Kniha je určena především lidem z praxe, ať už ze soukromých podniků nebo z veřejného sektoru. Stejně tak ale bude užitečnou pomůckou i pro vysokoškolské studenty jiných než ekonomických oborů.
Ing. Jakub Slavík, MBA Po dvanácti letech odborné a řídící praxe působí od roku 1997 jako manažerský konzultant pro domácí i zahraniční zákazníky, specializovaný na dopravu, energetiku, veřejně soukromá partnerství (PPP) a manažerské vzdělávání techniků. Jako soukromý podnikatel provozuje odborný informační portál Proelektrotechniky.cz, zaměřený na nové projekty a technologie z elektrotechniky a energetiky. Dlouhodobě spolupracuje např. s britskou poradenskou skupinou Atkins, s Asociací pro rozvoj infrastruktury, jíž je čestným členem, s ČVUT v Praze a s Českou asociací MBA škol.
Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail:
[email protected] www.grada.cz
Jakub Slavík
Finanční průvodce nef inančního manažera
Publikace srozumitelně, čtivě a na názorných příkladech seznamuje techniky a další odborníky bez ekonomického vzdělání se základy finančního řízení podniků a projektů. Díky knize čtenář porozumí základním principům finančního řízení v obvyklých situacích, do nichž se může nefinanční manažer dostat – například hodnocení finančního zdraví podniku, rozhodování o nákladech a cenách, rozhodování o investičním projektu, případně rozhodování o akvizici firmy nebo naopak o outsourcingu činností. Čtenář dále s pomocí knihy pochopí vazby mezi řízením financí a ostatními oblastmi managementu a porozumí řeči finančních odborníků, kterou pak dokáže sám používat. Toto zaměření na konkrétní situace a porozumění základním souvislostem čtenář ocení obzvláště ve chvíli, kdy je třeba rychle se zorientovat v problému a přijmout potřebné rozhodnutí.
Jakub Slavík
Jak se rychle zorientovat v podnikových a projektových financích
Jakub Slavík
Finanční průvodce nef inančního manažera Jak se rychle zorientovat v podnikových a projektových financích
Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Ing. Jakub Slavík, MBA
Finanční průvodce nefinančního manažera Jak se rychle zorientovat v podnikových a projektových financích TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:
Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5107. publikaci Odpovědný redaktor Štěpán Böhm Grafická úprava a sazba Antonín Plicka Počet stran 176 První vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-4593-0 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:
ISBN 978-80-247-8436-6 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8437-3 (ve formátu EPUB)
Obsah
O autorovi ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 8 Sedmero zapeklitých situací �������������������������������������������������������������������������������������������������� 9 1 Jak se daří podniku? ������������������������������������������������������������������������������������������������������ 13 1.1 Podnik a jeho cíle ��������������������������������������������������������������������������������������������������� 1.2 Finanční řízení podniku ����������������������������������������������������������������������������������������� 1.3 Hlavní nástroje finančního řízení a finanční analýza ��������������������������������������������� 1.4 Základní účetní výkazy podniku ���������������������������������������������������������������������������� 1.5 Majetková struktura podniku ��������������������������������������������������������������������������������� 1.6 Náklady a výnosy – motor podniku ����������������������������������������������������������������������� 1.7 Cash flow – skutečné peníze ve firmě �������������������������������������������������������������������� 1.8 Poměrové ukazatele finanční analýzy �������������������������������������������������������������������� 1.8.1 Ukazatele rentability ���������������������������������������������������������������������������������� 1.8.2 Ukazatele aktivity �������������������������������������������������������������������������������������� 1.8.3 Ukazatele zadluženosti ������������������������������������������������������������������������������� 1.8.4 Ukazatele likvidity ������������������������������������������������������������������������������������� 1.8.5 Ukazatele kapitálového trhu ����������������������������������������������������������������������� 1.9 Jak pracovat s ukazateli finanční analýzy �������������������������������������������������������������� ■ Příklad práce s rozvahou ���������������������������������������������������������������������������������������������� ■ Příklad práce s poměrovými ukazateli finanční analýzy ��������������������������������������������� Shrnutí �����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������
13 15 16 19 21 28 31 35 36 36 37 38 38 39 41 45 48
2 Levně nebo draho? ��������������������������������������������������������������������������������������������������������� 49 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5
Náklady a jejich členění ����������������������������������������������������������������������������������������� Náklady fixní a variabilní ��������������������������������������������������������������������������������������� Nákladové kalkulace ���������������������������������������������������������������������������������������������� Výnosy a cena �������������������������������������������������������������������������������������������������������� Řízení nákladů a podniková strategie �������������������������������������������������������������������� 2.5.1 Strategie „bez parády“ ������������������������������������������������������������������������������� 2.5.2 Strategie nízké ceny ����������������������������������������������������������������������������������� 2.5.3 Strategie odlišení ���������������������������������������������������������������������������������������� 2.5.4 Hybridní strategie ��������������������������������������������������������������������������������������� 2.5.5 Strategie cíleného odlišení ������������������������������������������������������������������������� 2.5.6 Strategie odsouzené k neúspěchu ��������������������������������������������������������������� 2.5.7 Strategie a náklady ������������������������������������������������������������������������������������� 2.6 Kdy je odhad lepší než přesná analýza ������������������������������������������������������������������
49 50 53 55 57 58 58 58 59 59 60 60 61
■ Příklad rozhodování o ceně výrobku ��������������������������������������������������������������������������� 62 ■ Příklad využití nákladové kalkulace v „nefinančním“ problému �������������������������������� 64 Shrnutí ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 69 3 Vyplatí se ten projekt? ��������������������������������������������������������������������������������������������������� 71 3.1 Projekt versus podnik ��������������������������������������������������������������������������������������������� 3.2 Investiční projekt a jeho fáze ��������������������������������������������������������������������������������� 3.3 Hodnota peněz v čase ��������������������������������������������������������������������������������������������� 3.4 Čistá současná hodnota ������������������������������������������������������������������������������������������ 3.5 Vnitřní výnosové procento ������������������������������������������������������������������������������������� 3.6 Doba návratnosti ���������������������������������������������������������������������������������������������������� 3.7 Ekonomická efektivnost projektu �������������������������������������������������������������������������� 3.8 Vliv inflace na hodnocení efektivnosti projektu ���������������������������������������������������� 3.9 Finanční analýza projektu �������������������������������������������������������������������������������������� 3.10 Rizika projektu a jejich hodnocení ����������������������������������������������������������������������� 3.10.1 Odpovědi na riziko �������������������������������������������������������������������������������� 3.10.2 Sekundární riziko ����������������������������������������������������������������������������������� 3.10.3 Riziko investiční fáze ���������������������������������������������������������������������������� 3.10.4 Riziko provozní fáze ������������������������������������������������������������������������������ 3.10.5 Riziko poprovozní fáze �������������������������������������������������������������������������� 3.10.6 Odhad velikosti rizika ���������������������������������������������������������������������������� 3.11 Specifika projektů veřejných služeb ��������������������������������������������������������������������� ■ Příklad finančního a ekonomického hodnocení investičního projektu ������������������������ ■ Příklad rozhodování o realizaci investičního projektu �������������������������������������������������� Shrnutí �����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������
71 72 74 74 76 77 77 80 80 82 83 83 84 84 85 85 86 88 92 94
4 Udělat nebo nakoupit? ��������������������������������������������������������������������������������������������������� 95 4.1 Střediska odpovědnosti ������������������������������������������������������������������������������������������ 95 4.1.1 Ziskové středisko ��������������������������������������������������������������������������������������� 96 4.1.2 Nákladové středisko ����������������������������������������������������������������������������������� 97 4.1.3 Výnosové středisko ������������������������������������������������������������������������������������ 98 4.1.4 Podmínky úspěšnosti ���������������������������������������������������������������������������������� 98 4.2 Efektivní řízení dodavatelských vztahů ����������������������������������������������������������������� 99 4.3 Outsourcing činností �������������������������������������������������������������������������������������������� 103 ■ Příklad rozhodování o typu dodavatelské smlouvy ��������������������������������������������������� 106 ■ Příklad rozhodování o efektivnosti outsourcingu ������������������������������������������������������ 109 Shrnutí ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 116 5 Kolik stojí podnik ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� 117 5.1 Tržní hodnota podniku ����������������������������������������������������������������������������������������� 5.1.1 Ocenění podniku �������������������������������������������������������������������������������������� 5.2 Základní metody oceňování podniku ������������������������������������������������������������������� 5.2.1 Majetkový princip ������������������������������������������������������������������������������������ 5.2.2 Výnosový princip �������������������������������������������������������������������������������������
117 118 118 119 119
5.2.3 Kombinovaný princip ������������������������������������������������������������������������������ 5.2.4 Tržní princip ��������������������������������������������������������������������������������������������� 5.3 Volba vhodné oceňovací metody �������������������������������������������������������������������������� ■ Příklad rozhodování o ceně podniku ������������������������������������������������������������������������� Shrnutí ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������
122 122 123 125 128
6 Byla by firma na prodej? ��������������������������������������������������������������������������������������������� 129 6.1 Akvizice podniku ������������������������������������������������������������������������������������������������� 6.2 Fúze podniků �������������������������������������������������������������������������������������������������������� 6.2.1 Horizontální fúze �������������������������������������������������������������������������������������� 6.2.2 Vertikální fúze ������������������������������������������������������������������������������������������ 6.2.3 Konglomerátní fúze ���������������������������������������������������������������������������������� 6.3 Náklady a výnosy z fúzí a akvizic ����������������������������������������������������������������������� ■ Příklad posuzování efektivnosti fúze ������������������������������������������������������������������������� Shrnutí ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������
129 132 132 132 133 133 136 138
7 Ale to jsme neprobírali! ���������������������������������������������������������������������������������������������� 139 7.1 Inovační podnikání a jeho finance ����������������������������������������������������������������������� 7.1.1 Venture capital ������������������������������������������������������������������������������������������ 7.1.2 Andělští investoři ������������������������������������������������������������������������������������� 7.1.3 Dotace ������������������������������������������������������������������������������������������������������ 7.1.4 Finanční řízení start-up firmy ������������������������������������������������������������������� 7.1.5 Podnikatelské inkubátory ������������������������������������������������������������������������� 7.2 Finanční řízení projektů odborných služeb ���������������������������������������������������������� 7.3 Projekty veřejně soukromého partnerství (PPP) �������������������������������������������������� 7.4 Projekty EPC �������������������������������������������������������������������������������������������������������� ■ Příklad rozhodování o ceně projektu odborných služeb �������������������������������������������� ■ Případová studie „hloupého“ PPP – letiště Inverness ������������������������������������������������� Shrnutí ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������
139 140 141 142 142 142 143 147 151 153 155 157
Závěrem ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 159 Příloha ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 161 Slovníček důležitých pojmů ���������������������������������������������������������������������������������������������� 166 Literatura ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 173 Rejstřík �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 174
8 / Finanční průvodce nefinančního manažera
O autorovi
Ing. Jakub Slavík, MBA Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a Sheffield Hallam University v Anglii. Po dvanácti letech odborné a řídící praxe na železnici působí od roku 1997 jako manažerský konzultant pro domácí i zahraniční zákazníky, specializovaný na dopravu, energetiku, veřejně soukromá partnerství (PPP) a manažerské vzdělávání techniků. Podílel se například na přípravě trasy D pražského metra, projektech trolejbusové dopravy v Srbsku a Kyrgyzstánu, technické přípravě vlastnických změn v českém chemickém průmyslu nebo na manažerském vzdělávání českých a chorvatských energetiků. Jako soukromý podnikatel provozuje odborný informační portál Proelektrotechniky.cz, zaměřený na nové projekty a technologie z elektrotechniky a energetiky. Dlouhodobě spolupracuje například s britskou poradenskou skupinou Atkins, s Asociací pro rozvoj infrastruktury, jíž je čestným členem, s ČVUT Praha a s Českou asociací MBA škol. Je autorem učebnice Z inženýra manažerem a bezpočtu odborných článků, zabývajících se zejména praktickými otázkami velkých investičních projektů.
