Gioachino Rossini
POPELKA Opera o dvou dějstvích. Libreto Jacopo Ferretti Premiéra dne 21. května 2010 v Mahenově divadle. První uvedení opery v Brně. Záštitu nad inscenací převzal velvyslanec Italské republiky, Jeho Excelence Fabio Pigliapoco.
Hudební nastudování: Dirigenti: Režie a scéna: Kostýmy: Sbormistr: Pohybová spolupráce:
Jakub Klecker Jakub Klecker, Ondrej Olos Rocc Rocc & Vendula Johnová Pavel Koňárek Štefan Capko
Osoby a obsazení Don Ramiro Dandini Don Magnifico Clorinda Tisbe Angelina (Cenerentola) Alidoro
Otokar Klein, Tomáš Kořínek Roman Janál, Jakub Tolaš Jiří Sulženko, Jevhen Šokalo Andrea Priechodská, Daniela Straková-Šedrlová Václava Housková, Jana Wallingerová Michaela Kapustová, Terézia Kružliaková David Nykl, Jan Šťáva
Sbor a orchestr Janáčkovy opery. Reprízy: 23., 27. května 6., 13., 22. června
Najít tu pravou není snadné... ani pro prince Pohádky nás provází životem od nejútlejšího dětství a není proto divu, že se mnohokrát staly inspirací k výjimečným uměleckým dílům. Mezi takové rozhodně patří i opera Gioachina Rossiniho Popelka. Jako většina Rossiniho oper i Popelka vznikla ve velmi krátkém čase, neboť když v prosinci 1816 odjížděl skladatel z Neapole do Říma, kde mělo být nové dílo koncem ledna příštího roku uvedeno, měl v kapse jen podepsanou smlouvu a ani jedinou notu vymyšlenou. Původně měl impresário římského Teatro della Valle pro Rossiniho připravené libreto Ninetta alla corte – Ninetta u dvora, cenzuře se však původem francouzská fraška jevila „příliš sprostá a nevázaná“. Ninetta byla tedy narychlo nahrazena libretem Jacopa Ferrettiho Angiolina, ossia La bontà in trionfo – Angiolina aneb Vítězství dobroty. Jeho předlohou byla jedna z pohádek Charlese Perraulta nazvaná Cendrillon, ou la petite pantoufle de verre – Popelka aneb skleněný střevíček. Tato látka byla velmi oblíbená především ve Francii a na jejím základě na přelomu 18. a 19. století vzniklo několik zpěvoher. První Cendrillon s textem od Anseaumea a hudbou Jean-Louise Laruette měla premiéru v pařížské Opéra Comique 21. února 1759. Další byla opéra-féerie Cendrillon na libreto Charlese-Guillauma Etienna s hudbou Nicola Isouarda, jejíž velmi úspěšná premiéra se uskutečnila 22. února 1810 rovněž v
pařížské Opéra Comique. Třetí byla opera Stefana Pavesiho s názvem Agatina o la virtù premiata, která měla premiéru 10. dubna 1814 v milánském Teatro alla Scala. Pravdou je, že Rossini pobýval v Miláně v době premiéry Pavesiho Agatiny, neboť tam připravoval znovuuvedení Italky v Alžíru a premiéru Turka v Itálii a je pravděpodobné, že operu viděl. Mohl to být i on, kdo Ferrettimu navrhnul námět. Nakonec i podobnost názvů Agatina o la virtù premiata a Angiolina o la bontà in trionfo (pozn. původní název Rossiniho opery, který byl z obav s nesouhlasem cenzorů změněn na La Cenerentola Popelka) napovídá, že se autoři svou inspirací příliš netajili. Operu Rossini dokončil teprve v den premiéry 25. ledna 1817 a jeden z nejkrásnějších duetů – výstup Dona Magnifica a Dandiniho ve 2. dějství – zkoušel se zpěváky poprvé až během představení. O jak pohotové a brilantní interprety se muselo jednat, svědčí skutečnost, že pěvecké party v Popelce patří k nejexponovanějším a technicky nejnáročnějším, jaké kdy skladatel napsal. Stejně jako při premiéře Lazebníka sevillského první provedení Popelky zcela propadlo, další představení se však změnila v Rossiniho triumf. Popelka zůstala po celé 19. století jednou z nejpopulárnějších Rossiniho oper, často předstihujíc i Lazebníka sevillského. Ve výčtu interpretek