu ÚPN VÚC LK. Řešení střetů je dle stávajících platných právních norem teoreticky možné až v územně plánovací dokumentaci, což je u systému vyššího systému ÚP VÚC LK, u systému místního významu ÚPO. Obecný cíl: Zabezpečení plné funkčnosti systému. V rozhodovacím procesu nadřazování zájmů ochrany přírody a krajiny nad způsoby negativně je ovlivňujícími, omezujícími či likvidujícími. V případech zajišťování veřejných zájmů formou oboustranných kompromisů vytvoření podmínek pro funkčnost systému ve všech biogeografických významech. Střety prvků ÚSES se současnými i navrhovanými liniovými stavbami Dílčí cíle: A) Zabezpečení projektové přípravy a budoucích realizací v územně plánovacích dokumentacích, jako nutný předpoklad pro následná opatření. Inženýrská a investorská příprava následných stupňů realizace, zajištění finančních prostředků, dodavatele projektu a stavby … Zásada: 1. Řešit střety v ÚPD všech stupňů: - v případě systému vyššího významu v ÚP VÚC LK, - v případě systému místního významu změnami platných územních plánů obcí


Strana 46


Návrhová část

B) Vytvoření informační základny pro následný rozhodovací proces – zmapování střetů systému všech biogeografických významů se současnými i navrhovanými liniovými stavbami (včetně zjištění hlavních migračních tras organismů), resp. hodnocení funkčnosti systému v místech střetů (ve všech biogeografických významech). C) Zabezpečení systému v lokalitách zjištěných střetů. Zásady: 1. Vytvoření databáze a vyhodnocení lokalizace střetů – projevů nefunkčnosti vymezeného systému v místech křížení či v podstatném plošném překryvu prvků systému se současnými liniovými stavbami, v členění dle priorit naléhavosti. Lokalizace – viz grafická příloha a tabulková část. 2. Vytvoření databáze a vyhodnocení lokalizace střetů – projevů nefunkčnosti vymezeného systému v místech křížení či v podstatném plošném překryvu prvků systému s navrhovanými liniovými stavbami, v členění dle priorit naléhavosti, dle realizací staveb. Předběžná lokalizace – viz grafická příloha a tabulková část. 3. Projektová příprava pro zabezpečení funkčnosti systému v lokalizovaných místech střetů systému se současným i navrhovanými liniovými stavbami (označení střetu č. 1, 3-6, 8, 9, 13, 16, 18-22, 24, 26, 29, 30, 33), v členění dle priorit aktuální naléhavosti. 4. Realizace navržených opatření pro zabezpečení funkčnosti systému v lokalizovaných místech střetů systému se současným i navrhovanými liniovými stavbami. Střety prvků ÚSES se zájmy surovinové politiky Dílčí cíl: A) Vyřešení územních střetů mezi ÚSES a CHLÚ a DP nerostných surovin. Zásada: 1. Iniciace řešení rozporů mezi zájmy ochrany přírody (resort MŽP ČR a OŽP KÚLK s resortem MMR ČR), zejména v lokalitách vyššího biogeografického významu dle ÚTP NT a R ÚSES (viz Tabulková část) B5.1.2 Možné územní střety navrhovaných záměrů ÚPN VÚC LK a zájmů surovinové politiky s krajinnými hodnotami území kraje Stručná charakteristika: Kromě následně uvedených zájmů zvláštní ochrany přírody se navrhované aktivity ÚP VÚC LK a surovinové politiky mnohdy citelně dotýkají i krajinářských aspektů, které pro záměry nebývají obecně územním limitem (lokalizace mimo ÚSES, ZCHÚ, PP …), ale v důsledku mohou mít podstatný vliv na budoucí vzhled krajiny vesměs v negativním významu. K takovýmto nejvýznamnějším aktivitám patří zejména veškeré liniové stavby komunikací (silničních, železničních) a energovodů, a otevřené lomy a plochy těžby ostatních nerostných surovin (množství příkladů v Libereckém kraji). Obecný cíl: Zachování krajinného rázu libereckého kraje v charakteristických územních oblastech, bez násilných a rušivých prvků technické infrastruktury a změn krajinného reliéfu těžbou surovin.


Strana 47


Návrhová část

Střety krajinného rázu s navrhovanými liniovými stavbami Dílčí cíl: A) Zachování krajinného rázu kraje v charakteristických územních celcích. Zásada: 1. Přednostní řešení ke vzhledu krajiny nejkontroverznějších záměrů liniových staveb navrhovaných ÚP VÚC LK (výčet – viz Tabulková část). Střety krajinného rázu se záměry surovinové politiky Dílčí cíl: A) Diferencované způsoby těžby surovin s ohledem na dopady na vzhled krajiny s převahou těžby „na hloubku“ oproti velkoplošným technologiím. Zásada: 1. Iniciace řešení ke vzhledu krajiny nejkontroverznějších záměrů surovinové politiky, zejména v případě provozovatele ložiska Okřešice (tč. upřednostňující plošné zábory před vydobytím veškerých ověřených zásob „na hloubku“), těžba nerostných surovin v lokalitě Tlustec, – přesměrování těžby nerostných surovin na Tachovském vrchu, těžba štěrkopísku v Okřešicích a v Poustce … (viz kap. B4.4)

B5.2 Zvláštní ochrana přírody v. zájmy surovinové politiky a liniové stavby (návrhy ÚP VÚC LK) Stručná charakteristika problematiky: V současnosti existuje velké množství dosud nedostatečně řešených územních střetů mezi zájmy zvláštní ochrany přírody s evidovanými zdroji nerostných surovin, chráněných ložiskových území a dobývacích prostorů. Vzhledem k dosud nestanoveným a neupřesněným surovinovým potřebám (dle Surovinové politiky součást „marketingového tajemství“) Libereckého kraje (s přesahem mimo jeho území) nelze tč. jednoznačně určit priority obou oborů v konkrétních lokalitách. Zájmem ochrany přírody (obecné i zvláštní) je zachování přírodních a krajinných fenoménů cestou zrušení ložisek ve zvláště chráněných územích, v diferencované podobě pak jejich náhradou za vytipovaná území zvláště nechráněná a krajinářsky únosná, změnou technologií těžby, apod. Po provedené analýze, a ze závěrů Surovinové politiky Libereckého kraje, vyplývá určitá zastaralost evidence chráněných ložiskových území. U navrhovaných liniových staveb (dle ÚP VÚC LK) tč. existují významnější střety „pouze“ v případě velkoplošných ZCHÚ (viz Analytická část a mapová příloha, a Tabulková část), dlužno přiznat, že všechny navrhované linie komunikací jsou trasovány mimo maloplošné ZCHÚ. Obecný cíl: V rozhodovacím procesu nadřazování zájmů zvláštní ochrany přírody nad způsoby negativně je ovlivňujícími, omezujícími či likvidujícími. Zachování charakteru zvláště chráněných území i za cenu vyšších vstupů na realizaci záměrů, místy jejich naprosté vyloučení náhradou za jiná územní řešení. Střety zvláštní ochrany přírody se zájmy surovinové politiky Dílčí cíle: A) Vytvoření informační základny pro následný rozhodovací proces – poskytnout orgánům kraje aktuální údaje o budoucích potřebách surovin kraje (i ve vazbách na okolí), a ve vztahu


Strana 48


Návrhová část

k ostatním zákony chráněným zájmům (limitům) využití území jako základního materiálu pro jejich rozhodovací činnost (v souladu se Surovinovou politikou LK) – pro kvalifikované rozhodnutí o setrvání jednotlivých zdrojů v lokalitách ZCHÚ v evidencích zásob (ostatní aspekty sektorové politiky – viz kap. B4). Zásada: 1. Iniciace vybudování krajského surovinového informačního systému, a dle jeho výstupů (potřeby surovin v jednotlivých časových horizontech, druzích surovin a množství), přehodnocení evidence zdrojů a ochrany ložisek surovin s přednostním řešením v lokalitách uvedených střetů se zájmy zvláštní ochrany přírody. Střety zvláštní ochrany přírody s návrhy liniových staveb Dílčí cíl: A) Přehodnocené záměry ÚP VÚC LK s ohledem na jejich ovlivnění zvláště chráněných území, zejména V-ZCHÚ a lokalit soustavy NATURA 2000. Zásady: 1. Iniciace přednostního řešení střetu se ZCHÚ (ÚSES) v případě rozšiřování těžby ložiska kamene pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu Nová Ves a otevírání zásob v ložisku Velké Hamry-Tanvald. 2. Přednostní přehodnocení záměrů ÚP VÚC LK s ohledem na nově vznikající lokality zvláštní ochrany soustavy Natura 2000.

B5.3 Jiné střety K nejčastějším jiným střetům projevů těžby surovin se složkami životního prostředí patří sekundární důsledky osvojení a využívání ložisek surovin – dochází k lokálnímu zvýšení prašnosti a hlučnosti v místech vlastních těžeben, jako přímý důsledek těžby, úpravy, deponování hotových výrobků i odvalů ze skrývky a těžby. Prašnost a hlučnost je však způsobována i transportem výrobků jako důsledek nárůstu přepravního provozu. Zde pak jsou nezřídka prováděny zásahy v podobě výstavby nových přístupových komunikací do ložisek či odklonem dopravy od jasně určené tonáže nákladu a vozidla. Provádění sekundárního rozpojování rubaniny a následné seismické účinky je rovněž poměrně častým předmětem střetů. V posledních letech se ho však daří řešit náhradou mechanickými kladivy různých typů.