Sedmero zapeklitých situací / 9
Sedmero zapeklitých situací
Dobrý den, pane řediteli, chtěl bych Vám poblahopřát k povýšení a zároveň Vám usnadnit to, do čeho jste spadl rovnýma nohama. Až doposud jste se zabýval převážně svojí odborností, k níž máte vzdělání a spoustu zkušeností. Firemní peníze, o které prý jde až v první řadě, pro Vás ztělesňovala hlavně mzdová účtárna nebo nanejvýš tak šéf, u kterého jste nárokoval rozpočet na příští rok. Teď se ale situace změnila. Jako člen firemního vedení jste s financemi v nejrůznější podobě konfrontován prakticky každý den. Úlisní šamani v bílých límečcích kolem Vás hází pojmy jako ebit, pracovní kapitál, cash flow nebo čistá současná hodnota, které Vám odjakživa připadaly podezřelé. A co horšího – očekávají, že s nimi budete diskutovat a rozhodovat tak nebo onak o závažných věcech. To aby člověk vystudoval další vysokou školu. Jenže na něco podobného ve své každodenní zaneprázdněnosti sotva najdete čas. Navíc se ve světě firemních financí potřebujete aspoň nějak zorientovat hned, ne až za pět let. A kromě toho, upřímně: Tenhle svět Vás nikdy moc nebavil a nemáte ambice stát se tu odborníkem na slovo vzatým. Nejste v tom sám. Schopných manažerů, kteří se náhle octli ve světě podnikových financí a neví si v něm tak docela rady, je spousta. Ale nezoufejte, mám tu pro Vás první pomoc. Za všechno vlastně můžou moji škodolibí kolegové – lektoři managementu. Prý ať pro Vás vymyslím jednodenní zkrácené školení o řízení peněz v podniku. Neblázněte, povídám, to se přece během jednoho dne nedá naučit. Navíc nejsem specialista zaměřený na finance, ale manažerský konzultant, a finanční řízení znám spíš z té praktické stránky. To je přesně ono, jásali mí povedení přátelé, tady je potřeba právě pohled nefinančního manažera, který provede světem peněz stejně postiženého kolegu. A v duchu si mnuli ruce, jak šikovně ten horký brambor přehodí na někoho jiného, totiž na mne. Nu dobrá, svolil jsem nakonec. Vymyslím tedy jakousi turistickou příručku po světě podnikových a projektových financí. Nebude to studie ani zevrubná učebnice, ale jednoduchá příručka pro zabloudivší turisty, jak se dostat ven ze zapeklitých situací. Postupně jsem takových situací napočítal rovných sedm.
10 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Zapeklitá situace č. 1: Jak se daří podniku? Před Vámi se tyčí hora čísel. Máte si z nich v rychlosti udělat představu, zda je na tom dotyčný podnik dobře nebo špatně, a být v tomto směru kvalifikovaným partnerem do diskuse finančním manažerům. My si napřed spolu ujasníme, co je to vlastně podnik, co je a co není finanční řízení, a od čeho tu ti finanční manažeři tedy vlastně jsou. Pak se podíváme, jak se dá ze základních finančních výkazů firmy získat alespoň první obecná informace o „zdraví“ podniku, aniž by se člověk v té spoustě čísel dokonale ztratil. Zapeklitá situace č. 2: Levně nebo draho? Máte rychle rozhodnout, zda se Vaše výrobky nebo služby vyplatí prodávat za danou cenu a pokud ne, jestli a jak je možné snížit náklady anebo zvýšit cenu. Podíváme se proto trochu blíže na problematiku firemních nákladů, se kterou jsme se setkali už v předchozí situaci. Z marketingového a strategického managementu si dále vezmeme na pomoc poučky a zkušenosti k řízení cen, v němž dokáže čistokrevný účetní někdy natropit pěknou paseku. Zapeklitá situace č. 3: Vyplatí se ten projekt? Se zděšením jste zjistil, že projekt nemusí být jen technický výkres rodinného domku nebo továrny, ale také například záměr investovat do výrobního zařízení. Nyní máte rozhodnout, zda se takový záměr vyplatí nebo ne. A co horšího – co když se nejedná o výrobní zařízení, ale třeba o novou silnici nebo školu, která si na sebe nikdy nevydělá, a přesto je evidentně potřeba? Ukážeme si proto, jak se výhodnost investičního projektu hodnotí. Na výhodnost se přitom podíváme jednak okem podnikatele, kterému má investice přinést zisk, a jednak okem veřejného zadavatele, sledujícího veřejnou prospěšnost investice. Nejprve si samozřejmě ujasníme, co to ten projekt vlastně je. Zapeklitá situace č. 4: Udělat nebo nakoupit? Stojíte před problémem, zda výrobky a služby, které Váš podnik potřebuje ke své činnosti, nakupovat od vnějšího dodavatele, nebo zda si je obstarat vlastními silami. A z jednoho problému je hned několik: Pokud to bude vlastními silami, jakou dát odpovědnost jednotlivým organizačním útvarům, aby fungovaly co nejlépe a přitom jen zbytečně nerostla firemní administrativa? Pokud se bude nakupovat, jakou smluvní formu nejlépe zvolit, aby se Váš a dodavatelův zájem co nejvíce přiblížily? A nebylo by pak nakonec lepší to, co si nyní dodáváte vlastními silami, nechat dělat někoho jiného?
Sedmero zapeklitých situací / 11
Na všechny tyto otázky budeme hledat odpověď. Nejprve si ukážeme, jak podnik co nejlépe členit na střediska odpovědnosti neboli hospodářská střediska. Pak se podíváme na různé, tradiční i netradiční, typy dodavatelských vztahů a ukážeme si, kdy se který může hodit. Nakonec probereme s chladnou hlavou vyčleňování čili outsourcing, který je pro některé všelékem a pro jiné strašákem. Zapeklitá situace č. 5: Kolik stojí podnik? Není pro Vás žádná novinka, že podnik se dá kupovat a prodávat takříkajíc jako houska na krámě. Teď jste ale zjistil, že on to není ani tak krám, jako spíše perský bazar. Jen místo smlouvajících trhovců tu uhlazení experti argumentují tou či onou cenou vypočtenou podle té či oné zaručeně vědecké metody a na Vás je, dát někomu z nich za pravdu – anebo také nikomu. Podíváme se proto, jaké různé metody se nejčastěji používají při stanovení ceny podniku, a ukážeme si, kdy je která z nich vhodná, méně vhodná nebo vyloženě nevhodná. Zapeklitá situace č. 6: Byla by firma na prodej? A jde do tuhého. Máte spolu s ostatními manažery rozhodnout nebo doporučit, zda má Váš podnik koupit jinou společnost, zda se má s jiným podnikem sloučit, případně zda má či nemá být sám koupen, a za jakých podmínek to má být. Tady už se točí velké peníze a přijímají se osudová rozhodnutí. Nahlédneme proto do světa fúzí a akvizic podniků, které jsou pomyslnou „vysokou školou“ finančního managementu, a ukážeme si, kdo při nich obvykle vítězí nebo prohrává a proč. To, co jsme se dověděli o ceně podniku, se nám přitom bude velmi hodit. Zapeklitá situace č. 7: Ale to jsme neprobírali! Málo platné, ať si člověk přečte jakoukoliv příručku, v životě nakonec vždycky narazí na něco, co v ní bylo opomenuto. Pár takových problémů, které se v ekonomických učebnicích vyskytují méně často, si tu ukážeme. Jejich zaměření je velmi různorodé a zdaleka ne vyčerpávající; na to je život příliš pestrý. Podíváme se zde, jak funguje inovační podnikání začínajících malých firem stavících svůj úspěch na nových myšlenkách a nápadech. Pak si předvedeme, jak řídit projekty odborných služeb – tedy projekty, jejichž hlavním obsahem jsou znalosti a zkušenosti dodavatelů. Nakonec si ukážeme, jak fungují projekty veřejně soukromého partnerství (PPP) a jim podobné projekty EPC.