náročné titulní role najdeme slavná jména jako jsou Giuditta Pasta, Henriette Sontag, Paulina Viardot, Marietta Alboni nebo Barbara Marchisio. Koncem 19. století začala Popelka z jevišť mizet neboť bylo obtížné najít adekvátní interprety náročných pěveckých partů. Její slavný návrat na jeviště začal v druhé polovině 20. století, kdy se objevila na Glyndebourne Festival a v Teatro dell‘ Opera v Římě. V sedmdesátých letech vznikla ve Florencii vynikající inscenace v režii Jean-Pierre Ponnella a Popelka se definitivně vrátila na výsluní, aby dnes patřila mezi parádní role hvězd operního nebe jako jsou Cecilia Bartoli či Elina Garanča. A není divu, neboť Popelka je dílo plné brilantní, svěží a jemným humorem prozářené hudby, jejíž umělecké kvality jsou zcela nezpochybnitelné. Jedna z nejkrásnějších Rossiniho oper vstupuje na jeviště brněnské opery vůbec poprvé a bude dílem mladého inscenačního týmu, který slibuje přinést zajímavý pohled na toto vnikající dílo. Slovy režiséra Rocca: Každý touží po štěstí. Často toužíme příliš – aniž si uvědomujeme, že „to“ štěstí nás již mohlo potkat. Protože štěstí má nejrůznější podoby: a nejjednodušší je vždy nejkrásnější … Podoby, které lze velmi lehce přehlédnout – pokud se skutečně nepozastavíme a nepocítíme jejich podstatu. A tady začíná opravdová pohádka! Inscenátoři ► Jakub Klecker patří k nastupující dirigentské generaci. Po studiu oboru dirigování na brněnské konzervatoři absolvoval HAMU v Praze ve třídě prof. J. Bělohlávka a doc. T. Koutníka. Studia ukončil absolventským koncertem v roce 2006 s Filharmonií Brno a Kantilénou. V letech 2003–05 působil jako hlavní sbormistr Kantilény. V roce 2006 převzal po I. Sedlačkovi funkci uměleckého vedoucího sboru. Úspěšně navazuje na dlouholetou tradici a vysokou interpretační kvalitu Kantilény. O tom svědčí i několik vítězství na prestižních mezinárodních sborových soutěžích. V belgickém Neerpeltu Kantiléna získala 1. cenu „summa cum laude“, kde se utkala v těžké konkurenci 99 sborů (2006). V rakouském Grazu na Světové sborové olympiádě (2008) získala dvě zlaté medaile a oceněni „Nejlepší evropský sbor“ ve svých kategoriích a ve švýcarském Montreux cenu publika a diplom „Excellent“ (2009). Pro Mezinárodní hudební festival Janáčkovo Brno 2004 se podílel na nastudování Janáčkovy opery Její pastorkyňa. V červnu téhož roku spolupracoval na přípravě Smetanovy opery Braniboři v Čechách, se kterou v říjnu debutoval na prknech NDB. Od roku 2007 působí v Janáčkově opeře NDB jako dirigent (opery Marta, Její pastorkyňa, Rigoletto, Idomeneo, Nabucco, Juliette, Kráska a Zvíře, světová premiéra opery B. Martinů Ženitba, balety Spartakus, Louskáček, Coppelie z Montmartru ad.). Jako dirigent pravidelně spolupracuje s českými i slovenskými symfonickými orchestry a renomovanými umělci: Filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc, Janáčkova filharmonie Ostrava, Čeští komorní sólisté, Český filharmonický sbor Brno, V. Hudeček ad. Na podzim roku 2007 se zúčastnil jako 2. dirigent pětitýdenního koncertního turné Filharmonie Brno po Japonsku. Díky velkému úspěchu bylo turné opakováno i v roce 2009. Kleckerův skvělý debut na Pražském jaru 2009 jen potvrzuje jeho vzrůstající kvality práce s instrumentálními tělesy v České republice. ► Rocc vystudoval operní režii u A. Vaňákové na JAMU, postgraduálně studoval scénografii v Curychu a u Rosalie v Offenbachu nad Mohanem. Získal stipendium Ministerstva kultury Slovinské republiky, podporovala ho také Slovinská akademie věd a umění. V Komorní opeře JAMU inscenoval Pergolesiho Služku paní (1999) a operu A. Scarlattiho Šlechetná láska (2002), v ND v Lublani uvedl operní pohádku Princezna na hrášku E. Tocha (2003). Po úspěšných premiérách komorních oper J. Berga Eufrides před branami Tymen a Snídaně na hradě Šlankenvaldě v Brně, 2004 zavítal do ND v Praze, kde inscenoval světovou premiéru opery MrTVÁ? M. Dvořákové a I. Medka. MrTVÁ? byla 2007 prezentována na mezinárodním festivalu soudobé hudby „50. Warszawska Jesień“. V sezoně 2005/06
