Jan Amos Komensky muz viry,lasky a nadeje
N apsal a vjnatky z jeho spisu vybral RUDOLF it1CAN
KALICH PRAHA 1971
OBSAH
Ovodem ZI V 0 T A
I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
9
DI LO
Mlada Uita doma a na studHch V poCiitcich prace pfed katastrofou Trpici tesitel Nove sIovo Hospodinovo? UeiteI V zafi nadeje na svobodu Pocatky vsevMy V Elbinku Od vestfalskeho miru po zkiizu Lesna V Amsterodame Posledni leta a zavereene prace Mlsto Komenskeho v narode a v cirkvi
13 20 23 29 31 35 39 43
49
56 67 71
VYNATKY ZE SPISO Pozntimka
List Petru Montanovi Theatrum universitatis rerum Retuiik proti Antikristu Pl'emyslovani 0 dokonalosti kfesfanske Labyrint sveta a rAj srdce Didaktika eeska Haggaeus redivivus Cesta pokoje Ksaft umirajici matky Jednoty bratrske Rvani hrdlieky Kancional Vsenaprava Seznam obrazovych p1'lloh
79 80 81 85 93 97 106 112 116
121 125 131 139 146
7
OVODEM
Bllzkost tristeho vyrolJi smrti Jana Amosa Komenskeho nds stavl pred akol sezndmit se nove s nIm a s ;eho dZlem. Lze ovsem odkdzat na spisy ;emu venovane v nedavnyeh leteeh pri novem vyddnl ;eho "Veskeryeh spisu didaktiekyeh" (1657 ai 1957) a ze;mena z podnetu bliislho poznanl ;eho konecneho dUa, "Vseobeene porady 0 ndprave vecf lidskyeh", ob;eveneho teprve roku 1934 a vydaneho tiskem roku 1966. Minfm zvldste obsahle po;edndnl Jiriny Pope love "Cesta k vsendprave" (1957) a spolecnou knihu Jaromfra Kopeekeho, Jana Patocky a Jiriho Kyraska "Jan Amos Komensky, Ndstin zivota a dUa" (1957), kterou doplff.u;e studie Jana Patocky "Komenskeho Vseobeend porada" v ;eho knize "Aristoteles, ;eho predehudei a dedieove" (1964). Povseehny zivotopis psany historikem se zvltistnlm zretelem k politiekym uddlostem a vubee k doM Komenskeho podal Josef POlisensky (1963) v knize "Jan Amos KomenskY". Ne;rozsdhle;sfm ceskym dZlem Komenskemu venovanym zustavd naddle spis Jana V. Novdka, dokonceny Josefem Hendriehem "Jan Amos Komensky, ;eho zivot a spisy" (1932). Jemu po bok se nynl radl nemeeky psane dUo ceske autorky zi;lel v Norsku Milady Blekastadove "Comenius" (1969). DaZSl sirsl nebo k tednotlivym strdnkdm zamerene sptsy 0 Janu Amosovi budou nepoehybne ndsledovat. Jiste si od nieh smfme slibovat dalsl obohaeenf zndmosti 0 nasem velikem pedagogu a mysmeli. V teto nevelke knfzee, jejIz predem urceny rozsah it ulozil podanl strucne a sevrene, eheeme si Komenskeho pribltzit z hlediska casto mdlo respektovaneho. Komensky se ndm tevl predevsim tako kFes(an, v samyeh zdkladeeh sve osobnosti urceny zakotvenlm v Jednote bratrske tako v nejvyraznejsl clrkvi vzesze z ceske reformaee. Clmkoli se stal na kteremkoli 9
poli sve einnosti, plyne z tohoto vychodiska. Tuto zakladnz skuteenost zde chceme vyzdvihnout, prokdzat a rozvinout v presvedcenl, fe prave odtud vede cesta k plnemu postifenf jeho vyznamu l jeho odkazu pro nas l pro budoucnost. Zvltistnz pozornost venujeme v teto kntfce literdrnzmu dtlu lana Amosa se zdmerem uvest naseho ctenare do jeho splsfl blifslm naznacenlm jejlch obsahu. lako t1vod do eetby jeho knlh ma sloufit vybor z leho spisfl, jenf tvoFt druhy dll teta publikace, opet obmezeny na neveliky rozsah, ale snad dostateeny, aby vzbudil zajem a bohatsl pNme pozndnl leho dtla.
v
10
P R A Z E, 2 5.
LIS TOP A 0 U
1969
v
Zivot a dilo
I. Mlada leta doma a na studiich
DvacAtliho osmeho bfezna roku 1592, v lltery po velikonocich, narodll se Martinovl a Ann~ Komenskych syn Tan, patrne z d~U nejmlad§t, a zfistal synem jedlnym. Pl'tjment rodin u nas tehdy je§t~ nebyla ustAlena; l!lenovli rodiny Komenskych, kterA pochAzela zfejm~ z Komny u Bojkovic na Uherskobrodsku, zvali se i jinymi jmliny: FOjtfi, Stan~k, Seges. Prvnl z t~chto ttl jmen svMl!1 0 rodin~zaujlmajlct pfednl spolel!enskli postavenl ve venkovsklim prostfedt. Poslednlm jmlinem, pfivodu zfejm~ madarskliho, oznacil se n~ Jan Amos v pramenech nAm dostupnych jedlnkrat, a to ve vysoklim stAfL Jlhovychodnl Morava m~la odedAvna '~ivli styky s uherskym sousedstvlm; turecky vpAd r. 1526, stupnovany okupact stfedu zem~ po pAdu Budtna r. 1541, mohl pfisp~t k vyst~hovalectvl z Uher na Moravu; byly tu i obchodnl styky. Tak dochazelok mi§eni obyvatelstva podobn~ jako v GechaCh. Nepochybn~ ~ila rodina Komenskych na Uherskobrodsku ji~ v prvni polovin~ 16. stoleti a nale~la nednn~ k domAcimu obyvatelstvu l!eskliho jazyka. Pflslu§nost k moravskli zemi a k l!eskli narodnosti byla Janu Amosovi samozfejma. Jako student a pak jako splsovatel se zpravldla podepisoval "Nivnll!an" (Nlvnicenus), teprve pozd~jl podle Komny "Komensky" (Comenius). Nivnice u Uherskliho Brodu byla patrn~ jeho rodist~m; jeho zamozny otec byl tam snad mlynAfem. Podepsal-li se Jan Amos v doM, kdy pfisobil v Blatnlim [Saryssklim) Potoku, vtjlmel!n~ jako "Hunnobrodensis", tedy lIZ Uherskliho Brodu", hlasil se k m~stu svlimu rodl§ti nejblizslmu, v tomto pflpad~ snad 1 proto, ~e se tak cht~l pflblf~it uhersklimu prostfedl, v n~mz byl prav~ hostem. V Uhersk~m Brode zil ostatn~ s rodil!i jiz ve svych d~tskych letech. Martin Komensky byl tamntm m~§tanem jl~ dlouho pfed Janovym narozenim,
13
casem ziskal dfim na namesU a r. 1603 si koupll na pl'edmesU dvfir. Brod nalezel se svymi as1 dvema tislc1 obyvateli k vyznamnym moravskym mestfim. Komensky mohl jiz v mIadl vnlmave pozorovat ruch a snahy tohoto me~tanskeho prostl'edl, at byly obraceny k cilfim vezdej~lm nebo duchovnim. Ce~U a morav~ti mesiane te doby tvorili dfilezitou spole~enskou slozku. Jej1ch synove zlskavali vy~~l skolenl doma 1 na zahranl~nlch akademilch, ~asto jako prfivodci mladych ~lecht1co.. Martin Komensky patril se svou rodinou k Tednote bratrske a Jan vyrfistal od detstvi v jejl vire a v jejich fadech. V Komne bylo Bratfi jen malo. Vetsi sbor meli v Nivnio1. Uherskobrodsky sbor nalezel k prednlm centrfim Jednoty na Morave. Mezi tamnimi Bratry byli vedle chudych l1dl i zamozni me~tane jako prave otec Jana Komenskeho. Majetnost se zra~ila 1 ve vystavnosti sborovych budov a v jej1ch pomerne bohatem vybavenL Sbor mel raz kostela, byt jen 0 jedne lodl, zato v~ak s vezl. Nad vchodem cetl chlapec Komensky vyrok z kn1hy Pfls10vl (18, 10) "Veze pevna jest slovo Pane, k nfz se spravedlivy utika a nebude zahanben". Tento nap1s se mu snad vynofll na mysli, kdyz po letech te~il ~tenafe spiskem "Nedobytedlny hrad jmeno Hospodinovo". Latinsky napls vedle onoho ~eske ho - "Lucerna pedlbus meis verbum tuum, Domine" (2. 119, 105) - byl snad prvni vetou v jazyce vzdelanco. te doby, kterou chlapec Jan ~etl. V bratrskem dome meli kolem f. 1600 pomerne bohatou knihovnu. Mlady Jan zll v Brode do svych dvanacti let. Lze si predstavit, ze by v doM, kdy v mestanskych kruzich skolska a knizni vzdelanost zobecnovala, a v bratrsk8m prostredi, proslulem kulturou ti~teneho slova, nemel pristup ke knize nad slabikar a katechlsmus, I kdyz otec v jedinem synu snad vide 1 pfl~tiho me~tana ur~eneho k svetsk8mu podnikani? Brodsky sbor se vyzna~oval zna~nym konfesijnim sebevMomim. Jeho duchovni spravcove dbali 0 zachovanl osobitosti Jednoty vedle cirkve podobojl a vzpirali se unii s nt Nas Jan byl s cirkevnlmi pomery ve sboru, v nemz jeho otec nalezel mezi predni osobnosti, jiste dfiverne seznamen. Ba vice: prllnul k Jednote, dal se proniknout jejlm duchem, zamiloval sl jejl fady. "Pflvykl jsem sladkemu jhu kazne uz od mladi, a tak
14
mi bylo pocely zivot slasH mit dozor nad sebou, i kdyz mn~ byl sv~ren dozor nad jinymi", psal ve sve "Obran~ dobreho jmena" (1659). Roku 1604 zemreli Komenskemu oba rodice. Byl pak u sve tety v nedaleke Stra~nici. I zde zil ve m~st~, 1 zde kvetl jeden z prednich sborfi Jednoty na Morav~. Vynikajict bratrsky senior Matous Konecny (zemel 1622) pochazel ze Strainice stejn~ jako potomni bratrsky clen prazske konzlstore a pak starsi Jednoty v polskem exilu Pavel Kovar-Fabricius, jejz Komensky jako starstho druha v urad~ pochoval v Lesn~ r. 1649. Ve Strainici chodll do bratrske skoly s Mikulasem Drabikem, o n~co starSim synem bohateho mesiana. Mezi evangel1ky a Bratry tu vlMla dobra shoda. Zasadu vzajemne dobre vfile ve vztahu ohou cirkvi si Jan osvojil snad jiz zde. Bratrske skoly straznickB, ac snad jiz uherskobrodske, tykaly se patrn~ jeho pozdejsi zaloby na velmi nizkou uroven vzd~Iani, jake sl tehdejsi mIadez ze skol odnasela; nadto si v dosp~losti trpce stezoval na sve porucniky, ze ho nedali vcas do latlnsk-ych skol. Prist! klasik didaktiky meril zajiste skoly sveho mIMi tim prisn~ji, clm vyssi cile prfstlm skolam vytycil. Klidny zivot jihovychodni Moravy byl r. 1605 nastlnlj pFerusen vpadem vojsk St~pana Bocksaie, jenz se postavll v celo odboje proti cisari Rudolfovi II. na obranu politickych a cirkevnich svobod uherskych stavfi, predevsim protestantfi. Vojenskym zasahem cht~l prim~t Moravany, aby se k odboji pripojili. Vysledkem jeho akce bylo zpustoseni spatn~ hajeneho kraje - smutna predzv~st pozd~jsich hrfiz tricetilete valky. Straznice i Brod a okoli utrp~ly tezke ztraty. Jan Komensky prisel 0 velkou cast sveho jm~ni: dvfir zd8d~ny po otcilehl popelem. RozMhli se i zaci skoly ve vypalene Straznic1. A zd6 se, ze v daHi1ch dvou letech nem~l mlady Komensky wbec prHezitost k soustavnemu vzd~lanr. V naslch v8domostech 0 jeho mIMi je tu mezera. Roku 1608 se s nlm setkavame jako s ~akem bratrsk~ skoly v Prerovlj pod dozorem blskupa sborfi severnt Moravy Jana Lanecia. Byl tedy v te doM urcen k duchovenskemu stavu v Jednot~. Nevime vsak, jaky byl podn~t k tomuto urceni, za nimi byl nepochybn~ i viastni souhIas jiz sestnactileteho jinochao Mohly tu pfisobit i prtbuzenske vztahy; jmeno Seges se 15
vyskytuje v seznamech bratrskych kne~l ji~ r. 1572 a pak zase po r. 1640. Nevlme, odekdy byl Jan bratrskym mlAdencem em akolutem, ani za veden! ktereho starslho kneze se pfipravoval k jahenstvl jako k dalslmu stupni vedouclmu k bratrskemu kne~stvi. Mimoto marne zpravy, ~e do vyssich oddeleni pferovsM skoly pfijimali teprve~aky, kteri pobyli dva 1 tft roky na nemecke bratrske skole ve Fulneku. Platilo to 1 v pripade Janove? Svedeilo by pro to jeho pozdejsl pl1sobenl prave v tomto meste. Svym knezskym m18dencl1m davall Bratfi pri jejich akolutsM ordinaci ke kfestnlmu jmenu lm~na nova,zpravidla btblicka. Tehdy pojmenovall Jana KomensMho Amosem. HebrejsM jmeno starozakonnlho prorok a upomina svym zvukem zaroven na latinsM Amosus, mllujlcl, 18skyplny, milovany. (Bibliste a komeniologove trvajl na psanl v pl1vodnl forme: Amos, nikoli Amos.) Kdy~ se Jan konecne dostal na latinskou skolu slusne Urovne, dohanel zfejme s vellkou dychtivosti, co v dosavadnim vzdeli:ini bez sve viny zameskal. Slo hlavne 0 latinu, snad i 0 fectinu, a 0 vedya vedomosti, ktere shrnujeme pod pOjmem skoleni humanisticM. Klasikove latinsti a fecti, anticti fllosofove, Msnici a fecnlci byli zdrojem ucenosti a vzorem k napodobenl. Jen malo vedomosti matematickych, pflrodovednych, dejepisu a zemepisu bylo pridavano. Zakladem vzde18nl a vychovy zl1stB.valo kfesfanstvl. Jmenovite ovsem vzdelanl pfistfho kazatele a duchovnlho pastyfe bylo u Bratfi zakotveno v Pismu a v dogmatice. Po tom, cemu se ji~ dflve z bIble, z katechlsmu, ze zpevniku, z mravoucnych pfirueek nauen doma v ni~sl bratrske skole nebo u starslho kneze, mel jiste dalsl vodltko v obvykle bratrske ueebnici "Naueenl mladencl1m" a 'V b9zne u Bratfl mravouene prlruece "Napomenutf vsechnem vernym", obe,cne zvane "Naprava". Osvojil si vel1kou 'znamost bible i bratrskych spisl1, vytflbU se v latine a v klasickych vedach tak, ~e pflpravu k duchovenskemu povolani spojil s zadoucf llrovnl vzdelance sve doby. Biskup Lanectus zastaval kalvlnlsmus, jeho~ vliv od konce 16. stoletf mezi Bratflml vO:bec pfevladal. Tym~ smerem vedl zajiste i sve ~aky. Nekdejsi llzky vztah k luterskemu Vitemberku vzal v Jednote od let sedmdesatych zasve, kdy~ na tamnl universite doslo k zmene orient ace ve prospech vylueneho lu16
terstvi. Vyrazni luterani odmitali smirlivejsti pojeU jednak pokud jde 0 zpllsob pritomnnsti Kristova tela ve svatosti vecere Pane, jedna:k 0 zpllsob spojeni bozstvi a lidstvi v Kristove osobe. Bratri by byl'i rAdi udrzeli stredni smer; slo jim 0 dobry vztah k luteranllm i ke kalvinistllm; jejich prikry rozchod je uvadel do rozpakll. Byla vsak rada bodll v uceni i v radech Jednoty, ktere ji pfiblizovaly k zapadni reformaci. Jejl vliv rostI, kdyz Jednota nynf posilala sve bohoslovce do Svycar a do zapadniho Nemecka. Byly ji bliz'k8 prisne mravnI rady, ktere na skolach reformovaneho smeru vIadly. Zapadoevropskemu protestantismu byl oddan i pan Prerova, predni moravsky slechtic Karel st. ze Zerotina, velmi vzdelany muz, clen Jednoty, jehoz podpore dekovala i prerovska skola za svllj rozkvet a nejeden bratrsky bohoslovec za moznost studia v kalvfnskem zahraniCf. Vedle Jana Lanecia ucil od r. 1608 na prerovSk8 skole valasskomezirlCsky rodak Tomas Dubinus, jenz se prave vratil ze studii v Herbornu v zapadonemeckem Nasavsku a v nedalekem Marburku. Sel tedy cestou, na nIz ho mel Jan Amos brzy nasledovat. Lze si predstavit, 'ze se mezi dychtivym a nadanym studentem, jakym mlady Jan nesporne byl, a mezi mladym ucitelem vyvinul uzky vztah, ze zejmena Dubinus svemu zaku rad sdeloval, cemu se sam nedavno naucil, a pestoval v nem zajem o predmety, ktere jej sameho na studiich zaujaly. V prazske universitni knihovne se chovajI dve drobne latinske prace, ktere Dubinus vydal v' Herbornu r. 1606 a 1608. Druha z nich se zabyva veceri Pane. v duchu Jednoty a jiste i svych nemeckych ucitelll Matyase Martinia a Jindficha Gutberletha klade zde dllraz na zakladnI veci bez zachazenI do zbytecnych otazek, jasne vsak zastava nazor, ze je telo Kristovo pri svatosti pfftomno jen duchovne. PozIvani chleba je vericimu znamenim pozfvanf tela Kristova, jez se deje virou. Velice pak zalezi na zachovani vlastnIho cile sviltosti; je jim verejne pripominani smrti Kristovy a potvrzenl spojeni vericlho s Kristem a se spoluvyznavaci, kteri vsichni majl ke stolu Pane pristupovat radne pfipraveni. Po letech se vrati i Komensky v strucnem "NavrZenl [Nacrtu] 0 pravdivem vsech vertcIch s Kristem sjednoceni" [1656] k temuz tematu v temz duchu. StarSl z obou Dubinovych spiskl1 podava prehled zemepisu, "pokud je dosud znam". 17
Svedef, ze byli herbornstf studenti vedeni k sirokym encyklopedickym zajmum a neobmezovali se na otazky duchovni. Bude to platit i 0 Komenskem, mezi jehoz drobnymi ucebnicemi z lesenske do'by najdeme rovnez strucny svetovy zemepis, v leningradskem rukopise zel jen z male casti zachovany. Po tffletem stu diu v Prerove vyslala Jednota sveho bohoslovce, jenz zrejme jiz osvedcil zv!astni schopnosti a pHi, za podpory Zerotfnovy do Herbornu na tamni akademii kalvinskeho smeru. Mezi jejimi prvnimi uciteli 'byl kdysi Kaspar Olevianus, znamy spoluautor Heidelberskeho katechismu, na ni ucil az do sve smrti (1626) Tan Fischer-Piscator, znamenity biblista, za jehoz vedeni Jan Amos dale rost! ve znamosti Pisma v jeho reformacnim hodnoceni jako pramene pravdy, zvlaste i v !asce k zalmum. Ne-li drive, obeznamil se zde dokonale i s latinskym a s nemeckym 'biblickym textem. V Herbornu trval jiste jeste za studH Komenskeho vliv tamniho profesora Vilema Zeppera (1550-1607), autora dna "Politia ecclesiastica", jenz s jinymi nemeckymi reformovanymi uciteli zduraznoval, ze k reformaci nutne mHezi s cistotou uceni naprava zivota a cirkevnl kazen; upozornoval na potrebu peclive vychovy duchovenskeho dorostu a m!adeze vubec. Ve vsech techto smerech mohl byt Komensky v Herborhu jen posilen v bratrske tradici. Od konce stoletf zlskavala u nemeckych reformovanych ucitelu pudu i drkevnepoliticka tendence Zepperova. Stat i drkev maji spolecne uplatnovat vuli Bozi v celem rozsahu verejnehozivota. Stat rna chranit a podporovat cirkev, a pritom dbat vzajemne nezavislosti cirkve a statu v jasnem vymezeni jejich kompetence. V drivejsfch letech byla Jednota vuei svetske vrchnosti ostrazitejsi. Za mladych let Komenskeho dozrala jiz nova orientace a Jan Amos mohl 'byt v Herbornu i v tomto smeru utvrzen ve smyslenf svych moravskych bratrskych ucitelu. Zejmena vsak ureil jeho dalSi myslenl a nadeji Piscatoruv chiliasmus. Chlliasmus (z reckeho chilioi - tisic J souvisi s kresfanskym ueenim 0 poslednich vecech (s eschatologH). Jeho podstatnym rysem je mocna nadeje, ze Buh rna stale cinne na mysli cirkev a svet, takze kresiane necekaji nadarmo na koneeny prfchod Kristuv. Tu se ujme vlady zde na zemi, zahladf protibozske moci, jmenovite Antikrista, a nastoli blazene obdobi sveho tisicileteho kralovstvi, na nemz budou mit 18
jeho verni podH. Kniha Zjeveni lanova, zvlaste jejl 20. kapitola, ukazovala horlivym ctenaffim Pisma k teto nadeji, po jejirnz brzkem naplneni touzili kfesfanli zejmlina v casech tisne, kdy kolisaly domnele jistoty tohoto sveta. Piscatorfiv chiliasmus nevyzyval k bofivym zasahfim do nespravedlivliho sveta, nybrz vyhUzel trpelive po tvfircim zasahu lezise Krista, jenz zpfisobi nove nebe a novou zemi, kde nebude bolest!: a kfivd, kde budou kralove poslusne plnit ukoly, kterli jim urci Kristus. Chiliasmus sdHel takli mlady herbornsky ucitel filosofie lindFich Alsted, pflslovecne pilny, s sirokym encyklopedickym a didaktickym zajmem. Snazil se shromazdit vsecko veden! a najit zpfisob, jak nejlepe je vstipit v pamet zaka. Tytez snahy pozname brzy i u jeho moravskeho zaka. Kratsi dobu stud oval Komensky na universite v nedaleklim Heidelberku, sidle falckeho kurfirta, jenz se mel zanedlouho stat ceskym kralem, a navstlvil odtud poprvli holandsky Amsterodam, mesto a zemi, kterou si po sve vlasti nejvlce oblibil. Z heidelberskych profesorfi mu byl zvlaste bUzky David Pareus svou snahou 0 smir evangelickych drkvi. Pareus vedel mozna, ze prostfednictvim lana Amosa - i 0 takovych snahach v Gechach a v Polsku, kde na nich meli Brati'i podH, a chvalil tyto kroky zcela tak, jako pozdeji nas Komensk'Y. Holandsko tehdy jeste bojovalo 0 politickou svobodu proti spanelskli monarchii a prott vnucovanemu fimsklimu katolictvI. Byla to situace velmi podobna postaveni Gechfi v zapase s tymiz Habsburky, ktefi svli panstv! u nas rovnez spojovali s i'imskym katolicismem. Byly tu ovsem i rozdHy. V Nizozemi vladla federace "stavfi", totiz slechty s rostouci pfevahou mest za rychle hospodai'ske prosperity zeme, bohatnouci zejmena zamorskym obchodem. Geska evangelicka slechta nemela pro spolecny postup s mesty porozumeni a ceske zeme proti evropskemu Zapadu politicky i hospodarsky zaostavaly. Chyby a zanedMnf, ktere pfipravovaly svym podflem Mlohorskou katastrofu.
19
II. V pocatcich prace pied katastrofou
Dvaadvacetilety, nadprumer vzdelany bratrsky diakon - tehdy jim asi jiz byl - vracel se r. 1614 na Moravl:l s cHem a s pripravenymi jiz pracemi, jez vzbuzuji obdiv. Sve mimoNidne dary postavil do sluzby ukolum, ktere jej pudily k dalekosahle aktivite, sotva kym z jeho predstavenych v te sm urcovane. Stal ovsem predevsim v oddane sluzbe rodne Jednote, ktera jej nejprve ustanovila ucitelem na prerovske skole a po dvou leteeh jej poverila knezstvim. Sluzbu Jednote Komensky nikdy neopustil. Vzdycky se jf cHil zavazan, ji miloval a pro nl oddane pracoval az do konce sveho zivota. Bratrf si vsak byli zive vMomi sve odpovMnosti za odkaz husitske reformaee jako hnutf, ktere dalo zavazny smysl a eH ceskemu ntirodu. Svou vernost evangeliu prokazovali snahou budovat sbory Jednoty tak, aby ukazovala smer a cil duehovnfm zivotu celeho naroda. Praci Blahoslavovou a kraliekych mistru stanuli jeji vzdelanei v cele ceskeho reformacniho humanismu. Mlady Komensky se k nim cilevMome priradil. Rychle predstihl bratrske splsovateIe starsi generace pracovnim programem i vlastni vykonnostL V casto citovanem prehledu sve literarni cinnosti, ktery sestavil jiz jako prosluly spisovatel a ucenec pro amsterodamskeho tiskare Petra Montana [1661), povedel hned uvodem, ze jeho puvodnim zamerem vubec nebylo psat latinsky. Chtel prospet svemu narodu spisy psanymi cesky, aby prispel k zvelebeni ceske vzdelanosti, jejimz stavem nemohl hyt ve srovmini s kulturni vysi jinych narodu spokojen. Zeela programaticky zacal jiz v druMm roce herbornskych studil pracovat na slovn1.ku ceskeho ;azyka, vyrazu, rcenf 1 prlslovi, a pracoval na nem pres Ctyricet let. Podnetem mu mohlo byt peclive pestovani ceskeho jazyka, ktere se stalo v Jednote tradici od dob Blahoslavovych, ovsem i praee bratrskych prekladatelll Pisma 20
i pokusy 0 eeskou biblickou konkordanci. Temer cele toto rozsahle dno shorelo pri pozaru Lesna r. 1656. Druhym rozsahlym dHem mel byt souhrn vseho dosavadniho ve'Qenl, jenz by jako vytah nahradil cele knihovny. Cesky spis mel po vkusu doby latinsky hlavni titul: "Theatrum (v druhem zpracovani Amphitheatrum) universitatis rerum, to jest Divadlo sveta"; 'Vzni-kl asi v letech 1616-1618. Vliv encyklopedickych snah Alstedovych je tu patrnY. K()mensky v8del i 0 soueasnem spise Matouse Koneeneho "Theatrum divinum, to jest Divadlo Bozi", predstihl vsak mistra sm, v jake sve tema pojal. Po nalehave vyzve k vzd~Hanym lidem v eesk8m narode, aby nezanedbilvali v8deckou praci a pestovanl materskeho jazyka, mel jeho spis obsahovat ctyfi knihy: prlrodopis, sociologii, zemepis a dejepis. Popis a vyklad pi'irody je prodchnut radostnou pohodou. Prozaruje tu optimismus skoro osvicensky, zduvodneny zvesti Pisma 0 dobrote vseho, co Buh stvoril. I propuka autor v ehvalozpev Bozl vsemohouenosti, moudrosti a lasky a odmita trouf,alost teeh,kdo nejsou spokojeni se svetem, jak vysel z ruky Boz1. Neprozil jeste tezkosti, ktere jej naplni uzkostmi 0 m~ilo let pozdeji. Z rukopisneho dna, jez jeste ve vlasti prepraeoval, avsak prepracovani nedokoneil, zbyla jen cast; ostatek byl znieen rovnez pri zahuM Lesna. Ti'etf dno melo platit Pismu. V "Theatru universitatis rerum" je ohlasil pod nazvem "Theatrum scripturae". Soudi se, ze je to spis, jemuz Komensky dal v jeho koneenem zpracovani (do r. 1623) nazev "ManuaZntk aneb tadro cele bibli svate". Obsahuje promysleny vytah z bible, i z apokryf. Sv8del 0 pUnem pfilnutl k biblick8mu textu i 0 svobode vuei jeho litere. Mlady biblista vybral diHezite veei a vynechal mene podstatne, ovsem s vyslovnym poukazem k auto rite a vzaenosti bible v jejl uplnosti. Pi'idrzel se znenl kralickeho, nikoli vsak vzdy tehoz vydani, a vubec svobodne volil vyraz, ktery poklactal za nejvystiznejsl. Tiskem vysel "Manualnik" teprve r. 1658. Jako kazatel zaeal Jan Amos hned v prvnieh letech sve praxe pfipravovat sbirku kazani. Jejieh nacrty dozraly jen zeasti k vydani tiskem jako "Kazanz XXI 0 ta;emstvzch smrti, vzkri§enz a nanebevstoupeni Krista, SpasiteZe sveta" (1636), zalozena na harmonii vseeh etyr evangelif, kterou vydal i samostatne; 21
j8 to "Historie 0 umucenl, smrti, pohFbu i vZkNsenl Pana naseho Jeztse Krista" (1631). Kazani Komensk6ho se tedy soustfe-
dUji pfedevsim ke Kristu. Mladsim kazatelfim sepsal, podobne jako Blahoslav, as! r. 1620-1622 "Zpravu a naucenl 0 kazatelstvt", pffrucku, jak psatt a pfednaseti kazant Jeste r. 1823 vydal tento spis s malo zmenami katol1cky bohoslovec Josef Liboslav Ziegler pod nazvem "Dmeni kazatelske". Zaverecna modlitba ke Kristu v teto knizce nalezi k nejkrasnejsim projevum srdce Komenskeho. Je patrne, ze Komensky nevyrustal v uc:!ence, ktery by se zabral do vectecke prace, nedbaje na sv6 okoH. Ac sam ze zamozne rodiny, cftil s chudymi, kterych zfejme nechyMlo ani pod Zerotinovym pferovskym zamkem, a hledel k prekonani, i kdyz nikoli k revolucnimu odstraneni spolecenskych rozdilu. K nemu dojde teprve na brzk6m Kristove konecnem soudu. Tim zaverem vyzniva jeho zive psany, chudych se ujimajici spisek "Listove do nebe" z r. 1617 ci 1619. - Zaroven dovedl mlady aut or v techto letech pracovat na dHech z domacich dejin. Svemu ochranci Karlu ze Zerotlna se zajiste zavdecil spisem o pNMzlch ;eho rodu, jenz se vsak v pfistlch doMch ztratil, . stejns jako jeho spis 0 de;inach Moravy. Cest po vlasti uzil k nakresleni velmi dobr6 mapy Moravy (1618-1627). Komensky cftil dusno pfistlch let za zjevn6ho nebezpeci vyvstavajiciho z bezostysne utocnosti katol1ck6 strany, ideove vedene, za podpory habsburske vlady, jezuitskym radem. Po letech, kdy se zdalo, ze se v ceskych zemich mohou evangelici bezpecit ziskanymi zarukami a sl1by nabozensk6 svobody vedle katoHku, pfibyvalo znamek blIzicfho se konfliktu. Nikdo ovsem netusil, ze by mohlo dojit k valce tak dlouMho trvani a tak strasnych dfisledkfi, jake pak ve skutecnostt nastaly. Jests se zdalo, ze je cas varovat a upozornovat na podstatu nepfitele, jenz ohrozuje dno reformace. V te situaci napsal Komensky velmi rozsahly, historicky bohats dolozeny spis "Retufi.k proti Antikristu" (1617), aby v duchu protestantske polemiky, zapocate u nas jiz husitstvim, oznacil za Antikrista papeze a aby odhalil jeho odvrat od praveho krestanstvf, jeho uklady, svody i hrozby. I nadale videl v fimske cirkvi protiklad ciste cirkve Kristovy a brojil proti ni, se stalym zasadnfm protestem proti 22
uzivani nasiH ve vecech viry, jakeho se dopoustela proti reformacnim cirkvim, zvlaste u nas v poMlohorskS daM. V Prerove pusobil Komensky asi do pocatku r. 1618, kdy byl vyslan za spravce sboru a skoly do Fulneku. Tamn! sbor vznikl jiz r.1480 z valdenskych exulantu braniborskeho puvodu. Zustal v podstate sborem nemeckym a mel i nemeckou skolu. Ve Fulneku se mlady kazatel ozenn s Magdalenou Vlzovskou, rodem ze Zabrebu, zijici v Prerove. Vladla znacnym jmenim a Jan Amos se snatkem sbHzil s dalsimi mesfanskymi rodinami. o jeho nedlouhEim pusobeni ve meste se pozdeji mnoho vypravovalo jako a praci dobrotiveho pastyre, trpeliveho vuei jinovercum, laskaveho k detem. Tezko rozeznat skutecne vzpominky ad povesti vzniklych mnohem pozdeji k barvitemu vyliceni proslule osobnosti. Na okraj povesti nalezi vlastne i bezne Hceni jeho fulneckych let jako rodinne idyly travene v ustrani maleho mesta. Jisteze nyni mohl ve chvHich klidne prace okouset neco z radosti pocinajiciho rodinneho zivota. Ale ad jara r. 1618, kdy vypuklo ceskS povstani, jiste jiz s napetim sled oval bah politickych a brzy i vojenskych udalosti.
III. Trpici
tl~sitel
Morava zdrzovana Karlem ze Zerotina se k odboji proti Ferdinandu II. pridala na nestesti teprve roku 1619 za vedeni Ladislava Velena, elena tehoz rodu. Komensky se patrne po volbe Fridricha Falckeho za ceskeho krale postavil nejakym zpusobern aktivne na jeho stranu. ·Po balohorske porazce (8. listopadu 1620) byl ohrozen perzekuci, nehlede k pohrome, kterou pro Fulnek a pro tamni sbor znamenalo docasne obsazeni mesta cisarskymi Neapolitanci. Asi koncem r. 1621 opustil Fulnek. Nastal mu cas ukryvani. Jeho knihy ulozene na radnici byly pri katolicke misii v kvetnu 1623 spaleny. Na svuj sbor nezapominal. Jeste r. 1661 pro nej nap sal a vydal nemecky katechismus "Die uralte christliche katholische 23
Religion" [Prastare obeene kresfanske nabozenstvi) s uvodem,
v nemz potomkiim jeho udii, jimz kdysl osobn~ slouzil, pfipomn~l verse z prorok a Miehease, kteryml pri svem odehodu poroueel sbor Kristu. Nebyl to jediny projev jeho daisl peee one, i kdyz s lety rost! a sml se pocet tech, k nimz se pastyrskym slovem svyeh spisii obraeel. Byli to predevsim ti, kteri jako on nesli krlz valecnyeh strasti, ztraty ve svyeh rodinaeh, utikani a ukryvanl, nasilf a utisk pro viru, kdyz byli odhaneni kazatele od svyeh sborii, jejieh verni udove od kazatelii, kdyz ztroskotavalo tolik zdanlivyeh jistot a hroutily se kratkodobe nadeje v brzky zvrat udalosti k dobremu. Odtud rada jeho spisii, jimiz tesil s trplcimi i sam sebe. Utesne spisy tvof'i zvliistn'i vyraznou skupinu v jeho tvorbe, vyznacenou hlubokym prozitim bolest! a otazek, s nimiz zapasil sve jakobovske boje s Bohem modlitbami, jak i nazval jeden z pozdejsieh spiskii teto rady (1655). Patri sem vlastne jiz nektere casti "Retuflku prott Antikristu", zvlaste kapitola 28 (Nauceni tem, ktefiz by v protivenstvi pro pravdu postaveni byli), k nlz se Komensky vratll splskem "Pres Bozz" (1624), zalozenym v slove Plaee Jeremiasova 1, 15: "Tlacil Pan presem pannu deeru Judskou" s viidci myslenkou, ze prave takovy "pres" je dokladem verne Bozi peee 0 eloveka, jehoz ehee zformovat podle sve viiIe. Predehazelo vsak jiz asketieky a hloubave zamerene "PFemysZovanz 0 dokonalosti krestanske" (1622). Zadouel dokonalost zalezi v odvraeeni od hynoucieh v~ei k pIne lasee k Bohu, k povolne oddanosti jeho viili a v ustavicnem pfemysleni 0 nem. Odtud cerpa kresfan pravou uteehu. Zvliistni osobni raz dodava tomuto spisku prekrasny projev produehovnele Iasky k manzelee, "klenotu po Panu Bohu nejdrazslmu", jiz pfipsal "Premysiovanl" nahradou za osobni pritomnost. Byl o svuj klenot brzy pfipraven: manzelka mu i s dvema detmi zemrela asi jeste onoho strastiplneho roku 1622. Az po dvou leteeh vesel vdovec v novy snatek s Dorotou, dcerou bratrskeho seniora Cyrilla. Sdilela s nim zivotni cestu do sve smrti r. 1648. S rodinou Cyrillovou byl Komensky jiz drive v pratelskem styku. Na zcidost seniorovy manzelky napsal na podzim 1622 daISf utesnou knfzku "NedobytedZny hrad ;meno Hospodinovo, 24
k nemuz kdo se koli v svych jakychkoli souzenlch a nebezpecenstvlch uUka, prichranen a zachovan byva". Mluvl 0 marnem hledanl bezpecl kdekoli mimo Boha. Utociste a ochranu dava Buh jen tomu, kdo ho celym srdcem miluje, na nem vsecko soM zaklada, jemu se vzdy modH a jemu k vl1li vsecko cini nebo nechava. Hospodinuv hrad vsak neznamena vZdycky zaehranu od protivenstvi, ktere rna sVUj od Boha urceny smysl a cil. Zvlastnfm napetim je naplnen spis "Truchliv{/' v obou svych dHech, v prvnlm z r. 1622 ci splse 1623 a ve druhSm z r. 1624. Ve zmlnenem soupise svych spisu, urcenem tiskari Montanovi, rozpomlnal se zestarly aut or na hroznou tlsen, v nlz psal tento spis, a na vyprosteni, jakeho se mu nad jeho strankami dostalo. Zmitan uzkostmi, volal za noci beze spanku k Bohu 0 utechu. Tu vyskocil z loze a chopil se s 'vrouci modli:tbou bible. V nl naeMzel konecne uteehu, nejprve pi'i cetM Izaiase, a jal se vypisovat sve predchozi uzkosti i svetle prorocke odpovedi, rozptylujici mrakoty zoufalstvL S rozkosi, nad kterou, jak pravi, co ziv nezakusll vetsi, pi'ikrocil k dalslm bibliekym kniMm a shromazdil latku ke knize, ktera by slouZila k utese jemu i jinym. Rozvedl ji v dialog. Mluvl tu nejprve skHcena duse (Truchlivy) s Rozumem, odpovedi na sve uzkosti vsak nenaleza. Utika se tedy 0 pomoc k Vire, ale teprve kdyz Truehliveho oslovuje, ovsem slovy Plsma, sam Kristus a vysvetH mu tajemstvl sveho krlze a spasitelny uzitek tezkeho utrpenl pred Bozi tvaN, nabyva plneho klidu a radosti. V nove podobne uzkosti pristlho roku VZIl!ikl podobny dH druhy, stejneho razu. Tret! a ctvrty dH pi'ibyly, jak uvidlme, po mnoha letech za novych tisni, pod novymi nazvy a v doeela odlisnem slohu. Prednim zamerem autorovym nalezl mezi utesne spisy dno proslule predevsim jako literarni vytvor, ba predni ozdoba ceske literatury vseeh dob: "Labyrint sviHa a lusthaus (ve 2. vydani: Raj) srdce". Cteme vsak nadpis eelY. Je to "svetle vymalovani, kterak v tomto svete a veeeeh jeho nie neni nez mateni a motani, kolotani a lopotovani, mameni a salba, bfda a tesknost, a naposledy omrzeni vseho a zoufani; ale kdoz doma v srdci svem sede, s jedinym Panem Bohem se uzavira, ten sam k pravemu a plnemu mysli upokojeni a radosti ze prichazi", a moto z Knihy Kazatel 1, 14: "Videl jsem vsecky skut-
25
ky, kte!l'ez se deji pod sluneem, a aj, vseoko jest marnost a trapeni dueha". "Labyrint" nabyl proslulosU v ceske etenarske obei vlastne teprve v probuzeneeke doM; slova "Pisne vYhnaneu": "Nevzali jsme s sebou nie, po vsem veta, jen bibli Kraliekou, Labyrint sveta" jsou vytvorem Msnika 19. 5toleti. Obeenou oblibu si ziskal predevsim prvni dB barvitym licenim lidskeho zivota v jeho rozmanityeh projeveeh a situaeleh i vtipnymt slehy, kterymi odhaluje posetilost praei podle zdani sveta dUlezityeh a rub vseho, v eem lide vidi slavu a zisk. K tomu ozivuje vypraveni 0 zkusenosteeh Poutnikovyeh podani v prvni osoM; nejedna seena je snad vzata pfimo z autorova zivota. Sama zivost Heeni svectel 0 jeho hlubokem zajmu 0 pozemsky zivot a 0 jeho touze po promene lidskeho paehteni v usili opravdovejsi a lepsL Proe by jinak venoval tolik zevrubne pozornosti nejrozmanitejsim lidskym stavum a povolanim, proe by byl zklaman marnymi pokusy napravit svet? Proc by rozsiroval svuj spis pro tisk (1631] a pak pro druM vydani (1663]? Ale Poutnikova pout smefuje k eill, ktery lezi mimo tento svet. Po vsem, eo prozil, zoufa nad eelym zivotem. leho pruvodei, Vsezvect a Mamil, jej opousteji pfi pohledu na skuteenost smrti. Kniha vrehoH pohledem k nadpozemske skuteenosti, kterou vytvaf1 moe a milost Kristova. U neho naehazi Poutnik vseeku pomoe a vseeku jistotu i radost, a to, jako v predehozieh utesnyeh spiseeh, opet v odvraeeni od sveta, v zapreni svetskyeh zadostl a ve vroueim milovanl Krista. Komensky psal svuj spis v Brandyse nad Orliel, kde zil pod oehranou Karla Zerotlna. lemu jej pfipisuje s datovanim "pod Klopoty", eoz je nazev mist a pobUz mesta, v nemz se po nekolik let kryla skupina bratrskyeh knezL Ale snad mu toto misto svym jmenem pripominalo i klopoty vlastnlho zivota. Zfejme tam nebyl bez knih. Pro "Labyrint" mu byly vzorem spisy jihonemeekeho theologa, spisovatele a politika lana Valentina Andreae, ktery rovnez Heil bloudeni poutnlka ve vlasti a pak jeho obrat v obcana krestanske obee. Spisy Andreaeovy davno zapadly, zatImeo "Labyrint" mluvi zivou reci dodnes, v sirokyeh etenarskyeh vrstvaeh ovsem prave jen vypraveesky poutavou prvni casH. Podobnou tendenei ma mnohem mene zname "Centrum securitatis aneb Hlubina bezpecnosti«, podle dalSiho titulu opet 26
"svetle vymalovani", avsak se zakladnim t6nem theocentrick'ym: "jak v samem jedinem Bohu a pokornem se jemu na vsecku jeho vuli oddani a poddani vsecka dokonala pritomneho zivota bezpecnost, pokoj a blahoslavenstvi zalezi". V 11sti'edf 11vah neni zde Kristus, nybrz Buh v pojeti silne theosofickem. Buh je kruh, jehoz stred je vsude a obvod nikde. Je vecny koren, z nehoz vyplyva vsecka bytnost (byH, podstata zivota). Vsecken svet se svou strankou duchovni i telesnou vyplynul z neho. Ve stredu je cloveku nejbezpecneji, protoze zde ustava vsechen pohyb a neklid; naproti tomu, clm dale k obvodu, tim rychleji se kolo toct Glovek si privodi zmatek a strast, vzdalil-li se od Boha, opustil-li mlsto soM urcene, s narokem na svevolnou samostatnost, misto aby pamatoval, ze bytostne zavisf na Bohu. Pravym Iekem je navrat do praveho centra, k Bohu, do jeho plnosti, kde dochazi bezpecf a blaha. Cestu k soM usnadnil Buh tim, ze se nam ucinil viditelnym v Kristu, odhalil nam v nem studnici nasi bytnosti a pokoj v jeho Zelsluhach. Kdo choe trefit do centra Boziho milosrdenstvi, musi vyjit ze vsech tvoru i ze sebe a odevzdat se docela do yule Bozi - to zve Komensky rezignacl. Jeho 11vahy zretelne navazuji na theosoficke spekulace zhoreleckeho obuvnika-filosofa Jakuba Bohme, s jehoz spisy se mohl seznamit prave r. 1625, kdy "Hlubinu" psal; Zhorelec tehdy navstlvil. Rychle do sebe nasal mnoho z jeho myslenek, jez vychazeji z novoplatonismu. Ale jako jiz v "Labyrintu", je i v "Centru" patrny take vliv myslenek Mikuli1se Kusana, znameniteho filosofa 15. stoleti, tfeba ve sve doM neprijemneho pre lata a protivnfka husitstvt Reformacni zakotvenl ve vlre v Krista jako darce spravedlnosti je zde velm! uvolneno. Je prlznacne pro Komenskeho, jak i ve sve zboznosti a v mysleni viry vnimave pfijimal podnety odjinud - a neztracel se v nich. "Hlubina" nenl centrem jeho theologie. Ke knize vydane teprve r. 1633 pfipojil drobny traktat "Renuntiatio mundi, to jest Vyhost sviHu", jenz navazuje na "Hlubinu" a dava velmi silny vyraz odvratu od sveta. "Pojdiz sem na svetlo, mrzuta (mrzka) potvoro, zpotvoreny svete, at te, jak jsi krasny, spatrime ... " opakuje zde opet po Andreaeovi, aby spisek zakonCil novym vroucim pohledem ke Kristu, na
27
nejz vytrvale ocekavaI: "Prijdiz, Pane Jezisl, a neprodievejl Povstaii, aby ( s] soudil zemi". Jako prirucka k pestovani niterne zboznosti se mezl protestanty neobycejne rozslrila kniha angl1kanskeho biskupa Lewise Baylyho "Practice of Piety", prekladana do jinych jazykll a upravovana konfesijne take ve smysiu reformovanem nebo Iuterskem. Preklad byl dopliiovan druhym dUem, jejz tvofila pu'Vodne samostatna kniha Josefa Halla "The Art of Divine Meditation". Komensky poznal nemecke reformovane zpracovani teto dvojite knihy a viozil ji v dalsim volnem pfevodu do rukou ceskych ctenaru r. 1630, dll II. r. 1631, pod spoleenym nazvem "Praxis pietatis, to jest 0 cvUJeni se v poboznosti prave". Je to kniha asketickEi a meditatlvnl zboznostl. Ukazuje k pozdejsimu pietismu. Z puritanskych zasad vyzdvihuje vedle mravni pflsnosti a kazne sveceni nedele, hojne, soustavne cteni Pisma, zpev zalmll a vaznou pfipravu k 11easti na veeei'i Pane. Uvahy 0 Bozi podstate pfipomlnajl " Hlublnu" • Heen! kontrastu mezi Bozi slavou a blazenym podHem vericlch na nebesk5r ch slastech s hruzou pekel se bHzi ovzdusi baroka. Prevaznou vetsinou se pokyny k pestovani zboznosti tykaji soukromi jednotliveho kresiana s malym zretelem k zlvotu ve sboru, jak je tomu ostatne v 11tesnych knihach Komenskeho pravidlem. Kniha se eeskym ctenarllm zaUblla. Byla tistena v exilu i na Slovensku casteji nez ktere jine dUo KomenskEiho a cetla se se vzdEHavatelnym zamerem jeste v nasem stolet1. Sve misto rna mezi 11tesnymi spisky trpiclho tesitele dHko ,,0 siroM", pres svuj spise naucny nez 11tesny raz. Bylo napsano r. 1624, vydano vsak az po deseti letech po morove rane, ktera v onech Ietech zachvatila Lesno, jez se zaUm stalo 11tocistern mnoha bratrskych exulantu. V pozdejsi vzpomince v liste Montanovi - datuje Komensky jeho vznik jiz do r. 1622, do chvil, kdy stihia siroba jeho sameho jako manzeia a otce. A prece prave tento spisek vyznacuje az necitova oddanost do suverenni moci Bozi, jez plnym pravem zachazi s clove kern a provadi jej podle sve yule zivotem i smrtL Kornensky vsak nepfijirna smrt a umirani bez obrany a bez cinneho soucitu se smrteine nemocnymi. Bratrsti exulanti pozorovali v Lesne s nevoll, ze nemocni morem byli od vlastnich lidf ze strachu pred nakazou nechavani bez pomoci. Tu napsal 28
Komensky "Zpro.vu kratickou 0 mornzm nakazenz", kteroll vydal nejprve nemecky (1631, Kurzer Bericht von der Pestilenz J a nasledujiciho roku cesky. Po zbozne l1vaze 0 moru jako o Bozlm trestu doklada z Pisma, ze i za morove epidemie pIaU prtk6zani Iasky a pripojil zevrubne zdravotni predpisy, jak si za nakazy pocinat.