12 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Jak vidíte, neudělám z Vás tedy obratem finančního manažera. Pomohu Vám ale rychle se zorientovat v problému, klást otázky příslušným specialistům a rozumět jejich odpovědím. Každou z těchto zapeklitých situací jsem doprovodil jedním nebo dvěma příklady. Většina z nich vychází tak či onak ze skutečnosti – včetně těch, které se odehrávají ve fiktivní energetické společnosti De Genere. Skutečnost jsem ale zpravidla zjednodušil nebo různé skutečnosti navzájem zkombinoval a některá čísla jsem si vyloženě vymyslel tak, aby příklad byl jednoduchý a názorný. Také s peněžními jednotkami tu zacházím dost volně. Doporučuji proto sledovat spíše problém a postup jeho řešení, než se dohadovat, zda lze kupříkladu sehnat nový trolejbus za sedm miliónů korun nebo zda uváděný systém penalizace za nekvalitní plnění není poněkud drastický. Kalkulačku přitom můžete klidně nechat schovanou a spreadsheet zavřený. Nejde tu o to, abyste se cvičil v počtech, ale hlavně abyste rozuměl tomu, co spočítali jiní, a uměl to správně interpretovat. To je úkolem manažera, který za Vás neudělá sebechytřejší počítačový program. Text jsem kromě toho zpestřil „příběhy ze života“, vlastně zkratkovitými případovými studiemi. Ty jsem buďto zažil sám, nebo je mám z první ruky od lidí, kterých se různým způsobem týkaly. Konkrétní jména a další podrobnosti případu ovšem až na výjimky neuvádím – ne každý, kdo by se v těch příbězích poznal, by z toho měl radost. Než skončím tuto úvodní kapitolu, rád bych pár lidem poděkoval. Především Vám a Vašim kolegům manažerům, kteří jste mi poskytli námět k téhle knížce. Dále paní docentce Scholleové z Vysoké školy ekonomické v Praze za zajímavé postřehy k rukopisu. A konečně své ženě Pavle – elektroinženýrce, první čtenářce, kritičce a povzbuzovatelce. Jakub Slavík
Jak se daří podniku? / 13
1 Jak se daří podniku?
„Navzdory veškeré péči pacient přežil,“ říká se někdy žertem. Nejen u lidí, i v podnikatelském prostředí občas firmy přežívají a prosperují spíše navzdory „péči“ svých manažerů a vlastníků než jejich zásluhou. Jak tedy poznat, zda je podnik zdravý, nemocný nebo zda pod zdravým povrchem nečíhá skryté nebezpečí? A jak uhlídat zdravý rozvoj do budoucna? Pochopíme-li hlavní smysl a poslání každého podniku, uvidíme, že klíčem k odpovědi na tyto otázky je finanční řízení podpořené finanční analýzou.
1.1 Podnik a jeho cíle Začneme od začátku. Než se dostaneme ke „zdraví“ podniku skrze jeho finance, musíme si ujasnit zdánlivě banální věci: Co je to podnik a k čemu je dobré jeho finanční řízení. Podnik lze vymezit mnoha způsoby v závislosti na tom, zda jde o pohled právnický, finanční či obecně manažerský. Podnik lze velmi obecně definovat jako funkční celek schopný přinášet užitek a založený za účelem trvalého vytváření finančního přínosu v současnosti a v budoucnosti (upraveno podle [3]). Tento funkční celek je tvořen hmotnými, nehmotnými a lidskými zdroji. Jednoduše a laicky řečeno, podnik je zařízení určené k trvalému vytváření zisku prostřednictvím užitku pro zákazníky. Pokud organizace založená jako podnik nesleduje primárně tento účel, ale nějaký jiný, podnik pouze živoří a dříve či později skončí. Živoří tak například řada podniků pro poskytování veřejných služeb, které jsou nuceny obsloužit co nejvíce lidí, ať to stojí, co to stojí. Podobně třeba podniky, které slouží převážně k pocitu důležitosti svých majitelů (například některá malá vydavatelství nebo obchody s luxusním zbožím), nepřežijí bez setrvalého přísunu peněz z jiných zdrojů. Podnik může mít různou právní formu, od fyzické osoby po akciovou společnost. Tyto formy jsou podrobně popsány v příslušné literatuře, například [6]. Od právní formy se odvíjí i konkrétní pravidla pro řízení daného podniku, včetně řízení jeho financí.
14 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Pro účely našeho finančního průvodce budeme dále podnikem rozumět především tzv. kapitálovou obchodní společnost, tedy akciovou společnost a společnost s ručením omezeným. Společné pro ně je majetková účast společníků, kteří vnášejí do podniku majetkový vklad – základní jmění. Ten má u obchodní společnosti formu: • vkladů společníků – společnost s ručením omezeným; • akcií – akciová společnost. Podíl vkladu společníka ve společnosti s ručením omezeným k základnímu jmění společnosti se nazývá obchodní podíl. Akcie, tedy doklady o majetkovém podílu akcionáře, mají hodnotu: • jmenovitou (nominální) – platí přitom: počet akcií · jmenovitá hodnota = základní kapitál společnosti; • tržní – v případě, že jsou akcie veřejně obchodované na kapitálovém trhu (burze). Tržní hodnota akcie vyjadřuje očekávání investorů, a proto se zpravidla liší od její jmenovité hodnoty. Z hlediska podniku je žádoucí, aby tržní hodnota byla vyšší než jmenovitá – jedině tehdy investoři usuzují na perspektivní budoucnost tohoto podniku. Kladný rozdíl mezi tržní a nominální hodnotou akcie se nazývá emisní ážio. Dividenda znamená výnos z investice akcionáře a představuje jeho podíl na vytvořeném zisku. Výši zisku určenou k rozdělení formou dividend schvaluje valná hromada – nejvyšší orgán akciové společnosti. Tato výše je dále regulována, případně omezována stanovami příslušné akciové společnosti nebo obchodním zákoníkem. Důležitým rozdílem mezi uvedenými dvěma typy obchodních společností je způsob ručení společníků za závazky společnosti: • Společnost s ručením omezeným odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Její společníci ručí do výše svých vkladů zapsaných v obchodním rejstříku. • Akciová společnost odpovídá za své závazky rovněž celým svým majetkem. Akcionáři za závazky společnosti neručí. Nesou ovšem riziko, že hodnota jejich akcií při špatném hospodaření klesne, a v případě likvidace společnosti nemusí to, co z ní zůstane, pokrýt ani jejich nominální hodnotu. Společníci se mohou, ale nemusí osobně podílet na podnikání. Osobní účast společníků bývá častější u společností s ručením omezeným, v případě akciových společností je spíše ojedinělá.
Jak se daří podniku? / 15
Akciová společnost je atraktivní formou pro investory, především díky oddělení funkce vlastníka od konkrétního řízení společnosti a rozptýlení podnikatelského rizika mezi akcionáře. Tím umožňuje získat větší kapitál než ostatní formy podnikání. Aby byli před podnikatelským rizikem uchráněni věřitelé akciové společnosti v případě platebních potíží, podléhá základní jmění společnosti přísným pravidlům a v případě likvidace společnosti je rozdělováno až po uspokojení ostatních požadavků. Vzpomeňme si na to, až budeme dále číst o očekávané výnosnosti vlastního a cizího kapitálu. Je zřejmé, že do podnikových financí se promítají různé zájmy: • Společníky či akcionáře bude zajímat především trvalý a dostatečně vysoký výnos z vloženého majetku. • Zaměstnanci včetně podnikového vedení budou sledovat především své mzdy a pracovní podmínky. Další zájmy a požadavky do podnikových financí vnášejí: • • • •
Banky, které poskytují úvěry. Stát, který vybírá daně a reguluje podnikání. Dodavatelé, kteří chtějí získat co největší tržbu s co nejkratší dobou splatnosti. Zákazníci, kteří naopak vyžadují co nejlepší hodnotu za peníze s co nejvýhodnějšími platebními podmínkami. • Mnoho dalších osob a institucí, které jsou s daným podnikem nějakým způsobem ve finančním vztahu.
Stálý růst podniku podpořený investováním do jeho dalšího rozvoje se nám uprostřed těchto často protichůdných zájmů může někdy snadno ztratit, přestože je základní podmínkou jejich trvalého uspokojení. To, že by měl být neustále sledován především vlastníky a podnikovým vedením, není vždy samozřejmost. Mnohé problémy vznikají z toho, že podnik ve snaze uspokojit nejrůznější krátkodobé zájmy (třeba zájmy majoritního vlastníka nebo rozhodujícího zákazníka) zapomněl růst. Poznámka: Někdy se pojem „podnik“ ztotožňuje s pojmem „firma“, což je v právním slova smyslu obchodní značka podniku. Pro jednoduchost budou dále tyto pojmy v souladu s obecným povědomím používány jako synonyma.
1.2 Finanční řízení podniku Všechny výše uvedené zájmy musí co nejefektivněji sladit finanční řízení podniku, s hlavním zřetelem na jeho základní poslání – trvalé zhodnocování vloženého majetku.