přednášel jevištní pohyb na pěveckých dílnách v německém Freyungu, kde režíroval komickou operu A. Lortzinga Zkouška na operu a Schubertův singspiel Spiklenci aneb Domácí válka. V NDB inscenoval světovou premiéru minimalistické opery Noci Dnem V. Zouhara (2005). 2007 vytvořil pro pražské ND inscenaci světové premiéry opery Lacrimae Alexandri Magni T. Hanzlíka. Zároveň je autorem mnoha dalších projektů (instalace, tanec, nová media) v ČR, Slovensku, Slovinsku, Polsku, Švýcarsku, Rakousku a Německu, kde také spolupracoval jako scénograf v Leipziger Tanztheater. Je zakladatelem konceptu „postopera.forma“ se zaměřením na post-dramatickou hudebně-divadelní estetiku. Z dalších projektů jmenujme inscenaci opery Macbeth M. Košuta pro festival „Moravský podzim“ v Brně (2008), opery P. Glasse Kráska a Zvíře (NDB 2008) či inscenaci Haydnova Lekárníka (Lublaň 2009). V sezoně 2007/2008 působil jako dramaturg Opery Slovinského národního divadla Maribor a v sezoně 2008/2009 jako zástupce uměleckého šéfa JO NDB. Od ledna 2010 je uměleckým šéfem Janáčkovy opery NDB. V současné době připravuje inscenaci Janáčkovy Šárky a Martinů Ariadny pro NDM Ostrava a autorský projekt s V. Zouharem a T. Hanzlíkem La Dafne pro NDB. Vendula Johnová je absolventkou SSUŠO a v roce 2002 absolvovala na Katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci. Již během studii se účastnila skupinových výstav a workshopů. Působila jako kurátorka studentské galerie a od roku 1999 se soustavně věnuje pedagogické práci s dětmi. Od roku 2000 spolupracuje s Ensemble Damian a T. Hanzlíkem na všech scénických projektech souboru. Přehled vystav a realizovaných scénických projektů: Kameny, samostatná výstava kolorovaných kreseb, galerie Vodní Branka, Uničov (2000); Kokoni, instalace vlněných objektů v parku pod Michalským výpadem, Olomouc (2000); Lecons de tenebres, videoprojekce a scéna k rekonstrukci barokní ceremonie, hudba F. Couperin (2000); Epibateron, videoprojekce ke kantátě na barokní libreto, hudba T. Hanzlík (2000); Coronide, kostýmy pro operu na barokní libreto, hudba Vít Zouhar (2000, v letech 2000 – 2004 prezentováno v Lotyšsku, Estonsku, Německu, Itálii, v ND v Praze); Endymio, výprava k opeře na libreto z roku 1727, hudba T. Hanzlík (2001); La nascita del diamante (Zrození diamantu), kostýmy a scéna k barokní opeře u příležitosti znovuotevření Jezuitského konviktu v Olomouci (2002); Poverty and wealth, mezinárodní workshop, ateliér malby, Rakousko, Steinz (2002); Torso, výprava k opeře na libreto z roku 1728, hudba V. Zouhar, T. Hanzlík (2003); Yta innocens, výprava k opeře na libreto z roku 1728, hudba T. Hanzlík pro ND v Praze (2004); Landembork, kostýmy a scéna k hanácké barokní opeře (2004); Theatrum Schrattenbach, realizace malované části repliky barokní scény, Jezuitský konvikt v Olomouci (2005); Kirke, kostymy pro operu, hudba T. Hanzlik (2005); Žena a muž ožhraty, kostýmy pro barokní operu, hudba J. Tuček (2005); Krvavá pavlač, kostýmy k opeře, hudba T. Hanzlík, režie S. Sanža (2006); Lacrimae Alexandri Magni, kostýmy k opeře