IV. Nove slovo Hospodinovo? TNcetileta valka byla retez valecnych tazeni a bitev, vedenych se stridavym zdarem v rozmanitych spojeneckych sestavach. Temer stale byla asp on nektera cast ceskych zemi prost a cisarskych vojsk a nadeje Cechii se mohla upinat k da1simu ocekavanemu zasahu evangelickych mocnosti, i kdyz predchozi nadeje zklamaly. Uprostred dvacatych let byla ovsem situace evangeliku a Bratrl, zejmena jejich knezi, zvlaste tlziva a by10 treba hledat pro ne l1tociste za hranicemi. Bratri z Cech se chystali do Lesna na Poznansku, blizko slezskych hranic, kde jiz od poloviny 16. stoleti trval polsky i nemecky sbor Iednoty pod ochranou velmozske rodiny Leszczytiskych. Moravsti Bratri, verni sve vUe, se ubfrali teSlle za hranice na Slovensko, zejmena do Skalice a do povazske Lednice a Pl1chova. Komensky smeroval z duvodu nam neznamych do Polska, ana byl poveren, aby s jinymi Bratry ubytovani v Lesne prtpravil. Bylo to roku 1625. Cestou pres Zhorelec se Brati'i dovedeli, ze v bllzke Sprotave predpovfda jirchar Kristof Kotter na zaklade zjevenl brzkou zmenu situace ve prospech evangelicke strany a blIzke vysvobozeni ceskych zemi. Ieho proroctvi se opirala o rozmanita videnf, ktera zobrazovala zahubu selmy-Baby16na-papeze, obracenI vychodnfch narodu ke Kristu a rozkvet i s18.vu evangelicke cfrkve. Rada vaznych lidI dotvrzovala poctivost prosteho muze; podobna proroctvi nebyla v te dobe ojedinela. Uveril jim i KomenskY. o deset let drIve napsal (dnes ztraceny) spisek 0 andelich, 29
kde dovodil, ze k novym zjevenim nedochazL V "Raji srdce" vsak jiz mluvil 0 prostych krestanech obdarenych prorockym darem. Nebyl tedy jeho prechod k vlre v novodoM zjevenI nenadalY. V rych18m rozhodnuti prelozil Kotterova proroctv1 do cestiny s predmluvou zdiivodnujici 'viru v jejich veronodnost. Biih je Biih zivy; proc by nemluvil? Cirkev potl'ebuje povzbuzeni jeho slovem; posHa ji tedy proroky z lasky k nl, jako to einil v biblicke dobe. Mei'itkem pravosti jejich vyrokii je, dochazeji-li splneni, slouzi-li k Boz1 slave a dodavajl-li verlclm (ilevu. Je pravda, ze se nestalo, co Kotter ohla§oval na rok 1624. Ale Biih neni vazan slovem svych prorokii, nesetka-l1 se s opravdovou kajici virou tech, kdo na jeho pomoc ocekavajl, jeho napomim1ni a hrozby v§ak preslychaji. Ostatne, snad se splnily urcite pocatky predpovedenych veci, a to jiz u Boha plat! jako cele naplneni; a je treba pros it Boha 0 osvicenf a vedeni Duchem svatym, jenz otvira mysl pro Bozi reci a znameni. Od te doby se jiz Komensky od viry v soudoM 1Hesna proroctvi neodpoutal. V "Truchlivem" pi'ijImal poteseni ze slov Kristovych, ktera mu zive Zllela z Pisma. Nyni slys1 cerstva ujiStenf 0 cinne prftomnosti Hospodinove. Stal se jejich zastancem a sii'itelem. Ie zrejme, jak vratke byly diivody pro vfru v predpovMi, ktere se v urcene, jiz prosle lhiite nesplnily. A prece se Komensky setkal s virou v ne i u seniora CyrHla i u nekterych ceskych panii v exilu. Proroctvi byla pi'ijimana za doklad, ze Biih zasahuje do udalosti a ze v jeho pi'itomnych pIanech je mfsto pro vysledek valecnych Mhii, jenz by byl prIznivy ceske a evangelicke V8Ci. Proroctvi mela zl'ejme aktualnl politicky dosah a byla tak poj1mana. Ladislav Velen ze Zerotina povel'U Komenskeho, aby krasne provedeny opis Kotterovych vyroku donesZ do Haagu kraZi Fridrichovi (1626). Podnikl tu cestu. Moravskemu panu pfipsal svou mapu Moravy, kterou snad tehdy dal do tisku v nadeji, ze mapa poslouzi ceske veci i pl'i tazen1ch vojsk evangel1ckych mocnostl. Zvla§tnl nadeje skladali tehdy ce§tf a nemectl evangelIci v danskeho krale Kristiana IV. Nadeje se rozplynuly, kdyz Albrecht z Vald§tejna, cesky §lechtic vychovany kdysi v Jednote bratrsk8 a nynI prosluly vojeviidce, zfskal vojenskou prevahu clsai'i (1627). Ie vsak pi'iznacne pro vztah soucasnlkii k nesplnenym Kottero30
vym videnim, ze vysla v prekladu Komenskeho cesky r. 1628 tiskem, a Komensky je latinsky pretiskoval az do konce sveho zivota v pozdejsich souborech dalsich proroctvi, kterym postupne dal za pravdu. Koncem roku 1627 upoutala jeho pozornost sedmnactileta dcera bratrskeho kneze polskeho pllvodu Kristina Poniatovsktl. Za pobytu v Branne u Iilemnice, odkud mela se skupinou exulantll odejit do Lesna, byla stizena zachvaty, pri nichZ upadala do bezvedomi, potom vsak sdelovala sva videni a vzkazy, jimiz byla poverovana. Slo 0 videnl nebeskeho zenicha Krista, ale i 0 brzky pad papezllv, Habsburkii, Valdstejnllv,. jemuz mela osobne sdelit Bozl vystrahy. Skutecne vyridila sve poselstvi v priivodu nekolika osob Valdstejnove manzelce. Komensky se nedal zviklat usudky, ze Kristina podleha chorobnym stavllm a Mjil bozsky piivod jejkh videni osobnim sVedectvim a spisem 0 staryeh a novyeh, pravyeh a nepravyeh proroetvich. Kristinina videni se opakovala nejaky cas i v Lesne. Pak se divka uklidnila, vdala se za bratrskeho kneze a tiskare Daniela Strejee-Vettera, syna zalmistova, a zemrela jako matka peti ditek jiz r. 1644. Ani jeji politicka proroctvi se nesplnila, a preee Komensky veril v jeji bozske poslani az do sve smrti.
v. Ucitel Komenskeho dllraz na dosah krestansk9 nadeje se miize zdat sees tim vedoucim na kluzkou cestu viry vyrokllm, jejichZ piivod je zalozen proste ve zboznych pi'Anich. Ie nasnade odvozovat je z Usns doby, pIne tszkyeh zkousek, jimiz se snaze , proehazi, oddame-Ii se kouzlu iluzi. Komenskemu vsak byla vira v proroetvi predevsim vyrazem viry v neustAlou Bozi aktivitu, ktera svymi prll10my do behu sveta osvedcuje aktualnost Kristova bHzkeho prichodu k tislciletemu kralovstvL Bflh ma sve plany se svetem a s eirkvl, zrajici k uskutecnenl; a jako sam ledna, nechee byt vzyvan jen jako nebeska bytost vzdale!
31
na svetu a lidskemu deni, ale ocekava vlru spojenou s poslusnosH jeho svate vfile, viru rovnez zapalenou k cinu, viru pfipravujici sebe i svet k zjeveni skutkfi Hospodinovych, ktere vyvrcholi prichodem Kristovym k vlade. Netusene pole k uplatneni cinorode nadeje se Komenskemu otevrelo na poli vychovy a didaktiky. Jiz za studll v Nemecku si vsimal soudobych reformnich myslenek 0 zpfisobu vyucovanL Mezi jeho prvni spisy nalezela strucna ucebnice latinske gramatiky. Ucitelska prace se mu stala povinnosti hned po navratu z Heidelberku do Prerova; v ni trval i jako duchovni spravce ve Fulneku; byl z ni vytrzen pohromou pohi:llohorskych let; vratil se k ni, kdyz r. 1628 nasel novy domov v Lesne a zde nove pusobiste jako ucitel - nikoli hned jako reditel - tamni bratrske vyssi skoly. Brzy se projevilo jeho neobycejne ucitelske nadanL Teprve r. 1931 byly v leningradske knihovne objeveny rukopisy jeho drobnych, namnoze vsak prukopnickych ucebnic z prvnich lesenskych let. Ucitelstvi vsak brzy zasadil do sirokych vychovnych planfi. Zfistava tim veren bratrske tradici pestovane od pokoleni. I kdyz mluvil velmi kriticky 0 bratrskem skolstvi sveho mladi, sal do sebe z bratrskeho prostredi smysl pro vyznam vychovy v rodine, ve skole i ve sboru. Bratrsky sbor vytvarel spolecenstvi s neustalym vychovnym cHem. Vyucovat, aspon zakladnim kresfanskym pravdam, vychovavat a napominanim vest k naprave - to bylo v bratrskych sborech samozrejmou povinnosti vsech. Primym podnetem k didaktickemu spisovatelstvi se Komenskemu stala nemecky psana didaktika Eliase Bodina z r. 1621, kterou spatril v knihovne pana Zilvara ve Vlcicich u Trutnova r. 1627. Hie, na prahu vyhnanstvi si vsima nove vysle literatury - a jako v jinych pripadech, rychle prijima podnet, aby jej zpracoval svym zpusobem. A zraje v nem rozpoznani, ze v CecMch nebude lepe, nedojde-li po brzkem, jak veril, navratu do vlasti k naprave ve vychove mladeze. Tuto napravu je treba bez prodleni pripravit. I pise knihu, ktere dava nazev "Paradisus ecclesiae renascentis, raj cirkve znovu se rozzelenavajici, to jest nova, jista, uslechtila forma rozkosneho mladeze kresfanske u poboznosti prays, v mravnich uslechtilych a v umeni jazyku i vselijake moudrosti cviceni; jak by jakozto strfimkove raje Boziho rozsafne stepovani, zavlazovani, okopavani, okles 32
fovani a vedeni jsouce, zdarne a spanile rusti, zelenati se, kvesti i hojnost Bohu a cirkvi pochotneho ovoce nesti mOhli". Jak nadejne zneji vsecky ty privlastky I Iak slibne se doph'luji v slunny obraz budoucuOistil Iak llzce je tu spjata myslenka na Ie psi budoucnost uaroda vychovou mladeze s myslenkou na krasuou cirkev I V nl predevsim se rna projevit Kristovo kralovstVl. Knihu psanou v letech 1628-1632 nazval autor v konecne redakci proste "Didaktika, to jest umenl umeliJho vyuiJovanl". Vydani tiskem se dockala teprve po dvou stoletich: r. 1849. Pro mimoceske ctenare ji autor zpracoval latinsky po r. 1633, ale nedosel tehdy kupodivu vel1kSho souhlasu, takze byla tistena teprve r. 1657 s nazvem "Didactica magna". Predmluva k ceske "Didaktice", urcena odpovednym ciniteHim v narode od vrchnosti a knezi po rodice, je chvalozpevem na Boha pro vznesene urceni, kterym obdaril cloveka, a zalobou na lidskou vinu i vyzvou k nove nadeji a k cinu. Buh postavil cloveka do raje a chtel, aby kazdy clovek byl jemu, Bohu, rajem a rozkosi. Oboji tento raj jsme ztratili svym brichern. Buh vsak jej znovu stipil svou milosti v cirkvi. My jsme se znovu zproneverili a zabredli jsme do vsemoznych neresti a do bidy. Nicmene zustava nam potesenim vyhlidka na raj vecny, a zde na zemi slibuje Buh obnovu cirkve v utesenou zahradu po brzkem zniCeni kralovstvi Antikristova. Tu pak bude z lidske strany velmi ziilezet na naprave dosavadnich scesti dobrym vedenim mliideze. V detech jsou skryty nejkriisnejsi moznosti. Vzdyf jim Spasitel privlastnuje kralovstvi nebeskS a dava je za nor dospelym, protoze je pri nich vsecko prostsl a nejsou poskvrneny neverou ani hrichem. Ie na rodicich, uCitelich, knezlch, aby vedli deti k dobremu a aby v nich tak chystali stavivo Bozlho chramu. Sem nechf smeruje rozumove vzdeliini, ktere ovsem sarno 0 soba nestaci bez vychovy mravni a nabozenskS. Predpoklady k tomu trojfmu jsou cloveku dany jeho puvodnfm stavem a jeho schopnostmi. Ma touhu po vedenl. Ma vrozene porozumeni pro soul ad vSech ctnosU. Poutem zboznosti jsme spojeni s Bohem. Padem do brichu je clovek ovsem pokazen, ale i po ztrate raje nam zustaly koreny, ktere mohou Bozi milosti znovu vypucet. To prece je smysl posliinf Kristova. Ie hanebne mluvit stale jen 0 zkazenosti 33
a nechtlt nic vedet 0 obnove, nezkouset moc noveho Adama, Krista, kdyz je ochoten vyIevat na nas stMre svou milost. HIe, Komensky je pIn optimismu a neustale vybfzz k cinu, zde tedy k soustredene praci mi. vedenl mladeze. Vedeni k zbol:nosti, na nil: klade prednl dfiraz, necht je zalozeno v trojlm prameni: v Bozlm slove - v Plsmu, v pozorovanl BOZlho dna ve stvoreni a v Bozlm vnuknutl v nas. A vsecka vychova necht smeruje k priprave sveta na brzky prichod Hospodinuv v slave. Neklademe si za 11kol zabyvat se v nasem strucnem prehledu pedagogickymi a didaktickymi zasadami Komenskeho v jejich sirokEim rozsahu. Povezme jen, ze v nem mluvl a jedna s neobycejnou konkretnosti znamenity ucitel a vychovatel, ale take myslitel promyslejlcl filosoficke zaklady pedagogiky. Povezme asp~n, co znamena jeho casto pripomlnana synkriticka metoda jako navod k poznavanl, do nehoz rna byt soustavne prirozenou a snadnou cestou mladez uvadena. Zalezl v hOjnem uZlvani obdoby, analogie. Analogie nema jen vyznam ilustracnL Je hodnocena ve smeru myslenek novoplatonskYch. Zakladem byU jsou mu ideje, kterymi Bfih uskutecnil svuj stvorltelsky plan. Na tyto zakladni Bozl ideje lze prevest vsecky skutecnosti a vztahy v prirode i mezi lidmi. Poznanlm zakladnlch idejl se tedy cloveku otevre poznani vseho na svete. A je-11 jediny Stvoritel a pochazl-li z neho vsecko, pak zajiste ve svete vladne soulad, harmonie, dana spolecnym pfivodem vsech veci z Boha. Pozorovanl analogi! vede k postizenl spolecneho po.vodu a sounalezitosti vseho v prirode, ale i ve vztaztch spolecenskych. Odhalenl analogi! povede spravnou cestou vyuku i vychovu, protozeodhali presvedcivou pravdu 0 prlrode, 0 cloveku, 0 Bohu. Odhalenl harmonie da zaklad spravnemu pochopenl zakono. lidskeho souzitL UZ zde je Komensky zaujat snahou uspoNidat lidskEi vMenl, vyrovnat lidsk8 vztahy a vest k nastolenl mlru mezi narody, ktere se maji spojlt k 11siH 0 napravu vseho na svete. Jiz zde se rysuji osnovne myslenky zivotnich planfi KomenskEiho na vsevedu, vsevychovu, vsenapravu a na obecny mfr. Mezi dalSimi didaktickymi spisy Komensk8ho vynika teplem lasky k dlteti prodchnute "lnformatorium skoly materske", napsane asi r. 1630; tiskem vyslo asi r. 1632, nemecky r. 1633, 34
cesky v nove doM poprve r. 1858. "Zvlastni, drahy a slavny Bozi dar a klenot jsou ditky, pilneho opatrovani hodny." Je v nieh jeste nezaspineny obraz Bozi. JSou nej~istsi koupe Kr1stova, zivi obrazkove ziveho Boha, jsou pod strazi andelfi, jsou preeeptori~kove (mall ueitele) dospelYeh. Knlzka vyblzr k peei o dusi, ale s eelym porozumenim i 0 telo dUete. Od pesimismu "Vyhostu svetu" se zeela lisi l1smevnym pohledem na vse, co dite vidi kolem sebe; vseeko stvoreni je preee dobre a dite se rna ucit radostnemu pozorovani jehokras. Rodice je ovsem maji od lltleho veku vest k poboznosti, k modUtM, prostymi slovy i snadnou pisn! z kaneionalu, k pravde 0 Bohu zakladnimi kateehismovymi otazkami. "lnformatorium" a "Didaktika" pronikly v odbornyeh kruzieh teprve pozdeji. SlBvu KomenskSho jako u~itele zalozila jeho ucebniee latiny "Tanua linguarum reserata" (1631), vydana brzy (1633) i cesky jako "Dvere jazykfi otevrene". Dalsi ueebniee a rozpravy 0 vyucovani latine i jinym predmetfim podle vekovyeh stupnfi zakfi nasledovaly a jmeno lesenskeho ueitele brzy nabylo evropske proslulosti.
VI. V z«1ri nadeje na svobodu Komensky mel poeatkem trieatyeh let jiz na mysli, jak poslouzit k lepsimu zHrku eelemu lidstvu. I dale vsak prozival tisen i nadeje sve cfrkve a sveho naroda. Nadeje stouply, kdyz r. 1630 vstoupil do valky svectsky kral Gustav Adolf, oddany evangeliekS veei, i kdyz dbal 0 moeenske zajmy sve zeme. Vytlaeil eisarskci vojska ze severnlho Nemeeka a primel mimo jine i saskeho kurfirta ke spojeneetvL Nebylo pr1lis uprimne; kurfift Jan Jifi si pr1lisneho rozmaehu svectske moei v Nemecku nepral. Ale Gustav Adolf byl panem situaee a cesH exulanti, z niehz nejedni do svectskSho vojska vstoupili, sledovali plni 35
radosti postup Sasu do Cech, kde na podzim 1631 obsadili i Prahu. Mnoho Gechu se vracelo do vlasti v nadeji, ze cisarska moc nad ceskymi zememi je navzdy zlomena, a ujlmali se majetku a panstvl, v pobelohorskych letech opustenych. Tu se hlaslk slovu Komensky, ktery ostatne tou dobou do pisoval "Didaktiku", aby byla pfipravena pro nove slibne moznosti. Na rozmezi let 1631/32 se obratil ke krajanum jasavou "Polnid milostiveho leta pro cesky narod" - zname jl jen v soucasnem holandskem prekladu. Hlas rozptylenych se tu strida s Hlasem Bozim. Biblickymi vyroky jsou neduverivi exulanti ujisfovani, ze se jim dostava skutecneho vysvobozeni jako nekdy Izraeli navratem z baby16nsk8ho zajetl. Buh rna cesky narod na mysli, rna pro nej nove ukoly. Bude na nem, aby prijatou mUost pojal s celou vdecnosti jako vyzvu k dokonalejsi poslusnosti Hospodina, zvll1ste i spravedlivym jednanim s chudymi a poddanymi. S podivuhodnou pohotovosti, za nlz lze tusit leta drlvejsich uvah, rna Komensky zaroven vedle "Didaktiky" pr'ipraven narys nove organizace ceskeho skolstvi, na jehoz zdaru bude zaviset rozkvet naroda. Bude na vrchnostech, aby se ujaly ukolu zanedMvaneho jiz v predbelohorsk8 dobe. To je obsah (netisteneho) programoveho spisku "Navrzeni kratke 0 obnoveni skol v kralovstvi ceskem".
A co Jednota sarna? V "Otazkach nekterych 0 Jednote BratFi ceskych", jejichz rozvedenim poverila Komenskeho snad jejl Uzka rada, zamysli se autor nad jeji podstatou a nad jejl budoucnostL Ma vzacne dary cisteho uceni izivota a kazne v jednomyslnosti. Mela by dbat, vice nez dotud, 0 sve rozslreni: kazda vec, ktera neroste, zachazi; novych stepu je potrebL Zachovani a rozsireni muze Jednota dosahnout bud' sjednocenim s jinymi evangelickymi drkvemi, bud' statecnym obnovenim vlastni existence. Ie mnoho duvodu pro prvnl cestu, zapocatou prece Geskou konfesi r. 1575 a organizacl cirkve podobojl ve spolecenstvi s Iednotou na zaklade majestatu z r. 1609. Rudolfuv majestat platH ovsem jen v Gechi1ch a Komensky asi strizlive uvazil, ze v exilu stoupl vliv lutersk8ho prostredl na ceske evangeliky. Proto se klonil spise k myslence trvanl obou drkvl vedle sebe v nadeji svorneho souziti, v nemz Iednota bude moci slou36
zit velke drkvi svymi duchovnimi dary i svymi vydarenymi pracovniky a knihami, bude-li jen sarna na zildouci vysi. K utvrzeni radu a kazne melD prispet vydani ,,1?ddu clrkevnfho Jednoty BratN ceskych" v Lesne r. 1632, provazene pi'istiho roku vydanim latinskym i nemeckYm. Komensky asi nemel llcast na konecnem zpracovani "Radu", sestaveneho jiz r. 1616 v Zeravidch na Morave, vital vsak jiste jeho tisk a jako pisar Jednoty pecoval 0 jeho latinske vydani. 0 teto jeho funkci povime hned vice. Komensky rna vsak na mysli ceskou drkev celou, treba se cele nesjednotila. Je mu cela lidem Bozim, jemuz se osvobozenim od cizovlady otevrela cesta k naprave. Podava promysleny program jeji obnovy spisem "Haggaeus redivivus" (Ozivly Aggeus). Jako kdysi starozakonni prorok vybizel lid vrativsi se ze zajetf, aby pamatoval predevsim na obnovu chramu Hospodinova, tak je nyni na ceskem lidu, aby si s pokanim uvMomil, jak velice potrebuje Ifeformaci 'v drkvi. Rozumi se, ze v osvobozene vlasti bude znovuzi'izena cirkev evangelicka; o jine tu neni reci. Bude treba, aby byla opravena v uceni navratem k samemu Pismu, predevsim vsak v zivote odvratem od veskere bezboznosti, a neutesenou vnitrni roztriStenost bude nutno prekonat usilovnym hledanim cest k svornosti. Tfetinu spisu tvori llvahy, jak odstranit zejmena svary 0 uceni vznikle rfiznym vykladem clankfi viry, v nichz se prece evangelici navzajem lis! vlastne jen v nepodstatnych vecech a riiznym diirazem na nektere stranky teze pravdy. Napravy cirkve necht se ujmou vrchnosti, knezi a lid. Lidem se rozumi vpodstate mestanstvo. Poddany lid rna vest pravou cestou svetska vrchnost v souladu s duchovenstvem. Necht nyni pani zmeni sviij vztah k selsklimu lidu a venuji mu pravou otcovskou peci k jeho dobru a k jeho vzdelani ve skole a v cirkvi. Knezi at se odvrati od lakomstvi, at se upi'fmne oddaji svym duchovenskym povinnostem a obratl se od bohosloveckych hadek a od sporii 0 obrady k prostote v uceni i v bohosluZbach. Obrazy by mely byt z chramii slusnou cestou odstraneny. Strucnym zaverem nacrtava Komensky hlavni zasady organizace a spravy cfrkve - opet mluvf jen 0 drkvi evangelick8, kterou si patrne predstavuje podle stavu predbelohorskeho v Gechach jako drkev ramcove jednotnou pri zachovani odlisnosti v ne37
podstatnyeh vikeeh. Ptipojuje nekolik navrhu, jak dozirat na mravy lidu a jak upravit spolecenske a hospodarskEi rady. Na tyto veei tedy nezapominal, i kdyz eelou pozornost obraeel k obnove eirkve. S navratem svobody se zajiste ocekaval i navrat praveho ceskeho krale ve Fridriehovi Falckem. Je napodi'v, ze nenI v "Haggaeu" ani sluvkem zminen, jako by Ceehy mely byt stavovskou republikou. Pobyt Sasu v Ceehaeh netrval dlouho, ale v Lesne povazovali jejieh iistup v kvetnu 1632 za pouhou episodu a pocltali najisto s vIt~zstvim Gustava Adolfa. Jest~ v rljnu se Ozka rada usnasela, jak ridit veei Jednoty po brzkem navratu do vlasti. Komensky byl v lete toho roku jiz clenem Ozke rady a na fljnove synode jej Bratfl zvolili za jednoho ze senioru [biskupu) s iikolem pisare, jemuz nalezela literarni cinnost v zajmu Jednoty; byl poveren i dozorem nad duehovenskym dorostem. [Z teto funkee plynula i jeho pozdejsi latinska ki1zani urcena bratrskym bohosloveum a kn~zlm na synodu v polskem Ostrorogu r. 1634 a pak r. 1637.) Ale i vuci nemu zaehovala Ozka rada vzity Md, podle nehoz bratrsky knez mohl vydavat spisy tykajid se Jednoty jen se sehvalenim starsieh; a jako r. 1617 starsi nedoporucili tisk "Retuuku", tak m~li nynI poznamky k nekter,ym partilm "Haggaea" a k tlsku nedoslo. Teprve r. 1892 byl nalezen jediny zaehovany rukopis teto bohate knihy. Jaky diY, ze zap ad la, kdyz smrtl svMskeho krale v listopadu 1632 padla nadeje na brzkou obnovu ceske svobody? Tezko zmerit dosah kralova odchodu z valecneho i pOlitickeho jevist~, i kdyz oteze statu vedl za jeho nezletilou deeru Kristinu flssky kancler Axel Oxenstjerna v intencich zesnuleho panovnlka. Smutnym svMeetvlm aktualnosti "Haggaea" s jeho volanim po svornosti evangel1ku se po malo letech stal spor mezi Bratry a vudeem ceskyeh exulantu podoboji zijlcfeh v Sasku, M. Samuelem Martiniem z Drazova. Slo jednak 0 podU na sbirkach konanych pro Cechy v evangel1ckem zahranici, pre devSlm vsak 0 pom~r exulantu k saske zemske clrkvi. V ni vladlo rozhodne luterstvf, bez pochopenf pro zvlastnf raz ceskeho protestantismu. Martinius vnucoval i Bratffm iiplne prlzpusobeni konfesi a radum luterske drkve, kdyz pry Ceska konfese z r. 1575 je vlastne shodna s konfesi Augsburskou. Komensky branil svou cirkev s bolestl nad rozeprf, podle jeho presvMce38
ni zcela neza.douci, knihou "Na spis prott ,ednote bratrske od M. Samuele Martinia ... ohUisenz" (1636), dfile~itym i jako pramen pro d~jiny ceske cirkve let predb81ohorskych, a hled~l prevest diskusi na vyssi, zasadnl uroven "Cestou pokoje" (1637), kde pokracuje v myslenkach vyslovenych jiz v "Haggaeovi" a touzi po dohode evangel1kfi na zaklade spolecenstvi v podstatnych v~cech. Polemika se skoncila Martiniovou smrtf a rozplasenim evangelickych exulantfi z jejich saskBho strediska v Pernu za valecnych udalosti r. 1639.
VII. Pocatky vsevedy Podivuhodna je vykonnost Komenskeho, jenz pili svych povinnostech v lesensk~m sboru a v Uzke rad~ i na gymnasiu pokracoval ve spisech didaktickych, ktere nadto prechazely v dna filosoficka. Ucebnici prirodovedy, ale zaroven pokusem 0 uplatneni novych poznavaclch metod, ba nove filosofie je jeho latinska "Fysika", dopsana r. 1632. Za zaklad praveho vedeckeho mysleni zde klade tfi principy poznanl: smysly, rozum a Pismo. I pozd~ji se k teto trojine vracel. Tak bude vytvorena filosofie opravdu krestanska, nezavisIa na pohanu Aristotelovi, jeho~ spisy platily stale jest~ za zaklad skolskeho vzd~lani. Jsou ostatn~ zastarale. Nova filosofie bude postavena na pevnych zakladech. Bude pfi nl treba postupovat metodou induktivni: zaclt poznanim smyslovym, pokracovat rozumovym myslenlm a dovrsit cestu pfijetim svetla zjevenL Vefici rna vedet, cemu verI. Zjevenl je tim prfikaznejsl, elm je srozumitelnejsl a elm je blizsi jistot~, kterou poskytujf smysly. Jedno druhemu nemfize odpirat, jsou-li smysly i rozum darem Bozim a je-Ii skuteenost poznavana kterymkoli ze m zpfisobfi taz. Vira nepfinasi nic, co by se pricilo rozumu, ackoli prinasi mnoho, co je mimo rozum a nad rozum. Na zaklade smyslli., rozumu a Pzsma lze budovat filosofii presv~dcive pravdivou, kdyz bude rozhodovat pfimy nazor, jasny usudek a sVlce Bozlho slova. Tou 39
metodou chce Komensky vylozit zakum prirodovedu od predpokladu poznani az po nauku 0 cloveku a 0 andeHch. Rozumi se, ze jeho prirodovMa, ve sve dobe se souhlasem pi'ijimana, je plna nazoru dnes zastaralYch. Vpodstate tu vsak jde 0 pozoruhodny pokus 0 jednotny pohled na prirodu a na veskerou skutecnost. "Fysika" byla jen jednim z prvnlch cIanku dalsiho usili Komenskeho 0 navod k ziskani takovych vedomosti a takoveho rozhledu, aby zbozni uceni lide mohli svetu otevrlt pi'lstup k vsevede, k pansofii, 0 niz se tehdy bezne mluvilo. V mIMi pIano val vedeckou encyklopedii pro ceske ctenare, nyni vsak vycMzi stale urciteji z presvedceni, ze lidstvo tvoi'l jediny celek a zadne jeho casti nebude dostatecne pomozeno bez povzneseni celku. VMeni, moudrost prospeje jednem, bude-li otevrena vsem. Ospech "Dveri jazyku" jej podnitil k pIanu napsat knihu, ktera by neucila jen opakovat slova, nybrz uvedla ctenare a zaka do poznani veci v souvislem poradku, s presnou prukaznosti v jasnych pojmech. Chystal tedy strucnou vsevednou ucebnici, pansofickou encyklopedii mIadeze. Z myslenek na vsevMu, ktera by Evrope zpustosene dlouholetymi valkami ukazala k novym obzorum, vzeslo pred r. 1637 nekolik pripravnych vsevednych spisu Komenskeho, zejmena "Prodromus pansophiae" (Predchudce vsevedy J, vydavany pak i pod jinymi nazvy. Mnoho ze zasad vylozenych jiz ve "Fysice" se tu opakuje. "Prodromus" chvali cenu moudrosti, ktera ma vest k Bohu jako k prameni blaha, a lituje, ze dosavadni vedecke studium trpi tolikerou zvracenostL Proti tomu navrhuje novou cestu na onech bezpecnych zakladech poznani, na zaklade smyslu, rozumu a Pisma. Vsevedna kniha, kterou bude treba v jejim celem rozsahu sestavit spolupraci kruhu vzdelancu, bude jasnou pochodni rozumu, pevnym a bezpecnym pravidlem pravdy veci a zivotnich praci a blazenym zebrikem k Bohu. Vse at je dolozeno zrejmymi duvody s matematickou jistotou. Bude zadouci shrnout a prezkoumat dosavadni vysledky lidskeho poznavani a bad ani, i takove, ktere pochazeji z prace pohanskych filosofU, jako Salomoun stavel chram Hospodinuv za pomoci fenickych remeslniku. Predpokladem naleziteho poznani bude objevit ideje, podle nichz byl svet stvoren. Pritom vseveda nechce osobive zasahovat do vsevedoucnosti 40
BozL Jde 0 snahu vectet vsecko, co chce Huh, aby lide vecteli. Neni mozna jina vsevecta nez kresfanska, zalozena ve vii'e, ze v Kristu jsou skryty vsecky poklady moudrosti, a vsechna vseveda rna smerovat predevsim k vykladu Kristovych tajemstvL Bratrskemu filosofu nepripada ani na mysl, ze by mohlo dojit k rozporu mezi pravou virou a pravou vedou, kdyz prece dHo cloveka a zejmena vsecko stvoreni zrcadH ideje Bozl. CHern pansofie pak neni vecteni sarno. Poznani nutne ridi vuli. Proto pan sofie pfi'vodi i napravu mravu, a poznani zakladni harmonie povede k miru mezi narody. Komensky je nadsen vyhHdkou na dobrodini, ktera takova kniha zpusobL Zvelebi se vyucovani mlacteze. Ustoupi mrakoty bludu a s ntmi utichnou svary a valkyo Krestansky svet se zotavi z ran, rozkvete prava moudrost a zboznost, a narody dosud neverici budou tak privAbeny k pravde evangelia, jak slibuji predpovedi starozakonnich proroku. Dalslmi pansofickymi spisy Komensky sve myslenky vysvetloval, rozvadel i hajil. "Prodromus" zpusobil mnoho zajmu mezi fHosofy a theology. Predni myslitel te doby Rene Descartes (Cartesius), s nimz se Komensky pozdeji (1642) i osobne setkal k dlouMmu rozhovoru, vytykal Komenskemu, ze prHis spojuje poznani ziskane pi'irozene s poznanim zalozenym v bozskem zjevenL Snaha ziskat z Pisma take pravdy, ktere neslouzl k spaseni, nybrz toliko k vecteni, neni podle Descarta nalezita a vede k zneuzitl bible. Vubec se nemaji veci bozske a lidske misit. Descartova zasada se v moderni filosofii vitezne uplatnila a take theologie prestala videt v biblickych historickych zpravach a prirodovectnych nazorech soucast Boziho zjevenL Descartes vsak sotva bral dost na vectomi, ze se Komensky pomerem vecty a viry zabyval velmi ztve, ze vsak mu byl soulad vedy a vlry zakladni skutecnostL Descartovi bylo na prvnim miste pi'irozene rozumove poznanL Komenskemu slo predevsim 0 zakotveni v Bohu. Buh mu byl daleko vic nez idea, i pres vyboceni do theosofie v "Hlubine", hledel k Bohu zivemu, jednajicimu, a k pravde Kristove se vracel ve vsem svem myslenL Ale i bohoslovci meU sve ncimitky a vytykali Komenskemu v jeho vsevectnych spisech rozmanita scesti; zvlaste je zarazela jeho velika duvera v mravni a rozumove schopnosti cloveka, kdezto prece reformace vyzdvihovala jeho uplnou porusenost. 41
Upada tedy pry bratrsky biskup v bludy Pelagiovy i Sociniho, nepostihuje dosah dedicneho hrichu a misi rozum do bozskeho zjevenL Na zaloby polskeho bratrskBho sleehtiee Jeronyma Broniewskeho se musH r. 1639 na synodu Jednoty hajit proti narceni z nepravovernosti. Obhajil se. Nalezi ovsem k siri mysleni Komenskeho, ze se pfi vsi vernosti bratrskBmu vyznani nedrzel v mezieh protestantsk8 orthodoxie a prekracoval jeji elle. Vidime pri mnoha prHezitostech, ze dovedl zvlastnim zpusobem v soM srovnat zboznost eele upjatou ke Kristu s myslenkami 0 pfirozenem nabozenstvi, kde Kristus v llstredl viry nestoji. Klicem k porozumeni zllstava prave ujisteni KomenskBho 0 souladu poznani cerpaneho stejne ze smyslll a z rozumu, z prirody a ze svedomi, jako z Pfsma. Pokud pak jsou u neho skutecne zastlneny nektere zakladni reformacni dllrazy, jako v pohledu ke Kristu duraz na ospravedlneni pouhou virou v neho, je tfeba pamatovat, ze soudoM ortodoxie podavala pravdy evangelia priUs casto v poduM vysusenyeh bylin, nikoli v jejich cerstve vllni a sile, a ze zajem na cistern uceni prflis prevazoval nad zivou oddanosti Kristu v srdecrie vire i nad snahou 0 cistotu zivota. To draZdilo KomenskBho k odporu prott dogmattsmu, i kdyz slo 0 tezi 0 spaseni z pouM milosti, a nutila jej k hlasitemu pfipominani potreby dobrycll skutku pres namitky strazeu ortodoxie. Bylo to hIed ani novycll vyrazovych prostredku, kdyz se ukazaly nedostatky vyrazu dotavadnicll. PansofickB spisy Komenskeho onech let poutaji vroucim zaujetim pro dalekosahle cile v nich vylozene, nelze vsak poprit, ze podavaji malo konkretniho a urciteho. Byla ovsem i potiz se ziskanim a vydrzovanim spolupr,acovnikll, bez nichz na provedeni tak rozsahleho dna nebylo pomysleni. Tu obdrzel Komensky r. 1641 pozvani od oziveneho parlamentu do Anglie, aby se tam ujal organizace vedeckB praee, ktera nalezela do ramce jeho snah. Prostredkovalo tu nekolik jeho pratel zaujatych pro vsevedu, zejmena jeho londynsky podporovatel Samuel Hartlib, pusobila i soucasna akce Skota Johna Durieho, anglickeho presbyterniho kazatele v polskem Elbinku [Elbl,!gu), pro smir evangelickych cirkvI, jejz s Komenskym sbllzil spolecny irenicky cil. Komensky nyni poznal cirkevni a llilbozensky zivot v zemi autoru "Praxe pietatis". Mladsim druhem byl mu 42
v Londyne Petr Figulus, jeho nekdejsi zak a pozdejsi zef. Komensky se nadal, ze bude v Anglii pracovat pro reformu skol, pro smfr evangelickych cirkvi, pro obecnou napravu v nabozenstvi a pro nastoleni obecneho miru. Psal memoranda ve smyslu techto snah. Tesil se, ze se v Londyne sOHsti'edi sbor ucencii k vsevMnym studHm pro blaho lidstva na naklad anglickEi vlady. Ale priSel do slozit'~ch politickych pomerii. Reakcni vlada Karla I. byla vystrfdana vladou parlamentu, za nfz se otevi'ely vyhHdky na podporu vMy a miru, brzy se vsak rozpoutala revoluce, ktera rozviNla hladinu politickeho zivota a rozdellla do protichiidnych taborfi skupinu pratel planfi Komenskeho, takze se pi'lstlho roku vratil na pevninu. Anglickym pMtelfim napsal pred odchodem spis "Via lucis" (Cesta sv~tla) jako souhrn svych reformnich navrhfi. Po zasadnfch uvahach o svete jako skole Bozl moudrosti, jenz ve svem odvracenf od Boha poUebuje universalnl napravy sv~tlem praveho poznani, rozvfji a upresD.uje sve starsi myslenky. Praveho poznani bude dosazeno spoMdanym shrnutim vseho, co Bfih clov~ku zjevil. Prostredkemk tomu bude sepsani universalnich knih, vybudovani universalnich skol, ustaveni universalniho, sv~toveho kolegia ucencfi a vytvoreni universalniho jazyka. I pohane i zide se obrati ke Kristu a svet bude prozivat zlaty v~k, v nemz povladne panharmonie. Spis zfistal netisten do r. 1668, kdy jej Komensky vydal s v~novanim londynske akademii ved, ktera byla zaUm ustavena. Nalehavou predmluvou upozornil tuto vedeckou spolecnost, ze pi'lrodovMne Mdani, jez se tu mela rozvijet, nepovede sarno k dosazeni pravdy beze svetla Bozi pravdy.