16 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Finanční řízení podniku lze v této souvislosti nejnázorněji vymezit jako činnost zabývající se získáváním potřebných finančních prostředků z různých zdrojů (financování), vkládáním získaných peněz do různých forem nepeněžitého majetku (investování) a rozdělováním zisku mezi vlastníky (dividendová politika) s cílem maximalizovat hodnotu podniku pro jeho vlastníka (upraveno podle [8]). Základem finančního řízení je tedy rozhodování o nejvhodnějších variantách pohybu peněz, nepeněžního majetku a peněžních zdrojů a kontrola realizace těchto rozhodnutí. Z tohoto vymezení je patrno, že finanční řízení zdaleka není jen záležitostí finančních manažerů. Na vytváření zisku prostřednictvím hlavní činnost podniku mají zásadní vliv především manažeři mimo vlastní finanční řízení. Manažeři výroby, provozu, obchodu, marketingu, zásobování nebo lidských zdrojů i nejrůznější odborní pracovníci a techničtí specialisté, ti všichni se podílejí na efektivním využívání firemního majetku a lidí pro vytváření zisku. Kromě toho i nefinanční manažeři se stávají členy vrcholových orgánů podniku, jako je představenstvo nebo dozorčí rada, a v této pozici spolurozhodují o strategických otázkách firemních financí. Je proto nanejvýš žádoucí, aby i nefinanční manažer rozuměl základním principům finančního řízení, uměl si udělat svůj vlastní úsudek o firemních financích, rozuměl řeči finančních odborníků uvnitř i vně podniku a byl jim kvalifikovaným partnerem do diskuse – dodal jim potřebné informace – a aby jejich požadavky a doporučení uměl uvést do praxe. Příběh ze života Při návštěvě jedné britské elektrárny, nedlouho předtím získané německými vlastníky, padl dotaz na technické manažery, jak se spolu snáší anglický pragmatický přístup k technickým normám a předpisům s pověstnou německou precizností. Reagovali pohotově a upřímně: „Copak technické předpisy, s nimi je nové vedení naprosto spokojené. Ale nárokovat od něj peníze, to teď dá mnohem víc práce a zdůvodňování.“ Peníze zkrátka hýbou světem. Smiřme se s tím.
1.3 H lavní nástroje finančního řízení a finanční analýza Finanční řízení v podniku sleduje dvě základní funkce: • kontrola financí; • plánování a řízení peněžních prostředků.
Jak se daří podniku? / 17
Kontrola financí se zabývá sběrem, tříděním a vyhodnocováním finančních informací v podniku, především ve vztahu k daňovým povinnostem podniku a ke stanoveným finančním cílům. Plánování a řízení peněžních prostředků se zabývá aktivním ovlivňováním finančních cílů podniku a jeho vztahů k vlastníkům, bankám, pojišťovnám a dalším osobám a organizacím, s nimiž je podnik ve finančních vztazích. Přitom jsou využívány a vytvářeny některé důležité nástroje finančního řízení, s nimiž se často setkáme, jako např. finanční účetnictví, manažerské účetnictví, controlling a další nástroje, které si nyní přiblížíme. Finanční účetnictví je výkaz o vnějších finančních vazbách podniku jako celku. Jeho cílem je poskytovat přesný a spolehlivý přehled o pasivech a aktivech podniku, o jeho (účetních) nákladech a výnosech a o hospodářském výsledku za období dvanácti po sobě následujících měsíců. Slouží především vnějším uživatelům a partnerům, jako jsou banky, akcionáři, finanční úřad, pojišťovna a podobně a má jim podávat obraz o finanční situaci podniku. Hlavním výstupem finančního účetnictví pro hodnocení finančního zdraví firmy je účetní závěrka, zahrnující rozvahu, výkaz zisku a ztráty a výkaz cash flow. Tyto pojmy si blíže osvětlíme v následujících kapitolách. Vzhledem ke svému významu pro národní hospodářství jako celek je finanční účetnictví řízeno zákony a nařízením ministerstva financí. Tím je dána i jeho přesná podoba a principy, na jejichž základě funguje. Naproti tomu všechny další nástroje finančního řízení bývají velmi individuální a jejich definice a přesný obsah se mohou lišit podle konkrétního podniku nebo konkrétního autora příslušné odborné literatury. Pro nefinančního manažera je v této situaci nejrozumnějším východiskem pochopit jejich základní principy a pak se zorientovat v prostředí konkrétní firmy na základě metodických dokumentů. Kromě finančního účetnictví se v podniku můžeme setkat i s pojmem manažerské účetnictví. Tímto souhrnným termínem bývá označován celkový soubor finančních informací pro interní potřebu podniku nebo jeho hospodářského střediska (viz samostatná podkapitola). Má důvěrný charakter, proto jeho hlavní záměr je maximální pravdivost. Není (až na výjimky) regulováno státem. O jeho struktuře a využití si podnikový management rozhoduje sám ve vlastní pravomoci. Do oblasti takto široce vymezeného manažerského účetnictví spadá řada konkrétních postupů a nástrojů, dále popsaných v této knize – například nákladové kalkulace (viz kapitola 2) nebo rozpočty hospodářských středisek neboli středisek odpovědnosti (viz kapitola 4).
*
18 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Controlling představuje nástroj finančního řízení zahrnující plánování (tj. stanovení cílových hodnot finančních ukazatelů podniku), srovnávání skutečného stavu s plánem, zjišťování příčin odchylek a zajištění jejich odstranění. Pojmem „controlling“ se někdy v užším slova smyslu označuje pouze softwarový produkt podporující tuto oblast finančního řízení. V širším smyslu jde o samostatnou činnost prováděnou managementem firmy s podporou externích specialistů. V souvislosti s finančním plánováním a kontrolou se stává „módním“ pojmem i tzv. analýza mezer (Gap Analysis), která slouží ke stanovení příčin mezi požadovanou a skutečnou finanční výkonností podniku. Náplní Gap Analysis je: • stanovení hlavních cílových ukazatelů finanční výkonnosti (KPI – key performance indicators), na něž se daný podnik soustředí; • stanovení současných hodnot těchto ukazatelů; • analyzování hlavních, finančních i nefinančních vlivů, které na tyto ukazatele působí, a jejich hodnot; • stanovení způsobu, jak tyto vlivy řídit, aby se zmenšil rozdíl mezi současnou a cílovou hodnotou KPI; • vypracování akčního plánu, který k tomu stanoví konkrétní kroky. Gap Analysis tedy umožní firemnímu vedení identifikovat oblast, na niž je třeba se soustředit pro zlepšení finanční výkonnosti podniku. Její součástí není jen finanční analýza, ale i analýza další firemní dokumentace, rozhovory s vedením podniku apod. Balanced Scorecard, tj. vyvážený přehled výsledků, jako nástroj podnikového řízení rovněž poskytuje komplexní pohled na výkonnost podniku a její posouzení. Balanced Scorecard sleduje činnost podniku z pohledu různých oblastí, kde vzniká jeho hodnota [3]: • pohled zákazníka – jak podnik vnímají zákazníci z hlediska kvality, doby dodání apod., což se promítá do tržeb podniku; • perspektiva růstu – jaký dává současná výkonnost podniku prostor a příležitosti k jeho dalšímu růstu, tzn. jaký je například podíl tržeb na výkony či na zaměstnance, jak je využíván výzkum a vývoj k inovacím apod.; • vnitropodniková perspektiva – v čem podnik vyniká nebo potřebuje vynikat – například kvalita produkce, kvalifikace zaměstnanců, nákladová efektivnost apod.; • finanční perspektiva – jak strategie firmy přispívá k tvorbě hodnoty pro její vlastníky. S uvedenými nástroji pracuje finanční analýza podniku, která je hlavním podkladem pro jakékoliv finanční rozhodování. Jejím cílem je poskytnout informaci
Jak se daří podniku? / 19
o finančním zdraví podniku, tj. v jakém stavu se nachází v daném okamžiku a co od něj lze očekávat do budoucnosti. Finanční analýza proto slouží každému, kdo má zájem na zdravém fungování podniku nebo kdo má povinnosti při jeho správě – vlastníkům, bankám, manažerům podniku nebo externím znalcům a poradcům. V této souvislosti je finanční analýza často součástí různých souhrnnějších procesů, nástrojů a dokumentů, například finančního plánování firmy, stanovení její tržní hodnoty a nejrůznějších dalších expertních posudků pro vedení firmy, vlastníky, bankéře a strategické partnery. Informace o zdraví a perspektivách podniku získává finanční analýza z účetnictví, případně dalších zdrojů (výkazů, statistik apod.), tím, že finanční údaje porovnává a hodnotí: • ve vzájemných souvislostech mezi sebou; • ve vývoji v čase; • v porovnání s obvyklými nebo žádoucími hodnotami – odvětvové průměry, finanční cíle podniku aj.; • s porozuměním jejich reálnému původu – tedy nahlíží na ně nejen jako na čísla, ale jako na konkrétní technické prostředky, lidskou práci či toky výrobků, materiálu, energie a peněz. Jak patrno, ani finanční analýza podniku se neobejde bez přímé účasti nefinančních manažerů znalých finanční problematiky. Jestliže totiž finanční ukazatele agregovaně charakterizují podnik z hlediska jeho konečného cíle, pak důvody, proč nabývají té či oné hodnoty, leží často mimo oblast finančního řízení a nejlépe jim rozumí manažer v dané konkrétní oblasti. Brzy poznáme proč.
1.4 Základní účetní výkazy podniku Jako základ pro pochopení finančního řízení a finanční analýzy si ukážeme tři nejdůležitější dokumenty účetní uzávěrky a podíváme se, jak jim rozumět a jak využít jejich obsah. Z toho se pak odvinou i vybrané užitečné nástroje finanční analýzy. Základními účetními výkazy firmy, čili výchozími dokumenty ve finančním řízení, jsou: • rozvaha; • výkaz zisku a ztráty neboli výsledovka; • výkaz cash flow čili toků hotovosti. Jejich obsah a vzájemný vztah ukazuje obr. 1.1.
