Jak zustalo neštěsti na cestě Jó, to je s těma kocourama někdy merzutosti, tak třeba stará Kuňač ka. Ta vám vloni šla do Vysokýho na jammark s kozou. Koza byla veliká a postavná. Kuňačka si myslila, co za ní uterží. Šlo se ní pěkně, žánnou bábu ani nic jinýho přes vesnici nepotkala. Když už přešla poslenní chalupu, popošla pár kroku, a tu ze křáči vyletí kočka a rounou přes cestu. Kuňačka se za ní votočila a třikrát se za ní vyplila a přitom se pokřižovala a poudala: „Vopatruj mě po celou cestu i tú mou kozu pámbu, ať mně ji žánnej nevohlidne.“ Eště vzala ze země tři kameny a hodila je na tú stranu, vodkať přileťala tá kočka. To aby to neštěsti, kery za kočkou de, vrátilo se zpátky. A jela dál. Když jela Sklenařicema, tu za Kovárenckejma hnal se kocour za ptákem a zas rounou před Kuňačkou přes cestu, celej černej a voči zelený. Kuňačka se zarazila a poudala si: „Viďěť ptáka kocouroj uletěť, to štěsti taky mně uletí, a za ním kocour přeletěť přes cestu, to je neštěsti hotový!“ Jen se leknutím vyplila, votočila kozu a vrátila se domu. Když přišla ke kapličce Metelkově, potkala Annu Chalupeckou, taky jela na jammark s kozou. „Tak už z jammarku?“ spustila Anna Chalupecká. „Ale depak, jela sem tuhle na jammark s kozou!“ poudala Ku ňačka a vykládala, co se ní všechno kde přitrefilo. Proto že se vrací s kozou domu. Tak se milý tetky rozešly. Chalupecká jela na jammark. Když byla už ve Vysokým, jeli taky řeznici, za níma štěkal velikej pes. Koza se psa lekla, skočila stranou a Chalupeckou porazila, přitom vo plot si vodřela nohu, jen ní z ní krev lila. Tak Chalupecká kozu prodala řeznikoj Sirotkoj, to se ví, že lacino, a eště měla sukni rozterženou. To prej uďálo to, že Kuňačka za Kovárenskejma se před tim neštěstím vrátila, a to neštěsti vostalo na cestě a chytilo se toho, kdo perni přišel. Proto když přišla Anna Chalupecká z jammarku domu, hned šla ke Kuňačce a kale ní nadala.
196
Pověsti, zvyky a pověry
Jak kočky přinesly štěsti To zas támle Šír, co vozí korale z Němec na navlíkáni, ten je túze rád, když mu zrána, jak jede pro korale, přeběhne kočka nebo kocour přes cestu. A když je černej, to je nejrač. Že prej pokaždy, jak mu přeběhne kočka přes cestu, to dostane jistojistě dobrej návlek. To vám bylo jennou takle v půstě, všude bylo koral málo, von ženskem, co mu navlíkaly, poudal: „Tak nevím, jak dnes dopannu, nejspíš že přijedu s práznu. Poslenně, jak sem byl v Němcích, neměli žánný šteluňky.“ Proto ráno vyjel z domu celej merzutej. Najennou, jak to v půstě bejvá, kocouři se tam u jenny chalupy honili, a tu jich kolik s velikým mňoukáním přeběhlo přes cestu. Tak si pomyslil, kdovi, esli Zvyky a pověry
197
to bude dnes platiť, tolik kocouru přes cestu, a eště se chtěj párovať. Ale přeci se mu už jelo ňák veselej. Taky vám tenkrát dostal v Němcích tolik koral, že si je z jennoho kšeftu nechal v hospodě složený na druhej den, a k tomu jaký kalý, žánný braky v ních nebyly! Němu dycky kočka na cestě věštila štěsti, kór když byla černá.