VIII. V Elbinku Prapracavani pansofickych planii pokladal Komensky za svuJ predni ukal a tezce nesl netrpelive poznamky tech, kdo mu vytykali pamaly postup, zatim co ziistaval bez vydatnych spo43
lupracovnikii a byl stale odvaden k jinym ukoliim. Bylo jich : mnoho a vedly jej na mnoho stran, cim vice se snazil slouzit svemu narodu i cirkvi a cim odpovednejsiho jmlina nabYval. Zajem 0 jeho pansoficke prace se ozyval z Francie, z Holandska i ze Sv8dska, kam jej zval zamozny prtlmyslnik a zbrojal' nizozemskeho piivodu Ludvik de Geer, otevl'eny sjednocovacim protestantskym snaham i plantlm na podporu vzdelanosti ve smyslu navrhtl Komenskeho. On a po nem jeho syn Vavi"inec se stali vytrvalymi podptlrci vehlasneho pedagoga a myslitele. Podpora, kterou mu venovali, zvysovala jejich prestiz. Jeho jmeno znamenalo program a slib, a rozumelo se, ze jeho vedecka a osvetova prace prospeje predevsim te zemi, v niz bude osobne piisobit. Tu se Komensky rozhodl pro Svedsko, zejmena proto, aby podepl'el zajem sv8dskych kruhii o ceskou vec. Sel tak smerem ceske zahraniCni politiky. I po smrti Gustava Adolfa bojovalo mnoho Gechii ve sv8dsklim vojsku a osvobozeni ceskych zemi ziistavalo mezi sv8dskymi valecnymi cHi. Kanclel' Oxenstjerna nesdllel nadeje Komenskeho na vseobecny mir a pochyboval 0 spravnosti jeho chiliasmu, jejz Komensky stale projevoval, ale uznaval didaktickli schopnosti autora "Dvel'i jazykii" a vyzadal si, aby pracoval pro sv8dske skoly. Ocekaval od neho pl'edevsim jazykove ucebnice. Ohled na luterske cinitele jej nutil, aby Komenskemu zdtlraznil, ze nebude smet vystupovat jako stoupenec reformovanli cirkve, s niz se Jednota v Polsku tesne sbHzila. Urcil mu pracoviste v Elbinku v Prusich ve sfere sv8dskeho pobaltskliho panstvi s ujistenim, ze se ve meste dobre snaseji lutersti i reformovani, takze je nadeje, ze tu i bratrsky biskup najde vlldnli pi"ijetL Krome toho nebylo odtud prHis daleko do Lesna. V elbinskych letech (1642-1648) napsal Komensky vyznamne didakticke prace, Pl'epracoval a nove rozvedl sve ucebnice, zejmena vsak sepsal rozsah18 dno "Methodus linguarum novissima« (Nejnovejsi metoda jazyktl, 1648), jimz ukazal cestu od jazykoveho vyucovani k vzdelani mladeze viibec v duchu vsevedy. Prace pi'i ucebnicich jej vsak zdrzovaly od hlavniho zivotniho dHa a take nadeje na klid stranou od cirkevnich polemik se nesplnila. Byl pl'His znamou osobnosti, nez aby se mohl drzet 44
stranou od casovych otazek. I pri tradicni nechuti Bratri k bohosloveckym putkam, kterou zhloubi sdHel, musil zaujimat stanovisko, filo-Ii 0 podstatne veci viry. Tu prokazoval, ze mu zdkladni bohoslovecke veci Ihostejne nejsou a ze je v nich dobre obeznamen. Odtud jiz jeho spisy z predchozich let, jimiz se vyrovnaval s protivniky trojicniho uceni, s polskymi socinzany. Setkal se s nimi ostatne pri jejich propagacni horlivosti jiz jako student v Prerove, nyni pak v Lesne. R. 1638 psal proti MeUcharu Schefferovi pOjednani, v nemz dovozoval, ze Kristus vstal z mrtvych vlastni moei, nikoIi jen z moci, kterou pfi nem prokiizal Otec. Vyrazne tu hajil zejmena vyznam zastupne smrti Kristovy, tedy jadro reformacni christologie. Spise racionalistick"ymi duvody podpiral trojicni uceni spisem "De christianorum uno Deal{ (0 jedinem Bohu krestanu, 1640). Uvadel pro Trojici az i doklady z pozorovani prirody. Buh jako osobnost tu prece jen ustupuje do pozadi za Bohem pojatym jako pojem nebo sHa. Na druhe strane mel nesnaze se stoupenci nazoru protichudneho socinianskemu durazu na Kristovo li:dstvi, ze totiz Kristus nemel skutecne Iidske telo. Tak dovodil exulant Pavel Felgenhauer, cesky Nemec. Komensky se vyrovnaval s jeho tezemi jako s "marcionitismem" r. 1639 a 1640; sve vyklady shrnul tiskem r. 1662, kdyz tyto polemiky ozivly, pod nazvem "A dextris et sinistris" (Zprava i zleva). I kdyz temito spisy hledel obbiljit pravovernost svou i sve Jednoty, je patrne, ze je psal se skutecnym osobnim presv8dcenim. Mimo nadani dostal se prave na polske pude, kde vladlo se stoupajicl utocnosti katolictvl, do styku se zastanci dohody katoHku s protestanty. Plan podporovany kralem Vladislavem IV. mel urcite uspechy. Gdansky kazatel nestale konfesijni prislusnosti Bartolomej Nigrin vnucoval se Komenskemu do pratelstvi a uvedl jej pak do nemile situace svym vstupem do flmske cfrkve. Nicmene z rozhovoru s nfm vzesel jeden z nejpozoruhodnejsich ekumenickych projevu Komenskeho: "De dissidentium in rebus fidei christianorum reconciliatione hypomnemata" [Poznamky 0 smireni krestanu, rozchazejicich se ve vecech
viry; 1643). Pripomnel tu do vlastnich rad puvodni umysl reformatorfi obnovit eirkev jako celek a neustrnout na ustaveni 45
dllclch cirkvi, i povinnost reformaci dokonat, zejmena v ~ivo tEl. Evangelici nemaji nikde zarueeno majetnlctvf pravdy, i kdyz smejl mluvit 0 vetsl jejl eistote ve svych c1rkvlch v porovnani s cirkvi rimskou. Zvl,a~neni je mfi~e pflvest pod uroven cirkve rimske. Vsecky dUei cirkve se maji zastavit nad svymi dosavadnimi cestami, vyznat sva provlnenl a roztou~it se po jednote. Vsecky cirkve jsou povolany, aby se ueastnily opravdove reformy cirkve podle svych darfi; kazda z nich zastava, byf jednostranne, ureitou dilei pravdu. Nigrina ziskal pro katolictvl prosluly kapuc1n Valerian Magni MilanskY. Od mladf vyrfistal a pfisobll v Praze s velikou misijni horlivosti pro svou cirkev, avsak ve sporech s jezuity, jimz zasadne odporoval. Pozdeji presel do Polska, neustavaje v soute~i s reformaenimi c1rkvemi. Byl to va~ny odpfirce. R. 1641 vysel jeho spis 0 pravidle viry u katoUkfi a u evangeHkfi. Vzbudil znaenou pozornost obou stran hloubkou svych vYkladfi. Komensky odpovedel dvojim obsahlym posudkem jeho tezi (1644 a 1645), theologicky rovne~ velmi dobre zalozenym, aby obhajil evangelickou zasadu vyvysenosti Plsma nad cfrkvl. [Narazkou na jmeno Amos(us) z Nlvnlce podepsal tyto ovsem latinske spisy jako Ulrlcus de Neufeld.] Mluvll za protestanty vfibec a z dvojiho vydanl dna lze soudlt, ~e dose I znaeneho ohlasu a ze take stoupla dfivera k nemu utech evangeHkfi, kteri byli prve znepokojeni jeho pansofil. Valerian odpovedel r. 1646, Komensky vsak soudll, ~e jeho oponent neuvedl novych dfivodfi a v diskusi nepokraeoval. Zatim kral Vladislav opravdu svolal "pMtelsky rozhovor" [colloquium charitativum) do Torune a hnezdensky arciblskup prim as zval evangeliky k jednani se sUbem vecnosU a nejvetsi vHdnosti. Temto slibfim se na evangel1cke strane mnoho nevefilo. Bylo patrne, ze jde 0 snahu primet slabnoucl evangelicke cfrkve v polskolitevske risi, aby se podfldily rlmske pfevaze. V srpnu 1644 byla do litevske Orly svo16na predbSzna porada reformovanych a Bratfl i luteranfi k dohode 0 spoleenem postupu. Komensky na nl mel pfedni ueast. Napsal pro nl obsaznou pfipravnou uvahu s varovnym zdfiraznenlm va~nosti situace a staral se 0 vybSr takovych delegatfi, ktefl by skuteene stali 0 smirne jednani predevslm mezt evangelickyml vyznanlmi, i 0 spravedHvy jednaci fad. Ze synodu Jednoty v Lesne byl 46
pak poslan luterskym ucastnikiim konference obsahly list, vzesly patrne rovnez z pera Komenskeho, s pojednanim 0 hlavnich bodech spornych mezi evangeHky, tedy 0 vecefi Pane, o osobe Kristove a 0 predurceni, jak se jimi Komensky zabyval jiz v "Haggaeovi". DalSim elaboratem 0 n~lezite ordinaci odpovedel za vsecky evangeHky kladne na otazku, zda Luther a Calvin meli zakonite posll1ni k reformaci cirkve a tak i k ustaveni cirkvi oddelenych od Rima. Nijak pritom nepripominal zvltiStni vyznam bratrskeho biskupstvi. Tyto pfipravne elaboraty podavaji diilezite pohledy do bohosloveckeho a cl:rkevniho mysleni Komenskeho. Ale vysledek celeho torunskeho rozhovoru, konaneho r. 1645, odpovidal tehdejsi premire dogmatismu. Zejmena vyrazne lutersti bohoslovci osocili z veroucneho odklonu od luterskeho uceni sve vlastni smirIivejsi druhy a konference ztroskotala v samych pocatcich skutecneho jednani. Katolici mohli mluvit 0 hlubokych rozporech mezi evangeliky, ktere je usvedcuji z nejistoty v uceni. Komensky, jenz se k jednani ozval jeste splsem, dnes ztracenym, "Christianismus reconciliabiZis reconciliatore Christo" (Krestanstvi lze smirit, bude-Ii je smirovat Kristus), nljak si ucasti na cele akci neposlouzil. Musil snaset vytky Oxenstjernovy, ze se vkladal do veroucnych sporii a ze odbiha od prace pro svedske skoly. Odesel z Torune drive, nez se jednani rozbilo a spechal k pracl na ucebnicich. Do stredu let ctyricatych nalezi zejmena pocatky jeho konecneho, velkolepe rozvdeneho, vsevedneho a vsenapravneho spisu "De rerum humanarum emendatione consultatio catholica" (Vseobecna porada 0 naprave lidskych veci; kratceji mluvime 0 Dile poradnim nebo 0 Konsultaci). Na nem pracoval do smrti s velikym usilim a stale jeho nacrty prepracovaval. Slo 0 sedmidnny spis, jehoz jednotlive svazky se jiz rysovaly. Bude to dno zosnovane tak, aby tvorilo souladnou, vsestrannou stavbu, ktera se neobmezi na nic castecneho, ba ani na , vsevednou encyklopedii, ale propracuje poradou prednich bohoslovcii, filosofii a politikii universalni plan mezlnarodni organizace vsech lidskych ved. Bude stale zamereno vYchovne, jak nemohlo byt jinak u autora vyrostleho v Jednote bratrske. Bratrsky je i sam pojem a jmeno "naprava": tak se jmenovala pfirucka vydavana Jednotou k povzbuzeni jejlch udii
47
k vetsi harlivasti v kresfanskSm zivate. Zde vsak pfijde a napravu vseabecnau a ad zakladfi. Kamensky vidi patrebu zakladniha obratu, jenz by zmenil lidsky zivat vfibec ve vsech jeha vztazich; abratu k pfivadni padstatE§, jimz bude Hdem atevrena prave paznani, prave nabazenstvi a spravne usparadani spalecenstvi celeha lidstva; to' vse se stane predmE§tem parad nejpavalanejsich adbarnikfi. Bratrska je v narysu "Kansultace" i trajina viry, lasky a nadE§je, jez se azyva trajzvucnym zamerem saustredit vse, cO' mfize clavek vedet, chtit a daufat kresfanskau virau, laskau a nadeji, v jeden prajekt tahata naveha radu vsech lidskych vE§ci. Chiliasticke acekavani brzk8ha nastaleni kralavstvi Kristava jeha macnym prichadem byla prednim padnE§tem planfi bratrskeha seniara a myslitele, jerrz prO' vytauzenau tisiciletau Kristavu risi chce a musi pripravit vse, ceha je treba, aby clavek naplnil paslani, k nemuz byl stvaren, dakud je cas. Tu pavladne Kristus jaka kral pakaje, kdezta vlada antikristavskych maci, Rima a Habsburkfi, bude zlamena. Uvalni se pale prO' pfisabnast vsech dabrych lidi vedenych Kristem, ktere je treba svalat k paradam a tamta slavnem dne. Ale prataze jde a dila, k nemuz se teprve chystaji predpaklady Kristavym prichadem, je treba pripravavat je v saukrami; nelze s nim vyjft predcasne navenek. V Kamenskem vyrfista nyni vedami zvlastniha paslani, ktere se bude v dalsich Ie tech stupnavat; paslani slavneha a zaraven tlzive naracneha, jehaz tlze se jiz nezbavi. Dna pazvalna pakracavala v Ie tech ctyricatych i padesatych. Ieha dalekasahle plany se stale stykaly a srazely s danau drsnau skutecnasti. Nad vSim, cO' Kamensky padnikal a promyslel, visela atazka, jaky bude pO' vsech vykyvech kanecny vysledek svetaveha valecneha zapaleni. Ze strany SvMfi byly nejednau znavu vyslaveny zavazne sliby, ze se Cechfim jaka spajencfim a pamacnikfim v pratihabsbursk8m zapase dastane paliticke a nabazenske restaurace. Ale vsecky sluzby prakazane SvMfim z ceskS strany vajensky i sebezapiravau praci Kamenskeha nevyvazily nakanec neprizen celkave situace na bojistlch a za staly diplamatfi. Valka trvala prills dIauha a habsburska strana adalavala, i kdyz se ke SvMsku pastavila kataUcka Francie. Vzestup francauzsk8 maci znekl1dnaval Haland'any. Macensk8 zajmy zdaleka prevazavaly nad kanfesijni48
mi. Obeena unava byla pfizniva myslenee na mir na zaklade kompromisu. Nebylo jen vinou Svedll, upustili-li nakonee od prosazovani navratu k stavu z r. 1618, a tak od pozadavku osvobozeni ceskyeh zemi. Vestfdlsky mzr (1648) je poneehal v moei cfsarove, jemuz zllstalo pravo dokonat jejieh pokatolicteni. Komensky prozival tezke zklamani, jemuz dal prllehod i proslulymi dopisy svedskemu kanclei'i z 11. rijna 1648 a z 1. listopadu 1649. Ve dneeh uzkosti 0 osud naroda a cirkve jej stisnila i smrt manzelky (1648), jez mu vedle dvou dospelyeh deer, Dorotky Kristiny a Alzhety, zaneehala petiletou Zuzanku a dvouleteho Daniela. Alzhetin manzel Petr Figulus, v jehoz potomstvu pokracuje rod Jana Amosa dosud, stal se pak oporou starnoucfho tehana. Devet mesiell po ovdoveni ozenil S8 Komensky znovu s Johankou rozenou Gajusovou. V Uzke rade preeMzela na nej predni odpovMnost umrtim seniorll Iirfho Erasta (1643), Vavrinee Justina (1648) a PavIa Fabrieia (1649), misto niehz pribyl r. 1645 jako biskup jen Vaclav Loehar, jenz zemi'el pak r. 1656.
IX. Od vestfalskeho miru po zkazu Lesna Komensky nepokladal ani vestfalsky mfr za poslednf slovo. "Ac se nekterym zda, ze jiz na eestu pokoje trefili a nad zavrenim jeho triumfuji, vsak se vzdyeky zase, po tolikrat jiz, rozrazi vseeko", pravi v uvodu k spisu, jfmz se v teto kritieke doM obratil ke zbytkllm Jednoty i k sirsi verejnosti, aby ji zaujal pro ceskou vee zapomenutym hlasem polskeho prHele a obdivujiciho historika Jednoty. Ide 0 "lana Lasickeho Ristorie 0 puvodu a Cinech BratrZ ceskych knihu osmou, jenz jest o obycejich a radich, kteryehzto mezi sebou uzivajI" v latinskem pllvodnim textu i v ceskem prekladu Komenskeho s jeho uvodnfm "Napomenutim k navraeenf se na prvni lasku". Po 49
osme knize Lasickeho nasleduje rada vynatku z prvnich sedmi knih a zejmena obsirne nove "Napomenutt" [kniha rna velmi slozity titul, v dalsich vydanich zase jeste meneny). Spis, ktery polsky slechtic napsal jiz koncem 16. stoleU, nechali Bratri v rukopise, az jej Komensky odkryl ve vratislavske knihovne Karla Zerotina a vydal jej (1649) "pro potrebu pfltomnych casu". Nastavuje jim vzor otcu jako zrcadlo a pobfdku k nasledovani zvlazenym synum a vnukum, kteff v exilu povazUve opustili Iasku ke klenotu Jednoty, k radu a kazn1. Vsak prave proto tresta Buh svuj lid a nedopoustr jeho navrat do vlasti. Stale je otevrena moznost napravy v opravdovem pokanl. Necht kazatele i lid projevi zive bratrstvf jak mravnf horlivosti, tak tim, ze se uprostred soudobych hadek 0 vfru budou brat stredni cestou mezi evangelickymi konfesemi jako poslove vzajemneho porozumeni a smiru. Velmi pusobiva kniha vysla znovu jeste peci berHnskych exulantu (1765) a pusobila na oziveni bratrskych tradic mezi ceskymi evangeUky v 19. stoletI i po roce 1918. Jak zvHistni, a prece pochopitelna situacel Horlitel pro nastoleni obecneho miru se chveje pfi myslence na konecny zdar miroveho jednani v Miinsteru a v Osnabriicku, protoze hrozi polozit nahrobni kamen na ceske (isiH 0 svobodu. Skutecne zklamala i posledni nadeje na revizi mfrovych podminek ve prospech Cechu pfi ratifikaci mirovych smluv r. 1650. Z puvodniho zastupu exulantu slechtick8ho a mesianskeho rodu zbyvalo jiz malo takovych, kteri by mohli mluvit za vycerpany ujarmeny narod. Kdo z vyssich stavu zustal ve vlasti, zustal i ve vire poddan cisari. Posledni zbytky svobodnych Cechu vernych reformacnimu odkazu odesly do ciziny, kdyz bylo jasne, ze cisarska viada dokoncl protireformaci. Kdo se ozve za narod srazeny na pokraj hrobu? Tu se ujima siova senior Jednoty bratrske, poctem vzdy tak nepatrne, v niz vsak stale zilo v8domi straznych odkazu Husova, a promlouva knizkou prostince vybavenou, jejfz hlas spoluutvari dejiny ceskeho lidu az podnes. Je to "Ksatt umtra;lcl matky Tednoty bratrske" (1650). Je urcen predevsim Jednote. Jejl cesky, matersky kmen se chyli k zaniku, zatimco jeji polska vetev jests trva. Stavi tedy Matka (Jednota ceska) kolem sveho smrtelneho loze sve ditky, aby jim rozdala sve duchovni dary - jinych 50
nema - a aby je podle stupne jejich vernosti nebo zpronevery tesila ci karala; vsecky pak, i Jednotu polskou, vede ku po,kani a k naprave. Kazatele Jednoty, rozptyleni v exilu, necht slouzi jinym evangelickym cirkvlm jako hlasatele pokoje. SVou dosavadnf cestu necht reviduji i jine j ednoty (dUel cirkve), fimska, luterska, helvetska. Cesky narod necht pfljme od Jednoty bratrske vsecky jeji statky, ktere Komensky shrnuje v proslule sestero: je to laska k ciste Bozi pravde, touha po jejim vzdy lepsim chap ani, laska k fB.du a kazni v cirkvi, konecne sjednoceni CecM. k spolecne sluzM Bohu, snaha po vytl'ibeni matel'skeho jazyka a lepsi cviceni mladeze. Cini tak ve vii'e, ze Bilh da po prejiti vichfic hnevu hflchy zaslouzeneho opet politickou svobodu ceskemu Udu, jehoz vlastnim pokracovatelem jsou tedy ti, ktefi se pfidrZi pravdy BozL V uzkostnem postaveni techto let se vratil Komensky ke spisu z pocatkil poMlohorske Usne tfeUm dllem "TruchUveho" s nadpisem "Rvanz hrdlil5ky, v rozsedlinach skalnzch a. skr-y§i przkre dlouho zustdva;fcf" (1651). Na rozdH od prvnfch dvou dHil nepoust! se zde do disk use s Rozumem a s Virou. Proste se modli; se steskem i s dilvernosti, s nafkem i s pokornym odevzdanim do ruky Hospodinovy. Knizka plna biblickych ohlasil a citatil nalezi jako literarni vytvor k nejkrasnejsim projeviim, ktere vzesly z pera Komenskeho. Ani v tomto spisku pinem zalostneho upenf neprevlada zoufalstvL Vltezi nadeje. Peeet vlozena na kamen nad jamou Danielovou ratifikaci vestflllski3ho miru neni zaverem einil Hospodinovych. I z teto jamy zahynutl budou verni volat a ocekavat "nejakeho Daria" k svemu vysvobozenL Kdo to bude? Zklamali-li Svedove, nepfljde vysvoboditel od vychodu? Bratfi usedli na Slovensku styskali, ze jim Ozka rada soustfedena v Lesne nevenuje dosti osobni peee. ZMali 0 nllvstevu nekoho z lesenskych pfednich Bratfi. Na fade byl nejdele fungujici senior, Komensky, tim spise, ze slo 0 Bratry vystehovale z Moravy. Tehdy patrne prosel z Lesna potaji naposledy rodnou Moravou, aby 0 velikonocich r. 1650 za hojne ucasti i z Moravy posvetil ve Skalici novy bratrsky chram a l'idil schilzi knezi a aby navstevou reformovaneho seniora v Trnave utvrdil dohodu slovenskych Bratfi s cirkvi helvetskeho vyznllni 51
v Uhrach, ktera Bratry pi'ijala pod svou zaStitu. Znacny pocet Bratri nasel t1tociste na povazskych statcich knizat Rdk6czyu, ktei'i ze sveho sedmihardskeho knizectvl a z vychodouherskych drzav poskytovali jiz dlouho mocnou oporu uherskym prote<;tantum. Bratri zactali Komenskeho, aby pro udrzeni pi'izne knizeci rodiny - knezny-vdovy Zuzany a jejich synu Zikmunda a Jii'fho - navstivil i jejich sidlo v Blatnem Potoku [Sarospatak). Pi'ivolil, ac pro vzdalenost zprvu se zdrahanim. K zvlastnimu zajmu 0 seznameni s nimi jej pi'ivedl jeho nekdejsi, 0 ctyi'i roky starsi spoluzak Mikulds Drabtk, rodem ze Straznice, bratrsky knez zijici v exilu v povazske Lednici. Ac pochazel z bohate rodiny, na vyssi skoly se nedostal a snad na ne nestacil; mel vsak dar pusobiveho kazatele. Jako exulant se k Htosti spolubrati'i zabyval obchodem a zarmucoval je laskou k penezum a pitim. Zarazela i jeho panovacnost a podmanivy vliv, jimz ovlactal nektere povahy, jine vsak odrazel. Navrat pi'edbelohorskych pomeru vyhliZel zi'ejme i proto, ze se nemohl smii'it se ztratou rodicovskeho majetku. Pro sve chovani byl na cas zbaven knezstvL Jeho zasadni protii'fmsky postoj byl vsak upNmny. Od r. 1638 mel obcas videni pi'edpovidajici porazku a potrestani Rima a cisai'e, restauraci ceskomoravskych pomeru a Jednoty bratrske ve vlasti. Casem upi'esnil sva proroctvi pi'edpovMi, ze jejich vykonavatelem bude knize Jii'f 1. Rakoczy, jenz tehdy valCil s cisai'em, a ze se stane uherskym kralem. R. 1645 vsak JiN uzavi'el s videnskym dvorem separlitni mir, jimz mela byt zarucena svoboda evangeHku [obojiho vyznanf) v Uhrach bez ohledu na ceske zeme. Brzy potom zemi'el. Tu prohlasil Drabik jako vyrok Bozi, ze knize byl potrestan pro nesplneni Boziho rozkazu, a proroctvi pi'enesl na jeho syna Zikmunda. Drabik skutecne vei'il v pravost vnuknuti a vzkazu, i kdyz ve svem okoli dochazel malo viry. Nevei'il jim zprvu ani KomenskY. Nyni vsak k nemu Mikulas pi'istoupil s prohlasenim,ze mu Buh pi'ikazal, aby zapisy o nich odevzdal Komenskemu. Komensky se do nich zacetl a uvei'il jim. Co zalezi na mravnich nedostatcich prorokovych, mluvi-li jeho t1sty Buh? Pi'ijal za Boz1 rozkaz, aby byl Drab'ikovi pobocnikem a sii'itelem i tlumocnikem jeho vYroku. Z teto viry a z toho zavazku se nikdy nevymanil. Daval se Drabikovymi vyroky urcovat ve vsem dalSim pOlitickem jednanL Zajel
52
tedydo Potoku, aby na knizeci dvur pusobil ve smyslu vesteb lednickeho proroka. Byl pfijat s uctou jako znamenity ueitel. Rozsafna knezna rozumela cene vzdelani pro zemi pod tureckym vrchnim panstvim pomerne opozdenou a pozadala jej, aby povznesl jeji skoly. Bratrsky biskup pfijal toto poslani za souhlasu vedeni Jednoty z duvodu, ktere jsme uvedli, a ujal se prace s pohotovym porozumenfm pro potreby zeme jemu do te doby vzdalene. SestavH skolske rady a pravidla mravu, vhodna za vzor kdekoli jinde. Hodlal uzft prilezitosti k vybudovani skolske akademie jako vzorne pansoficke skoly. Chapal se novych metod. Jiz v Lesne upravil pro skolni jeviSte hru "Diogenes Cynicus redivivus" (Kynik Diogenes znovu nazivu, 1637), s mensfm zdarem pribeh Abrahamuv (Abrahamus patriarcha, 1639). V Potoku pokraeoval v dramatizaci svych "Dveri jazyku", kterou zaeal na jeviSte uvadet jeho nastupce v reditelstvi lesenskeho gymnasia, eesky rodak Sebestian Macer. Tak vznikla "Skola na jevisti" (Schola ludus), ktera byla v Potoku provozovana s velikym uspechem r. 1654 a tiStElna r. 1656. Zejmena proslul Komensky nejznamejsfm svym dilem techto let, "Svetem v obrazfch" (Orbis pictus, 1653/4), kde uei jazykum i vecem v obrazkove ueebnici, sestavene tak, ze se predmetu za predmetem, deji za dejem venuje obraz, vysvetleny latinskym a nemeckym popisem nebo vykladem; eislice pfi jednotlivych vecech nebo eastech zobrazenych veci se opakuji v obou jazycich. V dalSich vydanfch byly pfipojovany k latinskym vykladum vyklady v jinych jazycich. Potocke etytletf (1650 az 1654) znamenalo velmi vyznamny usek jeho skolskych praci. Pamatoval vsak stale na sve, jak vetil, poslanf vedle Drabika. Utvrzoval se ve vire v jeho slova a tim posiloval i jej k dalsim vestbam, zatim co mnozi Bratti na Treneansku sledovali jeho einnost s rostouci neduverou. Aby vyhovel Drabikovu natlaku, snazil se pfimet knizete Zikmunda k valeene akci proti Habsburkum, zvlaste kdyz se dojednala svatba Zikmundova s JindriSkou, dcerou po Fridrichovi Falckem. I obratil se Komensky, jenz pak knizeci snoubence oddal, na knizete s memorandem, v nemz sam vystupuje v uloze proroka jako nekdy Natan vuCi krali Davidovi ("Sermo secretus Nathan ad Daviden", Tajna ree Natanova k Davidovi, 1651, doplnena vzapeti 53
kratkou "Reei jeste tajnejsi"), aby Zikmunda pohnul k davldovsky stateenemu boji, jenz dopomfize i jinym ujarmenym sousedfim ze jha clsarova. Zaroven kladl knlzeti za iikol praci pro vsevMne plany. Ani knize, ani jeho matka nepokladali vojenske podniky za rozumne. Drabik doprovllzel sve vestby hrozbami pry bozskymi - a mladll knezna po trlmeslenim manzelstvi zemrela, Zikmund pak ji pocatkem r. 1652 ve smrti nasledoval. Drabik dovedl sveho pritele presvMeit, ze se jeho vestby plnl prllve temito ran ami a uklactal nynl: naplneni rozkazfi domnele Bozich Jmmu, Zikmundovu nastupci. Jednim z prostredkfi, jimiz mel byt Jm k boji povzbuzen, byl spisek jemu ureeny "Gentis felicitas" (Stesti naroda, 1654). Vynika konkretnosti a praktickym smysiem pro zajmy statu 1 otevrenosti, s niz odhaluje stiny uherske spoleenosti. Proti tomu podava navrhy, jak odpomoci nedostatkfim hmotnym a socillinim i nizke vzdelanosti, aby pak vybidl knizete k valce podle zjevenych plaml Bozich. Po dIouhych odkiadech se Jm skutecne dal do vaIky, ovsem jinde a v jine politicke konstelaci nez Komensky ocekllval - a s naprostym nezdarem. Nicmene vydal nas Komensky sve "stesU naroda" tiskem r. 1659, kdyz jiz bylo 0 nezdaru vypravy rozhodnuto. Jak se vyvinuly udlliosti techto peti let? Poeitalo se s udalostmi plnymi napetl. V klizlini 0 Enochove chozeni s Bohem (Gen. 5, 21-24) z r. 1656 pripomina Komensky, ze rok 1656 od stvoreni sveta byl rokem potopy sveta, nekteri chronografove pak pry do letosnlho roku kladou pocatek sedmeho tisicileti od stvoreni Adama, coz snad lze uvest na podporu nadeje, ze nyni bude zkroceno pleme Kainovo a nastolen vek zboznych Enochfi. Hlecfme vsak zllrovefi ke konkretni politicke situaci. Uprostred let padesatych vstoupilo na dejiste se snahou 0 mocensky rozmach znovu Svectsko. Kralovna Kristina se 0 vlactu prilis nezajimala. R. 1654 se zrekla trfinu a vstoupila v Rime do katoIicke cfrkve. Tehoz roku zemrel kancier Oxenstjerna. Kristininym spoluvladarem a pak nastupcem byl Karel Gustav, prosluly vojevfidce. Se svym prlbuznym z rodu Vasovcfi Janem Kazimfrem, kralem polskym, soutezil 0 polsky trun. R. 1655 vstoupil do Polska s narokem na polskou korunu a rychle ovladl temer celou zemi, zmltanou v predchozich letech nepokojem, ba rozvratem za vpadu ko54
zaku i Tataru. Mnozi Polaci jej prijimali ochotne v nadeji, ze da zemi ziidoucf upokojenf. Ale jeho vojsko si poeinalo jako v dobyte zemi a vzbudilo odpor lidu i nesetrnosti vuei katolickym chramum. SVedske uspechy byly rychle podvraceny a sympatie ziskal opet Kazimlr. Valka, ktera znovu zpustosila Polsko, se skoncila odchodem SVedu a abdikaci Karla Gustava na polsky trun. Za svedsko-polske valky trpiHi BratN vaIecnymi zmatky s celou zemi. Hledeli zachovat neutralitu, nemohli vsak utajit sympatie s evangelickym kralem a neprihlasit se k nemu v dobe, kdy byl vetsinou panstva, i katolickeho, za krale uznavan. Komensky nadto videl ve svedskem krali noveho Gustava Adolfa, jenz nyni splni Drabikova proroctvi 0 pomoci, ktere se Rak6czymu dostane ze severu v bojich 0 vytrzeni evangeliku z rimske moci. MfH vsak oei otevreny pro skuteene pomery a nebyl ochoten velebit v:ltezneho krale jen pro jeho v:ltezstv1. Na nalehani kralovych stoupencu - pro Karla Gustava se vyslovil i pan Lesna Bohuslav Leszczynski, tau dab au jiz katolik - napsal "Panegyricus Carolo Gustavo" (Chvalorec na Karla Gustava, 1655). Nepodlehl pochlebnictvL Projevy ucty a obdivu brzy ve spisku ustupuji vaznym slovum rad, napomenuti i VYstrah, aby byl polskemu narodu spravedlivym kralem. Stara bratrska zasada, ze kazatel Boziho slova je povinen vest vrchnost sveho vyznani, aby se pokIadala za nastroj vUle Bozl a zbozne dbala Boziho zakona, vyzniva tu z dustojne, statecne reci bratrskeho biskupa. Zada krale, aby settil svobod a prav pro vsecky, i pro poddane, ovsem i svobody nabozenske, a aby respektoval polsky narod v jeho nejlepsich vlastnostech. Ale v rozjitteni mysli nebyva slysen hlas vedouci ku pokoji. Lesno se ptfstiho roku ocitlo v ohnisku vasnivych boju. Koncern dubna r. 1656 jim padio za oMt. MiHtane, vetSinou Bram, prchli z mesta jeste veas, zachranili vsak malo ze sveho jmeni zniCeneho nepi'ateli a pozarem. Dtekem do blizkeho Slezska se zachranil i Komensky a vypsal pak latinskym spiskem pohromu mesta jeste r. 1656. Obsahly a bolestny je seznam jeho spisu, ktere tehdy v rukopisech padly ohni v plen. Nektere se prece zachranily. Bylo treba starat se 0 nove uprchliky, nez se mohli vratit a mesto obnovit. A rift Rak6czy? Situace v Polsku jej zlakala k vpadu pres 55
Karpaty. Vystupoval jako spojenec Karla Gustava i v soutezi s nim. Po docasnych l1spesich vzbudilo i jeho vojsko nelibost Polaku a vyprava se skoncila r. 1657 llplnym neuspechem. R. 1660 ztratil zivot v boji s Turky, ktere si jako jejich neposlusny vazal svymi vaJecnymi podniky znepratelil. Kratce pred nim zemrel i Karel Gustav po valce s evangelickym kralem danskym a v nepratelstvi s evangelickym Holandskem. Kde byly predpovecti Drabikovya nadeje na novy spolek protestantskych mocnosti proti Vidni a Rimu? Ne, Komensky nebyl doory politik a skutecnou situaci nepoznaval. Slozil nadeji v pomoc panovniku, kteri sli za vlastni moci a ztroskotali. Postaveni ceskych exulantu v Polsku i v Uhrach se akcemi obou vladaru jen zhorsilo. Snahy Komenskeho posilnit je diplomatickym jednanim vyznely naprazdno. Ve vire v Drabikovo prorocke poslani vsak otresen nebyl. Na vytku, ze se Rakoczy stal oMti jeho proroctvi, odpovMel (1658 J spiskem "De principis Transilvaniae ruina" (0 padu sedmihardskeho knizete), prikladaje vinu na neuspechu jeho neposlusnosti: Drabik jej prece varoval pred valkou bez souhlasu Turku zakazoval mu usilovat o polskou korunu. Politicka cesta Komenskeho se nam jevi cestou plnou omylu. A prece, co podnetneho obsahuji jeho spisy vznikle prave v jeho potockych letech a jak plodna se po sto triceti letech osvectcila potocka tradice, ozivena prichodem reformovanych tolerancnich kazatelu z Uher do nasich zemi!