B5.4 Stručné shrnutí, zásady Budování elektrovodů: Hlavní dopady těchto staveb se týkají krajinného rázu, podstatného omezení funkcí lesa pod elektrovody a narušení jejich stability. Proto je třeba klást důraz na minimalizaci zásahů do lesních porostů a trasování mimo oblasti se zvýšenými hodnotami krajinného rázu. Nepříznivý dopad do krajinného rázu zmírnit vhodnou konstrukcí stožárů, zabránit i jejich osazení do přírodně cenných lokalit. Budování dopravních liniových komunikací: Z hlediska zachování krajinného rázu, ÚSES, migračních tras organismů, nároků na zábor zemědělské a lesní půdy, apod., jsou nejkontroverznější rychlostní silnice nejvyšších tříd (dálničního typu a 4-pruhových komunikací), které díky svým šířkovým parametrům, nárokům na terén (výkopy, násypy) i oplocením, fragmentují krajinu na územní vzájemně nepropojené celky. Pro eliminaci těchto


Strana 49


Návrhová část

vlivů je nutno přijmout takové varianty řešení, které minimalizují dopady záměru a budoucího provozu na složky životního prostředí a zájmy ochrany přírody a krajiny – pro rozhodovací proces je nutné zpracování dokumentací EIA na všechny varianty řešení. Budování průmyslových zón: Tyto záměry mají značné územní požadavky a ve výsledku významně zasahují do krajinného rázu. Proto je třeba preferovat taková řešení, která nevedou k záboru cenných biotopů či dalších z hlediska ochrany přírody cenných lokalit, nevyvolávají požadavky na zábory lesní půdy a nejsou situovány do krajinářsky hodnotných území. Rovněž je při realizaci nutno dodržet schválená dispoziční řešení zástavby, neponechávat zástavbu na investorovi. Budování obytných celků: Tyto záměry se obvykle vyznačují většími zábory půdy a lokalizací do krajinářsky atraktivních území, často v kontaktu s přírodně cennými prostory. Důsledkem je likvidace přírodních biotopů a výrazná změna krajinného rázu. Neméně problematická je individuální výstavba ve volné krajině (rezidenční bydlení), která v ní zpravidla působí rušivým dojmem. Při schvalování těchto záměrů je třeba nejprve hledat variantní umístění, v případě neúspěchu pak prosazovat takové urbanistické řešení a architektonické ztvárnění, které nepovede k výraznému znehodnocení daného prostoru. Vodní stavby: Tato problematika se na území kraje týká zejména budování nových vodních nádrží. Při jejich posuzování je nutné přihlížet k hodnotám zátopového území a k charakteru nádrže. Nepřípustné je zatopení velké plochy přírodních biotopů, včetně velké plochy lesů. Pokud jde o typ nádrže, pak mělké rybníky jsou z biologického hlediska hodnotnější (a často přímo vítané), než hluboké údolní nádrže. Regulace vodních toků je z pohledu ochrany přírody a krajiny negativním zásahem, jehož účelnost je navíc mimo zastavěná území značně problematická. Naopak je žádoucí, aby dřívější regulační zásahy, které postihly mnoho vodních toků, byly v rámci revitalizačních akcí postupně napravovány. Zahrádkářské kolonie: Z estetického hlediska jedna z nejproblematičtějších forem využití území, která navíc často vstupuje do území přírodně a krajinářsky hodnotných a posud zachovalých. Cílem je tyto útvary nerozšiřovat do volné krajiny, a i při umisťování na perifériích sídel zohlednit přírodní kvality dotčeného území a krajinářský kontext. Těžba nerostných surovin: Dopady na přírodu a krajinu jsou silně závislé na lokalizaci dobývacího prostoru, dále pak na plošném rozsahu a způsobu těžby. Obecně nejproblematičtější je těžba vulkanických hornin a karbonátů, neboť na tyto horniny je vázána bohatá biota, která je v přírodních podmínkách libereckého kraje relativně vzácná. V případě dobývání štěrkopísků či cihlářských surovin jsou dopady obecně nižší, neboť jde o ložiska v méně členitém terénu, převážně v zemědělsky zkulturněné krajině. Z hlediska ochrany přírody a krajiny lze připustit jen takovou formu těžby, která nepovede k nevratnému ničení vzácných přírodních fenoménů a které nebude mít za výsledek znehodnocení až úplnou likvidaci výrazných krajinných dominant. Nepřípustné je tedy zejména odtěžování izolovaně stojících větších kopců, či preference plošných způsobů na úkor hlubinných.


Strana 50


Návrhová část

Obsah | Spolupráce OOP s MŽP a jím zřizovanými institucemi | Informační zdroje v podmínkách OOP, spolupráce s dalšími subjekty | > Další (B7 Prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny)

B6 CÍLE V OBLASTI INFORMAČNÍCH ZDROJŮ Stručná charakteristika: Úroveň vnímání potřeby chránit jednotlivé složky životního prostředí veřejností (přírody a krajiny) je úměrná znalostem a předkládaným dostupným informacím. Od těchto aspektů se pak odvíjí i následné aktivní využívání občanských nástrojů k ochraně přírody a krajiny. Řešení problematiky zaváděním vzdělávacích, výchovných, osvětových a informačních systémů, souvisejících s problematikou životního prostředí a udržitelného rozvoje, se v praxi na území kraje prosazuje velmi pozvolna, jejich rozsah a intenzita jsou dosud nedostatečné. Široká laická veřejnost, podnikatelské subjekty, samosprávy, ale ani orgány státní správy, nemají dosud k dispozici komplexní přehled informací o stavu složek životního prostředí na území kraje a regionu, ani o vlivu provozovaných a připravovaných činností na přírodu a krajinu, o možnosti dalšího rozvoje území kraje z hlediska limitů únosnosti jednotlivých lokalit, atd. Na území kraje pracuje významné množství nevládních organizací provozujících činnosti napomáhajících nejen k ochraně přírody a životního prostředí, ale i k osvětě a rozšiřování informací z hlediska těchto aspektů. Realizace jejich navrhovaných environmentálních projektů ztroskotává vesměs na nedostatku finančních prostředků. U široké veřejnosti není dosud vypěstována dostatečná zodpovědnost nejen za svůj zdravotní stav, ale i za ochranu a hlavně tvorbu zdravého životního prostředí. Účast občanů na rozhodovacích procesech je dosud mizivá. Dosud neexistuje systematický celoplošný monitoring kraje v potřebných ukazatelích pro sledování vývoje stavu složek životního prostředí a pro sledování ovlivňování těchto složek antropogenními činnostmi. Stávající monitorovaná data jsou shromažďována v nejednotných registrech u různých subjektů, a na různých místech nejen v kraji, ale i po celé ČR. Neexistuje jejich komplexní zpracovávání a vyhodnocování dle správních územních celků. Dosud neexistuje přístup občanů k ucelenému systému informací o kvalitě životního prostředí v lokalitách v nichž žijí, neexistuje pravidelná prezentace zjištěných dat před veřejností. Obecný cíl: Zvýšit environmentální povědomí obyvatel kraje o ochraně přírody a krajiny, cestou zvýšení jejich znalostí o stavu a o možnostech jejich ochrany a tvorby, zvýšení občanské zodpovědnosti za ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí, tzn. i za ochranu a tvorbu přírody a krajiny regionu.

B6.1 Spolupráce orgánů ochrany přírody s MŽP a jím zřizovanými organizacemi, vzájemné kompetence Stručná charakteristika problematiky: V kapitole B4, ale i v jiných strategických rozvojových dokumentech Libereckého kraje, jsou již specifikovány konkrétní cíle, opatření a adresné odpovědnosti, pomocí nichž jsou a budou podporovány rozvojové činnosti jak v oblastech jednotlivých sektorů, tak i směrem k centrálním orgánům a jím zřizovaných organizací. Kompetence jednotlivých orgánů ochrany přírody, MŽP ČR a jím zřizovaných organizací, jsou dány příslušnými legislativními předpisy a statuty – jejich zodpovědnost a příslušnost je uvedena ve vztahu k vymezeným opatřením.


Strana 51


Návrhová část

Obecný cíl: Vytvořený efektivně fungující a všeobecně uznávaný systém veřejné správy Libereckého kraje, umožňující i dostatečný informační základ jak pro kvalitní spolupráci zúčastněných i pro praxi jednotlivých orgánů ochrany přírody, tak i pro širokou veřejnost (viz dále). Při realizacích rozvojových sektorových záměrů zohledňování výsledků posuzování a vyhodnocování jejich dopadů na přírodu a krajinu kraje, zapracováním podmínek ochrany přírody a krajiny zvýšit zřetel respektování ochrany přírody i krajiny Libereckého kraje. Dílčí cíle: A) Pro zlepšení vzájemné spolupráce zúčastněných jsou v kap. B1 uvedeny návrhy na legislativní změny, realizovatelné na základě adresných iniciací kraje směrem k zákonodárným orgánům. B) Vytvořená funkční, územně dostupná struktura úřadů a informační systém státní správy a samosprávy. C) Akceptování principů subsidiarity a partnerství v systému veřejné správy LK. D) Zajištěna návaznost naplňování rozvojových koncepcí bez ohledu na politické změny a názory, s vyšší aplikací odborných podkladů.