20 / Finanční průvodce nefinančního manažera výkaz cash flow
rozvaha – konec období aktiva pasiva
počáteční stav peněžních prostředků
příjmy
vlastní kapitál
výdaje
majetek – investiční – oběžný
cizí kapitál
konečný stav peněžních prostředků
peněžní prostředky
zisk
„Máme dost peněz na výdaje?“
„Co nám patří a kdo to platí?“
výkaz zisků a ztrát
náklady
výnosy
zisk
„Kolik jsme vydělali a kolik utratili?“
Obr. 1.1 Základní účetní výkazy
Rozvaha (též bilance) zachycuje majetkovou a zdrojovou strukturu podniku k danému okamžiku (zpravidla začátku a konci účetního období). Říká tedy, z čeho se skládá majetek podniku (část zvaná aktiva) a z jakých zdrojů je tento majetek financován (část zvaná pasiva). Výkaz zisku a ztráty (dříve častěji výsledovka) shrnuje náklady a výnosy firmy za dané účetní období a ukazuje jejich rozdíl – zisk nebo ztrátu. Ukazuje tedy, jak byla firma v daném období podnikatelsky úspěšná. Přehled o peněžních tocích (též výkaz cash flow) ukazuje, kde vznikly a jak byly použity peněžní prostředky ve firmě. Na rozdíl od výkazu zisku a ztráty, zachycujícího náklady a výnosy, tedy přehled o peněžních tocích zachycuje příjmy a výdaje ve firmě. Zjednodušeně lze říci, že: • rozvaha dá základní informaci o stavu firmy; • přehled o peněžních tocích dá bližší informaci o schopnosti firmy přežít; • výkaz zisku a ztráty dá bližší informaci o schopnosti firmy růst. Přesnou strukturu a náplň účetních výkazů určují národní a mezinárodní normy a pravidla, v ČR je to především zákon o účetnictví. Různá národní pravidla se postupně snaží sjednotit Mezinárodní standardy finančního vykazování (IFRS – International Financial Reporting Standards).
Jak se daří podniku? / 21
Při posuzování účetních výkazů je třeba mít na paměti zásady, jimiž se účetnictví řídí. Mezi nejvýznamnější z nich patří tyto: • zásada věrného a objektivního zobrazení skutečnosti – informace by tedy měla být co nejpřesnější, nezkreslená pohledem zpracovatele; • zásada předpokladu trvání podniku i v dohledné budoucnosti – tím se podnik liší od projektu (viz dále); • zásada vymezení okamžiku realizace – účetní informace se tedy vždy vztahují ke konkrétnímu okamžiku nebo vymezenému časovému období; • zásada opatrnosti – účetnictví zachycuje finanční pohyby konzervativně, tj. „počítá vždy s nejhorším“. Podíváme se nyní ve stručnosti, co lze z uvedených dokumentů vyčíst o finančním zdraví podniku a o perspektivách jeho dalšího rozvoje.
1.5 Majetková struktura podniku Majetek neboli aktiva podniku tvoří především: • investiční majetek zahrnující: –– hmotný majetek – budovy, pozemky, stroje, zařízení apod.; –– nehmotný majetek – licence, autorská práva, goodwill (dobrá pověst firmy) apod.; –– finanční majetek – finanční účast firmy v jiných podnicích nebo cenné papíry (např. akcie nebo státní dluhopisy); • oběžný majetek ve dvou formách: –– věcná forma – především zásoby; –– peněžitá forma – především pohledávky u dlužníků a peníze hotové i na účtech. Investiční majetek je v rozvaze uveden: • v pořizovací ceně (brutto); • v položce oprávky (korekce), která vyjadřuje účetní hodnotu jeho opotřebení; • v zůstatkové ceně (netto), tedy v pořizovací ceně snížené o oprávky. V tomto případě hovoříme o tzv. brutto principu. Hodnoty mohou být uvedeny také pouze v jedné položce, zůstatkové ceně, pak hovoříme o tzv. netto principu. Oběžný majetek se zpravidla uvádí v cenách v době jeho pořízení.
22 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Způsob ocenění a další důležité informace jsou uvedeny v komentářích k rozvaze, které je nutno vždy dobře prostudovat, abychom rozuměli vypovídací schopnosti příslušných údajů. Vidíme, že základní kritérium pro rozdělení majetku je jeho stálost či nestálost, resp. jeho schopnost proměnit se v peníze. To má, jak dále uvidíme, důležitý význam při posuzování likvidity, čili platební schopnosti firmy, která je předpokladem její finanční rovnováhy. Zdroje financování neboli pasiva se dělí podle jejich původu na vlastní a cizí. Jejich vzájemné proporce vytvářejí majetkovou strukturu podniku. Aktiva (v zůstatkové ceně) a pasiva se přitom v daném období musí vždy rovnat. Základem financování firmy je vlastní kapitál, který zahrnuje: • Základní kapitál – peněžní vklad vlastníků do podniku při jeho založení. Jeho forma se liší podle typu společnosti (akciová, s ručením omezeným, jiná). • Kapitálové fondy – u akciových společností je to především rozdíl mezi původní (nominální) a skutečnou (tržní) hodnotou akcií. • Fondy ze zisku – zejména rezervní fond proti nepředvídaným událostem. • Nerozdělený zisk – tedy ta část zisku, která se po odvodu daní nerozdělí mezi vlastníky, ale zůstává k dispozici pro další využití. Cizí kapitál je dluhem firmy, který musí být ve stanovené době splacen. Podle této doby se dělí na: • Dlouhodobý cizí kapitál se splatností delší než jeden rok – především dlouhodobé úvěry. • Krátkodobý cizí kapitál se splatností během jednoho roku – především krátko dobé úvěry, dluhy u dodavatelů, zálohy od odběratelů a nezaplacené mzdy či daně. Cenou za používání cizího kapitálu je úrok, tedy peněžní částka, o niž základ půjčky – jistina – vzroste podle délky trvání půjčky a stanovené procentní sazby – úrokové míry. K využívání cizího kapitálu vedou tyto základní důvody: • Podnikatel nemá dostatek peněz ve chvíli, kdy je potřebuje – například k založení firmy nebo k pořízení nového vybavení, o němž ví, že mu v budoucnu přinese potřebné tržby. • Banka nebo jiný věřitel (na rozdíl od akcionáře či společníka) si zpravidla nedělá žádné nároky na rozhodování o každodenním chodu podniku. Bude ji však zajímat – zvláště u velkého objemu poskytovaných úvěrů – podniková strategie a schopnosti jeho vedení.
Jak se daří podniku? / 23
• Cizí kapitál je většinou levnější než vlastní – úroky z úvěru jsou, resp. měly by být, nižší než očekávané výnosy z vloženého majetku – v případě finančních potíží je totiž majitel se svými nároky až poslední na řadě (viz dále o konkurzu). Kromě toho úrok jakožto cena za půjčené peníze je nákladem, a tudíž se odečítá ze základu daní. Výhodnost cizího kapitálu pro financování podniku se nazývá pákovým efektem a poměr cizích zdrojů k aktivům nebo pasivům finanční pákou (leverage). Tento pákový efekt ale nefunguje vždy, nýbrž jen pokud je výnosnost aktiv vyšší než úroková míra. K tomu si řekneme více u poměrových ukazatelů finanční analýzy. Poměr vlastního a cizího kapitálu při financování firmy závisí na mnoha objektivních faktorech, jako je především charakter odvětví a podnikatelské činnosti, výše úroků a očekávaná výnosnost vlastního kapitálu, ale i na subjektivních postojích podnikatelů. U průmyslových podniků převládá vlastní kapitál, u obchodních firem je poměr vlastního a cizího kapitálu přibližně stejný a například u finančních institucí převládá cizí kapitál. Podnik, který příliš spoléhá na cizí kapitál, pochopitelně riskuje: Příliš mnoho dluhů zvyšuje nebezpečí úpadku (bankrotu), tedy situace, kdy firma není schopna své dluhy splácet. Podle našich zákonů je dlužník v úpadku, jestliže je platebně neschopný (insolventní) bez ohledu na povahu dlužníka, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Výsledkem úpadku zpravidla bývá konkurz, tedy speciální druh soudního řízení, při němž je zpeněžen majetek dlužníka a výtěžek je rozdělen mezi jeho věřitele. Z toho logicky plyne, že každý další úvěr je dražší a obtížnější získat. S každým dalším dluhem totiž roste rizikovost podniku pro jeho věřitele, což se odrazí i v úrokové sazbě a následně ve výhodnosti použití cizího kapitálu. S ohledem na finanční riziko se proto u podniků fungujících na volném trhu obvykle považuje za bezpečnou míru zadlužení 40 % cizího kapitálu a 60 % vlastního kapitálu. V konkrétních případech, například u velkých podniků veřejných služeb, jejichž finance jsou jištěny státem, však může být bezpečný poměr cizích zdrojů mnohem větší. Přílišné zadlužení také omezuje dlouhodobé rozhodování manažerů, které se musí přizpůsobit zájmům úvěrujících bank. Zdravý však není ani stav, kdy podnik cizího kapitálu využívá málo nebo vůbec. O takovém podniku se někdy říká, že je překapitalizovaný. Překapitalizovaný podnik zbytečně zatěžuje své finance tím, že nevyužívá nižší ceny cizího kapitálu, omezuje své budoucí podnikání a nechává volné peněžní prostředky dočasně ležet ladem. K majetkové struktuře podniku se váží některá „zlatá pravidla“. Patří mezi ně především zlaté bilanční pravidlo financování a zlaté poměrové pravidlo financování [3].