T. Hanzlíka, ND Praha (2007); Facetum musicum, kostýmy k barokní opeře (2009); Labyrint vášně, kostýmy k prvnímu dílu trilogie na libreto D. Hrbka, hudba T. Hanzlík (2009). V hlavních rolích ► Michaela Kapustová se narodila v Brně. V roce 2008 absolvovala Pražskou konzervatoř ve třídě Yvony Škvarové, u které se dále zdokonaluje. Zúčastnila se také mistrovských kurzů Petera Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou. Úspěšně se umístila v několika soutěžích – 3. místo v soutěži o Cenu Leoše Janáčka na brněnské JAMU, 1. místo v soutěži Pražský pěvec (2007) pořádané Dětskou operou Praha a vítězství na Soutěžní přehlídce konzervatoři České republiky (2007). Její operní debut na profesionální divadelní scéně se po absolutoriu konzervatoře odehrál v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila roli Rosiny v Rossiniho Lazebníku sevillském (2008). V pražském Národním divadle nastudovala v sezoně 2008/2009 Třetí žínku v nové inscenaci Dvořákovy Rusalky. ► Terézia Kružliaková vystudovala zpěv na Konzervatoři J. L. Bellu v Banské Bystrici a bratislavské VŠMU. Poté se hlasově zdokonalovala na mistrovských kurzech Reginy Resnik v italském Trevisu. Už během studia účinkovala ve Státní opeře v Banské Bystrici. Od roku 2003 je sólistkou Opery SND v Bratislavě. Zpěvačka sklízí úspěchy na vokálních soutěžích na Slovensku, v Polsku, Itálii a České republice (mezi nimi i vítězství na Soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech). V roce 2004 se Terézia Kružliaková představila jako Rosina v Rossiniho Lazebníku sevillském v Teatro Comunale v Trevisu a o rok později v portugalskem Porto. Na domovské scéně k jejím aktuálním rolím náleží Orsini v Donizettiho Lucrezii Borgii, Olga v Čajkovského Eugenu Oneginovi a Suzuki v Pucciniho Madama Butterfly (dvě poslední pod režijním vedením Petera Konwitschneho). ► Lyrický tenorista Otokar Klein vystudoval zpěv na Bratislavské konzervatoři a posléze také na Hudební akademii ve třídě prof. Zlatice Livorové. Debutoval v Saské státní opeře v Drážďanech,
později v Teatro San Carlo v Neapoli na několika koncertech vedených dirigentem Tomašem Netopilem. Třetím velkým debutem Otokara Kleina bylo vystoupení v Theatre Royal de la Monnaie v Bruselu, kde zpíval po boku Jose van Dama, Anatoli Kotscherga a Ekateriny Gubanove v nové produkci Borise Godunova. V Budapešťské státní opeře vystoupil v roli Almavivy v Lazebníku sevillském. Tuto roli zpíval i při svém úspěšném debutu ve Vídeňské státní opeře v lednu 2005. Kromě již zmiňovaných scén spolupracoval Otokar Klein i s Opernahus Zurich, vídeňskou Volksoper, Slovenským národním divadlem v Bratislavě, Statní operou Praha, Teatro Comunale di Bologna a Grosses Festspielhaus Salzburg. Jako koncertní pěvec vystoupil Otokar Klein s orchestry Slovenské filharmonie, Drážďanské filharmonie, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK aj. Francouzský rozhlas jej přizval ke koncertnímu provedení Cimarosovy opery Gli orazi ed i Curiazi s Orchestrem Philharmonique de Paris a několikrát byl rovněž pozván k provedeni Rossiniho Stabat Mater do drážďanské Semperoper. ►Tomáš Kořínek absolvoval brněnskou konzervatoř a JAMU v oboru zpěv. Již při svých studiích působil jako stálý host opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde je od roku 2004 ve stálém angažmá. Je držitelem mnoha ocenění ze soutěží doma i v zahraničí a dokonce již v roce 2004 se objevil v širší nominaci na cenu Thalie za ztvárnění role Pedrilla v Mozartově Únosu ze serailu v Divadle J. K. Tyla. V divadelní sezoně 