B6.2 Informační zdroje v podmínkách orgánů ochrany přírody, spolupráce s ostatními odbornými organizacemi a specialisty, neziskovými organizacemi Stručná charakteristika problematiky: Dosud neexistuje pravidelné monitorování a vyhodnocování změn stavu přírodního prostředí a krajiny způsobených realizací aktivit společnosti na celém území Libereckého kraje, s dopadem na regulaci činností v krajině pomocí zpětné vazby takto prováděného monitoringu. Pro kvalitní činnost orgánů ochrany přírody pověřených obcí (oproti orgánům V-ZCHÚ) chybí jak základní technické vybavení, tak mnohdy i kvalifikovaný a příslušně finančně oceněný personál. Výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny není náležitě kontrolován veřejností, odbornými organizacemi činnými v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí i neziskovými organizacemi, pro nedostatek informací o stavu a záměrech změn využití území. Pro navýšení obecného povědomí o nutnosti ochrany přírody a krajiny chybí veřejně přístupné zdroje informací. Obecný cíl: Veřejně přístupné zdroje informací o stavu složek životního prostředí a o připravovaných záměrech, jak v regionální, tak i v lokální úrovni. Dílčí cíle: A) Zvýšení informovanosti široké veřejnosti o stavu i záměrech dotýkajících se zájmů ochrany přírody a krajiny, umožnění laické i odborné veřejnosti přístupu k uceleným informacím. Opatření: 1. Vytvoření krajského informačního systému ochrany přírody a krajiny, zahrnujícího všechny podstatné objekty zájmu OPaK (ZCHÚ, památné stromy, VKP, ÚSES, lokality zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, přírodní biotopy, hodnoty krajinného rázu) a zajištění přístupu k tomuto informačnímu zdroji podle příslušného oprávnění (pracovník ochrany přírody, odborná organizace, veřejnost …). Systém budovat na krajském úřadě, nebo v rámci KOP navrhovaného zřízení regionálního pracoviště AOPK. termín plnění: krátkodobě, s trvalou platností zodpovídá: KÚLK ve spolupráci s odbornými institucemi Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 52


Návrhová část

2. Dostupnost územně vázaných informací krajského informačního systému ochrany přírody a krajiny zabezpečit prostřednictvím mapového serveru a využíváním mapových služeb na internetu. Technologické zázemí volit standardní (standardy OGC WMS nebo ESRI IMS) tak, aby bylo umožněno prolinkování aktuálně provozovaných resortních mapových serverů (využití současných mapových serverů budovaných a udržovaných ze státního rozpočtu, např. servery MŽP ČR, MZe ČR …) a sběr a zveřejňování informací odpovídajících složek ochrany přírody z obcí či odborných organizací (horizontální i vertikální provázanost informačních systémů). termín: krátkodobě, s trvalou platností zodpovídá: KÚLK 3. V rámci vytvoření krajského informačního systému (vzhledem k současné nepřehlednosti problematiky, i množství očekávaných změn) poskytování informací zájemcům o dotace a různé příspěvky na aktivity, prospěšné pro ochranu přírody a krajiny. termín: krátkodobě, s trvalou platností zodpovídá: KÚLK 4. Zkvalitnění krajských a metodická podpora vytváření obecních a městských webových stránek věnovaných problematice ochrany přírody a krajiny, včetně veřejného zpřístupnění mapového serveru. termín: krátkodobě až trvale zodpovídá: KÚLK 5. Řešit využitelnost (licencování) dat z centrálních informačních zdrojů nejen pro všechny orgány ochrany přírody, ale i pro další subjekty a fyzické osoby, které s těmito daty potřebují pracovat. termín: krátkodobě až trvale zodpovídá: MŽP, KÚLK 6. Poskytnout výsledky mapování biotopů pro soustavu Natura 2000 (vč. geografických informací) regionálním institucím. termín: střednědobě zodpovídá: MŽP


Strana 53


Návrhová část

Obsah | > Další (B8 Spolupráce s ostatními resorty)

B7 PRIORITNÍ ÚKOLY A OPATŘENÍ V OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY V následujícím výčtu jsou uvedena opatření a zásady, kterým je přikládána zvláštní důležitost. Soupis těchto opatření (tj. blíže specifikovaných záměrů, jejichž naplňování je v pravomoci orgánů ochrany přírody) lze označit za „nutné minimum“ návrhové části Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje. Tím ovšem není zpochybněna smysluplnost a prospěšnost dalších opatření a zásad, obsažených v předchozích kapitolách této dokumentace. Prioritní opatření: 1. Zdokumentovat a průběžně aktualizovat stav rozšíření nebezpečných invazních druhů v krajině. Údaje centrálně shromažďovat a spravovat v prostředí GIS. Zpracovat strategii (plán) likvidace invazních druhů a přistoupit k její realizaci. Přednostně likvidovat nebezpečná ohniska v biologicky hodnotnějších územích. Postupovat koordinovaně v rámci dílčích, migračně spojitých území. (B2.1:C1, 2) termín: trvale zodpovídá: kraj ve spolupráci s obcemi, NNO, a OOP 2. Zpracovat generel krajinného rázu pro celý kraj nebo alespoň pro klíčová území. Výsledky tohoto generelu využívat při zpracování územně plánovacích dokumentací, pozemkových úpravách a projekčních pracích většího rozsahu. (B2.4: A1) termín: střednědobě zodpovídá: KÚLK 3. Aktualizovat dokumentace ÚSES zpracované před rokem 1997 (platnost ÚTP NR a R ÚSES), s cílem zajištění vzájemného propojení systému a jeho celkové konzistence ve všech biogeografických významech (B2.5: A1). termín: krátkodobě zodpovídá: příslušné OOP 4. Upravit hranice stávajících přírodních parků, tak, aby byly odstraněny překryvy s územími rozšiřovaných CHKO (PřP Maloskalsko vs. CHKO Český ráj, PřP Ještěd x chystané rozšíření CHKO Lužické hory) a byl řešen stav, kdy přírodní park v rozporu s platnou legislativou zasahuje na území sloužící obraně státu (PřP Peklo). (B2.6: A1, 2, 3) termín: krátkodobě zodpovídá: KÚLK, ve spolupráci se správami CHKO a obcemi 5. Zajistit ochranu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000 a podílet se na jejich přípravě. Přitom využívat i nového institutu smluvní ochrany přírody. (B3.1: A1, 2, 3) termín: střednědobě zodpovídá: kraj ve spolupráci s MŽP 6. Zajistit územní ochranu dalších přírodovědně cenných lokalit, které se nestaly součástí „evropského seznamu“. (B3.1: B1) termín: dlouhodobě zodpovídá: KÚLK 7. Vytvořit registr památných stromů na krajské úrovni a údaje v něm pravidelně aktualizovat. Pokračovat ve vyhlašování nových památných stromů, přitom vycházet i z evidence registrovaných významných krajinných prvků. (B3.2: A1, C1). termín: průběžně zodpovídá: KÚLK, obce II. 8. Evidovat lokality s význačným výskytem zvláště chráněných a/nebo ohrožených druhů rostlin a živočichů, sledovat jejich stav a zajišťovat jejich vhodný management. (B3.3: A1, C1, 2) termín: trvale zodpovídá: KÚLK, obce II. a III.


Strana 54


Návrhová část

9. Vybudovat krajský informační systém ochrany přírody a krajiny, zahrnující všechny podstatné objekty zájmu (ZCHÚ, památné stromy, VKP, ÚSES, lokality zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, přírodní biotopy, hodnoty krajinného rázu) a zajistit jeho použitelnost nejen pro orgány ochrany přírody, ale i pro další zájemce. (B6.2: A1, 2) termín: průběžně zodpovídá: KÚLK ve spolupráci s odbornými institucemi


Strana 55


Návrhová část

Obsah | > Další (B9 Mezinárodní spolupráce)