24 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Takzvané zlaté bilanční pravidlo financování říká: Doba života majetku by měla odpovídat době trvání zdrojů, ze kterých je financován. Dlouhodobý majetek by tedy měl být financován z vlastních nebo dlouhodobých cizích zdrojů, krátkodobý majetek z odpovídajících krátkodobých zdrojů. Takzvané zlaté poměrové pravidlo financování říká: Tempo růstu investic by nemělo předstihovat tempo růstu tržeb. Do nového majetku by tedy nemělo být investováno víc, než je podnik schopen získat nárůstem tržeb – jednoduše řečeno, investovat by se mělo tak, aby si investice na sebe vydělala. Přitom je třeba zvážit dobu, během které je tento požadavek realistický. V některých odvětvích, například v energetice nebo v jiné infrastruktuře, jsou obvyklé velké investice, které si na sebe vydělávají postupně v delším období (viz též v kapitole 3 o efektivnosti investičních projektů). V souvislosti s majetkovou strukturou firmy je důležité rozumět pojmu vážené kapitálové náklady – WACC (weighted average cost of capital). WACC představují průměrnou výnosnost, resp. cenu kapitálu v podniku při dané struktuře vlastního a cizího kapitálu. Pro jejich výpočet platí vztah: WACC = rd (1 − t) · D/V + re · E/V kde rd t D E V re
– úroková sazba za poskytnutý cizí kapitál; – sazba daně z příjmu; – úročené cizí zdroje; – vlastní jmění; – celková suma aktiv nebo pasiv (D + E); – náklady na vlastní kapitál.
Poznámka: Je zřejmé, že „výnosnost“ pro investory a věřitele se logicky projevuje obráceně jako „nákladnost“ pro podnik – odtud „náklady“. Odhad nákladů vlastního kapitálu představuje očekávanou míru výnosů investorů s ohledem na míru rizika spojeného s touto investicí. Pro jejich stanovení se nejčastěji používá tzv. metoda CAPM (capital asset pricing model – model kapitálových aktiv). Odhad nákladů na vlastní kapitál podle této metody vychází ze vztahu: re = rf + β · RMP kde rf – bezriziková sazba; β – tržní riziko; RMP – tržní riziková prémie. Bezrizikovou sazbu rf lze stanovit např. na základě úrokových sazeb dluhopisů České republiky a obvykle se pohybuje v rozmezí cca 3–7 %.
Jak se daří podniku? / 25
Tržní riziková prémie RMP je definována jako součet základní prémie za riziko a dodatečné prémie podle mezinárodního ratingu země pro dlouhodobé investice (viz [3]). Tržní riziková prémie by například na základě aktuálního ratingu ČR AA- dle agentury Standard & Poor’s pro investice v cizí měně měla celkovou hodnotu 6,45 %. Koeficient β udává citlivost investice vůči trhu a počítá se jako podíl kovariance mezi výnosností sledovaných akcií a tržního portfolia a rozptylu tržních výnosů. V případě nedostatku vstupních dat o firmě se doporučuje použít odvětvové průměry koeficientu β. Jejich příklady uvádí např. [3]: • • • • • •
výroba tabákových produktů, obchod, ropa noviny, hračky, pojišťovny, chemické výrobky strojírenství, metalurgie, potravinářský a textilní průmysl banky, pivovary elektronika, farmacie, kancelářská zařízení stavebnictví, obchodní domy, životní pojišťovny, spotřební elektronika
0,0 – 0,8 0,8 – 0,9 0,9 –1,0 1,0 –1,1 1,1–1,2 2,0 a více.
Obecně platí, že koeficient β je tím vyšší, čím větší je závislost daného odvětví na výkyvech národního hospodářství nebo čím více v sobě daná činnost obsahuje inovací, a tím i podnikatelských nejistot. Náklady cizího kapitálu představují sazby zaplacených úroků za podnikatelské úvěry nebo obdobné finanční nástroje. Protože úrok je daňově uznatelný náklad (viz výše), snižuje se o daňovou sazbu i skutečná cena za cizí kapitál – hovoříme někdy o „daňovém štítu“. Při finančním řízení se hledá optimální finanční struktura, tedy poměr vlastních a cizích zdrojů a jejich výnosnost pro věřitele a investory (tedy nákladnost pro podnik), při níž budou WACC co nejnižší. Dalším důležitým pojmem z hlediska zdraví firmy je čistý pracovní kapitál. Čistý pracovní kapitál (viz obr. 1.2) představuje tu část oběžného majetku, která je financována z dlouhodobých zdrojů – čili z vlastního kapitálu nebo dlouhodobých úvěrů. Představuje tedy tu část oběžného majetku (konkrétně peněz a majetku v peníze rychle přeměnitelného), která není předem vázána na krátkodobé závazky a lze ji použít k zajištění platební schopnosti firmy. Dostatečný čistý pracovní kapitál tedy signalizuje finanční zdraví firmy. Obráceně, je-li čistý pracovní kapitál záporný, znamená to, že firma musí neustále udržovat krátkodobé závazky (například neproplacené faktury) i k financování dlouhodobého majetku – například strojů a zařízení, což je pro firmu velmi nebez-
26 / Finanční průvodce nefinančního manažera
dlouhodobý majetek (a ostatní neoběžný majetek)
vlastní kapitál a dlouhodobý cizí kapitál
čistý pracovní kapitál
oběžný majetek krátkodobý cizí kapitál
peníze
Obr. 1.2 Čistý pracovní kapitál
proměnlivá výše oběžného majetku
trvalá výše oběžného majetku neoběžný (fixní) majetek
krátkodobý cizí kapitál
pracovní kapitál vlastní a dlouhodobý cizí kapitál
čas
Obr. 1.3 Financování oběžného majetku
pečné. Tato situace se nicméně může dlouhodobě vyskytovat u podniků a organizací, jejichž monopolní či téměř monopolní postavení podobný postup v praxi umožňuje. Průtahy se splácením či jiné způsoby udržování trvalé výše krátkodobých závazků se pak stávají nepsanou, ale stálou součástí firemní politiky.
Jak se daří podniku? / 27
Podívejme se nyní na fungování čistého pracovního kapitálu blíže v souvislosti s financováním oběžného majetku (viz např. [6]). Jeho výše totiž není po celou dobu stálá, ale zpravidla se periodicky mění v závislosti na konkrétních událostech a procesech – výplatní termíny, splatnosti faktur, spotřebování zásob materiálu apod. Názorně to ukazuje obr. 1.3. Vidíme zde vyvážené či „umírněné“ financování majetku, kdy dlouhodobý kapitál (vlastní a cizí) financuje investiční majetek a oběžný majetek do té výše, která je víceméně stálá. Krátkodobý cizí kapitál pak financuje proměnlivou výši oběžného majetku. Tím jsou dlouhodobé i krátkodobé zdroje optimálně využity. Existuje však i konzervativní přístup, kdy dlouhodobé zdroje budou financovat i proměnlivou výši oběžného majetku nebo její část, po určitou dobu tím však zůstanou nevyužity. Opakem je agresivní přístup, kdy krátkodobé cizí zdroje budou financovat i stálou výši oběžného majetku nebo dokonce část investičního majetku, což však významně zvyšuje celkové podnikatelské riziko firmy – viz výše o záporné hodnotě pracovního kapitálu. V souvislosti s financováním majetku je ještě třeba zmínit leasing, který v mnohém připomíná úvěr, ale má některé zásadní odlišnosti. Leasing znamená pronájem majetku (např. stroje, zařízení, automobilu) od leasingové společnosti a jeho využívání. Má tři základní formy: • operativní leasing – krátkodobý, po uplynutí sjednané doby se majetek vrací zpět pronajímateli, který se po celou dobu stará i o údržbu majetku; • finanční leasing – dlouhodobý, po uplynutí nájemní doby, během níž se celý majetek splatí, přechází majetek do vlastnictví nájemce; ten se během pronájmu stará i o údržbu; • zpětný leasing – prodej majetku leasingové společnosti a jeho následný pronájem. Pronajímaný majetek při leasingu (na rozdíl od úvěru) zůstává ve vlastnictví pronajímatele, který jej odepisuje. To má své výhody i nevýhody: Uživatel používá majetek, který nemá ve své rozvaze, a tudíž neovlivní ukazatele efektivnosti, které se k majetku v rozvaze váží (viz dále). Vlastnická práva uživatele jsou ale omezena smlouvou, nemůže tedy s majetkem zcela volně disponovat. Leasingové splátky jsou z finančního pohledu náklady na služby, tudíž je lze v plné výši zahrnout do nákladů (v případě úvěru je nákladem pouze úrok). Jsou ale zpravidla vyšší než splátky úvěru, protože musí pokrýt i zisk leasingové společnosti. Leasing má své nezastupitelné místo tam, kde je použití nákladného majetku časově omezené. Klasickým příkladem je leasing vlaků nebo letadel soukromými dopravci na dobu provozování dopravy na konkrétních tratích či linkách.
28 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Příběh ze života Významný polostátní podnik měl ve svých smlouvách s dodavateli zakotveny velmi složité a poněkud nejednoznačné požadavky na formální podobu faktur. Bylo pak obvyklé, že faktura byla nějaký čas po vystavení vrácena dodavateli zpět s tím, že nevyhovuje formálním požadavkům a je třeba vystavit novou. Tím se ovšem doba od dodání po zaplacení prodloužila. Manažer menší dodavatelské firmy, pro niž byl tento polostátní podnik důležitým zákazníkem, to nesl velmi nelibě. Už už chtěl pokárat asistentku, že neumí ani vystavit fakturu, a firma tím zbytečně přichází o peníze. Nakonec si ale místo toho prošel výroční zprávy zákazníka za několik minulých let a spočítal si výši jeho pracovního kapitálu. Zjistil, že je prakticky stále záporná. Došlo mu, že asistentka je v tom nevinně. Formální požadavky na fakturu byly zkrátka záměrně formulovány tak složitě a nejednoznačně, aby bylo možno fakturu vždy vrátit a tím zcela legálně (byť ne poctivě) prodloužit dobu splatnosti. To, co se jevilo jako byrokracie polostátní organizace, byla ve skutečnosti promyšlená součást její finanční politiky, jejímž cílem bylo udržovat úroveň krátkodobých závazků trvale tak vysoko, aby pokryly i část stálých aktiv. Ve slabé chvilce to nakonec dodavateli přiznal i jeden z jejích ředitelů. Za daných okolností šlo vlastně dělat jediné: Počítat s takto uměle prodlužovanou dobou splatnosti faktur a přizpůsobit tomu firemní finance a bylo-li to možné, i ceny dodávek. Jak můžete vidět, mnohé náhody nejsou ve skutečnosti náhodami, ani v podnikovém řízení ne. Analýza firemních financí může pomoci najít jejich skutečnou příčinu.
