Anketa 28. 4. 2013 | aktualizace: 15. 5. 2013 11:37
Co byste určitě udělali, pokud byste mohli měsíc neomezeně vládnout České republice a z vašich změn by měla mít užitek většina obyvatel státu?
JAKUB HORÁK manažer v reklamě 1. Volební systém změnit na většinový. Problém vlád v Česku je, že nemohou vládnout. Moc bezmocných nahradila bezmoc mocných cokoli většího změnit. 2. Zrušme kraje, jsou korupční gubernie. Na ministerstva dohlédnou celostátní média, na krajích má každý novinář manželku, kterou někdo může vyhodit z práce. Kraje bych nahradil systémem obcí s rozšířenou pravomocí. 3. Privátní penzijní systém povinně pro lidi od 35 let, stát ať zajistí pouze životní minimum formou sociálních dávek. Na víc nebude v celé Evropě. 4. Výběrová řízení státu dělat formou otevřených elektronických aukcí. Výběrová řízení by měla být i na státní zaměstnance – cokoli od náměstka níž nemají být kamarádi, jen výsledek personálního konkurzu. 5. Stát jako prostor. Stanovil bych tvrdá antimonopolní pravidla a zprivatizoval ČEZ, České dráhy a cokoli, co nesouvisí s organizační funkcí státu. Stát má vlastnit přenosovou soustavu elektřiny, koleje a silnice. Ale do tohoto prostoru má každý mít právo vstupovat s vlastními produkty na základě otevřených tendrů. 6. Nekřesťanské úroky mimo zákon. Rozšířením zákona o lichvě stanovme hranici přípustných úroků z půjček. 7. Budoucnost. Jako stát bych podporoval pouze rozvoj přesného strojírenství, internetových startupů, biotechnologií a vývoj léků. A vážnou hudbu, která vzbuzuje přemýšlení a sebereflexi. Tím definujeme to nejlepší z České republiky.
ZBYNĚK FROLÍK generální ředitel firmy Linet Jsem právě na cestě po Číně, kde se věci kupodivu dějí opravdu rychle a efektivně. Číňané tvrdí, že i k všeobecnému blahu. Aplikovat čínský rychlý recept na Českoje asi úkol nadlidský. Česká společnost je hodně polarizovaná, a tak jakékoli rozhodnutí s ambicí vážněji zasáhnout do politického či hospodářského systému, navíc rychle, se těžko dočká souhlasu významné většiny. Pro mne je cesta k prosperitě lemována třemi věcmi: efektivním školstvím, štíhlou a výkonnější administrativou a podporou podnikání nebo ještě lépe podnikatelství. Jestli tedy slovo neomezeně v otázce znamená, že fantazie může pracovat v režimu „tady a teď“, zasadil bych se o co nejrychlejší dotažení legislativy, která má za cíl výrazně posunout kvalitu vzdělávání na všech úrovních. Dále bych nařídil úplnou transparentnost výkonu státní správy, provedl analýzu počtu státních i obecních úředníků na jednoho obyvatele republiky a na metr čtvereční plochy úředních budov. Výsledky bych srovnal s rozvinutými zeměmi na Západě a nařídil dosažení stejných parametrů do roka také u nás.
KAROLÍNA PEAKE předsedkyně strany LIDEM, vicepremiérka V první řadě bych maximálně otevřela informace státní správy a samosprávy veřejnosti. Kam chodí slunce, nemusí lékař. Ke korupci a nehospodárnosti dochází tam, kam není vidět. Smlouvy uzavírané státem a samosprávami dostupné na jednom místě na internetu, rozklikávací rozpočty, veřejné zakázky, stejně tak účty politických stran atd. Jsem odpůrkyní přerozdělování a příznivkyní prostředí výhodného pro podnikání a práci. Proto bych dále snížila odvody na sociální a zdravotní pojištění tak, aby peníze zůstaly lidem a zároveň došlo k podpoře zaměstnanosti snížením ceny práce. Nyní jsou odvody v ČR jedny z nejvyšších v rámci OECD. A nakonec už jen dvě důležité věci: zaprvé, po těchto změnách již neměnit pokud možno nic, nevymýšlet stále nové reformy, nanejvýš občas něco zjednodušit. A zadruhé, připomínat, jaké máme štěstí, že žijeme v krásné zemi, v celkem fajn době.