B8 SPOLUPRÁCE S OSTATNÍMI RESORTY Stručná charakteristika: V kapitole B4 „Obecné cíle a zásady ochrany přírody a krajiny ve vybraných sektorech“, ale i v jiných strategických rozvojových dokumentech Libereckého kraje, jsou již specifikovány konkrétní cíle, úkoly a opatření, pomocí nichž jsou a budou podporovány rozvojové činnosti v jednotlivých sektorech na území LK. Současně s jejich realizací je však nutné sledovat nejen zachování stávajícího stavu přírodního prostředí a krajiny Libereckého kraje, ale i jeho zlepšování. Převážně z hlediska negativních zásahů do krajiny, které se projevují zvýšenými odtokovými poměry, povodňovými stavy, sníženou retencí vody, snížením hladin spodních vod, zhoršením kvality krajiny (množení škůdců, alergenů, atd.), zhoršením krajinného rázu, rozšiřováním zástavby do volné krajiny (greenfields místo brownfields) atd., se jeví být nezbytné vzájemné sladění sektorových aktivit s aspekty ochrany a tvorby krajiny. Dosud neexistuje pravidelné monitorování s vyhodnocováním změn stavu přírodního prostředí a krajiny způsobené realizací aktivit společnosti na celém území Libereckého kraje. Tudíž chybí i celoplošná regulace činností v krajině pomocí zpětné vazby takto prováděného monitoringu. Hlavním strategickým cílem samospráv Libereckého kraje (tak jak je definováno Programem rozvoje Libereckého kraje – dále PRK) je v časovém horizontu 10 – 15 let dosáhnout pomocí množiny strategických cílů „Ekonomicky silného kraje s rostoucí životní úrovní obyvatel a vyváženým rozvojem regionů“. Následující přehled tyto množiny strategických cílů z PRK záměrně cituje v plném rozsahu, za účelem upozornění na ty dílčí cíle, u nichž lze očekávat při jejich realizaci pozitivní či negativní vazbu na tvorbu či ochranu přírody a krajiny území Libereckého kraje. Nejen z uvedeného přehledu, ale i z praxe je zřejmé, že množství rozvojových činností prováděných lidskou populací má vliv na složky životního prostředí, tudíž i na přírodu a krajinu. Bez funkční a esteticky zachovalé přírody a krajiny by ztratilo území Libereckého kraje potenciál, který náleží mezi základní kameny jak ekonomického rozvoje (¾ cestovní ruch, mimoprodukční zemědělství, energetika, vodní, lesní a rybniční hospodářství …), tak rozvoje lidských zdrojů (¾ zdravé obyvatelstvo, jemuž kvalitní přírodní prostředí a krajina poskytuje prostor nejen pro činnosti preventivně udržující dobrý zdravotní stav, ale i k regeneraci sil a zdraví). Z toho vyplývá významnost postavení nejen ochrany, ale také tvorby přírody a krajiny Libereckého kraje. Dále specifikované cíle a opatření jsou nejen z hlediska ochrany a tvorby přírody a krajiny Libereckého kraje doplněny obecnými cíli. Z legislativních podmínek a kompetencí orgánů ochrany přírody (kraj, obce) vyplývají praktické možnosti jejich působení či ovlivňování partnerů spolupůsobících, a svojí činností ovlivňujících zájmy ochrany přírody a krajiny. Překryvy praktických meziresortních kompetencí a možností, a cesty realizací navržených zásad a opatření jsou výše naznačeny a vyplývají z formulací sektorových činností. Obecně lze konstatovat, že množství navržených zásad a opatření mimo přímé kompetence orgánů ochrany přírody lze realizovat formou iniciací navrhovaných změn, v praxi pak zejména na úseku samosprávných aktivit kraje a obcí, i ve spolupráci s ostatními orgány státní správy. Množství formulovaných zásad, a některých opatření, je vzhledem ke vzájemným kompetencím pro partnery pouhým doporučením. Vzhledem k multifunkčnímu charakteru zájmů ochrany přírody a krajiny (obecně i zájmů ochrany a tvorby životního prostředí), prolínajícímu se v množství oborových činností, jsou realizace výše formulovaných zásad u sektorových politik (nahrazujících opatření) možné za spolupráce, či v přímé kompetenci některých orgánů a organizací působících v jednotlivých oborech. Za tímto účelem spolupracují orgány OP s následujícími resorty:


Strana 56


Návrhová část

s resortem zemědělství v oblasti zemědělství, lesnictví, rybářství, myslivosti, vodního hospodářství, obnovy venkova místního rozvoje v oblasti územního plánování, stavební činnosti, cestovního ruchu, rekreace, rozvoje venkova s resortem hospodářství v oblasti těžební činnosti s resortem dopravy při řešení komunikačních sítí s resortem financí v oblasti uvolňování finančních prostředků do zajištění a podpory ochrany přírody a krajiny Spolupráce s uvedenými resorty by měla probíhat na všech úrovních státní správy i samosprávy. s uvedenými resorty by měla probíhat na všech úrovních státní správy i samosprávy. Ve skutečnosti spolupráce a komunikace vázne, neboť často dochází k zásadním názorovým rozdílům, které mají snahu řešit hospodářské resorty z pozice síly. Ve skutečnosti spolupráce a komunikace vázne, neboť často dochází k zásadním názorovým rozdílům, které mají snahu řešit hospodářské resorty z pozice síly. Je tomu tak zejména při prosazování některých rozvojových záměrů na úkor ochrany přírody a krajiny (střety MŽP s MMR a dalších orgánů OP s orgány územního plánování a stavebními úřady). Stále silněji se projevuje tendence resortu místního rozvoje zcela vyřadit orgány ochrany přírody z procesu rozhodování. O něco konstruktivněji probíhá komunikace s institucemi zajišťujícími činnost na úseku zemědělství. V řadě případů dochází k oboustranně přijatelnému kompromisu. Ke spolupráci s resortem financí lze obecně uvést, že v tomto případě spolupráce spočívá na velkém množství administrativy bez ohledu na smysluplnost a konečný efekt realizovaného záměru. Uvedeným postřehům odpovídá i komunikace orgánů ochrany přírody s ostatními resorty v rámci krajského úřadu.


Strana 57


Návrhová část

Obsah | > Další (B10 Ekonomické vyhodnocení)

B9 MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Stručná charakteristika: Ochrana a tvorba přírody a krajiny zahrnuje aspekty, které přesahují hranice kraje i České republiky. Z hlediska koncepčních řešení se jedná hlavně o problematiku druhové skladby – převážně společné záchrany či reintrodukce ohrožených či původních druhů rostlin a živočichů, o problematiku ochrany a tvorby zdravých ekosystémů a jejich navazujících sítí i přes území kraje, o problematiku revitalizace povodí s požadavkem zvýšení záchytu vod v území jejich spadu, tzn. řešení povodní, o problematiku společného boje proti invazním druhům rostlin a živočichů, o problematiku udržitelného rozvoje cestovního ruchu v krajině a o ochranu krajinného rázu. V dosud fungujícím finančně správním systému na úseku ochrany přírody je převážná většina těchto úkolů na poli mezinárodní spolupráce záležitostí centrálních orgánů, především MŽP. Vstupem do Evropské unie se však posilují možnosti krajských a obecních samospráv z hlediska budoucího využívání finančních zdrojů Evropské unie. Tím dochází k posílení úlohy krajských samospráv nad dosavadní ústřední centralizaci v oblasti ochrany přírody. Obecný cíl: Vytvoření systému funkční přeshraniční spolupráce v oblasti ochrany přírody a krajiny. Dílčí cíl: A) Zlepšit spolupráci s příhraničními samosprávami a orgány státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny a tvorby a ochrany životního prostředí. Zásady: 1. Iniciace zahájení pravidelné přeshraniční spolupráce z hlediska řešení shodných postupů na úseku ochrany přírody a krajiny pomocí vzniku společné přeshraniční pracovní skupiny se zastoupením regionálních samospráv Euroregionu NISA (CR, SRN, Polsko) a se zastoupením dotčených orgánů státní správy vykonávajících správu na úseku ochrany přírody a krajiny na velkoplošných územích přesahujících hranice kraje. 2. Iniciace vzniku programů výměn zkušeností, osob, jazykové odborné výuky, zkušeností ze státní správy, a podpůrných finančních programů (včetně možností zaměstnanosti v environmentálním sektoru, atp.). 3. Zahájit praktický transfer zkušeností mezi příslušnými národními orgány ochrany přírody a krajiny, iniciace vzniku sektorových a regionálních operačních přeshraničních programů, které mohou napomoci rozvoji ochrany přírody v celém širším regionu.


Strana 58


Návrhová část

Obsah | Vyhodnocení potřeby managementu v ZCHÚ | Přehled zdrojů finančních prostředků | Využití možných stimulačních nástrojů | > Další (B11 Závěr)