1.6 Náklady a výnosy – motor podniku Nyní se blíže podíváme na druhou skupinu finančních ukazatelů, totiž náklady a výnosy firmy. Bez nadsázky se dají přirovnat k hnacímu motoru firmy, protože jejich kladný rozdíl – zisk – je základním smyslem celého počínání podnikatele. V této souvislosti je namístě hned zpočátku vysvětlit rozdíl mezi těmito pojmy: • náklady a výnosy; • příjmy a výdaje. Výnosem rozumíme částky, které firma v daném účetním období „vydělala“ jako výsledek své podnikatelské činnosti (bez ohledu na to, zda jí byly skutečně zaplaceny). Mezi výnosy patří:
Jak se daří podniku? / 29
• tržby za prodej vlastních výrobků a služeb včetně tzv. obchodního rozpětí, tedy rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou cizích výrobků určených k dalšímu prodeji – souhrnně hovoříme o provozních výnosech; • finanční výnosy získané z finančních operací podniku; • mimořádné výnosy, například tržby z prodeje majetku firmy. Výše tržeb je dána jednak cenou za výrobek či službu a jednak jejich množstvím. K jejich vzájemnému vztahu lze obecně konstatovat následující: • Na rostoucích trzích s fungující konkurencí nemá množství dodávaných výrobků či služeb na cenu vliv, protože zákazníci mají neustále na výběr mezi srovnatelnými produkty od různých dodavatelů. • Na omezených nebo zmenšujících se trzích s fungující konkurencí cena s množstvím dodávaných výrobků a služeb klesá, protože roste konkurenční tlak na udržení tržní pozice. • Na trzích bez fungující konkurence nebo s omezenou konkurencí, tedy tam, kde má dodavatel monopol, je cena na množství do značné míry nezávislá a s množstvím může dokonce i růst; její výše je zpravidla regulována administrativně (například státem) na základě netržních (například politických) faktorů. Náklady rozumíme peněžní částky, které firma v daném účetním období účelně vynaložila pro dosažení výnosů. Náklady přitom mohou mít formu skutečných peněz, ale nemusí. Náklady podniku tedy představují peněžní vyjádření spotřeby zdrojů podniku, tedy materiálu, pracovní síly a financí, pro jeho podnikatelskou činnost v daném účetním období. Náklady musí vždy souviset s příslušnými výnosy. Problematice nákladů a tržeb se podrobněji věnuje kapitola 2. Příjmy a výdaje naproti tomu představují reálný přírůstek či úbytek peněz ve firmě, ať už v hotovostní nebo bezhotovostní formě. Plyne z toho, že ne každý náklad musí být zároveň výdajem a naopak. Když se například koupí nový stroj, jsou vynaložené peníze výdajem, ale ne nákladem. Dojde totiž k tomu, že se v rozvaze část peněz, tedy oběžných aktiv, přemění na stroj, tedy stálé aktivum. V tomto okamžiku stroj ještě nepřináší tržby, a tudíž ani náklady, ale hotové peníze za něj byly v rámci investice vydány. Jakmile stroj začne přinášet tržby, promítá se jeho opotřebení do odpisů. O odpisy se snižuje dosažený zisk, a jsou tedy nákladem. Nejsou ale výdajem (tím byla investice), protože představují peníze „odložené stranou“ na budoucí obnovu. Obdobně například vyfakturované, ale nezaplacené tržby jsou výnosem, ale ne příjmem.
30 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Tento rozdíl není zákeřným výmyslem účetních, ale důsledkem základního principu účetnictví: přiřazovat náklady a výnosy období, kdy skutečně vznikly. Poznámka: V podnikové praxi se můžeme často setkat s pojmem „investiční náklady“. Jak jsme si právě vysvětlili, z finančního pohledu je tento pojem nepřesný – investice je výdajem, ale ne nákladem. Není to vážný problém, jen je třeba vědět, oč ve skutečnosti jde. Zisk (či ztráta) představuje hospodářský výsledek firmy, čili rozdíl mezi náklady a výnosy. Zisk po zdanění je rozdělován vlastníkům (společníkům, akcionářům) či zadržen na firemním účtu za účelem dalšího podnikání, například investice do rozvoje výroby nebo finanční rezervy k pokrytí předvídaných i nepředvídaných finančních potíží. Ve výsledovce se hospodářský výsledek zjišťuje stupňovitě: • Provozní hospodářský výsledek představuje rozdíl mezi provozními výnosy a provozními náklady; vypovídá tedy o výsledku hlavní činnosti firmy, a měl by proto být vždy kladný. • Hospodářský výsledek z finančních operací tvoří především úroky z úvěrů, a proto bývá často záporný. • Hospodářský výsledek za běžnou činnost představuje součet provozního a finančního hospodářského výsledku snížený o splatnou daň z příjmu. • Mimořádný hospodářský výsledek je rozdílem mimořádných výnosů a mimořádných nákladů – sem mohou patřit např. výnosy z prodeje části majetku apod. • Hospodářský výsledek (bez dalších přívlastků, rozumí se za dané účetní období) je součtem hospodářského výsledku za běžnou činnost a mimořádného hospodářského výsledku. • Hospodářský výsledek před zdaněním je součtem provozního, finančního a mimořádného hospodářského výsledku. K porozumění této struktuře je třeba vědět, že předmětem zdanění nejsou ze zákona veškeré náklady a výnosy. Z hlediska tvorby hospodářského výsledku, a tedy posouzení schopnosti firmy růst, je proto důležitá položka hospodářský výsledek před zdaněním. Ve finanční analýze se zisk zpravidla uvádí v různých formách vyjádření a tomu odpovídá různý pohled na hodnotu daného ukazatele: • Zisk po zdanění vyjadřuje čistý finanční efekt podnikání. • Zisk před zdaněním (EBT – earnings before taxation) vyloučí vliv změn daňové sazby na sledovanou výkonnost firmy.
Jak se daří podniku? / 31
• Zisk před úroky a zdaněním (EBIT – earnings before interest and taxation) umožní srovnávání výkonnosti více firem nebo jedné firmy v různých obdobích bez ohledu na jejich (její) kapitálovou strukturu. Používá se proto velmi často jakožto nejkomplexnější ukazatel. EBIT se ze standardní české rozvahy vyčte jako součet hospodářského výsledku před zdaněním a nákladových úroků. Příběh ze života Ředitel české pobočky velké zahraniční společnosti kdysi dostal od svých nadřízených výtku za příliš vysoké náklady na dopravu. Nejprve nad ní mávnul rukou, pak ale začal pátrat po příčině. V uvedené době totiž žádné mimořádné cesty nebyly. V té době zato pobočka koupila pro potřebu svých zaměstnanců „za hotové“ Škodu Fabii. Ukázalo se, že vinou účetní chyby tato koupě nebyla zaevidována v rozvaze jako investice (tedy přeměna hotových peněz na hmotný investiční majetek, který bude dále postupně odepisován do nákladů), nýbrž ve výkazu zisku a ztráty jako jednorázový náklad na dopravu, tj. služby. Finanční manažeři mateřské společnosti sice zaznamenali nezvyklý výkyv u této položky, ale v celkovém objemu jejích nákladů nebyl nijak významný. Chyba byla pochopitelně ihned opravena, čímž se mimo jiné předešlo budoucím problémům s finančními úřady. Inu, s účty nejsou špásy a sebelepší kontrolní mechanismus nenahradí zdravý manažerský úsudek. Dlouho se pak žertovalo o tom, jak mohla pobočka „výhodně“ přijít k neevidovanému vozu Škoda.