Kominická smůla Štěpán Joncu zase nevěřil, že kominik přináší štěsti. Ten prej potkať kominika, když de do práce, to má skoro lepči vrátiť se domu a celej deň bejt doma. To vám povím, co se mu kolikrát kuli kominikoj přitrefilo. Tak jennou zrána šel do háje porážeť smerky, vtom Honza Kubu poudal: „To budeme miť štěsti, támle de proti nám kominik!“ Štěpán se zrouna zamerzal. Jiť sám, tak by se mu na tři meze vyhnul, ale terhať partu, to nešlo, to by se mu všichni dřevaři vysmáli. A poďvejte se, zraceli perni smerk, von měl vytáhnouť z těru pilu. Ani nevěděl, jak se mu to stalo — smerk se kapánek postočil na pařeze, a pila byla na dva kusy. Při polenní všichni dřevaři šli na houby, von taky. Za chvíli každej si nes pelnou tašku pěknejch tverdejch řibku, a von jen pár starejch plazáku. Jaktěživ takovou smůlu neměl! Když byly klády na pasece pěkně vyschlý, ďali z ních kužely a v zejmě tý klády sváželi na saních dolu k cestě. Jennou ráno poudala mu žena: „Když pujdeš do práce, zajdi tam do mlejna, ať nám mlynář vodloží tverdči chleba, dokat chleba lídi nerozeberou.“ Tak šel nejdřiv do mlejna a koho vám potká zrouna u mlejna na časný a dobrý jitro? Von vám ze mlejna vycházel kominik. Byl se ptáť, kdy by měl vypucovať komin, kdy přestanou topiť v zadní peci, a von ho zrouna musil potkať. No zrouna vám mu tenkrát pichlo u serce, jak se ho lek. Von potom poudal mlynářoj, aby ženě vodložil tvrdej chleba, a von mu to slíbil. Potom šel do háje, tam už vostatní dřevaři taky byli. Vzali každej svý saně a vytahli je nahoru na paseku. Von postavil saně ke kuže198
Pověsti, zvyky a pověry
lu a sochorem pohnul kládou a vono se jich zrouna kolik pohnulo. Zabral eště jennou, a tu taková veliká kláda se mu skulila rounou na saně, v saních to zapraskalo a měl po saních. Eště štěsti, že Šimůnek nepřišel, tak si vzal jeho saně. No ale nikdy na něj taková pitomost nepřišla, aby si nechal saně pod kuželem. To bylo jistě tim, že časně zrána nalít na kominika, proto taky tý saně rozbil hned zrána. To ale eště nebylo všechno, co kuli kominikoj zažil a co snad eště do smerti zkusí. To jennou mu poudala žena: „To bys moh, Štěpáne, jíť taky do Vysokýho na jammark a koupiť mně tam na zejmu bačky a sobě tý silný kalhoty, co nepromokaj, jak ním taky říkaj čerti kůže. Na zejmu potřebuješ přeci něco kalýho do haje na sebe.“ Tak se ráno vypravil eště se Šimůnkem. Slunce pěkně svítilo, tak se pěkně šlo. Přicházeli k Vysokýmu a proti nim dou dvá kominici. Šimůnek poudal: „To jistě budeme miť štěsti vobá dvá!“ A hned je napřed zdravil. To se musí, aby prej se štěsti neuhnulo. Na jammarce bylo pelno krámu a všichni vobchonnici nabízeli. Tak si koupil tý kalý kalhoty a ženě vysoký bačky. Šimůnek taky koupil ženě a cíři bačky a eště ňáký tlustý punčochy a tu se dostali Zvyky a pověry
199
mezi šeuce. Těch tam bylo mnoho krámu, Jilemičáci i Pačáci, a nabízeli všelijakou vobuj jeden přes druhýho. Štěpána taky chytil jeden Pačák za rukáv a jen aby si koupil ňáký boty. Tak si dal říc a vobul si takový pěkný faldovačky. Ptal se, co budou koštovať, a švec mu poudal: „Čternáct korun.“ Šimůnek mu šeptal: „Jen smlouvej, von švec sleví.“ Štěpán poudal: „No, dvanác bych dal, ale víc peněz nemam.“ „Tak vám může něco půčiť ten váš přítel,“ poudal švec. Šimůnek vobrátil kapsy, že je má prázný. Tak ten švec mu je hodil za těch dvanác korun. Von hodil boty přes rameno a šli domu. Cestou Štěpán poudal Šimůnkoj: „No, šeucoj Zátockýmu bych musil dáť za ně nejmíň vo šest korun víc.“ No, když přišel domu, ženě se všechno líbilo, co přines. Boty pověsil na billo. Asi za tři neděle byla venku taková nekleč, všude pelno bláta. Von si vzal tý nový boty, kale je namazal a šel do háje. Nebyl eště v háji, a už cejtil, že má v botách mokro. Večír přišel domu z háje, zul boty, vonuce i nohy mokrý, jako by se brouchal celej den někde v potoce. Vopatky celý rozváleny. Tak mazal boty všim, co mu kdo radil, ale nic to neplatilo. Tak naposled šel do Zátok a prosil šeuce, aby se nezlobil a ňák mu tý boty spravil. Ten je prohlíd a poudal: „No, to je musím rozdělať, dáť nový vobálky a vopatky. To bude stáť nejmíň tři zlatky!“ To jako šest korun. „Ale stejně takový nebudou, jaký já dělám, dyť to je ve vnítřku samej papír!“ poudal švec. Tak se poďvejte, to taky jen zavinili tí kominici. Von ten Štěpán má s kominikama jen samou smůlu!