a
x. V Amsterodame Lesensti Bratri se po case do mesta vrB.tili a obnovili sve do my i sbory. Komensky se pres Nemecko odebral na pozvani Vavrince de Geer do Amsterodamu, jenz se mu, ctyriasedesatiletemu, stal na zbyvajicich ctrnact let zivota domovem. Byl zde prijat s uctou jako ucenec a pedagog. Mestska rada se postarala o naklad na soubor jeho didaktiokych spisu (Opera didactica omnia, 1657-58). Edice jii proslulych spisu doplnena spisy
56
prve tiskem nevydanymi nebo nove sepsanymi mu zjednala nove pocty. Sve knizni dno doprovodil v tomto souboru zpravou 0 vzniku a postupu svych spisu. Soucasne pracoval na publikacich vsevednych praci a na jejich pokracovanL Se spisy didaktickymi mely vlastne tvorit jeden myslenkovy celek. Brzy (1656] sly de Geerovym nakladem do tisku prvni dva uvodni svazky "Konsultace", "Panegersia" (Vseprobuzeni] a "Panaugia" (Vseozarenf]. Nektere spisy, ktere mely puvodne tvorit soucast "Pampaedie" (Vsevychovy], ureene rovnez pro "Konsultaci", vysly zatim v sebranych spisech didaktickych. Tisk se vlekl po leta a Komensky zarovei'l. shromazdoval a trfbil material pro daISi svazky. Ale i do Amsterodamu pusobil na Komenskeho Drabikuv vliv. Drabik oeekaval za slibneho prub8hu svedske valecne akce, ze Karel Gustav i Jm Rak6czy potahnou proti Vidni, a nalehal na Komenskeho, aby nemeskal s vydanim jeho proroctvL Tu zemrel (1657] cisar Ferdinand Ill. Komensky poslechl a spojil proroctvi Kotterova, Poniatovske a Drabikova v latinskych prekladech v sHny svazek pod nazvem "Lux in tenebris" (Svet10 v temnostech] jako hlas Slezana, Cesky a Moravana z let 1616 az 1654 a vydal jej "k poteseni utistenych na rozkaz bozske vestby roku pocinajiciho vysvobozeni 1657". Edice byla mlnena jako rukopis a rozeslana v tistenych exemplarich jen uzkemu kruhu osob. Nicmene vzbudila sirsi pozornost nez mohlo byt pro Bratry na Slovensku pokladano za zadouci za rostouci moci cisarovy a pak za slabnouci ochrany sedmihradskeho vevody. Smrt Ferdinanda Ill. znamenala jen, ze nastoupH novy, uspesny panovnik v Leopoldu I. Jeho vlacta se vyznacovala vitezstvimi nad sultanovymi vojsky a vzrustem cisarske moci v Uhrach, kdezto Komensky poeHal s tureckou pomoci proti cisari v nadeji, ze se moslimove obrati ke krestanstvi proto i chystal preklad bible do tureetiny. Turci zustali pfi koranu a jejich trestna vyprava do Sedmihrad proti Jmmu II. obnovila hruzu jejich jmena, stejne jako jejich zhoubny vpact do rodneho kraje Komenskeho r. 1663. Sympatie pro ne musHy bratrskeho seniora kompromitovat. Spatnym odhadem skuteenosti prenasel sve nadeje take na francouzskeho krale Ludvika XIV., v nemz ovsem cisari vyrustal mocny nepritel. Precenil dosah docasneho napetl mezi 57
kralem a papezskou stolicf. Z toho hlediska psal r. 1657, a r. 1665 v nov8m zpracovanI vydal tiskem, politlcky traktat "Syl-
Iogismus orbis terrarum practicus" [Prakticky log icky zaver o sVetov8 situaci J s zalobou proti rimske kurii a proti cfsafi jako rusitelfim vestfalskeho mlru. Obracl se tu predevsim proti papezi Alexandru VII. s nedolozenym podezrenlm, ze vsude podnecuje valku proti protestantskym mocnostem. Ve skuteenosti byl papez v te doM velmi Usnen Ludvlkovou rozpinavosti, jenz v nejmensim neminil podporovat evangeHky, ba stal se po case jejich krutym utlaeovatelem. Komensky se musil brzy branit pro slrenl drablkovskych proroctvi pred verejnostL Odtud jeho obSlrna "Historia reveIationum" (Dejiny zjeveniJ z r. 1659, kde predevsim haji moznost novodobych zjevenl, snazl se potvrdit verohodnost proroctvi, kterym, jak ujisfuje, sam uvefil po vnitrnim zapase a jez nevedou k valkam, nybrz chtejf jim predejlt. Ale jeho vyvody nepresvMeovaly. Byl velmi doteen, kdyz prot! nemu vystoupil jeho nekdejsl lesensky zak MlkuIas Arnold kritikou "Svetla v temnostech" s pfikrymi vytkami, ze misi veci lidske s bozskymi a ze zeslabuje jedlneenou autorltu Pisma, hlasa-li, ze Bozi slovo potrebuje novodobych dodatkfi revelacemi, ktere Komensky rozhlasuje. Stary ueitel odpovMel knihou "Vindicatio famae et conscientiae" [Obrana dobreho jmena a svMomi, 1659 J. Haji se tu - v te veci pravem - i proti nareeni, ze svou "Chvaloreei na Karla Gustava" zpfisobil pad Lesna. Dobre jmeno Komenskeho jako vMce a pedagoga ovsem trpelo invektivami, ktere si svou virou v proroctvl pfisobil, i kdyz v ni nebyl osamocen a Drabik se tesil dfivere i stMrym podporam az i z Anglie. Hajit se musil i pred spolubratry. Obrana vlastniho jednani v poslednich 1etech tvofi znaenou cast knizky, kterou vecne navazuje na "Ksaft", vydal ji vsak jako etvrty a posledni dH "Truchliveho". Vsecky etyfi dHy spojuje postaveni v nove a nove tisni, i nova nadeje v Bohu, jenz staei z teto tisne vytrhnout svfij lid. Tentokrat jde 0 "Smutny hI as zaplaseneho hnevem Bozzm pastyre k rozplasenemu hynouctmu stadu,ostatni [tj. posledni] jizrady danim se vsechnemi se zehnajici" (1660 J. Jednota konei zrejme svfij Mh a pisatel, "posledni oveince tohoto strazny", nemfize jiz ani zabezpeeit, kdo se po 58
nem ujme jejiho vedeni. Vytykaji mu, ze pry Bratry tesil nesplnenymi nadejemi a daremnymi sliby. Vina vsak neni v Bohu, ktery svym slovem neoklamava, ale v nekajicnosti tech, kdo si nepravem osobili Bozi zaslibeni, aniz db ali na Bozl hrozby a napomenuti. "Bozi navesti", shrnuta ve "Svetle v temnostech", maji mnoho podobneho s 'vyroky izraelskych prorokfi. I jejich slova hrozila tresty, ktere pak Bfih z Iasky promijel, a sliboval vysvobozeni, k nemuz pro nekajfcnost lidu nedoslo. Vadi i lidska nechapavost k Bozimu slovu, a falesnym prorokem je nas hloupy rozum, jenz si spravne slovo Bozi spatne vykIada. S nezdolnou nadeji hledi pastyr az k mori zaplaseny budoucnosti vstrfc. Bozl sIava nebude umensena, i kdyz Jednota zanikne. BoN-Ii Bfih z gruntu, chce stavet veci z gruntu nove. Postavf novou Jednotu, jez netusene prekroci meze dosavadni Jednoty bratrske. Znovu a znovu vsak bude prorazet ve vyrocfch Komenskeho ocekavani, ze prece, prece, proti nadeji, ceM jeho Jednotu podle Drabikovych vesteb obnoveni v pfivodni podobe. V teze doM (1659) se Komensky vratil k starsfm spisfim, ktere kdysi psal proti socinianfim, jednak aby odpovedel na jejich nove pokusy zlskat jej pro antitriniUlrstvl, jednak aby osvedcil, ze chce do smrti setrvat v proste vire ve smirci oMt Berankovu, jak v nove psane predmluve k tisku "De christialt norum uno Deo (0 jedlnem Bohu krestanfi) prohlasuje. Lekar Daniel Zwicker z Gdanska, nynl pro vfru vyhnanec v Nizozemi, zamfril na Komenskeho vyzvou, aby povazil, ze by se dosahlo smireni mezi krestany, 0 nez usiluje, kdyby se zrekli vlry v Kristovo bozstvl. (Irenicum irenicorum, 1659.) Komenskemu byla naopak jedinym moznym zakladem jednotneho krestanstvl vira soustredena na Kristovo bozstvl. K tomu vytykal socinianfim, ze v Polsku velmi uskodili protestantismu svym odklonem od krestanskych zakladfi a varoval pred jejich prop agandou, kdyz ji nyni rozsfrili na Holandsko. Ac nerad ztracel cas, kladl si za ukol Zwickerovi na jeho opetovne vypady odpovedet nekolika spisy, z nichz nejrozsahlejsi je "De iterato sociniano Irenico iterata ad christian os admonitio lt (Opetne napomenutf krestanfim 0 opetnem socinianskem Irenlku, 1661). Zaroven rozebral i sociniansky katechismus, jenz jej kdysi v mlad-ych letech znepokojil, aby proti nemu postavil uceni 59
reformacnich cirkvi, apodal timto "Zrcadlem socinianstvi" (Socinianismi speculum) prirucku k vyvraceni socinianskych tez1. Jako Zwicker, tak i Komensky prohlasuje, ze sve vyklady stavi na zdravem rozumu, na Pismu spravne pochopenem a na spravne tradici. Rozumove duvody mu pIaU pro dukaz 0 spravnosti uceni 0 bozstvi Kristove. Prechazl na pole tzv. prirozene theologie. A jeste tehoz roku (1661) se pokusil zap us obit na Zwickera novym zpracovanim velmi stareho spisu, jemuz dal nazev "Oculus fidei, Theologia naturalis sive Liber creaturarum"
(Oko viry, prirozena theologie cHi Kniha stvoreni). Napsal ji v 15. stoleU spanelsky ucenec Raymund ze Sabundy, aby vyrovnal napetl mezi svetem milosti a svetem prirody. Komensky chtel pomoci teto knihy vylozit obsah Pisma vetami rozumovymi, aby tak vysel vstric nekrestanum item, kteri mezi krestany - prave i sociniani - necM.pou tajemstvi viry v Krista. Jim necht spis znovu vydavany poslouzl; vede ctenare od prirody k nejvyssim krestanskym pravdam, a pak ve druM casti uvadi obsah zjeveni podavaneho bi'bU v soulad s prirozenymi pravdami. Odpurci si byli v mnoha vecech bHzko, jestlize i Komensky ve svem mysleni vymezil tolik mista rozumovym duvodum. Svou virou vsak zustaval zakotven v Kristu jako v bozskem spasiteli. Dovedl sevrit do jednoUciho pohledu i sve vyznani Krista i sve pokusy 0 pochopeni Bozich veci smysly a rozumem, a tak podeprit krestanske vyznani racionalni apologi1. Opakuje tu ostatne jiz i zakladni vety sve "Fysiky". Pri vsech techto myslenkovych cestach, jimiz se od starsi bratrske theologie odklanel, lnul Komensky verne k Jednote a vytrvale jf slouzil. Pecoval 0 jeji ostatky, 0 vdovy po kazateUCh, 0 studenty bohoslov1. Pocet udu Jednoty se mensil, takze k rizeni jeji ceske vetve staCil po nekolik let (1656-1662) sam, nez nasel mladsiho druha a v nadeji nastupce v seniorskem (biskupskem) Made ve svem zeti Petru Figulovi. Nicmene zustal poslednim seniorem ceske Jednoty: Figulus zemrel v lednu r. 1670. Polska vetev Jednoty trvala dale. Pritom Komensky stacil pecovat 0 Jednotu svou literarni produkci, aby se Bratrfm ozyval svymi spisy jako jejich pastyr, aby doplnil mezery v nabozenske literature pro ne, a jeste se obracel 60
k evangelickym cfrkvfm vubec s poukazy k duchovnfmu bohatstvi Jednoty a odkazoval jim jeji statky jako stastnejsim dedickam. Bratri rozptyleni z Lesna ho zadali 0 postilu. V tom jim narychlo vyhovet nemohl. Pripravy ke kazanlm za vice nez ctyricet let mu shorely v Lesne. Mohl by jen poukazat k nekolika samostatne vydanym kazanim. V jednom z nich (,,0 vymitani dabelstvf", 1649 J nas upouta zminka, ze "nikdy na to mfsto, odkudz se jmenem Bozim a za Boha mluviti rna, bez Mzne a strachu vstupovati nezvYkl". R. 1663 dal vsak znovu do tisku svych jedenadvacet kazanl postnlch a velikonocnlch, vydanych poprve r. 1636. Mfsto postily vydal vsak jiz r. 1658 davno phpraveny "Manualnlk". Volil prirucnf kapesni format, jehoz se v techto amsterodamskych ceskych tiscich zpravidla phdrzoval, uzil uspornych zkratek. Zaroven poslouiil podobnou dvoudflnou "Branou do bible" (Janua in biblia sacraJ latinskym ctenarum. V priStlm roce (1659J vysel z amsterodamske tiskarny cesky notovany kancional Komenskeho, konecne dno jeho praci ph ceske duchovni pisni. Komensky byl i v pr6ze mistr ceskeho slova, rozumel zasadam poetiky a byl nadany Msnik. Teorii ceskeho verse venoval jii v prvni doM lesenske pojednani ,,0 poezi ceske". Jeste drive zacal prevadet biblicke zalmy do casomernych forem; jsou jen zcasti zachovany. Zachovany jsou jeho myslenky 0 novem vydani ceskeho kancionalu z let 1633 a 1640. Tiskem vysly jeho "Pisne nektere ndbozne" r. 1640. Prnezitostne verse psal k pohrbu seniora Jana Cyrilla (1632 J i PavIa Fabricia (1649 J. Svym "Kancinalem., to jest knihou zalmu a pisni duchovnich" navazal na bohatou tradici bratrskych zpevnikfi, jak vychazely tesne do let belohorskYch. Jejich posledni vydani pronikave prepracoval. Na prvni misto postavil Strejcovy zalmy, jejichz text malicko opravil, a pridal radu dalsich parafrazi starozakonnfch oddnu, zvlaste cele Pisne Salomounovy, i novozakonnfch. DaISi pisne seradil podle promyslene osnovy. Jako projev ekumenismu pOjal mezi ne i preklady z poIStiny a z nemciny. MnoM pisne prelozil nebo slozil sam, dbaje co nejvice jejich jazykove vytrfbenostL V predmluve vylozil svuj zasadnf pohled k zalmum i k duchovnfm pfsnfm. Celek tvori klasicke dno ceske duchovnf poezie. 61
Ale pastyI' Jednoty, jeni kdysi slouiil fulneck6mu sboru, poilidil (1661) i vydanl jejlho nemeckSho zpevnlku v nov6 llprave, kterou nazval "Kirchen-Haus-und Hertzens-Musica". K plsnlm zde pfidal ialtar Abrahama Lobwassera. I z Amsterodamu pamatoval na polske spoluvyznavace a postaral se jim a edici bible (1660). R. 1661 vydal cesky velky bratrsky katechismus, beze zmeny
a bez vlastniho doprovodu, kdeito fulneck8rnu sboru venoval zcela nove slozeny katechismus n~mecky, 0 nemi jsme se jii zminili. R. 1662 si opatril - kupodivu s nesnAzemi 0 zachovaly exemplar - bratrskou konfesi ("Confessio aneb poiJet z vtry a uiJenz i naboienstvz Tednoty BratFl iJeskych") , nikol1 v~ak v jejlm poslednlm cesk6m vydAni z r. 1607, nybri ve star~lm zneni z r. 1564. Pripravil ji k tisku s jlstymi llpravami "oveckam narodu sv6ho", "aby pro vfru a vyznAnf jl trplc, proc vlastne trpi, tim jasneji rozumeti v~lckni se uclli" a doprovodil ji "Dalszm napomenutzm rozptylenym ostatkam Tednoty". Zde vede spolubratry nad jednotlivymi clanky konfese ku pokAnl, ze si poznan6 Boil pravdy dosti nevAiili, a znovu je ujisfuje Bozim milosrdenstvim. Konfesi samu pilijala ceskobratrskA cirkey evangelicka pri sv6m ustavenl r. 1918 za svou (vedle Geskeho vyznanl z r. 1575). Slozity byl vznik knihy, ktera svymi pocatky paUl jii do tilicatych let, ale do rukou ceskych ctenarii dospela teprve v letech sedesatych. Bratili byli r. 1632 z Anglie vybfdnuti, aby svetovou veI'ejnost upozornili na proiit6 utrpenf sv6 cfrkve jeho vypsanim pro anglick6 martyrologium Johna Foxe z r. 1559, jehoz nove vydanl se chystalo. Komensk6mu byla sveilena konecna redakce tohoto spisu, jeni se kolektlvu autorii (vynikal v nem nekdejsi betlemsky kazatel B. Adam Hartmann) velmi rozrostl obsahlym llvodem a dejinach cesk6 clrkve ad pocatku kresianstvi v cesk6m narode se stalym zretelem k jejlm mucednikiim. Obsazna latinska kniha byla hotova pI'His pozde, nez aby jeste mohla byt zarazena do Foxova sborniku. Vysla tiskem samostatne poprv6 r. 1647 v Leydenu jako "Synopsis historica persecutionum ecclesiae Bohemicae". Prvnl cesk6 vydanl z r_ 1655 (preklad Hartmanniiv s nazvem "Historie a tezkych protivenstvich clrkve ceskS") shoilelo v Lesne. Do oMhu se dostalo teprve vydanl poI'lzene Komenskym r. 1663. Kniha 62
sepsana v prvnf casti na zaklade stars! literatury, v druMm dne puvodne naspech sestavena podle cerstvych zprav a dokumentU, rna nektere metodicke nedostatky a vecne omyly, nalezf vsak mezi nejpusobivejsf spisy z ceskych dejin. Zaujala na mnoho gene
skem znenI (1660) a rovnez latinskym "Radem cIrkevnIm Jednoty bratrl ceskych", jejz doprovodil "Strucnymi dejinami cirkve slovanske" (Ecclesiae Slavonicae... brevis historiola) a "NapomenutIm cIrkve ceske na adresu cIrkve anglicke o statku jednoty, radu a kazne i poslusnosti" (De bono unitatis et ordinis . .. paraenesisj take v r. 1660. "Strucne dejiny" mely nahradit uvod k "Radu" vykladem 0 dejinach ceske cirkve a zvlaste Jednoty s hojnymi doklady 0 tom, jakeho uznani Bratri pro sve rady dochazeli. Nejde tedy 0 rovnomerne rozvrzene ceske, tim mene slovanske cIrkevni dejiny; take nejde o praci piivodnL Vynikaji vsak svezim podanim a zapiisobily na sirokou ctenarskou obec v zahranici podobne jako "Historie o tezkych protivenstvich". "NapomenutI" [Paraenesis) promlouva do angUckych pomerii se stejnou tendenci a kriticnosti jako "Independentia". Kniha jako celek prostredkovala poznani bratrskych tradic a zvlaste radii Jednoty tern, kdo v dalSich generacich i mimo Anglii usilovali 0 reformu cirkve a zivota v nL Vira ve videni Drabikova zrejme tedy Komenskemu nezastirala pohled k vyznamu cIrkve a k jejim potreblim, stejne jako zajem 0 cirkev a 0 jeji spravu netlumil jeho stale ocekavanI novych proroctvL Az do Amsterodamu sdeloval sva videni ve snu tichy lesensky exulant Stepan MeltS z Prahy, krejcI, a Komensky jim veril, prekladal je do latiny a tiskl na pokracovani [1659-1665). Jsou namnoze odrazem ucty Melisovy k bratrskemu senioru. R. 1663 vydal Komensky obsahly vytah ze "Svetla v temnostech", prodlouzeny do soucasnych let. V dalsim roce vysel nemecky preklad proroctvi Kotterovych a Poniatovske. Spiskem "Letzte Posaun tiber Deutschland von einem heimlich seufzenden Jeremias Je" mel a byt k pokani v hrozici katastrofe varovana nemecka verejnost; za inicialkami na konci nadpisu lze tusit opet Komenskeho, jenz uz v "Tajne reci" vystupoval jako prorok Natan, pozdeji opet jako Elias. Misijne jiste pozoruhodne nadeje Komenskeho povzbuzovane Drabikem, podle nichz meli Turci a Tatafi pfijmout Krista, vedly stoupence Komenskeho Jana Jakuba Redingera (1664) k odvazne ceste do tureckeho vojenskeho tabora v Uhrach. Tu zadal velkeho vezira, aby jej zavedl do Cafihradu k sulta64
i
novi, jemuz ma podat vyklad Plsma asdEHit proroctvl tykajfcl se Turkfi. Komensky jiz promy§lel pfedmluvu k prekladu bible do turettiny. Redinger st~zt vyvazl !ivotem. o bezpect se musili bat i BratF! !ijlcl· na Slovensku, kdyz se r. 1663 o!ivlly valecne akce v Uhrach. Drabikova proroctvl musl pfece konecn~ upozornit clsafske kruhy na bratrskeho kn~ze, jenz tak otevfen~ brojl proti clsafi a IHmu. Odtud op~ tovne rozepfe mezl Bratry v Drabikov~ okoll 0 spravnost jeho cinnosti. Konaly se schfize k vyfesenl vlekle pfe, v nichz lednicky prorok se vsi urcitostl trval na bo!skem pfivodu svych vYrokfi. Dokladem plsemnych zasahfi Komenskeho do t~chto porad je vrouct modl1tba, aby Bfih sam rozli§ll proroctvi lziva a prava, kterou pfipravll pro takovou schfizi r. 1663 a vydal tiskem pod nazvem "Bol Michala a anjeliJ. leho s drakem a anjely jeho lt • Ie pfipojen vyklad 12. kapitoly Zjevent. A Drabikfiv vliv na amsterodamskeho vyhnance byl tak sUny, ze za nap~tl mezi kralem Ludvlkem XIV. a papezem Alexandrem VII. pfikrocil r. 1665 k novemu, rozslfenemu vydanl souborn proroctvl, jejz tentokrat nazval "Svi!tlem z temnostf" (Lux e tenebris) jako vyraz vlry v jeho stupnujlcl se pronlkanf. Doprovodil pecliv~ vypraveny svazek 0 mnoha stech stranach obsahlymi pfHohami, ktere jednak doplnuji knihu Drabfkovymi proroctvlmi z poslednlch let, jednak jl roz§ifuji dal§lmi zdfivodn~nimi, i poselstvlmi pro sameho papeze a pro francouzsk8ho krale. Od n~ho ocekaval, ze povede v cele kfestanskych knizat reformu cirkve, jez musi byt zbavena sv~tske moci. DooMhu byla knlha dana teprve r. 1667. Ocekavanl Komensk8ho, ze zapfisobi na rozhodujlci politicke cinitele, se nesplnllo.· Komenskeho velice bolelo, ze proti jeho nadejlm ve spolecny postup evangelickych inocnostl, vedle nich! cht~l vid~t i Francii, do§lo v sout~!l 0 vIadu nad mofem k dvoji valce mezi AnglU a Holandskem. K oMma temto protestantskym zemim m~l davne pfatelske vztahy a pro sve pol1ticke i v§evedne plany od nich mnoho ocekaval. Radoval se z jednani o mfr, ke kteremu mezi nlmi do§lo v Bred~ r. 1667. K shromazdenym diplomatfim se obratil spisem "Angelus pacis· (And~l miru). Zfejm~ dost neprohl6dal k pozadf konfl1ktu. Provzdy platne jsoU v§ak domluvy ceskeho mlrotvorce, aby oM strany 65
pova~ily, jak velika skody plynou z valek oMma stranam a k jakym koncum vede sobectvi narodu. Buh je panem mori, zisk ze svetoveho obchodu by mel byt obracen k ucelum jemu milym, k dobrocinnym cHum a pro misl1 mezi pohany. Jsou to velmi realne a moderni cile, i kdy~ "Andel mlru" zaverem opet propaguje proroctvl Drablkova. Propagace revelaci ovsem ani v techto letech nepfldala starci Komenskamu klidu, stejne jako si v oficialnlch cirkevnfch kruzich zadaval styky s ;ednotlivci, ktel'l hledali osobUou cestu pro svou zbo~nost plnou vzruchu, jako jihofrancouzsky pietista zijici v Holandsku Jean de Labadie, nebo Pierre Serrurier ( Petrus Serarius) , s jeho~ apologii zbo~na vSd y proti stoupencum Descartovym vyslovil sou.hlas v "Judicium de judicio Serarii" (Osudek 0 usudku Serrurierove, 1667). V podstate slo 0 prvenstvi bud theologie, bud filosofie, kdyz descartovsky anonym razU tezi, ze je (Descartova) filosofie povolanou vykladaekou Pisma. Komensky videl v tomto t'Vrzenl, stejne jako Serrurier, degradaci Pisma a nepfipustne podflzeni Bozlho slova lidska moudrosti. Spis Descarta, zatlm jiz r. 1650 zemreleho, "Principia philosophiae" (Zasady filosofie) podrobil pritom v rade bodu kritice. Zde mohl pocitat se souhlasem ortodoxnich bohoslovcu. Jinak bylo, kdyz 'koncem let sedesatych s nadsenim vital exaltovanou Antonii Bourignonovou jako prorokyni Bohem seslanou a naslouchal jejim vyrokum proti organizovanemu cirkevnictvi, zatlm co sam do posledni chvU6l dbal o zachovani Mdu Jednoty a chystal spis 0 jejlch dejinach. Neni divu, ze narazil u holandskych zastancu ortodoxie. Do jeho poslednich let spada pro neho bolestny spor s groningenskym profesorem Samuelem Maresiem (Des Marets), rovne~ jiz star cern, jenz mu vytykal pfHisnou dogmatickou neureitost jako nedostatek theologicke pravdivosti a vyslovil se odmitave 0 "Svetle z temnosti". Komensky hajil chiliasmus s tvrzenim, ze se pravovernosti neprlci. Maresiovy vytky oznaeil jako horlivost bez umeni a nazval tak i svou obranu ("De zelo sine scientia", 1669). Jeho odpurce se nynl proti nemu ozval velmi nesetrne spisem "Antirrheticus", kde k vecnym azasadnim namitkam pflmisil pomluvy a ura~ky, ktere napadeny nemohl nechat bez odezvy. Branil se bez odkladu spisem, ktery jiz nestaeil dokoneit - k velika nasi HtosU, nebot se tu
66
i
Mjil neobycejni:l poutavymi zpravami ze sveho zivota ("Gontinuatio admonition is fraternae", Pokracovani v bratrskem napominani; preklad vi:ltsicasti od Jos. Hendrieha vysel pod ne zcela presnym nazvem "Vlastni zivotopiS").
XI. Posledni leta ..
v
.."
""
a zaverecne prace Komensky by byl radi:lji uzaviral sve dny v klidu a v rozjimani nad zivotem, jenz se ehylil ke kone!. Dolehaly na ni:lj nemoei a staff. Pi'ehHzel sve zivotni dno s otAzkou, co v jeho 11sili mEHo trvalou hodnotu. Odpovfdal si (1668) latinskym spisem, vYdavanym potom zvIa~ti:l v eizine casto i v pi'ekladech: "Unum necessarium" (Jednoho jest potfebl - srov. Luk. 10, 42). Vraei se jim k svym 11tesnym splsiim z dvaeatych let, 11ctuje vsak se snahami eeleho zlvota at v didakticke prael, at ve vsevednych planeeh a v mirovem 11stH, at v sifeni revelacl. Nevzdava se nadi:lje, ze svat jednou vyjde z labyrintii nekonecnyeh omylii v poznani, nekonecne 11navy ve snazeni a opi:ltovneho zklamani v tuzbAeh. Je ti'eba usednout u nohou Kristovych a odlislt jedno potfebne od matoueiho mnozstvi zbytecnych zajm'Cl a vael. Je tfeba vratit se od mnozstvi knih k jedinemu Pismu, od mnozstvi ucitelii a viidcii k jedinemu Kristu, z neklidu poUtickeho zivota k prostemu pfikazani lasky k blimimu. V zaverecne kapitole, kterou sl exulantl pozdaji prevedlido cestiny jako "Posledni v'ClU" sveho senior a, di:lkuje Bohu, ze jej pro cely zivot ucinil muzem touhy. Jemu odevzdava dokonani vseeh svych snah a splni:lnf vsech svyeh nadajl. A prece ve svych pradch neustaval a neuzaviral je. Nejlepe by 0 nich svedcily jeho deniky, jsou vsak podle vseho ztraceny. Zachovaly se vsak obsahle nacrty z let 1665 az 1670, ktere shromazdoval ti:lzko citelnym stareckym pismem do sborniku "Glamores Eliae tt (Volani Eliasovo). Sam se v nlch pokIada za Boziho povi:lfenee, jakym byl ni:lkdy izraelsky prorok Elias. 67
Jeho ukolem budeprovest sv~tovou reformaci a poblzet k ni vsecky krestany, ba vsecky lidi. A zase na jlnfch stran6ch tohoto navenekchaoti1cky pfisoblclho sMru mater161u se rfsujl jeho projevy k l!eskemu n6rodu a k Jednot~ bratrske, vyzfvajlci ku pok6nl v predpokladu, ~e se Jednota obnovl ve vlasti a pokvete ve svfch starfch sldlech podle Drablkovfch proroctvl. Jlnde pronlk6 n6m u~ z jeho drlv~jslch splsfi zn6mf z6v~r, ~e Jednota ustoupl sv~tove cirkvl, rozslfene do z6morskfch konl!in i mezi Turky, tato jednotn6 clrkev budoucnosti vsak prljme podstatne rysy n~kdejsl l!eske Jednoty. V podstats jde ve "Vo16nl" 0 tyte~, eschatologickfm 0l!ekav6nlm ovsem zvyraznene cUe, ktere soustavne vyj6dril a rozvedl v "Rade 0 n6prays l1dskfch veer". ~Panegersle" a "Panaugie" byly dotisteny r. 1662. K docelenla k uplnemu uverejnenl dalslch dUfi Komenskf nedosp~l, al!k tomu byl netrpelive, ba podezlrave vyblzen a treba se nektere l!6sti do tisku dostavaly. Vefejnost nevMela, ~e jsou v rukopise· vetsl .mensl merou pflpraveny cele svazky dna, ktere sice zbfvalo urovnat a dokonl!it, jeho~ osnovu a z velike l!6stil text vsak jl~ autor vypracoval, l!ekaje s definltivnluprayou, a~ pfljde ona plnost l!asu, ponl~ vyhll~el. Zanechal dno pri vsi rozsahlosti prece jen nedokonl!ene. Tak jej v nemocech a v novem· pracovnlm usiU zastihla smrt. ZemFel 15. listopadu 1670; pol!lt6me-li podle juli6nskeho kalend6re, jen~ tehdy v protestantskem Holandsku vzdy jeste platil. Podle noveho kalendare, zavedenehopape~em R.ehorem XIII. r. 1582 a be~ D.eho u nas ji~ v letech narozenl Jana Amose, a ovsem 1 dnes, pripadlo jeho umrti na 25. listopad. (Ale jlm~ udaje 0 dnl jeho smrti ukazujl prece jen k 15. l1stopadu podle pol!lt6nI platneho dnes.) Zemi'el v Amsterodame;· pochov6n byl ve valons'kem (belgickem) kosteHku, wlvanem take valdenskfmi, v bllzkem Naardenu. Tam byly hroby laclnejsl ne'~ v prel1dnenem velkomeste. Drabtk sveho druha nepre~il 0 celf rok. Stalo se, co bylo nutno ol!ekavat. Byl zatl!en, na z6klade "Svetla v temnostech" usvSdl!en a odsouzen k smrti. Zprvu projevoval I ve vazM sebevMoml proroka, ale vysokf vek a z6Uba v pitl, ktere jezuite vyuzHi, zlomily jeho pevnost, tak~e se dal klamnf m slibem milosti pohnout nejen k odvo16ni svfch proroctvi j ale !1 68
i k prestupu k rimske cirkvi. Nicmene byl lB. cervence 1671 v Bratislave potupne popraven. Dokoncenl a vydanl sv~ho velik~ho poradnlho dtla podle pripraveneho plAnu ulozil Komensky pod nejpi'lsnejslmi zAvazky svemu synu Danielovi a dalslmu eeskemu spolupracovnlku KristiAnu Vladislavovi Nigrinovi, k nimz se pak pi'idruzil Pavel Hartmann, nekdejsl pomocnlk Komenskeho. Trvalo i'adu let, nez uspofa.dali dno k tisku, ac s nekterymi mezeraml. K tisku vsak az na nektere vetsl zlomky a ukAzky piles jejich l1sill nedoslo. Rukopisy zapadly v Halle nad SAlou, kde se 0 ne kolem r. 1700 zajlmall pletiste. Byly tam objeveny teprve r. 1934 a cele dilo bylo vytisteno v Praze r. 1966. Co obsahu/e "Poradnl dno", pfihlMneme-li znovu jiz k jeho prvnlm eAstern? Po plamenne pfedmluve k "svetldm Evropy, mu.zt'tm u~enym, zboznym a v eele stojlclm" (obdoba pfedmluvy k nTheatru") ma IIPanegersle" povzbudit k soustfedenl vsech snah, a.by byl zmatek, jenz porusil zivot sveta, napra.ven " pomeru k Bohu, 1 ve vsech vztazlch mezi lidmi, tak aby ustoupil svetlu praveho vzdelAnl, fa.du ve spolecnosti a oeiste v n6bozenstvl. IIPanaugie" dovozuje souvislost mezi vnejslm a vniti'nlm svetlem podobne jako "Cesta svetla" a podAvA mettldologii vedy. Je zddraznen vyznam synkrise jako v "Didakti'eel< a znovu uplatn~na trojina poznAnl skrze smysly, rozum a "iru v Bozl zjevenl v Pismu. Nasleduje velmi rozsAhlA filosoficko-theologick4 "Pansophta" (Vseveda), kterou Komensky zval s ddrazem na uspoMdanost vseho vedeni take "Pantaxi1", a po nl siroce pOjata. "Pampaedia" (Vsevychova). Dalsl dny tvoN "Panglottia" (Vsemluva), navrh na vseobecny jazyk ucencll, "panorthosifJ." (VsenAprava), zAverecnA "Pannuthesia" (Vsenapomlnanl) 8. obsAhly vecny pansoficky slovnlk s hesly vetSl men~l merCJu vypracovanymi. . NejrozsAhlejst je "V§ev~da", kterou tvoN osm "stupnd" (gradus]; vypisuj.J: 1. svet mozny, 2. ideAlni, 3. andelsky, 4. hmotny, 5. svet lidsk~ prAce a umeni (jeden z prvnich novodobych nArys"d filosoflil:! techniky), 6. svet mravnl, 7. duchovnl a B. vecny. ~Stupen" f() svete duchovnim vyjadfuje theologii Komenskeho naukotl (0 Bohu, 0 nAbozenstvl, 0 clrkvi. "V§evychova" podAvA bohaty 'VJklad, jak je nutne, mozne i snadne (to trojl Komen-
69
sky rad rozviji) hledl§t k vsestrannemu vzdl§lani vsech lidi ve vsech vl§kovych stupnich az do stafi a do skonani, aby tak bylo dosazeno prave lidskosti, dale jaky je vyznam skol, knih, jake misto ve vychov~ nalezi rodicfim, ucltelfim, akademllm. Vsechna vychova ma zaklad nabozensky se zfetelem k zivotnl praxi. Ve "Vsenaprav{!" pronika nadl§je v nepochybnou vseobecnou napravu pred koncem svl§ta. Bude dnem Kristovym, ale vyzaduje lidske spoluprace. Mus! zaclt predevstm mezi krestany. Bude potfebi odstranit vsecku beZ'boznost, nelidskost a lehkovaznost i nasili, novl§ zalozlt obecnou filosofli, obecne nabozenstvi a obecnou politiku a soustredit k spolecnemu 11sili vzdl§lance, politiky i bohoslovce, aby vytvorili universalni pojitka ve sboru svl§tla (svl§tove akademU), v mirovem soudu a ve sv~tove konsistorL Podrobnl§ je podan plan vseobecne napravy zacinajlcl u jednotlivce a v rodinach; zde zejmena je patrny vzor Jednoty, jak ve volant po napravl§, tak v programu jejiho provedeni, k nl§muz bude nalezet zatlm Cti.stecna naprava clrkv! pred jejich 11plnym sjednocenlm, a vytvoreni sv~to veho, ekumenickeho koncilu jako zaruky vSeobecne reformace. Co je tu modernich navrhfi, cnfi a metodickych pokynfi, ktere dosud cekaji na provedeni nebo na procistl§ni nedokonalych pokusfi! Pres vsecku nehotovost v programu i ve zpracovani dalekosahlych planfi, pres nedostatecne zvladnuti prirodovMnych otazek uz tehdy modernich (Komensky se nevyrovnal ani s Kopernikem), presto, ze se i jeho jazyk zdal mladsim soucasnlkfim jiz zastaraly a pres jakekoli jine nedostatky Komensky si zrejml§ prilis snadno prikladal vfidcovstvi a pinou vedeckou autoritu - je "Poradni dno" jednlm z nejvyznamnejsIch filosofickych spisfi sve doby. Bylo dIouho pochovano v zapomenutL Jsou v nl§m vsak tendence a slozky pIne zivotnosti, dosud nevycerpane, podnl§tne podnes.
70
XII. Misto Komenskeho v narode a v cirkvi Pres veliky vyznam konecneho objeveni "Porady" pro nase dnesni poznani Komenskeho, zari nam z jeho obrazu vzdy taz znama moudra, mysliva, laskava, vpred vyhHzejici tvar muze, ktereho cesky 1 slovensky narod nezaradil nadarmo mezi sve duchovni vfidce a radce. I na SloDensku vychazely jiz v 17. stoleti jeho spisy, i zde m~H sve pokracovatele mezi uciteli, slovensti probuzenci sl jeho dna vsimali drive nez cestt Zvlaste bllzko se Komensk9mu cm cesky a slovensky eDangeltk. Nlkoli tak, aby s1 jej smsli pfisvojit, jako by nalezel jen jim. Komenskeho postava je prHls velika, nez aby jej smsli pro sebe usurpovat jen jedni. Ani jako narod nesmime zuzovat jeho vyznam tim, ze bychom nadmiru zvysoval1 jeho cesstvl, patri-li svou touhou a lBskou a celym svym dnem D§echn~m, i zamorskym narodfim. Svymi spisy a svou prad slouzil i Nsmcfim i Madarfim, nehledlc k mnozstvl jazykfi, do nichz byly pi'evadsny jeho ucebnice. Ba ani Turek mu nebyl naprostym nepi'ftelem; i pro neho mel pro Krista nadeji, vyhllzeje, nestane-li se mu mod evangelia z uhlavnlho nepfitele bratrem. Na druM strans se ke Komenskemu hlBsime pravem jako k vynikajicimu pi'edstaviteli ceskeho nliroda s dfirazem na jeho uvMomsle cesstvl, osvMcene jeho laskou k vlasti a k rodnemu jazyku, predevsim pak praci pro jeho rozkvet a virou v jeho budoucnost. Prokazujeme tento svfij vztah k nsmu vzdy , novou pfihlaskou k jeho jmenu a odkazu i studiem a propagaci jeho dna v dalslch pokolenich. S pfipominkou jeho nadsje v navrat politicke svobody ceskemu narodu, vracel se k nemu v prosinci roku 1918 prvnl president osvobozeneho ceskeho statu T. G. Masaryk a v novych krizkh se na taz jeho slova rozpomlnal cesky narod poznovu. Ale i humanitni obsah jeho odkazu presel do naseho narodnlho programu. Mezinarodnost Komenskeho jej nevytrhuje z usti'edl naseho nafodniho zivota. Naopak. Pozdvihuje jej poukazem k vysslm obecns lidskym cnfim a vymanuje jej ze zhoubneho narodnlho sobectv1. Mod skutecns zhloubky nepi'atelskou byl ovsem Komensk971
mu Rlm, hlava t&bora protivneho Kristu, vt~leni v~eho, co vyrosUo ~patneho a zvraceneho v cirkvi a z jejiho odvratu od pravdy, ba pflmo opak Kristfiv, Antikrist. Tu je Komensky stejn~ ve strehu a stejn~ stranlkem jako rozhodni husite ve svem odporu proti v~emu, v c:em rozpoznali odklon od praveho kresfanstvi, ba jeho zradu. A pfece zahrnuje 1 flmskou cirkev mezi ty, ktere maji byt pfivolB.ny ke spolec:nym poradam 0 naprav~ cirkve, ovsem tak, ze pfljmou za vychodisko reformac:nl zasady, jak nabfzel jezuitfim jiz v nRetunku". Mezi muzi flmske cirkve, ktefi usilovali 0 jejl: napravu, vidi 1 n~ktere papeze, vazl si velice Rehore I. Dovede uznat zasluhy jezuitfi 0 misii v zamorl. Nezna vsak kresfanskou pravdu v jinem pOjeU, nez jake muplyne z c:eske reformace. Toto zakladni stanovisko urc:uje i jeho pom~r k c:eskemu narodu. Pfimo smysl jeho existence vldl v oddanosti Kristov~ pravd~, jak jl kazal Hus a po n~m Bratfl. Mlc:1 0 Petru Chelc:ickern. Pflsv~dc:il pfece Luka~ovu kladnemu fe~enl pom~ru kfeslana ke sv~tu, ba pokroc:il nad n~j v I1sill 0 t~sne spojenl zivota narodnlho s nabozenskym a clrkevnlm. Do narodniho programu zaroven pfibira slozku humanistickou a usiluje 0 vytvoreni narodni kultury na kfesfanskych zakladech v ref ormacnim duchu. Odtud i jeho tesne stmelenl narodnl veci s odkazem l5eske reformace. Prekonal separatisticke tendence, predchozim bratrskym generacim vzdy jesta vlastnL Velmi zahy zacal mluvit k celemu narodu a pak i za nej. Hlasi se k ceske reformaci a k Iednote bratrsk8, v niz vidi ceskou reformaci nejlape vyjadrenu, nikoli aby vnucoval vsem ceskym evangellkfim jeji zvlastni tvar, ale aby cesk8mu protestantismu sd~Hil jeji nejcennejsi duchovni statky. Touzl po konecnem sjednoceni vsech Cechfi (tj. vsech c:eskych evangellkfi) v jednu cirkev. Ie mu samozrejma tElSna sounc'ilezitost ceske cirkve s ctrkvemi reformal5nlmi (z reformace vzeslymi) vfibec. R&d by pokrac:oval v pratelsk8m vztahu Iednoty s clrkvl luterskou ireformovanou; trpel jejich rozchodem a usiloval 0 jeho pfekonani. Do jedne rady stavel reformatory vsech smerfi poc:lnaje Vikle· fern. Ie patrna, ze sympatizuje pfedevsim s reformacl zapadni, nesdm vsak kalvinsky dfiraz na predestinaci a nesouhlasl se spekulativnimi slozkami ortodoxie kterekoli konfese. Kristova 72
pravda je prosta, co nejmane dogmaticka. Nejde 0 nedostatek vedomostl a presnosti mysleni; jde 0 zasadnl poznanl, ze pravda je prosta svou podstatou. V dUe reformatorll 16. stoletl vidi vyzvu k pokracovanl v reformacnlm dHestarsfch svedkll viry. Reformace neni ustavenlm protestantskych cirkvi ukoncena a dokonana. Potreba nove a hlub§z reformace je osnovnou myslenkou jeho pohledu na cirkev, na svet, jemuz ma byt cirkev kvasem vzdy novych pocatkll i svetlem novych dnll. Tesne s kritikou, ba s pfisnym soudem nad dosavadnf cestou cirkve pronasi slova plna nadeje v postupny pokrok a nakonec v definitivnl uspech vystavby novaho sveta a nove clrkve v nem, nove zeme a novaho nebe, kde spravedlnost prebyva. Vsechny tyto nadeje jsou Komenskemu zakotveny v Tezzsi Kristu. I kdyz jsme sledovali okem dogmatika odchyleni posledniho vlldce Jednoty od presnych mezi vyznani jeho cirkve. k oemuz se nejednou s dllrazem znal, zjisfovali jsme v tomto zapase 0 vyjadreni prave cesty k Bohu vzdy novy navrat ke Kristu. Kristus je mu zdrojem a zAkladem nejen veroucne pravdy, ale i zivota. Jeho vztah ke Kristu se zdaleka nevycerpava bohosluzebnou adoraci ani zase bohosloveckymi uvahami. ktera lze sevrlt do katechismovych vet. Zna ziveho Krista. o nemz ma ovsem cirkev ve svam vyznani co fici, a musi jasns vyslovit poznanou pravdu 0 nem, ale Kristus zllstava nad temito vyroky. Je zivy Spasitel a Pan, mluvi slovy jasoych utech i rozkazll, vladne zezlem, kterym v pravou chvili projevi svou kralovskou moc a slavu. V podstate dobre biblicky podeprena ocekavani na nove osvedcenf jeho prltomnosti zivym slovem a mocnym skutkem se u Komenskeho zakal1lo nedockavym a dp,verivym vyhUzenim prevratnych udalosti vojenskych a politickych, klamne predpovidanych od lidi domnele poverenych prorockym poslanfm. o vztahu Komenskeho k Tednote bratrske jsme mluvili dosti casto, nez abychom meli opakovat, jak pevne byl v ni zakotven, jak verne jf slouzil, jak pokracoval v praci pro ni smerem jejich predchozich vlldcll, zvlaste Jana Blahoslava, jak rost! v jejiho mluvcfho a vlldce, jak ji prerllstal a ukazoval smer jejiho dalsiho vyvoje. Tam, kde u neho pozorujeme odklon' od pozic zastavanych starsi Jednotou, nebo i novy, odlisny dogmaticky vyraz, je treba, abychom pamatovall, ze ani on, ani 73-
Jednota nemohla ziLstat stranou od vyvoje, kterym prochazel soudoby protestantismus vfibec. Komensky citlive reagoval na tento vyvoj, ba v nejednom ohledu jej predblhal. Vidlme jej na prechodu dob - a jeho vlastni vek obsahoval pIne pfilstoletl ustavicne prace, a to v obdobl, v nemz se evropsky duchovni' zivot vfibec pronikave menil. Komensky nebyl jediny, jenz poznal nedostatky ortodoxie a razil cestu reformam v cirkevnim zivote. Dfiraz na ziv'Otni stranku krestanstvi, ktery zvlaste jasne vyslovoval, prevzal ovsem z domaci tradice bratrske, dovedl jej vsak rozsIrit na nove oblasti - pripomenme jen jeho vsenapravny program a jeho misto mezi prfikopniky zahranicni misie. Naproti tomu je u K'Omenskeho zrejme soustfedeni na osobni zboznost, kde bychom v bratrske tradici cekali dfiraz na nezbytnost zivota ve sborovem spolecenstvl. Je to ovsem protivaha k zanedbani zajmu 0 duchovni zivot jednotlivce, ktera v nemeckem protestantismu prorazi jiz u Jana Arndta a projevi se pIne hned po smrti Komenskeho v silnem pietistickem hnutL Mezi jeho predchfidce a pestitele Komensky nesporne patri - ovsem nejen razem sve niterne zboznosti, ale i prave zminenou vytrvalostl ve vyzvach k reforme zivota a k velmi cinorodemu rozslreni pracovniho pole cirkve nad peci '0 ciste ucenL Hlavne pestovanim osobni zboznosti a vyzvou k mravnf ukaznenosti pfisobil pak pietismus velmi silne na nase emigranty v prvni polovine 18. stoletL Ale tentyz Komensky, ktery razil cestu pietismu a jeho sousUedeni na jednotlivce, stavl se v tradicich stare Jednoty proti roztrlstenosti cirkve v jejim zrizenf, varuje pred independentismem a doporouci klady episkopalismu a presbyterianismu, ac by jej sympatie pro pietisticke separatisty mohly vest spise opacnym smerem. Stejne je tomu s tendencemi, jimiz pam mezi predchUdce osv1.censtv1. a protestantske osvlcenske theologie. Ukazovali jsme na jeho bUzkost prirozene theologii. Bylo to blyskani na ~asy na teto strane bohoslovecke oblohy. Vsecko ukazuje, ze by tomuto stupni bohosloveckeho vyvoje ceska cirkev neusla, i kdyby nebyia prosla poMlohorskou katastrofou a kdyby ji v tomto obdobi zastupovali doceia jini lide nezli KomenskY. Mela by vedle svych pietistfi i sve racionalisty v rozmanitem 74
odstupnovani odklonu od ortodoxie i od ryzi reformacni zboznosti. Mezi evangelickymi emigranty 18. stoletl mel literarni odkaz Komenskeho veliky vyznam. Dochazelo k renesanci zajmu o nej a k obnoveni jeho vlivu, zejmena kdy~ do BerUna pfisel Jan Theofil Elsner, aby se tu stal duchovnim spravcem Cechii. reformovaneho vyznani (1747). Ve spolupracl s nekterymi berlinskymi Cechy vydaval spisy Komenskliho, namnoze takove, ktere se nam zachovaly jen jejich prostrednictvim nebo byly v pfivodnlm vydanl objeveny teprve v poslednlch letech. Ostatky ceskych evangeHkfi v cizine a po nich i zbyli tajni evangelici doma cUi v techto berlinskych a hallskych spaliccich "Praxis pietatis" i "Nedobytedlny hrad" a "Premyslovani 0 dokonalosti", "Boj s Bohem modlitbami" i "Posledni vfiU" Komenskliho, jeho kazanl i "Historii 0 tezkych protivenstvich" a "Historii" Lasickeho a k nl pripojene Komenskeho "Napomenuti", jeho "Ksaft" i "Smutny hlas" a "Labyrint". Jine jeho spisy byly vydavany v doM toleraniJnf ji~ doma a na Slovensku. "Persekucni knlzka", jak byvala Hdove zvana "Historie o tezkych protivenstvich", nesmela ovsem v habsburskych zemich dlouho vyj1t; jeste r. 1844 ji poskytla titociste slezska Jelenia G6ra [Hirberk). Prvni novodob{j cesky zivotopis Komenskeho napsal Frantisek Palacky, syn hodslavskeho evangelickeho ucitele (1829). V fade evangelickych vydavatelfi Komenskeho pokracoval v Praze Vincenc Paseka, jejz vystfidal na vyssi tirovni Spolek Komenskeho zejmena praci L. B. Kaspara, v nasi doM predevsim Bohuslav Soucek v Tabore svymi kritickymi edicemi. Nektere spisy Komenskeho vydali az doposud jen cesU evangelici, k nimz· se vyznamne z evangelickych Slovakfi prifadil Jan R. Kvacala a z nemeckych tidfi obnovene Jednoty bratrske (ochranovske) i ceskymi edicemi Jos. Th. Milller. Spisy Komenskeho a jeho pamatka zpfisobily velikou merou, ze Jednota bratrska vyrostla v ocich ceskych evangelikii. v uznavanou nejvyraznejsl ratolest na strome ceske reformace, nekdy az na tikor pamatky 0 tolik vetSi cirkve podobojL Cestl evangeltci, ktei'i byli od tolerancniho patentu tidy cirkve augsburske a helvetskeho vyznani, prihlasili se pak k bratrskemu dedictvi a zaroven k poslednimu ceskemu senioru nekdejsl
75
Jednoty pri svem spojenl v ceskobratrskou clrkev evangeliekou pfijetlm vyzn4nl vlry Jednoty bratrske v jejlm poslednim vyd4ni, ktere r. 1662 upravil Komensk'Y. Proti vlastnimu nad4ni obdrzela jeho jmeno evangeliek4 bohosloveek4 falrulta v Praze r. 1950, zatlm co se po n~m nazyv4 to 11k pedagoglekyeh a lrulturnieh instituel, az i slovensk4 universlta v Brat1s1av~. Je na n4s evangelieleh, aby jeho jmeno bylo v na§leh l1steeh skutecnou pfih14skou k jeho odkazu. Promlouv4 k n4m nalehaVB z jeho zivota a z jeho spistl vzdy novym podn~tem k vite, lasee a nadeji, obr4eene k Jezlsi Kristu, a vyblzl n4s st41e k novy-m llkohlm.
76
Vynatky
ze spisii
POZNAMKA
NO.5 v{jbor ze spisu Komenskeho je zameren predev5im k jeho kresfanske vlre, ldsce a nadeli. VoWi jsme radeji delsl uko.zky neZli tt'lsf pt'llis drobn{jch v{jtlatku; musili Isme tedy v{jber obmezit na mensf pocet jeho del. Ro.di bychom ctentit'e zlskali, aby se zacetl do mluvy a slohu lana Amosa. Zprvu se muze zdtit pt'llis starobyld radou v{jrazu a slov a prllis zatfzenti ztilibou v siroce rozvinut{jch periodtich. Brzy vsak pozntime mistra slova i slohu. Teho vety vynikajl promyslenou stavbou a pusobivostl. Ocenlme jejich biblicnost a sllu neodbytn{jch v{jzev vzat{jch ze spisiJ. prorock{jch a apostolsk{jch, i pruraznost a vroucnost ilpenliv{jch, opet z Plsma cerpan{jch modliteb. Pochoplme, proc znalci vysoce hodnoti jazyk Komenskeho pro bohatstvi jeho slovniho pokladu a bdsnick{jch ozdob. Proto ni;ak neupravujeme vybrane v{jtlatky a spolehtime, ze Ctenar nasemu zpiJ.sobu porozuml. Nemenime ani pravopis ani mluvnicke odchylky. Nesjednocujeme pravopis a mluvnici Komenskeho, kde shledtivtime nejednotnost u neho sameho. (Pro snadnejsi pochopenl pt'ipomintime, ze War "aby" nahrazule u Komenskeho, a v tehdelst cestine napoMd, take druhou osobu jednotneho Clsla: "abys".) Dodrzujeme zpusob odkazu k biblick{jm kniham a zkracovanf ;men biblick{jch knih podle edic, z nichz v{jtlatky vybtrtime. K temto edicim pouktizeme na konci kazdeho v{jtlatku. V zti;mu ;ednotne ilpravy vsak vypoustime sumtire a postranni nadpisky, pt'ipojene v origintile Komenskeho len k nekter{jm spisiJ.m.
79
Petru Montanovi
POZDRAVI
liz po cela dYe leta na mne bez ustani naleha§, abych ti sdelil soupis svych spisii v didaktickych i jinych oborech, protoze mnozi se vyptavajl z dychtivosti vedetl, co a kde bylo vydano. Casto jsem ti odpovidal, ze mi rna pamet (po ztrate knihovny, kterou sezehl ohen) neposkytuje nahradou vsecko, ze dale nebyly v§ecky spisy vypracovany tak, aby mne tMilo ukazovati na ne jakozto na vlastni, a kone~ne ze nevidlm, k jaMmu uzitku bych si mel pi'ati, aby takovy seznam tu byl. Kdyz vsak znovu neodbytne nalaha§, uposlechnu a po ta strance, sam jsa jizpred smrti, prehlednu cast svaho zivota, avsak tak, abych - bude-Ii v tomto zameru neco po§etilosti - smel Nci s apostolem: "U~inen, jsem nemoudrym, chlube se; vy jste mne . k tomu prinutili." Pl'edevsim v§ak prohlasuji, ze jsem nikdy nemel v umyslu po latinsku neco psati, natoz vydavat1. Brzy v mlagl pojala mne touha, abych toUko pro sviij narod slozil v matef§tine nejake knihy a jemu Urn prospel, ata touha mne neopustila po celych tech padesat let; naproti tbmu k jinym pokusiim mne primely jenom vnej§l prHezitostl. Tech prUezitostl se dotknu, kdyz sl tak pfejete, a podam nejprve prehled spisii psanych materstinou. V Amsterodame 10. prosince 1661 Z LISTU PETRU MONTANOVI POOLE EOICE BOHUMILA RYBY STO LISTO JANA AMOSA KOMENSK£:HO, VYO. JAN LAICHTER, PRAHA 1942.
80
Theatrum universitatis rerum. To jest Divadlo sveta a vsechnech vsudy predivnych vecl jeho, kterez na nebi, na zemi, pod zemi, u vodach, v povetri a kdekoli v svete jsou a neb se deji a diti budou od pocatku sveta az do skonani jeho, a az na veky vekuv.
K A PIT 0 L A 1 2.