1.7 Cash flow – skutečné peníze ve firmě V poslední části našeho stručného průvodce finančním řízením se podíváme na cash flow, neboli hotovostní toky. Jedná se o příjmy a výdaje, tedy reálné peníze, které firmou protékají a na nichž závisí její schopnost přežití. Dostatek těchto reálných peněz je totiž základní podmínkou, aby se firma nedostala do úpadku (viz kapitola o majetkové struktuře podniku). Cash flow firmy tvoří: • peněžní příjmy, zejména: –– prodej za hotové; –– inkaso pohledávek – tedy dříve vystavených účtů; –– půjčky a úvěry; –– vklady majitelů v hotovosti;
32 / Finanční průvodce nefinančního manažera
• peněžní výdaje, zejména: –– platby za faktury; –– výplaty mezd; –– nákup výrobních zařízení; –– odvody daní; –– splátky půjček a úvěrů; –– výplata podílů na zisku majitelům. Sledování cash flow ve firmě je důležité z několika hlavních důvodů. Existuje rozdíl mezi pohybem firemních zdrojů, jejich zachycením ve výkazu zisku a ztráty a odpovídajícími finančními toky peněz. Vraťme se ještě k předchozímu příkladu s investicí do stroje a trochu jej rozviňme. Firma nakoupí stroj (výdaj, ale ne náklad), tentokrát na úvěr (příjem, ale ne výnos) a postupně jej využívá. Do nákladů vstupuje jednak podíl ceny stroje formou odpisů (náklad, ale ne výdaj) a jednak úrok (výdaj a zároveň finanční náklad). Splátka úvěru (výdaj) zahrnuje kromě úroku také splátku jistiny, tedy zapůjčené částky (výdaj, ale ne náklad). Kromě toho existuje časový nesoulad mezi skutečnými činnostmi vyvolávajícími náklady a výnosy a jejich účetním zachycením (následně zakládajícím mj. daňovou povinnost), který je důsledkem účetní zásady opatrnosti – viz kapitola o základních účetních výkazech. Firma například dodá výrobek a vystaví fakturu, čímž jí vzniká výnos, ale ne příjem – ten vzniká až proplacením faktury. Mohla by tedy zbankrotovat i firma, která vykazuje účetní zisk, pokud její náklady mají v daném období převážně formu konkrétních výdajů, zatímco výnosy dosud nebyly zaplaceny. Situaci mohou dále zkomplikovat různé účetní metody (například různé metody odepisování majetku nebo oceňování zásob na skladě), které mohou dále zvýšit rozdíly mezi reálnými toky peněz a jejich zachycením formou nákladů a výnosů. Firma například nakoupí zásoby za jejich aktuální cenu (výdaj, ale ne náklad – jde pouze o přeměnu hotovosti na zásoby na straně aktiv v účetní rozvaze). Do nákladů se promítá až skutečná spotřeba těchto zásob. Po čase ale může dojít k přecenění těchto zásob v důsledku poklesu jejich hodnoty, čímž ani součet nákladů nakonec neodpovídá původnímu výdaji na jejich pořízení. Cash flow se dá zjišťovat v zásadě dvěma způsoby: • přímou metodou – tedy součtem všech příjmů a výdajů ve firmě za dané období; • nepřímou metodou – vycházející z provozního zisku dále upraveného o ty výnosy a náklady, kterým neodpovídá pohyb peněz.
Jak se daří podniku? / 33
Zdrojem cash flow jsou tři oblasti činností firmy: • provoz – hlavní činnost firmy, kde příjmy a výdaje vznikají jako provozní zisk, platby pohledávek u zákazníků, nárůst dluhu u dodavatelů apod.; • investice – shromažďování a vynakládání prostředků na investiční majetek firmy; • finance – peněžní operace zahrnující inkaso a splátky úvěrů, výplata dividend a jiných podílů na zisku apod. Při sledování tvorby a změn cash flow můžeme zjistit rezervy či naopak zlepšení v ostatních částech podnikového řízení, například: • Vykazuje-li firma výnosy, které se nestaly příjmy, půjde pravděpodobně o nezaplacené zboží. Je na obchodních útvarech podniku, aby ohlídaly platební morálku zákazníků a podmínky splatnosti faktur. • Vykazuje-li firma výdaje, které nebyly náklady, může se jednat o následující: –– nákup zásob, které dosud nebyly spotřebovány – výroba by měla ohlídat, zda odpovídají skutečné potřebě; –– zaplacení půjček – příznivá informace o menší zadluženosti firmy; –– zaplacení zálohy na dodané výrobky či služby – útvar nákupu by měl ohlídat, zda a v jaké výši bylo skutečně nutné je zaplatit. • Vykazuje-li firma náklady, které nebyly výdaji, budou to nejspíše odpisy nebo dosud nezaplacené mzdy – firma je tedy dluží svým zaměstnancům a s výplatou mezd je třeba počítat. • Vykazuje-li firma příjmy, které nebyly výnosy, může se jednat o novou půjčku (vedení by mělo vést v patrnosti zvýšení její zadluženosti) nebo o splacení staršího dluhu od zákazníka (snížení pohledávek, pravděpodobně díky zlepšení práce prodejního útvaru). Zvyšovat cash flow firmy lze různými způsoby, například: • firemní politikou vůči zákazníkům, motivujícím k včasné platbě za dodávky (např. dohodnuté lhůty splatnosti, zálohové platby, slevy za včasné zaplacení apod.); • zpožďováním plateb dodavatelům v rámci sjednaných obchodních podmínek; • omezováním sezónních výkyvů poptávky vhodnou marketingovou politikou (např. slevy v mimosezónním období); • optimalizací stavu zásob řízením logistiky (například doprava „just in time“); • zrovnoměrněním výdajů, například použitím úvěrů nebo leasingu, které jsou sice v součtu dražší než platba „za hotové“, ale snižují nároky na potřebnou hotovost; • odprodejem investičního majetku, který váže finanční prostředky, a jeho náhradou externími službami (například pronájem prostor místo vlastních budov).
34 / Finanční průvodce nefinančního manažera
Řízení cash flow hraje důležitou roli při řízení podniku ve finanční tísni, kterou se rozumí relativní a absolutní nesolventnost: • Relativní (též technická nebo praktická) nesolventnost je stav, kdy podnik není schopen dostát k danému termínu, v dané podobě a na daném místě všem svým splatným závazkům. • Absolutní nesolventnost je stav, kdy hodnota závazků podniku převyšuje hodnotu jeho aktiv. V této situaci je především nutno od základu přehodnotit podnikovou strategii a přizpůsobit jí organizační strukturu. Může se jednat o orientaci na nové trhy nebo změnu produktové strategie (viz kapitola 2). Současně je nutno co nejrychleji navýšit cash flow ve firmě některými z výše popsaných způsobů, zejména zefektivněním vztahů k zákazníkům a dodavatelům, zlepšením hospodaření se zásobami nebo odprodejem zbytného majetku. V souvislosti s výdaji je užitečné sestavit žebříček plateb podle důležitosti, který může mít následující podobu: 1. Závazky vůči státu (předejít budoucímu vysokému penále). 2. Závazky vůči bance (uchránit pověst seriózního obchodního partnera). 3. Závazky vůči zaměstnancům (motivovat je k výkonu). 4. Závazky vůči dodavatelům strategických vstupů (zajistit provoz). 5. Ostatní penalizované závazky. 6. Ostatní nepenalizované závazky. Jinou možnou cestou záchrany podniku je získání dodatečných investic ze strany strategických partnerů za předpokladu, že firma se pro potenciálního investora jeví stále jako perspektivní, například díky unikátnímu know-how, trhům, na nichž působí apod. K tomu viz kapitoly o fúzích a akvizicích a o inovačním podnikání. Cash flow je základem pro hodnocení efektivnosti investic a pro některé metody oceňování podniků. Blíže se o nich zmíníme v dalších kapitolách. Hotovostní toky hrají významnou roli i při tzv. praní špinavých peněz, tedy legalizace výnosů z trestné činnosti. Jeho podstatou je zakrýt nelegální původ příjmů zpravidla tím, že se částky v hotových penězích vloží na bankovní účty a dále se s nimi provádí nepřehledný sled bezhotovostních i hotovostních operací, například nákup a prodej nemovitostí nebo uměleckých děl, poskytování fiktivních služeb za odměnu apod., kterými se původní vklad nakonec vrátí svým majitelům jako zcela legální příjem. Banky proto ze zákona sledují a hlásí finanční operace, které by mohly takovémuto počínání napovídat. Praní špinavých peněz ale nemusí být záležitostí pouze zločinců a jejich organizací. Dopouštějí se ho i jinak bezúhonní lidé, například při legalizaci úplatku za získání přednostní zakázky.
Jak se daří podniku? / 35
Příběh ze života Dodavatel inženýrských služeb dostal od právnické firmy nabídku spolupráce na rozvoji významného moravského města, které bylo konečným zákazníkem. Zakázka byla členěna do dílčích etap s platbou po ukončení každé z nich. Zpočátku to vypadalo nadějně – práce byla zajímavá, cena výhodná a platební podmínky slibovaly průběžný přísun hotovosti do firmy. Smluvní podmínky subdodávky ale také obsahovaly klausuli o tom, že subdodavatel dostane vždy zaplaceno až poté, co dostane zaplaceno hlavní dodavatel. Již uzavřená hlavní dodavatelská smlouva byla přitom formulována poměrně vágně, především pokud jde o požadavky na obsah dodaných služeb a formální ukončení každé z etap. Konečnému zákazníkovi se tak otevírala možnost donekonečna oddalovat placení pod záminkou doplnění a aktualizace výsledků. Po prvních jednáních bylo navíc zřejmé, že zakázku svěřil hlavní dodavatel mladé právničce bez manažerských zkušeností, které toto úskalí vlastní smlouvy s konečným zákazníkem uniklo. Z výhodné nabídky se rázem stal potenciální zdroj problémů, který hrozil zpožděnými platbami, neplánovanými výdaji a ztrátou příjmů z jiných, nerealizovaných zakázek. Není divu, že subdodavatel tuto nabídku spolupráce nakonec nepřijal. Jak vidět, řízení cash flow začíná u řízení konkrétních lidí a konkrétních obchodních vztahů. Smluvní aranžmá „zaplatím, až dostanu“ je kromě toho vždy rizikové a lze na něj přistoupit jen s důkladnou znalostí celé zakázky a důvěrou v konečného dodavatele.
1.8 Poměrové ukazatele finanční analýzy Pro hodnocení firmy z různých pohledů finančního řízení se často používají různé poměrové ukazatele využívající položky základních účetních výkazů, podle potřeby dále upravené. Tyto ukazatele lze členit do následujících skupin: • ukazatele rentability – poměřují dosažený výsledek podnikání k určitému vstupu; • ukazatele aktivity – informují, jak podnik využívá jednotlivé části svého majetku; • ukazatele zadlužení – ukazují proporce vlastního a cizího kapitálu a míru zadluženosti firmy; • ukazatele likvidity – ukazují míru schopnosti firmy dostát svým závazkům; • ukazatele kapitálového trhu – jsou informací pro stávající a potenciální akcio náře o návratnosti jejich investice do podniku.
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.