Třesu, třesu bez, kde můj milej seš U Halamu měli pět děti, všechny už byly vodrostlý. Nejstarší syn už měl vojnu vodbytou, tak táta mu jennou poudal: „Víš, Pepiku, aby ses už vohlíd po ňáký nevěstě, ale musíš koukať po ňáký bohatý, 200
Pověsti, zvyky a pověry
abys moh vyplatiť tuhle Honzika, Frantika i Mařku s Kačenkou. Já bych ti pustil hned půl chalupy.“ Všechny děti byly jen samej smích, ale Pepík, ten byl takovej tichej a nemluvnej. Tak když si to všechno srounal v hlavě, poudal tátoj: „To já asi nedovedu najíť si bohatou nevěstu, to uděláte lepči, když dáte chalupu Honzikoj, ten má lepči hubu, ten lehčej bohatou nevěstu najde. Na něj se jen holky lepěj, ale vo mě žánná nezavadí.“ Pár kroku za chalupou byla malá pazderna, a v ní byla vdova Žitná se svou círou Baruškou, kerý už taky bylo dvacet roku, chodila do fabriky a tak se s mámou živila. Jináč mimo kostela nikam nechodila, ale přeci by někdy ráda věďala, esli se taky někdy vdá a koho asi dostane za múže. Tak se s tim svěřila mámě, a tá ni poudala: „To musíš na Štědrej deň, až budem po večeři, jíť zticha a třás bez a přitom říkať: Třesu, třesu bez, kde můj milej seš, tak se vozvi v tú stranu, asi pes. Hned zvíš, na kerou stranu se vdáš. Když se nevozve, tak budeš eště rok svobodná.“ Zvyky a pověry
201
Tak na Štědrej deň, když byly po večeři, poudala Baruška mámě: „Tak bych ráda třásla bez, ale když mý u naší pazderny žánnej bez nemáme, ani jinej strom.“ Tu ní máma poradila: „Tuhle u souseda maj bez za chalupou. Tak di tam vopaterně a zatřes tim bezem. Ale dej pozór, kde se ti pes vozve. To se může třást kolikrát. Čim vickrát, tim dál bude ten tvůj ženich!“ Tak Baruška si vobula bačky a šla vopaterně. Když přišla k bezu, začala s ním třást a říkala: „Třesu, třesu bez, kde můj milej seš…“ Dal to neřekla, protože ji chytil zezadu Pepik Halamu a šeptal ní: „Já sem na tebe, Baruško, čkal už vloni na Štědrej večír, a tys nepřišla. Můžu jíť s tebou k mámě?“ Máma ho uvítala a potom šla s vobouma k Halamavovem. Hala ma je přivítal a potom poudal: „No, stejně ho žanná nechce, tak ať se vemou.“ Eště v masopustě byla svarba. Tak ta štědrovečerni pověra byla taky jennou dobrá a Pepik šel do pazderny.