B10 EKONOMICKÉ VYHODNOCENÍ B10.1 Vyhodnocení potřeby managementu ve zvláště chráněných územích v kompetenci kraje, vyplývajících z platností jednotlivých plánů péče Na území Libereckého kraje se nachází celkem 25 maloplošných ZCHÚ, které jsou v pravomoci kraje. Jedná se o 17 přírodních památek a 8 přírodních rezervací, s úhrnnou rozlohou 517,5 ha. Průměrná rozloha M-ZCHÚ tak činí necelých 21 ha, většina lokalit je ale výrazně menších, neboť toto číslo je ovlivněno existencí největších M-ZCHÚ – PR Meandry Smědé (137 ha) a PP Terasy Ještědu (121 ha). Ekonomické vyhodnocení potřeb managementu v těchto ZCHÚ je velmi obtížné, a to ze tří stěžejních důvodů: (a) jednotlivé plány péče jsou z pohledu navrhovaných opatření zpracovány různým způsobem – některé jsou ofenzivnější, jiné jsou značně zdrženlivé v předkládání „nadstandardních opatření“; (b) nelze jednoznačně stanovit, jaká opatření /a náklady/ jsou skutečně nezbytné a jaká pouze „žádoucí“ – v metodice pro zpracování plánů péče je toto řešeno tak, že se zvláště vyjadřují náklady redukovatelné a neredukovatelné; (c) navrhovaná opatření lze financovat z různých zdrojů – není výjimkou, že hlavní tíži nákladů nese vlastník /jde-li o opatření, která vyplývají z obvyklého způsobu hospodaření/, případně je úhrada těchto nákladů předpokládána z různých externích zdrojů a následně se tyto finanční potřeby v plánu péče vůbec neobjeví. Většina M-ZCHÚ je tvořena lesem, který v různé míře vyžaduje pěstební zásahy. Standardní pěstební opatření, která ukládá lesní zákon, resp. opatření, jež jsou v zájmu vlastníka, nejsou v plánu péče vyčíslována. Objevují se zde teprve výdaje ke krytí nadstandardní péče, jako je výsadba ekologicky žádoucích dřevin nad rámec legislativně stanoveného podílu MZD (melioračních a zpevňujících dřevin), náročnější formy ochrany mladých porostů před zvěří, výsadby odrostků atd. Tato opatření jsou z hlediska předmětu ochrany většinou pokládána za „zbytná“ a figurují tak v položce redukovatelných nákladů. V mnohých plánech péče jsou zmíněná „nadstandardní“ opatření podceněna, někdy i z obavy z jejich nákladnosti a nepříznivé odezvy ze strany vlastníka lesa, resp. lesního hospodáře. V případě nelesních M-ZCHÚ jsou nejvýraznější položkou náklady na pravidelné kosení travních porostů, často v obtížných terénních podmínkách a s využitím pouze lehké mechanizace. Častým, avšak již méně nákladným opatřením je výřez náletových dřevin, případně likvidace invazních druhů rostlin. Tyto výdaje jsou z větší části neredukovatelné, v úhrnu se ale dotýkají pouze relativně malé rozlohy. Obligátními a nezřídka i dominantními položkami plánů péče jsou pak výdaje, které souvisejí s formálním udržováním ZCHÚ, resp. s jeho prezentací vůči veřejnosti: tj. obnova značení hranic, instalace a údržba informačních tabulí a v neposlední řadě i zpracování následného plánu péče. V této souvislosti je třeba poznamenat, že mnohá M-ZCHÚ pro zajištění předmětu ochrany skutečně nepotřebují o mnoho více – jde buď o lokality v příznivém stavu, s fungujícími samořídícími procesy anebo o lokality, u nichž je hlavním motivem ochrany geomorfologický, geologický či paleontologický fenomén. Celková suma předpokládaných nákladů za desetileté období se dle plánů péče pohybuje v rozpětí 2300 až 3300 tis. Kč (neredukovatelné-redukovatelné náklady), tj. 230-330 tis. Kč na rok. To je velmi přibližná částka, jíž orgány ochrany přírody uplatňují jako režijní náklady na zajištění předmětu ochrany maloplošných ZCHÚ (ve vyčíslených nákladech nejsou zahrnuty MZCHÚ, které dosud nemají zpracován plán péče). Jak bylo výše uvedeno, nejsou do těchto


Strana 59


Návrhová část

výdajů zahrnuty náklady na „standardní“ hospodářské využití, které jdou k tíži vlastníka (většinou Lesů ČR), do výše uvedených nákladů nejsou vesměs zahrnuty náklady na případné geodetické zaměření, na likvidaci invazních druhů, apod. Reálně bylo v letech 2003–2004 vynaloženo na nezbytný management MZCHÚ cca 700 tis. Kč ročně z rozpočtu KÚLK. V souvislosti s budováním soustavy evropsky významných lokalit Natura 2000 dojde k významnému rozšíření sítě M-ZCHÚ. V danou chvíli není zřejmé, o jak výrazné rozšíření půjde a v jakých kategoriích ochrany – nelze tedy předjímat, jak velká část nových (popř. rozšířených stávajících) ZCHÚ bude ponechána v kompetenci kraje.

B10.2 Podrobný přehled o možných zdrojích finančních prostředků tuzemských i zahraničních zdrojů Jednou z klíčových otázek pro finanční plánování je schopnost regionu (kraj, obec, sdružení obcí) v průběhu programu zajistit vlastní zdroje a tím absorbovat prostředky podpory (EU, národní zdroje). Dále je uveden přehled možných disponibilních zdrojů financování opatření v oblasti ochrany přírody a krajiny. Podrobný přehled možných zdrojů financování ochrany přírody a krajiny viz v analytické části Koncepce. Základní členění zdrojů: národní zdroje zdroje EU B10.2.1 Národní zdroje Zdroje z regionálních rozpočtů (do veřejných rozpočtů by bezpochyby patřil i státní rozpočet dosud uvedený ve státních zdrojích) státní rozpočet prostřednictvím regionálně alokovaných výdajů ústředních orgánů státní správy místní veřejné rozpočty Ostatní zdroje zdroje rozpočtů hospodářských činností obcí a jejich dobrovolných svazků zdroje příspěvkových organizací (část jejich rozpočtů kryté mimo zdroje místních veřejných rozpočtů) soukromé zdroje Soukromé zdroje podíl na rozvojových investicích (společné projekty s veřejnou správou, princip PPP) přímé financování jednotlivých opatření sponzorské dary Státní zdroje Státní rozpočet (MŽP, MZe, MMR ČR ....) Státní fond životního prostředí ČR – SFŽP Fond národního majetku – FNM. Zdroje státního rozpočtu jsou výrazně omezeny schválenou Koncepcí reformy veřejných rozpočtů usnesením vlády č. 624 ze dne 23. června 2003. Jedním z hlavních cílů dané reformy je snížení deficitu veřejných rozpočtů a dosažení Maastrichtských kritérií.


Strana 60


Návrhová část

Nejvýraznějším poskytovatelem finančních podpor na realizaci projektů je Státní fond životního prostředí ČR, v jehož možnostech je poskytování přímých finančních podpor formou dotací a půjček, kombinovaných dotací a nepřímých finančních podpor formou příspěvku na částečnou úhradu úroků z úvěru. Významnou roli mají i podpůrné programy Ministerstva zemědělství (k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na údržbě krajiny, environmentální programy, podpůrné programy na podporu zemědělských aktivit na ochranu složek ŽP, poskytování příspěvků na hospodaření v lesích a další). Do oblasti ochrany a přírody a krajiny patří i podpůrné programy Ministerstva pro místní rozvoj. Pro obce či sdružení obcí je nabízen Program obnovy venkova. Místní veřejné rozpočty Jde zejména o: rozpočet krajského úřadu, rozpočty jím zřízených rozpočtových organizací, rozpočty měst a obcí, rozpočty jimi zřízených rozpočtových organizací, rozpočty dobrovolných svazků obcí. Je předpoklad, že místní veřejné rozpočty se budou spolupodílet na financování různých studií a projekčních pracích a na realizaci opatření, jejichž dopadem je snižování znečištění ovzduší a vod, posilování prvků ÚSES, provedení komplexních pozemkových úprav, zlepšení stavu zeleně v obci a pod. Mezi další místní zdroje patří zejména rozpočty hospodářských činností obcí a jejich dobrovolných svazků, části rozpočtů příspěvkových organizací, kryté z jiných zdrojů než jsou místní veřejné rozpočty, části rozpočtů obchodních společností a dalších subjektů, kryté z jiných zdrojů než jsou místní veřejné rozpočty. Velikost těchto zdrojů je místně velmi rozdílná a prakticky neexistuje jejich souhrnný přehled ani na místní úrovni. Patří sem například zdroje lesních hospodářských společností, zemědělských družstev a sdružení, vodohospodářské společnosti, organizace technických služeb a pod. Soukromé zdroje Dalším předpokládaným zdrojem financování v následujícím období se jeví využití principu „PPP“ nebo-li spolupráce veřejného a soukromého sektoru na zajištění investičních opatření. Základními předpoklady pro použití financování projektu formou PPP jsou následující faktory:

výsledný ekonomický přínos PPP musí být vyšší než ekonomický přínos při tradičním způsobu realizace projektu veřejným sektorem,

přenesení rizik souvisejících s projektem na účastníka projektu, který je schopen lépe řídit případná rizika vyplývající z realizace – privátní sektor,

veřejný sektor musí definovat standard požadovaných veřejných služeb – optimální zajištění veřejné služby při současném zvážení ekonomický aspektů,

veřejná aktiva se zpravidla nepřevádějí na soukromého operátora PPP a převážně se po ukončení kontraktu aktiva veřejnému sektoru vrací, z toho důvodu je nutné jasně definovat pravidla údržby hodnoty veřejných aktiv spravovaných soukromým sektorem,

v rámci projektů PPP musí být konkurence zajištěna a řízena tak, aby vedla k maximálnímu prosazení inovací v dané oblasti veřejných služeb.