Ze svet a vsecko, co? v nem, krasne jest. Ne bez pflciny svet Reckym jazykem KOSMOS, to jest krasny; a Latinskym mundus, to jest cisty, nazvan jest. Nebo vsecko v nem krasne, ciste, liM a zpanile jest, a krasu neviditedlnou neviditedlneho Hoha maluje. Nevidi-li kdo te krasy v svete, ten malo vidi. Nebo zdaliz toto predne usleehtila ozdoba sveta neni, ze v takovem naramnem mnozstvi vecl takova naramna rozlicnost a jedne veci ad druM rozdilnost se naehazi? Tak zajiste rozdHne jsou vseeh vecl tvarnosti, ze ani jedna se nenajde, kteraz by ve vsem druM podobna byla. Kam se obrati clovek, nac pohledl, vse jine a jine. Coz, pravim, usleehtilosti zakladem jest. Kdyby zajiste vseeky v svete veci jednostejne byly, vseeky velika neb vseeky drobne, vseeky telesne neb vseeky duchovnt, vseeky svetle neb vsecky tmave, vsecky teku· te neb zase vseeky tvrde a celistve, vseeky ridke neb vseeky huste, vseeky mrtve neb vseeky zive a hmyzici se etc., nic by to nebylo, zadne by nebylo krase a pfljemnosti. Ale ze pak vsecky ty veci tak od sebe jsou rozdilne, ze ani jedna nemfize nalezena byti, kteraz by druM ve vsem podobna byla, to jest remeslnictvl Bozlho dfivod znamenity. Obracuj se v svete, kam chees, vse jine a jine veei spatrfs. Jina jest podstata zivlfi, jina oblohy; zase jina slava a stkvelost slunee, jina mesice, jina hvezd, a i hvezda od hvezdy dell se v slave. Na zemi pak v takovem mnozstvi vecl predlvnyeh nle neni nez sama rozl1cnost. 81
Nebo naslo-Ii se kdy, aby mezi takovym p'Oetem lidi dva treba samou asp on tvarnosti vselijak k sobS podobni byli? Videl-U kdo kdy stromy dva naskrz k sobS podobne? jednostejnou velikost a neb rozlozeni oudll majici? Ba vice dim: v1del-li kdo kdy bylinky dve jednostejne ve vsem k sobS podobnosti? Jina jest vec, ze lide, kdyz umenim remeslnickym neco pod18 svych form delaji, ze podobnych sobS veci mnoho nadelati mohou; jak'O jednim sekretem mnoho peeeti vytisknouti; do jedne formy mnoho jednostejnych obrazkll sHti; jednemi impressorskymi charaktery mnoho jednostejnych knih vytlsknouti. o skutcich Bozich stvorenych ree jest, v nichz pravim, ze rozlienost jest naramna a nevystihla. A nejen strany podoby zevnitrni, kterouz zrak rozeznava, jest rozdllnost takova, nez i strany jinych pripadnosti, kterez se sluchem, eichem, doteenim, kostovanim rozeznavajL Barvy zajiste, hlaholove, vllne a chuti veer se pridrzejicl divne jsou od sebe rozdllne. Kolik kdy v svete lidl jazyku k mluvenl uzivalo, kazdy svllj zvlastnl hlahol od jinych rozdHny mel a rna; tak ze jednou neb dvakrat eloveka mluviti slyse, jiz po samem hlasu ode vsech jinych rozeznati se mllze. A co vice toho, mysl kazdy dale. (j cot v Bohu nasem divna nejaka a premilostna musi byti krasa, z nehoz vsecka ta krase rozlienost vyplynula a vyplyval Nebo rozumime, ze cokoli v stvorenych vikech jest uslechtilostl, t'O v nestvorene te studnici vsecko pospolite, ale vyvyseneji se naleza. A rozumlme take, ze proto Bllh divnych tech a rozmanitych veer rozlienost vyvedl, ze v jedne vec1 a jednim zpllsobern krase nestv'Orene znameni ukazat1 se nijakz nemohlo, nez rozlienym zpllsobem, jaka slienost tam jest, jaU takz se namita. Byf nestvorena ta krasa tak oeima spati'ina byti mohla, jakz zevnitrni okrasa vsech veer zraku jest pochopitedlna, divne bychom veci videli. A neb aspon kdybychom rozlicnost a uslechtilost techto veer tak s'Ouditi umeli, jakz nalezi, a skrze to podavali se tam, odkudz ona plyne, byli bychom j1ste zazzeni k zamilovani nade vsecko te dokonale krase, kteraz vsecko v sobS rna, coz jinde v vecech jinych porllznu jest. Ale coz? 00 nam v oeich, usfch, rukou, s tim se pestujeme; Boha proto ze nev1dime, neslysime, nemakame, jako vec vzdalenou sobS fintujeme, a coz nam nelezi v ocfch, to i z mysli vymizl snad82
ne. Toto aspoii z rozjfmanf te hojnosti veci rozlicnych at nam zfistane, abychom poznali, jak hojny jest v umeni svem Pan Bfih nas, kterenoz pflcinou mfizeme s apostolem rici: 0 hlubokosti bohatstvf, moudrosti a umenf Bozfho I K tomu nejen proto krasny jest, ze tak rozlicnymi tvory naplnen, ale i proto, ze kaZda ve'c sarna v soM i bez pfirovnani k jine krasna, zpanila a liM jest smysh1m cloveka. Uslechtila jest okrouhlost nebe, a spatrovanl svetla nebeskeho ocim jest zadostive. Slusne oblakfi MlostkvoUclCh nad nami roztazeni a sem tam se vznaseni. LiM byva povetrl jasneho tichost, liM i vani jeho povlovne. Pekna jest a prijemna zraku voda tekuta a cerstva. Zeme sarna hmotnosti svou prijemna jest, kteraz vsak ozdob svych plno rna. Pfikryva ji a oslechfuje milostne trava polni, byliny zahradnf, drfvi lesni, kterez veci zelenosti svou, kvetem rozlicnym a ovotcem divnym k rozkosi pfivodl syny lidske. Co pak zivotcichove rozmanitf, co ti uslechtnosti svetu dodavaji? Sam ten zivot, dycMnf a hyMnf jejich divneho jest cosi. A kazde z nich zvUistniho neco zdarneho pri soM rna. Slibna jest ocim a kochani prinasl rozlicnost barev, uSlm rozlicnost hlaholfi, HM proti soM a s sebou vznejiclch, prijemna jest dasnim rozlicnost chuti a smakfi, chripfm pak rozlicnost vfini libost a kochani pfinasi. Promena take casfi, den, noc, sVitani, mrkani, leto, zima, jam, podzimek, rozdflna dlouhost neb kratkost dnfi a nocf; tez nastavanf, pfibyvani a ubyvani mesfce, vsecko podle rozlicnosti sve prijemne jest, a zadostiva jedna kazda vec casem svym. Ale nelze 0 tom tak mluviti, aby rozlicnost neb ozdoba reci rozlicnosti a okrase veci, 0 nichz miuvime, vrovnati se mohla. ZvIaste kdybychom tomu rozumeti mohli, co to jest, coz se v knize Moudrosti k ukazanl uslechtilosti sveta pravi, ze vsecko v nem Stvoritel na pocet, na miru, na vahu sporadal. Kdez 0 jakesi proporci moudrost vypravuje, podle nfz Hospodin svet stvoril, ale tu proporci kdo vystihne? Mluvi cosi napodobne Pan Bfih sam skrze Izaiase, ze on vody hrsti zmeril a nebesa pfdl rozmeril, a ze zmeril merou prach zeme, a zvazil na vaze hory a pahrbky. Ale vysokef jest rozumu nasemu tu proporcl, kterez Bfih pri svych semi, vysetritil Totot toliko videti mfizeme, ze jakz svet podle te soM zname 83
proporci sporiidal, ze to velmi slusne vsecko stojl; a nic uslechtilejslho zadna mysl nad uslechtil~ tohoto sveta slozenl vymysliti by na veky nemohla. IHEATRUM UNIVERSITATIS RERUM, VESKERE: SPISY J. A. KOMENSKE:HO, SV. I., BRNO 1914, VYD. JAN V. NovAK A JOS. REBER.
84
Retuilk proti Antikristu a svodurn jeho, kteNz v zarrnoucenych techto casich k zahynuti nestastne se rozrnahaji a nejednech od viry odstupovani se deje, tern, kdyz by duse SV8 retovati a pred zahynutirn vystrahnouti dati chteli, podany od jednoho z rnilovniku Jezise Krista. KAP ITOLA 1. NaFZkant nad vrtkavostt ltdskou a snadnostt k obltbenl bludtJ. a svodtJ..
Nejzalostnejsi jest pri nas lidech tato vec, clovece pobozny a kresiansky, kteraz padu rajskBho a poruseni nas nejpatrnejsim jest dfivodem, ze my sami z sebe vzdycky jen ve zle lezeme, a i kdyz Bfih, bldy nasi se ujimaje, pomoci k dobremu obmejsH, drzeti se jich neumlme, nez predce samym hned pfirozenlm svym k tomu se neseme, coz spaseni nasemu odporneho jest. K ukB.zanl toho pfipomenu tuto, jak Pan Bfih mnohokrat jlz v lidskem pokolenl reformaci cinil a na cestu spaseni navodil, an nesmyslne to pokolenl vzdycky zase s cesty zbiha a v divne motaniny a bludy vchazi k svemu zlemu.... Hned brzy po smrti Adamove velmi hruM lide na to zapomenull, oddali se temer vsickni napoMd hrichfim a bezboznostem, tak ze Bfih, vida, kterak vselikB telo porusilo cestu svou, k narikani nad lidmi pfiveden byl a lltoval, ze kdy ucinil cloveka, s nimz se tak nesnadniti musi (Gen. 6, 6). Za cimz prls10 to, ze poslav na ne po vsem svete povoden hroznou a jedinych toliko osm dusi v korabu zivych zachovav, vsecky zatopil, s temi pak, kterez zachoval, ucinil smlouvu, aby jemu verne slouzili, ze chce Bohem jejich byti (Gen. 9). Pamatovali na to opet ponekud obyvatele zeme, zvIRsi dokudz Noe pobozny ziv byl; potom navratili se v to, coz ohavnosH bylo Bohu, a opustic Boha a sluzbu jeho, vydali se v modlarstvi rozlicna, tak ze nepravostmi naplnena byla zeme ... 85
A summou, velmi nestahi Bozi sluzba v tom lidu byvala. Nekdy pod nekterym kralem rozkosne zkvetlo nabozenstvl, jako pod Davidem, Salomounem, Ezechiasem, Joziasem. A kdyz cirkev jako kvesti v pravde Bozi zacala a malo v tom potrvala, tozl hned za tim bludy a svody se zmohly. A tak byvali pilni sluzby Bozi a zakona jeho, ze naposledy i zakon Bozi k ztraceni prisel. Kteryz kdyz za casu Joziase nalezen byl a cten, divili se vsickni tern vecem jako neznamym, kterez v nem psany byli, a porozumeli, jak daleko odstoupili od Boha a zakona jeho i oni i otcove jejich (2 Paral. 34). Takz zacali podIa zakona Panu Bohu slouziti, ale jakz pobozny kral Jozias millel, takz zase temer vSickni na poboznost zapomneli; az Pan Bllh, zajetl do Babylona na ne dopustiv a 70 let tam jich nechav, poslouzil jim k srozumeni soM a ku pokanL Ale i to opet nedlouho trvalo; zase v cirkvi te Bozi Izraelska bludove se rozmahali jedni po druhych, a tak se dalo az do Krista, tak ze poctu neni, kolikrat ta stara Bozi cirkev na zmotanl prichazela a kolikrat ji Bllh ret oval. Kristus prijda reformoval a obnovoval sluzbu Bozi milostive, vyciSfoval nakvasy bludll farizejskych a k tomu, v cemz cista, neposkvrnena sluzba Bozi zalezi, uslechtile vedl. Zacala se odtud cirkev kreslanskB., kteraz v pocatku mala byla a mdla, ale cim dale tim vice se silila, az i po vsem okrslku zemskem se rozprostrela. Ale nemela a nema stesti lepsiho nez stara cirkev pred Kristem. V pocatcich na roztrhanl byvala privozovana pokusenimi a protivenstvimi rozlicnymi, kterymiz tyrane sveta krestany bedovali, tak ze mnozi z Mzne a strachu od Krista odpadali. Ale i tu Pan Bllh sva vyvolene retoval, aby i v mukach jakychkoli pri nem stall byli a od spaseni v Kristu odvesti se ned ali. Potom kdyz cisarove kreslansti nastali a cirkev pokoje dostala, tu v same cirkvi do rna zrodili se zhoubcove cirkve, kaclri rozlicni, Photinus, Eutyches, Arius, Nestorius, Mani, Pelagius etc., kterrz bludy svymi jako jedem mnoM nakazovali a od prave Bozi cesty odvodili. Retoval i tu Pan Bllh lidskS pokoleni, kdyz zpi'tsobil, aby rozlicna ta kacirstva slovem Bozim premaMna byla a k vyhynuti pricMzela. Za tim zacala se vetSi bida sVfHu a svodove (podle Kristova predpov8deni) na vsecky strany vice nez kdy prv8 se rozmohli 86
tehdaz, kdyz se plniti zacalo to, coz Kristus povedel: Prijdou mnozi ve jmenu memo Prise I zajiste nejprve a zjevil se v vychodnich krajinach Machomet, prorok falesny, kteryz smichav nabozenstvi zidovske, krestanske a pohanske spolu, udelal z toho Alkoran ... Nemnoho lepe tychz casfi dlti se pocalo na zapadu slunce, kdyz biskup tlmsky za nejvyssiho biskupa vsech biskupfi a za jedineho namestka Kristova se vyhlasil a tak na Kristovo mfsto se posadiv, soM moc nejvyssl loupezne privlastnil, jakoby mu sluselo vsecko ciniti na nebi i na zemi, coz'koli se jemu Hbl. Prott cemuz ac mnozl pobozni se postavovali, vsak ponevadz Bfih slepotou tehdaz svet trestati byl uminil, dopustil, aby se podvodove zmohli a papez, opanujici moc v cirkvi Bozi a podle vfile sve nabozenstvl formujic, zavedl kresianstvo od pfivodu jeho tak daleko, ze jiz cirkve kresianske k cirkvi prvnf apostolske ani podobnosti nebylo. Vsecko prave nabozenstvl obratil v marne ceremonie, artikulove vlry krestanske zfalsovani, jini zase novi artikulove, 0 nichz Pismo a stara cirkev nic nevedela, k vire pridani: 0 msi modlarske, 0 lzivem oCistci, 0 marnem vzyvani svatych, 0 daremne pouti k svatym etc., a tudy vsecko nabozenstvi krestanske zpleteno, zatemneno, naprzneno a jedem Htym napusteno. Trvalo to mnoM casy, ackoli Pan Bfih vzdycky mival sve, kteriz upeli nad zavedenlm lidu krestanskeho a ostrihajice se pred svody temi Antikristovymi, v tajnosti a tichosti uprime slouzili Panu Bohu svemu (vide librum Catalogus testium veritatis). Avsak obzvlaste Pan Bfih cirkev svou v tom zavedeni retovati pocal okolo leta Pane 1360, kdyz skrze Wiklefa, Husa a jinych mnozstvi poboznych muzfi ohavnosti AntikristskS zacal odkryvati a svetu zjevovati; coz potom dokonaleji skrze D. Lutera (a jine osvicene muze, kterez tech casfi vzbudil Bfih) ucinil. Kterez divnym obdariv osvicenim a zvlastni udatnosti, zpfisobil skrze ne to, aby vsemu takmer krestanstvu svodove Antikristovi v znamost vesli. 0, jaka tehdaz mnohych radost byla, kdyz z temnosti tech divne prohledli a svetlo evangelium sv., prve pod kbelcem drzane, jasne jim trpyteti se zacalol ... Ale, 6 nestastne pokoleni lidske, tak-liz zapominatedlnl budeme, abychom v tak kratkych letech na ten Bozl retuiik, na horlivost nasich milych predkfi, az take na Pfsma svata, coz 87
"JI
nejskodlivejsi vec jest, se zapominali? Zase-liz k Antikristu, z jehoz zavedeni Buh nase predky a mls vytrhl, navraceti se budeme? Zase-liz svetlo Pisem svatych opusUme a lidskym vymyslkum mamiti se dame? Ach, dejet, dejet a zalostne deje se to. V kratkych ted letech nemalo tech, kteriz utekli byli necistot a poskvrn Antikristovych, zase co svine do kaliste blata k zahynuti dusi svych se navratili. Nemalo panstva urozeneho, nemalo nizsich, nekteri moci prinuceni, ne,kterl ulisnosti prelsteni jsouce, evangelium sv. a pravdu Bozl cistou opustili. A rozmahajl se na kazdy den pri strane Antlkristove svodove, pri nas pak pri mnohych malatnost, rozmarilost a hovadska ja'kasi bezpecnost a nepozor na to, co se deje, ze jiz k tomu se chyH, jakoby Buh znovu Antikristu v moc dati chtel nevdecne krestanstvo, aby se naplnilo Pismo, ze ponevadz tide lasky pravdy neprijali, aby spaseni byli, Buh jim posle mocne dUo podvodu, aby verili lzi a odsouzeni byli vsickni, kteriz neuverili pravde (2 Tes. 2, v. 10. 11. 12). Budiz toM, 6 Boze nesmrtedlny, zel te tve pri nas lidech vedene prace, ponevadz jiz ani to nepostacuje, ze tak casto mls retovatt raci tva Bozska dobrotivost, my pak predce nazpet lezeme a z cest tvych odchazime. Budiz aspon tern milostiv, kdoz se boji jmena tveho, a nevydavejz jich v loupez sselmile Antikristove moci. Ia ted z tveho, 6 velily Boze, svateho slova retovati budu ty, kteriz v nebezpecenstvi Antikristskych svodu zustavaji. Ty mi udel sve pomoci a retuj sam, kohoz racis, nebo sam srdce lidska v moci mas. K A PIT 0 LA 27. Naucenf tern, kterzz liM pakuseni ad Antikrista snasejf.
PHil poetove, ze v mori na mistech nekterych jsou potvory morske, nazvane Sirenes aneb ochochule, kterez pul "panny a pul ryby jsouc, rady se okolo lodi protuluji a tak liM zpevy vydavaji, ze plavci a jini na lodi jich poslouchajice, v sen upadaji a skrze to aneb sami z lodi vypadaji, aneb ony pricMzejice, lodi podvracuji. Coz MseJ'i sic jest, ale vee prava tim se Ilyznamenava: nebezpecenstvi totiz nase lidske na svete ... 88
1,
I'
l
j
1
II
A protoz, potkavaji-li koho takove sveta ochochule a ma-li kdo podavani soM siavy, zbozi, ouradu a cokoli by jmenovano byti mohlo, cimz nepratele k soM loudi, aneb i viastni zadost po tech vecech se tahne, tedy techto setr reguli, kterez z Pisma soM i kazdemu sem vybral, a budes bohda pri Kristu nepohnuty. Nejprve soM tak 0 tom premysIuj: Nu, potkava mne nyni stesU sveta; obllbim-li tyto prostredky, budu moci v svete byti netcim a mitt se dobre. Nez mezi tim, jest-liz pak toho mne jaka potreba, abych ja tento svilj zpilsob promenoval a lepsiho opatrenl neb dilstojnejsiho mista hledal? Jestlizet se zda potreba, mysli soM dale: snad, kdyby Pan Bilh pfi mne potrebu tech vecl byl znal, byl by mne tim bez me starosti opatril, ponevadz on rna peci 0 nas. Snad znal, ze tak mne lepe jest, abych nize jsa, v vire, v pokore a v poboznosti snaze zachovan byl - zvlaste ponevadz prikladove ukazuji, ze bohatstvi a slava ridkym k lepsimu poslouzila, nez k horsimu casto byva. A protoz nebudu se vytrhovati z Boziho vedeni, aniz soM sam nejakeho stestl neb nestesti obmysleti budu. Kdyz mne tak Pan Bilh miti chce, necht jsem. Libi-li se jemu k cemu vic mne pfivesti nezli nyni jsem, necht on to uCini, a ne ja. Tato regule jest vzata z techto a podobnych mist Pisem sv. Zal. 37, 5: Uval na Hospodina cestu svou a sloz v nem nadeji, on vsecko zpravi. Zal. 75, 7: Ne od vychodu ani zapadu ani od pouste pfichazi zvysenl, ale Bilh ponizuje a povysuje ... DruM, mysli sobe tak: Nu, bych pak ja i potreboval tech vecr, kterychz mi se naskyta, jiz mi jest a to ciniti, ze prostredkove, jichz se k dojitl toho naskyta, zli jsou: abych totiz ja Bozi pravdu, kterouz sem poznal, opustil, Krista a viry v neho zaprel, svMomi svemu nasill ucinil a proti svMomi netco lidem k villi veril neb mluvil a cinil. Jesto se to netrefi; Kristus zajiste jinak v te veci priklad na saM ukazal. Nebo kdyz na pousti lacnel a vlastne sarna nouze jej dohanela, aby se a opatreni zivota staral, on vsak radeji hlad snasel, nezli by nenaleziteho, soM podaneho prostredku uzil ... 3. Nebo pomysli saM dale, jest-li hodne, aby cIovek jiste pro nejiste opustil? Jiste jest to, coz Kristus svym vernym sluham slibuje. Jan 12, 26: Slouzi-li mi kdo, pact! ho Otec milj, a kdez sem ja, tu i milj sluzebnik bude; a posadim ho s sebou na trilnu 89
svem (Zjev. 3, 21). To mluvi ten, jenz klamati neumi, a jest nad nebe i zemi stalejsl slib jeho. Antikrist pak a jeho rota slibujf slavu, oui'ad, statek etc., ale to vsecko jest nejiste. Pi'edne proto, ze ne vzdycky mohou dati, coz slibuji; nebo jsou pi'fkladove, ze nekterym zlate hory slibovali, ale dotahnouti nemohouce, ledacims je odbyli. Nekdy ani neminf dati, coz slibuji, nez jen z obyceje, leda do sve lece uvedli, slibuji: jako kdyz slibujf zbozi, tu jista vec, ze klamaji a dati neminf; nebo pfikladove po vsem svete ukazujf, ze regule jejich jest bra t i, a ne r oz d a vat i. Jsou zajiste sti'eva nesyta, kteraz ac mnoho majf, avsak jim samym to, coz maji, nestacuje, nerci-li, aby jinym rozdavati meli; lec snad s pocatku netco ucini pro podtrzenL Mohlot by sic byti, ze by snad svym prostredkovanim odjinud netco pfivesti a k necemu dopomoci mohli a chteli; ale jakyz na tom uzitek? Dopomohou-lit oni k cemu, jistotne jizs prodal svobodu; budes jejich manem, ciii vsecko po vuH jejich. Nebude-li toho pri toM, trefl oni, jak te zase 0 to pfipraviti a treba naposledy k han be pfivesti. Nelze tehdy jistu byti temi vecmi, ktere slibujL Ovsem pak nejiste jest vsecko to proto, ze ty sam nejisty jsi: nevis, dlouho-lit by se tech Veel dostalo uzivati, rok-li, ci mesic, ci den jeden; jesto tamto jista jest vecnost. Na nejiste tedy sliby, a jakz obecny lid riM, tanty vanty spousteti se v tak velikych vecech, lehke mysli jest znamenL Zvlaste kdyz za nejiste trosty jiste mzdy se zada, duse totiz tve a statku tveho. Nebo tot stoji predce, zet oni neumeji nez pasti 5e tukem ovci svych a ostriMvati z nich vlnu. Ctvrte, mysl na to, ze by sVedomi sve (kterez tobS ukazuje a svedci, ze to jest cesta Bozi, po niz jdes) jistotne znepokojil ak trapeni privedl. Nedalot by pokoje i uprostred tech tvych rozkosi, kterez by sobS zvolil, ale vzdycky by te kormoutilo a k soudu toho Pana, jemuzs vselijakym zpusobem vernost chovati povinen byl, volalo. Dusil-li by v sobS tu svedomi sveho zivou a paHel jiskru (jakz mnozi cini a rozlicnymi kratochvilemi a tovaryzstvem i trosty lecjakymis mysl svou z tesknosti vyrazeji a ji kojiJ, zdaz nepfijde cas, ze se ta jiskra tak rozhofi, ze ubraniti moci nebudes? Pri smrti totiz, kdez kazdeho cloveka svedomi zleho i dobreho, byt ono pred tim mrtve bylo, procHi a cloveku vsecky jeho veci na pamet pi'ivodi. Ah, pomysli, jak tu byva prepotesene, kdyz clovek s Ezechiasem, 90
na smrtedlne posteIi leze, rici muze: Pamatuj, Hospodine, ze sem stale chodil pred tebou v pravde (4 Kral. 20, 3) ... Pate, sud' i to, jest-Ii hodne, aby pro dojiti veci casnych vecne v sanc sazel? Casne to a vezdejsi cokoli jest, pominutedlne jest, spatne jest. Dnono pak, cehoz v nadeji cekame, jest neskonale a jest nade vsecku vymluvnO'st dustojne a slavne. Poloz oboje na vahu, a ktere vzactnejsi bude, to sobS oblib a vyvol, jestlize moudry jsi. Podava tobS Antikrist prfzne? Pan Buh s prisahou slibuje, ze te milovati bude jako zritedlnici oka sveho, budes-Ii jemu slouziti (Jan 14, 23., Zach. 2, 8., Izai. 43,). Podavaji tobS mocni a slavni praterstvi a tovaryzstvi? Buh a vsickni nebesfane take te k soM volaji a pratelstvi podavajL Slibujff tito slavu na svete? Buh na nebi korunu stroji, kdoz by jemu verne slouzil. Ukazujff zamky, hrady, mesta? Buh na vysosti pfipravil palace jasnosti a stkvelosti vecnou naplnene a ty chova milujicim sebe. Poskytajit uradu slavnych? Buh takovym uradem poctiti stroji svate sve, aby spolu s Kristem svet soudili (1 Kor. 6, 2). Libit se a vabi k sobS manzelstvi zdarne? Buh, krasa nestvorena, zasnoubiti tebe sobS stroji na vecnost, budes-li jemu veren (Dzeas 2, 19). Mas nadeji k zbozim· a statkum pozemskym? BuM nebe odvesti slibuje i se vsechnemi poklady jeho za dedictvi, jestlize jemu se zachovati hledeti budes. Sudiz rozdH a poznej, nejsou-li veci, kterychz Buh podava, tisickrat vyvysenejsi a sladsi nad ty, kterychZ svet naskyta? Zemsk8 veci zemske jsou a zname nam; to pak, coz Pan Buh stroji dati, budes-li jemu veren, jest takove, ze nic tomu podobneho ani oko nevidalo ani ucho neslychalo ani na srdce lidske nevstoupilo .... Naposledy, mej vzdycky, pobozny clovece, pred oCima, nybrz na srdci napsano toto Kristovo utesene promluveni: Co jest platno cloveku, by pak vsecken sv~t ziskal, a dusi sve uskodil? a jakou odmenu da za dusi svou? [Mat. 16, 26). Kdozf slavu tohoto sveta nenaIezite miluje, Kristem podle sveta chudym velmi snadne pohrdne a jej opusti, nebo te u neho nenajde. Skutek pravdu tvrdL Tyto vsecky veci bedlive a nabozne rozjimej, kohoz by koli libosti sveta podjimaly a od pravdy evangelium k sobS tahly. A pfipojuj k tomu vrouci a opravdove modlitby, s Davidem s. rikaje: Nedopoustej, Hospodine, srdci memu uchyliti se ke zle 91
veci, abych nebyl prelouzen Hbostmi tech, kteriz cinJ: nepravost (Zal. 141, 4). Item: Oznam mi cestu, Boze milj, po niz bych choditi mel, a duch tviij dobry vediz mne po nl jako po rovna zemi (Zal. 143, 8. 10). Nechat se jinl doptavaji na dobre dny na zemi, ty svef mne jasnym oblicejem svym a dej, at to jest radost srdci mamu (Zal. 4). Kdoz tak cinitl bude, ten i uprostred libosti sveta spatrovati bude vetsl Hbost v Bohu a v te nadeji, kterouz nam dal k milosrdenstvi svemu, a podIa toho nepohnuty bude kazdy takovy a potesene pri nadeji spaseni sveho, moei Bozi jsa ostrlMn, ostoji (1 Pet. 1, 5). RETUI
92
Premyslovani o dokonalosti kresianske kterouz Buh vyvolenym svym v slovu svem ukazuje, Duchem svym v nitr vnuka a ji v nich k nevypravitedlnemu jejich poteseni rozlicnymi odpornymi vecmi roznecuje a k plnosti pNvodi.
o vzniku "PFemyslovtin1./I poucuje nejl~pe vroucne c1.tenY, tklivy doprovod, kterym je Komensky stim pavodne opatFil: ,
Manzelko rna mila, klenote milj po Panu Bohu nejdrazsll Ponevadz z ville a dopusteni Boziho pred vzteklosti lidskou ustupuje tebe sem se vzdaliti musel a tobS tel em pfitomen byti nemohu, z cehoz vIm, 'ze zamutek a tesknost, jichZ i ja prazden nejsem, tveho srdce casH jsou hoste, aj, ted ja tobS knizecku tuto mlsto sebe pro poteseni posHam. Nebo kraceje ja smutnymi cestami svymi, v nejedna premyslovani 0 divnem Bozim nas vyvolenych rizeni, kterak ne vzdycky prijemne, vzdycky vsak spasltedlne byva, sem se vydal, a skrze [to) rozlicne sladkosti pod horkosti tou se kryjici seznavaje, ulozi! sem, nezli bych dale od tebe zasel, abych V mistecku tomto, kde'z sem stin mitt mohl, za nektery den se pozdrZe, sobS i toM V rozloucenl nasem k poteseni aneb aspoii tesknosti ku zmensenl 0 tech vecech neco nap sal a tobS jeden exemplar po~He, druhy mlsto tovaryse cesty [s) sebou vzal. I urodi! se tento kratky ve slovlch, ale hojny ve smyslu spisek o dokonalosti krestanske: V cern zeHezi a jak divnymi k nl cestami Pan Bilh vede, koho ract Ze kterehoz traktatu budes moci vyrozumeti, ze darmo jest na svete soM, jak by' clovek od Boha veden byti chtel, vybirati, nez ze nejlepsi jest povolne, byf i s placky bylo, za Panem Bohem jm a vsecko, stesti i nestestl, radost i zarmutek, smich i plac s podekovanlm z ruky jeho prijfmati. 93
Najdes tam nejedny veci, z nichz se aneb upamatujes, aneb poucfS, aneb ke snasenf dalSiho kr!ze nastrojfS, aneb naposledy, jak poteseni toho, k nemuz nas po prejiU kazne, verime, navrati Pan Bfih nas, pobozne uzivatl, naucis. Ctiz tedy pilne knizecku tuto, a ne jen cti, ale bedlive rozvazuj a v premyslovan:ich svatych se cvic, na me pri tom zvlaste modlitbami svatymi, jakz nalezi, laskave vzpominajic, ale vice na Boha, kteryz tva i rna ta nejvetsi at jest l1techa. Mejz se dobre! a Pan Bfih toM inastavajicrho tveho kfize vystati pomahej, aby ku spolecnemu nasemu poteseni bylo. Datum z mfsta Bohu znameho, kteryz poena utiMni nase a slzy nase v lahvici svou sbira a kvaltovanl naseho do kneh svych zapisuje (Zalm 56, v. 9). Tvfij verny manzel do smrti
J.
A.
Leta 1622, 18. Februarii. K A PIT 0 L A 3.
o milovant Pan a Boha,
odkud se v srdclch zan~cufe?
Dvema se pramenky milovanl Bozi do nasich srdci vpousti. Jednim skrze poznani divne BozskEi dokonalosti, kterouz on sam v saM rna. Druhym skrze rozjfmani prestMre dobroty a lasky, kteraz z neho na nas vyplyva. Co se prvnfho tkne: Povaha jest srdce naseho, ze se laskou ke vsechnem tern vecem, kterez samy v soM pekne a libe sou, kloni, buefte ony duchovni neb telesne. Proc saM Eva zapovedene ovoce zachutnala? Proto ze bylo na pohledeni libe. Proc Jakob Rachel vice miloval nez Liu? Proto ze v ocich jeho peknelsi byla. Proc Salomoun za moudrost zadal, neza bohatstvl neb dlouhost veku? Proto ze ji za vec zvlastnejsi a uslechtilejsi drzel. A tak summou, co zvIastnejsfho a kr&snejsfho, to srdci nasemu milejsl. Mysl tedy pobozneho a vyvoleneho cloveka, kdyz Boha a jeho nestvorenou bytnost rozjima, vyrozumiva, ze tam jest nezpytatedlna jakasi cistota, krasa, uslechtilost, slava, radost, cemuz podobneho v svete nic se nenachazi. Protoz se mu srdce hned tam obraci a jine tyto veci, jako spatnejsl, za 94
hi'bet stav~je, tu v Bohu skrytou krasu soM chutnati a po ni dychtiti zacfna. Ale mnohemf se vfce Iaska Bozi v srdci nasem rozn~cuje, kdyz soudfme, ze Bfih jest studnice plna milosrdenstvi, ne nejaka vsak sarna v soM uzavirana, ale k nam otevrena a z sebe na nas (ach, nad nasi hodnost) plnost lasky vylevajicl, jakz z skutkfi stvorenf, opatrovani, vyvolenf, vykoupenf, posveceni patrne jest. Nebo jaka to stedrost, ze, kdyz sme nicfmz byU a m~li na veky vekfi nic!mz byti, on vlastni sve bytnosti nam udelil, abychom, jakoz on v pravd~ jest, tak i my take byli tvorem jeho. A to jakym tvorem? Ne mrtvym, bezdusnym, ne nerozumnym, hovadnfm, ale ku podobenstv! svemu sformoval nas, stkvouclm, uslechtilym, rozumnym, nesmrtedlnym tvorem ucinil nas. () hodenf jest jist~milovanfl Cehopak hoden pro sve ustavicne nas chovanf a opatrovanf? V n~m zajiste zivi jsme, hybeme se i v bytu trvame; on zdrzuje dycMni nase, on rfdf kroky naseho, on zivotu pokrm, on telu odev dava; on vodf nas v mladosti, on zdrzuje v starosti; on nas na svych rukou nosi; on nas od padu a nohy nase od poklesnutl ostriha; on nas posiluje ve mdloM, on v nemoci leei; on nam milosti sve udfH a dobra myslenf vnuka; on, kdyz my spime, za nas bdf; on, kdyz pfichazf nebezpecenstvl, zastira. Summou, on jest nam vsecko v celem nasem na svete zfistavanl. Kdoz by ho pak nemiIoval? A co 0 vyvolenf k vecnemu zivotu rici marne? Ponevadz prve nez sme byli, jiz se 0 nas staral; jiz se 0 nas staral, pIny Iasky otec, jak by nam v~cn~ dobre byti mohlo. Tuf jiste pobozna duse s svatym Pavlem zvolati mus!: () hlubokosti bohatstvi, moudrosti i um~nf Boz!hol Kdo prve dal co jemu, aby mu odplaceno bylo? (iHm. 11.) A neb, jakz se zpiva: 0 predivna, nezaslouzila mllosti I K dopln~n! pak milosrdenstvl sveho i toto ueinil, ze, kdyz sme my skrze hrfch hanebn~ se od n~ho odvratili a neprom~ nitedlna spravedlnost toho vyhledavala, aby hrfsnik na v~ky setrin byl, on k spokojeni te sve nepromenitedlne spravedlnosti vlastniho sveho Syna rad na smrt ohavnou a v zloreeenstvi vydal, jen aby nam spomozeno bylo a my k vsc.ne slav~, kterez nynf ani nerozumime, zase pravo miti mohlL Ktery jazyk to 95
vymluvf? Ktery rozum to vystihne? Jak divne, jak uzasnuti hodne jest toto milosrdenstvi Bozll V tomt jest lAska, ne ze bychom my Boha milovali, ale ze on prve miloval nAs a dal Syna sveho, aby byl obet slitovAni za hrlchy nase (1 Jan 4). Naposledy k plnemu nAs 0 lAsce sve ujist~nl dAvA nAm Ducha sveho svatllho, jenz jest zaklad neb zAvdavek spasenl, a tim nAs s sebou sam poji, vnukAnimi jeho svatymi ridi a k spasen! vecnemu (kterez bychom my nedMnlivosti svou tisickrAte zmrhali) moci svou Bozskou osti'fhA (1 Pet. 1,). To vsecko kdyz vyvolena duse pobozn~ rozjlmA, nemllze nez naramnou radostl slzeti a s Davidem zvolati: Ach, efmz se odplatim Hospodinu za vsecka dobrodini jeho mn~ ucinenA? (Zalm 116.) A vyhledAvaje, elm by se odplatila, nic nenacMzf, krome ze poznavA, ze vecnllho milovAn! jest hoden ten, kteryz nas na v~cnost zamiloval. Protoz k' n~mu se s tymz Davidem obraceje, rika: Z vnitrnosti srdce miluji te, Hospodine, s110 rna, skAlo rna, hrade mllj a vysvoboditeli mllj, v n~mz nadeji sklAdAm, stite mllj, rohu spaseni meho, me utoeiste (Zal. 18). PREMYSLOVAN! 0
OOKONALOSTI KfiEstANSKE OTISKUJEME
POOLE EOICE BOHUSLAVA SOUCKA, CESKOBRATRSKE KNIHKUPECTVI,
BRNO 1911, S PRIHLEONUTIM K VYOANI
J.
V.
NovAK A VE VESKERtCH SPISECH J. A. KOMENSKEHO, SV. xv .. BRNO 1910.
96
Lahyrint sveta a raj srdce (PIny titul viz vyNe na str. 25)
K A PIT 0 LA 7. Poutnzk
prohl~da
ryifk sveta.
I di mi muj vudce: "Ponevadz vsecko prohlBdati mas, nejdriv jdeme na rynk;" i vyvede mne. A aj, nezeislne zastupy vidim jako mhla. Nebo tu ze vseho sveta jazykfi a naJ.'Odfi, vseHjakeho veku, zrostu, pohlavl, stavu, Mdu a povolAni lide byli. Na nez nejprv hlede, vidlm predivne jich sem tam motani jako pri rojeni veel a mnohem divneji. Nebo jedni chodili, jini bShali, jini jezdili, jini stali, jini sedeli, jin! lezeli, jin! vstavali, jini zas lehal1, jini se rozliene vrteli; nekteri byli samotni, jini po houflch vetsich neb mensich. Kroj a krtalt prerozlieny byl na nich, nekteri eire nazi, s divnymi vsickni posunky. Potkali-li se kteri, rozlieneho tu bylo hejklovani, rukama, usty, koleny a jinak, k sobS se touleni a choulenl, summou rozliene trety. I di mi muj tlumoenlk: "Tu, hIe, mas to uslechtile pokoleni lidske, ten rozkosny, rozumem a nesmrtedlnosti obdareny tvor, kteryz jak neskonaleho Boha obraz a k nemu podobnost v sobS nosi, z rozlienosti techto jejich neskonalych einu poznati se muze: tu jako v zrcadle spatr1S dustojnost pokoleni sveho." Hledim tedy sobS na ne ostreji a spatrim nejprv, ze kazd9: v houfu mezi jinymi chode, larvu na tvari nosi, odejda pak, kde by sam neb mezi sobS rovnymi byl, ji smyka; a do houfu jiti maje, zase pi'ipina. I zeptam se, co to znamena? Odpov9del mi: "To jest, synu milym, lidska opatrnost, aby se ne vsechnem kazdy, co jest, zjevoval. Sam u sebe muze elovek byti, 97
jakyz jest, pred lidmi pak lidsky se ukazovati a vecem svym tvarnost davati slusi." Takz mi se chut udlHa, abych pilneji, jaci pak bez toho ulieeneho prikrytl jsou, pohledel. A maje na to pozor, vi dim, ze vsickni nejen v obHeeji, ale i sic na tele rozliene jsou zpotvoreni. Napofad byl1 trudovati, prasivi ei malomocni; a mimo to nektery mel svinsky pysk, jiny psi zuby, jiny vol ova rohy, jiny os11el usi, jiny baziliskove oei, jiny lisei ocas, jiny vlei pazoury; nektere sem videl s pavovym vysoko vytazenym krkem, jine s dedkovym najezenym chocholem, nektera s konskymi kopyty etc., nejvic pak bylo podobnych opicim. I zdesim se a reknu: "Vsak pak ja toto potvory jakesi vidim." "Co (pry], vsetyeko, pravis, potvory?" di tlumoenik a hrozi mi pesti. "HIed jen skrze okulAry dobre, spatrls, ze lide jsou." NekterI pak z mimo jdoudch zaslechli, ze sem je potvorami nazval, a zastavic se rep tali a na mne se take potrhovali. Takz ja srozumev, ze tu mudrovati darmo, umlkl sem, pomysle sobe: Kdyz pak lidmi byti chteji, necht jsou: ja vsak, co vidIm, vidim. Bal sem se pak, aby mi brylli lepe nepritlaeil a mne nezmamil; protoz sem ulozil mleeti a tise radeji na ty tak bystre veci, jakychz sem tu zaeatek spatril, se divati. I hledim znovu a vidim, jak nekteri umele s temi larvami zacM.zeli, hbite je zsmykajice i vstavujIce, takze v okamzeni sobe, kde videli potrebu, jinou tvarnost dati umeli. A tu sem jiz zaeinal behu sveta toho vyrozumivati; ale mleel sem. Pozoruji take a slysim je k sobe rozlienymi jazyky mluviti, takze na vetsim dne nic soM nerozumeli ani neodpovidali, aneb 0 jinam, nez ree byla, odpovidali, kazdy jinak. Nekudy jich cela hromada stala, vsickni trebas mluvili, kazdY' sva, a zadny zadneho neposlouchal, aekoli i trhal1 jedni druhymi, vyslechnutl chtlce, vsak ho nebylo, spise rvanice a pranice. I rekl sem: "Ale pro Bllh, coz pak toto v Babylone jsme? Tutot kazdy svou plsen hude: mllz-liz vetsi smesice byti?" Malo pak tu byl kdo zaM.livy, vsickni se praci nejakou zanaseli: ale kterez prace (a tohot bych se byl nikdy nenadal) nic nebyly nez aneb hriCky detinskB, aneb leda pachtovani. Nekteri zajista zbirali smeti a rozdelovali mezi sebe; nekteri se s kIadim a kamenim sem a tam val eli aneb je po skripcich zhllru leckams tahali a zpousteli zase; nekteri kopaU zemi
98
a prevazeli neb prenaseli z mista na misto; ostatek lidu se zvonci, zrcadly, m~chyri, hrkavkaml a jinymi tit~rkami zachazeli; nekteri i s svym stfnem hriili, jej m~rfce, honice, lapajfce. A to vse. tak usiln~, az mnozl stonall a potl1! se, n~kteri se i pretrhovali. A byli vsudy tem~r urednlcl jadsl, kteriz takov6 v~ci porouceli a rozm~fovali s velikou srdnatosti, jini jlch zase s nemensi srdnatosti poslouchall. I rekl sem s podivenim: "Ale ach, k tomu-llz jest clov~k, aby ostrost nebeskeho vtipu sveho na tak marnli spatnli v~ci vynakladal?" "Co marne?" rekl Uumocnik. "Zdaz se tu jako v zrcadle nespatruje, jak, hIe, vsecko vtipem svym lidli premahaji? leden d~la to, jiny jine." "Ale vsickni", rku jc1, "v~ci neuzitecne a na tak slavnou vyvysenost svou nepfipadajicL" "Nemudruj prHis," rekl zase; "vzdyt jests v nebi nejsou, nez na zemi, s zemskymi vecmi zachc1zeti musejf. Vidis mezi tim, jak porc1dn~ vsecko jde." Ia pak hled~ op~t, vi dim, ze nic nesporc1dan~jsiho vymysleno byti nemohlo. Nebo kdyz se n~kdo s necim motal a namahal, jiny pfijda pleU se mu v to: tozf svady, rvacky a pracky; pak se mirili, a po chvHi ope! tc1hali. N~kdy se jich jedne v~ci chytilo nekolik, z toho nechali ji vSickni, a bezel kazdy v svou stranu. Kteri sic pod moci tech urednikfi a dohl8daCfi byli, ti jakz takz k tomu, co se jim poroucelo, stali, protoze museli: vsak i tu spletkfi mnoho sem videl. N~kteri se z radu vyrazeli a prchali pryc; jini safc1rfim odbreptavali, tak ciniti, jak oni porouceli, nechtfce; jinI se jim kyjfi chytali a je vydirali; a sic vsecko hakmak bylo. Vsak sem jiz, ponevadz to radem slouti chtelo, nic rikati nesmel. Uhl8dal sem taM jiny nerad, slepotu a blaznovstvl. Cely ten ryiik (jako potom i ulice) pIn byl jam, dolfi a vymolfi jakychsi, tez kameni a klc1di, prickem a nakriz lecjaks leziciho, a jinych zavazadel: kazdy vsak niceho neodlozil, nezapravil, nesporc1dal, zadny take nicemu nevyhybal a neobcMzel; nez tak mc1ni chodili, a jednc1k ten, jednc1k onen ustrcil se, padl neb se zabil neb stloukl, az mi srdce trnulo na to hled~. Z nich vsak zadny zadneho nepamatoval, nez kdyz kdo padl, smc1li se mu ... Spatril sem take k novinc1m a prom~nam velikou pri nich chut, v satstvu, staveni, reci, chodu a jinych vecech. N~ktere sem vid~l, 'ze nic ned~lali nez prevllikali se, jiny a jiny kroj na sebe berouce; jint vymyslell novy zpfisob staveni, a po 99
chvili borili to zase; v pracech toho i jin6ho se chytali a vseho nechavali, vse s jakousi neustalosti.... Videl sem t6z, jak mnozi na vysokych trepkach chodili, nekteri soM i cho.dy aneb stencle (aby nade vsecky vyzdvizeni jsouce, na vsecky z vysoka hledeti mOhl1) zdelali a tak se prochazeli. Ale eim kdo vyssi mel, tim snaze se zvratil, aneb jemu od jinych (z zavisti, za to mam) nohy podrazeny: s eimz se nejedni potkavali a z sebe obecny smich udela1i; takovych prikladfi mnoho sem videl ... Naposledy spatril sem Smrt mezi nimi vsudy se prochazejlci: ana kosou ostrou, lukem a strelami zaopatrena byvsi, vsechnech hlasem, aby se smrtedlnymi byti pamatovali, napominala. Ale jejiho volani zadny neposlouchal, kazdy sveho blaznovstvi a neradu predce hledel. TaU ona strely, dobyvajic, po nich na vsecky strany hazela: kterymiz jak koho v houfu, mladeho, star6ho, chud6ho, bohat6ho, ueeneho, neuceneho bez rozdHu trefila, tak se kaceli. Kdo trefen byl, krieel, rieel, rval; jini okolo chodici kdyz ranu uhlMaU, prchali trochu, a hned zase nedbali nic. Nekteri pfijdouc podlvali se na raneneho chropticiho, a kdyz nohy stahna dychati prestal, svolajic se, zpivali sobEl okolo neho, jedli, pili, vyskali, nekteri pritom trosku se prisklebujice. Potom se ho chytili, vlekli a vyhodili jej pres ohradu do tmave te jamy, kteraz okolo sveta jest. A vrB.tivse se odtud, hyrili opet, Smrti zadny nevyhybal, pilne toliko, aby na ni nehledel (aekoli se 0 ne otlrala), setre. Videl sem pak, ze ne vsickni, ktere postrelila, hned se kaceli, nektere poranila toliko, pochromila, oslepila, ohlusila neb omracila. Nekteri se po jeji rane oduli jako puchyr, jini uschli jako triska, jini se trasli jako osika etc., takze vetsi dH lidi poranenych, s hnijiclmi a kysicimi oudy nez zdravych chodHo. A spatfil sem nemalo bElhajicich a pl'odavajiclch na ty rany flastry, masti, tranky. I kupovali to od nich vsickni, vyskajice a Smrti trucujice. Ale ona nedbala nic, hazela a kacela predce, i samy ty pl'odavace. Coz mne litostive bylo divadlo hledeti, jak k nesmrtedlnosti pripraveny tvor tak zalostne, tak nenadaIe, tak rozlienymi smrtmi hyne. Zvl8.ste kdyz sem vysetfil, ze temer naporad, kdyz se kdo nejvlc ziv byti strojl, prately so be hledava, zivnost porada, domy stavi, penize shani a jinak se sobi a tuzl, vtom sip Smrti prilete ueini vSemu konec, a kdo
100
sobe na svete byt stlal, vleeen byva z neho, a stroje jeho v nic: na nez kdyz nastupuje jiny, priM.zi se mu totez; tretimu, desatemu, stemu jednostejne. Vida pak ja tu, ze te nejlstoty zivota zadny souditi a k srdci Pi'iI:lUstiti nechce, nez jako by nesmrtedlnosti jistl byli, tak soM vsickni, v hrdle smrti stojice, poeinaji [nad cimz div litostl srdce ve mne nepuklo], chtel sem povysiti hlasu, napominati a prositi, oei aby odevreli, na Smrt sipy naklc1dajici aby hledeli a jim nejak vyhybali: vsak rozumel sem, ponevadz sama Smrt svym neustalym volanim a svym ustavicnym na oci jim v dosti hrozne postave lezenim nic zpraviti nemilz, ze ovsem me spatne mluveni daremni bude. Rekl sem vsak tise: "Ach, zel bud' na veky Bohu, ze my bidni smrtedlni lide k nestesti svemu tak slepi jsme!" Odpovectel mi tlumocnik: "Milj mily, by la-liz by to moudrost myslenim na smrt trapiti se? Zvlast ponevadz kazdy vi, ze ji neznikne, lepe jest nehledeti na ni, nez hledeti sveho a davati soM dobrou mysl; kdyz prijde, pi'ijde, v nektere hodine odbude se toho, a nekdy treba v okamzeni. Proto-liz by, ze nekdo umre, jini veseli byti prestali? Vsak se jich na misto jednoho kolik zase narodf." Na to sem rekl: "Zalezi-lit v tom moudrost, tedyt ja tomu zle rozumim;" a mlcel sem. Necht tohoto nezatajuji, ze kdyz sem tak nezcislne letajicich Smrti strel mnozstvi spatril, na mysl mi prislo: "Kde pak ta Smrt tech sipil tak mnoho bere, ze se z nich nikdy nevysttilf?" I hledim a spatrim eiste patrne, ze ona zadnych svych sipil nemi'Ha, nez luk toliko: sipy pak od lidi brala, kaZdy od toho, ktereho nim trefiti mela. A vidfH sem, ze lide sfpy takove sami strojili a pi'ipravovali, nekteri je vsetecne a opovazlive i sami ji vstffc noslce: takze ona sotva, co jich zhotovenych videla, brati a do srdce jim vstrelovati postaeovala. I zkrlkl sem: "Jiz vidim, ze prave jest: Et mortis faber est quilibet ipse suae; vidim jiz, ze zadny neumira, kdo by nestredmostI, nezdrzelivostl, vsetecnostl aneb naposledy nesetrnosti hliz, pryskyril, ran vnitrnich i zevniti'nich [nebo to sou sipove Smrti) sam na sebe nepi'ipravoval." Kdyz pak ja tak pilne na tu Smrt a jejl po lidech se shanenl hledim, trhne mnou Mamil a di: "Co pak, nemoudry, mrtvych radeji hlediS nez zivych? Kdo umre, ten tam: ty se ziv byti stroj I"
101
K A PIT 0 L A 3 6. Poutntk
z svi3ta uteci chce.