Pověry vo cácorkách Cácorka, to je taky pták, na kterýho sou všelijaký pověry. Kdo zjara poperve vidí cácorku letět, kór když je ňáký povětři, ten celej rok nebude miť ustalenou mysel a jen ho to bude nutkať k ňákýmu cestováni. Kdo ji uvidí na zelený trávě, ten bude celej rok spokojenej a každá práce se mu bude dařiť. Ale viděť cácorku poperve zjara na blátě, z toho kouká jistě ten rok ňáká nemoc v domě, když ale eště přitom prší, tak v příbuzenstvu jistě někdo umře. Viděť cácorku na střeše domu, to jistě přijde do domu ňáký dědictvi nebo ňáká výhra. Sedí-li cácorka na stromě, z toho kouká ten rok veliká radost, ale když přitom se na větvi houpe, tak svarba nebo křtiny v nejbližším příbuzenstvu sou jistý. Vidí-li někdo poprve zjara cácorku na střeše stodoly, tak ten rok bude miť pěknou úrodu. Jesli někdo uvidí poprve na jaře cácorku na velký kúpě hnoje, ten přijde ten rok k velkýmu majetku, ale viděť cácorku na prázným hnojišti, to lepči se votočiť 202
Pověsti, zvyky a pověry
na druhou stranu a nevobrátiť se, dokud cácorka nevodlítne, nebo jistě přijde o ňákej majetek nebo přinejmenčím ztratí někde peníze. Viděť cácorku zjara na poli, to ten rok všechno pěkně poroste a sklizeň nedá mnoho práce. Vidí-li svobodná holka zjara poperve cácorku v zahrádce, to se jistě do roka vdá, třeba by ještě žádnýho hocha neměla. Vidí-li mládenec cácorku na cestě, tak si ten rok jistě holku namluví, a má-li jíž ňákou, tak se s ní ožení. Vidí-li starej mladenec nebo vdovec cácorku na verbě, tak se ten rok ožení, ale žena mu často zahraje, až ho to bude mrzeť. Vidí-li cácorku stará panna nebo vdova na bříze, to ať se rač nevdává, nebo bude od múže často bita. Vidí-li cácorku starej dědeček nebo babička za slunnýho dne na zemi nebo na mezi, čká je spokojenej život až do smrti a radost z děti a vnuku. S těma cácorkama to bylo taky mnoho příběhu, taky někdy ňáký napíšu.
Výkladový slovníček k textu
Obecné pojmy adyjunk — adjunkt, nižší úředník aintop, ajntopf — zahuštěná polévka s různými přísadami ankorový — z jemné vlněné látky asi — alespoň; snad bačka — bačkora bandory — brambory blejniť — blýskat se, lesknout se brant — zánět, zápal, horečka brouchat se — brodit se, brouzdat se, zpravidla sněhem nebo vodou brusař — slaměná figurína nastrojená do starých šatů tak, aby připomínala pekaře; jméno má jednak podle toho, že působil „brousky“ (sražené pečivo), jednak od toho, že přebrousil (přechodil) několik stavení bunt — svazek skleněných korálků navlečených na niti cácorka — konipas cajkovice — kalhoty z cajku, pevné bavlněné látky cejtiť — slyšet círa — dcera citýrovať — vyvolávat duše mrtvých culifinda — špatná, řídká káva čechrať se — vytahovat se čemerka — čemeřice černá jahoda — borůvka
čerstvě — rychle činker — plátěný pytlík čtverce, čtvrce — stará objemová míra na obilí, čtvrtina věrtele, tedy necelých 6 l daremně — obtížně dědiť — jít k duhu, prospívat dratev — pevná ševcovská niť drykyta — driketa, mačkárna skleněných korálků nebo knoflíků dumlik — tuřín ekzám — zkouška, zde z katechismu facalik — šátek, kapesník faktor — prostředník mezi domáckým výrobcem a podnikatelem faktorovať — vykonávat práci faktora faldovačky — vysoké kožené boty, holínky fallář — farář flekovať — záplatovat fluftovať — pospíchat fofer — fofr, mechanický stroj na čištění obilí forota — zásoba foršus — záloha furberk — povoz haberlanti, havellanti — děti
205