Strana 61


Návrhová část

B10.2.2 Prostředky EU Po vstupu do EU je umožněno ČR čerpat stejně jako ostatní členské státy finanční prostředky ze Strukturálních fondů a Fondu soudržnosti (Kohezní fond). ČR má na období let 2004 – 2006 pro oblast životního prostředí z Fondu soudržnosti přiděleno 418 milionů eur a ze Strukturálních fondů 83 mil. Eur. Strukturální fondy jsou nástrojem k dosahování ekonomické a sociální soudržnosti Evropské unie. Strukturální fondy představují jednu z finančních možností, které se nabízejí pro ČR. Česká republika vstoupí v roce 2004 přesně do poloviny programovacího období, které v EU platí (2000 – 2006). Přípravy na využití prostředků v ČR ze Strukturálních fondů stále probíhají. Ve smyslu nařízení Rady ES č. 1260/1999 se strukturálními fondy rozumí: Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF); Evropský sociální fond (ESF); Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF), orientační sekce; Finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FIFG). Popis jednotlivých strukturálních fondů – viz A-Analytická část KOP, včetně možností využití finančních prostředků. Strukturální fondy nepřispívají k financování jednotlivých akcí, ale k podpoře rozvojových programů, které mají svůj vlastní rozpočet členěný podle priorit a jednotlivých opatření. Detailní popis cílů a podmínky čerpání podpory na jejich dosažení v jednotlivých oblastech jsou specifikovány v operačních programech. Česká republika si i pro oblast ochrany přírody a krajiny určila čtyři sektorové a jeden společný operační program: Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) Hlavním programovým dokumentem pro využívání prostředků ERDF pro oblast životního prostředí je Operační program Infrastruktura (OP Infrastruktura), vzniklý sloučením původně samostatných OP Životní prostředí a OP Doprava. Globálním cílem OP Infrastruktura je ochrana a zlepšování stavu životního prostředí a rozvoj a zkvalitňování dopravní infrastruktury při respektování principů udržitelného rozvoje s důrazem na naplňování standardů ES. Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond (EAGGF) Podpora modernizace a zlepšování struktury aktivit v zemědělství a na venkově. Sekce orientační podporuje zejména mladé farmáře, diverzifikaci výdělečných aktivit na venkově, změnu orientace a podporu kvality zemědělské produkce, rozvoj venkovské infrastruktury a cestovního ruchu, prevenci přírodních kalamit, ochranu venkovského kulturního dědictví, rozvoj a využití lesů. Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství obsahuje mimo jiné aktivity v lesním hospodářství (např. zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd) a opatření na zlepšení welfare hospodářských zvířat. Kohézní fond (Fond soudržnosti) Pomoc slabším zemím ke splnění kritérií pro vstup do Hospodářské a měnové unie. Pomoc směřuje do oblasti dopravní infrastruktury a životního prostředí. Na rozdíl od strukturálních fondů je pomoc na národní úrovni (pomoc ze Strukturálních fondů je většinou na regionální úrovni). Financuje se přímo přesně definovaný projekt a financují se velké infrastrukturální


Strana 62


Návrhová část

projekty v oblasti ŽP a dopravy (minimální výše 10 mil. euro). Při financování nesmí docházet k překrývání pomoci ze Strukturálních fondů a Kohezního fondu. Z posouzení vývoje a současného stavu životního prostředí (s přímým vlivem na zájmy ochrany přírody a krajiny), investiční náročnosti a charakteru přetrvávajících problémových oblastí vyplývají následující prioritní oblasti Fondu soudržnosti: 1. zajištění množství a jakosti vod (pitné vody a odpadních vod) 2. nakládání s odpady 3. kvalita ovzduší 4. odstraňování starých zátěží. Projekty musí naplňovat cíle ekologické politiky EU, a musí vyhovovat principům EU uplatňovaným v ochraně životního prostředí. Iniciativy Společenství (speciální programy) V případě Strukturálních fondů Evropská komise připravuje a řídí činnost v těsné spolupráci s členskými státy a regiony. Takzvanými iniciativami společenství vyvíjí Evropská komise sama iniciativu. Iniciativami EK například jsou speciální programy: Interreg Iniciativa EU zaměřená na podporu přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce. Leader+ Iniciativa, jejímž cílem je podněcování spolupráce aktivních činitelů působících ve venkovských společnostech a ekonomikách. Spolupráce spočívá ve společném posuzování nových místních strategií trvale udržitelného rozvoje. Program LIFE Program LIFE je významnou iniciativou Evropské unie, která je určena k financování projektů přispívajících k ochraně a péči o životní prostředí. Obecným cílem programu LIFE je přispět k implementaci, zdokonalení, rozvoji politiky a legislativy v oblasti životního prostředí, obzvláště s ohledem na integraci otázek životního prostředí do jiných politik a dosažení trvale udržitelného rozvoje. Skládá se ze tří základních tématických oddílů: LIFE – Nature, LIFE – Environment a LIFE – Třetí země. Část programu nazvaná LIFE – Nature je zvláště významnou iniciativou z pohledu ochrany přírody a krajiny. Výhodnou finanční pomoc přináší zejména pro navrhovaná území soustavy NATURA 2000. Program LIFE – Nature nabízí finanční prostředky navíc pro realizování cílů v ochraně přírody a krajiny, které nemohou být uskutečněny z důvodu nedostatku stávajících finančních prostředků ze státního rozpočtu. Spolufinancování ze strany rozpočtu musí být řešeno tak, aby nenarušilo výši finančních prostředků určených na realizaci opatření národních programů. Prostředky mezinárodních institucí (EBRD,EIB ...) Dalšími zdroji na financování projektů v oblasti ochrany přírody a krajiny jsou mezinárodní finanční instituce. Možnými zdroji jsou například úvěry od Evropské investiční banky, které jsou v současnosti využívány prostřednictvím rozpočtu Ministerstva zemědělství a jsou z něj podporovány projekty v oblasti infrastruktury, ve vodním hospodářství (ochrana vod a ovzduší). B10.2.3 Možnosti financování jednotlivých úkolů a opatření Finanční alokace dále zahrnuje všechna krátkodobá prioritní opatření vybraná v rámci zpracování KOP. Každé opatření může být podporováno pouze z jediného fondu EU, nelze tudíž zdroje Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 63


Návrhová část

z EU kombinovat z více fondů (toto opatření platí vesměs i v ČR při využívání národních podpor). Opatření jsou dle současného stupně poznání následně specifikována z hlediska zdroje financování, tj. z finančních prostředků ze zahraničních, tuzemských veřejných a soukromých zdrojů. Tabulka krátkodobých, či trvalých a průběžných opatření s prioritní potřebou realizace (zařazena pouze opatření s očekávanými finančními nároky): kapitola opatření

B2.1 B2.2 B2.3 B2.5 B2.6 B3.1 B3.2 B3.3 B6.2

C2 A2 C1 A1 A1 B1 B2 C1 C3 C4 C5 C1 A2 C2 A1 A2

zdroje EU

SR

veřejné zdroje ČR kraj obce

1)

2)

2)

2)

2)

jiné

soukromé zdroje

1)

1)

SF – strukturální fondy, KF – kohézní fond, ČR – státní rozpočet, státní fondy (SFŽP, PGRLF, PPK...) 1) 2)

především prostředky na realizaci likvidace invazních druhů především prostředky na pořízení a instalace tabulí, označení …

Poznámka: Hlavním zdrojem prostředků u navržených krátkodobých opatření bude především rozpočet KÚLK, rozpočty dotčených obcí, státní rozpočet prostřednictvím regionálně alokovaných výdajů ústředních orgánů státní správy a SFŽP. Doplňkovými zdroji budou prostředky EU (omezeně), soukromé zdroje, jiné zdroje (SCHKO, KRNAP, apod.). U navržených krátkodobých opatření nelze předpokládat možnost financování z Kohézního fondu (malý finanční rozsah) a příliš ani ze Strukturálních fondů (hlavní zaměření v rámci ČR je na infrastrukturu). Proto bude nutné jednotlivá opatření spojovat i s dalšími v rámci NUTS II Severovýchod do komplexních projektů (možnost uplatnění v rámci SROP a následného čerpání prostředků z ERDF), nebo získat podpůrné prostředky ze speciálních programů (např. v rámci Interreg – Program Life). B10.2.4 Efektivita výdajů v oblasti ochrany přírody a krajiny Hodnocení efektivnosti realizovaných opatření se bude provádět ex ante i ex post na základě komparativní metody porovnáním mezi vynaloženými finančními prostředky a dosaženými ekologickými přínosy. V oblasti ochrany přírody a krajiny tedy porovnáváme náklady


Strana 64


Návrhová část

vynaložené na zlepšení stavu přírody a krajiny s dosaženými environmentálními efekty. Pro měření efektivnosti je vhodné využít nejen ekonomických, ale i sociálních a především environmentálních ukazatelů. Účinnost jednotlivých opatření bude průběžně monitorována a vyhodnocována. Výsledkem tohoto hodnocení by měly být výstupy o skutečném využití zdrojů – nejen finančních, ale i lidských a dalších, efektivnost realizovaných opatření a případná doporučení pro úpravy nastavených cílů a směrů schválených v Koncepci ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje.