,:.~-'
J8. ani se na to divati, ani bolesti srdce dele snaset! nemoha, prchl sem, na poust nekam aneb radeji, kdyby mo~na bylo, z sveta ven uteci chteje. Ale vitdcova moji po mne se pustivse, dostihli mne, a kam to chci, se tazali. Ja mlcenim odbyti chteje, neodpovidal sem nic. Ale kdy~ se nezbedne, pustiti mne nechtice, dobyvali, rekl sem: "Ji~ vidim, ~e v svete lape nebude! Ji~f jest po me nadeji veta! Beda mnel" Oni: "A jeste sobS neusmysHs, ani tyto ted priklady, nae takovi pi'icMzeji, vida?" Ja: "Tisickrat umriti volim, ne~li tu bytl, kde~ se tak deje, a divati se na nepravost, fales, le~, svod, ukrutnost. Proto~ ji~ mi smrt ~adostivejsi jest ne~li ~ivot: jdu, abych se podival, jaky jest los mrtvych, ktera~ vynaseti vi dim. " Vsudybud povolil hned, prave, ~e I tomu se podivati a vyrozumeti dobra jest; druhy neradil, nybr~ branil tuze. Jeho~ j8. nedbaje, potrhl sem se a sel predce, a on tu zustana opustil mne. Obhledaje se pak, hie dim jeste na zpitsob umlrajlclch, jichz vsudy vitkol dosti bylo: a vidim ~alostnou vec, jak jmenovlte ka~dy s hritzou, narikanlm, strachem a tresenlm dusi pousH, neveda, co se s nim stane a z sveta kam se octne. Ceho~ ja ac sem se lekal, vsak vzdy necemu vic vyrozumeti chteje, kracel sem mezi rady mar, jda a~ k krajOm sveta a svetla; odkudz kdy~ jini, oei zavrouc, slepe tak mrtve sve vyhazovali, ja brylle mameni ji~ odvrha a oel soM protra, a jak sem nejdal mohl, tam ven se vychyle, nahlednu a spatl'lm strasllvych temnosU mrakotu, ji~ se rozumem lidskym ani dna ani konce najiti nemit~e, a v nich nie ne~ eervy, ~aby, hady, stiry, hnis a smrad a puch siry a smoly, telo i dusi zara~ejlci, summou hritza nevypravitedlna. Od nr~ strnuly vsecky vnitfnosti me a vsecko telo me drkota10, a zdesen byv, mdlobou sem na zem padl a tak ~alostive zvolal: "Ach, premizerni, bldni, nesiastnl lide, toto-li~ jest vase posledni slava! Toto-li~ toIik nAdhernych vasieh cinO zaverekl Toto-Ii cil vasich, jimi~ se nadymate, umenl a rozliene moudrosti! Toto-li po tak mnoha nezclslnych pracech a kvaltova102
nfch zadany ten pokoj a odpoeinutil Toto-Ii ta, kterouz soM vzdyeky slibujete, nesmrtedlnost! Ach, kez sem se nikdy nenarodil! Kez sem nikdy skrze branu zivota neprosel, jestlize po vseeh sveta marnosteeh nie nez temnostem a hrfizam temto za podIl byti mam! Aeh, Boze, Boze, Boze! Boze, jestlize jaky Buh jsi, smilfij se nade mnou bi'dnyml" KAPITOLA 37. Poutntk domu trelil.
To kdyz ja mluviti prestanu, vseeken se jeste hrfizou tresa, uslysi'm za sebou temny hlas rkouei: "Navrat se!" I pftzdvihnu hiavy a hIedi'm, kdo to vola a kam se vratiti vell: ale nevidim nie, ani vl1dee 'Sveho VsezvMa. Nebo i ten mne jiz byl opustil. Vtom, aj, znovu hlas zavzni: "Navrat sel" Ia neveda, kam se navratiti, ani kudy z te mrakoty vyjiti, truehliti zaenu; a aj, hlas po treU vola: "Navrat se, odkuds vysel, do domu srdee sveho, a zavri po soM dvere!" Kterez rady ja, jak sem rozumeI, tak sem posleehl, a ze sem Boha radlciho posleehl, prestastne sem ueinil: ale i to jiz dar jeho byl. Sebera tedy, jak sem mohl, mysleni sva, a uzavi'raje oei, usi, usta, ehrlpe a vseeky zevnitrni prfiduchy, vstoupil sem vnitr do srdee 'Sveho: a aj, bylo tam tma. Ale kdyz se, oeima mhouraje, trosku poobhlednu, spatrlm skrovnieke, skulinami se vpoustejicl svetlo a uhlMam navrehu v klenutr sveho toho pokojleka okno jakesi velike, okrouhle, sklenne, ale zaspinene a zamazane elmsi tak hruM, ze zadneho skrze ne svetla neslo. Takz pri tmavem tom skrovnem svetle sem tam se ohl8daje, uzrim po stenaeh obrazky jakesi, pekneho nekdy dna, jakZ se zdalo, nez barev zaslyeh a s uUnanymi neb ulamovanymi nekterymi oudy. K nlmz bHze pristoupe, znamenam napisy: Opatrnost, Pokora, Spravedlnost, Cistota, StFedmost etc. Uprostred pak pokoje rozMzene spatrlm zebi'lky jakesi polamane a stroskotane; tez postipane a rozmetane skripee a provazy; item velika, ale s vysklubanym pei'im ki'idla. Naposledy kola hod in103
na s uIamanymi aneb zkrivenymi valci, zoubky, sloupci, vse sem a tam rozhazene. I divim se, co to za pripravy a jak to a od koho poruseno byti muselo: a jak by se to zase zpraviti mohlo. Ale na to mysle a hlede, nic sem vymysliti nemohl: nez nadeje mi se delala, zet mi se ten, ktery mne zavoIanim svym tam uvedl, kdo pak koli ten jest, jeste ozve a mne pfi dalsich vecech zpravL Nebo mi se to, eehoz sem tu zaeatek videl, Hbiti zacalo: jakoz proto, ze pokojik ten ne tak jako prve mista, po nichz sem v svete chodil, smrdel, tak i proto, ze sem tu zadneho SUShI a chrestu, vresku a tresku, nepokoje a kolotani, tahani a nasili [eehoz v svete vsudy plno) nespatril, ale vse ticho. K A PIT 0 LA 3 8.
Krista za haste dostal.
o tom ja sam s sebou premysluji, a co dal bude, cekam. A aj, zvrchu zastkvi se svetlo jasne, k nemuz ja oCl pozdvihna, spatrim vrchni to okno pIne blesku, v kteremz, aj, blesku spousti se ke mne dolfi jakysi, postavou sic podobny nam lidem, ale jasnosti prave BOh. Jehoz obUcej, aekoli se naramne stkvel, oeim vsak lidskym snesitedlny byl; aniz z neho hrfiza sla, ale libost jakasi, jiz sem podobneho neco v svete nikdez neznamenal. Ten tedy, sarna vlidnost, sarna ochotnost, temito nejprv ke mne premilymi slovy promluvil: "Vitej, vHej, mfij synu a bratre mily!" A to povedev, objal mne privetive a polibil. Z nehoz mne prepochotna jaMsi vfine projala a nevypravitedlnou radosti tak sem projat, ze slzy tekly z oei mych; aniz sem na to takove nenadale pfivitani co vMel odpovediti, krome ze sem z hluboka vzdechna, pokorny· rna na nej oeima vzhledl. Kteryz radostI mne zdeseneho vida, takto ke mne dale promluvil: "Kdezs pak byl, synu mfij; kdes byl tak dlouho; kudys chodil; eehos v svete hledal? Poteseni? I kdezs ho hledati mel nez v Bohu? A kde Boha nez v chrame jeho, a ktery chram Boha ziveho, nez chram zivy, kteryz on soM sam pfipravil, srdce tve vlastni? Dival sem se, synu mfij, kdyzs bloudil: ale jiz sem se dele divati nechtel, pfivedl sem 104
te k sobS, tebe do tebe uveda. Nebo tu sem sobS zvolil palac k bydleni svemu: chce§-U tu bydliti se mnou, najdes tu, ceho~s v svete nadarmo hledal, pokoj, utMeni, slavu a sytost vseho, tot slibuji, synu miij, sklaman nebudes jako tamto." la ty reci slyse, a ~e to miij Spasitel, lezis Kristus, 0 nemz sem i prve v svete povrchne neco slychal, jest, srozumev, ne jako v svete s Mzni a pochybovanim, ale s plnym potMenim a celou dovernosti ruce sepna a jemu podavaje, rekl sem: "Ted jsem, Pane miij le~m, vezmi mne sobe, tviij chci byti a ziistavati na vekyl Mluv sluzebniku svemu a dej, at posloucham; povez, 00 chces, a dej, at obUbuji; vzloz, cot se libi, a dej, at nesu; obraf mne, k eemu chces, a dej, at stacuji; poruc, co chces, a co porouelS, dej: necht sem ja nieimz, aby ty sam vsecko byll" LABYRINT SVETA A RAJ SRDCE uvAolME Z EOICE ANTO· NINA SKARKY
(POOLE VYOANI AMSTEROOAMSKEHO 1663),
NASE VOISKO, PRAHA 1958.
105
Didaktika to jest umeni ume1eho vyucovani. Kterak by totiz c1ovek, dfiv nez na te1e vzroste a stav svuj zacne, vsemu tomu, coz ku potrebe a ozdobam pritomneho i budouciho zivota pfina1ezi, siastne, snadne, pIne vyucen a tak potesene k zivotu obojimu nastrojen byti mohl. Coz se vse mocne, zak1ady z sameho pfirozeni vzatymi prokazuje, ustavicne prik1ady jinych remes1nych umeni vysvetluje, dokonale na leta, mesice, dny a hodiny rozmeruje, a ke vsemu tomu, aby k cHi pfivedeno bylo, i probuzeni cini i rada dava.
NARODU CESKEMU
a vsechnem prednost a zpravu v nem drzicim, vrclmostem a panstvu, knezim a zpravcum cirkvi, radam mest, rektorum skol, rodicum dHek etc. milost Jezu Krista alaska Bozi v Duchu svatem rozmnozena bud'. t,
~,:-
Stvofiv na pocatku cloveka Buh z prachu zeme, postavil jej v raji, zahrade Eden, kterouz byl sUpil na vychod, nejen proto, aby jej delal a ostrlhal jeho [Gen. 2, 15), ale takEi aby sam rajem byl, rozkosi Bohu svemu. Jakoz zajiste raj byl nejrozkosnejsi dH sveta, tak clovek nejrozkosnejsi vsech tvoru. Raj stipen byl na vychod, clovek k obrazu toho, jehoz vychodove jsou od starodavna, hned ode dnu vecnych. V raji vyvedeno bylo vselijakEi stromovi, na pohledeni libe a k jidlu chutne, cokoli kde v svete pOrUznu bylo; v cloveku vsecka materie, co j1 v nebi i zemi jest, a vsecko remeslnictvi Bozl, co ho nebe i zeme rna, jako na jednu hromadu shrnuto. V raji byl strom vedeni dobreho a zleho; cloveku vtip k rozeznavani a ville k vyvolovanl dobreho i zleho. V raji byl strom zivota, v cloveku jest strom nesmrtedlnosti, z kterehoz vecnost plyne, Syn Bozi, moudrost ta Bozi, kteraz koreny vecne v lidech zalozlla [Sir. 1, 14). Reka vycMzela z Eden k svlazovani raje, a odtud 106
se delila na ctyry hlavnl leky; v srdce cloveka pramen daru Ducha svateho vchazl, a z bficha jeho zase reky vody zive plynou (Jan 7, 38), to jest, v cloveku a skrze C::loveka rozmnozuje se moudrost Bozl a jako reka na prameny rozchazi; coz svE!dcl apostol prave, ze se angele skrze cirkev UCl poznavati rozlicnou moudrost Bozi (Efez. 3, 10). A tak tedy kazdy clovek jest raj Bohu svemu, kdyz stojl tu, kde ho postavil Bfih. Podobne se cela cirkev raj em, zahradou, vinnici Bozi milou etc. nazyva, a neb k raji, zahrade, vinnici pfipodobnuje na mnoha mlstech Pisem svatych. Ale, ach zalosti, ach nestestU Ztratili jsme raj ten rozkOSl telesnych, v nemz jsme byli, a ztratili jsme take sami v soM raj duchovnL Na pustiny zeme jsme vyhnani, pustinou jsme i sami v srdcich svych ucineni. Nevazili jsme sobS opatrenl rajskeho, vice se nam a vyse cosi chtelo, na tele i na mysli; zbaveni 1sme tedy slusne ObOjlho, tela i mysl nase bremenem bld a kvaltovanl obtizeno. Slysme, co 0 tom Buh skrze proroka Ezechiele v osobe onoho pysneho, ku pomste oddaneho Tyrskeho krale mluvl, kap. 28, 13 etc.: V Eden, zahrade Bozl, byl jSi, a vselijake draM kameni prikryvalo te, sardius, topazius, jaspis, tarsis, onychin, beryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato; nastrojove bubnfi a piStal, hned jaks se narodil, pfipraveni tabS byli. Byls Cherubem hned od POmaZanl sveho, hned jakz jsem te za ochrance (za pana tvorum jinym) predstavil; na hore svate Bozl byls, u prostred kameni ohnivehos chodil. Byl jsi dokonaly na cestach svych tehdaz, kdyzs se narodil; az pak nepravost se pfi tobS nasla. Nebo mnozstvlm beZpraVl velmi hresls. Protoz te vyhladim z hory Bozi, 6 Cherube, z prostred kamenfi ohnivych, ponevadz se pozdvihlo srdce tve slavou tvou, a k zlemus uzil moudrosti sve pflC::inou jasnosti sve; protoz porazim te (nybrz porazil jsem) na zem etc. - Ach, porazilt jest nas, rozhazel a rozmetal v zufive spravedlnosti sve prezalostne, ze, ac jsme byli jako zahrada Eden, jiz vsak nejsme nez jako poust prehrozna (Joel 2, 3). Chvala vsak, cest, velebnost a pozehnani na veky vekfi Bohu, slitovnlku nasemu, ze poopustiv nas, neopustil dokonce, a vecnou pustinou nas nezanechal; nybrz moudrost svou, skrze niz stipena byla nebesa i zeme i vsecko, vyslav, znovu milosrdenstvlm svym ohraditi dal zapusteny ten raj svuj, pokoleni lid107
ske, a uschle, uvadle, zakrsale stromy srdci nasich sekerou, pilou, skobli zAkona spodtinav, zpfei'ezav a ostrouhav, nove z nebeskeho raje rouby (viry, lasky a nad~je] vstlpll; kteflz aby mocne se ujlti 1 k zrfistu jm mohli, krvf svou vlastnf je zalil, a prameny rozlicnych mllostt Ducha sveho svateho jako rekami zivymi zavlazovati nepfestAva, a delnlky sve, st~pare duchovnf, kteffz by je osetfovali, vysi1a. Jakoz Bfih k IzalAsovi a v osoM jeho k jlnym di: Vlozil jsem slova sva v l1sta tva, a sUnem ruky sve pfikryl jsem te, aby stipil nebesa a zalozil zemi, a rekl Sionu: Lid mfij jsl ty (Iz. 51, 16]. I roste zase jemu mily raj, cirkev, srdci jeho Bozskemu potesenf. Sliboval to Bfih uciniti, skrze Izaiase tak miuve: Potesi Hospodin Siona, potesi vSech pustin jeho, a ucini poust jeho prerozkosnou, a pustinu jeho podobnou zahrad~ Hospodinove. Radost a veseli bude nalezeno v nem, dikcineni a hI as zaimfi zpiva.ni (Iz. 51, 3]. Sliboval i skrze Salomouna sam chot cfrkve sve, Kristus, temito siovy: Zahrada zamcena jsi, sestro ma, vrchoviste zamcene a studnice zapecetenA. Vystrelkove tvoji jako zahrada, st~py jablek zrnatych vysazenA, s ovocem rozkosnym jahodek cyprovych s nardem, nardu s safranem, prustvorce s skoficl, s stromovim kadidlo vydavajicfm, myrry a aloes i s vselijakymi zvlAstnimi vecmi vonnymi (Pis. Sal. 4, 12 etc.). - Nacez chot cirkev odpovidA: () ty sAm vrchoviste zahrad, studnice vod zivych, tekouclch z LiMnu! Vej, vetricku pfilnoeni, a prid, vetriCku poIednf, provej zahradu mou, at tekou vonne veci jeji, a at prijde mily mfij do zahrady sve, a ji rozkosne ovoce sve (ibid. v. 15. 16]. Nez jakz se pak to nove raje stepovAni dai'i? vsickni-liz se vystrelkove ujimaji? vsickni-li myrru, kadidlo, jablka zrnata, hrozny, jahody cyprove s nardem etc. nesou? Ach, nestastneho darenIl ne - stastneho ovoce neseni! Poslechneme, co o tom Pan vinnice sve, cirkve, mluvi: Ja jsem te soM stipil jako vinny kmen vyborny, aby byla vsecka napoMd semenem vybornym; i kteraks mi se pak promenila v plane revi a naprosto v jine? (Jer. 2, 12). Takhle Panu Bohu i tento v nove zalozeny a sUpeny rAJ v houst a poust 1'oste; 0 cemz plna Pisma sv. narikani, pIne usi i oei nase do dnes neMdfi, chceme-Ii se jen na zmatky a spletky, co se jich v same treba cfrkvi nachazi, divatL Nejmoudrejsf z lidi, Salomoun, vsecko, co se 108
pod sluncem deje, i vlastni sve ciny, I'eci a skutky mysH prohledaje, v natlkani se vydal, ze nikdez nic nenachazi nez marnost a bidu, a ze, co kriveho jest, zprimiti se nemo.z, a nedostatko. ani scisti ze nelze; pro naramnou totiz zamotanost a zapletenost vsech lidskych veci (Eccles. 1, 15), az na to prisel, ze i samu moudrost a umeni trapenim ducha nazval; proto ze pry, kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho horleni, a kdo rozmnozuje umeni, tim sobe rozmnozuje bolest (ibid. v. 18). A to jest pravda. Nebo jakoz, kdo neduhu svemu nerozumi, nad nim se netrapI, kdo bolesti necitl, nesto.ne, by kdo nad propastl treba stal, jestlize ve tmach jest a toho nevidi, neleka se: tak kdo nerado., pokoleni lidsM i cirkev zZlrajiclch, neznamena, nema proti cemu horliti, nad elm se trapiti. Ale kdot sebe i jine neselslnymi neduhy se prystiti znamena, kdot vredo. a ran svych jitfeni cHl a jdoucim z nich puchem chripe naplnena rna, kdo sebe i jine mezi nebezpeenymi roklemi a vymoly stati, skrze osidla a nastrahy kraceti, po ptlkrych skalach a spicich lezti vidi; nybrz jednak toho, jednak onoho dolO. leteti, hlavy, ruce, nohy lAmati, a neb jineho opet jinde v bahne vaznouti, v viru tonouti etc. vidi: tezko jest nelekati se, netrnouti, nebolestiti, nenarfkati, netesknitL Nebo co jen jest pri lidech, jakz by byti melo? Co jen, prosim, na svem miste kde stoji? Nic. Vsecko na opak, vsecko na ruby, vsecko ro.zno; proto ze vsecken I'Ad, vsecka zprava, vsecka uslechtilost nase rozmetana sem tam. Misto rozumnosti, kterouz jsme angelo.m podobni byti meli, jest pri mnohych (pouhym obmeskAnim a nedbalstvlm) hloupost a tupost takova, ze nejpodstatnejsich v svete vecl malo vic nez ta hovada znaj1. Misto opatrnosti te, aby k vecnosti jsouce stvoreni k veenosti se strojili, jest nejen na vecnost, ale i na tu smrtedlnost se zapominanl dokonale, a toliko v zemskych, telesnych vecech zaroveii s hovady se valent Misto moudrosti nebeske, kteraz v znamosti Boha, vsech veci ueinitele, a dosazeni pI'izne jeho zalezi, jest mrzute ad tehoz Boha, v nemz zivi jsme, hybeme se a trvame, odvraceni a jeho proti soM drazdenl. Misto spolecne mezi sebou uprfmnosti a sprostnosti jest chytrost, lest, fales a neuprimnost na vse strany. Misto pI'izne jest zavist a nenavist, misto dovernosti podhHdanl, presuzovani, valchovani jednech druhYch. Misto svornosti jSou ro.zniCe, svarove, hnevove, 109
zastl tajna i nepratelstvi zjevna, bojove a valky. Mfsto spravedlnosti natiskove, kNvdy, loupeze, kradeze, kazdy jen soM nahaneje, koho muz, kde muz, sklube. Misto cistoty vnitfni i zevnitrni smilstvi, cizolozstvi, freje, oplzlosti rozlicne, v mysli, recech, skutcich. MIsto pravdomluvnosti lzi, klevety, Msne vsudy. Misto pokory nadymani se jednech proti druhym, honosnost, sperkovani, hrdost a vzpinani se, kam kdo muzo B8da toM, nesfastne pokoleni, zes tak hluboko do neradu zabredlo! Sam Buh z nebe blede (dI Pismo) a patre, byl-li by kdo rozumny a hledajici Boha, nenalezl ani jednoho. Vsickni jsou poruseni, vsickni se odvratili a ohavnl v snaznostech svych ucineni; neni, kdo by einil dobrli, nenI ani jednoho (Zalm 14). I ti, kdoz jinych vudcovli byti majI, zle jdouce zle vedou. Kdoz by svetlem byti meli jinym, svetla sami nemajfce mrakotou jsou. Jest-11 pak pri kom co dobrliho a zdarnliho, nesporadanli jest, neutvrzene jest, polovicatnli jest, nybrz sUn a domneni jest, prirovnano jsouc k tomu, coz by v pravda byti melo. Nevidis-li toho kdo, vez, ze mrakota jest na ocIch tvych, kterazf veci tak zrejmli videti neda; moudfi vsickni, ne skrze brylle domneni, nez jasnym rozumnosti zrakem na sve i jinych veci hledici, vidi a v8di, ze jinak nenL Toto dvoje za poteseni mame: Jedno, ze Buh raj vecnosti pro vyvolenli sve strojl, kdez zase bude dokonalost, a to plnejsi a stalejsl, nez v onom prvnim, na veky. 0 tomto raji mluvil Kristus na kfizi (Luk. 23, 43) a sv. Pavel (2. Kor. 12, 14), a ukazan jest Janovi v zjeveni (Zjev. 2, 7 a 21, 10). DruM poteseni jest, ze i zde Pan Buh jistymi casy raj svuj, cirkev, obnovuje, a z pustiny soM zahradu rozkosnou cinl; jakz pfipomenute z Izaiase zasHbeni Bozi ukazuje. Ueinil to nekolikrat jiz Buh: jako po potope, po prevedeni lidu svliho z Egypta do zasHbene zeme, za Davida a Salomouna, po zkazeni Babylona a vzdeIani zase Jeruzalema, po vstoupenl na nebs Syna svliho a podmaneni ku poslusenstvf jeho narodo., za Konstantina, za Husa a Lutera; nejslavnejsi pak obnovu uciniti zasHbil po zkazeni Babylona duchovnlho, Antikristova kralovstvL 0 cemz pfehojna mame zasHbenl, kterak vsecka pod neb em kralovstvi Kristus ujme, a vsickni narodovli jemu slouziti zacnou, a vsickni kralove pred nim koruny sklactati budou. 110
a dabel sva.zan jsa, nebude svozovati na.rodll za tisic let, a evangelium ka.zano bude vsechnem narodiim, a pokoj bude po Vs! zemi, ze nepovstane narod proti narodu, a znamosti Hospodina vsecka zeme naplnena bude jako vodami, a ze vsickni od Boha uceni budou; a co vice preslavnych tech zaslibeni Bozich jest, kteraz na tento cas vpadajf, a my jiz blahoslavenyma oeima spineni jich spatrovati zaefname. Na tom nejvice zalezeti bude, abychom dobre zakladu te prepotesene a slavne raje tohoto Boziho obnove vyrozumeti, a jak k ni Bohu, slitovnfku svemu, napoma.hati v8deli. Coz do Plsem svatych nah18dnouce najdeme, a rozum sam, ze tak ;est a jinak byti nemiiz, potvrdL Tomuto pak na.s Pismo sv. uel, ze pod nebem jine cesty k napraveni zaslostf nasich neni, jedine mladeze dobre vedenL DIDAKTlKA {CESKAJ, VESKERE: SPISY J. A. KOMENSK£HO, SV.
IV.,
BRNO 1913, VYD. V. NovAK.
111
Haggaeus redivivus to jest kresfanskych vrchnosti, knezi PEme a vseho pobozneho lidu, z antikristskeho babylonskeho zajeti a rozptyleni navratilych, k zive a vrouci pokanim svatym horlivosti a k horlivemu vzdelavani a znovu sporadani domu Boziho (jenz jest cirkev) horlive a vrouci jmenem Bozlm napomenuti.
•
K A PIT 0 L A 1 8. Prvnz cesta k svornosti ;est: k vnitrnz, opravdove poboznosti milost.
. . . Troje bylo, coz nas trhalo; jmena sektarska, rozdHni pi'i nekterych artikullch smyslove a rozdHnost Nidu. Protoz muze-li se stranam, aby sobEl v tom trem vyrozumely, poslouziti, snadnieka k svornosti cesta se ukaze. Cemuz vsak ja misto pristupu nejprv z Pisem ukazi, ze nase lidska pred Bohem dokonalost vice v hloupe srdce sprostnosti a uprimnosti nezli v subtilne nejake mozku hbitosti zalezi; coz, prosim, af kazdy spaseni sve milujici bedHve ete, rozvazuje a po vyrozumeni aneb pro vyrozumeni eele tomu, eoz se tu z Pisem svatych mluvi a vede, Boha soM na pomoc vzyva. Nejprvnejsi lidem od Boha dany zakon raj sky jest, kterymz Buh, aby eloveka v poslusenstvi svem zdrzel, z stromu vedeni dobreho a zleho jisti zapovedel (1 Mojz. 2, 17). A tuf jest veli· ke tajemstvL Preje Buh eloveku, aby rozkosi rajskych a pi'i tom pokoje a dobreho svedomi uzival, vystrlha vsak, aby k stromu vedeni dobreho a zleho nesahal, jestli ze na sebe smrti privolati nechee; cimz co nez navesti dala moudrost Bozi vsemu lidskemu pokoleni, ze chtivost k vyzvidani vecl mnohych nebezpeena jim bude, sprostne pak pi'ikazani Bozich ostriMni ze bude zivot jejich? Cehoz kdyby byl Adam seti'il, nebyl by sebe i nas vseeh zavedl. Abrahama kdyz soM od jinych oddeloval Pan Buh, ne do nejakeho mudrovani neb recnovani ho zavedl, ale rekl: Chod ustavicne pre de mnou a bud 112
dokonalyl (1 Mojz. 17, 1.) Lidu svemu Izraelskemu takto se vysvetlil: Viztez, ueil sem vas ustanovenim a soudfim; ostrlhejtez jich tedy a eiiite je, nebo to bude moudrost vase a opatrnost vase pred oelma vsech narodfi (5 Mojz. 4, 5. 6). Coz Mojzis opetuje a techto slov uzil: Veci skryte sou Hospodina, Boha naseho, ale veci zjevne jsou nase a synfi nasich, abychom plnili vsecko (5 Mojz. 29, 29) .... Summou, nic Pan BQh v Star~m Zakone neslibuje rozumejicim zakonu, nez plnitelQm zakona, nic nehrozf nerozumejicim neeemu v zakone, nez rusitelQm zlikona. Podobne David jak jinde vsudy tak i v Zalmu 119 (kteryz naschval 0 zAkonu a moudrosti Bozf v nem obsazene slozil) dokonalost a blahoslavenstvl jen v tom pokIada, kdo ctn~ho jest obcovlini, kdo v zakone Pane chodi, kdo ho ostrlha celym srdcem. Protoz svaty Pavel, vydav se na vychvalovlini svatych Bozich v Star~m Zakone, pravi, ze vsickni velikeho od Boha dosahli svedectvi pro viru (Zld. 11, 2). Ale jakou viru? Vyeita to mnohymi priklady, ze pry tato byla vira jejich: 1. ze horlive obetovali Bohu oMti; 2. ze chodili v uprimnosti pred Bohem; 3. ze se blili Boha a hnevu jeho; 4. ze za Bozim porucenim vlast i vsecko mile opousteli, Bohu mluviclmu i proti rozumu vseho verice, vseho se na jeho slovo odvazujice; 5. ze budouci, Bohem ohlasene veci jako pritomne prtjlmali a v nich se kochali; 6. ze pro lasku Bozi vyhost davali svetu a vsem rozkosem jeho, za nejvetsi poklady soM pohaneni Kristovo pokladajice; summou, ze verou vybojovavali kralovstvi, vykonavali soudy, dostihali zaslibeni, zacpavali usta lvfim, uhasovali moc ohne, vynikali ostrosti mece (Zld. 11, 33. 34). To, hIe, vfra nekdejsich svatych; v mocl, ne v reci zalezejlcil Proe tedy my nyni viru v subtilnych speculaclch, hlubokych otlizkach, dfimyslnych odpovedech a sUbnych moudrosti lidske recech zakladame? Lec je snad nam v Za'kone Nov~m schytrale1si nejakli vira vydana? 0 nilmlil Kristus, prave dokonalosti vtidce, kdyz nam summu blahoslavenstvi, v eem zalezl, predkladal, ani jednim titlikem hlubokeho nejakeho umeni a rozumu nedotekl, nez ctnosti toliko velebil, a vysvetliv zakon Bozi, jak ma od kfestanQ pUneji nez od svatllekQ povrchnich ostrihlin byti, dolozi1: Kazdeho, kdoz slysl tato slova ma a zachovavli je, pripodobnim muzi moudremu, kteryz na skale ustavel dtim svQj (Mat. 113
7, 24). Podobne u svaUiho Jana df: Znate-li tyto veci, blahoslaveni jste, budete-li je ciniti (Jan 13, 17). A kdyz souditi prijde, nac se vytazovati bude, osvedcil u svateho Matouse (25, 31-45): jmenovite ne na to, co kdo na svete umel neb jak cemu rozumel (sud'te to vsickni lidel), nez kdo co cinil; krmil-I1 lacne, napajel-li ziznive, prijlmal-l1 hoste, odival-li nah8, navstevoval-li nemocne. Protoz svaty Pavel Korintskym svym (kterfz se rozdUnymi dary jedni proti druhym nadymali), ze jim cosi lepsiho ukaze, zasHbiv, lasku ukazal, a ze ta nade vsecku andelskou i lidskou moudrost uzitecnejsi lidem a Bohu milejsi jest, prokazal (1 Kor. 13]. Kdez i vsecku nasi nynejsi theologii k detinstvi prirovnal (v. 11.), a velmi pfipadne. Nebo opravdu sme na ten cas jen detl v Bozich vecech, smysHme jako deti, mluvfme jako deti, hactame se 0 ledacos jako deti, an casto jeden tak mnoho rozumi jako druhy, proto jmenovite, ze rozum nas v tomto zivote nedospely jest. A vsak bud'me asp on jen detl, dobfe bude. Nebo tak di Krlstus: Neobratite-li se a nebudete-li jako detl, nevejdete do kralovstvi nebesk8ho (Mat. 18, 3); cfmz co minil, hned se sam vysvetluje Pan, pokoru totiz a nizkost (v. 4). Jakz i apostol dl: Nebudte (brati"i) deti v smyslu, ale zlosti bud'te detil (1 Kor. 14, 20); totiz, nebud'te jfzlivi proti sobe, ale smirlivi jako deti a ustupujfcl jedni druhYm. Pravi sic ten tyz apostol, ze nemame byU detl, ale doklada, v cem: abychom se, pry, tociti meli kazdym vetrem uceni v neustaviCnosti lidske (Ef. 4, 14]; nevyzdvihuje tedy te od Krista porucene sprostnosti dltek Bozich, nez vrtkost nerozumnou zapovida.... Tak nejprvnejsi cirkev po Kristu svedectvi ma, ze vnltfni te poboznosti hledic, zevnitfni lasky milostne ostrihala: i trvali pry jednomyslne v uceni apostolskem, v chrame i po domich rozdelujice chleb pfijimali pokrm s potesenim a sprostnosti srdce, chvallce Boha a milost majice u vseho lidu. A Pan pry na kazdy den pridaval tech, kteriz by spaseni byli (Skut. 2, 42. 46. 47.), proto ze svata sprostnost a uprimnost Bohu se nade vsecko Ubi; za kterouzto pricinou to jedine soM David zadal (Zal. 25, 21). Naproti tomu po vysokem umeni dychtiU nebezpecne jest lidskli mysli osidlo, v kteremz hned prvni clovek se zapleta, uv8.zl, z stromu vedeni dobreho a zleho jisti poMdav. Kterymz 114
vsetecnosti prlkladem nic se nekajic, mnozi do dnes prilis chtive k tomu stromu sahaji, tak ~e pfi tom na strom ~ivota [jen~ jest bazen Bo~ll1M alaska spolecna)zapominaji. Protoz se jim prlhazi, co~ apostol pravi, ~e umeni hledajic, umenim diHi byvaji, a jakz ten ty~ 0 pohanskych mudrcich di, ze zmareni byvaji v smyslech svych a srdce jejich se zatmlva, tak ze za moudre se drzlc, blaznl byvaji (Rim. 1, 21. 22); a jakz o kfestanskych mudrcich ten tyz pravi, ze chtice byti ucitele zakona, nevMi sami, ani co mluvi ani ceho zastavaji (1 Tim. 1, 7). Mezi tim jaky sami na tom uzitek maji? Kde mnoho moudrosti, tu byva mnoho hnevu, a kdo rozmnozuje umeni, rozmnozuje bolest, di Salomoun (Kaz. 1, 18); proto ze podnet jest zavisti jednech proti druhym, jakoz pak vsecky roztdky v cirkvi skrze takove literne moudre vzdycky povstavaji. Jimz se mezi Um priMzf obycejne, co Kristus 0 Farizeich svMci, ze osobic soM klic umeni, sami nevcMzeji (totiz k prave, spasitedlne znamosti) a tem, kteri by Vjiti chteli, zbranujf; protoz ze jim bMa bude (Luk. 11, 52). A Pan Bfih k nim tak mluvi: Jak mfizete fici, Moudrf jsme, zakon Hospodinfiv mame? Aj, jistotne nadarmo soM brousi pero, nadarmo jsou v zakone zMhH, nebo slovem Hospodinovym pohrdaji (toti~ necini ho); jakaz to tedy moudrost jejich? (Jer. 8, 8. g.) A protoz, 6 pobo~ni krestane, rozumejmez tomu, tak jakz nam to Bfih ohlasuje, ze nejlepsf umenf a moudrost jest Mzen Pane, proto ze on soM velice libuje vernost a tlchost, a kdo ostrfM zakona, ze rozumnejsi jest nade vsecky. 0 kdyby kazdy s Davidem rikal: Sprostnost a uprimnost, Hospodine, at mne ostrfhajU (Zal. 25, 21.) Item: Nauc mne, Hospodine, ciniti vfili svou, nebo ty jsl Bfih mfij; duch tvfij vedi~ mne jako po rovns zemi (Zal. 143, 10). Vice by jiste kazdy pecoval sam v soM tise slouziti Bohu celym srdcem, nezli aby jine presuzovati a s nimi se 0 otc1zky nebo ceremonie neb 0 sektarska jmena nesnadniti a shaneti mel; a prestavaje na tom, coz Duch Bozi pravi, ze jeden kazdy sve vlastni bfime ponese (Gal. 6, 5), prestal by cizich sluzebnlkfi tupiti, veda, ze kazdy z nich Panu svemu stoji a pada (Rim. 14, 4). HAGGAEUS
REDIVIVUS,
VYDANI
BOHUSLAVA SOUOKA
POD
NAzVEM .OBNOVA CIRKVE", KALICH, PRAHA 1952.