ONDŘEJ SCHNEIDER Institut ekonomických studií FSV UK a IDEA Česko je malá země uprostřed Evropy a pro její obyvatele je nejlepší, když v Evropě panuje mír a Evropané spolu svobodně obchodují. Aby tohoto uspořádání co nejlépe využili, musí se občané Česka s ostatními Evropany domluvit a musí jim mít co nabídnout. K tomu potřebují především dobré vzdělání. Proto bych se zaměřil na školství.Dnes vydává český stát zhruba padesát tisíc korun ročně na každého studenta. Polovinu této částky bych místo přes rozpočet rozdělil prostřednictvím rodičů, aby si s šekem na dvacet pět tisíc korun mohli vybrat školu pro své dítě podle svých představ. A každé dítě, kterému se podaří zlepšit si průměr známek o více než půl stupně, by každý rok dostalo o dalších dva a půl tisíce korun více. Školy by nová situace přinutila snažit se přilákat žáky. Stát by jim pomohl tím, že by financoval polovinu výdajů na učitele matematiky a zahraniční učitele cizích jazyků, kteří budou vyučovat své rodné řeči. Zároveň by stát umožnil rodičům přispívat na svoji školu a jejich dary by byly daňově odečitatelné. Věřím, že české školy by využily příležitost a vychovávaly by vzdělané a sebevědomé mladé lidi, kteří by nikdy nepochybovali, že patří do Evropy a že v ní uspějí. Vzhledem k tomu, že peněz není nikdy nazbyt, musel bych požádat všechny občany Česka o pochopení a pomoc s tímto plánem. Velké nadšení by asi nevzbudilo, že vyšší náklady na školy bych kompenzoval snížením nákladů na mzdy zaměstnanců veřejného sektoru o jednu třetinu. Věřím však, že řada dnešních úředníků by nakonec dala přednost smysluplné práci s dětmi.
MAXIM VELČOVSKÝ designér Kdybych měl na měsíc vládnout této zemi, zaměřil bych se na formy poznání. Naplánoval bych speciální internační tábory, v nichž by se každý občan této země musel zapsat a povinně odjet na týden do každé členské země Evropské unie na zkušenou. Domnívám se, že je nutné, aby člověk pochopil věci skrze prožitek v kontextu času, prostoru a místa. Mám obavy, že tento nadhled
chybí většině politiků, a nechtěl bych o něj připravit ani žádného obyvatele této země. Druhým krokem by byl zákaz dabování zahraničních filmů. Tento počin by zadarmo prospěl emancipaci tohoto národa a dalšímu zdokonalování ve znalosti jazyků. Vše, co nás obklopuje, bylo někým vytvořeno. Dalším krokem k rozlišování a dekódování kvality by tedy měl být svobodný přístup k informacím. Náš systém by se měl skládat z věcí s rodokmenem. Začíná to u bochníku chleba a končí u podnikatelských subjektů. Domnívám se, že anonymita všeho – počínaje jídlem a konče politickými partajemi – z nás dělá stádo bez možnosti dohledání pravé podstaty věcí.