B10.3 Využití možných stimulačních nástrojů V obecné rovině lze rozdělit možné stimulační nástroje využitelné pro realizaci opatření navržených Koncepcí ochrany přírody a krajiny rozdělit do oblastí: 1. – ekonomické nástroje (strukturální a odvětvová opatření, podpory, daňové úlevy..) 2. – administrativní nástroje (legislativa, programování, instituce...) 3. – informace a výchova 4. – dobrovolné nástroje B10.3.1 Ekonomické nástroje Ekonomické nástroje jsou jedním z nejefektivnějších nástrojů pro zajištění cílů Koncepce ochrany přírody a krajiny. Pro širší využití těchto nástrojů je potřeba postupně vytvářet vhodné podmínky, a to zejména na základě nové koncepce ekonomických nástrojů. Vedle nástrojů negativní stimulace (daně, poplatky apod.) je významnou součástí ekonomických nástrojů poskytování podpor (dotace, zvýhodněné úvěry...). Z důvodu velké roztříštěnosti podpůrných prostředků mezi relativně velké množství poskytovatelů i dotačních titulů se jeví vhodné vytvoření krajského informačního centra, které by poskytovalo informace pro potenciální příjemce. Protože finanční zdroje jsou omezené, je důležité správně rozhodnout o alokaci prostředků, tzn. správné nalezení odpovědí na základní otázky (co, proč, kdo, jak, kdy, za kolik). Napomáhá tomu i Koncepce ochrany přírody a krajiny, která vymezuje klíčové oblasti, vytyčuje cíle, hledá cesty k jejich dosažení (opatření) a stanovuje priority. Nový pohled na ekonomické nástroje při plnění úkolů ochrany přírody a krajiny by mělo přinést stanovení nových ukazatelů (environmentální ukazatele). Na celostátní i krajské úrovni by měl vzniknout ucelený soubor těchto ukazatelů vhodných pro jednoznačné hodnocení, rozhodování i monitorování. Je žádoucí ve větší míře využívat vhodných mechanismů ekonomického ohodnocení tržních i netržních přírodních zdrojů. Ceny tržních přírodních zdrojů musí odrážet plnou výši společenských nákladů spojených s jejich ochranou, nebo se plné výši alespoň blížit. Zároveň je potřebné oceňovat i netržní části přírody pomocí metod vyjadřujících ochotu lidí platit za zachování přírody a také metod nákladových (např. alternativní náklady na revitalizaci poškozených ekosystémů). Ekonomické nástroje při uplatňování cílů ochrany přírody musí nabývat stále většího významu. Do budoucna by se měla zvýšit míra financování zájmů ochrany přírody a krajiny spojená při růstu efektivity vynakládaných prostředků a při jejich důsledné kontrole. Poskytování finanční pomoci je postaveno všeobecně na několika základních principech (v souladu s podporou EU):


Strana 65


Návrhová část

Princip programování – pomoc se realizuje na základě víceletých a víceoborových programů, pro které se zpracovávají programové dokumenty. Výsledkem je vzájemně integrovaný programový celek uskutečňovaný v dlouhodobém horizontu. Všeobecně platí, že prostředky jsou poskytovány na projekty, které jsou v souladu se základními strategickými dokumenty České republiky Strategií regionálního rozvoje ČR, na základě které byl zpracován Státní program regionálního rozvoje a Národní rozvojový plán. V případě projektů z oblasti ochrany přírody a krajiny na území Libereckého kraje to je rovněž soulad se Strategií Libereckého kraje, Programem rozvoje Libereckého kraje a Koncepcí ochrany přírody a krajiny po jejich schválení. Princip koncentrace – smyslem je soustředění prostředků do regionů s nejvážnějšími problémy, ale pouze na předem definované cíle. V případě ČR jsou to například NUTS II Severozápad a Ostravsko. V rámci Libereckého kraje bylo v rámci zpracování Programu rozvoje Libereckého kraje vyhodnoceno šest hospodářsky slabých oblastí – Cvikovsko, Frýdlantsko, HrádeckoChrastavsko, Ralsko, Semilsko a západní Českolipsko, přičemž prioritní pomoc vyžaduje především Frýdlantsko a západní Českolipsko. Problém Ralska je řešen i na celostátní úrovni. Princip partnerství – zahrnuje úzkou spolupráci mezi LK a odpovídajícími orgány na národní, regionální a místní úrovni. Princip adicionality – doplňkovost prostředků příjemce pomoci. Obecně platí, že žadatel musí mít zajištěnu vlastní část finančních prostředků, které si konkrétní projekt vyžaduje. Jejich objem se v případě pomoci z EU pohybuje od 25 – 75 %. V případě finančních zdrojů z České republiky (ministerstva, kraje, nadace) je tato částka vždy specifikována u jednotlivých podpůrných programů. Princip monitorování a vyhodnocování – jedná se o průběžné sledování a vyhodnocování využívání prostředků a to všech fázích procesu (předem, v průběhu, následně). Navrhovanými opatřeními v oblasti ekonomické stimulace na krajské úrovni jsou: posílit výdaje kraje na ochranu přírody a krajiny ,

finanční pomoc směřovat do prioritních opatření KOP

podporovat opatření směřující do prevence ochrany přírody a krajiny

zajistit efektivní využívání finančních zdrojů (monitoring, hodnocení), vytvořit k tomu vhodnou metodiku, využitelnou i na úrovni jednotlivých obcí

spolupracovat s nadřízenými orgány na vytvoření nových ekonomických nástrojů pro oblast ochrany přírody a krajiny

zpracovat návrh na možné zavedení nových krajských daní, které budou podporovat ochranu přírody

Poznámka KOP – politická rozvaha na celostátní úrovni: Z hlediska peněžní likvidity státního rozpočtu je rozhodující rozdíl mezi přímou podporou a daňovou úlevou – jedná se o rozdíl mezi prostředky poskytnutými a ponechanými. Z pohledu příjemce je více žádanější prvý způsob (dnes nejvíce uplatňovaný), zatímco více motivující a více efektivní je způsob druhý Proto se systémovým řešením v ekonomické oblasti na celostátní úrovni jeví nová ekologická daňová reforma. Tato reforma by měla přenést daňové zatížení na aktivity spojené s vyčerpáváním neobnovitelných zdrojů, aktivity spojené se zatěžováním životního prostředí na principech znečišťovatel platí. S reformou bude muset být spojeno i směřování finančních prostředků (změna dotační politiky) do oblasti alternativních zdrojů a aktivit vedoucích k trvale udržitelnému životu.


Strana 66


Návrhová část

Pro možné nastartování takovéto reformy se bude muset vytvořit ucelený a propracovaný systém ekonomických nástrojů při využívání a ochraně přírodních zdrojů.

B10.3.2 Administrativní nástroje Legislativa Ochranu přírody a krajiny lze účinně uskutečňovat pouze za účasti veřejnosti, především obcí, občanů i občanských sdružení. Právní předpisy musí k prohloubení účasti veřejnosti zajistit potřebný právní rámec zahrnující možnost širší účasti veřejnosti na rozhodovacích procesech (zejména správních řízeních), včetně práva na soudní přezkoumání rozhodnutí orgánů veřejné moci. Systém legislativních nástrojů o využívání přírodních zdrojů a ochraně přírody a krajiny vykazuje i přes přijetí nových předpisů určité nedostatky, především nepropojenost všech platných předpisů a mezery v právní úpravě (viz kapitola B1). Státní správa, samospráva V oblasti státní správy a samosprávy na krajské úrovni jedním ze stimulačních nástrojů pro realizaci opatření KOP bude zajištění její podpory napříč všemi odbory KÚLK. Taktéž bude nutno získat podporu na všech úrovních veřejné správy (kraj, obce), což těsně souvisí s dostatečnou a včasnou informovaností. Správní úřady nejnižšího stupně (obecní a pověřené obecní úřady) nejsou vždy s to zajistit hladký a objektivní výkon státní správy při ochraně přírody a krajiny, neboť jim schází potřebné vybavení či informace. Opatřením bude aktivní metodická spolupráce KÚLK při zajištění výkonu státní správy a samosprávy na nižších úrovních Úkolem kraje je zajišťování systému celoživotního vzdělávání o problematice trvalé udržitelnosti pro úřednictvo i členy zastupitelstva. Dále podpora výměn zkušeností v ochraně přírody a krajiny z veřejné správy vyspělých zemí, absolvování školení a stáží zodpovědných pracovníků KÚLK v zahraničí, popřípadě i využití zkušeností zahraničních expertů u nás. B10.3.3 Informace a výchova Ke zlepšení stavu přírody a krajiny nedojde bez významného posunu v ekologické výchově a osvětě. Koncepce ochrany přírody a krajiny se touto oblastí nezabývá komplexně, protože tato problematika byla zpracována v samostatné Krajské koncepci ekologické výchovy. Předpokladem účinné ekologické výchovy a osvěty týkající se ochrany přírody a krajiny je možnost úplné a pravdivé informovanosti odborné i zájmové veřejnosti o stavu a vývoji naší přírody a krajiny. Vysoké veřejné povědomí v environmentální oblasti je základním a prioritním předpokladem úspěšné realizace Koncepce ochrany přírody a krajiny (cíle a opatření v oblasti informačních zdrojů jsou pospány v kapitole B6). B10.3.4 Dobrovolné nástroje Kromě využívání přísně legislativního přístupu je nutné zvolit k vyvolání potřebných změn v ochraně přírody a krajiny, potažmo i celého životního prostředí, změny chování výrobců a spotřebitelů (ve vzorcích naší výroby a spotřeb). Řada podnikatelských organizací a společností již dnes integrují do svých základních podnikatelských strategií dobrovolné nástroje. Do této skupiny jsou řazeny slibně se rozvíjející


Strana 67


Návrhová část

dobrovolné nástroje, které jsou v ČR v současnosti využívány – označování ekologicky šetrných výrobků – ekolabelling, včetně podpory tzv. zeleného nakupování (green purchasing), zavádění environmentálních systémů řízení podle EMAS nebo ISO 14001, uplatňování principů čistší produkce, uzavírání dobrovolných dohod mezi státní administrativou s různými výrobním sdruženími, ústící v závazky organizací používat šetrnější technologie a postupy z hlediska dopadů na životní prostředí. Do těchto aktivit by se měly zapojit orgány státní správy i samospráv v rámci „ozeleňování státní administrativy“. Je dále žádoucí podpořit vznik a činnost tzv. pozemkových spolků, neziskových občanských sdružení pečujících o vybrané přírodní lokality, které dlouhodobě od vlastníků najímají nebo vykupují do svého vlastnictví za účelem jejich ochrany. Je nezbytné zapojit i soukromou sféru do ochrany přírody a krajiny a zvýšit její zainteresovanost. Vlastnická práva musí být při ochraně přírody respektována a dodržována – výkon vlastnického práva musí na druhé straně respektovat podmínky a omezení vyplývající z ochrany přírody a krajiny. Je vhodné podporovat a rozvíjet soukromá vyjednávání a soukromé dohody mezi subjekty využívajícími přírodu na straně jedné a subjekty přírodu chránícími na straně druhé.