2006-2007 nastudoval s úspěchem Dona Ottavia (Don Giovanni) v Národním divadle Brno, kde taktéž hostoval jako Tamino (Kouzelná flétna). Mezi další zajímavé spolupráce patři také nastudování role Ferranda v Mozartově opeře Cosi fan tutte s Pražskou komorní filharmonii pod taktovkou Jiřího Bělohlávka či debut s Janačkovým Zápisníkem zmizelého v pařížské Opera Bastille společně s Martinem Kasíkem (klavír) a Veronikou Hajnovou (Zefka). Tomáš Kořínek patři mezi vyhledávané interprety barokní hudby a tak kromě hostování v operních domech je pro něho důležitá spolupráce především s Collegiem Vocale, se kterým hostoval v rámci Pražského jara 2007. ►Roman Janál byl po úspěšném debutu v roce 1995 ve Státní opeře Praha v roli Guglielma (Cosi fan tutte) a Figara (Lazebník sevillský) angažován jako sólista. V roce 1997 se stal sólistou Národního divadla v Praze, kde nastudoval mnoho rolí domácího i světového repertoáru, např. Dona Giovanniho, Hraběte Almavivu (Figarova svatba), Polluxe (Castor et Pollux), za jehož ztvárnění získal prestižní cenu Thalie za rok 1999, dále doktora Malatestu (Don Pasquale), Giorgio Germonta (Traviata), Silvia (Komedianti), Sonoru (Děvče ze Západu), Gregoria (Romeo a Julie), Escamilla (Carmen), Smetanovy role Voka (Čertova stěna), Kaliny (Tajemství) a Tomše (Hubička) aj. V roce 1984 začala jeho spolupráce s Českým rozhlasem, kde realizoval řadu studiových nahrávek a natočil několik CD operních árií a písňových cyklů autorů období romantismu i 20. století. Pravidelně spolupracuje s významnými orchestry, jakými jsou Česká filharmonie, Symfonická orchestr hl. m. Prahy FOK a Pražský komorní orchestr. Pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka přednesl s BBC Orchestra v Londýně sólový part v Martinů Polní mši a Otvírání studánek. Tytéž skladby provedl rovněž pod vedením Christophera Hogwooda v Amsterdamu. Od sezony 2008/09 je sólistou Janáčkovy opery NDB. ►Jakub Tolaš se narodil roku 1971 v Ostravě. Zpěv studoval nejprve u svého otce – sólisty ostravské opery, později u Zdeňky Divákové. První sólové angažmá získal souběžně s výkonem základní vojenské služby v AUS VN Praha a to ve Státním divadle v Ústí nad Labem. Tam také začal studium u prof. Jitky Švabové. Po ukončení základní vojenské služby získal angažmá ve Státním divadle v Ostravě, kde setrval šest sezon. Poté odešel do Slezského divadla v Opavě a od sezony 2002/2003 je sólistou Janáčkovy opery NDB. Divákům se představil jako Figaro (Lazebník sevillsky), Taddeo (Italka v Alžíru), Evžen Oněgin, Tomeš (Hubička), Papageno (Kouzelná flétna), Dancairo (Carmen), Ludovic (Kráska a Zvíře), Satan (Slzy nože), Podkoljosin (Ženitba) ad.
POPELKA INSTALACE PŘED PREMIÉROU Partnerem inscenace je House of England Company s.r.o., prodejce vozů značek Jaguar a Land Rover, se sídlem Vídeňská 125, Brno. V rámci spolupráce bude v den premiéry, v pátek 21. 5. 2010, realizována před Mahenovým divadlem instalace. Dva vozy Jaguar bude zdobit výtvarný objekt: srdce symbolizující lásku Popelky a Prince ve zlaté barvě charakterizující inscenaci. Mezi 18. 30-19.00 hod budou instalaci střežit čtyři „bodyguardi“ v kostýmech z inscenace Popelky – v černých fracích a se zlatými obličeji. Zájemci z řad kolemjdoucích si mohou nechat pořídit fotografie u instalace Popelky a Jaguaru (bude k dispozici fotograf). Fotografie budou poté k dispozici na Facebooku Janáčkovy opery. Cílem instalace je prezentace inscenace Popelky netradičním způsobem a také prezentace partnerství Janáčkovy opery s House of England na inscenaci Popelky.