115
Cesta pokoje to jest pravy, neomylny, jediny prostfedek, kterymz cirkev Bozi v pokoji, svornosti a lasce zachovana byti muze; za pi'icinou nepokojnych spisu M. Samuele Martinia z Pisem svatych vyhledana, ukazana a vsechnem vernym Cechum podana od starsich knezi Jednoty bratrske . . . . Cesta pokoje prava na tre se rozchazi. Chce zajiste Bllh, aby mezi nami byla mlsto nasill lAska, misto hAdek sprostnost viry, misto roztrzek snasenlivost spolecnA. Laska vyhlasuje se nAm v Plsme svatem za pocAtek, prostredek i konec kresfanstvi naseho. Nebo k IAsce jsme povolB.ni (Ef. 1, 4; 1. Tim. 1, 5], lAskou stojime (Gal. 5. 6), lasku za uzitek viry sve mAme, zde i vecne (1. Kor. 13, 8). Proto~ apostol kresfanll pros!, aby hodne chodili, jakz slus! na povolani, kterymz povo!Ani jsou: se vsl pokorou, tichosti i snAsenlivosti, snAsejice se vespolek v !Asce a usilujice zachovavati jednotu ducha v svazku pokoje (Ef. 4, 1. etc.). A jinde di: Obleceni budte nade vsecko v IAsku, kterA~to jest svazek dokonalosti (a neb dokonaly], a pokoj Bozi vitezl~ v srdclch vasich, k nemu~ (toti~ tomu pokoji Bo~lmu) povolAni jste v jedno telo (Kol. 3, 14. 15). HIe, laska pOjl vericl v jedno telo (jako staveni spojeno byva vazbouJ, IAska dAvA pokojl LAska vitezi. I mezi rozdHnymi zajlste nabozenstvimi (grunt prav6 viry zachovavajlcimi) kdyz laska jest, rozdHnost se a nebo trati, a nebo neciti a neskodi. Nebo ponevadz laska dobrotiva jest, nezavldi, neni vSetecna, nenadyma se, v nic se neslusn6ho nedava, svych veci nehleda, nezpouzl se, nemysll zleho, vsecko smUll, vsemu veri, vseho se nadeje, vseho trpelive cekA (1. Kor. 13, 4. etc.): Jde odtud, ze lide Kristovu lasku v srdcich majlel: sebe vespolek nepodhl1daji, slov a mlneni soM neprevracejl, nepomlouvajl se a nepotupuji, ale brz preji soM spolecneho vzdelAni, a uk4ze-li se pri jedne strane co svetlejsiho, lepslho, vzdelavatedlnejsiho, 116
druha to hned oblfbi, a tak se snadne poji a jednoti. Jesto, kde srdee jsou rozjitrena, tu zadne ukazovani, disputovani, zehrani, Hini nie neplaU, oei i usi tu zavrene jsou, aby ani sama pravda proniknouti nemohla. Velike tedy jest tajemstvi lasky, velika moc, ze srdce spojena v lasce pote~ena hyvaji ke v~emu bohatstvi prejisteho smyslu, ku poznani tajemstvi Boha i Otce i Krista [Kol. 2). Protoz apostol napomfnaje Korintskych, aby darfi Bozich a osviceni jedni nad druM vyssiho k roztdkam neuzivali, dolozil, ze jim jeste vy~si cestu ukaze; i ukazal lasku prave, ze na te vic zalezi, nez na v~ech jazykfi umeni a vsech tajemstvi znamostl, na vsech divnych skutkfi cineni etc. [lo Kor. 12. a 13). 0 kez nyni souditi to chceme, co tu apo~tol mluvi, ze nejvyssi a nejjistsi cesta k dojiti pokoje jest laska s verou! [Efez. 6, 23.) Druha ku pokoji v nabozenstvi cesta jest viry sprostnost, protoze pravda prosta a odevrena jest, v reei i v smyslu, ale lez a podvod mnoho subtilneho vinutl, krouceni, barveni, Heeni potrebuje. Protoz apostol Korintskym, po fale~nych uciteHch postupujicim, rekl: Bojim se, aby snad, jakoz had svedl Evu ehytrostl svou, tak nebyly poruseny mysli va~e od sprostnosti, kteraz jest v Kristu [2. Kor. 11, 3). Tato nase v Kristu sprostnost ve trem zalezi: 1. Abychom vfru prostou a odevrenou, k vyrozumivani snadnou meli, jakouz nam vydal Kristus a apo~tolove bez vseUjakeho nepotrebneho hlouMni a subtilnostmi vysokymi sebe neb jinyeh zapletavani. Non enim per difficiles nos quaestiones Deus ad beatam vitam vocat, rekl stary cfrkve ucitel Hilarius; Buh nas [pry) ne skrze nesnadne otazky k zivotu blahoslavenemu vola. Ovsem. Nebo jakoz stare cirkvi Pan Buh prostiekou theologii vydal byl [Slys, Izraeli, Hospodin Bfih tvfij Bfih jeden jest; protoz milovati bude~ Hospodina Boha sveho z celeho srdce sveho etc. Deut. 6, 4), tak i nove cirkvi sHbil cestu svatou, snadnou, po niz by jdouci zadny nezabloudil, i ten nejhloupejsi [Iz. 35, 8). A takovat jest byla v pravde Kristova a apostolska theologia, otazkami mnohymi a hlubokymi zadneho nezamestknavajici, nez toliko k znamosti jedineho, praveho Boha, a kterehoz n
Ii, ale na subtilnejsi otazky se zavedIi, povstala ta i jina kaelrstvi a sekty, jakz vyznava v Iistu svem elsar Konstantin a 0 to Alexandra a Aria tresce, ze takove otazky, kterychz zakon neporou~i, v zahalive mysli, pro dokazovani ostrosti vtipu do cirkve Bozi vtrusovali, kterez by a neb mezi ucenyml zfistavati, a neb radeji v srdclch chovany byti mely, aby se usty ani nevynasely (viz, co 0 tom vice pise a horU svaty elsar v knize 2. Euzebiove 0 zivotu Konstantinove, kap. 67). Ale co by rekl, kdyby dnes z mrtvych vstal a nynejsl disputatorskou theologii s tisici otazkami (na nez soM artikule viry rozdrobil1, a jak na kterou odpovidano byti ma, neukojitedlne se tahaji) slysel? Jesto jakt maji v jednostejnou odpovM trefovati, hledajice ji bud v Pisme, kdez Pan Bfih drzosti nasi uzdy nepustil, a neb v mozku ltdsklim, kdez k mereni tajemstvi bozskych miry neni? Nad to jists jest, ze, byi i vsecko to zpraveno bylo, oc nyni otazky a hadky jsou, naroste vsak jinych hned zase (pfijdeme-li tou cestou predce) dosti pro neprevazenou hlubokost tajemstvi Bozich. Kdo na teto hlubine zplyvati chce [verou totiz vsecko to, co v slovu Bozim nacMzl, pfijimaje, byt i nerozumel necemu), ten zplyva bezpeane; ale kdo samy ty hlubiny choe proH~zti a probrfsti, utone konecne .... 2. Sprostnost nase v Kristu zalezi take v sprostnem a odevrenem prostickli nasi viry vyznavani, jako svaty Pavel Skutk. 24, 14. 15. 16. To jest, aby, kdo uceni sveho jistotu z Pisem ma, z Plsem ji take a slovy Pisem, jak nejzretedlneji mfiz, l1dem ukazoval, tak aby to kazdy sam v'ideti mohl, ze na nepohnutsm gruntu pravdy stojl; a ten, jesto by se. protlvil a odpirati chtel, aby se zahanbiti musel, nemaje co mluviti proti tomu (Tit. 2, 7. 8). Tak da Bohu cest a ustoup1. Nebo zdaz kdo naschval slepy jest? (Mat. 7, 28; Jan 7, 46; Skutk. 4, 14). Pakli by kdo predce chtel neustupnym byti, nechati ho a fici mu, co apostol: My takoveho obyceje nemame ani cirkev Bozf (1. Kor. 11, 16). Horlem: tu vetslho, disputovani, hanenf nepotreba, chceme-li soM i cirkvi Bozi zachovati pokoj (viz 2. Tim. 2, 24. 25). 3. Aby vsak sprostnost nase v Kristu snaze se i odpfircfi jlmala, napomt1:z k tomu toto, aby kfesiane pravi vnitrnf pravost a sladkost viry sve prokazovali skutkem lasky k Bohu i bliznim tak, aby to i jini pfi nich znamenati mohU, ze je duch Kristfi ridi. Sic co platno 0 evangelium se M.dati a proti evan118
gelium zivu byti? Protoz Kristus porucil, abychom skutky svymi hled~li tak svltiti, aby lide Bohu cest dati prfcinu m~li (Mat. 5, 16). Tak apostolove vyhledavali, aby jakoz uciteIe, tak i vubec kresfane obojiho pohlavi ctnym obcovanim hledfHi mnoM vyziskati (Tit. 2, 7. 8; 1. Petro 2, 2. a 2, 12). Kdo jest moudry a um~ly mezi vami (di svaty Jakub], ukaziz dobrym obcovanim skutky sve v krotke moudrosti (Jak. 3, 13). Tret! Bozi cesta ku pokoji jest snaselivost spolecna, abychom ne hned, koho k smyslu svemu ve vsem napraviti nemfizeme, potupovali, kacerovali, odsuzovali, cfrkve zbavovali, ale jako mdleho u vUe pfijimali [RIm. 14, v. 1) vMouc, ze kazdy svemu Panu stoji neb pada, a ze Bfih mocen jest pozdvihnouti a utvrditi ho [v. 4. Viz take v. 10. 13). Povinnl zajiste jsme my silnl mdloby nemocnych snaseti a ne sami soM se Hbiti [Rlm. 15, 1), nybrz prijlmati se vespolek, jako i Kristus pfijal nas v slavu Bozl [v. 7). Necini-li toho kdo a bllznich snaseti nechce, ale proti nim horH a hrima, ten pronasl mdlobu mysll sve a viry slabost a ducha neapostolskeho a ne Kristova, ale ducha tela [1. Kor. 3, 3). Lepe jest mlsto takoveho proti bHznim horleni horlive se za bllznl bloudlcf modliti, aby je Bfih sam milosrdne osv~coval, pon~vadz on v moci ma srdce jejich, a ne my. Bez jeho dna nufme my jedni druM, jak chceme, kricme na ne, jak nejvys mfizeme, hrdlujme se take s nimi neb honme sem a tam, co zpravime? Tak mnoho to bude, jako by n~kdo slepeho haneti nebo bHi chtel, ze se pravi nevid~ti toho, co ty. I ukaz mu to nejprv, a uhHda, a aby ukazati mohl, odevri zrak. Mfizes-li sam pristrojitl collyrium jake, pristroj; pakli cms skutek Bozi, odvirati oci slepych, u Boha toho pokornou pfimluvou bllznimu svemu hledej, a napinis zakon lasky. Obdrzis-li to, ziskals Bohu dusi; plesej vice, nezli v koristech vseho sv~ta. Pakli ne, podiv se soudfim Bozim, vzdechni, umlkni, bUznlho pro viry nedostatek netrap, aby Antikristem nebyl, nybrz 0 n~m predce, ze Kristfi jest, smyslej, by se toM jakkoli zdalo; jakz apostol pflkladem svym naueil, kdyz i t~ch, kterlz ho Krista odsuzovali, potupovati necht~l, ale rekl: Ma-li kdo tu nad~ji 0 soM, ze by Kristfi byl, nechf mysli, ze i my etc. [2. Kor. 10, 7). A cisar Konstantin k svornosti biskupfi napominaje rekl: Kdo by z lidi lepsi byl, to sam emu nebeskemu Bohu k rozsouzenl nalezi 119
(Eusebii Vita Constantini, 3. kap. 20). A pobozn~ smysleti slusi, ze, ponevadz Kristus v cfrkvi kraluje, moenejsi jest dno jeho, nez my tomu rozumeti mfizeme. Kraluje zajiste uprostred nepratel (jenz jsou crabel, svet, t~lo) a vzdelava soM kralovstvi sve proti vfili a mineni jejfch vzdy predee, ackoli mu oni prekazky umHajl a primesujl, crabel koukole, sv~t zpoury, t~lo (a rozum tela) blaznovstvi sveho. I prostupuje vseeko to predivne moudrost jeho a pfisobi, ze se pravda lzmi puleruje, l8.ska nelaskou rozneeuje, a pi'lmost eesty Bozi prostickEi skrze motaniny nase jasneji v znamost vehazL Nebo bludove davaji pi'lcinu k vyhledavani pravdy. A rozlicne smyslfi mateni privodl na to lidi, aby se naposledy toho ehapali, eoz nemyH, Bozlho milosrdenstvl v Kristu. A tak cim vic roztrzek zevnitr, tim vic svazku vnitr mezi temi, kdo i v rozdHnych jednotach aneb sektaeh pod rozdnnymi smysly a dfimysly, tady a eeremoniemi Kristovi byti se snazuji. Nebo eim vic nepratelstvi jakeho em proti soM, tim vic se tlaci do srdce sveho k Kristu, Spasiteli svemu; kteryz, ponevadz jest commune centrum salutis, tam se nachazeji spolu zase i ti, ktefiz za rozumem a smysly tela odchazejiee rfiznili se. 0 nestihla Bozi moudrosti I 0 predobra dobroto I 0 nepremozena moei! Ze nas skrze motani z motanin, skrze nelasku v lasku, skrze nedov~rovani a pochybovani pri tom neb onom viry artikuli k jistote viry a skrze roztrzky v jednotu vedes! CESTA
POKOIE,
XVII.,
BRNO
NovAK.
120
VESKERl':
1912,
VYD.
SPISY
I.
lOS.
TH.
A.
KOMENSKl':HO, MOLLER
A
sv.
IAN V.
Ksaft umirajici matky Jednoty bratrske, kterymz (v narodu svem a obzvlastnosti sve dokonavajic) sverene sobe nekdy od Boha poklady mezi syny a dedice sve rozdeluje .
.. . 19. Na tebe, nArode cesky a moravsky, vlasti mila, zapomenouti tak~ nemohu pri sv~m jiz dokonalem s tebou se loueeni; nybrz k tobS se nejpredn~ji obracejic, tebe pokladfi svych, kterez mi byl sv~ril Pan, napadnikem a dMlcem nejprednejsim cinim, prikiadem nekterych bohatych mesfanfi i'imskych i kra.lii jejich pomeznich, kteriz umirajice dedicem vecl svych obec rimskou, vlMu okrslku zemskeho ujimajici, ksafty svymi narizovali. Verim i ja Bohu, ze po prejitl vichric hnevu, hrichy nasimi na hlavy nase uveden~ho, vIada vecl tvych k tobS se zase navratl, 6 lide eesky! A pro tu nadeji tebe dMicem einim vseho toho, co sem koli po predcich svych byla zdedila a pres tezke a nesnadne easy prechovavala, nybrz i v eemkoli dobrem skrze praci synii mych a pozehnani Bozi rozhojneni sem prijala, to vsecko toM zceia odkazuji a oddavam. Zejmena napred milost k pravde Bozi ciste, kterouz nam pred jinymi narody prve sluzbou M. Husa naseho ukazovati zacal Pan a kterouz on s pomocnikem svym i jinymi mnohyml vernymi Cechy krvi svou specetil a od niz Antikrist na onen cas chytrostmi svymi na snemu bazilejskem, ted' pak moei valecnou ukrutnou tebe byl odvedl, ja pak s syny svymi, kteriz za svetlem jiti chteli, posavad se prfdrzeti hiedela. Tvef to jest dedictvl, toM pred jinymi narody dane, 6 vlasti miIaI Ujmiz se zase prava sveho, jako sveho, kdyz toM milosrdenstvi prokaze a pravd~ sve priichod navrati Pan, slitovnfk tvfij. DruM, porouefm tobS horlivou zadost k vyrozumfvAnf a vzdy pInejsimu a jasnejsfmu tez pravdy Bozf, aby znajic Hospodina, hojneji jej poznavati se snazovala. (Oz. 6, 3J. A ponevadz Pan nas Pisma svata zpytovati porueil (Jan 5, 39], odkazuji toM 121
za dMictvi knihu Bozi, bibU svatou, kterouz synove moji z pfivodnich jazykfi (kterymiz je Bfih psati byl porucil) do cestiny s pilnosti velikou (do patnacti let na te praci stravivse nekolik ucenych muM) uvedli, a Pan Bfih tomu tak pozehnal, ze malo jeste jest narodfi, kteriz by tak pravdive, vlastne, jasne svate proroky a apostoly v svem jazyku mluvfci slyseli. Prijmiz to tedy za svfij vlastni klenot, vlasti mila, a uZlvej toho k slave Bozi a svemu v dobrem vzdeIani. A ac knihy teto Bozi exempIare popalili nepratele, kde ktere dostati mohli, ze vsak milosrdenstvim toho Boha, kteryz porezane a spalene od bezbozneho Joakima knihy Jeremiasovy psati znovu kazal (Jerem. 36), a potrhany i popaleny od Antiocha tyrana Zakon Bozi [1. Mach. 1, 59) brzy potom vzbudiv pobozneho ptolomea v jazyk recky uvesti a narodfim jinym v znamost privesti dal, i tobS kniha tato Bozl dochovana bude, dfiver se a nepochybfij. Ireti, poroucimt obzvlastne take zvIastnl k cirkevnimu radu a milostne te kazni, kteraz mezi ditkami Bozlmi byti ma a musi, milost, aby se napotom u vas Kristu nejen jako proroku kazatedlnice, nejen jako knezi a biskupu oltare, ale take jako krali trfinu a berly k konanl soudu nad neposlusnymi praIa. Tu co mne byl z milosti sve udelil Pan, nekryla sem se s tim, na svetlo to dano; uziv, vlasti mila, k svemu dobremu i toho, bud tak, jakz u mne bylo, aneb jakz nejvzdelavatedlneji vyhledano byti mfize z Pisem svatych a prlkladem prvotni apostolske cfrkve, nebot na stare grunty staveti, kdykoli se obnovuje chram Bozi, nejbezpecneji. [1. Ezdr. 3, 3.) Ctvrte, odevzdavamt horlivost k slouzeni Panu Bohu a slouzeni jemu jednlm ramenem, po cemz ze sem ja od sveho zacatku touzila, pameti predkfi mych i historia od Jana Lasicia o mych vecech sepsana svMci. Uziti sic toho sem zuplna nemohla, krome ze sem HHa 1575 k spolecne narodu sveho pod oboji konfessi a leta 1610 k spolecne konsistofi pripustena. Ale dejz Bfih pro milosrdenstvi sve, (kteryz vins ja bud zivotem neb smrti svou, jak Pan kaze, zapecetuji), aby treti spojeni bylo nejdokonalejsl, vsech ostatkfi ditek mych se vsechnemi jinymi ostatky Cechfi vernych, aby drevo Jfidovo a drevo Efraimovo bylo jednim drevem v ruce BOZI, kdyz rozmetane kosti nase zase shromazdi, masem a ki'lzi potahne a duchem 122
zivota naplni vsemohouci ten Pan, jemuz nemozneho nic neni. [Ezech. 37 v cele kapitole. J Pate, odevzdavam tobS take a syniim tvym snaznost v pulerovani, vycistovanl a vzdEllavani mileho naseho a milostneho otcovskeho jazyka, v cemz synii mych bedlivost znama byla casii predeslych, kdy~ od rozumnEljsfch rikavano, ~e eestiny lepsi neni jako mezi Bratrimi a v knihach jejich. Ale pilnEljit se na to jestEl nElkteri z mych vydali i nyni, ted z vlasti vypuzeni byvse, aby prlhotovenim knih uziteenych, a nad predesly spiisob vybrousenEljsim perem psanfch napomohli symlm tvym k uvedeni tim snaze vselike uslechtile spanilosti v vElcech i v reei, v moudrosti i vymluvnosti, k stastnemu vynahrazeni podesleho ted spustElni, jak~ by jen easy k rozvlazeni privedl Pan. Cokoli tedy toho se najde, knlh starych neb novych, to od synii mych prijmuc, za sve vlastni mej k uziH toho, jak nejlepe vidElti budes. Seste, odkazuji tobS mladeze leps!, pilnEljsi, zdarnEljsi cviceni, nezli byvalo. PrehHdla sem ja tuto, sVElrujic se cizim, kteriz mi syny me povasnlll a pokazili; kdyby se libilo Bohu navratiti mne k casiim zvolnEljsim, napraviti bych v tom hledela. Ale sama 0 sobS nadElji tratic, tebe prosim, vlasti mila, s osvedcovanfm, aby to napravila. Popracovalit i v te veci nekteri z sym1 mych a zhotovili pro lepsi mladeze cviceni metod, jehoz se jiz chytati zaeali narodove jini, bez rozdilu nabozenstvi. Ale toM to predne nalezi, nezanedbavejz dedictvi sveho, kterez toM odvedou, kdyz cas prijde, synove moji. Summou, vsecky sve pozustalosti, jako popel po svem shoreni, toM, vlasti mila, poroucim, aby soM z nElho luh k smyvani spin dftek svych pripravila; jakz mne v pocatcich mych ucinil Pan, ze z popela Husova mne a dftky me vzbudil. 20. Ale coz vice mluviti? Prestati mi prijde, a rozzehnati se s tebou, vlasti mila. Ale jakz pak? Jakob patriarcha, na smrtedlne posteli sve zehnaje se s syny svymi, daval jim pozehnanf; jako i Mojzfs odchazeje od lidu sveho. Z jejichz ust ja vezmouc slova, toM take, narode cesky, na rozzehnanou pozehnani vyhlasuji od Hospodina Boha tveho, aby ty predce byl a zustaval ratolesti rostouci, ratolesti rostouci podle studnic, ratolesti vychB.zejici nad zed. Ackoli horkosti naplnili tebe a strileli na tebe v tajne nenavisti mevse te strelci, zustaniz vsak v sile lu123
ciste tve a ssilte se ramena rukou tvych z rukou Mocneho Jakobova, od silneho Boha, jemuz slouzlvali otcove tvoji, kteryz spomaha tobe, a od Vsemohouciho, kteryz pozehna toM pozehnanim propasti leziei hluboko, pozehnanim prsu a zivota. Pozehnani me silnejsi pri toM bud' nad pozehnani pfedkll mych, az k koncinam pahrbkll vecnych (1. Mojz. 49, 22 etc. J. :liv bud', narode posveceny Bohu, a neumlrej I Muzi tvoji at jsou bez poctu! Pozehnejz, 6 Hospodine, rytei"ovani jeho a v praci rukou jeho zal1b se toM I Slomuj ledvi nepi"atel jeho a tech, ktefiz ho nenavidi, aby nepovstalil Pi"ijdiz cas tvllj, aby fikali narodove: Blahoslaveny jsi, Izraeli; kdo jest podobny toM, lide vysvobozeny skrze Hospodina, jenz jest paveza spomozeni tveho a mec dustojnosti tve? Tvojt zajlste nepMtele padnou a ty po vyvysenosti jejich slapatl budes. (5. Mojz. 33, v. 6. 11. a 29.) Tvet jest, 6 Hospodine, spaseni, a nad lidem tvym pozehnani tve, Selah. (Zalm 3, 9. J KSAFT UMIRAjicI MATKY jEDNOTY BRATRSKE, PODLE pO· VODNiHO VYDANI Z R. 1650.
124
Truchliveho treti dil v neffiZ se zdrzuje RV ANI HRDLICKY, v rozsedlillach skalnich a skrysi pfikre dlouho zustavajicL ------------------~-
Zalm 74, v. 19. Nevydave;z t~ selme duse hrdlieky sv~. Zalm 44, v. 12. Vydals nas jako ovce vlkiJ.m k snedenl. lonas 2, v. 3. Z bFicha hrobu kNeel sem, a vyslysels hlas miJ.;.
Hospodine, Boze vsemohouci, kteryzs stvoril nebe i zemi se vsi okrasou jich, a svazav more slovem rozkazu sveho, zavrels propast a zapecetil hroznym a diistojnym jmenem svym, kterehoz se vsecko hrozi a d~si pred obUcejem moci tva, proto ze nesnesitedlna jest velebnost slavy tva a nelze odolati hn~vu pohriizky tva prott hrtsnikiim; kteryz vsak podIa nesmirneho milosrdenstvi sveho zase litujes bid lidskych a podle mnozstvi dobroty sve casu prejes ku pokani: aj, my hrisnIci jdeme pred obHcej tviij s narikanim na hfichy sva a na prisle pro hrichy nase na nas strasliva pokuty tve. Nebo sme skUceni mnohymi zeleznymi okovy soudii tvych, tak ze h1avy pozdvihnouti nemiizeme, aniz marne jakaho polehceni, vzbudivse proti soM hn~vivost tvou neostrlhanlm pfikazani tvych a cln~nim ohavnostl, slouzicich k ourazce Bozskych oci tvych. Nyni pak, aj, klekame na kolena srdci svych, zadajlce milosti. Hresili sme, Pane, hi'esili a nepravosti sva zname. A vsak prosime, odpust, Pane, a nezatracuj nas s nepravostmi nasimi, aniz jsa hn~v1v na v~cnost, sChovavej zla v~ci na nas, aniz nas odsuzuj do nejhlubsich mist zem~, 6 ty, kteryz jsi Biih kajic1:chl Nebo k toM, jemuz sme samamu hfes1l1 a zleho pfed obUcejem tvym se dopoust~li (Zal. 51, 6.), obraclme se celym srdcem s postern a placem i kvilenim; kteryz milostivy a lltostivy jsa a snadn~ zeleje zIeho (Joel 2, 12. 13.), flkas: Obrat se, Izraeli, cele k Bohu 125
svemu, kteryz padl prieinou nepravosti svel Vezm~te s sebou slova a obratte se k Hospodinu (Oz. 14, 1. 2). Aj, my, Hospodine, obraclme se, berouce s sebou slova tva, abychom z ust tvych mluvili srdci tvemu, 6 ty milosrdny Boze, kteryzs 0 soM prohlasiti dal, ze kdyz trapls syny lidskB, netrapfs z srdce (·Plae 3, 33.), ale trapenim odvlras oci, aby, kdyz soudove tvoji konaji se na zemi, obyvatele okrslku zemskeho ueili se spravedlnosti (Iz. 26, 9). Spravedlivy ztistanes, Hospodlne, povedeme-li odpor proti toM; a vsak 0 soudech tvych mluviti budeme s tebou (Jer. 12, 1). Proes jindy laskave se ukazovaval k zemi sve, i z vezeni zase privodil Jakoba, odpousteje nepravost lidu sveho a prlkryvaje vseliky hrich jejich (Zal. 85, v. 2. 3.), k nam pak nenavracfs se zase a prftrze hn~vu svemu prott nam necinis, aby obrate se obzivil nas zase, tak aby se lid tvtij veseliti mohl v toM? (v. 5. 7.) Proe se i nynl nezjevis v skutclch, 0 kterychZ sme usima slychaU a otcove nasi vypravovali nam, kterezs einivalza dnti jejich, za dnti starodavnlch? (Zal. 44, v. 2.) Nybrz i nas nekdy vysvobozovavals od nepratel nasich, a kterl nas nenavideli, zahanbovals (v. 8); nynl pak zahnals nas a zahanbil, a ti, kteriz nas nenavidi, rozchvatali jmeni nase (v. 10. 11). Oddals nas jim jako ovce k snMeni a ostatek nas rozptylils mezi narody (v. 12). Pro daIs nas, lid svtij, bez penez a nenadsadils mzdy nasi (v. 13). Vydals nas k utrhani sousediim nasim, ku posmechu a potupe (v. 14); uvedls nas v prislovi mezi narody (v. 15), tak ze se stydeti muslme a hanba prikryva tvar nasi (v. 16). Opustils nas, jako bychom tvoji nebyli; pustils na nas vHr z pouste, kteryz vysusil studnlce nase (Oz. 13, 15). Na zemi nasi uvedls nejen selmy narodti vzteklych a mec, ale i hlad prehrozny, po tak dlouha leta trvajicl, ne hlad chleba, ani zlzen vody, ale slyseni slova Hospodinova; tak ze umdlevajf panny i mladenci tou zlzni, a vsak neni, kdo by pomohl (Amos 8, 11. 13). Pocteni jsme jiz mezi ty, kteriz se dostavaji do jamy, mezi mrtve a zmordovane, lezlcl v hrob~, mezi ty, kteriz od ruky tve vyhlazeni jsou (Zal. 88, 5. 6). Zpustils do jamy nejspodnejsi, nejtemnejsiho a nejhlubSiho mista (v. 7). Dolehla na nas prchlivost tva, vSlm vlnobitim svym prikvaeils nas (v. 8). Nebo nepratele mojl jsou hlavou, odpiirciim mym sfastne se zvedlo (PIac 1, 5). Slyslc 0 mych bldach, ra126
duji se, zes to ucinil (v. 21). Rozdiraji na mne usta sva, hVlzdaji a skripaji zuby, rikajice: Sehltili sme jet Tot jest ten den, kterehoz sme cekali (kap. 2, 16). Vykrikuje srdce jejich i proti Panu; protoz, 6 vy zdi mest mych, vylevejte jako patak slzy dnem i nocl! (v. 18.) Nebo velika jest jako more potreni me, kdoz prijde, aby mne zhojil? (v. 13.) Ia (ceska a moravska cfrkev) jsem ta okousejfci trapenf ad metly rozhnevanl Boziho; kteryz mne zahnal, do tmy vtlacil, zhasiv svetlo me (kap. 3, 1. 2) .... A vsak uverivse my, ze ty i v souzenf nasem pamatujes na nas (nebo to usta tva mluvila) a ze dna rukou svych neopustls (Zal. 91, 15. a 136, 23. a 138, 8.), my pak jsme dna rukou tvych (Efez. 2, 10.), ackoli mdH~ho slepeni, kterez ty znas (Zal. 103, 14.): budes-li ty nas chtfti tak predce stIhati spravedlnostl svou, my tabe zase stihati budeme milosrdenstvim tvym. A by ty nas rozptylil do koncin zeme, by ty nas zakopal do hlubokosti zeme, by ty nas uvrhl na dna more (Amos 9, 1. etc.), by ty nas dal vlkum a selmam k sezrani (Zal. 44, 12.), i smrti same, hrobu a peklu k sehlceni (Jon. 2, 3.), my vsak i odtud volati neprestaneme. Nezbedne volati budeme jako David, az vyslysis hlas nas (Zal. 55, 18). Zapasiti budeme s tebou jako Jakob, dokudz nam nepozehnas (1 Mojz. 32, 26). Nedamet pokoje jako Izaias, pripominajfce vzdy jmeno tve, dokudz neutvrdiS slova sveho a nesmilujes se nad Jeruzalemem (Iz. 62, 7). I. Prosivali sme te, jako i otcove nasi, aby dal pokoj za dnu nasich cirkvi sve, a ty pak uvedls na nas zbourenl, poslav anjela, aby vyzdvlhl pokoj z zeme, a aby se lide mordovali vespolek, daIs jemu mec veliky (Zjev. 6, 4). My vsak, kdyz hejtmane s zbran'i hnevu tveho vsecko nap orad mordujl, volati s Ezechielem neprestaneme: Ach, panovnice Hospodine, zdaliz take vyhubis vsecky ostatky izraelske, vylevaje prchlivost svou na Jeruzalem? (Ezech. 9, 1. 5. 6. 8.) II. Prosivali sme, aby nedal boriti stanku tvych, mist svatosti a okrasy nasi, v nichz te chval1vali otcove nasi (Iz. 64, 11); a tys poboriti a popaliti a v poust obratiti kazal vsecko, a neb dopustil modlarstvim poskvrnitl prlbytky jmena sveho (Zal. 74, 7). My v§ak volati neprestavame, aby posplse prihledl k hroznym pustinam (v. 3.) a povstana smiloval se nad Sionem, v jehoz i rumu Ubost maji sluzebnfci tvoji (Zal. 102, 15). 127
Ill. Prospivali sme, aby nerozptyloval lidu sveho, drahou krvi vykoupeneho, a aj, rozptylils a po krajinach rozehnals nasI My vsak i od koncin zeme predce volame (Zal. 61, 3.), vedouce, ze ty miizes zahnane Izraelske sebrati a rozptylene Jiidovy shromazditi ode vsech ctyr stran zeme (Iz. 11, 12). IV. Prosivali sme, aby nas od vrazedlneho Kainova plemene (ne tukem viry prave, ale dymem pover tobe slouzlclch a AbeIii tvych uprimych zlostne nenavidicich) zachoval (1 Mojz. 4, 5.), a ty pak vydals jim nas ku pomordovani (v. 8). A vsak hlas krve nasi volli k tobS z zeme (v. 10.), a duse nase lezi pod oltarem tvym (Zjev. 6, 9.) jako tela hovadek k obStem zbitych od tech, kterlz nas pro tebe mordujice, domnlvaji se, ze tim Bohu slouzi Uan 16, 2). My vsak u oltare tveho lezice, volame hlasem velikym: Az dokud, Pane svaty a pravy, nesoudiS a nemstis krve nasi nad temi, kterlz prebyvaji na zemi? (Zjev. 6, 10.) Ach, poruc nam dati roucho bile, neviny a trpeUvosti, s potesenim tim, ze pfijde cas, kdyz se doplni pocet mucedlnikii (v. 11.), aby krev dal pm tem, kteriz krev svatych tvychvylevali (Zjev.16, 6) .... XI. Prosivali sme take s Ezechiasem a JeremHisem za narod sviij, aby ho chranil pred pychou krale assyrskeho a babylonskeho (Iz. 37, 4. 15.), Jeruzalem pak nas, vlast nase a Sion nas, cirkev tva v nem, aby zachovana byla (Jer. 14, 7. 9. etc.). Ale ty anis anjela neposlal k zbiti vojska Senacheribova, ani Nabuchodonozorova prott nam mece neztupil, nybrz dopustils prolomiti vsecky zdi ohrad nasich a popaliti vsecka mesta a poboriti a neb v pelese modlarstvl obratiti vsecky chramy nase a pomordovati a neb oslepiti a pozajimati knlzata nase, ostatek pak rozptyliti (4 Kral. 19, 25.). Pro tu pflcinu my s Jeremiasem plakati a predce v nadeji proti nadeji volati nepfestaneme: Obrai nas, Hospodine, a obracenl budeme; obnov dny nase, jakz byli za starodavnal (Plac 5.) XII. Proslvali sme take, vidouc rozpalenou proti soM babylonskou pec, aby ji uhasil, a ty pak neuhasils, nybrz ji sedmkrat vic rozpaliti dopustiv, nas, Sidrachy, Mizachy a Abdenagy sve do nl uvrcis dal. My vsak i tu jen k tobS obraceny majice zfetel, tebe na veky ziveho spolu s nimi oslavujeme ocekavajice, aby ty sam odevrel oci Nabuchodonozoriim svym, aby nas, 128
nevinne sem uvrzene, vyvolali, plamen pak zurivosti tv~ aby samy ty nastroje ukrutnosti sehltil. (Dan. 3, 6. 12. etc.) ... XVII. Nebo kdez sme tebe poslednejsich techto dnu a let v rozptylenl sv~m, aby nas zase z narodu shromAMll, prosfvali, proto, abyehom slavili jmeno tva a chlubili se v slAve tva (Zal. 106,477.], ty naproti tornu mec novy na nas posilas, kteryz nektere z nas jiz sehltil, a Jini se ho lekame. Ach, Hospodlne, pravet se nam deje podle pohruzek tvych, ze kdyz ty lidi pro hrlchy sUMs, by se kdo do zeme zakopal a neb do nebe vstoupil a neb schoval na vrchu Karmele a neb se pred tebou skryl na dni more, ze vsudy najdes, a sel-Ii by kdo v zajeti (dobrovolna) pred neprately svymi, ze i tam pfikazes meci, aby je mordoval (Amos 9, 2. etc.). Takt i nam cinis, a abychom 1 tu, kam sme se kteri v rozptylenl svam dostali, pokoje uziti nemohli, novym okolnich narodu zbourenim nam hrozls, novy okolo nas ohen zanecujes. Ach, Pane, nevime jiz, kam se pod nebem my bidni pabSrkova dfti a kde pred vichrici hnevu tvaho ostati, kdyz nas tak vsudy zufivost tva sUM.. Vidime to, ach, jiz vidime, ze nenl kam utaci pred Bohem, lec k Bohu; pred rozhnevanym Bohem k milostivemu Bohu. Ty sam, ty toliko sam, pujde-li jaka nova vichrice prchlivosti tv~ (Jer. 23, 19. 20.), a to vlehrice trvajlcl nad hlavami neslechetnych [a neodvrati-li se hnev tvuj, az by vykonal umysl srdce svaho a poslouzil narodum k srozumenl), umis ukazati vzdy predce tem, kteraz zachovati chces, pokojlcek nejaky, do kterahoz by se skryli, jakozs mluvil (Iz. 26, 20. 21). Tys tedy, ty premoeny Boze, ty spravedlivy soudce vsl zeme, ty, kteryz pohybujes nArody jako vodami a vylavas jako povoden zitflvost svou na bezboznal Jestllzet 1 nyni opet povstava hnev tvitj a Mfe se jako zapAlena vlehflee k navstivenf nepravost{ na obyvatellch zeme, ukazlz lidu svemu, ostatkitm, kter~z zachovatl chees, pokojik nejaky tu i tam a zavlrej za nami dvefe,dokudz by nepfesel hnev. Jaks ukazal Noelovi korab k zachovanl ho pfed potopou a uyeda ho, zavrels za nim dvere [1 Mojz. 7, 16); jaks ukazal Lotovi horu, na niz by ujda . zachoval dusi svou v cas podvraceni Sodomy, a kdyz dostlhnouti nemohl, dovolils mu do Segor uteci a zachovals pro neho to mesto pfed podvracenlm [1 Mojz. 19, 17. 21.); jakzs ukazal Eliasovi jeskynl, do niz by zajda usel mece Jezabel [3 Kral. I
I
129
19.); a jaks ukazal vernym svym Penu v cas podvrAceni Jeruzalema, kdyzs na nem mstil krev syna sveho a svatych prorokli a apostolli jeho (Histor. cir.): tak ukaz i nAm ostatklim v ostatnim tomto vylevAni kofHku hnevu tveho na Babylon (Zjev. 16, 19.), jak komu chces, korAb nejaky, Segor nejake, Penu nejakou, horu neb jeskyni nejakou, a ty sAm nade vsecko bud vsechnem v tebe doufajicim utocistem (2a1. 9, 10.) a mestem hrazenym a hradem vysokym a vezi silnou, k niz by utekouce se spravedlivi tvoji, zachovAni byli (pris1. 18, 10). Sud, Hospodine, lid svlij, tak vsak, aby sluzebniklim svym byl milostiv (Za1. 135, 14.), a v snizeni nasem pamatuj na nAs (2al. 136, 23). Smiluj se nad nAmi, Boze, smiluj se nad nAmi, nebot v tebe doufA duse nase. Dej se nAm v stinu krldel svych schrAniti, az prejde souzeni (Za1. 57, 2). VolAme a volati neprestaneme k Bohu nejvyssimu, kteryz pri nAs konA dno sve (v. 3). Ont posle z nebe a zachovA nAs, posle milosrdenstvi sve a pravdu svou (v. 4). Vyvysiz se nad nebesa, 6 Hoze, a nade vsecku zemi slAva tvAI (v. 6.) Bud ruka tvA nad temi, kterezs zmocnil sobel A my neodstoupime od tebe; zachovej mls pri zivotu, at jmeno tve vzyvAme (2a1. 80, 18. 19). Z ruky hrobu vyplat nAs, od smrti vykup nas (Oz. 13, 14). Kterl nAs honili, hon je zase vichrici svou a bouri svou ohrom je, az by hledali jmena tveho a poznali, ze sam ty, kteryz jmeno mAs Hospodin, nejvyssi jsi na vsl zemi (Za1. 83, 16. 17. 19). A neb necht hromadne padaji do sitek, kterychz sami napletli, bezbozni, a my za tim at prejdeme (2a1. 141, 10). Sic kdez by zlistala nekdejsl horlivost a velikA sila tvA? Kde mnozstvl milosrdenstvi a slitovAnl tvych? NAm-liz se nynl zaddovati budou? (Iz. 63, 15.) () Boze, navrat se, at nAm sviti obUcej tvlij, a spaseni budemel (2a1. 80, 4.) Boze zAstupfi, navrat se, at nAm sviti obUcej tvfij, a spaseni budeme (v. 8). Hospodlne, Boze zAstupfi, navrat se, at nAm sv1t1 obUcej tvlij, a spasenl budeme (v. 20). V ruce tve porouclme ducha sveho (byt se i svet podvracoval); tys nAs vykoupil, Boze sUny a verny (Za1. 31, 6. a 46, 3). Budiz milosrdenstvl tve nad nAmi, Hospodlne (Za1. 31, 22.), jakoz nadeji mAme v tobe. TRUCHLIV£HO TltETI OIL, TO lEST ItVANI HRDLICKY, VY· DANI BOHUSLAVA SOUCKA V EDlCl TRUCHLIV~ I.-IV., EVANGELICKA REFORMOVANA DlASPORA IIHOCESKA, TABOR 1916.
130
Kancional to jest Kniha zalmu a pisni duchovnich, k chvale Bozi a spasitedlnemu verIcich vzdelani i davno prve i v nove ted jazykem ceskym slozenych a nyni spolu vydanYch.
PREDMLUVA Ndboznym vernym Cechtlm pozdraven'i v Pdnu.
Nejmilejsi, podle apostolskeho ted pripomenuteho narlzeni (aby slovo Kristovo mezi ki'estany bohate prebyvalo se vsl moudrosU: a aby se v zalmlch a zpevlch poucovali a napomlnali) postupujice dale, za podanlm jiz (pominuleho roku) pomoci k tomu jadrem slova Bozlho, pIne z knih obojlho Zakona vybraneho, videlo se take jadro zpevfi svatyeh obojiho Zakona pi'ipojiti: aby mill Cechove nejen slovem Bozim se krmitl, poucovati a napominati, ale take zpevy svatymi dueha sv6ho napajeti a rozveselovati, obojim pak Um pi'i spasenl svem se vzdelavati mohli. Cemuz Pan Bfih pro slavu svou pozehnej I Aby se pak srdclm poboznym k spasitedlnemu i teto pomoei uzivani jak nejlepe napomohlo, uminil sem v predmluve teto o nekterych potrebnych vecech zpravu uciniti. Jako 1. Co to jest zpev aneb zplvanl; a kde se to mezi lidmi vzalo a k cemu posavad uzlvalo? II. 0 pfivodu zpevfi svatyeh v cirkvl, zejmena izraelsk8, i'eeke, latinsk8 etc. III. 0 zpevieh cirkve ceske, jak to i u nas 510, az do pi'ltomneho tohoto zpevfi ceskyeh vydanl; proc se stalo a proc v takove forme? IV. Naposledy regule jlsM polozim, ceho seti'iti, aby zplvanl nase Bohu ehvalu, duchu nasemu rozveseleni, cirkvi pak spasitedlne vzdel4ni neomylne pi'inaselo. 131
01.
Zpev aneb zpivani jest hlasem rozlicne provijenym [to zhllru a dolll vznasejiefm a jednak spesne skoenym, jednak znenahla rozvlaeitym) sebe neb jinyeh obveselovanl; zvlaste kdyz se k tomu ree, rozum v soM zavinuty majlei a Um libeji tak (zpivanfm) plynouei, prida: nejviee pak, kdyz se to k slave moudremu Bohu, kteryz jazyku nasemu to umeni dal, deje .... Pomyslil-li by kdo "Odkud pak ta Hbeznost, kterouz kazdy elovek v zpfvani a muziee naleza, plyne?", najde se, ze ponevadz nas Ueinitel nas nad jine tvory remeslniky v tele, dusl, mysli a rozumu i viili a ve vseeh zevnitrnieh smysleeh slozil a slieneji sformoval, nemiize to jinak byti, nez ze kdokoli z lidi co foremneho a v nejak8 umele proporei proti soM postaveneho kterymkoli smyslem ueHi, hned se ho to jima. Ku prikladu: oei krasne malovani; jazyka Hbeznost ehutl; ehffpi pochotnost viine, etc.; i usi tedy tak6 hlaholii pekn6 stemperovanl. ... Rozumi tomu satan: protoz jak jlnym smysillm lidskym vnad zlyeh podava, tak iusi necistymi zpevy vabt a mysl naprziiuje. V eemz se jemu pohansU poetove (bujnych, frejU'skych, modlarskyeh, spinavyeh zpevii skladate16) tak uZlvatl dali, ze ne bez prieiny sv. Jeronym possin vinum Daemonum (poetafstvl vinem d'ablii) nazval; jakymz satanovym traiikem lunas vsiekni zlyeh, modlarskyeh, svetskyeh pisn! a verso. skladatele duse napajeji a travi. Kterez satanovo dUo aby tim mene prQ.ehodu melo, povinni jsou, kdo Boha miluji a Duchem moudrosti (v te castee) obdafeni jsou, opatrovatl, aby mHidez duchovnlch svatyeh zpevii co nejliMjsieh hojnost mm a jimi od onoho satanova jedu k tomuto Bozimu medu co nejmoeneji vabena byti mohla. Odkudz pekne sv. Chryzostom (u vykladu na 2alm 42) mluvi, ze pro tu pfieinu Pan Biih eastku slova sveho (jmenovite zalmy) v versfeh a zpevfch podati ehtel, aby lide snaze k dobremu vabeni byli. Doklactaje, ze nie jin6ho duse nasi tak od zeme nevznasi a jako krfdel ji k vyletovanf z tela a z sveta k Bohu nedava jako zpev duehovni, pekne v metr aneb rytm ujaty. Nebo [pry) jakoz matky zpevem dltky koji a libe uspavaji, poeestni pak a robotni lide na roll a vinnieieh i plavei na lodieh azeny pfedoue a sijfe tesknost mysll odhanejf a praee sve soM osladeuji zpivanim veselym etc., tak i toho nam Pan
132
Bfih preje, abychom soM duchovniho sveho zivota prace a nesnadnosti svatymi duchovnimi zp~vy ocukrovavali. Etc. OIl .