PETR MACHÁLEK konzultant, spolupracovník NESEHNUTÍ a bývalý ředitel Hnutí Duha Soustředil bych se na systémové změny. Dobrou inspirací jsou návrhy nevládních organizací – v prvé řadě devět protikorupčních zákonů prosazovaných platformou Rekonstrukce státu. A hned nato bych prosadil zákon, který stanoví závazné tempo snižování emisí skleníkových plynů. Povede k větší energetické nezávislosti,zvýší investice do čistých odvětví, přinese pracovní místa a v důsledku zaručí České republice konkurenceschopnost. U nás jej iniciativou Velká výzva prosazuje Hnutí Duha a podporují jej další organizace v čele s Člověkem v tísni. Lidi trápí špinavý vzduch ve městech. Proto bych zavedl zcela konkrétní a v zahraničí ozkoušená opatření: masivní výsadbu zeleně, zkvalitnění MHD, mýta pro vjezd do vybraných částí města, regulaci výstavby obchodních a kancelářských komplexů bez dobré vazby na veřejnou dopravu, lepší úklid a čistění silnic. Omezení korupce, snížení závislosti na špinavém uhlí a drahé ropě nebo čistší vzduch, s tím bych byl pro začátek spokojený. Závěrem bych učinil jedno čistě sobecké rozhodnutí a zařídil si doživotní permanentku do mé oblíbené sauny.
ANNA KOHOUTOVÁ ředitelka Gymnázia Třeboň Žije se mi dobře a nejsem typ věčného stěžovatele a kritika. Nemám ráda neprofesionály, diletanty – a ve chvíli, kdy bych dostala takovou moc, bych se zřejmě přesně tak cítila. Přestože bych i já chtěla zamávat s korupcí, urychlit řešení nekonečných soudních tahanic, zastavit nehorázné plýtvání státními jednoznačně podpořit ty, kdo se chtějí starat o nemocné, postižené, nemohoucí, naprosto intuitivně bych se zaměřila na obor, v němž pracuji a kterým dlouhá léta žiji – a tím je české školství.Před jakýmikoli volbami se o školství a potřebě systematických změn intenzivně mluví, bohužel to vždycky dopadne tak, že se školství chopí ten nejslabší koaliční partner. Z dlouhodobého hlediska je to ale ten nejsilovější rezort. Pokud bych měla neomezenou možnost ve školství něco změnit, skokově bych vylepšila platy českých učitelů. Maximálně bych urychlila proces vytvoření smysluplného systému kariérního růstu, uvolnila prostředky na další vzdělávání učitelů, asistenty handicapovaných,zakázala nesmyslné přeplňování tříd. V neposlední řadě by se mi chtělo zrušit systém republikových normativů – proč mám o několik stovek tisíc korun na školu méně, když mi ubylo jen pár žáků? A možná bych si dopřála ještě jednu libůstku – politikem by nesměl být ten, kdo nikdy nevykonával žádné občanské povolání, kdo si jinak než politikou nevydělal ani korunu. Odtržení těch, kteří v naší zemi rozhodují o důležitých věcech, od reality normálního běžného života, je někdy trochu legrační. Bohužel nás to všechny stojí spoustu peněz.
JAN TVRDOŇ Demagog.cz Poručím větru a dešti! Vymetu ty zlodějské politiky! Ale vážně... Recept na instantní štěstí pro všechny tady a teď nemám. Ani si nemyslím, že by jeden člověk měl mít takovou moc rozhodovat o ostatních bez jakýchkoli omezení. Byť denně pozorujeme spoustu nejrůznějších problémů či kauz, které nás štvou, tak si nemyslím, že existuje jedno nebo třeba i několik málo spásných opatření, jež okamžitě udělají z České republiky lepší místo na zemi.