Strana 68


Návrhová část

Obsah | > Další (Tabulkové přílohy)

B11 ZÁVĚR Cílem ochrany přírody a krajiny obecně je zachování stávajících hodnot přírodního prostředí a krajinného rázu a postupné zmírňování nepříznivých jevů, které jsou důsledkem nešetrného nakládání člověka s přírodou a krajinou v nedávné i vzdálenější minulosti. Přitom je nutné vycházet ze skutečnosti, že území Libereckého kraje (stejně jako velká část území Evropy) je kulturní krajinou, která po staletí nese nesmazatelné stopy lidské činnosti a přítomnosti. Vliv člověka na přírodu ovšem nelze vykládat jako jednoznačně omezující a rušivý; naopak, po dlouhé historické období, až do 2. poloviny 18. století člověk významným způsobem přispíval ke zvyšování krajinné a biotické diverzity. Teprve zavádění průmyslových forem využívání krajiny, spojené s jejím vylidňováním a ve 20. stoletím i zanedbáváním pravidelné údržby jejích podstatných částí, vedlo k posunu ve vnímání lidského faktoru jako zdroje destabilizace krajiny a původce zhoršování jejích ekologických a biologických funkcí a hodnot. Cílem moderně pojímané péče o přírodu a krajinu by tudíž měl být příklon k takovým formám jejího využití, který umožní její optimální rozvoj ve smyslu ekologické stability a biodiverzity, při zachování požadovaných ekonomických a celospolečenských funkcí. Liberecký kraj disponuje ve zvýšené míře územími se soustředěnými přírodními a krajinářskými hodnotami, což dokládá i velký rozsah zvláště chráněných území všech kategorií. Lze dokonce tvrdit, že ze 14 krajů ČR zaujímá v tomto ohledu Liberecký kraj čelní místo. Tento výjimečný přírodní potenciál pochopitelně znamená určitá omezení ve využití území – ta jsou dána nejen ochranným režimem jednotlivých zvláště chráněných území, ale již samotnými přírodními podmínkami, které na velké části kraje znemožňují intenzivnější formy zemědělského hospodaření a umísťování rozsáhlejších investičních celků. Zdánlivý handicap lze ovšem obrátit v přednost tím, že území Libereckého kraje bude rozvíjeno (a navenek prezentováno) jako region zachovalých a s rozmyslem využívaných přírodních a krajinářských hodnot, v němž nemají místo aktivity přírodu poškozující. K dosažení tohoto cíle je ale třeba ještě mnohé učinit. Nejprve je třeba překonat následující obecně zažité představy, které se týkají chápání ochrany přírody (OP): Mýtus první: OP se týká pouze dílčích, striktně vymezených území. Tato představa je mylná. Přestože je zájem ochrany přírody soustředěn hlavně na zvláště chráněná území, která schraňují nejvyšší (rozpoznané) hodnoty, pokrývá i další prostory, úměrně jejich přírodnímu potenciálu. Nezřídka se stává, že se mimo územní ochranu nacházejí lokality, které jsou hodnotově srovnatelné s existujícímu zvláště chráněnými územími. Ta byla zřizována na základě určitých hodnotových kritérií, která ovšem nejsou jediným možným měřítkem přírodních kvalit. Dále zde existuje oblast krajinného rázu, která dosud nebyla metodicky jednoznačně podchycena – ta se přitom týká poměrně rozsáhlých území, která jinak leží mimo kategorie územní ochrany. Mýtus druhý: OP spočívá především v konzervaci přírodních hodnot, v režimu nezasahování. Toto přesvědčení již déle neodpovídá realitě. Bezzásahový režim má sice své opodstatnění, lze jej však bez rizika aplikovat pouze na vybraná zvláště chráněná území. U dalších lokalit je usměrňování vývoje ekosystémů žádoucí pro rychlejší a jistější dosažení cílového stavu anebo je dokonce nezbytné pro zachování předmětu ochrany (u ekosystémů, které jsou výsledkem hospodářské činnosti člověka). Mimo zvláště chráněná území, kde je podíl přírodě blízkých biotopů obecně nižší, je požadavek na přiměřený aktivní management ještě naléhavější. Mýtus třetí: OP je záležitostí pouze k tomu účelu zřízených administrativních struktur. V nepříliš vzdálené minulosti byl vzhled naší krajiny podmíněn nepřetržitým úsilím dominantní části lidské populace. Ještě dnes, při nesrovnatelně vyšší produktivitě (avšak s řadou z toho vyplývajících negativních důsledků) se na formování krajiny podílejí desetitisíce lidí, na řídící a strategické úrovni pak množství nejrůznějších subjektů. Orgány ochrany přírody v tomto procesu „pouze“ Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 69


Návrhová část

dohlížejí na naplňování legislativních předpisů; vzhledem k personálnímu obsazení ovšem nemají možnost získat přehled o všech probíhajících aktivitách a rozsah svěřených pravomocí jim ani neumožňuje do mnohých záležitostí zasahovat. Proto je nutné, aby se ochrana přírody stala zájmem všech, kdo do jejího praktického uskutečňování mohou nějak zasáhnout. To se týká státní správy ve všech souvisejících sektorech, samosprávných orgánů obcí a kraje, neziskového sektoru, zvláště pak vlastníků půdy a hospodářských subjektů, na něž je nutno směřovat ekologickou osvětu a v přiměřené míře je i ekonomicky stimulovat k šetrnému využívání přírodních zdrojů. Prioritní úkoly v dílčích oblastech ochrany přírody a krajiny na území Libereckého kraje jsou shrnuty v kapitole priorit (B7). Jedním z hlavních nezbytných kroků je diferenciace území podle naléhavosti ochrany. Nejvyšší prioritu mají zvláště chráněná území, jejichž soustavu je nutné teprve dobudovat. V prvním kroku budou doplněny evropsky významné lokality soustavy Natura 2000, v druhém další lokality, které jsou významné v národním či regionálním měřítku. Jako důležitý úkol se jeví rovněž zajištění ochrany zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů nerostů. Revizi si vyžádají registrované významné krajinné prvky a památné stromy. K prioritním cílům je zařazeno i zprvu alespoň formální dotvoření ÚSES a jeho zakotvení do územně plánovacích dokumentací, následně pak jeho postupná realizace. Protože výše uvedené kategorie zdaleka nepokrývají všechny významnější přírodní fenomény na území kraje, jsou v Koncepci definována i opatření, která jsou zacílena na ochranu volné krajiny. Zde by se měla uplatnit zásada „nepoškozovat, ale rozvíjet“, tedy usilovat o zachování a přiměřenou údržbu všech hodnotnějších přírodních prvků v krajině (bez ohledu na jejich ochranný status) a tam, kde jsou tyto prvky v nedostatku, přispívat k jejich vzniku. Zpracovatelé Koncepce si uvědomují specifický, interdisciplinární charakter ochrany přírody a krajiny, jehož praktickým důsledkem je to, že potřebné úkoly a opatření jsou z velké části mimo dosah kompetencí orgánů ochrany přírody a krajiny. S vědomím těchto kompetenčních přesahů byla zpracována kapitola sektorových politik, která obsahuje soubor obecně platných zásad, jimiž by se měly příslušné obory řídit. „Zásady“ byly do textu Koncepce zahrnuty i z toho důvodu, že v oborových programových dokumentech zcela chybí anebo jsou v nich obsaženy jen v neúplnosti. Koncepce vychází z rozboru stavu přírody a krajiny v Libereckém kraji, jejich dosavadního vývoje, předností a nedostatků. Zpracovatelé jsou toho názoru, že přírodní a krajinné hodnoty patří k největším devizám kraje, k jeho nezaměnitelným rysům, které jej odlišují od jiných regionů. Tyto hodnoty však nejsou nezničitelné – vývoj za uplynulé století byl poznamenán jejich značným narušováním a oslabováním. Proto by mělo být strategickým zájmem kraje další poškozování přírody a krajiny neumožňovat a usilovat o zvrácení trendu – tím spíše, že prostředky a cesty jsou známé a dosažitelné.


Strana 70

Jan Hromek LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy Gorkého 2, Liberec 1, tel ,

Recommend Documents