.. . V Novem Zakone zp~vy cirkevni anjele zacali: 0 narozeni Spasitele pastyi'fim betlemskym i kazic pot~sene i zpivajic slavn~. (Luc. 2, 13.) Kristus Pan s apostoly svymi take zp~vfi uzival, i pi'i slaveni sv. vecere sve. (Mat. 26, 30.) Gimz nejen starozakonnich zp~vfi potvrdil, ale i novozakonnim grunt polozil a jich posvetil. Protoz apostolove zpevy sv. po cirkvech narizovali: jakz nejen z epistol jejich vid~ti (1. Kor. 14, 26; Efez. 5, 19; Kol. 3, 16), ale i z Clemensa Rfmskeho, kteryz mezi usudky apostolskymi to klade, aby se verici kazdeho dne ranD a vecer scMzeli k zpivani zalmfi a konani modliteb. (Lib. 2, cap. 58.) ... Z kterychz pripomenutych veci vid~ti: 1. Ze zpevove svati (chval a modliteb) jsou vpravd~ castka Bozi pocty: pon~vadz je Pan Bfih sam skrze nejvetSi proroky sve, Mojzlse a Davlda, do cirkve uvedl; a Kristus, Syn Bozl, hlava cirkve, toho pi'ikladem svym potvrdil a posvetil; Duch pak sv. skrze apostoly to zi'ldil, a jak se konati ma, vym~i'il. Hresi tedy n~kteri za naseho casu, Bozim Umto nai'izenim pohrdajici a v shromaZd~nlch cirkevnfch zpevfi zadnych (aneb malo co ) neuzivajicf. 2. Ze zp~vove cirkevni konani byU maji jazykem jedne kazde cirkvi znamym: aby nejen na vsecko cirkev Amen rikati, ale take hlas svfij a ducha sveho pi'lpojovati mohla. Tak proroci izraeistl svemu l1du svym jazykem zalmy a pisne skladali, Rekove svemu lidu i'ecky, Latinrci latinsky etc. I dodnes tedy N~mci Nemcfim, Gechove Gechfim etc. svymi vlastnimi jazyky. A protoz nerozumne se d~je a proti Bozimu nafizeni, kde se zpevove jazykem lidu neznamym (latinskym) konajf. 0 kez takovi Ducha Boziho poslechnou, a co on 0 tom 1. Kor. 14 (od v. 1 az do 20) narizuje, tim se zpravL 3. Ze zp~vove clrkevni maji byti aneb samo ciste siovo Bozl, skrze usta prorokfi Bozich (jaclz byl1 MOjzls, Davld etc.) vynesene, anebo na slovu Bozlm zalozeni a odtud vzati, jako jsou jine od poboznych osvlcenych ucitelfi slozene plsn~. Tak, aby 133
duchovni zpevy nic jineho nebyly nez slovo Bozi [pro snadnejsi spamatovani a veselejsi pripominani) v rytmy [aneb metry) pOjate a zpivane. Nech se tedy zastydi, jestlize kteri co jineho zpivaji. 4. Z cehoz jde, ze nejprednejsi sklad moudrosti Bozi v zpevich obsazene jsou zalmove Davidovi, predrahy cirkve klenot: proto, ze nejprednejsi v cirkvi [stare i nove) zpevak byl David, jakozto Duchem Bozim nejpredneji - v teto castce [2. Sam. 23, v. 1. 2) - proto naplneny, aby cele cirkvi nejen pi'ikladem byl, ale take zpevu svatych tak mnoho, jako k verejnemu a vecnemu v cirkvi uzivani, prihotovil. Coz on v duchu vida a cite, plesal nad tim, ze usty vsech narodu Boha oslavovati rna a bude. [Jako v Zalmu 18, 50: Chvaliti te budu mezi narody, zalmy zpivati jmenu tvemu. Tak Zalm 57, 10 a 108, 4 a Zalm 22, 26: 0 tobS chvala rna v shromazdeni velikBm. Zalm 61, 9: Zalmy tobe zpivati budu na veky.) Protoz stary u~itel Theodoretus napsal: Po vsech mestech, vsech, poUch, horaeh a udo11ch, pozemi i po moN, v krajich osazenyeh i pustych podnes David jazykem lidi poboznyeh Boha chvalt Protoz daremne nynejsich casu nekteri mudruji, zalmu Davidovych uzivati nechUce: proto pry, ze to zpevove Stareho Zakona jsou, k nam nepati'iei. Jesto jakf nemaji k nam patriti, ponevadz slovo Bozi, zustavajiei na veky, jsou? 5. Patrne vsak take, ze i ti bloudi, kteri naproti tomu jineho nie zpivati v cirkvi nechti nez zalmy Davidovy: proto pry, ze sarno to slovo Bozi jest, co z ducha Boziho skrze proroky vyplynulo, a ne to, co se lidskym vtipem sklMa a formuje. Ale na to jest odpovM. Predne, ze ani zalmove nasi (v nasem jazyku) nejsou od proroka bud' puvodna skIadani, bud' do naseho jazyka prekl
poslednim napominaje vsech vsudy k chvaleni Boha, tim zavfra: Vseliky duch chval Hospodina, hallelujahl [150, 6.) Co tedy my po Davidovi a pod Zakonem Novym nemame ji~ ducha? Ci ten duch v nas chvalami Bozlmi dychati neuml? ZB.dnych jiz novych divnych skutkfi pred oeima nasima necinl Pan, aby k novym plsnlm prlciny podaval? [2alm 98, 1.) Nikdy ji~ lidu sveho z propasti nevyvodl, aby lid jeho jmenu jeho svatemu zplval? [Moudr. 10, v. 18. 19. 20.) Ci neuml jiz Moudrost odvfrati usta nemych a jazyky nemluvnat ciniti vymluvne? [V. 21.) Mudruji takovi i proti apostolu, kteryz krestanfim zpfvati velf zalmy a zpevy a pisnicky duchovni [psalmos, hymnos, odas. Efez. 5, 19 a Kol. 3, 16.) HIe, ne samy zalmy, nez take hymnos [chvaly BozO a odas [plsnicky duchovnl, od kohokoli slozene, kdyz jen podle pravidla vlry, lHm. 12, 6). Nybrz hresl takovl proti samemu Duchu svatemu, jako by jiz zadneho vic nadchnouti neumlH, aneb nesmlH, aneb nem~l. Co vic, cini takovl cirkev planou, darfi Ducha svateho ji~ zbavenou. A naposledy, coz pak to, ze Zjeveni svateho Jana cirkve Kristovy Mh a~ do skonani vypisujic, tolik tam novych plsnl klade, jako kap. 5, 9 a 14, 3 a 15, 3 etc.? Summou nejlepe jest nechat! nebeskeho v~tru vati, kam chce, a nebraniti mu i v teto castce a stare jeho dary a sv~tlo spojovati s novym, nove s starym.... Na otazku tedy, proc novych pisni nemalo pricineno, odpovim: Predne proto, ze nema byti suzovan Duch Hospodinfi, ani jemu braneno, kdyz dUo sve dale vesti chce. DruM, ze novym casfim novych pomocl treba podle pricin, jakychz predttm nebYvalo. Ti'ett, ze kdyz sme se rozprchli a co jine cirkve [zvIaste nemecke a polske) za p~kne take zpevy majl, srozum~li, nebylo slusne nenasledovati horlive lasky a duchovnlch darn [1. Kor. 14, 1), t. dary jejich k svym pripojfc, nerozhojnovati milosti Bozl v soM. Nepohrdali predesleho v~ku Nemci a potom Polaci nasich otcu dary Ducha, preklB.davse soM zpevy jejich do jazyka sveho: proc sme my posavad darfi jejich soM k uzitku obratiti zanedbali? Vpravde nemecke Luterovy plsn~ pIne jsou Ducha a moci, jako i n~kterych z pomocnikfi jeho; u Polakfi pak Kochanowskeho, Raje etc.; proc nemajl oni take nam ud~liti castku n~jakou milost! duchovni ku potvrzenl nasemu? Zvlast~, ponevadz Polaci nasi predesle ted vsecky nejpredn~jsi nemecke pisne svymi uCinili, a n~ktere polske naproti tomu 135
Nemci svymi? Proc ne i my, aby jeden a ty~ Duch zapojoval vsecky? Aj, stalo sel Jadro vsech pferozkosnych zpevd, kter6~ nad nas oboji onino meli, ted jestl Co~ nech ve jm6nu Bo~Im tak6 k vetsI mezi nami vsechneml napotom jednomyslnostl a k umenseni roztrzek svym zpftsobem poslou~f. ...
o
V NIT R NIL A SeE K Due H U S V ATE: M U,
Posvetitel1 svemu, a jeho v nas nekormoucenI, ne~ obveselovanl ctnostnyml skutky. - K Bohu Duchu svat6mu 0 ti't hlavni ctnosti. 1 Studne neprevazena vsech bozskych milosti, k toM upI duse ma, tvych zlznic sladkostI, Bo~e Duchu svaty, jen~s posavad v dafIch svych, pfedrahych a rozkosnych, prehojne 'bohaty. 2 Ponevadz VIRA prava dar nejprednejsI jest a od tebe se dava tem, jenz skrz svaty kfest jsouc Bohu oddani, v nej samaho doufajI, v nem samam vsecku majl radost a kochanI, 3 bez ktersz prav6 vlry Bohu se nellbi zadny, sic prav6 mIry k spaseni pochybI; a co bez ni koli i tv arne dost se deje, posmournosU se stkveJe, nenI nez hffch holy, 4 proto~ te vroucne proslm, mftj Posvetlteli, viry prays v m6m srdcl mocny stIpitel1, 136
5
6
7
8
9
rozmnoz ji i dale, a nechf se nezmensuje, ale brz rozhojnuje tve ke cti a chvale I A kdyz pak viry svatte jsou tyto vlastnosti, ze jsou s ni jako snate dve pfevzacne ctnosti, LAsKA a NADEJE, jenz jsou kfidelka jeji a spolu se ti cest deje, kdez se vznaseji, obdaf mne tedy, Pane, I temlto ctnostmi, at, dokud mne zde stane, setflm jlch s pilnosti z srdce upfimeho I Pfedne mllujic tebe, potom tak jako sebe blizniho tez sveho. Mrtva anI pokrytska necht neni vira rna, spici neb historicska, ale bdrcr, ziva, hojnost davajici ovoce vyborneho, sprostne z srdce verneho ve vsem se majicl. Pritom i rna NADEJE necht pevnou stalosti pfed tebou vzdy se stkveje bez vsi pochybnosti, nekladuc doufani v vecech pomijejiclch, nez vecne trvajiclch a v tvem smilovanL Rejente mlij vyborny, bran a posiln mne sam, byt Uby neb odporny 137
10
11
12
13
vHr sem ani tam mnou nemohl viklati, nybr~ at v kazde doM di'tveruji se toM, rae mi pomahati. Ovsem pak pfi loucent s dusi tela meho, Boze, dej posilneni, slouhu utvrd sveho v prepevnem doufani, k zasluham drahym Krista byt duse rna hned z mtsta sla v vecne plesanl. Kdyz se pak bude bll:l!t myeh dni't dokonani, tu nejvie mi dej emf to pevne doufant, byeh, dokud jest v tele rna jedina dusicka, jenz jest tva holubicka, mohl zkriknouti smele: Aj, hIe, sem boj vyborny stastne dobojoval, Mh, casto dost odporny, vltezne dokonall Viru zivou k tomu svemu Bohu zaehoval, protoz dust, kterouz dal, posilam mu domu. Jizt mi zaUm slozena koruna slavnosti, jiz mi [verim pevne) da Soudee spravedlnosti; a ne mne samemu, ale kdoz pristi jeho miluji z srdee etneho, z vernyeh svyeh ka:ldemu. KANCIONAL AMSTERODAMSKr Z R. 1859, EDICE ANTON INA SKARKY: J. A. KOMENSKr, DUCHOVNl pISNJ;:, VYSEHRAD, PRAHA 1952.
138
Vseobecne porady cast sesta
0
naprave veci lidskych
Vsenaprava v niz se uvazuje, jak by se uz konecne mel napravit (dobrodinim vsech predeslych nauk) verejny stav vzdelani, nabozenstvi a obcanskeho zrIzeni, cHi jak vyvratit rychle a od zakladu veliky BABYLON nasich zmatku, a jak ukazat narodum sveta Bozi SION v jeho vznesenem svetle. Zvouct vyroky Bozt: Zalm 50, v. 23. Tomu, jenz napravuje cestu, ukazi spaseni Bozt. Zachar. 1, v. 3. Navrafte se ke mne, pravi Hospodin zastupli, a navratlm se k vam. Apokal. 21, 9 a 19, 7, 8. Pojd', ukazif nevestu, manzelku Berankovu! I vznesl mne v duchu na horu velikou. Iz. 2, v. 2 a Mich. 4, v.i. I stane se v posledntch dnech, ze bude utvrzena hora domu Hospodinova na vrchu hor a vyvysena nad pahrbky, aby se k nt hrnuli vsichni narodove, rkouce: Vstupme na horu Hospodinovu, aby nas vyucoval cestdm svym, i budeme choditi v svetle jeho. K A PIT 0 L A 2 3.
Naprava ctrkvt, zattm Cdstecna. 1. Casteenou nazyvam napravu nikoli vzhledem na pfedmet, ktery je nutne universalni, CELEK NABOZENSTVI, nybd vzhIedem na nositeIe, jlmz budou jednotlivs clrkve, jedna po druhs. Ty budou reformovany moudfe, zahaji-li se jejieh reformaee pIne, sporadane a pravdive (cUi, budou-li na oeieh vzdyeky en reformy, potfebne prostfedky a zpiisob, jak prostfedkii moudfe pouzlvat). 2. Reformaei eirkvl eheeme pinou; nebot takova az dosud nebyia zadna. Staly se siee v minulyeh stoletieh pokusy 0 na-
139
pravu kresfanske cfrkve, ale jen m1stn~ a rozmanit~ podle rozmanitych mistnich prHezitosti, bez univers~lnl ideje nebo bez zretele na nL Nebot rlmsky papez a jeho v~rn1 se n~koli krat pokusili napravovat; ale co? Rozpadly pof~dek a mravy; byla to vsak v~c povrchni, nevaln~ uzitecn~, a vzdycky vsechno upadlo znovu ve zmatek v~tsi nez df1ve. Ohniv~ji zacal napravovat Hus. Ale co? Hlavn~ sv~tskou vl~du ve v~cech duchovnich. Co Luther? Hlavn~ ucen1 stran cl~nku 0 ospravedlnen1 a co s tim souvisl; zapomn~l vsak na cirkevni k~zen jako na protijed, aby uceni evangelia nepfislo v zneuziv~nL Co jeho nasledovnik Kalvin? Hlavn~ cl~nek 0 vecefi P~n~ a pov~recnli obrady zbyle po papezstvi. Ani jin1, kdozkoli povazovali za svou povinnost zkusit n~co pro n6pravu clrkevnich pomerfi, neprikladali ruku jinak, nez ze se lopotili s ocistov~nlm nejake stranky nabozenstvL Az dosud tedy zadn~ reformace nebyla pln~, jakou vyzaduje Bfih (Iz. 26, 17). ChUHi jsme jen ustati od zla (bludfi a pover), nikoli take ucit se dobru. Podle Jeremiase (1, 9) ulozil Bfih nejenom plenit a kazit, nybrZ i stepovat a stavet. Ale v minulych reformaclch co se stalo? Bylo sice odstraneno nadvIadt papezovo, ale nebylo zrlzeno panstvi Kristovo - a tak i v ostatn1m. 3. Vsecky cirkevni reformace az dosud m1stne zah~jene (skrze Wikle fa, Husa, Luthera, Zwingliho, Kalv1na, Mennona, Socina, ba nekolikrat i skrze papeze) byly jako prvni akt uzdraveni slepeho Kristem (Mar. 8, 19. 22, 23); liz je zadouci reformace dokonaIa a univers~lnl, kter~ by odpov1dala druh8mu aktu Kristovp., j1mz byl slepemu vr~cen tak bystry zrak, ze videl vsechno naprosto dokonale (v. 24. 25); anebo by alespon mela byti dokonalli nelblizst, majtc vzhled clrkve filadelfitske, poskytujic cellimu svetu svetlo, mlr a sp~su; majic kHc Davidfiv a branu otevrenou pro vpusteni narodfi; aby n~rodovli celeho sv~ta v ni shromazd~ni se poznali jako spolecnli pokoleni Bozi a jako bratfi, synove Bozi, zp1vajlce zalm sty tficaty treti. Pak se overt vyrok Pisne pisn1 (6, 8): Jedina je holubice mal Ale kdo ji tak vyzdobl? Ovsem Kristus jako zenich; jemu se to pfipoclta Ef. 5, 27, Iz. 61, 10; nicmline se to pficlta i same neveste v Apokalypse, 19: Pfisla svatba Berankova, a manzelka jeho pripravila se (v. 7), pon~vadz d~no jest ji, aby se oblekla v kment cisty a skvoucl (v. 8). Tedy zenichu i neveste pfislusi 140
toto dno, zenichu jako velkomyslnemu darci, zen~ jako vdacne prijimatelce darfi sveho zenicha. Tedy clrkev sama ma jiz pomyslet na sve slavne oblekani. Tedy i jejl pratele. Tedy 1 my vSichni, kterym je dano, vid~t tuto svatou vYbavu. 4. Kdy a kdo se pokusl 0 takovou vseobecnou reformaci? Odpovidam: 0 universalni reformaci, jakou sl prejeme, 0 ref ormu vsech ve vsem vsemi zpfisoby, pokusi se, bohda, vsichni s vseobecnym souhlasem na onom vseobecnem ocekavanem shrromazd~ni cHi koncllu cirkve 0 cemz n~co nize v kapitoIe 25. 5. Prozatim vsak muslme usporadat predehru te vseobecne reformace, a to castecnymi prozatimnlml napravami, 0 nichz v teto kapitole. Ty budou pIne, bude-ll podle normy Bozlho slova reformovan celek nabozenstvi (v~ci podstatne, sluzebne i podruzne, atd.). 6. Sporactana bude reformace, bude-Ii kazda cirkev napodobovat ract skolnl, bude-Ii miti sve udy rozcleneny ve tri trIdy a bude-Ii S8 v kaZde z nich sporadane konati povinna sluzba, slovo, kHce atd. V prvnlm sboru budtez dati a lide beze vseho vzdelani (zacinajiciJ, dokud dostatecn~ nepokrocl. Ti se maji shromazdovat zvlasf, a to v tomtez case, kdy je ostatni cirkev ve chrame, a budou se i s nimi zplvat snadnejsl chvalozpevy a zalmy. Latka, ktera se ma s nimi probirat, budiz takrka smyslfim pristupna, to jest svata dejeprava; aby radne poznavaIi bah cirkve i Bozi peel 0 nl, a tim i doslovny vyznam svateho textu; s pouckami nejinymi, nez ze se z obecneho tvrzeni vyvozuje konkretni prlpad nebo naopak. Historie Pisma budtez jim vstipeny v mysl na urcitych pripadech co nejdfikladneji, aby sl vstipili v mysl, ze Bfih nikdy neopustil lidske pokolenl, ale lide ze se opoust~li vzdycky. V druMm sboru budtez pokracujici, kteri uz jednotlive historie znajl. Z nich pak musi poznavat srovnavacim zpfisobem harmonii, to jest soubaznost Stareho Zakona s Novym, az k zasv~cenemu chapanl, jak vzdycky byla jen jedina cesta spasy, vira ve zprostredkovatele Krista, ve Starem Zakona pre dobrazena rozmanitymi podobenstvimi, v Novem Zakon~ hIasana jasne. Zkratka, necht poznavaji harmonU obojiho Zakona, rozvad~jlce vsechno soubazn~. Pri tom se rozvlne podivuhodne svetlo, az zacnou cMpat, ze BOh byl vzdycky tyz, ze konal
141
i komI totez, i kdyz zpfisoby rfiznymi, v nasich ocich casto i opacnymi. Konecne v tretim sboru budtez dokonall; ti majl poznavat tajemstvi Krista vlAdnouclho v nasich srdclch, to jest nejen alegorie ceIeho Pisma, nybrz i anagogie a konecne praxi, aby kralovani Bozi pozorovali ne jiz jako rozlite po vsech doMch clrkve, nybrz jako vlite v sebe a sebe v ne, a tim proniknuti aby uzlvali v sobS samych kl1du svedoml a radosti, prevysujlci vsechno pochopenl. SpoMdana bude naprava clrkve take Urn, bude-li kazdy jejl clen zaclnat reformu od sebe sameho ocisfovanlm chramu Ducha svateho, jimz jest a rna byti srdce jednoho kaMeho kresfana; a pak bude-Ii pokracovat od sveho domu a sve rodiny, ktera nen! a nema byti nicim jinym, nezli clrkev Bozi v mal em. Jak se rna tate naprava zarizovat, vyIozeno v predeslych odstavclch. 7. Prava bude naprava, bude-Ii provadena podle predpisu a normy siova Boziho anebo podle vzoru reformace Ezechiasovy (2. Par. 29, 3), ci radeji podle pi'lkladu prvopocatecnl cirkve krestanske, kde kresfane 1. meli slovo Bozl za normu, jinych knih nedbali; 2. vecmi pozemskymi se nezatezovaIi, jen o nezbytnosti se starali (a to ve spolecny majetek, Skutk. 4, 32); 3. vzajemnym povzbuzovanlm se povznaseli, uzlvanim svatosti se roznecovali a zkouskami mucednictvi se posilovali. Nebo i podle ideji veci pi'irozenych ci Iidmi budovanych, to jest podle sboru (kolegia) nebo tela, 1. Kor. 14. Nebot cirkev je vskutku telo Kristovo, majic v sobS dech zivota a harmonicke llkony. Smysly zde zastB.vajl llkol censorsky, rozum uciteIsky, vfile pastyrskA, ostatni lldy llkol l1du. Rovnez podle ideje domu (1. Tim. 2, 15), obce [Zid. 12, 12), kralovstvi dobl'e l'lzeneho, skoly rozdelene ve trldy atd. Nebo take podle idejl 1. svatostanku zidovskeho, 2. chramu Salamounova, 3. chramu Ezechiasova - coz byly vzory a predobrazovanl onoho vel1keho chramu, do nehoz se shromazdi obcane vsech castecnych cirkvi jako ovecky jednotlivych ohrad do jednoho ovcince pod jednim pastyrem. Prava tedy buds naprava, jestllze opravdu a vazne I. budou stavovany vsechny pi'lciny poruch, II. budou dosazovany prostl'edky obnovujlcl zdravy stav, 142
III. budou pi'ipojovany prostredky pro zajist~ni. 8. Predevsim se must stavovat neduhy cIrkve v podstatnych, sluzebnych a podradnych vecech cirkevni'ch a nabozenskych, to jest 1. modlosluzebnost, 2. vI audile pov~ry, 3. mnohost obl'adfi, 4. svatokupectvI a cokoli prfbuzneho, 5. farisejstvI a pokrytectvi, 6. epikurejstvI a sv~tskost zivota. 9. Podstatne porusuji cIrkev modlosluzebnost s vloudilymi poverami, atheismus, farisejstvI a svetskost zivota, nev~ra i zoufalost a cokoli jakkoli odstranuje nebo zmensuje, mate nebo zatemnuje, pokrivuje a znejistujeviru, Iasku a nad~ji. Tyto vady musI tedy byti predevsim stavovany a odstranovany. Ve v~cech sIuzebnych jsou zkaza cirkve a) polemicka kazanI a zizen po disputacich jak ve skolach tak i v cIrkvi. Nebot i kdyz drkev zije mezi nepfateli, kteri j'i utlacuji disputacemi, prece neni spravne odnaucovat lidi bludfim s kazatelny; nebot je to vec malo uZiteena, ale velmi nebezpecna. Vzdyt, zapasi-li pestnI zapasnik 'Sam se sebou, jak ukaze zakfim zpfisob zasazovani, pfijimani a odrazenI ran? To uz jsou uzitecnejsi disputace 'skolsk8, pfi nlchz se utkavaji dva zapasnici za 11celem oblehani omylfi a hajeni pravdy. Ale pon~vadz se to deje jen kvfili cviku, a to cizim jazykem a s mnohymi zlofady, neplyne z toho cIrkvi zadny zlsk, nybrz mnoho skody. Nebot lide takto vycviceni a dosazeni k poucovani cirkve uci sve v~rne spise hadat se pro v!ru nezli ziti podle viry. To neni nlc jineho nez znehodnocov4nI viry. Tedy disputov4nl nepi'in4si konec sporfi, nybrz vyvol4va hadavost, podnecuje hnev a plod! spar na spar; lid pak se mate, zneklidnuje a naplnuje vz4jemnou nenavisti, jak to vldlme v tomto stolet1. Jestl1ze S1 tedy okolnosti vymahaji utk4n1 s nepi'4teli, musI se v~c zal'1dit jinak, podle pi'ikladu Krlstova a podle vzoru apostolfi a prvopoMteene cirkve cirkevn1ch otcfi, ktei'1 se utk4vali s protivntky a ucp4vali jim 11sta pl'ed tv4l'1 l1du. Dovedne dlsputovat je jist~ dovednost; ale kr4sn~js1 jest, z1t1 svat~ pi'ed tv4i'1 Boz1. Disputov4nl je totiz pi'ibuzne tomu nebezpeeI, 0 n~mz apostoI: "vMenI pInt pychou"; svaty zivot je blizs1 vyroku "Iaska povzn4sI". b) Vselike kramal'enI se svatyml vecmi musime naprosto za· stavovat a musIme se postarat, aby evangeHum bylo bezplame (1. Kor. 9, 18), to jest aby pi"lsIuhov4nl ueenim, kRem, veeei'f P4ne, pohl'by atd. bylo zdarma, bez platu. VMyt Krlstus vyhnal
143
z jerusalemskeho chramu vsechny kupce 1 prodava~e,a nebude tedy nynf trpEH anI nas. Pokousel se sice SImon kouzelnfk znovu uvesti svatokupeetvi do apostolsM elrkve (Skutk. 8, 18), ale byl sti~en prokletlm, tak aby kdokoli vM~I, ze bude taM proklet, pokusl-li se tuto simonii obnovovat, nlkoli opoust~t. Kdy~ Kristus po prve na zaMtku sve slu~by vyhanEH kramafe, farisejove Um pohrdli a pokra~ovali ve zlof4deeh; kdy~ tak ueinil po druM ke konel slu~by, rozhn~vanl a rozzufenl zahubili jej (Mat. 21, 12, 15). Ale on vstav z mrtvyeh a vstoupiv na nebesa zasahl je po t1'etf, a to tak, ~e jezahubll a vl4dne mocne, sede na trfin~. Tak i v nove clrkvl, v pocatclch kfestanstvl, ukazal znamym horlenlm Petrovym (Skutk. 8), ~e se mu slmonie protivl. Ale kdy~ si toho nevsimal valny dav clrkve, hlavn~ vsak sam - jak se chlubi - Petrfiv nastupce, postavll prott nim nedavno horlivost Wiklefovu, Husovu, Lutherovu a Kalvinovu; tim bylo nove pokoleni farisejfi uvedeno v zu1'ivost, i snazili se zahubit Krista v jeho slu~ebnicich, a taM jlch nekonecn~ mnoho pobili. Ale ejhlel povstava, nice sve nepfAtelel Kdokoli tedy vyznavas Krista a chces se vyhnout jeho dfitkam i meei, ani sam nezav4d~j do domu Bozlho ani jinym nedopoustej zavadet ZAdne kupceni. c) Uehvaceni nasilna moci nad svMomim. d) Celib4t kn~~ stva. e) Inkvisiee misto kazn~. f) Zmateni stavfi (aby se duchovni nemisili ve v~ci svetske). g) Sv~tskost. Cokoli zavani sv~tem, budiz odstranovano od krestanfi, v prvnl rad~ vSak od duchovnich. Sluzebnici elrkve budte~ jako Elizeove, ne Gesiove (to jest splse pohrdaci nez vyhledavaci sv~tskych statkfi). Anebo, maji-li pod svou spravou n~co vnelslho statku, at to neukracuji, nybrz rozdHejll Budi~ jako Gesl, kdokoli ukIada stribro a roucha, do domu sveho pak truhl1ce na kupovAnf ovel, skotu a vinic (2. Kral. 5, 24). Kovy j'sou ze zem~, a zat~ zujice srdee, tahnou je k zemi. TheologQ.m vsak slusl, zdvihati srdee vzho.ru, od zems k nebi. Tedy budi~ napravovan drive ztvot nez ucenl (Iz. 1, 16, 17. Jan 7, 17). Dfivody: 1. Ma se zaeinat od snazsiho, 2. od usmirovani Boha. 3. Od stromu vMsni dobreho i zleho treba se vrAtit k stromu zivota. 4. Kristus na svem soudu netaze se tak na uceni jako spise na skutky, Zalm 50, Mat. 21, R.lm. 2, 16. Nyn1 vsak soud nalezi Kristu: tedy S8 musime zarldit podle taho. 144
10. Ve veeeeh podradnyeh se mus! odstranit nadbytek obtaI du, zpupne nazvy, uetivani svatych dni, bud poverecne nebo , zadne, jmena ehramu, modIarske malby a skoro nekonecne jinych Vee! tomu podobnyeh. Celkem vzato, cokoli je s to, jakymkoli zpusobem kazit, zohavovat nebo aspoii odkraslovat Bozi drkev, to musime stavovat a odstraiiovat; a musime uvazovat 0 dosazeni opra'V a pokusit se 0 napravu opravdove. VSENApRAVA (PANORTHOSIE). VSEOBECNE: PORADY 0 NAPRAVE:
vec!
LIDSKtCH CAST SESTA. pREL. JOS. HENDRICH.
ORB IS. PRAHA 1950.
145
JAN AMOS KOMENSKY
muz viry, lasky a nadeje RUDOLF 'RICAN
Obi1lku a graflcko.u upravu navr.ttl prof. Jaroslav SVlib. Obrazovou pl'Hohu pi'ipravila Ema Suchi'!. Vydal Kalich v Ostl'ednfm cirkevnim nakladatelstvl; v Praze, 1970. Vyd4nf prl1nI. OdpovMny redaktor edlce Kalich Ludek Bro!.
Tisk: Sti'edoeeskl! tiskarny 04, Pralaa 1, Myslfkova 15. AA10 [z toho ilustr. AA2), VA 10.2
Cena vytisku Kes 18.~
Juriaen Ovens, pc,rtrer zobrazujici pravdepodobne J. A. K,o menskeho
1
Rodny kraj Kom€nskehCl -
vyl'ez z jeho mapy Moravy (z r. 1627)
2
Uhersky Brod -
16~3
pozar z r.
,
'erov
podia dobove kresby ze 16. stoleti
'erov
zerotlnsky zamek
1
Herborn v doM studii Komenskeho (1611-1613)
2
Herborn -
zamek
1
Heidelberg -
zamek, rylina Vaclava Hollara
2 Zamek v Heidelbergu po pozaru
1
Fulnek -
pusobisle Kom enskeho v letech 1618-1621
2
Budova byvale bratrske skoly ve Fulneku znameho autora
kopie obrazu ne-
'I
1
Lesno - trojl pobyt Komenskeha. v Le·s ne zahrnuje leta 1628-1640, 1648-1650, 1654-1656
2
Kr istc,f Kotte r
3
Kr istina Poniatovska
A.
REFO RMATION OF
SCH OOLES,'
_~
~
"\
--,)fI
iL~; :-..-:"_.' -:
.
--" ( ,
,
.
1
Kome nskeho nav r h na r e fo r mu :!ikol (Londyn 1642 J s po r tr etem Komen skeho od J. Glove r a
2
Vaclav Hollar, Londyn -
d e tail
1
Elbink -
Komensky tu pobyval v letech 1642-1648
2 VAclav Hollar, londynsky parlament z r. 1641
.. - .-..--- . -rs; r : ;-:~'> . ,--. ....
...
1
Holandsky prllmyslnik Ludvik de G€er [1587 - 1652) - podle soudc·blj rytiny
2
Stockholm -
rytina z r . 1632
1 SvMskSi 2
kancle~
Axel Oxenstjerna (1583-1654)
BlatnSi Pota.k (Sc1rospatak) pusobistll Komenskliho v lete·ch 166
1
Amsterodam -
2
MikulAs DrabIk (1500-1671)
z r. 1654
",. ~J
{ ....~ /
i"
j:
'
1.E':v: • A.Z ,I..R.ZNtr-t
~"R :S";"I... n.l~:r.)
Omru.s fi/en.us. '1WlS fic!f/i '7Jumine, venienr •
C6Na
1:••
PCal 86 . g.
Titulnf list Kornenskiiho knihy Lux e tenebris, 1655
1
zapis 0 umrti
2
Naarden skeho
J.
A. KomenskehJ
posledni utulek
J.
A. Komen -
1 Vale,nsky kostelik v Naardenu, v nElmz b Komensky po chovan 2
Interi~r
kostel!ka v Naardenu
,. H'l'"'? .• ~>'>
. .. '"
~
~\\lU~ lll\1rn' ~Qn# jct'bo fmrfi. .
1
Pi'edmluva k Pl'emy!HovAni 0 dokonalosti kfestansk{i (16)2 2), s v1!novAnim manrelce Kom€ns'k{iho,. Magdal{in1! Vizovick{i
2
UkAzka rukoplsu J. A. Komensk{iho
Mesto jako obraz sveta, Komenskeho koloroVal}a kresba z. rukopis.u Labyrintu sveta
r", ..
c 'W,J(~n·rtl
\£k\\',f,\I\\ " ;(' . ~'i~! : 1 i.'~'~~nl (!' tl'U.:tW r,( lt(.\ n:~r ~n c
'I . ,~,;~~~~ ,:r::t·.:~ll t':;~:t'l':r.:~.~:~~:, r;'<;,;I\' ,:~, -
",of
;~(:t';I~;~~:".~~,~ It'r t.tll" f
" J!I
t\~\ l
t
,' I
n , ~t ' r 'h~I' h rt ~ '(~: n{ilL I"C ,t J' \ , 11\' !I.-'( " Il~\' :, 'tr~ r ':' ~: 11.1 1\r J t. " oLf U t ., ,Til l
iL ...
1" '; U"'t~' !;
':'1. , ,;
1 XIX
'11
Zth.4'11 [ f
n-f{••,"U
f
S"'II",
··.L=-~·m}~~t ·"F=iE~
~1 ~! ( jld,(,tlrlf~m
n~.al;I'I-":lft· - ~~''''==1"",oI ' t", T "'o:'2 i~~~§l?.2:!L&*,:f~ tttttl'-
~ .d~lta"r l ttITmlrl:1'!. i'tl ....( m H f " ,I! 'IW;~
:~ : ?to ;jnhtt1,tt{~ffi'trrl!~1H.rt!trl1'n( ' lre ~ -~~-==:-r.;:-.,~ §
~§~~~a = .....t.!l--
h I 1&1 )td'C1r4)fm.t I ·.lIlu tq,nii~t)tHr\'ll1 l j,r. . n :i 11'"Elr(:l t:lh \l1~~11 f( n':d'l/,1111 :. ~.J'l h f',; f{ n(l rJ~flll tnTal;lui -n f( w t " :r : :t" -.='tli Ie hi , to( Ilcn)f ,r;t{.! ~:;. ,t cmrtat ! rt;f•.t: , :II( ml r.{ , hI ,
P ru,( .(t'lnl,
~ R {(ll)
,
£"nlter\!,.r r:nc thd-ti II ftlt'u'il('.,'1,' :. _ ~~r'" ;J 'tll:d>u,' ne·!t tJ"u." ;,: .~o ~CnJ H'r! ... l:\t'.
h a JI , r:!f, ffU l'tqtl, lt a ~;
t:(:H r :~ : \" \t' . I :.~'t\ cf)
11,l; l 'tt n f.imlf , t'HJ, -4
: i 4'1a m!"( !J /11JUttfu ttrrf:( ~ ql ~ \'~ !!;
1( 1 "1"~t'\t 'I 0011f':11
m•• tu I
: :
''''fl ..n n{ir:-r.u : N° :~·r
tr(qUlbldN ... nlrrnf ,.u tll l'!'(W ;}t t : ~ Ivuq:( snTe gt< m.m,' d\ttJ!J,,'n t l'~;f(\ utlh. f i1{ ml (;;nt\11 t\ ... nu ;rl .ltt fl".JlfOSIft : ;/:. ~
a
tl\;,r{ td,· J~{t .. nt; n l(lti f n-r..,h mJf.!i,~ 'W'1lI
h:T1':;c T ut¢ut,p ilH\'':u~H tmJml W(inlt!t~ &l'llt . \, (ir.t\lnl It flc~t/J II' l nr_
• olpi c.!!!.~" f[H·..1utti~Ud.if" m\$~!~
2J XIX.
"1
1~1"1\-I : :-;--..:trlt c!;l
IWH iJ.ln Itt!, I I)tl :1irf, 1 alllr.. J'u :tltutU .
.. ":'fr.t111 u 1:11:11 I,Lru'( o\.t{, f( '0 tOI(t.lf, : ': .~~r J ' It' nJ 1Tc1n Id, nJ (( ICdt illlrtl HtJ( : ~o .X t nliJl
H{rr.i. t rl
r.lttttlrr~tr/.
9 lJn
I I: :: " '.l'':ltl~(m; ~: .Ir:mc ~ iall It I , IJC~ItI. ~\ o lcpTII >i(,t III Sltm hn n~!h ",\t.t\'tH U!pI: .a
. \r T,:!f\~l~inf~~::t~"~(f\t~f~{I~r&~I~~' ~Jn(: :;: Oim I1t ml nl i I\lillr.ttJm.h' lnril n.111,11I(. ~o 3d)
PJrc \YdltT-. \fCIll ft"..nHc i'lrrd)r!1m(R ! ~fIt'QU I llm
rr :~
nUll A' "r,",' Jill"
l'
XX. T, )••{'1>-1. -~;rt, ~ T,l'. .J:JMuJJ?'
t" tJ..
~gt~imm-~ N" )'1 a' \tml r p.n,"l~""i(t;.n.tu (c' ~tt< . ~ :~(rm ;JVIll oj'5 ~t~":rJitrltut~el\1 fr o
~~..!:E~~:::!ffiLEta;!l i~~I. : ~O~ t 'l rC;.'\l·Cr"':M({IN!l",l)tl1. ~.~ C!~.
~"1~~1P~~mffiI~~
It ml :rt~tlt'!r~lrrc linlltnlrra(JI\'tiIU. 1 'J)~Ntl j'\tUu. nt1tj J >\lll1'ml"rtiTf~,Jt! ;/ ~ 3: ict/llnJ.tqtntlh ~b.(nto#q(illt( c"t! !(O (\;(llJ !lh,
~,~/~~~;~~i~~lt:'" 1'V(qhJ ', SI' ftt tlt~) l3l'1l. J, ~u~t "'tl(tt ~!1' mlt( 1\("'.ht'.\, 11.~ tr~(t,m ! : , .'
l
./:'.,<1)
1 Theatrum universitatis rerum ... - titulnl list 2 Rukopisny Wulnl list Didaktiky ceske 3 Str. 712 a 713 amsterodamskeho Kancionalu z r. 1669 s dv1!ma skladbami Komenskeho
Opera didactica omnia (Sebrane splsy didakticke], 1657
...===:;~ :;---=.:~,:iJ_t ~ : .~ ~i!iK&C:IIMII!~
'hit f. cbmlt Nt 2\4I3m(\U~(r.
fI pi Pp CiwdHI cliculat.
u b(r 1\l3fucf fuettt. 1:.. i(k.!-
Call1Jrlngitur. ~ .(~nb m\1lTtt.
err Itt
Sn-pnu (ibjlat.
j/ ·Ss
bi~(l:)fa"ge affd;«. GrllCHltll, damat ~r ~f)t.rI fa,Ctt)ct
Bilbo ululat.
~ic ~e u6un«(,
1,tpNH'agit. «
tier ~te quMtct. Ran" coaxat.
ltf.CfU
-'
/
liN
•
V~
ITt
I
Uti
•
W'"
til"
Xx
, 'JJ'
YT
T.J,It/IMS, dicit blC »rctJJC ftlmm«. . 41
ll.
f)«
jrota, qtl4lct«,
Ajimtl
rudit.
M f.Ei(l9g4(t.
~
Clq
Ziva alJeceda z knihy Orbis sensualium pictus (Svet v obrazech J 1658
rotatr" @Jtbnot" a;ratrfrr, ~mjUf)jc';
ftcf~mJ (11J
mlObl f\IICm "D6~r6f11nO"i 11M borono\1)QlJic)
enm'tne fo&l ob ~o~ ~OrrQb9 m'l¥ eon, " 2:)tbfcc (It I fOlbirU8f,
ftta ~ane 6 5 o. 3. W. $. .J
~ lcftif ..etta .. (f J ~
®
"~IIIN'i!I>"*",,*.ajfIH!HiJ ~,,,*-"~l!IIitll*
_iii ...."
1t'~11 .. lin'li!Ii fit" 17'\1.
1 Titulnl strana sp isu Cesta pokoje, 1637 2 Ksaft urnlrajlcl rnatky }Hdnoty bratrske 3
titulnl list
Uko[ebavka z rukopisu Inforrnatoria skoly rnatei'ske
~tug;ttt1l~. ;Ujf cnl)l:tp a oftatllj.·
•
1[0 £fefh
Smump{6r4l6 l~p~6flCucljo §u(wem '~oj;m
~aftDrel ttO;pf~ifi(ttcmu ~~n\\U(9ma
~tabtt. D\latnj
f}t3rab~ Mnj\ll fm'IT(~VnCmi fo &cljnll!JJCI).
~fJi ~er+4. l'.18. 'flftti!j6\fo f¢ftol1((l1j 11&!TCI tloprniCi f< ~n~~i ndft"i! / prifflb ffcllWaj n&lft.
Ctvrty dll Truchliveho -
titulnl list, 1660
Kresba stromu ze spisu Hlubina
bezpe~nosti
znazori'iuje stavbu sv1!ta
Heslo Komenskeho ze spisu Opera didactica omnia: "Omnia sponte fluant, absit violentia rebus - Vsechno al volni! jen plyne, bud nasilf vzdaleno vi!cL"
SEZNAM OBRAZOVYCH pltLOH
za str.l8 Juriaen Ovens (holandskf malH', Mk Rembrandtl1v), portr~t J. A. Komen· sk~ho z let 1658-1660. Rijksmuseum Amsterdam. Rodnf kraj J. A. Komensk~ho - vfi'ez z jeho mapy Moravy (z r. 1627). Uherskf Brod - pozar z r. 1683, podle dobov~ olejomalby. za str. 32 Pl'erov - podle kresby z Paprock~ho spisu Zrcadlo slavn~ho Markrabstvl moravsk~ho z r. 1593. Pi'erov - zeroUnskf zamek Herborn z doby Komensk~ho studH (1Inl-1613) - vyobrazen[ z knihy M. Zeillera, Topographia palatinatus Rhenl, 16415 Herhorn - zamek Heidelberg - zamek, rytlna Vaclava Hollara, 1620 Zamek v HeideIbergu po pozaru Fulnek - pilsobiStl:! J. A. Komensk~ho v letech 161&--1621 Budova bfval~ bratrsk~ skoly ve Fulneku, obraz neznameho autora .
Lesno -
rytina. Trojl pobyt
Komensk~ho
v LeSnl:! zahrnuje
l~ta
za str. 48 16·28 az
1640, 1648-1650, 1654-1656.
KriStof Kotter Kristina Poniatovska KomensMho navrh na reformu skol (Londfn 1642) s portr~tem Komensk~ho od J. Glovera. Vaclav Hollar, Londfn - detail Elbink - Komenskf tu pobfval v lerech 1642-1648 Vaclav Hollar, londfnsky parlament z r. 1641 Holandskf prl1myslnlk Ludvik de Geer (1587-1652), podle soudoM rytiny. Stockholm - rytina ze 17. stoleti za str. 84 SvMskf kancl~i' Axel Oxenstjerna (1583-1654) Blatny Potok (Sarospatak) - piisob!stl:! Komensk~ho v letech 1650 aZ
146
1654. Pohled do hradnfho nAdvot'f, kde Komensky uspofUal pfadstavenf sv/! l:kolni hry Schola ludus (Skola na jevgU). Amsterodam - podle vyobraz.enf z knihy M. ZeUlera, TOp<Jgraphla circul1 Burgundicf, 1654. Mikullil: Drabfk (158t8-1671), z knihy Lux e tenebrls, 1M5 Titulnf list Komensk1lho spisu Lux e tenebrls, 1665 Zlipis 0 llmrtf J. A. K'omenskliho Naarden - poslednf lltulek Komenskliho . za str. 80 Valonsky kostelnfk v Naardenu, v n1!m~ byl Komensky pochovlin. Interilir pohl'ebni kaple v Naardenu. Pi'edmluva k Pi'emyl:lovlinf 0 dokonalostl kl'estansk1l (1622), s v1!ncwlinim man~elce Komenskliho, Magdallin1! Vlzovickli. Stlitn! pedagogickli knihovna Komenskliho, Praha. Uklizka rukopisu J. A. Komenskliho M1!sto jako obraz sv1!ta - Komenskliho kolorovanli 'k resba z rukopisu Labyrintu sveta (rukopis je nynf ulo~en v Universitn! knihovn1! v Praze) . Tituln! list spisu Theatrum universitatis rerum, to jest Divadlo sv1!ta ... (1614-1627). Titulnf list zlomku z knihovny Nlirodnfho muzea v Praze. Rukopisny tituln! list Didaktiky ~eskli (1628-1630) Rozevi'eny amstewdamsky Kanclonlil z r. 1659 (str. 712 a 713) se dv1!ma skladbami Komenskliho. za str. 96 Opera didactica ooronia (Sebrane spisy didaktlck1l), 1667. Jeden ze sedm l v Ceskoslovensku znlimych vyUskll amsterodamskliho vydlinf. Kresbu navrhl Komensky (je na n i znlizorn1!nl, proved I Crispin de Pass, ryl David Loggan. Zivli abeceda z knlhy Orbls sensual1um pictus (Sv1!t v obrazech), 1658. T ltuln~ list spisu Cesta pokoje, 1637 Ksaft um!rajfCl matky Jednoty bratrskli - tltulni list, 1850 (reprod. exempllil' z r. 1757) Ukollibavka z Komenskliho rukopisu Infarmatorla skoly matei'skli Ctvrty dH Truchl1vliho, 16'6Q - tituln! l1st. Jediny znlimy vytlsk v1!novala knihovn1! Husova domu v Praze rodina Dlabajova z Kle~llvky, sbor Zlidvei'ice, nyn! v Gottwaldov1!. za str.112 Kresba stromu ze splsu Hlubina bezpe~nosti, znAzoriiujlci stavbu sv1!ta. Hesla Komenskliho ze spisu Op era didactica omnia: "Omnia sponte fluant, absit viole ntia rebus" - Vsechno at volne jen plyne, bud nAs!lI vzdAleno vecL
147