Otázku bych položil trochu jinak. Neměli by si právě sami obyvatelé začít „vládnout trochu více sami“, a to tak, aby z toho mělo prospěch celé Česko? Nelíbí se vám, že politické strany jsou často pobočkami lokálního byznysu, mají ve svých řadách nekompetentní jedince? Vstupujte do stran, měňte je. Nelíbí se vám nějaká konkrétní změna ve vaší obci či vašem městě? Máte své volené zástupce, apelujte na ně, chtějte nápravu. Buďme aktivnější, věřme si,starejme se nejen o sebe, ale také o své okolí, zajímejme se o věci veřejné. Nikdo jiný to za nás neudělá. Pokud bych ale přece měl hypoteticky na měsíc neomezenou vládu nad ČR, tak bych z této pozice po celou tuto dobu„tlačil“ do obyvatel následující sdělení: „Neposlouchejte ty, kdo vám tvrdí, že vyřeší všechny problémy tady a teď. Ti vás zavedou do pekel.“
JARMILA BALÁŽOVÁ šéfredaktorka Romano voďi Lákavá nabídka, ale vlastně docela zničující. Rovnou se totiž musím prohlásit diktátorkou, jinak bych toho totiž moc za ten měsíc nestihla, kdybych ještě měla vyjednávat o podpoře. Logicky však začnu u politiky. Omezila bych možnost být v politice na určité období, asi deset let. Po této době by si každý musel najít jinou práci. Rozhodně bych podmínila účast v parlamentu a ve vládních pozicích podmínkou, že po tuto dobu, stejně jako dalších pět let nesmí působit v žádných dozorčích radách a podobných orgánech on/ona ani nejbližší rodinní příslušníci. Na politiky by se vztahovala stejná pravidla jako na ostatní: chybíš v poslanecké lavici? Tak nemůžeš brát plat. Další krok by se týkal změny, kterou by musely následně dodržovat všechny vlády. Jednotlivé oblasti a nástin jejich řešení by nevymýšleli politici, ale odborníci z dané oblasti a mimo politiku v horizontu dvaceti let. Celou tu dobu tedy závazné dodržování těchto plánů, linie jakoukoli vládou a pak teprve by byla možná změna. Vrátila bych důstojnost určitým věkovým kategoriím tím, že bych motivovala zaměstnavatele, kteří pochopí, že teprve ve čtyřiceti letech má člověk zkušenosti, v padesáti k nim přidá moudrost a rozvahu atd. A vybudovala bych síť důstojného bydlení pro seniory a další skupiny obyvatel, kteří se ocitají na kraji bídy.
VLADIMÍRA GLATZOVÁ právnička Změnila bych ústavu. Především bych stanovila jasná pravidla pro zvyšování veřejných výdajů a daní. Každá vláda uvažuje v krátkodobém horizontu a v jeho rámci se jí vyplatí utrácet víc, než vybere na daních a na daních zase vybírat víc, než je únosné pro rozvoj ekonomiky. Je neuvěřitelné, že jí ústava skýtá neomezené právo zemi víc a víc zadlužovat. Dále bych změnila volební systém. Velká část voličů volí ty, kteří slibují sociální výhody a není schopna dohlédnout, jaké dopady taková politika má. Z toho pramení problém celé Evropy. Vsadila bych na to, že vzdělání rozšiřuje obzory a schopnost posuzovat dopady volby a dala bych lidem s vyšším vzděláním více hlasů. Zní to elitářsky, ale já myslím, že by to prospělo i těm méně vzdělaným, nedopadli bychom pak jako Řekové. Zamyslela bych se nad odstupňováním počtu hlasů podle toho, zda volič platí daně (případně kolik), a nebo zda žije na útraty státu. Lidé žijící ze sociálních dávek mají jakýsi konflikt zájmů, budou vždycky volit ty, kteří jim slíbí jejich zvyšování na úkor těch, kteří platí daně. Plátců daně je u nás už méně, než těch kteří z nich žijí. A méně jich bude, čím levicovější vládu a vyšší daně budeme mít a naopak. Je to trochu drsné přirovnání, ale můžeme se podívat na stát jako na akciovou společnost. V ní jsou také hlasovací práva odstupňována podle vkladů. A také bych zrušila přímé daně a zvýšila nepřímé. To by bylo ušetřených peněz za výběr, správu, daňové poradce, soudy, daňové úniky! Ať každý platí daň až v okamžiku spotřeby. Luxusní zboží může mít daň vyšší, základní žádnou. Je to férové řešení a nedá se tak dobře ošidit jako daň přímá
